PR O SPO L EČENSTVÍ PŘÍ ZNI VCŮ A P ŘÁTEL P ŘIN Á ŠÍ L U M IU S, SP OL . S R.O. – N EZ ÁV I S LÝ O B CH O D N Í K S E LE KT Ř I N O U A P LY N E M
SVĚT PLNÝ ENERGIE INFORMACE, ZPRAVODAJSTVÍ, ROZHOVORY A ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA PLNÉHO ENERGIE www.svetplnyenergie.cz |
[email protected] | tel.: 800 33 11 67
zima | 2013
Kdy už baterie něco vydrží?
Rozhovor: Byl to hodně divoký rok
Na moři vás zachrání čluny ze Slaného
STRANA 4
STRANA 5
STRANA 7
ČESKÁ ENERGETIKA
❯ ENERGETICKÉ AKTUALITY:
Česká elektřina letos „nejčistší“ V České republice letos došlo k rekordnímu odklonu od uhlí. Naše ekologické zisky však více než kompenzuje návrat k uhlí v sousedním Německu. REKORDNÍ ROK
V roce 2013 poprvé poklesne podíl uhlí na produkci elektřiny v České republice pod symbolických padesát procent. Výsledek už je v tuto chvíli prakticky jistý, i když samozřejmě data za celý rok ještě nejsou k dispozici. Jde o výsledek ohromné změny, která se odehrála v posledních dvou desetiletích. Ještě v roce 2000 uhelné elektrárny vyráběly přes 70 % veškeré elektřiny v ČR. Svůj hlavní podíl na změně má jaderná energetika, která dodává více než třetinu u nás vyrobené energie, zejména spuštění dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín a postupné (i když poměrně zdlouhavé) vylepšování jejího provozu až na dnešní stav, kdy elektrárna pracuje až na odstávky kvůli výměně paliva prakticky nepřetržitě. V menší míře se na zlepšení podepsala i modernizace Dukovan (zvýšení elektrického výkonu ze 440 MW na 500 MW). Další dílem přispěly obnovitelné zdroje. Léto 2013 nepřálo fotovoltaice, jejíž podíl je tak menší než v loňském roce, jen 2,7 procenta. Naopak tichým vítězem roku jsou bioplynové stanice, jejichž podíl na celkové výrobě se zvýšil téměř dvojnásobně, z 1,4 na 2,4 procenta. Mezi zemědělci jsou oblíbené, protože jim poskytují jistotu cash–flow
a těžby uhlí je ovšem natolik komplikovaná, že energetickou koncepci nelze považovat za poslední slovo v této kauze. Na tahu jsou ale nyní spíše majitelé dolů. Jak jsme naznačili, koncepce je v podstatě mírně upravenou verzí už několik let starého materiálu, a počítá především s dalším rozvojem jaderné energetiky, tedy dostavbou Temelína náhradou za odstavené uhelné zdroje. (Do jisté míry otevřenou otázkou zůstává výpadek centrálních dodávek tepla třeba v severních Čechách, kde se odstavované zdroje nacházejí.)
↑ Lepší časy. Česká energetika za posledních 20 let prošla změnou, z ekologického hlediska výrazně k lepšímu. v průběhu celého roku, ale i když se jejich kapacita příští rok ještě určitě zvětší, příliš prudký rozvoj už nelze předpokládat. Není pro ně dost surovin a vhodných míst.
Ústup uhlí Ústup uhlí by měl pokračovat i v dalších desetiletích, alespoň to předpokládá český stát. Ministerstvo průmyslu na podzim také
předložilo novou (či spíše staronovou) koncepci dalšího rozvoje energetiky u nás. Rýsuje před námi v dalších dvou desetiletích letech pokles podílu uhlí při výrobě elektřiny na méně než čtvrtinu kvůli odstavování některých uhelných zdrojů. Uvádí, že bez prolomení limitů není možné příliš dlouho pokračovat v dosavadním trendu spotřeby a výroby, a podíl uhlí se tak musí zmenšovat. Nutno dodat, že otázka limitů
Strategie celé koncepce by se dala shrnout do teze, že Česká republika by se měla zaměřit na stavbu stabilních zdrojů proti těm obnovitelným. Zároveň se navrhuje i posílení přeshraničních vedení, abychom mohli využívat německých přebytků levného proudu z obnovitelných zdrojů v době nadprodukce a vyvážet naši výrobu v případě vyšších cen v Německu (tedy v případě malé produkce z OZE). U nás naopak nemá být další rozvoj obnovitelných zdrojů státem ve velkém podporován. Má se jednat především o malé Pokračování na straně 3
EVROPSKÁ ENERGETIKA
Británie prolomila zimní spánek atomu Britská vláda v druhé polovině října dospěla k dohodě se skupinou zahraničních společností a rozhodla o rozšíření atomové elektrárny Hinkley o dva nové reaktory. Stavbu bude provádět francouzská EDF, ale podílet se na ní budou i čínské společnosti – a to je samozřejmě další velká evropská jaderná premiéra. ATOMOVÁ ENERGIE
To, že je to první evropská jaderná elektrárna od úderu tsunami na japonské reaktory ve Fukušimě, není náhoda. Ale můžeme se z ní nějak poučit my v Česku?
velmi vážně). A obnovitelné zdroje na vše nestačí, to je Britům jasné, takže do velkého experimentu po německém vzoru se pouštět nechtějí.
Drahé, drahé, volali všichni
Atomová elektrárna má tu výhodu, že po dodávce technologie ji lze považovat za poměrně bezpečnou. Trh s uranovým palivem je konkurenční. Dodavatelů je poměrně málo, ale dohoda mezi nimi (hlavně mezi USA a Ruskem) o rozdělení světového trhu je nepravděpodobná. Uran lze také nakoupit na poměrně dlouhou dobu dopředu, protože ceny nejsou příliš vysoké a objemy skladovaného paliva malé. Na druhou stranu je jádro v tuto chvíli drahé. A to kvůli stále rostoucím požadavkům na bezpečnost, které si nutí stále složitější zálohování, mnohonásobné zajištění a přípravu i na
Začněme ale u faktů. Britská vláda zvažuje stavbu jaderné elektrárny, protože země chce energetickou nezávislost, ale vlastních surovin má málo. Na evropský trh spoléhat nemůže, britská síť je z velké části doslova „ostrovní“ a spojení s pevninou je omezené. Stávající atomové elektrárny, které pokrývají zhruba 20 procent spotřeby, mají ukončit provoz do roku 2023. Zásoby plynu v Severním moři na pokrytí spotřeby nestačí, uhlí je považováno za nebezpečné (boj proti emisím CO2 se v Británii vede
Státní petroholding nebude Firma Shell prodala Unipetrolu 16,3procentní podíl ve společnosti Česká rafinérská, provozovateli rafinérií v Kralupech nad Vltavou a v Litvínově. Unipetrol, který je ovládán polskou skupinou PKN Orlen, už byl vlastníkem zhruba 51 procent akcií v České rafinérské a měl předkupní právo na podíl Shellu, který chtěl opustit český rafinérský trh. Dalším podílníkem v podniku byl italský koncern ENI (32,445 procenta). Shell nabízel k prodeji svůj podíl i českému státu. Případný prodej by mohl umožnit vznik úřady delší dobu plánovaného státního petroholdingu, který by měl umožnit převod strategické rafinérského odvětví pod státní správu.
Plynová válka Rusko-Ukrajina v dalším kole V úterý 12. listopadu Ukrajina zastavila dovoz plynu z Ruska kvůli neshodám ohledně cen. Spor je vyhrocený z obou stran: ruská strana upozorňuje, že Ukrajina do té doby nezaplatila srpnový účet za plyn ve výši 882 milionů dolarů (téměř 18 miliard Kč). Ukrajina se zase cítí Ruskem vydírána, protože za plyn platí jednu z nejvyšších cen v Evropě. Usilovně pracuje na zajištění své nezávislosti (viz i str. 8). Další krok ve vyhrocených vzájemných vztazích se tentokrát obešel bez jakéhokoliv omezení dodávek plynu do Evropy, ale znovu ukazuje na napjatou situaci na východ od nás, která zneklidňuje velkou část Starého kontinentu. Ukazuje jasně nebezpečí přílišné závislosti na cizích zdrojích.
Hlubinná těžba pod Horním Jiřetínem se blíží
↑ Jadernou odmlku po Fukušimě přerušila v Evropě Velká Británie. opravdu výjimečné události, jako třeba únos letadla teroristy, kteří se pak pokusí zasáhnout reaktor. Na druhé straně je tlak
současných nízkých cen silové elektřiny v Evropě daný především obnovitelnými Pokračování na straně 2
Ministerstvo životního prostředí zformulovalo své podmínky pro hlubinnou těžbu na povrchovém dole ČSA u Horního Jiřetína. Společnost Severní energetická (vydělená nedávno z Czech Coal) chce provádět hlubinou těžbu ze dna současné jámy v podstatě vodorovně směrem na Horní Jiřetín. Ročně by tak měla vytěžit podle plánu asi 400 tisíc tun uhlí (cca 15 procent celkové produkce velkolomu). MŽP určilo 22 podmínek, které musí provozovatel dolu Severní energetická dodržet. Firma počítá s tím, že těžbu bude moci zahájit příští rok na jaře. Platí to ovšem jen v případě, že námitky nebude mít báňský úřad, který definitivní stano visko do uzávěrky čísla nevydal.
STRANA 1
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
EVROPSKÁ ENERGETIKA
Británie první prolomila zimní spánek atomu
Pokračování ze strany 1 zdroji, jejichž majitelé si zisk realizují spíše z dotací za prodanou elektřinu než z ceny komodity samotné. Když tedy britská vláda začala jednat se zájemci o stavbu nových zdrojů, byla v poněkud nevýhodné pozici. Investoři byli také opatrní, jde o velké peníze. Navíc se zákonitě obávali, že projekt může snadno zhatit změna politického kurzu, například po nějaké další atomové nehodě. Seriózní jednání nakonec probíhala s jediným uchazečem, francouzskou společností EDF a jejími partnery z Evropy, a především Asie. Jen tato skupina nakonec byla ochotná o projektu vážně uvažovat. Závěrečné podoby dohody bylo dosaženo letos v říjnu. V atomovém areálu by tedy měly do roku 2023 stát dva nové francouzské reaktory EPR od firmy Areva, tedy stejný typ, který byl (byť vzhledem k předběžnému opatření soudu zatím nepravomocně) vyřazen z tendru o dostavbu Temelína. Elektrický výkon každého reaktoru by měl činit 1650 MW.
35 let jistoty Britská vláda se smluvně zavázala, že uhradí škody způsobené případnou změnou dnes proatomové státní politiky, a přede-
❯ KDO STAVÍ V BRITÁNII?
❞ Je otázkou, zda je použitá metoda (z dnešního pohledu) velmi vysokých garantovaných cen pro české prostředí použitelná. vším ke garanci výkupních cen elektřiny z Hinkley na dobu celkem 35 let (tzv. contracts for difference). Na tuto dobu zaručuje vláda provozovateli elektrárny výkupní cenu 89,5 libry za MWh (2880 Kč/MWh), pokud dojde k dostavbě ještě dalšího atomového projektu v areálu Sizewell. Pokud by zůstalo jen u reaktorů v Hinkley, cena by byla ještě vyšší: 92,5 libry za MWh, tedy 2980 Kč/MWh. Jak je u tohoto typu smluv obvyklé, v případě, že bude cena elektřiny na trhu vyšší než dohodnutá hladina, bude rozdíl doplácet EDF a její společníci. Cena se bude také celých 35 let trvání kontraktu navyšovat o inflaci. Garantovaná cena je na dnešní poměry velmi vysoká: je téměř třikrát vyšší než cena silové elektřiny na středoevropských burzách a zhruba dvakrát vyšší než cena stejné komodity v Británii. Cena celé elektrárny má činit 16 miliard liber, tedy zhruba 500 miliard korun. Nezná-
❯ REAKTOR EPR V Británii by mělo jadernou elektrárnu postavit sdružení několika zahraničních společností. Podíl na základním kapitálu by měl být následující (podíly se budou měnit v průběhu času a podle podoby nakonec uzavřené dohody): EDF Group 45–50 %, Areva 10 %, China General Nuclear Corporation (CGN) a China National Nuclear Corporation (CNNC) dohromady 30–40 %. Jednání dále probíhají s dalšími stranami, jejichž podíl může být až 15 %.
padnout příští rok, Velká Británie zatím považuje za reálný termín léto.
me přesnou výši nabídek pro Temelín, ale podle neoficiálních informací byly francouzské technologie nejméně o 100 miliard nižší. Na druhou stranu, v případě anglického kontraktu si firma opravdu nemůže dovolit přestřelit. Cena by měla být konečná, riziko jejího překročení podle smlouvy nese konsorcium, nikoliv zadavatel. Vzhledem k tomu, že současné projekty francouzských reaktorů ve Finsku i ve Francii překročily plánovaný rozpočet o více než 100 procent, nejde o zanedbatelné riziko. Pomoci by v tomto ohledu možná mohly čínské společnosti, protože v Číně se podle francouzského projektu dnes stavějí dvě elektrárny a u obou práce pokračují podle plánu a bez překročení rozpočtu. Britská vláda uvádí, že dohoda by měla výhledově ušetřit spotřebitelům nemalé peníze, ale její predikce v sobě samozřejmě nesou značnou dávku nejistoty. Vláda za dohodu také sklidila notný kus kritiky, ale díky skutečně napjatému zásobování britského trhu s elektřinou, příznivému postoji Britů k jaderné energii a s odkazem na strategické důvody svůj postoj obhájila.
Zatímco jednání o výjimce v Bruselu by mělo české politiky i energetiky zajímat minimálně pro inspiraci, v případě samotné dohody o dostavbě je situace o mnoho složitější. Je otázkou, zda je použitá metoda (z dnešního pohledu) velmi vysokých garantovaných cen pro české prostředí použitelná. Česká politická reprezentace ji zatím veřejně odmítala a těžko předpokládat, že by se v dohledné době její postoje změnily. Stát sice počítá s výstavbou dalších atomových zdrojů, ale situace v zásobování elektřinou je u nás přece jen lepší než ve Velké Británii. Středoevropský trh funguje a nedostatek elektřiny v tuto chvíli konzumenty nepálí. Čeští politici také musí počítat s méně vlídným veřejným míněním, podpora atomové energie je v ČR o několik procentních bodů nižší v Británii. Navíc se u nás nerýsuje vznik vlády se silným mandátem, která si může dovolit takové politické riziko. Přitom je jasné, že při současných cenách silové elektřiny se velké atomové zdroje mohou vyplatit jen těžko. Dnes se v energetice v podstatě nevyplatí stavět nové zdroje, ať už jakéhokoliv typu. Nějaká forma podpory atomové energii, která jako jedna z mála splňuje požadavky na ekologii i energetickou bezpečnost, je tedy zřejmě nutná. A to i v případě, kdyby se podařilo sehnat třeba silného investora z Dálného východu jako v Británii.
Co na to Češi? Typ: tlakovodní reaktor III. generace Výkon: cca 4300 MW tepla, 1650 MW elektrické energie Vývoj: Areva, ve spolupráci se Siemensem či Framatomem v roce 1989 Provozní zkušenosti: Ve stavbě jsou čtyři jednotky: ve Francii, Finsku a dvě v Číně. První z čínských reaktorů by měl zahájit provoz v lednu roku 2014, evropské až v letech 2015 a 2016.
Brity čeká ještě vyjednávání s Evropskou komisí, aby dohoda nebyla označena za nedovolenou průmyslovou podporu, ale dá se předpokládat, že nějaká zákulisní jednání už proběhla a výjimka je alespoň částečně předjednaná. V jednáních přesto mimo jiné počítají i s podporou České republiky, pro kterou by kladné rozhodnutí znamenalo zajímavý precedent pro tendr v Temelíně. Rozhodnutí by mohlo
Protože britská cesta je ale pro Českou republiku zřejmě nepoužitelná, budeme si muset najít nějakou svou. V tuto chvíli se rýsuje jako nejreálnější odklad rozhodnutí (už kvůli sporu s Arevou, která se odvolala proti rozhodnutí o vyřazení z tendru k soudu). A to možná i o několik let do budoucnosti, kdy – jak se dá předpokládat – se projeví současný útlum investic do stabilních zdrojů elektřiny a její ceny se začnou pohybovat směrem vzhůru. Hořká
pilulka, kterou dokázali spolknout Britové, bude do té doby pro Čechy asi těžko stra vitelná.
❯ NÁZOR EXPERTA: Martin Kročil obchodní ředitel společnosti Lumius, spol. s r.o.
Britskou vládu lze za její odvahu v podpoře nového atomového zdroje pouze chválit. Nepodlehla evropským populistickým tendencím a konstruktivně přistoupila k řešení vlastního energetického problému. Díky jejímu rozhodnutí získají Britové ve střednědobém horizontu výkonný zdroj neprodukující emise CO2. Akceptovatelný je i závazek vlády na krytí škod způsobených případnou změnou politiky v podpoře jaderné energie. Nicméně garanci výkupních cen již lze vnímat jako přinejmenším problematickou. Na druhou stranu je nutné si uvědomit fakt, že v současné době se vyplatí budovat pouze takové zdroje, které mají od národních vlád přiznánu nějakou formu podpory. Výstavba jakýchkoliv jiných nedotovaných zdrojů se v Evropě prakticky zastavila a při aktuálních velkoobchodních cenách elektřiny nelze očekávat razantní změnu v tomto přístupu investorů. Energetičtí experti i politici si toho jsou vědomi, a proto jsou diskutovaným tématem posledních dní tzv. platby za přistavenou kapacitu. Bohužel jde o snahu, jak dotacemi zdeformovaný trh napravit v podstatě jinou formou dotace. Nicméně pokud tato cesta najde v Evropě širší podporu, mohla by v České republice pomoci profinancovat stavbu nových temelínských jaderných bloků bez čekání na vyšší tržní ceny elektřiny nebo na státní záruku výše výkupních cen.
RUSKO
Těžké časy v Gazpromu Ruský plynárenský gigant Gazprom zažívá krušné časy. Konkurence získává body v boji o vývoz, v Evropě mu hrozí obří pokuta a velcí partneři se dožadují stále důrazněji slev kvůli vývoji ceny plynu na jiných trzích. Firma zatím odmítá reagovat, je však otázkou, jak dlouho se jí to bude dařit. ZEMNÍ PLYN
Z Ruska po moři Na podzim letošního roku se na ruském exportním trhu s plynem děly zajímavé věci. Soukromá plynárenská společnost Novatek a státní Rosfent dosáhly toho, že vláda předložila návrh zákona, který by jim měl umožnit vyvážet zkapalněný zemní plyn za hranice Ruska. Na spadnutí je tedy konec letitého monopolu energetického gigantu Gazprom, který je zatím jediným exportérem této klíčové suroviny ze země. Novatek pak také během jediného říjnového týdne podepsal dohody o vývozu zkapalněného ruského plynu z plánovaného terminálu Jamal se dvěma partnery, kteří
STRANA 2
Čínský políček
do té doby ruský plyn neodebírali: čínskou National Petroleum Corporation a španělskou Fenosou.
Gazprom si sice má dále udržet na monopol plynovody, které budou i po spuštění Jamalu představovat velkou většinu exportů, ale jeho kdysi pevné pozice se začínají zřejmě drolit. Prohrou je pro něj i dohoda konkurence s Čínou. S ní Gazprom vyjednává o dodávkách plynu už v podstatě 10 let, ale dohodu se zatím nedaří uzavřít. Letos tak firma odložila zahájení konstrukčních prací na novém plynovodu do Číny do jara příštího roku.
Novateku se daří nejen díky zřejmě velmi dobré orientaci v ruské politice, ale také přitažlivosti vidiny zisku nových trhů. Zdá se, že ruští politici si uvědomují, že se jim v podobě Novateku rýsuje skutečně reálný „devizový příslib“. Dvě výše zmíněné smlouvy by měly zaručit dlouhodobý odbyt na třetinu plánované produkce terminálu a Novateku značně usnadnit shánění peněz na Jamal. Projekt by měl vyjít na zhruba 20 miliard dolarů (cca 400 miliard korun), o které se firma musí ucházet na finančním trhu.
↑ Ve slepé uličce.
Dohoda ztroskotává především na ceně. I podle vyjádření Gazpromu je jasné, že Čína požaduje nižší ceny, než na které je ruský dodavatel zvyklý. Čínská strana je podle
společného vyjádření chtěla svázat s cenou této komodity na amerických trzích, kde je v současnosti plyn velmi levný. Partneři se tak na cenotvorbě zatím nedohodli. Problémům čelí Gazprom i Evropě, kde ho vyšetřovala Evropská komise za monopolní praktiky, hrozí mu pokuta až ve výši 10 procent obratu. Ruský stát společnost brání – prezident Putin podepsal dekret, který de facto ztěžuje vyšetřování – ale Brusel také není slabý protivník. Navíc už probíhá rozšiřování evropské infrastruktury na dodávky zkapalněného zemního plynu a evropský kvazimonopol Gazpromu tak pomalu taje. Ruský gigant sice není ještě na kolenou, ale rozhodně to v tuto chvíli po letech prosperity nemá jednoduché.
zima | 2013
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
ČESKÁ ENERGETIKA
Česká elektřina nikdy nebyla čistčí
Pokračování ze strany 1
Výroba elektřiny v Německu během prvních 10 měsíců roku 2013 podle zdroje
distribuované zdroje (především fotovoltaiku), které se obejdou bez velké podpory. Jak to bude ve skutečnosti, to je zatím nejasné, protože cena těchto zdrojů doposud takový rozvoj neumožňuje. Záležet bude především na vývoji cen za fotovoltaiku (i když ceny panelů padají, ceny ostatních nutných dílů ne).
30,4 % 23,3 % 19 % 9%
8%
7,1 % 3,4 %
Nejasnosti jsou i kolem vývoje spotřeby elektřiny u nás, například v otázce rozvoje elektromobility. Zda se bude masově rozvíjet či nikoliv, to je zatím ve hvězdách, přitom na bilanci spotřeby by to mělo zásadní vliv.
Hnědé uhlí
Černé uhlí
Atomové elektrárny
34,55 %
„Energiewende“, tedy „energetická změna“ symbolizující přechod k obnovitelným zdrojům, má před sebou poněkud nejistou budoucnost. Ukázalo se to ve složitých jednáních po letních spolkových volbách. Ty vyhrála sice s velkým náskokem CDU kancléřky Angely Merkelové, ale ne s takovým náskokem, aby mohla sestavit jednobarevnou vládu. Další strany se v následujících jednáních mimo jiné proti CDU vymezovaly i důrazem na ceny elektřiny. Ta v roce 2013 Němcům znovu výrazně podražila, i když je na burze rekordně levná. Příplatek na obnovitelné zdroje v ceně elektřiny tak byl v Německu v tomto roce 1,35 Kč/kWh a příští rok dosáhne hodnoty 1,60 Kč/kWh. Samotný příspěvek je tedy v Německu o několik desítek procent vyšší než samotná cena elektřiny na burze. (V ČR je výše příspěvku
Zemní plyn
Solární elektrárny
Hydroelektrárny
41,73 %
Výroba elektřiny v ČR během prvních 10 měsíců roku 2013 podle zdroje (zdroj ČSÚ)
Co se děje za hranicemi? Otázkou ovšem je, zda české představy budou mít nějaký smysl a zda se o nás bez nás nerozhodne v Berlíně. České ceny energie se tvoří na německých burzách a vývoj na našem trhu se bude odvíjet od toho německého. A zdá se, že u našich sousedů se přece jen chystají změny v dosavadním kurzu.
Větrné elektrárny
6,15 %
Hnědé uhlí
Jádro
Černé uhlí
na příští rok stanovena na 0,495 Kč/kWh. I když srovnání není úplně přesné, skutečná podpora OZE bude větší a stát rozdíl doplatí z jiných zdrojů, tedy z daní. Navíc v Německu neplatí podporu OZE průmyslové podniky, a tak je cena pro běžné spotřebitele o tolik vyšší.) S kritikou se netajila především SPD, která s největší pravděpodobností nakonec s vítěznou CDU sestaví velkou koalici. Obě strany se v jednáních shodly, že je načase zabránit dalšímu zdražování energie; Angela Merkelová to dokonce označila za jednu ze čtyř „velkých výzev“ pro budoucí vládu. Má dojít k postupné proměně jízdního řádu „Energiewende“, který v původní podobě počítal s navýšením kapacity obnovitelných zdrojů na dvojnásobek té současné (z cca 30 GW ve větru i fotovoltaice na 50 GW),
4,80 %
Voda
4,11 %
Paroplyn
2,74 %
2,43 %
1,80 %
Slunce
Bioplyn
Biomasa
a snížit by se měl tak i jejich celkový podíl na produkci elektřiny v Německu. Do uzávěrky vydání ovšem plán nenabral definitivní podobu.
Sousedé, co špiní? Pokud dojde v Německu k odklonu od stávajícího směru vývoje, tahounem změny bude podle všeho nejspíše uhlí. Může se sice stát, že se změní odpor veřejnosti k jaderné energetice, ale dosavadní vývoj tomu příliš nenasvědčuje. Německé statistiky z letošního roku říkají, že uhlí se pro výrobu elektřiny spotřebuje více než v roce 2000 a z něj vyrobená elektřina představuje větší část spotřeby. Podíl německé produkce elektřiny z uhlí významně překračuje 50 procent a celkově pak činí podíl produkce elektřiny z fosilních zdrojů okolo 60 %.
srovnatelným s těmi obnovitelnými. Jen v tomto roce se plánuje spustit v Německu téměř 5,2 GW v nových uhelných blocích, tedy více než dvojnásobek kapacity případně dostavovaného Temelínu. Nám může být jen útěchou, že znečištění z nových uhelných zdrojů v Německu se nás nedotkne. Největší dopad bude samozřejmě lokální, ať už půjde o zvýšení obsahu pevných částeček v okolí elektráren, či o problémy s likvidací popílku. Situaci v Německu však čeští politici, energetici i spotřebitelé musí sledovat. Už proto, že dnešní nízké ceny energie platí v podstatě němečtí spotřebitelé. Hlavní příčinou se zdá být výroba z dotovaných zdrojů, které z velké míry platí právě obyčejní Němci. Otázkou je, jak dlouho na to budou mít trpělivost.
❯ VĚTRNÍKY A PANELY V NĚMECKU 0,47 % Vítr
V Německu je poměr výroby z fosilních zdrojů už několik let vyšší než v Česku. Uhlí hraje prim z jasných ekonomických důvodů. Cena elektřiny na trhu je velmi nízko, a tak výrobci musí jednoznačně upřednostňovat nejlevnější zdroje. A nejlevnější je uhlí, a to hned z několika příčin. Za prvé ho lze dovážet z USA, kde je ho při levných cenách plynu na trhu přebytek (týká se to jen černého uhlí, hnědé se přepravovat na takové vzdálenosti nevyplatí). Evropský trh s povolenkami, které si měli výrobci kupovat podle „špinavosti“ paliva, zcela zkolaboval, a čistší paliva jako zemní plyn nejsou tedy dostatečně zvýhodněna. Jiná možnost než levné uhlí tak pro výrobce v podstatě neexistuje. V Německu se tedy stavějí nové uhelné zdroje tempem
Česká republika má v současnosti zhruba 2 GW instalovaného výkonu ve fotovoltaických panelech a jen 0,25 GW ve větrných elektrárnách. Německo má v současné době 34,5 GW výkonu ve fotovoltaice a 30,5 GW ve větrných turbínách. To je znovu maximální výkon, kterého ovšem tyto zdroje dosahují jen po menší část roku. Cílem je dosáhnout kapacity zhruba 50 GW u větru i fotovoltaiky. Dotace do obnovitelných zdrojů v Česku činí zhruba 44 miliard korun, v Německu pak po přepočtu zhruba 510 miliard korun. Počet obyvatel Česka je 10,5 milionu a Německa 82 milionů, takže v Česku připadá na jednoho obyvatele 4190 korun, v Německu pak 6230 korun. V Německu je tak suma dotací na obyvatele o 50 procent vyšší než v Česku. V obou státech je a bude dominantním příjemcem dotací fotovoltaika.
OBNOVITELNÉ ZDROJE
Chystá se průlom ve fotovoltaice? Během posledního roku se v laboratořích objevila nová generace solárních panelů. V minulých letech probíhající pád cen panelů by mohl pokračovat do oblastí, kde se stanou zajímavé i bez státní podpory. Na svědomí by to mohl mít materiál, který asi neznáte: perovskit. SOLÁRNÍ ENERGIE
Perovskit je obecný název pro skupinu látek, které mají krystalovou strukturu stejnou jako oxid titaničito-vápenatý. V článcích se však používají látky, které – i když mají podobnou krystalickou strukturu – jsou z chemického hlediska hodně odlišné (jde o uhlovodíkové látky s příměsí olova a halogenů). Už zhruba 20 let s nimi experimentují vědci zabývající se supravodivostí za vysokých teplot, jejich kariéra ve fotovoltaice byla zahájena až v roce 2009. Japonští vědci spíše jen tak ze zvědavosti vytvořili solární článek, ve kterém perovskit sloužil jako barvivo, tedy materiál, který pohlcuje světlo dopadající na článek. Měl doslova mizernou účinnost, jen 3,5 procenta, a dokonce se vědcům ztrácel pod rukama, protože použitý elektrolyt článek rychle rozpouštěl. Ale pokrok byl rychlejší, než kdo čekal. V srpnu roku 2012 vytvořil tým vědců ze švýcarského Lausanne člán-
ky s perovskitem s účinnosti necelých 10 procent. V červenci roku letošního rekord posunuli na 15 procent. Vědci jsou navíc přesvědčeni, že vědí, kam dále. Neměl by údajně být problém vytvořit články s účinností zhruba 20 až 25 procent.
↑ Před pěti lety by tomu nikdo nevěřil. Pohled na článek s perovskitem vytvořený jednoduchým průmyslovým postupem (napařováním) s účinností kolem 15 procent.
Zlepšily se i další parametry. Další výzkumná skupina ve stejné době představila také první perovskitový článek, který nepotřebuje kapalný elektrolyt, což je nesmírný skok vpřed. Články obsahující kapalinu jsou totiž velmi nepraktické: na sluníčku by mohly například velmi snadno praskat. Nové články také díky tomu nejsou nestabilní a materiál v nich zatím nedegraduje. Zdá se rovněž, že by je mělo být možné vyrábět v podstatě za pomoci současných výrobních postupů, za nízkých teplot a bez exotických materiálů. To je klíčová výhoda, jejíž význam se nesmí podceňovat. Vytvořit účinné drahé články, třeba se speciální nanotechnologickou úpravou povrchu, zvládne řada laboratoří; udělat levné a účinné články je podstatně těžší.
Průhledná budoucnost Články z perovskitu by mohly mít ještě jednu velkou potenciální výhodu: mělo by
být možné vyrábět je průhledné. Vycházejí totiž z tzv. Grätzelových článků, u kterých to možné je. V případě perovskitových článků se to zatím nepodařilo, ale pracuje se na tom a nezdá se to být neřešitelný problém. Mohou vzniknout okna vyrábějící elektřinu za cenu běžných solárních panelů? To by mohlo znít lákavě snad i sluneční energií otráveným Čechům, zvláště v případě, kdybychom se skutečně dočkali zlevnění na méně než polovinu současných cen, jak slibuje Snaith. Výhod nově objevených článků je tolik, že časem by se mohly stát hlavním materiálem pro výrobu solárních panelů, napsal v komentáři pro časopis Nature Michael McGehee ze Stanfordovy univerzity. Předstupněm by mohl být kombinovaný článek, ve kterém se vrstva průhledného perovskitu „natiskne“ na vrstvu křemíku. Účin-
nost by se tím mohla zvýšit podle propočtů asi o čtvrtinu a náklady navíc by byly malé. Nevýhody jsou méně zjevné. Tou největší samozřejmě je to, že jde zatím jen o odhady a výroba se může střetnout s nějakým nečekaným problémem. Články také obsahují olovo, tedy jedovatý prvek. Je ho velmi málo, ale z legislativního hlediska by to mohl být problém. Samozřejmě zůstane jiný problém: nestálost výroby elektřiny ze Slunce. Panely musíme vždy zálohovat nějakým jiným zdrojem energie nebo nějakým typem „baterie“, které jsou zatím ovšem velmi neprakticky drahé. Další nevýhodou je, že panely už dnes netvoří největší část ceny celé solární instalace. A cena dalších komponentů (např. měničů) zdaleka neklesá takovým tempem, spíše dokonce stagnuje.
STRANA 3
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Kdy už nám vydrží mobil nabitý více než den? V porovnání s tím, jak dokáže „energie na cesty“ balit pozemská geologie, jsou i ty nejlepší oplatky k ničemu. Fosilní jsou tak dokonalé balíčky energie, že lidské výtvory s nimi nesnesou srovnání. BATERIE
Jak chabě si ve skladování energie vedeme? Energetický obsah litru benzínu je zhruba 13 kilowatthodin na kilogram (kWh/kg). My lidé podobná paliva zatím v podstatě nevyrábíme, spíše skladujeme elektřinu. Nejlepší jsou dnes lithiové baterie. Jejich energetická hustota se dnes pohybuje zhruba od 0,15 do 0,25 kWh/kg (častěji se uvádí jako 150–250 Wh/kg).
S oživením zájmu o vývoj baterií se objevilo několik poměrně slibných náznaků pokroku. Čcheng-tu Liang (na webu ho najdete pod mezinárodní transkripcí jeho jména Chengdu Liang) z Národní laboratoře v Oak Ridge s kolegy údajně narazil na možnou přísadu, která nánosy na elektrodách rozpouští a uvolňuje zpět do elektrolytu.
Jistě, baterii lze na rozdíl od benzínu použít vícekrát, ale zato mají řadu dalších nevýhod. Jsou tak drahé, že cena watthodiny elektřiny z tužkové baterie, kterou si koupíte v trafice, je téměř vždy vyšší než cena z fotovoltaické elektrárny v dobách nejvyšších dotací.
Ještě lepší zprávu by mohla znamenat technologie lithio-vzduchové baterie. Teoreticky by mohla udržet více než 60krát více energie než dnešní baterie, až 10 000 Wh/kg. Je to hlavně díky tomu, že je výrazně štíhlejší než jiné typy. Obejde se totiž bez jedné elektrody. Katodu (kladnou elektrodu) nemá pevnou, tvoří ji kyslík pronikající zvenčí.
Navíc nejde jen o to, že elektroenergetikům by se hodil levný a účinný způsob skladování energie, všichni už máme dost mobilů, které se na konci dne vybijí. Jaká je naděje, že se to v nejbližší době změní?
Kde jsme dnes Současné možnosti i směry dalšího vývoje budeme demonstrovat na příkladu elektro-
❯ ZA KOLIK JE NOVÁ BATERIE? I ve své kategorii luxusnějších sedanů je model S cenově spíše nadprůměrný a velkou zásluhu na tom mají právě jeho špičkové baterie. Do každého kilogramu baterie Tesla S se vejde zhruba 150 watthodin elektrické energie (bez masivního ochranného krytu a chlazení by to bylo 250 Wh/kg). Náhrada za novou stojí v USA od 10 tisíc dolarů, tedy 200 tisíc korun u menšího modelu s kapacitou 60 kWh. Větší baterie s kapacitou 85 kWh stojí 12 tisíc dolarů, tedy zhruba 250 tisíc korun.
❯ KOLIK VODY NA POHON AUTA? Ve velkém měřítku se baterie ke skladování energie nepoužívají kvůli své ceně. V energetice jsou nejúčinnějším způsobem jejího skladování přečerpávací elektrárny, které dokáží spolehlivě uchovat a vrátit do sítě více jak tři čtvrtiny uložené energie s minimálními provozními náklady (o nich více v SPE podzim 2013).
↑ Tesla Model S, jeden z mála úspěšných elektromobilů současnosti. Zdroj: Tesla Motors mobilů. Jde o jakousi zlatou střední cestu mezi „velkou“ energetikou a konzumní elektronikou. Výhledově se například uvažuje o zapojení elektromobilů do energetické sítě (měly by sloužit jako velká distribuovaná baterie), zároveň však každý z nás zná výkony vozů se spalovacím motorem, a tak se při srovnání nemusíme spoléhat jen na abstraktní čísla. Osobní auto potřebuje na 100 kilometrů zhruba 20 až 40 kWh energie. To znamená několik kilogramů benzínu, pár desítek tun vody z Velkých strání nebo baterii o hmotnosti zhruba 200 kilogramů, pokud by používalo moderní Li-on baterie. Kdyby používalo olověné akumulátory, bylo by to zhruba třikrát více. Právě to je důvod, proč dnes mají elektromobily standardně reálný dojezd kolem 100 či 150 kilometrů. Větší baterie by pro většinu z nich přiliš těžká. Existují i elektromobily s podstatně větším dojezdem, příkladem může být velmi úspěšný sedan Tesla S prodávaný od loňského roku. Má dojezd až kolem 400 kilometrů, ale to má svou cenu: auto stojí v Evropě od 72 000 euro (tj. 1,8 milionu korun). Cena baterie činí odhadem odborníků – výrobce ji nezveřejňuje – zhruba 200 tisíc korun. A to je Tesla na trhu v poměru k výkonu nejlevnější. Za takovou cenu a s takovými výkony se baterie mohou stát masovou záležitostí jen těžko. Tesla však ukazuje cestu alespoň co se týče dojezdů; většina zákazníků je spokojená, i když na dlouhé cesty musí používat jiný vůz. Bez technologického pokroku elektromobily nikdy skutečnou náhradou spalovacích motorů být ovšem nemohou.
tedy materiál, který se používá už v dnešních bateriích. Tento kov je pro baterie jako stvořený. Je rozšířený, lehký a především udrží velký náboj. Nějaký jiný zázračný materiál už na Zemi asi neobjevíme. Bohužel, vývoj lithiových baterií nejde tak rychle, jak nejen odborníci v oboru doufali. Před pět lety, kdy ceny ropy vyskočily až ke 150 dolarům a došlo k oživení zájmu o elektromobilitu, materiáloví vědci na odborných konferencích otevřeně hovořili o tom, že kapacita tzv Li-on baterií a podobných typů, které všichni známe třeba z mobilů a notebooků, by se měla poměrně snadno dostat až na 500 Wh/kg během několika let. Přitom baterie pro novou, konkurenceschopnější kategorii elektromobilů by mohly mít už kapacitu 250 Wh/kg, aby měly dojezd dostačující pro velkou část zákazníků. (Tesla S by pak ujela zhruba 700 kilometrů.) V praxi se ovšem nedařilo. Vývoj je rozhodně patrný a k nárůstu kapacity dochází rychlostí několika procent za rok, což je rozhodně skvělý výsledek, ale zásadní průlom na obzoru není. Část zisků také nejde na vrub chemikům, ale třeba lepšímu software pro ovládání dobíjení a nabíjení baterií, které se podepisuje například na zlepšení životnosti. (Pokud se samozřejmě někde ve vývojovém středisku některé velké firmy neděje něco, o čem by zbytek světa neměl ponětí. Ale to je nepravděpodobné.) I tak stále vědci doufají, že „lionky“ mají dost potenciálu zhruba na to, aby dosáhly
necelého zdvojnásobení své současné kapacity, tedy na hodnoty kolem 400-500 Wh/ /kg. Kdy to bude, to ale není vůbec jasné. Současným tempem nejdříve za deset let, spíše více. Měly by k tomu stačit stávající technologie s malými změnami, například s pomocí nových elektrolytů a nových sloučenin pro katody a anody či zavádění nanotechnologií do výroby.
Síra a ti druzí Dál už to ovšem zřejmě jen tak nepůjde. Za 10 let si tedy možná majitelé elektromobilů budou moci rozšířit dojezd možná až na 500 kilometrů či více, ale stále zřejmě za poměrně vysokou cenu. Další směr vývoje je ale nejasný. V laboratořích se pracuje s několika technologiemi, které by měly tuto hranici překonat, přičemž v podstatě všechny využívají lithia, které je pro svou roli v podstatě ideálním kovem. Bohužel znovu platí, že vývoj je pomalý. Většina z těchto technologií už je teoreticky i prakticky známá několik desetiletí, z laboratoře se až na výjimky ale zatím vůbec nedostaly. Už desetiletí se například na některých místech světa experimentuje s lithio-sírovou baterií. Kladná elektroda je z lithia, záporná za síry. Systém má teoreticky několikanásobně vyšší kapacitu než dnešní Li-on články, trpí však řadou problémů. Jedním je například velmi rychlé zanášení elektrod sloučeninami, které během provozu vznikají.
Krátký dech Ale kolik energie vlastně voda dokáže uchovat? Budete se divit: tuna vody v přečerpávací elektrárně s převýšením 100 metrů má energii zhruba 0,28 kWh, tedy 50krát méně než litr benzínu (byť spalovací motor z téhle energie nevyužije ani polovinu). Velké Stráně mají převýšení kolem 500 metrů, tak je množství energie pětinásobné: cca 1,3 kWh na tunu vody v horní nádrži, když započteme ztráty na turbínách. Na stokilometrovou cestu autem by muselo z Velkých Strání vytéct zhruba 20 tun vody. Nepraktické, že?
STRANA 4
Odborníci dnes nepředpokládají, že by se podařilo zcela zásadně (tj. na méně než polovinu) snížit výrobní cenu dnešních baterií, i když sériové výroby se teprve rozbíhají. Výroba lithiových baterií je náročný proces, energeticky i surovinově (viz SPE léto 2013). Spíše se zdá pravděpodobné, že se může zlepšovat jejich kapacita, a tedy klesat cena v poměru k výkonu. Vozům (a dalším zařízením) by pak mohly stačit menší a levnější baterie. Dobrou zprávou je, že je jasné, s čím by měly pracovat. Špatnou, že jde o lithium,
↑ Podvozek Tesly Model S. Vpředu je patrný elektromotor, sada akumulátorů se skrývá v ploše pod podlahou vozidla. Skrývá je „deska“ pod podlahou prostoru pro cestující, která má délku přes dva metry a tloušťku necelých 20 centimetrů. Zdroj: Tesla Motors
Jednoduše geniální nápad se však realizuje jen těžko. Asi největším problémem je, že lithium divoce reaguje s vodou, které je ve vzduchu ve formě vodní páry více než dost. Akumulátory také mají krátkou životnost a už po několika dobitích jsou zatím (jde jen o laboratorní vzorky) v podstatě k ničemu. I tady se prý potíže ale daří postupně překonávat. Kalifornská firma PolyPlus tvrdí, že vyvinula lithium-vzduchový článek, který funguje i ponořený v mořské vodě. Má keramický povlak s mikroskopickými průduchy, kterými se k baterii dostanou jen molekuly kyslíku rozpuštěné ve vodě, samotné molekuly vody ovšem ne.Článek je jen na jedno použití, ale protože je na váhu efektivnější než jiné baterie, mohl by najít uplatnění při pohonu podmořských robotů, u kterých je délka provozu pod hladinou tak cenná, že se vyplatí na baterii nešetřit. U nás suchozemců ovšem nic takového neplatí. My bychom rádi baterii levnou, výkonnou a lehkou. V tuhle chvíli nám ovšem nezbývá nic jiného než držet palce výzkumníkům a obrnit se trpělivostí.
❯ NÁZOR EXPERTA: Tom Hyan šéfredaktor Automobil Revue, první český novinář, který si vyzkoušel vůz Tesla Model S Po svezení s Teslou Model S musíme říct, že stroj pracuje bez kompromisů a neobtěžuje řidiče žádnými neduhy. Chybu kromě poněkud vyšší ceny jsme nenašli. Zažili jsme při zkouškách i několikahodinové popojíždění v koloně na dálnici, Tesla ovšem měla v bateriích stále dostatečnou rezervu. U zkoušených vozů hlásil displej zaručený dojezd 350 až 450 kilometrů a hodnota se měnila přesně podle najetých kilometrů. Díky akumulátorům uloženým v podlaze má vůz také příkladné jízdní vlastnosti. A i když je maximální rychlost omezena na 210 km/h, na sto šedesát se rozjede rychle a bez nadměrného úsilí.
zima | 2013
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
ENERGETICKÉ TRHY
Můžeme se těšit O tom, proč by Energetický regulační úřad měl být přísnější, elektřina by se měla nakupovat na pár let dopředu a nákup plynu naopak nechat na poslední chvíli, hovoříme s Miloněm Vojnarem, ředitelem společnosti Lumius. ČESKO A STŘEDNÍ EVROPA
❞
Co zákazníci mohou v příštím roce čekat od trhu s energiemi? Začněme u elektřiny.
ERÚ by měl postupovat tvrději, udělovat citelné pokuty nebo někomu sebrat licenci.
Trend je, myslím, jasný. V letošním roce jsme se dostali na velmi nízkou cenovou hladinu, po prázdninách byla elektřina za nějakých 35 a půl eura, nyní se pohybuje kolem 37 eur. Nízké ceny se však netýkají jenom příštího roku, ale také let 2015, 2016 a dokonce i 2017 – a mají být ještě o něco nižší, než jsou ty dnešní. Nikdo tedy neočekává, že by se trend obrátil. Vliv dotovaných obnovitelných zdrojů na cenu je velmi silný a ještě několik let zřejmě bude ceny držet velmi nízko.
reaktorů, tedy nejekonomičtější, nejbezpečnější a nejekologičtější zdroje energie. Místo nich podporuje drahé obnovitelné zdroje, neschopné pokrýt významnou část spotřeby.
Jak velký bude rozdíl pro odběratele? Záleží samozřejmě na typu smlouvy. Kdo měl cenu zafixovanou od loňského roku, bude ji mít vyšší než ten, kdo ji bude nakupovat nyní. V každém případě se vracíme zpátky zhruba na přelom 21. století. Loni ve stejné době se ceny pohybovaly na burze o nějakých 10 eur výše, tedy zhruba 250 korun na megawatthodinu.
Ruku v ruce s tímto vývojem jde i o posilování regulace. Na přelomu tisíciletí se téměř celá Evropa shodla, že nebude bránit trhu a uvolní podmínky v energetice. Nyní, zhruba po deseti letech, se náhle trend obrací a do energetiky se vrací regulace ve velkém. Nejen že se udělují – a ještě zvažují – dotace na všechno možné, objevily se také například povolenky, které dramaticky zasáhly do dění v celé Evropě, prodražují evropskou výrobu a snižují konkurenceschopnost.
Navíc do toho vstoupil Energetický regulační úřad, který zveřejnil návrhy cen za distribuci a příspěvku na obnovitelné zdroje. Protože především příspěvek na OZE byl zastropován, firmy by mohly na megawatthodinu ušetřit zhruba 300 až 350 korun. Je taková cena udržitelná? Ne, já předpokládám, že někdy kolem roku 2017 dojde k obrácení trendu. V tuto chvíli se absolutně nevyplatí investovat do výroby elektřiny, a to se samozřejmě musí změnit. Elektrárny – ať hnědouhelné nebo atomové – začnou dožívat a pokud nebudeme řešit otázku, co bude po 10 či 15 letech, staneme se závislými na importech, což určitě není dobré řešení. Jak je to v případě zemního plynu? V plynu se u nás megawatthodina drží na nějakých 27 eurech. Dlouho to vypadalo, že by se zákazníci měli dostat zhruba stejnou cenu jako v letošním roce, ale pak přišla intervence České národní banky a během pěti minut megawatthodina pro řadu firem podražila o 30 korun. Takže abychom se dostali alespoň na úroveň loňského roku, musíme čekat na pokles cen plynu. Vy pokles očekáváte? Můj osobní odhad je, že bychom se už příští rok mohli dostat na 25 eur. Měl by se zvyšovat tlak na cenu, hlavně díky dostavbě infrastruktury pro dovoz zkapalněného zemního plynu z jiných trhů. Mimo Evropu je cena zemního plynu poloviční, někdy i třetinová. Důležitý by měl být například vliv amerického zemního břidlicového plynu, který může ostatní dodavatele donutit přijmout nižší ceny. Jaká by tedy mohla být cena po téhle korekci a kdy to může nastat? Cena by se časem mohla stabilizovat na zhruba 20 eurech za megawatthodinu. Nejoptimističtější odhady říkají, že by to mělo být na podzim příštího roku, spíše v průběhu roku 2015. Něco už je vidět z dlouhodobějších cen: kontrakty na rok 2015 jsou o 60 centů na megawatthodinu
↑ Rozhodnutí vypnout německé jaderné elektrárny je nepochopitelné, říká Ing. Miloň Vojnar, ředitel společnosti Lumius.
Vy jako účastníci trhu jste s jeho dosavadním fungováním spokojeni?
levnější než ceny pro rok 2014. Pokles cen čeká tedy i trh.
Naprosto. Už samotný rozjezd byl skvěle připravený a od té doby nemáme proti operátorovi trhu žádné výhrady. Já bych možná měl výtku vůči Energetickému regulačnímu úřadu, jež se týká přímo českého prostředí. Hrubě se mi nelíbí rozmach malých obchodníků s energiemi, kteří obcházejí individuální zákazníky a vnucují se jim se svými nabídkami. Podle statistik v Česku ušetřila jen pětina individuálních klientů, kteří přejdou k jinému dodavateli, což je naprosto nepřípustné. ERÚ by měl postupovat tvrději, udělovat citelné poku-
Co radíte zákazníkům do příštích let? V elektřině jednoznačně doporučujeme hedgeovat si cenu na roky 2015, 2016 a máme i zákazníky, kteří si u nás zakoupili už rok 2017. Co se týče plynu, tam doporučujeme nakoupit si jenom menší část spotřeby, například 10 až 20 procent svého diagramu, a zbytek si dokupovat po měsících, tedy využívat postupného nákupu.
nebo třeba i instalace menšího množství fotovoltaických panelů na střechu na vykrytí špiček ve spotřebě. To je legitimní využití fotovoltaiky, které by se mohlo vyplácet i po ukončení dotací, bude záležet na ceně. Ale jinak jsou obnovitelné zdroje jedním z hlavních nebezpečí pro zdravý rozvoj středoevropské energetiky. Spolu s čím? Za prvé s pro mě nepochopitelným rozhodnutím Německa ukončit provoz jaderných
ty či někomu skutečně sebrat licenci. Podobné praktiky totiž kazí pověst celého oboru. Možná by prospělo i zjednodušení vyúčtování za elektřinu, ale to se týká jen individuálních klientů, pro velkoodběratele – a tedy naše klienty – v současném systému není problém. Jak vidíte blízkou budoucnost energetiky? Myslím, že v tuto chvíli technologie i další vlivy motivují k přechodu od sítě s malým množstvím centrálních zdrojů spíše k distribuované síti s větším množstvím menších zdrojů. Například stavba nových vedení je nesmírně problematická a zároveň se objevují nové technologie ve výrobě energie, včetně lepších kogeneračních jednotek, turbín a podobně. Distribuovaná výrobní základna by mohla být v takové situaci podstatně účinnější. Já například považuji za velmi nadějné malé atomové reaktory pro lokální spotřebu. Lumius už dal najevo, že by podobnou elektrárnu rád postavil i v České republice. Jak to s projektem vypadá? Já jsem ještě před rokem odhadoval, že by mohlo dojít k realizaci někdy po roce 2020, ale v tuto chvíli bohužel musím ten odhad korigovat nejméně o několik let. I když už se tyto reaktory vyvíjejí, komerční varianty v tuto chvíli ještě nejsou ani ve zkušebním provozu, a stejně problematické to bude i s jejich schvalováním. Proč? Ono jde sice o bezpečnou technologii, ale já se obávám, že se bude hodně mluvit nejen o technické stránce věci, ale například také o bezpečnosti před zneužitím či teroristickými útoky. Je to tak velké téma, že pro národní regulátory bude zřejmě příliš a bude se řešit na úrovni celé Evropy. To s sebou ale patrně ponese další odklad, a to je další důvod, proč svůj odhad musím korigovat. Ale myslím, že čas malých reaktorů přijde, a my chceme být připraveni.
Nebude se i v té době projevovat vliv obnovitelných zdrojů na cenu? Dotace jsou na 20 let... Situace pro české spotřebitele už podle mého nebude horší. Především fotovoltaické elektrárny už mají přece jen několik let provozu za sebou. Přitom s jejich výrobou nebylo příliš mnoho zkušeností a kvalita mnoha panelů použitých v Čechách v době solárního boomu je pochybná. V řadě případů jsou výrobci garantované výkony po 10 či 15 letech provozu nižší a výroba z takových zdrojů bude klesat. A fotovoltaika je největším příjemcem dotací. Například bioplynové stanice, které letos předběhly ve výrobě fotovoltaiku, jsou za prvé stabilní zdroje, za druhé jsou dotace na vyrobenou jednotku energie několikanásobně nižší. A další velký rozvoj nehrozí, zemědělci by do nich doslova neměli co dávat. Nestojí i tak za to pojistit se vlastní výrobou energie? To je určitě trend, který firmy vidí a využívají. Týká se to ve zvýšené míře především zákazníků, kterým energie tvoří zhruba od deseti procent nákladů výše. Řešení jsou samozřejmě různá, může jít o využívání kogeneračních jednotek, plynových turbín
STRANA 5
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
SLOVENSKO
Nový plynovod z Poľska na Slovensko Jedným z hlavných cieľov slovenskej zahraničnej politiky je zmeniť mapu východoeurópskych plynovodov. Pomaly sa to začína dariť. V októbri slovenská vláda schválila dohodu týkajúcu sa výstavby plynovodu spájajúceho poľskú a slovenskú prepravnú sieť. Dohoda nastavuje spôsoby spolupráce medzi Slovenskom a Poľskom pri príprave a výstavbe plynovodného prepojenia, ktoré by malo postupne otvoriť cestu k prepojeniu celej východnej Európy severojužným smerom. PLYNOVODY
Investormi nového plynovodu majú byť slovenská firma Eustream a jej poľský kolega Gaz-System. Presné parametre, vrátane trasy a odhadov nákladov, zatiaľ ešte nezverejnili. Expertná skupina si chce najprv vyjasniť možnosti, ktoré by pripadali do úvahy.
dôležitosť stavby má veľkú šancu s touto žiadosťou uspieť. Je totiž nesporné, že projekt diverzifikuje plynárenské trasy a môže prispieť k energetickej bezpečnosti Európy. Napríklad preto, že Poľsko stále počíta s rozvojom ťažby z bridlíc a nový plynovod by mal poskytovať odbytové možnosti.
Odhady investorov naznačujú štart prevádzky na začiatok roku 2019. Plynovod má mať kapacitu 5 miliárd kubických metrov, teda približne ročnú spotrebu Slovenska.
Meradlo rozvoja ťažby z bridlíc je však momentálne ešte neisté, preto je primárnou motiváciou posilnenie energetickej nezávislosti od Ruska, a to pre všetky zúčastnené strany. Slovensko je napríklad na rozdiel od Českej republiky odkázané výhradne na zemný plyn z Ruska, ktorý do krajiny prúdi cez Ukrajinu jediným plynovodom. Sloven-
Slovenská vláda dúfa, že sa jej podarí na stavbu získať finančné prostriedky z fondov Európskej únie, a vzhľadom na strategickú
Mapa krajín postihnutých v januári 2009 výpadkom dodávok zemného plynu z Ruska v dôsledku jeho sporov s Ukrajinou
❞
minálu Świnoujście už nabrala zhruba polročný sklz, pri podobných stavbách sa to však predpokladá.
Slovensko je na rozdiel od Českej republiky odkázané výhradne na zemný plyn z Ruska, ktorý do krajiny prúdi cez Ukrajinu jediným plynovodom. ská politická reprezentácia i obyvatelia majú ešte v pamäti rok 2009, keď potrubie vyschlo a krajina mala obrovské problémy.
Baltskom mori, ktorý ponúka možnosť dodávok z nórskeho pobrežia či ešte vzdialenejších zdrojov.
Aj vďaka jasnej hrozbe problémov s dodávkami je východoeurópska „plynová diplomacia“ pomerne úspešná. Dlhodobým cieľom je plánovaný vznik severojužného koridoru, ktorý by spojil celú východnú Európu od severu na juh.
S projektom sa samozrejme spája celý rad ťažkostí, napríklad výstavba poľského ter-
Oveľa väčšou ranou by mohli byť výrazné zmeny na trhu so zemným plynom, či už zlacnenie ruských dodávok, alebo naopak nedostatok ponuky či výrazný vzostup na trhu s LNG. Kým však bude ruský štátny rozpočet závislý od vysokých cien plynu, má projekt šancu na úspech. Neznámou ostáva i reakcia Ruska, ktoré dôležité európske trhy zatiaľ potrebuje. Kremeľ tlačí na výstavbu vlastných nových plynovodov, ktoré by obišli Ukrajinu zo severu aj z juhu, ochota východoeurópskych štátov spolupracovať s Ruskom je však samozrejme pomerne nízka.
Najďalej je zatiaľ stavba plynovodného prepojenia s Maďarskom. Testovacia prevádzka tohto plynovodu by mala začať v druhej polovici budúceho roku, začiatok komerčnej prevádzky sa plánuje na 1. január 2015. Prepojenie dlhé 115 kilometrov spojí prepravné systémy medzi Veľkými Zlievcami na slovenskej strane a maďarskou obcou Vecsés na predmestí Budapešti.
Výpadok je viac ako 75 percent dodávok
Výpadok 50–75 percent dodávok
Výpadok 25–50 percent dodávok
Výpadok menej ako 25 percent dodávok
Maďarsko získa prístup k západoeurópskym plynovým sietiam, Slovensko k plánovaným južným plynovým koridorom alebo k LNG terminálu v Chorvátsku. V ďalších fázach by malo dôjsť i k prepojeniu sietí na sever od Slovenska, predovšetkým poľského LNG terminálu Świnoujście na
↑ Aby v zime neutiahli kohútiky... Slovenskú energetickú politiku určujú obavy zo závislosti od dodávok plynu z Ruska.
Garantované ceny podľa britského vzoru pre Rusov? Kým britská vláda pristúpila na požiadavku investorov garantovať výkupné ceny elektriny z jadrových elektrární (pozri str. 1 a 2), slovenské úrady o tom zatiaľ nechcú ani počuť. Práve táto požiadavka ruskej strany, teda spoločnosti Rosatom, je jednou zo základných komplikácií pri súčasných jednaniach o podobe dostavby slovenskej elektrárne. JADROVÁ ENERGETIKA
Slovenské ministerstvo práve kvôli nezhodám pri jednaní verejne nevylučuje, že by mohol do projektu vstúpiť okrem Rosatomu aj iný investor. Memorandum o porozumení, ktoré bolo podpísané so zástupcami potenciálneho ruského investora na začiatku procesu, sa môže podľa ministerstva podpísať s každým serióznym záujemcom o vstup do projektu. Ako však ukazuje i britský príklad, záujemcov momentálne nie je veľa. Nový investor by mal nahradiť českú energetickú skupinu ČEZ, ktorá sa rozhodla z projektu vycúvať, pretože sa chce sústrediť na projekty v Českej republike. Jadrová energetická spoločnosť Slovenska (JESS), pod ktorú patria slovenské jadrové elektrárne a ktorá je zadávateľom stavby, vznikla koncom roku 2009 a ČEZ v nej vlastní 49 percent, zvyšok patrí slovenskému štátu. Manažérska kontrola podľa dohody oboch
STRANA 6
partnerov funguje na princípe rovnosti a konsenzu. Za strategického partnera pri výstavbe novej jadrovej elektrárne si vybrala spoločnosť ČEZ ešte prvá vláda Roberta Fica.
Podľa štúdie realizovateľnosti je uvedenie novej jadrovej elektrárne do skúšobnej prevádzky reálne po roku 2025. Nová elektráreň, ktorá by mala vyrásť na mieste odstavovanej elektrárne V1 v Jaslovských Bohuniciach, by mala mať výkon okolo 2400 megawattov.
Príprava pokračuje Hoci je ČEZ naďalej rozhodnutý odísť a úspech jednaní s Rosatomom je neistý, príprava projektu pokračuje. V uplynulých týždňoch skončilo výberové konanie na spracovateľa EIA. Na základe podpísanej zmluvy vypracuje EIA spoločnosť AMEC. V septembri začali prvé práce súvisiace s procesom posudzovania vplyvov na životné prostredie, ktoré by mali byť dokončené do polovice roku 2016. V tomto roku by mala spoločnosť JESS, ktorá má na starosti projekt výstavby jadrovej elektrárne v Bohuniciach, dokončiť výkup pozemkov. Spoločnosť už disponuje 90 % územia pre
↑ Ďalšiu pristavíme len so zárukou dostatočne vysokých cien, opakuje slovenským politikom Rosatom. Tí na to zatiaľ nechcú pristúpiť. výstavbu elektrárne a aktuálne vykupuje pozemky potrebné na zariadenie staveniska. V uplynulých mesiacoch spoločnosť dokončila aj štúdiu seizmicity a geologických
pomerov, ktorá potvrdila realizovateľnosť projektu na danom území z pohľadu prírodných špecifík oblasti. Do roku 2016 počíta spoločnosť JESS s prípravou infraštruktúry, ako aj s činnosťami súvisiacimi s pripojením do prenosovej sústavy SR.
Slovensko považuje za najvýhodnejší model kontraktu dodávku na kľúč, zahrňujúcu všetky dodávky a služby spojené s výstavbou a uvedením do prevádzky. Podľa pôvodných plánov by mala nová jadrová elektráreň stáť od 4 do 6 miliárd eur. Ak k stavbe dôjde, bude Slovensko z hľadiska zloženia výroby elektriny výnimočnou krajinou. Bezuhlíkové technológie by mali vyrábať na Slovensku v roku 2030 aj viac ako tri štvrtiny elektriny, odhaduje ministerstvo hospodárstva. Krajina za to vďačí predovšetkým vodným elektrárňam a jadru.
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
zima | 2013
FIREMNÍ ZÁKAZNÍK
Mořští záchranáři ze Slaného Továrna ve střední Evropě je dnes jedním z hlavních dodavatelů dílů na záchranné systémy pro ropné plošiny či velké zaoceánské lodě. Co je zapotřebí k úspěchu v oboru, kde se chyby a nedostatky neodpouštějí, to vysvětluje ředitel společnosti Jiří Burňák. TĚŽBA
Továrna ve Slaném má v historii českého průmyslu zvláštní místo. Jak jste si tu našli místo vy? Naše továrna ve Slaném má více než 140letou historii. Zde byly vyrobeny první české lokomotivy, vyrábí se tu od počátku roku 1900. Po revoluci se zde vyráběly hydraulické a mobilní jeřáby. V pozdních deva-
jiných věcí: navijáky, jeřáby, háky a řadu dalších, speciálně navržených ocelových konstrukcí, na kterých jsou záchranné čluny upevněny na palubě. Většinu z toho vyrábíme u nás ve Slaném. Máme rovněž velké inženýrské a projekční oddělení. Takže vaším hlavním zákazníkem je vaše norská matka?
Jak náročné je v tomhle oboru uspět? Je to náročný obor, musíme být ve výrobě ocelových výrobků vysoce kvalifikovaní a splňovat všechny extrémně tvrdé certifikační požadavky. Ale když to zvládnete, najdou se pak dobré příležitosti. My jsme například, protože máme také bohaté zkušenosti v oblasti produkce složitých výrob-
ků včetně ocelových kabin, hydrauliky a elektriky, byli vybráni jako dodavatelé těchto technologií společností v ropném a plynárenském průmyslu. Takže vyrábíme specializované jeřáby pro zásobování plavidel nebo navijáky, a to jak pro norské, tak i mezinárodní společnosti. Společné pro ně všechny je to, že jsou většinou určené pro použití v oblasti norského kontinentálního šelfu.
Proč tam?
❞
Vy jste v posledních letech prožívali poněkud útlum, teď máte naopak plně vytíženou kapacitu. To se na odbytu tak podepsala krize z roku 2008?
Dle zkušeností mají Češi dobrou pověst jako dobří pracovníci, a to zejména při svařování, a zároveň jsou pečlivější než východoevropské země.
desátých letech Norové začali objednávat různé ocelové díly pro svá záchranná plavidla. Hledali továrnu, která měla možnost výroby podle vysokých požadavků. Cenová hladina v Norsku se dostala tak vysoko, že museli vyhledat jiného dodavatele, aby byli konkurenceschopní. Dle zkušeností mají Češi dobrou pověst jako dobří pracovníci, a to zejména při svařování, a zároveň jsou pečlivější než například východoevropské země, a proto se Norové rozhodli, že tuto továrnu koupí. Co přesně se tu dnes vyrábí? Samotné záchranné a záchranářské čluny jsou vyrobeny ze sklolaminátu a vyrábějí se v Norsku a v naší sesterské společnosti v Číně. Celý záchranný systém pro konečného zákazníka ale zahrnuje i spoustu
↑ Uzavřený záchranný člun Harding se vynořuje na hladinu při zkoušce spuštění z výšky několika desítek metrů. Například na ropných plošinách se počítá s tím, že na spouštění na vodu nemusí být čas.
→ Ropná plošina s jeřáby pro záchranné čluny ze Slaného. Rozhodně je naším největším zákazníkem, odebírá přibližně 75 až 80 % kapacity. My ale skrze ni dodáváme výrobky do všech velkých ropných a plynárenských společností a majitelům lodí po celém světě. Části záchranných systémů ze Slaného najdete na plavidlech či plošinách po celém světě.
Norové mají podle mého nejvyšší úroveň požadavků pro certifikaci a dokumentaci výrobků na světě. Dodávky bezpečnostních zařízení na trh s takhle přísnými pravidly z nás ovšem dělá potom přednostního výrobce.
To ne, my dodáváme především ropnému a plynárenskému průmyslu, a tak jsme finanční a následně hospodářskou krizí moc ovlivněni nebyli. Také nás to samozřejmě poznamenalo a měli jsme horší období, ale hlavně norský ropný a plynárenský průmysl se rychle dokázal odrazit ode dna, a nyní máme více práce než kdy jindy. Ale protože víme, že jde o průmysl cyklický, udělali jsme už před několika lety strategické rozhodnutí. Rozhodli jsme se rozdělit výrobu a 30 až 50 procent z ní dodávat i jiným firmám než naší mateřské společnosti. Záchranná a manipulační zařízení mají mírně odlišné životní cykly, a tak bude pro nás snazší využít naše výrobní kapacity.
❯ HARDING SAFETY CZECH Ve Slaném působící Harding Safety Czech je vlastně norskou firmou Harding Safety, jejímž hlavním produktem jsou záchranné systémy. Harding je předním světovým dodavatelem v tomto segmentu. Výrobním sortimentem jsou tzv. „freefallové“ záchranné čluny (tedy spouštěné volným pádem) pro velké lodě a ropné plošiny, systémy záchranných člunů a jak částečně, tak i zcela uzavřený záchranný systém pro různá plavidla v ropném a plynárenském průmyslu, obchodním námořnictvu a na výletních lodích.
VZDĚLÁVÁNÍ
NUKLEON STORY odebírají již tři školy ze čtyř Projekt NUKLEON, financovaný společností Lumius, spol. s r. o., je zaměřený na vzdělávání a rozšiřování znalostí v oblasti jaderné energetiky a její budoucnosti. Cílovou skupinou tohoto programu jsou žáci 2. stupně základních škol, kteří se již věnují fyzice. V rámci projektu v současné době vyšlo druhé rozšířené vydání učební pomůcky NUKLEON STORY v nákladu 115 tisíc kusů. Odebírají ho již ¾ základních škol. PRO ŠKOLY
Vzdělávací projekt NUKLEON se neskládá pouze z tištěné brožury, je mu věnován také velký prostor na internetu. Specializované stránky www.nukleonstory.cz mají za úkol nejen informovat o samotném projektu a brožuře, ale jejich cílem je také nalákat a sdružovat nové zvídavé školáky, které tematika jaderné energie a její budoucnosti zajímá. Jako velmi užitečná se ukazuje internetová encyklopedie NUKEPEDIA, která dětem vysvětluje odborné pojmy. Přináší
také životopisy vědců a objevitelů, jež stejně jako další výrazy postupně přibývají. Vzhledem k faktu, že dnešní mládež se ve velké míře sdružuje na sociálních sítích, byl na Facebooku zřízen profil, který spravuje populární postavička žáka NUKLEONa. Na jeho profilu každým dnem přibývají noví fanoušci. Dvou tisíc fanoušků se průvodce NUKLEON dočkal po pouhých devíti měsících fungování.
„Jsem opravdu rád, že projekt NUKLEON budí v mladých lidech zájem o jadernou energii a témata s tím spojená. Společnost Lumius se netají tím, že je zastánce jádra. Nikomu z mladých zájemců o tuto oblast však nic nevnucujeme, pouze se jim snažíme přinést více informací, které je třeba povzbudí v dalším studiu jaderné energetiky,“ uvedl Ing. Miloň Vojnar, ředitel spo lečnosti Lumius.
STRANA 7
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
ENERGETIKA A EKOLOGIE
OBNOVITELNÉ ZDROJE
Krušný čínský podzim
Okurky na poušti
Čínské město Harbin letos zažilo ošklivý říjen. Chladné počasí si vyžádalo spuštění centrálního systému zásobování teplem, který spaluje uhlí, zároveň také zemědělci spalovali po sklizni zbytky plodin přímo na polích, jak je v oblasti běžné.
V Kataru se na začátku listopadu představily výsledky demonstrační fáze projektu „Saharský let“ (Sahara Forest Project), který chce za pomoci obnovitelných zdrojů dobýt z písku část arabských a afrických pouští.
V důsledku inverze pak množství malých prachových částeček ve městě 300krát překročilo hodnoty, které Světová zdravotnická organizace doporučuje jako zdravotní limity. Úřady přikročily k mimořádným opatřením, zavřely školy, některé hlavní tahy, letiště i vybrané energetické provozy.
Nápad norského biologa Joakima Haugeho v podstatě počítá s využitím lokálně vyrobené energie z fotovoltaiky na vytvoření malých oáz v suchých oblastech tropů. Projekt není provozně jednoduchý: jeho jádrem jsou skleníky, které zchlazuje vodní pára vznikající na roštech před skleníkem. Díky jednoduchému „průvanu“ pára putuje skrz skleník, kde se jí pak část kondenzuje. Jak se ukázalo ve zkouškách, proudící pára dostatečně zchlazuje i prostor okolo skleníku, a tak se daří pěstovat rostliny i mimo skleník.
UHLÍ VE VZDUCHU
Kritická situace znovu upřela pozornost čínské veřejnosti na problém znečištění ovzduší. S nástupem zimy, která je v severní Číně, včetně Pekingu, mrazivější než u nás, hodnoty emisí překračují ve velkých městech hygienické limity prakticky neustále. V posledních letech se zlepšila informovanost veřejnosti. Vláda také letos přijala rozsáhlý čtyřletý plán podpořený investičními prostředky ve výši 5,5 bilionu korun, například na snížení množství emisí z elektráren i stavbu nových plynových zdrojů, jež by měly nahradit stávající uhelné elektrárny a teplárny. Ale energetika je běh na dlouhou trať a zbavit se závislosti na levném domácím uhlí nebude pro rychle rostoucí čínskou ekonomiku vůbec jednoduché. Rozhodně nelze čekat, že by se všechny problémy podařilo vyřešit během čtyř let.
FOTOVOLTAIKA
Projekt využívá i solárních panelů k výrobě elektřiny nutné pro řídicí systém skleníku
Čína do budoucna spoléhá na těžbu zemního plynu z břidlic podle vzoru USA, ale rozvoj této technologie a stavba odpovídající infrastruktury si i přes investice od čínské centrální vlády vyžádá nejspíše delší období. V zemi už působí vrtné soupravy firmy Shell, zatím jen na průzkumné vrty, ale zkušenosti jsou zatím rozporuplné.
Těžaři se v nich musí naučit pracovat, navíc často leží ve větší hloubce než ty americké. Těžba budí odpor mezi místními obyvateli. Riziko představuje i zatím nedokončená regulace hydraulického štěpení, jiné majetkové zákony než v USA a na odbytové stránce také omezení na státem regulovaném čínském trhu s plynem.
↑ Zkušební provoz projektu Sahara Forest v Kataru. Zdroj: Sahara Forest Project
TICHOMOŘÍ
Jak prodělat za 18 měsíců 35 miliard dolarů?
Bude málo kokosů?
kem odhadovaným na necelých 35 miliard dolarů. Letos 30. října podala žádost o ochranu před věřiteli vlajková loď jeho impéria, těžební společnost OGX Petroleo e Gas. Batistův 91procentní podíl ve společnosti byl přitom ještě v roce 2012 oceňován na 20 miliard dolarů.
Brazilec Eike Batista byl ještě v březnu 2012 byl považován za nejbohatšího občana své země a osmého nejzámožnějšího člověka vůbec, s majet-
Společnost ztratila od roku 2012 více než 95 procent svojí hodnoty, podle analytiků především v důsledku špatných rozhodnutí managementu. Batista musel na začátku léta 2012 uznat, že většina nalezišť, které společnost rozvíjela u pobřeží Brazílie, je buď málo výnosná, nebo úplně „suchá“. Společnost se podle všeho předlužila v honbě za novými vrty, bez ohledu na jejich skutečnou rentabilitu. Po pádu OGX následoval do bankrotu i zbytek firem v jeho podnikatelské skupině.
Najdete nás na webu
Další zajímavá témata PLANTÁŽE
BANKROT
Ničivý tajfun Haiyan, který se přehnal přes Filipíny a způsobil ohromné škody na životech i majetku, zřejmě zhorší problém se zásobováním jednou pro Tichomoří důležitou komoditou: kokosovými ořechy. Všestranný plod se používá nejen k jídlu a výrobě potravin, ale také jako důležité palivo, hlavně v málo rozvinutých oblastech. V posledních čtyřech letech však
poptávka po ořeších rychle stoupá, hlavně v zahraničí. Zatímco spotřeba výrobků z ořechů ročně roste o 10 procent, produkce stoupá jen dvouprocentním tempem. Hlavní příčinou nízkých výnosů je průměrné stáří velké části kokosovníků, které dosahuje podle odhadů přes 50 let. Stromy přitom výrazně více (až třikrát) plodí v mladém věku. Nepříliš silný odbyt v dobách před současným boomem ale majitele plantáží nemotivoval k obměně palem.
Svět plný energie naleznete na webu
www.svetplnyenergie.cz. Rádi také uvítáme vaše názory, hodnocení a doporučení.
SVĚT PLNÝ ENERGIE zima 2013 ↑ Nejvíce plodů nesou mladé kokosové palmy.
PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32, 150 00, Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Matouš Lázňovský, Martin Kročil, Antonín Hálek
Ukrajina věří v břidlice ZEMNÍ PLYN
Ukrajina podepsala s americkým energetickým kolosem Chevron smlouvu týkající se společných výnosů z těžby břidlicového plynu. Dohoda je součástí pokračujícího úsilí Kyjeva o snížení závislosti na Rusku.
STRANA 8
z předchozích čísel magazínu
❯ TIRÁŽ
SUROVINY
Těžba plynu má probíhat na západě Ukrajiny a hodnota kontraktu činí deset miliard dolarů (zhruba 200 miliard korun). Podle
Pokusy by se měly nyní přesunout do Jordánska, kde má vzniknout 20 hektarů skleníků a zemědělských ploch. Na základní představu o nákladovosti a jeho možných ekonomických parametrech by to mohlo stačit.
↑ Harbin z družice NASA. Sytě bílé oblasti jsou pokryté mlhou, smog je patrný jako kouřmo na zbytku snímku. Zdroj: NASA
ROZVOJOVÉ TRHY
↑ Eike Batista ve šťastnějších dobách v roce 2011. Zdroj: Juliana Coutinho
a případně i pro odsolování vody pro zalévání. Malý demonstrační projekt zatím dokázal během prvního roku vyprodukovat tři sklizně zeleniny a obilí s výnosem odpovídajícím intenzivnímu zemědělství v západních zemích. K provozu potřeboval jen mořskou vodu a slunce. Výsledky jsou dobré, ale skutečné náklady a možnosti se uvidí až ve větším měřítku.
↑ Ani na Ukrajině není plyn z břidlic bez odpůrců.
oficiálních vyjádření by měla dohoda a další kroky umožnit Ukrajině získat do roku 2020 energetickou nezávislost. Už v lednu podepsala Ukrajina smlouvu s anglo-nizozemskou společností Shell, taktéž v objemu deseti miliard, ohledně těžby plynu z břidlice v lokalitě Juzivska na východě země. Loni zvítězilo konsorcium vedené společnostmi Shell a ExxonMobil v zakázce na těžbu plynu a ropy při pobřeží Černého
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich moře. Podle odhadu amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) má Ukrajina třetí největší zásoby břidlicového plynu v Evropě, a to v objemu asi 1,2 biliónu metrů krychlových. Toto číslo je ovšem třeba brát se značnou rezervou, jedná se opravdu pouze o odhad, navíc dosti nepřesný. S těžbou z břidlic v oblasti nejsou žádné zkušenosti a odhady zásob se začnou zpřesňovat až po zahájení zkušebních vrtů.
TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Thinkstock TISK: Triangl, a.s., Praha EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328.
