Prohlášení. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Bakalářská práce Květina jako inspirativní zdroj umění

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Tatiana Kuťková, CSc.

Halina Lisztwan

Lednice 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Květina jako inspirativní zdroj umění“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Návsí dne ..........................

Podpis ...................................

Poděkování

Ráda bych poděkovala především vedoucí mé bakalářské práce Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za rady, připomínky a pomoc při vypracovávání práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za morální a finanční podporu při studiu.

OBSAH: 1. ÚVOD.......................................................................................................... ................ .. 1 2. CÍL PRÁCE.................................................................................................................. .. 2 3. LITERÁRNÍ REŠERŠE ............................................................................................... .. 3 3.1 VYMEZENÍ POJMŮ .......................................................................................... .. 3 3.2 KVĚTINA JAKO INSPIRATIVNÍ ZDROJ UMĚNÍ .............................................. .. 5 3.2.1 Starověk .............................................................................................. .. 7 3.2.2 Středověk ............................................................................................ 10 3.2.3 Novověk .............................................................................................. 13 3.2.4 Umělecké směry 19. a 20. století ........................................................ 16 3.3 NEJČASTĚJŠÍ FORMY UMĚNÍ INSPIROVANÉ KVĚTINAMI .......................... 21 3.4 NEJČASTĚJŠÍ DRUHY INSPIRATIVNÍCH ROSTLIN ...................................... 23 3.5 PŘEHLED AUTORŮ INSPIROVANÝCH KVĚTINAMI ...................................... 26 4. METODIKA PRÁCE ................................................................................................... 27 5. MATERIÁL A VÝSLEDKY .......................................................................................... 28 6. DISKUZE .................................................................................................................... 36 7. ZÁVĚR ........................................................................................................................ 37 8. SOUHRN .................................................................................................................... 38 9. RESUME ..................................................................................................................... 38 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ....................................................... 39 11. SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ .......................................................................... 42

1. ÚVOD

„Ptáte se mě, proč kupuji rýži a květiny? Rýži kupuji proto, abych měl z čeho žít, a květiny, abych měl pro co žít.“

Konfucius

Jak naznačuje citát velkého čínského filozofa, květiny hrály v dějinách lidstva významnou roli. Doprovází člověka již od úsvitu lidské společnosti, kdy si kromě jejich užitných vlastností všímá i jejich krásy. Jako projev lásky, výraz díků a sympatií jsou květiny tím nejvýmluvnějším a nejpřímějším prostředkem komunikace. Květiny jsou symbolem jara a světla, naděje budoucích plodů, vesmírné rozmanitosti, radosti ze života a upomínkou ztraceného ráje, jejich vůně byla považována za vanutí vesmírné duše. Fascinující historie symboliky květin je zachycena v mnoha krásných dílech umění (BALEKA, 1997). „Květinové motivy tvoří podstatnou součást významových vrstev výtvarného díla“ (BERNHARD ...[et al.], 1995). Nekonečná různorodost a barevnost květin vyvolává v umělci pocit skutečné krásy, kterou se snaží zachytit a interpretovat v různých dílech umění. „Jednoduchá kytice květin neoplývá jen jasnými barvami, ale i složitostí forem, kterými se umělec nechává inspirovat. Nebývalá dokonalost, kterou se mnoho květin vyznačuje, byla převedena do mnoha cenných uměleckých děl“ (PARRAMÓN, CRESPO, 2003).

1

2. CÍL PRÁCE

Cílem této bakalářské práce je prostudování dostupné literatury zabývající se uplatněním rostlin, zejména květin, v různých oborech umělecké činnosti. Práce se zabývá nejčastějšími formami umění, pro které byla květina inspirací, nejčastějšími druhy inspirativních rostlin a autory, pro jejichž tvorbu je práce s rostlinným motivem charakteristická. Shromážděné údaje jsou chronologicky uspořádány a doloženy na příkladech. Dále bylo cílem práce vypracování libreta výstavy, ve které by byly zjištěné informace sděleny odborné veřejnosti.

2

3. LITERÁRNÍ REŠERŠE

3.1 VYMEZENÍ POJMŮ

Uměním a jeho dějinami se zabývá nespočet autorů, existuje tedy mnoho definicí umění. Podle některých odborníků je tento pojem tak široký, že jej ani nelze definovat. „Slovo umění pochází z latinského ars, což lze zhruba přeložit jako dovednost nebo technika“ (OSBORNE, STURGIS, 2008). Dle BALEKA (1997) je umění „v širším smyslu každá tvořivost, která řemeslnou dovedností dosahuje dokonalosti výsledku. Umění vzniklo v nejranějších fázích lidského vývoje jako specifická komunikativní praxe lidského bytí, která např. i do výtvarného umění vkládá nejen existenciální otázky, pochopení skutečnosti, ale také její smyslový prožitek“. Jednodušší definice označují umění jako lidskou činnost, jako vytváření obrazů a předmětů všech dob a kultur, při němž dojdou uplatnění dovednost a technika (OSBORNE, STURGIS, 2008). „Umění začíná okamžikem,“ praví René Huyghe, „kdy člověk již netvoří s utilitárním záměrem jako zvířata, ale proto, aby něco zobrazil nebo vyjádřil.“ Umění je poselství, vyjadřovací prostředek, způsob mezilidského dorozumívání, který vznikl snad dříve než řeč“ (PIJOAN, 1977). Dle BAUER (1998) je výtvarné umění činností specificky lidskou. „Umění nejen obohacuje duchovní život, ale má vliv i na utváření lidské osobnosti. Umění totiž svou samotnou tvořivou podstatou posiluje lidského ducha tím, že svou hmotnou strukturou v nás buduje struktury duchovní, dává nám nejen hledat, ale především nacházet stále nové a nové možnosti“. Dle ČERNÁ (2005) je umění součástí kultury každého národa. „Výtvarná kultura zahrnuje tvorbu nebo výrobu hmotných předmětů s estetickou hodnotou, tedy téměř všechno, co člověk vytvořil a co může vnímat očima (popřípadě hmatem)“.

3

Základními obory výtvarného umění je architektura, sochařství, malířství a užité

Malířství je oblastí výtvarného umění, při kterém umělec barvou, malířskou

umění (MRÁZ, 2002; ČERNÁ, 2005). MRÁZ (2002) uvádí, že „obory výtvarného umění

technikou a malířskými nástroji pokrývá rovnou či zakřivenou plochu podložky. „Je jedním

tvoří esteticky nejvyspělejší a nejhodnotnější část neobyčejně rozsáhlé oblasti výtvarné

ze základních druhů výtvarného umění, který si dvourozměrnými prostředky přisvojuje

kultury, jíž dávají rozhodující podněty a esteticky ji usměrňují. Obory výtvarného umění,

skutečnost v jejích smyslových, sociálních, noetických, gnozeologických, filozofických

podobně jako jiné oblasti ideologické sféry, nejsou totiž strnulé a neproměnné, ale vyvíjejí

aspektech, a je zároveň jedním z nejúčinnějších způsobů individuální a společenské

se, přičemž některé umělecké obory nebo druhy zanikají a nové se rodí“.

praxe lidí“ (BALEKA, 1997). Specifickým

rysem

malířství

je

dvourozměrovost,

podmiňující

přetvoření

prostorových a objemových hodnot trojrozměrové skutečnosti (BALEKA, 1997). Druhy malířství podle funkce rozdělujeme na monumentální malbu v architektuře,

Architektura je považována za vedoucí obor výtvarného umění, protože z ní obvykle vycházejí hlavní umělecké principy a zásady, které se promítnou ve slohu určité

malířství závěsných obrazů, malbu na skle a malbu knižní (MRÁZ, 2002).

historické epochy (MRÁZ, 2002). Obecně je architektura označením pro církevní i světské stavební umění (BERNHARD...[et al.], 1995). Základní funkcí architektury zůstává funkce užitná, tedy prakticky účelová. Druhy

Užité umění je souhrnným názvem pro mnoho oborů umění. Těchto oborů stále

architektury podle funkce rozlišujeme na stavby náboženské neboli kultovní či sakrální

přibývá, některé naopak zanikají (knižní malba, cínařství aj.) (ČERNÁ, 2005).

a stavby světské, které se dále člení na stavby obytné, hospodářské, reprezentační,

Podle funkce rozlišujeme mnoho druhů užitého umění jako je truhlářství, řezbářství, zámečnictví, čalounictví, vázání koberců, krajkářství, výšivkářství, zlatnictví,

veřejné, fortifikační neboli obranné, průmyslové a užitkové (MRÁZ, 2002).

sklářství,

loutkářství,

zbrojířství,

zvonařství,

cínařství,

výroba

keramiky,

fajánsí

a porcelánu, užitá grafika a další (MRÁZ, 2002). ČERNÁ (2005) řadí k užitému umění Sochařství je významnou částí výtvarného umění, kdy se z pevných látek vytvářejí

kromě volné a užité grafiky, tvorby nábytku, interiéru a zpracování různých materiálů také

prostorové objekty (BERNHARD...[et al.], 1995). Sochařským materiálem, sochařskou

výrobu hraček, jevištní výtvarnictví, fotografii, propagační výtvarnictví, grafiku vytvářenou

technikou a sochařskými nástroji je vytvářeno objemové dílo, socha (plastika, skulptura),

pomocí počítačů atd.

která může být volná, tj. rozprostřená do všech stran, nebo reliéfní, rozvinutá na rovné či zakřivené ploše (BALEKA, 1997). Druhy sochařství podle funkce rozdělujeme na sochařství monumentální, architektonickou nebo stavební skulpturu a volné sochařství, kam dále patří monumentální sochařství pomníkové a sochařství drobné, intimní, interiérové, komorní. Podle tvůrčího postupu rozlišujeme skulpturu, kde je použito ubírající techniky a plastiku, kde je použito techniky přidávající (MRÁZ, 2002).

4

3.2 KVĚTINA JAKO INSPIRATIVNÍ ZDROJ UMĚNÍ

Rostlinný motiv se objevuje v dílech všech období světového umění. Už z pravěkého umění jsou známy příklady jejich znázorňování, což dokazuje rytina na kosti z doby kamenné. Soudě podle dávných dokumentů bylo květinám věnováno mnoho pozornosti již od dob starověkých. Dochovalo se překvapivě mnoho informací o různých rostlinách a o jejich blahodárných, či škodlivých vlivech na tělo i mysl. V květinách byla spatřována božská moc, která ovlivňuje lidské životy. Starověcí Egypťané věřili, že ve vůni květin je obsažena božská síla, kterou mohou vdechnout, když si k nim přičichnou (HEILMEYER, 2006). Na jejich freskách jsou často zachyceny postavy vdechující úžasnou vůni modrých leknínů, posvátných květin rostoucích podél řeky Nil. Tento výjev je zachycen například na stěnách hrobů v Západních Thébách z 18. dynastie. V Nachtově hrobce je zachycen Nacht spolu s jeho ženou Tavi, čichající k modrému leknínu (Obr. 1). Podobný výjev se nachází také v pohřební komoře Senneferova hrobu. Kamenný reliéf nalezený v Amarně zobrazuje Achnatona, jeho ženu Nefertiti a jednu z jejich dcer s květy leknínů, které nabízejí slunečnímu bohu Atonovi (READER´S DIGEST VÝBĚR, 2003) (Obr. 2). Hluboká láska Egypťanů ke květinám je zachycena v mnoha básních a písních. Také starověcí Řekové věřili v magickou moc rostlin. Krása květin byla vysvětlována přítomností různých božstev. Jejich původ byl spojován s příběhy lidí, kteří se v květiny proměnili. Vůně květin byla zdrojem velkého potěšení. Aromatické rostliny byly umisťovány do hrobů, kde byla jejich vůně znakem proměny zesnulých. Starověcí Římané přejali představu lidí proměňujících se v rostliny. Bohyně Flora, ochránkyně všech květin a rostlin, bohyně jara, byla jednou z nejstarších římských bohyň. Na její počest se od 28. dubna do 3. května pořádaly veselé slavnosti Floralie. Tyto vzrušující, ve skutečnosti docela nemravné slavnosti, byly také oslavou plodnosti. Spolu s pádem Západořímské říše došlo i k úpadku kultivovaného typu květinového umění, neboť křesťané v květinách a dílech je zachycujících spatřovali symbol dekadentní pohanské kultury (HEILMEYER, 2006). Ve středověku byla květina jako dekorace a jako objekt malby odmítána, což vedlo k úpadku pěstování květin a zahradnictví v západním světě. Starověké znalosti byly zachovány pouze v knihovnách a klášterních zahradách, kde byly pěstovány rostliny pro 5

lékařské účely. Tyto postoje zůstaly nezměněny až do doby vlády Karla Velikého, který se

Květiny vždy hrály významnou roli v projevu pocitů. Jsou také klasickým

při svých taženích seznámil s arabskými zahradami. Pro věřící muslimy zahrada

a obvyklým námětem dnešního umění a nechávají se jimi inspirovat mnozí umělci na

představovala nebeský ráj. V těchto zahradách měla každá květina svůj vlastní význam.

celém světě.

Říkalo se například, že růže vznikla z kapky potu na Mohamedově obočí. Stejně jako později v křesťanství i v islámu byla krása květin symbolem Ducha svatého. V této době se v křesťanském světě začalo na květiny pohlížet jinak. Německý opat Strabo označil růži jako symbol prolité krve a utrpení a lilii jako symbol víry. Pěstování květin se, stejně jako jejich symbolika, rychle vyvíjelo. Mnohé antické motivy byly znovuobjeveny a přehodnoceny do podoby křesťanské víry. Také v klášterních zahradách se vedle léčivých rostliny začaly objevovat květiny sloužící pouze pro potěšení. Květiny se začaly objevovat na všech malbách jako uznávaná součást jejich poslání (HEILMEYER, 2006). V renesanci se stoupajícím zájmem o kulturu a vzdělání roste také snaha o obrození člověka starověkou vzdělaností. Antická bohyně květin Flora byla znovuobjevena a znázorňována v mnoha dílech renesančních umělců. Otřepaný a překonaný symbolismus rostlin je odsuzován a označován za zastaralý. Rozporuplný barokní pohled na svět zřejmě nejlépe popisuje starozákonní bědování „Omnia est vanitas“ – Všechno je marnost. Snad proto umělci často zachycovali květiny ve svých obrazech, slavíc vítězství malířství nad pomíjivosti přírody. Květiny jsou zobrazovány v plném květu a často jsou vedle sebe zachyceny druhy, jejichž doba

Obr. 1 – Detail ze západní zdi Nachtovy hrobky,

Obr. 2 – Kamenný reliéf v Amarně, 18. dynastie,

kvetení se v realitě lišila.

18. dynastie, kolem roku 1400 p.n.l.

kolem roku 1400 p.n.l.

(zdroj: commons.wikimedia.org)

(zdroj: Reader´s Digest Výběr, Zaniklé civilizace,

V 19. století se začíná objevovat nový vztah k přírodě. Okázalé a bohaté kytice

2003)

jsou nahrazovány malbami inspirovanými úzkým pozorováním přírodních procesů. V umění 19. a 20. století hraje květina významnou roli téměř ve všech uměleckých směrech. „Impresionismus, který se objevil na uměleckém nebi na konci 19. století, otevřel dveře modernímu umění. Od tohoto okamžiku začali malíři začleňovat květiny jako téma do obecného kontextu svých děl.“ (PARRAMÓN, CRESPO, 2003). Organické tvary květin a jejich jasné barvy byly vynikajícím námětem, možná lepším než kterékoliv jiné přírodní nebo umělecké formy. Po období impresionismu se snad kromě abstraktního umění květinové motivy objevují prakticky ve všech hnutích, tedy postimpresionismu, fauvismu, kubismu, expresionismu a surrealismu (PARRAMÓN, CRESPO, 2003).

6

a snahu s ní splynout. Rozvíjelo se krajinářství, ale také malba jiných přírodních motivů,

3.2.1 Starověk

mj. rostlin.

Rostlina či květina se objevovala v některých uměleckých dílech už od dob Japonské umění, značně ovlivněné uměním čínským, rovněž často využívalo

starověkých. Často plnila funkci dekorativní nebo doprovodnou k hlavnímu motivu, někdy

motivu rostlin, především bambusu a květin. Podle konfuciánských legend je bambus

byla sama hlavním motivem.

symbolem synovské oddanosti. Tato legenda vypráví o matce, která dostala v zimě chuť na bambusové výhonky a o synovi, který vlastním tělem zahříval bambusový trs tak dlouho, až z něj výhonky vyrašily.

V mezopotamském umění byla rostlina námětem reliéfů na nádobách nebo také pečetidel, která byla používána při pečetění textových tabulek, závěrů naplněných nádob atd. V babylonském umění se objevuje také symbolický motiv stromu života. Květinový

Vztah ke květinám a rostlinám ve starověkém Egyptě byl velmi úzký. O přesném

motiv je možno najít například na bráně bohyně Ištar v Babylonu (6. stol. p. n. l.).

pozorování přírody svědčí svými jemnými detaily mnohá plošná zobrazení. Vzhledem

Z Nimrudu pochází deska ze slonoviny znázorňující Asyřana s květem lotosu (Obr. 44).

k relativně nepříznivým podmínkám pro rostliny v této oblasti byly rostliny spolu s životodárným

Nilem

považovány

za

symbol

života.

V kultu

rostlin

zaujímaly

nejvýznamnější místo mj. leknín a papyrus.

Indické umění také využívá motivu rostlin či přímo květin. Božstvo plodnosti jakšína je zobrazováno jako ženská postava u kvetoucího stromu, jehož větve se drží.

S leknínem se pojí představa vzniku světa. Egypťané věřili, že leknín vyrostl

V indickém umění se stejně jako v umění egyptském také často objevuje motiv lotosu.

z bahnitého prachaosu a z jeho otevřeného květu se k nebi vzneslo slunce – bůh Ra.

V Indii je tato květina symbolem života a duchovnosti, dokonalosti a osvícení. Dle

Tento bůh je někdy zobrazován jako dítě se slunečným kotoučem na hlavě, sedící

BALEKA (1997) je lotos posvátným obrazem stvoření světa z vody a duše otevřené

v kalichu leknínového květu. S leknínem se pojí i další bohové. Podle mýtu žil v podobě

světlu – Buddha a bodhisattvové, kteří dosáhli nejvyššího stupně osvícení, jsou

leknínového květu egyptský bůh světla a vůně Nefertum. Tento bůh je zpodobňován jako

zobrazování sedící nebo stojící na lotosovém květu. Toto dokazuje například nástěnná

mladík s leknínem nebo leknínovou korunou na hlavě.

malba v jeskynních chrámech v Adžantě (6. století), na které je zobrazen Bódhisattva

Vůně představovala pro Egypťany sílu odvracející zlo. Jak již bylo naznačeno, postavy

Padmapani s lotosem v ruce.

vdechující tuto vůni jsou často zachyceny na freskách. Kořeny a oddenky leknínu rostoucí na bahnitém dně jsou symbolem spojení s podsvětím.

V architektuře se květinový motiv objevuje na lotosovém sloupu, jehož hlavice je

Posmrtné soudy nad zemřelými popisované v textech Knihy mrtvých představují boha

nahoře zakončená lotosovým květem. Zvonec lotosu později pokryl celý dřík sloupu.

Usira sedícího na trůně, před kterým vyrůstá lotos, z jehož květu se vynořují čtyři synové Horovi. Výřez z výjevu posmrtného soudu se nachází například v Huneferově Knize mrtvých z 18. dynastie.

Narozdíl od západního umění, kde se malování květin jako hlavního námětu s estetickým spíše než dekorativním účelem objevuje poměrně pozdě, v Číně byl tento

Papyrus, královská rostlina symbolizující radost, byl nedílnou součástí života

motiv po staletí kultivován mnohými vynikajícími umělci, kteří tento žánr rozvinuli do

starověkých Egypťanů. Také k této rostlině se váže legenda, podle níž našli v husté

nebývalé krásy (PARRAMÓN, CRESPO, 2003). Do vývoje čínského umění významně

papyrusové houštině útočiště bohyně Eset a její syn Hor, kteří se schovávali před

zasáhl buddhismus a indické buddhistické umění, které vyvolaly nový vztah k přírodě

nenávistí Usirova bratrovraha Sutecha. Papyrus byl také symbolem světa vzcházejícího z pravod a byl spojován z podsvětím a znovuzrozením (RÄTSCH, 2001). V egyptském 7

umění je papyrus často zobrazován, například na podlaze paláce v Amarně

Motiv květiny je také součástí umění předkolumbovských civilizací na

z 18. dynastie je zobrazen motiv tří hus vzlétajících z keře papyru a lotosových květů.

americkém kontinentě. Podobně jako v jiných starověkých kulturách, také Aztékové měli

Motiv papyru se objevuje také v části výzdoby voliéry královny Nefertiti v Amarně,

svého boha květin – Xochipilliho. Tento bůh, jehož jméno znamená v překladu „květinový

pocházející rovněž z 18. dynastie (PIJOAN, 1977) (Obr. 3).

princ“, byl zároveň bohem umění, zpěvu, tance, básnictví a her. Aztécká socha

Rostlinný či květinový motiv se nachází i v architektuře starověkého Egypta.

Xochipilliho představuje sochu člověka s maskou boha, která ve svých pootevřených

Podstatnou součástí egyptských chrámů byly pilíře a sloupy. „Jejich dříky mnohdy

pěstech kdysi patrně držela rozkvetlou větev.

připomínaly stvoly lotosu či papyru nahoře ukončené rozvitým či uzavřeným květem, případně okolíkem. Oblíbené jsou i palmové listy, které se v místě hlavice rozvolní. Všechny tvary měly znázorňovat přírodu, jež se stále znovu regeneruje“ (ZORNOVÁ,

Krétsko–mykénské umění zahrnující umění minojské a mykénské často

2005). Rozlišujeme tedy palmový sloup, jehož hlavici tvoří vějířovitě rozložené palmové

motivicky zobrazuje vegetaci. Naturalistickými květinovými motivy a motivy mořské flóry

listy, dále lotosový svazčitý sloup, jehož dřík a hlavice jsou složeny ze svazku lotosových

a fauny byla zdobena keramika. „Květinový (florální) styl se rozšířil především v Knossu,

stvolů s poupaty. Papyrusový sloup otevřený je stylizací stvolu papyru a je ukončen

mořský styl se rozvíjel zejména na východě ostrova“ (BALEKA, 1997). Květinový či

hlavicí ve tvaru květenství okolíku, kompozitní sloup kombinuje stylizované lotosové květy

rostlinný motiv se objevuje často na freskách paláců v Knossu nebo v Hagia Triadě. Ze

a papyrusové okolíky (ZORNOVÁ, 2005). Dle BALEKA (1997) „papyrusový sloup

zachovaných, byť dnes silně restaurovaných knosských fresek, je zvláště proslulá

upomíná na kosmogonickou představu prabažiny, z níž vznikl život.“ (Obr. 4)

výzdoba trůnního sálu, kde jsou zpodobení gryfové mezi stylizovanými rostlinami. Minojské umění také přejalo motiv lotosového květu, „ve spojení s palmetou (anthemion) jej uplatnilo na reliéfech, v barevném ornamentu na architektuře, ve vázovém malířství apod.“ (BALEKA, 1997).

Ve starověkém Řecku se květinový motiv objevuje spíše za čistě dekorativním účelem. Řekové zdobili své domy freskami a mozaikami, na nichž byly tyto motivy vyobrazeny. Také tady se ke květinám či rostlinám váže mnoho mýtů. Například lilie, symbol čistoty a světla, vznikla podle řecké báje z mateřského mléka bohyně Héry. Myrta byla zasvěcena Afroditě jako symbol panenství, vavřín byl zase zasvěcen Apollonovi jako symbol věčnosti, věčné slávy a věčného života. Motiv vavřínového věnce, jimž je korunován vítěz pěstního zápasu Polydeukes, se dochoval na střepu vázy z 5. století Obr. 3 – Výzdoba voliéry královny Nefertiti

Obr. 4 – Dvojitá řada papyrusových sloupů na nádvoří

v Amarně, 18. dynastie

Amenhotepa III. v luksorském chrámu ve Wésetu

(zdroj: J. Pijoan, Dějiny uměn/1,1977)

(zdroj: J. Pijoan, Dějiny umění/1, 1977)

před naším letopočtem. Ve vázovém malířství ustupuje geometrický ornament rostlinnému ornamentu až v archaickém údobí. Vázy zde byly zdobeny antemionem, což byl vegetabilní ornament z palmet a lotosových poupat spojovaných úponky. Tento pásový ornament je znám z řeckých váz ze 4. století před naším letopočtem (BALEKA, 1997) (Obr. 5).

8

Významným rostlinným motivem byl motiv akantu. „Akant je základní složkou

jimi posetém. Rostlinná symbolika se do značné míry podobá symbolice uznávané

korintské hlavice sloupu, objevuje se na vlysech, konzolách, římsách, náhrobcích,

ve starověkém Řecku. Například myrta je v římské antice symbolem kvetoucí přírody, jara

keramice i na textiliích“ (BALEKA, 1997) (Obr. 6). V architektuře se také objevuje motiv

života a manželského svazku. Vavřín je zde zprvu symbolem očištění od krve prolité na

palmety, což byl symetrický vegetabilní ornament vějířovitého tvaru a jejíž podobu ustálilo

bitevním poli, pak teprve symbolem vítězství.

řecké umění. Tvar palmety měly například akroteriony, zprvu tektonické, později zdobné

Nejlépe dochovaným příkladem římského malířství je pompejské nástěnné

architektonické články.

malířství, k jeho fázím jsou proto vztahována díla v Římě a jinde. Zde se rostlinný motiv

Charakteristickým motivem pro řecké umění byla také enkarpa, vegetabilní

objevuje často, příkladem může být nástěnná malba v římském Liviině domě z 1. století

ornament z květů, klasů, hroznů vína, dubových listů, piniových šišek a dalších, sloužící

(Obr. 7) nebo koš na detailu z malby u vchodu do hrobky na Via Portuense, který byl

nejdříve jako ozdoba hlavy, později zdobila patky nebo hlavice jónských sloupů.

malován s udivujícím realismem. Podobně jako ve starověkém Řecku se i v Římě uplatnil ve sloupovém řádu motiv

(BALEKA, 1997).

akantu. „Na řecké tvarosloví navazující římská antika vytvořila římský řád sloučením jónské volutové a korintské akantové hlavice v kompozitní hlavici“ (BALEKA, 1997).

Obr. 5 – Vegetabilní ornament na řecké váze

Obr. 6 – Korintská hlavice objevená v Aténách

(zdroj: www.wikipedia.org)


Také ve starověkém Římě bylo motivu květiny využíváno spíše k dekorativním účelům. V římském umění, které bylo do značné míry ovlivněno uměním Etrusků a také v různých stupních intenzity uměním řeckým, se často objevují ornamentální motivy. Například na fragmentech oltáře Míru se dochoval motiv úponků s akantovými listy. Obr. 7 – Nástěnná malba v Liviině domě (zdroj: J. Pijoan, Dějiny umění/2, 1977)

Narozdíl od řeckého ztvárnění akantu se římský akant zčásti překrývá a je hlouběji vykrojen. Starověcí Římané měli rovněž blízký vztah ke květinám, ty byly ale často výsadou lidí vysoce postavených. V Římě byla jako bohyně jara a rozkvetlé přírody uctívána bohyně Flora, jež byla často znázorňována jako mladá dívka ověnčena květy, či v šatu 9

V byzantském umění se rostlinný a květinový motiv objevuje na mnoha

3.2.2 Středověk

mozaikách, například na mozaikách z 6. století v bazilice Sant Apollinaire in Classe v Ravenně. Realistické pojetí korintského sloupu zde směřuje k výraznější schematizaci a abstraktní stylizaci rostlinného ornamentu.

Po zániku římské říše křesťanská společnost květiny a květinové motivy odsuzovala, spatřujíc v nich symbol dekadentní pohanské kultury. Tento názor přetrvával až do doby, než byly v květinách rovněž spatřovány symboly křesťanství. „V křesťanství, přebírajícím starověké významy, je s růží spojována věčná

V umění románském jsou hlavice sloupů bohatě zdobeny mj. rostlinnými

moudrost, představa nikdy nekončícího jara, nebeského ráje plného kvetoucích růží

ornamenty a jsou zpracovány individuálně, každá hlavice je zdobena jinak. Například

(fresky z katakomb, výzdoby hrbek), ale i představa mučednictví; králem mučedníků je

křížová chodba klášteru Santo Domingo v Silos patří díky složitě komponovaným hlavicím

Kristus korunovaný trnovou korunou, v níž růžové trny znamenají bolest a utrpení.“

sloupů ke skvostům španělského románského umění. S rozvíjející se knižní malbou je rostlinného ornamentu užito při tvorbě iniciál,

(BALEKA, 1997). Za růži byla považovaná Panna Marie, motiv růže byl tedy silně rozvinut

počátečních písmen zvýrazňujících svou barvou a ozdobností počátek kapitol, odstavců

ve středověké mariánské symbolice.

apod. a iluminací, které obrazově zvýrazňovaly a osvětlovaly důležitá místa textu.

Lilie byla v křesťanství rovněž symbolem a atributem Panny Marie, která jako jediná zůstala neposkvrněná. Spolu s růží symbolizovala jaro, v hojné míře byla využívána v gotickém umění a heraldice. Kromě těchto dvou pilířů křesťanské symboliky květin byly symboly víry spatřovány

Gotická představa krásy zrcadlí těsný vztah k přírodě stvořené Bohem, podle ní je

v mnoha dalších druzích. Krokusy byly symbolem zmrtvýchvstání a nebeské blaženosti,

jen to dílo krásné, které se blíží přírodě. V umění se objevují přírodní motivy ze začátku

fialky představovaly Nejsvětější trojici, symbol věrnosti a oddanosti. V pivoňkách byla

v roli atributů, později jejich význam roste a osamostatňují se.

spatřována horlivá láska k Bohu, květy mučenky symbolizovaly utrpení Krista a víru,

Jedním z nejstarších rostlinných ornamentů je rozeta, jejíž podkladem jsou

orlíčky pak moudrost a sílu, zbožnost a strach, spasení a vítězství života po smrti.

do různé míry stylizované květy s hvězdicovitě uspořádanými lístky, například kopretina,

Symbolem Panny Marie byly mj. konvalinky a chrpy.

hvězdice a později i růže. Rozeta byla známá již z umění starověku, v umění středověkém byla přehodnocena a byla chápána jako Kristův monogram, betlémská

Jakkoliv se pohled na květiny v průběhu středověku měnil, rostlinný a květinový

hvězda. „Stala se ornamentem středověkých katedrálních kruhových oken umisťovaných

motiv se v umění objevoval už v ranném středověku. Příkladem může být například

nad portály nebo ve štítech příčných chrámových lodí“ (BALEKA, 1997). Příklady je

mozaika z klenby ochozu kostela Santa Costanza v Římě, která znázorňuje mj. rostlinné

možno najít v mnoha středověkých kostelech, klášterech a katedrálách, mezi jedny

motivy s ptáky.

z nejkrásnějších patří severní rozeta katedrály Notre Dame v Paříži (Obr. 8), rozeta katedrály La Seu v Palma de Mallorca, rozeta katedrály San Rufino v Assisi (Obr. 9) a mnoho dalších.

10

Obr. 8 – Rozeta katedrály Notre Dame

Obr. 9 - Rozeta katedrály San Rufino v Assisi

v Paříži



Pro gotickou architekturu byly charakteristické také fiály, zakončující ozdobné prvky ve tvaru jehlance, na jehož hranách jsou kraby a na vrcholu kytka (HÁJEK, 2000; TROJAN a MRÁZ, 1996). TROJAN a MRÁZ (1996) popisují kytku jako zakončovací článek gotické fiály, jehož tvar se podobá čtveřici listů s vyvýšeným prvkem, který se jmenuje poupě. „Morální zhodnocení světa a jeho jevů a dějů, včetně přehodnocování Obr. 10 – Gotický obraz Hornorýnského mistra představující Rajskou zahradu, kolem roku 1410

předkřesťanské a jiné tradice, ozřejmuje rozsáhlá soustava křesťanských symbolů zvířat,

(zdroj: L.Altmann, Lexikon malířství a grafiky, 2006)

rostlin, kamenů, kovů, přírodních živlů, geometrických obrazců, labyrintů písmen, čísel apod.,

podchycovaných

v církevních

spisech

a

jejich

výkladových

komentářích

či zaznamenaných a vyložených nejen v přírodopisném, ale i etickém, kosmologickém, V islámském umění, ve kterém obecně platil zákaz zobrazovat vše živé, bylo

aj. významu v bestiářích, herbářích atd.“ (BALEKA, 1997). Herbáře ve středověku

hojně využíváno ornamentu geometrického, často se ale objevovaly stylizované rostliny

navázaly na antickou tradici, zabývaly se rostlinami a sloužily v lékařství. Některé

– zákaz nebyl dodržován ve všech oblastech. Ornamentální výzdoba se zde uplatnila

ilustrace byly botanicky velmi přesné a ovlivnily tak například pozdější malbu květinových

snad ve všech odvětvích výtvarného umění, architekturou počínaje a koberci konče.

zátiší nebo sloužily jako předloha pro dekorativní malbu a užité umění.

Příznačným motivem pro islámské umění je arabeska, což je ornamentální plošná

V malířství se rostlinný a květinový motiv objevuje často, zobrazujíc i ty nejjemnější detaily

odpozorované

z

přírody.

Na

gotickém

obraze

dekorace

Hornorýnského

se

souměrně

komponovanými

rostlinnými

motivy

listů

a

šlahounů.

Ve španělském islámském umění to pak byla maureska, ornament vytvořený

mistra pravděpodobně z roku 1410 představujícím Rajskou zahradu jsou jednotlivé druhy

ze stylizovaných listů a květů. (BERNHARD...[et al.], 1995). Podle TROJAN a MRÁZ

květin a rostlin zobrazeny tak věrně, že je lze velmi snadno rozpoznat (Obr. 10). Všechny

(1996) je arabeska původně plochý helénistický ornament ze souměrných akantových

druhy jsou zde zobrazeny v plném květu, ačkoliv v přírodě se doba kvetení některých

rozvilin, který se v islámské kultuře výrazně projevil mj. i v textilní tvorbě, např.

druhů výrazně liší. Svědčí to o spíše symbolickém významu květin ve středověku.

v bordurách a vzorech koberců. 11

Příkladem krásného použití rostlinného ornamentu jsou například kupole Šáhovy

Na tvorbu dynastie Sung navázala dynastie Ming. Malba květin se zde vyznačuje

mešity a Lutfulláhovy mešity v Isfahánu (Obr. 11) či jedno z vrcholných děl indického

obdivuhodnou jednoduchostí. Z tohoto období pochází například dílo Wen Čeng-minga,

islámského dekorativního umění, prořezávaná mramorová přepážka obklopující náhrobky

malba s názvem Kámen a rostlina nebo Narcisy Wanga Ku-sianga (Obr. 13). Květinovým

Šáhdžáhána a jeho ženy v Tádž Mahalu v Ágře (Obr. 12).

motivem je ozdobena také dvoubarevná váza pocházející z období vlády dynastie Ming. Příkladem japonského malířství zachycujícího květiny je malba na zástěně Bažant s květy, jejímž autorem je Unkoku Tótecu.

Obr. 13 – Narcisy čínského malíře Wanga Ku-sianga, výřez z příčného svitku, 1561 (zdroj: L.Altmann, Lexikon malířství a grafiky, 2006)

Obr. 11 – Lutfulláhova mešíta v Isfahánu

Obr. 12 – Mramorová přepážka obklopující náhrobky


Šáhdžáhána a jeho ženy v Tádž Mahalu v Ágře (zdroj: J. Pijoan, Dějiny umění/4, 1979)

Jak již bylo zmíněno, malování květin v čínském a japonském umění mělo dlouhou historii. Čínské malířství kladlo důraz na ztvárnění přírody (krajiny, zvířat, rostlin). „Za dlouhé vlády dynastie Sung (960-1279) dosáhla malba květin a ptáků takové dokonalosti, že byste tyto obrazy asi považovali za nepřekonatelné“ (PARRAMÓN, CRESPO, 2003). Květina se stává motivem maleb na papír a hedvábí, objevuje se na dřevořezech, porcelánu, paravánech atd. Příkladem je malba na hedvábí Wanga Tingkua zobrazující ptáky na zasněžené větvi. 12

3.2.3 Novověk

Umění renesance je chápáno jako obrození či znovuzrození, znovuožití antické kultury a vzdělanosti, snaha překonat tisíciletí mezi obdivovanou antikou a novověkem. „Vzdělanci se začínají hlouběji zajímat o antickou literaturu a překládají ji do italštiny, téměř současně se probouzí i zájem o antické památky architektonické a sochařské, jejichž příklad sice působil po celý středověk, nyní je však využíván na kvalitativně vyšší úrovni.“ (ČERNÁ, 2005). „Renesance se nechápala ani tak jako přesně vyhraněný styl, nýbrž jako duchovní postoj a nový životní pocit“ (ALTMAN...[et al.], 2004). V renesanci byla znovuobjevena bohyně Flora, která byla motivem mnoha renesančních děl. Jedním z nejznámějších je Boticelliho Primavera, kde je Flora vyobrazena jako dívka rozhazující květiny po louce. Architektura renesance využívá mnoho rostlinných motivů používaných v antice, zejména v antickém Římě. V renesanci se z antických podnětů znovu objevuje například rozeta.

Novým

prvkem

je

zde

ornamentální

štuk

čerpající

opět

z antických

Obr. 14 – Velký drn, akvarel Albrechta Dürera. 1503

Obr. 15 – přípravná kresba Leonarda da Vinciho

ornamentálních motivů. Charakteristickým prvkem pro renesanční architekturu je feston,

(zdroj: J. M. Parramón a F. Crespo, Jak malovat

(zdroj:J. Pijoan, Dějiny umění/5, 1979)

vegetabilní ornament tvořený souvislou girlandou ovinutou stuhami, který se vyvinul

květiny, 2003)

z řecké enkarpy (BALEKA, 1997). Opakováním festonů z ovoce nebo květin pak vznikala girlanda. „Jako ve všech uměních vládla i v malířství harmonie a příkazem byla vyváženost

Umění manýrismu charakterizuje rozpad renesančního uměleckého názoru, jeho

formy, barvy a kompozice“ (ALTMAN...[et al.], 2004). Květinový a rostlinný motiv je

antropocentrismu a důvěry v poznanou skutečnost (BALEKA, 1997). „Manýristické umění

součástí mnoha děl renesančního malířství a grafiky, často odráží přírodovědný zájem

charakterizuje intelektualizace (zakódování) obsahu obrazů a tendence k fantastičnosti“

autorů. Věrné vyobrazení rostlin bylo součástí děl mnoha velikánů renesančního umění.

(ALTMAN...[et al.], 2004).

Jedním z nich je například Albrecht Dürer a jeho akvarel z roku 1503 nazvaný Velký drn

Rostlinného motivu je zde tedy užito za jiným účelem, než je jejich symbolika nebo

(Obr. 14). Také Leonardo da Vinci na svých přípravných kresbách zachycoval květiny

jejich přesné zobrazení. Jsou zde prostředkem k vyjádření dvojznačnosti, rozporuplnosti

s nebývalou přesností. Příkladem je kresba rudkou a perem ztvárňující Ornithogalum

a nejistoty. Příkladem jsou Arcimboldovy „kompozitní hlavy“ složené mj. z naturalisticky

umbellatum a Euphorbia, vynikající svou přesností a detailní propracovaností (PIJOAN,

ztvárněných květin, ovoce a zeleniny (např. hlava Flory nebo Jaro) (Obr. 16 a 17).

1979) (Obr. 15). Dosud neznámé druhy květin, které se začaly rozšiřovat po Evropě, se stávaly častým námětem obrazů, jejich věrná zobrazení byla vysoce ceněna. Tyto květiny jsou například motivem díla Georga Flegela, který se jako jeden z prvních autorů věnoval malbě zátiší.

13

vnukala myšlenku pomíjivosti, neboť květiny zvadnou stejně, jako člověk zemře (HOFFMAN, 2004). Mezi nejznámější zátiší této doby patří například Caravaggiův Koš s ovocem anebo Kytice Jana Brueghela staršího představující dokonce 49 různých rostlin (Obr. 18). Je zde možno představit nespočet dalších obrazů a jejich autorů, například Kytici květin Roleanta Saveryho, Vázu s květinami Daniela Segherse, Květiny ve váze nebo Zátiší s kyticí květin a švestkami Rachel Ruysch (Obr. 19) a mnoho dalších. Na barokních tkaninách se velké oblibě těší tzv. granátový vzor – ornamentální motiv stylizovaného granátového jablka, užívaný již od starověku (TROJAN a MRÁZ, 1996).

Obr. 16 – Jaro, autor Giuseppe Arcimboldo, 1563

Obr. 17 – Flora, G. Arcimboldo, 1591

(zdroj: www.canvasreplicas.com)


Barokní umění bylo ovlivňováno společenskou situací, válkami, sociálním neklidem, duchovním útlakem, což se projevilo životním pocitem skepse, nejistotou bytí, hrůzou ze života a rezignací z marnosti všeho. Na druhou stranu je pro barokní umění charakteristické dychtivé poznání skutečnosti, racionalismus a smyslovost (BALEKA, 1997). Barokní architektura se vyznačovala bohatou sochařskou výzdobou, ani zde rostlinný motiv nechybí. Příkladem zde může být například Berniniho ciborium hlavního

Obr. 18 – Kytice, autor Jan Brueghel, 1603

Obr. 19 – Zátiší s kyticí květin a švestkami,

oltáře nad hrobem sv. Petra v bazilice sv. Petra, čtyři sloupy bohatě zdobené vinnou


autorka Rachel Ruysch (zdroj: www.wikipedia.org)

révou nesoucí dynamicky zvlněná nebesa. TROJAN a MRÁZ (1996) uvádějí, že pro české barokní řezbářství byla charakteristická tzv. rozvilina, rostlinný ornamentální motiv akantových listů a úponků. Mezi hlavní motivy barokního malířství patřily mj. krajina a zátiší, které se dále dělilo na různé druhy, např. zátiší marnosti bytí (zátiší vanitas), velmi dobře vystihující ducha doby, zátiší květin apod. Právě v zátiší vanitas, jehož úkolem bylo upozornit na pomíjivost všeho pozemského, se motiv květiny dobře uplatnil. Taktéž květinová zátiší 14

Umění rokoka se vyznačovalo svou dekorativností a zálibou v okázalé ornamentice, která se projevovala v architektuře, sochařství, malířství i užitém umění. Výrazně se zde uplatňuje rokaj, ornament ve tvaru mušle s okraji přecházejícími do vegetabilních tvarů a také motiv popínavých rostlin. Kudrlinkové ozdoby a rostlinné motivy zdobily každou stavbu (BERNHARD...[et al.], 1995). Za jedno z vrcholových děl rokokového umění lze považovat Královský palác v Madridu. „Fantastické výzdobě konkávního stropu salónu Gaspariniho, kde jako by oživovaly rostlinné prvky, odpovídají linie podlahy se svými zákruty a křivkami“ (PIJOAN, 1981) (Obr. 20). Dalším příkladem rokokového uplatnění rostlinných motivů je interiér pavilonu Sanssouci v Postupimi. V souvislosti s počátky výroby porcelánu v Evropě se začíná objevovat slavný cibulový vzor, inspirovaný pravděpodobně čínským porcelánem. TROJAN a MRÁZ (1996) popisují tento vzor jako dekor malovaný kobaltem na jemný porcelán ve tvaru stylizovaných rostlinných motivů.

Obr. 20 – Strop Gasparinho salónu v Královském paláci v Madridu (zdroj:J. Pijoan, Dějiny umění/8, 1981)

15

Cloude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Paul Gaugin, Henri Matisse

3.2.4 Umělecké směry 19. a 20. století

a Piet Mondrian malovali obrazy s květinovými motivy, které se řadí k tomu nejlepšímu, co vytvořili“ (PARRAMÓN, CRESPO, 2003). Období klasicismu

Mezi nejznámější díla impresionismu patří mj. série obrazů Clauda Moneta

reagovalo na přemíru subjektivismu v umění a jeho

s názvem Lekníny (Obr. 21, Obr. 45), ve které autor odvážným použitím světla a barvy

nesouměrnost a neukázněnost zastávajíc názor, že nejideálnější myšlenkový a umělecký

dosáhl jedinečné interpretace námětu. „Monet maloval lekníny rychlými, širokými tahy,

řád měla antika a že je nutno se k těmto principům vrátit.

aby polohu jejich listů naznačil, avšak příliš nezdůraznil. Důležitější pro něj byl celkový

Architektura se oprostila od ornamentů a užívala přímých tvarů namísto

dojem jezírka se všemi jevy světla a odrazů stínů ve vodě“ (DÜCHTING, 2006). Kromě

křivkovitých (BAUER, 1998). Rostlinný motiv se však znovu objevuje v antických

Leknínů namaloval Monet mnoho dalších obrazů zobrazujících květiny, například Zátiší

stavebních prvcích (např. sloupech). Příkladem je zde například kostel sv. Máří

se slunečnicemi, Chryzantémy nebo Kytici aster.

Magdalény v Paříži. Empírový klasicismus představuje v užším slova smyslu umění za císaře Napoleona I., jenž zastupoval reprezentativní a okázalý klasicismus, uplatňoval se především ve výzdobě místností, nábytkovém umění atd. Převážně symetrický dekor uvádí antické motivy jako girlandy, vavřínové věnce atd. (BERNHARD...[et al.], 1995; ALTMAN...[et al.], 2004).

V období romantismu do umění namísto kázně, symetrie a rozumu přichází cit, středem pozornosti se stává příroda ve své nespoutané kráse. Realismus se pak snaží zachytit dokonalou fyzickou realitu, často dochází až k dokonalé naturalistické kopii skutečnosti (BAUER, 1998). Rostlinný motiv je zde zachycen v četných krajinomalbách. Jako příklad zde může být uveden obraz Údolí Stouru s dedhamským kostelem Johna Constabla, umělce, který spolu s Williamem Turnerem patřil k nejvýznamnějším anglickým krajinářům.

Impresionističtí malíři si stanovili jako cíl malovat jednoduché motivy a scény všedního života ze zvláštního pohledu jejich barevné jevové stránky, světlo a barva zde získaly dosud nevídanou hodnotu (DÜCHTING, 2006). V impresionismu se květiny, jejich organické tvary a jasné barvy, staly vynikajícím námětem, možná lepším než kterékoliv jiné přírodní nebo umělecké formy (PARRAMÓN, CRESPO, 2003). Kromě krajiny, kde se umělci snažili zachytit prchavý dojem okamžiku, se květiny

Obr. 21 – Jezírko s lekníny, autor Claude Monet (zdroj: J. M. Parramón a F. Crespo, Jak malovat květiny, 2003)

staly významným motivem děl mnoha slavných autorů. „Malíři jako Henri Fantin-Latour,

16

Postimpresionismus

Mezi další autory impresionismu inspirované květinami patří Henri Fantin-Latour,

charakterizuje

odmítání

impresionistické

náhodnosti

pro něhož byly právě květiny jedním z hlavních námětů jeho obrazů, mezi něž patří

a hledání hlubšího

například Řeřichy, Šeříky, Růže, Macešky, Jarní květiny a další.

mnoho světoznámých umělců využívá květin jako inspirace pro svá díla, mezi ně patří

Známé jsou také Renoirovy Květiny ve váze, Tulipány, Jarní květiny (Obr. 22),

obsahu a pevnější formy (BAUER, 1998). Také v tomto období

například Henri Rousseau, Vincent Willem van Gogh nebo Paul Gaugin.

Váza s květinami a Váza s chryzantémami. Chryzantémy jsou rovněž námětem slavného

Květinový a rostlinný motiv je nedílnou součástí Rousseauových obrazů džunglí, pro něž čerpal inspiraci v botanické zahradě. Mezi jeho další známá díla patří dále

díla Edgara Degase, obrazu Žena s chryzantémami. Autory dalších obrazů, jejichž hlavním motivem jsou květiny byli dále Paul

například Zelené květiny nebo Sen (Obr. 24).

Cézanne, Berthe Morisot a Eduard Manet. Cézannova Modrá Váza, Váza s tulipány

Snad nejznámějším nebo přinejmenším jedním z nejznámějších děl znázorňujících

a Květiny ve váze, Narcisy a Jiřiny Berthy Morisot anebo Manetovy Karafiáty a klematis

květiny jsou bezesporu van Goghovy Slunečnice (Obr. 26). Tento umělec zachycuje

v křišťálové váze (Obr. 23) jsou příklady impresionistických obrazů zachycujících krásu

rostliny a květiny na obrovském množství obrazů. „Van Goghovy postimpresionistické

květin.

květinové obrazy jsou příkladem významné role, kterou tento námět hraje ve vývoji umění, jak to dokazují neuvěřitelné částky nabízené na aukcích za jeho Kosatce“ (PARRAMÓN, CRESPO, 2003) (Obr. 27). Mezi další slavná díla tohoto autora patří obraz Komonky v měděné váze. „Harmonie zelené a žluté na pointilistickém pozadí a přesná kresba prozrazují již umělce, který si našel vlastní vyjadřovací způsob“ (PIJOAN, 1981). Známá je také jeho Větev mandlovníku, Větev kaštanu, Váza kopretin, Váza s gladiolami, Chryzantémy, Oleandry a knihy a mnoho dalších. Paul Gaugin uplatňoval rostlinný a květinový motiv ve svých krajinomalbách, zátiších

i jiných často exotických obrazech ovlivněných jeho pobytem v exotických

zemích. Je autorem mj. Zátiší s mandolínou a Zátiší s květinami, Zátiší s japonským dřevorytem (Obr. 25), Krajiny s pávy, Tahitské krajiny, mezi jeho vrcholná díla patří Dívky s květy mangovníku.

Obr. 22 – Jarní květiny, autor Pierre-Auguste Renoir

Obr. 23 – Karafiáty a klematis, Édouard Manet

(zdroj: J. M. Parramón a F. Crespo, Jak malovat květiny,


2003) Obr. 24 – Sen, autor Henri Rousseau

Obr. 25 – Zátiší s japonským dřevorytem,


P. Gaugin, (zdroj: www.wikipedia.org)

17

a malby také v užitém umění, především v užité grafice, dále ve sklářství, výrobě keramiky, nábytku a šperků. (ALTMAN...[et al.], 2004). Mezi klasiky secesní architektury patřil Viktor Horta, který jako ústřední motiv staveb používal schodiště. „Používal květinového dekoru, drahých materiálů a především stavbu řešil až do posledního detailu jako jednotné umělecké dílo, tzv. Gesamtkunstwerk“ (ČERNÁ, 2005). Typickým příkladem secesního umění je Hortovo ztvárnění interiéru domu Tasselových v Bruselu (Obr. 28). Dalším slavným příkladem secesní architektury jsou Guimardovy vchody do metra (Obr. 29). „Vchody a přístřešky pro pařížské metro od Hectora Guimarda neprozrazují, že jde o vstupní cesty k modernímu technickému prostředku hromadné dopravy. Bez střízlivé účelové formy vyrůstají z cibulově zeleně natřených stonků z litiny orchideje elektrických lamp“ (SAGNEROVÁ, 2005). Obr. 26 – Slunečnice, autor Vincent

Obr. 27 – Kosatce, V. van Gogh

van Gogh, 1888

(zdroj: J. M. Parramón a F. Crespo, Jak malovat květiny, 2003)


Květina se objevila i v umění symbolismu, které se snažilo představy, myšlenky a city sdělit pomocí symbolu. Vlčí mák je jedním z četných obrazů květin Odilona Redona, inspirovaných častými návštěvami pařížské Botanické zahrady. „Senzuální rozvinutí okvětních lístků a křehkost tenkých pestíků se tu umělci staly především záminkou k vyjádření emocionálního stavu“ (PIJOAN, 1983). Osobitý malířský styl Edvarda Muncha v sobě spojuje nejrůznější směry. Jeho linka připomíná secesi, intenzita jeho barev a světla impresionismus a pro své náměty je tento autor řazen k symbolistům (ALTMAN...[et al.], 2004). Tento umělec zabývající se většinou temnějšími stránkami lidské psychiky rovněž přiřazuje květině zvláštní symbolický význam, o čemž svědčí jeho kolorovaná kresba s názvem Květina bolesti.

Obr. 28 – Schodiště domu Tasselových

Obr. 29 – Vchod do pařížského metra, autor Hector Guimard

v Bruselu, autor Viktor Horta

(zdroj: www.telegraph.co.uk)


Secesní umění, které hojně používalo ornamenty napodobující formy květin a rostlin, kladlo důraz na vzletnou linii. „Florální secese zdůrazňuje vegetační a biologické prvky, kdežto dynamická secese živými liniemi vyzvedává spíše prvky abstraktně funkční“

Hlavním představitelem secesního malířství byl Gustav Klimt, který rostlinného

(SAGNEROVÁ, 2005). Secese byla významně ovlivněna mj. japonským barevným

ornamentu a květinového motivu užil ve svých obrazech jako je Strom života, Zahrada se

dřevořezem, dekorem islámské keramiky, krétským a minojským rostlinným ornamentem

slunečnicemi, Slunečnice nebo Jabloně.

i středověkými textiliemi (BALEKA, 1997). Výrazně se projevila kromě architektury 18

Typickým autorem secesního užitého umění a secesního umění vůbec je

Květina se stává zdrojem inspirace i v uměleckých směrech 20. století. Ve své

nepochybně Alfons Mucha. Hlavním námětem jeho děl byla většinou ženská postava

tvorbě se ní inspirují fauvisté, expresionisté, kubisté i surrealisté.

na bohatém ornamentálním pozadí. „Tyto rafinovaně elegantní krásky obklopoval Mucha květy a ornamenty, které dávaly jeho kompozicím vzhled a působivost vitrají“ (PIJOAN, 1983). Alfons Mucha, český malíř a grafik, se proslavil především plakátem pro herečku

Představitelem fauvismu, uměleckého směru usilujícího o osvobození malby

Sarah Bernhardtovou, po němž pak následovalo mnoho dalších. „Vedle plakátů navrhoval

použitím čistých barev nezávislých na skutečnosti, byl například Henri Matisse (ČERNÁ,

mj. barevná okna, knižní výzdobu, textilní vzory a výrobky uměleckých řemesel až po

2005). Rostliny a květiny jsou zachyceny na jeho četných obrazech, mj. Sasanky, Růžové

kompletní vybavení místností“ (ALTMAN...[et al.], 2004). K nejznámějším plakátům tohoto

šaty se sasankami, Žena u stolu po obědě – Harmonie v červeném nebo Zátiší

autora, patří například divadelní plakáty Gismonda, Médea, Dáma s kaméliemi nebo

s magnólií.

Samaritánka, dále plakáty s názvem Čtvero ročních období (Obr. 30), Denní doby

Květiny maloval i další fauvista, Raoul Dufy. Mezi jeho obrazy, jejichž hlavním

a mnoho dalších. Bohatý rostlinný a květinový motiv byl pak kromě plakátů námětem

námětem je květina, patří například Kytice lilií nebo Máky a kosatce.

mnoha jeho dalších děl, například kalendářů, dekorativních zástěn, nádobí, šperků, návrhů vinět apod. Květinovými a rostlinnými motivy byly zdobeny sklářské a nábytkářské výrobky

Expresionismus

je

charakterizován

jako

umělecká

tendence

usilující

Émila Gallého, příkladem může být jeho zástěna ke kamnům. Tyto motivy obsahuje také

o přesvědčivé a naléhavé vyjádření vnitřních, většinou tragických nebo rozporuplných

dílo Louise Majorella, jehož vykládaná skřínka musela být pro svůj odvážný, bohatý dekor

pocitů umělce nadsazenými výrazovými prostředky (ČERNÁ, 2005).

stažena ze Světové výstavy v Londýně. Mezi známé secesní šperky pak patří například

Mezi expresionisty, kteří ve své tvorbě zachycují květiny, patří například Emil

přívěsek Poezie Eugéna Grasseta, který znázorňuje ženu s vlasy vlnícími se jako chaluhy

Nolde, mezi jehož významná díla patří mj. Vlčí máky či Mák a červená večerní oblaka

(PIJOAN, 1983).

(Obr. 31). Dalším autorem, který maloval květiny byl Oskar Kokoschka, o čemž svědčí jeho stejnojmenný obraz Květiny (Obr. 32). K expresionistům je dále řazen Christian Rohlfs, který také maloval krásná květinová zátiší. Známé jsou například jeho Pivoňky na modré, Tulipány na modré, Slunečnice nebo Kaly.

V kubismu, který odmítal tradiční pohled na skutečnost z jednoho pevného bodu, si květina našla rovněž své místo. K tvorbě jednoho z hlavních představitelů kubismu Pabla Picassa patří obrazy Ruce s kyticí, Večerní květiny, Exotické květiny (Obr. 33), Harlekýn s květinami či Váza s květinami na stole. Květiny se objevují i v díle dalšího významného kubisty, Georgese Braquea (např. Váza žlutých květin, Amarylis (Obr. 34), Slunečnice). 0br. 30 – Čtvero ročních období, autor Alfons Mucha, 1895 (zdroj: www.artinthepicture.com)

19

V dílech surrealistů je také možné najít květiny. Svědčí o tom například některé obrazy Salvadora Dalího, jako je Žena s hlavou z růží, Rozjímavá růže (Obr. 41) apod. Také další surrealisté zahrnuli rostlinný a květinový motiv do svých děl. Obraz Maxe Ernsta Radost ze života představuje hustý porost, plný tajuplného života. Nymfa Echo téhož autora představuje anarchickou fantastičnost přírody, zachycenou v celé své krutosti, odrážející lidskou povahu a znázorňující svět, který se hroutí a požírá sám sebe (PIJOAN, 1984).

Z výše uvedeného vyplývá, že květina byla, je a pravděpodobně dále bude Obr. 31 – Mák a červená večerní oblaka,

Obr: 32 – Květiny, autor Oskar Kokoschka

významným inspirativním zdrojem umění. Ať už je její role čistě dekorativní nebo se k ní

autor Emil Nolde,1933

(zdroj: J. M. Parramón a F. Crespo, Jak malovat

váže hluboká symbolika, květina našla a najde uplatnění ve všech obdobích umění.

(zdroj: L.Altmann, Lexikon malířství a grafiky,

květiny, 2003)

2006)

Obr. 33 – Exotické květinyí, autor Pablo Picasso, 1907

,

Obr. 34 – Amarylis, autor Georges Braque, 1958 (zdroj: www.wikipaintings.org)

(zdroj: www.wikipaintings.org)

20

V malířství, stejně jako v architektuře, se květina často objevuje už od dob

3.3 NEJČASTĚJŠÍ FORMY UMĚNÍ INSPIROVANÉ KVĚTINAMI

starověkých. Důvod, proč byly rostliny a květiny zobrazovány, byl však jiný než v dalších obdobích. Spíše než z čistě dekorativního hlediska, byly květiny a rostliny všeobecně Nelze objektivně vyjádřit, jaké jsou nejčastější formy umění inspirované květinami.

zvěčňovány pro svůj silný symbolický význam. Jak již bylo naznačeno v předchozích

Květina, resp. rostlina se v různých obdobích umění vyskytuje v jeho různých formách,

kapitolách, květiny byly symboly různých božstev, lidských a božských vlastností, života,

pro každé období může být charakteristická jiná forma.

smrti nebo naopak nesmrtelnosti, atd. Byly zachycovány na nástěnných malbách apod. V některých případech však byl však tento motiv pravděpodobně ztvárňován z čistě

Z určitého úhlu pohledu se může zdát, že nejčastější formou umění inspirovanou

dekorativního hlediska.

květinami je malířství. Rostliny, květiny či květinová zátiší jsou jistě velice častým motivem mnoha obrazů. Je zde ale nutno podotknout, že období, pro něž byla tato tvorba

Ve středověku byly květiny na obrazech zobrazovány také spíše pro svůj

charakteristická, jsou oproti jiným formám umění pracujícími s rostlinným či květinovým

symbolický význam. V renesanci se už ale rostliny a květiny objevují na obrazech

motivem daleko kratší. Jako příklad je zde možno uvést motiv akantu, který se

i samostatně, jsou zkoumány z přírodovědného hlediska. Malování květin bylo charakteristické pro období baroka, kdy byla hojně

v architektuře a později v sochařské i řezbářské ornamentice objevuje od dob antiky ve

ztvárňována květinová zátiší. Stejně tak i pro období impresionismu měla květina velký

všech slozích, zejména pak v baroku koncem 17. a počátkem 18. století (HÁJEK, 2000). Je nutno vzít v úvahu také to, že umělecká díla se do dnešních dob dochovala

význam a pro prchavé okamžiky jejich krásy se staly jedním z hlavních námětů tvorby

v různé míře v závislosti na použité formě umění. Například životnost architektonických

tohoto směru. Taktéž pro secesi byla práce s rostlinným a květinovým motivem

děl pravděpodobně více odolávala zubu času než některá díla umění užitého.

charakteristická.

Pokud jde o architekturu, rostlinný a květinový motiv se často objevuje na

Květiny a rostlinné motivy byly rovněž často zachycovány na dílech užitého

hlavicích sloupů. Tento motiv zdobí hlavice sloupů už od dob starověkých a byl přejímán

umění. Příkladů je zde možno uvést nepřeberné množství od dob starověkých až po

dalšími slohy prakticky až do současnosti. Lotosový sloup se ve starověku objevuje

současnost. Mezi ně je možno zařadit například vzácnou čínskou vázu z poloviny

v Egyptě a v Indii, v Egyptě je dále používán palmový a papyrusový sloup. Ve

14. století, jejíž dekor představující rostlinný motiv s tykvemi souvisí s jejím tvarem

Starověkém Řecku se často vyskytuje korintský sloup, jehož hlavním motivem je již

v podobě dvojí tykve. Z poloviny 16. století dále pochází Iznický talíř, jehož povrch je

zmiňovaný akant. Korintský sloup a další od něj odvozené se pak objevují v mnoha

zdobený dvěma listy, karafiáty a tulipány a který představuje umění islámské. Příkladem

dalších slozích.

gotického užitého umění může být například pozlacená lžíce se složitým rytým dekorem

Rostliny a květiny jsou dále námětem mnoha architektonických dekorací, které se

založeným na stylizovaných rostlinných tvarech. Nelze zde opomenout ani tapiserie,

rovněž objevují ve většině období a slohů, pominou-li se ty, jenž se od nich chtěly

jejichž pozadí jsou tvořena mnoha malými květy a rostlinami (tzv. mille-fleurs – tisíc

výslovně oprostit. Příkladem mohou být antické akroteriony, rozety objevující se ve

květů). Nejslavnější z nich, Paní jednorožce, pochází z konce 15. století a představuje

starověku, středověku, renesanci i klasicismu, renesanční festony a girlandy, rokokový

krásně oděnou paní, jednorožce symbolizujícího čistotu a další zvířata mezi květy.

rokaj apod.

V renesanci dekorativní umělci opět používají motivy z klasického řádu, jako jsou například akantové listy. Za skutečný věk ornamentu je považováno období mezi léty 1680 – 1760. Rostlinný a květinový motiv zde plní nezastupitelnou roli. Objevuje se téměř ve všech druzích soudobého užitého umění. Na evropském porcelánu se často objevují 21

roztroušené snítky květin, které zakrývají drobné chyby a kazy vzniklé při jeho vypalování.

Také v moderním umění je možné najít díla inspirovaná květinami. Známá je

Bohatým rostlinným a květinovým motivem je zdoben nábytek, zde je možno uvést jako

například Warholova série sítotisků Flowers (Květiny) a příkladem současné tvorby

příklad komodu Ludvíka XIV., která je výrazně zdobena marketerií z květin, ovoce

inspirované květinami je například Chihulyho Květinový strop vyhotovený z ručně

a listoví. Takto jsou dále zdobeny talíře, vázy, hodiny, textilie atd. Květinou je vyloženě

foukaných skleněných květin.

inspirován například Staffordshirský talíř, který je vytvarovaný v podobě listu s ohnutou stopkou jako uchem a vymodelovaný s květy hrachu v reliéfu. Také Delftská mísa z 18. století je inspirovaná květinami, její střední obraz spolu s nimi tvoří ovoce a listy obklopené jemně se vinoucí obrubou z listí. Pravděpodobně z roku 1725 pochází Váza du Paquier vyrobena ve vídeňské továrně, která je zdobena polychromovaným vzorem indianishe blumen (indické květiny), inspirovaným japonským a čínským porcelánem. Květiny jsou rovněž nedílnou součástí tapiserií pocházejících z tohoto období, známé jsou například Vlámské a Aubussonské tapiserie. V období klasicismu se na porcelánu objevuje naturalistická květinová malba, například na Nantgarwské váze malované Williamem Billingsleyem nebo na Velšské porcelánové váze ve tvaru zvonu, inspirované antickými vázami, malované týmž autorem (MILLEROVÁ, 2008).

Obr. 35 – Míšenský talíř květin, kolem roku 1860

Věkem přemíry se v užitém umění rozumí období mezi léty 1840 – 1900.

(zdroj: J. Miller, Užité umění, 2008)

Obr. 36 – Broušená karafa, 1870 (zdroj: J. Miller, Užité umění, 2008)

Keramika, nábytek i sklo byly tak hojně pokryty různými smaltovanými a zlacenými ozdobami, často právě květinami, že bylo těžké rozeznat původní tvar předmětu. Bohatého květinového dekoru užívá například míšeňský porcelán, přesvědčivým důkazem je Míšeňský talíř květin až po okraje pokryt realistickým reliéfem z květin a listů (Obr. 35). Květinového dekoru bylo užito i při zhotovování předmětů z broušeného skla. Broušená karafa připisovaná stourbridgeské firmě Stevens & Williams je pokrytá vlnícím se květinovým a listovým vzorem a má stříbrnou zátku s vytlačovaným květinovým dekorem (Obr. 36). Květinový motiv nedomyslitelně patří k secesnímu užitému umění. Je součástí většiny uměleckých děl tohoto období. Příkladů je možno uvést obrovské množství, mezi ně patří mj. stolní lampa ve tvaru květu cukety Louise Majorella (Obr. 37), Váza s chryzantémami Émile Gallého (Obr. 38), váza Thomase Webba představující kamejový

Obr. 37 – Lampa

Obr. 38 – Váza

Obr: 39 - Váza

květinový dekor z růží a listů (Obr. 39), Tiffanyho Liliová váza apod. Další vázy byly

autor: Louis Majorell

autor: Emile Gallé

autor: Thomas Webb

(zdroj: J. Miller, Užité umění,



2008)

2008)

2008)

zdobeny například motivy bodláků, narcisů, artyčoků, kosatců, lilií, pivoněk, tulipánů atd. (MILLEROVÁ, 2008).

22

Růže, jejíž mytologický původ je stejně rozporuplný jako její symbolický význam, je

3.4 NEJČASTĚJŠÍ DRUHY INSPIRATIVNÍCH ROSTLIN

jedním z nejčastějších druhů inspirativních rostlin. Ať už vznikla z Amorova úsměvu, spadla z vlasů bohyně Aurory či byla stvořena římskou bohyní Kybelé (HEILMAYER, Pro jednotlivá období byly charakteristické různé druhy inspirativních rostlin.

2006), nebo vyrašila ze slz Afrodity, když plakala pro Adónise (RÄTSCH, 2001), pro svou

Některé rostliny, jimž byl po celá staletí připisován zvláštní symbolický význam, jsou však

krásu a vůni se růže stala symbolem lásky. Žádná jiná květina nebyla tolik opěvovaná

typické pro vícero období.

a nestala se inspirací tolika písní a básní, jako královna květin – růže.

Přímé vymezení charakteristických druhů rostlin objevujících se v jednotlivých

Dle RÄTSCH (2001) se v antice věřilo, že růže byla původně čistě bílá. Řečtí

obdobích je značně obtížné, obecně lze ale říci, že ve starověku to byl hlavně lotos, dále

básníci tvrdili, že krev Eróta či Afrodity, která údajně vytekla ze zranění na noze,

myrta, akant, leknín, papyrus, lilie, růže, pivoňka, sasanka, narcis, routa, vinná réva,

pochytaly růžové lístky, které tak získaly svou rudou barvu a nebeskou vůni. HEILMAYER

mandlovník, granátovník, fíkovník, brambořík, břečťan, vavřín a mnoho dalších.

(2006) se odvolává na židovskou legendu, podle které tato květina svou barvu získala z první kapky krve, která spadla na Zem. Proto se také růže uvádí jako symbol smrti.

Ve středověku bylo přejato mnoho antických rostlin, jimž byla ale přisuzována jiná

Ačkoliv byla růže pro první křesťany symbolem pohanství, úpadku a nestydatosti,

symbolika. Znovu zde hrají důležitou roli růže, lilie, pivoňka, myrta, sasanka, narcis, dále

lidská láska k této květině zvítězila. Růže se stala symbolem Panny Marie, červená růže

orlíček, maceška, fialka, konvalinka, mák, chrpa a mnoho dalších.

symbolizovala její utrpení, bílá zase radost.

Tyto druhy spolu s dalšími je možno často najít i v novověku. Renesance, která se znovu zajímá o antiku, pracuje s motivy rostlin v antice používanými. Na barokních

Z dob starověkého Říma se dochoval pojem sub rosa, který označoval zachování

květinových zátiších se zase kromě již zmiňovaných druhů, jako jsou růže, lilie, sasanky,

mlčenlivosti v souvislosti s událostmi politického či vojenského významu. V 16. a 17.

pivoňky, fialky, konvalinky, chrpy, atd. objevují dále tulipány, narcisy, krokusy, hyacinty,

století bylo běžné malování růží na stropy jednacích místností (HEILMAYER, 2006).

karafiáty, slunečnice a další.

MACHOVEC (2006) uvádí, že v dobách starověkého Říma byly nad stoly hodovníků rozvěšovány kytice růží jako výzva k mlčenlivosti a varování před zbytečným žvaněním.

Umělecké směry 19. a 20. století, mezi něž patří mj. impresionismus,

Růže byla dále velmi častým motivem mnoha uměleckých děl všech období umění

postimpresionismus, symbolismus, secese, fauvismus či expresionismus, využívají

a uměleckých směrů, promítla se do architektury, malířství, sochařství i umění užitého.

většinu z výše zmiňovaných druhů (lekníny, kosatce, růže, lilie, tulipány, narcisy, karafiáty,...). Oblibě se zde těší dále slunečnice, chryzantémy, kopretiny, gladioly, máky, magnólie, kaly a mnoho dalších. Pro secesi a rokoko jsou velkou inspirací také popínavé rostliny.

Z výše uvedeného vyplývá, že některé druhy rostlin byly inspirací pro umění snad ve všech jeho obdobích a směrech. Mezi tyto patří kromě jiných růže, lilie, pivoňka, leknín nebo lotos.

23

smrt. Věřilo se dokonce, že pokud zemřel nevinný člověk, do tří dnů po jeho pohřbu měly vyrůst na jeho hrobě. Lilie se, stejně jako růže, stala jedním z hlavních květinových námětů všech ostatních období umění od počátku novověku až po moderní umění.

Obr. 40 – Mohamedova růže z tureckého

Obr. 41 – Rozjímavá růže, autor Salvador Dalí,

1958 rukopisu, 1708


Obr. 42 – Detail mozaiky v Saint Apollinaire

Obr. 43 – Detail Ecce ancilla Domini, autor Dante

in Classe v Ravenně, kolem roku 540

Gabriel Rossetti, 1850



(zdroj: M. Heilmeyer, The language of flowers: symbols and myths, 2006)

V Homérově Iliadě se vypráví o pivoňkách jako o květinách pojmenovaných po Podobně jako růže se i lilie promítla ve všech obdobích umění. K jejímu vzniku se

lékaři bohů Paeanovi, který tuto rostlinu nalezl jako první a který její pomocí vyléčil boha

rovněž vážou mýty už z dob antických. Podle HEILMAYER (2006), RÄTSCH (2001)

podsvětí Háda. Titul léčitele později dostal Apollón, který dostal pivoňku jako výraz funkce

a IMPELUSSO (2004) lilie vznikla z kapky mléka bohyně Héry. Dle řecké legendy, kterou

boha léčitelství (RÄTSCH, 2001; HEILMAYER, 2006). Pro svou magickou moc byla tato

popisuje HEILMAYER (2006), se Hermes snažil nakrmit malého Herakla z prsou spící

květina často zachycována na ilustracích zobrazujících představu ráje.

bohyně, aby mu tak zajistil nesmrtelnost. Malý Herakles však sál tak silně, že se Héra

Ačkoliv byla pivoňka původně spojována s řeckými božstvy, křesťanská symbolika

vzbudila a část mléka se vylila do vesmíru, kde z něj vznikla Mléčná dráha. Jedna kapka

přejala tuto květinu a spojovala ji s Kristem. Pivoňka, jakožto „růže bez trnů“, se stala

dopadla na zem a v tomto místě vypučela první lilie. Bohyni lásky a růží Afroditě se však

dalším významným atributem Panny Marie. V červených květech byla spatřována vroucí

nelíbila její neskrývaná čistota a ze vzteku přidala lilii pestík připomínající falus. V Římě

láska k Bohu.

uctívali Héru pod jménem Juno, proto se o lilii mluví také jako o Junonině růži.

V Číně je pivoňka, tak jako u nás růže, považována za královnu květin

Křesťané považovali lilii za symbol Panny Marie, cudnosti a neposkvrněného

symbolizující lásku, ženskou krásu, bohatství a čest. Pivoňky jsou zde hlavním námětem

početí, odtud název mariánská lilie. V době ranného křesťanství však byla tato květina

mnoha děl, uplatnila se především v malířství.

zobrazována bez „necudného“ pestíku a někdy dokonce i bez tyčinek. Lilie byly také

Podobně jako růže a lilie se i pivoňka stala vděčným námětem mnoha děl umění,

kladeny na hroby jako symbol vzkříšení. Podobně jako růže symbolizovaly i tyto květiny

ať už to byla květinová zátiší či jiná díla umění. 24

Ve starověku byly velmi důležitými rostlinami leknín a lotos, často je zde jedna rostlina zaměňována za druhou. Autoři se v tvrzeních, o jakou rostlinu se jedná, často rozcházejí. Lotosový květ, stejně jako leknín, hrál důležitou roli v symbolice mnoha náboženství, objevují se v mytologii starověkého Egypta, buddhismu či hinduismu. Nejasnosti

vyplývají

pravděpodobně

z nesprávného

pojmenování

rostlin

a z nedostatečného rozlišování rodů Nymphaea a Nelumbo. Některé druhy leknínů jsou nesprávně označeny jako lotos, například leknín lotosový (Nymphaea lotus) je často označován jako egyptský lotos, leknín modrý (Nymphaea caerulea) pak jako modrý lotos a jako bílý lotos je označován leknín bílý (Nymphaea alba). Zatímco v indické a čínské mytologii se zřejmě opravdu jednalo o lotos, v tomto případě lotos indický (Nelumbo nucifera), v Egyptě to byl pravděpodobně leknín. Ačkoliv mnoho autorů, například HEILMAYER (2006), BALEKA (1997), PIJOAN (1977) či ANDO (2003) v souvislosti s uměním starověkého Egypta hovoří o lotosu, jiní autoři, například RÄTSCH (2001),

Obr. 44 – Slonovinová deska z

Obr. 45 – Lekníny, autor Claude Monet, kolem roku 1898

Nimrudu, 1. tis. p.n.l.


varují před zaměňováním leknínu z lotos, ačkoliv se v Egyptě prokázala rovněž

(zdroj: Reader´s Digest Výběr,

přítomnost této rostliny.

Zaniklé civilizace, 2003)

Dle RÄTSCH (2001) byl leknín vzhledem k tomu, že kořenil v temném bahně podzemí v podsvětí, nacházel si cestu vodou, tedy praoceánem, a na vzduchu se rozvinul v nádherný květ, symbolem života, umírání a zmrtvýchvstání. Poupě bylo symbolem kosmického pravejce, které bylo vysezeno na prahoře a vzešlo z boha tvůrce Amona. Podle Knihy mrtvých květ leknínu symbolizoval osvícené a znovu probuzené vědomí zemřelých. K této rostlině se rovněž pojí příběh o boji mezi Horem a Sutechem, který vypráví o tom, jak Sutech vyloupl spícímu Horovi obě oči a pohřbil je v písku, ty se pak okamžitě proměnily v leknínové květy. BALEKA (1997) uvádí, že lotos (resp. leknín) v křesťanství splynul s lilií a představoval především čistotu a ženský prvek. Také květy leknínů a lotosů se v umění často vyskytují, ať už jako hlavní motiv nebo ve stylizované formě doprovázející různá díla umění.

Obr. 46 – Lotosový květ, autor Jün Šou-pching, 17. stol. (zdroj: R. Belton, Galerie světového malířství, 2005)

25

děl (Vlčí máky, Slunečnice, Kosatce, Chryzatémy, Váza květin apod.). Také díla

3.5 PŘEHLED AUTORŮ INSPIROVANÝCH KVĚTINAMI

Monetova současníka a přítele Pierra-Augusta Renoira často pracují s tímto námětem.

Vytvořit přehled autorů, pro které byla květina inspirací je velmi obtížné, ne-li

V neposlední řadě je potřeba v souvislosti s práci s rostlinným motivem zmínit

nemožné. Květinou byli inspirováni umělci už od dob, kdy se začíná mluvit o umění jako

secesi. Tento motiv se zde objevuje v architektuře, sochařství, malířství i užitém umění,

takovém. Práce s rostlinným motivem je charakteristická pro mnoho autorů.

ačkoliv pro užité umění je charakteristický. K tomuto období se řadí řada autorů pracujících s rostlinným motivem, mezi něž patří architekti Victor Horta, Paul Hankar,

Obecně lze říci, že práce s květinovým motivem je charakteristická pro mnoho

Demetrio Ribes Marco, Friedrich Ohmann (PIJOAN, 1997; WITTLICH, 2005), malíři

autorů Východu. Čínští a japonští umělci tento žánr kultivovali po celá staletí a dovedli ho

Gustav Klimt, Aubrey Vincent Beardsley (PIJOAN, 1997), velikáni užitého umění mezi

téměř k dokonalosti. Mezi tyto umělce patří například Ógata Korin, autor slavných pláten

něž patří např. grafik a malíř Alfons Mucha, Louis Comfort Tiffany, Émile Gallé a mnoho

zobrazujících kosatce a dalších děl, jako jsou Bílá a červená švestka na jaře či Stepní

dalších (MILLEROVÁ, 2008; PIJOAN, 1997).

traviny. Dalším slavným dílem je Lotosový květ básníka a malíře Jüna Šou-pchinga (Obr. 46), autora děl Bambusový a starý strom, Pivoňky, Růže a kosatec, Vlčí máky nebo Švestkové květy (BELTON, 2005). Květinového motivu dále hojně využívají další umělci, mezi něž patří mj. Sakai Hoitsu, Ni Tian, Xu Gu, Songtao Gao a mnoho dalších.

Malba květin je charakteristická také pro mnoho autorů barokních květinových zátiší, pro něž byla květina mnohdy hlavním námětem tvorby. Mezi tyto umělce patří například již zmiňovaná nizozemská malířka Rachel Ruysch, autorka obrazů Zátiší s květinami, Ranní sláva karafiátů s jinými květinami (Obr. 47) a dalších. Dle BELTON (2005) kytice malované Ruysch představují něco mimořádného, co přetrvalo dobu. Květinovými zátišími se zabýval také student Georga Flegela Jacob Marrel, který byl údajně ve své době rivalem výše zmiňované autorky. Mezi jeho slavná díla se řadí například Dva tulipány s motýlem a mušlí, Kytice, Květinové zátiší atd. V souvislosti s malováním barokních květinových zátiší je možno zmínit mnoho dalších jmen, jako je Jacques de Gheyn, Osias Beert, Balthasar van der Ast, Jacques Linard atd.

Květinou je inspirována řada autorů období impresionismu a postimpresionismu.

Obr. 47 – Ranní sláva karafiátů s jinými květinami

Obr. 48 – Slunečnice, autor Gustav Klimt, 1907

autorka Rachel Ruysch, kolem roku 1695


(zdroj: R. Belton, Galerie světového malířství, 2005)

Mezi ně je možno zařadit takové umělce, jakými byli např. Henri Fantin-Latour, Vincent van Gogh, Paul Gaugin, Henri Matisse, Piet Mondrian, Berthe Morisot, Edgar Degas, Paul Cézanne, Eduard Manet, atd. Květina je ústředním motivem mnoha obrazů francouzského malíře Claude Moneta, autora již zmiňovaných slavných Leknínů a dalších

26

4. METODIKA PRÁCE

Cílem práce bylo shromáždit informace o uplatnění rostlin, zejména květin, v různých oborech umělecké činnosti, o nejčastějších formách umění, pro které byla květina inspirací, o nejčastějších druzích inspirativních rostlin a o autorech, pro jejichž tvorbu byla práce s rostlinným motivem charakteristická. Tyto shromážděné údaje pak měly být chronologicky uspořádány a kriticky zhodnoceny. V této práci byly zjištěné údaje řazeny chronologicky v souvislosti s historickým vývojem umění, tedy od jeho počátků až po současnost. Ačkoliv název tématu práce zní Květina jako inspirativní zdroj umění, tato práce se po dohodě s vedoucím práce zabývá pouze výtvarným uměním. Na začátku tedy byly vymezeny pojmy týkající se umění obecně, výtvarného umění a jeho oborů. Po vymezení pojmů následovalo stručné nastínění role květiny a rostliny jako inspirativního zdroje v průřezu dějin umění. Následně byl zpracován podrobný přehled zabývající se uplatněním jednotlivých druhů rostlin v jednotlivých oborech umění a v jeho jednotlivých obdobích. Pro zjednodušení a zabránění značné nepřehlednosti práce bylo zvoleno dělení do čtyř základních období dějin umění, tedy starověku, středověku, novověku a uměleckých směrů 19. a 20. století. Jednotlivé kapitoly jsou pak dále členěny na umění jednotlivých kultur či jednotlivá období, umělecké směry nebo hnutí. Zjištěné údaje pak byly shrnuty v dalších kapitolách zabývajících se nejčastějšími formami umění inspirovanými květinami, nejčastějšími druhy inspirativních rostlin a autory, pro jejichž tvorbu byla práce s rostlinným motivem charakteristická. Na základě informací získaných ze zpracované literární rešerše bylo navrženo libreto výstavy, která zjištěné údaje sdělí odborné veřejnosti. Po dohodě s vedoucím práce byly navrženy tři postery, které nastiňují, jak budou výstavní panely vypadat (Obr. 49, 50, 51).

27

V návaznosti na materiál použitý v současné době v Akademické zahradě ZF

5. MATERIÁL A VÝSLEDKY

v Lednici jsou jednotlivé výstavní panely navržené v podobném duchu. Jednoduchá konstrukce panelu z pozinkované oceli je kombinovaná se dvěmi recyklovatelnými Cílem práce bylo kromě zpracování literární rešerše také navržení výstavy, která

tvrzenými polykarbonátovými deskami, mezi které je umístěn vytištěný poster. Vzhledem

by zjištěné informace sdělila odborné veřejnosti. V souvislosti s tím byla navržena výstava

k odolnosti panelu vůči povětrnostním vlivům, UV záření a dalším mechanickým

s názvem Květina jako inspirativní zdroj umění, určená jak pro studenty a pedagogický

poškozením, může být výstavní panel umístěn v zahradě bez ohledu na počasí. V souvislosti s výraznou technickou náročností, která by provázela umístění

sbor Zahradnické fakulty v Lednici, tak pro širokou veřejnost.

výstavních panelů na zpevněné ploše chodníku, je umístění panelů navrženo těsně za Výstava je vzhledem k tématu, které zpracovává, navržena do prostor Akademické

hranicí chodníku, tedy do trávníku či záhonů. Jednotlivé panely budou ukotveny pomocí

zahrady Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Lednici. Výstavní panely jsou

kotvícího systému, který zabrání jejich převrhnutí. Do země budou vtlačeny ocelové

rozmístěné podél hlavního pěšího tahu Akademické zahrady. Začátek a konec výstavy je

trubky s přírubou, na kterou budou našroubovány příruby výstavního panelu.

naznačen úvodním výstavním panelem, který návštěvníka uvede do dané problematiky. Následně jsou jednotlivé panely navrženy tak, aby návštěvníkovi sdělovaly informace

Jak naznačuje jednoduchá skica (Obr. 53), jednotlivé panely jsou doplněny

o květině jako inspirativním zdroji umění chronologicky, tedy od dob starověkých až po

jednoduchým kováním inspirovaným rostlinnou křivkou. Výstavní panely jsou zpracovány

současné umění či naopak.

ve dvou variantách. Pro účely výstavy mohou být využity obě varianty samostatně nebo mohou být kombinovány.

V rámci výstavy je navrženo deset výstavních panelů. Úvodní panel (Obr. 49) se

Druhá varianta pracuje s myšlenkou spojení výstavního panelu se stojanem na

zabývá květinou jako inspirativním zdrojem umění v průběhu dějin umění a nastiňuje

dekorace, umožňujícím vystavení různých dekorací, ať už se jedná o aranžérské práce

návštěvníkovi danou problematiku. Další dva panely se zabývají starověkým uměním,

studentů Zahradnické fakulty v Lednici nebo dekorativní plody různých rostlin apod.

tedy uměním starověkých Egypťanů, mezopotamským a indickým uměním, dále uměním

Jednotlivé dekorace by mohly navázat na období, které daný panel představuje, například

starověkého Řecka a Říma a uměním krétsko-mykénským. Následující dva panely

použitím sortimentu rostlin charakteristických pro toto období.

představují

květiny

Tato varianta by přispěla k celkovému zvýšení atraktivity výstavy, zároveň by umožnila

v románském a gotickém umění či v umění islámském, čínském nebo japonském.

studentům prezentovat svá díla veřejnosti a motivovala je k tvůrčí činnosti. Současně by

Za těmito panely následují panely představující umění novověku zabývající se uměním

také mohl být umocněn návštěvníkův dojem z výstavy.

středověké

umění

a

seznamují

návštěvníka

s významem

renesance a manýrismu, a dále baroka a rokoka. Poslední tři panely řeší problematiku květiny jako inspirativního zdroje umění v uměleckých směrech 19. a 20. století. Tyto panely představují květinu mj. v období impresionismu a postimpresionismu (Obr. 50), secese (Obr. 51) či expresionismu, kubismu a surrealismu. Výstava inspirovaná jakýmsi průchodem dějinami umění je opět zakončená úvodním panelem, návštěvník si může zvolit směr prohlídky, ať už od dob starověkých po současnost, nebo naopak (Obr. 52). Pro přehlednost výstavy jsou jednotlivé postery opatřeny jednotným nadpisem doplněným motivem inspirovaným daným tématem.

28

29

30

31

Obr. 52 – Rozmístění výstavních panelů v Akademické zahradě v Lednici

32

Obr. 53 – Variantní řešení výstavních panelů

33

34

35

6. DISKUZE

Téma této bakalářské práce je velmi široké a do jisté míry značně konkrétně neuchopitelné, při jeho zpracování je patrná velká dávka subjektivismu. Každý přisuzuje důležitost něčemu jinému, co je pro někoho důležité může být pro druhého nepodstatné. V této práci jsou vyzdvihnuty věci, které se zpracovateli zdály důležité, zcela jistě bylo opomenuto mnoho dalších aspektů, které by stály za pozornost. Obecně lze říci, že by se o tomto tématu mohlo napsat mnohem více. Pokud jde o literaturu, o umění a jeho dějinách existuje nepřeberné množství knih. Prostudovat dostupnou literaturu tedy prakticky není v lidských silách. Jelikož existuje takové množství autorů a umění není v žádném případě exaktní disciplínou, často se stává, že se jednotliví autoři ve svých tvrzeních a interpretacích rozcházejí. Nezřídka je možné pozorovat zařazování umělců do různých období. Závisí to na mnoha okolnostech, např. kde a kdy se umělec narodil, kým byl inspirován, co bylo námětem jeho díla, ke kterému směru či hnutí se přikláněl, popřípadě které směry a hnutí jej ovlivnily. Také záleží na tom, jak bylo jeho dílo následně interpretováno. Příkladem takového umělce může být Edvard Munch. PARRAMÓN a CRESPO (2003) jej řadí k postimpresionistům, ALTMANN...[et al.] (2006) zase k umělcům symbolismu a secese, a označuje jej za jednoho z nejvýznamnějších předchůdců expresionismu. PIJOAN (1983) a BELTON (2005) pak řadí Muncha k nejvýznamnějším expresionistům. Podobné nejasnosti se vyskytovaly také v názvech různých děl. Časté nepřesnosti se vyskytovaly v souvislosti s rostlinami rodů Nymphaea a Nelumbo, jak je vysvětleno výše. Je třeba podotknout, že si je zpracovatel vědom řady nepřesností, které vyplývají z velmi zjednodušeného členění dějin umění. Ačkoliv například v souvislosti s čínským a japonským uměním, kde se jednotlivá období člení například podle vládnoucích dynastií, nemůže být řeč o středověku, pro větší přehlednost bylo zvoleno řazení podle časových údajů vyplývajících z evropských dějin.

36

7. ZÁVĚR

Údaje shromážděné v souvislosti s touto prací jasně dokazují, že květiny hrály v dějinách lidstva velmi významnou roli. Už od dob starověkých se ke květinám váže hluboká symbolika. Velice zajímavé je sledovat, jak od sebe jednotlivé kultury a národy přejímaly symboliku květin, pozměňovaly ji podle svých potřeb a uzpůsobovaly ji svému náboženství. Na květinách je také vidět, jak se jednotlivé kultury mezi sebou prolínaly a jak vše souvisí se vším. Možná je na pováženou to, že dnes už je postoj ke květinám trochu jiný a posvátná úcta, jakou lidé kdysi chovali ke květinám, se v současné době vytrácí. Možná tomu tak není. Jisté je, že pokud by se toto téma rozpracovalo více do hloubky, vyplynulo by na povrch mnoho dalších nových zajímavých poznatků a souvislostí.

37

9. RESUME

8. SOUHRN

Jak vyplývá z názvu bakalářské práce, tato práce se zaměřuje na květinu jako

The title of the thesis implies, that this work focuses on the flower as a source of

inspirativní zdroj umění. Zabývá se uplatněním květin v různých oborech umělecké

inspirational art. It deals with the application of flowers in various fields of artistic activity

činnosti a nejčastějšími formami umění, pro něž květina byla a je inspirací. Dále tato

and the most common forms of art, for which the flower was and is an inspiration.

práce pojednává o nejčastějších druzích inspirativních rostlin a o autorech, pro jejichž

Furthermore, this paper deals with the most common species of inspiring plants and it

tvorbu byla práce s rostlinným motivem charakteristická. Zjištěné údaje jsou doloženy

deals with authors, for whose creation was characteristic work with floral motif. Reported

velkým množstvím příkladů.

data are supported by plenty of examples.

První část zpracovaná v podobě literární rešerše se zabývá uplatněním květiny

The first part is processed as a literature review and it is concerned with the

v různých formách umění v průřezu dějin umění. Na základě informací získaných ze

application of flowers in various forms of art in cross-section of art history. Proposing part

zpracované rešerše je dále zpracovaná návrhová část.

of the thesis is processed on base of the information obtained from the research.

Návrhová část je založená na zpracování libreta výstavy, která umožní sdělit

The proposing part is based on the process of libretto of the exhibition, which can

zjištěné údaje odborné veřejnosti.

enable to disclose the reported data to experts.

Klíčová slova: květina, umění, dějiny umění, inspirace

Keywords: flower, art, art history, inspiration

38

HEILMEYER, M. The language of flowers : symbols and myths. Munich: Prestel, 2006.

10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

95 s. ISBN 3-7913-3570-7.

HOFFMANN, Thomas R. Jak je poznáme?: umění baroka. 1. vyd. Praha: Knižní klub,

Literatura:

2006, 128 s. ISBN 80-242-1585-3 (váz.). ALTMANN, Lothar. Lexikon malířství a grafiky. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006. ISBN 80HOFFMANN, Thomas R. Jak je poznáme?: umění románské. 1. vyd. Praha: Knižní klub,

242-1576-4.

2006, 128 s. ISBN 80-242-1742-2 (váz.). BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). 1.vyd. HUSSLEIN-ARCO, A. Gartenlust. Der Garten in der Kunst; [Ausstellung Gartenlust: der

Praha: Academia, 1997, 429 s. ISBN 80-200-0609-5.

Garten in der Kunst, Belvedere Wien, 292. Wechselausstellung 22. März bis 24. Juni 2007]. 1. vyd. Wien: Brandstätter, 2007. 296 s. ISBN 978-3-85033-051-0.

BAUER, Alois. Dějiny výtvarného umění. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1998, 287 s. ISBN 8085839-25-3.

HUTH, Astrid C a Thomas R. HOFFMANN. Jak je poznáme?: umění renesance. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006, 128 s. ISBN 80-242-1723-6 (váz.).

BAUER, Alois. Lexikon výtvarného umění. 1.vyd. Olomouc: FIN, 1996, 228 s. ISBN 807182-023-7.

IMPELLUSO, Lucia. Nature and Its Symbols. 3. vyd. Hong Kong: Getty Publications, 2004. ISBN 978-0-89236-772-6.

BELTON, Robert. Galerie světového malířství. 1. vyd. Praha: Rebo Productions, 2005. ISBN 80-7234-444-7.

LODWICK, Marcus. Obrazy vyprávějí: průvodce do kapsy. Bratislava: Mladé letá, 2003, 224 s. ISBN 80-06-01275-X.

BERNHARD, Marianne. Universální lexikon umění. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996, 491 s. ISBN 80-85785-46-3.

MACHOVEC, J a Anna JAKÁBOVÁ. Sadovnícke kvetrinárstvo. 1. vyd. Nitra: Slovenská pol'nohospodárska univerzita, 2006, 209 s. ISBN 80-8069-740-X.

ČERNÁ, Marie. Dějiny výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Idea Servis, 2005. ISBN 8085970-48-1.

MILLER, Judith. Užité umění. V Praze: Slovart, 2008, 440 s. ISBN 978-80-7391-158-4 (váz.).

DÜCHTING, Hajo. Jak je poznáme?: umění impresionismu. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006, 128 s. ISBN 80-242-1640-X (váz.).

MINÁŘ, Marek. Řezbářství. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 261 s. ISBN 80-247-0743-8 (váz.).

HÁJEK, Václav. Architektura: klíč k architektonickým slohům. 1. vyd. Praha: Grada, 2000, 229 s. ISBN 80-7169-722-2 (brož.).

MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury 1. Praha: Idea servis, 2009. 183 s. ISBN 978-80-8597065-4

39

OSBORNE, Richard a Dan STURGIS. Teorie umění. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 191 s.

SAGNER, Karin. Jak je poznáme?: umění secese. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2007, 128

ISBN 978-80-7367-370-3 (brož.).

s. ISBN 978-80-242-1773-4 (váz.).

PARRAMÓN, José M. a Francesc CRESPO. Jak malovat květiny. 1. vyd. Praha: Vašut,

STADLER, Wolfgang. Dějiny sochařství. Praha: Rebo Productions, 1996, 198 s. ISBN 80-

2003. 111 s. ISBN 80-7236-289-5.

85815-67-2.

PIJOAN, José. Dějiny umění/1. Praha: Odeon, 1977. ISBN - neuvedeno

STUART, David. Gardening with Antique Plants. 1st ed. London: Conran Octopus Ltd., 1997, 160 s. ISBN 1-84091-172-7.

PIJOAN, José. Dějiny umění/10. Praha: Odeon, 1984. ISBN 80-207-0133-8 TRIADÓ, Juan-ramón. Dějiny malířství v obrazech: Vrcholná díla všech epoch a stylů. PIJOAN, José. Dějiny umění/2. Praha: Odeon, 1977. ISBN - neuvedeno

1.vyd. Praha: Albatros, 1994, 126 s. ISBN 80-00-00157-8.


TROJAN, Raoul a Bohumír MRÁZ. Malý slovník výtvarného umění. 2., upr. vyd. /. Praha: Fortuna, 1996, 236 s. ISBN 80-7168-329-9.

PIJOAN, José. Dějiny umění/4. Praha: Odeon, 1979. ISBN - neuvedeno WELTONOVÁ, Jude. Impresionismus. 1.vyd. Bratislava: Perfekt, 1996, 64 s. ISBN 80PIJOAN, José. Dějiny umění/5. Praha: Odeon, 1979. ISBN - neuvedeno

8046-021-3.


WITTLICH, Petr a Jan MALÝ. Secesní Prahou: podoby stylu. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005, 135 s. ISBN 80-246-0847-2.

PIJOAN, José. Dějiny umění/7. Praha: Odeon, 1981. ISBN 80-207-0888-X ZORN, Olivia Jeanette. Jak je poznáme?: umění Egypťanů. 1. vyd. Praha: Knižní klub, PIJOAN, José. Dějiny umění/8. Praha: Odeon, 1981. ISBN 80-207-0432-9

2005, 128 s. ISBN 80-242-1478-4 (váz.).

PIJOAN, José. Dějiny umění/9. Praha: Odeon, 1983. ISBN 80-207-0098-6

RÄTSCH, Christian. Léčivé rostliny antiky. 1.vyd. Praha: Volvox Globator, 2001, 287 s. ISBN 80-7207-350-8.

READER´S DIGEST ASSOCIATION LIMITED. Zaniklé civilizace. 1. vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-65-8.

SAGNER, Karin. Jak je poznáme?: umění gotiky. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2005, 128 s. ISBN 80-242-1520-9 (váz.). 40

Internetové zdroje:

Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. 10.2.2012 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozeta_(architektura)

Artinthepicture.com: an introduction to art history. [online]. ©2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.artinthepicture.com/paintings/Alphonse_Mucha/Four-

Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. 13.1.2005 [cit. 2012-02-24]. Dostupné

Seasons/

z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bouquet_(Jan_Brueghel_the_Elder).jpeg

Canvas Replicas. [online]. [cit. 2012-02-15].

Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. 29.11.2005 [cit. 2012-02-28].

Dostupné z: http://www.canvasreplicas.com/Arcimboldo.htm

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:RRuysch.jpg

Travel. [online]. ©2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z:

Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. 19.5.2005 [cit. 2012-03-08]. Dostupné

http://www.telegraph.co.uk/travel/destinations/europe/belgium/brussels/8803574/B

z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Vincent_Willem_van_Gogh_128.jpg

russels-revisiting-the-magic-of-Victor-Horta.html Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: http://nrm.wikipedia.org/wiki/File:Greek_vase_with_different_sportsmen.jpg

Wikimedia commons. [online]. 15.7.2007, 31.10. 2011 [cit. 2012-02-11]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tomb_of_Nakht_(11).jpg

Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 28.6.2010 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Henri_Rousseau_-_Il_sogno.jpg

Wikipaintings: Encyclopedia of paintings. [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.wikipaintings.org/en/search/exotic%20flower/1#supersized-search-

Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 19.5.2005 [cit. 2012-03-03]. Dostupné

223883

z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Paul_Gauguin_121.jpg Wikipaintings: Encyclopedia of paintings. [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.wikipaintings.org/en/search/georges%20braque/1#supersized-search-

Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 1.5.2009 [cit. 2012-04-14]. Dostupné

193594

z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Scythopolis7_by_Yukatan.jpg

Wikipaintings: Encyclopedia of paintings. [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné z:

Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 26.3.2009, 3.10.2011 [cit. 2012-04-

http://www.wikipaintings.org/en/search/dal%C3%AD%20meditative/1#supersized-

17]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Henri_Fantin-Latour_-

search-221141

_Vase_de_Pivoines_(Vase_of_Peonies),_1881.jpg

Wikipaintings: Encyclopedia of paintings. [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z:

Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 4.1.2008, 5.7.2010 [cit. 2012-04-17].

http://www.wikipaintings.org/en/claude-monet/water-lilies-1899

Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Nympheas_71293_3.jpg

Wikipaintings: Encyclopedia of paintings. [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.wikipaintings.org/en/search/gustav%20klimt/3#supersized-search191607 41

Obr. 11 – Lutfulláhova mešita v Isfahánu

11. SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ


Obr. 12 – Mramorová přepážka obklopující náhrobky Šáhdžáhána a jeho ženy v Tádž

Obr. 2 – Detail ze západní zdi Nachtovy hrobky, 18. dynastie, kolem roku 1400 p.n.l.

Mahalu v Ágře

(zdroj: commons.wikimedia.org)


Obr. 2 – Kamenný reliéf v Amarně, 18. dynastie, kolem roku 1400 p.n.l.

Obr. 13 – Narcisy čínského malíře Wanga Ku-siang, výřez z příčného svitku, 1561

(zdroj: Reader´s Digest Výběr, Zaniklé civilizace, 2003)

Obr. 3 – Výzdoba voliéry královny Nefertiti


v Amarně, 18. dynastie

Obr. 14 – Velký drn, akvarel Albrechta Dürera. 1503

(zdroj: J. Pijoan, Dějiny uměn/1,1977)


Obr. 4 – Dvojitá řada papyrusových sloupů na nádvoří Amenhotepa III. v luksorském

Obr. 15 – přípravná kresba Leonarda da Vinciho

chrámu ve Wésetu



Obr. 16 – Jaro, autor Giuseppe Arcimboldo, 1563

Obr. 5 – Vegetabilní ornament na řecké váze (zdroj: www.wikipedia.org)


Obr. 6 – Korintská hlavice objevená v Aténách (zdroj: J. Pijoan, Dějiny umění/2, 1977)

Obr. 17 – Flora, G. Arcimboldo, 1591 (zdroj: www.canvasreplicas.com)

Obr. 7 – Nástěnná malba v Liviině domě (zdroj: J. Pijoan, Dějiny umění/2, 1977)

Obr. 18 – Kytice, autor Jan Brueghel, 1603 (zdroj: www.wikipedia.org)

Obr. 8 – Rozeta katedrály Notre Dame v Paříži (zdroj: www.wikipedia.org)

Obr. 19 – Zátiší s kyticí květin a švestkami, autorka Rachel Ruysch (zdroj: www.wikipedia.org)

Obr. 9 - Rozeta katedrály San Rufino v Assisi (zdroj: www.wikipedia.org)

Obr. 20 – Strop Gasparinho salónu v Královském paláci v Madridu (zdroj:J. Pijoan, Dějiny umění/8, 1981)

Obr. 10 – Gotický obraz Hornorýnského mistra představující Rajskou zahradu, kolem roku 1410

Obr. 21 – Jezírko s lekníny, autor Claude Monet



42

Obr. 22 – Jarní květiny, autor Pierre-Auguste Renoir

Obr. 33 – Exotické květinyí, autor Pablo Picasso, 1907



Obr. 23 – Karafiáty a klematis, Édouard Manet

Obr. 34 – Amarylis, autor Georges Braque, 1958



Obr. 24 – Sen, autor Henri Rousseau

Obr. 35 – Míšenský talíř květin, kolem roku 1860



Obr. 25 – Zátiší s japonským dřevorytem, P. Gaugin,

Obr. 36 – Broušená karafa, 1870



Obr. 26 – Slunečnice, autor Vincent van Gogh, 1888

Obr. 37 – Lampa, autor: Louis Majorell



Obr. 27 – Kosatce, V. van Gogh

Obr. 38 – Váza, autor: Emile Gallé


(zdroj: J. Miller, Užité umění 2008)

Obr. 28 – Schodiště domu Tasselových v Bruselu, autor Viktor Horta

Obr: 39 – Váza, autor: Thomas Webb



Obr. 29 – Vchod do pařížského metra, autor Hector Guimard

Obr. 40 – Mohamedova růže z tureckého rukopisu, 1708


(zdroj: M. Heilmeyer, The language of flowers: symbols and myths, 2006)

0br. 30 – Čtvero ročních období, autor Alfons Mucha, 1895

Obr. 41 – Rozjímavá růže, autor Salvador Dalí, 1958

(zdroj: www.artinthepicture.com)


Obr. 31 – Mák a červená večerní oblaka, autor Emil Nolde,1933

Obr. 42 – Detail mozaiky v Saint Apollinaire in Classe v Ravenně, kolem roku 540



Obr: 32 – Květiny, autor Oskar Kokoschka

Obr. 43 – Detail Ecce ancilla Domini, autor DanteGabriel Rossetti, 1850



43

Obr. 44 – Slonovinová deska z Nimrudu, 1. tis. p.n.l. (zdroj: Reader´s Digest Výběr, Zaniklé civilizace, 2003)

Obr. 45 – Lekníny, autor Claude Monet, kolem roku 1898 (zdroj: www.wikipaintings.org)

Obr. 46 – Lotosový květ, autor Jün Šou-pching, 17. stol. (zdroj: R. Belton, Galerie světového malířství, 2005)

Obr. 47 – Ranní sláva karafiátů s jinými květinami, autorka Rachel Ruysch, kolem roku 1695 (zdroj: R. Belton, Galerie světového malířství, 2005)

Obr. 48 – Slunečnice, autor Gustav Klimt, 1907 (zdroj: www.wikipaintings.org)

Obr. 49 – Úvodní poster

Obr. 50 – Poster – Impresionismus a postimpresionismus

Obr. 51 – Poster – Secese

Obr. 52 – Rozmístění výstavních panelů v Akademické zahradě v Lednici

Obr. 53 – Variantní řešení výstavních panelů

Obr. 54 – Perspektivní pohled 1

Obr. 55 – Perspektivní pohled 2

44

Prohlášení. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům

Recommend Documents