PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

OBOR – TEORIE A PRAXE PŘÍPRAVNÉHO ŘÍZENÍ TRESTNÍHO

KATEDRA TRESTNÍHO PRÁVA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Soňa Engelmannová 2011/2012

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: „Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

1

Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za odborné vedení, cenné pokyny a vřelý přístup při vypracování práce.

2

Obsah OBSAH ............................................................................................................................ 3 ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................. 7 2 HISTORICKÝ EXKURS ....................................................................................... 9 2.1 Historie v období let 1919 – 1950 ................................................................................................. 9 2.1.1 Podmínky pro podmíněné propuštění ......................................................................................... 9 2.1.2 Orgán rozhodující o podmíněném propuštění ............................................................................ 9 2.1.3 Význam přechodného ústavu ................................................................................................... 10 2.2 Období od roku 1950 - 1961 ....................................................................................................... 10 2.3 Období od roku 1961 - 2009 ....................................................................................................... 10 2.3.1 Podmínky pro podmíněné propuštění ....................................................................................... 10 2.3.2 Otázka závaţnosti trestného činu a nápravně výchovné skupiny při rozhodování o podmíněném propuštění ........................................................................................................................ 11 2.3.3 Otázka řádného ţivota pracujícího člověka .............................................................................. 12 2.4 Období od 1. 1. 2010 ................................................................................................................... 13

3 3.1 3.2

4

VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ............................................................ 14 Jednotlivé typy věznic................................................................................................................. 14 Přeřazení odsouzených do jiného typu věznice ........................................................................ 15

PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ ............................................................................. 16

4.1 Subjekty oprávněné k podání návrhu (ţádosti) o podmíněné propuštění ............................. 16 4.2 Lhůty a předpoklady k podání ţádosti (návrhu) na podmíněné propuštění ......................... 16 4.2.1 Základní vymezení ................................................................................................................... 16 4.2.2 Podmíněné propuštění před výkonem poloviny trestu ............................................................. 17 4.2.3 Podmíněné propuštění po výkonu dvou třetin trestu ................................................................ 18 4.2.4 Podmíněné propuštění u trestu odnětí svobody na doţivotí ..................................................... 18

5

PŘÍSLUŠNOST SOUDU K PROJEDNÁNÍ NÁVRHU .................................... 19

5.1 Věznice Znojmo .......................................................................................................................... 21 5.2 Způsob projednání a okolnosti, za kterých lze návrh (ţádost) projednat ............................. 22 5.2.1 Rozhodnutí o tom, ţe se odsouzený podmíněně propouští....................................................... 22 5.2.2 Opravný prostředek .................................................................................................................. 23 5.2.3 Lhůta k rozhodnutí o podmíněném propuštění ......................................................................... 24 5.2.4 Obhájce .................................................................................................................................... 25 5.2.5 Postup po vydaném rozhodnutí ................................................................................................ 26

6 6.1 6.2

7

ZKUŠEBNÍ DOBA A PŘIMĚŘENÁ OMEZENÍ .............................................. 27 Délka zkušební doby ................................................................................................................... 27 Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti ............................................................................. 28

PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŢBA ................................................................. 30

7.1 Vymezení pojmů ......................................................................................................................... 30 7.1.1 Otázka dohledu z historického pohledu.................................................................................... 33 7.1.2 Podněty z praxe před novelou .................................................................................................. 34 7.2 Spolupráce s probační a mediační sluţbou v době před rozhodnutím o podmíněném propuštění odsouzeného .......................................................................................................................... 35 7.3 Spolupráce s probační a mediační sluţbou v době podmíněného propuštění odsouzeného . 35

8

OSVĚDČENÍ ......................................................................................................... 37

8.1 Rozhodnutí o osvědčení .............................................................................................................. 37 8.2 Způsob rozhodnutí...................................................................................................................... 37 8.2.1 Fikce neodsouzení .................................................................................................................... 38 8.3 Nařízení výkonu trestu ............................................................................................................... 38 3

8.4

9 9.1 9.2 9.3

Důsledky rozhodnutí o osvědčení .............................................................................................. 39

PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ V ZAHRANIČÍ ................................................. 41 Slovenská republika.................................................................................................................... 41 Rakousko ..................................................................................................................................... 41 Německo ...................................................................................................................................... 42

10 ZAMYŠLENÍ NAD OTÁZKOU PODMÍNĚNÉHO PROPUŠTĚNÍ ........... 44 11 VLASTNÍ ÚVAHY DE LEGE FERENDA ..................................................... 51 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 55 RESUMÉ ....................................................................................................................... 57 ANGLICKÁ RESUMÉ ................................................................................................ 58 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................... 59

4

ÚVOD Vzhledem k tomu, ţe jiţ více jak deset let pracuji na trestním oddělení a z toho převáţnou část pak vykonávám práci na oddělení podmíněného propuštění a přípravného řízení trestního, rozhodla jsem zpracovat svoji bakalářskou práci na téma podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. Podmíněné propuštění paří do tzv. vykonávacího řízení, které je upraveno jednak v trestním řádu, ale také v trestním zákoníku, proto při této práci vycházím zejména z těchto základních předpisů, tj. trestního zákoníku a trestního řádu. S ohledem na skutečnost, ţe trestní zákoník nabyl účinnosti aţ ke dni 1. 1. 2010, bude v práci pouţita celá řada rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, která jsou sice staršího data, avšak jsou aplikovatelná i za účinnosti nového trestního zákoníku. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nelze posuzovat izolovaně pouze podle shora uvedených právních předpisů, ale je propojeno mj. také s Probační a mediační sluţbou, a proto bude v této práci pojednáno i o této instituci z hlediska prováděného dohledu. Ve své bakalářské práci se budu zabývat rovněţ otázkami, které jsou s podmíněným propuštěním odsouzeného z výkonu trestu spojeny, jako jsou přiměřené povinnosti a přiměřená omezení, otázkou dohledu apod. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o vykonávací řízení, musím rovněţ zmínit příslušný soud k rozhodnutí o takové ţádosti nebo návrhu na podmíněné propuštění, otázku účasti obhájce v tomto řízení apod. Do této práce nebude zahrnuta právní úprava mající vztah k mladistvým. Zaměřím se pouze na podmíněné propuštění odsouzených z výkonu trestu odnětí svobody u dospělých, otázku zda institut podmíněného propuštění plní svůj účel a zatím účelem bude práce obohacena nejen o srovnání tohoto institutu s právními úpravami v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko), ale bude také obsahovat srovnání účinnosti tohoto institutu, otázku recidivy, a to v porovnání s údaji k recidivě v USA. Budu vycházet nejen z celorepublikových statistik, ale také statistiky Okresního soudu ve Znojmě, kde pracuji. Cílem této práce je zamyšlení se nad některými úpravami prováděnými v rámci tzv. odlehčení věznic a vyjádření svých námětů k otázce podmíněného propuštění z hlediska orgánu o tomto rozhodujícím a otázce recidivy v pohledu úvah de lege ferenda. Vzhledem k tomu, ţe v práci se budu zabývat rovněţ otázkami podmíněného propuštění nejen z pohledu činnosti okresního soudu, ale také zmíním problematiku podmíněného odsouzení v některých státech Evropy a také USA, bude mojí snahou 5

poukázat na to, ţe problematika podmíněného propuštění musí být zpracována koncepčně, a to nejen v souvislosti s vlastní úpravou v příslušných předpisech jako je trestní právo hmotné a trestní právo procesní, ale také dalšími odvětvími, která se touto problematikou zabývají, jako je otázka dohledu apod. Vzhledem k tomu, ţe v současné době je situace kolem podmíněného propuštění a přeplněnosti věznic předkládána veřejnosti jako problém nedostatečné připravenosti soudů vyuţívat různých jiných druhů trestů neţ trestu odnětí svobody, má tato práce poukázat na to, ţe pouhá propagace výchovného vlivu jiných druhů trestů bývá bez podrobnější analýzy poplatná vţdy určité situaci, avšak ve svém důsledku můţe přinést více problémů neţ neobjektivně předkládaných pozitiv. Práci jsem zpracovala dle právní úpravy účinné ke dni 31. 3. 2012.

6

1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve své podstatě znamená, ţe odsouzený, který vykonal část trestu odnětí svobody,1 můţe být soudem propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, pokud budou splněny také další podmínky stanovené zákonem. Při podmíněném propuštění soud stanoví přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, které je obviněný po dobu stanovenou soudem – zkušební dobu, dodrţovat a plnit. Institut podmíněného propuštění vychází z myšlenky progresivního výkonu trestu a jiţ moţnost podmíněného propuštění pozitivně ovlivňuje vězeňskou atmosféru a dává vězňům určitou perspektivu, můţe vězně stimulovat k pozitivním aktivitám významným pro jejich resocializaci, můţe i paralyzovat některé negativní účinky vězeňského pobytu. Po propuštění umoţňuje tento institut v několika směrech pozitivně usměrňovat proces postupného návratu podmíněně propuštěného vězně do svobodného ţivota a můţe být významnou oporou i pro něho samotného. Tyto funkce můţe institut plnit ovšem pouze při své správné aplikaci (např. nelze podmíněně propouštět vězně pouze na základě jejich vnější adaptace ve výkonu trestu).2 Podle prof. O. Novotného lze podmíněné propuštění a postpeniterciální péči chápat jako významné prostředky k ochraně společnosti před recidivou a podstata podmíněného propuštění by měla být v několika funkcích:  podmíněné propuštění umoţňující podmíněně na svobodu propustit odsouzené, k jejichţ převýchově není další pobyt ve věznici nutný,  podmíněné propuštění má být stimulem snah odsouzeného o sebevýchovu a dává mu perspektivu,  podmíněné propuštění umoţňuje pozitivně usměrňovat průběh přechodu odsouzených na svobodu a vytváří příznivou situaci pro dovršení jejich převýchovy a jejich resocializace v normálních společenských podmínkách.3

1

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.) viz § 61 tr. zák., § 62 tr. zák., Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník) viz § 88 tr. zákoníku 2 NOVOTNÝ, O., DOLENSKÝ, A., JELÍNEK, J. aj., Trestní právo hmotné – I. obecná část, 3. přepracované vydání, Codex Praha 1997, 240 s. 3 JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 16 s. 7

Smysl podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není v tom, aby za dobré chování, případně za dobrou práci ve výkonu trestu, byl pachatel automaticky propuštěn po odpykání stanovené doby na svobodu bez zřetele na to, jaká je prognóza jeho dalšího chování. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je totiţ na místě jen tehdy, jestliţe vzhledem ke všem okolnostem, které mohou mít v tomto směru význam, je odůvodněn předpoklad, ţe odsouzený povede na svobodě řádný ţivot, a ţe tu není pro společnost ţádné velké riziko recidivy. Podstata podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody záleţí v tom, ţe se odsouzený předčasně propouští na svobodu, a ţe se mu výkon zbytku tohoto trestu podmíněně promíjí pod podmínkou, ţe v určité, soudem stanovené zkušební době se osvědčí, tj. povede řádný ţivot a vyhoví podmínkám uloţeným mu soudem (§ 90 odst. 1 tr. zákoníku).4

4

ŠÁMAL, P. a kol., Trestní zákoník I. § 1 aţ 139. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1303 s., ISBN 978-80-7400-109-3, 952-953 s. 8

2 HISTORICKÝ EXKURS 2.1 Historie v období let 1919 – 1950 V souvislosti s otázkou podmíněného propuštění nebude jistě na škodu, pokud si připomeneme některé základní informace.

2.1.1 Podmínky pro podmíněné propuštění Podmíněné propuštění bylo do právního řádu Československé republiky včleněno aţ po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1919 - zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění. Podle § 10 cit. zák. bylo moţno odsouzeného podmíněně propustit z výkonu trestu před jeho úplným vykonáním při splnění těchto podmínek: 1) odsouzenému byl uloţen trest odnětí svobody delší neţ jeden rok, 2) odsouzený si odpykal alespoň dvě třetiny uloţeného trestu, nejméně však jeden rok, a byl-li odsouzen na doţivotí, nejméně 15 let, 3) z okolností se dalo soudit, ţe odsouzený se bude na svobodě řádně chovat. Bylo přihlédnuto zejména k jeho chování ve výkonu trestu, povaze odsouzeného a poměrům, kterého ho čekají na svobodě. Při podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody byla stanovena zkušební doba, která se rovnala zbytku trestu. Nemohla však být kratší neţ dvě léta a u doţivotně odsouzených činila zkušební doba deset let.5

2.1.2 Orgán rozhodující o podmíněném propuštění V souvislosti s touto první právní úpravou v Československé republice, která se samostatným zákonem (viz shora) věnovala problematice podmíněného odsouzení a propuštění, je moţno ještě uvést, ţe o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodovala komise, která byla zřízena u krajského soudu, v jehoţ obvodu odsouzený trest vykonával. Tato komise se skládala ze dvou soudců tohoto soudu a státního zástupce. Nad podmíněně propuštěným mohl být po dobu zkušební lhůty

5

JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 40 s. 9

vysloven ochranný dozor a mohla mu být uloţena i omezení. Ochranným dozorcem mohla být i osoba příbuzná, která poţívala veřejné důvěry a bezúhonné pověsti.6

2.1.3 Význam přechodného ústavu V souvislosti s uvedeným zákonem si zaslouţí pozornost institut „přeloţení odsouzeného do přechodného ústavu trestního.“7 V tomto přechodném ústavu byl odsouzený pod mírnějším dohledem a měl si zde zvykat na svobodnější pohyb a volnější práci. Pokud se v tomto ústavu provinil (tj. dopustil se trestného nebo disciplinárního činu) mohl být zpět přemístěn do věznice, ve které byl před přemístěním. Pokud se choval řádně a nastaly podmínky pro podmíněné propuštění, mělo být povoleno. O těchto úkonech opět rozhodovala jiţ zmíněná komise pro podmíněné odsouzení.8

2.2 Období od roku 1950 - 1961 Rovněţ trestní zákon9 a trestní řád,10 které byly přijaty v roce 1950, upravovaly ve svých ustanoveních institut podmíněného propuštění (§ 33-35 tr. zák., § 278-279a tr. ř.). V daném případě se však jiţ nejednalo o samostatný zákon jako tomu bylo v případě zák. č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění.

2.3 Období od roku 1961 - 2009 Podmíněné propuštění podle zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, bylo upraveno v § 61 tr. zák. a následujících.

2.3.1 Podmínky pro podmíněné propuštění Toto ustanovení (§ 61 tr. zák.) výslovně uvádělo, ţe „po výkonu poloviny uloţeného nebo podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody můţe soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliţe odsouzený

6

JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 40-41 s. 7 Zákon č. 562/1919 Sb.,o podmíněném odsouzení a propuštění, viz § 16 8 JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 44 s. 9 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon 10 Zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád 10

ve výkonu trestu svým vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázal polepšení a a) můţe se od něj očekávat, ţe v budoucnu povede řádný ţivot pracujícího člověka, nebo b) soud přijme záruku za dovršení nápravy obviněného.11 Důvodová zpráva k tomuto institutu uváděla, ţe jestliţe chování odsouzeného ve výkonu trestu nasvědčuje jeho polepšení a je moţno očekávat, ţe v budoucnu povede řádný ţivot pracujícího člověka, můţe být po odpykání poloviny uloţeného trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn na svobodu. Sníţení trestních sazeb (provedené zejména v důsledku omezení trestu odnětí svobody na 15 let) odůvodňuje poţadavek, aby se podmíněné propuštění uţívalo pouze výjimečně tam, kde se další trvání trestu nejeví potřebným. Proto osnova jako podmínku pro podmíněné propuštění vyţaduje od odsouzeného vzorné chování a poctivý poměr k práci. Pachatele zvlášť závaţných trestných činů vypočtených v § 62 nebo zvlášť nebezpečného recidivistu je moţno propustit na svobodu teprve po odpykání dvou třetin uloţeného trestu.12 Z tehdy platného ustanovení trestního zákona tedy vyplývalo, ţe dobrodiní dané § 61 tr. zák. je moţno uplatnit za situace vzorného chování se obviněného, poctivého poměru k práci (je nutno si uvědomit, ţe podle § 203 tr. zák. bylo moţno postihovat příţivnictví13 nebo podle § 8 písm. c) jako přečin proti pracovní kázni),14 kdy bylo prokázáno polepšení se pachatele, přičemţ dále bylo moţno očekávat, ţe povede řádný ţivot pracujícího člověka nebo byla přijata záruka za nápravu odsouzeného.

2.3.2 Otázka závažnosti trestného činu a nápravně výchovné skupiny při rozhodování o podmíněném propuštění Vedle základních hledisek stanovených pro podmíněné propuštění bylo povinností soudu přihlédnout k závaţnosti trestného činu, pro který byl obviněný odsouzen a dále k tomu, do které nápravně výchovné skupiny byl obviněný zařazen.15 Otázka nápravně výchovných skupin byla zmíněna záměrně, neboť trestní zákon

11

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.) TOLAR, J., Trestní zákon a předpisy souvisící, Praha, Nakladatelství ORBIS-PRAHA, 1966, 486 s, první vydání 13 § 203 tr. zák. – kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydrţovat 14 Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, viz § 8 písm. c) …kdo ohrozí plynulý hospodářský provoz nebo hospodářskou činnost socialistické organizace anebo způsobí škodu tím, ţe soustavně bez závaţného důvodu vynechává pracovní směny nebo předstírá pracovní neschopnost… 15 § 61 odst. 2 tr. zák. 12

11

hovořil16 o třech nápravně výchovných skupinách, kdy do té nejpřísnější, tj. do třetí nápravně výchovné skupiny se zařazovali zvlášť nebezpeční recidivisté nebo pachatelé, kterým byl uloţen trest za některý z trestných činů uvedených v § 62 tr. zák.17 O podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody bylo tedy moţno ve své podstatě rozhodovat pouze v případě, ţe trest vykonával v první nebo druhé nápravě výchovné skupině, neboť z podstaty § 39a odst. 2 písm. c) vyplývalo, ţe do této nápravě výchovné skupiny byli zařazeni pachatelé – zvlášť nebezpeční recidivisté nebo pachatelé odsouzení za některý z trestných činů uvedených v § 62 tr. zák. Na obě tyto skupiny však dopadal zvláštní institut podmíněného propuštění, který uváděl, ţe tito pachatelé mohli být podmíněně propuštěni aţ po výkonu dvou třetin uloţeného trestu odnětí svobody.18 V případech, kdy byl s ohledem na ustanovení § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do třetí nápravně výchovné skupiny pachatel, který nebyl odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v § 62 tr. zák. nebo se nejednalo o zvlášť nebezpečného pachatele, ale bylo zjištěno např. váţné narušení pachatele a odůvodňovala-li to závaţnost trestného činu, pak takový pachatel, který sice byl ve třetí nápravně výchovné skupině, podléhal obecnému institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který vyplýval z ustanovení § 61 odst. 1, 2 tr. zák.

2.3.3 Otázka řádného života pracujícího člověka Uvedenou skutečnost zmiňuji proto, aby bylo patro, ţe zákon sice formálně takto umoţňoval postupovat, ale vzhledem k tomu, ţe pachatel byl např. s ohledem na „váţné narušení“ zařazen do třetí nápravně výchovné skupiny, lze si stěţí představit jeho podmíněné propuštění po polovině vykonaného trestu odnětí svobody s odůvodněním, ţe lze v budoucnu očekávat, ţe povede řádný ţivot pracujícího člověka.19 16

§ 39a odst. 2 tr. zák. S ohledem na charakter této práce a stanovený rozsah práce, není moţno se podrobněji zabývat jednotlivými nápravně výchovnými skupinami, je však potřebné zmínit, ţe § 39a odst. 3 tr. zák. v tomto ustanovení umoţňoval zařazení pachatele do jiné nápravně výchovné skupiny, neţ kam by měl být zařazen, pokud soud shledal pro to podmínky v tomto ustanovení zmíněné. Toto zmírňovací ustanovení však nebylo moţno pouţít na pachatele, kterému byl trest smrti zmírněn milostí na trest odnětí svobody. 18 § 62 tr. zák. 19 Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozhodnutí č. 44/1963 Sb. - Obecné podmínky podmíněného propuštění uvedené v první větě ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák. , které jsou objektivně zjistitelné, nelze oddělovat od podmínky uvedené pod písm. a) téhoţ ustanovení. Pokládá-li zákon odpykání poloviny trestu za postačující, aby za splnění dalších podmínek byl odsouzený z trestu propuštěn, nelze tvrdit, ţe tato doba je příliš krátká. Skutečnost, ţe obviněný byl jiţ dříve odsouzen k dlouhodobému trestu, nemůţe být sama o sobě důvodem pro zamítnutí ţádosti o podmíněné propuštění. Bylo by mechanickým stupňováním následků jistě závaţného pochybení odsouzeného, kdyby se po odpykání tohoto trestu vycházelo při všech pozdějších úvahách o moţnosti nápravy stěţovatele jen z prostého zjištění, ţe mu byl uloţen dlouhodobý trest, bez zřetele k uvedeným okolnostem. 17

12

V souvislosti s takto vymezeným pojetím podmíněného propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody je potřebné uvést, ţe za dobu své existence, tj. aţ do přijetí trestního zákoníku,20 nezaznamenal tento institut s výjimkou zák. č. 265/2001 Sb. podstatnějších změn.

2.4 Období od 1. 1. 2010 Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, tj. zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V souvislosti s tímto předpisem je snad vhodné pouze zmínit, ţe dřívější znění § 61 tr. zák. bylo zakotveno v § 88 tr. zákoníku, který spolu s § 89 tr. zákoníku je oproti úpravě provedené v § 61 tr. zák. věnován pouze podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Obecně lze říci, ţe základní znění § 88 odst. 1 tr. zákoníku nedoznalo oproti úpravě provedené v § 61 tr. zák. podstatnějších změn (byly vypuštěny termíny jako …řádný „ţivot pracujícího člověka“ či ..záruku „nabídnutou společenskou organizací“). Podstatnější změna byla vloţena do odstavce druhého, který umoţňuje v případě, ţe odsouzeného za přečin, který prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, ţe dalšího výkonu trestu není třeba, takového odsouzeného podmíněně propustit na svobodu i předtím, neţ vykonal polovinu uloţeného trestu odnětí svobody.

20

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (účinný od 1. 1. 2010), dále jen „tr.zákoník“ 13

3 VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY Otázka způsobu výkonu trestu odnětí svobody se můţe jevit jako nepodstatná, ale je potřebné si uvědomit, ţe právě zařazení obviněného do určitého typu věznice, ovlivňuje nejen kaţdodenní ţivot obviněného – odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody různými omezeními a povinnostmi, ale můţe také odůvodňovat předpoklad recidivy jednání obviněného, a tím do jisté míry také ovlivnit způsob rozhodování o ţádosti o podmíněné propuštění.

3.1 Jednotlivé typy věznic Současná právní úprava výkonu trestu odnětí svobody vychází z § 56 tr. zákoníku. Věznice se člení podle způsobu vnějšího střeţení a zajištění bezpečnosti do čtyř základních typů.21 Jedná se o věznici s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou. Soud zpravidla zařadí: a) do věznice s dohledem pachatele, kterému byl uloţen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, b) do věznice s dozorem pachatele, kterému byl uloţen trest za přečin spáchaný z nedbalosti a který jiţ byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uloţen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující tři léta a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin; c) do věznice s ostrahou pachatele, kterému byl trest uloţen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro přečin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem, d) do věznice se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uloţen výjimečný trest (§ 54 TZ), kterému byl uloţen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108 TZ), kterému byl za zvlášť závaţný zločin (§ 14 odst. 3 TZ) uloţen trest odnětí svobody ve výměře osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu.22

21

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, viz § 8 FRYŠTÁK, M. aj., Trestní právo hmotné, obecná část, KEY Publishing s.r.o. Ostrava, 2009, vydání druhé zcela přepracované a doplněné, ISBN 978-80-7418-039-2, s.112-113 22

14

3.2 Přeřazení odsouzených do jiného typu věznice V souvislosti s otázkou podmíněného propuštění a jiţ zmíněných typů věznic povaţuji za potřebné také zmínit tu skutečnost, ţe na podmíněném propuštění se podílí právě ta okolnost, ve kterém typu věznice je obviněný zařazen. Problematikou lhůt a předpokladů k podání ţádosti (návrhu) na podmíněné propuštění se zabývám v bodě 4.2. Ve zmíněné pasáţi je rovněţ rozvedeno, v případě kterých trestných činů přichází v úvahu podmíněné propuštění po polovině vykonaného trestu odnětí svobody, ev. ještě před vykonáním poloviny uloţeného trestu, kdy můţe být obviněný propuštěn po vykonání dvou třetin uloţeného trestu. Otázka přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, v souvislosti s podmíněným propuštěním (budeme brát v úvahu přeřazení do mírnějšího typu věznice), můţe mít pro obviněného ten význam, ţe pro soud rozhodující o podmíněném propuštění tato skutečnost signalizuje, ţe odsouzený svým chováním a plněním si svých povinností ve výkonu trestu odnětí svobody prokázal, ţe si přeřazení zaslouţil a ve svém důsledku lze pak pozitivně rozhodnout o jeho podmíněném propuštění. Opačný případ – přeřazení do přísnějšího typu věznice má soudu signalizovat, ţe doposud strávená doba odsouzeným ve výkonu trestu nevedla k nápravě obviněného, a proto muselo být přistoupeno k přísnějšímu reţimu, tj. přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice. – srovnej např. přeřazení odsouzeného na doţivotí viz bod 4.2.4

15

4 PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ 4.1 Subjekty oprávněné k podání podmíněné propuštění

návrhu

(ţádosti)

o

a) státní zástupce b) ředitel věznice, v níţ odsouzený trest odnětí svobody vykonává c) obviněný (v případě, ţe bude obviněný podávat ţádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ještě před tím, neţ vykonal polovinu trestu odnětí svobody, pak k takové ţádosti musí připojit kladné stanovisko ředitele věznice) d) zájmové sdruţení občanů (spolupráce se zájmovými sdruţeními občanů je upravena v § 3 tr. řádu a součinnost těchto zájmových sdruţení s orgány činnými v trestním řízení, resp. případy, kdy se tato zájmová sdruţení mohou zapojit do nápravy obviněného jsou pak vyjádřeny v § 6 tr. řádu)23 e) zákonný zástupce odsouzeného24

4.2 Lhůty a předpoklady k podání ţádosti (návrhu) na podmíněné propuštění 4.2.1 Základní vymezení Základní vymezení vychází z ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákoníku, které uvádí, ţe po výkonu poloviny uloţeného nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky 23

Z tohoto ustanovení mj. vyplývá, ţe zájmové sdruţení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit na odsouzeného, aby ţil řádným ţivotem a k tomu přijmout potřebná opatření; zájmové sdruţení občanů rovněţ dbá, aby nahradil škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činem nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činem (§ 6 odst. 3 tr. ř.) 24 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. ř. ) viz § 34 tr. ř., Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, viz § 43 16

zmírněného trestu odnětí svobody můţe soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliţe odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a a) můţe od něho očekávat, ţe v budoucnu povede řádný ţivot, nebo b) soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.25

4.2.2 Podmíněné propuštění před výkonem poloviny trestu V ustanovení (§ 88 odst. 2 tr. zákoníku) lze shledávat přínos ve vztahu k otázce podmíněného propuštění u pachatelů, kteří vykazují zanedbatelnou míru narušení. Obvyklým případem budou dopravní nehody, při kterých osoba doposud bezúhonná, která vedla řádný ţivot, bude odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Podle mého názoru v případě, ţe by se jednalo např. o trestný čin – přečin podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku a vedle porušení důleţité povinnosti nebylo prokázáno, ţe by se na jednání obviněného podílel např. i alkohol, pak v takových případech i z hlediska zachování ekonomické funkce rodiny, je pro společnost přijatelnější, za splnění dalších v zákoně uvedených podmínek, postupovat podle § 88 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit, a to ještě před tím, neţ vykonal polovinu uloţeného trestu odnětí svobody. Zatímco ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák. bylo v otázce podmíněného propuštění zaměřeno zejména na poměr odsouzeného k práci, současné znění (§ 88 tr. zákoníku) je bezpochybně přínosné i v tom, ţe jistá váha je také přiznána poškozenému v trestním řízení, neboť zákon,26 mj. také v případě podmíněného propuštění, ať jiţ po polovině vykonaného trestu odnětí svobody nebo ještě předtím jako jedno z hledisek, pro podmíněné propuštění odsouzeného uvádí, …„zda odsouzený částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem“27... Vedle tohoto hlediska, které povaţuji za nejdůleţitější z těch, která jsou uvedena v § 88 odst. 3 tr. zákoníku, zmiňuje tento také další aspekty a to, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu, jak přistupoval k ochrannému léčení apod., neboť otázce postavení poškozeného, byť je jeho postavení v trestním řádu upraveno,28 nebyla orgány činnými v trestním řízení v minulosti věnována pozornost, kterou si zaslouţil a nikdo si dostatečně neuvědomoval následky, které poškozenému v souvislosti s trestnou činností 25

§ 88 odst. 1 tr. zákoníku § 88 odst. 3 tr. zákoníku 27 § 88 odst. 3 tr. zákoníku 28 § 12 odst. 6 tr. ř., § 43 – 48 tr. ř., § 228 tr. ř. a další 26

17

pachatele vznikly, ale veškeré úsilí se soustředilo pouze na obviněného, a zabezpečení jeho práv, aniţ by adekvátním způsobem bylo přistupováno k právům poškozeného. Pro tento můj závěr podle mého názoru svědčí také změna trestního řádu provedená zák. č. 181/2011 Sb. v § 228 odst. 4 tr. ř. a § 331 odst. 1 tr. ř.29

4.2.3 Podmíněné propuštění po výkonu dvou třetin trestu Ustanovení § 88 odst. 4 tr. zákoníku je obdobou dřívějšího znění § 62 tr. zák., kdy ke změně došlo především v souvislosti s jiným číselným označením trestných činů oproti úpravě provedené zák. č. 140/1961 Sb., a dále vypuštěním pojmu zvlášť nebezpečného recidivisty, jinak neobsahuje další změny.

4.2.4 Podmíněné propuštění u trestu odnětí svobody na doživotí Zvláštní úprava § 88 odst. 5 tr. zákoníku reaguje na změny, které přinesl trestní zákoník oproti trestnímu zákonu v oblasti ukládání trestu na doţivotí, který zák. č. 140/1941 Sb., trestní zákon, neznal. V souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody je vhodné upozornit na to, ţe osoba odsouzená k trestu odnětí svobody na doţivotí můţe být podmíněně propuštěna aţ po výkonu nejméně dvaceti let tohoto trestu.30 Při ukládání výjimečného trestu však můţe soud zároveň rozhodnout, ţe doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se do výkonu trestu pro účely podmíněného propuštění nezapočítává.31 Odsouzeného, kterému byl uloţen trest odnětí na doţivotí lze z věznice se zvýšenou ostrahou přeřadit nejdříve po deseti letech.32 V takovém případě tedy připadá u odsouzeného na doţivotí podmíněné propuštění v úvahu nejdříve po třiceti letech jeho vězeňského pobytu.33

29

V § 331 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Soud vyrozumí o konání veřejného zasedání i poškozeného, který o to poţádal (§ 228 odst. 4 tr. ř.). § 228 odst. 4 tr. ř. „odsuzuje-li soud obţalovaného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného o moţnosti poţádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ţádost poškozený podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.“ 30 Viz blíţe § 88 odst. 5 tr. zákoníku 31 Viz blíţe § 54 odst. 4 tr. zákoníku 32 Viz blíţe § 57 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku 33 NOVOTNÝ, O., DOLENSKÝ, A., JELÍNEK, J. aj., Trestní právo hmotné – I. obecná část, 3. přepracované vydání, Codex Praha 1997, 240 s. 18

5 PŘÍSLUŠNOST SOUDU K PROJEDNÁNÍ NÁVRHU Rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody činí okresní soud, v jehoţ obvodu se trest odnětí svobody vykonává. V České republice je 36 věznic, z toho je deset vazebních. Od 1. ledna 2009 zahájila Vězeňská sluţba provoz detenčního ústavu v Brně. Zabezpečovací detence je nový typ ochranného opatření pro pachatele závaţné trestné činnosti. Jde o osoby s vysokou mírou nebezpečnosti pro společnost. Ústav v Brně skýtá 48 lůţek, dalších 150 míst je v Opavě.34 Ve věznicích je celkem 23.573 vězněných osob a z toho je 2.528 osob obviněných a 21 028 odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Doţivotně vězněných osob je celkem 41, z tohoto počtu dvě ţeny (údaj ke dni 8.2.2012).35

Vězněné osoby Ţeny

muţi

Dospělí

1535

21801

Mladiství

13

207

chovanci*

1

16

Celkem

23573

*zabezpečovací detence

Obvinění – výkon vazby Ţeny

muţi

Dospělí

168

2313

Mladiství

4

43

Celkem

2528

34

Novotný, P. [cit. 26.02.2010]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/vezenksa-sluzba-ceske-republiky [cit. 08.02.2012].Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychlafakta/ 35

19

Odsouzení – výkon trestu Ţeny

muţi

Dospělí

1367

19488

Mladiství

9

164

Celkem

21028

Chovanci – detenční ústav Ţeny

muţi

Opava

0

0

Brno

1

16

Celkem

17

Ubytovací kapacity Kapacita

Skutečnost

Naplněnost

Výkon vazby

2410

2528

104,90%

Výkon trestu

18244

21028

115,26%

Detence

48

17

35,42%

Celkem

20702

23573

113,87%

Zaměstnanost stav Průměrná zaměstnanost odsouzených v prosinci 2011

58,72%

Průměrná zaměstnanost v roce 2010

62,35%

Průměrná zaměstnanost v roce 2009

57,99%

20

Cizinci Stav

aktualizováno

Cizinci ve výkonu vazby

573

8. února 2012

Cizinci ve výkonu trestu

1151

8. února 2012

Odsouzení v typech věznic Počet odsouzených Typ věznice Občané ČR

cizinci

Mladiství

171

3

Dohled (A)

701

18

Dozor (B)

8382

519

Ostraha (C)

9538

494

Zvýšená ostraha(D)

1078

120

Doţivotní odsouzení Muţi

39

Ţeny

2

Celkem

41

poslední aktualizace 8. 2. 2012

36

5.1 Věznice Znojmo Dne 11. 2. 1997 byla otevřena Věznice ve Znojmě – jedná se o typ věznice s dozorem a je zde specializované oddělení léčby protitoxikomanické, a to jen pro osoby umístěné v dozoru. Od 1. 1. 2010 lze do této věznice zařadit i odsouzené, kteří jsou pro výkon trestu odnětí svobody zařazeni do věznice s ostrahou. Tato věznice slouţí mj. jako vazební věznice, a to pouze pro potřeby Okresního soudu ve Znojmě. Jak jiţ bylo shora uvedeno, kapacita věznice je celkem 229 osob, kdy 36

[cit. 08.02.2012]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/rychlafakta/ 21

do uvedeného počtu je třeba započítat jednak nejvíce 12 osob pro potřeby Okresního soudu ve Znojmě, dále 48 osob, které jsou umístěny do věznice s ostrahou a zbývající počet, tj. 169 míst, je určeno pro osoby, u kterých bylo soudem nařízen výkon trestu ve věznici s dozorem. Pro potřeby jiţ zmíněné protitoxikomanické léčby je určeno 22 míst ve specializováném oddělení léčby protitoxikomanické, které se vykonává pouze v oddělení dozoru. Počet osob umístěných ve vazbě a výkonu trestu se ve Věznici Znojmo pohybuje v rozmezí od 250 do 260 osob. Vzhledem k tomu, ţe kapacita věznice činí 229 osob, pohybuje se vytíţení věznice od 109,2% do 113,5%.

Rok

Nápad věcí u OS Znojmo

Počet osob podmíněně propuštěných

Počet osob, u kterých byl nařízen zbytek trestu

Procento *

2006

160

81

19

23,46%

2007

154

94

29

30,85%

2008

177

99

26

26,26%

2009

199

87

45

51,72%

2010

142

73

33

45,21%

2011

132

60

33

55,00%

* procento osob, které nesplnily podmínky podmíněného propuštění a byl u nich nařízen výkon zbytku trestu odnětí svobody v uvedeném roce

5.2 Způsob projednání a okolnosti, za kterých lze návrh (ţádost) projednat Jak jiţ bylo shora uvedeno, o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu rozhoduje soud, v jehoţ obvodu odsouzený trest odnětí svobody vykonává, avšak způsob rozhodování soudu můţe být různý, a to v závislosti na výsledku rozhodnutí.

5.2.1 Rozhodnutí o tom, že se odsouzený podmíněně propouští a) bez jednání, a to za situace, kdy takový návrh podá ředitel věznice, nebo se k takovému návrhu připojí a státní zástupce s tím souhlasí, pak soud veřejné zasedání nenařizuje a o tom, ţe se odsouzený podmíněně propouští, můţe rozhodnout předseda senátu. Návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podané ředitelem věznice je nutno co nejúčinněji vyuţívat k výchovnému působení na odsouzené.

22

b) ve veřejném zasedání - Výchovné vyuţití tohoto způsobu rozhodování spočívá i v tom, ţe se o věci jedná ve veřejném zasedání.37 V případě ţádosti obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu si soud opatří potřebné důkazy k rozhodnutí o takové ţádosti obviněného a nařídí veřejné zasedání, neboť pro tento případ mu zákon ukládá obviněného před rozhodnutím vyslechnout.38 Jak jiţ bylo shora také uvedeno, bylo s účinností od 1. 7. 2011 vloţeno do trestního řádu ustanovení, které dává poškozenému moţnost být přítomen u veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. V řízení o podmíněném propuštění si soud musí především vyţádat zprávu věznice o chování a pracovní morálce odsouzeného (pokud byl zařazen do práce) během výkonu trestu odnětí svobody a také zprávu o dosaţeném stupni převýchovy odsouzeného.

Za situace, kdy odsouzený ve výkonu trestu navázal dobrovolnou

spolupráci s probační a mediační sluţbou, vyţádá si soud také stanovisko probační a mediační sluţby k moţnosti podmíněného propuštění odsouzeného.39 Rozhodnutí vydané ve veřejném zasedání můţe být vydáno v řízení před samosoudcem nebo před senátem v závislosti na tom, zda byl odsouzený odsouzen k trestu odnětí svobody senátem či samosoudcem.40

5.2.2 Opravný prostředek V případě rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje soud formou usnesení. Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 tr. ř. (navrhne-li to ředitel věznice nebo se k takovému návrhu připojí) je přípustná stíţnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 tr. ř. a 332 tr.ř. je přípustná stíţnost, jeţ má odkladný účinek. Za situace, kdy návrh bude podán např. ředitelem věznice,41 bude tento oprávněn podat stíţnost proti rozhodnutí pouze v takovémto případě. Není osobou oprávněnou k podání stíţnosti, bude-li takový návrh

37

JELÍNEK, J., DRAŠTÍK, A., HASCH, K. aj., Trestní právo procesní (aktualizované vydání), EUROLEX BOHEMIA PRAHA 2002, ISBN 80-86432-20--3, s. 552 38 Viz § 333 odst. 2 tr. ř. 39 INSTRUKCE Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001- Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (ve znění pozdějších předpisů) 40 Viz § 314a tr. ř. 41 Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozhodnutí č. 38/1973 Sb. - Náčelník nápravně výchovného ústavu je stranou v řízení o podmíněném propuštění, jen kdyţ podal návrh na podmíněné propuštění odsouzeného. Toto jeho postavení strany v uvedeném řízení končí pravomocným rozhodnutím o podmíněném propuštění. V řízení o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se vykoná zbytek trestu, nemá náčelník nápravně výchovného ústavu postavení strany. 23

projednáván soudem na základě ţádosti odsouzeného, zájmového sdruţení42 či zákonným zástupcem odsouzeného.

5.2.3 Lhůta k rozhodnutí o podmíněném propuštění Zákon v souvislosti s podmíněným propuštěním odsouzeného z výkonu trestu stanoví také lhůtu, ve které by mělo být o návrhu nebo ţádosti rozhodnuto, a tato lhůta je maximálně 30 dnů, nebrání-li tomu důleţité důvody.43 V některých případech je konání veřejných zasedání o podmíněném propuštění odsouzených soudem kumulováno do jednoho či dvou dnů v měsíci a stalo se častou praxí, ţe veřejná zasedání se pak konají i v prostorách věznice (Věznice Kuřim – Okresní soud Brno-venkov). V jiných případech, kdy je věznice koridorem spojena se soudem, jsou taková jednání konána v prostorách soudu (viz Okresní soud ve Znojmě). Nejčastějším, nejnákladnějším a také nejkomplikovanějším způsobem, kdy jsou projednávány návrhy a ţádosti o podmíněné propuštění obviněných z výkonu trestu odnětí svobody jsou eskorty z věznic, které jsou sice v obvodu příslušného soudu, ale není zde moţnost jednoduché eskorty koridorem, ale nákladná přeprava (viz např. Věznice Brno-Bohunice k Městskému soudu v Brně).44 Jestliţe by ţádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebylo vyhověno, pak lze takovou ţádost opakovat aţ po uplynutí jednoho roku od zamítavého rozhodnutí. Tato podmínka však neplatí za situace, kdy ţádost byla odmítnuta z procesního hlediska – tj. proto, ţe doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění. Také v případě, ţe je ţádost o podmíněné propuštění podána osobou neoprávněnou, nebo bylo rozhodnuto zamítavě o návrhu jiného subjektu neţ obviněného, nestaví takové rozhodnutí shora zmíněnou překáţku jednoho roku – tato je výslovně vázána na předchozí zamítavé rozhodnutí o podmíněném propuštění, podaném odsouzeným.45 42

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozhodnutí č. 12/1962 Sb. - Jestliţe bude soud rozhodovat o propuštění obviněného z vazby ( § 73 odst. 1 tr. ř. ), anebo o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ( § 331 odst. 2 tr. ř. ), na základě přijaté záruky společenské organizace, bude třeba, aby i v těchto případech bylo přímo v usnesení výslovně vyjádřeno, ţe soud tak rozhodl vzhledem k přijaté záruce. I v těchto případech bude rovněţ nutno usnesení zaslat příslušné společenské organizaci se ţádostí o výchovné působení. Při sledování podmíněně propuštěného postupuje obdobně jako při podmíněném odsouzení. 43 Viz § 333 tr. ř. 44 Musím však uvést, ţe není vyloučeno ani projednání návrhů a ţádostí ve Věznici Brno-Bohunice, stejně jako eskorty k Okresnímu soudu Brno-venkov. 45 Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozhodnutí č. 35/1974 Sb. - I. Uplynutie jednoročnej lehoty podľa druhej vety § 331 ods. 1 Tr. por. ako podmienky pre opakovanie ţiadosti o podmienečné prepustenie sa týka len ţiadosti odsúdeného a iba tých prípadov, v ktorých bola skôr jeho 24

V souvislosti s lhůtou uvedenou v § 88 odst. 1 tr. zákoníku je také potřebné uvést, ţe za výkon trestu se z tohoto hlediska povaţuje i vazba, která byla do trestu započtena, resp. předchozí výkon trestu pro týţ skutek, případně výkon trestu započteného do trestu souhrnného (§ 35 odst. 3 a § 38 TrZ a § 334 odst. 1). Soudní praxe výjimečně připouští, aby celá lhůta výkonu trestu rozhodná pro podmíněné propuštění byla dosaţena zápočtem vazby (srov. R 2/1984). Není rovněţ vyloučeno, aby se o podmíněném propuštění rozhodovalo u odsouzeného, který je na svobodě (např. byl-li uloţen souhrnný trest).46

5.2.4 Obhájce V souvislosti s otázkou konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu je vhodné se mj. zmínit i o tom, ţe jde o řízení podle hlavy XXI, oddílu druhého, § 320 – 334 tr.ř. tzv. řízení vykonávací. Pojem vykonávacího řízení je zmiňován záměrně z následujícího důvodu. Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce uţ v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody… Právě citace zákona o nutnosti mít obhájce, je-li obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu můţe svádět k závěru, ţe odsouzený, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, musí být tedy také v případě ţádosti o podmíněné propuštění zastoupen obhájcem. Tento předpoklad je však nesprávný, neboť jiţ samo ustanovení trestního řádu v rámci termínu, které jsou v souvislosti s pachateli trestných činů pouţívány, pouţívá pojem obviněný a hovoří o přípravném řízení, coţ je řízení od vykonávacího řízení zcela odlišné, neboť vykonávací řízení nastupuje aţ v souvislosti s pravomocným odsouzením pachatele trestného činu. Na tzv. vykonávací řízení pamatuje trestní řád ustanovením § 36a odst. 1 písm. c) tr. ř., avšak v tomto ustanovení se hovoří o tom, ţe v tomto řízení musí mít odsouzený obhájce, je-li ve vazbě. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe odsouzený, který je ve výkonu trestu odnětí svobody v případě ţádosti nebo podaného návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není běţně obhájcem zastoupen s odkazem na ustanovení o nutné obhajobě. Tím však není dotčeno právo obviněného obhájce si zvolit.47 Takto zvolený obhájce musí být v případě konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí ţiadosť zamietnutá. Nevzťahuje sa teda na prípady, v ktorých bol skôr zamietnutý návrh inej oprávnenej osoby alebo v ktorých súd rozhodol negatívne z úradnej povinnosti. 46 ŠÁMAL, P., KRÁL, V., BAXA, J. aj., Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha : C.H.Beck 2002, 1012 s., s.1946 47 Viz blíţe § 37 a násl. tr. ř. 25

svobody o tomto úkonu informován (jeho přítomnost u veřejného zasedání však není nutná).48

5.2.5 Postup po vydaném rozhodnutí V případě, ţe soud rozhodne usnesením tak, ţe návrhu nebo ţádosti vyhoví, ať jiţ formou usnesení, které vydá předseda senátu postupem podle § 331 odst. 3 tr. ř. nebo po provedeném veřejném zasedání, stanoví odsouzenému zkušební dobu. Jakmile se rozhodnutí o tom, ţe se podmíněně odsouzený propouští z výkonu trestu odnětí svobody stane pravomocným, nařídí předseda senátu (samosoudce) soudu, který ve věci rozhodoval věznici, ve které odsouzený trest odnětí svobody vykonává, aby byl ihned propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu, příp. orgány vězeňské sluţby dodán do ochranného léčení (pokud je takové dodání okamţitě moţné). K nařízení, aby byl odsouzený podmíněně propuštěn, připojí opis rozhodnutí, případně upozorní, ţe takové rozhodnutí bude doručeno dodatečně. V případě, ţe o podmíněném propuštění rozhodne aţ soud druhého stupně, učiní takové opatření předseda senátu soudu druhého stupně. O tom, ţe byl odsouzený podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, musí soud, který odsouzeného podmíněně propustil informovat soud prvního stupně, který ve věci v prvním stupni rozhodoval a dále také Rejstřík trestů49 s uvedením dne, kdy podmíněně propuštěnému končí zkušební doba. Shora jiţ bylo také upozorněno na to, ţe v mnoha případech bude jednáním odsouzeného způsobena poškozeným škoda a tito poškození se řádně a včas se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení připojili a za situace, kdy poškozenému byl přiznán alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, musí být takový poškozený poučen i o moţnosti poţádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu, přičemţ tato ţádost se podává u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni a soud, který následně rozhoduje o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody musí poškozeného, který o to poţádal, o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí

svobody

48

Viz blíţe § 233 tr. ř., § 234 a násl. tr. ř. Zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů 50 Viz § 228 odst. 4 tr. ř., § 331 odst. 1 tr. ř. 49

26

vyrozumět.50

6 ZKUŠEBNÍ DOBA A PŘIMĚŘENÁ OMEZENÍ 6.1 Délka zkušební doby Zkušební doba byla v ustanovení § 63 odst. 1, odst. 3 tr. zák. stanovena v trvání od jednoho roku do sedmi let, přičemţ počínala podmíněným propuštěním odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, kdy soud mohl podmíněně odsouzenému uloţit přiměřená omezení a rovněţ mu uloţit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Teprve úpravou provedenou zák. č. 265/2001 Sb., bylo moţno, aby soud od 1. 1. 2002 vyslovil nad pachatelem dohled. Obdobná úprava je nyní součástí ustanovení § 89 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (k poslední úpravě došlo v souvislosti s přijetím zák. č. 330/2011 Sb.). Zkušební doba při podmíněném propuštění je stanovena diferencovaně podle kategorie trestného činu. U odsouzených za přečin ji lze stanovit aţ na tři roky, u odsouzených za zločin pak v rozmezí jednoho roku aţ sedmi let. Uvedenou diferenciaci přinesla novela trestního zákoníku č. 330/2011 Sb. V původně přijaté právní úpravě byla zkušební doba stanovena jednotně pro všechny trestné činy v rozpětí jeden rok aţ sedm let. -

Základním postupem v případě podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu

trestu odnětí svobody tedy je, ţe odsouzený bude podmíněně propuštěn pouze s tím, ţe mu bude stanovena zkušební doba, -

dále můţe dojít k situaci, ţe vedle zkušební doby budou odsouzenému

uloţena přiměřená omezení či povinnosti, která mají směřovat k tomu, aby podmíněně odsouzený ve zkušební době vedle řádný ţivot, můţe mu být uloţeno, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem, -

můţe také dojít k situaci, kdy vedle zkušební doby bude nad odsouzeným

stanoven dohled, -

můţe však nastat i situace, kdy vedle zkušební doby, přiměřených omezení a

povinností bude ještě nad odsouzeným stanoven dohled. Zvláštním případem je problematika odsouzeného za přečin, který podle úpravy provedené před účinností zák. č. 330/2011 Sb., mohl být z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn stejně jako po přijetí zák. č. 330/2011 Sb., po výkonu poloviny uloţeného trestu odnětí svobody. K podstatné změně však došlo v souvislosti se zněním § 89 odst. 1 tr. zákoníku zák. č. 330/2011 Sb., podle kterého v případě podmíněného 27

propuštění odsouzeného za přečin stanoví soud zkušební dobu aţ na tři roky. Takovému podmíněně propuštěnému pachateli soud uloţí, aby se ve stanoveném časovém období zdrţoval ve svém obydlí nebo jeho části (tato doba nesmí za celou zkušební dobu přesáhnout dobu jednoho roku), aby vykonal práce např. ve prospěch obce (od 50 – 200 hodin) či sloţil určenou peněţitou částku na pomoc obětem trestné činnosti na účet soudu od 2 000 do 10 000 Kč.51

6.2 Přiměřená omezení a přiměřené povinnosti Oproti trestnímu zákonu, který byl přijat ve své původní podobě (zák. č. 140/1961 Sb.), trestní zákoník v ustanovení § 48 odst. 4 tr. zákoníku stanoví konkrétní omezení a povinnosti, které lze odsouzenému v případě podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloţit. V souvislosti s podmíněným propuštěním odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody a vymezením přiměřených omezení a přiměřených povinností, je vhodné zmínit, ţe patrně k těm nejčastěji aplikovaným by mělo patřit: a) zdrţet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, - uvedené omezení lze pouţít v případě podmíněně propuštěného, který byl odsouzen např. pro výtrţnictví, ublíţení na zdraví v souvislosti se sportovním zápasem, na kulturní akci apod. b) zdrţet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, - toto omezení není vyloučeno např. v případě podmíněně propuštěného, který byl odsouzen pro porušování domovní svobody, c) zdrţet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, - přichází v úvahu u těch pachatelů, u kterých se projevuje tzv. chorobné hráčství, coţ bývá často spojováno s majetkovou trestnou činností d) zdrţet se poţívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, - toto omezení je vhodné ukládat u podmíněně odsouzených, kteří se v souvislosti s poţitím alkoholu dopustili např. násilné trestné činností, výtrţnictví, lze je kombinovat i s omezeními předcházejícími e) uhradit dluhy na výţivné nebo jinou dluţnou částku, 51

Viz. § 89 tr. zákoníku 28

f) poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění. Je potřebné také uvést, ţe zákon v jiţ zmíněném § 48 odst. 4 tr. zákoníku neuvádí všechna omezení, a povinnosti, která můţe soud uloţit odsouzenému, kterého podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody. Jedná se pouze o tzv. demonstrativní výčet omezení a přiměřených povinností (příkladem v zákoně neuvedeného omezení je zákaz rušení nočního klidu – coţ můţe být vázáno např. na odsouzení pro výtrţnictví apod.).

29

7 PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŢBA 7.1 Vymezení pojmů V souvislosti s podmíněným propuštěním odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody je potřebné uvést některé pojmy, které jsou spjaty s dobou rozhodování nejen o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, ale také s otázkou plnění podmínek dohledu, přiměřených povinností a omezení a následně tedy s tím, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody osvědčil. Jak jiţ bylo shora uvedeno zákonem č. 265/2001 Sb., byl do trestního zákona vloţen § 26a, který specifikoval některá přiměřená omezení nebo povinnosti a § 26b upravující dohled. Účelem dohledu se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem probační a mediační sluţby52 (dále jen probační úředník), spolupráce při vytváření a realizaci probačního dohledu ve zkušební době a kontrola dodrţování podmínek uloţených pachateli soudem nebo vyplývajících ze zákona o Probační a mediační sluţbě.53 52

Zákon č. 257/2000 Sb., zákon o probační službě, viz § 49 HENDRYCH, D. a kol., Právnický slovník, 3. Vydání, Praha 2009, Nakladatelství C.H.Beck Probační a mediační sluţba byla u nás zřízena s účinností od 1. 1. 2001 zák. č. 257/2000 Sb. Od roku 1996 plnili poměrně omezenou část úkolů probace pověření pracovníci odborného aparátu soudů, a to na základě zák. č. 189/1994 Sb., který stanovil, ţe určité probační činnosti, konkrétně poskytnutí poučení obviněnému a poškozenému o náleţitostech dohody o narovnání a úkonech potřebných k jejímu uzavření, mohou z pověření předsedy senátu vykonávat vyšší soudní úředníci. V důsledku neexistence právní úpravy P. byli vybráni ze stávajících administrativních pracovníků soudů, a proto zpravidla neměli dostatečné vzdělání, ani odpovídající pracovní podmínky pro plnění širokého spektra specifických úkolů P. v návaznosti na postupné zavedení a právní úpravu podmíněného upuštění od potrestání s dohledem, podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, podmíněného zastavení tr. stíhání a narovnání. Proto zákon o Probační a mediační sluţbě zřídil P. působící na celém území státu, která jeho jménem a v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem provádí úkony probace a mediaci v tr. věcech. Organizačními jednotkami zřízené P. jsou samostatná střediska vytvořená zpravidla v sídlech totoţných se sídly okresních a naroveň jim postavených obvodních a městských soudů. P. nevybavená rozhodovacími pravomocemi je postavena mimo stávající strukturu orgánů činných v tr. řízení, a to především za účelem její relativní samostatnosti a potřeby plně vyuţít spolupráce této sluţby s těmito orgány v průběhu celého tr. řízení, jak pro potřeby tr. stíhání, tak vykonávacího řízení trestního. V čele P. stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Úkony probace a mediace u jednotlivých středisek vykonávají úředníci a asistenti. Probační a mediační činnost spočívá podle zákona především ve vytváření podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení tr. stíhání nebo pro schválení narovnání, zejména uzavření dohody mezi obviněným a poškozeným o náhradě škody, nebo dohody o narovnání, ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy mu byl uloţen, popř. jestliţe bylo rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem, ve sledování a kontrole obviněného v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění, v kontrole výkonu dalších trestů nespojených s odnětím svobody, včetně trestu obecně prospěšných prací, v obstarávání podkladů k osobě obviněného a jeho rodinnému i sociálnímu zázemí apod. P. věnuje zvláštní péči mladistvým a obviněným ve věku blízkém věku mladistvých, přispívá k ochraně práv poškozených a ke koordinaci sociálních a terapeutických programů práce s obviněnými, zejména jde-li o mladistvé a uţivatele omamných a 53

30

Jak jiţ bylo shora uvedeno, odsouzeného lze z výkonu trestu podmíněně propustit za podmínek v zákoně (shora jiţ popsaných) uvedených. Toto podmíněné propuštění54 můţe být realizováno ve své základní formě, tj. ţe odsouzený je podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a je mu stanovena přiměřená zkušební doba v trvání od jednoho do sedmi let, nebo je podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a nad podmíněně propuštěným (zákon pouţívá termínu pachatel) je stanoven dohled. Jiţ pouhé rozhodnutí soudu, kdy uvádí, ţe podmíněně propouští odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody a nad pachatelem stanoví dohled, signalizuje, ţe k takovému kroku přistoupí soud zpravidla v případech, kdy bude podmíněně propouštět takové odsouzené, jestliţe okolnosti charakterizující osobu odsouzeného, stejně jako okolnosti případu, ale i chování odsouzeného ve věznici sice umoţňují vyuţít institutu podmíněného propuštění, avšak toto podmíněné propuštění vyţaduje intenzivnější sledování chování podmíněně odsouzeného. Jiţ shora bylo uvedeno, ţe dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem probační a mediační sluţby (dále jen probační úředník), spolupráce při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu ve zkušební době a kontrola dodrţování podmínek uloţených pachateli soudem nebo vyplývající ze zákona.55 Probační úředník v trestním řízení vykonává dohled nad obviněným spočívající jednak v pozitivním vedení a pomoci jednak v kontrole chování pachatele. V případech, kdy dohled uloţen nebyl, pak probační úředník provádí úkony směřující k tomu, aby vedl řádný ţivot. Probační a mediační sluţba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení následků trestné činnosti a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na ochranu společnosti, zájmy poškozených a prevenci kriminality. Činnost pracovníků probační a mediační

psychotropních látek. Zřízení P. nebrání tomu, aby mimo okruh působnosti stanovený zákonem této sluţbě poskytovaly obdobné sluţby zejména v oblasti mediace rovněţ nevládní instituce. Zákon také předpokládá součinnost P. jednak s orgány sociálního zabezpečení a zdravotnickými zařízeními, jednak s registrovanými církvemi a náboţenskými společnostmi, zájmovými sdruţeními občanů, nadacemi a dalšími nevládními institucemi sledujícími humanitární cíle. 54 Zkušební dobu při podmíněném propuštění třeba stanovit s přihlédnutím k chování odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody a k závaţnosti spáchaného trestného činu tak, aby nejen postoj odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, ale i jeho chování, pracovní úsilí a ţivot na svobodě odůvodňoval oprávněnost naděje, ţe povede řádný ţivot pracujícího člověka. 55 Viz § 49 tr. zákoníku 31

sluţby pak specificky směřuje k zajištění efektivního výkonu alternativních trestů a opatření spojených s uloţením dohledu.56 Probací se rozumí (pro účely zákona o probační a mediační sluţbě) organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným (dále jen obviněným), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených povinností a omezení, sledovávání chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloţeným podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních a společenských vztahů.57 Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.58 Činnost probační a mediační sluţby je zaměřena na pomoc obviněnému, která spočívá v tom, ţe obviněnému poskytuje odborné vedení, sleduje a kontroluje jeho chování a spolupracuje s rodinným a sociálním prostředím, ve kterém obviněný ţije a pracuje, a to s cílem, aby v budoucnu vedl řádný ţivot, coţ v souvislosti s podmíněným propuštěním obviněného z výkonu trestu odnětí svobody spočívá v tom, ţe probační a mediační sluţba obstarává podklady k osobě obviněného a jeho rodinnému a sociálnímu zázemí, ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy byl dohled uloţen, ve sledování a kontrole obviněného v průběhu zkušební doby.59 Dohled nad odsouzeným probíhá zejména formou pravidelných osobních konzultací probačního úředníka s klientem, osobními návštěvami probačního úředníka v místě bydliště odsouzeného, kontaktem s rodinnými příslušníky klienta a písemným či osobním stykem probačního úředníka s dalšími fyzickými či právnickými osobami, které jsou na řešení daného problému zainteresovány.60

56

Pokyn ředitele Probační a mediační sluţby ČR, č. 7/2010, ze dne 4. června 2010 (Metodický standard PMS ČR v rámci zajištění výkonu probačního dohledu nad pachateli trestných činů) 57 Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů, viz § 2 odst. 1 58 Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů, viz § 2 odst. 2 59 Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů, viz § 4 odst. 1, 2 60 Pokyn ředitele Probační a mediační sluţby ČR, č. 7/2010, ze dne 4. června 2010 (Metodický standard PMS ČR v rámci zajištění výkonu probačního dohledu nad pachateli trestných činů), 3 s.

32

7.1.1 Otázka dohledu z historického pohledu Jiţ shora bylo uvedeno, ţe jiţ zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění ve svých ustanoveních upravoval moţnost podmíněného propuštění odsouzeného a moţnost vyslovit nad takovým pachatelem ochranný dozor. V rámci jisté chronologie proto nemůţeme přehlédnout tzv. ochranný dohled,61 který byl ochranným opatřením, jehoţ účelem bylo přispět k dalšímu posílení ochrany společnosti před protispolečenskou činností osob zvlášť narušených, jakoţ i k dovršení nápravy odsouzeného.62 Ochranný dohled nebylo moţno uloţit mladistvému, ukládal se na dobu jednoho aţ tří let a ochranný dohled vykonávaly orgány Veřejné bezpečnosti. Zásadním rozdílem mezi ochranným dohledem podle zákona č. 44/1973 Sb. a dohledem podle zákona č. 265/2001 Sb., je především to, ţe ochranný dohled byl zařazen mezi tzv. ochranná opatření.63 Ve vztahu k výše uvedeným ustanovením je však potřebné také uvést, ţe otázkou výchovného působení trestu na odsouzené a problematikou jejich podmíněného propuštění a začleňování se do společnosti můţeme vystopovat i v dřívější době. V publikaci Aktuální otázky postpenitenciární péče její autor mj. uváděl, ţe „povaţuje za potřebné vytvoření předpokladů proto, aby NVÚ vychovávaly nejen poslušné vězně, nýbrţ především občany uvědoměle respektující naše právní normy. Jen tak lze dosáhnout takového stupně ústavně výchovného působení, aby na něj bylo moţné v mimoústavním prostřední organicky napojit a dovršit jej.64 V této publikaci je rovněţ poukázáno na myšlenky vyslovené B. Repíkem,65 kde je uváděno, ţe trest odnětí svobody je ve světě podrobován kritice, zejména proto, ţe není schopen zastavit růst zločinnosti. S jeho kritikou souvisí i vznik probace, podmíněného odsouzení, zabezpečovacích opatření, event. zvlášť zostřených trestů pro recidivisty.66 Probace se začala formovat jako praktický nástroj nápravy a resocializace určité skupiny delikventů v rukách soudců, kteří si byli vědomi zhoubných účinků vězeňství na nepevné jedince, a proto hledali cesty, aby se trestům odnětí svobody vyhnuli, avšak zároveň poskytli ochranu před recidivou pachatele tím, ţe zabezpečí jeho resocializaci. 61

Zákon č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu Zákon č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu, viz § 1 odst. 1 63 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.), viz § 71 , Zákon č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu, viz § 1 odst. 1 64 VANTUCH, P., Aktuální otázky postpenitenciární péče, 1982, Universita J.E. Purkyně v Brně, 68 s. 65 REPÍK, B. : Niektoré súčasné problémy trestov bez odňatia slobody, Právny obzor, č. 5/1978, s. 403 66 VANTUCH, P., Aktuální otázky postpenitenciární péče, 1982, Universita J.E. Purkyně v Brně, 42 s. 62

33

Pravým znakem probace v počátečním stadiu jejího vývoje byl podmíněný odklad výkonu trestu, který by jinak musel být uloţen i vykonán.67 V souvislosti s náhledem na probaci, která je s podmíněným propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody spojena, je jistě vhodné také zmínit, jak se vyvíjel názor na začlenění tohoto institutu do našeho právního pořádku. Probací v právním smyslu se rozuměl určitý typ opatření, resp. rozhodnutí soudu, jak můţe být učiněno vůči osobě, která byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, spočívající v tom, ţe pachatel zůstává ve společnosti podroben určitým podmínkám a dohledu probačního úředníka. V širším smyslu byla za probaci označována nejen forma soudního opatření, ale také sytém sluţeb a funkcí, zajišťovaných probační sluţbou.68

7.1.2 Podněty z praxe před novelou Problematikou podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody se ještě před přijetím trestního zákoníku zabývali ve své práci JUDr. Sovák a JUDr. Sotolář.69 K vlastnímu dohledu v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody konstatovali, ţe podmíněné propuštění a podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu s dohledem jsou poslední tři specifické instituty doposud u nás neupravené, o kterých se rovněţ uvaţuje v souvislosti s rekodifikací trestního práva hmotného. Dohled vykonávaný probačním pracovníkem v těchto případech bude plnit dvě funkce. Především umoţní, aby u vhodných osob byla zkrácena doba intramurálního působení (tedy výkonu trestu ve vězeňském zařízení) a byla nahrazena dohledem vykonávaným na svobodě (extramurálně). Další funkce se uplatní v případech, kdy ani po odpykání poloviny (nebo dvou třetin) trestu odnětí svobody by nebylo jinak vhodné propustit odsouzeného na svobodu, pokud by tento postup nebyl kombinován s jiţ zmíněným extramurálním dohledem. Tato funkce dohledu spočívá v tom, ţe se určitým způsobem prodluţuje doba kontroly chování odsouzeného, byť je tato kontrola vykonávána mírnějšími prostředky, neţ je tomu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody. 67

VANTUCH, P., Aktuální otázky postpenitenciární péče, 1982, Universita J.E. Purkyně v Brně, 42-43 s. VANTUCH, P., Aktuální otázky postpenitenciární péče, 1982, Universita J.E. Purkyně v Brně, 43-44 s. 69 SOTOLÁŘ, A., SOVÁK, Z.: Ke koncepci probační a mediační sluţby v České republice, Právní rozhledy 6/1996, s. 254 68

34

Probační pracovníci by měli mít v případě řízení o podmíněném propuštění odsouzeného s vyslovením dohledu od věznice k dispozici údaje z komplexní zprávy o odsouzeném a údaje o plnění individuálního resocializačního programu. Tato informace doplněná údaji probačního pracovníka z místa bydliště o moţnosti konkrétních resocializačních aktivit, které by navazovaly na penitenciární resocializační program, by měla být podkladem pro rozhodnutí soudu v místě výkonu trestu odnětí svobody o podmíněném propuštění odsouzeného s vyslovením dohledu.70

7.2 Spolupráce s probační a mediační sluţbou v době před rozhodnutím o podmíněném propuštění odsouzeného Odsouzený je jiţ na nástupním oddělení věznice, kde vykonává trest odnětí svobody seznámen s moţností spolupráce s probační a mediační sluţbou v oblasti probace a mediace. Odsouzení, kterým vzniknou za šest měsíců podmínky pro podání ţádosti o podmíněné propuštění, jsou sociálními pracovníky věznice informováni o resocializačních podmínkách podmíněného propuštění s dohledem. Pokud pak má odsouzený zájem o spolupráci s příslušným střediskem Probační a mediační sluţby v souvislosti se ţádostí o podmíněné propuštění s dohledem, obrátí se na vychovatele, který tuto otázku konzultuje s odborným zaměstnancem s tím, ţe podání doporučí nebo nedoporučí odsouzenému. Odsouzený sám nebo s pomocí odborného zaměstnance pak vyplní formulář „Podnět k zahájení spolupráce s Probační a mediační sluţbou ČR“. Tento formulář by měl být doručen probační a mediační sluţbě nejpozději tři měsíce před termínem podání ţádosti o podmíněné propuštění a následně probační úředník dohodne s vedoucím oddělení výkonu trestu konzultaci s odsouzeným.71

7.3 Spolupráce s probační a mediační sluţbou v době podmíněného propuštění odsouzeného Jak bylo jiţ shora uvedeno soud, který rozhodl o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, musí sledovat chování podmíněně propuštěného ve zkušební době, kterou mu stanoví, přitom se bude opírat o pomoc 70

SOTOLÁŘ, A., SOVÁK, Z.: Ke koncepci probační a mediační sluţby v České republice, Právní rozhledy 6/1996, s. 254 71

Viz blíţe Dohoda o spolupráci mezi Vězeňskou sluţbou ČR a Probační a mediační sluţbou ČR v oblasti zajišťování podkladů pro rozhodnutí soudu o moţném podmíněném propuštění s dohledem, v Praze ze dne 19.4.2010 35

zájmových sdruţení občanů v případech, kde tato pomoc bude přicházet v úvahu. Příslušné středisko probační a mediační sluţby je pak soudem pověřeno, aby sledovalo a kontrolovalo chování podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody. Soud rovněţ středisku probační a mediační sluţby zašle potřebné dokumenty, které jsou s osobou odsouzeného a rozhodnutím o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu spjaty. Činnost soudu by správně měla spočívat dále v tom, ţe soud prostřednictvím příslušného pracovníka vyţaduje ve lhůtách stanovených předsedou senátu, nejméně jedenkrát za šest měsíců opis rejstříku a další doklady, které jsou nezbytné, aby soud měl představu o způsobu ţivota podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody, o tom, jak dodrţuje přiměřená omezení a plní povinnosti jemu rozhodnutím o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloţené a v neposlední řadě jako jedno z důleţitých hledisek musí být sledováno, zda odsouzený projevil ve zkušební době snahu napravit způsobenou škodu. Za situace, kdy bylo o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody rozhodnuto na základě návrhu zájmového sdruţení občanů, pak je potřebné, aby si soud vyţádal také zprávu o chování podmíněně propuštěného od tohoto sdruţení s ev. jeho stanoviskem k jeho náhledu, zda se podmíněně odsouzený osvědčil či nikoli; obdobný postup platí i v případě, ţe zájmové sdruţení občanů podalo záruku za převýchovu odsouzeného a soud tuto záruku přijal.

36

8 OSVĚDČENÍ 8.1 Rozhodnutí o osvědčení a) Rozhodnutí o osvědčení činí soud, který rozhodl o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody a proti jeho rozhodnutí je přípustná stíţnost. V případě, ţe proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podána stíţnost rozhodne s konečnou platností soud druhého stupně (pokud věc nevrátí soudu prvního stupně k provedení dalšího dokazování),72 b) rozhodnutí činí samosoudce nebo senát a má formu usnesení, c) rozhodnout lze ve veřejném zasedání nebo obdobně jako v případě o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. I v tomto případě umoţňuje zákon učinit rozhodnutí méně formálním způsobem neţ je veřejné zasedání, a to se souhlasem státního zástupce můţe rozhodnutí o tom, ţe se podmíněně propuštěný z výkonu trestu odnětí svobody, učinit předseda senátu.

8.2 Způsob rozhodnutí a) během zkušební doby - můţe nastat situace, kdy zájmové sdruţení občanů odvolá záruku za převýchovu odsouzeného, kterou soud přijal, pak soud rozhodne o tom, zda podmíněně propuštěný vykoná zbytek trestu odnětí svobody, ze kterého byl odsouzený podmíněně propuštěn, nebo zda bude ponecháno v platnosti podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody i při odvolání záruky za převýchovu odsouzeného zájmovým sdruţením občanů. Jak jiţ bylo shora uvedeno, k tomuto rozhodnutí si soud vyţádá potřebné doklady. Jiţ za doby trvání podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody můţe soud získat od příslušných orgánů (policie, probační a mediační sluţba, rejstřík trestů) informace, které signalizují, ţe podmíněné propuštění neplní svůj účel, resp. jsou zde takové poznatky, na základě kterých je další existence rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody nemoţná (např. v případě, ţe v době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný pravomocně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost).73 V takovém případě 72

viz § 332 tr. ř. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozhodnutí č. 15/1964 Sb. - Soud je v kaţdém konkrétním případě při rozhodování a nařízení výkonu zbytku trestu, z něhoţ byl odsouzený podmíněně propuštěn, povinen po náleţitém objasnění všech skutečností rozhodných pro posouzení jeho 73

37

by měl soud ve veřejném zasedání rozhodnout o tom, ţe se podmíněně propuštěný z výkonu trestu odnětí svobody neosvědčil. b) po uplynutí zkušební doby - v případě, ţe soud získá důkazy o tom, ţe podmíněně propuštěný z výkonu trestu odnětí svobody vedl ve zkušební době řádný ţivot a vyhověl uloţeným podmínkám, pak soud rozhodne o tom, ţe se osvědčil. Pokud však důkazy není prokázáno, ţe by odsouzený po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vedl ve zkušební době řádný ţivot, pak soud rozhodne tak, ţe se odsouzený neosvědčil.

8.2.1 Fikce neodsouzení Přehlédnuta by neměla být ani ta skutečnost, ţe vinou orgánů činných v trestním řízení můţe dojít k situaci, ţe do jednoho roku od uplynutí zkušební doby neučiní soud bez zavinění podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody rozhodnutí o tom, ţe se osvědčil či neosvědčil. Taková nečinnost soudu je přínosná pro takového podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody, u kterého byly dány podmínky pro rozhodnutí o tom, ţe se neosvědčil, avšak vzhledem k nečinnosti soudu pokud se nepodílel zaviněně na tom, ţe soud takové rozhodnutí učinit nemohl, mu nelze tuto nečinnost klást k tíţi a o neosvědčení rozhodnout po této lhůtě. V takovém případě platí fikce, ţe trest byl vykonán.

8.3 Nařízení výkonu trestu V případě, ţe soud rozhodne o tom, ţe se podmíněně propuštěný ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neosvědčil a odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody, a to případně jiţ v průběhu této zkušební doby, musí být dva opisy rozhodnutí s doloţkou právní moci zaslány soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupně (myšleno v meritu věci) a předseda senátu tohoto soudu nařídí výkon zbytku trestu po přezkoumání, zda trest nepodléhá amnestii. Soud, který rozhodl způsobu ţivota a stavu převýchovy pečlivě zváţit účel trestu. Skutečnost, ţe byl odsouzený ve zkušební době znovu odsouzen pro trestný čin, nelze mechanicky posuzovat za důvod pro nařízení výkonu zbytku trestu. Pokud však za trestný čin spáchaný ve zkušební době, byl uloţen nepodmíněný trest a závaţnost činu nebo jeho okolnosti svědčí o tom, ţe podmíněně propuštěný se nechce napravit a vést řádný ţivot pracujícího člověka, je povinností soudů neprodleně (dříve neţ si pachatel odpyká trest nově uloţený) rozhodnout o výkonu zbytku trestu, v z něhoţ byl podmíněně propuštěn.

38

o podmíněném propuštění, vyrozumí o tom, zda byl podmíněně propuštěnému nařízen výkon zbytku trestu odnětí svobody nebo zda bylo rozhodnuto o jeho osvědčení také rejstřík trestů a zájmovou organizaci občanů, jejíţ záruku za dovršení nápravy odsouzeného soud přijal. Můţe nastat i situace, ţe soudem bude rozhodnuto o tom, ţe podmíněně propuštěný vykoná zbytek trestu odnětí svobody, neboť svým chováním neprokázal, ţe by vedl řádný ţivot a vyhověl uloţeným podmínkám. Takový odsouzený pak nastoupí výkon trestu a pokračuje v něm, avšak není vyloučeno, aby opětovně nepoţádal o podmíněné propuštění. K takovému kroku (opětovnému propuštění z výkonu téhoţ trestu) můţe soud přistoupit však aţ po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v § 88 odst. 4 tr. zákoníku po výkonu dvou třetin zbytku trestu; opětovné podmíněné propuštění z výjimečného trestu odnětí svobody není moţné.74

8.4 Důsledky rozhodnutí o osvědčení U podmíněně propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody se má za to, ţe trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění.75 Rozhodnutí o tom, ţe se podmíněně propuštěný osvědčil, má také význam z hlediska počátku běhu doby potřebné k zahlazení. Zahlazení odsouzení je blíţe upraveno v ustanovení § 105 tr. zákoníku. Z pohledu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody bych však zmínila ustanovení § 105 odst. 4 tr. zákoníku, které dopadá na případy jiţ zmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (oproti ustanovení § 105 odst. 1 tr. zákoníku). Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe doba uvedená v § 105 odst. 1 tr. zákoníku se v případě, ţe se u podmíněně propuštěného má za to, ţe trest byl vykonán dnem, kdy odsouzený byl podmíněně propuštěn, řídí délkou skutečného výkonu trestu; v případě, ţe trest byl zmírněn rozhodnutím prezidenta České republiky, řídí se délkou trestu takto zmírněného. Význam uvedeného ustanovení lze tedy spatřovat v tom, ţe za situace, kdy odsouzený po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody prokázal, ţe vedl řádný ţivot a vyhověl všem podmínkám soudem mu uloţených ve zkušební době, bylo by nesprávné, aby se zahlazení jeho odsouzení řídilo celkovou délkou jemu uloţeného trestu odnětí svobody a nikoli pouze délkou skutečně 74

Viz § 91 odst. 4 tr. zákoníku Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozhodnutí č. 35/2008 Sb. - V případě trestu odnětí svobody, z jehoţ výkonu byl pachatel podmíněně propuštěn a došlo k zákonné fikci vykonání trestu podle § 64 odst. 2 tr. zák. , se má za to, ţe byl vykonán celý. Při rozhodování o započtení takto vykonaného trestu do souhrnného trestu odnětí svobody podle § 38 odst. 2, věta druhá, tr. zák. je proto třeba započítat celý uloţený trest a nikoli jen jeho skutečně vykonanou část. 75

39

vykonaného trestu odnětí svobody.76 V tomto lze spatřovat smysl a výchovný vliv podmíněného odsouzení, neboť zahlazení odsouzení není pouhým procesním úkonem, ale má svůj hmotně právní dopad, neboť bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.77

76

Při zkoumání podmínek pro zahlazení odsouzení podle § 69 odst. 1 tr. zák. lze mít u podmíněně propuštěného za to, ţe začala běţet lhůta pro zahlazení dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, aţ tehdy, kdyţ soud vyslovil, ţe se odsouzený osvědčil, příp. aţ po roce od uplynutí zkušební doby, neučinil-li soud bez viny odsouzeného do této doby rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. zák. Totéţ platí i pro případ, ţe o zahlazení odsouzení před uplynutím doby uvedené v § 69 odst. 1 tr. zák. poţádala společenská organizace nebo odsouzený ( § 69 odst. 3 tr. zák. ) 77 Viz § 106 tr. zákoníku 40

9 PODMÍNĚNÉ PROPUŠTĚNÍ V ZAHRANIČÍ 9.1 Slovenská republika Našemu právnímu řádu v této oblasti bude patrně nejbliţší úprava provedená ve Slovenské republice. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravuje § 66, zákon č. 300/2005 Zb. zák., trestný zákon, v znení neskorších predpisov, který umoţňuje podmíněně propustit na svobodu odsouzeného pro přečin po polovině vykonaného trestu odnětí svobody (nebo rozhodnutím prezidenta Slovenské republiky zmírněného trestu odnětí svobody – obdoba naší úpravy), v případě zločinu aţ po vykonání dvou třetin uloţeného trestu odnětí svobody. V případě, ţe jde o odsouzeného pro zvlášť závaţný zločin, toho je moţno podmíněně propustit aţ po výkonu tří čtvrtin uloţeného trestu odnětí svobody. Jinak je také provedena úprava u osoby odsouzené na doţivotí.78 V případě našeho trestního zákoníku existuje jiţ výše zmíněná fikce § 91 odst. 3 tr. zákoníku, která v obdobné podobě existuje rovněţ ve slovenském trestním zákoníku, avšak soud můţe učinit takové rozhodnutí (ţe vykoná trest odnětí svobody, ze kterého byl podmíněně propuštěn), pokud je proti odsouzenému vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin spáchaný v době podmíněného propuštění. Procesní postup ohledně podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je upraven v

§ 415 - § 419 tr. por. - zákon č. 301/2005 Zb. zák., trestný

poriadok, v znení neskorších predpisov.

9.2 Rakousko Odpykal-li odsouzený polovinu trestu, alespoň však tři měsíce, bude mu zbytek trestu při stanovení zkušební doby podmíněně prominut, lze-li se domnívat, ţe výkon trestu není třeba k tomu, aby odsouzenému bránil v páchání další trestné činnosti. Odsouzení, u nichţ je obava, ţe by po propuštění páchali trestnou činnost, mají nárok na podmíněné propuštění trestu za současného stanovení zkušební lhůty aţ po odpykání dvou třetin trestu.79

78

Viz blíţe § 67 zák. č. 300/2005 Zb. zák. JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 27 s. 79

41

Při rozhodování o podmíněném propuštění je brána do úvahy osoba odsouzeného, jeho předchozí chování, chování ve výkonu trestu, jeho výhled na budoucí chování, zkoumá se, zda není ze zvláštních příčin třeba zbytek trestu vykonat a zda není nutné o podmíněném propuštění rozhodnout ve spojení s jinými opatřeními. Odsouzený k doţivotnímu trestu nesmí být podmíněně propuštěn, dokud si neodpykal nejméně patnáct let odnětí svobody.80 Při podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody můţe být stanovena zkušební doba v rozmezí od jednoho do tří let. Překročí-li podmíněně prominutý zbytek trestu tři roky, pak zkušební doba činí pět let. Při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody na doţivotí je stanovena desetiletá zkušební doba.81 V souvislosti s výše uvedeným lze dále uvést, ţe probační úředník je v daném případě ustanoven soudem a tento nejen dohlíţí na podmíněně propuštěného, ale také se mu snaţí pomáhat, aby vedl řádný ţivot a nepáchal další trestnou činnost. Pokyny, které probační úředník platí pro odsouzeného aţ do doby neţ jsou soudem zrušeny nebo se stanou bezpředmětnými. Obdobně jako v případě našeho odsouzeného můţe i v Rakousku být takové osobě zakázáno, aby se vyhnula určitému bytu, nebo styku s určitými osobami, aby oznámila jakoukoli změnu svého bydliště a také aby podle svých sil uhradila vzniklou škodu. V případě, ţe během zkušební doby podmíněného propuštění spáchá odsouzený další trestný čin, pak soud můţe podmíněné propuštění odvolat a rozhodnout, ţe tento vykoná zbytek trestu, můţe však také zkušební dobu podmíněného propuštění prodlouţit, tj. nemusí však tuto zkušební dobu prodluţovat.

9.3 Německo Soud odloţí výkon zbytku dočasného trestu odnětí svobody na zkušební dobu jestliţe: 1) jsou odpykány dvě třetiny uloţeného trestu (nejméně dva měsíce), 2) lze odpovědně zkusit, zda se odsouzený mimo výkon trestu osvědčí, 3) odsouzený s odkladem souhlasí.

80

JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 27 s. 81 JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 27 s.

42

Právní úprava rovněţ upravuje odloţení výkonu zbytku trestu na zkušební dobu po odpykání poloviny dočasného trestu odnětí svobody.82 V případě trestu odnětí svobody na doţivotí odloţí soud výkon trestu na zkušební dobu: a) po odpykání patnácti let trestu, b) zvláštní tíţe zavinění odsouzeného nevyţaduje další výkon trestu, c) z celkového hodnocení trestného činu a dále vzhledem k osobě odsouzeného a k jeho chování v průběhu výkonu trestu lze předpokládat, ţe odsouzený jiţ nebude páchat trestnou činnost. V případě, ţe odsouzený ve zkušební době spáchá trestný čin, hrubě nebo trvale porušuje pokyny nebo se vyhýbá dohledu a vedení probačního úředníka nebo hrubě porušuje povinnosti, pak soud odvolá odklad trestu. Obdobně jako v případě Rakouska také zde můţe soud upustit od odvolání trestu, a to v případech, kdy bude postačovat udělení dalších povinností nebo prodlouţení doby dohledu nebo dobu, po kterou je odsouzený podroben dohledu.83

82

JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 23-24 s. 83 JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 24-25 s.

43

10 ZAMYŠLENÍ NAD PROPUŠTĚNÍ

OTÁZKOU

PODMÍNĚNÉHO

Otázkou podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a efektivitou tohoto opatření se praxi se zabývala jiţ v minulosti celá řada autorů. V letech 2002– 2006 bylo z výkonu trestu odnětí svobody bylo v České republice podmíněně propuštěno celkem 18 699 osob, přičemţ dohled byl uloţen 3 209 z nich (3 054 muţů a 155 ţen). Vyjádřeno v procentech, průměrně činil podíl propuštěných s dohledem v těchto letech 17,2 % z celkového počtu podmíněně propuštěných. Podrobnější informace nabízí tabulka č. 1.84 Tabulka č. 1: Podmíněně propuštěné osoby v ČR v letech 2002–2006

V souvislosti s podmíněným propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody se můţe vyskytnout celá řada otázek, které nemusí mít pouze právní podklad (např. kdy můţe odsouzený podat ţádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který soud o této ţádosti má rozhodnout, jaké jsou přiměřené povinnosti a přiměřená omezení), ale jejich dopad bývá daleko zásadnější. Můţe se např. vyskytnout otázka, zda podmíněné propuštění z hlediska časového – tj. lhůty podmíněného propuštění můţe splnit svůj účel. Na tomto místě je třeba uvést, ţe zkušební doba podmíněného propuštění v trvání od jednoho do sedmi let, by měla být dostatečnou zárukou toho, ţe účel, ke kterému podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody směřuje, bude naplněn.

84

ROZUM, J., KOTULAN, P., TOMÁŠEK, J.: Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity, Trestněprávní revue 10/2008, s. 313

44

Otázku podmíněného propuštění a přiměřenosti zkušební doby nelze však vidět izolovaně, bez vlivů, které jsou vytvářeny k této problematice. Bezpochyby podstatný význam na event. recidivě jednání podmíněně propuštěného z výkonu trestu bude mít skutečnost, jaký pachatel byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn. Vzhledem k tomu, ţe vyřizuji agendu podmíněného propuštění od roku 2001, dovoluji si vyjádřit své přesvědčení, ţe v případech zejména podmíněně propuštěných osob z výkonu trestu odnětí svobody, které byly jiţ v minulosti odsouzeny pro majetkovou trestnou činnost (zejména krádeţe, drobnější podvody, ale i loupeţe) je míra pravděpodobnosti, ţe dojde k recidivě jejich jednání podle mého názoru daleko větší, neţ u pachatelů byť závaţného trestného činu s neodčinitelným následkem (smrt při dopravní nehodě). K zamyšlení podle mého názoru můţe slouţit např. jedna z posledních změn trestního řádu, která má dopad do oblasti, kterou jsem v této práci zpracovávala. V souvislosti se změnou [§ 228 odst. 4 tr. ř., § 331 odst. 1 tr. ř. (zák. č. 181/2011 Sb.)] se naskýtá otázka, zda lze vůbec rozhodnout o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody způsobem, který zde jiţ byl zmíněn a který vyplývá ze zákona, tj. situace, kdy návrh na podmíněné propuštění odsouzeného podá ředitel věznice, nebo se tento k takovému návrhu připojí a s tímto podmíněným propuštěním souhlasí státní zástupce, neboť v takovém případě neshledá-li soud důvody, pro které by bylo nutno věc projednat ve veřejném zasedání, můţe takové rozhodnutí učinit předseda senátu.85 Za situace, kdyby takové rozhodnutí učinil předseda senátu, pak by zmíněná novela trestního řádu postrádala smysl, neboť poškozený by se o tom, ţe odsouzený byl podmíněně propuštěn, nemusel ani dovědět. Na druhou stranu při snaze dodrţet zákon by musel předseda senátu vyrozumět o konání veřejného zasedání poškozeného, který o to poţádal.86 Z uvedené úpravy tedy dovozuji pouze jeden moţný závěr (předpokládám, ţe správný), ţe pokud poškozený, kterému byl alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podal ţádost u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, pak musí soudce nařídit veřejné zasedání. Za takto vzniklé situace nejenţe nelze vydat kladné rozhodnutí v neformálním řízení, ale vznikají zde náklady s vyrozuměním poškozeného o konání veřejného zasedání, ev. náklady s tím spojené, 85 86

Viz § 331 odst. 3 tr. ř. Viz. § 331 odst. 1 tr. ř. 45

řízení neproběhne v kratším termínu. Za situace, kdy ani poškozený by neměl námitky k podmíněnému propuštění odsouzeného z výkonu trestu, neboť by mohl mj. v rámci uloţených povinností (např. k náhradě způsobené škody) lépe dosáhnout této náhrady, bude muset proběhnout veřejné zasedání. Právě ta skutečnost, ţe soudy jsou „tlačeny“ k tomu, aby podmíněně propouštěly z výkonu trestu odsouzené (vzhledem k přeplněnosti věznice), pak u těch odsouzených, u kterých s ohledem na svoji dosavadní kriminální minulost je téměř jisté, ţe dobrodiní, kterého se jim takovým rozhodnutím dostalo, stejně nevyuţijí a do vězení se vrátí vykonat nejen zbytek trestu, ze kterého byli podmíněně propuštění, ale i případně nový trest, který jim bude za novou trestnou činnost uloţen, se do značné míry znehodnocuje náhled na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody u těchto pachatelů a poté nemůţe ani plnit svůj účel. Současně přináší další náklady na činnost soudů, která spočívá právě v porozsudkové agendě a navazuje na ni práce probační a mediační sluţby. Podle mého názoru, je výše uvedený můj poznatek podporován např. zjištěním, které bylo publikováno autory Jan Rozum, Petr Kotulan, Jan Tomášek, v práci - Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity, kde mj. uvedli „Velká pozornost je tomuto tématu věnována v USA, a to i z toho důvodu, ţe počet osob, jimţ je parole ukládána, v této zemi permanentně roste. Zatímco v roce 1980 se parole týkala 196 786 dospělých osob, v roce 2000 jiţ 652 199, coţ je počet více neţ trojnásobný.“87 Jedna z nejaktuálnějších studií, která se na uvedené téma soustředila, analyzuje vzorek 272 111 osob, propuštěných z věznic v patnácti různých státech USA v roce 1994, přičemţ výzkumníci sledovali jejich další osud po dobu následujících tří let. Zjistili mimo jiné, ţe jiţ v tomto relativně krátkém období bylo moţno u 67,5 % z nich konstatovat opětovné překročení zákona, a to takřka výhradně spácháním nového trestného činu, případně přestupku závaţnějšího charakteru. U 29,9 % z celkového počtu přitom došlo k recidivě jiţ v prvních 6 měsících po propuštění, do konce prvního roku se pak do střetu se zákony dostalo 44,1 %. Právě první rok se tak podle citovaných autorů jeví z hlediska recidivy jako zdaleka nejproblémovější a nejrizikovější období. Do konce zmíněného tříletého období se navíc 51,8 % osob z daného výzkumného

87

ROZUM, J., KOTULAN, P., TOMÁŠEK, J.: Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity, Trestněprávní revue 10/2008, s. 313

46

souboru opět ocitlo ve vězení. Příčinou samozřejmě nebyly jen nové zločiny, ale u některých jedinců téţ porušení uloţených podmínek dohledu. Stojí za zmínku, ţe míra recidivy se lišila podle druhu trestné činnosti, za niţ pachatel předchozí trest vykonával. Nového deliktu se nejčastěji dopustili pachatelé loupeţí (recidivovalo 70,2 % z nich), krádeţí vloupáním (74,0 %) a krádeţí aut (78,8 %), a obdobně ti, kdo byli vězněni za prodej nebo drţení kradených věcí (77,4 %), případně nelegálních zbraní (70,2 %). Méně naopak recidivovalo pachatelů, dříve souzených za vraţdu (40,7 %), znásilnění (46,0 %) či jiné sexuální zločiny (41,4 %), stejně jako za řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky (51,5 %). Platilo navíc, ţe v období uvedených tří let spáchalo další vraţdu pouze 2,5 % z těch, kdo si za stejný delikt odpykávali trest před propuštěním, u znásilnění bylo stejné konstatování na místě dokonce jen u 1,2 % osob.88 Tabulka č. 4: Vztah mezi druhem trestné činnosti a délkou zkušební doby při podmíněném propuštění (údaje v %)

Tabulka č. 6: Další odsouzení ve zkušební době podle věku při podmíněném propuštění

88

ROZUM, J., KOTULAN, P., TOMÁŠEK, J.: Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity, Trestněprávní revue 10/2008, s. 313 47

Tabulka č. 7: Další odsouzení ve zkušební době ve vztahu k charakteru předchozí trestné činnosti

Na tomto místě je vhodné uvést, ţe byť je zde zmíněna statistika, kterou pouţili výše uvedení autoři z údajů ohledně podmíněného propuštění v USA, není tato příliš rozdílná od statistiky, která byla vypracována za léta 2002 aţ 2006 pro Českou republiku.89 (viz blíţe str. 44 či str. 22 – statistika Okresního soudu Znojmo). Z výše uvedeného rozboru vyplývá, ţe také v našich podmínkách dominovali odsouzení pro krádeţe, podvody, loupeţe, neplacení výţivného apod., u kterých byla recidiva podstatně vyšší neţ u ostatních podmíněně propuštěných odsouzených. Rovněţ tak vyplynulo z tohoto zjištění, ţe šlo vesměs o pachatele, kteří jiţ byli v minulosti odsouzeni v průměru čtyřikrát aţ šestkrát apod. S otázkou přeplněnosti věznic v naší republice, jsou bezpochyby spjaty také předkládané novelizace trestního zákoníku a trestního řádu. Pro tento závěr, tj. snahu omezit počet osob ve výkonu trestu odnětí svobody podle mého názoru svědčí i ta skutečnost, jak byla koncipována přeměna trestu domácího vězení v ust. § 61 tr. zákoníku před novelou provedenou zák. č. 330/2011 Sb. Podle dřívější úpravy byl vedle trestu domácího vězení stanoven náhradní trest odnětí svobody a to pro případ, ţe by výkon tohoto trestu byl zmařen. Po zmíněné novele došlo k situaci, kdy náhradní trest není stanoven, a pokud se odsouzený vyhýbá výkonu trestu domácího vězení nebo

89

ROZUM, J., KOTULAN, P., TOMÁŠEK, J.: Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity, Trestněprávní revue 10/2008, s. 313 - U 555 osob (82,6 %) se jednalo o první podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody. Předchozí zkušenost s tímto institutem jiţ naopak mělo 117 osob (17,4 %). Z nich 106 bylo dosud podmíněně propuštěno jednou, 11 jiţ dvakrát. Stojí dozajista za zmínku, ţe z uvedených 117 propuštěných bylo v minulosti soudem osvědčeno pouze 68 osob (58,1 %), u zbývajících soud nařídil výkon zbytku trestu odnětí svobody.

48

porušuje podmínky tohoto trestu, rozhodne soud o tom, ţe kaţdý i jen započatý den nevykonaného trestu domácího vězení se počítá za jeden den odnětí svobody. Přehlédnout nelze také změnu provedenou u § 55 odstavec 2 trestního zákoníku, ohledně ukládání trestu odnětí svobody, kde horní hranice trestní sazby, kdy je moţno uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody, byla z původních tří let zvýšena na 5 let, a to za podmínky, ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot. Dále v dřívější úpravě bylo stanoveno, ţe osoba odsouzená k trestu obecně prospěšných prací je tyto povinna vykonat do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídí výkon tohoto trestu. Úprava provedená zákonem č. 330/2011 Sb., tuto lhůtu jednoho roku prodluţuje na dva roky. Ještě markantněji je tato snaha patrna u § 65 tr. zákoníku, které nyní umoţňuje pachateli, kterému byl uloţen trest obecně prospěšných prací, který nevede řádný ţivot apod., přeměnit tento trest obecně prospěšných prací v trest domácího vězení, přičemţ kaţdá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den domácího vězení. Pominout v tomto směru nelze okolnost, za jakých podmínek se vykonává u nás trest domácího vězení, resp. jak je kontrolováno jeho dodrţování. Tato úprava pro běţného občana, který si řádně plní své povinnosti a neporušuje zákon, můţe být demotivující, neboť ve své podstatě zákonodárce tím, aby omezil počet osob ve výkonu trestu odnětí svobody nepřímo řekl, ţe osoby, které spáchaly trestnou činnost, byly pro ni odsouzeny k trestu obecně prospěšných prací, avšak podmínky tohoto trestu maří, nemusí mít obavy z toho, ţe by jim byl tento trest obecně prospěšných prací přeměněn v trest odnětí svobody, neboť první alternativou by mělo být, aby takový trest byl přeměněn v trest domácího vězení. Zatímco trest obecně prospěšných prací je alespoň ve své podstatě zaměřen na osvojení si pracovních návyků a jejich připomenutí, trest domácího vězení naopak můţe vést k pravému opaku. Trest domácího vězení by měl být ukládán takovým pachatelům, kteří jiţ nesplňují podmínky pro uloţení mírnějšího trestu odnětí svobody podmíněně odloţeného, na druhou stranu však ještě není potřebné vzhledem k povaze a závaţnosti trestného činu, osobě pachatele a poměrům pachatele tomuto uloţit trest odnětí svobody. Díky tomuto druhu trestu by měly zůstat zachovány rodinné, ekonomické i ostatní vazby odsouzeného, neboť trest domácího vězení, by neměl omezovat odsouzeného v jeho zaměstnání nebo povolání.

49

Trest domácího vězení by měl být kontrolován probačními úředníky, avšak vzhledem k ekonomickým nákladům na pouţití tzv. elektronického sledování odsouzených nelze předpokládat, ţe jiţ od prvopočátku bude zaveden tento způsob sledování, tudíţ bude přicházet v úvahu osobní kontrola osob, kterým byl trest domácího vězení uloţen, probačními úředníky.90 Za situace, kdy elektronický kontrolní systém funguje pouze omezeně, mohou vyvstat v podstatně menší míře problémy spojené s úhradou nákladů na toto sledování, neboť zákonem č. 330/2011 Sb., byla § 155 odst. 3 tr. ř. stanovena povinnost mj. odsouzenému, který byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, hradit náklady spojené s vyuţitím elektronického kontrolního systému.

90

Viz blíţe důvodová zpráva k Zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník) 50

11 VLASTNÍ ÚVAHY DE LEGE FERENDA V předchozí kapitole jsem vyjádřila své výhrady k institutu podmíněného propuštění, a to zejména z pohledu „zneuţívání“ tohoto institutu v zájmu různých iniciativ či politických akcí, kdy je argumentováno tím, ţe věznice jsou přeplněny a soudy nedostatečně vyuţívají jiné druhy trestů. V souvislosti s problematikou podmíněného propuštění v oblasti de lege ferenda bych chtěla zdůraznit nezbytnost daleko diferencovanějšího přístupu k podmíněnému propuštění a zmínit některé otázky, které by také měly pomoci institut podmíněného propuštění pouţít skutečně v těch případech, kde jsou dány pro takové pozitivní rozhodnutí podmínky. V případech, které by byly v zákoně jednoznačně vymezeny, by nemuselo být ani vyloučeno podmíněné propuštění před výkonem poloviny uloţeného trestu odnětí svobody u některých nedbalostních trestných činů, kde horní hranice trestní sazby přesáhne hranici pro přečin (tj. pěti let). a)

Jsem toho názoru, ţe otázka podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí

svobody před uplynutím poloviny vykonaného trestu, by nemusela být omezena pouze na přečiny, jak uvádí § 88 odst. 2 tr. zákoníku. Povaţuji tedy za potřebné uvést, ţe kaţdý občan se můţe dopustit takového trestného činu, a to i nedbalostního, kdy nebude soud mít jinou moţnost, neţ uloţit takovému pachateli nepodmíněný trest odnětí svobody. Nelze pak takové osobě, která doposud nebyla soudně trestána znemoţnit, aby v případě, ţe splňuje podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, bylo bráněno soudům, aby nerozhodly kladně o ţádosti takové osoby nebo návrhu na její podmíněné propuštění. Vzhledem k tomu, ţe v nemalém mnoţství případů, které budou projednávány, bude vystupovat poškozený se škodou, o které soudy rozhodly, pak jedním z prvořadých hledisek by mělo být zjištění, zda byla poškozenému nahrazena způsobená škoda, případně její zaplacení by mělo být uloţeno jako prvořadá povinnost v rámci podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. b)

V případě osob, které sice byly ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak od

posledního výkonu uplynula delší doba, taková osoba zaplatila vzniklou škodu (ale také náklady trestního řízení) pak bych vycházela z toho, ţe taková osoba by mohla být podmíněně propuštěna z výkonu trestu po polovině vykonaného trestu odnětí svobody. 51

V případě, ţe od předchozího odsouzení uplynula doba alespoň pěti let a obviněný by vykonával trest odnětí svobody za přečin, ponechala bych na zváţení ředitele věznice (pouze ředitele věznice, nikoli jiţ odsouzeném), zda navrhne podmíněné propuštění odsouzeného. V této souvislosti bych navázala na znění § 89 tr. zákoníku a dohled specifikovala jako elektronicky hlídané domácí vězení.91 c)

V případě osob, pro které se trestná činnost stala zdrojem obţivy, které

nerespektují pravidla daná zákony, u kterých mezi jednotlivými odsouzeními či výkony trestů neuplynula doba delší dvou let a byli v posledních deseti letech nejméně třikrát ve výkonu trestu pro úmyslnou trestnou činnost nebo v uvedené době nejméně pětkrát odsouzeni, bych byla pro to, aby tyto osoby mohly být podmíněně propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nejdříve po dvou třetinách vykonaného trestu, jako je tomu u odsouzených, kteří byli odsouzeni za trestné činy uvedené v § 88 odst. 4 trestního zákoníku. Shora zmíněné elektronicky hlídané domácí vězení, které je vázáno na stálé místo výkonu práce nebo na to, ţe podmíněně propuštěný by byl ochoten vykonávat obecně prospěšné práce, zmiňuji záměrně, neboť z průzkumu mezi pracovníky Probační

91

III. Institut elektronicky hlídaného domácího vězení - jeho předpokládaná právní úprava Matthias Krahl: Elektronicky hlídané domácí vězení, Právní rozhledy 5/1998, s. 229 S ohledem na švédský projekt, který se zrodil v Malmö, a který se snaţí eliminovat výkon krátkodobých trestů odnětí svobody ve vězeňských ústavech, byla na berlínské konferenci navrţena senátorkou pro oblast justice paní Peschel-Gutzeit následující právní úprava: 1. Elektronicky hlídané domácí vězení můţe nahradit trest odnětí svobody, který je vykonáván v otevřeném ústavu, a to především v tom případě, jestliţe jeho výkon zahrnuje prvek volného pohybu. U déletrvajících trestů, které jsou vykonávány tímto způsobem, můţe dojít ke kombinaci tohoto způsobu jejich výkonu s domácím vězením. 2. Elektronicky hlídané domácí vězení můţe v rámci výkonu trestu odnětí svobody představovat stupeň přípravy na propuštění z výkonu tohoto trestu. Délka jeho trvání můţe v tomto případě zahrnout aţ tři měsíce. 3. Elektronicky hlídané domácí vězení můţe nastoupit v těch případech, ve kterých byl udělen krátkodobý trest odnětí svobody (v délce trvání do 6 měsíců). Místo náhradního trestu odnětí svobody přichází v úvahu jen ve výjimečných případech. 4. O nahrazení trestu odnětí svobody elektronicky hlídaným domácím vězením rozhoduje v případě jeho úplného nahrazení komise (alternativně vedoucí vězeňského ústavu se souhlasem soudce, u trestů odnětí svobody v délce trvání nad 6 měsíců komise se souhlasem soudce), v případě přípravy na propuštění z výkonu trestu potom konference podle § 159 zákona o výkonu trestu. 5. Výkon trestu odnětí svobody formou elektronicky hlídaného domácího vězení předpokládá souhlas odsouzeného (pravidlem je jeho ţádost). Odsouzený musí mít trvalý pobyt, stálé místo výkonu práce nebo být ochoten vykonávat obecně prospěšné práce. Tato forma výkonu trestu odnětí svobody bude oznámena dospělým rodinným příslušníkům, kteří ţijí s odsouzeným ve společné domácnosti. Tito budou moci vyjádřit svůj případný nesouhlas. 6. Uţívání omamných a psychotropních látek povede k vyloučení z této formy výkonu trestu odnětí svobody a k přeřazení do jeho běţného výkonu. 7. Ti z odsouzených, kteří vykonávají trest odnětí svobody formou domácího vězení a mají zaměstnání a majetek, jsou povinni platit doprovodnou pokutu do fondu obětí trestné činnosti. Výše pokuty by mohla při výdělku z pracovního poměru činit polovinu rozdílu mezi mzdou a sazbou sociální pomoci. 52

a mediační sluţby vyplynulo, ţe 80,5 % povaţuje většinu povinností za kontrolovatelné, 8,9 % povaţuje všechny povinnosti za kontrolovatelné a zbylých 10,4 % za vůbec nekontrolovatelné. A jaká omezení by pracovníci PMS vůbec v rozhodnutích neukládali? Jedná se o omezení zákazu pobývání na určitých místech (70,0 %), jiné povinnosti – např. psychologické poradenství, zákazy apod. (17 %) anebo by dle jejich názoru neměl soud ukládat povinnost nahradit škodu dle § 45a TrZ (10 %) [Celkově se domnívám, ţe formulace náhrady škody „dle svých moţností a sil“, jak je uváděna v zákoně, je poněkud nešťastná. Většina odsouzených toho totiţ zneuţívá ve svůj prospěch. Lepší variantou by bylo, s ohledem na situaci pachatele a jeho sociální poměry, určit, v jaké výši a do jaké doby by měl škodu nahradit.] V rámci dohledů by návštěvy klientů měly být individuální (55,7 %), případně čtvrtletní (26 %), měsíční (8,1 %) anebo roční (9,8 %). V kaţdém případě by pracovníci moţnost návštěv nechali na konkrétní situaci a osobnosti odsouzeného.92 V současné době se objevil pilotní program jak zefektivnit a sjednotit postup při podmíněném propuštění odsouzených (ţen) z výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava. Uvedený program předpokládá vznik „Komise“ v počtu pěti členů, přičemţ je tvořena z probačního úředníka, psychologa a speciálního pedagoga věznice a dvou zástupců externích subjektů, které se zaměřují na oblast zacházení s odsouzenými a oběťmi trestných činů. V souvislosti s činností komise se předpokládá, ţe soud by mohl získat i další informace nejenom o odsouzeném, ale také o poškozených, kteří by se v případě zájmu mohli do procesu také zapojit. Komise tak soudu poskytne uţ komplexní podklady pro podmíněné propuštění odsouzených ve zcela konkrétní podobě.93 V souvislosti se zřízením této komise nemohu neţ opětovně vyjádřit svoji pochybnost o potřebnosti této komise, neboť doposud jsem byla přesvědčena, ţe pokud věznice předkládá své vyjádření k podmíněnému propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, předkládá fundovanou zprávu, případně se k této problematice vyjadřují také odpovědní pracovníci probační a mediační sluţby, pokud s nimi odsouzený naváţe tzv. „kontakt“.

92

ŢATECKÁ, E., BECK-online [databáze] – Trestně právní revue, č. 6/2007, Poznatky z praxe probačních úředníků (moţné náměty de lege ferenda) III. Dohled probačního úředníka, 180 s. [citováno 18. února 2012] 93 SLANÁ, D. [citace 15.6.2010] Dostupné z: http://odsouzeni.eu/2011/08/04/podminene-propusteni-dobudoucna-jinak/ (platné ke dni 19.2.2012) 53

Pro tento můj závěr svědčí také ta skutečnost, ţe v současné době se na podkladech věznice pro podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody podílí celkem 14 osob, které také uvádějí jmenovitě, zda souhlasí či nesouhlasí s podmíněným propuštěním odsouzeného, přičemţ konečné slovo patří řediteli věznice. Jedná se osoby, které jsou v denním kontaktu s odsouzeným, a proto podle mého názoru se vyjadřují fundovaněji neţ „Komise“, která se skládá z pěti osob. Jedná se např. o vedoucího oddělení výkonu trestu a vazby, samostatný referent prevence a stíţností, vedoucí oddělení vězeňské a justiční stráţe, referent zaměstnávání vězeňských osob, vychovatel, pedagog, psycholog, sociální pracovník a další. I po zřízení uvedené „Komise“ bude odpovědnost spočívat i nadále na soudu, který bude rozhodovat na základě zpráv, které mu budou předkládány a zřízení „Komise“ samo o sobě není zárukou hodnověrnějších a úplnějších zpráv, ale pokud by „Komise“, která by sama rozhodovala o podmíněném propuštění odsouzených z výkonu trestu odnětí svobody a tudíţ měla i odpovědnost za takové rozhodnutí, bez přítomnosti soudce, povaţuji její zřízení za moţné. V souvislosti se zřízením „Komise“ s takto stanovenou kompetencí se však nemohu zbavit dojmu, ţe tato by byla daleko poddajnější v prosazování momentální politiky vězeňství (přeplněnost věznic), neţ je tomu nyní, kdy o podmíněném propuštění rozhodují nezávislé soudy.

54

ZÁVĚR V bakalářské práci jsem se zaměřila na oblast, ve které jiţ několik let pracuji, a proto jsem se snaţila nejen formou získaných vědomostí, ale zejména formou obecných poznatků z oblasti rozhodování o podmíněném propuštění odsouzených z výkonu trestu odnětí svobody, tuto práci zpracovat a poukázat na problematiku podmíněného propuštění z hlediska pracovníka soudu, která nemusí být v souladu s představami např. o přeplněnosti věznic. Při zpracování jsem vycházela jednak z ustanovení trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), ale také trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a procesních předpisů, které oblast podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravují (zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů). V úvodu své práce jsem se pokusila o historický exkurs do otázky podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody od počátku Československé republiky a dále pak o popis řízení, které je s podmíněným propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody spojeno, neboť v případě některých institutů se objevují snahy o návrat, resp. určitou modifikaci těchto postupů (např. zřízení „Komisí“ pro podmíněné propuštění). Vzhledem k tomu, ţe problematika podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je provázána s řadou dalších činností jiných orgánů neţ soudu, snaţila jsem se alespoň v základních rysech poukázat na činnost zejména soudu a na ni navazující práci Probační a mediační sluţby. Vzhledem k tomu, ţe otázka podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je závislá mj. také na tom, v jakém typu věznice odsouzený vykonává trest odnětí svobody, zařadila jsem do práce alespoň krátkou zmínku o jednotlivých typech věznic a rovněţ o tom, ţe jde sice o vykonávací řízení, kdy se rozhoduje o odsouzeném, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, ale kde účast obhájce není bezpodmínečně zákonem daná. V práci jsem se rovněţ snaţila vlastním náhledem pracovnice soudu reagovat na situaci neustále zmiňovanou, tj. otázku přeplněnosti věznic v České republice a podíl soudů na této situaci. Neboť jsem toho názoru, ţe řada problémů souvisejících s nutností zvýšeného počtu podmíněného propuštění je záměrně zveličována, zařadila jsem do své práce mj. také srovnání účinnosti podmíněného propuštění u některých trestných činů v České republice a USA. Z této práce by podle mého názoru měla mj. vyplývat snaha o to, aby

55

rozhodování o podmíněném propuštění bylo co nejméně formalizováno, čímţ i státu vznikají niţší náklady a bylo zaměřeno nejen na práva obviněného, ale také na práva poškozeného. V závěru své práce jsem se pak snaţila vyjádřit svůj názor z praxe na řešení otázky podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neboť jsem toho názoru, ţe soud musí postupovat podle zákona, avšak některá rozhodnutí, přijatá formou zákona mohou sice z pohledu současnosti vyznívat pozitivně při řešení aktuální situace přeplněných věznic, ale z pohledu dlouhodobého mohou dokonce vést ke sniţování hodnot právního vědomí ve společnosti.

56

RESUMÉ Má práce je věnována problematice podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. Úvodní kapitola definuje základní pojmy, které jsou s problematikou podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody spjaty, dále se pak obecně zabývá otázkou resocializace odsouzeného. Následující kapitola je věnována historii podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody od počátku vzniku samostatného Československa, tj. od roku 1919 aţ do současnosti, se zaměřením na období od roku 1961 do konce roku 2009, kdy byly popsány základní podmínky podmíněného propuštění v tomto období. Třetí kapitola navazuje na předchozí kapitolu mj. také z pohledu kontinuity práce věznic, tj. pojednává o jednotlivých typech věznic (dříve nápravně výchovných skupinách). Čtvrtá kapitola se zabývá subjekty, které mohou podat ţádost či návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podmínkami, které musí být splněny, aby o takové ţádosti mohlo být rozhodnuto. Pátá kapitola popisuje způsob rozhodování soudů a vymezení příslušného soudu k projednání návrhu či ţádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, proceduru rozhodování, opravné prostředky a lhůty stanovené k rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, zmiňuje také postavení obhájce v tomto druhu řízení. Následující kapitola pojednává o zkušební době podmíněného propuštění, tj. o délce zkušební doby, přiměřených omezeních a povinnostech. Sedmá kapitola je zaměřena na probační a mediační sluţbu z pohledu historického, zabývá se však také spoluprací této instituce s orgány činnými v trestním řízení, ale také věznicí a obviněným v době před rozhodnutím o podmíněném propuštění, stejně jako spoluprací po rozhodnutí, ţe se odsouzený podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody. Následující kapitola pak je věnována otázce osvědčení, ev. fikci neosvědčení, způsobu rozhodování soudů. Dále také popisuje situaci, kdy podmíněně propuštěný nesplní podmínky podmíněného propuštění a zabývá se rovněţ důsledky rozhodnutí o osvědčení (zahlazením odsouzení). Devátá kapitola je ve stručnosti věnována zahraniční úpravě podmíněného propuštění, desátá kapitola je pak zamyšlením nad fingováním podmíněného propuštění. Práce je pak zpracována k právní úpravě účinné ke dni 31. 3. 2012. 57

ANGLICKÁ RESUMÉ My thesis is devoted to the issue of the convicted parole from prison. The initial chapter defines basic terms that are connected with the issue of the parole of prison and it also generally deals with the problem of resocialization of the convicted person. The following chapter deals with the history of the conditional sentence from the prison from the beginning of an independent Czechoslovakia, it is from 1919 to the present, focusing on the period from 1961 by the end of 2009, when

the basic

conditions of the probation were described. The third chapter continues the previous one in terms of continuity of prison work; it also discusses the different types of prisons (previously corrective – educational groups). The fourth chapter deals with subjects that can submit an application or a suggestion for conditional release from the prison; conditions that must be satisfied in order for such an application could be decided. The fifth chapter describes the way of court decisions and the definitions of a competent court for discussing a draft or a request for conditional release from prison sentence, decision – making procedure, legal remedies and periods set for the decision on conditional release from prison sentence; this chapter also mentions the position of an advocate in this type of procedure. The next chapter deals with the probation parole; which means the length of the trial period, appropriate limits and duties. The seventh chapter focuses on the probation and mediation service from a historical perspective; it also deals with the cooperation of this institution with law enforcement authorities in criminal proceedings; but also with a jail and a defendant at the time before the decision on conditional release, the cooperation after the decision that prisoner is conditionally released from a prison. The following chapter is devoted to the issue of certificate, eventually an uncertificated fiction, the way of court decision.It also describes the situation when a conditionally released satisfies the conditions of conditional release and it also deals with the consequences of the decision on a certificate (deletion of the conviction). The ninth chapter is devoted to a brief presentation of foreign conditional release.The tenth chapter is a reflection on the functioning of the parole. This thesis is then processed to the legislation effective from 31 March 2012. 58

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Odborné knihy a učebnice

1) VANTUCH, P., Aktuální otázky postpenitenciární péče, 1982, Universita J. E. Purkyně v Brně, 68 s. 2) JARKOVSKÁ, L., KOTULAN, P., ROZUM, J., Institut dohledu u podmíněného propuštění, vydavatel: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, vydavatelství KUFR, Praha 2004, vydání první, 290 s., ISBN 80-7338-026-9, 16 s. 3) HENDRYCH, D. a kol., Právnický slovník, 3. Vydání, Praha 2009, Nakladatelství C.H.Beck 4) TOLAR, J., Trestní zákon a předpisy souvisící, Praha, Nakladatelství ORBISPRAHA, 1966, 486 s, první vydání 5) NOVOTNÝ, O., DOLENSKÝ, A., JELÍNEK, J. aj., Trestní právo hmotné – I. obecná část, 3. přepracované vydání. Codex Praha 1997, 240 s. 6) JELÍNEK, J., DRAŠTÍK, A., HASCH, K. aj., Trestní právo procesní (aktualizované vydání), EUROLEX BOHEMIA PRAHA 2002, ISBN 80-8643220--3, s. 552 7) ŠÁMAL, P., KRÁL, V., BAXA, J. aj., Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha : C.H.Beck 2002, 1012 s., s.1946 8) FRYŠTÁK, M. aj., Trestní právo hmotné, obecná část, KEY Publishing s.r.o. Ostrava, 2009, vydání druhé zcela přepracované a doplněné, ISBN 978-80-7418039-2, s.112-113 9) ŠÁMAL, P. a kol., Trestní zákoník I. § 1 aţ 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1303 s., ISBN 978-80-7400-109-3, 952-953 s. Časopisecké zdroje

1) SOTOLÁŘ, A., SOVÁK, Z.: Ke koncepci probační a mediační sluţby v České republice, Právní rozhledy 6/1996, s. 254 2) III. Institut elektronicky hlídaného domácího vězení - jeho předpokládaná právní úprava Matthias Krahl: Elektronicky hlídané domácí vězení, Právní rozhledy 5/1998, s. 229 3) REPÍK, B. : Niektoré súčasné problémy trestov bez odňatia slobody, Právny obzor, č. 5/1978, s. 403 4) ROZUM, J., KOTULAN, P., TOMÁŠEK, J.: Dohled u podmíněně propuštěných z hlediska jeho efektivity, Trestněprávní revue 10/2008, s. 313 Legislativa

Zákon č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a propuštění Zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.) Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech Zákon č. 44/1973 Sb., o ochranném dohledu Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 301/2005 Zb. zák., trestný poriadok, v znení neskorších predpisov 59

Zákon č. 300/2005 Zb. zák., trestný zákon, v znení neskorších predpisov Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník) Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozh. č. 2/1962 Sb. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozh. č. 44/1963 Sb. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozh. č. 15/1964 Sb. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozh. č. 8/1973 Sb. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozh. č. 35/1974 Sb. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek ve věcech trestních, rozh. č. 35/2008 Sb. Webové stránky

ŢATECKÁ, E., BECK-online (databáze) – Poznatky z praxe probačních úředníků (moţné náměty de lege ferenda) III. Dohled probačního úředníka, Trestně právní revue, č. 6/2007,180 s. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/legalis/document view.seam?documentId=nrptembqg5pxi4s7gzpxg5dsl4ytqmboonvtc&type=html&conv ersationId=928701#selected-node (platné ke dni 19. 2. 2012) Novotný, P. [cit. 26. 02. 10]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/vezenska-sluzbaceske-republiky (platné ke dni 19. 2. 2012) [cit. 08. 02. 2012]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacniservis/rychla-fakta/ (platné ke dni 19. 2. 2012) SLANÁ, D. [citace 15. 6. 2010] Dostupné z: http://odsouzeni.eu/2011/08/04/podminene-propusteni-do-budoucna-jinak/ (platné ke dni 19. 2. 2012)

Jiné

Dohoda o spolupráci mezi Vězeňskou sluţbou ČR a Probační a mediační sluţbou ČR v oblasti zajišťování podkladů pro rozhodnutí soudu o moţném podmíněném propuštění s dohledem, v Praze ze dne 19.4.2010 Důvodová zpráva k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník) INSTRUKCE Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001- Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (ve znění pozdějších předpisů) Pokyn ředitele Probační a mediační sluţby ČR, č. 7/2010, ze dne 4. června 2010 (Metodický standard PMS ČR v rámci zajištění výkonu probačního dohledu nad pachateli trestných činů)

60