PR O SPO L EČENSTVÍ PŘÍ ZNI VCŮ A P ŘÁTEL P ŘIN Á ŠÍ L U M IU S, SP OL . S R.O. – N EZ ÁV I S LÝ O B CH O D N Í K S E LE KT Ř I N O U A P LY N E M
SVĚT PLNÝ ENERGIE INFORMACE, ZPRAVODAJSTVÍ, ROZHOVORY A ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA PLNÉHO ENERGIE podzim | 2013
www.svetplnyenergie.cz |
[email protected] | tel.: 800 33 11 67
Když elektrárnu, tak na kopci: vodní dílo Dlouhé Stráně
E.ON na Slovensku odstaví novou elektrárnu
Jsme téměř ideální zákazníci, říká Jaromír Melecký
STRANA 3
STRANA 6
STRANA 7
CENY ENERGIÍ
❯ ENERGETICKÉ AKTUALITY:
Elektřina by měla příští rok zlevnit Trh, politici i úřady přispějí k tomu, že v příštím roce bychom se poprvé v samostatných dějinách České republiky měli dočkat zajímavého zlevnění energií, v první řadě elektřiny. POLITIKA A TRH
Měla by projít Rok 2014 by mohl být pro zákazníky na českém trhu s elektřinou velmi zajímavý. Nahrává tomu hned několik vlivů. Prvním je vývoj na trhu se silovou elektřinou, kde jsou ceny elektřiny skutečně velmi nízké. Velkoodběratelé, kteří se dokáží pomocí vlastní expertizy nebo ve spolupráci se specialisty pohybovat na trhu, to pocítili už v posledních dvou letech. Ceny se pohybují v průměru až o pětinu níže než ve stejném období předchozího roku a nezdá se zatím příliš pravděpodobné, že by se trend měl obrátit. Důvodů to má několik. I přes známky jistého ekonomického oživení se nezdá, že by poptávka po elektřině měla příliš rychle stoupat. Navíc se bude dále – i když pomaleji než dosud – zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů na výrobě. Jejich majitelé přitom nejsou příliš závislí na prodejní ceně, protože získávají největší část svého zisku ze státních příspěvků na prodanou elektřinu a výsledkem je situace, kdy nejsou příliš citliví na prodejní cenu, ale na objem zrealizovaných prodejů: jakýkoli prodej je dobrý.
Pro maloodběratele Tržní cena je zajímavá především pro velkoodběratele, pro které tvoří velkou část konečné ceny. Zlevnění by se však příští
V době uzávěrky časopisu se čekalo na rozhodnutí Senátu o novele. Předseda Senátu Jiří Štěch médiím řekl, že i přes obavy některých politiků nehrozí, že by Sněmovnou schválená podoba novely Senátem neprošla. Vzhledem k tomu, že dolní komora Parlamentu byla rozpuštěna, případné odmítnutí novely horní komorou by s velkou pravděpodobností vedlo k udržení stávajícího stavu a poplatek by se tak nesnižoval. Nová Poslanecká sněmovna, která vzejde z voleb na konci října, nemusí mít na projednání otázky do konce roku dost času.
rok mohlo dotknout i domácností. Nabízí se tu jistá šance, že za příznivých okolností by pokles nákladů na energie mohl přispět i ke zvýšení optimismu domácností a jejich ochotě utrácet za jiné zboží a služby. Typická domácnost, která nemá vytápění ani ohřev vody na elektřinu, letos zaplatí za elektřinu okolo jedenácti tisíc korun. V příštím roce by to mohlo být podle odhadů i analytiků možná jenom zhruba deset tisíc korun, tedy o celou desetinu méně. Vzhledem k tomu, jak se skládá cena pro domácnosti, je to opravdu razantní změna.
Klesnout by mohly hned tři velké položky v celkovém vyúčtování za elektřinu, dokonce ty hlavní. Na druhou stranu, dotace na obnovitelné zdroje byly významným faktorem ve zdražování energie. Státy ovšem hledají způsob, jak tento vliv omezit. Podle novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů by měl příplatek na OZE klesnout z letošních 583 korun na 495 korun za megawatthodinu. Rozdíl bude stát dotovat z jiných zdrojů, tedy jiných daní. Přímo státní podpora obnovitelným zdrojům by se tak měla zvýšit o necelé čtyři miliardy korun ročně.
Ke zlevnění by mohl přispět i Energetický regulační úřad. Jeho ředitelka Alena Vitásková oznámila, že by mohlo dojít k poklesu distribučních sazeb až o deset procent. Cenové rozhodnutí ERÚ padne až na podzim, ale pokud by skutečně ke snížení došlo, pocítily by ho zejména domácnosti s nízkou spotřebou, u kterých poplatky za distribuci tvoří podstatnou část jejich celkové úhrady. ERÚ už na počátku srpna oznámil, že distribuční poplatky se od příštího roku sníží také u plynu. Úřad se po jednáních s distribučními společnostmi dohodl na snížení
Záložní zdroj tepla pro Prahu má nového majitele Energetická společnost ČEZ získala 85procentní podíl ve firmě Areál Třeboradice, která vlastní záložní zdroj tepla pro Prahu pro případ výpadku elektrárny Mělník. Hodnota transakce by měla být 282 milionů korun. Firma Areál Třeboradice vznikla loni v listopadu vyčleněním ze společnosti Pražská teplárenská (většinově vlastněné holdingem EPH Daniela Křetínského), od níž ČEZ koupil většinový podíl. Transakce navazuje na obchod mezi ČEZ a Pražskou teplárenskou z roku 2011, který byl vypořádán loni v červnu. Tehdy ČEZ koupil za 16 miliard korun společnost Energotrans, pod kterou spadá elektrárna Mělník I a horkovod do Prahy. Zdroj v Třeboradicích je hlavním záložním zdrojem pro případ výpadku hlavního zdroje, elektrárny Mělník I, která je ve vlastnictví ČEZ.
Holding EPH dále expanduje v Německu
Pokračování na straně 2
SUROVINOVÉ TRHY
Ozvuky americké „energetické revoluce“ Boom surovinové těžby v USA má nepředvídatelné důsledky po celém světě, v neposlední řadě i v ČR. Co může rozvoj netradičních zdrojů opravdu přinést a které sliby jsou naopak nereálné? ENERGETICKÁ REVOLUCE
Ostrava i Ostravané se dnes nejvíce obávají ztráty pracovních míst. Důlní společnost OKD se potýká s potížemi, které mohou oblast připravit celkem o tisíce pracovních míst a bez nadsázky region uvrhnout do recese. OKD v první polovině letošního roku vykázala čistou ztrátu 395,7 milionu eur (10 miliard korun). V loňském roce za stejné období vydělala naopak 35 milionů eur (cca 870 milionů korun). Akcie společnosti se obchodují v podstatě jen ve spekulativním pásmu, za cca 20 korun, z maxima 612 korun v červnu 2008. Provoz na dole Paskov už je podle společnosti neudržitelný a do konce roku 2014 může dojít k jeho uzavření.
Těžký byznys u uhlí Příčina tkví především v poklesu odbytu. Ten letos v pololetí činil 493 mil. eur, byl
krize, jež snižuje poptávku po energii, ale i oceli, na jejíž výrobu se kvalitní uhlí, jako to ostravské, používá z významné části.
↑ První fáze. Vrtná souprava na severovýchodě USA připravuje vrt do břidličné vrstvy několik set metrů pod zemí. Pumpování kapaliny bude následovat až po rozebrání vrtné věže. Foto: Colinshek tedy o 29 % nižší než ve stejném období loňského roku. Drahé uhlí z Ostravy, které se musí těžit z velkých hloubek, postihly hned dvě rány. Tou první byla hospodářská
Druhou příčinou byla zámořská konkurence. Evropa se totiž v posledních letech stala velkým dovozcem uhlí ze zámoří, hlavně z USA. Loňský export amerického uhlí se vyšplhal na 120 mil. tun – dvojnásobek hodnot roku 2009. Uhlí mířilo zejména do Velké Británie, Nizozemí a Itálie. Hodnota uhlí vyvezeného z USA za prvních 11 měsíců loňského roku dosáhla 13,8 miliardy dolarů. Podíl levnějších energetických surovin tvořil 3,8 miliardy dolarů. V posledních letech se americký trh s uhlím odvracel od uhlí směrem k zemnímu plynu. Nová technologie způsobila v některých lokalitách prudký pokles ceny. Plyn tak byl v některých místech hlavně v loňském roce stále několikanásobně
levnější než v Evropě. Změna se zdála být tak výrazná, že v USA se mluvilo o energetické revoluci a o zrození nové surovinové velmoci. Ovšem v letošním roce se kola revoluce poněkud zpomalila. Průměrná cena plynu na americké burze se zdvojnásobila. Nástup plynu se zpomalil; podle posledního odhadu amerického úřadu pro energetické informace EIA letos vzroste tamní spotřeba elektrické energie o 6,7 procenta, ale spotřeba uhlí vzroste o 9,5 procenta. I další indicie naznačují, že tentokrát optimistické odhady poněkud předběhly skutečnost. To ovšem neznamená, že by americká revoluce dále nemohla evropským spotřebitelům pomáhat šetřit jejich peněženky.
Český Energetický a průmyslový holding (EPH) se podle německého deníku Die Welt chystá koupit od energetického koncernu E.ON německý hnědouhelný revír Helmstedt s uhelnou elektrárnou Buschhaus. EPH tisku potvrdilo, že jednání probíhá, ale odmítá je dále komentovat. Podle Die Welt, který o dohodě informoval první, byli pracovníci helmstedtských dolů informováni o chystané změně majitele už 12. července. EPH už vlastní hnědouhelné doly Mibrag ležící v Sasku-Anhaltsku. Dolnosaská elektrárna Buschhaus, spuštěná v roce 1985, patřila až do své modernizace v roce 2002 k největším producentům emisí oxidu uhličitého v Německu. Její dominantou je 307 m vysoký komín, nejvyšší v celé zemi. Výkonem 390 megawattů patří ke středně velkým provozům. Ročně vyrobí okolo 2,5 miliardy kilowatthodin proudu. Budoucnost elektrárny byla ale značně nejistá, neboť zásoby uhlí v Helmstedtu měly vydržet jen do roku 2017.
Více v textu na stranách 4-5
STRANA 1
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
JADERNÁ ENERGIE
Dostavět Temelín? Rozhodnutí odloženo Rozhodnutí o tom, zda v jižních Čechách budou stát dva nové jaderné bloky, padne nejméně o rok později, než se původně počítalo. Tedy koncem roku 2014 nebo až v roce 2015. I když jednání se zájemci o rozšíření jaderné elektrárny Temelín pokračují, to, zda k němu skutečně dojde, bude záležet především na politických podmínkách. JE TEMELÍN
Tuto informaci, o které se dlouho spekulovalo, v srpnu potvrdil generální ředitel firmy Daniel Beneš: „My jsme přesvědčeni, že je to natolik zásadní investice, že bychom rádi toto rozhodnutí učinili až v momentě, kdy budou splněny dva základní předpoklady, a to, že budeme plně v souladu s aktuální finální Státní energetickou koncepcí České republiky, a za druhé, že budeme mít zajištěny podmínky návratnosti tohoto projektu,“ uvedl Beneš pro média. Tendr tedy nabírá zpoždění. Původní harmonogram počítal s tím, že o jeho vítězi rozhodne ČEZ ještě letos na podzim. Vyjednávání však budou pokračovat bez ohledu na odklad; v září by například mělo probíhat další kolo jednání ČEZu s oběma společnostmi ohledně vylepšení původních nabídek. Byť bylo ohlášení poněkud překvapivé, samotné rozhodnutí se dalo očekávat. Situace na trhu s elektřinou se změnila, stejně jako trend ve vývoji spotřeby. Připomeňme, že podle zprávy Pačesovy komise se zdálo, že Česká republika bude v roce 2015 trpět nedostatkem elektřiny. Dnes jsou přitom naší největší technickou starostí přeteky elektřiny z Německa. Kvůli vlivům politickým i nečekaným ekonomickým a také kvůli vývoji v USA a na jiných trzích (více na str. 4 a 5) se situace v energetice mění velmi rychle. Žádný odhad nepočítal s tím, že solární boom přiláká jen v ČR do energetiky investice řádově kolem 100 miliard korun, v sousedním Německu v desítkách miliard eur. Nebyly sice vynaloženy optimálně a zatěžují celou ekonomiku, ale elektřina se z nich vyrábí a je nutné s ní počítat.
Energetický trh v Evropě se tak vyvíjí velmi bouřlivě a v současné situaci se stavba nových bloků nevyplatí. K dosažení tržní ceny by bylo zřejmě nutné dosáhnout cenové úrovně někde kolem 70 eur za megawatthodinu. Aktuální ceny ale leží propastně níže, kolem 40 eur. Roční kontrakt na elektřinu 2014 na německé burze se obchoduje na cenách kolem 35 eur za MWh, pro roky 2015 a 2016 o několik eur více. Cenu táhne dolů pokles poptávky i obnovitelné zdroje, které profitují především ze státního příspěvku, a cena na burze pro jejich provozovatele tedy není tak důležitá. Stavba nových bloků přitom vyjde podle předložených nabídek na zhruba 200 až 300 miliard korun, ale jednáním není konec. Zatím vede podle informací uniklých do tisku americký Westinghouse. A to díky dobrému výsledku v kategorii technických kritérií a licencování, která má v soutěži největší váhu. V „poločase“ bylo skóre 80:66 ze 100 možných ve prospěch Westinghouse. Ve hře je tak možná dohoda o státních zárukách na výkup elektřiny. ČEZ už dříve uvedl, že pokud by se cena elektřiny měla pohybovat v dnešní hladině, rád by získal na nové reaktory příspěvek zhruba ve výši současného příspěvku pro obnovitelné zdroje. Ten v letošním roce činí necelých 25 eur za MWh (583 Kč za MWh). Životnost reaktorů by měla být kolem 60 let, garantovaná cena by mohla být na dobu 30 let.
❞ Rozhodnutí se dalo očekávat. Situace na trhu s elektřinou se změnila, stejně jako trend ve vývoji spotřeby.
↑ Temelínská elektrárna dnes vyrábí elektřinu velmi ekonomicky. Ale dostavba vyžaduje půjčku se splatností za několik desítek let. dem analytiků o polovinu). Vysoké kapitálové náklady ovšem činí ze stavby nové elektrárny velmi nejistou investici. Svou roli vzbuzují i obavy z možného zdržení a prodražení projektu. Odstrašujícím příkladem je stavba finské elektrárny Olkiluoto, kterou staví z českého tendru již definitivně vyřazená Areva. Ta již osmkrát oznámila navýšení nákladů na stavbu, v současnosti je finanční ředitel Arevy Pierre Aubouin odhaduje na 5,6 mld. eur, zatímco při zahájení byla očekávána nejvyšší horní hranice 3 miliardy. Elektrárna také měla dodávat elektřinu již v roce 2009, pracovat ale začne nejdříve v roce 2014.
Co takhle změnu? Již fungující atomové zdroje na území České republiky vyrábějí elektřinu podstatně levněji, než kolik činí cena na burze (odha-
Přesto má jaderná energetika své jasné výhody. Ani Finové na ni přes špatné zkušenosti nezanevřeli a chystají stavbu dalšího závodu. Stabilní zdroj elektřiny s lev-
ným provozem by nepochybně našel své místo i v České republice. Jaderná energetika se ovšem ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně je tu nízká cena elektřiny (s paradoxní kombinací drahých dotací), na druhé straně často sice pochopitelné, ale zato neskutečně náročné požadavky na bezpečnost jaderných elektráren, po (zcela nejaderné) havárii ve Fukušimě ještě dále stupňované. Návrháři jaderných elektráren si jen napůl přehnaně za zavřenými dveřmi stěžují, že i schody v atomových elektrárnách musí být tak bezpečné a certifikované, aby ani na nich nemohlo dojít k nějaké nehodě. Požadavky sice splní, ale za ceny, které v soutěži s jinými klasickými zdroji nemohou zvítězit. Přitom je jaderná energetika jediným stabilním, spolehlivým a přitom bezemisním
zdrojem, který v současnosti máme k dispozici. Při přepočtu na množství vyrobené elektřiny je z dnes rozšířených zdrojů energie i přes havárii v Černobylu stále zdrojem nejbezpečnějším. Jinými slovy, v poměru k vyrobené elektřině stál provoz atomových elektráren nejméně životů. O zdravotních následcích spalování fosilních paliv a nehod v dolech netřeba mluvit, ale i například vodní elektrárny zabíjely: připomeňme přetečení italské nádrže Vajont po obřím sesuvu půdy v roce 1963, při kterém zemřely dva tisíce obyvatel údolí pod elektrárnou. I přes zjevné výhody je ovšem jasné, že jaderné energetice by prospěla neotřelá řešení. Nejen v České republice by mohly najít své místo třeba některé z malých jaderných reaktorů, které jsme představili v minulém čísle Světa plného energie (léto 2013).
CENY ENERGIÍ
Elektřina by měla příští rok zlevnit Pokračování ze strany 1
Konec podpory
poplatku o pět procent. U plynu má ale regulovaná složka ceny menší dopad na to, co platí koncoví zákazníci, protože tvoří jen asi pětinu celkové ceny.
Pokud projde novela zákona Senátem, bude také znamenat zastavení provozní podpory výroby elektřiny ze všech typů obnovitelných zdrojů uvedených do pro-
Vývoj ceny elektřiny pro průmyslové spotřebitele (EUR / kWh) 0,12 0,11 0,10
vozu od roku 2014. Zdrojů uvedených do provozu dříve se zastavení podpory netýká. (Výjimkou jsou ti provozovatelé, kteří ke dni účinnosti zákona budou mít stavební povolení i autorizaci a podaří se jim jejich elektrárny uvést do provozu do roku 2015. Těch se podpora týká.) Skončit má tedy podpora elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů využívajících energii větru, geotermální energii, energii vody nebo energii biomasy. Vláda vznik novely zákona odůvodňuje tím, že chce
ochránit státní rozpočet po takzvaném solárním tunelu, kdy majitelé velkých fotovoltaických elektráren využili štědrého nastavení podpory, a stát to přijde na stovky miliard korun.
Emil Fečko Zachovány by naopak měly být takzvané vysokoúčinné kogenerace (kombinovaná výroba elektřiny a tepla, známá jako KVET). Stejné by to mělo být i s podporou spalování druhotných zdrojů (DZ), tedy komunálního odpadu, i bez vytřídění biologicky rozložitelné složky.
0,09
Jak se skládá cena elektřiny
0,08 0,07
Česká republika
0,06
EU
Silová elektřina
0,06
Příspěvek na podporované zdroje (OZE, KVET)
0,05 DPH 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
2011
2012
2013
Distribuce a přenos Další poplatky
↑ Tento ukazatel představuje ceny elektřiny účtované konečným spotřebitelům. Ceny elektřiny pro průmyslové odběratele jsou definovány takto: průměrná národní cena v eurech za kWh bez daně platná pro první pololetí každého roku pro středně velké průmyslové spotřebitele (spotřebitelské pásmo Ic s roční spotřebou mezi 500 a 2000 MWh). Až do roku 2007 jsou ceny vztahovány ke stavu k 1. lednu každého roku pro středně velké spotřebitele (standardní spotřebiteIe s roční spotřebou 2000 MWh).
STRANA 2
❯ NÁZOR EXPERTA:
↑ Průměrná cena pro spotřebitele v ČR včetně domácností. Příští rok by mohlo dojít ke zlevnění všech velkých položek s výjimkou daňových, tedy ceny silové elektřiny, poplatku za distribuci a příspěvku na podporované zdroje, které v posledních letech rychle rostly kvůli rozvoji obnovitelných zdrojů.
vedoucí obchodu společnosti Lumius, spol. s r.o.
Po havárii v jaderné elektrárně Fukušima na jaře roku 2011 došlo ke skokovému zdražení velkoobchodních cen elektřiny. Nejistota na trhu však trvala pouhé tři měsíce a následně jsme byli svědky dlouhodobého klesajícího trendu ceny této komodity. V neprospěch koncových odběratelů (zejména domácností) však do konečné ceny za dodávky elektřiny promlouvaly regulované platby, především pak příspěvek na výkup z obnovitelných zdrojů. Ten z hodnoty 370 Kč/MWh narostl na současných 583 Kč/MWh, tedy o téměř 60 %! Nebýt těchto nepříznivých vlivů, zákazníci by pocítili snížení cen elektřiny již výrazně dříve.
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
podzim | 2013
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Když elektrárnu, tak na kopci Při pohledu z Pradědu, nejvyšší hory Moravy, směrem na západ si povšimnete hory s neobvyklým vrcholem. Zarovnaný vrch. To je z dálky viditelná stopy v Čechách ojedinělé energetické stavby – přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, nejvýkonnější vodní elektrárny u nás. UNIKÁT
Postavit nádrž přímo na kopci je zatím nejlepší řešení otázky, co udělat s elektřinou, kterou v okamžiku výroby nikdo nechce. Zatím nepřekonané řešení problému skladování elektřiny (více o něm na str. 15) je využít kombinace gravitace a vody. Za levnou elektřinu čerpat vodu nahoru, ve špičce ji spouštět dolů. První podobné elektrárny vznikly v Evropě už na konci 19. století, v Československu stojí nejstarší od roku 1930 na Šumavě. Od té doby vznikly tři další, ale jenom jedna z nich se může chlubit dvěma primáty: je nejen nejsilnější, ale také podle reakcí návštěvníků a veřejnosti také nejpůsobivější. Je to elektrárna Dlouhé Stráně. ↑ Spodní nádrž elektrárny leží v nadmořské výšce něco před 800 metrů na říčce Divoká Desná.
Naše nej Na jeden primát jsme vlastně ještě zapomněli – elektrárna má také nejvyšší převýšení mezi svými dvěma nádržemi mezi podobnými českými díly. Horní leží o 511 metrů výše než spodní. Mezi nimi leží podzemní dílo, jehož centrem je kaverna se dvěma turbínami o výkonu 325 megawattů, největšími reverzními turbínami v Evropě (reverzní turbíny mohou pracovat jako turbíny i čerpadlo). Strojovna je pod třemi sty metry rostlé skály, v umělé jeskyni o rozměrech 87,5 x 25,5 x 50 metrů, která je rozdělena na osm pater. Velká horní nádrž, do které se vejde něco přes 2,5 milionu kubíků vody, dodává turbínám energii na zhruba šest hodin maximálního výkonu. Za tu dobu hladina klesne o 21,5 metru a turbíny se buď musí zastavit, či přepnout do reverzního módu a začít fungovat jako čerpadla. Tak dlouho souvisle ovšem neběží příliš často. Šest hodin v kuse pracovaly turbíny elektrárny např. za povodní roku 2002, kdy musely zaskočit za výpadek elektráren Vltavské kaskády. Obvykle se ovšem zapínají na mnohem kratší časové úseky, mohou to být i pouhé minuty. Jednou z cenných schopností přečerpávacích elektráren totiž je i schopnost velmi rychlého náběhu. Centrální dispečink v Praze může podle údajů firmy elektrárnu dálkově uvést do plného výkonu 650 MW za 100 vteřin. (Menší přečerpávací elektrárny jsou ještě rychlejší a tvoří ideální prostředek pro vyrovnání špiček v přenosové soustavě.)
Tohle se vyplatilo Rozhodnutí o stavbě elektrárny v Jeseníkách zrálo dlouhé roky. Po dlouhém výběru vhodné, geologicky zcela stálé lokality
← Dno a stěny horní nádrže elektrárny Dlouhé Stráně je potřena albánským asfaltem, který dobře snáší velké rozdíly teplot v létě a zimě. Odtud černá barva.
❞ Náklady na stavbu činily 6,5 mld. Kč, ale provozní hospodářské výsledky brzy ukázaly, jak výhodná může účinná technologie skladování elektřiny být. s vhodným převýšením byl nakonec pro stavbu vybrán masiv Mravenečníku a vrch Dlouhé stráně. Práce začaly v roce 1978, aby na začátku 80. lety byly zase utlumeny. Nakonec se stavba protáhla až do roku 1996 (projekt byl mezitím modernizován), kdy se elektrárna v červnu dostala do ostrého provozu. Náklady na stavbu činily 6,5 miliardy Kč, ale provozní hospodářské výsledky brzy ukázaly, jak výhodná může účinná technologie skladování elektřiny být. Finanční náklady na stavbu Dlouhých Strání se podařilo splatit už do roku 2003. Už v roce 2004 elektrárna vykázala zisk ve výši zhruba miliardy korun. Vzhledem k tomu, že počet zaměstnanců se tu pohybuje dlouhodobě řádově kolem čtyř desítek, řadí se přečerpávací elektrárna vždy mezi vysoce ziskové provozy.
Kde dál? Největší nevýhodou je, že skutečně účinná a levná přečerpávací elektrárna vyžaduje vhodné místo. Jejich počet je omezený celosvětově, a o to více to platí na poměrně hustě osídleném území České republiky. Prostor investorů je v tomto ohledu velmi omezený, i když není tajemstvím, že se po vhodných místech skutečně poohlíželi. Zajímavým způsobem se pokouší problém v českých podmínkách obejít i ČEZ. V loňském roce Lidové noviny informovaly, že česká energetická společnost si poptávala předběžné analýzy možnosti a nákladnosti přeměny zařízení na nádrži Orlík do podoby, která by umožnila tamní elektrárně pracovat také jako přečerpávací. Plán by měl spočívat ve výměně dvou ze čtyř současných turbín za reverzní. Jimi by bylo možné čerpat vodu z vyrovnávací nádrže
❯ DLOUHÉ STRÁNĚ I Elektrárna byla uvedena do provozu roku 1996. Zásobu „paliva“ pro elektrárnu tvoří dvě nádrže. Horní se nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 metrů. Provozní objem je 2 580 000 m3, plocha 15,4 ha, s největší hloubkou 26 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce 824,7 m a má celkový objem 3 405 000 m3 a plochu 16,3 ha. Voda protékající mezi nádržemi pohánějí dvě Francisovy turbíny o výkonu 2x 325 MW.
↑ Strojovna elektrárny se nachází ve velké umělé kaverně, která je rozdělena na několik pater. Většina zařízení prošla velkou modernizací v roce 2007.
↑ Technologický proces zajišťují dvě reverzní turbosoustrojí, každé o výkonu 325 MW. Výkon při čerpadlovém režimu mají 312 MW, při turbínovém až 325 MW. Kamýk zpět nad orlickou hráz. I když o projektu zatím není definitivně rozhodnuto, zdá se, že ekonomicky má svůj merit. Majitel nedávno požádal o posudek dopadu přebudování orlické elektrárny na životní prostředí (EIA), který by vzhledem k charakteru stavby mohl proběhnout hladce. Podle předloženého záměru by měl instalovaný výkon elektrárny i po výměně dvou turbín zůstat na současné úrovni 364 megawattů. Práce by mohly začít možná už v příštím roce a trvat zhruba dva roky. Podle materiálů pro posudek je hlavním cílem zvažované přestavby získat nový regulační prvek v české elektrické soustavě, a tak se lépe vypořádat s přebytky elektrické energie v síti. Stejně jisté ovšem je, že investor považuje projekt za potenciálně velmi rentabilní. A to i přesto, že lokalita zdaleka není tak vhodná jako Dlouhé stráně, kde je převýšení několik stovek metrů a výškový rozdíl je maximálně několik málo desítek metrů. (Čím větší převýšení, tím více potenciální energie voda při čerpání nahoru získá.) Vhodně postavený projekt tedy zřejmě může být v dnešních českých podmínkách finančně úspěšný. Jinými slovy, přečerpávací vodní elektrárny už jsou s námi dlouho, ale to neznamená, že by neuměly vydělávat. Jen málokterá to dokáže s elegancí Dlouhých strání.
❯ ČERPÁ, KDO MŮŽE Všechny přečerpávací elektrárny světa mají dohromady okamžitý výkon 150 GW, tedy 150 temelínských reaktorů. Což je pár procent světové spotřeby elektřiny. Zásoby vody jim obvykle stačí jen na několik desítek minut provozu. Projektů ovšem vzhledem k vývoji v energetice poměrně rychle přibývá. V Číně by mělo stát do roku 2020 20 nových přečerpávacích elektráren, v USA je posuzovací fází 75 projektů (z nich bude stát určitě jenom malá část). V Evropě je v různém stadiu přípravy asi 40 projektů, většina z nich v Alpách. Pokud nedojde k zásadní změně přístupu k infrastrukturním stavbám, vhodných míst ani tam už mnoho nezbývá. Zatím jen kuriozitou je mořská přečerpávací elektrárna, a to na japonském ostrově Okinawa. Její umělá nádrž je umístěna 150 metrů nad hladinou moře, s nímž je spojena. Inženýři se s agresivní mořskou vodou vypořádají užitím plastového potrubí místo ocelového. Zatím se plánuje stavba dalších „mořských“ elektráren na pobřežích s vhodnou konfigurací. Stavba i provoz jsou však dražší než u elektráren se sladkou vodou, a navíc s nimi mají inženýři málo zkušeností. Ještě nějakou dobu se musí hledat a především ověřovat vhodná technologická řešení, než se ukáže, zda se i elektrárny na slanou vodu na trhu opravdu prosadí.
STRANA 3
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
ENERGETICKÉ SUROVINY
Co pro nás může udělat americká energetická „revoluce“ Největší událostí na světových trzích s energetickými surovinami je zvyšování produkce v Severní Americe. I Evropa si pomalu zvyká na to, že ceny elektřiny se odvíjejí od těžby v USA. Co nás tedy čeká? ZEMNÍ PLYN A ROPA
❞ Hlavní důvod boomu je legislativní. Nerostné bohatství v evropských zemích, a vlastně i ve většině ostatních zemí, je vlastnictvím státu. V USA je naopak majetkem vlastníka pozemku nad nimi. Těžaři tedy platí přímo jim, ať už od nich pozemek koupí, nebo ho mají v nájmu.
↑ Úsvit nové éry. Těžba břidličného plynu v Severní Americe spustila nový boom těžby plynu i ropy. Německý spisovatel Herman Hesse si před více než půlstoletím v jenom svém fejetonu povzdechl, že všechno špatné přichází z Ameriky. Někteří z nás by s ním dnes možná souhlasili. Například majitelé i zaměstnanci uhelných dolů v Ostravě i jinde po Evropě, kterým dnes do značné míry kvůli levnému uhlí z USA hrozí zavření (viz str. 1). Nebo majitelé plynových elektráren po celé Evropě, kteří ze stejné příčiny zavírají své – často moderní – provozovny (o tom více na str. 6). Ale když někdo prohrává, někdo obvykle vyhrává. Evropští odběratelé se z „darů“ Ameriky musí těšit. Levné uhlí jim umožňuje alespoň částečně kompenzovat zdražování elektřiny dané programy na podpory obnovitelných zdrojů. A existuje i podle nás oprávněná naděje, že americký export zemního plynu pomůže odstartovat pokles evropských cen této komodity (viz rozhovor na str. 7). Rozhodně si také nestěžují samotní Američané. Z některých komentářů tamních analytiků i médií se zdá, že Amerika do druhé dekády 21. století vplula omámená vůní levného zemního plynu. Někteří optimisté předpokládali, že nová technologie těžby z břidlic učiní Spojené státy v dohledné době soběstačnými v těžby plynu i ropy. Což udělá ze Severní Ameriky novou Saúdskou Arábii a změní nejen světové trhy, ale také geopolitické rozložení sil. Co se to za mořem děje?
Revoluce v mezích zákona Změny na energetickém trhu, kterým se přezdívá často revoluce, mají samozřejmě řadu příčin. Tou první je, že USA mají vhodnou geologii. Mají na svém rozsáhlém území řadu vhodných břidličných pásem s bohatým výskytem uhlovodíků, tedy ropy a plynu. Rozhodně jich je dost na několik desetiletí spotřeby plynu (u ropy méně), byť okolo přesných čísel se stále vedou spory. Hlavní důvod boomu je však legislativní. Nerostné bohatství v evropských zemích, a vlastně i ve většině ostatních zemí (samo-
STRANA 4
zřejmě včetně České republiky), je vlastnictvím státu. V USA je naopak majetkem vlastníka pozemku nad nimi. Těžaři tedy platí přímo jim, ať už od nich pozemek koupí, nebo ho mají v „nájmu“, často za osminu z prodejní ceny vytěžené suroviny u vrtu (ta je nižší než pak po dopravě k dalším odběratelům a nakonec zákazníkům). A to zvyšuje ochotu majitelů k podpisu smlouvy, protože nejde vůbec o zanedbatelné částky. Tato legislativní „drobnost“ je podle všeho hlavním důvodem, proč těžba surovin v USA vypadá zcela jinak než v Evropě. Je to vidět i na příkladu těžby z břidlic, se kterou Evropa zatím jenom velmi nejistě koketuje – a některé země ani to ne. Na americkém trhu se pohybuje neuvěřitelných zhruba 10 tisíc společností, které podnikají v těžbě všeho možného od ropy, přes zemní plyn po kovy vzácných zemin. V podstatě od individuálních poradců či specialistů po velké těžební společnosti, jejichž majetky vyjádřeny v korunám dosahují řádu bilionů.
Tradice i novoty Těžba surovin, a hlavně ropy a plynu, má také v USA velkou tradici. Právě v 1. a především samozřejmě ve 2. světové válce americká ropa poháněla vítězné armády. V zemi je tak připravený široký kádr zkušených těžařů, ochotných pouštět se do nových pokusů a využívání nových nalezišť.
a štěpí ji na menší kousky. Samozřejmě, dnes to dokáží společnosti levněji a účinněji než před stoletím. Důležité bylo ovšem především, že Mitchell a spol. zvládli spolehlivě tzv. horizontální vrty. To znamená, že nedělají vrty přímo kolmo do země, ale dokážou realizovat i několikakilometrové vrty vodorovné. A protože břidlicové vrstvy jsou jako velké a poměrně slabé tabule orientované zhruba vodorovně s povrchem Země, vodorovné vrty se k jejich těžbě dobře hodí (ale používají se pro zvýšení produkce třeba i u klasických ropných nalezišť).
Když zkoušeli těžaři těžit břidlice pouze vertikálně, výsledky byly zcela neekonomické. Nosné vrstvy jsou někdy široké jen pár desítek metrů, kvůli tomu se vrt za stovky tisíc dolarů nevyplatil. Díky vodorovným vrtům se vlastně užitečná délka vrtu může prodloužit z desítek metrů na kilometry.
Plynová horečka
Zároveň těžba zemního plynu v USA dosáhla historického maxima. Meziročně rostla asi o pět procent, výkony ze zlatých let na začátku 70. let překonala asi o desetinu. Odhady do budoucna jsou ještě optimističtější: v roce 2015 by mohl být podíl břidlicového plynu na celkové těžbě v USA přes 40 procent, v roce 2035 přes 60 procent či více, uvádějí zhruba odhady.
Důsledky kombinace vhodných legislativních, geologických a technologických podmínek byly impozantní. Na přelomu tisíciletí se plyn z břidlic netěžil prakticky vůbec: v roce 2002 jeho podíl na těžbě plynu v USA činil pouhá tři procenta. V loňském roce už to bylo 35 procent.
Plyn byl také rekordně levný – během loňského dubna stál na spotovém trhu méně než dva dolary za milion BTU (milion britských termálních jednotek, což je množství odpovídající zhruba 1 GJ, tedy cca 28 m3). Abychom to přiblížili českým spotřebitelům: cena na spotovém trhu na východě
Těžba zemního plynu v USA v letech 1990-2011 a odhad vývoje do dalších let v bilionech kubických stop za rok (Zdroj: EIA) Historie
2011
Předpokládaný vývoj
35
30
25
Těžba z břidlic 20
15
Řada z nich tak skočila po příležitosti, kterou poskytl vývoj technologií v posledních desetiletích 20. století. Průkopník vrtání v břidlicích George Mitchell a jeho společnost začali s pokusy o štěpení břidlic v 80. letech. Úspěch přišel v roce 1997 v texaské formaci Barnett a v podstatě se ho podařilo dosáhnout spojením dvou technologií. První je štěpení pevné skály vodou, které se používá vlastně už od 19. století. Do skály se pumpuje voda pod velkým tlakem, jež pak zvětšuje a rozšiřuje pukliny v hornině
Těžba na moři
Z nízkopropustných nalezišť
10
Aljaška
Společně s ropou 5
Vázaný na uhelné sloje Klasická naleziště na pevnině
0 1990
2000
2010
2020
2030
2040
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
USA byla v tu chvíli něco přes 120 korun za megawatthodinu. Gazprom dodává v rámci svých kontraktů plyn do Evropy za ceny v průměru kolem 700 korun za megawatthodinu, spotřebitel ho pak dostane nejméně dvojnásobně drahý, často trojnásobně. Podobně nadějný je pro Američany i vývoj těžby ropy. Hitem mezi těžaři v břidlicích je těžba tzv. „mokrých“ nalezišť, kde se spolu s plynem těží i vysoký podíl složitějších uhlovodíků (tj. ropy). Je jich méně než nalezišť pouze s plynem, protože ropa potřebuje pro svůj vznik specifické podmínky, ale těžařům se kvůli vysokým cenám této suroviny podobné vrty enormně vyplácely. „Černé zlato“ se prodává tak draho, že zaplatí v podstatě celý vrt a plyn je s nadsázkou řečeno jen pár dolarů navíc. Cena tamní ropy na amerických spotových trzích tak letos klesla pod 85 dolarů za barel, zatímco v Evropě se pohybuje stále kolem stovky dolarů. Byl to odraz nárůstu v produkci. V roce 2011 činila americká produkce 5 milionů barelů ropy denně, na konci roku to bylo kolem 6,5 milionu barelů denně. Takový meziroční nárůst produkce nebyl nikdy předtím zaznamenán.
Nejen jistoty a pozitiva Výhody levné energie jsou v ekonomickém soutěžení zjevné. A i když se kolem hydraulického štěpení vedou vášnivé spory, zatím se zdá, že jeho ekologický dopad není takový, aby vedl k zákazu či výraznému omezení užívání technologie. (I když se hodně mluví o znehodnocení podzemních vod, to podle všeho obecný problém není. Důležitější je, že při těžbě uniká do ovzduší až nečekaně velké množství plynů. Což může vést nejen k riziku výbuchů, dělá to starosti i proto, že metan je velmi silný skleníkový plyn.)
podzim | 2013
rických poměrech, v českých by to byly ohromné společnosti). Například ExxonMobil koupil největšího amerického producenta zemního plynu, firmu XTO Energy; za akcie zaplatil 31 miliard dolarů a uhradil za kupovanou firmu i desetimiliardový dluh. Ovšem velcí investoři vstupovali do oboru se zcela jinými cenovými očekáváními. Řada z nich podle dostupných informací investovala s tím, že ceny zemního plynu budou ve střednědobém výhledu někde okolo čtyř dolarů za milion BTU.
Pro všechny? Navíc není jasné, zda zemního plynu a ropy z břidlic bude dost. Břidličné vrty se rychle vyčerpávají a není výjimkou, když po roce produkce klesne výnos na třetinu maxima v době hned po otevření vrtu. Udržení produkce na stávající úrovni je tedy samo o sobě náročné, zvyšování produkce ještě více. Vyžaduje například ohromné množství vrtných souprav a dalších zařízení, jejichž pořízení představuje samozřejmě značnou investici. V současné době ale není v datech amerických těžařů vidět nárůst počtu vrtných souprav, ten v podstatě stagnuje. Nedá se tedy předpokládat, že by došlo k dalšímu explozivnímu nárůstu produkce. Naopak je mnohem pravděpodobnější, že producenti budou mít problém udržet stávající tempo růstu. Jako všude, i v USA těžaři obsadili na začátku nejslibnější lokality a nyní se přesunují do méně
↑ Plyn na cestách. Zásobníky na LNG v barcelonském přístavu. Právě tato technologie umožňuje poprvé dopravu zemního plynu na velké vzdálenosti. v podobné situaci. Nárůst americké produkce prakticky jistě nebude tak velký, aby vyvážil případnou manipulaci s cenami ze strany jiných velkých producentů.
Plyn bude světový Ohromným problémem je i infrastruktura. Americkým společnostem se sice daří udržet doslova frenetické tempo vrtání, ale jejich expanzi brání potíže při stavbě nových plynovodů a ropovodů. Ty jsou náročné finančně i administrativně, a tak původní odvážné plány na stavbu nových tras postupně mizí v propadlišti dějin. Stejný problém je i v případě vývozu nových amerických energetických výdobytků mimo území USA. Vývoz plynu podléhá federál-
So far, so good, řekl by Angličan – v tomto případě tedy spíše Američan. Zdálo by se, že USA skutečně otevírají novou éru v energetice. Ale to bychom nejspíše předbíhali.
← Bude se štěpit. Ústí vrtu připravené k tlakování kapaliny pro hydraulické štěpení. Souprava kolem je pod velkým tlakem, řádově v desítkách megapascalů, tedy stonásobků běžného atmosférického tlaku.
Ukázalo se to už letos na jaře. Kvůli studenému počasí stoupla cena plynu až nad čtyři dolary za MBTU. Současná cena na spotovém trhu je zhruba pod 3,50 dolaru za MBTU. Cena plynu tak ukázala, že i přes zdánlivý nadbytek dokáže být velmi volatilní. Ale nejen to, dá se očekávat, že cena – která je i v tuto chvíli více než o polovinu nižší než v Evropě – zůstane zhruba na této úrovni a zřejmě i o něco poroste.
↓ Hotovo. Ústí vrtu připravené k čerpání plynu. Výnos vrtu klesne během několika prvních měsíců o desítky procent. Foto: Joshua Doubek – Wikipedia
Ale americký příklad může být inspirací. Zatím plyn nikdy nebyl globální komoditou. Prodává se na oddělených trzích: americké ceny v podstatě nijak přímo neovlivňovaly ceny evropské či japonské. Doprava plynu mezi jednotlivými trhy byla příliš drahá a zájem malý. Poptávka ovšem roste a doprava se stala možnou díky rozvoji technologie LNG. Pravda, pokrok není tak rychlý, jak by si třeba Evropa přála. Vybudovat desítky či spíše stovky terminálů na stlačený zemní plyn a dostatek lodí, to bude trvat desetiletí, ale první výsledky by mohly být patrné už za pár let. Třeba v roce 2018, kdy by měla Velká Británie začít konečně dovážet významná množství amerického plynu. Zatím jen „papírové“ zisky amerických vývozců plynu také přitáhly pozornost dalších těžkých vah v oboru, především zemí Perského zálivu. Na tamních nalezištích se získává velké množství zemního plynu zároveň s těžbou ropy prakticky zadarmo (a rozhodně za ceny mnohem nižší než v USA, odhadem tak poloviční). Nabízí se jim tak další vývozní artikl. Arabské země dobře vědí, že i kdyby ho v Evropě prodávaly za polovinu ceny ruského plynu, stejně by na tom bohatě vydělaly. A zdá se, že tuto možnost už do svých
zhruba století a v celosvětovém měřítku je dřevo stále nejpoužívanějším palivem vůbec. Přechod od uhlí k ropným palivům trval v železniční či lodní dopravě necelé půl století a ve výrobě elektřiny vlastně nikdy neskončil: uhlí je stále nejdůležitějším palivem vůbec a jeho vliv se bude v nejbližší době jen posilovat. I v USA je po letošním zvýšení cen plynu znovu v kurzu. V první polovině letošního roku se v USA vyrobilo z plynu o 13 procent méně elektřiny než v roce loňském, té z uhlí bylo naopak o desetinu více. Přitom samozřejmě zůstalo celou dobu energetickou jedničkou. Nemusíme už ani dodávat, že i v Evropě uhlí posiluje. Rychlý vzestup „Saúdské Ameriky“, o které mluvili někteří komentátoři, je tedy přeludem. Změny nastartované využitím břidlic v USA budou trvalého charakteru, ale ne tak silné, aby z roku na rok přinesly zásadní zvrat na trhu. Jejich vliv na nás bude ještě nejméně několik let jen nepřímý, a i proto dost nepředvídatelný. Hesse tedy neměl plně pravdu, ale rozhodně se nemůžeme spolehnout na to, že z Ameriky budou v příštích letech přicházet pro spotřebitele jen dobré zprávy.
❯ NÁZOR EXPERTA:
Čas placení dluhů Důvodů je hned několik. Začněme přímo v zemi: Jeden z „apoštolů“ těžby plynu z břidlic, geolog Terry Engelbart, nedávno v rozhovoru s autorem článku odhadl, že těžební společnosti v USA vydělávají na cenách kolem tří a půl dolaru za MBTU. Za nižší ceny rentabilní těžby to v současné době není možné, byť do budoucna to podle Engelbarta není vyloučené. U ropy je hranice rentability zřejmě někde kolem 90 dolarů za barel, možná o něco níže, ani tam tak nelze čekat zásadní pokles cen. Do značné míry je to dáno tím, že těžba z břidlic je komplikovanější než z klasických nalezišť. Je k ní zapotřebí řada speciálního vybavení, probíhá spíše ve větších hloubkách, takže se musí více vrtat, a podobně. Odvětví tak kvůli nízkým výkupním cenám pracovalo v posledních letech v podstatě na dluh. Kapitál se na to našel. Společnosti v oboru na přelomu první a druhé dekády jednadvacátého století zaplavil totiž kapitál zvenčí. Vedly si dobře na burze, navíc se rozjela vlna nákupů. Velké společnosti se totiž zakupovaly do oboru, který byl předtím výsadou menších amerických producentů (nutno podotknout, že menších jen v ame-
Ing. Radim Juřica
lukrativních, nebo alespoň méně poznaných lokalit.
ředitel nákupu společnosti Lumius, spol. s r.o.
Problém je to především u „mokrých“, tedy ropných břidlic. Těch je proti plynovým prostě málo; protože, jak jsme již říkali, ropa potřebuje specifické podmínky pro vznik i těžbu. Sny o ropné samostatnosti jsou tak nejspíše neoprávněné: Spojené státy denně spotřebují zhruba 9 milionů barelů ropy. A i když těžba vzrostla na již zmiňovaných impozantních 6,5 milionu barelů, z břidlic se těží zhruba pětina tohoto množství. Nezdá se pravděpodobné, že by se těžbu v nich podařilo zvýšit ještě na trojnásobek stávajícího množství. Navíc je tu otázka, jak zareagují světoví producenti. Například Saúdská Arábie určitě může těžit vlastní ropu mnohem levněji než USA z břidlic, ale nemůže si to zřejmě dovolit. Například proto, že země po společenském vzepětí Arabského jara výrazně zvýšila svoje sociální výdaje. Nyní si čistě z hlediska udržení svých závazků vůči vlastním obyvatelům a zdravého státního rozpočtu nemůže dovolit prodávat ropu levněji než zhruba za 95 dolarů za barel, odhadují odborníci. Další producenti, od Íránu přes Venezuelu po Rusko, jsou
nímu dohledu. Američtí producenti v současné chvíli žádají o stavbu dvou desítek velkých terminálů na vývoz plynu za oceán (hlavně do Asie, ale i Evropy), všechny však povolení nepochybně nedostanou. Nejde jen o to, že vláda USA bude nejspíše chtít udržet komparativní výhodu levného plynu. I kdyby všechny projekty povolila, amerického plynu zřejmě není tolik, aby všechny zvažované terminály měly skutečně co vyvážet.
plánů zahrnují a pomalu stupňují stavbu potřebné infrastruktury.
Chce to čas Historie však varuje, že změna nebude rychlá. Vývoj v USA čerpá totiž nejspíše jen z projevů zvyšování důležitosti zemního plynu v energetice. Přechody od jednoho paliva ke druhému trvají desetiletí. Od dřeva k uhlí přecházely evropské země
Přestože ceny plynu na trhu často ovlivňují sekundární vlivy (viz aktuální politická situace v Sýrii), je jasné, že zvýšení nabídky by vedlo k jejímu snížení. V břidlicovém plynu z USA vidí například Velká Británie možnost, jak více diverzifikovat své zdroje této cenné suroviny. A Velká Británie má na cenu plynu v Evropě zásadní vliv, a to zejména na ceny krátkých produktů (díky minimálnímu objemu zásobníků plynu). Jestliže významnou část své spotřeby naplní dovozem plynu přes Atlantik, zákonitě tím sníží svou poptávku po plynu z jiných zdrojů. Dotčení producenti pak budou mít dvě možnosti, buď najít nové trhy, na kterých by mohli uvolněné kapacity uplatnit, nebo se snažit zvýšit spotřebu plynu na trzích současných tím, že sníží cenu, a vytvoří tak konkurenci k jiným, levnějším energetickým surovinám.
STRANA 5
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
SLOVENSKO
Odstěhují ze Slovenska elektrárnu? Společnost E.ON po dvou letech odstavuje moderní provoz spalující zemní plyn. Zvažuje dokonce, že by ho odvezla ze země. ZEMNÍ PLYN
ze slunce (toho především) a větru. Produkce fotovoltaiky je vysoká ve špičkách během dne, pro jejichž pokrytí jsou flexibilní plynové elektrárny určeny především.
stoupl na maximum za 17 let, zatímco podíl plynu obdobným tempem klesl. (A to má země výhodu, že může dovážet relativně levný plyn z USA.) Podobný trend je patrný i v Německu a v dalších zemích.
Dalším důvodem je především kombinace levného uhlí a v Evropě drahého plynu. Mnohem čistšímu plynu měl pomáhat trh s emisními povolenkami, ale ten v tuto chvíli prakticky nefunguje předpokládaným způsobem. Povolenky jsou tak levné, že pro producenty využívající uhlí představují velmi malý náklad navíc, který zdaleka nevyvažuje vysoké ceny zemního plynu.
Levné uhlí přispívá jak k nízkým cenám elektřiny na burzách, tak bohužel ke zvyšování emisí. A nejde jen o emise CO2, jehož vzniká spalováním uhlí více než spalováním plynu. Problémem je i zvyšování obsahu drobných pevných částeček v ovzduší, které bylo už zaznamenáno například v Německu. Jejich vliv na lidské zdraví je mnohem lépe popsaný než dopad emisí CO2 na klima.
❞ ↑ Blyští se novotou. Elektrárna Malženice byla uvedena do provozu teprve v roce 2011. Foto: Siemens, E.ON Před pouhými dvěma lety uvedla společnost E.ON do provozu moderní paroplynovou elektrárnu ve slovenských Malženicích. Provoz, na který dodávala technologie firma Siemens, stál podle dostupných informací zhruba 400 milionů eur. Po dvou letech provozu, už letos na jaře, ovšem E.ON rozhodl, že elektrárna se zastaví a bude zatím zakonzervována. Elektrárna pracovala méně než polovinu původně předpokládané doby (méně než tři tisíce hodin provozu ročně místo minimálně plánovaných čtyř až pěti tisíc hodin ročně). Malženice navíc nemají ani stálého odběratele tepla ze svého provozu, který byl proto výrazně ztrátový, a společnost tedy nemá zájem ho dále provozovat. Ukončení výroby je naplánováno na říjen.
Je ovšem možné, že moderní provoz neskončí jako zbytečný šrot. Podle informací, které jako první přinesl Wall Street Journal, E.ON zvažuje, zda by se nevyplatilo zařízení demontovat a odvézt ze Slovenska, nejspíše dokonce z celého evropského kontinentu. Firma se údajně zamýšlí nad možností, že by zařízení odvezla na některý z hladovějších energetických trhů, možná na Blízký východ, například do Turecka.
V Evropě pohoří Podobné problémy nejsou ojedinělé. E.ON hlásí ztrátový provoz i u dvou moderních plynových elektráren v Německu, kde se ovšem nakonec dohodl se zástupci státu na pokračování výroby. O zastavení už tří svých plynových provozů v této zemi letos
rozhodla norská Statkraft. Skupina RWE, která je druhým největším německým energetickým koncernem, hodlá odstavit z provozu elektrárny (plynové i uhelné) v Německu a Nizozemsku poté, co provozní zisk divize výroby energie z konvenčních zdrojů meziročně klesl za první pololetí o téměř dvě třetiny. Celkem půjde o cca 3100 megawattů. Provoz ukončily nebo mají ukončit i další podniky v Británii a jinde v Evropě. V České republice se zase firmě ČEZ po většinu roku nevyplatí spouštět zcela novou plynovou elektrárnu v Počeradech. Důvody jsou všude stejné: výroba elektřiny z plynu je teď příliš drahá. Situaci plynových elektráren za prvé komplikuje rozvoj obnovitelných zdrojů, tedy výroba
Výroba elektřiny z plynu je teď příliš drahá. Situaci plynových elektráren za prvé komplikuje rozvoj obnovitelných zdrojů, tedy výroba ze slunce a větru. Dalším důvodem je především kombinace levného uhlí a v Evropě drahého plynu. Cena černého uhlí pro tepelné elektrárny klesla za poslední rok zhruba o pětinu a na trhu stále panuje jistý přetlak dodávek nad poptávkou. V Evropě je to do značné míry díky tlaku amerických producentů, kteří v posledním roce naopak zhruba o pětinu zvýšili svůj vývoz přes Atlantik.
Budeme se muset rozhodnout Výsledky jsou zcela zřejmé: například v Británii podíl uhlí na výrobě elektřiny loni
Plynové stanice mají kromě menší ekologické stopy i tu výhodu, že mohou pružněji reagovat na výkyvy ve výrobě, které s sebou přináší rozšíření obnovitelných zdrojů. Proto se jednotky na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny nabízejí jako možná alternativní páteř evropské energetiky s vysokým podílem výroby ze slunce a větru. Jak je vidět, v tuto chvíli ovšem situace na trhu této technologii nijak nepřeje.
Výrobci elektřiny hrozí žalobami na stát Slovensko zavádí ojedinělý poplatek za přístup do přenosové soustavy. Regulátor zároveň ustoupil majitelům obnovitelných zdrojů v otázce snížení výkupních cen. LEGISLATIVA
Nepříjemnou novinku zavedl ve své červencové vyhlášce Úrad pre reguláciu sieťových odvetví (ÚRSO). Je jí poplatek za přístup do sítě. V podstatě jde o jakýsi rezervační poplatek odvozený od výkonu výrobny, který výrobce předem zaplatí distributorovi, aby získal přístup do přenosové soustavy. Důvodová zpráva k vyhlášce uvádí, že jde o zavedení platby z důvodu spoluúčasti na nákladech, jež souvisejí s přidělováním rezervované kapacity výrobci elektřiny. V podstatě tedy má zvýšit podíl výrobců energie na nákladech spojených s provozem rozvodné sítě.
voltaiky by se měla zvýšit z 12 na zhruba 16 let, tvrdí asociace malých slovenských výrobců.
Poplatek za přístup do sítě se vztahuje na téměř všechny výrobce elektřiny (vyhláška definuje jisté výjimky) a vstoupí v platnost od 1. ledna 2014. Velkým slovenským energetickým firmám hrozí snížení zisků, malí výrobci hovoří o likvidačním opatření. Poplatek se odvozuje od maximálního výkonu elektrárny, a tak nejhůře postižené jsou právě obnovitelné zdroje. Ty mají veliký maximální výkon, ale pracují jen malou část roku. Návratnost investice do foto-
O poplatek se zajímala i Evropská komise. Do ÚRSO poslala dopis, který se velmi diplomatickým jazykem ptal, zda Slovensko zavedení poplatku považuje skutečně za tak dobrý nápad. Také upozornila na to, že poplatek je v podstatě v rozporu s evropskou politikou jednotného energetického trhu. Zatím ovšem návrh platí. Slovenští výrobci už také varovali, že opatření napadnou soudně. Hrozí žalobou za zmařené investice ve výši zhruba 1,5 miliardy eur.
STRANA 6
2014. Omezení se tak dotkne až výrobců, kteří instalují své zařízení od ledna 2014. Dotované výkupní ceny se sníží ze 119,11 eura/kWh na 98,94 eura/kWh a od Nového roku na ně také budou mít nárok jenom provozovny umístěné na střechách s celkovým výkonem do 30 kW. Zatím je do konce roku mohou získat ještě i výrobny s výkonem do 100 kW. (I velikost měla být původně omezena už od 1. července, ale ani tento návrh v nové vyhlášce není.)
Protestovaly i velké podniky, jež hovoří o diskriminaci oproti výrobcům z okolních zemí, kteří se s podobným poplatkem potýkat nemusejí. Hrozilo by jim tedy snížení konkurenceschopnosti a zvýšení dovozu elektřiny. Jeden z největších výrobců, podnik Slovenské elektrárny, už prohlásil, že výsledkem plánovaného opatření by byla odstávka tepelné elektrárny Vojany (výkon 1320 MW). ↑ V temnotách. Slovenští producenti energie se obávají, co bude od Nového roku. A připravují se na spory se státem.
Půlroční odklad ÚRSO na poslední chvíli změnil návrh vyhlášky o cenové regulaci v elektroenergetice, o které jsme psali v minulém čísle SPE. Podle původního návrhu, který byl zveřejněný na začátku června, měly pro provozovny – především fotovoltaické elektrárny – dokončené od 1. července
tohoto roku platit nové, nižší výkupní ceny elektřiny (o tomto nařízení jsme informovali v SPE z léta letošního roku). V připomínkovém řízení kritizovaly novou vyhlášku desítky výrobců a firem, podle kterých má uvedený materiál likvidační charakter. Úřad nakonec po připomínkovém řízení ustoupil: změny budou platit až od 1. ledna
Úřad také dostal stovky námitek ke snížení výkupních cen z OZE o téměř 20 procent. V tomto bodě však nijak ustupovat nehodlá. Jedinou výjimkou jsou bioplynové stanice a spalování odpadu. Zazněly i návrhy, aby do vyhlášky bylo zahrnuto, že uvedené ceny elektřiny se budou týkat zařízení uvedených do provozu od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2014. Druhé datum (tedy do konce roku) ve vyhlášce není a ÚRSO ho odmítá přidat. V podstatě tedy nic nebrání tomu, aby se v průběhu příštího roku ceny měnily.
I N FO R M AC E , Z P RAVO DAJ S TV Í , RO Z H OVORY A ZAJÍMAVOST I ZE SVĚTA PL NÉHO ENE R GI E
podzim | 2013
ROZHOVOR
Jsme téměř ideální zákazníci Rodinná společnost MELECKY a.s. před několika lety zachránila výrobu papíru v závodě Aloisov. Energie představují velkou část jejích výdajů, a tak snižování nákladů na jejich pořízení a úspory jsou pro podnik prioritou. FIREMNÍ ZÁKAZNÍK
Čím se MELECKY Group zabývá? Jsme rodinná firma, která vlastní dvě další výrobní společnosti: první je MELECKÝ a.s. v moravském Vítkově, což je typická zpracovatelská papírenská společnost. Vyrábíme papírové voštiny a výrobky z nich,
Nejdůležitější je spotřeba energie na jednu tunu vyrobeného materiálu, což je jeden z vůbec nejdůležitějších ukazatelů pro řízení celého podniku.
změnil. Dokonce se nám otevřela i možnost obchodování s energií na burze a můžeme také využít toho, že jako velký exportér máme značné prostředky v eurech.
Výsledkem je, že v posledních letech se nám opakovaně daří spotřebu snižovat, například zaváděním nových technologických prvků do výrobního procesu. Obecně u nich totiž platí, že nové technologie mají stále nižší spotřebu. A samozřejmě se snažíme hledat a zavádět jakákoli jiná opatření, která úspory energie slibují.
Uvažujete například o zavedení nějaké vlastní výroby energie?
Jak vidíte vývoj cen energií?
↑ Papírová voština se vyznačuje lehkostí, a přitom pevností.
Myslím, že ceny elektřiny ani plynu nemohou zůstat na stávající úrovni. Příznivý vývoj je v poslední době vidět na trhu
Zatím ne. Papírnu v Aloisově jsme koupili v konkurzním řízení před dvěma a půl lety, a ještě to nebylo prioritou. Ale jednoznačně v našich úvahách a přípravách míříme k tomu, že bychom si chtěli postavit nějaký kombinovaný zdroj energie, tedy kogenenerační jednotku pro výrobu tepla a elektřiny. Zatím jsme se ještě nerozhodli pro určitou technologii, variant je několik. Ale v každém případě se to nabízí a byla by zřejmě škoda nevyužít podmínek našeho provozu. Kvůli charakteru spotřeby? Ano, určitě by byla škoda nevyužít rovnoměrnosti naší spotřeby. Náš zdroj by mohl pracovat s vysokou účinností. Proto už se pravidelně scházíme, sledujeme novinky v této oblasti a probíráme různé možnosti, abychom pak byli připraveni. My máme
↑ Produkty z papírových voštin.
↑ Provoz papírny v Aloisově.
obzvláště jednorázové papírové palety nebo fixační vložky pro balení výrobků. Druhá je papírna Aloisov, která je na Šumpersku na řece Moravě. V ní se vyrábí papír na bázi celulózy i sběrových papírů. Specialitou jsou barevné papíry v celé barevné škále, které dodáváme především výrobcům školních a kancelářských potřeb po celé Evropě.
s elektřinou, kde jsme opravdu zaznamenali pokles cen. Kazí to samozřejmě problém s dotacemi pro obnovitelné zdroje a jejich dopadem na ceny.
Jste zaměřeni spíše na český trh, nebo na export? Obě společnosti jsou výraznými exportéry. Vyvážíme přes 50 procent produkce papíru a více než 80 procent voštinových výrobků. Exportním územím je kompletně Evropa od Švédska přes Francii po Chorvatsko a samozřejmě i okolní země. Obě společnosti spolupracují s Lumiusem? Ano, spolupracujeme jak v dodávkách zemního plynu, tak elektřiny. Vítkov je typicky zpracovatelský závod s odpovídajícím profilem spotřeby ve špičkách. Ale papírna už je jiná káva – jde o energeticky náročný provoz, který běží prakticky nepřetržitě bez velkých výkyvů v odběru díky nepřetržitému směnnému provozu. V první řadě potřebuje teplo, a tak ročně odebereme přes dva miliony kubických metrů plynu, a k tomu několik tisíc megawatthodin elektrické energie. Náklady na energie jsou ročně v desítkách miliónů a odběr je opravdu rovnoměrný: rozdíl ve spotřebě tepla mezi létem a zimou je jen zhruba 10 procent a u elektrické energie je odběr v podstatě rovnoměrný. Až bych řekl, že jsme pro energetické společnosti téměř ideálním zákazníkem. Ale musím podotknout, že přístup Lumiusu tomu odpovídá. Takže energie tvoří velkou část vašich nákladů? V desítkách procent. Takže je to pro nás důležitá položka, kterou pečlivě sledujeme a neustále hledáme způsoby, jak ji snižovat.
❞ Vlastně je neuvěřitelné, jak se za poslední roky náš styl nakupování energie změnil. Dokonce se nám otevřela i možnost obchodování s energií na burze a můžeme také využít toho, že jako velký exportér máme značné prostředky v eurech. v podniku v tuto chvíli poměrně moderní plynovou kotelnu s účinnými kotly, ale je zhruba osm let stará a už se na obzoru rýsuje konec její životnosti. A zdá se téměř jisté, že pak přejdeme na nějakou kogenerační jednotku, která by měla poskytovat teplo i elektrickou energii. Navíc ještě máme v areálu vodní dílo, jež bylo dříve osazeno dvěma vodními turbínami. Jeho provoz byl ovšem v minulosti přerušen. Znovuuvedení do provozu brání
Ceny plynu ale zatím dolů nejdou...
Pokud to tak půjde dále, můžeme mít velký problém udržet v České republice výrobu papíru. A samozřejmě postavit papírnu není totéž jako postavit hypermarket. Jde o rozsáhlé a komplikované zařízení, které potřebuje nejen vhodné suroviny, ale také velmi zkušené pracovníky znalé oboru. Jak se ztratí zkušenosti, návrat je těžký. Jak vám v tomto ohledu pomáhá spolupráce s Lumiusem? Dnes se pohybujeme na burze a po konzultacích s Lumiusem a jejich specialisty se snažíme na energetické burze nakupovat v nejvhodnějším okamžiku, a to jak v případě plynu, tak elektřiny. V tom se ukázal být Lumius dobrým partnerem. Nákupy tedy provádí zmocněný člen představenstva s pomocí vyškoleného pracovníka, ale rady a pomoc Lumiusu jsou pro nás velmi důležité. Vlastně je neuvěřitelné, jak se za poslední roky náš styl nakupování energie
❯ MELECKY GROUP Rodinný holding, který dnes ovládá několik společností. Nejstarší je MELECKY a.s., založená roku 2002, která navazuje na živnostenské podnikání Jaromíra Meleckého, dnes předsedy představenstva. Podnikala a podniká hlavně ve výrobě papírových obalů, které vyrábí v závodě v severomoravském Vítkově. V roce 2008 otevřela provoz v polských Rudnikách u Częstochowé. O tři roky později, v roce 2011, převzala zkrachovalou papírnu v Aloisově, dnes Papírna Aloisov a.s. V té se produkují barevné a akvarelové papíry i kartony. Podnik také vyrábí střelecký karton sloužící k výrobě terčů. Závody firmy v České republice zaměstnávají zhruba sto padesát pracovníků.
Méně spokojeni jsme se situací na trhu s plynem. Jeho cena je tak vysoká, až se mi zdá, že zahraniční producenti dodávající do České republiky zneužívají svého postavení na trhu. Pro papírenskou výrobu je to samozřejmě veliký problém vzhledem k tomu, jak velkou část nákladů energie u nás tvoří.
Já myslím, že energetický trh zatím ještě nereagoval na vývoj situace ve světě, kde plynu přibývá a ceny nejspíše půjdou dolů. Jinak se samozřejmě může stát, že nás doslova převálcují například velké americké papírenské firmy, které mají náklady na výrobu tepla z plynu v průměru o třetinu nižší, než je tomu u nás. Nejde však jen o americkou konkurenci, ale i o závody v zemích, jako je Rusko nebo Čína.
jistá administrativní omezení a komplikovanější majetkové vztahy (kvůli rozprodeji majetku tehdejším vedením v té době ještě Olšanských papíren). Ale pokud se to podaří, rádi bychom jej nakonec uvedli do provozu, a pořídili si tak vlastní malou vodní elektrárnu.
↑ Nová hala závodu ve Vítkově.
SPRAVUJEME ELEKTŘINU A PLYN DESÍTKÁM KLIENTŮ V CELKOVÉ HODNOTĚ TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN Proč s námi spolupracují? Oceňují naše chytré a inovativní nákupní strategie, spolehlivost a odpovídající zákaznickou péči. Neustále přemýšlíme, co navíc můžeme přinášet svým klientům. Jsme totiž nezávislí, a pracujeme o to víc. Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ 738 01 Frýdek-Místek T: +420 558 438 581 İ E:
[email protected] İ www.lumius.cz
STRANA 7
SVĚT PLNÝ ENERGIE
WWW.SVETPLNYENERGIE.CZ
KRÁTCE ZE SVĚTA ENERGIE
Japonsko se rozloučilo s mužem, který neposlouchal FUKUŠIMA
Zemřel muž, který zachránil Fukušimu od ještě horší havárie. Na „jeho“ elektrárně zatím pokračuje boj s vodou.
V posledním srpnovém týdnu se Japonsko veřejně rozloučilo s mužem, který se po havárii ve Fukušimě stal hrdinou. Inženýr Masao Jošida byl ředitelem elektrárny Fukušima Daiči a vedl záchranné práce po zásahu vlny tsunami. Právě on musel rozhodnout o evakuaci závodu a také o tom, kteří kolegové zůstanou spolu s ním ve velínu a budou hlídat vývoj na elektrárně. Tak vznikla skupinka „padesáti statečných“, tedy techniků, kteří pracovali v prvních chaotických a vypjatých dnech na záchraně poškozeného podniku a omezení škod. Jošida si vysloužil svou pověst nejen díky své obětavé práci, ale i tvrdohlavosti. Druhý den po nehodě dostal pokyn čerpat do reaktorů mořskou vodu, aby je bylo možné chladit. Vedení majitele elektrárny, společnosti TEPCO, si však po hodině rozkaz rozmyslelo a nařídilo zastavit čerpání. Slaná mořská voda totiž reaktory ničí a pokud by čerpání pokračovalo, bylo jasné, že reaktory už nikdy nemohou pracovat a společnost je může odepsat. Jošida ovšem nový pokyn neuposlechl, a díky tomu se patrně podařilo zabránit mnohem horší katastrofě. Bez chlazení mořskou vodou mohlo dojít k roztavení reaktorů i jejich ochranného obalu a následnému úniku většího množství radioaktivního materiálu. Jošida ze své funkce odstoupil v prosinci 2012 poté, co se u něj projevily zdravotní
radioaktivní vody, jež natekla do elektrárny spolu s vlnou či se používala pro chlazení reaktorů po nehodě. Má to zajistit zařízení ALPS, které je od května ve zkušebním provozu, ale zatím nedokáže pracovat na plnou kapacitu a má řadu „dětských nemocí“, jež se postupně odstraňují. Navíc se do areálu stále valí voda nová. Dešťová a především podzemní voda, která proniká do areálu a musí se neustále odčerpávat. Jsou jí stovky tun denně, takže nejde vůbec o zanedbatelný problém. I tato voda musí zůstat v areálu, protože z něj se bez povolení žádná vypouštět nesmí. (Jde o mírnější verzi Hlavy 22.)
↑ S premiérem. Masao Jošida vysvětluje tehdejšímu japonskému premiérovi Jošihikovi Nodovi situaci na Fukušimě v září 2011. komplikace. Zemřel v červenci letošního roku v 58 letech na rakovinu, která nebyla podle všeho přímým důsledkem pobytu v elektrárně. Nastoupila velmi rychle a agresivně v době, kdy už nebyl v zamořeném prostředí. Celková dávka, které byl vystaven, zřejmě nepřekročila normy pro pracovníky jaderných elektráren. A tyto dávky jsou nastavené tak, aby u pracovníků nebylo více výskytů rakoviny než ve zbytku populace. Ale jasně to vyloučit nebo potvrdit medicína nedokáže.
zaměstnanec se na něm dočkal z úst představitelů společnosti jen chvály.
Oficiální rozloučení pořádané společností TEPCO, která původně Jošidovi udělila ústní důtku, se konalo 23. srpna a neposlušný
Problémy byly ovšem zřejmě nevyhnutelné, areál elektrárny je vody plný po okraj. Za prvé se v něm pomalu zpracovávají zbytky
totiž v podstatě právo veta ve všech velkých krocích společnosti a zatím jednoznačně byly proti odčerpávání podzemní vody ještě před areálem elektrárny. Raději by byly, aby se práce omezily jen na území elektrárny. Především rybáři jsou celkem pochopitelně i proti vypouštění vyčištěné vody s tritiem do zálivu. I jim je jasné, že zdravotní následky nehrozí, obnovení normálního života v traumaticky postižené oblasti ale krok rozhodně nepomůže.
Vedení elektrárny se zatím nedokázalo dohodnout se zástupci místních samospráv na nějakém řešení. Místní komunity mají
Ale jak začíná být jasné, že bez vypouštění vody z areálu se situaci nepodaří vyřešit, přece jen se rýsuje možnost kompromisu, jak tomu nasvědčují poslední zprávy. Do situace se chce také vložit ve větší míře japonská vláda, jejíž angažmá by mohlo přispět k uzavření dohody.
↑ Instalace „plotu“, který má zabránit rybám i dalším mořským živočichům volně plout mezi zálivem u fukušimské elektrárny a volným mořem. Má zabránit tomu, aby se v úlovcích rybářů objevovaly ryby se zvýšeným množstvím radioaktivních látek v těle.
↑ Banální chyba. Otevřený ventil u ohrádky kolem nádrže, ze které uniklo 300 tun radioaktivní vody. Díky němu se voda vsákla do půdy v okolí nádrže a přispěl i k tomu, že si úniku dlouho nikdo nevšiml, protože voda se kolem nádrže nehromadila.
Samá voda Symbolicky ve stejných dnech v areálu elektrárny Fukušima došlo k zatím největšímu úniku vody. Z velké nádrže uniklo 300 tun radioaktivní vody, která čekala na vyčištění. Únik pobouřil veřejnost i vládu, od které se vedení společnosti TEPCO dočkalo dalších výtek.
Zlevní větrné elektrárny?
Grónská nerostná horečka
Najdete nás na webu
Pokud budou chtít evropské státy využít větší množství větrné energie, musí se parky přestěhovat na volné moře.
V Grónsku se rozjela vlna průzkumných prací pro případnou těžbu nerostných surovin.
Další zajímavá témata
VĚTRNÁ ENERGETIKA
SUROVINY
z předchozích čísel magazínu Geologické a těžební společnosti z různých zemí už na ostrově do projektů na rozvoj těžby vložily údajně zhruba 1,7 mld. amerických dolarů.
↑ Vyrábíme elektřinu i mlhu. Větrná farma Horns Rev v dánských vodách během větrného a vlhkého dne. Zdroj: European Wind Energy Association Na pevnině dochází volné místo, navíc na moři jsou příznivější větrné podmínky. Mořské větrné farmy jsou součástí strategie všech zemí, které na vítr chtějí ve větší míře spoléhat. Například Velká Británie zahájila v srpnu provoz mořských „větrníků“ o celkovém výkonu 500 megawattů. Cena podobných zařízení je ale tak vysoká, že investiční výhledy jsou nejisté. Náklady na stavbu jsou několikanásobně vyšší než na souši (dost se liší podle konkrétních podmínek a technologie stavby) a velkou otázkou jsou i náklady na provoz. Vzhledem k odlehlosti provozu se každá porucha velmi prodraží. Problémem je i infrastruktura, tedy především elektrické vedení. Některé větrné parky tak čekají na připojení do sítě poháněné dieselovými motory, aby nedošlo k poškození zařízení. Cena ale má údajně kam klesat. Do 10 let by mohla klesnout až o třetinu, odhaduje studie, kterou si objednala společnost RWE
STRANA 8
spolu s německou nadací Offshore Windenergie. Jestliže se do roku 2023 instaluje kapacita 9 GW, náklady na výrobu elektřiny by mohly klesnout o 31 %. Podle tzv. optimálního tržního scénáře by pokles nákladů mohl představovat až 39 % v případě, že do deseti let instalovaná kapacita z větrných zdrojů na moři dosáhne 14 GW.
Některé hledají železnou rudu, další provedly (zatím neúspěšné) průzkumné ropné vrty na moři, ještě další prospektoři mají spadeno na vzácné lanthanoidy a aktinoidy či rubíny. Průzkumné práce zatím vedou hlavně malé firmy z Austrálie a Kanady, které zjišťují, co je pod zemí, a odhadují náklady těžby. V hledáčku mají zhruba stovku potenciálních ložisek, o něž by se v pozdější fázi měly začít zajímat větší společnosti. Očekává se i velký zájem čínských producentů. Průzkum probíhá hlavně v oblastech kolem pobřeží, kde je zrychlení tání nejlépe patrné a letní sezóna se prodlužuje. Grónsko stále spadá pod Dánsko, ale území je od roku
2009 do značné míry autonomní. Místní samospráva poté uvolnila pravidla pro důlní společnosti. Od rozvoje těžby si slibuje naplnění svého rozpočtu, který v současné době spoléhá na miliardové dotace Dánska. Roční HDP Grónska jsou nyní pouhé 2 miliony dolarů a v podstatě celý je postavený na vývozu ryb. Proces ale jistě nebude zcela hladký. V březnu letošního roku například padla kvůli rychlému rozvoji grónská vláda. Objevily se spekulace, že chce do země přivézt 2000 čínských inženýrů a dělníků, kteří měli postavit velký důl na železnou rudu, primárně určený právě pro pokrytí potřeb Číny. Společnosti mají také s rozvojem těžby v extrémních podmínkách technické problémy. Ale závod o arktické nerostné bohatství je teprve na startu.
webu
www.svetplnyenergie.cz. Rádi také uvítáme vaše názory, hodnocení a doporučení.
❯ TIRÁŽ
SVĚT PLNÝ ENERGIE podzim 2013 PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32, 150 00, Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Matouš Lázňovský, Martin Kročil, Antonín Hálek
Podle spoluautora studie Franka Petera je hlavním motorem snižování nákladů neustálý technologický vývoj. Podstatných úspor lze dosáhnout údajně v investičních nákladech, kde pomůže i lepší logistika. Přesto je další vývoj v této oblasti nejistý. Nejde jen o omezování státní podpory, ale také třeba narůstající tlak čínských výrobců na ostatní producenty – tedy podobný vývoj jako u solárních panelů. S prohlubujícími se ztrátami se potýká největší světový výrobce větrných turbín, dánská společnost Vestas. Firma v druhé polovině srpna odvolala svého generálního ředitele.
Svět plný energie naleznete na
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Thinkstock TISK: Triangl, a.s., Praha ↑ Někde to tu musí být. Průzkum lokality v rámci projektu společnosti Tanbreez, která se soustředí v Grónsku na průzkum možností těžby kovů vzácných zemin.
EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328.
