Prohlášení. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Projekt materiálního vybavení výukových prostor pro učební obor Puškař“ vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných informačních zdrojů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Dolních Kounicích 16.4 2011

________________

1

Poděkování Děkuji panu Ing. Josefu Štulpovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky a za obětavou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování bakalářské práce.

2

Obsah 1.Úvod..................................................................................................................................................5 2.Školy zabývající se výukou oboru Puškař - jejich stručná historie a současnost..............................6 2.1ISŠ - COP Brno, Olomoucká 61 ................................................................................................6 2.2SŠ - COPt Uherský Brod............................................................................................................7 3.Obor Puškař.......................................................................................................................................8 3.1Profil absolventa.........................................................................................................................8 3.2Uplatnění absolventa...................................................................................................................8 3.3RVP.............................................................................................................................................9 3.4Organizace vzdělávání (převzato z www.nuov.cz).....................................................................9 3.5Historie puškařského řemesla v Čechách a na Moravě..............................................................9 3.5.1Řemeslná (cechovní) malovýroba.......................................................................................9 3.5.2Hromadná výroba ručních palných zbraní až do zavedení výroby s vyměnitelnými díly 12 3.5.3Hromadná výroba s vyměnitelnými díly...........................................................................13 4.Materiální didaktické prostředky a jejich konkrétní příklady.........................................................15 4.1Funkce materiálních didaktických prostředků a jejich rozdělení.............................................15 4.1.1Výrobní prostředky ..........................................................................................................15 4.1.2Didaktické materiální prostředky......................................................................................15 4.2Učební pomůcky.......................................................................................................................16 4.2.1Obrazové materiály a texty...............................................................................................16 4.2.2Funkční řezy, makety........................................................................................................19 4.2.3Opravdové zbraně, munice a jejich součásti použité k výuce...........................................20 4.3Didaktická technika..................................................................................................................20 4.3.1Tabule, ukazovátko, křídy.................................................................................................20 4.3.2Zpětný projektor ...............................................................................................................21 4.3.3Interaktivní tabule nebo dataprojektor..............................................................................22 4.4Výukové prostory a jejich vybavení ........................................................................................22 4.4.1Základní dílenské zázemí..................................................................................................23 4.4.2Měřidla..............................................................................................................................24 4.4.3Ruční nářadí......................................................................................................................26 4.4.4Ruční elektrické nářadí.....................................................................................................41 4.4.5Obráběcí stroje..................................................................................................................50 4.4.6Počítač...............................................................................................................................59 4.4.7Montážní nářadí a přípravky ............................................................................................59 4.4.8Ochranné pracovní pomůcky............................................................................................60 4.4.9Úklidové pomůcky............................................................................................................60 4.4.10Hygienická zařízení ........................................................................................................60 4.4.11Trezor nebo trezorová místnost.......................................................................................61 4.5Zásady bezpečné manipulace s materiálními did. prostředky...................................................62 4.5.1Všeobecné zásady BOZP a požární ochrany při práci......................................................62 4.5.2Hygiena práce...................................................................................................................64 4.5.3BOZP při manipulaci se zbraněmi a municí.....................................................................64 5.Realita v Puškařských dílnách.........................................................................................................67 5.1Popis dílny................................................................................................................................67 5.1.1Rukodělná část..................................................................................................................67 5.1.2Strojní část.........................................................................................................................69 5.1.3Současná dílna...................................................................................................................72 5.2Návrh přestavby........................................................................................................................73 6.Legislativa.......................................................................................................................................76 6.1Obecné předpisy platné pro vzdělávání žáků...........................................................................76 6.2Zvláštní předpisy pro uchovávání zbraní a manipulaci s nimi.................................................76 3

6.2.1Zákon 119/2001 Sb (Zákon o zbraních)............................................................................76 6.2.2NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 503/2005 Sb................................................................................77 7.Závěr................................................................................................................................................78 8.Použité zdroje..................................................................................................................................79 9.Seznam ilustrací...............................................................................................................................80 10.Seznam tabulek..............................................................................................................................81 11.Anotace..........................................................................................................................................82 11.1.1Česky ..............................................................................................................................82 11.1.2Anglicky..........................................................................................................................82 12.Klíčová slova.................................................................................................................................82 12.1Česky......................................................................................................................................82 12.2Anglicky..................................................................................................................................82 13.Bibliografický záznam ..................................................................................................................82

4

1. Úvod V dnešní době se ve společnosti klade důraz na manuálně zručné a vzdělané lidi. Takoví lidé však nemohou existovat bez náležitého vzdělání, ke kterému jsou právě potřeba kvalitně vybavené výukové prostory. Můj stěžejní obor je učební obor puškař, který je zároveň i mým velkým koníčkem. Proto jsem se rozhodl, že svou prací zkusím přispět ke zatraktivnění výuky odborného výcviku pro obor puškař. Domnívám se totiž, že čím více bude pro žáky takový stěžejní předmět jako je odborný výcvik zajímavější, tím více se zvýší zájem ze strany stávajících, ale i budoucích žáků. Cílem této práce je tedy metodický návod, jakými materiálními prostředky lze v současné době disponovat ke zvýšení účinnosti výchovně vzdělávacího procesu v předmětu odborný výcvik v oboru puškař. Ve své práci se zaměřím především na situaci v Integrované střední škole – centru odborné přípravy v Brně. Smyslem této práce je, aby uvedené materiální prostředky napomáhaly v průběhu vzdělávání nejen žákům, ale i jejich vyučujícím. V úvodu práce je přiblížena stručná historie tohoto oboru, který má na našem území staletou historii. Poté se stručně zmíním o obou školách, které tento tradiční obor vyučují. Stěžejní částí tohoto textu však bude nejprve teoretická část obecně popisující materiální vybavení, které by ve výukových prostorách pro tento obor mohlo být při výuce použito. Ve druhé zásadní kapitole se chci věnovat zmapování současného stavu v puškařské dílně v ISŠCOP Brno, Olomoucká 61 a posléze se pokusím navrhnout možné změny vedoucí ke zlepšení podmínek současné výuky. Oporou pro tuto část mi bude uvedená literatura a především konzultace s odborníky v oboru. Tato práce se může stát inspirací pro vyučující i v jiných rukodělných oborech jakými jsou například nástrojař, nebo zámečník. Použité fotografie puškařské dílny jsem pořídil s laskavým svolením ředitele školy pana Ing. Lubomíra Štefky v prostorách zmiňované ISŠ-COP Brno.

Obr. 1: Ročníková práce žáka 2.ročníku

5

2. Školy zabývající se výukou oboru Puškař - jejich stručná historie a současnost 2.1

ISŠ - COP Brno, Olomoucká 61

Tato Brněnská škola byla založena v roce 1931 jako první tovární učňovská škola v republice. Zakládající továrnou byla tehdejší Československá zbrojovka a. s. V rámci transformace středního školství se změnila ve významné středisko celoživotního vzdělávání mládeže a pracovníků regionu Brna a širokého okolí. V 90. letech byla vyhodnocena jako jedna z jedenácti předních SŠ v České Republice, které se dostaly do mezinárodního programu PHARE pro ověřování nejmodernějších forem výuky. Jako jediná SŠ v České Republice byla přijata za člena Sdružení evropských středních odborných škol AVENUE. Dále je jako jediná SŠ z České Republiky zapojená do projektu vlak do Evropy - „European CNC Network Train for EUROPE" ve kterém je zapojeno 24 zemí Evropské Unie. ISŠ – COP nabízí širokou škálu převážně studijních, ale také učebních oborů se vzájemnou prostupností. Tyto obory jsou vypisovány v řádném denním i nástavbovém studiu.1.

Obr. 2: ISŠ - COP Brno

1. ISŠ-COP Brno. Iss-copbrno.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-13]. Historie a současnost. 6

2.2

SŠ - COPt Uherský Brod

Specializovaná výroba zbraní si žádala výchovu fundovaných odborníků. Proto byla založena roku 1936 tato škola, která je velmi úzce spjata s podnikem Česká zbrojovka Uherský Brod. Učňovské zařízení podniku významnou měrou zajišťovalo požadované kvalifikované pracovníky v této specifické oblasti. Během let 1954 – 1957 byla přerušena výuka žáků při ČZ z důvodu vytváření státních pracovních záloh. Žáci se tedy v té době vyučovali při n.p. Slovácké strojírny. Tato situace byla pro ČZ značně nevyhovující, neboť byly žáci připravováni do úplně jiného strojírenského odvětví. Opětovná výuka žáků při ČZ byla zahájena od 1.9.1957. Od roku 1992 se škola osamostatnila, vzniká možnost širší nabídky učebních i studijních oborů. Vytvořením kompletní specializace na zbraně a střelivo se stala jediným školským zařízením svého druhu v ČR. Další krok pro doplnění komplexnosti nabídky puškařských oborů bylo otevření ryteckých oborů k výzdobě zbraní. Tím se stala jedinou komplexní puškařskou školou v celé ČR. Škola je členem oficiálního sdružení puškařských škol EU do které patří tyto zahraniční školy: • HTBLA Ferlach – Rakousko • BFS Suhl – Německo • BFS Liege – Belgie • SOUe Nitra – Slovensko Na výstavě „Slovenský učeň“ získala škola „Cenu za inováciu a technicků tvořivost“. Škola také spolupracuje s VŠ Báňskou v Ostravě při Bc studiu v oboru zbraní.2.

Obr. 3: SŠ - COPt Uherský Brod 2.SŠ - COPt Uherský Brod. Copt.cz [online]. 2007 [cit. 2011-02-15]. Historie školy. 7

3. Obor Puškař 3.1

Profil absolventa

Je definován v RVP pro každý obor vzdělávání: „Profil absolventa poskytuje informace (zaměstnavatelům a úřadům práce, zájemcům o vzdělávání, institucím profesního poradenství aj. zájemcům) o odborných a osobnostních kvalitách absolventa a pracovních činnostech, pro které bude připravován. Odvíjí se od něj koncepce a obsah celého vzdělávacího programu. Specifikuje kompetence absolventa a výsledky vzdělávání vymezené v RVP z hlediska záměrů školy.“3 NUOV definuje profil absolventa oboru puškař (23-69-H/01) takto: „Absolvent oboru puškař umí při výrobě, montáži a opravách sportovních a loveckých zbraní třískově opracovávat kov, ať již ručně nebo strojně, opracovávat povrchy a funkční části loveckých a sportovních zbraní pilováním a broušením povrchu na přesný rozměr, kartáčováním a leštěním. Využívá kontrolních pomůcek, průsvitek. Dovede jemně vybrousit povrch jak kovové části zbraně, tak pažby. Uvedené práce dovede vykonávat i v případech, které vyžadují použití lupy. Při všech funkčních zkouškách dovede absolvent stanovit příčinu nedokonalé funkce zbraně a tuto příčinu odstranit. Příprava v učebním oboru puškař vytváří předpoklady k tomu, aby absolvent byl po příslušné praxi schopen zhotovovat,sestavovat a opravovat složité systémy zbraní jak podle výkresů, tak i bez dokumentace, pouze podle vzorků dle požadavku zákazníka.“4 3.2

Uplatnění absolventa

„Absolventi naleznou uplatnění v povolání puškař v pozici puškař, popř. dělmistr. Jsou připraveni sestavovat, seřizovat, ošetřovat, opravovat, zkoušet a revidovat sportovní a lovecké střelné zbraně a jejich příslušenství, vyrábět, dokončovat a upravovat jejich součásti. Vzhledem k dovednostem přesné nástrojařské práce se rovněž mohou uplatnit v jakékoli přesné strojírenské výrobě.“ 3 Nevýhodou je pro absolventy tohoto oboru absence výuky alespoň základních znalostí o CNC strojích. Tyto moderní stroje jsou dnes nejen základem masové zbrojní výroby ve velkých firmách, ale také se začínají prosazovat i v malých a středních kovoobráběcích firmách.

3 Národní ústav odborného vzdělávání. Nuov.cz [online]. 19.4.2010 [cit. 2011-04-11]. RVP Puškař. 4 Národní ústav odborného vzdělávání. Nuov.cz [online]. 19.4.2010 [cit. 2011-04-11]. Profil absolventa 8

3.3

RVP

Rámcový vzdělávací program učebního oboru puškař je možné shlédnout na stránkách Národního Ústavu Odborného Vzdělávání: http://zpd.nuov.cz/RVP_4_vlna/RVP_2369H01_Puskar.pdf

Organizace vzdělávání (převzato z www.nuov.cz)

3.4

Délka a forma vzdělávání „Tento obor vzdělání lze realizovat v těchto formách vzdělávání: •

3 roky v denní formě vzdělávání

•

1–2 roky v denní formě vzdělávání ve zkráceném studiu pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou, nebo střední vzdělání s výučním listem v jiném oboru vzdělání

•

Večerní, dálkové nebo kombinované vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než vzdělávání v denní formě.“3

Dosažený stupeň vzdělání •

„střední vzdělání s výučním listem“ 3

Podmínky pro přijetí ke vzdělávání: •

„přijímání ke vzdělávání se řídí zákonem č. 561/2004 Sb. – § 59, 60, 84, dále § 63, 16, 20,70

•

splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazečů o vzdělávání v daném oboru vzdělání.“ 3

Způsob ukončení vzdělávání, potvrzení dosaženého vzdělání a kvalifikace „Vzdělání se ukončuje závěrečnou zkouškou; dokladem o dosažení stupně vzdělání je vysvědčení o závěrečné zkoušce a výuční list. Obsah a organizace závěrečné zkoušky se řídí platnými předpisy.“ 3 3.5

Historie puškařského řemesla v Čechách a na Moravě

3.5.1

Řemeslná (cechovní) malovýroba

V dobách, kdy se objevil střelný prach a palné zbraně, byla již řemesla na vysoké úrovni a také značně specializována. Zbrojní výroba byla soustředěna ve městech a řemeslníci měli své organizace - cechy. Na našem území se palné zbraně rozšířily v dobách husitských válek. Řemeslníci totiž byli společně s městskou chudinou a venkovským lidem důležitou součástí husitského revolučního hnutí. 3

Národní ústav odborného vzdělávání. Nuov.cz [online]. 19.4.2010 [cit. 2011-04-11]. RVP Puškař.

9

Během druhé poloviny 15. století vznikaly dvě samostatná řemesla – řemeslo puškařské a řemeslo ručnikářské. Název puškař původně znamenal v češtině výrobce děl (litých nebo kovaných). Tehdejší puškaři, kteří se rekrutovali zejména z řad kovolitců a zvonařů, byly zároveň dělostřelci. Pro puškaře jak je známe dnes se po celé 16. až 18. století používalo výrazu ručnikář. V té době se vyvinulo speciální řemeslo zabývající se zpracováním dřevěných součástí ručních palných zbraní – pažebnictví (pažbáři - šefaři). Název puškař také poměrně přesně definoval Josef Jungmann ve svém „Slovníku Česko – německém“ z let 1837 – 1839. První profesionální puškaři (tehdy ručníkáři) se rekrutovali z řad zámečníků a hodinářů, pažbaři pak z řad řezbářů. V období zvýšené potřeby a nedostatku puškařů, např. v období husitských válek, vyráběli palné zbraně i další řemeslníci pracující s kovem jako zámečníci, kováři, konváři a zvonaři. Důsledná specializace nebyla provedena ani v 16. a 17. století. Např. zámečníci v té době mohli a také zhotovovali i ručnice. Puškaři často zaměstnávali tovaryše pažbaře a naopak, takže zhotovovali celé ručnice. Řemeslníci zhotovující palné zbraně se v té době rychle rozdělili na dvě zvláštní skupiny: 1. Na výrobce loveckých luxusních ručnic a obranných zbraní (pistolí). Ve feudálním období byly jejich zákazníky příslušníci panujících rodů a zámožná šlechta, později též zbohatlý měšťanský stav. Výrobky těchto řemeslníků byly individuální, zpracovány obyčejně dle přání a vkusu zákazníka. 2. Na řemeslníky vyrábějící vojenské zbraně. Tito řemeslníci obvykle pracovali na hromadných zakázkách pro bohaté velkokupce obchodující se zbraněmi, nebo pro erární zbrojnice. Puškaři vyrábějící civilní palné zbraně nebyli vůči jiným řemeslníkům nijak zvláště početní. Palné zbraně totiž byly dlouho považovány za úkladné a nebezpečné. Puškařští mistři byli organizováni v cechu. V 16. století začaly vznikat samostatné cechy puškařů a pažbařů a cechovní zřízení, které v podstatě zůstalo až do konce jejich trvání. Správu cechu měli na starosti starší mistři neboli cechmistři. Cechmistři také spravovali cechovní jmění a každoročně o něm podávali účty nadřízené vrchnosti. Cechmistrům také patřila jurisdikce nad mistry a tovaryši. „Tovaryš, který se chtěl stát mistrem, musel sám a bez cizí pomoci zhotovit jeden i několik mistrovských kusů, zaplatit poplatek a pohostit mistry cechu. Synové a zeťové mistrů měli různé úlevy a výhody“. Ve všech městech ale netvořili puškaři vlastní cech, nýbrž patřili k cechu sdružujícímu zámečníky, ručnikáře, hodináře, heverníky a ostružníky. Např. puškaři v Praze na Starém Městě patřili k tomuto cechu. Mnoho slavných puškařů však nebylo cechovně 10

zaregistrováno, patřili k umělcům a uměleckým řemeslníkům pracujícím u panovnických dvorů a nenáleželi k cechu. Byli v žoldu různých panovníků, vévodů apod. Mnoho takových řemeslníků si v pražské rezidenci vydržoval císař Rudolf II. Působil mezi nimi i v letech 1603 – 1607 jeden z nejslavnějších umělců – puškařů Daniel Sadeler. Puškaři měli jako každý cech své patrony. Byly to např.: Antonín Veliký, Barbora, nebo také Jiří Veliký – patron všech, kdo zacházejí se zbraněmi. Za napoleonských válek začalo puškařské řemeslo v celé Evropě značně upadat. Důvodem k tomu byl fakt, že dovední řemeslníci i venkovští mistři byli povoláváni k práci na komisních zbraních ve zbrojnicích a pevnostech. K dalšímu rozmachu došlo až ve dvacátých letech 19. století v Praze, zásluhou Antonína V. Lebedy, jehož závod se brzy proslavil po celém světě. V Lebedově závodě se vyškolilo mnoho puškařů, kteří pak pokračovali v dobré tradici českého puškařství. V poslední čtvrtině 19. století bylo puškařské řemeslo rychle rostoucí tovární strojovou výrobou odsunuto do ústraní. V té době prakticky vymizeli puškaři, kteří dokázali zpracovat zbraň od výkovku až do konce. Přesto se puškařství, omezeno na seřízení mechanismu a konečnou úpravu továrně vyráběných zbraní, udrželo. V puškařských dílnách se v té době též provádějí opravy a různé speciální práce podle zvláštních přání zákazníků. (Montáže dalekohledů, hotovení pažeb apod.)5

Obr. 5: Dílna pažbaře 16.století

Obr. 4: Dílna puškaře 16.století

5

LUGS, Jaroslav. RUČNÍ PALNÉ ZBRANĚ II.díl. Vydání I. Praha : Naše vojsko, n. p., 1956. 404 s.

11

3.5.2

Hromadná výroba ručních palných zbraní až do zavedení výroby s vyměnitelnými díly

Počátky hromadné výroby střelných zbraní Šíření palných zbraní v evropských vojscích v 15. stol vyvolalo velké odvětví kovovýroby – výrobu palných zbraní. V tehdejším železářském průmyslu je zbrojní výroba důležitým činitelem poskytujícím nemalé zisky. Proto všechny velké slévárny železa byly založeny na lití dělových kulí. Stále větším rozmachem dělostřelectva vzrůstala spotřeba železa na dělové hlavně. Značné nároky na zpracování železa při výrobě děl přinesly v tomto oboru velké pokroky. Slévárenství železa bylo založeno na zkušenostech při výrobě dělových hlavní. Důležitým činitelem v hromadné zbrojní výrobě byly vodní toky s dostatečným spádem, aby se vodními koly mohly pohánět různé stroje, buchary, vrtačky a leštičky. Velkovýroba vojenských zbraní byla většinou v hustě zalidněných a málo úrodných krajích, kde se obyvatelstvo nemohlo uživit polním hospodařením, proto bylo nuceno hledat obživu v řemesle.5

Postup výroby vojenských pušek V hromadné výrobě ručních palných zbraní je na prvním místě výroba hlavní. Postup výroby hlavní se dělil na práci kovářskou, vrtání a broušení do kulata. Po dokončení všech výrobních operací byla hlaveň připravena ke zkoušce prachem. Pro úřední zkoušení hlavní byly již v 16. století zřízeny v místech zbrojní výroby zvláštní zkušebny. Každá hlaveň musela touto zkušebnou projít, než byla dána do obchodu. Zkoušky probíhaly různě, někde se z hlavně vypálily dva zesílené náboje, jinde dvanáct normálních. Další výrobou byla výroba zámků. Tato činnost patří do oboru jemné mechaniky. Výrobci zámků byly často hodináři a zámečníci. K této výrobě náležela též výroba kování zbraně a výroba kleští na lití kulí. Posledním důležitým odvětvím puškařského řemesla bylo pažbářství. Pažby zhotovovali buď puškaři nebo speciální řemeslníci – pažbaři. Ti také prováděli úplnou montáž pušky z jednotlivých dílů, které k tomu dostali od obchodníka. Museli tedy dokonale ovládat funkci jednotlivých součástí zbraně. Ve starší terminologii jsou pažbaři nazýváni jako šafaři nebo šifaři.5

5


12

Organizace zbrojní výroby na konci 18. a na počátku 19.století Od druhé poloviny 18. století pozvolna zanikají manufaktury a přechází se na továrny, ve které se puška zhotovuje celá od začátku do konce. Rukodělná práce se co nejvíc nahrazuje prací strojovou. Stroje umožňovaly rozsáhlou dělbu a mechanizaci práce. Průkopníkem technického převratu ve výrobě, nazývaného „průmyslová revoluce“, byla Anglie. Vyvrcholením průmyslové revoluce nastal rozhořčený a předem prohraný zápas mezi cechovním zřízením a moderním továrním provozem. Puškařští mistři si chtěli stůj co stůj udržet rukodělnou výrobu s dlouhou tradicí a různými řemeslnickými zvyklostmi a tajnůstkami.5

3.5.3

Hromadná výroba s vyměnitelnými díly

Počátky normalizované zbrojní výroby a její rozšíření Výzbroj se začala sjednocovat až po vytvoření stálých armád. O zavedení jistých norem ve zbrojní výrobě usiloval císař Maxmilián I. (1493 – 1519). Do této doby mělo každé dělo a každá puška jiné rozměry a jiný tvar, čímž svým zevnějškem prozrazovala svého mistra. Když se Maxmilián ujal vlády, zřizoval zbrojnice, stanovil několik tříd děl a pokusil se zavést v palných zbraních pořádek. K určitému sjednocení došlo až u stálých armád, které oblečeny ve stejnokrojích dostávají také jednotné vzory karabin, pušek, pistolí i sečných zbraní. Například v rakouské armádě se objevila první jednotná puška roku 1657. Výrobci vojenských pušek pracovali podle šablon, podle kterých musely zámky a pušky vyrábět. Později byly předepsány normy sestavené zpravidla do podrobných tabulek podle kterých museli výrobci pracovat. Výrobcům bylo uloženo, aby zvláště přesně zhotovovali vývrt hlavně. K tomuto účelu dokonce dostali kalibrovací měřidla a měřidla ráží. Průmyslová revoluce zahájila masivní a rychlé přezbrojování armád. Puška s křesadlovým zámkem, sloužící přes stopadesát let, již nevyhovovala vojenskému použití a byla nahrazena zámkem perkusním. V této době docházelo k masivnímu předělávání křesadlových zbraní na perkusní. Již tehdy se ale konaly pokusy se zadovkami a zkoušely se jejich různé soustavy. Palné zbraně se vyráběly v obrovském množství a dosavadní způsob výroby zbraní již nevyhovoval, proto vedla sériová výroba nezbytně k zaměnitelnosti součástek. V Rakousku zavedl tuto výrobu Josef Werndl (1831 – 1899), zakladatel největší rakouské zbrojovky ve Štýru, společně se svým spolupracovníkem Karlem Holubem. 5


13

Snad ani jeden vynálezce nebo průkopník normalizované zbrojní výroby nebyl vyučen v puškařském řemeslu. Byli to samoukové, nevázáni žádnými tradicemi a zvyklostmi, proto se spíše vyhnuli vyšlapaným cestám a pustili se do věci se svěžejšími myšlenkami. Na přelomu 19. a 20. století začínaly některé zbrojní továrny vyrábět nový druh zbraně – kulomety a samočinné pistole. Pohon továren v této době již nebyl vodní, ale na bázi moderních parních strojů.5

Výroba zbraní po první světové válce Po první světové válce zbrojení neustalo, ba naopak, obchodu se zbraněmi se dařilo čím dál více. Dne 1. března 1919 vznikly z dělostřeleckých dílen „Československé závody na výrobu zbraní“ později přejmenované na Československou zbrojovku. První práce na zbraních, které tato zbrojovka prováděla, byla obnova 100 000 kusů pušek mauserova a manlicherova systému, které Československo získalo z likvidační podstaty německé a Rakousko – uherské armády. Později se výrobní program zbrojovky rozšířil o mnoho zbraní. Namátkou lze zmínit pušku vz. 24 a světoznámý kulomet ZB 26. Rozmach Československé zbrojovky krátkodobě zbrzdily následky hospodářské krize v roce 1932. Výrobu v Československé zbrojovce oživila až anglická zakázka později světoznámých kulometů BREN v roce 1934. Mezinárodní rozmach pokračoval až do roku 1939, kdy bylo Československo obsazeno Německem a výrobní prostory Československé zbrojovky byly zabrány pro potřeby německé zbrojní výroby. Před druhou světovou válkou dospěla

Československá zbrojovka k

největšímu rozmachu a stal se z ní mohutný a světově proslulý koncern. 5 Další významná zbrojovka meziválečného období byla také „Jihočeská zbrojovka s. s r. o.“ později sloučená s firmou „Hubertus“ v akciovou společnost „Česká zbrojovka a. s.“. I tato společnost musela ve druhé světové válce ve velkém vyrábět pro okupanty ve velkých sériích mnoho rozličných vojenských zbraní např. pistoli vz. 27, součásti kulometu MG 34, součásti pistole P38 a mnohé další.5

5


14

4. Materiální didaktické prostředky a jejich konkrétní příklady Tato kapitola je obecným souhrnem všech materiálních prostředků, které by měly obsahovat výukové prostory pro odborný výcvik žáků v oboru puškař. Po určité modifikaci některých specifických prostředků je možné tento výčet aplikovat i pro jiné technicky zaměřené obory jako může být např. nástrojař, rytec kovů, zámečník atd. 4.1

Funkce materiálních didaktických prostředků a jejich rozdělení

Mezi materiální prostředky odborného výcviku patří předměty a zařízení, nezbytné jak pro odborný výcvik, ale také ty, které svojí didaktickou funkcí pomáhají efektivněji osvojovat učivo. Materiální prostředky OV se dělí na: Prostředky výrobní X Prostředky didaktické

4.1.1

Výrobní prostředky

Mezi výrobní prostředky a pracovní předměty příslušného oboru patří základní vybavení stroji, nástroji, měřidly a veškerou ostatní technikou nutnou pro splnění výukových cílů odborného výcviku. Tato technika je ve výukových prostorách (např. didaktické dílny, laboratoře, cvičná pracoviště atd.) rozmístěna z hledisek technických a didaktických požadavků. Například didaktické dílny jsou rozděleny podle příslušných učebních skupin a ročníků. Pro odborný výcvik je nezbytné komplexně vybavené výukové pracoviště, na kterém jsou zajištěny alespoň některé výukové práce. Na provozních pracovištích se respektuje jen technické hledisko (technické nebo předmětné uspořádání strojů). Výrobní technika, na které žáci pracují v učilištích, by měla odpovídat technice provozů,pro které jsou připravováni.6

4.1.2

Didaktické materiální prostředky

Jsou to prostředky, které slouží k lepšímu pochopení probíraného učiva, ale také k usnadnění nácviku dovedností v odborném výcviku. 6

ČADÍLEK, M. Didaktika praktického vyučování I. Brno: CERM, s.r.o., 2003. 104 s.

15

Je nutné zdůraznit, že jsou ve výuce prostředkem, nikoliv cílem, proto je v odborném výcviku používáme zásadně pro zefektivnění vyučovacího procesu. Velmi často je možno tyto prostředky využít pro maximální názornost. Mezi tyto prostředky patří skutečné stroje, nástroje, měřidla, případně i jednoduché modely a v posledních letech stále více využívané digitální vizualizace. Významné místo mají při nácviku dovedností a získávání zkušeností i různé trenažéry. Při této simulační metodě výuky dochází k osvojování senzomotorických dovedností, při nichž jsou některé technické prvky technologického nebo pracovního procesu nahrazeny takovými, které imitují skutečné prostředí, nebo skutečnou situaci. Během výuky na trenažéru nevzniká žádný výrobek nebo služba.6 V puškařské praxi je možno uvést jako příklad výuku ve střelbě pomocí střeleckého trenažéru. Tato metoda umožňuje provádět výuku střelby a bezpečné manipulace se zbraní bez nutnosti používat funkční palnou zbraň, čímž se maximálně eliminuje riziko úrazu při této činnosti. 4.2

Učební pomůcky

4.2.1

Obrazové materiály a texty

Tento druh výukových pomůcek patří k velmi často používaným pomůckám pro vysvětlení probíraného učiva. Zpravidla se jedná o propagační materiály vydané výrobcem. Žáci je obvykle přijímají jako zajímavé zpestření výuky. Navíc mají tyto materiály poutavou grafickou podobu, což také přitahuje pozornost žáků. Tuto skupinu materiálů je možné rozdělit do několika skupin: Odborné publikace Na knižním trhu je k dispozici velké množství knižních publikací zabývajících se problematikou zbraní. Velká část těchto knih je vydána po přeložení z cizojazyčného originálu. V tomto směru je nutné upozornit na častý problém vznikající při překladu odborného textu do češtiny. Tím je nedostatečná zásoba českých ekvivalentů odborných termínů, případně nezasvěcenost překladatele do dané problematiky. Proto je důležité informace v takových knihách předem ověřit i z jiného, nezávislého zdroje. Učebnice V české republice bylo vydáno v letech 1994 – 1996, tedy v době kdy se tento znovu oživený tradiční obor nově formoval, několik učebnic určených pro puškaře. Všechny byly vytvořeny a vydány na základě požadavků jediných dvou puškařských škol v ČR, tedy dnešní SŠ-COPt Uherský brod a ISŠ-COP Brno. Některé z těchto publikací jsou i na seznamu citované literatury této 6

ČADÍLEK, M. Didaktika praktického vyučování I. Brno: CERM, s.r.o., 2003. 104 s.

16

závěrečné práce. I přes jejich nesporné kvality jsou v některých ohledech zastaralé, především v kapitolách zabývajících se problematikou zákona o zbraních, který se od té doby od základů změnil a několikrát novelizoval. Od vydání těchto publikací již uplynula dlouhá doba a ve světě zbraní se prosadily nové trendy. Jako příklad lze uvést nové progresivní metody strojního obrábění, které jsou s úspěchem aplikovatelné i na zbrojní výrobu. Sestavení aktualizovaných výukových textů by jistě mohlo být dobrým a velmi užitečným tématem pro něčí diplomovou závěrečnou práci. Pro úplnost informací jsou níže uvedené všechny dosud vydané učebnice pro puškařské obory: •

Střelné zbraně – I. část. Ing. Jan Kříbek 1994

•

Střelné zbraně – II. část. Ing. Jan Kříbek 1994

•

Technologie I – učebního oboru PUŠKAŘ. Ing. František souček 1994

•

Technologie II – učebního oboru PUŠKAŘ. Ing. František souček 1996

•

Ruční palné zbraně. Ing. Jiří Frenzl 1996

Obr. 6: Technologie II. Ing. František souček - přebal Katalogy výrobců, popř. prodejců zbraní, střeliva a doplňků k nim Na těchto materiálech lze žákům například předvést, jaký může být rozdíl mezi jednotlivými modely od jednoho výrobce, čím se jednotlivé modely vyznačují apod. Velkou výhodou je poměrně snadná dostupnost těchto materiálů, protože se jedná o reklamní zboží, které bývá distribuováno zpravidla zdarma. Mezi další výhody patří velká názornost prezentovaných informací, která je dána tím, že většina potencionálních zákazníků patří do laické veřejnosti. V posledních letech se také velmi rozmáhá kvalitní a podrobná prezentace výrobků na internetu pomocí internetových stránek jejich výrobců, nebo prodejců. Tento trend maximalizuje dostupnost těchto informací pro všechny zájemce bez nutnosti distribuovat jim tištěný katalog. 17

Obr. 7: Printscreen webových stránek výrobce CZUB Nástěnné výukové obrazy Zpravidla se jedná o didaktickou pomůcku vytvořenou původně pro výukové potřeby armády a policie. Tyto nástěnné obrazy vynikají výbornou názorností, a proto jsou pro použití ve výuce velmi vhodné. Mohlo by se zdát, že je jejich využití značně omezeno kvůli zaměření na pouze služební zbraně. Ale není tomu tak, protože poměrně velká část soudobých sportovních a výjimečně i loveckých zbraní z těchto vojenských vychází. Jako jeden příklad z mnoha lze uvést samonabíjecí kulovnici CZ 858 TACTICAL od firmy Česká zbrojovka a.s. Tento model je původně útočná puška vz.58 používaná naší armádou prakticky dodnes. Jedinou její změnou je dodatečná úprava vnitřního mechanismu pro střelbu pouze v samonabíjecím režimu. Původní armádní model umožňoval navíc i střelbu dávkou. Tento model se u českých střelců těší nesmírné oblibě a je tak velmi pravděpodobné, že se s ním žáci během své kariéry puškaře budou pravidelně setkávat.

Obr. 8: Výukový obraz SAMOPAL vz. 58

18

Návody k použití Návod k použití se stejně jako k jakékoliv jiné věci běžné potřeby dodává i ke zbraním. V tomto návodu jsou napsány základní technické parametry zbraně, její obsluha a pak také postupy pro její údržbu. Tyto informace jsou pro jejího majitele i případného opraváře nesmírně důležité. Servisní a montážní příručky. Z této kategorie se jedná o asi nejobtížněji sehnatelný, ale velmi užitečným materiál. Jedná se různé návody pro opravy a úpravy zbraní a jejich součástek. Informace v nich obsažené mohou puškaři velmi usnadnit život, např. při hledání závady, nebo způsobu výměny některých součástí vnitřního mechanismu, které se při běžné údržbě nedemontují. Lze sem také zařadit tzv.“explozivní nákresy“

Obr. 9: Explozivní nákres pistole TT-33 Tokarev 4.2.2

Funkční řezy, makety

Jedná se o didaktické pomůcky, které ilustrují palné zbraně, nebo jejich součásti a pomáhají žákům pochopit princip jejich fungování. Mezi žáky jsou velmi oblíbené. Umožňují velmi názorným způsobem předvést vyučovanou látku.

Obr 10: Funkční řez samopalu vz. 58 19

4.2.3

Opravdové zbraně, munice a jejich součásti použité k výuce

Více než kdy jindy je při manipulaci se skutečnými zbraněmi důležité dodržovat všechny zásady bezpečnosti. Pokud se nejedná přímo o výcvik ve střelbě, který může probíhat jen v prostorách schválené střelnice, je nutné používat pouze inertní střelivo, např. pro výuku nabíjení a vybíjení zbraně.

4.3 4.3.1

Didaktická technika Tabule, ukazovátko, křídy

Klasickou zelenou tabuli již ze škol téměř vytlačily tabule bílé, tzv. whiteboardy, na které lze psát barevnými fixy smazatelnými za sucha. Na whiteboard je zpravidla možné připevňovat pomocí magnetů listy papíru, lze ji tedy používat i jako nástěnku. Toto řešení je velmi praktické a zároveň bezprašné oproti klasické dřevěné tabuli. Při výkladu k dané látce se může velmi hodit nějaké ukazovátko. Může se jednat jak o klasické dřevěné, několik desítek cm dlouhé, ale také o modernější teleskopické, popř. laserové. V případě laserového ukazovátka si je však nutné uvědomit, že přímý pohled do laserového paprsku může nevratně poškodit zrak, a proto je nutné nesvítit žádné osobě do obličeje. Při častém využívání prezentací vytvořených například v programu „Powerpoint, Simpres atd.“ může být velmi užitečnou pomůckou tzv. „bezdrátový ovladač prezentací“. Tato pomůcka umožňuje ovládat prezentace popř. i jiné multimediální aplikace bez nutnosti stát u ovládajícího PC a zároveň má zabudované laserové ukazovátko pro snadnější „ukazování“ probírané látky.

Obr. 11: Bezdrátový ovladač prezentací

20

4.3.2

Zpětný projektor

Používá tzv. statickou projekci, což je projekce (promítání) světelného obrazu na vhodnou podložku. Tento světelný obraz reprodukuje pomocí optiky skutečnost zaznamenanou buď fotograficky, nebo jiným způsobem. Obsah vizuálního zobrazení je určen právě probíranou látkou. Zpětný projektorem se promítají obrazy zaznamenané na průhledných fóliích tzv. slidech, nebo makrodiapozitivech. Je možné také promítat speciální pohyblivé modely, nebo stíny menších předmětů. Nejrozšířenějším typem zpětného projektoru používaným ve školách je stále Meotar. Jedinou slabinou tohoto přístroje bývá obtížně sehnatelná náhradní žárovka v případě spálení původní. Mezi zařízení se shodným využitím jako zpětné projektory lze zařadit i tzv. epiprojektory. Mají obdobný princip jen slouží k promítání předloh neprůhledných. Například ilustrací z knih, fotografií apod.7 Jejich výhoda vůči zpětnému projektoru vyplývá z možnosti projekce běžných tištěných materiálů bez nutnosti připravovat si je na speciální fólii. I přesto, že se jedná o dnes již poměrně zastaralou vizualizační pomůcku a její funkci plně nahrazují interaktivní tabule, nebo dataprojektory, je ve výuce stále velmi efektivně využitelná. Výhodami zpětného projektoru jsou: •

Poměrně početné zastoupení ve školách

•

Mobilita – obvykle je uložen na pojízdném vozíku a k promítání postačí jen bílá zeď.

•

Průsvitné fólie je možné vytvářet nejen pomocí různobarevných fixů, ale také je lze tisknout na vybraných tiskárnách.

•

Jednoduchá obsluha

Mezi nevýhody patří: •

Nutnost skladovat obrazové fólie

•

Nemožnost zobrazovat animace, nebo videosoubory.

Obr. 12: Zpětný projektor Meotar 7

KONUPČÍK, Pavel. Didaktické technologie pro pedagogické pracovníky. Brno: MU, 2002. 101s

21

4.3.3

Interaktivní tabule nebo dataprojektor

Tyto vizualizační pomůcky jsou výhodným avšak do prašného prostředí nevhodným doplňkem pro lepší názornost při výuce. Proto bývají nejčastěji umístěny ve specializovaných učebnách k tomu určených. Tyto učebny jsou pak zpravidla využívány i jinými obory, než jen se zaměřením na zbraně. 4.4

Výukové prostory a jejich vybavení

Nejčastějším místem realizace odborného výcviku je pro technické obory didaktická dílna. Pod přímým vedením učitele odborného výcviku si zde žáci systematicky osvojují základní technické vědomosti a dovednosti. Výuka se převážně provádí na vybraných výrobních úkolech. Podle charakteru oboru je účelné výuku v didaktických dílnách kombinovat s výukou v laboratořích, cvičných a provozních pracovištích. Výuka v didaktických dílnách je osvědčená forma organizace odborného výcviku a je vedle provozního výcviku formou nejrozšířenější. Její výhodou je především možnost systematického získávání základních vědomostí a dovedností, jenž vyžaduje delší cvičení na vybraných, popř. didakticky upravených učebních výrobcích. V didaktické dílně je výuka žáků nutná především pro rozvíjení schopností a dovednosti, které není možné z různých důvodu přímo ve výrobě. Například kvůli úzké specializaci oboru, z důvodů hygieny práce, důvodů bezpečnostních a v neposlední řadě i důvodů didaktických. Učební osnovy nám stanovují jaké pracovní činnosti je třeba v didaktické dílně vykonávat. Je třeba je procvičovat do doby, než je možné aplikovat získané poznatky při řešení různých pracovních úkolů a situací. A aby umožnil jejich relativně nenásilný přechod na provozní pracoviště. Výuka v didaktické dílně je sice prováděna na začátku učební doby (v přípravném období), ale i zde jsou učni při procvičování jednotlivých prací cílevědomě vedeni pro dosažení přesnosti a výkonu kvalifikovaného dělníka. Didaktická dílna oproti jiným formám výcviku poskytuje příznivější metodické možnosti pro výchovu a vzdělávání žáků. Mezi tyto možnosti patří: •

Dodržování učebně výrobního postupu stanoveného osnovami

•

Systematické využívání vhodných vyučovacích metod odborného výcviku

•

Práce vyučujícího se skupinou a individuální přístup

Výuka v didaktické dílně je přípravou pro zvládnutí kvalifikovaných činností v oboru. Z toho vyplývají následující specifické úkoly:

22

•

Systematicky rozvíjet základní praktické dovednosti a schopnosti, které jsou předpokladem pro kvalitní práci v budoucím povolání.

•

Procvičovat a upevňovat základní pracovní činnosti stanovené učebními osnovami tak, aby mohly být použité k řešení komplexních pracovních úkolů, a připravit plynulý, nenásilný přechod žáků na provozní pracoviště.

•

Vštípit základní vědomosti, dovednosti a návyky k dodržování zásad hygieny práce a všech zásad souvisejících s ekologií ve vazbě na učební obor.

Výuka v didaktických dílnách tedy zaujímá u technických oborů své pevné místo.8 Didaktickými dílnami pro učební obor puškař rozumíme komplexně vybavené prostory obsahující souhrn nástrojů, strojů a přístrojů potřebných pro výrobu, opravu a údržbu zbraní a jejích součástí. Dílna pro vykonávání puškařské praxe je vybavená podobně jako běžné zámečnické a nástrojařské dílny, avšak musí obsahovat i nástroje a stroje pro práci se dřevem a také prostředky pro jemnou mechanickou práci. 4.4.1

Základní dílenské zázemí

Základem puškařova pracoviště je odpovídající pracovní stůl, lidově nazývaný „ponk“. Součástí tohoto stolu bývá zpravidla zásuvka na základní ruční nářadí a malá skříňka pro osobní věci pracovníka. Odkládají se sem například odložené svršky, školní tašky a podobné osobní věci. Dalším nesmírně důležitou součástí pracovního stolu je výškově nastavitelný svěrák s čelistmi alespoň 125mm.

Součástí tohoto pracoviště bývá i jednoduchá, dílenská židle bez opěradla.

K pracovišti může také náležet další dílenský nábytek jako jsou police, regály, skříně atd. Z hlediska hygienického je důležité vhodné osvětlení, patřičná ventilace a také dostatečně přístupné sociální zařízení. Nezbytností je také normám odpovídající elektroinstalace s dostatkem vhodně rozmístěných zásuvek na 230V, případně i 400V se správně dimenzovaným přívodem a jištěním. Součástí didaktické dílny je také učitelský stolek, který může být umístěn na stupínku. Umístění na vyvýšeném stupínku usnadňuje učitelovi odborného výcviku lepší přehled nad situací v dílně. Vzhledem k tomu, že puškařské dílny bývají z bezpečnostních důvodů i během provozu uzavřeny, bývá v nich nainstalován elektrický zvonek ovládaný od vstupních dveří. Mezi další doplňující vybavení dílny může patřit např. reproduktor školního rozhlasu.

8 ČADÍLEK, M. Didaktika odborného výcviku technických oborů. Brno : MU, 1995, 134 s. ISBN 80-210-1081-9.

23

4.4.2

Měřidla

Jednou ze základních operací používanou při ručním i strojním zpracování materiálu je přesné měření a orýsování. Bez něj není možné vykonávat žádnou dělnickou profesi. Proto je důležité, aby žáci ovládli techniku měření co nejdůkladněji a nejpečlivěji. Měřili s dostatkem trpělivostí a soustředěnosti. Při měření se musí zachovat co největší možná čistota měřidla i měřené součásti, tak aby měření splňovalo požadavky na ně kladené. Měření je možno rozdělit do dvou kategorií: 1. Měření skutečných hodnot – měříme pomocí univerzálních měřidel, na nichž je možno přímo odečítat absolutní hodnoty. (např. posuvné měřítko, mikrometr, úhloměr atd.) 2. Měření porovnáváním – zjišťujeme zda rozměry součásti nepřesahují mezní hodnoty. Touto metodou se nezjišťují skutečné hodnoty, ale mezní hodnoty skutečného rozměru. (např. kalibry, číselníkové úchylkoměry atd.)9 Měřítka Používají se k měření délek s přesností 0,2 – 0,5mm. Tvarem připomíná běžné školní pravítko. V dílenské praxi se zpravidla používají ocelová měřítka normální nebo zesílená. Vyrábí se v délkách 500, 1000, 1500 a 2000mm. Pro méně přesná měření je možné použít skládacího nebo svinovacího metru, případně pro měření větších délek pásma dlouhá 10 – 50m9

Obr. 13: Ocelové měřítko Posuvná měřítka Jedná se o nejčastěji používaná univerzální měřidla. Umožňuje měřit délky s přesností podle provedení až 0,02mm. S pomocí univerzálního posuvného měřítka můžeme měřit vnější a vnitřní rozměry, hloubku a osazení. Základní části posuvného měřítka: 1. Měřící ramena 2. Pomocná ramena 3. Hlavní měřítko 4. Hlavní stupnice 5. Nonius

Obr. 14: Posuvné měřítko

6. Hloubkoměr 9

ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s.

24

7. Posuvné měřítko 8. Výstředník9 Mikrometry Jedná se o velmi přesná měřidla, kterými je možné měřit s přesností až 0,01mm. Měřený rozměr se u nich určuje počtem otáček a pootočením mikrometrického šroubu. Nejběžnějším mikrometrem je třmenový. Skládá se z pevného dotyku a mikrometrické hlavice. Měřící rozsahy třmenového mikrometru jsou odstupňovány po 25mm. Dále existují mikrometry dutinové (pro měření dutin), mikrometrické odpichy a hloubkoměry (pro měření hloubek). Základní části třmenového mikrometru: 1. Dotyky 2. Třmen 3. Matice se stupnicí 4. Mikrometrický šroub 5. Brzda 6. Řehtačka (zubová spojka)9 Obr. 15: Třmenový mikrometr Měření úhlů K tomuto měření používáme pevná, nebo přestavitelná měřidla. Mezi pevná řadíme úhelníky, kterými lze nejčastěji měřit úhel 90°. Úchylka od úhlu se projevuje jako světelná štěrbina mezi předmětem a plochou měřidla. Mezi přestavitelné patří nejčastěji obloukové a univerzální úhloměry.

Obr. 16: Univerzální úhloměr

9

Obr. 17: Obloukový úhloměr


25

Obloukový úhloměr umožňuje odečítat pouze celé stupně a minuty je nutné určovat odhadem. Univerzálním úhloměrem lze odečítat kromě stupňů i minuty. Svou konstrukcí se shoduje s optickým úhloměrem, u něhož je ke čtení stupnice použito lupy.9 Orýsování Jedná se o přesnou a zodpovědnou činnost vyžadující dostatečné vědomosti z geometrie a matematiky. Dělíme jej na dva základní druhy: •

Orýsování plošné – rovinné

•

Orýsování prostorové

Při plošném orýsování používáme měřítka, pravítka, kružítka, šablony a rýsovací jehly. Rýsovací jehla je zpravidla ocelová a musí být řádně naostřená. Prostorové orýsování bývá velmi náročné a vyžaduje přesnost, trpělivost a zkušenosti. Přesné orýsování je nutné provádět na přesné a rovné podložce. Jako nejvýhodnější se jeví leštěná žulová deska, nebo ocelová rýsovací deska s dalším příslušenstvím.9 4.4.3

Ruční nářadí

I přesto, že se na jednotlivých výrobcích podíl ruční práce neustále snižuje, má technologie ručního zpracování v oborech jako je právě puškař stále nezastupitelný význam. Ruční práci se také například nevyhneme při montáži hotových výrobků, při opravách, údržbě apod. Dle možností se však alespoň snažíme ruční práce, jako například může být: Broušení, pilování, sekání, apod. mechanizovat, případně je alespoň částečně nahradit vhodnou metodou strojního obrábění.

Obr. 18: Základní nářadí pro orýsování 9


26

Pro žáky je pochopení principů ručního obrábění důležité mimo jiné proto, že jeho principy jsou ve většině případů shodné i v těch nejmodernějších a nejprogresivnějších metodách strojního obrábění.9 A proto se ani v puškařské dílně neobejdeme bez patřičných ručních nástrojů. Z toho důvodu je tato kapitola o ručním nářadí poměrně obsáhlá a podrobná. Pilníky Při pilování ručním pilníkem dochází k oddělování třísek vícebřitým nástrojem – pilníkem. Tvar a velikost použitého pilníku se určuje podle charakteru velikosti obráběné plochy, materiálu použitého na obrobek, síly ubírané vrstvy a podle považované hrubosti povrchu. Běžné pilníky se zpravidla skládají ze tří částí viz obr 19.: 1. Těla pilníku - hlavní pracovní část pilníku (někdy označované jako čepel, nebo list) 2. Stopky – slouží ke spojení těla pilníku s rukojetí. 3. Rukojeti – musí být volena s ohledem na velikost stopky. Prasklé nebo jinak poškozené rukojeti je nutné ihned vyměnit, neboť hrozí velké riziko úrazu. Ze stejného důvodu je též nepřípustné používat pilníky bez nasazené rukojeti.

Pro použití pilníku je důležitý tvar a uspořádání zubů tzv. sek. Sek je mimo jiného závislý na tom, k jakému účelu je pilník určen. Pro tzv. hrubování (ubírání velkého množství materiálu) používá jiný sek než k tzv. hlazení (tj. dokončování pilováním). Zuby (seky) pilníku jsou uspořádány šikmo k jeho podélné ose, takže při práci dochází k postupnému řezu a zároveň i dobrému odvádění třísek. Rozdělení pilníků podle tvaru seku a jejich použití viz obr. 19.: a. Pilníky s jednoduchým sekem – používají se většinou k obrábění měkčích kovových materiálů nebo plastů. b. Pilníky s křížovým sekem – jejich konstrukce umožňuje lepší oddělování a odvádění vznikajících třísek. c. Pilníky s frézovanými zuby – vyrábí se ve dvou provedeních a to se zuby přímými (pro obrábění měkčích materiálů jako jsou plasty, hliník atp.) a se zuby obloukovými (pro obrábění tvrdších materiálů jako je dural nebo pertinax) d. Rašple se struhákovým sekem – tvar zubů má při obrábění trhavý účinek. Jejich využití je v obrábění dřeva, plastů a nejměkčích kovových materiálů (olovo, cín, slitiny hliníku)9 9


27

Obr. 19: Základní části a druhy zubů pilníků

Pro zvlášť jemné práce se používá tzv. pilníků jehlových. Jejich tělo přechází do válcové stopky za kterou se při práci drží. Jehlový pilník má tyto části: 1. Tělo pilníku 2. Stopka

Obr. 20: Základní druhy jehlových pilníků Zvláštní kategorií jsou brusné pilníky používané pro obrábění velmi tvrdých nebo kalených materiálů. Tyto pilníky jsou vyráběny z běžných brusných materiálů.

Obr. 21: Brusné pilníky

28

Pilníky se dále rozdělují dle tvaru: a. Těžký obdélníkový b. Lehký obdélníkový c. Uběrací obdélníkový zúžený d. Trojúhelníkový na pily e. Půlkulatý (úsečový) f. Nožovitý g. Trojúhelníkovitý h. Mečovitý i. Čtvercový j. Jazýčkový k. Kulatý (kruhový) l. Trojúhelníkovitý

Obr. 22: Základní tvary pilníků

Pilníky se na pracovištích a ve skladovacích prostorách ukládají do dřevěných nebo plastových přihrádek, aby nemohlo dojít k jejich vzájemnému otupení, nebo poškození. Nevhodné uložení pilník značně znehodnocuje.9 Kartáče Nejčastěji používaný kartáč v puškařské dílně je ocelový. Používá se k očišťování pilníků od třísek, tuku a různých dalších nečistot. Kartáč vedeme ve směru horního seku. Ocelový kartáč ale také lze používat k očišťování součástek od koroze, nebo tuhých nečistot. Pokud však hrozí poškrábání povrchu čištěného předmětu ocelovým kartáčem, musíme použít kartáč s vlákny z měkčího materiálu, nejčastěji mosazi nebo plastu.

Obr. 23: Čištění pilníku ocelovým kartáčem 9


29

Typicky se mosazné kartáčky používají v puškařské praxi při restaurování pro očištění silně zoxidovaných částí historických zbraní vyrobených z mosazi. Ocelový kartáč by měkký povrch mosazné součástky znehodnotil. Nůžky Stříhání je beztřískové dělení materiálu. Z obou stran do materiálu vnikají klíny (nože). Nože nůžek musí mít správný tvar a přiměřenou pevnost, jinak nebudou správně stříhat. Břit nožů tvoří čelo a hřbet. Úhel který spolu svírají nazýváme úhel břitu. Pro měkké kovy se volí úhel břitu 65°, pro kovy střední tvrdosti 70° - 75° a pro kovy tvrdé 80° - 85°. Důležitou podmínkou pro správnou funkci nožů je těsný dotyk obou nožů v místě střihu. Nůžky dělíme na: 1. Ruční – Pracují na principu dvouramenné páky. Nože mají prodloužené v držadla, která jsou vzájemně spojena čepem. Existují univerzální nebo přizpůsobené určitým druhům prací. Pro zajištění funkce musí být jejich úhel rozevření vždy menší než 15°. V opačném případě nože po materiálu můžou sklouznout. Lze je použít pro stříhání do tloušťky plechu asi 0,7mm ocelového, 0,8mm mosazného a až 1mm měděného. Pro stříhání silnějších plechů musíme použít již pákové, nebo strojní nůžky.

Tabulka 1: Základní druhy ručních nůžek 2. Pákové – Dolní nůž je nehybný a horní je ovládán pákou. Umožňují stříhání plechu, pásů, profilového a tyčového materiálu. Síla děleného materiálů může být až 6mm. 3. Tabulové – Jak název napovídá, používají se pro stříhání plechových tabulí. Plech je kladen na stůl, na kterém je veden přestavitelnými vodítky. Plech se před samotným stříháním aretuje k podložce pomocí přídržné lišty. Umožňují stříhat dlouhé rovné střihy do materiálu silného až několik mm. 30

4. Okružní a křivkové – Používají se ke stříhání tvarů a kotoučů z plechových tabulí. U těchto nůžek jsou použity dva kotoučové nože, jejichž malá styková plocha umožňuje snadné stříhání křivek. 5. Poháněné elektricky – Již se samozřejmě nejedná o nůžky poháněné ručně, a proto jsou zde uvedeny pro úplnost. Pro svou cenu a velký prostor, který zabírají, se hodí spíše do velkých zámečnických a podobných provozů, než do dílny zpracovávající malé obrobky jako je právě puškařská.9

Obr. 24: Pákové nůžky

Obr. 26: Tabulové nůžky

Obr. 25: Okružní nůžky

Sekáče a průbojníky Sekáním se rozumí buď oddělování silných třísek nebo rozdělování materiálu. Činná část sekáče je klínovitý břit, který vniká do materiálu. Úhel břitu se pohybuje okolo 55° až 60°. Na měkké materiály se používá úhel břitu 30°, na velmi tvrdé je vhodný úhel 80°. Břit sekáče musí být vždy ostrý a jeho hlava nesmí být příliš rozpěchovaná a nesmí mít otřepy. Vzniklé otřepy se musí včas odbrousit. Proti odletujícím třískám chráníme zrak používáním ochranných brýlí a sekáme proti stěně, nebo zástěně z drátěného pletiva. Nejpoužívanějšími sekáči jsou: 1. Plochý. 2. Křížový. Sekáč se skládá z: a. Hlava sekáče s úderovou plochou b. Tělo sekáče c. Břit9 9

Obr. 27: Sekáče


31

Pro zhotovení otvorů do tenčích nebo měkčích kovových materiálů, kůže a plastů můžeme použít: a. Průbojníky - jsou podobné sekáčům, mají však ostří ve tvaru vysekávaného otvoru. b. Výsečníky. - Používáme pro zhotovení větších otvorů do plastů nebo kůže. Tyto nástroje používáme pro zhotovení otvorů u kterých se nevyžaduje vysoká přesnost. 9 Typickým příkladem z puškařské praxe může být výroba koženého ponosového řemenu na pušku.

Obr. 28: Průbojník a výsečník

Pilky Řezání patří mezi základní druhy třískového obrábění, odděluje se při něm materiál s pomocí mnohozubého nástroje – pily. Pohyb pilového listu je přímočarý vratný. Pro řezání je nutné zaujmout správný postoj a mít řezaný materiál náležitě upnutý. Pro ruční řezání kovů se používají rámové pily s pilovým listem. List rámové pily má na obou koncích oválné otvory a zasouvá se do výřezu v pevné a posuvné napínací hlavici. V těchto hlavicích je zajištěn pomocí kolíků. Hlavice list vedou a zároveň umožňují jeho upnutí ve dvou na sebe kolmých polohách. Řezání materiálu pilkou se zuby otočenými o 90° lze s výhodou využít pro řezání dlouhých řezů. Pilové listy se upínají tak, aby špičky zubů směřovali směrem od rukojeti. Tyto pilky lze dle použitého pilového listu použít k řezání kovů, plastů i dřeva.

9


32

Součásti ruční rámové pily: 1. Rám 2. Pilový list 3. Rukojeť 4. Pevná hlava 5. Pohyblivá hlava 6. Kolík

Obr. 29: Ruční rámová pila

Pro řezání křivek a složitějších tvarů se používá tzv. lupenková pilka. Při tomto řezání pokládáme řezaný materiál na dřevěnou podložku viz. obrázek.9 „Lupénková pila má pilový list dlouhý 130 mm, který je upnut v čelistech ocelového rámu.“10 Další skupinou ručních pil jsou pily určené pro řezání dřeva. Dělí se na několik druhů podle druhu řezu. Ruční pily na dřevo se rozdělují na: A. Pily s rámem – pro tuto kategorii je typická ruční rámová pila. Používá se pro přeřezávání tenčích kusů dřeva a prken. Rám umožňuje upnutí několika různých typů pilových listů podle zamýšleného způsobu řezání. Dalším zástupcem této kategorie je tzv. lupénková pila umožňující dle druhu pilového listu řezat i kovy, více viz předchozí kapitola. B. Pily bez rámu: •

Ocaska – slouží především k drobnějším pracem. Její využití při práci se dřevem je poměrně univerzální.

•

Čepovka – je určena především pro přesnější řezy. Její jemné ozubení a hřbetní výztuha z lišty ji předurčuje k méně hlubokým řezům.

Obr. 30: Lupenková pila 9 ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s. 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

33

•

Děrovka – lidově nazývaná „zlodějka“. Její úzký pilový list je ukončen téměř hrotem. Pilový list je pro větší tuhost poměrně silný (až 1,4 mm). Používá se k vyřezávání rovných nebo zakřivených řezů na velké ploše deskových materiálů, které jsou předem předvrtány.

•

Ostatní – do této kategorie lze zařadit ruční pily pro různé specifické použití, například dýhovku nebo svlakovku.10

Obr. 31: Pila ocaska

Obr. 32: Pila čepovka

Obr. 33: Ruční rámová pila

Upínací nástroje Nejpoužívanějším upínacím nástrojem v puškařské dílně je dílenský svěrák, který bývá součástí pracovního stolu. „Základním předpokladem pro pro většinu ručních operací je vhodně upevněný svěrák, jehož výška nad podlahou má odpovídat obrázku.“9 Pro použití v didaktické dílně je ideální svěrák s výškově nastavitelným podstavcem a s čelistmi alespoň 125mm. Výšková korekce umožňuje pohodlné používání svěráku pracovníky o různých tělesných proporcích.

10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0. 9 ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s.

34

Obr. 34: Správná výška svěráku

Obr. 35: Výškově nastavitelný svěrák

Při upínání součástek, jejíchž povrch by se mohl upnutím poškodit (například součásti se závitem, nebo s hotovou povrchovou úpravou), používáme k upnutí vložky z měkkého materiálu. Tenké plechy upínáme mezi dřevěné destičky, které zabraňují chvění a ohýbání plechu a řežeme je společně s plechem. Trubky a válcové součástky se upínají do prizmatických vložek upnutých mezi čelisti svěráku.9

Obr. 36: Vložky do svěráku Svěrky Jsou nedílnou součástí každé dílny. Používají se k upevnění opracovávaného materiálu k pracovnímu stolu nebo k fixaci dvou a více částí v průběhu lepení. Vyrábí se v mnoha různých tvarech a velikostech. Jejich velikost je dána zamýšleným použitím. Nejznámější rámové svěrky mají rám vyrobený pomocí tlakového lití do kterého jsou zašroubována tlačná vřetena.10 9 ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s. 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

35

Podobné použití mají i další typy svěrek o rozličných tvarech a velikostech. Některé druhy svěrek lze s úspěchem využít při demontáži zbraní s tzv. V-perem, které je nutné před sejmutím s pomocí vhodné svěrky stáhnout. V opačném případě hrozí jeho prasknutí.

Obr. 37: Různé druhy svěrek K dalším, v puškařské praxi nepostradatelným, patří tzv. puškařská (pažbářská) svěrka. Je zhotovena ze dvou dřevěných desek, které jsou na jednom konci pevně spojeny a na místech styku s obrobkem mají nalepenou vrstvu měkké plsti. Použití těchto svěrek je především pro upínání pažeb a jiných dřevěných součástí do běžného svěráku, aniž by se poškodil jejich povrch.

Kladiva a palice Pro běžné použití v puškařské dílně je nejvhodnější kladivo zámečnické nebo truhlářské. Oba typy se od sebe liší jen nepatrně jiným tvarem hlavy kladiva. Vyrábí se v mnoha velikostech. Hlava kladiva se skládá ze zúženého nosu a plosky. Velikost kladiva volíme dle účelu použití. Násada kladiva se vyrábí z tvrdého dřeva nejčastěji jasanového, bukového nebo dubového. Násada musí být hladká, oválná a na konci zesílená, aby se dobře držela a v ruce neklouzala.10 Pro univerzální použití v puškařské praxi je optimální kladivo o váze 250 gramů, případně na jemnější práce okolo 100 gramů. Další úderové nástroje jsou různé palice. Princip použití je shodný s kladivy, jen jejich hlava bývá souměrná a obvykle vyrobená ze dřeva, gumy nebo měkkých kovů. Měkký materiál je použit, aby nedocházelo k poškození povrchu obrobku nebo dalšího nástroje. 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

36

Jako typický příklad použití dřevěné nebo gumové paličky lze uvést práci s dláty. Při této práci tlučeme paličkou na zadní část dláta tzv. zadní zděř což značně ulehčuje pronikání čepele dláta do dřeva.

Závitořezné nástroje „Závit šroubu vznikne, navineme-li těleso s průřezem závitového profilu šroubovitě na dřík válcovitého tvaru.“ 9 Šroubovice závitů může být buď pravá nebo levá. Levé závity jsou méně běžné a je nutné je na výkresech šroubů a matic zvlášť označit. Tvar a konstrukce nástrojů pro ruční výrobu závitů je závislá na jeho požadované přesnosti, druhu obráběného materiálu atd. Nástroje pro ruční zhotovování závitů se dělí na nástroje určené pro zhotovování závitů vnitřních a vnějších.

Závitníky Tyto mnohobřité nástroje podobné kaleným šroubům mají tvar přizpůsobený k postupnému odebírání třísek při vytváření závitu. Závitníky určené pro ruční řezání závitů mají na koncové části stopky čtyřhranný unašeč. Pracovní část závitníku se skládá z řezného kužele (l1) a vodící části (l2), která má za řezným kuželem několik kalibrovaných závitů. Zbývající část závitníku je stopka (l3).

Obr. 38: Závitník s přímou drážkou

Na čtyřhranný konec stopky závitníku se nasazuje vratidlo přiměřené velikosti. Závitníky mají několik drážek sloužících k odvádění třísek. Počet drážek ze obvykle 3 – 5 vyjímečně i 7. 9


37

Závitníky rozdělujeme na: •

Sadové – nejčastěji používané pro řezání závitu do neprůchozí díry.

•

Maticové – používané pro řezání závitu do průchozí díry.

•

Speciální – sem patří například maticový závitník s ohnutou stopkou.9

Závitové čelisti Pro ruční řezání závitů používáme buď kruhové nebo radiální závitové čelisti. Kruhové závitové čelisti svým tvarem připomínají kalenou matici, ve které je vytvořeno 3 – 5 kruhových drážek sloužících k odvádění třísek. Kruhové závitové čelisti se upínají do vratidla prostřednictvím 3 – 4 malých šroubků, které dosedají do kuželovitých důlků na čelisti. Kruhová dutina v tělese vratidla buď přímo odpovídá vnějšímu průměru závitové čelisti, nebo v případě menší závitové čelisti je nutné použít vhodné pouzdro.

Kruhová závitová čelist upevněná: a. přímo b. prostřednictvím pouzdra

Obr. 39: Upevnění závitové čelisti

Dělené závitové čelisti (dvoudílné) umožňují jemné nastavení čelisti a dovolují rozdělit řezání závitu na několik menších třísek.9 Měření závitů Velký průměr závitu měříme většinou posuvným měřítkem nebo mikrometrem. Stoupání a tvar závitu se měří s pomocí závitových šablon, které jsou sestaveny v pevně spojenou soupravu podle druhu závitu.9 Pro přesnou kontrolu závitů se používají tzv. závitové kalibry.

Tabulka 2: Ruční závitořezné nástroje 9


38

Dláta Tento jednoduchý nástroj se používá k dlabání otvorů do dřeva. Dřevo je roztřískováno pomocí klínového efektu. Nejběžněji používáme dláta plochá. Jejich čepel je jednostranně broušená pod úhlem zpravidla 25°. Nejčastěji se rukojeť dláta vyrábí ze dřeva, ty nejlepší jsou z habrového dřeva. V současné době je na trhu velké množství levnějších dlát s rukojetí plastovou.10 Plochá dláta se vyrábí v šířkách 4, 6, 8, 13, 20, 26 mm. Nejběžnější dláta jsou: a. Dláto rovné ploché – pro dlabání pravoúhlých otvorů. b. Dláto hraněné rovné – pro otvory jejichž hrany svírají ostrý úhel. c. Dláto čepovací – pro úzké drážky. d. Dláto duté – nejčastěji se používají pro soustružení a plastickou řezbu dřeva.11

Obr. 40: Dláta Hoblíky Se používají k úpravě tvaru a povrchu dřevěného obrobku. Dřevo se obrábí podél vláken. Hoblík se skládá z těchto částí: lůžko, plaz, ústí, otvor pro třísku, kolík, opěrka, nůž a klín. Lůžka se vyrábí z velmi tvrdého habrového dřeva. Hoblíkové nože musí být vyrobeny z velmi kvalitní oceli, aby ostří vydrželo co nejdéle.10 Hoblování je poměrně rychlé, pracoviště se po práci poměrně snadno uklízí díky velkým třískám – hoblinám. Plocha dřeva po navlhčení vodou nebo lihem zůstává hladká, což usnadňuje následné povrchové úpravy mořením apod. 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0. 11 KŘÍBEK, Jan. Střelné Zbraně : část 2. druhé. Brno : PC-DIR, 1995. 147 s. ISBN 80-85895-09-9.

39

Obr. 41: Hoblík Škrabky Škrábání patří k zušlechťování povrchu dřeva. Škrabka je z ocelového 1 mm silného plechu. Škrabky pro rovné plochy mají tvar obdélníku, pro silně zakřivené plochy se používají tvarované škrabky, které připomínají tvarem křivítka. Předností škrábání je fakt, že se při něm nevytrhávají vlákna. S její pomocí se odstraňují nedostatky po předchozím obrábění, např. hoblování nebo pilování. Slangově se škrabkám říká cidlina. Při práci se ovládá pouze prsty obou rukou.11 Další puškařské využití tohoto velmi jednoduchého a levného nástroje je odstraňování starých laků z pažeb. Tato metoda je poměrně rychlá a neumožňuje nechtěný hlubší záběr do materiálu, jako by se to mohlo stát např. u pilování.

Brusný papír Brusný papír slouží jako prostředek ručního broušení. Bývá tvořen brusnými zrny z velmi tvrdého materiálu např. korundu, nebo karbidu přilepenými na papír.10 Brusná zrna mohou být přilepena nejen na papíru, ale i vhodné textilii. Obecně se však vžil název brusný papír. Jeho použití se neomezuje jen na broušení kovů nebo dřeva, některými druhy brusných papírů je možné brousit i plasty, keramiku, sklo a podobné materiály. Hrubost brusného papíru udává číslo udávající počet zrn na 1cm2. Brusné papíry a plátna se podle hrubosti rozdělují na: 11 KŘÍBEK, Jan. Střelné Zbraně : část 2. druhé. Brno : PC-DIR, 1995. 147 s. ISBN 80-85895-09-9. 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

40

•

Hrubé se zrnitostí 24 – 50

•

Středně jemné se zrnitostí 60 – 80

•

Jemné se zrnitostí 80 – 120

•

Velmi jemné se zrnitostí 150 – 180

Brusné papíry se dále vyrábí v ještě jemnějším provedení a to v zrnitostech 180 – 2000. K broušení je možno brusný papír držet volně v ruce, mít upnutý v brousící kostce, nebo položený na vhodné rovné nebo tvarové podložce. Takto podložený brusný papír je vhodný k broušení rovných ploch, které se tím stává pohodlnější. Dochází též k prodloužení jeho životnosti. 10 4.4.4

Ruční elektrické nářadí

Ruční elektrické nářadí nám významným způsobem může ulehčit a urychlit práci. Při jeho používání je však nutné dbát zvýšené opatrnosti a dodržovat BOZP. Ruční elektrické nářadí lze v posledních letech rozdělovat na: 1. Hobby třídu – pro běžné domácí nebo řemeslné použití. Toto provedené plně dostačuje k občasnému použití. 2. Profi třídu – je určena pro dlouhodobé nasazení v průmyslu a vysokou zátěž. U tohoto nářadí jsou použity výkonnější motory, kvalitnější ložiska a další zlepšení.10 Elektrická ruční vrtačka Jedná se o základní nástroj, který by neměl chybět v žádné dílně. Primárně tento nástroj slouží k rychlému a snadnému zhotovování děr a otvorů ve všech materiálech. Obráběcím nástrojem je při tomto použití vrták. Vrtačky se vyrábí v různých velikostech a výkonech. Vrtačky se rozdělují podle regulace otáček na: •

Vrtačky jednorychlostní – obvykle bez regulace otáček.

•

Vrtačky dvourychlostní – obvykle mají i regulaci otáček.

•

Dvourychlostní s regulací otáček a možností změny směru otáčení. - obvykle mají i příklep (funkce pro vrtání do zdiva a betonu)

Do sklíčidla elektrické ruční vrtačky lze upnout široký sortiment různých nástrojů se stopkou. Mezi tyto nástroje patří různé drátěné kartáče, smirkové kotouče, stopková brusná tělíska a různé nástavce a adaptéry. V případě vrtačky s plynulou regulací otáček ji lze použít s pomocí speciálního nástavce k zašroubovávání a vyšroubovávání vrutů a šroubů. V dnešní době se také značně 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

41

rozmáhají různé akumulátorové vrtačky a šroubováky. Nabíjecí akumulátor umožňuje jejich použití bez mnohdy zavazejících přívodních kabelů i v místech kde není dostupná síť 230 V. Zároveň jsou lehké a snadno přenosné.10 I přesto, že s pomocí stolní vrtačky, frézky nebo soustruhu lze vytvářet mnohem přesnější otvory než s pomocí elektrické ruční vrtačky, stále je pro ni v puškařské dílně pro svou univerzálnost místo. S pomocí výše zmíněných stopkových nástavců si lze usnadnit mnoho prací spojených např. s renovací starých zbraní a doplňků k nim. Práce v puškařské dílně se vždy nemusí omezit jen k práci na samotných zbraních. Z požadavků zákazníka může například vyplynout potřeba vytvořit k replice zbraně příslušný stojan. Dalším příkladem může být požadavek zákazníka na vytvoření dřevěné truhly k replice historického děla. Pro uvedené spíše truhlářské práce je pohodlnější použití ruční vrtačky. Tyto příklady jen dokazují, jak musí být puškař při výkonu svého povolání všestranný a kreativní.

Obr. 42: Ruční elektrická vrtačka Ruční elektrické pily – kotoučová Jedná se o dnes již velmi rozšířený nástroj umožňující vykonávat v běžné dílně mnoho užitečných prací. Obráběcím nástrojem je kruhový ozubený kotouč rotující kolem vlastní osy. S pomocí této pily lze poměrně přesně řezat rovné a čisté řezy. Většina modelů má možnost změnit úhel základní desky vůči řeznému kotouči a tím řezat i zkosené řezy. K pilám se také dodávají paralelní vodítka, které umožňují provádět řez rovnoběžně s vnější hranou dřevěného obrobku. Počet otáček těchto pil bývá okolo 3000 – 5000 ot/min a řezná rychlost se pohybuje okolo 20 – 40 m/s. Maximální možná hloubka řezu je závislá na příkonu elektromotoru. U těchto pil lze snadno vyměnit pilový kotouč. U výrobců bývá zvykem dodávat pilu s univerzálním kotoučem na řezání dřeva. V nabídce výrobců bývají zahrnuty další typy kotoučů pro řezání plastů, hliníku, barevných kovů, palivového dřeva atd.10 V puškařské praxi je velmi dobře využitelná pro hrubé dělení dřevěných desek a fošen sloužících jako polotovar pro pažby a rukojeti. 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

42

Obr. 43: Ruční kotoučová pila Ruční elektrické pily – přímočará O těchto pilách lze prohlásit, že jsou použitelné pro všechny druhy řezu, takže je její použití značně univerzální. Přes svou univerzálnost je tato pila primárně určena k řezání křivek. Obráběcím nástrojem je speciální pilový, jednostranně ozubený list. Těchto listů existuje velké množství typů, rozdělujících se podle hrubosti zubů, délky a šířky pro různé účely. Síla maximálního možného řezaného materiálu je limitována rozkmitem pily. U běžných pil pro hobby použití to bývá asi 60 mm ve dřevě, 20 mm v hliníku, a 3 – 5 mm v oceli. Pily v profi provedení dokážou proříznout dřevo až 110 mm silné. Vybavenější modely disponují elektrickou regulací počtu zdvihů pro větší optimalizaci při řezání různých materiálů. Např. pro řezání plastů se volí menší frekvence zdvihů, protože plast by se teplem vzniklým při řezání mohl začít tavit. Již asi 20 let disponují některé typy pil tzv. rychloupínáním pilového listu. To umožňuje jeho rychlou výměnu bez jakéhokoliv nářadí. Pro zlepšení hygienických podmínek na pracovišti je možné ke každé pile připojit běžný vysavač pro odsávání pilin z řezu.10 Tuto pilu je v puškařské praxi možné velmi výhodně použít pro přeřezávání a vyřezávání různých polotovarů. Jejím použitím se dá velmi efektivně zastoupit ruční lupénková pilka. Jako příklad lze uvést vyřezání hrubého tvaru pažby z dřevěné desky nebo fošny. Při použití speciálního pilového listu je možné vyřezávat různé tvary a křivky do kovových materiálů. Tato možnost může též značně usnadnit a zrychlit práci např. při výrobě různě zakřivených plechových kování zbraně. V tomto případě však stále pro nejjemnější práce a malé poloměry zakřivení zůstává nutnost použít lupénkovou pilu.

10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

43

Obr. 44: Ruční přímočará pila Elektrické ruční brusky – vibrační Tyto jsou určeny ke konečnému broušení rovných ploch. Obráběcí plochou u nich bývá obdélníková rovina na kterou je upnut smirkový papír. Toto upnutí se liší dle výrobce buď pomocí rychloupínacího systému, nebo pomocí suchého zipu. Pracovní plocha vibruje frekvencí až 20 000 kmitů za minutu s amplitudou 2 – 4 mm a brousí tak daný povrch. Sofistikovanější modely obsahují elektroniku umožňující regulovat frekvenci kmitů. Na trhu jsou k dispozici modely různých velikostí a tvarů. Ty větší a výkonnější je zpravidla nutné držet obouruč.10

Obr. 45: Ruční vibrační bruska Elektrické ruční brusky – rotační Obráběcí plocha této brusky má tvar kruhu a je na ní suchým zipem připnut smirkový kotouč rotující velkou rychlostí a zároveň vibruje. Tímto pohybem pak obrábí danou plochu. Využití tohoto typu brusek oproti vibračním je spíše na menší rovné, nebo zakřivené plochy. Průměr upínacího talíře pro brusný kotouč je podle typu a výkonu brusky 115 – 150 mm. Upínací talíř je výměnný a 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

44

můžeme jej měnit dle zamýšleného použití za univerzální, měkčí, nebo tvrdší. Pro broušení nerovných ploch se hodí talíře měkčí, pro broušení rovných ploch spíše tvrdší. Tyto brusky mají tichý chod. Lepší modely mají elektronickou regulaci počtu vibrací (0 – 22 000 min-1). Všechny typy mají možnost odsávání pilin do pilinového vaku z textilie, nebo papíru. Alternativně lze pomocí adaptéru připojit k odsávání pilin běžný vysavač.10 Pro použití v puškařské praxi je tento typ brusek velmi vhodný díky možnosti s velmi hrubým brusným kotoučem poměrně rychle hrubě tvarovat různá zakřivení na dřevěném obrobku např. pažbě. Konečné precizní ruční broušení je však při dokončování povrchu puškařských výrobků nezbytné.

Obr. 46: Ruční rotační bruska Elektrické ruční brusky – pásová Tyto brusky se v truhlářské praxi používají zejména pro broušení rovných ploch jako jsou prkna, desky, trámy atd. Obráběcím nástrojem je zde nekonečný brusný pás. Ten obíhá napnut mezi dvěma válečky stroje. Jeden váleček je poháněcí, druhý napínací. Šířka pásu se pohybuje dle modelu a výkonu okolo 60 – 100 mm. Jako většina ručního el. nářadí mají lepší modely elektronickou regulaci otáček pro optimalizaci brusných podmínek. Pásové brusky obvykle disponují účinným odsáváním prachu do přípojného textilního vaku. Alternativně je možné k tomuto odsávání připojit pomocí hadice běžný vysavač.10 V puškařské praxi se s broušením dlouhých rovných ploch příliš často nesetkáme. Avšak pro některé ruční pásové brusky se vyrábí jako příslušenství speciální držák, umožňující její přišroubování v opačné poloze (brusným pásem nahoru) k podložce, nebo upnutí do běžného dílenského svěráku. Taková montáž umožňuje bezpečnou a pevnou montáž na pracovním stole a používat ruční pásovou brusku jako stolní a přitom se nepřipravit o cenné místo na pracovním stole.

10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

45

Ruční nářadí je přeci jen podstatně méně prostorově náročné pro skladování. Z puškařských prací na takto připevněné brusce lze například velmi pohodlně a rychle tvarovat i různé zakřivené obrobky menších rozměrů, například předpažbí dlouhých palných zbraní.

Obr. 47: Ruční pásová bruska

Obr. 48: Ruční pásová bruska upnutá k pracovnímu stolu Elektrické ruční brusky – deltová Speciální vibrační bruska. Smirkový přípravek se na pracovní plochu připevňuje pomocí suchého zipu. Díky trojúhelníkovému tvaru se tato bruska používá na broušení těžko přístupných míst, jako jsou různé vnitřní rohy a podobně. I tyto brusky někdy mívají regulaci počtu kmitů. Pro svůj nízký příkon se při truhlářských pracích používají převážně pro jemné dokončovací broušení.10 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

46

Využití této brusky v puškařské praxi je minimální. Pro puškařské práce se jeví podstatně univerzálním řešením, níže zmíněná, tzv. víceúčelová bruska.

Obr. 49: Deltová bruska Víceúčelová bruska Novou a ne příliš známou ruční bruskou je tzv. víceúčelová bruska. Jedná se o velmi univerzální nářadí, které umožňuje řezat, škrábat, brousit atd. Nástroj víceúčelové brusky kmitá oscilačním pohybem o frekvenci 15000 – 21000kmitů za minutu. Rozkmit nástroje je 2,8°. Nástroje lze do upínače nasazovat v různých polohách. Jako nástroj lze mimo jiné použít: •

čelní pilový kotouč na dřevo a plasty.

•

čelní pilový kotouč na kov

•

segmentový pilový kotouč na dřevo

•

bimetalový segmentový pilový kotouč na dřevo a kov

•

delta pilový kotouč

•

brusný deltový nástavec

•

škrábací nástavec12

Obr. 50: Víceúčelová bruska 12 Bosch Group. Bosch.cz : Domácí kutilství [online]. 2011 [cit. 2011-04-11]. Prospekty produktů.

47

Elektrické hoblíky Jako všechno elektrické nářadí nám usnadňují a urychlují práci. Principově to jsou menší přenosné srovnávačky. Obráběcím nástrojem je rotující válec, na kterém jsou připevněny dva nože v lůžku. Válec rotuje vysokou rychlostí a obrábí daný obrobek. Elektrické hoblíky se dělají s různou šířkou záběru (75 – 100 mm). Dražší typy elektrických hoblíků je možné podobně jako pásovou brusku připevnit v obrácené poloze na stůl a získat tím malou srovnávačku. Větší modely též pamatují na odsávání pilin textilním vakem nebo hadicí vysavače.10 Ruční elektrický hoblík může být pro obrábění dřevěných obrobků v puškařské praxi poměrně užitečným pomocníkem. Při jeho použití je však velmi důležité dodržovat BOZP neboť případná zranění jím způsobená, jsou jako u většiny točivých strojů značně devastační. Horní frézky Toto elektronářadí je i přes jeho nespornou užitečnost ještě dnes poměrně málo známé. Horní frézky používají vyměnitelné stopkové frézy a umožňují vytvářet do povrchu dřeva různé drážky, profilově tvarovat hrany, frézovat kruhové nebo podélné díry. Otáčky motorů horních frézek jsou 10 000 – 30 000 ot/min. Na hřídeli elektromotoru je kleština pro upnutí zvolené stopkové frézy. Dražší modely horních frézek disponují elektronickou regulací otáček pro frézování různých materiálů.10 Tento typ frézky lze velmi účinně uplatnit při tzv. Zadlabávání pažby. Tato činnost je sice s pomocí svislé frézky přesnější, avšak pro hrubé zadlabání při kterém se počítá s ručním dolícováním, lze plnohodnotně funkci těžkého obráběcího stroje takto suplovat. Velkou výhodou je podstatně snadnější úklid po práci (dřevěné piliny je snadnější odklidit z rovného pracovního stolu a svěráku než z křížového stolu a dalších částí univerzální frézky.

Obr. 51: Horní frézka Mikronářadí Během posledních několika let se na trhu objevilo velké množství nových druhů elektrického ručního nářadí. Jedním z nich je tzv. mikronářadí. Jedná se v podstatě o malou rotační brusku, jejíž 10 PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80-210-4013-0.

48

vřeteno rotuje rychlostí 10 000–33 000 ot/min. Svými rozměry je zaměřena na různí jemné práce. Do jejího vřetena lze upnout širokou škálu nástavců, které můžou sloužit např. k frézování, broušení, čištění nebo gravírování. Na trhu je k dispozici velké množství nástavců, které ještě rozšiřují využití tohoto univerzálního pomocníka.13

Obr. 52: Mikronářadí Elektrický vysavač Některé modely elektrického ručního nářadí umožňují připojit běžný vysavač pro odsávání pilin. V dílně kde se s takovým nářadím pracuje se pak vysavač může využít i ke svému původnímu účelu, a to k vysávání jemných pilin a prachu po práci. Je možné používat buď nějaký starší, již vyřazený model, anebo vysavač nově koupený právě k tomuto účelu. Pro dlouhodobou životnost a účelnost vysavače je nutné zvolit model, který splňuje několik kritérií, kterými jsou: •

velká kapacita odpadní nádoby

•

absence drahých, výměnných sáčků

•

jednoduchá obsluha

•

dostatečný „tah“

Tyto kritéria splňují buď průmyslové vysavače, které se vyrábí v „profi provedení“, nebo tzv. vysavače popela s motorem. Běžně dostupné modely mají odpadní nádobu o objemu okolo 22 litrů. Konstrukčně jsou řešeny jako objemný plechový kbelík s madlem, na kterém je připevněno víko s elektromotorem a filtračním zařízení. Filtrace si poradí i s nejjemnějšími částečkami popela a proto přes ni ani nejjemnější prach z výroby neprojde.

13 DREMEL. Dremeleurope.com : Univerzální nářadí s kabelem [online]. 2011 [cit. 2011-04-11]. DREMEL 300

49

Obr. 53: Vysavač popela

4.4.5

Obráběcí stroje

Vrtačky Vrtání je jednou z nejstarších a nejběžnějších technologických operací. Rozlišujeme: •

Vrtání – zhotovení otvoru do plného materiálu

•

Vyvrtávání – zvětšování a zpřesňování již zhotoveného otvoru, např. předvrtaného, nebo předlitého.

Nástrojem při vrtání je vrták, ten vykonává hlavní řezný pohyb, kterým je otáčení a zároveň se ručním, nebo strojním pohybem posouvá do řezu. K vrtání děr do plného materiálu můžeme v závislosti na jeho druhu použít některý z těchto vrtáků: a) Šroubovitý – nejběžněji používaný v běžné strojírenské praxi. Podle úhlu hrotu a stoupání šroubovice se používají pro vrtání různých materiálů. b) Kopinatý – jeden z nejstarších vrtáků. Pracuje nepřesně a dnes se prakticky používá jen výjimečně pro vrtání děr o velmi malém průměru (do asi 0,5 mm) c) Dělový – má zvláštní uplatnění při vrtání dlouhých, přesných a přímých děr na soustruhu. Jak již název napovídá, používá se i ve zbraňové výrobě pro přípravu polotovarů hlavní. d) Středící – používají se pro navrtávání středících důlků, vyznačují se značnou tuhostí. e) Korunkový – dnes již používaný výjimečně. Ve strojírenské výrobě se používá pro vypichování děr v tenkostěnných odlitcích. Jeho modifikace se ve spojení se šroubovitým vrtákem používá pro vrtání děr do dřeva o větších průměrech. f) Trojboký – pro vrtání skla a velmi tvrdých austenických ocelí. g) Kruhostředný

50

Obr. 54: Druhy vrtáků Šroubovité vrtáky se vyrábějí: a) S válcovou stopkou - obvykle do průměru 20 mm b) S kuželovou stopkou

Obr. 55: Stopky vrtáků Vrtáky s válcovou stopkou se upínají do tříčelisťových sklíčidel, která jsou k vřetenu vrtačky připevněna pomocí kuželového upínacího trnu, nebo na závit. Přesnější uložení ve vřetenu vrtačky zaručují kuželové stopky s tzv. Morseovým kuželem. Morseův kužel se vyrábí celkem v 7 normalizovaných velikostech (velikost 0 - 6). Pro použití vrtáku o jiné velikosti stopky než má vřeteno vrtačky se používají tzv. redukční vložky. Vrták je při práci unášen především třením, které vzniká mezi stopkou a dutinou vřetena vrtačky. Nástroje s kuželovou stopkou uvolňujeme z vřetena nebo redukčního pouzdra pomocí vyrážecího klínu.9 Stolní vrtačka Jednoduché stolní vrtačky bývají určeny pro vrtání děr do průměru maximálně 20 mm. Některé modely i méně. Disponují možnosti volby rychlosti otáček vřetena, které je nejčastěji realizované 9


51

pomocí stupňovitých řemenic. Posuv vřetena bývá výhradně ruční. Tyto vrtačky jsou oblíbené pro poměrně kompaktní rozměry a snadnou obsluhu.9 Sloupová vrtačka Jsou určeny pro vrtání do větších a velkých obrobků. Obvykle disponují ručním i strojním posuvem vřetena a převodovou skříní, která umožňuje stupňovitou změnu otáček vřetena. V sériové a hromadné výrobě se uplatňují i další druhy speciálních, nebo několikavřetenových vrtaček, které se však do puškařské dílny nehodí kvůli vysoké ceně a značným rozměrům. Další možností vrtání je použití soustruhu nebo frézky. Nejdůležitější částí vrtačky je: 1. vřeteno 2. upínací plocha/y9

Obr. 56: Stolní a sloupová vrtačka Frézky Jedna z nejpoužívanějších obráběcích metod je frézování. Nástrojem při frézování bývá mnohabřitý nástroj - fréza. Ta vykonává otáčivý pohyb a obrobek se se rovnoměrně posouvá tak, aby jednotlivé zuby frézy postupně přicházely do záběru a odřezávaly třísku. Pohyb obrobku je posuvný, může být přímočarý nebo kruhový. Frézováním je možné obrábět jednoduché i složité rovinné plochy, závity, rotační plochy a různé drážky. S nástroji je nutno zacházet s velkou zodpovědností a opatrností, neboť jsou poměrně nákladné. Platí zde více než kde jinde pravidlo, že se špatnou nebo neudržovanou frézou nelze dosáhnout dobrých výsledků při práci. Podle konstrukce a druhu práce pro které jsou určeny se frézky rozdělují do tří základních skupin: 1. konzolové frézky 2. rovinné frézky 52

3. speciální frézky Nejrozšířenější a nejuniverzálnější frézky jsou tzv. konzolové. Používají se v kusové a malosériové výrobě pro obrábění malých a středně velkých součástí. Jejich charakteristickým znakem je svisle přestavitelná konzola s příčnými saněmi a podélným stolem s nímž lze obrobek nastavit do libovolné polohy vůči nástroji. Rozdělují se do tří základních skupin: 1. Svislé (vertikální) frézky – vřeteno mají ve svislé poloze. Vřeteno je zpravidla výškově přestavitelné. 2. Vodorovné (horizontální) frézky – mají vřeteno ve vodorovné poloze. 3. Univerzální frézky – mají stejnou konstrukci jako frézky vodorovné, ale jejich podélný pracovní stůl je možno natočit kolem svislé osy o 45° na obě strany. 4. Nástojářské frézky – mají pracovní stůl posuvný v podélném i svislém směru a současně otočný kolem svislé a vodorovné osy, rovnoběžné s vřetenem stroje.14 Pro použití v puškařské praxi se nejvíce hodí nástrojářské, případně svislé frézky díky jejich veliké variabilitě.

Obr. 57: Vodorovná, univerzální a svislá konzolová frézka

14 SOUČEK, František. Technologie 1 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1995. 180 s

53

Frézovací nástroje – frézy se rozdělují podle několika kritérií: 1. Podle ploch na nichž jsou vytvořeny zuby: a) Válcové b) kuželové c) čelní •

válcové

•

kuželové

d) kotoučové e) tvarové •

zaoblovací vypuklé, nebo vyduté

•

úhlové

•

modulové

•

na závity

•

na ozubení

Obr. 58: Různé druhy fréz

f) speciální – tvar zubu je upraven, dle požadovaného tvaru plochy 2. Podle poměru počtu zubů k průměru frézy: a) jemnozubé b) polohrubozubé c) hrubozubé 3. Podle způsobu upínání: a) nástrčné (s dírou) b) se stopkou, válcovou nebo kuželovou 4. Podle smyslu otáčení: a) pravořezné b) levořezné 5. Podle počtu dílů: a) celistvé

Obr. 59: Různé druhy fréz

b) s vyměnitelnými zuby (frézovací hlavy) c) dělené – vyrobeny ze dvou nebo několika dílů d) složené – jsou vždy sestaveny z několika fréz umístěných a upnutých vedle sebe na společném trnu14

14 SOUČEK, František. Technologie 1 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1995. 180 s

54

Soustruhy Soustružení je třískové obrábění materiálu. Nástrojem je jednobřitý soustružnický nůž. Hlavní pohyb je vždy otáčivý a vykonává ho obrobek. Nástroj vykonává posuvný pohyb buď ve směru osy obrobku (podélný posuv), nebo kolmo k ose obrobku (příčný posuv). Soustružením se obvykle zhotovují obrobky kulatého tvaru. Soustružnické nože se rozdělují: 1. Podle materiálu: a) nástrojová rychlořezná ocel b) slinuté karbidy c) keramické materiály d) diamantové nože 2. Podle tvaru a upnutí v nožovém držáku: a) radiální b) tangenciální c) kotoučové 3. Podle směru posuvu: a) pravé b) levé c) souměrné 4. Podle způsobu obrábění: a) ubírací b) zapichovací c) upichovací d) vyvrtávací e) tvarové 5. Podle charakteru obrábění: a) hrubovací b) hladící15

15 VYBÍRAL, Petr. Praktikum kovy. Brno: MU, 2007. 50 s.

55

Tvary soustružnických nožů: 1. hladící nůž 2. rohový nůž hladící pravý 3. rohový nůž hladící levý 4. ubírací nůž stranový levý 5. ubírací nůž stranový pravý 6. zapichovací nůž pravý 7. upichovací nůž oboustranně osazený 8. zapichovací nůž levý 9. ubírací nůž přímý 45° levý 10. ubírací nůž přímý 60° pravý 11. nabírací nůž 12. ubírací nůž ohnutý pravý

Obr. 60: Tvary soustružnických nožů

13. ubírací nůž ohnutý pravý 14. ubírací nůž ohnutý levý 15. závitový nůž hřebínkový 16. zaoblovací nůž pravý 17. tvarový nůž 18. vnitřní ubírací nůž 19. rohový nůž zaoblovací pravý 20. rohový nůž zaoblovací levý 21. závitový nůž přímý 22. zaoblovací nůž vydutý levý 23. zaoblovací nůž vydutý oboustranný 24. vnitřní rohový nůž16 Pro upnutí soustružnických nožů se u soustruhů používá různých úpinek, nebo nožových hlav. Upnutí obrobku závisí na jeho tvaru velikosti a požadované přesnosti. Běžně se k upnutí obrobku na soustruhu používá: •

Univerzální sklíčidlo tří nebo čtyřčelisťové – nejběžnější způsob upnutí.

•

Mezi hroty – používá se pro větší obrobky a k dosažení vyšší přesnosti. Do obrobku se musí nejdřív z obou stran vyvrtat středící důlky s pomocí kterých se obrobek upne mezi dva hroty. Jeden hrot se upne do vřetena soustruhu a druhý do koníku.

•

Pomocí kleštin – nejčastěji se používá na automatech a revolverových soustruzích pro upnutí tyčového materiálu.

16 DOBROVOLNÝ, Bohumil . Soustružení kovů. Vyd. 1. Praha : STNL, 1961. 82 s.

56

Soustruhy se rozdělují na: •

Hrotové – pro obrábění rotačních ploch obrobků upnutých v hrotech, ve sklíčidle na trnech, upínací desce apod.

•

Univerzální hrotové soustruhy - mají velký rozsah otáček i posuvů. Disponují vodícím šroubem, který umožňuje řezat závity.

•

Čelní soustruhy - slouží k obrábění obrobků velkých průměrů a malé délky.

•

Revolverové soustruhy – pro tyto soustruhy je charakteristická revolverová hlava umožnující rychlou výměnu nástrojů při výrobě malých a středních sérií obrobků.

•

Svislé soustruhy – obrábí se s nimi obrobky jejichž průměr je větší než výška.

•

Poloautomatické soustruhy – nachází uplatnění ve středně sériové a velkosériové výrobě. Pracovní cyklus mají automatický, ale upnutí materiálu se provádí ručně.

•

Automatické soustruhy – samočinně opakují pracovní cyklus po obrobení součásti. Jejich uplatnění je ve velkosériové a hromadné výrobě.

Pro použití v puškařské praxi jsou pro svoji univerzálnost nejvhodnější univerzální hrotové soustruhy.15

Obr. 61: Soustruhy: 1 - hrotový, 2 revolverový, 3 – čelní, 4 - svislý

Obr. 62: Univerzální hrotový soustruh 15 VYBÍRAL, Petr. Praktikum kovy. Brno: MU, 2007. 50 s.

57

Brusky Při strojním broušení se jako nástroj používá nejčastěji brousící kotouč. Brousící kotouč je mnohobřitový řezný nástroj, jehož řezné břity tvoří tvrdá zrna brusiva. Zrna brusiva jsou uložena v pojivu brousícího kotouče. Při broušení dochází k oddělování velmi jemných třísek.14 Jednoduchá stojanová bruska Je to nejjednodušší brousící stroj, používaný k ručnímu dílenskému broušení a k ostření jednoduchých nástrojů. Použitím plstěných nebo drátěných kotoučů je možné i leštění. Jednoduchá stojanová bruska je v dílenském prostředí častým zdrojem úrazů. Vzhledem k ruční manipulaci s obrobkem totiž není možné vytvořit mezi strojem a pracovníkem ochranou stěnu. Při roztržení kotouče je tedy pracovník bez ochrany.14

Rovinná bruska

Obr.63: Stojanová bruska

Používají se především k broušení rovinných ploch. Pro použití v menší puškařské dílně jsou nejvhodnější tzv. rovinné brusky vodorovné. Jejich vřeteno je umístěno vodorovně a brousí čelem brousícího kotouče. Upínání obrobku na stůl brusky se provádí pomocí úpinek, svěráků, magnetických upínacích desek, nebo do zvláštních přípravků a dělících přístrojů. Stůl brusky koná vratný podélný pohyb a po každém zdvihu příčný posuv.14 Vodorovná rovinná bruska má tyto základní části: 1. lože 2. stůl 3. pracovní vřeteník 4. stojan Obr. 64: Vodorovná rovinná bruska 14 SOUČEK, František. Technologie 1 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1995. 180 s

58

4.4.6

Počítač

V dnešním technicky vyspělém světě, kdy se počítače staly nedílnou součástí našeho života, velmi dobře uplatníme osobní počítač i při takových tradičních pracích, jako jsou ty puškařské. Nejen, že se pro učitele odborného výcviků stává počítač v kombinaci s dataprojektorem didaktickou pomůckou, ale s pomocí tzv. CAD programů umožňuje velmi efektivně navrhnout téměř jakoukoliv strojírenskou součástku za takřka zlomek času. Dalším významným přínosem při připojení počítače k internetu je možnost efektivně vyhledávat nové a nové informace v tomto rozsáhlém oboru. Z nejběžněji používaných CAD programů lze například zmínit SolidWorks nebo AutoCad.

4.4.7

Montážní nářadí a přípravky

Zařízení potřebné k montáži a demontáži zbraní Šroubováky Používají se mimo jiné pro vyjmutí zámku zbraně a sejmutí doplňků pažby. Jejich velikost je nutno zvolit podle velikosti hlavy šroubu, abychom ji nepoškodili.14 Vyrážeče čípků Tvarem připomínají důlčíky, ale mají plochý konec. Pro různé zbraně je potřeba vlastnit různé průměry těchto vyrážečů. Drátěný mosazný kartáč viz kapitola „Kartáče“. Kleště Pro různé účely upotřebíme ploché kombinované a štípací kleště. Svěrka na hlavní pero Viz svěrky – pro stisknutí hlavního pera při jeho demontáži. Zařízení k čištění zbraní Co nejdříve po střelbě se musí zbraň náležitě vyčistit, neboť zplodiny vznikající při výstřelu mají značně korozivní účinky. Při běžném čištění po střelbě se čistí nejen hlaveň ale i ostatní části zbraně, které se zplodinami výstřelu přišly do styku. Bývají to například úsťové nástavce, čelo závěru atd. 14 SOUČEK, František. Technologie 1 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1995. 180 s

59

K čištění se používají různé pomůcky, kterými se nanáší čistící a konzervační prostředky. Mezi nejdůležitější čistící pomůcku patří tzv. vytěrák. Jedná se o dostatečně dlouhou tyč z měkkého materiálu, obvykle dřeva, plastu nebo mosazi na kterou se připevňuje buď čistící kartáček nebo tzv. ježek (zubatý nástavec pro přichycení čistícího hadru). Dále je třeba mít v puškařské dílně k dispozici odmašťovací prostředek, např. denaturovaný líh a v neposlední řadě vhodný konzervant (olej, nebo vazelínu). Např. olej Konkor-101, WD-40 apod. 4.4.8

Ochranné pracovní pomůcky

Jsou voleny podle charakteru vykonávaných prací. Patří sem: •

Ochranné brýle nebo obličejový štít – pro práci na všech točivých strojích a při ručním sekání.

•

Pracovní rukavice – pro manipulaci s plechy a obrobky, které mají ostré hrany. Případně při svařování a práci s horkými předměty.

•

Ochranné kryty strojů – bývají součástí strojů, mohou být na stroji původní, nebo dodatečně montovány. Slouží ke zvýšení bezpečnosti při obsluze.

•

Háčky na odstraňování třísek – nezbytné u většiny točitých strojů, které pracují s kovy. Kovové třísky lidově nazývané „špony“ jsou velmi ostré a mnohdy i velmi horké. Nepříjemné zranění při neopatrné manipulaci je dílem okamžiku.

4.4.9

Úklidové pomůcky

Do této kategorie spadají různé lopaty, lopatky, smetáky, kbelíky a hadry na podlahu. Jak je již uvedeno v kapitole 4.4.4, může se velmi dobře využít k úklidu dřevěných pilin i nějaký druh průmyslového vysavače, nebo jednoduchého vysavače na popel. Pro odklízení třísek je výhodné zaměnit plastovou lopatku za plechovou. Třísky jsou totiž velmi ostré a běžné umělohmotné lopatky v krátké době zničí. 4.4.10 Hygienická zařízení Šatny Je u nich přímá návaznost na sprchy a umývárny. Musí od nich však být stavebně oddělené, oddělujícím prvkem musí být uzavíratelné dveře. Šatny musí být oddělené pro muže a pro ženy. Jednoho šatního místa nesmí používat dva pracovníci. Šatny musí být vybaveny lavicemi.9 9


60

Skříňky slouží k odkládání civilních oděvů žáků během výuky. Stejně jako pro žáky platí podobná pravidla pro šatnu vyučujících v odborném výcviku.

Umývárny a sprchy Musí být oddělené zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže. Musí zde být k použití teplá i studená voda.9 Toalety Musí být sedadlové splachovací oddělené zvlášť pro muže a ženy. Přístup do místnosti s pisoáry a kabinkami musí být veden řádně osvětlenou vytápěnou a odvětrávanou předsíní. Toalety též musí být větratelné.9 4.4.11 Trezor nebo trezorová místnost Slouží k ukládání rozpracovaných popř. kompletních zbraní, jejich doplňků podléhajících evidenci a případného střeliva do nich. Za bezpečné uložení zbraně je vždy zodpovědný její držitel. Ten dále zodpovídá za zabránění jejího zneužití, ztrátě nebo odcizení. Zákon o zbraních17 v § 58 „Zabezpečení zbraní a střeliva“ odstavec 2, 3 a 4 hovoří o zabezpečení většího množství zbraní, nebo střeliva jasně: „(2) Držené zbraně kategorie A, B nebo C uschované, uložené nebo uskladněné (dále jen "přechovávané zbraně") v počtu do 10 kusů nebo střelivo v počtu do 10 000 nábojů se zabezpečují uložením do uzamykatelné ocelové schránky nebo uzamykatelné ocelové skříně nebo zvláštního uzamčeného zařízení, pokud tato schránka, skříň nebo toto zařízení splňují technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na přechovávané zbraně kategorie B nebo C v počtu do 2 kusů nebo střelivo v počtu do 500 nábojů, které je však držitel těchto zbraní a střeliva povinen vhodně zabezpečit proti zneužití, ztrátě a odcizení. (3) Více než 10 přechovávaných zbraní nebo více než 10 000 nábojů se zabezpečuje v: 1. uzamykatelném skříňovém trezoru, pokud splňuje technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, nebo 2. uzamčené místnosti nebo samostatném objektu, pokud splňují technické požadavky stanovené 9 ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s. 17 Česko. ZÁKON 119/2002 Sb : O střelných zbraních a střelivu. In Sbírka zákonů ČR. 2002, 52, s. 1 - 59.

61

prováděcím právním předpisem. (4) Více než 20 přechovávaných zbraní kategorie A, B nebo C nebo více než 20 000 kusů střeliva se zabezpečuje v uzamčené místnosti, samostatném objektu nebo komorovém trezoru, pokud jsou chráněny elektronickým zabezpečovacím zařízením a pokud splňují technické požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.“17 Zbraně i střelivo je nutné ukládat odděleně a zvlášť uzamčené. Pokud to dovolí situace, je výhodné zbraň rozebrat na několik hlavních částí a též je uložit odděleně od sebe a uzamčené. Z praxe se osvědčilo tyto jednotlivé díly skladovat v látkových obalech, které je chrání před prachem a nečistotami. Z hlediska samotného uložení zbraní se jeví jako technicky výhodné zbraně ukládat ve vodorovné poloze. Při uložení svislém totiž zpravidla z vnitřního prostoru hlavně stéká konzervační olej do bicího ústrojí, což v extrémním případě může způsobit i jeho selhání.18 Dále je nutné respektovat § 58 „Zabezpečení zbraní a střeliva“ odstavec 6 zákona o zbraních: „(6) Přechovávaná zbraň musí být v nenabitém stavu, to znamená, že zbraň není nabita náboji v zásobníku, nábojové schránce, nábojové komoře hlavně nebo v nábojových komorách válce revolveru.“17 4.5

Zásady bezpečné manipulace s materiálními did. prostředky.

Při jakékoliv pracovní činnosti ve školních nebo výrobních prostorách je nutné, aby všichni přítomní pracovníci dodržovali všechny zásady BOZP a požární ochrany. V případě jejich porušování se neúměrně zvyšuje riziko úrazu, nebo vážné škody na majetku, proto je nezbytné, aby byly žáci již od začátku vedeni k důslednému dodržování těchto zásad a za jejich porušení se ukládaly přísné postihy. 4.5.1

Všeobecné zásady BOZP a požární ochrany při práci

Naše společnost vyžaduje zabývat se co nejvíce odpovědnou péčí o bezpečnost a hygienu práce. Do řešení otázek bezpečnosti ve školství se musí zapojit nejen vyučující, ale i samotní žáci, kteří se v průběhu studia seznamují se základními bezpečnostními a hygienickými předpisy. Jejich dodržování musí být během výuky pro žáky závazné.

17 Česko. ZÁKON 119/2002 Sb : O střelných zbraních a střelivu. In Sbírka zákonů ČR. 2002, 52, s. 1 - 59. 18 SOUČEK, František. Technologie 2 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1996. 120 s

62

Zde je uvedeno několik zásadních zásad BOZP a PO: •

Pracoviště udržujeme v maximální čistotě a pořádku.

•

Použité nářadí a hotové výrobky hned po práci očišťujeme a uklízíme na své místo.

•

Každé nářadí má své místo v pracovní skříňce nebo v pracovním stolu.

•

Ruční nářadí by mělo být svým tvarem ergonomicky vhodné.

•

Při práci s ručním nářadím musí být obrobek vždy řádně upnut.

•

Pro práci se vždy musí zvolit správná velikost a druh nářadí, které musí být nepoškozené a čisté.9

•

Při pohybu na pracovišti si musíme počínat opatrně, používat výhradně vykázaných cest, vchodů a východů.

•

Nezdržovat se v nebezpečném prostoru, nebo na pracovišti, kam nejsme pracovně přiděleni.

•

Musíme se plně a soustředěně věnovat té práci, která nám byla vedoucím přidělena!

•

Při práci nesmíme používat strojů, přístrojů a nářadí, které nám nebylo podle pracovního zařazení přiděleno.

•

Nesmíme uvádět do chodu stroje nebo zařízení, dokud se nepřesvědčíme, že tím nikoho neohrozíme na zdraví nebo životě.

•

Pohybujících se částí strojů se nesmíme dotýkat. Je nepřípustné provádět mazání, seřizování a opravy za chodu.

•

Závadu na stroji může odstraňovat pouze odborník k tomu určený a oprávněný.

•

Pokud jsou pro danou práci přiděleny, používej osobní ochranné pracovní prostředky.

•

Každou zjištěnou závadu, která by někoho mohla ohrozit na zdraví nebo životě, musíš ihned ohlásit svému vedoucímu.

•

Konzumace alkoholických nápojů, nebo jiných látek omezujících sebekontrolu před, nebo během pracovní doby je přísně zakázáno a je trestné!

•

Při práci nevyrušujeme své spolupracovníky např. „škádlením, žerty, hrami nebo hádkami“.

•

Ve vlastním zájmu oznamujeme vedoucímu sebemenší zranění, které se přihodilo nám, nebo naším spolupracovníkům.

9


63

•

Jsme povinni účastnit se pravidelných instruktáží prováděných v zájmu zvýšení BOZP, hygieny práce a požární ochrany a podrobit se stanoveným zkouškám a lékařským prohlídkám!

•

Nevykonáváme práci o níž máme důvodně za to, ze bezprostředně a vážně ohrožuje náš život nebo zdraví.19

•

Kouření je ve všech školských zařízeních dle §8 čl. 1b zákona 379/2005 Sb. zakázáno ve všech prostorách. Dále je zakazuje školní řád příslušné školy.

4.5.2

Hygiena práce

Pod tímto pojmem se rozumí dodržování hygienických předpisů na pracovištích, aby vytvářela pracovní pohodu, která by kladně ovlivňovala zdraví a pracovní výkonnost člověka. Pracoviště tedy musíme uspořádat tak, aby pracovníci byly ochráněni před škodlivými účinky pracovního procesu. A aby zároveň mohli využívat příznivé vlivy vnějšího prostředí. To znamená, že pracoviště musí mít vyhovující osvětlení, větrání a vytápění.9 Osvětlení Nejvýhodnějším a zároveň nejekonomičtějším je osvětlení denním světlem, nejlépe situovaným tak, aby nebyli pracovníci v letním období vystavení přímému slunci.9 Větrání a vytápění Ve všech pracovních prostorách musí být zajištěna dostatečná výměna vzduchu buď větráním, nebo přiváděním filtrovaného a ohřívaného vzduchu. Vytápěcí soustava se volí dle charakteru příslušného pracovního procesu. Důležitou vlastností otopného tělesa je konstrukce umožňující dobrou čistitelnost.9 Hygienická zařízení Mezi hygienická zařízení patří šatny, umývárny, sprchy a toalety. Všechna pracoviště musí být dále vybavena úklidovými místnostmi a zařízením pro poskytování pitné vody. Vzdálenost mezi pracovištěm a hygienickým zařízením, by měla být co nejkratší.9 Viz kapitola 4.4.10. 4.5.3

BOZP při manipulaci se zbraněmi a municí

Zde uvedené bezpečnostní zásady vycházejí ze stejného cíle a jsou aplikovaně zpracovávány 19 SEDLÁČEK, Ladislav. ZÁPISNÍK BEZPEČNOSTI PRÁCE. BLANSKO : Ladislav Sedláček, 2001. 42 s 9 ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s.

64

organizacemi, které používání zbraní organizují a spravují. Zásady bezpečné manipulace se zbraněmi tedy lze obecně formulovat takto: •

S každou střelnou zbraní zacházím vždy tak, jako kdyby byla nabitá. Toto pravidlo je nutné dodržovat bez výjimky i na vzduchovky a expanzní zbraně.

•

Bez svolení majitele nikdy neberu do ruky cizí zbraň.

•

Pokaždé, když vezmu zbraň do ruky, se přesvědčím, zda není nabita.

•

Nikdy nemířím do prostoru, kde by mohl výstřel někoho ohrozit nebo způsobit vážnou škodu na majetku. Při běžné manipulaci musí zbraň mířit do země nebo vzhůru. Pokud se nacházíme na střelnici, tak musí mířit do prostoru terčů.

•

Na volně přístupném místě nenechávám ani nenabitou zbraň bez dozoru.

•

Do pouzdra nikdy neukládám nataženou zbraň. Zbraně s vnějším kohoutem musí mít vždy kohout spuštěn. Zbraně se skrytým kohoutem se nosí nenatažené a bez náboje v nábojové komoře.

•

Při jakékoliv manipulaci nepokládám ukazováček na spoušť, pokud se nechystám bezprostředně vystřelit.

•

Do zbraně nabíjím vždy jen náboje, na které je konstruována. Nepoužívám náboje poškozené, zkorodované, nebo neznámého původu. Střelivo musí být suché a čisté.

•

Nošení a manipulace se zbraní se neslučuje s konzumací alkoholu nebo jiných látek, které omezují sebekontrolu. Mezi tyto látky patří kromě drog i některé léky.

•

Celou zbraň a zvláště hlaveň je nutné udržovat v čistotě.

•

Zbraň a střelivo se vždy ukládá odděleně, pod samostatným uzamčením.

•

Pokud je to možné, z uložené zbraně musí být oddělena a samostatně uložena důležitá součást, která ji učiní střelby neschopnou.

•

Zbraň, která není v dokonalém technickém stavu, nepoužívám.

•

Pokud nosím nabitou zbraň, nosím ji zajištěnou a odjišťuji ji až před zamýšlenou střelbou.

•

V případě, že má zbraň napínáček, použiji ho těsně před výstřelem. Pokud nebylo vystřeleno (typicky při výkonu myslivosti), napnutí zruším.

•

Po střelbě zbraň bezprostředně vybiji nebo zajistím.

•

Střelec je povinen brát v úvahu všechny okolnosti, které mohou ovlivnit bezpečnost střelby. Patří sem například: členitost terénu, viditelnost, možnost odrazu apod. Je nutné brát v úvahu i možné prostřelení překážky. V takovém případě může střela letět i několik stovek metrů!

•

Nemít nabitou zbraň v místnostech, které k tomu nejsou určeny: v dopravních prostředcích, 65

při ukládání či předávání druhé osobě nebo do opravy. •

Je nezbytně nutné respektovat znění bezpečnostních zásad uvedených v provozních řádech střelnic, sportovních klubů, mysliveckých klubů, výrobních podniků, prodejen a opraven zbraní.20

V posledních letech se v organizacích, kde se často manipuluje se zbraněmi, začíná používat tzv. vybíjecí zařízení. Toto zařízení slouží výhradně pro potřeby bezpečného nabíjení a vybíjení zbraně a v případě náhodného výstřelu k jeho bezpečné absorpci. Základní součástí tohoto zařízení je pancéřová trubka vyplněná absorpčním materiálem, který je schopen absorbovat energii střely a zabránit jí opustit bezpečný prostor této trubky.

Obr. 65: Vybíjecí zařízení

20 FRENZL, Jiří. Ruční palné zbraně. Zlín : Print Centrum a.s., 1996. 223 s.

66

5. Realita v Puškařských dílnách Jako modelová didaktická dílna byla vybrána dílna v ISŠ - COP Brno. Veškeré prezentované informace jsou tedy orientované právě na tuto dílnu. 5.1

Popis dílny

Tato dílna je uzpůsobená pro výuku až tří na sobě nezávislých pracovních skupin zároveň. Didaktická dílna se dá rozdělit na dvě pomyslné poloviny a to na část rukodělnou a část strojní. Na strojní část ještě navazují dveře do trezorové místnosti pro uložení zbraní. Sem však nemají žáci z bezpečnostních důvodů přístup. 5.1.1

Rukodělná část

Skládá se z vyvýšené katedry se třemi stanovišti učitelů odborného výcviku a z celkem třiceti pracovních stolů určených pro výuku žáků. Na každou pracovní skupinu připadá jedna rýsovací deska. Nechybí zde didaktické materiální prostředky jako jsou např. nástěnné výukové obrazy a makety částí zbraní.

Obr. 66: Celkový pohled na rukodělnou část

Obr. 67: Nástěnka s ukázkou vybraných druhů střeliva

Každý pracovní stůl žáka je vybaven základní sadou nářadí, která obsahuje: •

Sadu pilníků

•

Kladivo

•

Důlčík 67

•

Průbojník

•

Sekáč plochý

•

Sekáč křížový

•

Ruční rámovou pilu

•

Rýsovací jehlu

•

Ocelový kartáč

•

Ocelovou měrku

•

Zámečnický úhloměr

Obr. 68: Část nástrojů v pracovním stole žáka

Rýsovací deska Přesné orýsování je v puškařské praxi nezbytné, proto je pro každou skupinu k dispozici jedna rýsovací deska včetně příslušenství (výškoměr, perfektor, podložky atd.).

Obr. 69: Rýsovací deska Stojan na zbraně a pažby Odkládané rozpracované zbraně a pažby se odkládají do zvláštního stojanu, který zabraňuje jejich poškození a pádu.

Obr. 70: Stojan na zbraně a pažby

68

5.1.2

Strojní část

V této části jsou umístěny obráběcí stroje, které umožňují rozmanité obráběcí operace s vysokými nároky na přesnost. Stroje umístěné ve strojní části: Frézky UNITOS Zastoupené ve dvou kusech, jedna se zabudovaným digitálním odměřováním. Jedná se o velmi univerzální, přesné obráběcí stroje. K těmto strojům je k dispozici široké příslušenství.

Soustruhy

Obr. 71: Frézka UNITOS

Proma SPE - 1000PV O točné délce 1000mm univerzální soustruh s širokým využitím, vhodný i pro obrábění velmi dlouhých obrobků. TOS Trenčín SM 16 B. Poměrně kompaktní univerzální soustruh osazený čtyřčelisťovým sklíčidlem. I když nemá tak dlouhou točnou délku a výkon jako druhý soustruh, je často využíván pro zhotovování malých obrobků, kterých se v puškařské praxi najde mnoho.

Obr. 72: Univerzální soustruh SM 16 B 69

Pásová pila Bomar Ergonomic 190/230 Přítlak do řezu je zajištěn hmotností ramene s hydraulickou regulací rychlosti. Pila disponuje dvěma rychlostmi pilového pásu. Používaná k dělení kovových materiálů na polotovary.

Obr. 73: Pásová pila Bomar Ergonomic 190/230

Vrtačky Dvojitá stojanová se strojním posuvem pro vrtání větších nebo přesných průměrů a celkem 6 ks stolních od firmy Jihokov Hustopeče pro běžné vrtání.

Obr. 74: Stolní vrtačka Jihokov 70

Brusky Rovinná bruska Pro přesné broušení rovinných ploch. Společně se stojanovou bruskou je napojena na filtrační zařízení.

Obr. 75: Rovinná bruska

Stojanová bruska Slouží k broušení soustružnických nožů a vrtáků, je na ni možné připevnit několik druhů leštících kotoučů.

Pákové nůžky Velmi často využívané k rychlému dělení materiálu a stříhání plechových dílů.

Obr. 76: Pákové nůžky

71

Kout pro práci s oleji Vzhledem k časté potřebě pracovat s oleji nebo chemikáliemi je zde k tomuto účelu zřízen zvláštní stůl s chemicky stálou, nepropustnou deskou. Vzhledem k absenci digestoře je však možné pracovat pouze s méně nebezpečnými chemikáliemi. I tak je jako při každé podobné práci na místě opatrnost a nutnost důsledně dodržovat BOZP a hygienické zásady.

Obr. 77: Kout pro práci s oleji

5.1.3

Současná dílna

Současné uspořádání didaktické dílny není z didaktického ani praktického hlediska nejvhodnější.

Obr. 78: Prostorový pohled na současnou didaktickou dílnu

72

Hlavní negativa tohoto uspořádání Katedry jsou hned u sebe v rohu místnosti. Učitelé odborného výcviku tedy mají některé k sobě přidělené žáky poměrně daleko od sebe. Navíc na ně může být zastíněn výhled žáky jiných pracovních skupin. Tento nedostatek je částečně kompenzován umístěním kateder na 50cm vysoký stupínek. Nicméně to ale stále neupravuje problém se vzdáleností učitelů OV od svých žáků. Žáky může přílišná vzdálenost od učitelů OV svádět k zahálení, nebo k jiným činnostem nesouvisejících s výukou. Dalším, poněkud složitěji řešitelným problémem, je hluk a prach způsobený v největší míře obráběcími stroji umístěnými ve strojní části dílny.

Obr. 79: Půdorys současné didaktické dílny

5.2

Návrh přestavby

Předloženým návrhem přestavby se zlepší možnosti působení učitelů OV na žáky díky zkrácení vzdáleností mezi nimi. Učitelé OV jsou totiž v prostoru didaktické dílny lépe rozptýleni a z každé katedry je možné kontrolovat činnost žáků i v sousední skupině. V návrhu je spojitou červenou čárou naznačena možná trasa stavebního oddělení strojní části od rukodělné. Vzhledem k absenci stanoviště pro pedagogický dozor ve strojní části je nutné případnou přepážku realizovat z průhledného materiálu z důvodu možné vizuální kontroly činnosti žáků ve strojní části. Takové oddělení dvou základních částí by snížilo hlučnost a prašnost v rukodělné části, čímž by se podstatně zlepšily hygienické i praktické podmínky pro výuku. Dvě spojité modré čáry naznačují možné oddělení jednotlivých pracovních skupin žáků od sebe. Tyto „zástěny“ by bylo vhodné realizovat vhodnou neprůhlednou přepážkou, zhotovenou například 73

z překližky s protipožární úpravou.. Ideální výška zástěny by byla asi 200 – 220 cm od podlahy. Znatelným způsobem by od sebe odhlučnila jednotlivé pracovní skupiny. Mnohdy se při výuce stává, že jedna pracovní skupina zahájí práci jako je např. pilování a druhá ještě provádí instruktáž. V takové situaci se velmi zhoršují akustické podmínky na pracovišti a mnohdy není učitelovi OV dostatečně rozumět. Další výhodou tohoto oddělení by bylo zvýšení bezpečnosti při rizikových činnostech, např. při sekání. Žáci budou také méně rozptylováni prací ostatních pracovních skupin. Návrh přestavby byl projektován s podmínkou minimálních změn ve strojní části a tím i potřeby přestavby elektroinstalace.

Obr. 80: Půdorys navrhovaného uspořádání didaktické dílny

Obr. 81: Prostorový pohled na navrhovanou didaktickou dílnu 74

Další vybavení Vzhledem k přísným hygienickým normám není možné do didaktické dílny začlenit chemické lázně pro tzv. černění nebo hnědění. Jedinou možností by bylo tyto lázně umístit ve zvláštní speciálně větrané místnosti jinde v areálu školy.

Legenda k vizualizacím: Pracovní plocha pro žáky Katedry Vyvýšený stupínek Odkládací plochy Rýsovací desky Stroje Kout pro práci s oleji Ventilace Pákové nůžky

75

6. Legislativa Při výuce žáků v puškařské dílně je nutné, řídit se nejen příslušnými právními předpisy, ale také platnými předpisy souvisejícími s manipulací a uchováváním zbraní a jejich součástí. 6.1

Obecné předpisy platné pro vzdělávání žáků •

Školské zákony: ◦ Zákon č. 561/2004 ◦ Zákon č. 563/2004

•

RVP pro obor Puškař

•

Zákon č. 379/2005 Sb. Protikuřácký

•

Zákon č. 133/85 sb. O požární ochraně

•

Vyhláška č. 246/2001 sb. O stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru

•

Školní řád, řád odborného výcviku.

•

Dokumenty BOZP při odborném výcviku.

6.2 6.2.1

Zvláštní předpisy pro uchovávání zbraní a manipulaci s nimi Zákon 119/2001 Sb (Zákon o zbraních)

Plný název tohoto zákona je: „Zákon o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních).“17 Tento zákon mimo jiné upravuje práva a povinnosti držitelů zbraní nebo střeliva a možnosti nabývání vlastnictví, držení či nošení zbraně nebo střeliva. Nahrazuje tak zákon č. 288/1995 Sb. a jeho novelu zákon č. 13/1998 Sb.17

17 Česko. ZÁKON 119/2002 Sb : O střelných zbraních a střelivu. In Sbírka zákonů ČR. 2002, 52, s. 1 - 59.

76

6.2.2

NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 503/2005 Sb.

„Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 338/2002 Sb., o technických požadavcích pro zabezpečení přechovávaných zbraní nebo střeliva a o podmínkách skladování, přechovávání a zacházení s černým loveckým prachem, bezdýmným prachem a zápalkami, ve znění nařízení vlády č. 347/2003 Sb.“ Toto nařízení vlády pojednává o technických požadavcích pro zabezpečení přechovávaných zbraní nebo střeliva a o podmínkách skladování, přechovávání a zacházení s černým loveckým prachem, bezdýmným prachem a zápalkami.21

21 Česko. NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 503/2005 Sb.. In Sbírka zákonů ČR. 2005, 176, s. 9862.

77

7. Závěr Poté, co jsem navštívil a zmapoval místo, kde se mají připravovat budoucí odborníci, jsem si uvědomil, jak je má práce důležitá. A proto jsem se také zabýval návrhy zlepšení stávajících prostor didaktické dílny. Neméně důležitou roli hraje také fakt, že by výukové prostory měl projektovat někdo z oboru, aby rozuměl materiálnímu vybavení a také zásadám BOZP, ale přitom nezapomínal na ergonomii a ekologii pracovního prostoru. Domnívám se, že pokud budou prostory didaktické dílny vybaveny natolik, aby zaujaly budoucí puškaře, budou se na tento obor žáci stále hlásit a budou mít motivaci na sobě dále pracovat. Bohužel však nemůžu ovlivnit učitele odborného výcviku, kteří jsou pro motivaci žáků klíčovým článkem. A proto by všechny materiální didaktické prostředky, kterými se ve své práci zabývám, nebyly k ničemu bez kvalitních učitelů, na které by se měl klást zvlášť velký důraz. Svoji bakalářskou práci jsem rozčlenil na několik částí. Úvodní část se zmiňuje o školách, na kterých se vyučuje tento velmi specifický učební obor – puškař. A zároveň pojednává o bohaté historii tohoto oboru na našem území. Pro úplnost informací je zde uveden i profil absolventa. Cílem této práce byl metodický návod, jakými materiálními prostředky lze v současné době disponovat ke zvýšení účinnosti výchovně vzdělávacího procesu v předmětu odborný výcvik v oboru puškař. V teoretické části se proto práce soustředí na vymezení široké palety konkrétních materiálních didaktických prostředků, které je možné s úspěchem použít při výuce odborného výcviku tohoto oboru. V praktické části byl proveden rozbor současného stavu didaktické dílny pro obor puškař v ISŠ - COP Brno s popisem jejích hlavních částí. V navazující části praktické části práce byl vyprojektován návrh nového uspořádání některých částí didaktické dílny ke zvýšení účinnosti výchovně vzdělávacího procesu a ke zlepšení hygienických podmínek v této dílně.

78

8. Použité zdroje 1. ISŠ-COP Brno. Iss-copbrno.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-13]. Historie a současnost. Dostupné z WWW: . 2. SŠ - COPt Uherský Brod. Copt.cz [online]. 2007 [cit. 2011-02-15]. Historie školy . Dostupné z WWW: . 3. Národní ústav odborného vzdělávání. Nuov.cz [online]. 19.4.2010 [cit. 2011-04-11]. RVP Puškař. Dostupné z WWW: . 4. Národní ústav odborného vzdělávání. Nuov.cz [online]. 19.4.2010 [cit. 2011-04-11]. Profil absolventa. Dostupné z WWW: 5. LUGS, Jaroslav. RUČNÍ PALNÉ ZBRANĚ II.díl. Vydání I. Praha : Naše vojsko, n. p., 1956. 404 s. 6. ČADÍLEK, M. Didaktika praktického vyučování I. Brno: CERM, s.r.o., 2003. 104 s. 7. KONUPČÍK, Pavel. Didaktické technologie pro pedagogické pracovníky. Brno: MU, 2002. 101s 8. ČADÍLEK, M. Didaktika odborného výcviku technických oborů. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995, 134 s. ISBN 80-210-1081-9. 9. ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů. 1. vydání. Praha: SNTL, 1985. 87 s. 10. PECINA. P., PECINA, J. Materiály a technologie: dřevo. Brno: MU, 2006. 132 s. ISBN 80210-4013-0. 11. KŘÍBEK, Jan. Střelné Zbraně : část 2. druhé. Brno : PC-DIR, 1995. 147 s. ISBN 80-8589509-9. 12. Bosch Group. Bosch.cz : Domácí kutilství [online]. 2011 [cit. 2011-04-11]. Prospekty produktů. Dostupné z WWW: . 13. DREMEL. Dremeleurope.com : Univerzální nářadí s kabelem [online]. 2011 [cit. 2011-0411]. DREMEL 300 Series. Dostupné z WWW: . 14. SOUČEK, František. Technologie 1 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1995. 180 s 15. VYBÍRAL, Petr. Praktikum kovy. Brno: MU, 2007. 50 s. Dostupné z WWW: 16. DOBROVOLNÝ, Bohumil . Soustružení kovů : pomůcka k odb. školení soustružníků, k opakování učiva i pro praxi. Vyd. 1. Praha : STNL, 1961. 82 s. 17. Česko. ZÁKON 119/2002 Sb : O střelných zbraních a střelivu. In Sbírka zákonů České republiky. 2002, 52, s. 1 - 59. Dostupný z WWW: . 18. SOUČEK, František. Technologie 2 : učebního oboru puškař. Uherský Brod : SŠ-COPT Uherský Brod, 1996. 120 s 19. SEDLÁČEK, Ladislav. ZÁPISNÍK BEZPEČNOSTI PRÁCE. BLANSKO : Ladislav Sedláček, 2001. 42 s 20. FRENZL, Jiří. Ruční palné zbraně. Zlín : Print Centrum a.s., 1996. 223 s. 21. Česko. NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 503/2005 Sb.. In Sbírka zákonů ČR. 2005, 176, s. 9862. 79

9. Seznam ilustrací Obr. 1: Ročníková práce žáka 2.ročníku..............................................................................................5 Obr. 2: ISŠ - COP Brno........................................................................................................................6 Obr. 3: SŠ - COPt Uherský Brod..........................................................................................................7 Obr. 4: Dílna puškaře 16.století..........................................................................................................11 Obr. 5: Dílna pažbaře 16.století..........................................................................................................11 Obr. 6: Technologie II. Ing. František souček - přebal .....................................................................17 Obr. 7: Printscreen webových stránek výrobce CZUB......................................................................18 Obr. 8: Výukový obraz SAMOPAL vz. 58.........................................................................................18 Obr. 9: Explozivní nákres pistole TT-33 Tokarev...............................................................................19 Obr 10: Funkční řez samopalu vz. 58.................................................................................................19 Obr. 11: Bezdrátový ovladač prezentací.............................................................................................20 Obr. 12: Zpětný projektor Meotar......................................................................................................21 Obr. 13: Ocelové měřítko...................................................................................................................24 Obr. 14: Posuvné měřítko...................................................................................................................24 Obr. 15: Třmenový mikrometr............................................................................................................25 Obr. 16: Univerzální úhloměr.............................................................................................................25 Obr. 17: Obloukový úhloměr.............................................................................................................25 Obr. 18: Základní nářadí pro orýsování..............................................................................................26 Obr. 19: Základní části a druhy zubů pilníků.....................................................................................28 Obr. 20: Základní druhy jehlových pilníků........................................................................................28 Obr. 21: Brusné pilníky......................................................................................................................28 Obr. 22: Základní tvary pilníků..........................................................................................................29 Obr. 23: Čištění pilníku ocelovým kartáčem......................................................................................29 Obr. 24: Pákové nůžky.......................................................................................................................31 Obr. 25: Okružní nůžky......................................................................................................................31 Obr. 26: Tabulové nůžky....................................................................................................................31 Obr. 27: Sekáče...................................................................................................................................31 Obr. 28: Průbojník a výsečník............................................................................................................32 Obr. 29: Ruční rámová pila................................................................................................................33 Obr. 30: Lupenková pila.....................................................................................................................33 Obr. 31: Pila ocaska............................................................................................................................34 Obr. 32: Pila čepovka.........................................................................................................................34 Obr. 33: Ruční rámová pila................................................................................................................34 Obr. 34: Správná výška svěráku.........................................................................................................35 Obr. 35: Výškově nastavitelný svěrák................................................................................................35 Obr. 36: Vložky do svěráku................................................................................................................35 Obr. 37: Různé druhy svěrek..............................................................................................................36 Obr. 38: Závitník s přímou drážkou...................................................................................................37 Obr. 39: Upevnění závitové čelisti.....................................................................................................38 Obr. 40: Dláta.....................................................................................................................................39 Obr. 41: Hoblík...................................................................................................................................40 Obr. 42: Ruční elektrická vrtačka.......................................................................................................42 Obr. 43: Ruční kotoučová pila............................................................................................................43 Obr. 44: Ruční přímočará pila............................................................................................................44 Obr. 45: Ruční vibrační bruska...........................................................................................................44 Obr. 46: Ruční rotační bruska.............................................................................................................45 Obr. 47: Ruční pásová bruska.............................................................................................................46 Obr. 48: Ruční pásová bruska upnutá k pracovnímu stolu.................................................................46 Obr. 49: Deltová bruska......................................................................................................................47 Obr. 50: Víceúčelová bruska..............................................................................................................47 Obr. 51: Horní frézka..........................................................................................................................48 80

Obr. 52: Mikronářadí..........................................................................................................................49 Obr. 53: Vysavač popela.....................................................................................................................50 Obr. 54: Druhy vrtáků.........................................................................................................................51 Obr. 55: Stopky vrtáků.......................................................................................................................51 Obr. 56: Stolní a sloupová vrtačka.....................................................................................................52 Obr. 57: Vodorovná, univerzální a svislá konzolová frézka...............................................................53 Obr. 58: Různé druhy fréz..................................................................................................................54 Obr. 59: Různé druhy fréz..................................................................................................................54 Obr. 60: Tvary soustružnických nožů.................................................................................................56 Obr. 61: Soustruhy: 1 - hrotový, 2 - revolverový, 3 – čelní, 4 - svislý...............................................57 Obr. 62: Univerzální hrotový soustruh...............................................................................................57 Obr.63: Stojanová bruska...................................................................................................................58 Obr. 64: Vodorovná rovinná bruska....................................................................................................58 Obr. 65: Vybíjecí zařízení...................................................................................................................66 Obr. 66: Celkový pohled na rukodělnou část.....................................................................................67 Obr. 67: Nástěnka s ukázkou vybraných druhů střeliva.....................................................................67 Obr. 68: Část nástrojů v pracovním stole žáka...................................................................................68 Obr. 69: Rýsovací deska.....................................................................................................................68 Obr. 70: Stojan na zbraně a pažby......................................................................................................68 Obr. 71: Frézka UNITOS....................................................................................................................69 Obr. 72: Univerzální soustruh SM 16 B.............................................................................................69 Obr. 73: Pásová pila Bomar Ergonomic 190/230...............................................................................70 Obr. 74: Stolní vrtačka Jihokov..........................................................................................................70 Obr. 75: Rovinná bruska.....................................................................................................................71 Obr. 76: Pákové nůžky.......................................................................................................................71 Obr. 77: Kout pro práci s oleji............................................................................................................72 Obr. 78: Prostorový pohled na současnou didaktickou dílnu.............................................................72 Obr. 79: Půdorys současné didaktické dílny.......................................................................................73 Obr. 80: Půdorys navrhovaného uspořádání didaktické dílny............................................................74 Obr. 81: Prostorový pohled na navrhovanou didaktickou dílnu.........................................................74

10. Seznam tabulek Tabulka 1: Základní druhy ručních nůžek..........................................................................................30 Tabulka 2: Ruční závitořezné nástroje................................................................................................38

81

11. Anotace 11.1.1 Česky Bakalářská práce "Projekt materiálního vybavení výukových prostor pro učební obor Puškař" poskytuje ucelený přehled o tradičním oboru puškař. V úvodní části představuje školy, ve kterých se tento obor vyučuje, a poté charakter tohoto oboru s jeho stručnou historií na území našeho státu. V hlavní části se práce zaměřuje na souhrn všech materiálních didaktických prostředků použitelných při výuce odborného výcviku v učebním oboru puškař; strojírenským zázemím počínaje, hygienickým konče. Současným stavem didaktické dílny v ISŠ - COP Brno se zabývá hlavní praktická část, kde je představena současná situace a kde jsou navržena možná zlepšení pro zefektivnění výchovně vzdělávacího procesu zde probíhajícího. 11.1.2 Anglicky Bachelor work „Project of material equipment of educational spaces for vocational education course Gunsmith“ offers comprehensive overview of the traditional course Gunsmith. In the preliminary part work introduces schools, where this course is taught, and the nature of this course with his brief history in Czech territories. In the main part work focuses on summary of all educational material instruments used in vocational training in course Gunsmith; from engineering to sanitary background. Main practical part deals with current state of educational workshops in ISŠ-COP Brno. There is characterization of current situation and there is proposed improvements designed for more effective educational process.

12. Klíčová slova 12.1 Česky odborný výcvik, didaktická dílna, vybavení dílny, puškař 12.2 Anglicky vocational training, educational workshops, workshop equipment, gunsmith

13. Bibliografický záznam HANSKUT, Petr. Projekt materiálního vybavení výukových prostor pro učební obor Puškař. Brno, 2011. 82 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 82

Prohlášení. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

Recommend Documents