Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
Bakalářská práce
Domácí vězení jako alternativa trestu odnětí svobody
Lucie Dostálová 2008/2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Domácí vězení jako alternativa trestu odnětí svobody zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. ....................................................................
Obsah:
Úvod..................................................................................................................3 Obecně k pojmu trestu.......................................................................................4 Teorie funkce trestu...........................................................................................5 Hodnocení přístupů z hlediska současného nazíraní na funkci trestu...............7 Trest odnětí svobody versus alternativní přístupy k trestání...........................11 Domácí vězení obecně.....................................................................................14 Historie a vývoj elektronického monitorování................................................15 Technologie elektronického sledování............................................................16 Druhy použití elektronického monitorování, resp. druhy aplikace domácího vězení...............................................................................................................18 Výhody a nevýhody trestu domácího vězení...................................................20 Domácí vězení v České republice....................................................................24 Domácí vězení ve světě...................................................................................28 Závěr................................................................................................................34 Použité zdroje..................................................................................................37 Resumé............................................................................................................39
2
Úvod Ve své práci se hodlám zabývat v současnosti velmi diskutovaným tématem trestu domácího vězení jako alternativy k trestu odnětí svobody. V současné době totiž po mnohých peripetiích prošel sněmovnou návrh nového trestního zákoníku, který má tento institut zavést do praxe české trestní justice. Jako všude na světě, tento trest má i zde své zastánce a odpůrce. Pro ty první je možná prioritní zásada humanismu v trestání, pro druhé ochrana společnosti před pachateli trestných činů. Oběma stranám však jde o účinnost ukládaných trestů. Hodlám však problém pojmout šíře a začít obecně pojmem trestu a jeho funkcemi. Očekávání od trestu se samozřejmě během historie měnila, a proto se práce zaměří i na současné přístupy k funkci trestu. V další části se pak práce soustředí již konkrétně na trest odnětí svobody a problémy, které jsou s ním spojené. Ukazuje, že trest odnětí svobody již nemůže naplňovat současné cíle trestní justice. V druhé polovině práce se již zaměřím na trest domácího vězení. Popíši zrod technologie, která umožňuje důslednou a velmi účinnou kontrolu dodržování režimu domácího vězení pachateli, a to elektronické monitorování. Další kapitola jednoduše vysvětlí technologie, které se pro elektronické monitorování používají v současnosti, i trendy, které se objevují pro aplikaci v blízké budoucnosti. Elektronické monitorování má široké využití, a to nejen v trestní justici. V některých státech ho dokonce používají pro sledování senilních osob z důvody jejich osobní ochrany. Kapitola se ale zabývá jeho použitím pro kontrolu domácího vězení, které může být v různých zemích používáno v různých stádiích trestního řízení. Ne vždy bývá použito jako trest, ale i jako opatření zabezpečovací detence pro vyšetřované nebo obviňované osoby. Jako všechno, má institut domácího vězení své výhody i nevýhody. Bohužel toto téma zůstává otázkou polemiky, protože jen praxe ukáže, do jaké
3
míry bude tento trest naplňovat očekávané cíle, přičemž bude záležet hlavně na tom, jak bude v praxi aplikován. Další část se zabývá trestem domácího vězení v České republice. Je zaměřena hlavně na návrh nového trestního zákoníku a podmínky výkonu trestu, který tento návrh obsahuje, i nedostatky, které připravovaný český model má v porovnání s ostatním zeměmi. V poslední části popisuji aplikaci trestu domácího vězení v různých zemích, kde byl již plně zaveden, takže se jedná o reflexi dlouhodobé praxe, ale i tam, kde teprve nedávno proběhly pilotní programy určené k tomu, aby ověřily efektivitu zavedení tohoto trestu.
Obecně k pojmu trestu Současný trestní zákon v ustanovení § 1 stanovuje, že účelem trestního zákona je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. Prostředkem k dosažení tohoto účelu jsou dle § 2 tr. zákona pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření. Trest je možné také definovat jako právní následek trestného činu, představující jeden z prostředků dosažení účelu trestního zákona, vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, sledující účel uvedený v trestním zákoně, ukládaný výlučně trestním soudem, jehož výkon je vynutitelný státní mocí..1 Pokud budeme nahlížet na institut trestu jako na součást trestního práva, je tento možné definovat jako donucovací prostředek, který se používá podle trestního zákona k dosažení jeho účelu, t.j. ochraně zájmů společnosti, ústavního zřízení České republiky, práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob.2 Předmětem zájmu práva je na prvním místě tedy ochrana před kriminalitou, tzn. takovým jednáním osob, které porušuje základní normy a hodnoty společnosti a
1
Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2003. s. 404. 2 Madar, Z. a kol. Slovník českého práva II. díl. Praha : Linde Praha a.s., 1999, s. 1470 .
4
ohrožuje její fungování nebo samotnou její existenci..3 Toto porušení či nedodržení norem a hodnot společnosti nemusí být primárně směřováno proti společnosti jako takové, důležité je, že i kriminální chování směřující proti zájmům jednotlivce je vnímáno negativně celou společností jako celkem, a tedy chápáno jako útok sekundárně směřující na zájmy celé společnosti. I když v současné době se zdá, že od tohoto postoje se moderní pojetí trestního práva přiklání spíše k názoru, že protiprávní jednání primárně narušuje sociální vztah mezi pachatelem a obětí. Za kriminální jednání porušující normy trestního práva, ve kterém je spatřováno spáchání trestného činu nebo činu jinak trestného se ukládají tresty a ochranná opatření. Tresty se ukládají podle trestněprávní zásady nullum crime sine poena, která vyjadřuje, že žádný trestný čin by neměl zůstat bez trestu, resp. bez odpovídající reakce společnosti na tento trestný čin, protože společnost nemusí na spáchání trestného činu reagovat vždy jen uložením trestu. Další zásada, kterou se řídí trestní právo je nullum poena sine lege, která zmocňuje k trestání za protiprávní jednání pouze společnost skrze své orgány k tomu určené a pověřené, a to pouze na základě a v mezích zákona. Trest je tedy reakcí společnosti na kriminální jednání, které společnost vynucuje svou mocí, a prostřednictvím jehož se před tímto jednáním chrání. Z toho vyplývá, že trest je možné definovat jako právní následek trestného činu, vyjadřující negativní (právní a etické) hodnocení pachatele a jeho činu, působící coby prostředek dosažení účelu trestního práva, ukládaný výlučně trestním soudem, jehož výkon je vynutitelný stání mocí. 4
Teorie funkce trestu Tak jak se trestní právo vyvíjelo, přicházely na svět postupně různé teorie, které řešily problém adekvátní, resp. účinné odplaty za delikventní jednání. Snažily se zejména odpovědět na otázku jaký účel má uložení trestu naplnit. Tyto teorie, resp. různé koncepce pojetí trestání a pohledu na jeho cíl je možné rozdělit do tří kategorií, a to absolutní, relativní a smíšené. Absolutní teorie obhajují retributivní neboli odplatnou funkci trestu. Trestný čin pachatele musí být potrestán trestem podobného charakteru jako bylo jeho protiprávní jednání. Tuto teorii prosazovali zejména 3
Kuchta, J. Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005, s.184. 4 Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2002, s. 397.
5
filosofové jako G.W. Hegel a I. Kant a tzv. klasická škola trestního práva, která pracuje s teorií indeterminismu, podle které člověk není předurčen k páchání zla, má vlastní svobodnou vůli, které určuje jeho jednání a proto je také za své jednání odpovědný, uvědomuje si, že za spáchání zla může být potrestán. Tato teorie je tedy primárně zaměřena na spáchání trestného činu. Naopak teorie relativní obrací svou pozornost na ochranu společnosti před dalším pácháním zla a preventivní působení trestů. Zastánci této teorie byli především C. Beccariou a H. Grotius. Smíšené teorie používají východiska obou výše uvedených koncepcí a zahrnují odplatu i nápravu pachatele. Teorie odstrašení přichází s domněnkou, že trest odstraší pachatele od dalšího kriminálního jednání. Ten však nemá preventivní účinek jen individuální (individuální prevence), ale také působí na ostatní členy společnosti (generální prevence), kdy obavy z trestu zabrání páchání trestné činnosti i u jedinců, kteří se zatím takového jednání nedopustili. Odstrašující efekt mají mít i vedlejší účinky trestu, mezi které patří i tzv. „labeling effect“, tedy označení pachatele trestného činu společností (v historii i ve formě fyzické – ocejchování). Odstrašující efekt trestu má mít zejména veřejném vykonání rozsudku.5 Z pozitivistické filosofie a determinismu vychází teorie rehabilitační (nápravná). Ta se soustřeďuje na osobu pachatele a snaží se odstranit příčiny, které vedou k páchání trestné činnosti. Na rozdíl od klasické školy, tento směr naopak vysvětluje příčiny v působení mnoha vnitřních i vnějších, dlouhodobých či krátkodobých činitelů, vrozených či osvojených během výchovy, které pachatele ovlivňují. Společnost se má tedy soustředit na pomoc takovým jedincům poskytováním odborné péče, které mají dopomoci k jejich nápravě. Zastánci tzv. eliminační teorie tvrdí, že společnost je nejlépe ochráněna před delikventním jednáním pachatelů jejich vyloučením ze společnosti, protože je tímto další takové jednání znemožněno. Pachatele společnost v minulosti eliminovala různými způsoby: trestem smrti, vyhnanstvím nebo vyhoštěním, ale i dnes používanou izolací v podobě trestu odnětí svobody. Problém uvěznění pachatele spočívá v tom, že po jeho propuštění je společnost opět vystavena jeho potenciálnímu kriminálnímu jednání.
5
Karabec, Z. Účel trestání . kriminalistika, 2000, č. 2, str. 110
6
Na oběť trestného činu a její právo jak na náhradu škody, tak i nápravu jiné její újmy způsobené pachatelem se soustřeďuje teorie restituční (kompenzační). Tato teorie řeší problematiku možné obnovy narušených sociálních vztahů. 6 Další z relativních teorií trestu je teorie rehabilitační (nápravná). Za hlavní cíl trestu považuje nápravu (resocializaci) a převýchovu pachatele , aby do budoucna změnil své chování tak, aby bylo pro společnost přijatelné. Jejím hlavním cílem Nápravná (rehabilitační) teorie trestu, jako jedna z relativních teorií, vyzdvihuje jako hlavní cíl trestu napravit (resocializovat) a převychovat (reedukovat) pachatele trestných činů tak, aby byli schopni vyvarovat se recidivy a dosáhnout u nich změny chování z asociálního na chování společensky akceptovatelné a žádoucí. 7
Hodnocení přístupů z hlediska současného nazíraní na funkci trestu Z hlediska současného pojetí funkce trestu, kterou je ochrana společnosti, se retributivní teorie ve svém přístupu k trestu primárně jako k pomstě za protiprávní jednání jeví jako nevyhovující, protože trest takto společnost nijak nechrání. Podle této teorie je pachatel trestán proto, že spáchal zlo, tedy dostává spravedlivou odplatu. Pojem spravedlnosti je však v tomto ohledu značně subjektivní, i když trest jako společenská pomsta do jisté míry poskytuje morální satisfakci obětem i společnosti. Aby trest mohl být považován za spravedlivý, musí být přiměřený
spáchanému trestnému činu, jeho společenské nebezpečnosti, a musí se ukládat jen v takové výši, která je nezbytná k naplnění účelu trestu. Rovněž by měla být respektována lidská důstojnost a základní lidská práva, a to v nejvyšší možné míře, neboť trestem budou zasažena vždycky. Spravedlivost trestu je nutno posuzovat z několika hledisek, a to s ohledem na pachatele, poškozeného i zájmy veřejnosti. 8 Současné přístupy k trestání však mohou čerpat z retributivní teorie zejména v problematice určovaní druhu a intenzity trestu, jako vyjádření společenské
6
tamtéž Mezník,J., Kalvodová,V., Kuchta, J. Základy penologie,Brno : Masarykova univerzita,1995, s. 7. 8 Lata, J. Účel trestu a jeho spravedlivost. Trestní právo, 2001, č. 5. s. 14-17 7
7
nebezpečnosti spáchaného činu. Uplatňování této teorie však odporuje zásadě přiměřenosti a humanity trestů. Těmto zásadám neodpovídá ani ukládání trestu jako odstrašujícího prostředku, tak často zneužívané totalitními režimy minulosti i současnosti. Přitom na základě zkušeností je odstrašující účinek trestů nevýznamný, a to zejména u závažných trestných činů, kdy pachatelé často jednají buď impulsivně, takže na možné potrestání nepomýšlejí, nebo jejich osobnostní charakteristiky vylučují uvědomění si reálnosti potrestání. Trest však může mít odstrašující účinek na pachatele finanční a hospodářské kriminality, kteří většinou patří ke střední a vyšší vrstvě společnosti a pro které trest znamená ohrožení jejich sociálního statusu. Z toho vyplývá, že odstrašujícího efektu trestu lze dosáhnout u určitých druhů trestné činnosti a pro určité společenské skupiny. 9 Trest tedy může mít generální odstrašující účinek, ale jak již konstatoval C. Beccaria , efektivní odstrašení pro potencionální pachatele představuje nikoli krutost provedení trestu, ale neodvratnost jeho následování. Z hlediska ochrany společnosti je problematická i eliminační teorie, která se jí snaží dosáhnout vyloučením pachatelů ze společnosti. To lze však učinit jen dočasně, kromě doživotního uvěznění nebo trestu smrti. Pokud má být trest přiměřený povaze trestného činu, zůstává tedy ještě velice široká škála kriminálního jednání, před kterým pouhou eliminací pachatele nelze účinně ochránit. Současným trendům trestního práva daleko více vyhovují přístupy rehabilitační teorie, která se zaměřuje na pozitivní působení na pachatele. Ochrany společnosti je dosahováno tím, že na základě tohoto působení se snižuje nebezpečí opakování trestné činnosti. Problém tohoto přístupu v současnosti a jeho plného využití a ověření jeho výsledků je nedostatečné poskytování takovýchto služeb, nevyhovující účinnosti metod nápravy a jejich uplatňování v praxi. Restituční teorie se primárně zabývá odstraněním následků trestného činu a soustřeďuje svou pozornost na jeho oběť. Cílem je nastolení rovnováhy v sociálních vztazích, která byla spácháním trestného činu porušena, a uspokojení nároků
9 Inciardi, J.A. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. Praha : Victoria Publishing, a.s., 1994, s. 470
8
poškozených.
10
Vzhledem k tomu tento přístup přímo nepřispívá k ochraně
společnosti. Mezi nejmodernější přístupy patří kompenzační teorie trestání, který výrazně mění pohled na trestný čin. Úzce souvisí s koncepcí tzv. restorativní justice, která přichází s alternativami v trestání. Hlavním cílem je, pokud možno přenést váhu vypořádání se s trestným činem ze státních orgánů na jeho pachatele a oběť. Trestný čin pomalu přestává být chápán jako obecně nebezpečné zlo pro celou společnost. Akcentován je vztah pachatel – oběť, a v řešení problému stát posiluje roli mediace. Paradigmata restorativní justice uvedl jeden z jejích zakladatelů, Howard Zehr:
Staré paradigma trestní spravedlnosti 1. Zločin je definován jako újma/násilí způsobené státu.
Nové paradigma trestní spravedlnosti 1. Zločin je definován jako újma/násilí újma/násilí způsobené jednotlivci jiným jednotlivcem. 2. Pozornost je soustředěna na zavržení 2. Pozornost je soustředěna na a odsudek vycházející z viny v minulosti řešení problému budoucí (otázka : spáchal/a zločin?). odpovědnosti a závazků (otázka : co je třeba udělat?). 3. Pravidlem je adversární proces 3.Pravidlem je dialog a diskuse. (resp. v evropském kontinentálním právním prostředí inkviziční proces). 4. Způsobení újmy jako prostředek 4. Restituce jako prostředek potrestání a prevence recidivy. nápravy mezi oběma stranami. 5. Spravedlnost garantovaná právem 5. Spravedlnost definovaná jako na spravedlivý proces. spravedlivý vztah posuzovaný podle výsledku. 6. Potlačení přirozené podstaty zločinu; 6. Podstata zločinu jako interpersodelikt je chápán jako konflikt mezi -nálního konfliktu je respektována. jednotlivcem a státem. 7. Jedna sociální nespravedlnost je 7. Pozornost soustředěna na nahrazena jinou. zločinem způsobené nespravedl-nosti. 8. Dotčené sociální společenství 8. Společenství se stává aktivním je odsunuto na „vedlejší kolej“ činitelem restorativního procesu. a je abstraktně/formálně reprezentováno státem. 9. Stimulace kompetitivních 9. Stimulace sounáležitosti individualistických hodnot. a vzájemnosti. 10. Stát vystupuje proti pachateli 10. Akceptování rolí při hledání - opomíjí/nezdůrazňuje práva oběti řešení - uznání a uplatnění práv - pachatel zůstává pasivním objektem oběti procesu. - stimulace pachatele k převzetí 10
Karabec, Z.Účel trestání. Kriminalistika, 2000, č. 2, s. 112
9
11. Odpovědnost pachatele za delikt vede k jeho potrestání.
aktivní odpovědnosti. 11. Odpovědnost pachatele za de-likt vede k součinnosti při nápravě způsobených škod. 12. Zločin vnímán v kontextu všech morálních, sociálních a eko-nomických aspektů.
12. Zločin definován formálně-právními termíny bez zohlednění morálních, sociálních a ekonomických aspektů. 13. Dluh/závazek vůči abstraktnímu státu a společnosti. 14. Sociální interakce zaměřené na pachatelovo chování v minulosti.
13. Dluh/závazek vůči konkrétní oběti zločinu. 14. Sociální reakce zaměřené na odstranění škodlivých důsledků v současnosti a v budoucnu. 15. Stigmatizace odčinitelná aktivi-tou pachatele při nápravě škod. 16. Vytváření možností pro pokání a odpuštění. 17. Aktivní zapojení všech účastní-ků trestního konfliktu (pachatele, oběti, společenství/komunity). 11
15. Trvalá/dlouhodobá stigmatizace pachatele. 16. Žádný/minimální důraz a projev lítosti a pokání. 17. Závislost výsledku trestní věci na aktivitě profesionálů (policistů, soudců, obhájců)
V současnoti je velká snaha nahradil klasickou trestní justici orientovanou hlavně na represi, přístupy restorativní justice. Ta si klade za cíl na straně pachatele jeho pokání a přiznání, a na straně oběti pochopení, obnovení zpřetrhaných sociálních vazeb a nápravu škodlivého stavu vyvolaného trestným činem. Pachatel je veden k pochopení škodlivosti svého činu a tím má být usnadněna i jeho náprava. Restorativní justice zdůrazňuje také postavení oběti, který má být v řízení aktivním účastníkem procesu. Bez hrozby trestní sankce má obviněný možnost objasnit pravdivě důvody svého jednání objasnil své jednání. Obětem je zase dána příležitost vyjádřit své pocity z následků trestného činu.
12
Od restorativní justice se tedy očekává
vyřešení konfliktní situace, která vznikla z důvodu spáchání trestného činu. Tento přístup má dokonce představovat prevenci pro pachatele v páchání další trestné činnosti, protože si plně uvědomuje následky svých činů. Restorativní justice má tedy naplnit účet trestního práva bez použití trestu, což je jistě 11
Válková, H., Sotolář, A. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století? Trestní právo 2000, č.1, s. 6. 12 Sotolář, A., Válková, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12, s. 621
10
možné u určitého okruhu pachatelů, u většiny však, domnívám se, musí justice počítat s osobnostními rysy, jako např. nedostatek empatie, které vylučují možnost pochopení škodlivosti svého jednání, resp. brání opakování trestné činnosti.
Trest odnětí svobody versus alternativní přístupy k trestání
Jak již bylo uvedeno výše, má trestní justice dva hlavní cíle. Je to jak ochrana společnosti skrze stíhání a trestání porušování norem trestního práva, tak ochrana obětí trestných činů, ale i ochrana práv obviněného, a zdůrazňuje pomocnou úlohu trestní represe.13 To znamená, že trest odnětí svobody by měl být uložen až tehdy, když požadovaných výsledků není možné dosáhnout jinak. Tak vyvstává potřeba řešit protiprávní jednání alternativními způsoby, a toho i z důvodu, že se minulý model justičního systému neosvědčil, jak pro jeho neschopnost včas a účinně reagovat na delikventní jednání, tak i pro jeho finanční náročnost. V posledních letech zažívá mnoho zemí tzv. "krizi vězeňství" nebo "krizi trestu odnětí svobody". Země, které se vyznačují přísnější represivní politikou reagující na rostoucí kriminalitu, zažívají problém přeplněnosti věznic.14
Funkcí nepodmíněného trestu odnětí svobody je několik, nejde
pouze o funkci trestu jako takového (funkce punitivní), ale mj. má také funkci sociálně ochrannou, působí jako generální a individuální prevence a pro oběť může představovat jistou morální satisfakci. V poslední době převládají snahy i ve výkonu trestu odnětí svobody působit výchovně na pachatele trestných činů, protože sám výkon trestu má na pachatele velmi negativní vliv v mnoha
13
Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 4. 14 Karabec, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika, 2001, č. 3. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2001/01_03/karabec.html
11
ohledech. Znamená pro odsouzeného také problematický návrat do společnosti a přerušení sociálních vazeb15 V této souvislosti můžeme hovořit o tzv. vězeňské subkultuře, kterou chápeme v tomto kontextu jako umělé prostředí, ve kterém se koncentruje velký počet osob s výrazně negativními vlastnostmi, což je doprovázeno dalšími negativními faktory spojenými s uvězněním. Jednou z nich jsou deprivace, kterými odsouzení v důsledku věznění trpí: ztráta svobody, odnětí materiálních i nemateriálních statků, ztráta heterosexuálních vztahů, nedostatek bezpečí (ohrožení spoluvězni), omezení vlastní autonomie.16 Je nasnadě se domnívat, že takové vlivy mají sice na jedné straně odstrašující charakter, ale na straně druhé vystavují uvězněné permanentnímu stresu, který jejich převýchově a znovuzačlenění do společnosti nepřispívá. Uvěznění pro mnohé znamená i přerušení sociálně užitečných vztahů, narušení či úplné rozbití rodiny a dalších citových vazeb odsouzeného, čímž samozřejmě netrpí jen odsouzený, ale i jeho nejbližší okolí. Kladné vztahy z nezávadného sociálního prostředí jsou často nahrazovány vztahy uvnitř vězeňské subkultury, které ještě více prohlubují problém znovuzačlenění do společnosti, a to mj. i tím, že přímo či nepřímo přispívají k recidivě odsouzeného tím, co se ve výkonu trestu odnětí svobody naučí z dovedností a znalostí potřebných k páchání trestné činnosti, ale také vztahy, resp. kontakty, které tam naváže. Názor veřejnosti, že ve vězení se každý pokazí, naučí co ještě neuměl a zvýší svou zločineckou kvalifikaci, potvrzují i některé praktické zkušenosti kriminalistů i penologické výzkumy. 17 Dalšími negativními důsledky uvěznění, a to dokonce i krátkodobého je tzv. stigmatizující efekt, které na potrestaného (tedy nejen trestem odnětí svobody, ale pro tento trest je tento efekt nejvýraznější) klade velké břemeno, se kterým se musí při návratu do společnosti vyrovnávat. Se stigmatizací úzce 15
Rozum, J. - Kotulan, P. - Háková, L. - Nečada, V. - Diblíková, S. Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho alternativy. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2005. s. 11-12 16 Marešová, A. Důsledky dlouhodobého uvěznění. Trestní právo 2004, č.4, s. 23 17 tamtéž, s. 57.
12
souvisí tzv. marginalizace, kdy je jedinec kvůli svému potrestání ze společnosti vyčleněn, což je opak žádoucího výsledku. Právě vzhledem k problémům, které s sebou výkon trestu odnětí svobody nese, vznikla potřeba přistupovat k tomuto druhu trestu jen v opodstatněných případech, kde potrestání pachatele nelze řešit alternatvními způsoby. To se týká hlavně krátkodobých trestů odnětí svobody, kdy se pachatelovým uvězněním ,laicky řečeno, může napáchat více škody než užitku. Zkušenosti ukázaly, že tyto tresty nejsou efektivní, vzhledem k tomu, že krátkodobé výchovné působení na pachatele nenese požadovaný výsledek, ale i krátký pobyt odsouzeného ve vězení stačí k působení negativních vlivů vězeňského prostředí. Odstrašující účinek je nízký a uložení takového trestu namísto např. peněžitého trestu, může být chápán jako určitá diskriminace, když odsouzený není schopen peněžitý trest zaplatit.18 Dalším problémem je přeplněnost věznic, právě vzhledem k stále rostoucí kriminalitě. Ve světě existujíc snahy o řešení tohoto problému zřízením nového vězeňského zařízení, v některých zemích i soukromými subjekty, které mají na starost i jeho správu, za což jsou státem placeny. I vzhledem k nákladům, které výstavba a správa nových věznic s sebou nese, není toto řešení vyhovující. Řešení přeplněnosti věznic je spatřováno mj. v dekriminalizaci, depenalizaci,
využití
odklonů
a
uplatňování
alternativních
trestů.19
Dekriminalizace znamená vypuštění vybraných skutkových podstat z trestního zákona, což má za výsledek nižší počet jednání, které trestní právo považuje za trestné. To samozřejmě vyžaduje pečlivou úvahu o významu chráněných zájmů. Výsledkem necitlivého přístupu při tomto hodnocení by mohlo mít za následek negativní reakci společnosti a ve svém důsledku i snížení, resp. ztrátu právní jistoty. 18
Rozum, J. - Kotulan, P. - Háková, L. - Nečada, V. - Diblíková, S. Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho alternativy. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2005. s. 11-12I 19 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000. s. 5.
13
Určitý okruh pachatelů v každé společnosti, jejichž deviantní chování nemůže být eliminováno jinak, než izolací ve formě odnětí svobody.20 Kritici trestu odnětí svobody tvrdí, že právě u dlouhodobě uvězněných, přináší trest spíše negativní účinky, tzn. upevnění jejich kriminálního zaměření. Výsledkem je, že tito odsouzení jsou po vykonání trestu pro společnost stejně nebo více nebezpeční jako před uvězněním, a brzy po návratu z vězení pokračují v páchání trestné činnosti 21 Paradoxem je, že pozitivní výsledky trestu odnětí svobody nelze nalézt ani u krátkodobých trestů. Chybí zde sice intenzita působení vězeňské subkultury jako u dlouhodobých trestů. Ale v případě krátkodobě odsouzených se jedná buď o pachatele nedbalostních trestních činů (např. závažných dopravních nehod apod.), jejichž společenská nebezpečnost je relativní, a jejich potrestání splňuje pouze účel satisfakce poškozeného a odplaty společnosti, nebo jde o pachatele méně závažné trestné činnosti, kteří většinou, i přes častá uvěznění znovu recidivují, čímž roztáčí kolotoč pobytu na svobodě a ve vězení. Pokud je v současnosti hlavní funkcí trestu náprava pachatele, jeho převýchova a reintegrace do společnosti, trest odnětí svobody tyto cíle nemůže naplnit. Trestní politika by tedy měla hledat alternativy, které lépe vyhovují současným trendům. Takovým trendem ve světě je právě v co největší míře nahrazovat trest odnětí svobody takovými alternativami, které splňují výše uvedené cíle. Takovou alternativu představuje také trest domácího vězení.
Domácí vězení obecně
Trest domácího vězení, jak už ze samotného označení vyplývá, používá jednoduchý koncept, zbavení, resp. omezení svobody odsouzeného tím, že je mu nařízeno zdržovat se, zpravidla v určitých hodinách, ve svém 20 21
Kalvodová, V. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno : Masarykova univerzita,1995, s.77 Marešová, A. Důsledky dlouhodobého uvěznění.Trestní právo, 2004, č. 4, s. 23.
14
obydlí. Tento trest je používán po celém světě jako alternativa k trestu odnětí svobody, resp. uvěznění v různých nápravných zařízeních. V současnosti bývá zpravidla ukládán pachatelům méně závažných trestných činů, kteří splňují určité podmínky. Kromě relativně nízké závažnosti jejich protiprávního jednání se jedná také o sociální a osobní poměry pachatele, jako je integrace do společnosti, nezávislost na omamných látkách apod., avšak i tyto podmínky pro možnost uložení trestu domácího vězení se v různých zemích liší. V současnosti je tento trest považován za levnější a humánnější alternativu zvláště ke krátkodobým trestům odnětí svobody, avšak má i své odpůrce, protože je úzce spjat s otázkou kontroly dodržování uloženého režimu, a to většinou moderními elektronickými prostředky (elektronické monitorování), což vyvolává otázky ochrany lidských práv.
Historie a vývoj elektronického monitorování Tento druh trestu byl používán od dávných dob. Jako příklad z minulosti můžeme použít uvěznění Galilea Galilei, kterému bylo uloženo domácí vězení v roce 1633, carská rodina v Rusku byla v domácím vězení až do své popravy v roce 1918. Později se tohoto trestu používalo hojně v totalitních režimech (Sovětský Svaz, Jižní Korea ad.) pro eliminaci nežádoucích osob, které otevřeně proti tomuto režimu vystupovaly nebo mu jinak odporovaly. V moderní historii demokratických států byla hlavní pohnutkou pro zavedení tohoto druhu trestu snaha řešit problém přeplněnosti věznic a s tím spojené vysoké finanční náklady na udržování a rozšiřování tohoto systému. V roce 1964 vyvinul harvardský psycholog Ralph Schwitzgebel první monitorovací zařízení Cambridgi, Massachusetts. Toto zařízení umožňovalo monitorovat mladistvé pachatele v určených oblastech, kde byly umístěny zesilovací stanice. Když tato stanice zachytila signál vysílačky, kterou měla sledovaná osoba na sobě, bylo místo, kde se právě tato osoba nacházela,
15
označeno na světelné mapě základny. Tento telemetrický systém měl zpočátku sloužit jako podpora psychoterapie, projektu se tehdy účastnili dobrovolníci z řad pachatelů. 22 O několik let později představil jeho bratr, také univerzitní profesor, Robert Schwitzgebel FCC-experimentální radiostanici, která byla součástí modifikovaného systému, který umožňoval vysílání dotekového signálu a obousměrnou kódovanou komunikaci. Bohužel pro široké použití byly tyto prototypy příliš drahé a technicky primitivní. 23 Zhruba o dvacet let později (1983) se soudce Jack Love, dříve státní zástupce, snažil najít způsob, jak předejít uvěznění u některých osob. Požádal prodavače počítačů Michaela Gosse, aby vyvinul a vyrobil systém, který měl monitorovat pět pachatelů z Albuguergue v Novém Mexiku. Druhý systém elektronického sledování osob zavedl na Floridě Thomas Moody. Do tří let používalo systém elektronického monitorování 21 států, přičemž bylo takto sledováno více než 9000 osob. V dalších letech v USA počet monitorovaných osob rychle stoupal, kdy nebyl používán jen pro kontrolu dodržování režimu domácího vězení. Krátce po úspěchu systému v USA se začalo elektronické sledování rozšiřovat i do dalších zemí. 24
Technologie elektronického sledování V současné době se používají dva druhy monitorovacích systémů, které jsou řízené počítačem, a to tzv. aktivní a pasivní. Oba systémy sestávají z vysílačky, která je umístěna na těle (větš. na ruce nebo noze ve formě náramku) sledované osoby, a má za úkol rozluštit kód, dále přijímače ve formě schránky v bytě sledované osoby, který má signál potvrzovat a který je 22
Renzema,Marc Can electronic monitoring reduce crime for moderate to high-risk offenders?, Journal of Experimantal Criminology, 2005, č. 1, s.216 23 Tamtéž 24 Gable,Ralph Kirkland – Gable,Robert S. Electronic monitoring:positive intervention strategies (citováno 9.10.2008) dostupný z http://www.uscourts.gov/fedprob/jun2005/intervention.html
16
napojen na pevnou telefonní linku, a z počítače, který je zpravidla instalován na dozorčí stanici. Aktivní systém je též nazývaný "stálý signální systém" (Continuous signaling system – CS). Funguje tak, že vysílačka v definovaných časových intervalech (asi 35 sekund) a kdykoliv dojde k nedovolenému vzdálení vydává kódovaný signál, který je přijímán schránkou v bytě pachatele a pomocí telefonní linky se předává počítači na dozorčí stanici. Tento počítač spustí alarm v případě, kdy zakódovaný signál nebude přijat v souladu s programem. Tento signál je vysílán pouze v době, kdy se má pachatel zdržovat ve svém bytě, tzn. zpravidla od večerních hodin do rána.
25
Tento systém bohužel umí
sledovat pouze přítomnost, resp. nepřítomnost sledované osoby na jednom místě. Mohl se však využívat také systém duální, kdy komunikační jednotky byly umístěny jak do bytu, tak do místa zaměstnání pachatele. Tento systém musel být doplněn mobilními jednotkami (drive-by units), které přijímaly signál vysílačky v práci, vzdělávací instituci nebo místě, kde se pachatel léčebného programu. Tyto mobilní jednotky se časem začaly hojně používat také k monitorování jiných míst jako např. barů, oblastí prodeje drog, kde se pachatelé zdržovat naopak nesměli.26 Pasivní systém nebo "programovaný kontaktní systém" (Random calling system-RC) používá počítač naprogramovaný tak, aby navazoval s pachatelem telefonické spojení buď neplánovaně nebo v přednastavených časech. Sledovaná osoba musí během stanovené denní doby přijímat telefonáty a pomocí dekódovacího zařízení (náramku) potvrzovat svou přítomnost počítači, který do své paměti zaznamenává úspěšná i neúspěšná spojení se sledovanou osobou. Vyspělejší technika posledních let dovoluje namísto "elektronických pout na nohou" používat kontrolu hlasu pachatele jeho porovnáním nebo identifikací obličeje pachatele.27
25
Krahl,M. Elektronicky hlídané domácí vězení. Právní rozhledy, 1998, č. 5, s 230 Renzema,Marc Can electronic monitoring reduce crime for moderate to high-risk offenders?, Journal of Experimantal Criminology, 2005, č. 11, s.217 27 Krahl,M. Elektronicky hlídané domácí vězení. Právní rozhledy, 1998, č. 5, s 230 26
17
V současnosti se v elektronickém monitorování rozmáhá využití technologie GPS (Global Positioning System). I když je tento systém limitován pokrytím telefonním signálem a oblastmi, které mají blokovaný příjem satelitního signálu, nabízí sledování pachatelů v reálném čase. V roce 2001 započal demonstrační projekt systému, který spojoval GPS sledování s policejními databázemi mapování trestné činnosti. V případě využití na velký počet pachatelů by tento systém umožňoval policii identifikovat pachatele zdržující se v blízkosti místa spáchání trestného činu, nebo naopak jim poskytovat "elektronické alibi", v případě, že se v době spáchání trestného činu vyskytovali někde jinde. Další zdokonalení již fungujících systémů spočívá v jejich doplnění o RC systémy, které jsou schopné testovat pachatele na přítomnost alkoholu v dechu. V roce 2003 bys představen CS systém provádějící až dva testy za hodinu na alkohol, který se odpařuje z kůže pachatele. Možnosti zahrnují taktéž kontrolu na přítomnost drog, jejichž stopy mohou být identifikovány v potu, podle charakteristického pohybu očí, změny hlasu nebo třesu svalů. 28
Druhy použití elektronického monitorování, resp. druhy aplikace domácího vězení Jak již bylo uvedeno, domácí vězení se nejčastěji používá jako alternativní sankce namísto trestu odnětí svobody ve vězení. Může se však v některých zemích používat také jako prostředek dohledu nad podmíněně odsouzenými (probation) nebo jako prostředek detence osob, na které by byla jinak uvalena vazba (custody). Podle doby výkonu trestu můžeme rozlišovat dva druhy domácího vězení (většinou s použitím elektronického monitorování). Je to domácí vězení uložené místo trestu odnětí svobody, přičemž se předpokládá, že trestem domácího vězení bude dosaženo požadovaného účelu, pokud však 28
Renzema,Marc Can electronic monitoring reduce crime for moderate to high-risk offenders?, Journal of Experimantal Criminology, 2005, č. 111, s.218
18
tento účel není naplněn z důvodu nedodržení podmínek domácího vězení ze strany pachatele, je jeho trest domácího vězení nahrazen trestem odnětí svobody. Tento model se v literatuře objevuje pod označením "front-end" a používá se např ve Velké Británii a Švédsku.29 Naproti tomu tzv. "back-end" model, kdy je domácí vězení uloženo pachateli po odpykání trestu odnětí svobody nebo jeho podstatné části. V tomto ohledu se předpokládá, že takové opatření snižuje recidivu pachatele nebo alespoň prodlužuje dobu mezi opětovným spácháním trestného činu, protože napomáhá jeho reintegraci do společnosti. Back-end typ domácího vězení se uplatňuje hlavně v USA, ve Švédsku nahrazuje vyšetřovací vazbu. 30 Podle Renzema může být elektronicky monitorované domácí vězení používané jako "systém včasného varování" (early warning system), kdy může napomoci identifikovat pachatele, kteří jsou schopni integrovat se do společnosti a fungovat v ní, a ty pachatele, které je nutné uvěznit, protože u nich trest domácího vězení nesplňuje požadovaný účel. Tak pomáhá tento systém "napraveným" pachatelům navrátit se na svobodu (alespoň částečně) a recidivistům, nebo těm, u nichž je recidiva na základě jejich porušování režimu domácího vězení pravděpodobná, zpět do vězení. 31 Domácí vězení můžeme také rozdělit podle intenzity omezení. Jedná se o tzv. "večerku" (curfew), kdy je pachatel povinen zdržovat se doma v určitých časech. Na rozdíl od klasického domácího vězení obsahuje toto opatření prvek volného pohybu. Asi nejčastěji se využívá domácího vězení, kdy se pachatel může vzdalovat z domu jen za předem schváleným účelem v předem schválený čas (většinou se jedná o docházku do zaměstnání, vzdělávací instituce, návštěvy lékaře a účast na resocializačním či jiném reintegračním programu). Třetím typem je tzv. "domácí uvěznění" (home incarceration), kdy se pachatel musí zdržovat ve svém bytě 24 hodin denně, 29
Hořák, Jaromír Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo, 2005,č. 12, str. 8 30 Tamtéž 31 Renzema, M. Can electronic monitoring reduce crime for moderate to high-risk offenders?. Journal of Experimantal Criminology,2005, č. 1, s.218
19
kromě nutných lékařských prohlídek, účasti na soudních jednáních a v případech, které mu soud uloží jako povinnost (většinou se jedná o programy léčbu závislosti apod.).32 Elektronické monitorování se v neposlední řadě může využívat také při výkonu trestu odnětí svobody s prvkem volného pohybu, kdy odsouzení v rámci uvěznění v nápravném zařízení dochází do zaměstnání mimo zařízení. Tento institut však nemá kromě elektronického monitorování s domácím vězením nic společného.
Výhody a nevýhody trestu domácího vězení
Institut trestu domácího vězení a s ním spojené elektronické monitorování osob má své zapřisáhlé zastánce i odpůrce. Oběma stranám lze přiznat opodstatněnost jejich tvrzení, avšak o funkčnosti tohoto trestu rozhoduje pouze praxe, a to ve formě hodnocení konkrétní aplikace v určitém právním a geo-sociálním prostředí, a to z toho důvodu, že na základě zkušeností z cizích zemí bohužel nelze generalizovat a předjímat účinnost takového trestu ve zcela jiných podmínkách. Hlavním argumentem pro zavedení trestu domácího vězení je úspora nákladů, které jsou spojené s uvězněním v nápravných zařízeních. Trend rostoucí kriminality zaznamenává snad celý svět a je jasné, že nelze donekonečna tomuto trendu vězeňský systém, resp. počet a kapacitu věznic, přizpůsobovat. Problém si žádá řešení trestání jinými způsoby, alternativními k trestu odnětí svobody. Tento argument však může být posuzován jen srovnáním nákladů v rámci jedné země, kde je trest domácího vězení aplikován. Náklady na uvěznění osoby za den se v různých zemích logicky liší a tak se liší i náklady na technické a personální zabezpečení systému domácího vězení. Zatímco náklady na uvěznění v USA dosahují 139 mil.
32
Court and Community (citováno 12.10.2008). Dostupný z: http://www.kywp.uscourts.gov/court_comm/cchome.pdf
20
USD ročně, v domácím vězení je to 44 mil. USD, což představuje méně než třetinu. 33 To ovšem může být způsobeno faktem, že domácí vězení je v USA již zavedeným trestem, s dokonalou technickou i personální základnou, která je už jen zdokonalována a ještě více zefektivňována. V zemích, kde byl trest domácího vězení zaveden relativně nedávno (Německo) nebo kde se jeho zavedení teprve plánuje (Česká republika, Polsko) mohou být náklady s tím spojené velmi vysoké, zpočátku i převyšující náklady na uvězení. Dr. Krahl ve svém článku uvádí odhady na osobu a den ve věznici a v režimu domácího vězení před započetím projektu zavádějící domácí vězení do systému trestní justice SRN, a to na 200 německých marek za den vězení v Berlíně, přičemž věcné a personální náklady na "elektronická pouta" byly odhadovány také na cca 200 německých marek denně. 34 Na druhou stranu je nutné uvést, že v mnoha zemích se na nákladech na domácí vězení, odsouzení podílí. A nesporně kladný je v tomto ohledu i fakt, že soud může výši podílu, který odsouzený na nákladech zaplatí, přizpůsobit jeho majetkovým poměrům. Nesmíme však zapomínat také na to, že kromě penalizujícího charakteru, který trest domácího vězení bezesporu má, a ke kterému se hlavně přihlíželo při jeho zavádění v USA, zdůrazňuje se dnes jeho restorativní a resocializační charakter. To s sebou však nese potřebu nesoustředit se pouze na technické a personální zabezpečení dodržování režimu domácího vězení pachateli, ale také na vytvoření vhodných doprovodných programů, orientovaných právě na resocializace, reintegraci a převýchovu pachatele. Pokud budou takové programy vytvořeny, ponesou s sebou nemalé náklady, které je nutné do celkové částky také započítat. Pokud vytvořeny nebudou, nelze od trestu domácího vězení očekávat řešení problémů, které , stejně jako snížení nákladů na uvěznění, také vedly k jeho zavedení, jako jsou snížení 33
Court and Community (citováno 12.10.2008). Dostupný z: http://www.kywp.uscourts.gov/court_comm/cchome.pdf 34 Krahl, Matthias Elektronicky hlídané domácí vězení ,Právní rozhledy, 1998, č. 5, s. 229.
21
recidivy pachatelů, menší psychologická zátěž pro pachatele i jejich okolí a jejich snazší reintegrace do společnosti po odpykání trestu. Právě tato resocializace pachatele je jedním z hlavních pozitiv, které má zavedení tohoto trestu přinést. V domácím vězení se údajně snáze a šetrněji dá ovlivňovat chování odsouzeného. Režim elektronicky sledovaného domácího vězení má odsouzenému pomoci osvojit určité návyky, naučit se dodržovat určitý denní režim ve vlastním prostředí, mimo nápravné zařízení, při zachování punitivního účinku, kdy si je díky elektronickému monitorování pomocí zařízení umístěného na těle odsouzený v každé chvíli vědom toho, že se z důvodu spáchání činu, který společnost odsuzuje, nachází v režimu omezení osobní svobody. Navíc domácí vězení často nastupuje místo krátkodobých trestů odnětí svobody, které jsou často kritizovány za to, že nesplňují svůj účel, navíc šanci na resocializace snižují a, jak bylo uvedeno výše, dochází u pachatelů ke stigmatizaci pobytem v nápravném zařízení. Sociální vazby v rámci rodiny i komunity jsou výkonem trestu v nápravném zařízení narušeny. V praxi je trest domácího vězení daleko flexibilnější, protože jej lze daleko lépe než výkon trestu odnětí svobody přizpůsobit individuálním možnostem a potřebám pachatele. Jedná se hlavně o stanovení doby, kdy se musí odsouzený zdržovat ve svém bytě, tak, aby mu bylo umožněno bez problémů docházet do zaměstnání, a eventuelně se účastnit různých programů. I proto tento trest daleko více také odpovídá zásadám humanismu v trestní justici. Odpůrci institutu trestu domácího vězení se často odvolávají na etickou stránku elektronického monitorování, kdy tento způsob kontroly bývá často vnímán jako sílící tendence státu zasahovat do soukromí občanů. A v případě domácího vězení se nejedná o zásah do práv a svobod odsouzeného, což může snadno ospravedlněno potřebou ochrany společnosti před jeho nebezpečným jednáním, ale také do práv osob, které s pachatelem bydlí ve stejné domácnosti. Tím je podle Krahla psychologický nátlak na odsouzeného
22
citelně zesilován.35 Vzhledem k tomu je zpochybňována i slučitelnost tohoto trestu s principem nedotknutelnosti obydlí. A odpůrci tohoto trestu ho dokonce považují za možnost, jak stát může legálně provádět totální kontrolu v pozici "velkého bratra". Jako protiargument je možné uvést nutnost souhlasu odsouzeného a často i jeho spolubydlících s výkonem tohoto druhu trestu, která je stanovena pro možnost uložení tohoto trestu zejména v evropských zemích, a také to, že i v případě uložení trestu odnětí svobody, by byl pachatel sám i jeho okolí negativně postiženo. Vzhledem k postavení trestu domácího vězení v systému trestů, jeví se tento jako druhý nejpřísnější trest po trestu odnětí svobody, pro nějž je alternativou v případě, že se jedná o méně závažné trestné činy. Existují však obavy, že by mohl v některých případech představovat i alternativu pro uložení mírnějšího trestu (např. peněžitý trest) nebo pro podmínečné odsouzení, kdy by se vlastně jednalo o zpřísnění trestní represe. Tento jev bývá nazýván "efekt širšího záběru" ("net-widening effect"). Oproti tomu existují i odpůrci tohoto trestu, kteří namítají, že domácí vězení je příliš mírnou formou trestu, která nemůže garantovat, že pachatel nebude trestnou činnost v budoucnu opakovat. V neposlední řadě je při aplikaci trestu domácího vězení namítáno porušování principu rovnosti. Problémem zařazení do programu domácího vězení je výběr vhodných kandidátů. Kromě nižší závažnosti spáchaného trestného činu, což je kritérium stanovené pro všechny stejně, jsou důležité i osobní poměry pachatele. Už z principu domácího vězení je tento trest vyloučen např. u bezdomovců, tzn. že z důvodu sociálního postavení nebude někomu uložen mírnější trest. Na první pohled se z tohoto hlediska může zdát vyloučení takovýchto osob ze skupiny vhodných kandidátů jako nehumánní, musíme si však uvědomit, že uvěznění pro osoby bez domova často představuje daleko humánnější variantu potrestání než jejich ponechání na svobodě při podmínečném odsouzení, nemluvě o peněžitém trestu. Osoby bez
35
Krahl, Matthias Elektronicky hlídané domácí vězení ,Právní rozhledy, 1998, č. 5, s. 229.
23
domova často páchají v zimních měsících trestnou činnost záměrně proto, aby v nápravném zařízení přečkaly chladné období. Bezdomovci ovšem představují extrém, obtížněji by se argumentovalo v případě odmítnutí osob, které bydlí na ubytovně bez možnosti telefonického připojení, nemají stálé zaměstnání apod. Dalšími kritérii pro výběr osob vhodných pro zařazení do programu domácího vězení jsou mimo jiné: dobrý zdravotní stav (včetně psychické stránky), minulost bez násilných trestných činů vč. páchání domácího násilí, nebezpečnost pro společnost a hlavně ochota spolupracovat a podřídit se režimu domácího vězení. Osobami zařazenými do programu tedy jsou zpravidla opilí řidiči, neplatiči výživného, mladiství pachatelé, pachatelé daňových podvodů apod.
Domácí vězení v České republice
Tento trest v českých zemích není úplnou novinkou. V minulosti byl aplikován jako alternativa k vězení prvního stupně zákonem č. 117 z roku 1852, r.z. , o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl v účinnosti až do roku 1950. Tento zákon byl v roce 1918, kdy vznikla Československá republika, přejat do českého právního řádu na základě tzv. recepční normy (zákon č. 1/1918), kdy byl z důvodu zachování kontinuity právního řádu a hladkého přechodu k novému státnímu zřízení z práva rakouského. Tento zákon stanovoval , že trest domácího vězení může být uložen místo vězení v případech, kdy trestancem byl člověk bezúhonné pověsti, který by v případě uvěznění nemohl vykonávat svůj úřad, spravovat obchod nebo zajistit si výdělek. Odsouzený se musel zavázat, že se nebude vzdalovat z domu. V určitých případech postačil slib odsouzeného, v jiných byla před jeho dům postavena stráž. Když odsouzený tento svůj závazek nedodržel, musel si
24
zbytek trestu odpykat ve vězení.36 V novém českém trestním zákoníku se tento druh trestu již nevyskytoval. V současné době prošel sněmovnou návrh nového trestního zákoníku, který zavádí do české trestní justice institut domácího vězení znovu. Bude ho možné ukládat v délce max. dvou let, a to pouze za přečiny, což je nově zaváděná kategorie méně závažných trestných činů, pokud vzhledem k povaze a závažnosti přečinu a osobě a poměrům pachatele lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu a pachatel dá písemný slib, že se v zákonem nebo rozsudkem stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese. 37 Nestanoví-li soud v rozsudku něco jiného, spočívá trest domácího vězení v povinnosti odsouzeného zdržovat se na určené adrese ve dnech pracovního klidu, pracovního volna a ve všední dny v době od 20. hodiny do páté hodiny následujícího dne, pokud v této době ovšem nevykonává zaměstnání (např. v případě nočních směn) nebo musí být v této době ošetřen ve zdravotnickém zařízení.38 Zde se uplatňuje princip individualizace trestu, kdy soud sám určí režim odsouzeného na základě jeho potřeb a možností. V případě, že by pachatel zmařil výkon takovéhoto trestu nedodržením podmínek stanovených zákonem nebo soudem, stanoví se mu náhradní trest odnětí svobody až na jeden rok. Nedodržení podmínek znamená např. opuštění obydlí v době, kdy je odsouzený povinen zdržovat se doma, a je sankcionováno trestem odnětí svobody bez ohledu na dobu, po kterou odsouzený režim domácího vězení dodržoval, resp. k době, která mu zbývala do konce trestu. V praxi to znamená, že pachateli, který poruší uložený režim poslední den domácího vězení, může být uložen trest odnětí svobody až na jeden rok.39
36
Zákon č. 117/1852 ř.z. Návrh nového trestního zákoníku veřejně dostupný z http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=160515 38 Návrh nového trestního zákoníku veřejně dostupný z http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=160515 39 tamtéž 37
25
Výkon trestu domácího vězení má být kontrolován dvěma způsoby, a to elektronickým monitorovacím systémem, který bude zajišťován příslušným útvarem Policie České republiky, a namátkovou kontrolou, kterou budou provádět pracovníci probační a mediační služby. Zjištěné porušení režimu domácího vězení pachatelem a nedodržení dalších podmínek s výkonem tohoto trestu související budou příslušným pracovníkem bezodkladně soudu, který výkon tohoto trestu uložil. Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Toto ustanovení směruje zejména k možnosti soudu uložit pachateli povinnost: a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, f)
zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob,
g) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, h) zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, i)
uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku,
j)
veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo
k) poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění.40 Znění návrhu nového trestního zákona poměrně přehledně stanovuje podmínky výkonu a ukládání trestu domácího vězení, jeho aplikace v našich podmínkách však může představovat určité problémy. V první řadě se jedná o 40
Návrh nového trestního zákoníku veřejně dostupný z http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=160515
26
postoj veřejnosti k tomuto druhu trestu, který nemusí být vstřícný vzhledem k tomu, že přes veškeré snahy restorativní justice stále mezi laiky převládají spíše požadavky po zpřísnění trestů, resp. po jejich punitivním charakteru. Ani postoje soudců, kteří by v budoucnu měli tento trest uplatňovat, nelze předjímat. Bude pravděpodobně záležet na osobnosti jednotlivých soudců v jejich ochotě nový trest ukládat, zejména pokud sami nebudou přesvědčeni o účinné kontrole jeho výkonu. Již výše byly uvedeny dva způsoby plánované kontroly výkonu trestu domácího vězení, elektronické monitorování a osobní návštěvy probačního úředníka. Oba způsoby kontroly představují vysokou náročnost na jejich zavedení, z finančního, personálního i časového hlediska. Důvodová zpráva k návrhu nového trestního zákona uvádí odhady finanční náročnosti technické i personální stránky. V souvislosti s trestem domácího vězení se jedná o zvýšení počtu pracovníků probační a mediační služby, kdy se počítá s navýšením o 100 zaměstnanců. Což bude podle odhadu představovat náklady ve výši 54 mil. Kč. 41 Náklady na zavedení systému elektronického monitorování byly odhadovány na základě zkušeností z Velké Británie. Při 700 odsouzených počítá návrh v prvním roce s pořizovacími náklady 559 mil. Kč. Roční náklady v dalších letech by při stejném počtu sledovaných osob by měly činit přibližně 50 mil. Kč. Dále uvádí porovnání nákladů na jednoho odsouzeného ve výkonu trestu domácího vězení ( 71 429 Kč ročně) s náklady na uvěznění (318 280 Kč ročně). Závěrem tedy je více než 3/4 úspora oproti ročnímu nákladu na odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody. 42 Odhady důvodové zprávy jsou celkem optimistické, jejich správnost potvrdí až zkušenost. Již dnes se však objevují názory, že zavedení elektronického monitorování prováděného policií je nerealizovatelné a daleko časově i finančně náročnější. Přitom existuje řešení, se kterým se zatím 41
Důvodová zpráva k návrhu nového trestního zákoníku, http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=160515 42 tamtéž
27
nepočítá, a to využívat k provádění elektronické kontroly odsouzených soukromých agentur, které jsou pro tento účel využívány v mnoha státech se zavedeným trestem domácího vězení právě z důvodů snížení nákladů. Domácí vězení ve světě Trest domácího vězení je zakotveno v právních řádech mnoha zemí po celém světě. Z důvodů limitovaného rozsahu práce zde uvedu pouze některé, na nichž lze demonstrovat jednotlivé odlišnosti v úpravách a využití tohoto trestu. USA 43
Domácí vězení je formou nápravného opatření a jednou z metod, jíž soudy omezují svobodu pachatelů a obviněných, z důvodu ochrany společnosti před jejich protiprávním jednáním. Domácí vězení není samostatným trestem, ale může být podmínkou podmínečného propuštění, podmíněného odsouzení, nebo dohledu po propuštění z výkonu trestu i dohledu před konáním hlavního líčení. Federální vězeňský úřad ho ukládá též vězňům, kteří si mohou odpykat zbytek trestu v domácím prostředí pod dohledem probačního úředníka. Ve Spojených Státech představují náklady na program domácího vězení 1/3 nákladů na uvěznění. Jako alternativa k trestu odnětí svobodu umožňuje domácí vězení pachatelům a obviněným pomáhat a podporovat své rodiny a platit daně. Soud může (ale nemusí) uložit účastníkům programu částečně nebo zcela hradit náklady elektronického sledování. Cíle domácího vězení se liší podle fáze trestního řízení, ve kterém se využívá. Ve všech případech však je hlavním cílem ochrana veřejnosti. V případech před zahájením hlavního líčení je domácí vězení alternativou k uvalení vazby, která má zajistit, aby se obviněný dostavil k soudu. V případech po odsouzení
43
Court and Community dostupný z http://www.kywp.uscourts.gov/court_comm/cchome.pdf
28
je domácí vězení trestem, který má výrazně více punitivní charakter něž obvyklý dohled, ale je mírnější než uložení trestu odnětí svobody. Režim domácího vězení se ve svých znacích od ostatních úprav prakticky neliší. Soud může taktéž uložit povinnosti a omezení, která za dohledu probačního úředníka mají zabránit páchání další trestné činnosti, a zavést do života pachatele řád. Domácí vězení je v USA používáno ve formě večerky (curfew), domácího vězení (home detention) a domácího uvěznění (home incarceration), které byly definovány výše. Do programů jsou zařazovány osoby podle pečlivého výběru. Zkoumá se jejich kriminální minulost vzhledem k povaze spáchaných činů, jejich ochota spolupracovat, ale i zdravotní stav. Vládní úřad pro soustavu amerických soudů si pro elektronické sledování osob najímá firmu, která pro probační a vazební úřady po celé zemi poskytuje zařízení a nepřetržité sledování. Program je také zajišťován pomocí dohlížejících úředníků, kteří kontrolují, zda osoba pracuje, nedopouští se zakázaného jednání, jako je např. zneužívání drog, a zjišťuje zda nedochází k nedovolené manipulaci se zařízením elektronického sledování. Úředníci mají k dispozici mobilní jednotku (drive-by) elektronického sledování, která jim pomáhá ověřovat přítomnost osoby v určitém místě. Zvláštním znakem je, že účastníci programu, kteří režim domácího vězení dodržují, mohou využívat tzv. "zaslouženého volna" (earned leave), které jim umožňuje ve stanovený čas strávit čas mimo domov z důvodu rekreace. Porušení režimu je naopak trestáno udělením výstrahy, ztrátou zaslouženého volna nebo uložením trestu odnětí svobody.
29
Anglie a Wales 44 Elektronické sledování domácího vězení má na starosti ministerstvo vnitra Velké Británie. Ve vybraných oblastech probíhaly v období let 19891990 pilotní projekty zavádějící domácí vězení, v období let 1989-1990 byli zahrnuti dospělí obvinění propuštění na kauci, 1995-1999 dospělí pachatelé odsouzení, kterým bylo uloženo zákaz vycházení v nočních hodinách (curfew order), a v letech 1998-2000 dospělí a mladiství obvinění propuštění na kauci, recidivující pachatelé drobné trestné činnosti, mladiství pachatelé, kterým byl uložen zákaz vycházení. Pilotní projekty se řídily zákonem o kauci (Bail Act 1976), zákonem o trestní justici (Criminal Justice Act 1991), a zákonem o trestech (Crime senceses Act 1997) Domácí vězení je hojně aplikováno, a jeho využívání stále stoupá (od počtu 3028 případu v roce 1999 po 19096 případů v roce 2005).
Německo45 V květnu 2000 zahájilo ministerstvo spravedlnosti Hessenska pilotní projekt elektronického monitorování v soudním okrese Frankfurt/Main, což mělo poskytnout odpověď na otázku, zda je domácí vězení účinnou alternativou pro trest odnětí svobody. Tento pilotní projekt byl přeměněn v trvalý institut o dva roky později, a rozšířen na ostatní soudní okresy. Institut Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní trestní právo prováděl hodnotící výzkum tohoto projektu.
44
Paterson, Craig Commercial crime control and the electronic monitoring of offenders in England and Wales. dostupný z: http://www.articlearchives.com/europe/european-union-united-kingdom-wales/18883331.html 45 Mayer, M.: Evaluation of a Pilot Project on Electronic Monitoring Max Planck Institute for Foreign and International Criminal Law – Freiburg dostupný z http://www.mpicc.de/ww/en/pub/forschung/forschungsarbeit/kriminologie/fussfessel.htm
30
V rámci právního systému Neměcka může být elektronické sledování použito při: podmínečném odložení trestu odnětí svobody (§§ 56 ff. StGB), při podmínečném odsouzení v případě porušení předchozího podmínečného odsouzení (§§ 56 ff. StGB), při podmínečném propuštění s výkonu trestu odnětí svobody po odpykání poloviny nebo dvou třetin trestu (§§ 57 f. StGB), při ochranném dohledu (§§ 68 ff. StGB), při příkazu obsahujícím odložení vyšetřovací vazby (§ 116 StPO), při podmínečném odložení výkonu trestu odnětí svobody (§ 19 Hessian Ordinance on Pardon) Ve všech případech rozhodoval o uložení domácího vězení soud na návrh státního zástupce, na základě zprávy sociálního pracovníka o vhodnosti pachatele pro zařazení do programu a jeho souhlasu. Režim domácího vězení taktéž navrhoval sociální pracovník, ale musel být opět schválen soudem.
Maďarsko 46 Domácí vězení ukládá soudce na základě návrhu státního zástupce v rámci vyšetřování a vyšetřovacím soudem po vznesení obvinění. Domácí vězení se může obviněnému v rámcí trestního řízení uložit ihned po zahájení vyšetřování trestného činu, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, pokud existují důvody, které jsou podobné vazebním důvodům v České republice. Režim výkonu trestu domácího vězení je opět podobný. Obviněný může opustit své obydlí pouze z důvodů předem určených. Se souhlasem obviněného může soud nařídit policii, aby zjistila, zda obviněný odpovídá požadavkům na zařazení do programu. Domácí vězení uložené před formálním vznesením obvinění může trvat maximálně jeden měsíc. Podle okolností však může soudce domácí vězení prodloužit až o tři měsíce, na maximální délku jednoho roku. Poté může domácí vězení prodlužovat okresní soud vždy jen o dva měsíce.
46
Criminal adminsitration, the statisticts on the distribution of house arrest in Hungary in the course of the investigation and accusation dostupný z http://www.mklu.hu
31
Při porušení režimu, např. nedostavením se k soudu bez předchozí omluvy, může být na obviněného uvalena vazba, nebo uložena pokuta. Proti uložení domácího vězení se může obviněný odvolat, ovšem bez odkladného účinku. Domácí vězení je ukončeno vyšetřovacím soudcem na návrh státního zástupce a po vznesení obvinění soudem, pokud důvody pro uložení již pominuly. Do vznesení obvinění může být domácí vězení ukončeno také státním zástupcem. Statistické údaje ukazují malé využívání domácího vězení (v roce 2006 celkem 75 případů). 47
Další evropské země48 Ve Francii je domácí vězení kontrolované pomocí elektronického sledování alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo k odpykání jeho zbytku, který ale nesmí překročit dobu jednoho roku. O přeměnu zbytku trestu na domácí vězení může požádat sám odsouzený, státní zástupce, nebo rozhodně soud samostatně. Maximální doba, kterou může odsouzený strávit v domácím vězení jsou 4 měsíce. Domácím vězením lze také nahradit vyšetřovací vazbu. Ve Švédsku je používán tzv. back-end model domácího vězení, který má nahrazovat krátkodobé tresty odnětí svobody do 3 měsíců. Domácí vězení může soud uložit jen se souhlasem odsouzeného a dospělých příslušníků jeho domácnosti. V Nizozemí je trest domácího vězení doplněn o intenzívní snahu o nápravu pachatele, je součástí širokého rehabilitačního programu pro pachatele, kteří mají být podmíněně propuštěni z vězení. Domácí vězení také může následovat po tom, co si pachatel odpyká část trestu v otevřeném vězení, 47
House arrest dostupný z http://www.magyarorszag.hu/english/keyevents/a_alpolg/a_buncsjogorv/a_kenyszercsel20051 026/a_haziorizet20081127.html 48 Hořák, Jaromír Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo, 2005,č. 12, str. 8-9
32
ve kterém je vězňům umožněno docházet do zaměstnání. Domácí vězení může být uloženo současně s trestem obecně prospěšných prací. I zde se pro zařazení do programu souhlas odsouzeného i členů jeho domácnosti. Délka domácího vězení je 12-16 týdnů. Švýcarsko, podobně jako Německo, provádělo v oblasti zavedení trestu domácího vězení nejdříve experiment na vybraném okruhu osob (cca 200), kteří se zařazením souhlasili a jejich trest se pohyboval od 1-12 měsíců. Osoby musely být tělesně i duševně zdravé a měly zajištěné zaměstnání nebo se vzdělávali alespoň 20 hodit týdně. Pachatelé museli také souhlasit, že budou hradit část nákladů na elektronické sledování ve výši 20 franků za den.Asi polovina z odsouzených využívala péči psychologa, další event. protialkoholní léčbu. Každý odsouzený měl určený plán reintegrace. Pachatelé měli určitý počet hodin, který mohli trávit podle svého mimo domov. Počet volných hodin se zvyšoval nebo snižoval podle dodržování režimu. Při opakovaném porušení byl pachatel z programu vyřazen a nastoupil trest odnětí svobody. Projekt měl ověřit vhodnost tohoto trestu jako alternativy pro krátkodobé tresty, tresty v otevřeném vězení, nebo např. i obecně prospěšné práce. Na závěr uvádím přehled zemí, které využívají pro provoz elektronického sledování dodržování režimu trestu domácího vězení soukromých služeb, resp. společností orientujících se na tento druh podnikání, a těch, které si provoz zabezpečují pomocí státních institucí. Poskytovatelé – soukromé subjekty
Elmo Tech RF Elmo Tech RF Elmo Tech RF Elmo Tech RF
Země, které si Země zajišťují provoz využívající státními institucemi pro provoz soukromé subjekty i státní instituce Švédsko Dánsko Německo Španělsko a Katalánsko
33
Země využívající pouze soukromé subjekty
Elmo Tech RF Franci Elmo Tech RF Estonsko Securiton používající Elmo Tech RF Belgacom používající Elmo Tech RF Telecom Italia používající Elmo Tech RF, Geographics a Italdata OWD používající BlueTag ADT používající Elmo Tech a G4S G4S používající SEMSI, GCS, Elmo Tech, OGP VQ Voice a Blue Tag Serko používajíc Geografix RF, Voice and Tracking, Iusecuretrack
Švýcarsko Belgie Itálie Rakousko
Nizozemí Anglie a Wales Anglie a Wales Skotsko
49
Závěr
V současné době stojíme na prahu nového období v trestním právu, které představuje nový trestní zákoník. Ještě není jisté, kdy bude účinný, ale vzhledem k tomu, že již prošel schvalováním v Poslanecké sněmovně, očekává se jeho brzká aplikace. Ten starý platí již bezmála půl století a již dlouho bylo jasné, že je nutné jej nahradit. Ten nový zavádí nové prostředky ochrany společnosti a práv jednotlivců . Trestní politiku má zajišťovat podle zásad humanismu a zavedením alternativních trestů přispívat k reintegraci pachatelů a přiměřené satisfakci obětí trestných činů. Uložení trestu v tomto návrhu vychází ze zásady depenalizace, která se odráží zejména v
49
Lilly, M. Companies providing EM in Europe dostupný z: http://www.cepprobation.org/uploaded_files/pres%20EM%2007%20lilly.pdf
34
ustanoveních snižujících trestní sazby některých trestných činů a těch, zavádějících alternativní tresty, vč. trestu domácího vězení. Hlavními cíli trestní justice je ochrana společnosti skrze stíhání a trestání porušování norem trestního práva a ochrana obětí trestných činů. Nezapomíná však ani na ochranu práv obviněného. Trestní represe má mít v moderní právní společnosti pouze pomocnou úlohu. Z toho vyplývá, že i trest odnětí svobody jako nejtěžší z trestů by měl nastupovat až jako ultima ratio, tzn. tehdy, kdy výše uvedených cílů nelze dosáhnout jinak. Praxe ukázala, že pokud se trestní justice bude omezovat na řešení trestních věcí ukládáním trestu odnětí svobody, vede to k mnoha problémům, které pro společnost představují velkou zátěž. Jedná se hlavně o problémy přeplněnosti věznic, kdy jejich kapacita je neúnosně překračována z důvodu rostoucí kriminality. Je jasné, že tento problém se bez adekvátní reakce a změny přístupu bude jen zhoršovat, a že není možné ho řešit výstavbou dalších věznic a obrovskými investicemi do vězeňského systému. I kdyby měl stát k dispozici neomezené prostředky, stejně by takto nebylo možno řešit mnoho problémů, které jsou s výkonem trestu odnětí svobody spojené. Jsou to hlavně velmi nízká účinnost trestu odnětí svobody na převýchovu pachatele, odstrašující efekt tohoto trestu funguje pouze na určité typy pachatelů, a to jsou bohužel většinou ti, kteří se nedopouští závažné trestné činnosti. Dalo by se říci, že vězeňská subkultura je schopna převychovat pachatele spíše v negativním směru, což se týká hlavně mladých pachatelů, kteří jsou z nedostatku zkušeností snadno ovlivnitelní ,a hrozí u nich tedy nástup kriminální kariéry právě z důvodu zkušenosti získané ve výkonu trestu odnětí svobody. Navíc u všech uvězněných osob se narušují rodinné a jiné sociální vazby, které je po návratu na svobodu nesnadné znovu obnovit. Snazší převýchovu, resocializaci a reintegraci pachatele do společnosti si klade za cíl mimo jiné i trest domácího vězení. Zvláště u pachatelů méně závažné trestné činnosti (v nových podmínkách trestního práva ČR tedy větš. přečinů) může tento trest svými účinky nahradit trest odnětí svobody a
35
dokonce i přinést pozitivní výsledky, kterých by jinak nebylo možno dosáhnout. Zahraniční zkušenosti ukazují, že trest domácího vězení na jedné straně není vnímán jako příliš benevolentní, ale zároveň představuje opravdovou šanci pro pachatele, které by výkon trestu odnětí svobody nadměrně stigmatizoval, připravil o zaměstnání a tím i o možnost, jak být prospěšní společnosti, své rodině i sobě. I když hlavním důvodem pro zavedení trestu domácího vězení v USA, kde je jeho tradice v moderních dějinách právního státu nejdelší, byla právě přeplněnost věznic a vysoké finanční náklady na správu vězeňského systému, i tam se klade velký důraz na programy psychologického poradenství doprovázející výkon domácího vězení a asistence probačních úředníků. Neměli bychom se tedy při obhajobě zavedení trestu domácího vězení v České republice nechat unést představou finančních úspor nebo vyřešení problému s přeplněností věznic, humánností tohoto trestu ani jeho možnými přínosy při opravdové nápravě pachatele. Na základě zahraničních zkušeností lze říci, že aby aplikace trestu domácího vězení přinesla ovoce, musí být nejen důsledně kontrolována, což vyžaduje velmi náročné technické a personální zabezpečení, ale musí být doprovázena také propracovaným systémem psychologické a sociální pomoci, který bude poskytovat možnost, "ušít" program nápravy na míru každému pachateli. Z důvodové zprávy sice vyplývá, že se počítá s nárůstem počtu probačních úředníků, ale také to, že programy, které by měly zabezpečovat "péči" o pachatele, nejsou připraveny. I ty budou jistě představovat velké finanční, personální a hlavně časové nároky. Nepolemizuji tedy o tom, že domácí vězení představuje v určitých případech ve všech ohledech lepší alternativu k trestu odnětí svobody, zůstává ale otázkou do jaké míry a jak dlouho zůstane touto lepší alternativou, pokud nebude od počátku zajištěn výše uvedeným systémem péče. Hrozí zde totiž nebezpečí, že když bude trest domácího vězení aplikován bez něj, nepřinese očekávaná pozitiva, a časem převáží jeho kritika.
36
Použité zdroje: Literatura: Madar, Z. a kol. Slovník českého práva II. díl. Praha : Linde Praha a.s., 1999. Kuchta, J. Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005, Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. přepracované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2002 Mezník,J., Kalvodová,V., Kuchta, J. Základy penologie,Brno : Masarykova univerzita,1995 Inciardi, J.A. Trestní spravedlnost. Přeložil Vladimír Drábek. Praha : Victoria Publishing, a.s., 1994 Sotolář, A., Púry, F., Šámal, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000 Rozum, J. - Kotulan, P. - Háková, L. - Nečada, V. - Diblíková, S. Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho alternativy. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2005 Kalvodová, V. Trest odnětí svobody na doživotí. Brno : Masarykova univerzita,1995 Periodika: Karabec, Z. Účel trestání . kriminalistika, 2000, č. 2 Lata, J. Účel trestu a jeho spravedlivost. Trestní právo, 2001, č. 5 Válková, H., Sotolář, A. Restorativní justice - trestní politika pro 21. století? Trestní právo 2000, č.1 Sotolář, A., Válková, H. Trestní spravedlnost na přelomu tisíciletí. Právní rozhledy 1999, č. 12 Marešová, A. Důsledky dlouhodobého uvěznění. Trestní právo 2004, č.4 Renzema, Marc Can electronic monitoring reduce crime for moderate to high-risk offenders?. Journal of Experimantal Criminology.2005, č. 1 Hořák, Jaromír Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. Trestní právo, 2005,č. 12 Krahl, Matthias Elektronicky hlídané domácí vězení ,Právní rozhledy, 1998, č. 5
Internetové zdroje: Karabec, Z. Možnosti sankční politiky. Kriminalistika, 2001, č. 3. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/casopisy/kriminalistika/2001/01_03/karabec.html
37
Gable,Ralph Kirkland – Gable,Robert S. Electronic monitoring:positive intervention strategies (citováno 9.10.2008) dostupný z http://www.uscourts.gov/fedprob/jun2005/intervention.html Court and Community (citováno 12.10.2008). Dostupný z: http://www.kywp.uscourts.gov/court_comm/cchome.pdf Návrh nového trestního zákoníku veřejně dostupný z http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=160515 Paterson, Craig Commercial crime control and the electronic monitoring of offenders in England and Wales. dostupný z: http://www.articlearchives.com/europe/european-union-united-kingdomwales/1888333-1.html Mayer, M.: Evaluation of a Pilot Project on Electronic Monitoring Max Planck Institute for Foreign and International Criminal Law – Freiburg dostupný z http://www.mpicc.de/ww/en/pub/forschung/forschungsarbeit/kriminologie/fus sfessel.htm Criminal adminsitration, the statisticts on the distribution of house arrest in Hungary in the course of the investigation and accusation dostupný z http://www.mklu.hu House arrest dostupný z http://www.magyarorszag.hu/english/keyevents/a_alpolg/a_buncsjogorv/a_ke nyszercsel20051026/a_haziorizet20081127.html Lilly, M. Companies providing EM in Europe dostupný z: http://www.cepprobation.org/uploaded_files/pres%20EM%2007%20lilly.pdf Zákony: Zákon č. 117/1852 ř.z. Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon
38
Resumé
At present we are standing on the threshold of a new era in criminal law, which is represented by the new Criminal Code. It is not certain yet whether and when it will come into force, but with respect to the fact that is passed through the Czech Chamber of Deputies, its speedy application is expected. The old one has been in force now for almost half a century and it has been clear for a long time that it has to be replaced. The new Criminal Code introduces new means of protection of society and rights of individuals. It should provide for the penal policy according to the principles of humanism and by implementation of alternative punishments contribute to reintegration of offenders and adequate satisfaction of victims of crimes. Sentencing is in the proposal of the new Criminal Code based upon the principle depenalization, which is reflected especially in the provisions lowering sentences for certain crimes, and those introducing alternative sanctions, incl. home confinement. The main objectives of the criminal justice is protection of society through prosecution and punishing violations of criminal law and protection of victims of crimes. However, it does not neglect protection of rights of offenders. Criminal repression in modern society should have only a secondary function.. It implies that also imprisonment sentence should come as an ultima ratio, i.e. when the above stated objectives cannot be reached otherwise. The practice proved that if the criminal justice is limited to solution of criminal matters via imprisonment sentence, it gives rise to many problems which represent a huge load for society. It is especially the problem of prison when their capacity is exceeded due to increasing criminality. It is obvious that without adequate reaction and change of approach this problem shall worsen, and that it cannot be solved by construction of other prisons and huge investments into the prison system. Even if the state disposed of unlimited financial means, that would not solve many problems connected with imprisonment. These are
39
mainly very low efficiency of prison sentence as for offenders´ reeducation. Deterrent effect of this type of punishment applies only to certain types of offenders, usually those who do not commit serious crimes. It could therefore be said that prison subculture is able to reeducate offenders rather in a negative sense, which applies mainly to young offenders who are easily influenced due to lack of their experience and therefore they are threatened more by starting criminal career because of experience gained in prison. Moreover, all imprisoned persons are affected by breaking of their family and other social ties, which are hard to renew after their return from prison. Home confinement is aimed at easier reeducation and reintegration of offenders. Especially for offenders of delicts this punishment may bring positive results, which could not be reached otherwise. Foreign experience shows that home confinement on the one hand is not percieved as too benevolent, and on the other hand it represents great opportunity for offender who would be stigmatized by imprisonment, rid of their employment and possibility to contribute to society, their families and themselves. Although the main reason for implementation of home confinement in the USA was the problem with overcrowding prisons and high cost of prison system management, great emphasis is put on programs of psychological consultancy accompanying home confinement and assistance of probation officers. During defending implementation of home confinement as a punishment in the Czech Republic we should not be driven away by notion of financial savings or solution of prison overcrowding, humanism of this kind of punishment neither possible benefits like real rehabilitation of offenders. On the basis of foreign experience it can be said that application of this punishment can bear fruits only when accompanied by consistent control, which requires very demanding technical input and human resources, as well as sophisticated system of psychological and social aid, which shall provide possibility of "tailor-made" programs of correction for each offender. The reasoning report offers estimates of increased demand for probation officers,
40
but does not count with necessity to prepare programs providing care for offenders. Those will surely represent high financial, personal and also timely requirements. I do not doubt that home confinement represents in certain cases better alternative to imprisonment sentence, however, the question is to what extent and how long it will remain this alternative if it is not from the beginning of its application accompanied by the above mentioned system of care. There is a danger that if home confinement is to be applied without it, it will not bring expected positives, and one day its criticism will outweigh.
41
