PR O SPO L EČENSTVÍ PŘÍ ZNI VCŮ A P ŘÁTEL P ŘIN Á ŠÍ L U M IU S, SP OL . S R.O. – N EZ ÁV I S LÝ O B CH O D N Í K S E LE KT Ř I N O U A P LY N E M
SVĚT PLNÝ ENERGIE INFORMACE, ZPRAVODAJSTVÍ, ROZHOVORY A ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA PLNÉHO ENERGIE léto | 2013
www.svetplnyenergie.cz |
[email protected] | tel.: 800 33 11 67
Malé reaktory se chystají změnit energetiku
Dostavba Jaslovských Bohunic spustila realitní boom
Postřehy jihlavské firmy Automotive Lighting
STRANA 4-5
STRANA 6
STRANA 7
TRH S ELEKTŘINOU
❯ ENERGETICKÉ AKTUALITY:
Horké „německé léto“ na obzoru Česká republika a další státy s obavami pohlížejí na důsledky německých snah v energetice. Situace se stává nepředvídatelnou. ENERGETIKA V EVROPĚ
sáhla až -83 euro za MWh (cca 2000 Kč za MWh), což je zhruba dvojnásobek průměrné ceny na burze v těchto měsících, jen s opačným znaménkem.
Naše obrana Okolní státy reagují. Od loňského roku má provozovatel české elektrické přenosové soustavy, tedy firma ČEPS, obrazně řečeno povolení zabíjet. Pokud bude Česku hrozit kolaps elektrické přenosové soustavy kvůli náhlému přílivu elektřiny z Německa, nejpravděpodobněji z německých větrných elektráren, má svolení zcela oddělit Českou republiku od středoevropské sítě.
↑ K větrníkům na severu Německa se letos přidá v rekordním objemu i výroba z fotovoltaiky. V pondělí 15. dubna padl v Německu světový rekord, který unikl většině médií. Ono pondělí dodávaly německé fotovoltaické elektrárny do sítě po poledni 22,68 GW elektrické energie. Byl tak překonán předchozí rekord z května 2012, kdy německá fotovoltaika posílala do sítě 22,2 GW. Lopatky větrných elektráren se ten den pohybovaly velmi pomalu (po poledni při-
spívaly do sítě zhruba 4 GW, i když celkový instalovaný výkon v Německu je přes 33 GW). I tak ovšem obnovitelné zdroje dodávaly do sítě téměř polovinu celkové okamžité spotřeby. A jsou i horší dny. Ještě o měsíc dříve, v neděli 24. března, obnovitelné zdroje dodávaly do rozvodné sítě něco přes 30 GW: přesně 16,6 GW vítr a 14,1 GW fo-
tovoltaika, protože jim nečekaně přálo počasí. Odhady o den dříve totiž uváděly, že výroba bude o zhruba 5 GW nižší. Poptávka byla také zároveň o cca 10 GW nižší než plánovaná, a tak vypukl na energetické burze na neděli nečekaný shon a obchodníci se zbavovali elektřiny ve velkém. Prodávala se za záporné ceny, a prodalo se jí takto celkem za více jak tři miliony euro. Cena na vnitrodenním trhu do-
„Máme v takové situaci na výběr black-out s námi nebo bez nás, i když by to v druhém případě způsobilo rozsáhlé škody,“ řekl k tomu Václav Bartuška, český velvyslanec pro energetickou bezpečnost (a to v diskusi, která se věnovala právě energetickým vztahům Česka a Německa). Česko svou „obranu“ bude dále prohlubovat. V rozvodně Hradec u Kadaně se už jistě počítá se stavbou dvou PST transformátorů, které umožní razantně odříznout českou síť od německých přebytků. Stavbě patrně nic nezabrání, i když Německo proti použití této technologie mělo své námitky.
České uhlí blíže Evropě. A dalším sporům Dvě velké energetické společnosti dospěly ke shodě v dlouho probíhajícím sporu o uhlí. Smlouva by měla český trh s hnědým uhlím sbližovat s evropským trhem s černým uhlím. České odběratele čeká zdražování. OBCHOD ROKU
Světové uhlí Cena uhlí dodávaného v rámci nové smlouvy pro elektrárnu v Počeradech
činí zatím 38,80 Kč/GJ, tedy zhruba stejně, za jakou dnes nakupují české teplárny. A zároveň cena zhruba o osm korun vyšší, než byla pro počeradskou elektrárnu cena dodávek do konce roku 2012. Kontrakt by také mohl znamenat další přibližování české ceny uhlí cenám evropským. Do roku 2023 by se měla cena suroviny v rámci smlouvy postupně dostat na úroveň 65 % ceny černého uhlí na evropských burzách (konkrétně indexu ARA). Po roce 2024 smlouva zajišťuje dodávky uhlí i pro případný nový zdroj v lokalitě Počerady za dvě třetiny ceny ARA.
ARA je označení pro cenu černého energetického uhlí ve velkých evropských přístavech (Amsterdam, Rotterdam a Antverpy). Je to uhlí, které se dováží z Austrálie, Jižní Afriky, Ruska či v poslední době stále výrazněji ze Severní Ameriky. Jeho cena se podle typu pohybuje nad 60 korunami za GJ (futures ARA se pohybují zhruba mezi 90 a 100 dolarů za tunu). Vzhledem k důležitosti uhlí pro německou energetiku je jeho cena spjata s cenou elektřiny v Německu, a tedy potažmo i v ČR. Jak to s cenou bude za několik let, je samozřejmě otázka. Poptávka po uhlí
V první polovině dubna došlo k druhému odvozu vysoko obohaceného vyhořelého jaderného paliva z Ústavu jaderného výzkumu do Ruské federace. Území České republiky opustily veškeré jaderné materiály s obohacením vyšším než 20 %, což je mezinárodně uznávaná hranice mezi tzv. nízkou a vysokou úrovní obohacení. Používaly se naposledy ve výzkumném reaktoru v Řeži, v tomto případě šlo ale již o vyhořelé palivo. Jde o dokončení procesu, který byl zahájen podpisem úmluvy o spolupráci mezi USA a Ruskem při odstraňování vysoce obohaceného paliva ruského původu v roce 1996. Jeho posledním aktem byl odvoz paliva přes území Polska do přístavu v Gdaňsku, odkud lodí putoval přes Baltské a Severní moře do ruského Murmansku. Na základě dohod s USA ho zde převzala ruská strana, která obohacený uran přetvoří na palivové tyče.
Strop pro příspěvky na obnovitelné zdroje
pokračování na straně 3
TRH S UHLÍM
Skupina ČEZ a společnost Czech Coal dospěly ke shodě v dlouho probíhajícím sporu o uhlí. V březnu oznámily uzavření smlouvy o dodávkách 5 milionů tun hnědého uhlí z lomu Vršany, který patř Czech Coal, do Elektrárny Počerady (ČEZ) na dobu až 50 let. Energetický gigant zároveň prodává Elektrárnu Chvaletice dceřiné společnosti Czech Coal za cca čtyři miliardy korun. Transakci musí ještě schválit všechny dohledové orgány.
V Česku už nezbývá žádný vysoce obohacený uran
↑ Uhlí: ceněné a těžko nahraditelné. v Evropě zatím nejspíše klesat nebude, hlavně díky plánovanému německému odchodu od jádra. Na druhou stranu
Vláda chce stanovit maximální výši pro příspěvek na obnovitelné zdroje energie, který platí koneční spotřebitelé. Po jednání s předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenou Vitáskovou to řekl premiér Petr Nečas. Částku nad stanovený strop by měla platit vláda ze státního rozpočtu. Spotřebitelé nyní platí v ceně elektřiny 583 korun z každé spotřebované megawatthodiny na podporu obnovitelných zdrojů. Částka dosud každoročně rostla. Podle Nečase je nutné stanovit maximální výši této částky, která bude platit po delší období, například pět let. Konkrétní výši stropu pro příspěvek na obnovitelné zdroje ale premiér nesdělil, bude ji podle něj třeba teprve propočítat. Nastavení mechanismu by podle Nečase také mělo motivovat kabinet k řešení problému s nadměrnými náklady na obnovitelné zdroje. „Pokud bude vláda výdaje na tento strop platit ze státního rozpočtu, ušije si na sebe bič a bude muset hledat všechny cesty, jak výdaje státního rozpočtu snížit, jak využít například emisní povolenky,“ řekl premiér.
pokračování na straně 2
STRANA 1
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
TRH S UHLÍM
České uhlí blíže Evropě. A dalším sporům pokračování ze strany 1 je možné, že budou klesat ceny dovozu zemního plynu, a ten se stane časem zajímavějším. Svázání ceny černého a hnědého uhlí je ovšem poněkud překvapivým řešením, protože jde de facto o odlišné trhy. V poslední době se například ukazují nevýhody podobného uspořádání v případě cen zemního plynu, který byl i pro dodávky do České republiky svázaný s cenami ropy.
❞
ekonomice se nepochybně dají najít možnosti dalších úspor.
Poptávka po uhlí v Evropě zatím nejspíše klesat nebude, hlavně díky plánovanému německému odchodu od jádra. Na druhou stranu je možné, že budou klesat ceny dovozu zemního plynu, a ten se stane časem zajímavějším. tut energetických informací přišel s číslem přesahujícím sedm milionů tun.
Pouze pro srovnání se současnými poměry v České republice si cenu můžeme porovnat s loňským kontraktem pro dodávky mezi Plzeňskou teplárenskou a Sokolovskou uhelnou. Jde zhruba o desetinu množství, které má být dodáváno do Počerad, tj. 500 tisíc tun ročně po dobu deseti let. Cena byla stanovena na 40 Kč/GJ.
Věčné limity Nejvíce ohroženy jsou v tuto chvíli teplárenské subjekty, které zpravidla nemají dlouhodobé kontrakty o dodávkách uhlí a ve vyjednávání s velkými společnostmi se rovněž cítí pochopitelně znevýhodněné. A také samozřejmě elektrárny, které stojí mimo ČEZ a struktury ovládané Czech Coal nebo jeho bývalými manažery, a nemají zajištěné vlastní uhlí. Ohrožený se pak tedy cítí především holding EPH, který provozuje Elektrárnu Opatovice nad Labem. (Holding se ucházel o koupi Počerad, ale ČEZ vybral Czech Coal.)
Bude pro všechny? Pro tuzemský trh s uhlím bylo ale ve chvíli uzavření kontraktu zajímavější, co smlouva udělá s množstvím dostupné suroviny na trhu. V současné situaci je bilance trhu vyrovnaná (viz tabulka), množí se ovšem obavy, co bude dále. V podstatě ve všech hnědouhelných lomech má do roku 2013 dojít k poklesu těžby. Nejvýraznější měl být pokles právě u lomů Mostecké uhelné, v lomu Vršany mělo dojít k poklesu ze zhruba deseti milionů tun na šest milionů tun. V lomu ČSA dokonce ze čtyř milionů na 2,4 milionu tun. Na trhu by tak s největší pravděpodobností došlo k nedostatku několika milionů tun této suroviny. Velmi krátce po nabytí elektrárny Chvaletice se ovšem náhle odhady těžby z druhého zmíněného lomu zvýšily. Jeden ze spolumajitelů, Jan Dienstl, v rozhovoru pro Mladou Frontu DNES potvrdil, že dodávky
Investice do úspory ovšem vyžadují čas. Přitom, jak ukazuje rošáda z března letošního roku, vývoj na českém energetickém trhu je nesnadno předvídatelný a hrají v něm roli především těžko odhadnutelné manévry několika velkých hráčů. Hrozba nedostatku uhlí daná letošními transakcemi je totiž zcela nepochybně daná spíše obchodní strategií účastníků trhu, nikoliv fyzickým nedostatkem suroviny.
Všechny těžařské subjekty svorně tvrdí, že splní své závazky a nedostatek uhlí na trhu nebude. Navíc lze velmi reálně očekávat další pokles ve spotřebě, protože v české ↑ Kdo najde poklad na konci duhy? Elektrárna Počerady, která byla také předmětem dohody mezi ČEZ a Czech Coal. pro Chvaletice zajistí z dolu ČSA, a současně uvedl: „Obrazně řečeno, celý minulý týden jsme hledali uhlí. V určitých partiích dolu je uhlí odpovídající více než 400 milionům gigajoulů, které jsme schopni vytěžit. Doposud ho nebylo možné těžit, protože to bylo ekonomicky neefektivní. Ale když teď máme vlastní elektrárnu, tak se efektivita hledá mnohem jednodušeji.“ Těžba
na lomu ČSA by se tak v příštím roce měla dokonce zvýšit na necelých pět milionů tun. Ovšem vzhledem k plánovaným poklesům těžby i na jiných provozech, při jednoduchém součtu bilance dodávky a poptávky pro rok 2014 vychází znepokojivý výsledek nedostatku několika milionů tun uhlí. Insti-
Bilance hnědého uhlí v roce 2012 v milionech tun Těžba 2011
46,8
Těžba 2012
43,7
Meziroční snížení těžby Spotřeba 2012
-3,1 44 mil.
Pro vyřešení stávající situace tak nehraje roli pro veřejnost nejožehavější téma uhelné těžby, tedy ekologické limity. Přímá souvislost mezi prolomením limitů a zajištěním dodávek pro teplárny od roku 2013 totiž neexistuje. Prolomení by při pohledu na zásoby nepřineslo ani větší nabídku uhlí na trh, ani by nedokázalo zajistit nižší cenu. Příčina je v tomto případě spíše technická: k uhlí za současnými limity se nedá dostat dřív než v roce 2020. V krátkodobém horizontu tedy rozšiřování těžebního území nic neřeší. Neznamená to, že by o nich těžební společnosti neuvažovaly. Litvínovská uhelná, kterou nyní už nevlastní Czech Coal, ale jeho bývalí manažeři Dienstl a Fohler, se znovu připravuje oslovit obyvatele Dolního Jiřetína, který leží u lomu ČSA, s novou, tentokrát prý ještě zajímavější nabídkou na odkup jejich pozemků a domů v přípravě prolomení limitů směrem právě k této obci. Jde ale spíše o část dlouhodobého procesu, protože situace kolem rozšiřování lomu ČSA je obzvláště složitá a prolomení limitů tu není dobře připra
veno.
Zdroj: Inergin
ZDRAVÍ
Obyvatelé Fukušimy nemají v těle radioaktivitu z havárie Obyvatelům žijícím v blízkosti fukušimské elektrárny se po její havárii dostalo do těl velmi malé, případně žádné množství radioaktivních látek navíc. Tvrdí to profesor Rjúgo Hajano se svým týmem z Tokijské univerzity. JADERNÁ HAVÁRIE
I když zprávy o fukušimské katastrofě oblétly celý svět, její zdravotní dopady na obyvatele Japonska budou podle všeho naštěstí poměrně malé. Jak ukázalo sledování vnitřní kontaminace desítek tisíc obyvatel prefektury Fukušima a sousední prefektury Ibarak vědci z Tokia, drtivá většina z nich neměla vůbec žádné měřitelné množství hledaných umělých radionuklidů, které by mohly pocházet z havárie. V roce 2011 ze zhruba deseti tisíc obyvatel zasažených oblastí u celých 88 procent měřených čítače nezaznamenaly vůbec žádnou přítomnost radioizotopů pocházejících z havárie. V dalším roce byla kontaminace pod měřitelnou úrovní u 99 procent měřených. U zbývajícího jednoho procenta byly naměřené hodnoty nižší, než jsou zdravotní limity. Větší hodnoty, i když ani ty nebyly bezprostředně zdraví nebezpečné, se objevily pouze u čtyř seniorů, kteří intenzivně jedli houby z vlastní kontaminované zahrádky. Studie se zaměřila na sledování přítomnosti radioizotopů Cesia 137 a 134. Vznikají
STRANA 2
téměř výhradně v reaktorech a v současné době tvoří největší část zamoření z havárie (postupně se rozpadnou a převáží vliv jiných radionuklidů) a také se dobře šíří životním prostředím. Jejich identifikace je také snadná, protože tyto radioizotopy vyzařují gama záření, které lehce prostupuje naším tělem. Pokud není přítomno
↑ Letecký snímek elektrárny Fukušima z roku 1975, tedy před zničením. Je vidět hráz a budovy reaktorů blízko mořského pobřeží (vlevo dole).
Cesium, nebudou přítomny ani další radionuklidy z havárie. Výsledky měření odpovídají předchozím výsledkům jiných týmů, především měření vnějšího ozáření v prostředí a jeho zdravotních dopadů. A také odhadům odborníků Světové zdravotnické organizace, podle kterých se Fukušima naštěstí ukázala být podstatně menší katastrofou než Černobyl. Hlavním rozdílem byl nižší únik radioaktivity, včasná evakuace většiny obyvatel a otevřená informovanost. Svým dílem přispělo i to, že japonské orgány velmi podrobně dohlížely na prodej potravin a vyřazovaly všechny kontaminované výrobky. Znovu se tak potvrzuje celkem zjevná skutečnost, že bohatší a lépe fungující státy se s podobnými situacemi vyrovnávají lépe. K lepšímu výsledku tedy přispěly lepší ekonomické možnosti Japonska, lepší možnosti dodávek potravin z oblastí, do kterých se radioaktivní spad nedostal, a také větší možnosti zdravotníků. V případě Černoby-
lu pravidelný a zevrubný program sledování radioaktivity v tělech obyvatel neprobíhal.
Do rýže ne Tato a další studie jsou také podkladem pro rozhodování úřadů o dalším postupu. Bez podobných informací by těžko povolily návrat obyvatel do okolí elektrárny, kde se má život postupně normalizovat. V letošním roce byly otevřeny všechny evakuované samosprávní celky (bylo jich celkem 11). Samozřejmě, v okolí jsou stále silně kontaminované oblasti, které vyžadují důkladnou dekontaminaci a které zůstanou uzavřeny ještě řadu let, ale většina území už je v podstatě otevřena. (Pro ilustraci: během května také došlo k otevření první pláže ve fukušimské provincii, i když uzavření pobřeží jde spíše na vrub tsunami než fukušimské havárie.) Nejde ale pouze o otevření, oblasti musí začít fungovat i jinak, například pro produkci potravin. Jak se naštěstí ukázalo při
pokusných osevech, je možné v oblasti pěstovat plodiny, které splňují všechny požadavky na zdravotní limity, a v málo zasažených oblastech se tak zemědělská výroba může rozběhnout, byť samozřejmě za velmi přísného dohledu. (Zatím nezodpovězenou otázkou ovšem je, jaký k těmto potravinám budou mít přístup spotřebitelé.) Obnovení pěstování rýže a dalších plodin by mělo urychlit návrat obyvatel do oblasti, což by mohlo výrazně přispět ke zmírnění dopadů havárie. Jak se totiž ukázalo i v Černobylu, sociální dopady jaderné havárie mohou být horší než přímé následky zdravotní. Proto je v současnosti prioritou japonských úřadů zajistit pro obyvatele vracející se do oblasti pracovní místa a obnovit infrastrukturu. V průmyslové zóně od Fukušimy nepříliš vzdáleného města Naraha se tak například mají vybudovat výzkumné ústavy a podniky pro vývoj a produkci robotů a dalších zařízení, která jsou potřeba pro dekontaminaci a likvidaci havarovaných bloků.
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
léto | 2013
TRH S ELEKTŘINOU
Horké „německé léto“ na obzoru pokračování ze strany 1 Náměstek ministra průmyslu Pavel Šolc pro server Česká pozice potvrdil, že ministerstvo nebude plánu ČEPS nijak bránit: „Z hlediska energetiky není důvod to neschválit. Žádné jiné rovnocenné řešení není k dispozici. Polsko-německá smlouva o virtuálním phase shifteru se ukázala jako nefunkční a Polsko již tendr na transformátor vyhlásilo.“ (Polsko zkoušelo na hranicích „virtuální transformátor“, který měl umožnit přeteky elektřiny z Německa vyrovnávat bez instalace fázových transformátorů, ale neosvědčil se.) Výše zakázky se bude pohybovat kolem dvou miliard korun a transformátory by měly být hotovy někdy v roce 2017. Budeme až za Polskem, které zřejmě své PTS transformátory bude mít připravené. Nebude už v té době pozdě, co bude do té doby, napadne asi každého?
Ještě chvíle Je to možné. Na druhou stranu, v současné situaci je vážné ohrožení sítě možné, ale
spíše nepravděpodobné. Německá přenosová soustava zatím pracuje s jistou rezervou, která by měla umožnit klidný provoz. Když už ne z hlediska energetiků, tak alespoň z hlediska odběratelů. Ale to nemusí trvat dlouho. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že v případě předpokládaného pokračujícího boomu obnovitelných zdrojů by systémové rezervy německé přenosové soustavy mohly být vyčerpány už v roce 2015. A i když to není úplně nová informace, podobné odhady se objevovaly už předtím i od dalších zainteresovaných stran, řešení této situace stále není. Německé vedení v severojižním směru je nedostatečné a jeho rozvoj pokračuje pomalu. Elektřina se tak z větrných parků u Severního moře hůře dostává ke spotřebitelům v Porúří či přečerpávacím elektrárnám v Alpách. Zajímavou alternativou je rozvoj stávajících přenosových kapacit směrem na sever, včetně podmořského vedení Nord.Link, který by přímo spojoval německou a norskou síť. Ale i tento projekt vyžaduje čas. Mělo se by jednat o stejnosměrné vedení
❞ Pokud bude Česku hrozit kolaps elektrické přenosové soustavy kvůli náhlému přílivu elektřiny z Německa, nejpravděpodobněji z německých větrných elektráren, má firma ČEPS svolení zcela oddělit Českou republiku od středoevropské sítě. o přenosové kapacitě 1400 MW, které tedy zlepší „propustnost“ německé přenosové sítě směrem na sever cca o 50 procent, a mohlo by tedy výrazně ulevit i české síti. V květnu 2013 byla vybrána trasa pro první z kabelů (měl být jen jeden, nově se totiž začíná mluvit i o druhém). Projekt za cca 1,5 až 2 miliardy eur by měl však být hotov zřejmě až v roce 2018.
Volby, voliči a proud Když se ale letošní rok opravdu obejde bez black-outu, jak je nejpravděpodobnější,
Přebytek výroby vzniklý v Německu 24. 3. kvůli chybám v odhadech a předpovědích
Chybný odhad spotřeby Chybný odhad u větrných elektráren Chybný odhad u fotovoltaických elektráren
mohl by být velmi „černý“ pro obnovitelné zdroje z důvodů ekonomických a potažmo politických. V posledních letech roste cena elektřiny pro spotřebitele v Německu právě kvůli dotacím do obnovitelných zdrojů extrémně rychle. Dnes už je téměř dvakrát větší než v Česku nebo ve Francii. Podle statistik Eurostatu byla v roce 2012 cena v Německu pro maloodběratele, tedy domácnosti a malé podniky 0,26 EUR/ /kWh, v České republice 0,15 EUR/kWh a ve Francii 0,141 EUR/kWh. V případě podniků není rozdíl takový: v Německu byla průměrná cena pro průmysl 0,128 EUR/ /kWh, v České republice 0,104 EUR/kWh, ve Francii 0,097 EUR/kWh. Ale byť Německo zatím úspěšně chrání svůj průmysl před dopady zdražování energie, drobní spotřebitelé (tedy voliči) už s tímto uspořádáním přestávají být spokojeni. Mezinárodní agentura pro energii proto v květnu doporučila, aby se federální německá vláda pokusila najít nějaké spravedlivější (potažmo politicky únosné) řešení současné situace při rozdělování nákladů na změnu německé energetiky. Vláda by také měla ve spolupráci se všemi zainteresovanými stranami posoudit, jak stávající uspořádání trhu umožňuje financování ekonomicky realizovatelných investic do nové generace flexibilních plynových zdrojů. Ty jsou z hlediska dodržování německých klimatických cílů nejvhodnější a provozně nejčistší z fosilních paliv, ale plyn je v evropských podmínkách jednoduše příliš drahý. V dosavadním průběhu „Energiewende“ roli plynu jako hlavního zdroje nahrazuje uhlí.
Zdroj: Johannes Mayer, Fraunhofer Institute for Solar Energy Systems.
❯ POHRANIČNÍ OCHRANA Transformátor s regulací fáze je zařízení, které prostřednictvím změny fázového úhlu umožňuje regulovat toky elektřiny ve vedení, ve kterém je instalován. Elektřina proudí cestou nejmenšího odporu, a přesouvá tak část toků na okolní, méně zatížená vedení. Nadbytečný proud z německých elektráren by po jeho instalaci musela přenášet německá přenosová síť. Transformátor PST je běžná součást přenosových soustav. Používá se pro regulaci zatížení sítě v Belgii, Nizozemsku, Rakousku, Francii, Slovinsku či v Itálii.
Možná to bylo zbytečné doporučení: v září čekají zemi federální volby a ceny elektřiny jsou důležitým tématem už teď, vláda to dobře ví a pokouší se veřejnost uklidnit, jak je to jen možné. Byť se ani opoziční strany nepokusí zřejmě oficiálně zpochybnit „Energiewende“ jako takovou, vysoké ceny elektřiny kancléřce Merkelové a jejím spojencům nepochybně uškodí. S rostoucí nepopularitou drahé elektřiny v Německu je zatím největší naděje, že se tempo růstu obnovitelných zdrojů v Německu v příštích letech může zpomalit a region získá více času, aby současnou neuspokojivou situaci a hrozící potíže vyřešil. Bylo by to záhodno, situace začíná být
opravdu příliš vážná.
BŘIDLICOVÝ PLYN
Anglie sází na americký plyn Jedna z největších britských energetických společností uzavřela dohodu o dodávkách plynu z břidlic. David Cameron tento krok označil jako správný směr k energetické bezpečnosti Británie. LNG
Téměř dva miliony britských domácností budou do pěti let vytápěny plynem z břidlic dováženým ze Spojených států. První kontrakt tohoto druhu v Evropě je výsledkem dohody mezi britskou energetickou společností Centrica a americkým poskytovatelem zkapalněného zemního plynu (LNG), společností Cheniere. Energetická společnost Centrica, největší britská plynárenská společnost, bude nakupovat LNG a převádět ho zpátky do původního plynného stavu a distribuovat ho britským zákazníkům. Premiér Cameron dohodu komentoval jako předzvěst britské energetické bezpečnosti. Diverzifikace energetického mixu podle něj britským spotřebitelům poskytne nový dlouhodobý, bezpečný a cenově dostupný zdroj paliva. Evropský komisař pro energetiku vyslovil podporu břidlicovému plynu,
vrcholu během příštích dvou až tří let, po tomto období bude následovat prudký pokles. Tuto domněnku posiluje dnes nízká cena plynu, která je zřejmě pod hranicí rentability pro většinu producentů.
Plyn se nezastaví
↑ Loď Galea na přepravu zkapalněného zemního plynu. Zdroj: Wikipedia a to zejména z bezpečnostních důvodů. V USA je nekonvenční těžba zemního plynu, především právě jeho těžba hydraulickým štěpením z břidlic, považována za
odrazový můstek k nízkouhlíkové ekonomice. Někteří odborníci však upozorňují, že boom těžby břidlicového plynu bude mít v USA jen krátké trvání a výroba dosáhne
Z čistě geologického hlediska je zemní plyn hojnější než ropa, která vyžaduje ke svému vzniku specifičtější podmínky. Navíc americký břidlicový plyn není nejlevnější na světě. V zemích Blízkého východu jsou předpoklady pro těžbu této suroviny za menších nákladů než v USA, a to možná až o polovinu. (Byť k přesným údajům je samozřejmě velmi těžké se dostat.) Na rozdíl od USA také vývoz nepodléhá tak přísným omezením ze strany vlády. Rychlý je i rozvoj těžby v asijském prosto-
ru. Jedná se jak o těžbu konvenčních ložisek, například v australských vodách, tak nekonvenční těžby, především břidlicového plynu. S ním například do budoucna počítá i Čína. Její zásoby by totiž podle dosavadních odhadů mohly být enormní a umožnit zemi pomoci při snížení závislosti na (domácím) uhlí i jiných palivech z dovozu. V Evropě ohledně břidlic panuje nejistota. Podle mnoha odborníků se rozmach těžby zdá být nepravděpodobný. Důvody jsou politické, ale také například nedostatek vrtacích souprav a plynové infrastruktury, silnější ekologické regulace, jiná geologie i geografická poloha. Nedávná studie KPMG, která se soustředila na podobné investice v tomto sektoru, ukázala, že výrobní náklady by v Evropě byly až o 40 % vyšší, než je tomu v USA.
STRANA 3
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
MALÉ REAKTORY
Může se jaderná energie zmenšit? Výrobci jaderných reaktorů se obracejí k segmentu malých zdrojů. Reaktory o výkonu od několika megawattů jsou určeny v první řadě pro izolované obydlené oblasti, postupně snad i třeba jako náhrada stále dražších velkých jaderných bloků. BUDOUCNOST JÁDRA
Podle představy drtivé většiny výrobců by se měly vyrábět sériovým způsobem na jedné ústřední lince výrobce, odkud by se pak hotové reaktory měly dovážet na místo už připravené k provozu, někdy včetně paliva.
Bezpečnost levněji Všem SMR reaktorům by měla být společná jedna výhoda: cena. Měly by být levnější než velké atomové elektrárny, které představují nesmírně kapitálově náročnou záležitost i pro velké firmy na energetickém trhu. (Připomeňme, že nové dva reaktory v Temelíně budou stát zřejmě okolo tří set miliard, a to jde „jen“ o dostavbu staré elektrárny, ne o stavbu nové.)
↑ Hala firmy Babcock & Wilcox ve Virginii, kde běží prototyp jejího jaderného reaktoru mPower. Vzhledem k nižšímu výkonu se obejde bez klasické chladicí věže velkých elektráren. Doby, kdy byla oblíbena, má jaderná energetika už půl století za sebou. V prvních desetiletích po válce se o ní mluvilo téměř výhradně v dobrém. Stavěly se první elektrárny a objevovaly se i další neuvěřitelné plány: třeba na atomová letadla a auta či malé reaktory pro každé město. Ani jeden se nerealizoval. Letadla udržela na rýsovacích prknech konstruktérů skutečnost, že stínění pro posádku by letadlo neúnosně zatížilo, a tak by se sice tyto dopravní prostředky mohly pohybovat dlouho, ale bez lidí. Malé jaderné reaktory se zase dostaly jenom do vojenských zařízení. Hlavně proto, že vojáci je jako jediní dokázali uhlídat a byli ochotni zaplatit ohromné částky za vývoj těchto unikátních zařízení.
❯ NÁZOR EXPERTA: Ing. Miloň Vojnar ředitel společnosti Lumius, spol. s r.o.
❞ Potenciální trh by pro plovoucí reaktory existovat mohl. Podle studie z roku 2010 existuje 170 ostrovních komunit s počtem obyvatel přesahujícím 100 tisíc. Přesto je mezi těmito dvěma technologiemi rozdíl. Atomová letadla jsou z principu špatný nápad, malé jaderné zdroje nikoliv: o malých reaktorech se začíná opět mluvit. Po fukušimské nehodě, kvůli které se běžné reaktory díky dalším bezpečnostním opatřením ještě prodražily, čím dál hlasitěji. Zatím jsou v podstatě všechny jen na papíře, ale zato těchto projektů jsou po celém světě doslova desítky. Proběhne tak dlouho ohlašovaná jaderná renesance nakonec „v malém“?
– „střední a malé reaktory“. (Stejná zkratka SMR také v anglicky psané literatuře znamená někdy „malé modulární reaktory“, ale název popisuje prakticky stejnou skupinu zařízení.) Stejně různorodé jako jejich výkony je i jejich technická podoba. Nejčastěji se mezi nimi objevují reaktory stejného typu, které dnes slouží ve velkých elektrárnách, tzv. tlakovodní. Tato technologie je nejlépe známá, a to nejen výrobcům, ale i regulátorům. A to i v malém měřítku, protože tlakovodní reaktory se používají také v sou-
časných ponorkách či letadlových lodích. (I když vojenské a civilní reaktory jsou v návrzích velmi odlišné, protože u těch druhých v podstatě nejde o cenu.) Představují nejmenší technické, regulační a investiční riziko, a pokud dojde k rozšíření SMR technologie, budou se zřejmě využívat jako první. Kromě nich se ale objevují i návrhy na reaktory chlazené plynem či tekutým kovem. Každá z těchto technologií má své výhody a nevýhody. (Představu o hlavní směrech vývoje vám poskytne pohled do tabulky.) Zvenčí jsou si velmi podobné. Návrháři si je většinou představují jako malé monoblokové „kontejnery“. V jediném pevném obalu, který slouží jako bezpečnostní prvek proti vnitřnímu poškození reaktoru, stejně tak jako proti průniku zvenčí, jsou soustředěny všechny důležité součásti reaktoru. Vně je především turbína poháněná párou ohřátou teplem z reaktoru. Stejně jako u větších typů pára samozřejmě neprochází přímo aktivní zónou, a tak není radioaktivní. Zvenčí vypadají jako velké válce o průměru několika metrů a výšce od několika metrů až zhruba ke 30 metrům.
Bohatá přehlídka Můj osobní názor na jadernou energii je ve všech směrech pozitivní, řadím ji mezi nejperspektivnější zdroje. Elektřina vyrobená z jádra je podle mne jednou z nejekologičtějších, a to za přijatelných ekonomických podmínek. V době, kdy se energetika čím dál více ubírá směrem k decentralizaci zdrojů, získávají projekty modulárních reaktorů na svém významu a může jim patřit blízká budoucnost. Představují ekologické zdroje, které neprodukují emise a dokáží bezpečně zásobit elektřinou i teplem dané lokality. Z pohledu České republiky jsou pak dalším pozitivním faktorem zásoby uranu na našem území. Případné nové jaderné projekty tedy posílí energetickou nezávislost naší země na okolních státech.
STRANA 4
Stejně jako před půl stoletím se malá jaderná zařízení objevují v různých podobách a velikostech. V podstatě tak můžeme shrnout reaktory od výkonu několik megawattů (tj. několika větších dieselových agregátů) až po několik set megawattů, tedy několika desítek procent dnešních reaktorů. Správně bychom měli mluvit o malých a středních reaktorech. „Malé reaktory“ jsou podle mezinárodně uznávaného označení všechny reaktory s elektrickým výkonem méně než 300 MW, „střední“ od 300 do 700 MW. S vyšším výkonem jsou „velké“. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii se pro reaktory obou kategorií dohromady používá zkratka SMR (Small and Medium Reactors). Použít se dá i v češtině, pouze v obráceném pořadí
SMR technologie by měla být méně finančně náročná především díky snížení nákladů na dnes velmi rozsáhlá bezpečnostní opatření. Ta v podstatě tvoří hlavní díl ceny dnešních reaktorů, což není hodnocení jejich užitečnosti či zbytečnosti, ale konstatování faktu. Tyto menší reaktory jsou většinou navrženy pro technologie, které by se bez části těchto opatření měly obejít, nebo je už používají. Můžeme si mezi současnými reaktory vybrat příklad: vezměme si třeba ruský projekt SVBR-100, který je pro nás zajímavý tím, že by se na jeho případné sériové výrobě mělo podílet několik českých firem. Jak napovídá číslovka v názvu, jde o reaktor s elektrickým výkonem 100 MW. Technicky je odvozený od reaktorů na jaderných ponorkách, konkrétně rychlých stíhacích třídy Alfa. Jde o z dnešního hlediska dosti netradiční typ, tzv. reaktor na rychlých neutronech, ve kterém místo vody v aktivní zóně reaktoru koluje roztavený kov, konkrétně směs dvou prvků: olova a bizmutu (někdy se používá i název vizmut). Díky zkušenostem získaným na ponorkách jsou ale s touto technologií poměrně slušné provozní zkušenosti. Výrobce mluví o zhruba 80 reaktor/rocích. Tato směs nese teplo lépe než voda a v reaktoru na rozdíl od ní nemusí být natlakovaná, ale téměř při běžném atmosférickém tlaku. V tlakovodních reaktorech má voda tlak zhruba 150krát větší než je atmosférický, takže každé narušení obalu je katastrofální. Reaktor, jehož první prototyp by měl být hotov v roce 2017, je také z podstaty (inheritně) bezpečný a nemůže u něho dojít k samovolnému rozšíření jaderné reakce (to mezi navrhovanými SMR zařízeními ale není nic výjimečného, naopak jde o standard). Vnější bezpečnost by mělo zaručovat i to, že jde o jeden veliký monoblok, který lze na místo montáže dopravit vcelku.
Reaktor v pustině Vyšší bezpečnost i velikost reaktorů má také jaderné technologii umožnit proniknout do podmínek, kde velké jaderné reaktory nedávají smysl. Nejslibnějšími odbytišti jsou všechny obydlené a přitom izolované oblasti, které vyžadují nové zdroje energie pro svůj hospodářský rozvoj. ↑ Schéma uložení dvou malých jaderných reaktorů mPower. Samotné aktivní zóny jsou ve válcích v pravé a levé části obrázku, uložené pod zemí v betonové konstrukci obklopené vodou, která stíní radiaci. Uprostřed je bazén pro vyhořelé palivo. To se u některých jiných typů ukládá přímo v nádobě reaktoru. Zdroj: Babcock & Wilcox
Z let jaderného boomu v poválečných létech máme k dispozici i dnes stále funkční příklady. Třeba nejmenší a zároveň nej-
léto | 2013
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
❞
↑ Návrh rychlého jaderného reaktoru SVBR-100, na kterém se mají podílet i české firmy. severnější jaderná elektrárna vůbec, v ruském Bilibinu. Plány vznikly v 60. letech a měly dodávat energii pro blízké město a těžbu zlata v Magadanské oblasti. Má čtyři malé bloky z let 1974 až 1977, které od té doby vyrábějí každý zhruba 11 MW elektrické energie a také páru pro místní systém ústředního topení. Jde o zmenšené verze reaktoru RMBK (lehkou vodou chlazený reaktor s grafitem jako moderátorem jaderné reakce), který nechvalně proslul v Černobylu. V Bilibinu systém pracoval bez větších problémů, ale v posledních letech se přece jen projevuje stáří systému a přibývá neplánovaných odstávek. Definitivní odstávka reaktorů by měla začít roku 2016. Na první pohled je unikátnost zařízení poněkud překvapivá. Jeho provoz v oblasti věčně zmrzlé půdy je alespoň podle ruských údajů mnohem levnější než dovoz fosilních paliv na místo. Ještě nedávno se zdálo, že jeho první moderní příbuzný najde své místo v podobných podmínkách, jen o něco západněji: na Aljašce. Ale brzy se ukázalo, v čem je hlavní problém malých jaderných reaktorů.
Japonci míří na sever Japonská firma Toshiba plánovala v tomto severoamerickém státě postavit malý reaktor, označovaný jako 4S. V podstatě jde znovu o velký kontejner, který výrobce zaveze na místo, zabetonuje do podzemní kaverny, zajistí proti cizímu zásahu a pak nechá pracovat. V případě 4S se jedná o malý reaktor o výkonu zhruba 10 MW (přesněji řečeno vyrábí asi 30 MW tepla, z nichž turbína využije třetinu na výrobu elektřiny). Tento typ je ještě jiný, je chlazený kapalným sodíkem a podle plánů konstruktérů má pracovat zhruba 30 let bez výměny paliva a zásahu personálu. Vyhořelé palivo se bude skladovat přímo v obalu reaktoru. (I to je snížení bezpečnostních nároků, manipulace s vyhořelým palivem je drahá a nebezpečná.)
Nejčastěji se mezi návrhy malých reaktorů objevují reaktory stejného typu, které dnes slouží ve velkých elektrárnách, tzv. tlakovodní. Reaktor měl stát v aljašském městečku Gallen a měl začít podle původních plánů fungovat někdy v roce 2012 nebo 2013. Aljaška by byla opravdu vhodná laboratoř. I ve velkém městě Fairbanks stojí kvůli dovozu fosilních paliv kilowatthodina silové elektřiny kolem čtyř korun, tedy téměř čtyřikrát tolik co u nás. Na odlehlejších místech je samozřejmě ještě dražší. I přes tuto ekonomicky příznivou situaci však projekt zkolaboval. Místní samospráva plány podpořila, ale ty se nakonec zarazily na regulačních a bezpečnostních požadavcích (ty koneckonců prodražují i novou generaci velkých elektráren o desítky procent proti jejím předchůdcům). Schválení typu do provozu, výběr, příprava a schválení místa pro stavbu jaderného reaktoru by stály v tomto případě desítky milionů dolarů. Projekt tak s absolutní jistotou odsuzují k ekonomickému neúspěchu. Podobné výdaje mohou být únosné v případě velké jaderné elektrárny, ale ta by na Aljašce nenašla dost zákazníků.
I na vlnách Úplně nový trh chce jaderné energetice otevřít nápad původem z Ruska. Rusko už několik let pracuje na stavbě prototypu malého plovoucího zařízení, které by mělo stačit na zásobování odříznutých oblastí. Nese název Akademik Lomonosov po zakladateli ruské moderní vědy Michajlovi Lomonosovi, jenž žil v 18. století. Jde o plavidlo bez vlastního pohonu o délce 140 metrů a šířce 30 metrů. Hotová loď by měla mít výtlak cca 21 000 tun, takže je to dosti bachratý cvalík: jen o cca 20 metrů kratší křižník Aurora měl výtlak zhruba třetinový. Plavidlo mělo být vybaveno dvěma tlakovodními reaktory KLT-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MW. Jde o upravenou verzi reaktorů, které se dnes používají v ponorkách a ledoborcích. Zřejmě však dojde k jejich náhradě za výkonnější typ, ale zcela jasně rozhodnuto zatím není.
↑ Představa o podobě ruského plovoucího reaktoru. Zdroj: Rosatom Životnost jaderného reaktoru by měla představovat tři dvanáctileté cykly, celkem tedy 36 let, s tím, že výměna paliva bude probíhat každé čtyři roky. Vyhořelé palivo bude skladováno po celou dobu ve vnitřním prostoru plavidla, které bude vždy na jeho konci odtaženo do bezpečného doku, kde dojde k výměně paliva, kontrole a údržbě. I tyto pravidelné odstávky jsou důvodem, proč řada analytiků o výhodnosti tohoto modelu pochybuje.
Seznam projektů malých a středních reaktorů Výkon v MW (elektrický)
Typ
35
PWR
VK-300
300
BWR
Atomenergoproekt, Rusko
CAREM
27-100
PWR
CNEA & INVAP, Argentina
Název KLT-40S
IRIS Westinghouse SMR mPower
OKBM, Rusko
100-335
PWR
Westinghouse-led, international
200
PWR
Westinghouse, USA
150-180
PWR
Babcock & Wilcox + Bechtel, USA
Je určený například do oblastí s nedotčenými zásobami nerostných surovin, s jejichž rozvojem země se státním rozpočtem závislým na vývozu ropy a plynu počítá. „Je naprosto jasné, že práce nebo těžba v Severním ledovém oceánu není možná bez toho, abychom měli nějaký plovoucí autonomní zdroj energie,“ řekl k tomu nedávno při návštěvě Prahy Vjačeslav Peršukov, náměstek pro vývoj ruské společnosti Rosatom, která staví jaderná zařízení.
SMR-160
160
PWR
Holtec, USA
SMART
100
PWR
KAERI, Jižní Korea
NuScale
45
PWR
NuScale Power + Fluor, USA
ACP100
100
PWR
CNNC & Guodian, Čína
HTR-PM
2x 105
HTR
INET & Huaneng, Čína
Projekt zatím provázejí typicky ruské odklady a potíže, zatím je v podstatě hotový jen holý trup. Ovšem zcela odepsaný ještě není. V dubnu ruská státem vlastněná společnost Rosatom oznámila, že konsorcium čínských společností vyjádřilo zájem o společnou sériovou výrobu menších plovoucích reaktorů. Číňané rádi využili mobilní jaderné bloky pro zásobování vrtných zařízení v oblastech šelfové těžby ropy a plynu při čínském pobřeží. Čínská situace je sice méně klimaticky náročná, ale i tato země počítá do budoucna s rychlým rozvojem svých surovinových zdrojů. Plovoucí reaktory by podle zveřejněných zpráv rádi využili pro zásobování vrtných zařízení v oblastech šelfové těžby ropy a plynu při čínském pobřeží. Nabídka se zdá být logická, má ovšem svá úskalí. Za prvé je zatím velmi předběžná. Například neznáme jméno čínského zájemce
↑ Zajímavý projekt zvažuje francouzský jaderný průmysl. Jde ani ne tak o plovoucí, jako spíše ponorný reaktor. Zařízení nazývané zatím FlexBlue by po dopravení na místo mělo být uloženo na mořském dně a dodávat energii pomocí podmořských kabelů. Má mít několikanásobně jištěný a velmi silný trup, délku cca 100 metrů, hmotnost přibližně 12 000 tun a výkon 50 až 250 MWe. I když umístění pod hladinou by jistě zvyšovalo bezpečnost před proniknutím nežádoucích osob k jadernému materiálu, komplikace spojené se sníženou schopností obsluhy a provozovatele zasáhnout u reaktoru v případě komplikací za tuto a další výhody nejspíše nebudou stát.
EM2
240
HTR
General Atomics (USA)
SC-HTGR (Antares)
250
HTR
Areva
BREST
300
FNR
RDIPE, Rusko
100
FNR
AKME-engineering (Rosatom/En+), Rusko
Gen4 module
25
FNR
Gen4 (Hyperion), USA
Prism
311
FNR
GE-Hitachi, USA
SVBR-100
Typ: PWR – tlakovodní reaktory; HTR – vysokoteplotní reaktor chlazený plynem; FNR – reaktor na rychlých neutronech
o spolupráci ani předpokládaný objem investice. Na druhou stranu, potenciální trh pro plovoucí reaktory tu je. Podle studie z roku 2010 existuje 170 ostrovních komunit s počtem obyvatel přesahujícím 100 tisíc. Odhaduje se, že 30 % těchto společenství je kvůli vysokým nákladům na výrobu elektřiny závislých na státních dotacích a jaderná energie by v těchto podmínkách mohla být tedy konkurenceschopná.
Za státní Náročnost zavádění SMR technologií si uvědomují nejen výrobci. Americké ministerstvo energetiky v loňském roce vyhlásilo soutěž o dotaci na podporu přechodu malých reaktorů do praxe. Jde maximálně o zhruba 200 milionů dolarů na náklady spojené s udělením licence a zaváděním takového zařízení do praxe. Vítězem prvního kola se stal reaktor mPower od firmy Babcock & Wilcox. Reaktor by měl výkon zhruba kolem 150 MW (udává se různě, 125 až 180 MW). Většina systémů, včetně parogenerátoru, má být umístěna v jediném velkém kontejneru o průměru necelých pěti metrů a výšce 23 metrů. Ten by měl být celý umístěný pod zemí pod vrstvou betonu, což hodně usnadní a zlevní ostrahu. Design by měl být poměrně jednoduchý a k obsluze by mohli snad stačit jen dva operátoři na každé směně.
Z technického hlediska jde o klasický tlakovodní reaktor, patřící do tzv. generace III+ (tedy zhruba podobný, jako jsou a byli všichni uchazeči o Temelín). Pravidla soutěže ani v podstatě nedovolovala přihlášení jiných typů reaktorů. Jaderný dohled USA také nemá zkušenosti s jinými typy civilních reaktorů, a tak není divu, že tento typ považuje za nejlepší výchozí krok. Společnosti i ministerstvo doufají, že letos dojde ke schválení návrhu a bude možné zažádat o povolení ke stavbě prvního podobného zařízení ve státě Tennessee. První jednotky by mohly podle (optimistického) odhadu začít pracovat v roce 2022. Ale tato omezená státní podpora těžko zajistí reaktorům to nejdůležitější: dostatečný objem objednávek. Aby se výroba mohla opravdu vyplatit, bylo by nutné zajistit objednávky desítek kusů reaktorů jednotlivých typů. Pro ilustraci, u typu SVBR se předpokládá, že by bylo zapotřebí objednávky na několik desítek, nejlépe až stovku kusů. A u dalších typů to není jiné. S náběhem výroby by bylo například zapotřebí zahájit těžbu bizmutu ve velkém měřítku. (Geologicky je prvek dostupný, ale dnes pro něj v podstatě není odbyt.) V době nedostatku veřejné důvěry v atomovou energii právě to bude ale nejtěžší. Jedinou nadějí technologie SMR je přesvědčit státní dohled a veřejnost, že nabízí bezpečnou a dostatečně levnou alternativu ke stávajícím jaderným elektrárnám.
STRANA 5
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
SLOVENSKO
Slnečné elektrárne sa zmenšia Od 1. júla sa na Slovensku sprísňujú podmienky pre podnikanie v odbore obnoviteľných energií, predovšetkým fotovoltaiky. Začnú platiť ďalšie ustanovenia novely o obnoviteľných zdrojoch energie. FOTOVOLTAIKA
Podľa slovenského regulátora boli na konci minulého roka v Slovenskej republike nainštalované fotovoltaické panely s celkovým výkonom 543 MW v 1633 zariadeniach. Číslo nebolo úplne presné, pretože stále prebiehajú šetrenia niektorých prevádzkovateľov, ale momentálne je na Slovensku nainštalovaný zhruba štyrikrát menší výkon vo fotovoltaike než v ČR, a teda aj približne dvakrát menší nainšta-
lovaný výkon na hlavu. (V ČR bolo v marci 2013 v prevádzke 2072 MW v 21 925 prevádzkach.) Mohlo by sa zdať, že Slovensko môže byť so súčasným stavom viacmenej „spokojné“, čiastočne preto, že zvládne situáciu lepšie než mnohé okolité štáty. I tak však SR pristúpi k ďalším úpravám legislatívy solárnej energetiky.
V januári schválil slovenský parlament zákon, ktorý napríklad zvýšil možnosť regulátora nastavovať výšku podpory. Väčšina ustanovení začala platiť od apríla 2013, platnosť niekoľkých z nich však bola obmedzená až od 1. júla 2013. Najdôležitejšie je ďalšie obmedzenie veľkosti fotovoltaických elektrární. Aby niektorá z nich dosiahla na finančnú podporu od
❞ Slovenské ministerstvo v návrhu novej Energetickej koncepcie uvádza, že podpora výkupu elektriny z OZE by mala byť zrušená v roku 2020. štátu, nesmie mať vyšší maximálny výkon než 30 kW, namiesto doteraz platných 100 kW. Slovensko sa dotiahlo na českú legislatívu, ktorá obmedzuje výkon dotovaných FVE na rovnakú hranicu. (Hoci ju v ČR niektorí prevádzkovatelia obchádzajú inštaláciou niekoľkých zdrojov v jednom areáli či dokonca údajne i na jednej streche.) Výška podpory pre elektrinu vyrobenú v solárnych elektrárňach by sa nemenila. V prípade priameho výkupu je cena 119,11 €/MWh. V roku 2012 bola 194,5 €/MWh a slnečné elektrárne postavené do roku 2010 získali nárok až na 430 €/MWh. Garantovaná výkupná cena v priebehu dvoch rokov spadla takmer o tri štvrtiny.
Net-metering?
↑ Veľkým solárnym parkom na Slovensku odzvonilo.
Vývoj dotácií pre FVE elektrárne na Slovensku v posledných rokoch Dátum uvedenia do prevádzky
Výška dotácie (EUR/MWh)
Ďalšie poznámky
2010
430,72
Pre elektrárne s výkonom nad 100 kW 425,12 EUR/MWh.
1. 1.-30. 6. 2011
387,65
Cena je do 100 kW. Nad 100 kW bola dotácia 382,61 EUR/MWh.
1. 7.-31. 12. 2011
259,17
Len pre elektrárne do 100 kW umiestnené na streche.
2012
194,54
Len do 100 kW a umiestnené na budove.
2013
119,11
Do konca júna pre prevádzky s výkonom do 100 kW na strechách. Od 1. júla len do 30 kW, tiež na strechách.
V ďalších rokoch bude podobný trend, podpora sa bude ďalej upravovať, hoci „český model“ úplného zrušenia podpory pre FVE sa v roku 2014 pravdepodobne realizovať nebude. Slovenské ministerstvo v tohtoročnom návrhu Energetickej koncepcie uvádza, že podpora výkupu elektriny z OZE by sa mala úplne zrušiť v roku 2020. Zaujímavou myšlienkou, o ktorej sa na Slovensku už dlhší čas hovorí, a ktorá by mohla byť realizovaná od roku 2014, je zavedenie metódy tzv. Net-metering. Je navrhovaný pre malé zdroje do výkonu 10 kW, teda v podstate pre domové inštalácie. Net-metering je „účtovná“ metóda, ktorá na
pohľad vyniká jednoduchosťou. Meracie zariadenie zaznamenáva tok elektriny v oboch smeroch: do objektu i z neho. Za určité obdobie, spravidla raz za rok, sa bilancia elektriny medzi prevádzkovateľom malej FVE a distribútorom spočíta. Účtovanie môže prebiehať rôznymi spôsobmi, na Slovensku sa však zatiaľ debatuje o spôsobe, podľa ktorého by sa cena odobranej a dodávanej elektriny účtovala v pomere 1:1. Domácnosť zaplatí za odobranú energiu čiastku zníženú o hodnotu energie dodanej do siete. Ak domácnosť vyrobí a do siete pošle viac elektriny, než koľko odoberie, nedostane nič navyše. Tento model podpory je elegantný v tom, že odstraňuje jeden zo zásadných problémov malých fotovoltaických elektrární: nerovnováhu výroby a spotreby. Rozvodná sieť predstavuje „virtuálny akumulátor“, kam si prevádzkovateľ fotovoltaickej elektrárne ukladá prebytočnú elektrinu a odkiaľ si ju zase v prípade potreby vezme. Návrh zatiaľ nemá jednoznačnú politickú podporu, takže jeho prijatie je momentálne nepravdepodobné. V hre je však ešte možná finančná podpora tohto projektu z Európskej únie, ktorú by Slovensko rado získalo, a tak nie je úplne bez šancí. Pri správnom nastavení výhodnom pre obchodníkov s elektrinou by mohol i malovýrobca prispieť k zlepšeniu povesti fotovoltaiky a azda i pomôcť nájsť odpoveď na otázku, či a ako možno v súčasnosti pod
porovať obnoviteľné zdroje.
Pozemky na jadrovú elektráreň na predaj Jadrová energetická spoločnosť Slovenska (JESS), v ktorej vlastní 49 percent spoločnosť ČEZ, začala cez svoju dcérsku firmu vykupovať pozemky, na ktorých má v budúcnosti stáť ďalšia slovenská jadrová elektráreň. ROZŠIROVANIE
V obci Radošovce, susediaci s Jaslovskými Bohunicami, má už spoločnosť JESS invest kúpených 20 hektárov polí. V obci bol výkup pozemkov v posledných týždňoch a mesiacoch hlavnou udalosťou. Spoločnosť údajne platí 100 tisíc eur za hektár. Ľudia predávajú ornú pôdu, za ktorú dosiaľ dostávali od poľnohospodárov nájomné pár eur ročne, veľmi ochotne. Cenu nechcú novinárom potvrdiť predávajúci, ale ani JESS. „Vzhľadom na možné špekulácie pri výkupe pozemkov, ktoré sa na Slovensku v minulosti pri veľkých projektoch objavili, nepovažujeme momentálne za vhodné zverejňovať konkrétnu cenu,“ odpovedal slovenskej tlačovej agentúre SITA generálny riaditeť JESS Štefan Šabík. Dodal, že ešte pred začiatkom vykupovania urobili cenový prieskum pozemkov na priemyselné účely v lokalite Jaslovských Bohuníc.
STRANA 6
Ľudia, ktorí pozemky predali, sa o cene tiež nechceli baviť. Mnohí však poznamenali, že pri danej ponuke nezaváhali ani chvíľu.
naní o pomoc aj slovenský štát, konkrétne o zaručenie garantovanej ceny elektriny do budúcnosti. Slovenská vláda jednania v tomto smere zatiaľ odmietla, investori však na ňu nepochybne budú tlačiť i ďalej.
Za koľko Projekt stavby ďalšieho reaktoru v blízkosti Jaslovských Bohuníc teda zrejme nemôže naraziť na odpor miestnych obyvateľov, oveľa väčšou prekážkou však zrejme budú investičné prostriedky. Vlastník 49 percent spoločnosti, český ČEZ, a štátna slovenská firma JAVYS, ktorej patrí 51 percent, budú mať pravdepodobne veľké ťažkosti so zaistením financovania v rádoch desiatok miliard eur a v posledných mesiacoch sa pravdepodobne intenzívne pripravujú na vstup iného investora do projektu.
↑ Horúca komodita na slovenskom realitnom trhu: pozemky v blízkosti Jaslovských Bohuníc. Zdroj: Wikipedia
Sú v pomerne silnej pozícii, pre Slovenskú republiku majú jadrové zdroje predstavovať základ energetiky v ďalších desaťročiach. Do roku 2030 by mal na Slovensku tvoriť podiel bezuhlíkových technológií na celkovej spotrebe elektriny až 80 percent, uviedol nedávno minister hospodárstva Tomáš Malatinský, a veľkú časť z neho bude tvoriť nepochybne „jadro“.
Mal by to byť ruský Rosatom. Ruská firma projekt vníma ako možnosť z veľkej časti ovládnuť stredoeurópsky jadrový trh (k tomu by malo prispieť ešte víťazstvo
Vláda však odmieta financovať projekty jadrovej energetiky zo štátneho rozpočtu, a zatiaľ odmieta i schému garantovaných výkupných cien.
v českom tendri na dostavbu Temelína). Rosatom zatiaľ nevstúpil do podniku s definitívnou platnosťou a skúma možnosti. Podľa prvých informácií požiadal počas jed-
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
léto | 2013
ROZHOVOR
Chystáme se vyrábět vlastní elektřinu Energie, a především elektřina, jsou v tuto chvíli levné, my za ně ale platíme příliš vysoké ceny kvůli dalším vlivům, říká host našeho rozhovoru, specialista na nákup komodit David Voják z jihlavské firmy Automotive Lighting. FIREMNÍ ZÁKAZNÍK
Automotive Lighting rozhodně není malá firma, ale představte nám ji trochu. Jaký je rozsah jejích aktivit v ČR? Automotive Lighting v Jihlavě vyvíjí a vyrábí přední světlomety pro automobilový průmysl. Zaměstnává kolem 1500 lidí. V současné době startujeme výrobu LED modulů pro světlomety osobních aut v nové výrobní hale o rozloze téměř 3780 metrů čtverečních. Technologie LED bude pomalu nahrazovat halogenová i xenonová světla. Dlouhodobým záměrem je vybudovat v Jihlavě evropské technologicko-vývojové centrum se zaměřením na elektroniku v rámci koncernu Magneti Marelli. Jaký je váš profil odběrů energií? Má podnik v tomto ohledu nějaká specifika? Vzhledem k faktu, že naše společnost vyrábí světlomety v 15směnném provozu a naše předvýrobní procesy jedou až na 20 směn, dá se říci, že spotřeba elektrické energie je
nách. V rovině první je to zajištění konkurenceschopných cen komodit, v rovině druhé jsou to energetické úspory přímo v našich provozech. Z již realizovaných opatření mohu zmínit zavedení regulátorů spotřeby energie na vstřikovacích lisech, nebo kontinuální optimalizace chladicího systému. Z těch běžnějších věcí mohu poté zmínit instalaci ekologického a úsporného osvětlení ve výrobních halách. Vzhledem k tomu, že jsme společností zaměřenou na budoucnost, snažíme se spotřebu energií ovlivnit již při nákupu nových výrobních zařízení. Konkrétním příkladem může být například instalace nové lakovny krycích skel. V rámci rozhodnutí o výběru dodavatele a lakovny jako takové jsme vzali v potaz i energetickou náročnost všech nabízených řešení a nakonec zvolili variantu, která znamenala nepatrně vyšší počáteční investici, ale z dlouhodobého pohledu je její provoz
↑ Automotive Lighting v České republice zaměstnává kolem 1500 lidí, především v jihlavském závodě. V minulosti jsme prověřovali možnost instalace solárních kolektorů na střeše našeho závodu, ale nakonec jsme od tohoto záměru upustili a upřednostnili pro nás důležitější investice. Jaké jsou obecně vaše požadavky na dodavatele energií? Co od něj požadujete především, tedy kromě ceny?
↑ Hlavním artiklem firmy jsou přední světlomety do automobilů. vyrovnaná. Vyplývá to také ze skutečnosti, že jako podnik aplikující metodiku WCM (World Class Manufacturing – Výroba světové úrovně, pozn. red.) pracujeme na maximální efektivitě všech provozů a také vybalancování našich kapacit v průběhu celého pracovního dne, resp. týdne. Pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že vyrábíme komponenty pro automobilky, lze říci, že „trpíme“ určitou sezónností. Silnými výrobními měsíci jsou pro nás březen až červen, a poté druhá polovina roku, tedy září až listopad. Jak se vyrovnává vaše firma s rostoucími cenami energií? Jaká opatření jste zavedli či chystáte do budoucna? Obecně nemohu souhlasit s první částí otázky. Aktuální trend cen energií – a hlavně elektrické energie – vykazuje momentálně pokles, proto nelze paušálně hovořit o tom, že ceny energií rostou. Bohužel se tento pozitivní trend nepromítá do nákladů, respektive úspor našeho závodu v plném rozsahu, a to převážně z toho důvodu, že kontinuálně roste státem regulovaná složka nákladů na energie. Mohu pouze potvrdit, že je naším hlavním cílem náklady na elektřinu snižovat. Aktivity v této oblasti vyvíjíme ve dvou rovi-
Dodavatel jakékoliv komodity pro Automotive Lighting, ať už jsou to komponenty, služby, nebo třeba právě energie, musí splňovat podmínku konkurenceschopnosti. To nezahrnuje pouze cenu, ale také kvalitu poskytovaných služeb a schopnost pružně reagovat na měnící se podmínky. Jelikož jsme dynamicky se vyvíjející společností, jsou toto základní předpoklady pro spolupráci s našimi dodavateli. Zároveň si zakládáme na vzájemné důvěře, bez které žádný obchod nemůže dobře fungovat. Jak již jsem zmínil, nejen v oblasti energií je pro nás důležitá flexibilita, jelikož objem našich zakázek a potažmo výroby úzce souvisí
s děním na světových trzích. Tuto flexibilitu nám společnost Lumius poskytuje, jelikož dokáže reagovat na naše měnící se spotřeby. Odkdy běží spolupráce s Lumiusem a co pro Automotive Lighting dodává? Společnost Lumius je naším dodavatelem elektrické energie a zemního plynu. Spolupráci jsme zahájili v září 2007 uzavřením kontraktu o dodávkách elektrické energie v objemu 16 GWh. Od té doby se objem naší spolupráce rozšířil až na přibližně 40 GWh za rok. V roce 2009 jsme poté rozsah naší spolupráce rozšířili o dodávky zemního plynu, a to v rozsahu přibližně 10 GWh za rok. Lze vyčíslit, zda vám smlouva s Lumiusem přináší úspory a jaké? Obecně mohu říci, že pokud by nám společnost Lumius nepřinášela konkurenční
výhodu, tak bychom spolu samozřejmě tak dlouho nespolupracovali. Jejich výše je relativním pojmem, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu je vyhodnocujete – zda srovnáním nabídek v okamžiku uzavření kontraktu, či cenou platnou v okamžiku uzavření smlouvy a aktuální cenou na trhu. Přesnou výši úspor ze mě tedy nedostanete. Čím Lumius u vás zvítězil? Nabídl něco víc než jiní dodavatelé? Vyvinuly se mezi firmami třeba nové formy spolupráce či obchodní modely, které jste dříve nepoužívali? Jak jsem zmínil již několikrát, Lumius byl a je společností, která nabízí konkurenceschopné ceny a maximální flexibilitu. Dalšími důvody jsou vzájemná důvěra, proaktivní přístup a otevřenost k novým věcem, což je momentálně prezentováno detailní diskusí o projektu kogenerační plynové jednotky pro náš závod.
ekonomicky výhodnější právě z důvodu efektivnějšího nakládání s energiemi. Nechystáte se třeba pojistit do budoucna vlastní výrobou energie? V tuto chvíli intenzivně diskutujeme právě se společností Lumius možnost společného projektu instalace kogenerační jednotky o výkonu 2,5 MW. V rámci tohoto projektu bychom využili elektřinu, teplo a chlad vznikající spalováním zemního plynu. Jednáme o instalaci trigenerační jednotky, což je zařízení, které spalované palivo – v našem případě zemní plyn – přemění na elektrickou energii, teplo a chlad. Jelikož jsme společností, která má relativně stabilní odběr všech těchto energií, má pro nás za aktuálních legislativních podmínek tato jednotka ekonomický smysl i přes vysokou pořizovací hodnotu této technologie. Úspory jsou založeny na snížení ceny tepla, úspoře na ekologické dani ze zemního plynu, snížení ceny silové elektřiny, snížení roční rezervované kapacity, snížení platby distribučních poplatků, příspěvek KVET (tj. kombinovaná výroba elektřiny a tepla, pozn. red.). Právě příspěvek KVET je pomyslným jazýčkem na vahách, zda investovat či nikoliv, jelikož se momentálně hovoří o jeho výrazném omezení.
STRANA 7
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Kam schovat elektřinu S nárůstem podílu obnovitelných zdrojů rostou i příležitosti pro technologie uchovávání přebytkové elektřiny, její prodej v době zvýšené poptávky a tím stabilizaci sítě. Které z nich mají šanci na úspěch? VÝHLEDY
Samozřejmě se najdou společnosti i jedinci, kteří tvrdí, že mají produkt buď již nyní, nebo spíše „za pár let“ budou moci nabídnout něco podobného. Už i v České republice se objevily společnosti, které nabízely nebo chtěly nabízet zájemcům velkokapacitní baterie (např. vanadové průtokové baterie), třeba k vyhlazování dodávek elektrické energie. Dat z provozu i od výrobců je ovšem poměrně málo. Dva vědci ze Stanfordovy univerzity, Charles Banhart a Sally Bensonová, se rozhodli, že se pokusí udělat jakousi inventuru současných přístupů ke skladování energie. Pokusili se vytvořit metodiku pro srovnání současných možností i jejich výhledů. Do svého srovnání zařadili několik různých typů zvažovaných technologií baterií (od olověných akumulátorů po lithiové) s přečerpávacímí elektrárnami a také jednu méně známou, ale už používanou technologii: stlačeným vzduchem.
Energie za energii Elektřina byla vždy rychloobrátkové zboží. Výroba a spotřeba se musejí pohybovat zhruba na stejné úrovni, jen s malými rozdíly. Vyrovnání výroby a poptávky nikdy nebylo samozřejmostí, naopak z obchodního i manažerského hlediska šlo vždy o nepříjemnou komplikaci. V posledních letech se ovšem se změnou politických priorit a rozhodnutí vyspělých států o přechodu k obnovitelným zdrojům z nepříjemnosti stala otázka principiální. Politické cíle jsou velmi ambiciózní a současné technologie a podoba rozvodné sítě se zdají být pro jejich naplnění nedostatečné. Automaticky se tak otevírá na trhu nový segment: skladování energie. Tedy trend ukládat energii v době, kdy je jí přebytek, například během slunných víkendů či větrných nocí, a poté ji prodávat v době zvýšené poptávky. Tomu, kdo dokáže přijít s levnějším a rychlejším řešením, než jsou ty dosavadní (tj. stavba záložních zdrojů, posilování rozvodné sítě atd.), se nabízejí skvělé obchodní příležitosti.
❞ Automaticky se tak otevírá na trhu nový segment: skladování energie. Tedy ukládání energie v době, kdy je jí přebytek, například během slunných víkendů či větrných nocí, a poté ji prodávat v době zvýšené poptávky. byť pomalejším tempem než dosud. Naopak špičková elektřina je zapotřebí neustále. Přečerpávací elektrárny jsou tak skvělou obchodní příležitostí. (S trochou nadsázky se říká, že velcí hráči na trhu s elektřinou obcházejí v posledních letech Alpy a hledají kopce na prodej.) Bohužel pro trh s elektřinou je počet příležitostí ke stavbě přečerpávacích elektráren omezený, a to jak geograficky, tak politicky a administrativně. Počet možných
lokalit je limitovaný a stavba se potýká se stejnými časovými a administrativními potížemi jako každá jiná velká infrastrukturní stavba. Nemají ale investoři alespoň nějakou jinou volbu? Není na trhu nebo nerýsuje se na obzoru nějaká nová technologie, která by mohla alespoň částečně přečerpávací elektrárny nahradit a umožnit skladování energie ve větším měřítku za přijatelných nákladů?
Kde jsou nováčci?
Náklady na jednotlivé způsoby skladování energie (vlevo nejnákladnější)
STRANA 8
240
A
210
800
600
168
261
226
211 161
101 96
50
73
10
Lithiové baterie
přečerpávací vodní elektrárny
stlačený vzduch
stlačený vzduch
přečerpávací vodní elektrárny
Lithiové baterie
sodíkovo-sírový akumulátor
průtokové vanadové baterie
0
6
3
3
2 olověné akumulátory
155
321
zinko-bromidové baterie
336
průtokové vanadové baterie
Jednotka kapacity
332
100
Prodloužení životnosti spíše než jejich kapacity se jeví podle autorů jako slibný a nezbytný krok k zaručení jejich možné budoucí konkurenceschopnosti. Značný prostor se nabízí i ve snaze snížit energetickou a materiálovou náročnost výroby baterií. Na základě dostupných údajů totiž Banhart a Bensonová dospěli k závěru, že na vytvoření jedné jednotky skladovací kapacity je zapotřebí zhruba 300 až 600 jednotek energie v průběhu výroby, těžby materiálu atd. (U přečerpávací elektrárny je „energetická kapitálová náročnost“ zhruba 100:1.) Nevadí to v případě malého zařízení (třeba mobilního telefonu či počítače), kde má mobilní zdroj energie velkou přidanou hodnotu, ale pro síťové služby jsou takové systémy příliš drahé. Jejich masové rozšíření v případě, že by nespolehlivé obnovitelné zdroje měly dodávat většinu spotřebované elektřiny, by si vyžádalo nereálně
vysoké náklady.
Najdete nás na webu
Další zajímavá témata
Podívejme se nejprve, jak si vedla z finančního i technologického hlediska prověřená technologie přečerpávacích vodních elektráren. V průběhu jejich uvažované životnosti (ve studii to bylo 30 let, což v případě vodní elektrárny je ještě málo) byl výsledný ESOI 1:210. Elektrárna během oněch 30 let tedy dokáže udržet více jak dvěstěkrát více energie, než kolik bylo nutné k její stavbě. Jde jen o doklad toho, co už je ověřeno: přečerpávací elektrárny mají fyzikální předpoklady být i komerčně úspěšné. Ještě o něco lépe si vedly vyvíjené technologie skladování energie ve stlačeném vzduchu, které zatím v běžné praxi nefungují. Budeme se jim více věnovat jindy.
z předchozích čísel magazínu
Co ale například velké elektrické baterie? Různé technologie elektrochemických baterií měly poměr ESOI v rozmezí od 2 pro olověné akumulátory do 10 v případě moderních Li-on baterií. (Zhruba mezi nimi se umístily ještě již zmiňované vanadové, zinko-bromidové a sodíkovo-sírové baterie.)
léto 2013
150 505
488
454
olověné akumulátory
Může se zdát, že jde o poměrně malé číslo, ale z hlediska provozovatelů jde o skvělý byznys, především v poslední době. Přebytečné elektřiny je především právě díky obnovitelným zdrojům a způsobu jejich provozování na evropském trhu v tuto chvíli dost a bude jí zřejmě ještě přibývat,
694
ESOI: Poměr energie uskladněné během životnosti a energie vložené do výroby dané „baterie“ (vlevo nejvýhodnější)
sodíkovo-sírový akumulátor
V nich se energie skladuje s využitím zemské gravitace, tedy jako potenciální energie vody v nádrží. V době nízké poptávky čerpadla vodu přečerpají do nádrže nad elektrárnou, aby v době vysoké poptávky poháněla její turbíny. Přečerpávací elektrárny tak dokáží uchovat v podstatě po neomezenou dobu (když pomineme odpar vody) zhruba 60-75 % uložené elektřiny.
celkem materiály výroba
zinko-bromidové baterie
Jednoduché to ovšem není. Protože skladování elektřiny je starý problém, je asi jasné, že v tuto chvíli není k dispozici žádné vyhovující řešení. To nejlepší v tuto chvíli realizovatelné řešení je také to vůbec nejstarší: přečerpávací vodní elektrárny.
Ve výsledku navrhují pro srovnání těchto technologií tzv. ESOI. Jde o zkrácení výrazu „energy stored on investment“, tedy poměr skladované energie a energie investované do výroby. (Jde o obdobu známější EROI: poměr získané energie na vynaloženou, který se používá pro základní srovnání různých energetických zdrojů.) Srovnání má tu výhodu, že fyzikální odhady mohou být přesnější než finanční, které výrobci tají mnohem úzkostlivěji než výkony svých zařízení.
nost zvládnout. U přečerpávacích elektráren jich vědci uvažovali za 30 let více než 25 tisíc. Z baterií jich nejvíce vydrží lithiové: podle autorů cca 6 tisíc (a i to je optimistický odhad za optimálních podmínek), na druhém konci spektra pak jsou olověné akumulátory, které jich zvládnou za dobu své životnosti pouze 700.
Výsledky nejsou jen „na papíře“. Když se například před několika lety zajímala předběžně plzeňská Škoda Transportation o profitabilitu průtokové vanadové baterie, navržené právě pro síťové služby, výsledky expertizy byly velmi nepříznivé. Ale rozdíl je až překvapivě veliký. Drastický rozdíl až dvou řádů je daný podle autorů analýzy především dvěma odlišnostmi. Jeden rozdíl je v počtu cyklů nabití a vybití (v případě přečerpávacích elektráren samozřejmě napouštění/vypouštění), které může daná technologie za svou život-
Svět plný energie naleznete na webu
www.svetplnyenergie.cz. Rádi také uvítáme vaše názory, hodnocení a doporučení.
❯ TIRÁŽ
SVĚT PLNÝ ENERGIE PRO LUMIUS, SPOL. S R.O. VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32, 150 00, Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Matouš Lázňovský, Martin Kročil, Antonín Hálek GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Isifa TISK: Triangl, a.s., Praha EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328.
