PG
5038 T9J27 18M9 C.l
ROBA
Purchased From
Funds Donated
The Andrew W. Mellon Foundation
m^
Dramatická báseh
oddleních
v 5
0.1
•los.
Kaj. Tyla.
i\.
.NáMiidfiii
l)i;i.
.).
A.
iníl'-
I.
;i
It
r
i
»•
I
».
I
Tislvcni K. V. Medaiia, v
Litomnuích.
®§®1T
s
Xikinuud, císa némecké íše. Václav f%'., král eský, jeho bralr manželka Václavova.
íCofie,
Jan XXIII., ímský
papež.
l*etr Angeli, kardinál a iegat papežsky.
X Uniova, pražský arcihlsknp. Stepán Páleé, mistr svatého písma.
.%.lbik
z €e$ili.ého Brodil, prokurátor pražského arcibiskup.ství v ím. •fan Hus, mistr svohodných umní, kazatel v betlémské
Mistr lláclial
kapli.
Jeroným,
ua/ván Pražský, mistr svobodných umní, jeho pítel.
Jan Žixka z TBM»cuova. Hanuš z Clilumu, píjmím Kepka Vok z Valdíiítýua, král. dvuanín.
Pan Pan
Pater Blažej, ze ehole Miuoridi. .Uarketa, matka Husova.
^
'
Havlík?
(žákové na v^sokvch školácli pru/skýcli. \
Seníliera, inažský mšan.
Háta,
jeli
o žena.
.llartin kidélko, zvoník v Uetiúniské I^aták, mladý tovaryš. Hobcrl, biic kostnický.
kapli.
láurt, mštan kostnický. Stará
WoíftíTá, méšanka
kostnická.
kardinálové. lluí»íi. ani^tvo. koiuonstvo císaovo. Bruxina papežova, anoíii. l*ani královniny. I^id pražský. I^id kostnický. Žol«lnérové. Holonici. Hra se dje v Praze na rozliných místech, v Husinci a posléz
vmsté
Kostnici.
Oddélení první. Hroilrnmtií
ped
betlémskou kaplí. Vidl i, jak do »í velký
poet
lidi vchází.
Výsliip
první.
llarkela, zena u vysokém sfní pírající, sedí na kamene
Senibera a
Hátas
o
berliku se pod-
kaple. potkají %i
Sembera. Hoí; paní Háto! pišel jsem
ti
na stopu?
Háta. Já nezasejpám kroky svoje popelem, abyjich nebylo vidti; ale iním zjevné, co mi káže duch. v
Senibcra. Ale nekázal já tob, já tvj pán a manžel, ktena tebe mozoluje nekázal já tob, abys mi do toho kacíského hnízda nelezla? abys mi dti tou vedovinou nekazila? Ty a!e do tc ábelské brlohy zase letíš, jako by byl sám belzebub z píštaly rýž
—
se
t
vystielil.
2
Háta. o
Kaž ty mn, jakou ti luám polívku vaiti: pokrm duše mé se nestarej.
ale
v
Senibera. O híšná slepoto Pokrm duše! Pokrm z jedonádoby Pokrm z nevypláchnutých ust lovka, I
vaté
!
kterého satanáš za nohu drží.
Háta. hulákej to svým budou-li t chtít poslouchati; cestou kráeti. ^ Jdi
a
tovaryšm
mn
ale
do ucha, nech mou
Seinhera. Ani
z
místa!
Háta. Miste Sembero, nedopaluj mou dobrotu! Já se nechlubím, že se na tebe mozoluju, ale moje ruce to dokazují! Nech mi tedy, cim na duši okiváni a na tle se zotavuj u. «
Senibera. abys na duši okrívala v predpeklí ve chtánu pekelném. Pojd se mnou do chrámu Pán, kde Já ale nechci
.
a zotavení nacházela
—
lláta«
Kde sluha ancikri.stv
lidské duše napájí
temnosti zavléká! Neniliž pravda?
jako
ty
nedovaený Cechu
— kde
a
do
Poj do chrámu — mi nminou duši
morduji, ^abych tam stála jako sloup a nepocítila teplý paprslek slova božího? Jdi si ty sám do takového papežského doupte: ale mou duši nech se napájeti rosou nebeskou, kteráž kape od ust kazatele betlém-
ského
!
(^Jde
do kaple^
Seinhcra. O svte, andl
Míclial
s
Kdy pijde na plameným? [Zajde.)
neiestnýl
svííte
meem
tebe
Markéta, (kteráž byla bedliv poslouchala, vstane).
Umuený
Spasiteli, co jsem to slyšela? 1 mezi ženou roste již trní nešváru a rznic! Msto plno zlého kvašeni, ode všech uhlu zem hrozné povsti a to vše skrze betlémského kazatele? Kryste
mužem
a
—
Ježíši rci,
I
zachovej
mám-li tam
m
pamti, osvt duši mou
pri
vejíti
a
nebo ne?
Vystup
liupá^^
(Irnliv.
Pedešlí.
liupá^ (picházeje zpívá).
Zbynk
biskup na svém
Slabikuje písmo krade ('i-ahlidne
hrad
1
Markétu.) Salv mater speciosa!
(chce do
kaple.)
Markéta. Ach,
to je jisté
také
žák. jako
býval Jan.
He. mládence!
liiípá £.
Voláš mne. starý vchýlkn?
2*
—
Markéta. Prosím l, synáku! neiuášli na spch, žen na nkolik otázek.
odpovz
staré cizí
Odpovím, jenom
na
Jsi
je vyklop!
llarketa. uení pražském, je-li pravda? Ijnpác.
sentis; ano teticko!
Bene
máš dobrý ich.
Jsem
pražský žák.
llarketa Ach
(j)ro sebe).
mj
Jeník také tak vypadal! znáš tedy pražské mistry, ty uené pány? arci,
—
To
liupá^. Znám.
Markéta. A
toho, co v téhle kapli
—
je to
pece Betlém?
Odkud pak jsi vyletla, stará. Ze se teprv tážeš, zda to Betlém? Ano, je to Betlém, onen Betlém. Jehož jméno nepomine, dokud Bude eský národ svatá místa Ctít, a poslední zvuk eský v znní Trouby archanjela nezhyne, co Bude volat k soudu! To je Betlém, Z nhož vyjde eský Mesiáš.
Markéta. Nerouhej
se,
mládene!
a promiíí
staré žent' pochybnost.
Znáš toho
Mistra, co tu káže?
Mistra Jana?
Koho bych mél
znáti,
kdybych neznal
Muže, jehož dechem Praha
nov
Oživla a celé Cechy okiály? Koho by mel znáti eský, žák, by Neznal mistra, kterýž v spravedlivém Boji dobyl práva žáku eskému. Jenžto musel drive pode vlastní
Stiechou ustupovat cizincm? Jan je modlou žáka eského, tak Jako hvzdou nad královstvím eským
Hus
V
jasné záii stojící!
llarketa. Jen aby Nespadla, jak asto v tiché noci Vídati! Ty tedy mistra ctíš, muj snad miluješ? Synáku?
—
—
Což jest
to,
Miluješ?
Kdybych mohl v hubené to slovo ytšnat, že mu tlem, duší sloužím, Ze jsem posel jeho kynutí a Piáni. jeho slin a ohlas že bych Pro nj chut krev svou do krupéje ^ycedii: pak eknu arci, že ho
—
Miluji!
O
zlatý
llarketa. mládene! Tys
Mistru tedy na blízku?
Ba ziovna
V jednom dom, mezi betlémskými Ztrá vniky.
Markéta. A
nejsi
sklíen
tžkým
jak veselé tvé oi Praví? ]Sejsi v bázni o své spasení?
Svdomím,
Aj, Jsi,
Sybylo zlovidoucí! Odkud žes touto nedvrou napácbla?
O spasení
bát se
Kazateli? Já
O svou
ti
pi betlémském
pravím: Boj se
duši, nestojíšli
pH
nm!
Slarkta. Ráda, ráda bych já pii ném stála! Ráda požehnala hlavu drahou. Na nížto se hrne z mnohé strany Prokletí!
Sjupti^.
At hrne. matiko! To houkají, že vstává nové Jitro mocným zábreskem, jež ony
svy
Zrakem temnolibým
Kdo
jsi
ale,
teto
snésti
nemohou!
poctivá, že
Na mistra tak peliv se ptáš?
llarkcta (bedlivé
Tob,
synu,
na
mohu
pohlednouc).
to snad
sviti
Snad mi tebe samo nebe poslalo!
—
m
v ceJ Praze nezná
—
Osoba
než jedna
a ta je ten váš kazatel.
Liiipái*.
Mistr
Hus?
llarketa. Tož budeli co sjn
Ke mne
se
hlásili.
Eiupá^. Pravíš?
Per Deos! co to ty jeho matka?
On tvj syn?
llarketa.
K hrobu sklíena! liupá^.
Ty jeho matka? (Klekne ni a líbá jí ruku.) mistrova? O nech. a ruku fiatka
ped
Tob
zlíbám jako vlastni matce, Kterou jsem již dávno pochoval .Matko požehnaná mezi matkami!
—
ty
{íAré se vz^chopí.)
Nech.
a
svolám bratry, celou bursu
Všechno žákovstvo, aí oslavíme Den. kde prahy naše piekroila Matka mistrova!
llarketa. Stj mládence,
Ltichnil Já pišla
—
Lupá^. Abys
vkem
Sprahlou duši zatopila v zái Lásky synovské a slavné pov,'igti!
a
-
8 Markéta. Nebo abych horem zplakala
a
Hlavu sklonila.
liupác.
Ký duch t matko, Ovanul? To foukal z les pán Biskupa a jeho nohsled, tch
Syn
svtské bujnosti!
Já
ale
ti
Neprav
Do
pravím
:
Mistr Hus je
—
Markéta. mi nic, a ade
m uve
ty kostela, kde ho uslyším; to
Bude moje míra. Ale at mu Nedáš znamení, že pišla stará Matka ortelovat skutky synovy; Chci ho znáti bez petváky. liiípá^.
Tak jej 'uvidíš, a zhledneš na dno Duše krištálové, kde si ryzá Pravda stánek rozpnula! Již tedy Pojdme; já t dovedu, kde slova Jeho jako zlatá zrna v prsa Tvoje padnou, by pak jako silná Sosna isté víry k výsostem se Vypnula! (^odejde s ni.)
Pro hnniniitn Ilusovn.
lil
Skrotnnt'/ itrihytek.
Vvsliip
a.
11
stole
.\ii
papíry u
kiillnj.
lííí.
stepán. Ilavlik.
Havlík (jnislra
Stepána Nvádeje).
Rac, pane miste, jen
malou chvíli posekati. Hus pravé oraci dokonil a pijde jisíí' doniii.
Mistr
Byl
veliký
Stepán. poet nábožných
duší
ve svatyni
Pán? Havlík. Sotva že kaple staila.
jeden trovu
z
onch pán,
stolici
derou
Od
té
rhviie.
co
kleri se ted mernioniocí na
—
nám Pe-
Žáku, jaký je to zpsob ro/práv^ti o námstku na nmžto Ježíš brány svého království
apoštola, založil?
Havlík.
Ra
prominouti, vzácný miste! To je zpsob mezi betlémskými žáky. Pro nás je Aieš Pálý. tak
10
eený iíraský papež, pouhý nepítel; ale to nepatí Chtl jsem jen povdíti, že snad k naší rozprávce. od te' chvíle, co nám onen pan Aleš zvláštní bulu do Prahy poslal, aby se v kaplích nekázalo, nábožných poslucha jako po úrodném dešti piíbývá. Stepán. piáti, aby slovo pravdy zvítzilo a rozšíilo se od východu až k západu.
Však je také co
Havlík. Revera, domine reverendissime (S obz-ffUtšfníiii durwzem.^ Ano, to jest velice páti! Veliká toho poteba, aby slovo pravdy zvítzilo a falešní prorokové, !
odpadlí pastýové aby zmizeli. I máme nadji, že z Betléma svtlo po celé zemi se rozšíí a škodné nájemníky z vinice Pán vypudí. (Poklon? se a odejde.)
Stepán. Co že myslí ten neopeenec? Mli by již holomou sí prohlížeti a vdli, na jakou
hradí žáci
zv
—
Nediv se Stpáne Vždy jsi hyl prostírám? také mezi bláhovými sluhy církve, kteí poali vícímu stádu s oí pásku ztrhovali, zapomínajíce, že každý zrak ryzí svtlo nesnese, a zeje dobe pásti v temnotách. Pece však se nestrachuj! Nikdo neprohlédnul ješt duši tvou! (Pejde po komnaté, zastav? ji
se II stolu, na nhni rozliné knihy a papíry lež-?, vezme knihu do ruky.) ,.0 vtlení slova božího.*'' „O trojici." Leží, leží tady zbra, ta z ruky
—
Anglického vraha svaté církve hradeb bude
Pjená a na zbourání .íejích nov ostená! I Mnohé
síly,
dvtipu
a
mnohé
11
Hrzy s naší strany poteba, i Musí církev plamenem se bránit, Nežli zmže svtlo v mozku Jid!?ke'm Rozené. To sotva znikrie jiskrou. co rána morová se táhne Celým pokolením ílovíni. až Toho, co je znítil. posléz upálí. Již
Výstup
Urív.
Hus. Pedešlý.
Hus (jst
renkii).
Palec, pravíš? Je-li možná? (\'t'jde.) ký dobrý andél pivedl zas Jednou tebe pres mj tichý práh? Bud .Aíistr
Ai,
Vítán, píteli! -
tož. jestli tebe
Tímto jménem nelianím.
Tys velmi
Vzácným v Betlém, co na biskupském Dvoie bytuješ. é(i<^pán.
Je
tyto
asy
Mnohá práce v dome Hospodinovu
Hus. Mnohá, pravdu
díš,
a
veliká!
Sti^piln.
Dnové
pastý zbude sotva chvíle,
ubíhají, pilný
Neví jak,
i
—
12 Kteráž by se mohla vnovati PiátelstAÍ a
V duchu
utšené rozmluv. vždy jsem u tebe
arci
a
mj!
S tebou, Jene
Rád vHm, vždy jsme Spolu
z
jedné cíše pívali a
V jednom
loži
Odevzdávali.
I
mládeneckým snm tším se, žes
se
Jednou mimochodem Betlém neminul. Povst skoro tvrdí, že ses pátel Starjch odekl.
(ruku Tys tomu
Stépáu mu podávaje^.
vil? Hus.
Akoli již od mnohého sklamán, V tebe ješt doufám.
Stepán. *
Díky Bohu! Tedy nebyla snad cesta moje Nadarmo a v štastnou hodinu mé Kroky vedl Pán.
Has. Co myslíš? Povz. Stépáu. Jene! Nevešel jsem mimochodem
K tob, jak jsi pravil, ale Vci k tomu nutily. Mn
vážné nelze
Déle patit na ty ptky, ježto
13 Zemi eskou rozryvají, na kraj Propasti ji viekoTice, kde ruka Lidská ji pak nezdrži, až padne V hloubi ubohá.
Has. To hoe svírá rád bych vedl.
Také duši mou, i té zkáze ubránit.
Jak
To
V rukou
leží
tvých.
Has. Co pravíš? Štíhli itn.
IVerozumis
Tys hlava všeho hnutí, ježto JNa základy stavby církevní se Uvrfilo, že z noho pošel vreskot Pronikavý po všech koninách Tys vdce uení, co hrozí posud Nedotknuté sloupy ímské vlády iMi?
!
Vyvrátil.
Has. Co mluvíš o nint^ slabém. Nehodném? Pro nezpomínáš mistrfi. Mluve o žáku? Ne o mne, pbilcli! O Milici Kromhžském. o tom Zbožném proroku a mravokárci: O Matji z Jánova, tom statném Cisliteli Ježíšova ovince O tí'ch hvzdách mluv, co pede mnou
—
již
14 Záily a cestu osvcovaly.
Po níž já Kroejem.
se pustil ucednickýra
Mluv o velikém Viklefu, Jehož velebystrý duch a smlé
Ruce chrámem tásti poaly,
jež
Papežstvo si hrd vyklenulo Xad blyštcí modlou zohavené Viry o tch mluv: neb já jsem pouhým Pomocníkem, na té tžké stavb, Kterouž onivpbali.
—
Stepán. Nebyl bysi Husem, kdybys v roucho myšlení své odíval. Pyšné
ei
Dobe známe t, le
to
si
ani
V
nejtajnjší hloubi srdce svého Nezapi, žes nyní vlastn hlava a Všeho v církvi eské rfiznní Kdybys ustoupil z té dráhy, že by
—
Pišlo brzké narovnám kivých
stran.
Has. Já? A to mi navrhuje muž, co Jindy každý záhyb srdce mého znal V Já mám íci, že jsem býval lháem, Prznitelem církve neklamné i Slova božího? Dny minulé mám Stavt na praný, by svtský klam a Knžská hrdost slavily své vítzství? Spatn poznals, miste, lovka, to Mysle, žeby mohl pesvdení Jako sukni pevlékat.
Stepán.
Pesvdení? Jenom Vdoucí
a
vný
Biih je
neklamán; však lidské
15
Pesvdení Poznání;
inénívá se poille
já to shledal na
i
sob.
Hus. Neklam sebe, chtje umetu klamati! Ty te jednáš proti pesvdení:
V
tebe zapustila koieny své Pravda tuze hluboko, bys lehko Je zas mohl vytrhnouti; ony V tob posud vzí; jen že jsi je Pokryl pláštm zisku svtského.
Stepán. Z
eho
m
to
viníš?
Hus. Z lidské kehkosti! znám. tys pravdu zamiloval. Já Byl jsi protivníkem Ijiud, ježto Zohavily Filova Kristova; lec
t
Velká tvoje ctižádost t svedla S cesty vytknuté a vrhla v ruce Žes nebyl všude prvním Nepátel. Mezi opravcemi církve jmenován. Ze jsi ze své hivny hojnost dar Svtských nevytžil: opustil jsi Pravdy praporec a postavil se V šiky jejích nepátel, kde tuná
Prebenda
ti
kyne.
Steptin.
Od tebe
to
Snesu, Jene, že tak ostrým šípem V prsa moje stílíš!
16
Hns. Nechceš býti Kanovníkem? Nemyslíš i teba Na biskupství?
Stepán. Kdyby kynul Pán, tnt Musím poslechnouti. Proto však jsem Neupustil zrádn od hloubání Na základech církve; ale proto, Ze jsem poznal slabost rukou lid>ikých. Aby mohly bez vtlení ducha Tvoivého od vnosti vyvést Novou stavbu na zemi, by v síni Její pravovící s istým srdcem
Bohu sloužili. I shledal jsem^ V skutek vešlo slovo Krista, a
že že
Církví jeho neotesou ani Brány pekelné! Co na ní rozum lak bude Nechápe, to srdce základ má Pokoj na zemi, v
v^
nmž
Nebes království.
Hns. S ustrnutím tebe poslouchám cíl. Nevím, jaký jest tvé
a
ei
St^páu. Abys neboural, co nezmžeš^
a
Ruku podal k smíení.
Hus. Já nechtl Nikdy rznice, jen slušné opravy.
i
17 stepán. Ony pijdou; církev sama na nn Pomyslí.
Has, Ta
mla
—
celá století
nemyslila. Na pomyšlení Leda jak by upevnila panskou Vládu na sutinách clovéciho .1
Kozumu. St«^pán.
To páchneš Jeronýmem. Z tvého srdce nevytéká toto Naknuti.
Has. Ty myslíš Církev, že jsou
její
tedy. že je
služebníci
Bez vady?
Stepán. To nechnie bžet: pravda Zvítzí, to sám jsi uil; necht si Tedy sama cestu klestí; ty rado Podej ruce, by ji v míru nalezla. Jinak nelze nyní zemi eskou Ped záhubou uchránit. Jen aspo Jdiný krok smírný uciíi, vydej Viklefovy knihy!
Hus. Jen ? to k soudu. Kterýž arcibiskup zavede a Našich škol se nezeptá?
18
Soud bude Spravedlivý! Je to jenom, aby Vle byla na jevu, že peješ
Pokoj národu!
Hus.
mže
Ten
knžstvo
nechá volný prchod uení. Své knihy nevydám.
Dáti, jen at
Mému
Stepán.
To
jakoby ses bál je Soudu podati, by tvoje pravda zní skoro,
Nezbledla.
Hns. Biskupských
Neptej se a
rádc
Jest to ohlas
Já se báti?
—
ui
i
tvoje
po
mém
mínní?
slovu.
Has (po krátkým odhodlání jde ke dvéím).
Zaku
Výstup pátý.
Havlík. Pedešlí
Hns. Seber knihy: Dialog a Trialog
i
s
eským pekladem,
a
19 Co lil leží z Viklefova péra. Nes je na biskupsky dvr nu ano! Vždyt to biskup velel, nediv sel a
—
ekni:
Mistr
Hus
je posílá a
Stoje v spolku s pravdou, nebojí se Ortele!
Havlík (vrte hlavou sbírá knihy a odejde^.
Stepán. Jene!
Hus. Nevykikuj v duchu vítzství! Cokoli s tím písmem uiníte
—
Takovo.u
-
zbra v
ruce nemáte, by Pravda klesla. Zastít, zapudit ji Na as mžete; le ona boj ten Brzy obnoví, a já co vrný
Chránce budu pH ní mužn Bych i za to život svj ml
státi,
dáti!
Stepán. Pust tu myšlénku!
Jet marný knží je tak veliká, a Sít její, Vyznávám to, jsou tak
boj to;
Síla
Prosteny, že musíš klesnout, kdybys Ješt dále z její slávy roucho Trhal! Pro to naše pátelství t Prosím, varuji, nech boje s církví! Lidská ruka neodolá žezlu Jejímu; a byl bys v zanícení Svatém válil k poslednínuj dechu, Padni'š pec a zhyneš bez prospchu! (Odejdf).
!
20 Has. Od jakého
vypjil
št/ra
si
Jazyk, že mi po tch slovech srdce Nepokojn klokotá? Já pevn Posud vil na své cesty, lidu Zdravá mysl provázela kroky Moje s oiicastenstvím; sím mého Uení již nese pkné ovoce Ml hy nyní pítel mého mládí. spolubojovník, být Bývalý Vštitelem zlého konce?
—
mj
Vystup šestý.
Jeroným
v
odévti pocestném.
Jeroným
(ješté
Pretleslí.
mezi dvéhni).
Jéne!
Uas. Živý Bože!
Píteli
—
mj
Jeronýme! Tebe samo nebe Posílá mi k pozdvižení ducha Trnoucího!
Jeroným. Mám t
—
Jako zase? Poklad srdce svého nejdražší t Držím radosten a volám: Zdar Bh. Slávo lidu
eského
SI
Hus. Odkud
ale, píteli, tak náhle? Spise bych se byl snad nadál
—
Jeroným. Že t Biskup Zajíc navštíví, tvj dobi rhtel, jak jde povst kolem svéta. dobrodinec jak ti známo A dal v Uhiích stíhat, až mi Kterýž Sám pan biskup ostihomský na flvji Týdny bydlo v tmavém sklepu vykázal ho osvt! Pak jsem zajel ]Na Krakov, i bylo veselé tam Živobytí; také na vinici Pán. nebo vlastn v hospodáství Sluh papežských jsem pilné dílo Konal, tak že ubohým již hlavy
mj
—
—
mn
—
Bh
Hoely; mne
ale vedla
cesta
ku bratrským Rusínm. kde Srdce moje okálo. Ach, brate! To je posud jádro slovanské, jak O nás staí kronikái zvstují. Rozkoší jsem zplakal, vida u nich
Další
Otc
našich zahynulý mrav. ten
Pirozený zpsob, ped oltáem Bohu sloužit v ei mateské. Nesu od nich také pozdravení
K našim vrným pstitelm slova nadji, že píšt i Božího Y jednu velkou, oisténou církev Spolu splyneme.
—
Hus. Nezmarí-li Slovany duch ímský.
22
Jeroným. Nebojme se; bystrým proudm Nového se knžstvo neubrání.
vku
Te
však povz ty, jak roste církev Naše? Sladce tlouklo srdce, když jsem Kroky ped Betlémem zastavil a Pomnl, že z té malé sin svtlo Vzchází po všem svta prostranstYÍl
Hus.
—
ale má již zhasnouti! Vzchází Chtí^jí mi v ní zapovídat všechnu Službu, všecko uení.
Jeroným. Což bláznjí?
Hus. Na farách jen mají
A
to
nmeckým
zas
nuti
privilej.
jazykem
—
—
už
podávati Jako bych to vidl Lidu blahý pokrm duše, jako Býval zpsob od cizinc v eské Obce vtlaený, než my se práva Ujali a
cestu vyrovnali
Mateskému hlaholu. A já bych Ml teil svaty zavít ^ kde Cech cítí, Ze je Cechem? Lampu ml bych zhasnout, Která do všech uhl šíré vlasti Vcné svtlo rozlévá?
Jeroným. Ai, to
by
Ruka tob zvadnout musela, bys Tuto vraždu zpáchal na spasení
23 se
—
Vlnám zbonreným,
to
eském!
Opi
Víc. než hráni
Hladinách. Vésti
plav
a
na pokojných
Te
i
proli
slušno muži
eky
zase veslo tobé
pomohu!
Hus. Ba vru. poteba mi
Podpory
a zhívající posily!
Z domu biskupova vane ostrý Zatracuje Viklefa a Sbírá jeho knihy.
Vítr.
Jeronyikt Dej
mu
plny
Hi-ích jeho inventá, ne kvty Ducha nesmrtného, v jehož rukon By jen zvadly! A co iiká tomu Praha ?
Uns Misti s celým Staví na odpor.
uenim
se
Jerouyni. A král? Co dlá Pi tom Václav? Nebo
s
drží
s
papežniky
eským ucním? Hus.
To nelze Ani urrif: mát on dobrou Váli. peje národu, však padne Lehko v nastrojená osidla, a Biskup není váhavý a mimo To se králi ustaviným sjíorem
—
24 O papežskou
stolici
vc
pouze
Církevní už skorém zošklivila.
Jeroným. A
což královna, ta zbožná Zofie
?
Hus, Ta je žena králova a ne král Sám, však vždycky duše šlechetná.
Jeroným. Ale mírná jako její zpovdník. Podívám se tedy ke dvoru, bych Poznal, kde se dá co pohnati, by Naše kolo lépe bželo. Není možno snésti pokulhávání. chmatání: Nebo jako slepých po
Mn
tm
Zrovna musí
cíl
Rychlým krokem
stát
ve
predemnou, a pak k nmu cetital
Has. Nepekvap
jak nad Viklefem Ortel vypadne; já knihy odvedl Možno také, že to jiní po UcinC se, až
—
mn
Jeronjni. Žes knihy odevzdal? Ach, kam t vedla zas ta Pímá poctivost? Pro toíš zraky Ješt k zrnu reci biskupských? Jen Jako prázdná šupina má rozkaz Jeho kolem ucha tvého šumt; Ty však stj co skála, na niž právo eské má své základy. Mj v ruce Bibli svou a v ústech výmluvnosti Jene, Jene
!
9i
—
a na prsou mj pravdy štít: lak Vyjdeš jako vitx z tuhých putek A kni'z ímský bude nosit smutek! (Odejde).
Mec
—
Has.
—
Ano. Jako vitéz z tuhých plek Touto svodnou písní zotavuje Se má duše pos id pi nábzích Posud žije Zbloudilého svta. I
Ve ran víra, /e jsem nešel darmo V nebezpený zápas, a že, chci-li Zvítzit, jen musím vytrvali!
Vvslcp sedmy.
Iiupá£.
llarketa.
Lapá^
Pedešlí.
(oteve dvée).
Excusabis, domine! Mám tady Hosta, jemuž brány srdce oteveš.
(Vpustí Markétu do komnaty.)
Has. Živý Bože, kdo to vchází?
llarketa. Svnu Dít!
Has. Matkt)!
(Velé Toí
m
obejmutí.)
nebesa dnes
2Í9
Hojností svjch dar zasýpají! Ale co náhle pohnulo, žes Opustila tichou ddinu a
t
vdomí mého
Bez
Svta
do hluného
vešla?
llarketa.
mj
synu, ty mé Jak metla ohnivá Šlehala povést o tob. Žes Plný ducha svatého a jazyk Jeho planoucí, že na tebe se Vznesl, pravilo se nejdív a mé Staré srdce živilo se rozkoší
Ty
Dít nešastné!
m
—
-
:
i\yní
ale povídají,
že jsi
Bludná ovce, a že jiným cestu Okazuješ k temnostem a to mi Srdce utrhnouti hrozilo. I Sebrala jsem vetché oudy a šla
—
Ku
Praze, bych sama vidla a slyšela, co syn iní.
mj
Sama
Hus. Tedy pohov oudm. rozbij stánek U syna, a viz a slyš. co iní.
llarketa. Již to vím.
Hus. Že víš?
llarketa^ Já rovnou cestou
Vyptala se na kapli, kde boží Sím rozsíváš; však srdce bylo
ar Ouzkostí tak sklíeno, že slabá
U samého prahu zpoinout jsem
—
az by nohy neklesly uvedl. Pišel žák a do kaple Muííela,
m
Hus. Proto bylo dnes tak volno srdci Mému, že jsi byla na blízku Duše moje vznášela se jako
—
a
Na oblacích kolem trnu Pán!
Markéta.
—
Ano synu ty jsi mluvil, že mi Sladkou mukou srdce trnulo, i
Musela jsem plakat; pak jsem Boha Vzívala, by úst tvých k rozmnožení Slávy své jen použil.
Hus. A co
nyní o svém synu soudíš? Uhostil se pokoj v srdci tvém?
llarketa, Išlá sedíc v kapli na
kamen
Pozdrímla jsem tiše, v duchu Tu mi S tebou se jen obírajíc. Bylo, jako by se lidé ze všech Uhl svta scházeli, by zhledli Tvoji oslavu; v tom vzešla záe Na nebi, tak jakby celý východ
Hoel velkým plamenem,
Nho
stál jsi
a v prosted však já t poznal divné roucho na lle.
ty
—
Nemohla, iiils Jako z njakého kejkliie a Když jsem na t volut zaala, Rozplynula se tvá podoba, a
—
tu
3*
38 Celé nebe zalilo se krvi.
Ze jsem
hrzou
Má tvj
sen být odpovdi na
procitla.
Has. mou
Otázku?
Slarketa. Sny picházejí od Boba. Seslárla jsem v této víie; protož
Tebe prosím, Jene
Moudrý muž
mj
—
I
jsi
arci
a boží služebník, já
Sprostá žena jen; však srdce mé se vždy Boha, a to nyní Prosí: Sejdi z esly, kterou kráíš. IJrželo
Has. Matko, co
to
napadá?
Markéta
.
Tvé slovo
me
Sice zahívá, co ostrý i Srdce proniká; le kdybych tebe Dlouho poslouchala, myslím, žebych Musela se všeho odieknoiit. co Posud v pevné víe zachovávám: Tak by se i jiným vedlo, kteí V náboženství otc k stáí dospli. Já jsem aspo ješt neslyšela Kázat, jako tebe v Betlém:
Ne
tak, co se
týe pkných
ádné domluvy
— jen
slov a co se týe
Smyslu.
Hus. Ze
ji
To je osud písné pravdy. ucho nezvyklé tak snadno
29 Nesnese, byt znla zvukem sebe DojiiiiaA jším.
•larketa. Na mne jde však báze, jako by se
Tvými slovy starý poádek
ml
Pornšit, a jakby mly piijit Vci nové, po nichž by svt vzešel
Plamenem.
Hus. Jen kdyby zhynnl koukol. Kterýž ruší boží požehnání !
Alarketa. O
nech jen Boha peiovnti. Vít on nejlépe, co jeho domu Prospje; ty ale neruš rukou posud rostlo Odvážlivc, co v K utšení mysli nábožných. to
nm
Hus. A když
vidím chyby, blud a klamy. Alám se nilky obrátit? Máni držet S lidmi sobeckými, klerí slovo Pán vykládají k svému prospchu?
llarkcta. ("lovk vázne v potitccli kehkosti, Jeden nesmí vinit druhého. Služ Každý Hospodinu pobožn, a Pokoj bude na zemi.
BLus. Ano, kdyby bylo pokolení Lidské tvého srdci-, nebeské
té
a
30 istoty:
ó,
Do boje se Svta pych
pak bych nebyl musel dáti, abycli potel a vylíené svdnitCM!
ÍVenku o%ve se z-voneni knstelmmi zvony a sice tak' še na rozliných místech povstává. a% posléz nu všech stranách %m ale ovšem tak aby nerušilo
—
roz-mliiru.)
Kdyby byla boží spravedlnost >'a svte a lidské právo platilo: Pak bych nebyl nuisel pozvednouti Hlasu, abych co to znamená? Tof Jakoby se vyzvánlo slavné
— —
Vítzství?
llarketa. Anebo jsou
te
hrany
Ku slavnému pohbbu.
Výstup
osmý.
Lapila. Havlík, více žák. Preclesli.
Víš-li
pak už, miste, co se dje?
Hus. Co jest? I
si
Viklefovy
ni
Has. Jak
to luysJíš?
Sotva ze
jsi
Po Havlíkovi ty svoje poslal, Již i misti snášeli, kde jaký Traktát mli z Yiklefova uení.
HaTlík. biskupském dvore byla radda Pohromad, majíc knihy skoumat .\a
—
iiípá^.
Mla
však již ortel hotový, ne/ Knihy v ruce držela.
Havlík. Bylo na
dv
A když st už sneseno
jich
—
Ijiipáv. Dal pan Zajíc vystavti hranici
—
Has. Nedej Bože!
Havlík. Ba
již
dal!
liupá^.
A kmotr Kat snes na ni knihy kacíské, a
Fak Válel
ji
zapálil, až
po dvoic.
(erný
dým
se
32 Hus. A Praha Hledla? A vy
na to
jste nebránili?
liupá^. Byla nás jen hrstka; biskup ale Ovnil si palác žoldnéiskýini Palcáty a Malá strana drží Více s pány, kteí Krista Pána Podle svého smyslu malnjí a Zplašila se kletbou, kterouž vyiknul Biskup nad tebou i tvýini pálely.
—
—
llarketa. Matko Boží
—
dít moje
—
kletb! (klfsá.)
v
Dus. Nelekej se toho slova, drahá Matko! Je to šíp, jenž sotva kži Protkne, za to ale v krvi plamen Roznítí.
Oni chtjí boj, a všechnu sílu Vyzývají, s ouskokcm se bratí, Násilí se chápají, i práva Nešetí nuž tedy budiž boj! Mne
—
Báze
nejímá a smle nesu Teba hlavu na obt. Já zvolil Pravdu za heslo a postavil se V její šik, i neopustím ji, až Buto zvítzí, anebo já co Vrný hájce její zahynu!
Markéta
Qa-e
Upus, synu, od
té
sedadla vstávajíc).
myšlénky!
Praví duch, že zahyneš!
— mn
!
:í3
Hus. Pak se zaraduj a požehnej mou Pamálku! Mne neiiifr// blaženjší Osud potkati, než muedníkem Býti pro pravdu, a v jevo dáti Zemi eské, že jsem hoden sloiili Jejím synem. [K i-ákiuj Béžte po misti-ícli. al Pijdou k erné rži v poradu já Hojdu k Jeronýmovi, a spolii Pjdeme pak ku králi. Ty milý Lupári mj matku na starosti,
—
—
-Nežli
—
Markéta. Nevycházej, synu. z domu Uchovej se na mém lné, aby Svéta nátisk tebe nepotkali
Hus. Já jsem v rukou
nad
Pán
-^ svta nátisk
mou hlavou
bez ouhony. on sám nepokyne, aby Žhavý blesk potiel. Ye tvé lno. Pi-ejde Jestli
.Matko,
m
nemohu
ukrýt,
se
Zbran neulehnou k
dokud
boji tasené:
bych chtl vc svou zradit jako a toho vysthhá! Ikrej ti v modlitby své, ženo Pobožná a nech jit mužn k cíli! Dechem božím provivaná dmou se Prsa má, a nech odpiirníci Zbran pekel v zápasu lom zmaií: Se mnou Bh, a dílo mé se /Alaril (otírluizt). I.eda
líázlivec
m
— —
m
i
Bh
34 Záci. S tebou
Bfíhj
a
dílo
tvé
se zdaií!
Alarketa. Hospodine! osvrt jeho cesty!
(prifnín se obírá s Markétou.}
(Opona spadne.)
[Odrhn%eji
:íó
Oddélení dnilK'. Krátixskú
liDinuntii
Výsliul
Václav
%ok
^J"
nu luielirnd
jirviií.
odru hrecknn sed?
[vedle
nho
ti
atolu pri vin).
sesli o/>/-ený].
Stepán.
Václav. To
pravím bez obalu, jnisrel Ze bych pál, než ponuuin, by vašim ti
Roziiiíškám již bylo jodiion konec. Jesf to jed, co zdravé oudy lidu Mého kazí a já nechci vládnout
—
Zkaženinou, abych musel poád ekni Hojit železem a ohnm. To jen panu Albíkovi, aby Víídel pro jsem mu dal arcibiskupství. Je už vru starý dost, by pokoj ,
Miloval.
j,
To iní pán dle slova Hospodinova, a naSe vina Není, jestli mír už nekvle.
36
Však já druhým také
žílu
zatnu,
—
a Aby v bujnosti své pieslali Mistr Hus si musí schladit krev i S divým Jeronýmem (iideri na stl a vzchopí se). Myslíte,
Žhavé blesky! vy páni v klerikách, že
Vaše sváry o písmenu, vaše že Honby po stínu a bubHnách Ty jsou všechen základ spasení a Jádro pét'í vladaských? Myslíte, že není v zemi teba Ortele a rádu jiného, než Abych vyrovnával knžské rznice?
—
Stepán. Zde se, pane, jedná o církev, ne a tu O nkolik jejich sluh Podkopává mistr Hus se svými
—
Prátely.
¥ok. Aj, nejsi ty též jeho Pítelem? Vždy víme, že jsi také Piln cital Viklefa, i s Husem
Táhl v jednom spežení
\
VáclaT
\ Pane Voku
—
Chytrý mistr
z
I
{se 'zasmj^.
To bylo, bývalo, než vlezl
kže
lidské zcela
Do knze.
Stepán. Než Hospodin
n)é
zraky
.37
Osvili]
a
cestn k spasení mi
Okázal.
Neb vlastn k biskupovu Dvoru.
Tam
je vládce váš a
pán
—
Velí tedy také mistru Husovi, ("i
mám
poiáde jen sjuu-ce déiat
V knžských
nesvárecli?
StépÁn. To poteba jen,
Aby Hus
byl
tvého slova poslušen.
\'ácIaT.
—
Ten Hus vám leží jako skála Husí prsou, ŽG nemžete voln Oddychovati. Ten Hus je všeho Vinen, a piec dokud káral svtské Stavy, dokud panstvu prostopášnost Vytýkal a híšnou marnost bohácu: to nad n(!j kazatele To byl váš Nebylo; když ale poal knžské Vady odkrývat a mnohý neduh >'a
—
Církve tepat: ejhle, tu jste zdvihli Imed hlasy, a jak divé vosy Shrnuli se na nho.
I
Stepán. Dokavad
se nedokýkal
Posvcených Reí-i
základíi.
církve
ml
volný
proud.
láelaT. Však víme; dosti žlue Jste mi natropili škádlením!
Ci
af
38 Zapomnl Xa
na spálení knh a v kaplích kázali?
jsi
zápov
Stepán. Zákaz pišel od samého papeže.
Václav. Od papeže,
—
ktere'l)0 jsie
chyte
Navedli již o tom ticho Však jsle Za to pykali, a to ti pravím Ješté dnes a pánu tvému vzkazuji: I
posud nkdo z mistr O náhradu za spálené knihy. Hlásí-li se
Musí
mu
je hiskup dáti z
dchod.
knhpalie Bezouhoný nástupce. A nyní Tebas on
byl toho
(vrhne se na
stolicí)
Mluv, co vlastn Albík žádá. že mne. An jsem ledva krotil na Vyšehrad. Hned tvou ueností pozdravuje?
Vok. Ale bez
hokého koení!
Sami dovedem
si
To
pidat, miste!
St^páu. Vím to. pane Voku! však V setb takového semena.
jsi
mistr
Piiním
se býti bez hokosti. vci. kde to tžko lovku. Známo tob. pane královský, že Svatý otec Jan dal kázat Aalkn Proti králi napulskému, jenžto Drží ješt pi ehoi Dvanáctém,
A jsou
A
je se stolice apoštolské sesazen.
39 ¥áclaT. Pohíchu, že zase posvcené' Prsly lezou do vcí, jenž patn
Svtským vladam. Stepán. Dal kázat válku.
všem
Pravil jsem, a slíbil odpustky
Vícím, jenž Buto do pole
se postaví,
Ku vedení války
neb
peníz darem
Položí.
Vá^claT.
To známe; však jsme sami Hloupost udlali, že jsme bule Papežovy o
té
vci
dali
Ohlásit.
Stepán. tomu vyzdvihnutíválk\ Uinil zas pokik Hus i jeho Dvojec Jeroným ba sám pan Vok Proti
—
Masopustní žertík na ulicích Vystrojil a s
Buly
bujným houfem
žák
spálil.
Vok. Byla to jen oplátku: Mkoniu lak neškodila jako Upáleni Viklefa.
Václav. Již
Pomlte! Moje
(Ji
hnvy?
o
tom
chcete znova bouit Já tu frašku jednou
40
—
Prominul te konec. Svolal jsem Také radu pražskou, o té vci Na Žebrák i kázal, aby nikdo Více žerty z list papežských si Netropil to pod pokutou hrdla. Nech je kdo je!
jiz
—
Stepán. Královského slova Tohoto jen chtl jsem slyšeti a Potvrzení tvého rozkazu pak
—
Pjdu
spokojen,
již
vda,
že
nám
Dána moc té zkáze ubránit, co Z toho veejného zporu proti Slovm Ježíšovu námstku by Mohla povstati. Neb což má býti Z ovince, kde pastýv hlas neslyšán? Co má býti
—
Ušeti nás kázáním na Zebráce plebána Proto nepijel jsem do Prahy; a Chcete-li mi tady uši plnit Pletichami knžskými to mi Krpj vína hrdlem ne|)robline. Když se na vždy na své tiché hrady Neuchýlím a tam otž vlády Neehopím i kdybych ji ml zkrátka
—
I
K tomu mám
i
—
a
—
Držeti.
Myslíte-li vy. že
jenom duši
—
Lidu teba míti na péci to Podle vašich regulí: já pravím Vám, že musí také tlo jeho Býti
opateno, máli se
mu
41
—
a to je starost králova. Daili Vyídiž to S Bohem, myste písma!
Albikovi.
ét«^pán.
Pán svétla od vcnosti pi úmyslech posilnit. Které chováš k oslaveni církve!
Raiž
(^Odchází,
tebe
a potkav picházející se pokloní^.
VyslHp
Žofie
5
kráhnnt hluboce
(Inihý.
paními a panoši. Chliini. Preflewlí. Zofie.
Milý pane!
zle'
to
/.nameni. že
Tento odpadlík nám
vlióhl
do cesty.
VáclaT. Aj,
má drahá choti! prvodem?
Kde jsi byla Mé srdce touhou
S celým
Skoro
tesklilo.
Žone. Mfij
Milcstiv,
Jeho
i
pán je vždycky
se.
práv rozkvtá.
V Betlém
Pán
tším a
na duši.
že
rozmar Já byla
poolcála slovem
42 \áciav. Ty v Betléme?
Aj.
Pani Zofie. a nevíš ty. že Zapovzíno tain služby boží Dr/eti?
Žoae. To nepoznávám ve svém
Svdomí
a
Jiných duší
jdu tam jako lisic s vírou neporušenou.
Cbluin. pane, biskupský ten zákaz Kapli zvedl teprv ku sláv, a Jako k jedinému pramenu lam Spje národ slova Pán dychtivý. Vfibee.
Václav. Po novot vždy se toí lid, a Kus je dobré vnadidlo: však mám
již
chu tvému zpovdníku.
Velikou
Pani. zlatý
zoubek obrousit. Žofie.
Jde
to
pánu
Zní to z
mému
nho
od srdce, neb smysl mistra Štpána?
Václav. Myslíš, paní, že mi nelze vlastním
Rozumem
se hdit?
ŽoHe. Nepochybuji, a prosím také: Nedopouštj, aby se dral nkdo -Mezi tebe, pane mj. a naše misny.
43 liliim. Nejvtší fo panovníku neštstí. Když jich srdce cizím ouskokem se Lhne od lidu a nedve .^L.sta popeje.
Václav.
Dkuju
pane Chliune, za tu Moudrost! Tys hned pri nice. kdy/, bží O pítele Husa vríni rád; však Co se králi o tom zdá. to nedbáš. ti,
—
ŽoHe. Chcešli znáti jeho pátele, i Také mne k nim poítej. Jsem pyšná Slouti královnou té zem, kteráž Rodí duchy takové, co jasný Otisk ducha od vnosti nesou >'a sob, a sám ty nejednou jsi Jana poctil plným uznáním, i -Mužnou jeho mysl velebils; já Ale znám i zbožnou jeho mysl.
Nikdy ješt nelitujíc, že jsem Zvolila jej
za
zpovdníka
a
Duchovního rádce.
Václav. .Nezapírám toho; Hus je statný Muž a hojn dahen od Boha; však Našil mi jen rozbroj po zemi, že Nyní skoro poád ruce strkat Musím v knžské rznice, a to je Trní. o nžto se snadno raní Povst sebe pevnjší. Jen kvas mi Hodil do lidu, a nemže ho
44 Zmoci te, by nepetékal plnou ^ádobou: tu já mám pomáhat, a Nepjde-li to, již na mne knéži Poctivého vlasu nenechají.
Zone. Nech a rodný kvas ten petéká, vsak On zas vejde v pirozené hráze. Nesa jako rajské požehnání Omlazenou krajinou, a jméno Tvoje bude velebeno s jménem
Husovým, tím novým kestitelem Lidu eského, když lásku svou mu Nezteníš. Nic na to nehle, co snad Zlostné péro píše o tobé, a
Kdyby povst tvoji zhanobilo Do erná: duch asu neklamný
ji
oištnou potomkm!
Zase omeje a Vrátí
Václav.
Má
sladká štbetkol
Až
Bude prázdné místo mezi mistry Práv, tož tebe dosadím, bys vedla Defenze,
Vvsliip
tíelí.
Panoš, pak Hia« a Jeroným. Pedlili. Panoš. Milostivý
králi
I
abys je ráil vyslyšeti.
Mistr
Hus
a
Jeroným žádaj
45 Táclav. Ah.
ti
si
Te niusínie
vybrali dohrou chvíli!
Iltisa
pedptistit, když tu uiá takovou orodovnici.
Vok. A
já se
pimlouvám
za Jeronýma.
Václav. Rovné k rovnému. -Nfchí vejdou pánové
Nebudu vám
niiiosl
kazili.
!
Panoš
(odejde).
[Hus a Jeroným vejdou.)
Václav. Salvete magisti! Co mi nesete? Bez obalu: mluv. kazateli,
jení.lo
mi eské hlavy mateš; máš njakou
žádost?
Has. S prosbou utíkám se k tob, pane Královský, ajsem-li milosti lve Hoden, pani šlechetná bud mojí
—
Phmluvkyní,
Václav. Co jest?
Zofle. Zjev
to,
miste!
Hus.
"^
Právo káže biskup na dvée všech
Kostel
Mže
zas pibíjeti
list,
co
v obci novou boui zpsobit.
!
46 Wáclav. Žhavé blesky! Zbláznil se ten starý Lékovar? Co jest to ?
Has. >'ová bula
Papežská
písné provolání, Abych k oí^ištni ze svých blud
Do
íma
a
se dostavil.
Chinin. Ze do Rínia?
Žofie. -Nedopouštj
Jeronjin. By mu jako druhdy Milicovi v tmavé Dali k rozmýšlení
vazb
oasu
— nebo vlastn
K oniknuti, by jej mohli potom Jako z vosku otáeti.
Hus. nehrozím, neb srdce Mé je plno dvry, a co jsem Uil, budu pede tváí Boha Tvrditi; lec bojím se te školy Opustit a kapli zanechat, by Nepovstala zpousta na roli neb Já se
jíti
Škodné zbourení. %'áclaT.
Což ale Zase napadlo, že pokušení Nové na nás posílá?
ímu
47
Jeroným. Je to dijn práfel llusovýcii,
Mistr Štpána
tch
a Stanislava
Znojemského, a jak se jmenuji: ti biskupskému prokurátoru. Alicjialovi L Brodu eského, co Tvoje kapsy okradl, když hory
Psali
Zlaté
u Jíloví dobýval, a
Potom prchnul do íma;
ten otci
Svatému zas v uši nahuel, že Hus je arcikací hanebný, již Po dv léta v klatb, od slabého Krále hejkaný; i naše pány
—
Obžalovali a tuhle pana Voka, pana Lažanského s Husem Zenou do Hima. by eskou zemi .Nenakazili.
¥ok. Já
Mne
je
pkn
dkujul
honba v eských lesích
-Milejší,
než putování do
vru
íma.
Václav. Já však posud nechápu, co Hímu Napadá, že bez ustání u nás Porouí jak v Iiospodárství vlastním.
Chlum. To víš, pane! ím má dlouhé ruce, Kád by držel celý svta obor V nárui, by nikdo hnout se Nemohl, le jak by svatý otec Dovolil.
48 Václav^ To
Dom;
ale
mže
držet ve
do mých
síní af
svém mi
Nesáhá.
Jeroným. A nebo S chutí
jíst,
co v
at se
uí
eské kuchyni
se
Vaií.
Žone. Protož pane nepipouštj.
By se vyplnila jeho žádost! Sama zvedám hlasu, nedej vli Svoji obmezovat slovem cizím.
Teba
se to
dlo jménem
papeže.
pán své zem. tob dán je Lid a jeho šperky v péci otcovskou : Ty máš kárati, kde chyba vládne. Jakož obdarovat milostí, kde Kvte zásluha; i nesmí tebe A chtl bys nyní Másti cizí soud. Perlu svého lidu. horlivého Sluhu v oištném domu Pán, Chtl bys lidu svého miláka dát V ruce nepátel? 1 staíi se, co staíí Knzi z Betléma, jen mi pane. To se celé eské zemi stane
Ty
jsi
v
I
Has. Milostivá královno!
Václav. Miste
!
Ba vru kdybych nebyl Václavem
a
49 Mužem
paní Žoíie,
pn^áinbh!
již
Musel bych se domýšleti, /e tu Za té prosí nevsta.
—
ŽoHe.
Mj Nehorši se, paní! Tys
má
pane!
duse.
— Co myslíš.
Soudce mj a porotník. Pane Kepko, abych podle
jejich
Slov se zachoval?
Chlum. To také musíš. koruny tvé doslojno. Abys dvoru iímskému se opel. Kde ti sahá do práva. Milosti!
Jet
Václav. Nu, když to
Koruny mé raddy nejvérnéjší Usoudí, již musím poslechnout,
n
Mistru poruiti, aby se mi Z Prahy na krok nehýbali
Has.
Mj
králi!
VáclaT.
t
kdo z blud soudit, Pijde k nám; že ne? Chce-li
aí
Zofie.
O dkuji
li
Pane, jménem lidu, jehož knžno;! Jsi uinil, a pi némž moje
m
.si
!
50
nho bylo Vyrostlo V lesku nov rostoucího jitra Vidím radu píštích dn, kde chrámy eské vypnou svoje hrdé bán Jako vyvolené obce Pán. Srdce bydlí, jakby z
A kde zpovdníka mého jméno Svaté bude od národu ctno.
[Odejde
s
paními stranou-)
Václav
(k Husovi].
Výmínkou ti ale kladu na srdce. Abys trochu míry držel ve svém Kázaní, a lid mi
—
marn
nebouril.
známe se! Já Kemluv, pane Abys jako žák se vymlouval.
neclici.
(Laskav mu ruku podávaje) Vždyt jsme svoji
—
Výstup
a tak
zstanem.
flvrlv.
Žizka* Pedlili
Žižka Q^št
venku).
Co že? Opovídat? Žižka chodí
Pímo
do královských síní. (Vejde.) Zdar Bh, pánové! Jan z Trocnova Pozdravuje, králi Václave, a Pináší ti ráme svoje k mužným
Úsluhám.
t
51
Václav.
Ký ábel
piináši
t
Do Cech rytíi V Ziíeka.
Co dlat v Polsku Po zkoncené výprav ? Tam vší
Zbran na heby
a
nalévají
konec vojenskému emeslu a protož osedlal jsem Kon k domovu, bych Václavovi Poháry:
Me
jet
svj
nabídnul.
^áelav. Jet
vrná ruka
Rytíská mi vždycky vítaná: le Jak ti dviti. an jsi v Polsku Stál
mn
naproti?
Žixka. Ne, králi, tak Tys Ký rarach dal ti !
Proti Kadil,
nám tam
stál.
abys držel
Pruskými?
s
tmi mnichy
vytrvali
.^ly
S bratry Poláky
Tebe u Tannenberku Pane, za zlé
My tam
stáli
I
vrn
a porazili
—
to
nemj.
Byl to eslny boj, a v šiku starých pátel.
Václav. O jen spoléhej se na to polské Pátelství a chlub se ním! Já vtších Sebeniilcii nepoznal a rodu Hrdjšího nežli na tch polských Panácích! Když jednou s tebou zvítzí, 4*
!
52 Po druhé i tetí vyhrávají S jinými. .Nu, nechiue toho Ty Býval ádný muž a tvrdý eský I
jsi
—
nu. chcešli pijmout za vdk chlebem mém. Nac Václava, již ziísta v
Leb
Také
dél
se toulati?
dom To pece
Zkusils hlavo zkušená! Kvty sypala ti cizina.
—
byí
i
zlaté
Pravým outoištm po zápasu Svétskéjn zstane jen otina I
[Odcház-eje v právo.)
Zda Bh, pánové
Vok a
I
Clilaui odejdou za nim.
Žizka.
Poád
ješt
staré ryzí
zlato
—
Je to srdce Václavovo ale Co to vidím ? Jsi to nebo nejsi. Miste kouzelníku, jenžtos
Polským knžira hlavy zmátl? Pane Jeronýme?
Jsi
to
Jeroným.
Oi
Ze paks pece otevel a staré známé
Pozdravil Vítej v Cechách, statný bijce iSmc! Snad jsi pišel v pravou hodinu, a Chccš-li získat nových pátel, raduu Tob^ tuhle mistra Husa.
—
Žizka. Betlémského kazatele? (Eledt na
nj
chvíli s celou dusí.)
53 Ty jsi Tedy muž, co povstí svou všechny rhly svta naplnil? Tys tedy Mužný bojovník ten na vinici Pán, pi jehožto jnienn Movk
Pravdochlivý sladce zahoí? Dovol, miste, bych ti ruku stisknuli Dávno tebe znám. ac oko tváe Tvoje nezelo! >'eb když jsem Cechy Opouštl, tys blahé sím teprv Rozsívati porínal: však v dáli Jsem té poznal duchem, a takž vru. Jak t nyní vidím v podstat, tak Stál jsi ped oima v obraze Tichý a pec všeho mohutný!
—
Hnsk Nevynášej pochvalou, co v
míe
Takové ji nezasluhuje. Ját Posud málo vykonal, bych mohl Rici
:
Dokonáno
jest!
Žixka. kdož mfiže takto hovoiit! Než-li pijde dokonání, bývá Aj,
Mnoho
konati, a to jsi
—
Vrchovatou vyplnil Mu/.v v djícfi
vku
Však
míou i
neznám
našeho, by
Tebe dostihnul.
Has. Zap>ený tváe Odešel?"
Chceš, abych hanbou neb
odvrátil
!
!
54 Žixka. To nechci, Mluvím Srdce.
Ci-li
Bh
je nade jak mi velí plné
ale,
mnou
nevíš? Kdož medle eský ze sna probudil?
Jako ty
lid
Kdo mu
zjednal
práva ve školách ustupovat
i
Nmcm
Kostelích, že
Nemusí? Již pro to jediné, že Tvojí snahou cizozemci z pražských
—a —
Mést se vytratili je k tomu Nikdo nedohánl již to jedno Klade na t neocennou zásluhu; Já pak složil bych dnes chut hlavu Do rakve, bych mohl íci: Já jsem Pro lid eský uinil co Hus
Jeroným. Stejnou cestou to již nejde, brachu! Vojín bývá špatný kazatel; však Stojí cesty jiné do korán, kde
Pádný
Mže
me
mužné
a
sloužiti.
rám
vlasti
^,
Zixka. To
ale s vámi,
Pátelé!
Has. Jak
s
námi, muži bojovný?
Jeroným si ovšem Opáše i nepohrdne Ale moje zbra je Slovo od Boha mi Na jazyk.
také
me
rád
seí; bible, aneb položené
Žixka. I
blahoeím
zbrani
55 Takové; mne
ui
Opalrovníkeui,
ume
Jenom její
její
pevnou
Záštitou, i kdyby všeho svéta Sípy jedovaté sypaly se jest nadeinnou! jak Na tebe! A Tuto mezi vámi stojím [jtodá jim ruce), zdá se Mi. že ruce naše k jednomu a Velikému dílu srstají!
Bh
Nový
život prihání se vlnou
Rozboenou
na
ddiny eské,
Budet teba postaviti sloupy, Sa kterých si národ vící své Kotvy upevni. I stjmež tedy at s božím My co nová trojice Pomožením jako zdárné lémfi Obnovíme slávu eské zemé!
—
j
[Odejdou.)
56
Promna. Slaromttské s <
nrlinistí.
U
Týnského chrámu.
pohlndnici,kteroiii chvilkami potásá.
Ped rhrrrinem
kostelník
Vedle Jiho Blaiej, minorita:
nich 4 ivldnéové a huheník. Lid chodí mimo, a nkteí dávají dálky do pokladnice, %fi ei od knise požehnáni dostavuji.
l.olii
Vystup pátý.
Kidélko a
Latik* Blažej,
Kidélko. Podívej se na ty papežské zaslepence, jak si nadlehcují kapsáie! Oni myslcjí opravdu, že si za ten gros njaký kouteek v nebeském království koupí, nebo že si tmi odpustky dravé svdomí spraví! Ah, pokej! INyncko se ten papežský ptáník hýbá! Snad bude zas hejly svolávat, aby mu sedli na
—
v-
jiku!
Blažej. pichází ku pedu; %brojnoši s ním, bubeník bubnuje, lid se okolo nastaví.
Kidélko Dávej pozor!
Te
C^toje v
popedí^.
uvidíme masopustní raumraj.
Blažej. Poslyšte, pátelé a bratí v Kristu Ježíši
beránkové z pravého kdo chcete nebeskou hudbu
slyšte
ovince! slyšeti!
—
!
— Po-
Poslyšte,
Otevrte
srdce,
67 kdo chcete andlského zpévu poíti. Vzpoinl si nebes Pán na zem eskou, a pipravil vám koupel, abyste omyli hiíchy s dnší svých, abyste vyistili komoru srdce svého! Válka je, válka pro království bozi! Káže ji svatý otec, zástupce Ježíšv na zemil káže ji proti nepíteli církve Vzchopte se, duše kiesfanské, které ješt ve chrámu prokletých Viklefistu nevézíte opaste bedral Kdo vezme do ruky mer a nebo nábožnou rukou do sáku sáhne: na toho vzhlídne Pán Pán s velikým zalíbením a naplní míru jeho dnu velikou sladkostí! Amen, amen, pravím vám! Smeteny, seteny, zahlazeny budou hiíchy vaše kupujte odpustky.'
—
I
—
—
Kidélko.
—
Naplujte knžské kapsáe krmte klášternická bicha a mniši se vám vysmjou!
—
Blažej. Co že
to blaboníš,
Bclialv potomku V
Kidélko.
—
Co každý poctivý lovk rozumí! Sidba je to hích je to, bráti za odpustky peníze, jako by se musel Pán Bh uplatit když má nkomu nco odpustit. Ude se v prsa, výmluvný služebníku boží!
—
a
uiíi pokání.
Blažej.
Hrza, hrza!
Lide. slyšeli jste V
Md. Slyšeli.
Blažej. a
Chopte se ho, muži ozbrojení! On se rouhal propadl katovi to podle rozkazu samého krále
Václava.
—
!
58 SiBtík (poškubuje Kidélkem, aby prchnul).
m—
KídéBko.
mn
sáhnou! Já nejsem Nech at jen po babská osyka, abych se tásl, když vje vítr z úst vzteklého papežence nebo z tmavého vzení! Jen já vám zbarvím pojte, holomci nmeckých rádníku hbety, že vás ani vás mistr nepozná a když pemžete, a si! nebudu plakat žalmy.
—
m
!
—
—
Blažej. In
nomine Domini
—
chopte se ho!
Kbrojnosi dorážejí na Kidélko. Ješt vtši sbh lidti, kterýž se rozdli no dv strany ; tenice a voláni : Pokoj Zabte ho! Viklef! Zažete papežence!
íýslnp šestý.
Ijapá^ z jedné strany, Háta z druhé, zrovna jako Z kuchyn. Pedešlí. Ijupá^. Jaké to rejdy?
Háta. Co se
to
mele?
I%ékfeí. Ah. tu je ženský Yiklef!
Kacíská suknice.
59 lliita.
Aby vám jazyk
—
Co tropíte náš poctivý
dláte
s
uhnil!
Co
to
huíle?
mládencem?
tímto
zvoník
Betléma!
z
To Co
je s
Kidélko ním ho-
?
Blažej. Ahstinebis
Kli
discipule!
slovm papežovým,
proti
a
se;
to
je
rouha
potáhne do žaláe!
liUpá.^.
To bych
ti,
pane, neradil, nechceš^-li zkusit, jak
študentské post šturmují!
UlaxeJ. I
plode satanášv!
ty
Iláta.
Co se nadýmáš, pane Blažeji? Bubnoval jsi zase, je-li pravda, muži podholený, a svolával omámené a ten hoch ti stril víely, aby ti medu nanesly,
—
prsty do mísy?
Puslte ho!
Blažej. Jdi
svou cestou, ženo farizejská! nebo
te
dám
také sebrati.
HÁtn. Mne?
I
ty
žebravý
mchu! mne
sebrati, poce-
stnou pražskou mšfaiiku? A pro pak? ie jsem na tebe s pravdou pijela?
Snad proto,
Blažef.
Apage diabole na radnici
!
!
—
a
vy
odvete toho kacíe
60 l
On patí k Betle'inu Stjte, on je náš Co jsi udlal, Martine? !
a
k burse
!
Kidélko. Smál jsem se mnichovi, ze vyvolával odpustky jako mastikái- oleje.
liupá^.
A níky?
otec svolal na tebe hned halaparthned sudlice a partizány? í bodejž do té jeho
velebný
kapitoly!
Puste ho! Blažej.
I ty puer nequam! do klády?
Chceš
také,
abych
t
dal
liupá^.
Mne?
žáka
pražského uení?
(Smje sej Mám
smáti tvé vykrmené hlouposti, nebo sádelnaté anebo se ti už vypýše? Byl jsi pouhý školomet ani král do klády dáti nemže, když kouilo, že rektor nesvolí? O lovíku vžatého nerozumu! Svého kalkanta mžeš mezi deva položiti ale eského študenta se nesmí ani tikrát svcená ruka dose
—
m
;
tknouti.
Blažej. O
in-ania
!
Pry
padati síra jako na
odtud, lidé,
Sodomu
a
Háta. Tedy ute a hocha pust!
Blažej. Zpátky, ženo povzteklá
!
pry!
Gomoru.
Tady bude
61 náta. Co pak tu není žádná poctivá ruka, aby mi pomohla tém najatým drábm dcvce polámat?
Blažej.
brate svého pastýe! Bubnuj bubeníku! devce vlecte padouclia do žaláe
Lidé,
Nastavte
—
(Zbrojnoši
se
!
hnou
jatým Kidélkem k radnici'
s
ást
lidu s nimi.)
Blažej, (chytá se Kdo
se
pohne
kostelníka).
mn — tomu pátého kolena. —
proti
zdi•e^
do papežským majestátem!
a
proklát
bude,
já
ni
ruka.
jsem pod
Ty nestojíš za 86 nadýmej a cepejn (Volá za Kidélkem.) A ty se neboj, netruchli, ochromená peroutko! Já dobéhnu k mistrovi, svolám žákovstvo, a pak se podíváme, iiebudeš-li ješt dnes v našem Betlém klekání vyzvánt. (Od-
O jen
!
ránu!
bhne.)
Blažej.
—
Vbhni do
tlamy pekelné níš, a kdybysi Lucipera pnvedl. bojovní!
toho více neubrá-
Pry
s
n/m
,
muži
Žoldnéri (Jatého
Kidélko odvedou). Iláfa.
A vy necháte pomyslíte,
že
mže
mladou duši zavléct? Vy netaké vás uski'ipnouti, co se na
ta
62 toho poctivého jonáka shrnulo? Ó vy v bahné blud potopení! Když necháme takhle sebou vláeti, tedy nás budou za každé' slovo kacerovati. uvzovati a ortelovati. Pravda bude jen dekou pohádkou! Ale to ti povídám, kramái papežských pilulek
—
Blažej. Apage satanáš! Lidé,
m—
Chrate
ta
san
IJd Cp^ stran
—
Dotýkaná
my
rozsápe
mé oudy!
já jsem dotýkaná osoba!
Hnty).
hahaha! To myslí, abychme se ho
nedotýkali!
IJcI (po
stran
eládko
Ticho, betlémská lechu!
Blažeje). !
Táhni do svého pe-
lláta.
To ti povídám , jestli se tomu mladému zvoníkovi jenom vlas na hlav ukivi, tedy ti dám na pleš záplatu, že se
Itlaxej
zadarmo
krví pilepí.
[poád
s kostelníkem couvaje).
m
Ona mozte!
ti
zabije! Spaste duši, kde jste kdo! Podostanete rozhešení bez taxy! Já zpovídám !
(Zajde do Týna
i
s lidetn.)
Háta. I tedy bž, aby satanášv náhoní!
ti
Hlas
zpovdnice nevystydla
—
(mezi lidem).
Nech ho kmotra! Tamhle jde už mistr Hus!
ty
63 lláta
(se obrátí
i
s
houfem).
Kde vychází naše slunce? Kde je naše hvzda? O požehnané oi, kteréž to vidjí! Blažené uši, kteréž té slyšejí!
Pojdte
mu
naproti,
pátelé!
a
zpí-
Hosanna na výsostech! INebot s ním pichází království boží do oudolí zemského! (Odchází.)
vejte:
Ud. SlávB mistru Uusovi! (Stranou za ní.)
(Opona spadne.)
Oddélení tetí. diLá
Xn
sin fin Vi/šchradr
;
%ad
>ia
na skwostné sady. vidti tam krá/ovsAé panoše.
sloupení, n výhled
slnupeiiím se proc/iáxejl str/He, a
Výstup
[iiviií.
Václav, Albík, a^St^pán picházejt %e %ahrady; %a nimi po
ZoRe
chvíli
s
dvma
paními a Chlaiii
v tichém hovoru.
WáclaT.
Nemj
za zlé, že
Pane Albíku
U srdce
!
jsem
Mne
a neiad
si
tlaeí
bych
t
pozval.
nco
to
dlouho
Nesl.
Albík. Neduh njaký? ¥áclav. Ba skoro; Však ho nevylécí starý Albík Bývalý mj léka; (o jen Albík, Arcibiskup dovede, a já ho O to žádám slovem královským. Aby se mi posléz nevedlo, S tím j«me Jako s nebožtíkem Zbykem.
!
65 Oba néco
nosili,
i
hryzli
Se a hnvali, až odešel Víc 86 nevrátil.
Albík. Byl muž
to
velké
písmu dobe rozuml. Smrtí jeho utrpla svatá Církev ztrátu velikou
Zbožnosti,
i
Yáclav. To všecko Pravda; ale spoleníci jeho Pomátli mu koleka, že musel Slýchat písn o sob. jak pouhý Abecedáh Neklop oi. miste Stpáue! Tys nebyl vkol Zbyiíkn Jediný, a nemusíš nést vinu Za všechny.
Stepán. Já vidy inil povinnost a radil Pánu podle nejlepšího svdomí.
Albík. Ano. pane
Štpán
Václave
mn
také
!
Náš mistr
se jeví jako
Vrný
raditel, když neuvyklá Mysl v tžké pípady se vpravit Neumí.
¥áclaT. Aí tedy nejlepší hned Radu vymyslí! Chci totiž, aby CírkeMií ty vady pestaly, co
Prahu nám
i
celé království jiz
J
!
66 ZbouHly, a k tomu stanovíme Den, kdež ob strany, tvoji 1u Mistra líusi, svoláme, by moudrým Povážením vci pohoršivé Konce svého dosply a v rakev i
Ulehly.
Albík. (pohledne s nejistotou na Stepána.^
Stepán. To a jen mistra Husa svtlo osvítí 3Iy vc už
Vcné
!
Povážili dávno, o sloupy se Pevn opírajíc, na nichž svatá
—
Církev
(povýšeným hlasetn)
nezvratné své pravdy zakládá
Žone. (jenž byla
jhk-
díve
vešla
a bedliv poslouchala. pi tom
Chce-li kdo se rovnati a
Kivou
dmnkou
se živiti: tož
Vru
vypadne smír nerovn Slyšte Husa s dvrou, nic zlého netušíce, jak ho národ O Slýcliá, jenžto nábožnou svou žízen Po nebeské rose míruplným. Jeho slovem tak rád hasivá !
nm
;
S
nedvrou
budete
zlí
soudcové.
Václav.
Dobe,
mn
se zdá, že paní! Také Všechna posavadní nerovnost jen {k Štpánovi) Z toho pochází, že
—
rovnost neclicele
!
67
Lidská
vle
kde dlužno
neplatí,
zákon.
Drželi se daných
Alhík. Povez Na to
miste, že jsme sami
ale,
myslili, a chtíce býti
Spravodlivi
samého Rima
ze
Prosti^ednictví žádali.
Václav. Co pravíš
?
Stépáu. Jiná
pomoc
Papež ruku
nebyla, než aby vyšetující.
vložil
Václav. Zase inkvizitori
?
eiilnui.
A hrdl Ponitníci v
eském
království, jak
potupu vlastní moci královské K pokárání dosplého národu?
i\a
ŽoHe. dát vru
Takou radu nemohl Leda mistr Slépán Zpronevilý.
—
Viklefista
^
Stepán. .Alne
Do sporu
se
nelze o to s královnou.
pouštt
Václav. Žhavé blesky, pane
.\lbiku!
To
-
68
Ml
ses lepe poradit
—
a
z
krále
Svého nedlati podnožku hned Kardinalských klobouk. Ja ml tch ímských komisar dost, když poprv Sami pijeli i bez zavolám.
Yýslup
Hus (kvapn
(illihý.
v po%adi). PrecIcNlí.
Has.
mj
pane, abych Dovol, královský Bez omluvy, bez prtahu srdci Svému ulehil, an hrozí puknouti!
\^áclav.
Co
se stalo?
^
Zoffe. Jsme
t
V takém rozjitení ješt nevidli!
Hus. O má Královno! jsout vci na zemi, že Holubicí mysl pn nich krvi Sokolovou zapáchne, a tichost Berání se vlci zuivostí
Odje! Pane královský! Tri mládenci, jenž Bujnou krví puzeni a snad i Jiskrou svtla vedeni to sné.sti Nemohli, že
knzi na veejných
09 Místech kramaili Jati. již
i
s
odpiistky
ortelováni,
— jsou
a
— — —
práv jsem to zvdl Maji býti niaji byfi. pane Na radnici Považ! na popravu vedeni Mn Ledovatí krev, když na to zpomínám! I
VáclaT.
Nevdl
miste, že jsem To sám poruil? A nebylo to Známo po Praze? jsi,
Ba ohlášeno Po všech kostelích.
Has. A kdyby psán písmem jako vtné
byl
Tento rozkaz Hv''zdy planoucí já ku. že musí Shasnouti: je nespravedliv. tebe. Synu Karlv nehoden!
—
Václav. Co pravíš!
Št^páa. To
je
rouháni!
^
Xone.
Mn Pravdu
Mj
—
di.
vsak zdá se. že
O považ
slova, pane
lok její prameni se z duše Neklamné. Ten rozkaz v srdci tvém Nezrodil; tou pravdou pekvapili Tebe nepátelé pravdy, v žoldu !
Starých
blud
stojíce.
!
70 Bus. Tuto
stojí arcibiskup,
k jehož
m
Tvái radtlá jeho pipustit Posud nechtla; a pravi sám, co Soudí o
tch
odpustcich.
[v patrných nesnázíchj.
To dáme svolat Doktory a usnesením rozhodném.
Hus. Já se ptám jen tvého srdce, tvélio Rozumu, jak býval, dokuds léky Strojil, tlo neodíval rouchem Kiskupským! A ostýchás-li se to íci, ku to sám, tu pede tváí Všech, že jest to kramaení církve, ímský klam a lidu svádní, tak
Jako ve školách
i
v kapli jsem
již
Povdl.
stepán (jwrýseným
hlášeni).
Já však pravím tob: Nesluší to Lidské kehkosti, by hlavu církve a sluha její Z klamu vinila Drž se poslušnosti, kterouž pislíbil. Spasitelno jest, co ona iní Mocí od Ježíše danou v prospch Ovcí pravovících
—
Hus. A kdybys Hlasu zdvihnul, žeby nejen tato
7í Staroslavná klenba, ale sama Nebes opona se zatásla, bych MKel, rozum drže v ticho vazb. Kde se jeví blud a vede lidstvo K temnosti: tu já bych radj zvedl Kuce k výsostem a zvolal: Pane, zdravých smysl, uóin ze Zbav Lesní šelmu, v tmavé noci. v krvi
m
Rozkoš
nalézající!.
lovkem
a
Jednat jako
Clovckého
nesmt
Neb cítit,
mne
býti
mluvit.
lovk, nesmt
práva
užívati: to jest
Za živa být zakletým, být s nebes Padlým andlem, být stižen kletbou a chlubiti se božím Nejtžší
—
Obrazem
a tšiti se
vcným
Blahoslavenstvím! (^Oj)odúl
^-nem trub.)
Václav. Co znamená ten Hlahol?
Vfslu|i
líetí.
Panoš. 1'ccleSlí. Panoš. Od Nového msta jede k Vyšehradu hým komonsfvem vzácný posel ze íma
—
siví
lidu ho provází.
s
a
mnomnož-
!
7á Václav. Naposledy bude
to již
objednaný
inkvií^ilor.
Žofie.
A co jej vede na Vyšehrad? Má úad zpytováním našich svdomí poíti?
VáclaT To ntíjaké
ti,
miste,
hokosti, já
jeho
Ck Štpánovi).
povídám!
namím
ti
snad
Jestli jsi m'\ sped! mírou podobnou.
Vyslop clvrty.
Po%adi se naplnilo z-atím domácí eledí a lidem, kterýž ale stráže opodál zdržují. Nyní picházejí 4 papežští odnci s hlasatelem, pak 2 dominikáfii. posfé-z kardinál Petr. Pedešlí.
Petr. Pax vobiscum
—
in
nomine Domini!
Vsicknl.
Amen Václav. Kdo nás pozdravuje na Vyšehrade? Petr.
Cech
syn Karla onoho, Kterýž hojné dary svaté církvi Jsi ty
Pinášel?
král,
73 Václav. Jsem VácJav. jeho syn. A fv?
Petr. Jsem kardinál
a posel pai)ežský, Zas došly hrozné Zprávy k sluchu otce svatého, že Tvoje zem. jedem kacíství již Peplnná, hanou, zpourou. škodou Hro/í svaté církvi Kristové. I PiišJy žaloby tak strašlivé, že Svatý otec uznal polrebu, již
Petr Angeii.
Pevnou rukou
zliladit
Bylinu, co zemi
jedovatou
eskou
zkazila.
Václav. Aj, to
ml
Zajet, s
tedy k biskupovi ním se poradit: on tebou jsi
.s
Zahradníkem v jedné vinici a Chová dobré ponialiae. Tuhlo Stoji
sám
—
i
jeho pravice.
Albik. pane! Diim muj.
Vítej,
Pipraven
je sprostý
ét^pán.
Porouíme
se tvé milosti.
Pelp. Pozdraveni budte
K tob ale, Cesta má i
králi,
jiiiénein
Krislov\m!
pedevším jde
první otázka:
Pro
Nezmail jsi hrozné kacíství a Bujný pramen jeho nenastavil?
74
—
Ano
spíše hlavu jeho toho Zlovstne'ho Husa, choval v milosti?
Václav. Kardinále, já jsem inil, co jsem Ve svém uznal potiebí: však O kacíství nevím.
dom
Žofie.
A kdo Svatému
ly
zprávy
Žaloby, af odpoví.
zaslal,
otci
inczne
,
Já neviní.
Jak mu bude možno zahaliti Slunce jasné záiíci, a kdyby Z šipii lží a pomluv celé mraky Vypustil. Ty arci vzlétnou ale Pevné pdy nenaleznouc, budou .
Nazpt
padati, a
možná
Stielce poraní.
—
že
i
Pe.
Aj, ta hlava zbujná
má
Orpdovniky!
s
Však
tu vzácné paními jsem
Jednat nepišel.
Clilnni. Nuž, tedy jednej S muži! Já jsem také orodo^nilv tisíce jich v Praze najdeš Jeho Chces-li ale mistra bez orodovník. Tu stojí sám ten zlopovstník.
—
:
—
Petr (^se
po
nm obrátí
a stojí chvíli pekra/jen).
Tento jest ten kací ohavný?
Doiuinikáiii
(se 'znamenají krtiem).
75
Hus (stál t
pozadí, nyní
liše
pikroí
a
mužné kardinála
pozoruje).
ŽoRe. Mistr
Hus
to,
pane kardinále!
Petr. Nuže tedy slyš, ty miste Huse Jenžto starou, svatou, pravospasnou Církev vyvrátiti chtje z pevných ZákliHlii, jsi nové smyslil uení: Kristv zástupce mi velel, tebe Stihnout od prvního setkáni a Vyvrhnouti z poclu vi^icích, když I
Neodvoláš bludy
své.
[Pohnutí mezi pítomnými.)
Štpán
(sfranoK).
Mé
Mlo
psaní
dobrý úinek! llns.
Mé bludy Nikdo ješt nedokázal.
Petr. Jakže? Netupil jsi
knžstvo?
Nehanl
jsi
Otce svatého?
Hus. Já vady jen a
Poklesky jsem káral, nikdy o.-oby: nádhee jsem brojil, proti Pýše knžstva, proti sTatokupcclví. Proti
5*
!
76 Petr. Kevtíral jsi v bibli smysl falešný?
Nerozsíval bludy ^'iklefovy?
Nepodrýval zákon církevní?
Hus. inil jsem, co velel duch a vroucí Toiižení. bych pravd vzhlédl do tváii. Išikdo |)Osud nedosvdil. kde jsem Z rovné cesty pobloudil; já opak Odhalil, kde církev chybuje a Neklamnou se býti vychloubá I
Petr
Dominikánm).
[k
Slyšeli jste rouhání, co vyšlo Ze rt hhchem kypicicl;. že chlubná Církev chybuje? -- Již odvolej, sic Tebe stihne za loužená pokutal
Hus. Já se nebojím!
Zaveno,
To dávno u mne
že hrozeni
me v
cíli
jNeziuýh a víru moji nezvrátí.
Petr Odvolej
llus.
To kážeš nadarmo! Hlasy papežského sluhy nedsí.
Mne
Petr. Budiž tedy proklet jménem tolio Papeže bud proklet skrze církev Kristovu bud vržen z ovMnce a
— —
Pozbaven
vši
útchy
a
nadje!
i i
ZoHe. Ustan, kardinále!
Petr. Proklínáni
—
\h
Jako arcikacíe a proklínám lovka, kdo k bludm tvým se zná. a zemi S tebou drží pátelství Proklínám, kde kráí-í noha tvá a Dech tvj vje. Chrámy stjte zavieriy. i
i
—
Zvony nezvote, a služba bozi Pooiin, kde se proklatec ten objeví.
Václav. Tirho, ólovile!
Petr
C^ rostoucí horlivostí).
Nikdo nepouštj ho pres práh domu.
pokrmu — Bídn prstem Pán poražený
>ik(lo nepoíkytiij
až
Zahyne a jako lesní dravec V zemi shnije nezasvcené!
()fni, byt s lir-zoii postoucliat. jící:
Bda. bda!
—
se ro-x-iitíkávi. vola-
jenom nkteí míst),
Žone. Svrchovaný, cím jsme poklesli, že Prudké stely takových slov snášet )Iu8ime!
Clalnni. Ze musíme ? .Má drahá Královno, pfám se. kde to stojí Psáno, bv tu cizinec sml kázat i
^-iistanou
na
78 Jako vlastní eledi?
Již tuze
Dlouho posloucháme jeho ei Divý proud, jenž huením chce strašit. Vlnami však breiiy nestrhne.
Petr. Kdo
jsi,
muži opovážliv}-, že
—
Svobodný jsem Vch, a vedu tady Slovo jménem svobodného národu Cech jsem, pravím; tady domovem Tebe chrání jenom právo hosta, Ze se domácího práva nechápu.
!
—
Petr.
Jménem církve — €hluiu. Nech
tu záclonu, ji/
Slále vyvšujete, jen aby
Vaše skutky ukryla však známe Vás a nedáme se cizopanskou Vlí poutati. Jsme národ silný, Pro svobodu krev svou vylévati Zvyklý a dost dlouho dopouštli Jsme, že v práva domácí nám cizí Ruce sáhaly. To déle nemž' Být i nebude, a chcele-li, by Naše úcta s vámi byla: zjevte^ Knži, zejí zasluhujete, Ze jste synové té samé církve. Kteráž druhdy chudobou a mrav istotou se leskla! ;
—
a
!
!
79 Petr
(u velikém
hiiei'ii).
Tvrhnele Do žaláe toho opovážlivce!
Chlum
.
—
Do žaláe mne? zde piede Ivárí Krále mého. moji královny? Zde V lomto sídle panovník mých a V lne svobodného národu? (Tasí
me.) Již
Pojd, kdo chuti
máš
a zratižilosti
I
Václav. Uslaii,
Chlume Cliiunt.
—
Promili, pane! Královno Jsoiit vci na svt, že Nejchladnjší krev by roznitily Olinm žíravým a porušily !
Jemné
zpsoby!
Žofl.
Mn Prokázal
Vrný
jsi.
píteli
velkou službu
Dkuji
pane!
ti.
,
Stt^pán.
Mn
ale zdá se, Zo by lepší službu královskému Domu prokázal, by pro kacíe Proklatého nevedl
—
Václav. Ty mll
Hledej odtud cestu
a
— potmšiýl
proiiiin
!
80 Rozsévai zlého semena, jež Nyní
hrzn
vzejde nad zemí
a
Národ na dví rozdlí.
Štép án.
Mj
—
pane
Václav.
Pry
- pry!
mi z ocí
nm
Abysi v Nemusel.
s
mého
z
království,
proklatcem lim dýchal
Nech tebe kardinál
si
Vezme v družinu!
Albík. Považ, pane!
Václav. Již
jsem povážil
a
Vyknul Petr. Nepesáhej mezník svého Práva!
Václav. O Podle toho
to
nepeuj
a
sám
se
rid!
Petr. To uiním
Vyknu Jisté
—
kletbu nad zemí, kde
a
kací
útoišt nalézá. (K Jfbíkori.) Poj!
Vespolek to prohlásíme, jaké
Bím eské
svatá církev na království uvalí.
[Odejde
s
knézmi
i
s
drniinou.)
!
SI
Chinm Pak
Prchod
našel z
ale hled,
bys
mstské brány svobodny.
Has (stojí
poád
ti
velikém víru v popedí).
Xofle. ^'eklesej již,
drahý miste, nn mysli.
Has. Slojím v
mkon
Hospodina, jehož Uuch se vznáší nade mnou I
kon. A
tebe
Milostiv zasre pied vší pohromou!
Václav (minulým výjevem rozileny). .Nech té starosti ted. královno
Na pohromu vlastní nebnde tak Mistr dbáti, jako na tu. kteráž Hrozí celé Praze, dokud bude On v ní meškal, papežovou kletbou Stížený.
Co bylo jindy jménem
Hiskupa jen pouhým strašidlem, to Vejde nyní v smolnou skulernosl I
iofle. Pane!
Václav. Nedotýkej se mne hlasem Líbezným, a( pevn v povinnosti Obstojím
!
82 Zone. Chceš mistra vypovdít?
Václav, Nechci; žádat ho však musím, aby Uinil, co k míru ohecnímu
Pispje!
Chinin. Jak, milostivý králi?
Václav.
Bh! a šetHe ránu, Kteráž bolno ve krvácí! Ci Myslíte, že panovnická rozkoš V trestu spoívá a v pokut? Já Srdce své bych rozdal do poslední Krpje, jen kdyby o mne se tu Jednalo. Však bží o spasení a tu musí srdce Celé zem Zstat nerozdrobeno, jen svatou Povinností ztuženo [Velmi mkce.) Uej krátce S Bohem svému zpovdníkovi ai Do blahého shledání. Mlte, pisám
mn
—
—
Žofle.
Bu
s
Bohem!
Nebe ostihej tvé kroeje! (_OdeJde s paními.)
Václav. S Bohem, Jene! Rozeznávej krále Od Václava phtele! (^Odejde).
—
83
Chlum (lio
prová^zí až ke dveíni).
Hus (v nejhlubší bolesti).
Osamotnlý!!
Cliluni (se To
nejsi,
vrátí).
Jene!
Tisíc srdcí bije pro tebe
Mžeš jenom Tobé po vli Papežské.
—
a
kynouti, by stály i
v odpor klatb
Výstup pátý.
V zadu se vyhrne zástup študent.
liupá^, pak
llarketa. Pedešly.
Studenti Chšté vzadu). My chceme vidt mistra! Puste nás!
Chlum. Tu medle hejno mladých Orl, co Slétají!
se
vkol svého vdce
{Kyne strážím.) Ty puste dál. (lákové se vyhrnou).
!
!
84
Slyš,
miste!
Hrozí prý ti nebezpeí? Msto my Kypí, papežníci rotí se Pišli nabídnout ti pomoc proti
—
Nátiskm
llarketa (se prodírá houfem).
Tu neber, synu
mj
Hus. INyní ta
Spasiteli!
zde!
niavketa. Slyš
—
m.
smrtedlná ouzkost mluví K tobé! Jako boue letí povést Strašlivá, že tebe církev nyní o já Opravdu již z lna svého
Synu!
Nemohu
to ani vyslovit!
— —o
Synu, synu! cos to poínal? jak Zodpovídáš krev tu prolitou? Dílo takové se vrhne nazpt Na dlníka, v sutinách ho zahrabe!
Has. Což
to mluvíš
o krvi?
llarkeia. Tou
dílo
Tvoje zasvceno!
Has. Nezbavuj
Smysl?
m
Co se stalo?
(Malé teskné pomlení^.
85
Odpraveni Jsou již mladici, jenž byli jati. Ze se posmívali odpustkQin.
Hns (JihibocQ dojat).
Odpraveni? Soudce na výsostech. To mi nekla na váhu!
Markéta. Krví zbrocena je Stojíš
—
proboí
pda, se
na níž
pod tebou
—
o.
Slyš a ustup z ní, af mír se vrátí V duši tvou a v tvoje okolí!
liiípá^.
Neustupuj, miste! Nic se neboj! Celé žákovstvo je pi tobé i S poctivými doktory.
Žáci. Xa život
a
na smrt!
llarkcta.
svdných hlas svta Hluného, a obrat mysl k tichosti! Semnou poj v tu naší klidnou Neposlouchej
—
Kde
v bázni boží prospíval: Tam se duše tvoje zotaví. O poj! jsi
Has. Ano, matko! v naší klidnou dédinu!
d'dinu.
86 v
m
tichou chatr, kdes poprv ruce Spínat uila tam na hbitov kile
—
—
Poprvé jsem kleel na otcovu
m
—
Hrob, Svt vyvrhuje tedy Ty své srdce otevi, má stará Matko!
at
Outoišt
v
nm
-
najdu
útchy
a
jistého.
(Vrhne se jí okolo krku.)
llarketa. Velebeno budiž jméno
A mne Otec
vezmeš
mj,
jsi
s
Pán!
sebou, pane! neb
—
pítel
tys
mj
Chlum. Tak
t
upokojen propouštím! Láska matky pi tob a pée
Jet
—
Mladistvého pítele dva velké. Nerozbitné štíty v davu svtských Nával. I tady bude o Starati se pátelství to staré, Zkoušené, a jména tvého povst
—
t
Chrániti.
Hns (i'0%cílene).
Má!
—
Bu
tedy
s
Bohem, Praho mých a
ty editelko slastí
Louím se, by lno tvoje Nevypráhlo blesky žhavými, než Mrana nad tebou se peženou; a Má-li t mé oko navždy minout, Nedej aspo památce mé zhynout! Strastí!
jsi
svt!
87 Tlo
jde, duch bude v
S tebou
stát a
tob
žiti,
oupadem tvým
miíti!
(Odchá%i s matkou a se žáky).
Chlum (Jde do královy komnaty).
Mezi tím padá opona.
88
Oddéleni tvrté. Poklidná krajina venkovská je vidti hory. Z
s
výhlídkou na hlizký hbitov. chýše, strom a sedátko.
V
dálrr
ptdu
Vystup první.
liupáé tede Markéta 5
chýše.
liapá^. jen pones ty choré ondy do božího povéthl Dnes vje tak lahodný vthek , jal.oby ehtJ do celého svta nový život nadýchat. I
Markéta
C^i sedne).
Bodejž nebylo nikdy jiných léku potebí, aby choroba zmizela! Proti stáí není vnak léku žádného a bolest srdce je tžko hojili. Kde jest mistr?
—
—
liupá^.
Bude na
hrad u pána
—
nebo je na predjeho výklad poslouchá, jakoby mu hrála nebeská muzika. Per Deos, je to podivný osud našeho vypovenil Z Prahy musel mistr, aby ho lid neml na ocích, a tady se hrnou hradí
k
mezi lidem
nmu
.
kterýž
celé krajiny.
89 Markéta. Ano. v jeho slovech se
mu
mistr
—
váha tak veliká, že
leží
citelná duše neubráni.
Ale proto není
pece
šastný.
proí? On je zdráv, tady se chýše a srdce do korán jen že je trochu tichý a zamyšlený; to je tak v jeho pirozenosti. Víš, matiko my uení máme vždycky n«''Co vážného.
Qua
otvírají
(le
causa,
—
ped ním všechny
—
Markéta. Ne, ne, milý mládene! to není tichost, není vážnost uene'ho muže, to je sklienost nespokojeného lovka. Nechci íci , že ho (s jiovzdpc/mutíni) ta hrozná kletba tíží.
—
liUpáé. To neíkej. Z hnvivého blábolení takovýcli sluhu Pán, co se odívají zlatohlavem a na kmentu líhají z toho si nic nedláme.
—
Markéta
(hfarou potásajíc).
— Bh
Vím to,
vím vás potš! On se ale zachytil do toho svého pražského uení tak pevn koenem života, že uschne a padne, jestli se k nmu zas navrátí.
liupá^. Co
t
napadá!
Markéta. A on by
na vzdor boui, kteráž by
matky nebylo:
ta
mu
—
na vzdor kletb*', toho pošla, kdyby staré pekáží.
se byl již vrátil z
90
Kdo
ti
to
namluvil?
llarketa. Však
mu
nebudu
domil poet dn mých
dlouho pekážeti!
již
a brzo
m
Pán
povolá.
liUpá^. Ne, to aby u tebe prázdná škoepiua vydržela, ale ne veselý žák. Co je to za reci? Jon kdyby-
chme tak blízko u toho hbitova nebydleli; pocházejí samé umrlí myšlénky.
Markéta*
z
toho
%..
To jsou bohumilé , sladké myšlénky, mé dít! Ale chceš-li pijíti na jiné , povídej mi nco o Janovi, dokud jste v Praze bývali.
—
Eiapá^. Bene mater carissinia, to je moudré! Ale co pak honem , aby to vypadalo jako kus veselosti? Z rejstíku mistra Husa nedá se mnoho veselého ale pokej, povím ti o velikém sthován vybrati Když zakládal nebožtík Carolus cizích student. hledl na to ahy k (Juartus naše pražské uení rychlému jeho zvelebení ihned mnoho mistru a žák pilákal. Doma, na tch samorostl>ch planinách, jich ješt tuze mnoho nerostlo, tedy museli pijít z ciže ziny, a tu dostal každý cizozemec tolik práva když zaali potom s našimi o vc mluviti, vždycky byl jeden hlas eský ati neeské. Na poátku to arci nebolelo; ale když pirostlo mistr i žák z domácího plemena, tu je to poalo hrýzti, že mli pi
—
—
,
,
,
obsazování všech
jenom
jediný.
A
úad mistr
a služeb mezi
Hus
to
tymi
chytil
hlasy posléz za
91 pravý koneek, uinil žaloby na to zkracování doniii dej dobrého liiácího plemena, a Václav ten vydal majestát, že vína až do nejdelší smrti! mají Ulíti echove' na uení pražském' vždycky tii jakož od jakhlasy a jiní národové jenom jediný
— —
Bh
—
živa slušelo.
Yýsliip
Hus ieu
druhý.
vyjde %e hbitova s listem v ritce, jsa pohriv hlubokých myšlenkách, kráí %vol»a ku pedu.
Pedešlí, liupá^.
Tomu li
jiní
nechtli ale Švábové, Bavoi, Poláci a
rozumt;
i
rozlítili
se.
a
zdvihli se a okázali
ml
pak arci mnohou Praze paty. iMistr z toho mrzutost, a sice od lidí kramárských, kterýmž to vyvandrování o njaký groš kapsu sedralo ; ale co byli ádní Cechové , poali mistra velebili a páli Nu, co tomu ísob vždy takového zástupce. Jak? .Již op''t spí? káš, mater dilectissima? ta jednou usne, a víc se neTa slabá staice! probudí.
—
—
—
—
Has, Qen% ho Pej
jí
byl již poslouchal).
takového usnutí!
Já bych za tu milost nebi z celé
Duše dkoval.
Lupá^. Co pravíš, miste?
92 Hns. Ze je blažen, kdo tu oi zave Na vky; neb stopí duši v zái pravdy.
Vné
Zapu, miste, liché Myšlénky a vzhledni v tváe životu. Také matka pozoruje tvoji Skormoucenost; já pak myslím, zeji Krmíš nadarmo. Tys opt pánem Slova svého, uitelem lidu. Kterýž by t vznesl k nebesiim. a Tak jsi promnil jen kazatelnu; Z malé kaple vysthoval jsi se V šíré pole, pod klenutí nebes. Kde
se scházívají tisíce a
Po tvém slov prahnouce
i
hrozeb
Papežských se nebojí!
Has (s
malou hokostí).
Ano, uím zase; ale kde? tu Na odlehlých ladech, kde se jako Zhladovlé kán po koHsti Slétáme a písn svoje skuheme, Ježto zatím v srdci zem, v slavné Praze uení mé neuznáno, Proklato
—
a jeho kolébka,
Drahý Betlém prázden
mj
stojí,
Zpustošen! O, to je erv, co srdce Moje hryže! To je plamen, v kterémž Duše moje usichá! Já mužn Nevvtrval na míst mi Bohem,
Ií3
Hlasem srdce mého vykázaném. Vrvm hmiti boulivé lu slabce Mékého již vyšinulo z koleji: Krvi jsem se zdsil, zapomenuv, Že se z krve rodí osvobození!
Tys ucouvnul jen si nemyslím Z vyšších ohled, tys pro obecný Mír a myslí utišení odešel; Chceš-li ale, stojí pro t ješt Otevená cesta zpátení.
To
!
Hus. Ano. mladý píteli!
Mé duše
Mír se nenavrátí,
dokud zase
V zjevném
nepiálelskon stranou
boji s
nebudu, a budto prápor Pravdy jako vítz vztýím, nebo
Státi
Pemožený
klesnu.
liupá^. Tedy
se zas vrátíš do
Snad že
Prahy?
Hus. pjdu ješt dále. Lupá^'. Bále?
Has» Tomu storukému obru.
svaté
Mn
zrovna do srdce. píše Z Prahy Chlum, že bude veliký sjezd (Indu vlády církevní i svtské. Aby pominuly nešváry již ^inoholeté o stolici papežskou. Církvi,
!
94 Tomu sjezdu piedloži! bych RozepH, by uíinn by! nad
svou
ráfl
lu
Spravedlivý soud.
U
tvých nepátel, jenž na tvou zkázu tam volíš spravedlnost Hledati?
Cihaji.
011 s».
mým
S
V jednot,
a tu
uceníra je pravda
mi
síla
svtská
Jedno Nezvrátí; tak aspoíi doufám. Jen ješt zdržuje má stará Matka.
m
—
llarketa, (jen% by fa
ped
^•pét o
usnula, hluru majíc strom openou, oteve nyní oi)' lim tiše
—
Opásej bedra svá a Vezmi na pout berlu do ruky.
Hns Matko
Hlarketa. Já
t
v duchu slyšela
—
i
Znala dávno tvoje tiché žaly.
Rozvesel
se,
—
muži!
Svobodná
je
Cesta tvá a strážn bude duch Provázeti tvoje kroeje.
Hufs. Ke, já neopustím domov, dokud Oci tve', ty tiché hvzdy mého
Utšení, v temnost života mi
Jasn
svítí.
mj
na
!
!
95 Markéta.
Oi mé Kyne Pán lile,
a
brány
otvírají
již
— nebeské —
se zavrou
služebnice piijde.
A ten boží beránek, co snnuá Híchy svta, ten se pielibostn
—
Usmívá
a kyne!
Kroku mycli
—
Drž se. dil. spolu vejdem v
a
iiši
Blahoslavených
Hus. O Bože, matko! Co
to
t
na
pichází?
Markéta. Tys knz.
—
Dit pomodli V klatb modlit. Jenž
jsi
se za iniie
—
Ote
na nebesích,
—
mé mžeš-li
náš,
posv
se
Pomodli se za mou híšnou duši Já se budu modlit za tebe, bys
— —
Neshoel
Has. Matko zpamatuj
sel
Markéta.
Un
m
Trhají se
ovívají
—
Decliy píštích
mraky zemské
ped oima
—
Zatažena je zas obloha tou
— — —
Zái plamennou Stoji v zái té BíJá
holubice
a
a
dil moje leskne se jak
a již leli
(jiahnc se
—
zpt)
oli!
96 K
výšinám, kde
vcné
jaro svtí
(jákonó).
(^Hluboké pomlení).
Has (^stují
nad ní
s
rukama sepnvlýma
A svtlo vcné
— po
rhrili):
aí jí svítí!
Lapá^. Amen!
Oha {jwkleknou vedla ni v ichem modleni).
97
P '\iiiloiská
1'
O
n
111
zahrada na Vyšehrad, n
gire tak, alit/ ne re/Ai/
ped sk-uptní posledního
Vvslup
a.
výjevu nastril.
líelí
'kon. Václav. Opodál
panoši.
Žone. mé
mu^íš. pane nijl Já to nemohu del snášeti, bys
Slyšeti
Hody strojil n.i hrad a hluíné Bankety, an zatím jedovatý Jcštr nešváru lid užírá.
Václav. Chceš
ty
Krok?
býti
písnou miickou m>ch
Poítal já
nkdy
tvoje
Radovánky? Zofle.
O což rovnáš sebe K slabo žen? líomácnost,
Ty však
té
Moje íš je tichá
má pée ele národa,
náleží
stojíš v
;
tys
Vyvolen, být otcem tisíc tisíc; Tlo, duše jejich na starost ti
rioiý
ker
98 Dána: to je úkol, hoden ducha Nejstatnjšího, a požehnán jest, kdo
Y ném
obstojí.
Myshš
ty,
že
Neobstojím?
ZoHe. Nemyslím, když vidím. Ze chceš vládnouti. Tys ale za dnu Tchto jako schváln mysl zvrátil Od lidu a pochoval se v rozkoš. Václave! tys vždy mi dovolil, bych Smla mluvit v prospch tvého lidu: Obrat k nmu tváe laskavé.
bu
marnou hrakou jeho sve'vole? A Nechci již; dost dlouho povoloval Jsem. a vždy ml opravdovou péci O Cecliy, až hana pipadla mi koruny Od i íšské
m
Nmc —
Te
Zbavila.
musím uzdu vlády
Z tuha držeti. A co se týe Hodil mých? Mám býti samojeden
V
království,
bych nesml mraky
Lid plyne hojnosti, a jeho vina jen to.
Vylinat, zcela seríti?
V
Jestli .v
Užírá.
Chuti;
nerozumném nešváru I
se
král chce živ být podle
svt mu nedá náhrady. Žofíe.
Pane, tebe uchvátila hrozná Promna! Já sama bývala ti
z
duše
99 Náhradou, když tíze vlády na Dolehla: íetT jakoby tvé srdce
té
Bylo vyprahlé!
Václav. To
není. nilc!
Mn
Srdce kypí láskou upímnou, i Rozdlilo hy se rádo mezi Lid; však byl jsem posud nešfaslný v lom Rozdlování, a za svou dobrou Vlastní Vfili utržil jsem nevdk. Bralr, k vfili nmuž korunu jsem ten ceká na mou Složil císaskou Smrt, by na trn eský dosedl.
—
Žofle. Panel
VáclaT*
Ml,
to
Ješt jediná
není výitka! Tys jen kdyby se tvj
—
Zápal pro novoty utišil Ten Kazatel nám našil všechno zlé, co Záhubiv po zemi se rozbíhá. !
Žoflc. Bože, jaké pevráceni!
VViJÍUp
Zizka.
Tok
lVl1>.
n nkolik
pán. Pedešli.
Xixka. Pusfte
m!
To
znám Václava lépe 6*
nežli
vy,
100 i(iyslíte-li
mu svobodné
že
.
slovo jako
tžký
palcát
na prsa padne!
Václav. Co
jest?
Vok. Víno
rozehrálo^.
jej
Zixka. Ano, rozehrálo
chyn dej
—
a proto
m!
z božské kuvšechnu faleš. Pane. jeho hlídaem!
Víno je dar
za-piizuje
Betlém otevíti a udlej
m
Václav. Co
t
napadá?
hhval. kde se
štír
Snad abych hnízdo ješt za-
usadil?
Žizka. Pane! máš-Ii lioikost v srdci, vylej Si ji na mne: já to vezmu na vrnb Za tu polskou historii ale Kemj žlui na jazyku, ani V duši proti Husovi. On musel Býti narozen, by eská zem Ne zakrnla. ^ ;
Zone.
Ano, to je pravé slovo, pane! O, bys pojal jeho pravý smysl!
Žižka. Proto k nmu ihned každé Srdce lnulo, vyjímaje arci Tch, co píišly kztenenía ti Jeho slovem hiímavým
—
•
Ptákové
a
erni havrani.
A
(se smíchem.)
hanb rizi
101 Chtl-lis vyvést nco chytrého, by Slova jeho dál se neroznášela:
ho pieDjlonvali . aby bží za níiu Z Prahy odešel. Cele krajiny, a nákaza se Kozežirá jako rak! -NeiiiM jsi
Te
Václav. Vzal jsem já t k Držel kázaní?
družin
své, bys mi
^
Xižka. Snad piece S tebou jícen proléval?
ne.
bych
Nic za nic.
Mé ruky práv za nco. Nepotebuješ, tut sloužím jazykem. Protož pravím: uci prchod slovu Husovu, by jeho zrstáním se Zácpa nestala, neb do poádku Obecního prtrž nepadla.
Nco
VáclaT. Však já pevnou rukou poádek L'držu]il
již
,,
7Jzka. Tak
ne, jak
zamýšlíš
I
Ty
aby všechen smysl Vtsnal v kukli jedinou, to papežskou; Kážeš pobrati mu zbran, aby Vli svoji bránit nemohl, by Ztratil hodnost svou i viru v sebe Samého, tu mohutnou; to zlou ses Poradil a v pokušeni lid jen Ivádíš, On dlouho nechá s sebou Pansky hrát; když ale vstane, hry se Nabaživ, tu zatesou se trnv.
Kážeš
lidu,
!
102 Václav. Ty
se
osmluješ? .
Žižka. PraAíia není
Osmlení. Uci u vyznání Svobodu a lnsa nazpt povolej! Tebas potom veiejn se obec Bouila to lépe jest, než aby Zpouru kula po taji a k hroznýni :
Cinm
zoufalství se krmila.
Vok. Je to žádost spravedlivá, pane!
ŽoHe. O Kdybys chtl jen tenkrát minulou Píze v srdci obnovit a Husa Z duše lidu vycházející!
tu
Povolati I
Václav. Pozbyli jste rozumu? Znovu vrhnout v obec hlave hoící?
Nikdy!
Spíše
Nmce
z
raddy mstské
Vypudím, co všechnu boui proti Betlémskému kazateli zlostné Spádají! Však jeho? a snad zase Knžíra k vyrovnání? Žhavé blesky! Dosti dlouho nechal jsem to zcela Na vli tm hábitm a klerikám. Aby zpsobily poádek, i Kladl jsem to Albikovi na duši. Utiniv ho biskupem; však on se Lépe hodí, sváet mastiky a
103 na mšci, nož církev spravovat. a protož Nesmí Hus mi do Prahy, a teba On také Jste lili zašli toužením
Sedt
Te
—
se cliopiiu toho já
!
Nepjde! (Z venku temné hlasy.)
VáclaT. Co se dje? na zad.)
(^Všecko hledí
Vok. PHsám Bh!
To
je
Hus!
(Vofá nu zad.)
Ustup strážníku!
Zixka. Nebo
ti
vlastním
devcem
(Bii mu
lebku rozllnku!
r sííc.)
Vystup pátý.
Has. Chinin. Pede!«lí. Žižka. O
mj
stivé srdce
Huse! Nech se obejmouti,
okeje
af
mé žalo-
I
Václav. Miste, ty se
osmluješ
kletby do ní pinášeli?
vejiti
do Praliy
a
hrzu
104 Zofíe.
O
pane,
tak nevítej
muže bohumilého!
Hus. Pokoj s vámi, pravil Pán, a takž i Jet uzavena Já k vám picházím. Moje minulost, jest ukoneno Moje skoumání v té íši, kde se Bude pravda s bludem vky Potkávat a já se vypravil, Abych v prospch pátel, kteí stáli Se mnou v boji poátením, složil Poet, zda-li byla pravda nebo Blud, co za prápor jsem vyvsil; pak Teprv nastane má budoucnost.
vk
—
Václav. Jak to myslíš?
Has. Dám
se souditi.
Václav.
Komu
Co to? Již díve Scházeli se doktoi a zákoníci. Jádro hledajíce v šupin a Marné bylo zub skípení. souditi?
—
Has. Já se pouchýlím k nejvyššímu Soudu vcí církevních. Jdu na
Kostnický.
\slchni. Co pravíš?
snm
tOo
Has. Pevn
stojí
Moje vle, navštíviti sjezd ten Kardinálu, obeslaný od dvou to papeže Prvních svta hlav
—
a
Af konciliiiin ekne. Císae. Jaké bylo moje mínní.
Xizka. Jene. ty bys bžel do osidel? Uo brlohy šelem, kteréž na slova nir
jenom na
Nedají a
nebo
sudlici
Palcát poslechnou?
Žofle.
O považ, co jst Tot do rukou se dáváš a já se bojin). Zjevných nepátel Že v nich nebude ta šlechetnost, co Tebe na snm povede. O považ, Jaké pée rozrývaly prsa Pátel tvých, an jsi do íma byl povnláir Pedsevzal?
Všichni
—
—
Zarmoutit,
a
tomu
proti
stáli
Vdomím
a
s
dobrým
nyní bys je tak clill
patrn
se vydat
V záhubu?
Má milostivá královno!
VáclaT. Paní, ml6! Síle
Já potichu se
koím
mistrov.
ilxka.
ert vezmi
sílu
106
—
Když ní neodolám peklu celému Odpust paní šlechetná! kypí Žlu! Já nepipustím, aby odešel! Jeroným se zase po cizin
— mn
fey mu etl kapitolu: Ozbrojím se tedy na nj sám Vyštvu celou Prahu, by ho z
Toulá,
a
lna
Svého nevypustila!
Chlum. Ušeti své horlivosti, pi-ítclil Mistr Hus je pevný v úmyslu a Kie ho z nho nesvede.
Václav.
A
—
Peju
mu
já
štstí celé zemi slávu, Když jej provede. Jene, já Ješt neznal úpln.
Mj
t
Žizka. Slepoto
—
O slepá horší, než
již
mé prázdné
Oko!
Has. Umírni
—
se,
Pudí duch a Žádná blaženost. ^
Mn
Trocnove bez oisty není !
Zixka. O Jene! my Více nespatíme
se
!
Hus. Ne tak druhu.
107 Vrný! Toho já se nebojím. My se jist spatíme. To
ale
Musí celá zem ohnm Spráhnouti a krev se vyceditl
Chlum. Co
t
napadá?
Kižka. To pravím tob, Chytrý tkalce, jenžto jsi tu nit as Písti pomáhal, co mistra mezi Papežence táhne: jestli že ho
Nco
potká
—
Chlum. My ho provodíme S
vrnou
eledí, když král a pán náš
Dovolí, a
Vyžádáme pro nj Od samého císaie.
prvod
jistý
Václav. To Milý Chlume! Císai.
Dám
ti
ui,
listy
k bratru
^
Zofie.
A vele našeho mu Zpovdníka poruíme.
Žixka. Všecko
Dobe;
pro
mne
ale
málo; žádná
!
108 Jistota.
Já
musím
jíti
tebou!
s
Nespustím se krok tvých co stín, a Neodepnu mec, až budem státi Zase na domácí pd.
Has. Zoustau ,
V Cechách,
*
píteli
Zizka* Ty nechceš prvod
Has. Tebe nechám doma jako pevný mé mladé setby. Vidím v duchu. Ze jí bude mužné ruky teba, Aby v boui nezahynula. Štít
Žixka. Tedy zstanu
Budu
—
a žalostí se
krmit, vztekem napájet, že
Moje nejkrásnjší nadje jdou hrobu! O, jen se smjte. Ze je bojovníku v zbrani sešlému Tsno u srdce a že mu oi Mokvají! To ale pravím vám. co Plesáte, že mistr na snm knžský
Marn ku
—
Putuje: Potká-li ho nehoda, to bude Rána pro veškeré království, a Všechny jeho živly otesou se Hroznou bolestí! Já pak jako Vojín nezahynu na poli! já Vyštvu všechny živly do boje. až Celý obor svta strachem ustrne.
— —
a
mj
109 Ce.ské cti tu budu Zkázu nepátelm v duši
Mstitel
státi. irváti!
Ostatní (obírají se s
Husem a me%i
padá
Ofjo/ia.)
tím
110
Oddélení páé. Veliký sál v Kostnici.
Výstup první
Míchal.
St^pán»
llíclial.
miste, znamená? Tyt sklíen dnes na duchu, an plesati bys Ml, že pišel den, kdež bude zkažen Nepítel. Hus má dnes výslech poslední; Kardinálové však dávno ortel
Co
to,
Jsi
Pronesli.
Stepán. To vím. llíchal.
A byt i papež císai chtl Husa zkázy Zbavit, nesmí, aby s kardinály Vše si nezkazil, an slabého jen Teba dotknutí, a Jan se bude Ze stolice apoštolské porouet.
K vli
1f1 Ujmouti se mistra Kolej
nemže
biskup nám krajana
—
a
již
Zatratí.
Stepán. Myslil jsem, že uvítám tu chvíli S radostí, však duše trne lítostí.
llíclial.
Co
to slyším?
StépAn. IIus byl pítel
Vku
mého
mladého.
Míchal.
A
pak tvj nepítel.
mj
odporník, to když jsem zradil Jen Jeho uení; mým nepítelem Mistr nebýval.
Michal. Chceš hráli náhle na slabocha? Na citelnou duši?
—
Ht^pún. Spravedlivým chci být jednou. Jeho Mužná odhodlanost, že se k soudu Dostavil, ta svatá mírnost, kterouž Pevné zachovává v škdných Nepátel ta projímá mé srdce Jako ostrý met.
ln
—
Mfclial. Aj,
miste Pálce!
its Takovými slovy nelíil Kacíie, ans psával o
jsi
nm
z
Prahy.
Stepán. Nemluv Víš, jak
Já ho
o kacíství, ješto
dobe
velká tato vina Husova.
lituji.
Mlcbal. To k falešné se
Cest kroutíš, myslíš-li, že po ní K novým dstojenstvím dospješ.
Stepán. O
to
svdné
To
dstojenství!
m
Odcizilo pravd, zradilo mi Pítele a vyhnalo mé z domova.
Nemluv
o
nm;
Ze bych pro
neboj se však také.
to hnutí srdce
církvi
Déle sloužit nemohl. Jsemt její. Jak jsem slíbil a již dokázal. (^Slyšeti
slavné vy%vánem.)
Mfehal. Ticho! Hodina již padla. Koncilium pichází.
Jdme;
(Oba odejdou.^
113
Výstup
z
(Iriihý.
Komonstvo císaovo, páni a kmiola, pak í pravice: chofii/ci^ biskupové a karl»etp, llichal « Sti^pán w/>'í/ nimi, pak papež Jan XXIII. AV/ zad odnci.
lerice:
Zikmund: dináli,
Zikiiiuud (setká se s
Janem
Dekujeme
Konen
tvojí svatosti,
i
ped
«//«}.
že
vyrovnává nešvár
se
Církevní
prosted a poklekne
it
svtský.
Jan (podá
mu
ruku, aby ji poltbiQ. Já co sluha
Tším
se,
že naši
S boží pomocí to
sluh
vli poznáváš. dokonáme.
Zikmund (vstane a sedne pod nebesa'). Hlasateli!
zvstuj
snmu
poátek!
(Troubeni; pak se vyhrne lid dvemi, které se v zadu otevrou.)
Jan. Nyní
pivete
již
mistra
(Mnich odejde
s
eského! 2
odnici).
>
114
Výsliip
tetí.
Pedešlí.
Cliliiui.
Chlum (vejde, pozastaví se,
pak váin pikroí.)
pane! dovol krátké
Císaii a
Slovo,
Zikmund. Kdo
jsi?
Neznáš
Chlum. eský již?
m
Pán jsem, Hanuš Chluraský, píjmím Kepka, Z Prahy s mistrem Janem poslaný, bych Kroky jeho ostíhal i chovám ;
pane, peetí, že Bez OTihony cestu vykoná, k níž Svobodn se odhodlal.
List, to
s tvojí,
Zikmund. A
co nyní žádáš?
Clilum. By se
Toho smysl
listu
vyplnil.
Zikmund. A
což se
Porušil?
Chlum. A Nevíš
ty,
to se, pane, ptáš?
že lstiv
z
bytu ho zde
!
!
115 Vylákali k výslechu,
Uo bídného vzení
potom
a
zavlekli?
jej
Zikmund. Nevím
tom; stalo
o
bez
to
.se
mé
Viny.
Chlum. Díky nebesm, že bratr Mého krále ruce neml pi té Zrad! Však mi radilo hned srdce: Iviil
to jen
na knzi,
V prospch církve
i
ruší
ti
nejsvtjší
ten
Jan. Opovážný
Chlum. Nemám
S tebou, svatý ote, Mne vede Já co jednati!
Svtská povinnost,
a z té se
jenom
(k ctsarí)
K tob,
pane, obracím.
V
tvé ruce
Kládu naši vc, vc lidu eského! Ceíi ji vysoko! To prosím jménem Téhož lidu, jehož trn ty jednou Nastoupíš.
Xikmuiifl.
My
proti vaši
vci
Nebrojíme; také neinižem však Bránit soudu spravedlix ému. a Je-li mistr uvznn, tož vdí Páni pro.
Chlum. Ze vdí, pane?
Vdí!
slib
!
116 Jako vdí
Do
proc se dají ji napadnou.
vlci.
koisti, když
Jan. Mluvíš smle. Cechu
Kde
I
Nezapoineiy.
tu stojíš
Cbliiiu.
To se nestarej To Každý pohled hluboko mi vtiská Do mysli a smlosti se nediv. je mistr pod ochranu dán, !
Mn
i
3Iám
jej
nazpt všemu
prive'st
Národu!
Xikninod. Bud pokojen a vr! I posud musíme zde soudcm ynti; však budem zkoušet jejich Úsudek.
My
až
€hlaiu. O bude on
to krásný Jak oni usoudí, to Máme neblahé již tušení, a Ty se budeš toit v nesnázi.
Úsudek!
To
ví
Svta
Bh!
kdy
Však
mu
nakivíte. obor krví zaplavíte! (Usloup/.) vlas
[Reptání mezi knžstvem.)
Jan
0^ Petrovi}.
Nemohli jste jednat opatrnji?
Nebylo snad
ti-eba, mistra proti Slibu vsadit do vazbv.
117 Petr. Co se
muselo se státi. Skalná mysl kacíova musí V žalái se oblomiti. stalo,
Vyslup lMlV.
Hus
vrp(ipn od mnicha a zolduf^r 'íiistavc vninf- v jxriadí stáli, kde 4'liliiiii k iiemu piukroil.
Petr. Ten
jest
mistr Hus!
Zikuiuud
(;^ro sebe).
To tedy muž. Bourati se osmlil, co lidé Tisícerá Jeta v xíct chovali? Skoro se mi srdce pcvracnje
jiiiž
Jeho pohledem.
Jan. kardinále inkvizicni
Petr
—
promluv!
O)eds(0iii>i).
Slavné shromáždni! Tu viz íloví-ka. Jenžto v zemi íeské osmlil se.
Veden duchem pekla, rouhati se Svaté církvi, podkopávat jej; Základy a novou viru vymysleti. Od samého pekla vnuknutou. Od Boha i svta prokletou.
!
118 Kormoutí se duše nad tím lovkem Neb i pastvi- pláe nad ztracenou
—
Ovcí; a tent vbéhl do blud tak Velikých, že musí býti z lna Církve vyvržen a zatracen, když Híchy svoje nepozná. >'eb nemž' církev trpti, by na lesknoucím chrámu Její svatosti se usazoval Žravý rez, to k pohoršení, snqd i
Na záhubu duší pravovrících; yšak jest také matk milostná, Žádnou neuloží pokutu, když Pobloudilec odvolá, co uil ;
V bujné Mistbe
zaslepenosti.
—
Již
a
pistup,
Huse
Ilns (pistoupí
tise
ku pedii).
diliiin (postaví se blíže néíwj.
Petr (vezme od mnicha rukopisy. Spisoval jsi tyto traktáty?
Has (prohlídne rukopis).
Ano. spisoval jsem
je.
Petr. Slyšelo jsi, slavné shromáždní? znává. Svatí otcové mli ty práce v shledali, že jest v nich kacíství.
—
On se piporad, a
119
Zikmand. to
Nechtl bys nám, pane kardinále, okázati, jak kacíství vypadá?
Okážeme jsi
to.
Petr. [K Husovi.] A
tvrdíš
dosavad, co
tuto psal?
Hus. Tak dlouho, dokud mé až
mého
(!o
z
blud nepresvédíte;
—
skonání.
Kn«^xi
fin'íi sebou).
Jaká tvrdošíjnosti
Petr. Miste Ondieji,
Oznam
prokurátore
de
causis
fidei!
kacíství!
Michal (i'0%vine
papír a te^.
Hus rozšioval Viklefovy knihy
—
lalratila
a reptal,
kteréž církev
,
když byly spáleny.
Hns. Já |ita].
clu
ctil
stalo
kaz
Viklefovo
se proto,
—
zpytování knihy
že byly
a
že
jiiiíJni
jsem re-
mé
a
liez
spáleny.
AlBchal.
Hus liíMi.
pravil, že
si
peje
,
aby duše jeho pišla
kde Viklefova bydli.
Has. A pravil
to
jsem
pravdy,
má to,
svdectví o nebot myslím,
býti
ponvadž
ji
mém že
hlásal na zemi.
kacíství? Ano, je Viklef
v
iiši
120 llícbal.
Hus dokazoval, jest hlava
tlo
—
církve
pravými
nemže
býti papež, akoliv kardinál jakožto její jedinými soudci u vcech círke-
že
—
a
a kolej
vních.
Hus. papež hlava církve a kolej kardinál její tlo: tedy jsou pospolu již církví veškerou. Což jsou ale potom ostatní vríci? kam pati ostatní kesanstvo? A protož pravím: Pipouštjte všechny velící ku správ církevní, jakož na poátku bývalo; Je-li
af
pomine saraovláda biskup.
Hrza! Hrza! llBcInal.
Hus
uil,
že
není
svatost
oltání
v
duchu
Krista .Ježíše. (J/eSi knéii
reUkc pohnutí.)
-
HuíS.
To není pravda! llíclial.
Miste Stpáne.
dosvd
to!
Stepán. Dosvduji.
Pravda
jest to.
Hns. V smyslu
—
Krista uil jsem, není dokud i laikm kalich nepodáte a všechny vící k jednomu stolu nepipustíte. V duchu
veere Pán,
Ježíše
1^1 božského zakiadalele jest ale svatost ollání ?c k ní pistupuje v istot.
,
když
llíchal.
Hus
odpustkm
proti
horlil
a
bránil
na
ne
viti.
Hus.
—
nestoudnému kramaení horlil jsem prodavae z chrámu vylián*!; proti hanebnému s^-atokupectví, jenž zohavuje círProti
jako
íinil
Pán, když
kev, chtici slouti pravdivou a svatou.
Michal. Hus
tupil
papeže a neuznával jeho moe.
Hus. Hanl jsem
lovka
jen
Papežském. I mže Bez takého pastýe. Skála, na níž
lovk
pevn
je však z
v tom rouchu
církev Jen Pán jest církev stojí; státi
prachu stvoen,
—
podle nebeského obrazu a tun nemž Kehký jest a vratký Býti neklamnv.
Byí
i
—
UníL
O híšné rouhání!
Has. Vy pak
všickni, co se odíváte
Rouchem bohatým, Živ byl chudobn;
an Spasitel sám co v hojnosti se
—
vy Kocháte a svtské nádhee Chcete slouti zásliipco\é svatých
Tcí
na zemi a
námstkové
ApoitolT 9
1S3 Petr. Utichni již, zavržený!
Knéxi. Pronášejte soud!
Míchal (^svine papír).
To jsou bludy, jenž mistra Husa
zatracuji.
Has.
—
Zatracují?
Dkaz,
že
mne? a proí? kde jakých bloudím? Presvdíte mé.
Že jsem pochybil, a já rád uznám Vinu svou to slibuji!
—
Petr. Tys práv své bludy spoítal a dkaz Dovršil. Ci není tomu takto. Slavné shromáždni?
Sám
Kneži. Kací
jest.
Petr.
Kací
zstaneš, když neodvoláš Bludy své. jenž vedou k vtné zátrat! jsi
a
Has. Já dávno O jen mluvte zeteln Jsem již poznal, v jaké ruce jsem se Vydal svobodn to pravím ješt I
—
123
—
neb ani král Jednou: svobodn! Ani národ nebyl by vydal Na papež.ské požádání! Mluvte Zi-eleln, že nechcete, by pravda Byla vítzem. Mne nepolekáte. Poznal jsem vás od prvního setkáni. Vy jen lstí a ouskokem chcete
m
—
Pemoci
—
m
a zdání jiráva
sob
Uchovati; já pak nepoddám se Na takové dkazy a neodvolám
!
Petr.
t varuji! Zde nejsi v Praze, Mezi bujným rodem kací!
Já
*
Chlum. mu neuvádj
na pamt; to sám, a nemysli, že na tvá Slova odvolá! My nejsme jako Ti-tina, tady dnes a jinde zejtra, Známéf jsou ty tvrdé lebky eské! Mluvte jen, co soudíte. V té vaší Jedovaté mysli dávno jste již nac tedy rozvažování? Urili
To
Cítí
—
Tebas
Prvod
i
byl císa svobodný slíbil
—
mu
vy ho zrušíte, a
Císa bude mlet; tolik jsme již Tady poznali; však bda vám, až Bude všeho svta národ vaše Soudy posuzovali!
Zikninnd. Mistru Janovi jsme arci dali svobodný, však nikoliv, by
Prvod
7*
mj,
124 Jemu
sloužil za štít v nepráví
Radj piiznáme Aby
—
a
jsme chybili, než náš vyprostil ho soudu!
list
se.
že
Chlniu. Dobe, dobe, pane
Jen se víme, že si Svatou církev rozhnvati nesmíš. Povím Já to také Cechm, v jichžto ršeostj chej
Jmén
My
!
králi!
již
tady stojím; povím já to.
Aby na
nezapomnli
to
I
Jan. Usta, muži, prudkých rei! Spatn Takto sloužíš svému pi-íteli; to Radji ho k tomu mj, by odvolal. eiilniu.
To
je starost mistrova, ne moje.
Odvolá,
když svdomí
mu
dovolí.
Knéxi. Musí odvolati!
Jan. pokut!
Odvolej, at nepropadneš
Hus. Neodvolám Jako že
—
Bh
na takový soud. tak nade mnou I
Jan {ke kardinálúiii).
Vyknte
již
tedy ortel jeho. otcové!
1Í5
Kardinálové {mluví me%i sebou; pak se vzchopí a iroiají:)
Kací
jest.
jménem církve soudíme!
tak
Petr. Protož jej i stihne pokuta, co Na tu hroznou vinu uríena. Tu.
Zikmundovi .J
(^k
Pane jasný, vyslov sám!
Zikmund. Ponvadž
té svatá
Býti kacíi-em,
my
církev viní podle moci
Od Boha nám dané usuzujem. Ze len tžký hrich svj umýti máš Na plamenné hranici.
Uas. O
mj
spasiteli!
{hledí tiše
zhru.^
eiilam. Bože, dej mi sílu, abych snesl Tuto nespravedlnost! Tof aby Ruka byla z dubu, z olova, by Netasila met a jedním rázem Nepetala této hanebnosti
Hrubou osnovu!
Petr {kyne mnichovi a odlncm, aby Husa odfdfi).
Hus. Bud mírný, pane
Mj! Mne
vešel blahý pokoj
ilo
prsmi.
1*26 Ješté jeden boj. len snadno zniohii: v Bohu. Jak jsem poal, dokonám i
(Odejde.^
Chlum (A;
shromáidéni).
Bda
vám, jenž slepou nenávistí Puzeni, jste tento ortel pronesli!
Vzpírám se mu jménem všeho lidstva, Ježto touží po osvícení; Vzpírám se mu jménem národa, kde První jiskra pravdy zasvitla, a Kteráž jednou v taký plamen vzejde, Ze ní celá vaše íše sejde!
[Odkvapí.^
ÍEikniand a
JTaii
sejdou se svých sedadel a odcházejí s družinou.
Mezi tím dje se
127
Pro
111
a.
11
Krátkt vení.
Vvsliip
piílv.
Ilns {vejde).
On mé Pro
posilní!
šíieni
Doufám, Ovšem
—
Jáf stál jen v boji
jeho království, a že tam nový domov naleznu.
zemské soudruhy
již
nespati-íiu:
Neuslyším sladké zvuky, jimiž Srdce okívalo v rzném hovoru, a Nepocítím blahý zápal duší Vících. Zdaž asi v Cechách na mne Myslí? Jakžby nemyslilil To vim
—
Jist, že
mé jméno
s
jménem
lidu
Srostlo, stánek majíc v nejoullejšich í pošlu k Jeho útrobách. Poslední své pozdravení v Bratrském.
w\\\\\\
listu
(Sedne ke stolu a píše; po chvíli ravliolí i-u dvehiii svazek klí, je slyšeti zámek otvírat.)
!
128
Výstnp šestý.
Robert. Stépáu. Pedešlí. Robert. Tu, pane, vejdi, když picházíš nála; já pokám na šíji. (^Odejde).
jménem
Stepán. Jene!
Has. Kdo mé volá?
Jak?
ty,
miste.
Tady?
Štpán.
—
Ano, já ten nešastný, co Násiln své srdce z koen zvrátil, a z vlasti Aby padlo od tebe Vyhnán, trápen svdomím te Pyká, že tak uinil.
—
Hus.
Mn
podivením Smysly pecházejí! Co to znamená? Není hra tvá ješt skonena?
Stepán.
aspo
jednu upomínku Z naší mladosti, by srdce tvoje Oblomilo se, a prosb mojí
Zvolej
Prchod popálo
Hus. Ty ke
mn
s
prosbou?
kardi-
!
199 To by
vru
svétských vcí béh se
Pevrátil
Štpán. Ba spíše
bh
8e zase
Vyrovná! Já pochybil, mne
—
—
závist, pychá vyznávám se Svedla Falešná; chtl vysoko jsem státi a stojím nyní v prachu .Nad tebou Poní/en. O. že to muselo vzít Konec takový!
—
Has. jsi chut molil.s Poátek jeho osnoval, Vdti, kde pásmo to se ukoni.
Ty sám
i
Štpán. Ze 86 vydáš do Kostnice
—
to
jsem
Tušit nemohl.
Hus.
Pro
Mn
jsi
tedy proti
svdil? StépÁn.
Proto ze jsem v tenatecli. Proto ze svedl pekelný duch Zisku. a zde mi hojnou Vyhnán jsem
m
Proli
—
odmnu, když budu hntla tob svditi;
Slibovali
m
—
Nouze, duch byl sklíený a když Doložili, jakou službu svaté Církvi prokáži: tu byl jsem polapen. Když jsi ale pišel když t jali.
—
iiii
!
130
A
neohrožen tu pravdu pro kterou jsme druhdy oba Hoeli, ach Tu jsem poznal teprva tvou mysl tys
Hájil,
—
Tásl Velkou a tu jejich nízkost. Jsem se. když jsem proti tobé svdrni.
Has. A
co
toho všeho?
z
Stepán. Abys odpustil!
Abych zlého erva v
srdci neživil.
Ilas»
všem nepátelm; Tebe nevyjmu. (Podá mu ruku.) Já jsem odpustil
Stepán. O Jene. Jenel Mám-li tomu vit, tedy zapud a jako Na okamžik všechnu zášt Druhdy, když nás zvali blíženci Xech na srdci ive'm spoinouti!
—
—
m
Hus. Sám
jsi
Pak
ti
od nho se odtrhnul nikdy nebránil, bys k
Zpt sf Osamlý
navrátil.
A
—
já
nmu
stojiš-li tak
na svt, i od svxch Pátel církevních tak opuštn, že Nemáš duši. kde bys našel sladké' Útchy: tož vra se k srdci, v jehož
Lásce druhdy tvoje blaho kvetlo.
131
StépÁn. O
mj
Jene!
(Of/ejmiih'J
Jak
šlechetný!
jsi
Uus. Budiž mírný v této velké chvíli!
O což není možná, bychom spolu Zase kráeli, a pracovali V jedné vinici?
Uus. Jak tomu rozuiiiiš?
Št<^páu.
Picházím
i
jménem cisai-e: on byl ochránn, a
Žádá, abysi Myslí, že bys molíl odvoláním
—
Has. .Miste!
Stepán. Ne tak abys odvolal, cos
Posud uíval, jen abys moude Odvolal se na církev, co íši Boha milosrdného, pak abys Kardinálfím na milost se poddal: Myslí cisar, že se
—
Hns. Ani slova!
Studem shoeti bych musel. kdybycFi Žebrati
ml. kde máu) právo
žádati.
133 Slavný by to zástupce byí víry. Slavný zástupce i národu, by Na milost se dával hlavám v zlatém Ornáte neb panovnickým korunám. Ježto leskotu a sily svojí IXabÝvají mrzkým utlaováním Zplozováním temnoty. To Na mne nesešle!
a
Bh
snad
Stepán. Musím
ti
jen doložit, že Zikmund
ruce má te kardinály, kteí Musí svtské moci v rozhodné Dob býti v mnohém po vli.
V
té
Has. •lá
ti
nerozumím.
Stepán. Papež >'a
dal se
outék.
Hus. Co pravíš?
Stepán. Co jsem dávno Nemohli
Tušil.
se déle
Zachrániti u výši,
Dotel, aby svt
kam
ml
lstí
se
divadlo tí
Papež. Hrozný zmatek pojal
Snm
i
z toho celý niste veškeré, a jenom
Silnou nikou zdržel Zikmund poi-ádek
i
Protož doufá, že
te
kardinály
Snadno ku stranS tvé nachýlí.
Uus.
Nemže
to^ doufati,
a ty to
Nevíš. Ci myslíš opravdu, že Nová vina, kterou zpáchal papež
mé
k tomu pobídne, bych Já jsem v právu Chce-li císa nco pro mne Uinit. koncilium k tomu Navede, by domnlé raé bludy Outékeni,
Vytžil
z ni
prospch?
a
m
pouilo, z bible. Ze slov Kristových pesvdilo. Ne však hájení mé zamezovalo A pec vynášelo ortel nade mnou.
Zvrátilo,
m
O, již vidím, že je cesta moje
Marná!
Ty
si
pouení
jinak
—
Vykládáš, než kardinálové a Koncilium nesmi, nemže se Nechat mistrovati, Bodejž bysi pochopil, co jsem již V Praze pravil: abys nechal boje S církví; lidská ruka neodolá Žezlu jejímu!
Has. Nuž tedy at se Na mne objeví, co násilím si Hrdá osobuje za právo!
Stepán. Nepodáš se tedy k piíznivému Vvkladu?
;
33
134 Hus. To nikdy!
Budiž tedy i teba S Bohem, slavný vítozi Nepátelé nad tvým pádem plesali. Mne tvou výsost nelze postihnouti. a oroduj pak za mne Odpust mi U Slitovníka! Já nemohu, než a Smáeti tvj popel slzami Kajicné pak život na poušt zanésti.
—
—
—
(Odejde^
Hus. zanesl, kde
Ó, bys radj tam ho Nové ovoce by mohl
piinášet!
—
Pilné dílo na vinici Pán To by byla pravá kajicnost.
Vvsl!if»
Robert oteve
sedmy.
a rpas/ž Chluiiia. Ciiliiiu.
Jene!
Hus. Drahý pane!
(^Ohcjmiiti.^
Clilnm. Jene,
zapu
horkost
z
velikého
Pe«leslí.
135 Srdce a ncch piblížit se clovékaj Kterýž ví-tší bcincno .si vložil
Na bedra, než niolil donésti. Já Tebe slíbil bez oiihony provodit
—
Has. ISech té véci, pane! Státi
—
mlo
se tak
k oslaveni našemu.
Chlum. Tak jsem také
V
pevného, a prsa pýchou; ale
boji státi
Moje
myslil, vida tebe
vydíiuila se
Nyní zdírá bolest útrobu, a Nevim, jak se vrátit do Cech. abych
ohromnou
Snesl ztrátu
Všeho
a trpké
lidu výíitky.
Has. Tys nevinen! Mužnou péi vnovalo mi tvé Pátelství jat také vdecen toho
—
V
d,osvdéil: co ale zde Potkalo, to kladu za vítzství listech
mé
Svého uení.
hinm. Bys voln odtud
K nové
práci do vlasti se vrátil;
To bych nazval vítzstvím; však bez tebe Bude sím doma hynouti.
Hus.
Bh
Je-li z Boha, bude též o Dále peovat, jak o nejmenší
n
!
136 Polní bylinu vždy peuje, a Kdyby samo peklo decliem svým
jí
Však není-li vc moje Z Boba, tedy zahyne a kdyby Trávilo.
Síla nelidská jí nadržovala.
Chliini.
A pec musím Císae
By
te
tebe žádat
— jménem
kardinál, kteí rádi s naší zemí dobré
a
—
Zachovali pátelství Jménem Lidu eského, jenž navrácení a mžeš-li Tvoje oekává iN'ení-li snad jenom falešný stud Píinou tvé neústupnosti
—
—
—
Hus. Pane!
Chlum. Nehorši se: láska jiii ta a mužešSlova klade na jazyk !i se srovnat se svým svdomím: tož Odvolej, a církev zrnší ortel Svuj
—
Has. Již ustau, pane! abych žaln Myslit nemusel, žes Husa nikdy
Nepoznal.
Chlum. Znám t, znám Chci
t
vlasti
Zdloužiti
Nového
hle
—
uchovat. ortel
jest tady
—
—
a práv proto Jen zdržet, máš tu brance
Jeroným
!
!
137 Has. Co že pravíš?
Chlam. Srdce
Pudilo,
i
z daleka pHšel, a chce tebe
jej
Hájiti; dnes vydá po veejných Místech vyzvání
—
Has. Ne, ne!
Zde není
Nevystupuje!
A zjevn
jist!
Chlum. Posavad se tají; ale pevn Odhodlán chce jménem všech, co S tebou drží pátelství a víru, Vésti tvoji defenzi.
Has. Af toho srdce zvlaženo jest Sladkoíi útchou a díkami, že
Neiní!
Mn
—
vyi mu to. pand Na mne zpomnl At však nemešká tu v Kostnici, a Do
vlasti se vrátí;
tam jest jeho
Úkol
Chlum. Možná
Piinním
ale,
oba
že se jeho
vrátíte.
Hus. Nevzdávej se marné nadji: Jsem Obt zvolená a krví mou se Zmuží mladá setba mého uení.
—
138 Chliiiu. Já li ale pravím, že tvou krví Zaleje se koen boue domácí;
Hnv se v Cechách rozniže a pomsta. Vražda nastane a z dvojí strany Hrozné hubení o považ to! a Mžeš-li, hle kardinály smíit S uením
—
—
Hus. A
posmch
Na Že
jsi
a dej se
lži,
a
svtu
zaslouženou hanu,
jako sketa opustil své
Místo, an jsi píklad pevné mysli
ml nové obci, kterou jsi chtl rozmnožení slávy boží založit!
Dát
K
eši nebudou
se bouiti; tu
[vezme
list
se stoluj
jim bratrský a velé se v míru Párié Pozdravení! Utiší, a pevn na bibli se Zakládajíc svtlo vcné hledají.
Uones
list
A
Chlum. A
ty
—
neodvoláš
?
Hus. Leda by mé
Pesvdili,
že je psáno
nco
Lepšího.
Chlum (v bolestném zápasu do sebe).
To posud nedokázali! S Bohem tedy!
—
!
!
139
Has. S Bohem! (Obejmut/J Pozdravuj mi pána mého krále. Paní šlechetnou a Zižkii našeho
Pátele
—
i
—
—
Chluiu.
—
Pozdravím
pozdravím! však dhve
ó,
—
Pli srdce nechám u tebe a Drahou budu napájeti hnvem. Aby nezhynulo, dokud smrt tvou >'ep»mslim! '
Hus.
To neciíi, pane! chceš-li. Abych tiše odešel a v ruce Pána odevzdán. To vr mi. ze rád Umírám, a nepodrývej mužnou Mysl, aby neklesla
Chlum (chce m/uvili, riaft bolestí pemožen. íkiktie jen): O svatý Muedníku náš
(Prudce ho obejme a oilkvapí.)
Hus (odejde tise stranou).
(Za malou
chvíli vejde
jde zvolna za
Husem;
mnich
s
drhna i-oldncH a
r -zadu vidti hii-icc.
holomky a strái.)
kata,
140
Promna. Zn hranou
mésla Koitnice.
Výstup osmý.
Rozliuý Ud.
Kurt. lí\oirová.
^^OlfOTá. Tedy ho tady dozajista povedou?
Kart. Což nemáš uši , abysi slyšela? Povedou ho tady. Xynko mají ješt njaké ceremonie v kostele.
Wolfová. Co že?
—
kacíem ješt v
s
kostele?
Kmrt. >o,
vždy mu
drive musejí vzít
posvcení!
Tl^olfoTá.
Posvcení?
Kurt.
To
se
ví.
Tak
ho
nemžou
upálit
— jako
pátera.
Tlolfová. abychme ho uvidli! kdybychme ho propásli.
Jen zlrhla,
Já
bych
si
hlavu
141
Knrt.
A
no. jen se nepotrhej! dnoho, uvidíš snad brzo druhého. No,
neuvidíš-li je-
Lid. Jak to? co to?
Kurt. 1
pijel
—
si
vám
zas
jeden
z
hádat, že je
kacíského
toho
také takový esky neznaboh, plemena všech kostelích kus papíru, že se bude
a s
pibil na koncilium
Hus nevinen. I.id.
To je hrza!
Kurt. Tamhle na brán^
je také takový list; ale jestli
kacíe chapnou tedy nebude žádny všovat. (^Obrátí se ku brané s lidem.) ,
Vystup
Jerouyni
více
devátý.
v plášti.
Fredeslí.
Jeroným (kvapným krokem, pohnuté Já ho
musím
jpíIT'
mysli).
spatil, ješté
Jrdnou sladkým zvukem ei jeho Okáti íieba.s jeho a pak
—
Cestu nastoupiti!
i
.Neniajit
se
roz-
142 Vychloubati, že snad jednou ranou Strom ten zvrátili, co ze zdravého Jádra na jich pokaženém sade Vyrostl.
Mne mohutné duch
pudil
Z ciziny, bych stejné vydal s Husem Svdectví; a by i tady Skonilo se moje putování: Však již nezhyne mé rozsýváníl [UsloupiJ
(Z msta
slyšeti zvony.
Lidu pibývá.)
Lid. Už ho vedou! Už ho vedou!
Vvsliip
ada
desátv.
císaských žoldné. Mnichové. Opt odnci. Kat a holomci. Mnichové. Biic,
Radda mstská.
s procat-em okolo tla. strái- a Hus Chiniu vedle nho. Odnci. Mnichové, llíchal. Stepán. Panstvo s kardinálem Petrem. Komonstvo. Žold,
néi.
Lid.
Kurt. Vidíte
ho? Vidíte ho? i;%'olfova.
Na
mou
neyiíiátkol
duši!
A
jak jde
tise
I
.Jako
by
byl
148
nus (r
popedí
—
se pozastaví
a pozdvihne
oi k ne-
besm). Dobres mla. drahá matko! Nebe Plane zárí velikou a tvoje Dit putuje ni na oistu
—
K hranám svtla vcného.
(K Panel
—
—
Ch/tnnovi.)
Bud
s
Bohem,
zde se na tas rozlouíme!
[Obejmou se.)
Cechy pozdravuj Za
—
a v
Betléme se
mne pomodli!
Chlam. Ba pomodlím
se,
Pomodlím! (yásifné se utrhne, zahalí se do plášt a ustoupí stlanou v popi'edí.)
Petr.
Jménem Boha.
kterýž sdrá híchy Metlou plamennou slyš, Jene Huse Církev se tc odekla, a svtské Moci odevzdává nyní tlo
Tvé
—
a
Chopte se
—
duši tvoji již
\\e biskup Býti upáleni
iláhlii.
kacíe.' jenž i
císae má
podle
!
144
V
bázni
Has. To Oekávám boží! Tlo inoje
klesne
Plamenem, však slovo moje vzejde To Z popele, a bude živo na vky. Vím a s tím umírám! [Odchází, v tom se prodere)
Jeronyiu. Jene!
Has. O mj Jeronýme! Blahé Okamžení neštastného shledáni!
Jeroným. INech je býti sfastným, Jene
mj!
St«^pán (Ar
Petrovi a Mícha/u).
To jest Jeroným, ten bujný Pomahaí! (Mluv? s nimi potají,
pak
si
Hasv Jeronýma
obejde.^
Hus. Ne, na to nemysli, a Prchni radj z Kostnice, bys Ušel osidlám.
Jeroným. To darmo
strašíš
Mysl mou; já pišel provést tvoji
s
odnci
145 Obranu, anebo
s
lebon skonal.
Jenom zalán odvolej
—
Hus. To nikdy! Neodvolám, ne! Hospodin dovedl až v lálo Místa on ui dovede dále. Neodvolám! \a to pamatuj!
—
m
i
—
(Odcház-f.)
Jícronym. (Chr
Jene!
'za
uim.J
Stepán (jnu •z-asloiqrl cestuj.
—
Jménem biskup a císae Ty jsi vzném kostnického snmu, Jeronýme pražsk I
Jeroným. Vbhl jsem vám Do
sítí?
s
tedy, vykažte mi
Já pišel bez listu a slova
Byt.
Císae {Odejde,
Nuž
—
i
usnadním vám
veden do
Husem na
mhfn
—
dílo!
an
ttie-zJ
tlin
prvod
drnlion stranu odch/vií.)
(Zvonní utichne. — Malá pestávka. .Ví/h/ pone malým "zvonekem umíráek a lemnij "zpev mnichu : Miserere
ei
Dominel a stranou vidti malou 8
'zá.)
146 Clilfím, (který stál posud r bolesti své ^arytý, nyní se protrhne.)
— Bda! již mti pochode — již pjí
Jaký zvuk to? Rozsvítili
Písn vítzné Lehá
—
led!
slavnou
—
že po žilách mi O Bože, Bože! posilíi
a
neklesne, než vejdu Duši mou, Pres práh domova, bych povdíti Mohl neslýchanou, nevídanou
Vc
—
a napl eské oi tokem Prehokým, by mohly zmáet drahý ten Husv popel! Poklad, co jim pinesu
—
(^Zstane
Zpv
i
státi v
hoi potopen.J
zvonní dále %m a mezi tím padá opona.
PG
5038 T9J27 18M9 C.l
ROBA
..-<»"*
r"
^