v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům Zároveň děkuji PhDr. Mileně Šubrtové za rady a podněty, jimiž mi s vypracováním diplomové práce pomohla . ............................................... podpis

1

1. ÚVOD................................................................................................................. 4 2. ŽIVOTOPIS ................................................................................................... 5

3. BIBLIOGRAFIE.......................................................................................... 9 3.1 KNIHY, KNIŽNÍ PUBLIKACE A TEXTY .............................................. 9 3.2 SBORNÍKY POHÁDEK, SBORNÍKY S UKÁZKOU TVORBY.......................................... 10 3.3 ČASOPISECKÉ TEXTY ........................................................................................... 11 3.4 OMALOVÁNKY, VYSTŘIHOVÁNKY A LEPORELA ..................................................... 29 3.5 DIVADELNÍ TEXTY, FILMOVÉ A ROZHLASOVÉ SCÉNÁŘE ......................................... 30 3.6 PŘEKLADY ........................................................................................................... 31 3.7 ČÍTANKY............................................................................................................... 31

4. SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ........................................................ 32 5. ŽÁNROVÁ SKLADBA TVORBY HANY DOSKOČILOVÉ ............................................................................................ 35

5.1 POHÁDKY ............................................................................................................. 36 5.2 PŘÍBĚHOVÁ PRÓZA ZE ŽIVOTA DĚTÍ ...................................................................... 37 5.3 BÁJE .................................................................................................................... 37 5.4 POVĚSTI ............................................................................................................... 37 5.5 ŽIVOTOPISNÁ PRÓZA ............................................................................................ 38 5.6 PRÓZA S PŘÍRODNÍ TÉMATIKOU ............................................................................ 38

6. POHÁDKY.................................................................................................... 39 6.1 POHÁDKY PRO DĚTI, MÁMY A TÁTY ....................................................................... 39 6.2 MICKA Z TRAFIKY A KOCOUR PIVODA................................................................... 44 6.3 POSLEDNÍHO KOUSNE PES ................................................................................... 45 6.4 O MAMĚ ROMĚ A ROMSKÉM PÁMBÍČKOVI ............................................................ 49 6.5 POHÁDKY O KRTKOVI........................................................................................... 52 6.6 ZÁVĚR .................................................................................................................. 57

7. PŘÍBĚHOVÁ PRÓZA ZE ŽIVOTA DĚTÍ ................................ 59 7.1 KOMPOZICE.......................................................................................................... 60 7.2 VYPRAVĚČ ........................................................................................................... 60 7.3 ARCHITEKTONIKA ................................................................................................. 61 7.4 PROSTŘEDÍ .......................................................................................................... 62 2

7.5 POSTAVY.............................................................................................................. 65 7.6 JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY ...................................................................................... 70 7.7 ZÁVĚR .................................................................................................................. 74

8. BÁJE A POVĚSTI .................................................................................... 76 8.1 DIOGENÉS V SUDU, DAMOKLŮV MEČ .................................................................... 76 8.2 GOLEM JOSEF A TI DRUZÍ ..................................................................................... 80 8.3 ZÁVĚR .................................................................................................................. 83

9. PRÓZA S PŘÍRODNÍ TÉMATIKOU ........................................... 84

10. ŽIVOTOPISNÁ PRÓZA .................................................................... 86 11. ČÍTANKY ................................................................................................... 91

11.1 TEXTY HANY DOSKOČILOVÉ V ČÍTANKÁCH PRO 1. STUPEŇ ............................... 91 11.1.1 ČÍTANKY PRO 1. ROČNÍK ................................................................................... 92 11.1.2 ČÍTANKY PRO 2. ROČNÍK ................................................................................... 92 11.1.3 ČÍTANKY PRO 3. ROČNÍK ................................................................................... 93 11.1.4 ČÍTANKY PRO 4. ROČNÍK ................................................................................... 94 11.1.5 ČÍTANKY PRO 5. ROČNÍK ................................................................................... 95 11.2 ČÍTANKY, NA NICHŽ SE HANA DOSKOČILOVÁ PODÍLELA..................................... 98 11.2.1 ČÍTANKA 3 .................................................................................................... 98 11.2.2 UČÍME SE ČÍST............................................................................................ 100 11.3 ZÁVĚR.............................................................................................................. 106

12. ILUSTRACE A ILUSTRÁTOŘI ................................................. 107

13. ZÁVĚR ....................................................................................................... 112 PRAMENY ............................................................................................................. 115 POUŽITÁ LITERATURA..................................................................................... 118

RÉSUMÉ ........................................................................................................... 122

3

1. ÚVOD Od vydání knižní prvotiny 1 Hany Doskočilové uplynulo v letošním roce již 45 let. Letos v létě autorka také oslaví významné životní jubileum. Jedná se o dlouhé tvůrčí období, v němž měla možnost ovlivňovat více generací dětských čtenářů. I přes obsáhlý bibliografický seznam zůstává ve své tvorbě stále aktivní, nachází nová témata, s nimiž za dětmi přichází. Přichází a nebojí se oslovovat děti, které vyrůstají ve velice odlišných dobových kulisách. Rozsáhlá literární tvorba Hany Doskočilové je určena především dětem mladšího školního věku, v některých případech předškolákům. S úryvky textů z jejích knih se setkáme v čítankách pro žáky prvního stupně základní školy, na sestavení některých čítanek se dokonce sama aktivně podílela. V hodinách čtení a literární výchovy tedy učitelé prvního stupně s jejími texty pracují. Ať již prostřednictvím zmiňovaných ukázek v čítankách, či s některou z jejích knih v rámci mimočítankové

četby. Dříve i s texty časopiseckými, kdy se na některých školách v hodinách čtení hojně využívaly dětské literární časopisy, Mateřídouška a Ohníček, které byly povinně žáky plošně odebírány. Mezi tvorbou Doskočilové najdeme i díla, jež svým obsahem přesahují rámec literární výchovy a mohou být využity ve výuce dalších předmětů na prvním stupni. Například originální vyprávění o dětství známých vědců a umělců z oceňované knihy Když velcí byli kluci může vhodně doplnit hodiny přírodovědy, vlastivědy, hudební výchovy. Stejně tak zpestřením a inspirací pro hodiny slohu a výtvarné výchovy může být cyklus článků v časopisu Ohníček, v nichž si spisovatelka vymýšlí příběhy nad obrazy slavných malířů (vycházelo v letech 1982 – 1984, Ohníček – ročník 33. – 34.). 1

Pohádky pro děti, mámy a táty. Praha:SNDK, 1961.

4

Ve své diplomové práci se budu věnovat tvorbě Hany Doskočilové pro děti. Sestavím co nejúplnější bibliografii, z níž bude možno dále vycházet, např. pro přehled žánrových oblastí, kterým se Doskočilová věnuje. Dále se budu věnovat literárněteoretické interpretaci pohádek, próz ze života dětí a ostatních prozaických útvarů. Pokusím se najít charakteristické prvky autorčiny tvorby. Zajímavé bude i srovnání časopiseckých a knižních verzí próz, jež vyšly v obojí podobě, a srovnání verzí knih, jež vyšly v reedici po roce 1989, s jejich předlistopadovým vydáním. Nakonec se také zaměřím na čítanky pro první stupeň základní školy, na to jak prezentují tvorbu Hany Doskočilové, jak je v nich zastoupena a jak se Doskočilová zhostila vytvoření nové čítanky.

2. ŽIVOTOPIS

5

Nepřehlédnutelná současná autorka próz pro děti se narodila 11.7. 1936 v Jihlavě. Dětství strávila v Telči a Znojmě, zde také roku 1954 odmaturovala na jedenáctileté střední škole. Po maturitě pracovala jako úřednice. Nejprve jako fakturantka a mzdová účetní Uhelných skladů v Jihlavě (1954-1956). Posléze v Praze, kde od roku 1956 trvale žije. Zde byla zaměstnána jako písařka Encyklopedického institutu ČSAV (konkrétně opisovala hesláře pro Příruční slovník naučný), později účetní prezídia ČSAV. V letech 1958 – 1972 působila ve Státním nakladatelství dětské knihy (Albatrosu), a to jako sekretářka, korektorka, tisková a literární redaktorka v předškolním oddělení. Na toto své profesní období vzpomíná následovně: „Sídlili jsme tenkrát ve starém domě na Smíchově2, redakce datlovala na psacích strojích z roku flinta a celá účtárna měla k dispozici pouze tři ruční kalkulačky. Ale všichni jsme byli na své nakladatelství jaksepatří pyšní, od pana ředitele až po telefonistku v centrále.“3 Od roku 1972 je spisovatelkou na volné noze a věnuje se tvorbě pro děti. Významná je její spolupráce s dětskými časopisy z vydavatelství Mladá Fronta, konkrétně Mateřídouškou a Ohníčkem, okrajově Sluníčkem. V redakční radě Mateřídoušky působila v letech 1969-1974. V šedesátých letech psala příspěvky o knížkách pro děti do časopisů Vlasta, Předškolní výchova a Vedoucí pionýrů. Od roku 1966 spolupracovala s nakladatelstvím Artia, pro něž psala texty k obrázkovým publikacím, a autorsky se podílela na pohádkových sbornících. Vedle vlastní literární tvorby textem doprovodila mnohé omalovánky, vystřihovánky a leporela. Velká část tvorby Hany Doskočilové je spojena s postavou Krtka ilustrátora Zdeňka Milera. Díky tomuto fenoménu a úspěchu titulu Diogenés v suduse s jejím jménem mohou setkat čtenáři skoro po celé Evropě. Její texty byly 2 3

Staropramenná ulice. Krejčová, Š., Šalamon, P. : 55 let Albatrosu.Albatros 2004, s. 3.

6

přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovinštiny, lužické srbštiny, dánštiny, švédštiny, finštiny a islandštiny. Je autorkou tří scénářů k animovaným filmům o Krtkovi a několika absolventským filmům studentů VŠUP. Film Krtek a zelená hvězda byl vyznamenán na Festivalu kreslených filmů v Teheránu roku 1969. Naopak na základě scénářů k Večerníčkovým příběhům o Vodníku Česílkovi a Makové panence z pera Václava Čtvrtka převedla příhody těchto hrdinů do knižní podoby. Z audiovizuálních médií spolupracovala ještě coby začínající autorka s Československým rozhlasem a Československou televizí. Rozhlas odvysílal její zdramatizované pohádky (viz bibliografie str. ) a několik menších pohádek pro Hajaju. Roku 1969 pohádku Oslátko s copánkem uvedl i rozhlas ve Vídni. V Československé televizi se podílela na scénářích pro dětské vysílání Štěpánky Haničincové (např. Pohádková pošta se sovou Dalimilou a sůvičkou Nudličkou), připravila hodinové pohádkové pořady Akdá-hop (1963), Sedm zavřených dveří (1964) a šestidílný cyklus půlhodinek na téma přísloví z celého světa Pohádky malé harfy. Seriál sedmi původních hodinových pohádek odvysílala také televize v Polsku. Přispěla k vydání sbírek pohádek Pohádky na dobrou noc (1964), Povídali, že mu hráli (1969) a Pohádky pro všední dny i pro svátky (1973). Podílela se na vydání čítanky pro 3. ročník ZŠ v nakladatelství Scientia (1993). V témže nakladatelství vyšla v devadesátých letech série pomůcek pro literární výchovu na zvláštních školách s názvem Učíme se číst..., čerpající ze známých českých titulů literatury pro děti a mládež. V roce 1977 byla próza Eliška a táta Král vyhodnocena v Albatrosu nejlepší knihou roku. V poslední době byly oceněny Zlatou stuhou knihy O Mamě

7

Romě a romském pámbíčkovi (Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství, 2001) a Když velcí byli kluci (Cena knihovníků Klubu dětských knihoven SKIP, 1999, 2. místo). Roku 2002 jí byla jejím „domovským“ Albatrosem udělena cena „Albatros“ za celoživotní práci s dětskou knihou. V letošním roce je nominována na Zlatou stuhu za celoživotní přínos literatuře pro děti

a mládež, o jejímž udělení se rozhodne

v květnu, tzn. po uzávěrce této diplomové práce. Většinu svých děl vydává pod dívčím jménem Doskočilová, občanské jméno Hana Sekyrková používá zřídka. Některé články a fejetony publikuje pod šiframi –sek-, dah, had, či půvabným pseudonymem Prabába DOUŠKA. Hana Doskočilová je vdaná (manžel je knihovník), bezdětná.

8

3. BIBLIOGRAFIE 3.1 Knihy, knižní publikace a texty (řazeno chronologicky)

Pohádky pro děti, mámy a táty. SNDK 1961 Bydlím doma. SNDK 1966.

Červená lodička. Mladá fronta 1968.

Micka z trafiky a kocour Pivoda. Albatros 1971.

Kudy chodí malý lev. Albatros 1972. (2. vydání Amulet 2000). Medvědí pohádky. Albatros 1973. (2. vydání Olympia 1999). Zvířátka z celého světa. Albatros 1973. Zvířátka z lesa. Albatros 1974.

Drak Barborák a ztracený král Kulajda. Albatros 1974.

Posledního kousne pes: A dalších 24 přísloví v pohádkách. Albatros 1975. (2. vydání Albatros 1986, 3. vydání Albatros 2001).

Ukradený orloj. Albatros 1976. (2. vydání Amulet 1999). Kuk! Na zelené louce kluk. Albatros 1976.

Eliška a táta Král. Albatros 1977. (2. vydání Albatros 1989, 3. vydání Albatros 2006).

Dva dědečci z Dlouhé Míle. Albatros 1978.

Jak se vychovává papoušek. Albatros 1978. Fánek a Vendulka. Albatros 1980.

Krtek v sedmém nebi. Albatros 1982. Chaloupka z marcipánu. Artia 1983.

Petr a Hanka chystají překvapení. Spolu s Markétou Zinnerovou a Oldřichem Černým. Albatros 1983.

Pohádky na dobrý den. Albatros 1984.

Diogenés v sudu: a dalších dvacet známých příběhů z doby dávné a nejdávnější. Albatros 1985. (2. vydání Albatros 1987).

Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty. Albatros 1987. My a myš. Albatros 1988.

Kuba a rozbité koleno. Albatros 1989.

9

Pejskování s Polynou. Albatros 1990. (2. vydání Albatros 2000). Jablíčko. Albatros 1990.

Damoklův meč: a další známé příběhy z doby dávné a nejdávnější. Albatros 1991.

Jak Krtek zachránil zajíčka. Albatros 1991. Krtek a paraplíčko. Albatros 1991.

Jak Krtek uzdravil myšku. Albatros 1993. Golem Josef a ti druzí. Albatros 1994.

Krtek a orel. Albatros 1996.

Miler, Zdeněk: Dětem Zdeněk Miler a Krtek. Vypravuje Hana Doskočilová. Praha: Albatros, 1996.

Čtvrtek, Václav: Maková panenka. Původní text pro knižní vydání upravila Hana

Doskočilová. Albatros 1996.

Krtek v zimě. Albatros 1998.

Krtek a zelená hvězda. Albatros 1998. Když velcí byli kluci. Amulet 1999. Šimsa. Albatros 1999.

O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi: Dvanáct romských přikázání, jak je svým dětem vypravují romské maminky. Amulet 2001. Krtek a maminka. Albatros 2002.

Krtek a televize. Knižní klub 2004.

Čtvrtek, Václav: Vodník Čepeček. Podle televizních večerníčků a rozhlasových

scénářů napsala Hana Doskočilová. Albatros 2004.

Čtvrtek, Václav: Maková panenka a motýl Emanuel. Albatros 2005.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Albatros 2005.

3.2 Sborníky pohádek, sborníky s ukázkou tvorby Závadová, Kateřina: Pohádková abeceda z Albatrosu. Albatros 2004, s. 24, 38, 42, 43.

Závadová, Kateřina: To nejlepší z večerníčků. Albatros 2005, s. 21-25 (Jak uvízla v leknínu).

10

Závadová, Kateřina: To nejlepší z večerníčků. Albatros 2005, vodník Čepeček málem přišel o housličky).

s. 26-32 (Jak

Zábrodská, Stanislava: Gabriela Dubská dětem. Knižní klub 2005, s. 50-52 (Kudy chodí malý lev).

Olga Hejná: Pohádky na dobrou noc. SNDK 1964. Pohádka o snu. s. 66-68.

Olga Hejná: Povídali, že mu hráli. Albatros 1969.

Loudavá želví pohádka. s. 100.

Kozí pohádka o sluníčku. s. 102. Malá hadí pohádka. s. 104.

Úplně malá sloní pohádka. s. 105.

Dvě pohádky o tom, proč bizoni nosí hlavu nízko nad zemí. s. 106.

Pohádky Mateřídoušky. Mladá fronta 1971.4

Pohádky pro všední dny i pro svátky. Albatros 1973.

3.3 Časopisecké texty 1961

Pohádka o moři a louži. Mateřídouška, roč. 17, č. 6, s. 8-9. Pohádka o oslátku. Mateřídouška, roč. 17, č. 8, s. 7.

1962

Pohádka o snu. Mateřídouška, roč. 18, č. 11, s. 6.

1963

Tajemství. Mateřídouška, roč. 19, č. 4, s. 2-3.

1966

Docela malá žirafí pohádka. Mateřídouška, roč. 23, č. 1, s. 8. Kozí bajka o sluníčku. Mateřídouška, roč. 23, č. 2, s. 13. Malá hadí bajka. Mateřídouška, roč. 23, č. 2, s. 13.

Úplně malé sloní povídání. Mateřídouška, roč. 23, č. 4, s. 13.

1967

Lev má zlatou hřívu. Sluníčko, roč. 1, č. 1, s. 5-6. Odkaz uveden v medailonu v časopise Zlatý máj - jšr: Galerie autorů literatury pro děti a mládež: Hana Doskočilová. In: Zlatý máj, 1971, č. 7. Ostatní zdroje (Slovník české literatury 1970-1981, Stehlíková: Osobnosti Znojemska) jej mechanicky opisují. 4

11

Loudavá želví pohádka. Mateřídouška, roč. 23, č. 11, s. 10.

1968

Pštros má ocas s krásným peřím. Sluníčko, roč. 1, č. 9, s. 19.

Jak se vychovávají malí medvědi. Sluníčko, roč. 1, č. 10, s. 4-6.

Jak medvěda Barnabáše rozbolela záda. Mateřídouška, roč. 24, č. 12, s. 2-4.

1969

Sluníčko vypráví: Kdopak viděl čápa, jak se klouže na zamrzlém rybníku? Sluníčko, roč. 2, č. 6, s. 8-9.

1970

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z Indie: Mlhu nerozptýlíš vějířem. Mateřídouška, roč. 27, č. 1, s. 2-4.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím ze Španělska: Posledního kousne pes. Mateřídouška, roč. 27, č. 2, s. 2-4.

Ovečka s černou skvrnou. Sluníčko, roč. 4, č. 2, s. 20-21.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z kalmyckých stepí: Hlupáka se neptej, poví sám. Mateřídouška, roč. 27, č. 3, s. 2-5.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z Itálie: Kdo nechce šít, ten ztratí jehlu i náprstek. Mateřídouška, roč. 27, č. 4, s. 22-25.

1971

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z Rumunska: Než se Ioan dostal k Pánubohu, rozebrali si ho svatí. Mateřídouška, roč. 26, č. 5, s. 22-24.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z Dánska: S plnou pusou nemůžeš pískat. Mateřídouška, roč. 26, č. 6, s. 22-24.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z Ameriky: Samá práce, žádný hraní,

žádná legrace – a z malýho Jacka je hloupej kluk. Mateřídouška, roč. 26, č. 7, s. 22-25.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím ze staré Anglie: ...vždyť přece kočka se smí dívat na krále. Mateřídouška, roč. 26, č. 8, s. 22-25.

POPŘÍSLO aneb pohádka s eskymáckým příslovím z Čukotky: Měsíc v moři neulovíš. Mateřídouška, roč. 26, č. 9, s. 22-25.

POPŘÍSLO aneb pohádka s příslovím z Konga: Vzdálené bubny lépe zní. Mateřídouška, roč. 26, č. 10, s. 22-24.

12

POPŘÍSLO aneb pohádka s francouzským příslovím: Je to pořád ta stejná Jeanetta, jenom je jinak učesaná. Mateřídouška, roč. 26, č. 11, s. 24-27.

POPŘÍSLO aneb pohádka s japonským příslovím: Co sám dobrého učiníš, to pusť po řece a víckrát toho nevzpomeň. Mateřídouška, roč. 26, č. 12, s. 22-24.

1972

Vánoční pohádka o podivném jméně. Mateřídouška, roč. 28, č. 4, s. 8-10.

1973

Ukradený orloj: Detektivní čtení na dvanáct pokračování pro děti od pěti. Mateřídouška, roč. 30, č. 1, s. 15-18 (románová příloha, s. 1-8).




1974









Dva dědečci z dlouhé míle: O brýlích. Mateřídouška, roč. 31, č. 1, s. 28.

13

Proč má pejsek studený nos. Mateřídouška, roč. 31, č. 1, s. 30.

Dva dědečci z dlouhé míle: Poslední desetikoruna. Mateřídouška, roč. 31, č. 2, s. 28.

Dva dědečci z dlouhé míle: Autobus. Mateřídouška, roč. 31, č. 3, s. 28. Copak stojí liščí kožich? Mateřídouška, roč. 31, č. 3, s. 28-29.

Dva dědečci z dlouhé míle: V divadle. Mateřídouška, roč. 31, č. 4, s. 28.

1975

Dva dědečci z dlouhé míle: Špaček na višních. Mateřídouška, roč. 31, č. 5, s. 28.

Dva dědečci z dlouhé míle: Nečekaná návštěva. Mateřídouška, roč. 31, č. 6, s. 28. Dva dědečci z dlouhé míle: Kukačky. Mateřídouška, roč. 31, č. 7, s. 28-29.

Dva dědečci z dlouhé míle: Džbánek bez ucha. Mateřídouška, roč. 31, č. 8, s. 28. Dva dědečci z dlouhé míle: Pudlíci. Mateřídouška, roč. 31, č. 9, s. 28.

Dva dědečci z dlouhé míle: V louži poznáš přítele. Mateřídouška, roč. 31, č. 10, s. 28.

Dva dědečci z dlouhé míle: Pohled z okna. Mateřídouška, roč. 31, č. 11, s. 28. Pan Křeček z Křečkova. Mateřídouška, roč. 31, č. 11, s. 3-5.

Dva dědečci z dlouhé míle: Zlatá divizna. Mateřídouška, roč. 31, č. 12, s. 28. Pohádka o oslátku. Mateřídouška, roč. 32, č. 2, s. XIV-XV přílohy. Žížalka. Ohníček, roč. 28, č. 1, s. 15.

1977

Standa. Ohníček, roč. 28, č. 2, s. 15.

Uvažuj, že jsi pes. Ohníček, roč. 28, č. 3, s. 15. Nádraží. Ohníček, roč. 28, č. 4, s. 15.

Jak se vypravují filmy. Ohníček, roč. 28, č. 5, s. 9. Cedulková okna. Ohníček, roč. 28, č. 6, s. 9.

Těšte se. Ohníček, roč. 28, č. 7, s. 10.

Jak balit (koho, co?) dárky. Ohníček, roč. 28, č. 8, s. 9.

1978

Cesta do Bagdádu. Ohníček, roč. 28, č. 9, s. 15. Škola u Holubů. Ohníček, roč. 28, č. 10, s. 15. Fíkus Ferda. Ohníček, roč. 28, č.11, s. 15.

Flek na stropě. Ohníček, roč. 28, č. 12, s. 15.

Někdy taky akvárium. Ohníček, roč. 28, č. 13, s. 15.

14

Záhada. Ohníček, roč. 28, č. 14, s. 15.

Případ s elektrickou zásuvkou. Ohníček, roč. 28, č. 15, s. 15. Průtržník lysý. Ohníček, roč. 28, č. 16, s. 15.

Růžový kakadu prince Saaba. Mateřídouška, roč. 34, č. 9, s. 6. Koníček Viléma Troníčka. Ohníček, roč. 28, č. 17, s. 15. Pohlednice. Ohníček, roč. 28, č. 18, s. 15. Koberec. Ohníček, roč. 28, č. 19, s. 15.

Nejkrásnější prázdniny. Ohníček, roč. 28, č. 20, s. 15. Cesty v oblacích. Ohníček, roč. 28, č. 21, s. 15. O vynálezcích. Ohníček, roč. 28, č. 22, s. 15. Gogos. Ohníček, roč. 28, č. 23, s. 15.

Pupalky. Ohníček, roč. 28, č. 24, s. 15.

1979

Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 36, č. 1, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Trojský kůň. Mateřídouška, roč. 36, č. 1, s. 22-23.

O jednom okně dokořán. Neobyčejné setkání s Ondřejem Sekorou. Vypráví papoušek Kubík. Ohníček, roč. 30, č. 1, s. 21-23.


Okénko moudré sovy: Babylónská věž. Mateřídouška, roč. 36, č. 2, s. 22-23.

Strach do kapsy. Neobyčejné setkání s Vladislavem Jirotkou. Vypráví medvědí strašidlo Barbucha. Ohníček, roč. 30, č. 2, s. 21-23.


Okénko moudré sovy: Kolumbovo vejce. Mateřídouška, roč. 36, č. 3, s. 22-23.

!Hvězdy! Nechte si okénko. Neobyčejné setkání s Eduardem Bassem. Povídá táta Klapzuba. Ohníček, roč. 30, č. 3, s. 21-23.


Okénko moudré sovy: Íkarův pád. Mateřídouška, roč. 36, č. 4, s. 22-23.

Dášeňka čili život štěněte. Neobyčejné setkání s Karlem Čapkem. Ohníček, roč. 30, č. 4, s. 21-23.

1980

Okénko moudré sovy: Newtonovo jablko. Mateřídouška, roč. 36, č. 5, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 36, č. 5, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Diogenés v sudu. Mateřídouška, roč. 36, č. 6, s. 28-29. 15


Okénko moudré sovy: Midasovy uši. Mateřídouška, roč. 36, č. 7, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 36, č. 7, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Norimberský trychtýř. Mateřídouška, roč. 36, č. 8,

s. 28-29.


Okénko moudré sovy: Buridanův osel. Mateřídouška, roč. 36, č. 9, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 36, č. 9, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Sfinga. Mateřídouška, roč. 36, č. 10, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 36, č. 10, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Prokrustovo lože. Mateřídouška, roč. 36, č. 11, s. 22-23.

Okénko moudré sovy: Narcis a víla Echó. Mateřídouška, roč. 36, č. 12, s. 24-25. Okénko moudré sovy: A přece se točí. Mateřídouška, roč. 37, č. 1, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 1, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Achillova pata. Mateřídouška, roč. 37, č. 2, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 2, s. 11-13. Tak dejme tomu delfín...Ohníček, roč. 31, č. 2, s. 21.

Okénko moudré sovy: Lišák Ferina. Mateřídouška, roč. 37, č. 3, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 3, s. 11-13.

Okénko moudré sovy: Utopie. Mateřídouška, roč. 37, č. 4, s. 28-29. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 4, s. 11-13. Tak dejme tomu slon... Ohníček, roč. 31, č. 4, s. 21.

Tak dejme tomu užovka... Ohníček, roč. 31, č. 6, s. 21. Tak dejme tomu pes... Ohníček, roč. 31, č. 8, s. 22.

1981

Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 5, s. 11-13. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 6, s. 11-13. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 7, s. 11-13. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 8, s. 15-17. Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 9, s. 11-13.

Fánek a Vendulka. Mateřídouška, roč. 37, č. 10, s. 11-14. Tak dejme tomu medvěd... Ohníček, roč. 31, č. 10, s. 27.

16

Dva Kubové, dvě rybičky a babička Klára. Mateřídouška, roč. 37, č. 11, s. 8-9. Pohádka o měsíci. Mateřídouška, roč. 37, č. 12, s. 24-25. Tak dejme tomu opice... Ohníček, roč. 31, č. 12, s. 21.

Čtyři malá prasátka. Mateřídouška, roč. 38, č. 1, s. 30. O bázlivé Pusince. Mateřídouška, roč. 38, č. 2, s. 30.

Tak dejme tomu klokan... Ohníček, roč. 31, č. 14, s. 21. Čekání. Mateřídouška, roč. 38, č. 3, s. 30.

Jedna malá pruhovaná. Mateřídouška, roč. 38, č. 4, s. 30. Tak dejme tomu veverka... Ohníček, roč. 31, č. 16, s. 21. Tak dejme tomu netopýr... Ohníček, roč. 31, č. 18, s. 21. Tak dejme tomu fenek... Ohníček, roč. 31, č. 20, s. 21. Zahrada s ovečkou. Ohníček, roč. 32, č. 2, s. 29. Krchnička. Ohníček, roč. 32, č. 4, s. 29.

Jedna a jedna jsou dvě (a to je bezvadné). Ohníček, roč. 32, č. 6, s. 29. Poklad na jezeře. Ohníček, roč. 32, č. 8, s. 29.

1982

Jak lasička nevyrostla. Mateřídouška, roč. 38, č. 5, s. 30. Oříšek. Mateřídouška, roč. 38, č. 6, s. 30.

Líný strakapoud. Mateřídouška, roč. 38, č. 7, s. 30. Čapí pošta. Mateřídouška, roč. 38, č. 8, s. 30. Sojčí řeč. Mateřídouška, roč. 38, č. 9, s. 30.

Myši a myš. Mateřídouška, roč. 38, č. 10, s. 30. První sníh. Ohníček, roč. 32, č. 10, s. 29.

Královské trampoty. Mateřídouška, roč. 38, č. 11, s. 30.

Jezevec ze starého lesa. Mateřídouška, roč. 38, č. 12, s. 30. Pythagorova věta. Ohníček, roč. 32, č. 12, s. 29. Čemu se smějete? Ohníček, roč. 32, č. 14, s. 29.

Vojta a jiné nemovitosti. Ohníček, roč. 32, č. 16, s. 29. Sny sestřenice Emily. Ohníček, roč. 32, č. 18, s. 29.

Jaké bude o prázdninách počasí. Ohníček, roč. 32, č. 20, s. 29. Frajer Muk. Ohníček, roč. 32, č. 22, s. 29.

Rubikova kostka. Ohníček, roč. 32, č. 24, s. 29.

17

Moudrá sova vypravuje Mlynářskou pohádku o chlebové víle. Mateřídouška, roč. 39, č. 1, s. 24-26.

Maminčin sen. Ohníček, roč. 33, č. 1, s. 10-11.

Moudrá sova vypravuje Kovářskou pohádku o loupeživém rytíři Vamberkovi. Mateřídouška, roč. 39, č. 2, s. 24-26.

Moudrá sova vypravuje Hrnčířskou pohádku o čertově skále. Mateřídouška, roč. 39, č. 3, s. 24-26.

Loď, která nečeká. Ohníček, roč. 33, č. 3, s. 10-11.

Moudrá sova vypravuje Ševcovskou pohádku o velikých botách. Mateřídouška, roč. 39, č. 4, s. 24-26.

Král nebydlí v Seville. Ohníček, roč. 33, č. 5, s. 10-11. Malá rybí pohádka. Ohníček, roč. 33, č.7, s. 10-11.

1983

Moudrá sova vypravuje Truhlářskou pohádku o houpací židli. Mateřídouška, roč. 39, č. 5, s. 24-26.

Moudrá sova vypravuje Plaveckou pohádku o purkaretské Terince. Mateřídouška, roč. 39, č. 6, s. 24-26.

Moudrá sova vypravuje Sklářskou pohádku o zrcadle pro Lucii. Mateřídouška, roč. 39, č. 7, s. 24-26.

Moudrá sova vypravuje pohádku O dvou krejčích. Mateřídouška, roč. 39, č. 8, s. 24-26.

Moudrá sova vypravuje Ovčáckou pohádku o tom, jak se stal Káčin medvěd bačou. Mateřídouška, roč. 39, č. 9, s. 24-26.

Obraz mladého muže. Ohníček, roč. 33, č. 9, s. 10-11.

Moudrá sova vypravuje Hodinářskou pohádku o Janu Jakubovi a Smrti Kmotřičce. Mateřídouška, roč. 39, č. 10, s. 24-26.

Moudrá sova vypravuje sladovnickou pohádku O strašidle na Hrádku. Mateřídouška, roč. 39, č. 11, s. 24-26.

Lidské srdce. Ohníček, roč. 33, č. 11, s. 10-11.

Moudrá sova vypravuje Zvonařskou pohádku o Jílkově zvonu. Mateřídouška, roč. 39, č. 12, s. 24-26.

18

Páže a papoušek. Ohníček, roč. 33, č. 13, s. 10-11.

Pět bratrů Petrů. Ohníček, roč. 33, č. 15, s. 10-11.

Rybník jménem svět. Ohníček, roč. 33, č. 17, s. 10.

Tisíc a jeden pomeranč. Ohníček, roč. 33, č. 19, s. 10-11. Kočičí mat. Ohníček, roč. 33, č. 21, s. 10-11.

Svědectví malované na hedvábí. Ohníček, roč. 33, č. 23, s. 10-11.

Moudrá sova vypravuje arabskou pohádku O Alím ben Ukbovi, vazači koberců z Kairuánu. Mateřídouška, roč. 40, č. 1, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje holandskou pohádku O dívce Marieken, zahradnici v Amsterdamu. Mateřídouška, roč. 40, č. 2, s. 10-12. Poselství. Ohníček, roč. 34, č. 2, s. 18-19.

Moudrá sova vypravuje japonskou pohádku O Sumarim Išikawovi, synu lovce perel z Rjúkjú. Mateřídouška, roč. 40, č. 3, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje řeckou pohádku O Askim a Teně, potulných muzikantech ze Soluně. Mateřídouška, roč. 40, č. 4, s. 10-12. Něco docela zvláštního. Ohníček, roč. 34, č. 4, s. 18-19.

Pověst o jezeře Llyn Nantll. Ohníček, roč. 34, č. 6, s. 18-19. Grošák s bílou hřívou. Ohníček, roč. 34, č. 8, s. 18-19.

1984

Moudrá sova vypravuje čínskou pohádku O Fa Tangovi, stínoherci z provincie

Ni. Mateřídouška, roč. 40, č. 5, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje finskou pohádku O Vappu Kukaanovi, staviteli lodí z Toive Oli. Mateřídouška, roč. 40, č. 6, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje francouzskou pohádku O Pierru Pierotovi, číšníku z Montmartru. Mateřídouška, roč. 40, č. 7, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje australskou pohádku O Benu Tradym, prvním osadníkovi z Kivi Bay. Mateřídouška, roč. 40, č. 8, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje uzbeckou pohádku O Mukmim Ghafarovi, zázračném čepičáři z Taškentu. Mateřídouška, roč. 40, č. 9, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje egyptskou pohádku O Chenúmu Munherebovi, rybáři na řece Nilu. Mateřídouška, roč. 40, č. 10, s. 10-12. Tajemný dům. Ohníček, roč. 34, č. 10, s. 18-19.

19

Moudrá sova vypravuje italskou pohádku O Pitum Tutifrutim, obchodníkovi z města Neapole. Mateřídouška, roč. 40, č. 11, s. 10-12.

Moudrá sova vypravuje rakouskou pohádku O Rudim Puschnabelovi, drožkáři z Vídně. Mateřídouška, roč. 40, č. 12, s. 10-12. Melancholie. Ohníček, roč. 34, č. 12, s. 18-19.

O milující Chabíbí a milované Ausárí. Ohníček, roč. 34, č. 14, s. 18-19. Závody. Ohníček, roč. 34, č. 16, s. 18-19.

Jak malovat krále. Ohníček, roč. 34, č. 18, s. 18-19. Návrat domů. Ohníček, roč. 34, č. 20, s. 10-11.

Sen šesté židle. Ohníček, roč. 34, č. 22, s. 26-27.

Nemá oheň, proč má dým?: Pohádku na vietnamské přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 1, s. 10-13. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 1, s. 18.

Kdo nic nezná, ničeho se nebojí: Pohádku na mexické přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 2, s. 10-12. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 2, s. 18.

Už našel podkovu, mohl by dělat posla, jen najít ještě tři – a nějakého osla:

Pohádku na turecké přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 3, s. 10-12.

Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 3, s. 18.

Král musí mít všechny ctnosti – nebo správnou píšťalu!: Pohádku na španělské

přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 4, s. 10-12. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 4, s. 18. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 5, s. 18. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 6, s. 18.

Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 7, s. 18. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 8, s. 18.

1985

Ruka podaná ku pomoci pomáhá na obou koncích: Pohádku na norské přísloví vypráví moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 5, s. 10-12. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 9, s. 18.


20

Koně vychovávej k poslušnosti, své syny k rozumu: Pohádku na maďarské přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 6, s. 10-12. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 11, s. 18. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 12, s. 18.

Boj se, lve, když psa bijí: Pohádku na polské přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 7, s. 10-12.



Dej kopejku, abys nemusel dát celý rubl: Pohádku na ruské přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 8, s. 12-15.


S plnou pusou se nedá pískat: Pohádku na dánské přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 9, s. 10-12.


Co dobrého učiníš, pusť po řece a víckrát toho nevzpomeň: Pohádku na

japonské přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 10, s. 10-12. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 19, s. 18. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 20, s. 18.

Mlhu nerozptýlíš vějířem: Pohádku na indické přísloví vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 11, s. 8-10.


Kdo chce plout na dvou lodích, ten se utopí: Pohádku na francouzské přísloví

vypravuje moudrá sova. Mateřídouška, roč. 41, č. 12, s. 14-17. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 23, s. 18. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 35, č. 24, s. 18.

My a myš. Mateřídouška, roč. 42, č. 1, s. 7-9. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 36, č. 1, s. 15.

Pejskování s Polynou 1. Ohníček, roč. 36, č. 1, s. 31. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 36, č. 2, s. 15.

21

Pejskování s Polynou 2. Ohníček, roč. 36, č. 2, s. 31. My a myš. Mateřídouška, roč. 42, č. 2, s. 7-9. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 36, č. 3, s. 15.

Pejskování s Polynou 3. Ohníček, roč. 36, č. 3, s. 31. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 36, č. 4, s. 15





Pejskování s Polynou 8. Ohníček, roč. 36, č. 8, s. 31.

1986

My a myš. Mateřídouška, roč. 42, č. 5, s. 7-9.









22














Pejskování s Polynou 23/24. Ohníček, roč. 36, č. 23/24, s. 48-49. Čenda je číslo! Ohníček, roč. 36, č. 23/24, s. 63-64.

Pan Křeček z Křečkova. Mateřídouška, roč. 43, č. 3, s. 3-5.

1988

Bylo jednou jedno království (kulatá pohádka kolem dokola). Mateřídouška, roč. 44, č. 8, s. 7-9.

1989

Fáma. Mateřídouška, roč. 45, č. 5, s. 4-6.

Tři pruty Svatoplukovy. Mateřídouška, roč. 45, č. 7. s. 4-5. Pýthie. Mateřídouška, roč. 45, č. 9, s. 10-11.

1990

Moudrý král Šalamoun. Mateřídouška, roč. 46, č. 9, s. 6-7.

23

Golem Josef a ti druzí. Ohníček, roč. 40, č. 21/22, s. 10-18. Konec Atlantidy. Mateřídouška, roč. 46, č. 11, s. 6-8.

Golem Josef a ti druzí. Ohníček, roč. 40, č. 23/24, s. 10-18.

Lenost aneb Zelení hájové na foukací harmoniku. Mateřídouška, roč. 47, č. 1, s. 2-3.

Hloupost aneb jak se dělí koláč na tři díly. Mateřídouška, roč. 47, č. 2, s. 2-3.

Zvědavost aneb jak se vaří švestková povidla. Mateřídouška, roč. 47, č. 3, s. 2-3. Naděje aneb nad Betlémem vyšla hvězda. Mateřídouška, roč. 47, č. 4, s. 2-3.

1991

Šetrnost aneb hodiny klavíru u slečny Šedivé. Mateřídouška, roč. 47, č. 5-6, s. 2-3.

Lehčí vodu najít nečli studnu vykopat: přísloví z Českomoravské vysočiny. Mateřídouška, roč. 47, č. 7, s. 3-5.

Veselá mysl půl zdraví, celé tele půl krávy: přísloví z Hané. Mateřídouška,

roč. 47, č. 8, s. 3-5.

Kocour není doma, myši mají pré: přísloví z jižních Čech. Mateřídouška, roč. 47, č. 9, s. 3-5.

Neptej se, kde ovce byly, buď rád, že domů přišly: přísloví z Valašska. Mateřídouška, roč. 47, č. 10, s. 3-5.

Když se oslu dobře daří, na led běží tancovat: přísloví z Polabí. Mateřídouška,

roč. 47, č. 11, s. 3-5.

1993

Docela malá žirafí pohádka. Mateřídouška, roč. 49, č. 9, s. 13.

1995

Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 1, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 2, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 3, s. 24.

Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 4, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 5, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 6, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 7, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 8, s. 24.

24

Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 9, s. 24.

Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 10, s. 24. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 51, č. 11, s. 24.


1996


Jak se vychovává papoušek. Mateřídouška, roč. 52, č. 1, s. 12-13. Povídání o Šimsovi. Mateřídouška, roč. 52, č. 2, s. 9.











Jak se vychovává papoušek. Mateřídouška, roč. 52, č. 12, s. 16-17.

1997

Když velcí byli malí: Kolumbus. Mateřídouška, roč. 53, č. 1, s. 18-19.

Když velcí byli malí: Shakespeare. Mateřídouška, roč. 53, č. 2, s. 16-17. 25

Když velcí byli malí: Edison. Mateřídouška, roč. 53, č. 3, s. 15-17.

Když velcí byli malí: Mozart. Mateřídouška, roč. 53, č. 4, s. 15-17.

Když velcí byli malí: Rembrandt. Mateřídouška, roč. 53, č. 5, s. 9-11.

Když velcí byli malí: Marie Curie-Sklodowská. Mateřídouška, roč. 53, č. 6, s. 11-13.

Když velcí byli malí: Michelangelo. Mateřídouška, roč. 53, č. 7, s. 9-11. Když velcí byli malí: Darwin. Mateřídouška, roč. 53, č. 8, s. 12-14.

Když velcí byli malí: Komenský. Mateřídouška, roč. 53, č. 9, s. 9-11.

Když velcí byli malí: Debureau. Mateřídouška, roč. 53, č. 10, s. 12-14. Když velcí byli malí: Andersen. Mateřídouška, roč. 53, č. 11, s. 9-11. Když velcí byli malí: Bach. Mateřídouška, roč. 53, č. 12, s. 9-11.

1998

Když velcí byli malí: Einstein. Mateřídouška, roč. 54, č. 1, s. 5-7.

Když velcí byli malí: Chaplin. Mateřídouška, roč. 54, č. 2, s. 11-13. Když velcí byli malí: Cervantes. Mateřídouška, roč. 54, č. 3, s. 7-9. Když velcí byli malí: Picasso. Mateřídouška, roč. 54, č. 4, s. 9-11.

Když velcí byli malí: Schweitzer. Mateřídouška, roč. 54, č. 5, s. 5-7.

Když velcí byli malí: Saint-Exupéry. Mateřídouška, roč. 54, č. 6, s. 7-9. Když velcí byli malí: Verne. Mateřídouška, roč. 54, č. 7, s. 9-11. Když velcí byli malí: Ford. Mateřídouška, roč. 54, č. 8, s. 9-11.

Když velcí byli malí: Puškin. Mateřídouška, roč. 54, č. 9, s. 9-11.

Když velcí byli malí: Chagall. Mateřídouška, roč. 54, č. 10, s. 5-7.

Když velcí byli malí: Amundsen. Mateřídouška, roč. 54, č. 11, s. 11-13. Když velcí byli malí: Armstrong. Mateřídouška, roč. 54, č. 12, s. 5-7.

1999

Do ouška: o novoročních předsevzetích. Mateřídouška, roč. 55, č. 1, s. 3.

Dvanáct romských přikázání (dávné příběhy, jak je svým dětem vyprávějí

romské maminky) I. Mateřídouška, roč. 55, č. 1, s. 7-9. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 1, s. 16-17.

Do ouška: o předpovídání počasí. Mateřídouška, roč. 55, č. 2, s. 3.

Dvanáct romských přikázání II. Mateřídouška, roč. 55, č. 2, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 2, s. 16-17. 26

Do ouška: o kuřatech a maminkách. Mateřídouška, roč. 55, č. 3, s. 3. Dvanáct romských přikázání III. Mateřídouška, roč. 55, č. 3, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 3, s. 16-17.

Do ouška: o ptačím zpívání. Mateřídouška, roč. 55, č. 4, s. 3.

Dvanáct romských přikázání IV. Mateřídouška, roč. 55, č. 4, s. 11-13. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 4, s. 16-17.

Do ouška: o hrách JO a hrách NE. Mateřídouška, roč. 55, č. 5, s. 3.

Dvanáct romských přikázání V. Mateřídouška, roč. 55, č. 5, s. 11-13. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 5, s. 16-17.

Do ouška: o moři skutečném a moři ve snu. Mateřídouška, roč. 55, č. 6, s. 3. Dvanáct romských přikázání VI. Mateřídouška, roč. 55, č. 6, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 6, s. 16-17.

Do ouška: o cestování. Mateřídouška, roč. 55, č. 7, s. 3.

Dvanáct romských přikázání VII. Mateřídouška, roč. 55, č. 7, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 7, s. 15-17.

Do ouška: o padající hvězdě. Mateřídouška, roč. 55, č. 8, s. 3.

Dvanáct romských přikázání VIII. Mateřídouška, roč. 55, č. 8, s. 9-11.

Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 8, s. 15-17.

Do ouška: o jedné nerozumné mamince. Mateřídouška, roč. 55, č. 9, s. 3. Dvanáct romských přikázání IX. Mateřídouška, roč. 55, č. 9, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 9, s. 15-17.

Do ouška: o krtčí zahrádce. Mateřídouška, roč. 55, č. 10, s. 3.

Dvanáct romských přikázání X. Mateřídouška, roč. 55, č. 10, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 10, s. 15-17.

Do ouška: o chybách a zlozvycích. Mateřídouška, roč. 55, č. 11, s. 3.

Dvanáct romských přikázání XI. Mateřídouška, roč. 55, č. 11, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 11, s. 15-17.

Do ouška: o vánočním stromečku. Mateřídouška, roč. 55, č. 12, s. 3.

Dvanáct romských přikázání XII. Mateřídouška, roč. 55, č. 12, s. 9-11. Ukradený orloj. Mateřídouška, roč. 55, č. 12, s. 14-17.

2000

Do ouška: o roku 2000. Mateřídouška, roč. 56, č. 1, s. 3.

27

Do ouška: o masopustních maškarách. Mateřídouška, roč. 56, č. 2, s. 3. Do ouška: o naději. Mateřídouška, roč. 56, č. 3, s. 3.

Do ouška: o tamagoči. Mateřídouška, roč. 56, č. 4, s. 3.

Do ouška: o květinách a starých stromech. Mateřídouška, roč. 56, č. 5, s. 3.

Do ouška: o jahodovém počítání. Mateřídouška, roč. 56, č. 6, s. 3.

Do ouška: o dvojčatech, která si vůbec nebyla podobná. Mateřídouška, roč. 56,

č. 7, s. 3.

Do ouška: o srpnovém sluníčku a panence Barbie. Mateřídouška, roč. 56, č. 8, s. 3.

Do ouška: o houbách a houbaření. Mateřídouška, roč. 56, č. 9, s. 3. Do ouška: o podávání ruky. Mateřídouška, roč. 56, č. 10, s. 3. Do ouška: o knížkách. Mateřídouška, roč. 56, č. 11, s. 3.

Do ouška: o jednom vánočním tajemství. Mateřídouška, roč. 56, č. 12, s. 3.

2001

Do ouška: o jednom novoročním snu. Mateřídouška, roč. 57, č. 1, s. 3. Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 1, s. 14-15.

Do ouška: o tom, kolik noh má stonožka. Mateřídouška, roč. 57, č. 2, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 2, s. 14-15. Do ouška: o vajíčku. Mateřídouška, roč. 57, č. 3, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 3, s. 14-15.

Do ouška: o srnčátku v jarním osení. Mateřídouška, roč. 57, č. 4, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 4, s. 14-15. Do ouška: o prvních láskách. Mateřídouška, roč. 57, č. 5, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 5, s. 14-15. Do ouška: o smazávání čárek. Mateřídouška, roč. 57, č. 6, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 6, s. 14-15. Do ouška: o zloději kol. Mateřídouška, roč. 57, č. 7, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 7, s. 12-13. Do ouška: o panu Prokoukovi. Mateřídouška, roč. 57, č. 8, s. 3.

Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 8, s. 12-13. Do ouška: o louskání ořechů. Mateřídouška, roč. 57, č. 9, s. 3.

28


Do ouška: o mobilních telefonech. Mateřídouška, roč. 57, č. 10, s. 3. Lenoši a rváči z Kloboukova. Mateřídouška, roč. 57, č. 10, s. 14-15. Do ouška: o škaredé středě. Mateřídouška, roč. 57, č. 11, s. 3.


Do ouška: o perníkových Vánocích. Mateřídouška, roč. 57, č. 12, s. 3.


2002

S Krtkem o kamarádění. Mateřídouška, roč. 58, č. 1, s. 3.

2005

Jak Krtek ke kalhotkám přišel. Země pohádek, roč. 1, č. 1, s. 4-13. Krtek a sněhulák. Země pohádek, roč. 1, č. 7, s. 24-25.

3.4 Omalovánky, vystřihovánky a leporela O hračkách: Psaníčko pro tebe: do vlastních rukou adresátům od jednoho roku. SNDK 1964.

Zápal, Jaromír: Jak kdo hraje. SNDK 1968.

Hlavatý, Vratislav: Pouští a prérií. SNDK 1968.

Košař, Milan: Princ Bajaja. SNDK 1968.

Sekora, Ondřej: Omalovánka s Ferdou Mravencem. Albatros 1970 (3. vydání).

Zápal, Jaromír: O Smolíčkovi. Albatros 1970 (3. vydání). Zápal, Jaromír: Zvířátka z celého světa. Albatros 1971.

Duda, Stanislav: Tři veselí, tlustí páni. Albatros 1973.

Basama Bernardýn a Vendulka. Orbis 1973.

Zápal, Jaromír: O perníkové chaloupce. Albatros 1974.

Kubíček, Jan: Procházka po městě. Albatros 1974.

Zápal, Jaromír: Janko Hraško. Albatros 1977 (1. slovenské vydání).

Černá, Marie: Obrázkové kostky. Albatros 1977. (2. vydání).

29

Miler, Zdeněk: Krtečkovy příhody. Albatros 1977.

Rocman, Vladimír: Čarování s klaunem. Albatros 1978.

O vlku a nebojácné ovečce. Ilustrace Václav Kabát. Albatros 1980. Zápal, Jaromír: O Palečkovi. Albatros 1983 (3. vydání).

Rocman, Vladimír: Pajduláci . Albatros 1985 (3. vydání).

Pět přání. Albatros 1987. (2. vydání Albatros 1992). Kuba a barvy. Albatros 1988.

Kuba a počasí. Albatros 1988.

Krtek a potopa. Albatros 1992.

Krtek a medvědi. Albatros 1993.

Jak Krtek uzdravil myšku. Albatros 1993. Krtek a jaro. Albatros 2006.

3.5 Divadelní texty, filmové a rozhlasové scénáře Krtek a zelená hvězda. 1969. Krtek a lízátko. 1970.

Krtek a paraplíčko. 1971.

Dobrodružství malého lva: Loutková hra pro nejmenší. Dilia 1971.

Kataríno, Kataríno, kdy se budeš vdávat? Libreto pohádkového muzikálu, hudba Petr Ulrich. uvádělo Divadlo Jiřího Wolkera v Praze. 1977

Tři přání s křidýlky. Loutková hra pro děti od pěti let. Dilia 1980.

Pohádky malé harfy. Šestidílný cyklus půlhodinek na téma přísloví z celého světa. Československá televize.

Země jitřní svěžesti. Absolventský film VŠUP. Ptákopták. Absolventský film VŠUP. Čikwarí. Československý rozhlas.

O chaloupce z marcipánu. Československý rozhlas. Děti, vlaky, kouzelníci. Československý rozhlas.

O Apolence a malé fontáně. Československý rozhlas. Haló, zde ZOO. Československý rozhlas.

O krávě Klávě, která ráda radila. Československý rozhlas. O toulavém koníčkovi. Československý rozhlas. 30

Jak se vychovávají medvědi. Československý rozhlas.

Jak medvěda Barnabáše rozbolela záda. Československý rozhlas. Jak medvěd Ťapák našel zlatý knoflík. Československý rozhlas. Krtečkova dobrodružství. Supraphon 2000.

Krtečkova dobrodružství 2. Supraphon 2001. Krtečkova dobrodružství 3. Supraphon 2002.

Krtečkova dobrodružství 5. Supraphon 2003. H. Doskočilová – autor námětu.

3.6 Překlady Prokofjevová, Sofie: Pohádka o nevychovaném myšátku. Z ruštiny přeložila Hana Doskočilová. Mateřídouška, roč. 23, č. 9, s. 8.

Prokofjevová, Sofie: Kdy se může plakat? Z ruštiny přeložila Hana Doskočilová. Mateřídouška, roč. 23, č. 10, s. 10.

3.7 Čítanky Doskočilová, Hana; Provazník, Jaroslav; Hezinová Jitka: Čítanka pro třetí ročník základní školy. Praha: SPN – Scientia, 1993. 378 s.

Provazník, Jaroslav; Doskočilová, Hana: Trénujeme čtení s tátou Klapzubou. Praha: Scientia, 1994.

Doskočilová, Hana; Provazník, Jaroslav: Učíme se číst s mouchou Rudolfínou. Praha: Scientia, 1994. 62 s.

Doskočilová, Hana; Provazník, Jaroslav: Učíme se číst s medvědem Kubulou. Praha: Scientia, 1995. 69 s.

Provazník, Jaroslav; Doskočilová, Hana: Čteme si o lovcích mamutů. Praha: Scientia, 1996. 87 s.

Doskočilová, Hana; Provazník, Jaroslav: Učíme se číst s pejskem Hasanem. Praha: Scientia, 1997. 65 s.

Provazník, Jaroslav; Doskočilová, Hana: Čteme si s Pučálkovic Aminou. Praha: Scientia, 1999. 110 s.

31

4. SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ( o Haně Doskočilové a jejím díle) Ciprová: Jak se z krtka stal Krtek. In: Nové knihy, 1992, č. 14.

Červenková, Anna: Slavní nebyli vždy vzorní. In: Nové knihy, 1999, č. 29, s. 7. Ditmar, René: Golemiáda. In: Nové knihy, 1994, č. 31, s. 8.

Ditmar, René: Šimsa s Madlenkou si mohou podat ruce. In: Nové knihy, 1999, č. 40.

Doskočilová, Hana: O dětství (Spisovatelé o sobě a o svém díle). In: Zlatý máj, 1994, č. 379/380.

Drijverová, Martina: Další Milerův krtek. In: Zlatý máj, 1993.

Hamanová, Růžena: Hana Doskočilová: Ukradený orloj. In: Zlatý máj, 1977, č. 1. Hamanová, Růžena: Naše knihovnička – Kuba a barvy. In: Sluníčko, 1988, č. 7.

Hamanová, Růžena: Naše knihovnička – Kuba a rozbité koleno. In: Sluníčko, 1990, č. 5.

Hamanová, Růžena: Neobyčejná setkání. K jednomu z pokusů jak pomoci školní literární výchově. In: Zlatý máj, 1981, č. 5.

Hamanová, Růžena: Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček – časopisy dětí od tří do deseti. In: Zlatý máj, 1984, č. 8.

Hana Doskočilová. Doplňky ke slovníku Čeští spisovatelé pro děti a mládež. In: Zlatý máj, 1990, č. 5.

Holešovský, F.: Další psaníčko. In: Zlatý máj, 1965, č. 1.

Hutařová, Ivana; Hanzová, Marie: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003.

Hvížďala, Karel: Hana Doskočilová. In: Zlatý máj, 1976, č. 6.

Chaloupka, Otakar: Čtyři z Mateřídoušky. In: Zlatý máj, 1968, č. 7. s. 429.

Chaloupka, Otakar: Hana Doskočilová: Eliška a táta Král. In: Zlatý máj, 1978, č. 2. Chaloupka, Otakar: Hana Doskočilová: Když velcí byli kluci. In: Zlatý máj, 1999. iš: Radost z plnokrevného divadla. In: Lidová demokracie, 4.5. 1977. iz: Detektivka & western pro děti. In: Nové knihy, 1999, č. 46.

Janáčková, Blanka: Literatura pro děti a mlídež v datech. Ústí nad Labem: UJEP, 2004.

Jelenová, Kristina: Literární zpracování židovských pověstí a pohádek. FF OU, Ostrava, 2001.

32

jp: Suk ´99 aneb Čteme všichni. In: Ladění, 2002, č. 2.

jšr: Galerie autorů literatury pro děti a mládež: Hana Doskočilová. In: Zlatý máj, 1971, č. 7

Malá, Irena: Damoklův meč a další známé příběhy z doby dávné a nejdávnější. In: Zlatý máj, 1992, č. 2.

mar: Laskavý úvod do chovu ptactva. In: Ladění, 2000, č. 2.

mar: Převyprávěné vodnické příhody. In: Ladění, 2004, č. 4.

mar: Rukověť o nezbedných školácích. In: Ladění, 1999, č. 3. mar: Zlaté stuhy za rok 2001. In: Ladění, 2002, č. 1.

mat: Pohádková přísloví. In: Nové knihy, 2001,č. 31.

Matějovicová, Milada: Z rukopisů Albatrosu. In: Zlatý máj, 1977, č. 10.

Mirvaldová, Hana: Hana Doskočilová: Jak se vychovává papoušek. In: Zlatý máj, 1980, č. 10.

mm, lap: Albatros: Jubileum a ceny. In: Ladění, 1999, č. 2.

M.N.: Hana Doskočilová: Posledního kousne pes. In: Zlatý máj, 1975, č. 7. (PM): Dávné, a přece dnešní. In: Nové knihy, 1992, č. 3.

Provazník, Jaroslav: Diogenés v sudu. In: Zlatý máj, 1985, č. 3.

Reissner, Martin: Zlaté stuhy za první pololetí. In: Ladění, 1999, č. 2.

Rosová, Milena: Tradičnost a inovace v knižní tvorbě pro předčtenáře. In: Poláček, Jiří:

Cesty současné literatury pro děti a mládež: tradice a inovace. Slavkov u Brna: BM Typo, 2003.

Slabý, Z.: Krtkova anabáze s orlem. In: Nové knihy, 1996, č. 24.

Slámová, Hana: Česká literatura pro děti a mládež 2. poloviny 20. století zobrazující

handicapované dětské hrdiny. Diplomová práce. Brno: PedF MU, 2001.

Slavíková, Věra: Spisovatelé jihomoravského kraje. Biograficko-bibliografická příručka. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1989.

Slomek, Jaromír: Krtek a sexuální výchova. In: Lidové noviny, 15.4. 2002.

Slovník české literatury 1970-1981. Básníci, prozaici, dramatici, literární vědci a kritici publikující v tomto období. Praha: Československý spisovatel, 1985.

Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945-2000. Brno: Host – Votobia, 2002.

33

Stanovský, V.: Golemově. In Zlatý máj, 1994, č. 5-6.

Stehlíková, Blanka: Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1984.

Stehlíková, Drahoslava: Osobnosti Znojemska. Místopis. Znojmo: Městská knihovna Znojmo, 1998.

ši: Golemka a zástup Golemů. In: Svobodné slovo, 6.9. 1994.

Škamlová, Eva: Od Golema k počítačům. In: Český deník, 18.10. 1994. Šubrtová, Milena: Náš podřimující Pánbůh. In: Ladění, 2001, č. 6.

Šubrtová, Milena: Osobitá poetika romských pohádek. In: Host, 2000, č. 5. s. VIII-IX. Šubrtová, Milena: Vyprávění o romském údělu. In: Ladění, 2000, č. 3.

Urbanová, Svatava: Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia, 2003.

Urbanová, Svatava a kol.: Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004.

Urbanová, Svatava: Žánry, osobnosti, díla. Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie. 4. upravené vydání. Ostrava: Ostravská univerzita – Filozofická fakulta, 2003.

Václavíková, Irena: Adaptace romských pohádek. In: Ladění, 2002, č. 4. Vágner, Ivan: Krteček dětem. In: Nové knihy, 1997, č. 2.

Vařejková, Věra: Hana Doskočilová: Damoklův meč. In: Komenský, 1992/1993, č. 7/8. Vařejková, Věra: Hana Doskočilová: Šimsa. In: Komenský, 2000/2001, č. 5-6.

Vařejková, Věra: Zdeněk Miler (a Krtek) – Hana Doskočilová: Dětem. In: Komenský, 1997/1998, č. 1/2.

Voráček, Jaroslav: Aktuální náměty dominují. In: Zlatý máj, 1981, č. 5.

Vrabcová, Vlastimila: Děvčátko s bolavýma ušima. In: Nové knihy, 1996, č. 24.

Zítková, Jitka: Nejnovější česká literatura v čítankách pro primární školu. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež. Slavkov u Brna: BM Typo, 2005.

34

5. ŽÁNROVÁ SKLADBA TVORBY HANY DOSKOČILOVÉ Karel

Hvížďala

v úvodu

k

rozhovoru

s Hanou

Doskočilovou

uveřejněném v časopise Zlatý máj 5 uvádí jako prapočátky autorčiny tvorby „pohádky, které posílala své malé sestře domů na Vysočinu místo dopisů...“. Pohádkami také vstoupila mezi autory věnující se literatuře pro děti a mládež (Pohádky pro děti, mámy a táty, 1961). U pohádek ale nezůstala, během své dosavadní spisovatelské kariéry zabrousila i do dalších žánrů dětské literatury. Jedná se výhradně o žánry syžetové. V případě loutkových her a scénářů k animovaným filmům jsou to žánry dramatické, v ostatních případech žánry epické. Poezii se věnuje pouze okrajově, veršem doprovodila některé z omalovánek, ale v prozaických útvarech se cítí jistěji: „Vyhýbám se psaní veršů, jak můžu, ale určitá situace, kupříkladu v televizním scénáři pohádky, potřebuje aspoň říkadlo a ještě častěji písničkový text. Pak potím krev, uprostřed ne a ne najít rým, a radši honem vymýšlím akci nebo dialog, aby písničku přerušily a já ji nemusela dopsat.“6 Knížky Hany Doskočilové snadno zařadíme k tradičním žánrům dětské literatury jako je pohádka, příběhová próza ze života dětí, historická próza, pověst a životopisná próza. V časopisu Ohníček si vyzkoušela i komiks (Čenda je číslo -

Ohníček, 1984-1986),

z publicistických žánrů fejeton a sloupek (v Ohníčku v letech 1977, 1978, 1981, 1982, v Mateřídoušce v letech 1999-2001).

5 6

Karel Hvížďala: Hana Doskočilová. In: Zlatý máj, 1976, č. 6, s. 398-401. Karel Hvížďala: Hana Doskočilová. In: Zlatý máj, 1976, č. 6, s. 398-401.

35

5.1 Pohádky Pohádek má na svém kontě Doskočilová mnoho. Vedle zmiňované prvotiny Pohádky pro děti, mámy a táty (1961), která je v upraveném vydání Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty (Albatros, 1987) výborem z tvorby, jsou to další pohádkové sborníky, ať již autorské (Pohádky na dobrý den, 1984), či sborníky jiných autorů, do nichž svými texty přispěla (Pohádky na dobrou noc - 1964, Povídali, že mu hráli – 1969 a Pohádky pro všední dny i pro svátky - 1973). Další pohádkové knihy obsahují pohádky tematicky spojené. Jsou to Medvědí pohádky (1973), knížka pohádek na přísloví různých národů Posledního kousne pes (1975) a O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi (2002). Mezi pohádky patří rovněž vyprávění o lvíčku Sunarovi Kudy chodí malý lev (1972), série příběhů o Krtkovi a adaptace večerníčkových scénářů Václava Čtvrtka o Makové panence (Maková panenka, 1996; Maková panenka a motýl Emanuel, 2005) a Vodníku Čepečkovi (Vodník Čepeček, 2004). Nové pohádky napsala pro čítanky Učíme se číst. V převážné většině případů se jedná o pohádku novelistickou. Některé z těchto textů vycházely původně v časopisech Mateřídouška a Sluníčko. Převážná část časopiseckých textů patří mezi pohádky. Moudrá sova vypráví pohádky o řemeslnících z celého světa (Mateřídouška 1982-1984), 46. ročník Mateřídoušky (1990) uváděl pohádky o lidských nectnostech a ročník následující (1991) pohádky na přísloví z různých regionů Čech a Moravy. Mezi těmito cykly se v Mateřídoušce a Sluníčku objevily samostatně i různé menší pohádky, např. Pohádka o moři a louži (Mateřídouška 1961), Vánoční pohádka o podivném jméně (Mateřídouška 1972), Růžový kakadu prince Saaba (Mateřídouška 1978), Bylo jednou jedno království

36

(kulatá pohádka kolem dokola, Mateřídouška 1988), Pohádka o zlaté hřívě (Sluníčko 1967) a další (viz bibliografie).

5.2 Příběhová próza ze života dětí Další velkou skupinu děl Hany Doskočilové tvoří příběhová próza ze života dětí. Věnuje se jí od sedmdesátých let. Patří sem detektivně laděný Ukradený orloj (1976), Eliška a táta Král (1977) vyhodnocená jako Kniha roku 1977, Jak se vychovává papoušek (1978), Fánek a Vendulka (1980), trable vícegeneračního soužití v paneláku My a myš (1988). V posledních letech potom Šimsa (1999) a nejnovější Lenoši a rváči z Kloboukova (2005).

5.3 Báje Pro děti převyprávěla starověké báje čerpající z antické (např. Sfinga, Oheň Prométheův, Achillova pata) a biblické mytologie (např. Potopa světa, David a Goliáš) v úspěšné knize Diogenés v sudu (1985), která byla nejpřekládanější knihou roku 1990, a na ni navazující Damoklův meč (1991).

5.4 Pověsti Oba výše uvedené tituly skrývají také řadu pověstí lokálních ( např. Waterloo), legendárních (např. Kolumbovo vejce, Newtonovo jablko, Tři pruty Svatoplukovy). K žánru pověsti se vrátila ještě zpracováním čtyř pověstí o golemovi, Golem Josef a ti druzí (1994).

37

5.5 Životopisná próza K žánru životopisu přispěla jediným, zato velice oceňovaným titulem Když velcí byli kluci (1999; původně Když velcí byli malí, Mateřídouška 1997-1998).

5.6 Próza s přírodní tématikou

K tomuto žánru patří oblíbená próza Pejskování s Polynou (1990) o roztomilé psí slečně Poly. Autorka zde odhaluje vlastní chovatelské zkušenosti, text obsahuje i prvky autobiografické.

38

6. POHÁDKY „Pohádky jsou můj každodenní chleba i nejmilejší zábava.“7 Žánr pohádek tvoří nejpodstatnější část celé literární tvorby Hany Doskočilové. Jaká je moderní autorská pohádka v jejím pojetí? Mnoho z publikovaných pohádek se sobě navzájem podobá8. Výjimečné jsou Pohádky pro děti, mámy a táty, Micka z trafiky a kocour Pivoda, Posledního kousne pes a O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi. Zvláštní pozornost si zaslouží pohádky o Krtkovi. Hrdiny jsou většinou personifikovaná zvířata (většina z Pohádek na dobrý den, Medvědí pohádky, Kudy chodí malý lev). Zatímco medvědi Barnabáš a Ťapák se chovají jako lidé, potýkají se s lidskými těžkostmi, lvíček Sunar se svými rodiči si zachovává povahu zvířecího rodu, k němuž patří, zvířátka rozmlouvají pouze mezi sebou, řeší své lví problémy, které se těm lidským podobají jen vzdáleně. Autorka je tu vypravěčem a překladatelem ze lví řeči. Nadpřirozené bytosti, kouzla a čáry supluje vtipná pointa. Například v pohádce Oříšek, v níž červ v lískovém oříšku napálí veverku, nebo v Loudavé želví pohádce, v pohádce Tygr a blecha a dalších. Důvtip nahrazuje síly nadpřirozena.

6.1 Pohádky pro děti, mámy a táty

Zvláštní postavení v pohádkové tvorbě Hany Doskočilové zaujímá soubor sedmi pohádek s názvem Pohádky pro děti, mámy a táty (SNDK 1961). Jednak Hana Doskočilová na přebalu knihy Trnka, Jiří; Doskočilová, Hana: Chaloupka z marcipánu. Praha: Artia, 1983. 8 V rozhovoru s Karlem Hvížďalou (In: Zlatý máj, 1976, č. 6, s. 398) se k tomuto problému vyjadřuje: „První knížka mi vyšla před patnácti lety, Pohádky pro děti, mámy a táty, dodneška ji mám docela ráda a nejsem s to ji kriticky posoudit. Teprve pak přišla léta hubená...Moje další pohádky si začaly být najednou podobné, jedna jako druhá, a nikam to nevedlo. Takový vývoj je nejspíš běžný a ani mně se to nestalo poprvé.“ 7

39

je vůbec prvním autorčiným publikovaným titulem, jednak se od ostatních pohádek výrazně liší. Liší se především v oblasti syžetu. Všechny pohádky tohoto souboru představují dětské hrdiny v roli protagonistů pohádkového příběhu. Hlavními postavami jsou Tomík (Pohádka o zelené hvězdě), Ivánek (Pohádka o modré dálce a červených jeřabinách), Vilda (Jedna velká o tom, jak se straší), Lojzík (Pohádka o Lálince), Zuzanka Kolářová (Pohádka o štěstí a duze v kaluži), František Šáma (Pohádka o rozsvěcování luceren) – děti věkově odpovídající čtenářům. Jsou školáky, chovají se jako současné děti (v době vydání). Jedinou výjimkou je závěrečná pohádka

O

kouzelníku Abu Eledénovi, kde hlavním hrdinou je dospělý kouzelník, poučení mu ale přináší malý Péťa. Prostředí venkovské i městské koresponduje s reálnou situací šedesátých let dvacátého století. Některé z pohádek se pohybují až na hranici příběhové prózy ze života dětí. K žánru pohádky odkazují nadpřirozené bytosti (strašidlo Trdlík – Jedna velká o tom, jak se straší; vodník Molín a víla Lálinka – O Lálince), nadpřirozené jevy (zelená hvězda – Pohádka o zelené hvězdě). S nadpřirozenými postavami zachází Doskočilová podobně jako Karel Čapek v Devateru pohádek. Schopnosti, kterými se liší od lidí, prezentuje jako běžné řemeslo (Staří jsou na penzi, a mladí? Ti se vyznají a tak se všem daří. Jen já mám doma pořád na talíři: Nauč se konečně už strašit, ať si můžeš taky zbudovat slušnou strašecí existenci.9; Takový Trdlík třeba tenkrát dostal od cechu staršidel na ten strašecí zlepšováček výuční list s jedničkami odshora až dolů a doporučení na milé místečko s koncesí.10; Vodník Molín, který měl v krásném rybníce domovnictví /.../11). Polidštění Doskočilová, Hana: Pohádky pro děti, mámy a táty. Jedna velká o tom, jak se straší. Praha: SNDK, 1961. s. 24. 10 Tamtéž, s. 31. 11 Doskočilová, Hana: Pohádky pro děti, mámy a táty. Pohádka o Lálince. Praha: SNDK, 1961. s. 32. 9

40

kouzelných bytostí tvoří komický plán pohádky, v kontextu své doby ale působí výsledně poněkud nepatřičně a uměle. Prvorepublikové koncese a cechy nezapadají mezi tovární dělníky šedesátých let. Velký důraz klade Hana Doskočilová na vztahy mezi dětmi a rodiči. V pohádce O zelené hvězdě řeší problém smutného Tomíka, jemuž zemřela maminka a tatínek na něho nemá čas. Pohádky mu proto vypráví zelená hvězdička v rohu okna. Ivánek z Pohádky o modré dálce a červených jeřabinách zjišťuje při putování světem, že nejlepší rohlíky peče maminka, která je také krásnější než všechny princezny na celém světě. O významu rodiny svědčí i název knihy. Pohádky určené pro děti, pro mámy a pro táty mají navodit atmosféru rodinného čtení, vyprávění pohádek rodiči dětem, tedy původní podobu vzniku a uchovávání pohádek jako součásti lidové slovesnosti. Jazyková složka díla představuje prvky vypravěčské techniky, s nimiž se setkáme i v dalších textech Hany Doskočilové. Adresnost vyprávění zaměřeného na dětského čtenáře, jemuž autorka pohádku vypráví, vytváří dialogem s adresátem (Dneska už nikdo nevěří na vodníky a víly, ale co kdybychom na ně chvíli uvěřili? Budeme si teď vyprávět, jako kdyby každý velký rybník měl svého vodníka /.../12 ; Ale – co se stalo doopravdy s duhou , která spadla do dešťové kalužiny? Myslíte si, že ulétla zpátky na nebe? Kdepak!13; Nevím, u vás v ulici to třeba tak není. Možná že bydlíte na náměstí uprostřed města, kde se rozsvěcují pouliční lampy samy a všechny najednou. Ale já znám ulici, tam mají ještě staré plynové lucerny /.../14; A dnes? Museli byste se dobře podívat na Šámovic Mourka, když běhá za Františkem, abyste si všimli, že trochu Doskočilová, Hana: Pohádky pro děti, mámy a táty. Praha: SNDK, 1961. s. 32. Tamtéž, s. 48. 14 Tamtéž, s. 50. 12

13

41

kulhá. Uzdravil se. Udělala to lucerna? Skoro se mi nechce věřit. Zeptejte se na to raději Františka.15 ). Dětského čtenáře oslovuje i vysokou koncentrací zdrobnělin a používáním domáckých slov (kukadla, moldánky, špunta, mrně). Ojediněle ve srovnání s ostatními pohádkami Doskočilové se v její prvotině vyskytují poměrně rozsáhlé lyrické pasáže (Dovedla tiše naslouchat Tomíkovým trápením a ještě tišeji prozpěvovala o modrých loukách se stříbrnými jezírky, po kterých plují bílé labutě mezi květy leknínů, o skleněných zámcích, kde bydlí deště a duhy.16; Mlha padne na lesy, ohníčky vyfouknou modré proužky kouře, rozkvete vřesoviště, a kde se vzal, tu se vzal, je tu podzim. Jednou přes noc jsou stromy plné červených jeřabin a každá travička má závoj z pavučin, na kterém se stále třpytí velká zářivá kapka, protože často prší. Je-li vítr, je najednou nezbedný, cuchá vlasy a těm, kterým se tuze leskne v očích, se rozpustilou písničkou posmívá: /.../.17; Večer kouzlil pro sebe. Počkal na schůdkách maringotky, až vyjde měsíc. Pak ulomil bílý paprsek, hodil jej do tmy a paprsek se tam zachytil. Abu Eledén dýchl na dlaně. Z teplého dechu se v chladu noci narodil stříbrný pavouček a utkal z měsíčního paprsku zářící síť. Do ní si kouzelník chytil nejkrásnější píseň, která se v tu chvíli chvěla ve vzduchu tak tichounce, že ji jinak nikdo neslyšel, a nechal si ji znít do usínání.18; /měsíc/ Marnotratně rozhazoval svoje stříbro do tůní, aby si s ním pulci mohli hrát, do studánek, aby je kolouši s pramenitou vodou vypili, vplétal ho celé hrstě stařenkám do vlasů, přikrýval jím ptačí hnízda, ale pro Abu Eledéna neměl jediný paprsek.19 ). Neobvyklé v rámci celé autorčiny literární tvorby jsou až básnické metafory, jimiž

Doskočilová, Hana: Pohádky pro děti, mámy a táty. Praha: SNDK, 1961, s. 57. Tamtéž,. s. 6. 17 Tamtéž, s. 14. 18 Tamtéž, s. 58. 19 Tamtéž, s. 78. 15

16

42

obohacuje epické vyprávění (jen ticho zabalí ulici do měkkého šálu.20; Sklonil se na mezi pro bílou lucerničku odkvetlé pampelišky, přáním ji proměnil v lehounkou mýdlovou bublinu a právě do toho něžného barevného vězení nedobrý vítr uzavřel.21 ). Většina pohádek této sbírky je navíc doplněna krátkou básní. Jejich funkcí je odlehčení textu, narušení ustálené architektoniky prozaického literárního útvaru. Prostřednictvím básniček k čtenářům promlouvají přímou řečí postavy příběhu. Forma a obsah odpovídá mluvčímu. Malá Kristýnka si v Pohádce o modré dálce a červených jeřabinách stýská: Jsem tu jako brouček sama, / celý den jen s kravičkama. / Nemám si s kým vykládat, / s kýmpak, s kým si budu hrát?22. Jinak si v téže pohádce prozpěvuje

vítr:

Já

si

létám

kudy

chci,

/ honím mraky, / písek taky, / čeřím vodu / v tůni, brodu. / ty tu mačkáš v ruce hlínu, / vidíš jenom na dolinu / s jednou malou vesnicí. / Heč! Já foukám kudy chci!23 . Zatímco Kristýnčiny verše svým pravidelným rytmem připomínají dětská lidová říkadla, volnější rytmus se střídáním počtu stop ve verši a přesahem (čeřím vodu / v tůni, v brodu) odkazuje k volnosti větru. Rýmy jsou sdružené (Někdo chodí po zahrádce, / najde štěstí v sedmikrásce. / Někdo projde celý svět, / zívá, když se vrací zpět.24 ). Žádná z pohádek tohoto cyklu nebyla víckrát uvedena v některém z pohádkových sborníků či dětském časopisu. Náměty nejsou pro dětské čtenáře natolik zajímavé a přitažlivé. Zápletky pohádek nejsou příliš napínavé, rozuzlení proto nepřináší dostatečně silný pocit uvolnění. Zajímavá je především složka jazyková.

Doskočilová, Hana: Pohádky pro děti, mámy a táty. Praha: SNDK, 1961. s. 52. Tamtéž, s. 59. 22 Tamtéž, s. 21. 23 Tamtéž, s. 15. 24 Tamtéž, s. 48. 20

21

43

6.2 Micka z trafiky a kocour Pivoda Humorná pohádka o kočce Micce z edice Kulihrášek je v tiráži určena dětem ve věku 3 až 6 let. Pobaví se u ní ale především rodiče, kteří ji svým ratolestem budou předčítat. Vypráví příběh kočky Micky, které se typicky ženskými zbraněmi podaří odnaučit svého novomanžela Pivodu trávit večery v hospodě. Antropomorfizovaní zvířecí protagonisté nejen jednají a chovají se jako lidé, ale mají i lidské vlastnosti. Pivoda se vedle záliby v návštěvování hospody vyznačuje ješitností a vychloubačstvím. Po svých nočních výletech se rád vrací do útulné a čisté trafiky, kde s Mickou bydlí, a nechává se opečovávat. Jedná se vpodstatě o bajku pro dospělé. Závěr přináší poučení Pivodovi, že chodit často do hospody se nevyplácí. Humorně působí zejména pasáže, v nichž kočky prožívají stejné manželské neshody a rozčarování jako lidé (Nebavilo ho chodit s Mickou na procházku nebo po návštěvách, hrozně nerad nakupoval a stál ve frontě před mlékárnou. Zato měl ale pořád větší a větší žízeň na pivo.25 ). Vrcholem je finální scéna, v níž Pivoda dojde sám po Micčině strategicky vedeném rozhovoru rozhodnutí, že už nebude chodit do hospody: Spokojeně si tam přede, Micka mu nosí teplé mlíčko, ale pořád vede svou: „Jak jen to udělat, abys zas, ty můj chudáčku, nespal na ulici?“ „A co kdybych třeba nechodil do hospody?“ navrhl opatrně kocour Pivoda. „Ale to ne,“ honem na to Micka, „to by se ti stýskalo.“ Ale byla by ráda. „Ále, třeba nestýskalo,“ na to kocour rozšafně. „I stýskalo. Já tě přece znám,“ mňoukla Micka. „Když povídám nestýskalo, tak nestýskalo,“ řekl kocour Pivoda kurážně a bouchl tlapkou do polštáře. „Nebudeme se přece hádat. Ať je tedy po tvém,“ řekla Micka smířlivě. A tak bylo po jeho, o hospodu už 25

Doskočilová, Hana: Micka z trafiky a kocour Pivoda. Praha: Albatros, 1971.

44

kocour Pivoda ani nezavadí.18

Micčina psychologická hra může být návodem a

inspirací manželkám hospodských povalečů. Na několika místech je text nahrazen sérií komiksových obrázků. Slovní zásoba umožňuje prvoplánové porozumění i dětskému posluchači, dětem je určena scéna s klubíčkem vlny, z něhož plete svetr babička v okně s azalkou, kam se Pivoda při svých nočních toulkách zaběhl, a vylitým inkoustem. Spíš dospělé naopak pobaví Pivodova návštěva u tří koček angoraček, odkud si odnese blechy v kožichu. Půvabné jsou neologismy lezyšup po okapu, lezyhup po římse. Vhodně jsou použity jmenné výrazy ve funkci sloves: Hladce, obrace, obrace, nahodit, utáhnout, přehodit a zase hladce, obrace, obrace...; Támhle kous, tuhle štíp. Kožíšek měl v jednom ohni. Blechy!. Micka z trafiky je pohádkou, která baví nejen děti – posluchače, ale především rodiče – interprety.

6.3 Posledního kousne pes Tento poněkud tajuplný název skrývá rozsáhlou sbírku dvaceti čtyř pohádek, jejichž námětem jsou přísloví z celého světa. Dvanáct z nich vycházelo nejprve v letech 1970 – 1971 v časopise Mateřídouška pod názvem POPŘÍSLO (pohádka na přísloví). Další v letech 1984 – 1985. Knižně byly publikovány prvně roku 1975 a od té doby ještě dvakrát. Autorka zde zúročila nejen svůj dlouholetý zájem o přísloví, jako slohový útvar, ale také své vypravěčské schopnosti. Vznikla tak unikátní sbírka pohádek z celého světa.

45

Doskočilová tvoří pohádkový příběh, který potvrzuje (v jednom případě naopak vyvrací) platnost přísloví, staré národní, etnické či rodové moudrosti. Přísloví je námětem a zároveň poučením. V textu je vícekrát zopakováno. Regionální původnost přísloví se autorka snažila maximálně zachovat. Prostředí každé pohádky odpovídá prostředí, odkud dané přísloví pochází. Společně s prostředím korespondují i jména postav, reálie celkově. V některých případech se pokusila vystihnout i pro danou oblast charakteristické formy jednání a temperament (asijská zdvořilost, jihoevropský temperament). Pro příklad v pohádce na japonské přísloví Co dobrého učiníš, pusť po řece a víckrát toho nevzpomeň, odehrávající se na ostrově Honšú poblíž Tokia, vystupuje dívka Tošiko, její čtyři bratři Otami, Omidži, Kitagawa a Korengo, rybář Josumari. Tošiko bydlí s bratry v domku z bambusu a papírových stěn, rodiče jim zahynuli při zemětřesení (v Japonsku častý jev). Živí se výrobou a prodejem větviček s papírovými květy sakur (origami) za jeden jen a deset senů. Jihoevropský temperament vystihuje ve scéně hodné latinskoamerické telenovely pohádka na portugalské přísloví Je mělký potok slyšet do daleka, řeky hluboké však plynou tiše : Šum se ozval v síni, vzdechy údivu a překvapení. Vznešená paní Manuela naštěstí okamžitě omdlela, (...), a uražený španělský grand Pedro García de Silva y Rodríguez práskl dveřmi (...).26 . V pohádce s názvem Komu se nechce šít, ten ztratí jehlu i náprstek, inspirované italským příslovím, hraje významnou roli náměstí s kostelem svatého Marka v Benátkách, kde se děj odehrává. Náměstí není pouze prostředím, kulisou příběhu. Prostřednictvím náměstí je definován okruh postav: U svatého Marka na náměstí ji měl každý rád /.../27; vzájemné postavení slunce a kostela určuje denní

26 27

Doskočilová, Hana: Posledního kousne pes. Praha: Albatros, 1986. s. 82. Tamtéž, s. 21.

46

dobu: Sotva se začalo nad kostelem svatého Marka trochu smrákat (...)20; prostor náměstí je také svědkem důležitých dějových motivů: do rána celé náměstí svatého Marka popsal jejím jménem28 . Posledního kousne pes je tak zároveň výbornou učebnicí zeměpisu, cestou kolem světa za dvacet čtyři pohádkových dní. Mimoděk si děti během čtení osvojí četné geografické poznatky, porozumí mnoha slovům cizího původu. Rozdílná je i kompoziční výstavba jednotlivých pohádek. Podle anglického přísloví o tom, že Pozorovaná voda se nevaří vznikl přímo detektivní příběh s napínavým dějem, zápletkou a šťastným rozuzlením. Triadická kompozice se objevuje v pohádce na maďarské přísloví Kůň ke koním, k oslům osel patří, kde knihvazač Isak Mihály vybírá učedníka ze tří adeptů, následně ženu ze tří nabízených nevěst a do třetice se potýká s nepochopením starosty a rabína při zpracování knih jiných náboženství, jiného jazyka. Podobně v pohádce Nemá oheň, proč má dým vybírají rybáři třetího spolupracovníka ze tří zájemců. Chronologická a retrospektivní kompozice je uplatněna v pohádce Kočka se smí dívat na krále, kde kočce Pusy nenalil krčmář mléko pro koťata. Zpětně se Pusy dopídí prapůvodní příčiny neutěšeného stavu ve staré Anglii a svým zásahem u krále spustí řetězec událostí, který uvede věci na pravou míru, až i koťata dostanou mléko. Postavy vystupující v příbězích vycházejí z reálného života. Nejčastěji jsou to různí řemeslníci, rybáři apod. Uvádí-li Doskočilová do děje krále, je to král povoláním, jedná se o historickou postavu, nikoli o krále pohádkového. Podobně je tomu s portugalskými rytíři, či francouzskými flibustýry. Nesetkáme se ani

28

Doskočilová, Hana: Posledního kousne pes. Praha: Albatros, 1986. s.23.

47

s nadpřirozenými bytostmi, vodníky či vílami. Hrdinové nevítězí kouzly, ale chytrostí a důvtipem. Doskočilová zde používá vstupní pohádkové formule: Před mnoha a mnoha lety panoval /.../29; Žil kdysi ve vsi Mirotíně kovář jménem Matouš Jan.30; Daleko na bílém Severu žil v chaloupce /.../31 . První větou dokáže představit jak hrdinu/hrdiny, tak prostředí, v němž se děj bude odehrávat (např. V poledním parnu seděli spolu na prázdném tržišti dva hrnčíři.32 ). Je vypravěčem autorským, vševědoucím, vypráví er-formou. S adresátem jako obvykle přímo rozmlouvá ( Když řeknu pirát, jistě si představíte pobudu s roztrhaným šátkem /.../. Mohli byste se ale setsafraportsky zmýlit!33 ), vypráví pohádku přímo jemu. Za čtenáře si klade otázky, jež by jej pravděpodobně při čtení mohly napadat, a rovnou na ně odpovídá (Za co se flibustýři mstili?/.../ Loupili? Ano. Mordovali? Také.34 ). Jednání hrdinů hodnotí (Frantík /.../ psal domů psaní: Mám se moc dobře. Ani se mi nestýská. Snad to radši neměl psát.35 ). Z pozice vypravěče komentuje i průběh vyprávění (A právě na tomhle místě by správně měla pašerácká pohádka skončit ./.../ Pohádka si opravdu zaslouží lepší konec.36 ). Text oživuje rčeními, hovorovými výrazy, a to i v pásmu promluv vypravěče ( dej mu pámbu věčnou slávu37; Chraň nás pámbu kudrnatej38; marná sláva39 ). Zajímavým způsobem aktualizuje významy některých ustálených rčení držet se máminy sukně nemůže v případě eskymáků vypadat jinak než držet se máminých Doskočilová, Hana: Posledního kousne pes. Praha: Albatros, 1986. s. 62 Tamtéž, s. 7. 31 Tamtéž, s. 146. 32 Tamtéž, s. 97. 33 Tamtéž, s. 54. 34 Tamtéž, s. 55. 35 Tamtéž, s. 47 36 Tamtéž, s. 128. 37 Tamtéž, s. 7. 38 Tamtéž, s. 13. 39 Tamtéž, s. 55. 29

30

48

kalhot40. Vymýšlí přirovnání zapadající do tématu pohádky. V pohádce vyprávějící o rybářích Nemá oheň, proč má dým? použila přirovnání příjemné jako díra v síti, myšlenky jako vlny klidného moře41. Knížku opatřila dovětkem, kde vysvětluje svůj vztah k příslovím a s nimi související postoj k cizím zemím a cizincům.

6.4 O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi Cyklus dvanácti příběhů vysvětlujících původ Romů vycházel nejprve na pokračování v časopise Mateřídouška v roce 1999, o dva roky později byl publikován knižně nakladatelstvím Amulet. Je jedním z příspěvků Hany Doskočilové k romské otázce, jíž se věnuje i v próze Lenoši a rváči z Kloboukova (Albatros 2005) a v pohádkovém muzikálu Kataríno, Kataríno. Romská problematika je ve společnosti dlouho diskutovaným tématem, zatím však bez nalezení jasného řešení, bez výrazné změny v postoji majoritní společnosti. Doskočilová otvírá téma i dětem. Dvanáct příběhů, dvanáct kapitol odpovídá dvanácti číslům časopisu v jednom ročníku. Každá kapitola je tematicky samostatnou jednotkou, zápletka v ní dospívá rozuzlení. Kapitoly na sebe přirozeně chronologicky navazují, rámcovým tématem je putování Romů. Každá kapitola je navíc pro větší přehlednost, s ohledem na časopisecké uvedení, ještě vnitřně členěna na menší oddíly se samostatnými názvy. Vyústěním jednotlivých příběhů je závěrečné poučení, vystihující charakter Romů, jejich přístup k životu, rodině, práci, náboženství, vypovídá o jejich postavení ve společnosti. Toto poučení je zformulováno do rčení, přirovnání.

40 41

Doskočilová, Hana: Posledního kousne pes. Praha: Albatros, 1986. s. 146. Tamtéž, s. 102, 103.

49

1. Rom je Rom a Romem zůstane.

2. Rom Romovi pomůže vždycky, Pánbůh jenom když se probudí. 3. Romové nade vše milují svoje děti, i ty nehodné.

4. Cokoliv udělá jeden Rom, jako by udělali všichni. 5. Romové dovedou odpouštět.

6. Romové dovedou hudbou hovořit s Pánembohem.

7. Rom dokáže po dobrém skoro všechno, ale po zlém s ním nikdo nic nepořídí.

8. Romové jsou hrdí a nechtějí nic zadarmo.

9. Romové si dobré pověsti váží, a dovedou se o ni i poprat! 10. Práce Romy vždycky zachrání!

11. Statečný Rom potřebuje statečnou ženu, ale statečná Romka má dost odvahy pro celou rodinu.

12. Romové, naučte se číst a psát!42 Některá z přikázání formulovaných Hanou Doskočilovou mají vzor ve skutečných romských příslovích. Taková zaznamenala např. Milena Hübschmannová v publikaci Moudrá slova starých Romů43. Prvnímu přikázání odpovídají přísloví Ať ze sebe Rom dělá Maďara, Itala, kdoví koho, srdce mu bude pořád bít romským hlasem.; Romskou kost nikdo nezlomí. Přikázání třetí koresponduje s těmito příslovími: Dobrá matka má všechny děti stejně ráda. Zeptej se matky, čí dítě je nejkrásnější, řekne: moje. Přikázání sedmé má oporu v příslovích Potáhnou-li mě násilím k míse masa, nebudu jíst, i kdybych měl sebevětší hlad, nabídnou-li mi vlídně suchý chleba, sním ho ze slušnosti, i kdybych neměl hlad. Budou-li mi vnucovat dobro, neuvěřím, že je dobré. K přikázání desátému, hovořícím o práci, se vztahují slova Kdo chce pracovat, práci si najde. Nebudeš pracovat, nebudeš jíst. Lepší je, když tě moří práce, než kdyby tě mořil hlad. A přikázání páté doslovně v romské ústní tradici existuje. Doskočilová, Hana: O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi. Praha: Amulet, 2001. Hübschmannová, Milena: Godáver lava phure Romendar. Moudrá slova starých Romů. Praha: Apeiron, 1991. 42

43

50

Hlavní postavou zmiňovanou již v názvu je Mama Roma. Vystupuje zde jako zakladatelka rodu, pramáti všech Romů. O své děti, které nade vše miluje, starostlivě pečuje a rozhodne se je vyvést z otroctví. Silná víra jí pomůže najít Pánaboha a překonávat nástrahy během putování. V závěru odmítne nabídku pekla na dlouhý život a vstupuje k Pámbíčkovi na nebe, odkud pozoruje své děti. Každý Rom je potomkem Mamy Romy. Plně ji vystihuje jedenácté přikázání o statečnosti romských žen. Mužským protějškem k ní je sám Pámbíček, jehož svou láskou Romové vzkřísili a považují jej za svého (Teď jsi náš a patříš do rodiny!44 ). Postavě Pánaboha se hodí označení Pámbíček. Je vylíčen jako drobný, věčně ospalý stařík. Dokáže konat zázraky, je-li toho zapotřebí, chybí mu však božská vševědoucnost, občas se chová spíš jako malé vzdorovité dítě. Několikrát Mama Roma nesouhlasí s Pámbíčkovým postojem a má jako matka rodu rozhodující slovo. Nakonec si ji Pánbůh k sobě vezme na nebesa, odplatí jí tak, jak se o něho starala, nosila ho v loktuši. Doskočilová vychází z historických faktů, jako je původ Romů v oblasti okolo řeky Gangy v Indii, spřízněnost s kmenem Domů. Skutečnosti odpovídají i řemesla, kterými se na své cestě Romové živí a zároveň si díky nim budují postavení ve společnosti. Do vyprávění jsou zapracovány prvky biblické starozákonní mytologie. Úvodní kapitola, pojmenovaná O stvoření světa, čerpá z První knihy Mojžíšovi (Genesis). Vypráví jak Pánbůh stvořil svět, u Doskočilové během pěti dnů. Mama Roma odvádí své děti z otroctví stejně jako Mojžíš svůj lid z Egypta. Pánbůh je zázraky uchrání před pronásledovateli (včetně překročení vodní plochy suchou nohou). Nejstaršímu Vajdušovi věnuje zázračnou hůl, která koná stejné zázraky jako hůl Mojžíšova (ze skály vytryskne pramen čisté vody). Romové na své cestě zažijí déšť 44

Doskočilová, Hana: O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi. Praha: Amulet, 2001. s. 10.

51

dešťů – potopu světa. Vajdušova epizoda s obrem připomíná boj Davida s Goliášem. V šesté kapitole nasytí Pámbíček putováním vyhladovělé Romy sladkou manou padající z nebe, jako je tomu v Druhé knize Mojžíšově (Exodus 16), kde Bůh sytí manou Izraelity na cestě pouští. Styl vyprávění je velice jednoduchý, autorka příliš nerozvíjí jednotlivé větné členy, ani detaily příběhu. Stručností se jí podařilo na malém prostoru vyprávět rozsáhlý příběh, dějiny jednoho národa. Přesto není text strohý, autorka jej oživuje hovorovými výrazy, vtipnými přirovnáními ( /Pámbíček/ Stulí se na větev a usne tam jako zatoulaná veverka.45 ), obměněnými rčeními (vstávaly vousy na bradě46).

6.5 Pohádky o Krtkovi Prvním Krtkem, tehdy ještě krtkem, postavičkou ilustrátora Zdeňka Milera, který nečekal, že bude mít tolik pokračování a různých „spolurodičů“, bylo

vyprávění s textem Eduarda Petišky Jak krtek ke kalhotkám přišel (SNDK 1960). Jeho filmová verze pochází již z roku 1956. V šedesátých letech byla publikována ještě dvě vyprávění, kde byl Krtek hlavním hrdinou, a to Krtek a autíčko (Eduard Petiška, SNDK 1962) a Krtek a raketa (SNDK 1965). Další knížky o Krtkovi jsou až z osmdesátých let, autorství textu náleží Haně Doskočilové (Krtek v sedmém nebi, Albatros 1982 – součástí vydání je i příběh Krtek a zelená hvězda, později publikovaný i samostatně), opět Eduardu Petiškovi (Byl jednou jeden Krtek, 1982) a J.A. Novotnému (Krtek ve městě, Albatros 1987).

V devadesátých letech v souvislosti s rozvojem tržního

hospodářství a volného trhu v oblasti knižní produkce se postavička Krtka osvědčí jako 45 46

Doskočilová, Hana: O Mamě Romě a romském pábmíčkovi. Praha: Amulet, 2001. s. 9. Tamtéž, s. 54.

52

vhodný obchodní artikl a texty o Krtkovi a jeho kamarádech se stávají na dlouhou dobu jedněmi z nejvíce vydávaných knih pro děti. Vedle samotných knižních vydání knížek a leporel (nových i v reedici), animovaných filmů, s nimi souvisejícími audio a video nahrávkami, je Krtek téměř samozřejmou součástí běžného života nejen dětí předškolního věku. Společností je nadšeně přijímán jako domácí protiváha kreslených hrdinů ze zahraničí (většinou z produkce dílny Walta Disneye). Jeho portrét zdobí (a činí prodejnějšími) školní pomůcky, hračky, společenské hry, kalendáře, nádobí, výrobky textilního a potravinářského průmyslu... Texty nových příhod o Krtkovi a jeho kamarádech pochází nejčastěji z pera Hany Doskočilové, tvorby (především básnické) se účastní rovněž Josef Brukner (Krtkův den, Albatros 1991; Jak Krtek cestoval, Albatros 1992), Jiří Žáček (Krtek kamarád, Knižní klub 2003; Veselé Vánoce, Knižní klub 2004). Bezpochyby nejdůležitější ve vývoji Krtka byl ovšem první titul v řadě, osvětlující Jak krtek ke kalhotkám přišel. Dodneška se dočkal více než jedenácti vydání. Svatava Urbanová Petiškovo vyprávění popisující techniku zpracování lnu řadí do zlatého fondu české dětské knihy 47. Jediný Novotného příspěvek s názvem Krtek ve městě se nestal tak oblíbeným, přestože příběh Krtka a jeho kamarádů (ježka a zajíce) se stále více aktuální ekologickou tematikou je napínavý a vtipný (zvířátka se vtipně pokusí zastavit autotmobilovou dopravu ucpáním výfuků špekáčky, humorně působí i představa lesa vytvořeného z plastových nafukovacích hraček). Téma je zpracováno bez obvyklých charakterových klišé. Žádný z projektantů, dělníků, či zástupců veřejné správy není postavou zápornou, naopak se snaží zvířátkům ze vzniklé situace pomoci. Přestože žádná jejich snaha nevede k úspěšnému řešení problému, podstatné je, že tak Urbanová, Svatava; Rosová, Milena: Žánry, osobnosti, díla. Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie. Ostrava: Ostravská univerzita – Filozofická fakulta, 2003. s. 77. 47

53

činí v dobré víře. Koexistence lesního ekosystému v městském prostředí je ale nemožná. Autor ovšem nestaví zájmy jedné skupiny nad druhou, Krtek ve městě prezentuje danou problematiku s ohledem na všechny zúčastněné a je dobrým námětem k zamyšlení a diskusi s dětskými čtenáři (posluchači). Na rozdíl od knih Petiškových, kde ústředním motivem je Krtkova snaha napodobit lidi nošením kalhot nebo používáním vozidla, u Novotného naopak zvířátka touží zachovat si svůj lesní domov nerušený civilizací, obyvatelé lesa neprojevují zájem o předměty ze světa lidí. Personifikace Petiškova je založena na schopnosti zvířat mluvit a jednat mezi sebou jako lidé, u Krtka podpořena ještě schopností pracovat a používat nástroje. U Novotného dovedou zvířátka komunikovat verbálně nejen mezi sebou, ale také s lidmi. Hana Doskočilová je jedním z nejvýznamnějších a nejvýraznějších „Krtčích textařů“. V některých případech zpracovala již natočené animované filmy, jindy je i autorkou námětu, například u příběhů Krtek v sedmém nebi a Krtek a zelená hvězda. V těchto dvou je Krteček hlavním a víceméně jediným hrdinou. Tituly následující staví na dalších hrdinech, jimž Krtek pomáhá. Krtek zůstává sice protagonistou příběhu, nositeli děje jsou ale Krtkovi kamarádi Zajíc, Myška a další. Krteček je příkladným hrdinou, jeho chování, jednání a smýšlení by mělo malé recipienty inspirovat a vést. Prezentuje se většinou jako zachránce. Projde celý svět, aby našel léčivou bylinku pro nemocnou Myšku (Jak Krtek uzdravil myšku, 1993), vychová mládě orla (Krtek a orel, 1996), postaví myšce domeček zničený povodní (Krtek a potopa, 1992). V titulu Jak Krtek zachránil zajíčka (1991) o tom referuje již název. Přátelství, kamarádství je u Krtka preferovanou hodnotou (Není na světě nic lepšího, nežli mít kamaráda. Nebo kamarádku.48 ). Charakteristické pro Doskočilovou 48

Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Jak Krtek uzdravil myšku. Praha: Albatros, 2003. 5. vydání. s. 4.

54

je rovněž zdůrazňování radosti. Radost je zde nakažlivě všudypřítomná, Krtek se raduje ze všeho, nejvíc však když se mu podaří rozradovat ostatní ( Jsem rád, že je rád můj kamarád.49; Teď létá v sedmém. V sedmém nebi! Protože malé kavčátko mohlo vypadnout z hnízda, ale nevypadlo.50; Mít poklad sám pro sebe je veliká radost. A kdyby se tak o ni mohl s někým rozdělit, byla by ještě větší!51 Jenomže když je někdo doopravdy šťastný, vůbec netouží, aby se mu závidělo.52 Paraplíčko bylo zase jako nové. A bylo moc rádo.53; Radoval se jako...no jako Krtek, když dostane zpátky svou nejmilejší věc.54 ...zaradoval se Krtek.55 ). Jasná paralela odkazuje k próze Dva dědečci z Dlouhé míle, konkrétně dědu Skřivánkovi, jež svým nezdolným optimismem ničí souseda Hroudu. „Rukopis“ Hany Doskočilové je patrný. Výběr jazykových prostředků, časté používání přirovnání (ticho jako pod vodou, má se líp než sedlák o pouti

56

; jako

když se ptáčci honí v lupení57; mlčela jako zařezaná58 ) a frazeologismů charakteristických pro žánr pohádky (...ženou ji nejmíň za sedmery hory.59 ). Ustálená rčení autorka aktualizuje pro zvířecí hrdiny (...a Krtka doma začínaly svrbět tlapky, chtělo se mu cestovat.60 ). A i do pohádek o Krtkovi se jí podařilo vpašovat svá oblíbená přísloví (Nadarmo se však neříká: Nekřič hop, dokud nepřeskočíš.61 ). Typické je opakování slov zesilující význam (např. pomalu, pomaloučku; honem honem; níž a níž; Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. s. 76. Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 51 Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 52 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek v sedmém nebi. Praha: Alabtros, 1982. bez paginace 53 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a paraplíčko. Praha: Albatros, 1991. bez paginace 54 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a paraplíčko. Praha: Albatros, 1991. bez paginace 55 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a televize. Praha: Knižní klub, 2004. s. 4. 56 Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. 57 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. 58 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Jak Krtek uzdravil myšku. Praha: Albatros, 2003. 59 Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 60 Doskočilová, hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 61 Miler, zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. s. 40. 49

50

55

Straka si pokoj nedá a nedá, pokřikovat na ně nepřestane a nepřestane...62 ). Poměrně neobvyklé v rámci pohádkové tvorby Hany Doskočilové je užívání hovorových výrazů v nejnovější publikaci Krtek a televize (telku, malej)63. Užití je záměrné, v přímé řeči je nástrojem generační charakteristiky postav. Funkci podobnou, dokreslení lékařského prostředí, mají odborné výrazy v příběhu o mláděti orla (narkózy, transfúzi, infúzi, rehabilitaci)64. Nesrozumitelnost pro dětského čtenáře není na škodu, je autorským záměrem. Problematičtější se mohou jevit výrazy vizita a orlí spár (tamtéž, s. 52, 62), jejichž srozumitelnost je pro porozumění textu nezbytná. Používání emocionálně zabarvených slov jako jsou zdrobněliny je samozřejmé a není třeba je blíže komentovat. Jemného humoru dosahuje personifikacemi neživých předmětů (Naštěstí psí bouda věděla, že není žádná loď, a tak se pomalu šinula ke břehu.65; Z vozíku, /.../, rostou balónky na dlouhých nitích.66; Balvan se krumpáče polekal, pustil se a žuchl na zem.67 ). Pohádky jsou vyprávěny ve třetí osobě s přímou řečí jednajících postav. Doskočilové se na rozdíl od Petišky daří lépe navázat přímý kontakt se čtenáři, slovesnými tvary v 2. osobě s nimi vede dialog (Kam? Že se ptáte!; Věřte nebo nevěřte...68; Ale víte, co proti strachu nejvíc pomáhá?69 ), používá řečnických otázek (Ale dá se velká voda zaspat? Nedá!70 ). Hana Doskočilová se stala významnou spolupracovnicí Zdeňka Milera na knižních titulech o malém Krtkovi. Původnost námětů náleží více autorovi ilustrací a Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krteka televize. Praha: Knižní klub, 2004. s. 26,29. 64 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. s. 46, 50. 65 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. s. 19. 66 Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 67 Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 68 Doskočilová, Hana; Miler, Zdeněk: Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. bez paginace 69 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. s. 7. 70 Miler, Zdeněk; Doskočilová, Hana: Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. s. 5. 62

63

56

duchovnímu otci oblíbené postavičky. Doskočilová je autorkou námětů k pohádkám Krtek v sedmém nebi a Krtek a zelená hvězda. Zejména Krtek v sedmém nebi má svou poetičností, hravostí překračující hranice reálného světa specifické postavení v kontextu všech příhod o Krtečkovi vůbec. Její vliv a osobitý přístup můžeme sledovat především v kvalitě zpracování, volbě jazykových a syntaktických prostředků. Nacházíme prvky charakteristické pro její tvorbu nejen pohádkovou. Doskočilové autorský styl se k Milerovým ilustracím hodí, pro dětského vnímatele je dostatečně přístupný a zůstává především doprovodným textem, nestrhává na sebe zvýšenou pozornost. Možná až příliš Doskočilová akcentuje Krtkovi kladné charakterové vlastnosti, správné chování. Tyto pasáže působí nepříjemně mentorsky, didakticky.

6.6 Závěr Moderní

autorská

pohádka

Hany

Doskočilové

představuje

jak

personifikované zvířecí hrdiny, tak lidi. V její pohádkové tvorbě najdeme jak pohádky

krátké až anekdotické, líčící jedinou situaci s vtipnou a překvapivou pointou, tak i pohádky rozsáhlé, rozvíjející složitou zápletku. Příběh má v pohádkách Hany Doskočilové větší význam než poetika žánru (výjimkou je prvotina Pohádky pro děti, mámy a táty). Pohádkové texty nejsou žánrově čisté, hraničí s příběhovou prózou, bajkou, legendou. Svým autentickým vypravěčským stylem ale navozuje atmosféru živého vyprávění, odehrávajícího se tady a teď. Odkazuje tak k původnímu ústnímu podání, kdy byla pohádka především aktem vyprávění. Tvoří pohádky i na zadaná témata (např. k ilustracím Zdeňka Milera či Jiřího Trnky). Sama se dokonce dobrovolně tematicky omezuje (v případě souboru Posledního kousne pes, cyklu pohádek o řemeslech pro časopis Mateřídouška, knihy O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi).

57

Ve vymezeném prostoru působí její vyprávění paradoxně svobodněji, fantazie uvolněněji než v případě naprosto volné tvorby nad čistým papírem.

58

7. PŘÍBĚHOVÁ PRÓZA ZE ŽIVOTA DĚTÍ Oblíbeným literárním žánrem u dětí mladšího školního věku je příběhová próza ze života dětí, označována někdy také jako příběhová próza s dětským hrdinou. Tento žánr je výhradně součástí intencionální literatury pro děti a mládež, je tvořen záměrně pro dětského čtenáře. Rozvíjel se ve dvacátém století, především v jeho druhé polovině. V tomto časovém období vznikly i příběhové prózy ze života dětí Hany Doskočilové. Doposud publikovala sedm takových titulů, z nichž většina vycházela původně na pokračování v časopise Mateřídouška. Prvním byl detektivně laděný Ukradený orloj (Mateřídouška 1973/1974; knižně prvně 1976), následovala Eliška a táta Král z edice První čtení (doposud pouze knižně – 1977), Jak se vychovává papoušek (nejprve knižně 1978; Mateřídouška 1996), Fánek a Vendulka (Mateřídouška 1979/1980 – 1980/1981; knižně 1980). V osmdesátých letech vyšla próza My a myš (Mateřídouška 1985/1986; knižně 1988), v letech devadesátých Šimsa (Mateřídouška 1995; knižně 1999) a zatím poslední Lenoši a rváči z Kloboukova (Mateřídouška 2001; knižně 2005). Starší prózy námětově čerpají výhradně ze života dětí, v novějších Doskočilová malým čtenářům předkládá i témata současná (šikana, rasismus, gameblerství), s nimiž se mohou ve svém životě setkat, ale s dětmi se o nich příliš často nemluví. Připravuje je tím na situace, v nichž se mohou ocitnout. Srovnáním s literárním hrdinou si čtenář utváří vlastní postoje a dokáže se v daných situacích lépe zachovat, lépe zareagovat.

59

7.1 Kompozice Autorka uplatňuje většinou chronologickou kompozici, děj syžetu odpovídá ději fabule. Dětský čtenář se v ději snadno orientuje. Šimsa je složen z více na sobě relativně nezávislých příběhů, propojených pouze postavou Šimsy. V každém z nich Šimsa pomáhá řešit problémy některého z kamarádů, spolužáků. Jedná se o příběh s epizodickou výstavbou. Komplikovanější je výstavba prózy Ukradený orloj. Jakmile příběh dospěje ke kolizi, sledujeme současně více dějových linií, které se vzájemně prolínají. Souběžně probíhá pátrání Jozífka, kriminalistů a pana Semtína z Klementina. Jozífek se snaží najít bratra Petra a zachránit ho z moci banditů, kteří jej unesli. Policisté sledují stopu uloupeného orloje, pan Semtín pátrá po zloději na vlastní pěst. Hledání má, aniž by to aktéři věděli, jediný objekt, rozdílná je jejich motivace. Mezitím se rovněž několikrát přeneseme do školy, kde se babi Albínka strachuje o své dva ztracené vnuky, a do lupičského doupěte. Skoro filmové střihy v rychlém sledu střídají jednotlivé situace, dějové napětí se zvyšuje. V závěru se všichni aktéři střetávají, dějové linky se propojují, příběh dospívá šťastného rozuzlení.

7.2 Vypravěč Zajímavou vypravěčskou perspektivou je obdařena próza Jak se vychovává papoušek. Vyprávění se uskutečňuje v ich-formě, pravidelně se střídají vypravěči dva. Děj tak čtenáři zprostředkovávají oba hlavní protagonisté Jenka a Kárek. Autorský vypravěč v er-formě pouze uvádí, kdo danou kapitolu vypráví ( povídá Jenka; povídá kluk ). Autorka oddělila promluvy dospělé Jenky a školáka Kárka. Rozdíly v náhledu na situace a v používaných jazykových prostředcích nejsou mezi oběma

60

hrdiny výrazné. Čtenáři se ale navíc odkrývají subjektivní hodnocení vnitřních pocitů a prožitků obou aktérů. Ostatní příběhové prózy s dětským hrdinou jsou psány er-formou z pozice autorského vypravěče. V případě titulu Lenoši a rváči z Kloboukova navazuje autorka prostřednictvím vypravěče přímý kontakt s recipientem. Využívá k tomu řečnických otázek ( Dá se s tím něco dělat? Nejspíš ne. 71 ).

7.3 Architektonika Všechny prózy jsou členěny do krátkých kapitol, usnadňujících malému čtenáři orientaci v textu. V některých případech jsou kapitoly ještě dále děleny do menších úseků s nadpisem, které i začínající čtenář dokáže přečíst najednou a rozvíjenou myšlenku plně postihnout. Číslování kapitol použila Doskočilová jen u nejnovějšího titulu Lenoši a rváči z Kloboukova. Klasické dělení do kapitol se objevuje v próze Jak se vychovává papoušek. Jejich názvy zde mají jednotnou formu (O... a hlavně o tom, ...) a podrobně vyjadřují, o čem daná kapitola vypráví (např. O chození za školu a hlavně o tom, jak se má papoušek správně krmit ). Specifikem u Doskočilové jsou názvy kapitol, jež jsou integrovanou součástí textu. Místo vlastního originálního názvu jsou jednotlivé úseky označeny posledními slovy kapitoly předcházející, či prvními slovy kapitoly nové (např. Prvního září se Kuba narodil /.../72 ). Text je tak souvislým proudem vyprávění, kdy na sebe

jednotlivé kapitoly úzce navazují. Čtení se stává velice napínavým, láká k přečtení 71 72

Doskočilová, Hana: Lenoši a rváči z Kloboukova. Praha: Albatros, 2005. s. 7. Doskočilová, Hana: My a myš. Praha: Albatros, 1988. s. 9.

61

jedním dechem. Významnou funkci má toto členění v detektivním příběhu Ukradený orloj, kde efektivně zvyšuje napětí. Vyprávění má rychlý spád, akce střídá akci, situace se neustále mění, dochází k nečekaným zvratům.

7.4 Prostředí Děj příběhových próz se odehrává jak ve městě, tak i na venkově. Z konkrétních měst je to Praha a její čtvrti Vršovice a Dejvice, kde velkoměstská anonymita v kontrastu se sousedkými vztahy uvnitř jedné čtvrti vytváří vhodné prostředí pro plánování zločinu a jeho odhalení v detektivním příběhu Ukradený orloj. V Praze na sídlišti Háje se odehrává próza My a myš. Život na sídlišti je námětem celé knihy. Stísněné prostředí malého panelákového bytu je příčinou napětí mezi jednotlivými členy domácnosti. Proti sobě zde stojí nově vznikající sídliště v Praze a obec Mrákotín. Zřetelně odlišíme lexikální pole zobrazující pražské sídliště (kočárkárna, čtyři bloky paneláků, betonová vozovka, národní výbor, Háje II/D 1235, brigáda, komise, odznak Vzorného budovatele sídliště, škatule, byty s koupelnou, garsonka, klepadlo, adaptace ) od lexikálního pole vesnice, dokreslujícího prostředí venkova (perníková chaloupka, pradědečkova louka, na okně pod květináčem, chalupa, kůlna, plot, záhonek, pumpa ). Sídlištní výstavba ale není výsadou hlavního města. K nelibosti pradědečka Brázdy se začínají stavět paneláky i na louce v Mrákotíně. Paneláky jsou obrazem doby, která je chápe jako výdobytek civilizace poskytující obyvatelům nové pohodlí. Vidí je tak i soused Douděra: „Co tu otevřeli tu novou fabriku, jsme úplné město! A jak se tu staví, viděl jsi?“; „Vždyť tam můžeme bydlet oba.

62

Zatím je bytů dost, s koupelnou a nemusí se topit. Možná by nám dali dvě garsonky vedle sebe. A chalupa se prodá, neboj.“73 Budování a osídlování sídliště je popsáno i v Kloboukově: První panelák vyrostl v Kloboukově asi před patnácti lety /.../; /.../, a tak si zaslouží bydlet v moderním domě. Ústřední topení, v koupelnách teče teplá voda rovnou z kohoutků, záchody splachovací, a v suterénu je společná prádelna.; /.../ k dvěma panelákům přistavili dalších pět a svezli tam toulavé Romy z celého okolí.74 Násilné sestěhování Romů do paneláků vede k jejich izolaci od neromského obyvatelstva Kloboukova. Vesnice je rozdělena na „dolňáky“ a „horňáky – sídlišťáky černý ptáky“. Kniha Jak se vychovává papoušek je umístěna do městečka Vlkava. Vylíčení vlkavského prostředí zajímavě oživilo text v novém vydání nakladatelství Amulet v roce 2000. Reedice, ač beze změn, přináší čtenářům nové poznatky, zážitky. A to čtenářům, kteří popisovanou dobu nezažili, i těm, kteří s ní mají osobní zkušenost, v podobném prostředí žili a vyrůstali. Podrobněji se tomu věnuje recenze v časopise Ladění: /.../ nabízí průhledy do českého maloměsta přelomu 70. a 80. let /.../. Text nepatřil v době vzniku k diskutovaným dílům. Po dvou desetiletích však pozornost zaslouží, protože příhody třeťáka Kárka a adolescentky Jenky dozrály do podoby autentického obrazu jiné doby. Strnule působí především reálie městečka Vlkava, v němž se zastavil čas a societa, svázaná vnuceným rovnostářstvím, přežívá. Patrno to není při sledování Kárkových kroků, ale Doskočilová zakódovala zprávu o době do postojů a rozhodnutí Jenky. Dívčina cesta do hlavního města na studia je symbolickou snahou vyvázat se z prostředí malostí a malých šancí.75 Pro srovnání recenze Hany Doskočilová, Hana: My a myš. Praha: Albatros, 1988. s. 54, 55. Doskočilová, Hana: Lenoši a rváči z Kloboukova. Praha: Albatros, 2005. s. 13, 14. 75 mar: Laskavý úvod do chovu ptactva. In: Ladění, 2000. č. 2. s. 18. 73

74

63

Mirvaldové reagující na první vydání si všímá zobrazení prostředí rodinného a nepovažuje jej za dostatečně autentické: Prostředí děje, určené motivy dvou rodin, které působí protikladnými vlivy na chlapce Kárka, to jsou obyčejná schemata, atraktivně okopírované modely, a nikoli zobrazení skutečnosti.76 Eliška s tátou Králem bydlí v neurčitém menším městě s kašnou na náměstí lemovaném podloubími. Venkovské prostředí je kulisou příběhu Fánek a Vendulka, Šimsa a Lenoši a rváči z Kloboukova. Městské i venkovské prostředí poskytuje dětem prostor ke hrám, poznávání světa, utváření přátelství. Autorka neupřednostňuje jedno z nich. Děti mohou být spokojené všude, rozhodující není vnější prostředí, okolí, ale mezilidské vztahy. Názorně je to vysvětleno v příbězích o Šimsovi, kde se setkáváme se smutnou Marcelkou, jejíž rodiče se rozvedli. Dalším příkladem je sám Šimsa a jeho náhlá vnitřní nepohoda související s příchodem nového učitele Chrousta, s nímž si zpočátku nerozumí. Zajímavě se opakují názvy míst v různých titulech. Les jménem Klínek je místem schůzek Pepy a Ferka z Kloboukova, ale také místem původu větve – bidýlka pro papouška Matýska (Srovnala jsem s tátou krok a šli jsme do Klínku, to je malý lesík rovnou za tratí /.../)77. Prostředí je u Doskočilové významnou součástí expozice. Její příběhové prózy začínají popisem místa děje, často s etymologickým vysvětlením původu názvu města. Kloboukov je obec se špatnou pověstí. Nikdo neví, jak přišla k tak legračnímu jménu /.../.78 Líbí se mi města, která mají řeku. Kdysi dávno si je lidé postavili na Mirvaldová, Hana: Hana Doskočilová: Jak se vychovává papoušek. In: Zlatý máj, 1980, č. 10. s. 629. Doskočilová, Hana: Jak se vychovává papoušek. Praha: Albatros, 1979. s. 35. 78 Doskočilová, Hana: Lenoši a rváči z Kloboukova. Praha: Albatros, 2005. s. 7. 76

77

64

bydlení a dodneška je to na nich znát. /.../ Ne jako Vlkava! Sem se vlastně vůbec nepřijelo bydlet, ale kopat stříbro a zbohatnout.79 Abyste si ji přesně představili, musíte vědět, že je krátká a strmá. Ocáskem se drží hodin na kulatém plácku a kouká dolů do parku. Je tam všeho všudy třicet čísel, nejdůležitější z nich je devítka a tu má škola. Škola v Koudelkově ulici. /.../ jméno mohla mít o moc lepší. Žádný Koudelka ve slovníku není /.../ jde o padesát let pochovaného vršovického starostu (...).80

7.5 Postavy Stěžejní jsou pochopitelně hlavní dětské postavy, s nimiž se čtenáři mohou srovnávat, vymezovat se vůči nim. Protagonisty příběhových próz Hany Doskočilové jsou s výjimkou Elišky (Eliška a táta Král) a Jenky (Jak se vychovává papoušek) chlapci. Důležité nejsou pouze samotné charaktery protagonistů, ale také jejich vztahy k dalším postavám. K dalším postavám dětským - sourozencům, spolužákům, kamarádům; i dospělým – rodičům, prarodičům, učitelům, sousedům. Protagonisté příběhů tvoří většinou dvojice, každý hlavní hrdina má svého „spoluhráče“. Jenka – Kárek, Fánek – Vendulka, Jozífek – Petr (Ukradený orloj), Kuba – Mánička (My a myš), Pepa – Ferko (Lenoši a rváči z Kloboukova). Jejich vztah prochází vývojem, často mu není přáno z pohledu okolí. Fánek se strachuje kamarádit s Vendulkou, protože kluci s holkama nekamarádí, a bojí se, že by se mu ostatní chlapci ve třídě smáli. Podobný problém řeší i Kuba v próze My a myš. Je vystaven posměchu ze strany svých spolužáků kvůli kontaktům s Máničkou Voženílkovou a záměrně se jí vyhýbá. Pepa Žilka by se rád přátelil s Ferkem, ale v Kloboukově se mezi „dolňáky“ od 79 80

Doskočilová, Hana: Jak se vychovává papoušek. Praha: Albatros, 1979. s. 7. Doskočilová, Hana: Ukradený orloj. Praha: Albatros, 1976. s. 7.

65

rybníčku a „horňáky“ ze sídliště přátelství neuzavírají. Oba chlapci jsou tak rázem vyvrheli mezi „svými“. Překročili pomyslnou linii zakázeného, porušili nepsané pravidlo. Kamarádství je u Doskočilové hodnota vysoce ceněná. Nemusí se jednat výhradně o vztah mezi vrstevníky. Eliška se spřátelí s o generaci starší Pavlínou, která se později stane její novou maminkou.

Jiný je vztah bratrů Petra a Jozífka zapletených do případu ukradeného

orloje. Starší Petr je pro Jozífka nedostižným vzorem. Napodobuje ho ( Když je Jozífek sám, hraje si nejraději na to, že je Petrem. Loudá se Koudelkovou ulicí v černých texaskách /.../81.). Zároveň je mu ale i průvodcem a pomocníkem, bez něhož by byl Petr ve světě ztracen, kompenzuje Petrovu nepraktičnost. Tuto svou úlohu si plně uvědomuje, chápe ji jako důležité poslání a možnost se bratrovi alespoň částečně přiblížit. Cítí se být za něho odpovědný, proto se jej vydá na vlastní pěst hledat, když ho unesou banditi i s orlojem.

Některé dětské postavy jsou si podobné. Eliška představuje stejný typ

hrdiny jako Šimsa. Oba se obdivuhodně statečně vyrovnávají s úplnou či částečnou ztrátou rodičů. Eliška po smrti maminky zůstala sama s tatínkem v péči dvou svérázných tetiček. Šimsovi rodiče přišli o život při autonehodě, Šimsa žije s invalidním dědečkem. Ani jeden však svůj úděl nevnímá tragicky, naopak, oproti očekávání ostatních se odmítají litovat a trápit, s velkou chutí poznávají svět a mají dost síly, aby radost přenášeli i na ostatní, kteří mají zdánlivě výhodnější vstupní podmínky, ale nedovedou si jich vážit.

81

Doskočilová, Hana: Ukradený orloj. Praha: Albatros, 1976. s. 7.

66

Šimsa je čtenářům velkým vzorem. Vzorem téměř nedostižným, nadpozemským. Není ale obdařen výjimečnými dovednostmi sportovními, uměleckými, vědeckými. Vyniká hodnotami lidskými. S přirozenou lehkostí řeší nesnáze svých kamarádů, má výjimečnou schopnost empatie. Pozitivní přístup k životu je mu vrozený. Není snadné (pravděpodobně ani možné) být jako Šimsa, zajisté je však možné (a žádoucí) se jako Šimsa chovat.

Podobné jsou si také Mánička Voženílková (My a myš) s Lucinkou

Žilkovou (Lenoši a rváči z Kloboukova). Osobitou vyřídilkou se jim podaří zjistit mnoho cenných informací a zařídit řadu potřebných věcí, na něž se jejich starší „spoluhráči“ nezmohli. Mají dokonalý přehled o všem, co se v okolí děje, dokonce i o tom, co se teprve dít bude. Navíc každou informaci umí použít ve správný moment a překvapují ostatní. Mánička těmito svými schopnostmi přivádí Kubu k šílenství. Není pouze domovnickým dítětem, je malou domovnicí. Umí jednat s úřady, jediná dokáže policisty přesvědčit o oprávněnosti pradědečkových prací v kočárkárně ( „Dobrý den. Jmenuji se Mánička Voženílková a hlásím se za svědka. Budete mě vyslýchat, že? O té adaptaci, že?“ Mánička jako domovnické dítě uměla zkrátka s policií jednat.82 ).

Postava Jenky se poněkud vymyká ostatním. Svým věkem a životními

zkušenostmi je dětskému čtenáři vzdálena. Nahlíží a mluví k němu s nadhledem, nikoli však s odstupem. Ve vztahu ke Kárkovi a jejich společným zájmem o Matýska dokazuje, že dětství není ohraničená, definitivně ukončená část života. Dospělí jsou malým hrdinům vzorem (Šimsův dědeček, strýc Bukva Fánkovi, Petr Brouček Jozífkovi), zprostředkovatelem světa (děda Stoklásek v Kloboukově). 82

Doskočilová, Hana: My a myš. Praha: Albatros, 1988. s. 41-42.

67

Hodně prostoru dostávají učitelé. Vliv pedagogů na utváření osobnosti dítěte je značný. S učitelem přicházejí ve škole do styku denně. Nejživější vzpomínku mám na paní učitelku z první třídy. Jmenovala se Marie Dvořáková a byla velice laskavá a trpělivá. Navíc měla v našich očích jakýsi punc tragického tajemství, protože její přítel zahynul za války v nacistickém koncentráku. Nikdy o tom s námi pochopitelně nemluvila, ale my to všichni věděli. Pokud jsem později vůbec kdy měla nějaké konflikty s učiteli, asi to nebylo nic vážného. Dávno jsem na ně zapomněla.83 Tomuto vyznání není důvod nevěřit, protože rozhodně nenajdeme v prózách Hany Doskočilové postavu učitele, v níž by se autorka vypořádala prostřednictvím literárního díla se vzpomínkou na některého ze svých skutečných vzdělavatelů. Učitel u Doskočilové není ani tyran nelida, živící se dětským pláčem podávaným s třídními důtkami v poškolácké omáčce, ani roztomilý blázen v módním výstřelku po své prababičce, který se svými žáky směje, aniž by tušil, že ti se smějí jemu samotnému. Je to kupodivu úplně normální člověk. Není prostředkem prvoplánové komiky, jeho role je výrazně pozitivní a nezanedbatelná, často má pro hlavního dětského hrdinu veliký význam. Přináší a zprostředkovává mu důležitá poselství, poznání, naplňuje úlohu pedagoga. K dětem mají vřelý osobní vztah, proto i děti je jmenují lichotivými přezdívkami. Antonie Řepová, ředitelka školy v Koudelkově ulici, je pro své žáky Ředkvičkou, s paní učitelkou Bublinkou se setkáme v příběhu Jak se vychovává papoušek, Fánkově třídní učitelce Kvasničkové se mezi žactvem přezdívá Kvasnička. Prostředí školy je významným faktorem v próze Šimsa. Ve škole se odehrává značná část děje, autorka se věnuje typicky školním nešvarům jako je šikana apod. Paní učitelka I.A je snad přímo učitelským vzorem. Je přirozeným vůdcem Hutařová, Ivana; Hamzová, Marie: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003. s. 32. 83

68

třídního kolektivu, o všech svých ovečkách má dokonalý přehled. Zaznamená změnu v chování šikanovaného Ládíka, navštíví chřipkou nakaženého Šimsu a smutné Marcelce toleruje pozdní příchod. Dětem pomůže opatřit pro Šimsovi starší televizor, aniž by ji o to výslovně požádaly. Podporuje v dětech etické chování. Na výletě je uvede do hry na dobré skutky, hry, kde vítězem je každý a odměnou krásný pocit u srdce. Podaří se jí tak rozpoutat spontánní vlnu dobrých skutků, aniž by děti motivovala výkonostními tabulkami či neodolatelnou hmotnou výhrou. Chvályhodný je také její postup v situaci, kdy se na klukovských záchodech objeví nápis CIKÁNI KRADOU (Nevěřím, že to psal někdo z naší třídy, ....Ale stalo se to u nás va škole, dokonce na našem poschodí, takže na nás na každém zůstal kousek ostudy. Proto navrhuji, abychom se složili, každý dáme korunu, pan školník koupí barvu a tu zeď znovu vymaluje. Kdo je pro?84). Vede své prvňáky ke globální zodpovědnosti a čestnému chování, nikoli však příkazem, ale demokraticky. Dává jim možnost svůj návrh přijmout či zamítnout v otevřené diskusi. Děti se k němu mohou samy vyjádřit. Výsledné odsouhlasení je potom projevem pochopení, ne poslušnosti, a pro děti tím přínosnější. Postojem k Romům je pro děti vzorem teta Mahulena z kloboukovské školky. Teta Mahulena je

nositelkou ústřední myšlenky, jak by bylo možné řešit

romskou otázku. Dává návod, jak se k tomuto problému postavit, zastává bezpochyby postoje Hany Doskočilové. Protože teta Mahulena nedělá rozdílu mezi „horňáky“ a „dolňáky“, tedy Romy a „neromy“, berou její svěřenci vzájemné soužití dvou etnik za samozřejmé a přirozené. Nejmenší kloboukovští se tak chovají rozumněji, než jejich starší sourozenci (parta Lojzy Krále), nebo dokonce rodiče i prarodiče (paní Krupičková). 84

Doskočilová, Hana: Šimsa. Praha: Albatros, 1999. s. 25.

69

Jako se v různých prózách vyskytují shodná označení míst, nacházíme i stejná jména osob. Žilkovi vystupují v knize Lenoši a rváči z Kloboukova, pan doktor Žilka je přítelem Šimsova dědečka a majitelem Hafana - Hasana. Tatínek Elišky je příjmením Král, Lojza Král je vůdcem zlotřilé bandy v Kloboukově. Poručík Houska vyšetřuje podezřelé počínání pradědečka v kočárkárně na Hájích (My a myš), Fánek Houska z Kaprotůní je protagonistou příběhu Fánek a Vendulka. Fánek, původně Hafánek, je zároveň jméno Šimsova psa, potomka velkého Hafana - Hasana.

7.6 Jazykové prostředky Výběr jazykových prostředků je úzce vázán na věk adresáta. Zvláštní pozornost mu věnuje Doskočilová zejména v případě titulů z edice První čtení. Vysvětluje to v rozhovoru pro časopis Zlatý máj: Poslední rukopis, který jsem odevzdala, má vyjít v edici první čtení. Odjakživa sice zastávám názor, že číst se člověk může naučit na čemkoliv, ale ve speciální edici jde pochopitelně o to, aby se učil co nejsnáz a zábavně. Na první pohled se zdá, že tyto podmínky splňuje každý text, pokud má hutný děj a užívá jen běžná slova v krátkých větách. Není to tak úplně pravda... Když jsem si to prakticky ověřovala, zjistila jsem, že mnohem důležitější nežli jednoduchost je přehlednost, zachování rytmu ve větě atd.... Metodikou výuky čtení jsem se trápila tři měsíce a teď pevně doufám, že se to na mé knížce nepozná, totiž pozná, ale jen podle toho, že se dětem bude snadněji číst.85

Výrazně se snaha o přizpůsobení textu

začínajícímu čtenáři projevuje v próze Fánek a Vendulka. Častá jsou opakování stejných hlásek uvnitř jedné věty, prostředek rytmizace, např. Zkrátka jsou Kaprotůně

85

Hvížďala, Karel: Hana Doskočilová. In: Zlatý máj, 1976, č. 6. s. 398 – 401.

70

nadobro ztracená varta.86; Pro Fánka Housku jsou Kaprotůně z celé zeměkoule ten nejlepší kousek.87; Když prám dědy Kalouse, naložený školáky, zvolna vyplouval tou ranní bílou hustotou k silnici (...).

88

Zvláštním rysem tohoto textu jsou apoziopeze,

které tím, že dávají čtenáři možnost domyslet si sám konec promluvy, nutí jednak zapojit jeho představivost, navíc šetří slova náročná na přečtení a připomínají mluvený projev. Slovní zásoba je tvořena výhradně výrazy spisovné češtiny, výjimečně se v přímé řeči postav vyskytují prvky hovorové češtiny ( „Vpředu na štangli“89; „Ať se s ní třeba vožení!“90; „Ale to pak není žádný překvapení!“91 ). Přestože se autorka snaží čtení začínajícímu čtenáři usnadnit, nepodceňuje schopnost dětí vnímat obrazná vyjádření, tropy, a text jimi oživuje (zívnou okna92; poslední věta ji klepla přes nos93; Když svítí měsíc, voda v kašně je stříbrná.94 ). Používá vtipná originální přirovnání ( neuvěřitelná jako velbloud na střeše nebo létající schody95; otrávený jako jezevec na jarmarce96 ). Komického účinku dosahuje i jinými prostředky. Kontrastem („Lucie se bude vdávat,“ řekla pohřebním hlasem (...)97 ), metonymicky ( Beztoho by se nám narodila nanejvýš kremrole nebo pošťák s mašlí.98 ), zdůrazněním původu slov ( A taky

Doskočilová, Hana: Fánek a Vendulka. Praha: Albatros, 1980. s. 9. Tamtéž s. 10. 88 Tamtéž s. 14. 89 Tamtéž s. 47. 90 Doskočilová, Hana: My a myš. Praha: Albatros, 1988. s. 20. 91 Doskočilová, Hana: Šimsa. Praha: Albatros, 1999. s. 11. 92 Doskočilová, Hana: Eliška a táta Král. Praha: Albatros, 1977. s. 8. 93 Tamtéž s. 18. 94 Tamtéž s. 7. 95 Tamtéž s. 44. 96 Doskočilová, Hana: Fánek a Vendulka. Praha: Albatros, 1980. s. 21. 97 Doskočilová, Hana: Eliška a táta Král. Praha: Albatros, 1977. s. 44. 98 Tamtéž s. 22. 86

87

71

pravé texasky z Texasu, kanady z Kanady, angličáky z Anglie, a papouška amazoňana mu prý objednali přímo z Amazonie.99 ). Podle jiných kritérií jsou vybírány jazykové prostředky titulů určených pokročilejším čtenářům. Větší příznakovost použitých výrazů texty ozvláštňuje. V próze Ukradený orloj využívá autorka argotismy v promluvách banditů, které tak působí věrohodněji ( „Mákneme mu na zoubek.“100; „Chceš se s ním vopravdu šábnout?“101; „Kolik máte lidu?“102 ). Prostředí kriminálních živlů odpovídá i obecná čeština ( „Eště rád si pro vorloj pude!“103 ). Rozsáhlý je soubor výrazů charakterizujících

detektivní žánr: zloději, praporčík, rána z pistole, Bezpečnost,

hlášení o výslechu, podezřelého, tvrdý muž zákona, duše celé kriminálky, za mříže, nevyřešený případ, vyšetřování, únos, vyděračský plán, Krvavý Jim, postrach Londýna, upláchl spravedlnosti, tónem zkušeného detektiva. Gramatickými a lexikálními nedostatky v řeči simuluje mluvu zaměstnance mauretánského velvyslanectví („Nasedání u hlavního plotovýho díra!“104; „Já vás povozit, pacholáci!“105 ). Slovní zásoba je také obrazem doby. V druhém vydání Ukradeného orloje z roku 1999 se místo okrsku VB, kde působí příslušníci Bezpečnosti, část děje odehrává na policejní stanici, obhospodařované policisty. Ti místo šedivou volhou jezdí policejním autem neurčité značky. Také Jozífek si v novější verzi finančně polepší, když v restauraci vytáhne z kapsy místo čtyř korun a pár desetníků, devět korun a pár desetníků. V obou případech to však nestačí víc než na půl párku v rohlíku. K volbě jazykových prostředků v této próze má výhrady jinak pochvalná recenze Růženy Hamanové Doskočilová, Hana: Šimsa. Praha: Albatros, 1999. s. 10. Doskočilová, Hana: Ukradený orloj. Praha: Albatros, 1976. s. 38. 101 Tamtéž s. 60. 102 Tamtéž s. 71. 103 Tamtéž s. 38. 104 Doskočilová, Hana: Ukradený orloj. Praha: Albatros, 1976. s. 77. 105 Tamtéž s. 76. 99

100

72

v čapise Zlatý máj: Silně hovorové zabarvení jazyka přechází někdy přímo do hovorové češtiny – či do dětského slangu a má jistě své opodstatnění v pasážích, ve kterých události komentuje Jozífek, ale v pasážích, vyprávěných už s jistým odstupem přímo autorkou, zaráží.106 Autorku recenze zaráží výrazy leží mu v žaludku, namíchla. Z pohledu dnešního čtenáře „závadnost“ zmiňovaných výrazů značně klesla, čtenáře pravděpodobně nebudou uvádět do rozpaků. Ukradený orloj tak zároveň podává svědectví o vývoji jazyka (hovorového, literárního) a o posouvání hranice přípustného (z hlediska jazyka) v literatuře. V knize Jak se vychovává papoušek se autorka pokouší napodobit vyjadřování mládeže. Dosahuje toho nadměrným užíváním adverbií normálně, bezvadně, hrozně a adjektiv senzační, správná, dále chybnými koncovkami skloňovaných jmen (modrýma hvězdama ), či stylistickými chybami ( Že budou hrát v Dukle za žáky. /.../ Že mám dvojku z mravů. 107). Slangové výrazy užije Jenka, mluví-li o svém zaměstnání (Naučila jsem se rozeznávat brikety od koksu, hnědý ořech od hrubého céčka/.../.108 ). Zdrobněliny dotvářejí obraz příbytku Andělky Beránkové, a tím i jí samé ( /.../ protáhla mě temnou předsíní do obýváku a usadila na křesílko, kde předtím pod růžovým lustrem s třásničkami pelichal nudou kocour angorák.109 ). Zajímavá je také jazyková složka prózy Lenoši a rváči z Kloboukova. Hlavní téma soužití Romů s většinovou společností, kterému se Doskočilová věnuje i v jiných textech, je v jazykové rovině podpořeno různými prostředky. Na první pohled

nenápadný, jakoby na podprahové vnímání působící, je výskyt adjektiva černý, nejčastěji v pozici přívlastku, nebo v ustálených slovních spojeních: černý sídlišťák, Hamanová, Růžena: Hana Doskočilová: Ukradený orloj. In: Zlatý máj, 1977, č. 1. s. 66. Doskočilová, Hana: Jak se vychovává papoušek. Praha: Albatros, 1979. s. 21. 108 Tamtéž s. 24. 109 Tamtéž s. 33. 106

107

73

černí ptáci, černá huba, černý kluk, černí jako noc, černé sídliště, černé komando, Černá babička, černý pasažér, černej pan doktor, černí mstitelé, černá krev, načerno držená pistole, já bych to tak černě neviděl. Opravdovost promluv postav zdůrazňují hovorové výrazy a nespisovné tvary slov v přímé řeči ( odprejskni, blbečku, cigošema, zejtra, bejt, prej kšeftuje s ojetýma autama, vole, furt, vohradu atd.). Expresívní výrazy ale používá autorka i v pásmu vypravěče ( nabančí, nakládačku, kravál, baťůžkáři, šňůra ), nestaví ho tak vně problém jako nezúčastněného pozorovatele, vypravěč má stejně upřímný zájem problém vyřešit ku prospěchu všech jako jeho aktéři, přímí účastníci. V řeči vypravěče najdeme opět i přirovnání. Jak ustálená ( žízeň jako trám, smradu jako v Cařihradu, jako z nebe spadlý ), tak i nová, autorská ( Ticho v Klínku se najednou dalo krájet na nudle a samota se na Pepu lepila jako povidla.110; omotaný prádelní šňůrou jako zakuklená housenka111; kloboukovský kopec vypadal jako když se do bochníku chleba zakrojí nůž112 ). Napětí mezi oběma etnickými skupinami postupně roste, obavy z násilných střetů se stupňují. Děje se tak i v rovině jazykové. Výrazy vztahující se k násilí se množí ( vystřelovací nože, nezmlátili, zdivočelí skini terorizují, pět rváčů, zápalná láhev, „Svažte ho a hoďte někam do křoví!“, dupot okovaných bot, dva ruční granáty ). V samém závěru se situace vyhrotí ( stříkla jeho krev, „Zabili jste mi kamaráda!“113 ).

7.7 Závěr Prózy ze života dětí, které Hana Doskočilová napsala, jsou laděny celkově pozitivně. Protagonisté se netrápí složitými životními situacemi. Prožívají si Doskočilová, Hana: Lenoši a rváči z Kloboukova. Praha: Albatros, 2005. s. 18. Tamtéž s. 47. 112 Tamtéž s. 60. 113 Tamtéž s. 69. 110

111

74

obvyklé dětské starosti, častý je motiv hledání přátelství. Vyústění příběhů je vždy šťastné. Záporné postavy se v nich vyskytují výjimečně, pouze v prózách Lenoši a rváči z Kloboukova, Ukradený orloj a Šimsa. Důležité jsou postavy dospělých, utvářející svět dětí. Například Eliška (Eliška a táta Král) se pohybuje výhradně mezi dospělými. Zvláštní místo zaujímají učitelé. Některá jména osob a míst se opakují v různých prózách. Paralely se vyskytují také mezi charaktery. Jakoby autorka pracovala v uzavřeném okruhu prostoru a postav, s nimiž jako s loutkami manipuluje, vystavuje je různým situacím. Vytváří jedinou obsáhlou prózu. Prostředky jazykové odlišují pásmo postav od promluv vypravěče, jednotlivých postav mezi sebou. Nejpatrněji se to projevuje ve výběru slov. Opět nacházíme autorská přirovnání. Zvláště propracovaná je jazyková složka u textů z edice První čtení a v detektivním příběhu Ukradený orloj. Reedice titulů Jak se vychovává papoušek a Ukradený orloj přinášejí nové pohledy, možnosti vnímání a interpretace těchto titulů.

75

8. BÁJE A POVĚSTI Námětem, žánrem i formátem a grafickým zpracováním se sobě vzájemně blíží tři publikace. Jsou to Diogenés v sudu (1985), Damoklův meč (1991) a Golem Josef a ti druzí (1994). Texty knihy Diogenés v sudu vycházely postupně v 36. a 37. ročníku časopisu Mateřídouška (1979 – 1980) v rámci rubriky Okénko moudré sovy. Knížka Damoklův meč je volným pokračováním, pět z jejích textů bylo uveřejněno ve 46. a 47. ročníku Mateřídoušky (1989 – 1990). Tento nepoměr objasňuje Irena Malá ve své recenzi: Kniha vznikala dlouho před listopadem 1989, a přesto tam Alena Peisertová zařadila i několik motivů biblických, které časopisy pro děti tehdy musely odmítnout.114 Monotematicky zaměřený Golem Josef a ti druzí byl ve dvou částech uveden v časopise Ohníček (40. ročník – 1990).

8.1 Diogenés v sudu, Damoklův meč Doskočilová zde dětem převypravuje látky staré až tisíce let, zpracované mnoha autory před ní. Zajímat nás proto bude především její přístup autorský. Jak se jí podařilo přetlumočit prastaré příběhy dětem na sklonku dvacátého století. Uvedené soubory prozaických textů obsahují báje i pověsti. Báje zpracovávají mýty antické (např. Achillova pata, Sfinga, Pýthie) i biblické (např. Babylonská věž, David a Goliáš, Moudrý král Šalamoun). V pověstech vypráví autorka příběhy z historie národní (např. Toho bohdá nebude..., Tři pruty Svatoplukovy) a světové (např. Panna orleánská, Waterloo, Norimberský trychtýř). Jedná se o pověsti legendární odkazující k historickým osobnostem (např. Svatopluk – Tři pruty

114

2.

Malá, Irena: Damoklův meč a další známé příběhy z doby dávné a nejdávnější. In: Zlatý máj, 1992, č.

76

Svatoplukovy, Karel IV., Jan Lucemburský, Eliška Přemyslovna – Toho bohdá nebude, Caesar – Kostky jsou vrženy a další), pověsti lokální vztahující se k určitému místu (Waterloo). Z hlediska kulturního významu námětu můžeme tyto pověsti rozdělit na národní (Tři pruty Svatoplukovy, Panna orleánská) a regionální (Norimberský trychtýř). Příběhy, které k adaptaci vybrala, děti nejen seznamují s mýtickými či historickými postavami a událostmi, vysvětlují navíc většinou ještě některé často užívané úsloví, ustálené rčení (Trojský kůň, Achillova pata, Damoklův meč, Gordický uzel a další). Obohacuje tak zároveň čtenářům slovní zásobu. Používá pohádkové vstupní formule (Žil kdysi v městě Janově chudý tkadlec a měl dva syny.115; Byl jednou jeden král a jmenoval se Midas.116; Žil byl za onoho času v městě Norimberku krejčí jménem Sachs.117 ). Jazyk dobových kronik napodobuje v pověsti Tři pruty Svatoplukovy, kde kupci z cizích zemí popisují Velkomoravskou říši takto: Krajina spanilá a lidé dobří, dobytek ani dítka svá nikdy nebijí. A vládnou jim mužové stateční i moudří, nejdřív kníže Mojmír, po něm Rastislav a nyní Svatopluk...118 . Tento dojem vytváří jednak archaické výrazy spanilá, dítka, mužové a postavení přívlastku shodného za jménem ( krajina spanilá, lidé dobří, mužové moudří ). Podobně působí promluva věštkyně Pýthie: „Pravím ti, že lid tvůj římské vojsko překoná.“119 , kde neobvyklá větná vazba a rytmus věty připomínají známou věštbu kněžny Libuše ( /.../ jehož sláva hvězd se dotýká.). Nezvyklé postavení větných členů se objevuje i v promluvách vypravěče ( klenbu nebeskou120; Hlavu měla dívčí a /.../ ocas hadí121.; lekl se Filip sedláček122). Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 20. Tamtéž s. 36. 117 Tamtéž s. 40. 118 Doskočilová, Hana: Damoklův meč. Praha: Albatros, 1991. s. 32. 119 Tamtéž s. 10. 120 Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 68. 115

116

77

Spolu s archaismy (např. zahubil, spočinul, započala ) charakterizují daný literární žánr. Těchto jazykových prostředků používá autorka poskrovnu, jenom jako koření k dochucení, doladění, dotvoření celkové atmosféry textu. Jejich nadměrné užití by pro čtenáře mladšího školního věku bylo kontraproduktivní, výrazně by ztížilo porozumění čtenému. Jinak je text vystavěn na současném jazyce, dětem dobře srozumitelném, využívající základní slovní zásobu současné spisovné češtiny, vyhýbá se používání cizích slov, odchylkám od běžné syntaktické stavby vět, nepouští se do dlouhých souvětí. Text je naprosto přehledný, srozumitelný, výstižný a přitom čtivý. Výjimečné postavení hrdinů nejen antických zdůrazňuje autorka užíváním superlativ přídavných jmen. „Český král je mezi králi nejstatečnějším rytířem.“123 David byl nejmladší a taky nejmenší /.../. /.../, povolal do války tři Davidovy bratry, ty největší a nejsilnější.124Mezi moudrými Římany nebyl možná ten úplně nejmoudřejší, ale je zaručeně ze všech nejslavnější...125 Adjektiva stupňuje (smutná, přesmutná126; svět dávný a nejdávnější127, příběhy staré a ještě starší128; přál si žít vysoko, výš129 ). Gradační funkci má i opakování slov ( Den ze dne byla vyšší a vyšší a král Naboplassar byl den ze dne pyšnější a pyšnější.130; Napoleon dál vyhrával bitvu za bitvou a car ustupoval a ustupoval/.../131; slábl a slábl132; české království chudlo a chudlo133), často v souvislosti s určením času ( ráno co ráno134; než se neděle sešla Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 45. Tamtéž s. 49. 123 Doskočilová, Hana: Damoklův meč. Praha: Albatros, 1991. s. 37. 124 Tamtéž s. 61. 125 Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 84. 126 Tamtéž s. 10. 127 Tamtéž s. 10. 128 Tamtéž s. 17. 129 Tamtéž s. 17. 130 Tamtéž s. 18. 131 Tamtéž s. 73. 132 Tamtéž s. 51. 133 Doskočilová, Hana: Damoklův meč. Praha: Albatros, 1991. s. 39. 121

122

78

s nedělí135 ). Repetice s obměnou provází vyprávění o Napoleonovi (/.../ a byl každým coulem Korsičan: malý, zavalitý a statečný. /.../ takže už ve třiceti z něho byl generál: malý, zavalitý a panovačný. A zanedlouho dokonce císař všech Francouzů: malý, zavalitý a nadobro posedlý. /.../ Byl jenom každým coulem císař v nesnázích: malý, zavalitý a vzteklý. /.../ I na Elbě byl pořád ještě Napoleon: malý, zavalitý a nepolepšitelný. /.../ Do smrti už pak zůstal sám a opuštěný ve vyhnanství na ostrově Svaté Heleny: malý, zavalitý a nic víc...136 ), ilustruje tak jednotvárnost Napoleonova života, postupujícího přímou cestou od jedné bitvy k druhé, zarputilost, s jakou naplňoval svůj sen. Komično je tovřeno především paralelami mezi věcmi vážnými a věcmi obyčejnými. Vtipné je spojení představy Babylónské věže s příbytkem domácího dobytka (S takovou se ovšem nedá postavit ani kozí chlívek, natožpak nejvyšší věž na světě!137 ), srovnání běžného využití jablka s tím, jak jej dokázal zužitkoval Isaak Newton (Většina jablek se hodí leda na kompot nebo do závinu.138 ). Komickou funkci mají některá znevažující přirovnání (Trójané před nezranitelným Řekem utíkali jako hejno vyplašených slepic.139 ). Rozličných přirovnání se v textech vyskytuje celá řada, pro příklad uvedu některá: smutný jako rozcestí, kde se nikdo s nikým nepotká, jako slza, kterou ani z radosti, ani ze žalu nikdy nikdo nevypláče140; platný jako v čočce kamení141; bývalo na světě slavných hrdinů jako v makovici máku142 .

Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 48. Tamtéž s. 51. 136 Tamtéž s. 72 – 75. 137 Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 18. 138 Tamtéž s. 29. 139 Tamtéž s. 63. 140 Tamtéž s. 10. 141 Tamtéž s. 30. Stejný příměr je použit i ve vyprávění o J. A. Komenském v titulu Když velcí byli kluci. 142 Tamtéž s. 60. 134

135

79

Pověsti jsou původně žánrem ústní lidové slovesnosti. Doskočilová své texty pojímá rovněž jako živé vyprávění. Ke čtenářům přímo promlouvá již v úvodu knihy Diogenés v sudu: Tak pojďte! Půjdeme spolu za ruku a budeme si povídat ty dávnodávné příběhy. Abyste je poznali, až se s nimi zítra někde potkáte.143 Úvodem knihy Damoklův meč oslovuje Honzíka (Ale víš co? Budu ti povídat příběhy úplně staré.144 ), fiktivního adresáta. Honzík je předobrazem adresáta projektovaného, s nímž se recipient může ztotožnit. V obou titulech hovoří podavatel k adresátovi jako skupině ve druhé osobě množného čísla (co vás vede!145; Ale co vás nemá!146; Znáte ten dávný příběh /.../? Tak pojďte a poslouchejte: /.../147; Poslyšte o tom dávný příběh /.../148 ). Stejně často se však do skupiny adresátů (posluchačů vyprávění) sám začleňuje : co bychom si o něm po letech ještě vyprávěli?149; Ale pssst, nikomu ani muk. Aby z nás nestáhli kůži zaživa!150 . Představu živého vyprávění doplňují ještě vsuvky To bylo tak a nedopovězené věty zakončené třemi tečkami.

8.2 Golem Josef a ti druzí Publikace s názvem Golem Josef a ti druzí zaujme svou temtickou náplní. Uvádí celkem čtyři pověsti o golemovi, z nichž každá pochází z jiné části evropského kontinentu. První a nejstarší pochází ze Španělska a vypráví překvapivě o golemce ženského rodu. Zbylé tři spolu geograficky sousedí. Pověst o domě plném

Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 7. Doskočilová, Hana: Damoklův meč. Praha: Albatros, 1991. s. 7. 145 Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 9. 146 Doskočilová, Hana: Damoklův meč. Praha: Albatros, 1991. s. 11. 147 Tamtéž s. 42. 148 Tamtéž s. 61. 149 Doskočilová, Hana: Diogenés v sudu. Praha: Albatros, 1987. s. 39. 150 Tamtéž s. 57. 143

144

80

golemů má původ v Německu, umělého člověka se podařilo stvořit také rabínovi v Polském Chelmu a nejznámější ze všech je golem pražský. Dějově blízké jsou si pověsti polská a pražská. Oba golemové jsou uhněteni z hlíny, jejich tvůrci patří k židovské komunitě. Oběma rabíni vyjímají šém při pravidelném sobotním odchodu do synagogy. Ve chvíli, kdy je toto pravidlo porušeno, golem nahromaděnou nekontrolovanou silou ničí okolí. Záchranou je vyjmutí šému, v obou případech definitivní. Golem je následně zničen, respektive uschován na tajném místě. Pověst o pražském golemovi je zajímavě rozšířena o tři drobnější pověsti, které příběh doplňují pohledem z jiné strany. Pověst O golemových botách vypráví pražský švec, šenkýřka z hospody U golema vypráví o zamilovaném golemovi, poslední je Pověst o Jossilkově píšťalce, jak ji znají pražští muzikanti. Určený vypravěč (švec, šenkýřka) je patrný ze stylu promluvy. Nejvýraznější je styl šenkýřky, mluvící hovorovým jazykem (Lidi ve všem hned vidí bůhvíco. Jako včera ten s brejličkama, seděl zrovna tady u stolu. Objednal si husu v šouletu a dělal nám tu o golemovi úplnou přednášku. /.../ A tak mu povídám: Pane, kam na ty rozumy chodíte?151 ). Vyprávěním s jasným vypravěčem (švec) a posluchačem, k němuž se tento obrací, je i pověst O golemových botách (A vy si možná řeknete, co takový švec prťavec může vědět o golemovi? Ale to byste se divili...152 ). Vypravěč švec do svého projevu zapojuje výrazy hovorové (hejskové, majstrštyk). V rámci celé knihy se podavatel vyjevuje v textech propojujících jednotlivé pověsti. Oslovuje adresáta v množném čísle, představíme si proto skupinu

151 152

Doskočilová, Hana: Golem Josef a ti druzí. Praha: Albatros, 1994. s. 74-75. Tamtéž s. 70.

81

posluchačů (Překvapilo vás to množné číslo? Možná jste slyšeli /.../.153 ). Podavatel je její součástí (A tak se ptáme154; Dodnes si o něm vymýšlíme příběhy, každý podle svého.155 ). Jazykové prostředky kladou na čtenáře větší nároky, než tomu je u titulů Diogenés v sudu a Damoklův meč. Autorka užívá méně obvyklé výrazy (zaštítila, dryáčník, ponurá, rozhořčení, kajícně, drancovala), slova cizího původu (fantazie, chorál, pogrom, filozof, teolog, sonet, rezidence, rektor), výrazy z oblasti náboženské (synagoga, rabín, kacíř, dominikán, inkvizice, sutana), jejichž význam je dětem většinou neznámý. Text je obohacen kratšími lyrickými pasážemi (A starý Maur opět v duchu uviděl strmé uličky Malagy, ústící k moři na písečnou plíž, kde se honili místní kluci jako stádo toulavých psů a žebrali o peníze a o sladké pamlsky.

156

; V refektáři

dominikáské koleje bylo útulno. Jarní povětří zůstalo za dveřmi, v krbu plápolal oheň a házel zlaté odlesky do dvou číší starého rýnského vína.157 ). Čtení dětem komplikuje i zachování původních jmen cizího původu s originálním pravopisem. Jména některých postav stěží přečtou (Albert z Bollstädtu, Löw ben Becalel), další si jen těžko zapamatují (Jakutiel ibn Hasan). Matoucí jsou různé podoby jednoho jména (Šelomo Gabirol – Šelomo ben Jehuda ibn Gabirol – Gabirol Š.), případně dvě pojmenování jedné osoby (Albert z Bollstädtu – Albert Magnus). Orientovat se v postavách je pro dětské vnímání složité. V tiráži je kniha doporučena čtenářům od šesti let. Celkově je text vhodnější spíše pro děti starší, s většími čtenářskými zkušenostmi. Opodstatněné bylo uvedení v časopise Ohníček, který oslovuje děti přibližně desetileté. Odpovídající je i odkaz na text zpřístupněný na internetových stránkách nakladatelství Fraus v čítance pro sedmý Doskočilová, Hana: Golem Josef a ti druzí. Praha: Albatros, 1994. s. 7. Tamtéž s. 26. 155 Tamtéž s. 65. 156 Tamtéž s. 9. 157 Tamtéž s. 30. 153

154

82

ročník Ladislavy Lederbuchové tímto nakladatelstvím vydané.

158

Uveřejněné znění je

ochuzeno o rámec vyprávění tvořený průvodním slovem šenkýřky z hospody U golema. Dětem nejbližší je jeden z pohledů na pražského golema (Pověst o Jossilkově píšťalce), kde mají svého referenčního hrdinu – malého Adámka, který učí golema pískat na píšťalku. Pověst o pražském golemovi je s drobnými odchylkami obsažena ve sbírce bájí a pověstí Damoklův meč. Jiný příběh o homunkulovi z Prahy, zasazený rovněž do období vlády Rudolfa II, vypráví Hana Doskočilová v knize pohádek Posledního kousne pes. Pohádka s názvem Poruč psu, pes ocasu, pes lehne, ocas se nehne je smyšleným příběhem alchymisty Matyáše Hvězdy, kterého před císařovým

hněvem a následným trestem zachrání jeho hospodyně, která homunkula upeče z chlebového těsta. Ten ale poslouchá jen svého tvůrce, tedy hospodyni, a alchymistův podvod je odhalen.

8.3 Závěr Tituly Diogenés v sudu a Damoklův meč jsou zdařilými adaptacemi více i méně známých bájí (antických i biblických) a pověstí. Převyprávění jsou psána se zřetelem k dětskému recipientovi. Tomuto záměru je podřízen výběr jazykových prostředků, struktura vyprávění. Vhodnou formou seznamují menší děti se základními mýty. Čtenářsky náročnější Golem Josef a ti druzí zpracovává čtyři různé pověsti o umělém člověku – golemovi. Autorka vytváří oslovováním projektovaného adresáta dojem živého vyprávění.

158

http://www.farus.cz/e_produkty/systemove_ucebnice/citanka/txt/Zajima_Zamilovany_golem.pdf

83

9. PRÓZA S PŘÍRODNÍ TÉMATIKOU Zvířata se v prózách Hany Doskočilové objevují často, má k nim vřelý vztah. Ve všech případech se jedná o zvířata domácí, chovaná pro radost. Papoušek Matýsek je spojnicí mezi Jenkou a Kárkem v příběhu Jak se vychovává papoušek. Myš, přesněji rejsek Alojzíček, stmeluje děti z paneláku na Hájích, jak o tom vypráví próza My a myš. Nejčastěji se jedná o psy. Hasan alias Hafan dělá společnost starému doktoru Žilkovi v příběhové próze Šimsa. Šimsa je pánem Hasanova potomka Hafánka neboli Fánka. Chodí jej venčit spolu se spolužačkou Ájou, která se stará o pudlenku jménem Sisi. A především voříšek Polyna, hlavní hrdina knížky Pejskování s Polynou.

Pejskování s Polynou, jakýsi průvodce pražských pejskařů, byl ve dvaceti čtyřech dílech uveřejněn v 36. ročníku časopisu Ohníček (1985/1986). Knižně byl publikován poprvé roku 1990 a o deset let později vyšel v reedici znovu. Získal si oblibu u čtenářů. Na čtenářské ohlasy bych docela zvědavá byla, ale nikdy jsem jich neměla příliš. Snad jenom na knížku Pejskování s Polynou, ale to byli vždycky spíš nadšenci pro psy než pro literaturu.159 Oslovila totiž specifickou, přesto širokou skupinu čtenářů - „pejskaře“. Tiráž knižního vydání uvádí, že kniha je vhodná pro děti od šesti let. Bezpochyby si však více obliby získala u čtenářů starších i dospělých. Rozhodujícím faktorem, který čtenáře přivede k této publikaci není věk, nýbrž chovatelská zkušenost se psy, bez ohledu na rasu. Protože Pejskování s Polynou není vyloženě tvorbou pro děti, nebudu se jí v této diplomové práci podrobněji věnovat. Knížka je složena z drobných, na sobě nezávislých epizod. Názvy kapitol jsou tvořeny prvními slovy úvodní věty (Strach projevuje Poly jen málokdy /.../.)160. Hutařová, Ivana; Hamzová, Marie: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003. s. 33. 160 Doskočilová, Hana: Pejskování s Polynou. Praha: Albatros, 1990. s. 40. 159

84

Každá kapitola se věnuje jednomu z problémů, jevů, s nimiž se chovatelé psů setkávají a potýkají, jako například odstraňování klíšťat, hárání, správná strava. Mezi tyto kapitoly jsou volně vloženy příběhy o konkrétních psících (Dávný příběh psa Rolfa; Příběh dobrmana, který neměl jméno; Seriál o fence Flóře na tři pokračování...), ilustrující právě probíranou problematiku. Rámcově je knížka propojena fenkou Polynou, s níž autorka prožívá všechny radosti a úskalí chovu psa od štěněcích let po odchování vlastních štěňat. Věrohodnosti vyprávění dodává ich-forma, vypravěč sděluje své osobní zkušenosti. Er-formou jsou vyprávěny některé z vložených psích příběhů. Lexikální složka se pochopitelně neobejde bez odborných výrazů, přestože jich většinu autorka dokázala nahradit laskavým ekvivalantem (hromádkovat, pejska, háráníčko ). Objevují se zde i výrazy a slova cizího původu, jimž dětský čtenář stěží rozumí (A přitom se oba sousedi cítí v právu málem jako husiti a boží bojovníci, on za čistotu města, ona za ochranu zvířat...161; portály veřejných budov; účinky té přemíry léků neutralizuje; uznávala cizí teritorium). Celkově humorné vyznění utváří časté zdrobněliny a mazlivé výrazy (ňafání, blátivá silnička, ňoumové, zpackaná neděle, ťapala, uňafla...) v textu, který se podrobně věnuje jednomu zoologickému druhu a očekávali bychom spíše odborné pojednání. Vyprávěné příhody jsou úsměvné, potěší všechny milovníky psů. Humorně popisují běžné události ze života chovatelů a jejich miláčků. S vtipem líčí také vztahy uvnitř komunity pejskařů, její zákonitosti a nepsaná pravidla.

161

Doskočilová, Hana: Pejskování s Polynou. Praha: Albatros, 1990. s. 35

85

10. ŽIVOTOPISNÁ PRÓZA Kniha životopisných próz Když velcí byli kluci je širokým výběrem Mateřídouškového cyklu Když velcí byli malí (Mateřídouška ročník 53, 54 – 1997, 1998). Tento literární žánr uměleckonaučné prózy není v dětské literatuře příliš obvyklý. Doskočilová si našla originální námět. Zpracovala životopisy známých vědců a umělců, vylíčila však výhradně jejich příběhy z dětství, které více či méně ovlivnily jejich životní dráhu. Výběr osobností odpovídá přibližně znalostem desetiletých dětí. Méně známí jim budou pravděpodobně Jan Kašpar Deburau, Marc Chagall, Miguel de Cervantes, Albert Schweitzer. V časopisecké verzi jsou navíc zařazeni ještě Marie Curie–Sklodowská a Roald Amundsen. Ve stejném duchu jako jednotlivé kapitoly této publikace je pojat příběh Isaaka Newtona uveřejněný v knize Diogenés v sudu. V některých kapitolách předpokládá Doskočilová určité předchozí znalosti. Například text popisující dětství Antoina de Saint-Exupéryho vyžaduje k plnému porozumění znalost obsahu jeho nejznámějšího díla Malý princ. Autorka se snaží dětem představit osobnosti nejen jako velikány, kteří významně zasáhli do vývoje lidské společnosti, ale zároveň je přiblížit jako obyčejné lidi z masa a kostí, zbavit je nadpozemskosti a zbožštění, s jakým jsou obecně vnímáni. Tím, že je staví čtenářům na roveň, dává dětem možnost srovnání. Účinek je značně motivující, každý může být jednou Mozartem, Einsteinem nebo Kolumbem. Velký podíl na jejich úspěchu tvoří v podání Doskočilové především vůle. Výjimečnost je jim zčásti vrozena, své dovednosti však dále rozvíjí, jsou vytrvalí ve svém úsilí, přesvědčení a odhodlání. Překonávají rozličné nesnáze, nepochopení a zákazy i ze strany nejbližšího okolí (Michelangela mlátili jako pohůnka. Že byl jiný nežli oni, že byl tak docela

86

jinačí...162 ). Významnou roli přikládá autorka vzdělání. Dovednost číst a psát je přímo základním stavebním kamenem, jehož význam častokrát připomíná ( /.../ začal ho fráter Anself, jeden z mnichů kláštera, učit číst a psát. A to byla první věc, která Kryštůfka doopravdy zaujala.163 ; /.../ a tak Toma doma naučila číst a psát. A hlavně ho naučila, jak se má dál učit sám.164 ). Důležitý je také přístup rodičů, případně prarodičů. Vždycky je nablízku alespoň jeden, který se potomka, který byly jiný, tak docela jinačí, zastane a podpoří ho v jeho úsilí. Nejdůraznější z nich je Michelangelova macecha (Ale vtom se stalo něco nečekaného. Michelangelova macecha, kterou nikdo předtím neslyšel hlasitě promluvit, se postavila před svého nevlastního syna a rozkřikla se jako generál: „Tak dost. Už se ho ani nedotknete! Chce se vyučit sochařskému řemeslu? Vždyť ho nechte, jednou možná bude slavný.“165 ). Konflikt vzniká většinou ve vztahu syna k otci, když syn nechce pokračovat v otcově řemesle a narušuje tím rodinou tradici. Kryštof Kolumbus se vzpírá tkalcovskému stavu, Henry Ford farmaření a Michelangelo vysoké úřednické funkci. Představované

osobnosti

dětskému

vnímání

přizpůsobuje

také

používáním zdrobnělých jmen, tak jak byli jako děti oslovováni rodiči, kamarády. Kryštof Kolumbus je Kryštůfek, Jules Verne Julek, Wolfgang Amadeus Mozart Wolfi. Domácká oslovení nedotknutelných hrdinů dospělé spíše pobaví. Kryštůfek je ale malému čtenáři rozhodně bližší, lépe si jej představí, snáž se s ním jako s vrstevníkem dokáže ztotožnit.

Doskočilová, Hana: Když velcí byli kluci. Praha: Amulet, 1999. s. 56. Tamtéž s. 7. 164 Tamtéž s. 10. 165 Tamtéž s. 58. 162

163

87

V kapitole věnované W. A. Mozartovi vystupuje personifikovaná postava panenky Nanny, s níž skladatelova sestřička Anny rozmlouvá a společně se bojí o jeho osud. Vyprávěné příběhy nezobrazují vždy děj v klasické podobě, častěji jsou spojeny jednotlivé události bez výraznější příčinné souvislosti. Slabá dějová složka bez zjevné zápletky je pro dětského čtenáře poněkud matoucí, zavádějící. Absence jasného rozuzlení, vyvrcholení děje neuspokojí čtenářská očekávání, působí rozpačitě. V rovině jazykové je prostředkem zpřístupnění používání zdrobnělin a především dialogizace. Smyšlené rozhovory slavných dětí s rodiči a kamarády nejen oživují vyprávění, ale rovněž pomáhají dotvářet obraz literárních postav. V přímé řeči hovoří protagonisté současným jazykem. Stejným, jakým mluví současné děti. Komenský proto vypadá více jako spolužák nebo kamarád ze sousedství než Učitel národů. Zdrobněliny vystihují období rokoka, v němž vyrůstal Wolfgang Amadeus Mozart (Doba byla tenkrát velice roztomilá, samý kanýrek a lokýnka a mašlička. Zkrátka rokoko. I děti nosili napudrované paruky, kluci byli hošíčci, holky dívenky a psi pejsánkové.166 ). Setkáme se i s dalšími jazykovými prostředky, jimiž se vyznačuje autorský styl Hany Doskočilové. Jsou to originální, a často vtipná, přirovnání (Hltal stránky učebnic a naučných slovníků jako Otesánek jelita /.../.167; tichý jak spící ovečka168; maličké židovské ghetto, jako do uzlíčku svázané169; zima jak za oltářem170;

Doskočilová, Hana: Když velcí byli kluci. Praha: Amulet, 1999. s. 35. Tamtéž s. 10. 168 Tamtéž s. 11. 169 Tamtéž s. 34. 170 Tamtéž s. 37. 166

167

88

kuchyňka malá jak dírka v sýru171; hlásek jak stříbrnou nitku172; Bylo jich v tom domě jako tulipánů na záhoně /.../173; Víra je jako elektrický proud a náboženství jako přístroje, které tu na dílně vyrábíme.174; /.../ skotačení v zámeckých zahradách měl rád asi tak jako mouchu v polévce.175 ) a ustálená rčení, připomínající mluvenou řeč (nemá všech pět pohromadě176; zlaté časy177; chyba lávky178; klepla hřebík na hlavičku179). Stejnou funkci v textu mají časté řečnické otázky (např. Dočkal se jí opravdu?180; Ale kdopak ví?181; Jak mohl farmářský synek něco takového dokázat?182 ). Pro usnadnění porozumění opakuje stejné výrazy „/.../ mořská hladina však není docela rovná, je dokulata.“ „A když je moře dokulata, musí být dokulata i Země.“183 ). Zajímavá je jakási předmluva, v níž autorka na úvod upřímně oslovuje přímo děti, jimž je kniha určena (Ahoj děvčata, ahoj kluci!184 ). Upozorňuje na jeden z hlavních přínosů publikace, důvodů, proč knihu číst a jak ji vnímat, a to podnět k vlastní aktivní činnosti. Vysvětluje, proč se stali slavnými a dává tak dětem jasný návod ( Stáli si na svém. Navzdory osudu dělali vždycky to, co je zajímalo, co dělali rádi, a od nikoho si to nedali rozmluvit.185 ). Kniha Když velcí byli kluci přináší dětem vhodnou formou cenné informace o slavných osobnostech. Výstižně je seznamuje s jejich přínosem společnosti, Doskočilová, Hana: Když velcí byli kluci. Praha: Amulet, 1999. s. 44. Tamtéž s. 46. 173 Tamtéž s. 49. 174 Tamtéž s. 54. 175 Tamtéž s. 82. 176 Tamtéž s. 10. 177 Tamtéž s. 74. 178 Tamtéž s. 83. 179 Tamtéž s. 86. 180 Tamtéž s. 18. 181 Tamtéž s. 42. 182 Tamtéž s. 80. 183 Tamtéž s. 7. 184 Tamtéž s. 5. 185 Tamtéž s. 5 171

172

89

rozšiřuje jim okruh všeobecných znalostí. Stejnou měrou je motivuje k vlastní práci, rozvíjení zájmů, snaze být úspěšný a prospěšný. Beletrizační složka prózy po stránce jazykové plně odpovídá předpokládanému okruhu dětských recipientů. Autorka k nim mluví jasně, stručně, živě a vtipně. Slabším článkem jsou nevýrazně fabulované příběhy.

90

11. ČÍTANKY Čítanka je základní, a často také jedinou, pomůckou v hodinách čtení. Očekává se od ní, že vhodnou skladbou textů bude napomáhat rozvíjet čtenářské dovednosti žáků, seznámí je s významnými domácími i zahraničními autory dětské literatury různých žánrů a zároveň bude podněcovat žákův zájem o literaturu vůbec. Hana Doskočilová zasáhla do čítanek od devadesátých let pasivně i aktivně. Jednak se do vybraných čítanek pro 1. stupeň základní školy dostaly některé z jejích textů jako ukázka tvorby současných spisovatelů, jednak společně s Jaroslavem Provazníkem řadu čítanek sama sestavila. Cílem této diplomové práce není rozbor čítanek, tuto kapitolu zařazuji pouze jako jeden z úhlů pohledu na tvorbu Hany Doskočilové, její přístup k literatuře pro děti a mládež a obraz její tvorby v čítankách. Sledovat budu, jaký typ textů H. Doskočilové je využíván v čítankách, jaký je její autorský přínos a přístup k sestavování čítanek.

11.1 Texty Hany Doskočilové v čítankách pro 1. stupeň V čítankách se od 90. let mohou děti setkat s tvorbou Hany Doskočilové téměř pravidelně. Jen málo autorů při sestavování čítanek nezařadilo do svých výběrů některý z textů Doskočilové. Vyhýbá se jí nakladatelství Alter, jehož čítanky, oproti jiným, představují spíše tvorbu starších, „prověřených klasiků“ před spisovateli současnými. Citací Doskočilové v čítankách je opravdu mnoho, proto zde uvedu jejich seznam. Pro přehlednost jej dělím podle jednotlivých ročníků, pro něž je učebnice určena, a oproti běžné bibliografické citaci uvádím nejprve nakladatelství (neboť podle

91

nakladatele, nikoliv podle autora se učebnice - nejen čítanky - běžně rozlišují a pojmenovávají), přesný název učebnice, autora a místo a rok vydání.

11.1.1 Čítanky pro 1. ročník

Pansofia: Čteme si a hrajeme si 1. Irina Ulrychová. Olomouc, 1994. • Čtyři malá prasátka, s. 7

• Klokaní pohádka o bázlivé Pusince, s. 58 • Oříšek, s. 59-60


Dialog: Čítanka plná pokladů. S abecedou za školou. Ludvík Štěpán. Liberec, 2000. • Čáp plní pět přání, s. 21-22.

Fortuna: Čítanka pro 2. ročník základní školy. Čtení pro radost. Jaroslav Toman – Jindra Maršíková. Praha, 2002.

• Jakpak se máš, Eliško? , s. 53-54 • Lék proti smutku, s. 127-128

Jinan: Čítanka pro 2. ročník základní školy. Kateřina Dejmalová – Marcela Pácalová. Úvaly, 1995.

• Oříšek, s. 20

• Jedna malá pruhovaná, s. 76-77

Nová škola: Čítanka pro 2. ročník základní školy. Zdenka Horáková – Zita Janáčková –

Eva Procházková. Brno, 2002.

• Dvanáct romských přikázání. (O toulavé kapce krve, O nemocném králi) , s. 108-109

Pansofia: Čteme si a hrajeme si 2. Irina Ulrychová – Květoslava Taubenhauslová. Praha, 1995.

• Dva dědečci z dlouhé mile (Dědečkovské procházky s hůlkou špacírkou, Brýle, V louži poznáš přítele), s. 15-16 • Truhlářská pohádka o houpací židli, s. 55

Prodos: Čítanka pro 2.ročník. Božena Baťková – Hana Mikulenková. Olomouc, 1992. • Oříšek, s. 62

92

• Klokaní pohádka o bázlivé Pusince, s. 63

Prodos (Modrá řada): Čítanka 2 – učebnice pro druhý ročník základní školy. Hana

Mikulenková – Radek Malý. Olomouc, 2004. • Tygr a blecha, s. 10

• Pohádka o hadích nožkách, s. 22

Scientia: Čítanka 2 pro druhý ročník základní školy. Josef Brukner – Vladimíra Gebhartová. Praha, 1994.

• Čtyři malá prasátka, s. 23-24 •Tajemství?, s. 32-33

SPN: Čítanka pro druhý ročník základní školy. Vladimíra Gebhartová – Zdeněk

Vykopal. 9. upravené vydání. Praha, 1986.

• Kabátek zlatem vykládaný, s. 40-41.

SPN: Čítanka pro 2. ročník základní školy. Knížka ke čtení, zpívání, hraní a malování.

Josef Brukner – Miroslava Čížková). Praha, 2003. • Čtyři malá prasátka, s. 5

• Kdopak viděl čápa, jak se klouže na zamrzlém rybníku, s. 39-40


Didaktis: Čítanka pro 3. ročník základní školy. Martina Krupárová – Petra Nováková. Brno, 2004.

• Kolumbovo vejce, s. 66-67 • Golem, s. 134-135

Fortuna: Čteme pro potěšení. Čítanka pro 3. ročník základní školy. Jaroslav Toman –

Marie Vondrů. Praha, 1993.

• Tři pruty Svatoplukovy, s. 87-88

Jinan: Čítanka pro 3. ročník. Jana Čeňková – Kateřina Dejmalová – Marcela Pácalová. Úvaly, 1995.

• Líný strakapoud, s. 79

Nová škola: Čítanka pro 3. ročník základní školy. Zita Janáčková a kol. Brno, 2002.

• Pán s píšťalkou (a jak se z Šimsova Hafana stal zase Hasan), s. 100-101

Pansofia: Čteme si a hrajeme si 3. Irina Ulrychová. Praha, 1996.

93

• Potopa světa, s. 69

• David a Goliáš, s. 71-72 • Golem, s. 82-83

Prodos: Čítanka pro 3. ročník základní školy. Božena Baťková – Hana Mikulenková.

Olomouc, 1992.

• Moudrá sova vypravuje egyptskou pohádku O Chenúmu Munherebovi, rybáři na řece Nilu, s. 47-49

Prodos (Modrá řada): Čítanka 3 – učebnice pro třetí ročník základní školy. Radek Malý – Hana Mikulenková. Olomouc, 2004.

• Posledního kousne pes, s. 28 • Potopa světa, s. 112-113


Josef Brukner – Miroslava Čížková. Praha, 1997.

• Japonské přísloví: Co dobrého učiníš, pusť po řece a víckrát toho nevzpomeň, s. 169-173

SPN: Čítanka pro 3.ročník základní školy. Josef Brukner – Miroslava Čížková. Praha,

2004. 2. upravené vydání.

• Japonské přísloví: Co dobrého učiníš, pusť po řece a víckrát toho nevzpomeň, s. 156-159.

• Když velcí byli malí (Thomas Alva Edison), s. 162-165


Fortuna: Čítanka pro 4. ročník základní školy. Albína Měchurová – Jiří Žáček – Kateřina Horáčková. Praha, 1997.

• Íkarův pád, s. 68-69

• Midasovy uši, s. 70-71

Fragment: Čítanka pro 4. ročník základní školy. Marie Hanzová – Ivana Hutařová. Havlíčkův Brod, 2005.

• O velikém trápení, s. 68-69

• Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, s. 103-106

Nová škola: Čítanka pro 4. ročník základní školy. Zita Janáčková a kol. Brno, 2003. • Tři pruty Svatoplukovy, s. 102-103 • Jan Amos Komenský, s. 169-171

94

Prodos: Čítanka pro 4. ročník. Božena Baťková – Hana Mikulenková. Olomouc, 1993. • Newtonovo jablko, s. 19-20

Prodos: Čítanka 4. Dagmar Dorovská – Vlasta Řeřichová. Olomouc, 2000. • Sfinga, s. 28

• Tři pruty Svatoplukovy, s. 29

• Dávné příběhy, jak je svým dětem vyprávějí romské maminky

(O toulavé kapce krve, O nemocném králi, O velikém nebezpečí), s. 34-35

•Kryštof Kolumbus, s. 46-48

• Dětství Hanse Christiana Andersena, s. 97-99

Scientia: Čítanka 4 pro 4. ročník základní školy. Jiří Havel – Svatopluk Hrnčíř. Praha,

1995.

• Měsíc v moři neulovíš, s. 221-222 • O příslovích, s. 223

• Íkarův pád, s. 261-263


Josef Brukner – Miroslava Čížková – Drahomíra Králová. Praha, 1997. • Posledního kousne pes, s. 167-170

• Lenost aneb Zelení hájové na foukací harmoniku, s. 211-212

SPN: Čítanka pro 4. ročník základní školy. Josef Brukner – Miroslava Čížková – Drahomíra Králová. Praha, 2004. 2. upravené a doplněné vydání. • Posledního kousne pes, s. 143-146

• Když velcí byli malí (Charlie Chaplin), s. 176-179

• Lenost aneb Zelení hájové na foukací harmoniku, s. 179-180

Studio 1+1: Čítanka pro 4.ročník základní školy. Jana Potůčková. Brno, 2004. • Když velcí byli kluci (Charles Darwin), s. 101-102


Fortuna: Čítanka pro 5. ročník základní školy. Albína Měchurová – Jiří Žáček –

Kateřina Horáčková. Praha, 1995.

• Oheň Prométheův, s. 66-67 • Sfinga, s. 67-68

• Tři pruty Svatoplukovy, s. 78-79

95

Nová škola: Čítanka pro 5. ročník základní školy. Zita Janáčková a kol. Brno, 2004. • Antoine de Saint-Exupéry, s. 56-57 • A přece se točí, s. 84-85

Vybrané texty z děl Hany Doskočilové se objevují i v čítankách pro druhý stupeň. Např. v Čítance 6 autorů Pavla Šruta a Barbary Lukešové z nakladatelství Scientia

186

, v Čítance pro 6. ročník základní školy a primu gymnázií Ladislavy

Lederbuchové a Evy Beránkové z nakladatelství Fraus187 a Čítanka pro 7. ročník vydaná nakladatelstvím Fragment přináší ukázky dokonce tři 188. Autoři čítanek využívají z tvorby Hany Doskočilové především její uměleckonaučné texty, zejména pověsti, pohádky a biografie slavných z knihy Když velcí byli kluci. Nejčastěji citovanou ukázkou je pověst Tři pruty Svatoplukovy (4x) z knihy Damoklův meč (1991). Třikrát se objevují pohádky Čtyři malá prasátka a Oříšek, dvakrát Klokaní pohádka o bázlivé Pusince (všechny Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty, 1987). Dvakrát najdeme i pohádku na španělské přísloví Posledního kousne pes ze stejnojmenné sbírky (1975), životopisy Jana Amose Komenského a Kryštofa Kolumba z cyklu Když velcí byli malí (původně Mateřídouška 1997-1998, knižně 1999), pověsti o Golemovi a o potopě světa (obě z knihy Damoklův meč, 1991), pověsti o Sfinze a Íkarově pádu (obě z knihy Diogenés v sudu, 1985) a stejné úryvky z knihy O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi (zde je zajímavý věkový rozptyl, pro jak staré žáky jsou autory čítanek určeny: O toulavé kapce krve a O nemocném králi uvádí Čítanka pro 2. ročník z brněnského nakladatelství Nová škola i Čítanka 4 Narcis a víla Echó, s. 17-18 Jan Amos Komenský, s. 28 188 Konec Atlantidy, s. 28-29 Toho bohdá nebude, s. 61-63 Příběh zlatého kokršpaněla, s. 104-105 186 187

96

z olomouckého Prodosu). Pohádky jsou obsaženy v čítankách pro 1. až 4. ročník, pověsti od 3. ročníku výše. Nejméně zastoupena je příběhová próza ze života dětí. Výjimkou je pouze Čtení pro radost (čítanka pro 2. ročník, nakl. Fortuna), kam Jaroslav Toman s Jindrou Maršíkovou zařadili ukázky z knih Eliška a táta Král (1977), My a myš (1988), čítanka pro 2. ročník nakladatelství Scientia (kapitola z prózy My a myš) a Šimsa (1999), který se dostal do Čítanky pro 3. ročník z Nové školy. Ojedinělé je také uvedení Příběhu zlatého kokršpaněla z knížky Pejskování s Polynou (1990) v čítance pro 7. ročník (Fragment). Nejúspěšnější, z hlediska proniknutí do současných čítanek, se ukázaly knihy Diogenés v sudu, Damoklův meč a Když velcí byli kluci. Své místo si zasloužily z několika důvodů. Svým rozsahem i obsahem se texty výborně hodí pro práci ve vyučovací hodině. Jsou žánrově vyhraněné a jasně zařaditelné (pověst, pohádka). Doskočilová je zkušená autorka, píše pro dětského čtenáře tak, aby byl text dostatečně srozumitelný. Jazyk, kterým ke svým dětským čtenářům promlouvá, je velice čtivý, obzvláště v přímé řeči. Pro přiblížení se dětskému vyjádřování používá zdrobněliny (např. ve vyprávění o J. A. Komenském v knížce Když velcí byli kluci, s. 27-30: městečka, synek, s tatínkem, kvítek, maminka, sestřičky, Janíčku). Typická jsou i rčení (ve stejném textu o Komenském: krok za krokem, dálka dálek, trpělivost sama, se zlou se potázal, kamaráda na život a na smrt, na vlastní oči, jako smyslů zbavený, život visel na vlásku) a přirovnání (tamtéž: My bychom jim byli platní jako v čočce kamení). Je znamenitou vypravěčkou, drží přímou linii příběhu, využívá chronologického kompozičního postupu. Text je tak ve výsledku jednoduchý, jasný a přehledný, pro hodiny čtení na prvním stupni jako stvořený. I na malém prostoru dokáže živě vyprávět obsáhlé příběhy. Navíc náměty výše zmíněných děl korespondují s učivem jiných

97

předmětů, zejména vlastivědy. Přibližují dětem významné osobnosti z rozličných oborů lidské činnosti, historické události, starověké báje.

11.2 Čítanky, na nichž se Hana Doskočilová podílela Roku 1993 vydalo Statní pedagogické nakladatelství společně s nově založeným nakladatelstvím Scientia Čítanku 3 pro třetí ročník základní školy. Na sestavení se podílela trojice autorů, Hana Doskočilová, Jaroslav Provazník a Jitka Hezinová189.

S nakladatelstvím

Scientia

poté

Doskočilová

s Provazníkem

spolupracovali v průběhu devadesátých let ještě na řadě čítanek pro zvláštní školy. V obou případech je autorkou ilustrací Eva Průšková.

11.2.1 ČÍTANKA 3 Mottem učebnice, které děti vítá na úvodní stránce, je Učit se létat je těžké, ale umět létat je moc krásné...A se čtením je to zrovna tak.190 Mělo by dětem po celý školní rok připomínat, proč mají čítanku otevřít. Čítanka pro třetí ročník se prozatím dočkala celkem čtyř vydání, poslední pochází z roku 2002. Čítanka je členěna po měsících, každý oddíl je uveden krátkým, vtipně napsaným úvodem (s největší pravděpodobností z pera H. Doskočilové). Svědčí o tom odkazy na četná přísloví, jichž je dlouholetou sběratelkou (Když je hlava líná, všechna píle marná – s. 19; Největší tma je v hlupákově hlavě. – s. 45; Přítel je bratr, kterého jsme si sami vybrali.– s. 79), a adresný styl, charakteristický právě pro Doskočilovou. Nakladatelství Scientia svěřilo tvorbu čítanek známým autorům z dětských časopisů (Mateřídoušky, Sluníčka, Ohníčku). Vedle Doskočilové s Provazníkem jsou to Josef Brukner s Vladimírou Gebhartovou (2. ročník), Jiří Havel se Svatoplukem Hrnčířem, kteří sestavili Čítanku 4, na Čítance 6 spolupracoval Pavel Šrut. 190 Doskočilová, Hana; Provazník, Jaroslav; Hezinová, Jitka: Čítanka 3 pro třetí ročník základní školy. Praha: SPN – Scientia, 1993. s. 7. 189

98

Autor se obrací přímo k adresátovi, dětskému čtenáři – žáku třetí třídy (Rozběhané nohy a ruce naskládejte do lavice a zkuste probudit hlavu...Že je po prázdninách líná jako hlávka zelí? – s.9; Nevěříte? Tak se dívejte: – s. 9; Kreslené seriály, na ty vás užije. Proč ne? Ale číst se na nich nenaučíte. – s. 10; A tak se nebojte! Láska vás určitě nemine. Už proto ne, abyste ji jednou zase vy mohli rozsvítit jako světýlko v duši svých dětí. – s. 163; Druhou neděli v květnu mají maminky svátek. Tak nezapoměňte! – s. 163; O čem si budeme v červnu číst? Hádejte, můžete třikrát. – s. 181). Každý oddíl je tematicky zaměřen. Prosinec logicky přináší texty vánoční, duben se obrací k přírodě (připomíná Den Země), květen hoří láskou (nejen mateřskou) a červen nás tématem cestování vysílá jednou nohou na prázdniny. Vedle prozaických a básnických textů jsou do některých měsíčních oddílu zakomponovány další drobné literární útvary. Jsou uvedeny „pod čarou“ při spodním okraji stránky. Strašidelný listopad přináší rčení o strachu, učený únor „početní příklady ze čtení“ Josefa Hiršala a Bohumily Grögrové, duben jarní pranostiky. Z hlediska literárních žánrů jsou texty z větší části pohádkové, setkáme se

s bajkami,

příběhovou

prózou

ze

života

dětí,

prózou

dobrodružnou

i

autobiografickou, poezií lyrickou i epickou. Z autorů domácích jsou zastoupeni Karel Čapek, František Nepil, Václav Čtvrtek a další, ze zahraničních nejvíce prostoru dostal Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho. Básníci jsou s výjimkou Ch. Morgensterna čeští (J. Seifert, K. V. Rais, J. V. Sládek, J. Vodňanský, J. Žáček...). Časově převažují autoři druhé poloviny 20. století. Hojně zařazováni jsou autoři z „okruhu Mateřídoušky“, tradiční přispěvatelé dětských literárních časopisů (J. Brukner, V. Stanovský, D. Lhotová, H. Kholová), kam patří i Hana Doskočilová a Jaroslav

99

Porvazník. Dětské časopisy určené pro věkovou skupinu žáků třetího ročníku (Mateřídouška, Ohníček) byly vydatným zdrojem excerpovaných textů. Druhá, stejně obsáhlá část učebnice je rozdělena podle žánrů na tři kapitoly: Hrdinové z knížek, Pohádky a pověsti, Básničky potichu, nahlas – a taky trochu na hraní. Hrdinové z knížek jsou stateční (Robinson), kamarádští (Ronja), oblíbení (Mach a Šebestová), štěkající (Hasan, Maxipes Fík), jedineční (C.I.L.K.A.) a laskaví (Babička). V kapitole pověstí nejsou ke škodě zastoupeny texty Doskočilové, pro žáky třetího ročníku mohou být pověsti v podání Adolfa Weniga příliš náročné. Výběr poezie je přiměřený danému věku. Uváděni jsou básníci čeští i zahraniční (Prévert, Morgenstern), klasičtí (Hrubín, Seifert, Halas...) i moderní (Vodňanský, Žáček, Šrut...). Celkově nábízí čítanka učiteli značnou svobodu, jak zařazovat texty během školního roku. Přináší dostatek materiálu, využitelného i pro lepší čtenáře k samostatnému čtení.

11.2.2 UČÍME SE ČÍST Řadu čítanek Učíme se číst tvoří celkem šest sešitů, z nichž každý je tematicky sjednocen postavou ze známých českých knih pro děti. Chronologicky podle data vydání je prvním z cyklu Učíme se číst s muchou Rudolfinou (1994), kterou provází mucha Rudolfína z prózy Daisy Mrázkové Byla jedna moucha (1971). Další v pořadí je Učíme se číst s medvědem Kubulou (1995), kde své oblíbené pohádky uvádí medvídek Kubula ze slavného vyprávění Vladislava Vančury Kubula a Kuba Kubikula (1931). Roku 1997 přibyl díl Učíme se číst s pejskem Hasanem, kam se zatoulal pejsek

100

z Nové knížky pro děti o chvástavém štěněti (1964) Emanuela Frynty. Pro starší děti jsou určeny zbylé tři díly, jejichž hlavním autorem je Jaroslav Provazník. Trénujeme čtení s tátou Klapzubou (1994), čerpající z populárního příběhu o fotbalovém zázraku Klapzubova jedenáctka Eduarda Basse (1922), následuje svazek Čteme si o lovcích mamutů (1996), kde nás do tajů života v pravěku zasvěcuje malý Kopčem z legendárních Lovců mamutů (1937) Eduarda Štorcha. Poslední díl se jmenuje Čteme si s Pučálkovic Aminou , žirafou ze stejnojmenné knížky Jindřicha Plachty (Pučálkovic Amina, 1931). Kromě dvou (Trénujeme čtení s tátou Klapzubou a Učíme se číst s medvědem Kubulou) mají všechny svazky doložku Ministerstva školství o zařazení do seznamu učebnic pro zvláštní (speciální) školy. Nejsou určeny přímo pro určitý ročník, jejich zařazení do výuky plánuje učitel podle čtenářské vyspělosti žáků. Modrá řada (Učíme se číst ...) je svým rozsahem a výběrem textů určena pro začínající čtenáře, zelená řada (Trénujeme... a Čteme si...) pro čtenáře pokročilé. Ve skladbě autorů výrazně převažují spisovatelé čeští nad zahraničními. Ze zahraničních autorů jsou zastoupeni: Arnold Lobel a jeho Žabákova dobrodružství, Děti z Bullerbynu Astrid Lindgrenové, Mikulášovy patálie René Goscinnyho, Richmal Cromptonová, Miquel Obiols, Christian Morgenstern, v čítankách pro 1. stupeň nepříliš obvyklý James Joyce, William Wymark Jacobs a slovenský Daniel Hevier. Z autorů českých nejvíce ukázek pochází od Pavla Šruta, dále jsou uvedeni autoři starší i ti současní. Z klasiků české literatury pro děti a mládež se děti mohou setkat s Karlem Jaromírem Erbenem, Františkem Bartošem, Karlem Čapkem, Josefem Čapkem, Ivanem Olbrachtem, Frantou Županem a Josefem Václavem Sládkem. Druhou polovinu dvacátého století zastupují Miloš Macourek, František Nepil, Eduard Petiška, František

101

Hrubín, Jan Skácel, Michal Černík, Olga Hejná, Daniela Fisherová, Ludvík Aškenazy, Ivan Blatný a Josef Brukner. Z nejnovějších Iva Procházková, Jiří Žáček, Ivan Martin Jirous a přispěvatelé Mateřídoušky Svatopluk Hrnčíř, Jiří Havel, Vladislav Stanovský a Jan Vladislav. Výběr ukázek byl podřízen především hledisku tematickému, literárněhistorický aspekt je druhotný. Rovněž výrazně převažuje próza nad poezií. Zařazeny jsou i texty věcné, návody na výrobu různých dárkových předmětů, kuchařské recepty, umožňují tak propojení čtení s jinými vyučovacími předměty (pracovní vyučování, tělesná výchova) a především jsou spojnicí čtení s praktickým životem, což je pro žáky speciálních škol velice důležité. Čtení s Pučálkovic Aminou přináší dvě romská vyprávění ze sborníku Jdeme dlouhou cestou

191

. Romskou tematikou se Doskočilová zabývá v pohádkovém

cyklu O Mamě Romě a romském pámbíčkovi (poprvé Mateřídouška 1999) a v příběhové próze s dětským hrdinou Lenoši a rváči z Kloboukova (poprvé Mateřídouška 2001). Všechny díly jsou sjednoceny ilustracemi Evy Průškové. Ty často přecházejí až ke komiksovému zpracování vybraných pasáží textu (např. Jak se volá Barbucha?

192

, Velké strašení u rychtáře Randy

193

, nález Aminy

194

). Je to vhodný

způsob, jak dětem usnadnit vnímání a porozumění čtenému. Navíc jich lze využít při další práci s textem v hodině k procvičování vyprávění podle obrázkové osnovy (např. obrázky k pohádce Kozí koberec195). Didakticky cenné jsou i popisné ilustrace Jdeme dlouhou cestou. Praha: Arbor Vitae, 1998. Jak se volá Barbucha? In: Učíme se číst s medvědem Kubulou. Praha: Scientia, 1995. s. 12-13. 193 Velké strašení u rychtáře Randy. In: Učíme se číst s medvědem Kubulou. Praha: Scientia, 1995, s. 32. 194 Čteme si s Pučálkovic Aminou. Praha: Scientia, 1999. s. 10-11. 195 Doskočilová, Hana: Kozí koberec. In: Učíme se číst s mouchou Rudolfínou. Praha: Scientia, 1994. s. 46-49. 191 192

102

k pohádce O rybáři a zlaté rybce196, na nichž lze opět rozvíjet schopnost popisovat obrázek, porovnávat, procvičovat koncentraci, pamět, rozvíjet slovní zásobu. Hana Doskočilová pro tento cyklus napsala několik zbrusu nových pohádek. Jsou to: Kozí koberec, O rybáři a zlaté rybce podle ruské lidové pohádky (Učíme se číst s mouchou Rudolfínou), Jak se stal Brtník Matěj včelařem (Učíme se číst s medvědem Kubulou) a Vykutálená pohádka (Učíme se číst s pejskem Hasanem). Do zelené řady autorsky přispěla převyprávěním příběhu o Robinsonovi (Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku - na motivy knihy Daniela Defoea vypráví Hana Doskočilová – Trénujeme čtení s tátou Klapzubou) a Andersenovy Sněhové královny (Sněhová královna. Pohádka o sedmi příbězích – na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena vypravuje Hana Doskočilová – Čteme si o lovcích mamutů). Připravila medailony uváděných spisovatelů (O Eduardu Bassovi, Daniel Defoe, James Jyoce Andersenovy pohádky

198

197

, O Eduardu Štorchovi,

, O Jindřichu Plachtovi, William Wymark Jacobs

199

) a

literárních hrdinů (O baronu Prášilovi 200, Víte, kdo je Robinson?). 11.2.2.1 Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku

Převyprávění Robinsona Crusoe je velice zdařilé. Doskočilové se

podařilo vtěsnat rozsáhlý román do vyprávění o několika stranách textu. Oproti původnímu převyprávění J. V. Plevy (úryvek je uveden v Čítance 3), změnila Doskočilová, Hana: O rybáři a zlaté rybce. In: Učíme se číst s mouchou Rudolfínou. Praha: Scientia, 1994. s. 52-60. 197 Trénujeme čtení s tátou Klapzubou. 198 Čteme si o lovcích mamutů 199 Čteme si s Pučálkovic Aminou 200 Čteme si s Pučálkovic Aminou 196

103

Doskočilová vypravěčskou perspektivu. Uplatnila ich-formu vyprávění přímého vypravěče. Odstranila tak vnějšího dospělého zprostředkovatele, který v dětském vnímání může působit nepříjemně. Příběh tím získává na věrohodnosti. Autentičnost je posílena ještě pasážemi, kde přímý vypravěč ve funkci prožívajícího já střídá vyprávějící já (Jak se člun s námi převrhl, jak jsem se marně snažil plavat v rozbouřených vlnách, jak jsem najednou ucítil pod nohama pevnou zem a držel se jí jako klíště, dokud jsem nepozbyl vědomí. - s. 49). Užitím vhodných jazykových prostředků dokáže v několika málo větách vyvolat v recipientovi napětí (Co jsem však uviděl, naplnilo mě hrůzou. Kolem vyhaslého ohniště bylo poházeno mnoho lidských kostí a lebek, pozůstatky hostiny divokých kanibalů. Bezhlavě jsem odtud prchal, aniž bych se vrátil k lodi. – s. 53).

V uvedeném převyprávění vychází pravděpodobně

z originálního překladu Defoeova románu, vypráví i pasáže, které Pleva ve svém adaptaci vypustil (obchod s otroky v Brazílii). Robinsona opouštíme ve chvíli, kdy zachrání Pátka. Zde se Doskočilová vrací do své pozice autorského vypravěče a pouze informativně sděluje, jak to s Robinsonem nakonec dopadlo. Domnívám se, že prezentovaná adaptace má šanci vzbudit v dětech zájem o přečtení celého románu a pro ty, kteří se toho neodváží, je dostatečným seznámením se s Robinsonovým příběhem. Převyprávění dobrodružství Robinsona Crusoe nese dětem důležitá poselství. Ukazuje, jak je těžké být dlouho sám (A tu jsem si uvědomil, jak velice toužím zase slyšet lidský hlas. Jak velice se mi po lidech stýská. – s. 53; Poprvé po dlouhých dvaceti letech byl se mnou ve srubu další boží tvor. Ve dvou moji loď možná zvládneme... – s. 55) a proč jsou dva silnější než jeden (Sám bych těžko dokázal, co jsme dokázali ve dvou. - s. 46). Robinson je také příkladem obdivuhodné vytrvalosti. Po ztroskotání věřil, že bude z opuštěného ostrova zachráněn, nepodléhal beznaději

104

(Člověk si může i zoufat, ale nesmí to trvat moc dlouho. Jinak by nepřežil. – s. 52). V neposlední řadě omlouvá školní neúspěchy ( /.../ a rodiče si přáli, abych studoval. Mě však učení vůbec nebavilo. Chtěl jsem být námořníkem! A také jsem se jím stal... – s. 44).

11.2.2.2 Jak se stal brtník Matěj včelařem 201

Pohádka o přátelství Matěje a medvěda brtníka prezentuje vývoj

včelařství a zároveň vysvětluje etymologický původ jména Nová Včelnice. Úvodní část je psána ze zajímavé vypravěčské perspektivy. Spisovatelka si čtenáře v úvodu připoutá použitím wir-formy (A zase houby víme, houby tomu rozumíme!; To si snadno domyslíme! – s. 65; Teď můžeme konečně začít s vyprávěním: – s. 66). Promlouvá k dětem z pozice přímého vypravěče, jako skutečný vypravěč. Použití 1. osoby množného čísla z čtenářů dělá posluchače, účastníky živého vyprávění. Pozoruhodně v této pohádce pracuje Doskočilová se zvukomalbou. V úvodu kupením slov brtník, strdí (...bývaly tam kdysi brtě plné strdí a to strdí z brtí vybírali brtníci. – s. 65) vzniká nový jazykolam (ve vyučování se tato část uplatní v procvičování čtení slov se slabikotvornou souhláskou). Vytváří libozvučná spojení a rytmizované pasáže (dlouho kolem okouněl; vydlabal kládu; Hrozně se lekli, se vším honem sekli a rozutekli se... – s. 66). Přetváří ustálenou vstupní pohádkovou formuli pro prostředí české krajiny (Za devatero kopci a devatero rybníky... – s. 65). Obvyklé je použití zdrobnělin (bratříček, domečky, prkýnko, brtníček ). Námět zřejmě nebude pro dětské čtenáře příliš přitažlivý, dostatečně je však kompenzován výše zmiňovanými jazykovými složkami. Navíc po přečtení nebude

Doskočilová, Hana: Jak se stal brtník Matěj včelařem. In: Učíme se číst s medvědem Kubulou. Praha: Scientia, 1995. s. 65-67. 201

105

ve třídě žáka, který by nerozuměl slovům „brť“ a „strdí“ a nevěděl, jak se chovají včely. Pohádka je velice vhodným čítankovým textem.

11.3 Závěr

Škála vydávaných čítanek je velice široká, přes některé specifické

odlišnosti většina titulů prezentuje hlavně současnou českou literaturu pro děti a

mládež, jíž je Hana Doskočilová významnou představitelkou, proto je v čítankách bohatě zastoupena. Reflektována je zde zejména její tvorba pohádková a uměleckonaučná. Sama do čítankového trhu přispěla celkem sedmi tituly, kde dokázala zužitkovat schopnost navázat kontakt s dětským čtenářem.

106

12. ILUSTRACE A ILUSTRÁTOŘI Obálka knihy a zejména obrázek na ní, je první složkou, která působí na vnímání dětského čtenáře, vyvolává v něm první pocity a dojmy, jež dále ovlivňují jeho celkový přístup ke knize. Ilustrace mu rovněž pomáhají orientovat se v příběhu. Může porovnávat představy o vyprávěném, utvářené vlastní fantazií, s viděním ilustrátora. Jak významnou roli hrají ilustrace v dětské knize si Doskočilová uvědomuje: „Ilustrace v knížkách pro děti je naprosto určující. Dokonce i grafická úprava hraje velkou roli. Já sama si svoje dětské knížky vybavuji hlavně podle ilustrací, měla jsem třeba ráda knížku Strýc Jakub a Petříček, kde jsem se poprvé setkala s obrázky Jiřího Trnky. Nebo Pohádky a pověsti od Leontýny Mašínové, které ilustroval Cyril Bouda.202 U Hany Doskočilové je zajímavá jistá dvojpólnost v oblasti knižních ilustrací. Na jedné straně výtvarníci ilustracemi doprovázeli její literární texty, na druhé straně Doskočilová textem (či veršem) doprovázela ilustrace výtvarníků. V prvním případě vyjadřovali ilustrátoři své dojmy z četby prostřednictvím výtvarného projevu. Výtvarnými prostředky zobrazovali své představy postav a prostředí, tak jak na ně v literárním textu působily. V druhém případě byly prvotním produktem obrázky, nad nimiž fantazie Hany Doskočilové fabulovala příběh, utvářela charakteristiky postav, jež autorka následně zhmotnila v text. Ocitá se v pozici, která pro spisovatele není zrovna obvyklá. Literát je nucen své myšlenky podřizovat obrazové předloze, tvůrčí svoboda je výrazně omezena. Z tvůrce stává se spíše řemeslníkem, propůjčujícím své literární schopnosti. Doskočilová tímto způsobem dosud otextovala četné omalovánky, vystřihovánky, leporela (viz bibliografie str.___). Velkoformátová leporela Pět přání Hutařová, Ivana; Hanzová, Marie: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003. s. 32. 202

107

(1987) a Jablíčko (1990) určená dětem od tří let jsou ilustrativně natolik výpravná, že minimální množství textu, které je doprovází, si neklade větší ambice literární. Podobně je tomu u trilogie o Kubovi (Kuba a barvy – 1988, Kuba a počasí – 1988, Kuba a rozbité koleno – 1989), kde výtvarnou složku obstarala Lenka Vybíralová. Výjimkou je snad pouze poslední z jmenovaných, kde přenesením významu slova vzniká vtip srozumitelný předčtenářům (Nejlepší by bylo odnést koleno do opravny. Kde se opravují rozbitá kolena?; Babi, klidně si můžeš rozbít koleno! Já už vím, kde je spravují.203 ). Řadu příběhů o Krtkovi, na níž se Zdeňkem Milerem spolupracovala, můžeme rozdělit na dvě části. První tvoří díly, kde Zdeněk Miler je autorem ilustrací i námětu a na Doskočilovou „zbylo“ zpracování textu. Do této skupiny patří např. Jak krtek uzdravil myšku (1993), Krtek a orel (1996) nebo Krtek a televize (2004). V druhé skupině jsou díly, kde je Doskočilová autorkou námětu a textu, její autorský podíl je větší. S velikou úctou a respektem přistupovala Hana Doskočilová k obrázkům Jiřího Trnky. Na přebalu Chaloupky z marcipánu (1983) líčí pocity, s nimiž práci na knize přijala: /.../ ale vedle pana Trnky si každý soudný autor musí připadat jako právě vylíhnutý trpaslík.204. Vzpomíná zde i na první setkání s Trnkovými ilustracemi : /.../ byly mi čtyři, možná pět, když jsem dostala první knížku s ilustracemi Jiřího Trnky. Na obálce stál vousatý hajný a choval kluka. Ne v náručí, ale v dlani! A od prvního podívání bylo jasné, jak je tomu klukovi v dědově dlani dobře a že se tam cítí úplně v bezpečí. Už tenkrát jsem si Trnkovy obrázky zamilovala a do dneška mě ta láska nepřešla.... Z výše citovaného rozhovoru v knize Současní čeští spisovatelé vyplývá, že popisovaný obrázek patří na obálku knížky Strýc Jakub a Petříček Heleny Rudlové. 203 204

Doskočilová, Hana: Kuba a rozbité koleno. Praha: Albatros, 1989. Trnka Jiří; Doskočilová, Hana: Chaloupka z marcipánu. Praha: Artia, 1983.

108

Psaní příběhů podle obrazů se Doskočilová věnovala v 33. a 34. ročníku časopisu Ohníček (1982–1984), kde si za podklad vybírala známé obrazy renomovaných světových výtvarných umělců. Česká knižní ilustrace v tvorbě pro děti a mládež má dlouhou tradici a vysokou úroveň. Ustálilo se několik autorských dvojic (Miloš Macourek – Adolf Born, Vojtěch Steklač – Adolf Born, Václav Čtvrtek – Radek Pilař). Publikace a časopisecké texty Hany Doskočilové nejčastěji provázejí ilustrace Gabriela Filcíka ( *1946). Ze svých knížek autorských jsem měla nejlepší pocit z obrázků Gabriely Dubské k pohádce Kudy chodí malý lev. A také si velice vážím dlouhodobé spolupráce s Gabrielem Filcíkem. Padli jsme si zkrátka do noty.205 Gabriel Filcík je autorem ilustrací ke knihám Diogenés v sudu, Damoklův meč, Golem Josef a ti druzí, O Mamě Romě a romském Pámbíčkovi. V roce 1987 připravil výtvarný doprovod pro výbor Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty, kde byly zařazeny texty, které již dříve vyšly samostatně ilustrované jinými výtvarníky. Je to případ pohádky Kudy chodí malý lev (1972 s ilustracemi G. Dubské) a Dvou dědečků z Dlouhé Míle (1978 s ilustracemi Františka Skály). Filcíkovo ztvárnění knihy Když velcí byli kluci bylo oceněno Zlatou stuhou 1999 v uměleckonaučné kategorii. Gabriel Filcík zásadně zasáhl do podoby časopisu Mateřídouška, kde byl kromě jiného od konce sedmdesátých let dvorním ilustrátorem textů Hany Doskočilové. Obrázky doprovodil také příběhovou prózu Lenoši a rváči z Kloboukova v původním časopiseckém vydání (Mateřídouška 2001), s výjimkou předposledního jedenáctého dílu, kde jej vystřídala Olga Franzová. Tyto ilustrace však nebyly použity v knižním vydání, kde dostala přednost Helena Dušková.

Hutařová, Ivana; Hanzová, Marie: Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2003. s. 33. 205

109

Vedle Filcíka a Dubské, která je rovněž autorkou výtvarné podoby Makové panenky s elegánem Emanuelem, se na grafické podobě knih Hany Doskočilové podíleli i další ilustrátoři. Příběhové prózy Ukradený orloj a Eliška a táta Král ilustroval Jaroslav Malák, Pejskování s Polynou Šarlota Zahrádková (později Filcíková). Knihu pohádek na přísloví z celého světa Posledního kousne pes výtvarně zpracoval František Skála. Ten rovněž první udělil podobu dědovi Hroudovi a dědovi Skřivánkovi z knížky Dva dědečci z Dlouhé Míle (Albatros, 1978). Eva Průšková spolupracovala s Doskočilovou na všech čítankách, na komiksu Čenda je číslo (Ohníček, roč. 35-36, 1984-1986) a ilustrovala také prózu My a myš (Albatros, 1988). Různí ilustrátoři se objevují u jednotlivě otištěných textů v Mateřídoušce. Jsou to například tito (v závorce uvádím rok uveřejnění): Adolf Born (1974), Věra Faltová (1963), Jiří Fixl (1986), Karel Franta (1981), Vratislav Halavatý (1970), Miroslav Jágr (1991), Leoš Konáš (1970), Jolanta Lysková (1966, 1990), Alois Mikulka (1991), Radek Pilař (1969, 1970) nebo Marcel Stecker (1970). Ilustrace k textům, které v Mateřídoušce nebo Ohníčku vycházely na pokračování, se ve většině případů neshodují s ilustracemi, jež byly použity v pozdějším knižním vydání. Nejstarší je Ukradený orloj, který v Mateřádoušce na pokračování vycházel dvakrát. Poprvé v roce 1973, ilustrátorem byl Jindřich Kovařík, podruhé v roce 1999, kdy se ilustrací ujal Václav Kabát. Pro obě knižní vydání Ukradeného orloje (Albatros 1976, Amulet 1999) byly použity ilustrace Jaroslava Maláka. Dva dědečci z Dlouhé míle mají celkem tři otce, kteří měli možnost prezentovat, jak si dědoušky představují. Miroslav Jágr (Mateřídouška 1974/1975), František Skála (Albatros 1978) a Gabriel Filcík (Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty, Albatros 1987). Prózu My a myš v Mateřídoušce (1986) i knižně (Albatros 1988) ztvárnila Eva

110

Průšková. Jak se vychovává papoušek se objevil nejprve v knižní podobě s ilustracemi Liany Hamzové (Albatros 1978), později byl přetiskován v Mateřídoušce (1996) s obrázky Evy Šedivé. Knižní reedice nakladatelství Amulet z roku 2000 je ilustrována Evou Průškovou. V Mateřídoušce (1995-1996) publikované Povídání o Šimsovi ilustrované Jaroslavem Malákem bylo o tři roky později vydáno nakladatelstvím Albatros s ilustracemi Jindřicha Kovaříka. V časopise Ohníček to bylo Pejskování s Polynou (1985-1986), s výtvarným doprovodem Miroslava Jágra, knižně (Albatros 1990) Šarloty Zahrádkové. Cyklus pověstí o Golemovi Golem Josef a ti druzí výtvarně zpracovala nejprve Eva Průšková (Ohníček 1990), později Gabriel Filcík (Albatros 1994).

111

13. ZÁVĚR Velice

rozsáhlá

prozaická

tvorba

Hany

Doskočilové

zahrnuje,

s výjimkou dobrodružné prózy a prózy s dívčí hrdinkou, všechny epické žánry literatury pro děti. Věkový rozptyl adresátů děl se pohybuje přibližně od tří do jedenácti let. Nejmladším, ještě nečtenářům, jsou určena velkoformátová leporela, těm nejstarším soubor životopisných próz Když velcí byli kluci a kniha pověstí o golemovi Golem Josef a ti druzí. Největší podíl tvorby oslovuje čtenáře mladšího školního věku s utvářejícími se čtenářskými návyky. Které prvky jsou charakteristické pro její autorský styl? Vyprávění bývá oživeno množstvím dialogů, používáním přirovnání a ustálených rčení. Autorská přirovnání jsou neotřelá, často mají komický účinek. Ve většině případů jsou vystavěna pomocí spojky jako. Oblíbená jsou přísloví, která zařazuje do prozaických textů. Přísloví z různých koutů světa jsou tematickým podkladem pohádek Popříslo (pohádka na přísloví), knižně publikovaných pod názvem Posledního kousne pes. Příslovími obohatila také čítanku, na níž se autorsky podílela. Výrazná je práce s vypravěčem a adresátem literárního textu. Kromě několika málo výjimek, zmíněných v jednotlivých kapitolách diplomové práce, píše Hana Doskočilová své texty ve třetí osobě jednotného čísla, tedy er-formou, způsobem v literatuře pro děti obvyklým. Ojedinělé je navazování komunikace se čtenářem. V textu jej oslovuje v druhé osobě množného čísla „vy“, tedy jako jednoho ze skupiny posluchačů. Dle typologie adresátů v literatuře A. Jedličkové206 se jedná o adresáta projektovaného jako posluchače. Konkrétně je adresát projektován jako člen skupiny posluchačů účastných vyprávění, naslouchajících. Do okruhu účastníků vyprávění patří Jedličková, Alice: Ke komu mluví vypravěč? Adresát v komunikační perspektivě prózy. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu Akademie věd České republiky v nakladatelství H&H, 1993. 206

112

v některých případech i vypravěč, který se tam sám zahrnuje užíváním první osoby plurálu „my“. Vzniká tak iluze živého vyprávění. Stylizace reálného vyprávění je podpořena odpovídajícími prostředky syntaktickými a lexikálními. Autorka také často oslovuje přímo samotného čtenáře, recipienta. Promlouvá k němu v úvodu knih, zařazuje jej do skupiny konkrétních čtenářů dané knihy. Navazuje s ním na samém začátku velice blízký, až osobní vztah. Například na přebalu prózy Šimsa vytváří dojem osobního zájmu o čtenářovu osobu takto: Nechodí náhodou takový kluk s vámi do třídy? Jestli ano, tak ho ode mne pozdravujte. A zatím se všichni mějte co nejlíp! Upřímně Vaše Hana Doskočilová. Zakončení úvodů slovy Upřímně Vaše Hana Doskočilová je osobitým znakem autorčiny tvorby. Zvyšuje věrohodnost textu, který následuje. Čtenář se vypravěči více otevře, odevzdá se mu, je připraven a ochoten vyprávěnému věřit. Vyprávěný příběh proto vnímá silněji, ten má větší možnost na něho zapůsobit, oslovit jej a ovlivnit. A tvorba Hany Doskočilové dětského čtenáře ovlivnit chce. Ukazuje mu negativní společenské jevy (rasismus, šikana, nadměrný vliv televizního vysílání...), k nimž zaujímá rozhodný postoj. Koncentrátem takových jevů a příkladem, jak se s nimi vypořádat, je Šimsa. Další uvádí ve fejetonech Do ouška v časopise Mateřídouška. Někdy až příliš didakticky a jednostranně usiluje o „správný svět“. Čtenáře pozitivně ovlivňuje rozšiřováním okruhu jeho znalostí, všeobecného přehledu. Pro práci ve škole se jako mimočítanková četba hodí knížky z edice První čtení: Šimsa, Eliška a táta Král, Lenoši a rváči z Kloboukova. Zvláště Šimsa nabízí mnoho podnětů k diskuzi o tématech z prostředí dětí inkriminovaného věku. V hodinách čtení najdou uplatnění i texty další. Jednotlivá zpracování životopisů slavných z knihy Když velcí byli kluci, či báje a pověsti z publikace Diogenés v sudu a

113

na ni navazující Damoklův meč. Tedy texty s významnou informativní složkou. Doskočilová dokáže přiměřeně možnostem dětského čtenáře na malém prostoru zábavnou formou předat množství informací, převyprávět obsáhlé příběhy. Hana Doskočilová je významnou autorkou české literatury pro děti a mládež druhé poloviny dvacátého a počátku jedenadvacátého století. Zasáhla do produkce knižní i časopisecké. Nemá ve své tvorbě jeden výrazně úspěšnější titul, který by byl zásadním dílem z pohledu literární historie či literární kritiky, ale velice dlouhou řadu textů populárních, úspěšných, zajímavých, přínosných a čtivých.

114

PRAMENY Čítanky pro 1. až 7. ročník ZŠ nakladatelství Alter, Dialog, Didaktis, Fortuna, Fragment, Fraus, Jinan, Nová škola, Pansofia, Prodos, Scientia, Studio 1+1 a SPN od roku 1986 do současnosti. DOSKOČILOVÁ, Hana. Damoklův meč: a další známé příběhy z doby dávné a nejdávnější. Praha: Albatros, 1991. 96 s. ISBN 80-00-00110-1. DOSKOČILOVÁ. Hana. Diogenés v sudu: a dalších dvacet známých příběhů z doby dávné a nejdávnější. 2. vydání. Praha: Albatros, 1987. 96 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Dva dědečci z Dlouhé míle. Praha: Albatros, 1978. 28 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Eliška a táta Král. 2. vydání. Praha: Albatros, 1989. 64 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Fánek a Vendulka. Praha: Albatros, 1980. 88 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Golem Josef a ti druzí. Praha: Albatros, 1994. 86 s. ISBN 80-00-00086-5. DOSKOČILOVÁ, Hana. Jablíčko. Praha: Albatros, 1990. 10 s. ISBN 80-00-0030-X. DOSKOČILOVÁ, Hana. Jak se vychovává papoušek. Praha: Albatros, 1979. 33 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Kuba a počasí. Praha: Albatros, 1988. 12 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Kuba a rozbité koleno. Praha: Albatros, 1989. 10 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Když velcí byli kluci. Praha: Amulet, 1999. 94 s. ISBN 80-86299-06-6. DOSKOČILOVÁ, Hana; MILER, Zdeněk. Krtek a paraplíčko. Praha: Albatros, 1991. ISBN 80-00-00116-0. DOSKOČILOVÁ, Hana; MILER, Zdeněk. Krtek v sedmém nebi. Praha: Albatros, 1982. DOSKOČILOVÁ, Hana. Kudy chodí malý lev. 2. vydání. Praha: Amulet, 2000. 68 s. ISBN 80-86299-53-8 DOSKOČILOVÁ. Hana. Lenoši a rváči z Kloboukova. Praha: Albatros, 2005. 72 s. ISBN 80-00-01488-2

115

DOSKOČILOVÁ, Hana. Medvědí pohádky. 2. vydání. Praha: Olympia, 1999. 49 s. ISBN 80-7033-621-8. DOSKOČILOVÁ, Hana. Micka z trafiky a kocour Pivoda. Praha: Albatros, 1971. 11 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. My a myš. Praha: Albatros, 1988. 80 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. O Mamě Romě a romském pámbíčkovi: Dvanáct romských přikázání, jak je svým dětem vypravují romské maminky. Praha: Amulet, 2001. 70 s. ISBN 80-86299-86-4 DOSKOČILOVÁ, Hana. Pejskování s Polynou. Praha: Albatros, 1990. 79 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Pět přání. 2. vydání. Praha: Albatros, 1992. 11 s. ISBN 80-00-00169-1. DOSKOČILOVÁ, Hana. Pohádky na dobrý den. Praha: Albatros, 1984. 32 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Pohádky pro děti, mámy a táty. Praha: SNDK, 1961. 79 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty. Praha: Albatros, 1987. 221 s. ISBN DOSKOČILOVÁ, Hana. Posledního kousne pes: A dalších čtyřiadvacet přísloví v pohádkách. 2. vydání. Praha: Albatros, 1986. 158 s. DOSKOČILOVÁ, Hana; PROVAZNÍK, Jaroslav; HEZINOVÁ, Jitka. Čítanka 3 pro třetí ročník základní školy. Praha: SPN, Scientia, 1993. ISBN 80-04-26065-9. DOSKOČILOVÁ, Hana; PROVAZNÍK, Jaroslav. Učíme se číst s medvědem Kubulou. Praha: Scientia, 1995. 70 s. ISBN 80-7183-001-1. DOSKOČILOVÁ, Hana; PROVAZNÍK, Jaroslav. Učíme se číst s mouchou Rudolfínou. Praha: Scientia, 1994. 62 s. ISBN 80-85827-53-0. DOSKOČILOVÁ, Hana; PROVAZNÍK, Jaroslav. Učíme se číst s pejskem Hasanem. Praha: Scientia, 1997. 65 s. ISBN 80-7183-084-4. DOSKOČILOVÁ, Hana. Překvapení pro maminku. In ZINNEROVÁ, M.; ČERNÝ, O.; DOSKOČILOVÁ, H. Petr a Hanka chystají překvapení. Praha: Albatros, 1983. 7 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Šimsa. Praha: Albatros, 1999. 94 s. ISBN 80-00-00744-4 DOSKOČILOVÁ, Hana. Ukradený orloj. Praha: Albatros, 1976. 91 s. DOSKOČILOVÁ, Hana. Ukradený orloj. 2. vydání. Praha: Amulet, 1999. 130 s. ISBN 80-86299-18-X.

116

Mateřídouška: časopis pro nejmenší čtenáře. Praha: Mladá fronta, 1959-2005, roč. 1560. ISSN 0025-5440. MILER, Zdeněk. Dětem Zdeněk Miler a Krtek. 2. vydání. Praha: Albatros, 2001. 100s. ISBN 80-00-00937-4. MILER, Zdeněk. Jak Krtek uzdravil myšku. 5. vydání. Praha: Albatros, 2003. 85 s. ISBN 80-00-01144-1. MILER, Zdeněk; Doskočilová, Hana. Krtek a maminka. Praha: Albatros, 2002. 54 s. ISBN 80-00-00883-1. MILER, Zdeněk. Krtek a medvědi. Praha: Albatros, 1993. ISBN 80-00-00399-6. MILER, Zdeněk; DOSKOČILOVÁ, Hana. Krtek a orel. Praha: Albatros, 1996. 80 s. ISBN 80-00-00465-8. MILER, Zdeněk. Krtek a televize. Praha: Knižní klub, 2004. 47 s. ISBN 80-242-1142-4. Ohníček. Praha: Mladá fronta, 1963-1995, roč. 14-46. ISSN PROVAZNÍK, Jaroslav; DOSKOČILOVÁ, Hana. Čteme si o lovcích mamutů. Praha: Scientia, 1996. 87 s. ISBN 80-7183-035-6. PROVAZNÍK, Jaroslav; DOSKOČILOVÁ, Hana. Čteme si s Pučálkovic Aminou. Praha: Scientia, 1999. 111 s. ISBN 80-7183-169-7. PROVAZNÍK, Jaroslav; DOSKOČILOVÁ, Hana. Trénujeme čtení s tátou Klapzubou. Praha: Scientia, 1994. 76 s. ISBN 80-85827-72-7. Sluníčko. Praha: Mladá fronta, 1967-2004, roč. 1-37. ISSN TRNKA, Jiří. Chaloupka z marcipánu. Praha: Artia, 1983. 54 s.

117

POUŽITÁ LITERATURA Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha. Bibliografický soupis 1969 – 1973. Praha: Albatros, 1975. 457 s. Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha. Bibliografický soupis 1974 – 1978. Praha: Albatros, 1980. 564 s. Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, Praha. Bibliografický soupis 1979 – 1983. Praha: Albatros, 1986. 571 s. CIPROVÁ, Inka. Jak se z krtka stal Krtek. Nové knihy, 1992, č. 14, s. 12. DITMAR, René: Malá Golemiáda. Nové knihy, 1994, č. 31, s. 8. DOKOUPIL, Blahoslav, a kol. Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945 - 2000. Brno: Host – Votobia, 2002. 334 s. ISBN 80-7294-041-4 (Host), ISBN 80-7198-521-X (Votobia). DOSKOČILOVÁ, Hana: O dětství (Spisovatelé o sobě a o svém díle). Zlatý máj, 1994, č. 379/380, s. 150-151.

DRIJVEROVÁ, Martina. Další Milerův krtek. Zlatý máj, 1993, č. , s. 235. FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce: praktická pomůcka pro studenty vysokých škol. Brno: Knihař, 2002. 223 s. ISBN 80-86292-05-3. HAMANOVÁ, Růžena. Hana Doskočilová: Ukradený orloj. Zlatý máj, 1977, č. 1, s. 65-66.

HAMANOVÁ, Růžena. Naše knihovnička – Kuba a barvy. Sluníčko, 1988, č. 7, s. 30.

HAMANOVÁ, Růžena. Naše knihovnička – Kuba a rozbité koleno. Sluníčko, 1990, č. 5, s. 30.

HAMANOVÁ, Růžena. Neobyčejná setkání. K jednomu z pokusů jak pomoci školní literární výchově. Zlatý máj, 1981, č. 5, s. 302-306.

HAMANOVÁ, Růžena. Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček – časopisy dětí od tří do deseti. Zlatý máj, 1984, č. 8, 479-486.

Hana Doskočilová. Doplňky ke slovníku Čeští spisovatelé pro děti a mládež. Zlatý máj, 1990, č. 5.

HOLEŠOVSKÝ, F.: Další psaníčko. Zlatý máj, 1965, roč. 9, č. 1, s. 31-32.

118

HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Godáver lava plure Romendar. Moudrá slova starých Romů. 2. rozšířené vydání. Praha: Apeiron, 1991. 48 s. ISBN 80-900703-0-2. HUTAŘOVÁ, Ivana; HANZOVÁ, Marie. Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání – Divize Nakladetství TAURIS, 2003. 156 s. ISBN 80-211-0461-9 HVÍŽĎALA, Karel. Hana Doskočilová. Zlatý máj, 1976, č. 6, s. 398-401.

CHALOUPKA, Otakar. Čtyři z Mateřídoušky. Zlatý máj, 1968, č. 7. s. 429.

CHALOUPKA, Otakar. Hana Doskočilová: Eliška a táta Král. Zlatý máj, 1978, roč. 22, č. 2, s. 141.

iš. Radost z plnokrevného divadla. Lidová demokracie, 4.5. 1977, s. 9. JANÁČKOVÁ, Blanka. Literatura pro děti a mládež v datech. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně 2004. 58 s. ISBN 80-7044-613-7. JEDLIČKOVÁ, Alice. Ke komu mluví vypravěč? Adresát v komunikační perspektivě prózy. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu Akademie věd České republiky v nakladatelství H&H, 1993. 123 s. ISBN 80-85778-05-X. jšr. Galerie autorů literatury pro děti a mládež: Hana Doskočilová. Zlatý máj, 1971, č. 7. KREJČOVÁ, Šárka; ŠALOMON, Patrik. 55 let Albatrosu. Praha: Albatros, 2004. 40 s. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: H&H Vyšehradská, 2002. 355 s. ISBN 807319-020-6. MALÁ, Irena. Damoklův meč a další známé příběhy z doby dávné a nejdávnější. Zlatý máj, 1992, č. 2, S. 184-185.

mar. Laskavý úvod do chovu ptactva. Ladění, 2000, č. 2, s. 18. mar. Převyprávěné vodnické příhody. Ladění, 2004, č. 4, s. 17-18. mar. Rukověť o nezbedných školácích. Ladění, 1999, č. 3, s. 14-15. MIRVALDOVÁ, Hana. Hana Doskočilová: Jak se vychovává papoušek. Zlatý máj, 1980, č. 10, s. 629.

119

MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef , a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X. Osobnosti Znojemska. Místopis. Znojmo: Městská knihovna Znojmo 1998. 260 s. ISBN 80-85064-11-1. PAVERA, Libor; VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 422 s. ISBN 80-7182-124-1. (PM). Dávné, a přece dnešní. Nové knihy, 1992, č. 3, s. 16. PROVAZNÍK, Jaroslav. Diogenés v sudu. Zlatý máj, 1985, č. 3, s. 183-184. ROSOVÁ, Milena. Tradičnost a inovace v knižní tvorbě pro předčtenáře. In POLÁČEK, Jiří. Cesty současné literatury pro děti a mládež: tradice a inovace. Slavkov u Brna: BM Typo, 2003, s. 65-71. SLÁMOVÁ, Hana. Česká literatura pro děti a mládež 2. poloviny 20. století zobrazující handicapované dětské hrdiny: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2001. Vedoucí diplomové práce Milena Šubrtová.

SLAVÍKOVÁ, Věra. Spisovatelé jihomoravského kraje. Biograficko-bibliografická příručka. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1989. 328 s. ISBN 80-85023-01-6. Slovník české literatury 1970 – 1981. Básníci, prozaici, dramatici, literární vědci a kritici publikující v tomto období. Praha: Československý spisovatel 1985. 501 s. STANOVSKÝ, Vladislav. Golemově. Zlatý máj, 1994, č. 5-6, s. 159. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha. Bibliografický soupis 1949 – 1963. Praha: SNDK, 1966. 651 s. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha. Bibliografický soupis 1964 – 1968. Praha: SNDK, 1970. 422 s. ŠUBRTOVÁ, Milena. Osobitá poetika romských pohádek. Host, 2000, č. 5. s. VIII-IX. ŠUBRTOVÁ, Milena. Vyprávění o romském údělu. Ladění, 2000, č. 3, s. 14-15.

120

TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU Č. Budějovice, 1992. 98 s. ISBN 80-7040-055-2. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. Olomouc: Votobia, 2003, 363 s. ISBN 80-7198-548-1.

URBANOVÁ, Svatava, a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. Století: Reflexe české tvorby a recepce. Olomouc: Votobia, 2004. 464 s. ISBN 807220-185-9 URBANOVÁ, Svatava. Spisovatelé a ilustrátoři v čítankách 1. – 4. ročníku základních škol. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě 1986. 257 s. URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla: Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež. 3. Vydání. Ostrava: Ostravská univerzita – Filozofická fakulta, 2003. 239 s. ISBN 80-7042-625-X. VAŘEJKOVÁ, Věra. Zdeněk Miler (a Krtek) – Hana Doskočilová: Dětem. Komenský, 1997/1998, č. 1-2, s. 43.

ZÍTKOVÁ, Jitka. Nejnovější česká literatura v čítankách pro primární školu. In Cesty současné literatury pro děti a mládež. Slavkov u Brna: BM Typo, 2005, s. 103-109.

121

RÉSUMÉ Cette thèse de diplôme porte sur le personnage de Hana Doskočilová, láuteur contemporaine des textes littéraires destinés aux enfants de l´âge de trois à onze ans. Elle présente une bibliographie complète de son oeuvre littéraire et de ses articles publiés dans les revues littéraires dénfants autant que sa biographie. Elle analyse sa production littéraire en cadre des genres (des contes de fées, des récits de la vie dénfants, des mythes et des légendes, des biographies romancées) et cherche les caractéristiques principales, les signes typiques de son style dáuteur. En plus de ses ouvrages dáuteur Doskočilová accompagnait par texte plusieurs cahiers à colorier, livres dímages de divers artistes. La plupart de ses titres était publiée plusieurs fois, quelques uns ont été traduits.

122

v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

Recommend Documents