K
PG 5038 H45 1905 dil 26
Sfi
1^
4.
SEBRANÉ SPISY
IGMÁ^ Herrmanna f
SEP 8
^|xxv.
^972
VÝJEVY RODINNÉ. V SEBRANÝCH SPISECH VYDÁNÍ PRVÉ
PRAZE.
V
NAKLADATEL
F. *
TOPI 1920.
KNIHKUPEC
EVIKA A JINÉ VÝJEVY RODINNÉ.
NAPSAL
IGNÁT HERRMANN,
VYDÁNÍ PRVÉ
V PRAZE. NAKLADATEL
F.
TOPI 1920.
KNIHKUPI
C
Právo pekladu do všech jazyk, jakéhokoli zdramatisování, zfilmování a všechna práva vbec autor si
vyhrazuje.
Tiskem »Unie«
t Praze.
Miíemu
rodišti
svému CBoteBoi na úpati
vysoiny eskomoravské, jeBo miíým
oBanm
a
zamfCe'mu údoff rone'/Jo míýna Hornino na DouBravce se srdeným pozdravem rajansBým pipisuje.
V
Praze,
12.
srpna t92o.
Tgnát Herrmann.
EVIKA.
Psáno a v „Nár. listech" poprvé uveejnno
v
zárí-prosinci 1912.
Evika
se vrátila.
radová a domácí
Borvková
1.
Paní
již
po nkoli-
káté a vždy netrplivji se podívala na veliké
kyvadlové
hodiny
Evika
nad
pohovkou.
Smrákalo
se,
doma. Když odpoledne odcházela, ekla, že se vrátí co nevidt. Zatím
a dcera
jesté nebyla
uplynuly skoro tyry hodiny.
„To
je
pece trochu mnoho," šeptala ped sebe „Musím to té holce petrhnout."
paní radová.
Jen doekla, ozval se v pedsíni zvonek a zaznlo Barušino známé: „Ruku líbám, sleinko."
Evika tedy
se vrací.
Skoro se ve svtnici roz,jasnilo, když vstoupila. Takové svží, dvacetileté dít, ve svtlých šatech, s širokým kloboukem plným rudého máku. Jako když v houstnoucím šeru plamen vyskoí. Paní radová se obrátila na kesle a zvolala nevrle
„Ale Eviko!"
Evika piletla, objala matku, zavela jí ústa nkolika pocely a pronesla rozpustile: „Žádné levity, maminko! Už jsem zde a celá. A vlastn co si myslíš? Není to malikost,
—
12
mám-li obejíti všechny známé
jsem
s
Ani
z letního bytu.
tím nebyla hotova. Polovika mi jich zbyla
na zítek."
„Ale do tmy, holka!
Do iré tmy!"
kárala
matka.
„Nemohu Mne
smráká.
za
vyrazí z domu,
maminko,
to,
taky netší.
to
a za
chvilku
že
ekla jsem
„A jsem!"
ti:
volala
bu
brzy
se oblékne,
na nji není vidt.
Po druhé pjdu ješt asnji." „Podruhé zstaneš doma, když slušná.
tak
se
lovk
za
Evika.
tak nepo-
jsi
zpátky."
svéila
„Všady
je
plno
elektriky!"
„E
rozpusto!"
jdi,
Mjo
to zníti
ješt kárav, ale
jiiž
se nevrlost
má
paní radové rozplývala. Byla ráda, že
doma — a Evika
celou, jak
chodila
dceru
Evika ekla.
po pokoji, kusy toalety
lí-
taly na všechny strany, za chvilku stála tu v ne-
dbalkách.
Potom shrnula
vše,
tomilém župánku. Obhlédla v
poádku, naež
vracela
ode la
co
se
sebe
sho-
odnesla do druhého pokoje a vrátila se v roz-
dila,
se
s
se v zrcadle, je-li vše
vyšla do
hrnekem
kávy,
kuchyn. Po kterou
jí
chvilce
Baruška
ty
hodin v troub pihívala. „Pomalu as k veei, a ty teprv svaíš," ek-
paní radová.
„Jaká pomoc," prohodila lehkovážn Evika. za to, že mi nikde nic nedali. Ale ve-
„Nemohu
eet
budu taky."
13
„Ty hladová/' ekla dobromysln paní
ra-
dová. „Jako bys celý den nejedla."
maminko," hovoila Evika plnými ješt nemusím pro vytrávení užívat pi-
„Bože, ústy, „já
lulek jako tatínek."
Potom rázem
dopila
kávu,
maminku
sousto housky, zadívala se na
poslední
polkla
a pronesla
žadoniv
„Mamiko, mamiko, nechtla bys mi jak se to vlastn udalo, když
by já
t
chtl? Kterak pišla na svt?" Paní radová
jste
vyteštila
t
„Bože, holka, co
Evika
se
to
se zahledla na
ti
tatínek
A
vzali?
zraky
na
íci,
svil, že jak jsem dceru.
najednou napadlo?"
matku
a
ekla náhle
beze vší tveraivosti:
„Mamiko
drahá,
Na
jsem se
jednou.
to
tohle
t
mne nenapadlo
chtla už dávno
na-
zeptat.
nco vlezlo. A dnes — práv nesmírn zajímá. A když jsme
Ale vždycky mi do toho
m
dnes
samy
—
o
než pijde tatínek
———
opravdu taková nejapa? Což nelidé chtjí? Což se nevdávají tvoje pítelkyn? A což tob snad nkterý z tch ?" mladých pán ješt nikdy neekl
„Eviko,
jsi
kterak
se
vidíš,
„— —
že
m
— —
má
rád?"
vyhrkla
Evika.
„Ó, bože, maminko, kolik pak!"
„Evo!" „Pro pánaboha, vždy se na to ptáš, maminko, tedy ti to povídám. Vždycky íkáš, abych
14
A
nelhala. z
hrobu:
když eknu Evo!"
„Žasnu
pravdu, voláš na
mne jako
když mi odpovídáš: kolik pak! o takových vcech mluví denn ?'^ vidíš, maminko, že se neptám zbyten, jak to bylo, když tatínek tebe chtl! Pojen,
Což pak „Tak
se
nvadž
myslím, že to bylo zcela jinak, než
si
Vždy tomu
dnešní panáci mluví.
je
ti
tak dávno,
neekl (Evika pronášela pitvoiv): Maliká, nechtla by si se mnou mrsknout svatební cestu?" co ty ses vdávala! Tenkráte
ti
tatínek jist
Paní radová se zhrozila:
t nkdo
„Takhle se
otázal?"
Evika mávla rukou:
„Mne práv
And
ne,
ale
mladý Vonoklas to ekl ní! Ten už se
Novotných. Ale dostal od
po druhé nikoho tak nezeptá." Paní radová hledla chvíli na dceru a ekla
vážn: „Ne, ani
ti
Eviko, takhle
tatínek
se
neptal.
Ale
nevypovím, jak to všechno bylo, když se
o mne ucházel. Jenom vím, že jsem byla velmi šastna, a na ten den, když pišel, aby o mne rodie požádal, do smrti nezapbmenu." „Tak bych si to taky pála," ekla Evika.
„Aspo
si
myslím, že
je
to
chvíle slavnostní.
—
No, a ekni mi tedy, maminko: Pišla jsem hned pak na svt nebo jsem tu byla již dív?" Líce
paní
adové
na dceru ohromena.
tém
ztuhla.
Dívala
se
15
„Evo, jaké mi to kladeš otázky? Což nevíš,
kdy ses narodila? A nevíš, kterého dne slavíme s tatínkem výroí svého satku?^' „Snad se nehnváš, maminko, že chci všechno
vdt. íkáš pece
gruntu
z
lépe
sama, že
všemu na kloub. A jsou pípady,
je
nej-
že
vci
picházejí naopak. Arci, ty tedy nevíš, že u Stev-
lík mají rodinu?'^
— — ?"
Stevlíkova
paní
„Jakže,
podivila
se matka.
„Paní
Stevlíkova?"
divila
se
zas
taky ješt být? Ne paní
Evika.
—
Má-
„Mohlo by
to
nechtli
tomu auskultantu Vošalíkovi dát
a Stevlíkova no,
a
mu
ji
ji
má
te mu
ji
rodinu.
dají.
A
to je
Božínku,
práv podivné
pro
pak
—
tedy
dív? To bude velmi hloupé, dcera bude slaviti vždy díve narozeniny než die výroí svatebního dne." nedali
že ro-
„Prosím t, hoíka, kdo ti to vše povdl?" „Ale, maminko, plná Praha toho je. To je z toho, že nikam nechodíš, pak nic nevíš. Ale že se Vošalík bude ženiti, ekl mi zcela urit pan asistent šel za
Ráek. Žádal ho
Vošalík, aby
totiž
mu
družbu."
„Kde pak jsi mluvila „Kde? U nho."
s
panem Rákem?"
Paní radová se vzchopila
s
kesla.
„Tys byla u pana Ráka?" „Arciže. Ale neboj se, byla jsem
fou Lorišovou
—
to vím, že se nesluší,
tam s Dolaby dve
16
pána samo, bez prvodu. Zval nás pomá nový obraz, abychom se pišly poPodívaly jsme se tedy. A povídal, že má
navštívilo
sledn, že dívat.
—
Vošalík svrchovaný as, aby
mu
posloužil za druž-
—
by se už sám rád oženil. ekla, maminko, na koho si myslí chtl ?^^
bu, protože
a
A
co bys
by
koho
„Dolfinku Lorišovu?"
„Co
t
„Tebe
napadá
Mne
!
V
chce
chce!^'
Paní radová sotva to vydechla.
„Ano, maminko, a já jsem
umna," ekla Evika vážn. vk, velmi
a teprv dnes
Odpovdla
Celé
slušný.
mi
ekl,
jsem mu:
on tedy veer pijde, Jsi
s
s
tím zcela sroz-
,,Je
hodný lo-
to
léto
jsme
se
abych
mu
dala
pijte si aby za mou
pro
—
vídali
hubiku. ni
—
a
ruku požádal
tím srozumna?^*
„Holka, tys ho objednala na veer?"
„A kdy pak má pijít? Tatínek den v kancelái,
jen
sedí
celý
veer ho máme doma.
—
co se týká veee, nemj starosti, maminko. ekla jsem mu, že máme ob den od uzenáe a že to pipadá práv na dnešek. Ostatn on taky je
A
živ
samou uzeninou
—
prosím t, svobodný lo-
A to už taky ví, že vk! Nevyjde se mu s veeemi doma kmochtit nebudu, a ze
s
zvyku.
já je
tím srozumn."
Paní radová odvazovala
si
již
zástru. „Bo-
17
holka, ty
Že,
]si
andl
!^'
povzdechla
pi tom
iro-
nicky.
„To Racek taky íká/^ zasmála „Ale
toho
z
tedy mohla
ho
já
A
pomalu pro veei,
jít
2.
—
vyvedu.
Evika
se
Evika.
Baruška
by
ne?'^
zpravuje otce.
píchodu sleny Do Borvkových
Eviky bylo
v domácnosti
ticho, skoro mrtvo. Paní radová u svého okna byla se obírala njakými ženskými titrami, Barušky v kuchyni nebylo ani slyšeti. Ta byla vždycky ráda, když sleinka z domu vypáchla. Mla pak pokoj. Ošpláchla si rychle nádobí od obda, pokala, až milostpaní posvaí,
vynesla koflíek po
káv
z pokoje,
a
když
i
ten
umyla, vlezla ješt pro všechno dvakrát nebo ti-
do pokoje, aby se zeptala, oo milostpaní ráí potebovati. Ale to jen proto, aby se ujistila, že velitelka již se zabrala do práce. A když ji
kráte
spatila u šicího stolku, obklopenu všelikými zbyt-
ky krajeoek a
hedvábím
a bavlnou, s okubezpena. Z toho se milostpaní tak hned nevyplete, a Baruška v kuchyni vytáhla pak svoji soukromou práci. Oktávky na dopisy, pohlednice s nejpestejšími, nejkik-
láry
na
látek,
nose,
byla
lavjšími barvotisky,
vodou I.
edným
Herrmann, Evika
již
zcela
lahviku
a skípavé
s
péro.
a jiné výjevy rodinné.
inkoustem
stále
Baruška
mla o
písaskou náturu a bezmála co den komponovala
dom,
dopisy
službách
—
sestrám
a
sestenicím
rzných
v
a „bratranci^^ Tento „bratranec" byl
na vojn, jak se samo sebou rozumí, a ze všech píbuzných, co jich Baruška mla, jevil k Banejvtší píbuzenskou
rušce
nedle, aby
náklonnost.
Nebylo
mostem neekal a
Barušku za
na
pak až do veera vrn ji na všech cestách nevyprovázel. Byl posádkou v ernínských kasárnách. Proto také Baruška z celé Prahy znala nejlépe
Malou
stranu,
Hradany
a pražské okolí za
Strahovskou branou. Ale po dnešním vyznání sleny
matei
nastal
v
Eviky paní
domácnosti neobvyklý
šum.
Ti
pedPaní radová kvapn
ženské bytosti kmitaly se prostorami, hlavn síní,
kuchyní
shrábla
hadíky
potom vybírala stl,
z
jídelnou.
a
svoje
z
je do ložnice, erstvý postroj na sklenice. Baruška v ku-
a zanesla
prádelníku
kredence píbory a
chyni otírala poznovu talíe, aby na nich nebylo smítka.
Slena Evika zpsobila více hluku než prátaková mláata. Komandovala ce, matce, na nemá zaBarušku, stále pipomínala pomenouti, ale sama poád mla ruce prázdné. Frrr, frr! proletovala nepetržit kuchyní, pedsíní, pokojem skoro jako netopýr, jenž na své podveerní honb za mrou zabloudí do otevejako všechna
i
ného okna píbytku. „Ale tak
neki poád,
Eviko,'^ napomínala
19
jí
—
nevrle matka. j
á
„Vždy
tu holku všecku zpitomíš
—
už jsem z toho celá blázen!
do svého pokoje
až to zde
;
Sedni
si
Barou spoádáme,
s
zavolám t."
„To by
to
povídala
Evika.
hama!" „Že
ti
mne
beze
pkn
„Všechno by
huba
vypadalo!" od-
vzhru
bylo
neopuchne!"
kárala
ji
no-
matka.
njak ustroj !" „Což nejsem ustrojena?" natásla Evika ržový svj župánek na obou bocích. „Jsem po
„Vždy nám
jen pekážíš. Radji se
domácku, jak se
Mám
a patí.
sluší
snad obléci
bálové šaty?"
pro
„I,
matka,
mne
skuten
„No,
to
by
Evika.
,,s
tebou už jenom
holka,"
teprv
spráskla z
domu
„Však já ráda pjdu,"
ád mám
svlékni!"
odsekla
jí
dopálena.
Ráek
se
„Bože,
teba
se
již
koukal!" zaehtala paní
—
radová
ruce,
svrchovaný as!"
drtila
Evika. „Po-
jen poslouchat!"
„Ty toho naposloucháš!" Ale to zamruela paní radová už na hu, bouchla za sebou dvemi a spchala do chyn, aby vypravila Barušku pro veei.
praku-
Odbíjela sedmá, když se vrátil pan rada Borvka. Picházel udýchán, pod paždím nesl balíek soudních spis. Nepostehl ihned, že domácnost vypadá ponkud jinak než jindy. Ml zamžené okuláry.
20
Bacil položil
akty na malý stolek u okna, na akta
cylindr,
sáhl
pro šátek a vytíraje brejle
hartusil:
„Kde
A
pan!
—
Bara?
je
pak veei.
Mám
Paní radová byla
„Snad aby ses
Zouvák, pantofle a žudnes ješt mnoho práce/'
v trapných
ješt
rozpacích.
nezouval
a nesvlékal,
starouši."
pan
„Pro
pak ne?
„Tak
se
—
Mám
pezuješ,
vlhké boty
obuješ
Ale
suché.
žu-
—"
„Pro
pak ne župan?" kdyby tak
„No, starouši, pišel
— —
— —
„Koho by ert veer
nkdo
náhodou
nosil?"
utrhl
pan
se
„Dnes bych tak nkoho rád vidl! Musím íst akta. A mží tam každý, kdo nikam nemusí, zstane doma.'' " „Ale kdyby tak náhodou, starouši Pan rada nasadil okuláry, prohlédl bysteji, spatil stl erstv prostený. Ne potísnný ubrus, ale blostný, skoro parádní. Ne ubrousky denní, stoené v obroucích, ale nové, naplocho rada.
—
a
složené. Ubrousky, s jakými se
jen nkolikráte
hospodyn
o visitách. povídá náhodou
roka. Jen
Kdyby
Zafunl.
cho. Zná
do
—
vytasí
milá
takové náhody. Bývají zpravidla dáv-
no upleteny,
ví
o nich kde kdo, ale jen
s
pednos-
tou domácnosti se hraje jak na slepou bábu.
„Koho pak cekáte?"
otázal se bitce.
I
21
„Abych ekla pravdu, starouši, já neekám '^ vlastn nikoho „Ták?^^ ekl zdlouha pan rada. „A co pak
— —
tuhle to?'
Pistoupil ke stolu, okázal na mísu ve stedu, za ti
koruny ná-
ezu od Chrnla. A hned sáhl do mísy lákavého koláku paížského salámu.
a chopil se
na níž bylo
malebn vyrovnáno
„Nebourej mi
chtla
starouši,^'
to,
radová zabrániti, „jsem
ráda,
že
mu
paní
jsem to srov-
nala.^'
Ale
již
Pan rada ponesl kolá-
bylo pozd.
ek
do úst a mlaskav žvýkal. „Tahle paráda najednou!'' mluvil plnými ústy. mívám na talíi vždycky ješt v umaštném to „Já To je taky samá náhoda?^' papíe. Paní radová stála tu, nevdouc kudy kam.
—
te
Ale
pak
maminko?
tajnosti,
okolk,
tatínkovi beze všech asistent
Evika, a velmi rozhodn:
se ozvala
,,Ale jaké
Ráek. Vždy
že
f^ekni jen
nás navštíví pan
je to solidní
lovk! Všady
by ho rádi vidli." ,,Pan asistent
pes
brejle.
chce?
Na
Ráek?"
„Kdo pak
je
podíval se pan rada
A
to?
oo
pak u nás
noc!"
„Bože, tatínku, ty už pranic nepamatuješ. Pan asistent
Ráek z letního A ve vagón
pedstaven.
Valentou hrál bulku dotína,
druhou
ped
—a
Dvakráte
bytu! jsi
bral
s
ním
jsi
Všenory."
a s
ti
byl
doktorem
dv. Jednu u Ra-
22
„Ták? To
A
ten? Hrál dost mizern.
je
co
tady chce?^'
Evika
se postavila
ped
otce a
mentorským
hlasem pronášela: „Tatínku, ty z
tebe
nebyl.
—
Eviku
—
soudní rada, ale detektiv by
jsi
Máš
dvacetiletou
dívka se bodla
dceru,
tuhle
tu,
ukazovákem do adra
nám mladý muž, asistent Racek, lovk slušný a s nadjí na pknou kariéru. Nepipadá ti, co by tak asi chtl?" a
pichází
k
Pan rada vypjal hled na dceru ekl kud možno písn: a
prsa,
posouvl okuláry výše
se 'snahou, aby to
znlo po-
,,Zatrápená žábo, ty ses opejila do své dva-
dláš takovéhle
cítky!
Tedy
A te
veer, v osm hodin? To
ty mi
náhody?
—
doba na takové
je
záležitosti?"
Evika byla neohrožená. „A kdy pak t má najít? svém byró
!
Tam
snad za
Jsi
tebou
den ve
celý
nepjde
!
Tam
nkdy, až mu nco spadne. Ale ujišuji t, tomu nespadne nic. To je archi-
snad
ho
tekt a
dostaneš
bude doktorem techniky
melouchá!" Pan rada lu!
mu
—
to není
žádný
otvíral oi, otvíral ústa.
šlakovitá, ty máš výbornou škoTys taky chodila na techniku? Že všemu to,,A
holka
tak
rozumíš?"
„Ne, tatínku," odpovídala
nesmírn vážn,
„mn
Evika, tváíc
se
postaí, bude-li jen jeden
23
Z
rozumt
nás
poád
tuhle
Ale když maminka
technice.
své
jen sešívá
své
deky
strakatých
ze
restlík a když ty poád sedíš jen u trestního soudu a máš v hlav samé procesy, musí se postarat nkdo jiný, abych vám nezstala na krku. A tento úkol jsem svila sama sob, slen Ev Borvkov, a zdá se, že s úspchem. Jsem svým vlastním impresariem, a dnes veer vám bude uinn návrh na mé stálé angažmá, bez výpovdi. Doufám, že nemáš co namítati a že svého budoucího zet uvítáš co nejpívtivji. A taky co nejdstojnji, tedy bez županu a bez trepek." Pan rada poslouchal jak u vidní. Než pipadlo, co by dcerušce
odpovdl,
mu
ozval se ven-
ku zvonek.
„Ráek
,,Krynda pána!" vykikla Evika.
Honem,
zde!
A ,,
v pedsíni
—
U
svlékni
tatínku, již se
kulíbám
Barušky
—
totiž
aspo
je
svrchník!"
ozývalo Barušino vítání:
pane
profesor
." .
.
každý mužský host byl pro-
fesorem.
3.
svém Ve ným
úad
a jeho
Námluvy.
byl pan rada
mužem
neohrože-
evangeliem byl trestní zákon, od
jehož paragraf se v psobnosti své ani uchýlil.
Bylo o
nm
pí
ne-
známo, že jako první votant
24
sborového soudu hlasuje vždy pro vinu obžalovaného, „a kdyby si pan obhájce hubu roztrhl^', jak
íkával.
vynesl
již
A
jako
pedseda soudu porotního pi tom
tikráte rozsudek smrti, aniž
brvou zachvl. Arci pak na zradila, že
nj
paní radová vy-
po každém tom rozsudku na smrt
ml
doma ,,alteraci'^ a že mu musila sváeti lípové thé hemánkem, aby se mu ulevilo. Což by nasvdovalo tomu, že pece snad ml taky jen lidské srdce, kteréž ovšem poalo se ozývati teprve, když s
vyšel z ponuré soudní budovy.
Ale
doma
—
doma
již
toporným. Objevilo se to
když venku zazvonil
nebyl
práv
opovdný
lovkem
tak
zase dnes veer, host.
„Nepítel"
byl ješt za dvemi, ale pan ra;da uinil jediný skok (na jeho léta závidn íhodný, vedlejší ložnice, se
pan
asistent
pímo
sokolský) do
aby tam shodil svrchník,
Ráek
pranic
nebyl
a
by
pozastavil
nad tím, že se pan rada svléká ped ním. Ano, kdyby se byl pan rada mohl Rackovi okázati ve svém soudcovském taláru! Však si v duchu nejednou požehral, že je každé naízení poloviaté. Že by naprosto nevadilo, kdyby radové taky doma z povinnosti musili nositi talár. Že by pak teprv bylo zejmo, kdo je pravým pednostou domácnosti. Že by mnohá paní radová docela jinak taková zatrolená žá,,parírovala". A že by pak ba, jako je na píklad Evika, pohlížela s jiným respektem na otce a nemla svou prostoekou hubiku tak napí, jako Evika nkdy mívala. Kdyi
!
25
by pana radu Borvku udlali ministrem, kdož ví, co všechno by nezavedl v zájmu domácí kázn
na
v rodinách soudcovských.
ert
nisti vlastn myslí. Mají
pece taky ženy
Aspo
ry.
ví,
asem njakou
kdyby
takoví mi-
anketu
a dcesvolali.
—
to Pan rada Borvka by tak ledacos poradil zána a tajemství ouedního se ví, pod peetí ruku, že jakživo nevyjde najevo, kdo byl navrhovatelem.
pání,
Ozvalo se šetrné, ale pece energické zaklea do jídelny vstoupil pan asistent Ráek.
Hezký mladý muž nadprostední postavy, pevných rys v tvái, hndooký, kaštanových vlas a rovnž takových knír, mladých, vláných. S bradou peliv oholenou, zcela malounko jako rozpoltnou. Slovem,
uinný
Poklonil
ež
obrátiv
se,
se
technik.
políbil
ruku matce
i
dcei, na-
ekl bez ostychu,
radové
k paní
zvuným, píjemným hlasem: „Prosím za prominutí, milostivá paní,
pi-
že
cházím tak pozd. Z vlastního popudu nebyl bych si
troufal
— odvahy dodalo
sleny Eviky du nesnadno ani
te
v jinou
dobu
ješt není doma
Dvée
z ložnice
„Tady
je
mácnosti
na
pímé
mi
pozvání tuto
a «krom toho okolnost, že
pan
—
lze
ra-
Však
se otevely.
rada!^' ozval se
prahu,
pana
zastihnouti.
v domácí
skoky, ale drobnými kroky se
pednosta do-
halen, blíž'l
a
te
ne
k hosti. „Ale
26
jsem
tohle je pan asistent Ráek! Nemohl ^^ hned vzpomenout', když mi Evika
tak
vida,
si
„Tak
to
Ráek," uvá-
tedy je pan asistent
dla Evika hlasem
kantorským,
strkajíc
hosta
„Pedstavuje se ti dnes po tetí ho konen nadobro zapamatuješ. doufám, že si a Nebo myslím, že se s ním pozdji budeš ast ji k otci.
blíže
vídati."
Pohled, jímž pan rada
Eviku, naznaoval fec, ale
,,Já
býváš
jí,
ped Rákem
že
by
odmnil jí
za ta slova
nejradji dal klo-
neslušelo se
to.
vím, tatínku," zubila se Evika, „ale ty
skuten mnohdy
velmi roztržitý. Víte, pa-
ne asistente, kdyby vás tak tatínek dostal pod
jaký paragraf k
sob
nahoru,
n-
do smrti by vás nesmírn vy-
pam
nezapomnl. Pro zloince má vinutou. To dlá cvik. Hovoili jsme o tom, než jste pišel."
„Eviko!" pronesla karáv matka. „Naše Eva val
pan rada.
je
nesmírn zdárné dít," pidá-
,,Víte,
takové z humoristických
a-
sopis." tak a
„Ano," drobila Evika se smíchem, „dopluji domácí ítárnu. Tatínek totiž je soudní žurnál
maminka zastává kuchaskou
ské listy a domácího rádce.
hlídku,
ké zprávy
—
a jsme komplet!"
„Máš
ty
manýry, Evo. Kdy
neš rozum!" ekla matka.
hospody-
Vám svíme
konen
technic-
dosta-
27
Díve ne, maminko, dokud nebudu kázati njaké takové malé Evice. Taky se dokáš." ,,
zas
Paní radová vidla, že dnes rou jinak, že
jí
zase
všichni
odprošovala za dceru,
již
erti
nebude šijí.
ruce
sepjala
s
dce-
Jako by
a ekla:
„Pane asistente!" A hned potom kynula ke keslu:
„Rate
se posadit."
Racek se
uklonil.
Ale než se posadil, mrskl
okem na mísu náezu na
stole,
upel tázavý po-
hled na Eviku, pikroil k ní a ekl v
,,Jsem
rozpacích,
sleno
jí
potichu:
Eviko.
Obával
abych nepišel píliš pozd, a zatím dím, že jste ješt neveeeli." „A vy —?'' jsem
se,
„Nesu
si
veei dom. Nebylo asu,
sndl na míst. Ostatn mi stydne. Nebudu vás dlouho obtžovati." „Kde to máte?" otázala se Evika. „Nu, ve svrchníku, ovšem si
to
byl
to
vi-
abych nevy-
— —
Evika vybhla do pedsín. Aniž dlouho pátrala,
se a
našla
veei
ve
svrchníku hostov, vrátila
mávajíc balíkem volala:
„Pan
asistent
ubude nám ,,Evo,
se matka.
chování!" ,,Ten
— jsi
„Co
m
si
pinesl
veei!
Sláva,
ne-
máme za ti koruny." náramn rozpustilá!" hrozila
akoli toho dnes si
pan asistent pomyslí o tvém vy-
zná,
pan asistent!"
28
„Hnedle to tam zas dej, pokušiteli, a pan si vezme sousto s námi/' „Leda nanejvejš," ozval se pan rada, „že '^ by nestailo, a teprv pak asistent
— —
Ráek
se zasmál.
„Rate
dovoliti,
a
když už
tajemství
je
pro-
slena Evika nechá. Jsem rate prominouti totiž, pane rado „ je totiž náramný jedlík, pan asistent, já vím,'' doplovala Evika, „a myslí, kdyby teprv po našem náezu se dojídal ze své zásoby, že by nás tím jako zahanbil, že jsme mli málo. zrazeno,
zde
to
—
—
—
A
— —
tak je nejlíp
Evika místo doslovu a co
v
nm
bylo,
rozbalila
vyklopila
tverý
na talí pro
papír,
Ráka
urený.
vždy
,,A
je
to
taky
náez
a
práv
jako
—
a „až na ten kaviár tuhle výborný nápad. Vezmu si s vámi já to náramn ráda a doma to nikdy nemáme." Paní radová již ani nemluvila, aby dcei nenáš," vyvolávala, to jste
ml
—
njaký podnt. Usedla na své míjen úkradmo na Ráka, a hlavou jí le-
zavdala nový sto, hledíc
tlo pomyšlení:
„Co ji
vedli!
jen
—
si
O
ten
tohle
lovk dráe
pomyslí, se
Ne, ten jist odejde jak pišel
jak
jsme
chce ucházet!
—
a víckrát
—
ho
neuvidíme!" Ale tato škarohlídská obava starostlivé matky se nesplnila.
I
29
Pojedli, skoro taky již vyprázdnili první po-
otáel kolem letní sezóny, nedávno uplynulé, letního bytu, jízd na venkov a do Prahy, pi emž paní radová nkolikráte poznamenala ,,díky bohu^S že je všemu konec, když bylo poasí tak mizerné— a ku podivu, te Evika nebyla již tak hovorná jako díve. Ba, nkolikráte upela na Ráka tázavý pohled, jako by chtla íci: Nebudeme mluvit o niem jiném? Avšak Ráek patrn ml uritý program. Pohár, hovor stále se
vdl,
prázdniny taky
že na tyto minulé
pokojík v Dobichovicích, akoli
míeno
jinam. Uinil
jisté bytosti, s níž se
tak,
léta, a
neml nkdo o
mu
ji
vne-
pak astji na jae
když pomyslil, že by
Obával
za-
stýskalo po
seznámil o posledním
ku masopustním. Vídal
poátku
že se
najal
si
ml pvodn
jí
i
na
celé prázd-
aby
se dokonce,
niny
spatiti
ho
milou tu bytost nepipravil. Prázdniny
jsou dlouhé a píležitosti na letním
mu
A
tolik.
hlavní,
štstí
sml
mu
byt
pálo. Setkával
je k to-
a co
se,
setkávati; jeho spolenost a je-
se
ho provázení nebylo odmítnuto. Zkoumal milou
upímnou, nelíenou pesvdil se, že sám je
tu bytost a seznal v ní a na velikou radost
duši,
i
jiny.
se
na
Pi
tvái
zra-
kra-
Rackových objevil sotva znatelný, jako zamžený
posledních
její
také
— —
návidn a snad trochu milován (Evika sedla s hlavou nachýlenou, se ky zatkalými, jako by pohlížela do krásné slovech
úsmv. Byla by ráda vykikla: Hodn, hodn
mi-
30
—
lován!
hru
ale
skotaivost spadla
byla sevena.
její
Pedešlá
Vzhlédla jen k Rackovi,
s ní.
na mžik, okamžik, a hned zase zraky se sklopily
asy
a dlouhé
je zakryly.)
Ráek pokraoval. ku vyjádil, ale nikdy hé
nebyl
mínno vážn
bytosti
té
Rád by si
byl
se
a co
ven-
již
co je u dra-
jist,
je
žertem,
vý-
buchem pouhé bujnosti mladé, nespoutané, duše. A pece musila dávno tušiti (Evika tu bezdky pokyvovala hlavou, jako by pisvdovala. Kdož by netušil! Byla-li kdy
— —
svt,
dívka na
Až
—
—
smí to
—
která netušila?)
když dostal vzácnou návštvu pece íci? snad nic neprozrazuje
dnes,
vždy
doma hned
sama, že
iíekla
poví, že
ho
navštívila
(Te pan rada vyvalil oi. Posud myslil zcela správn, že je o jeho dcei, tolik detektivního nadání pece ml. Ale pojednou jakže? Evika že by byla bývala u Ráka? Jeho dcera u svobodného muže? Stakramente, to je pece tro-
e
—
—
oi a zavrtal je do o tom nevdla. Upel tedy zraky
chu mnoho! Ješt více vyvalil dcery. Ale
na
cho.
bylo
jí
ta
Cítila
na
je
sob
njak
v tu chvíli
paní
Borvková
nevolno. Zdálo se
jí,
a že
je spoluvinnicí své dcery.)
Až dnes
tedy,
když
Vošalíka, který ješt
ho
—
odvahy
Ráka a
—
ped
vyžádal
se
hovor dotkl
i
pítele
adventem se ožení a si
za družbu, dodal
pólo žertem, ale uvnit
s
jesi
plnou vážností
31
srdce svého otázal se rozmilé, milované bytosti
mu
choe-li
navždy a
náležeti
smí-Ii
té,
odvážiti,
se
požádal drahé rodie její. A dostalo odpovdi, která ho uinila nejšastnjším se mu pijte ješt dnes, ekla lovkem. Pijte
aby o
mu
ni
—
——
(Pan rada Borvka zavrtl povážliv hlavou. Jeho živlem bylo po oelý život vyšetování, vyslýchání, ale to šlo vždycky velmi odmen, krok za
krokem, náležitou methodou.
hlédnouti, nic opominouti, s
vším
s
rozvahou.
A
vc
za
ková závažná
—
vy do veee. pená holka! Zdali pak by za svobodna troufala,
snad by se byl celý jsou to
A
te
ta-
u
nho!
Zatrá-
matka byla aby k nmu pišla? Tehda propadl. Bože nebeský, si
tuhle
dm
Zatím pomlí o svých pomPan rada jist ví, co jest asisten-
tu tedy jest.
tura, ale
již
nebude dlouho
profesorem. Je to na cest.
—
mu svili
slenu Eviku, na
celý život.
Ráek
se
Eviko
pimluvte odepou."
trvati I
a
Ráek
bude
—
Ráek
pichází
a prosí pana radu, otce, a milostivou
paní matinku, aby
,,
vyídí
odpolední návšt-
mravy!)
rech osobních.
povstal
sice, ale
tuhle pojednou se
pl dne, od A ona byla
nepepe-
nic
Jen
drazem
se
obrátil
drahá, za
milovanou tu bytost,
k dívce,
ujal
ji
za
ruku.
vstate, spojte se se mnou,
mne.
Vám
Panu radbvi poád ješt
drazí
rodie
nic
vrtalo hlavou:
ne-
Evi-
32
nho
ka byla u
nco
ješt
—
u Racka
málem by
a
mu
bylo jediné, oo se
to
erta, chyblo jen
í
z celé
Nebo
únos!
byl
to
hodilo
historie
té
do rámce jeho paragraf. Ale konen se dcera zas vrátila, obmezování osobní svobody nebylo pi tom žádného je to šlakovit mazaný lovk, ten pan Ráek! Pan rada podíval se po oku na cho. A jako by si netroufal, pronesl potichu: ,,Co tomu íkáš, mami?^^ „Co íkám, táti! Co mám íkat? Když o ni pan Ráoek tak stojí, když ji má tak rád, jak povídá, a když ona jeho oo nám zbývá než íci:
—
—
vemte si ji." Ponesla k
oím
šátek,
nebo
už
jí
vyhrkly
slzy.
„Tak tedy dobrá, mami, dobrá," mluvil pan jemu selhával hlas a pan rada po-
rada, ale již
táhl nosem.
i
„Svíme vám
mjte
ji
Sice
je
srdce,
po mamince.
A
ji
tedy,
pane
asistente,
—
semínko zatrápené (paní radová vzhlédla k choti pohledem napomídobré ale srdce má holka dobré navým) rád.
to
—
—
mn
tuhle
vydaí-li se
vám
tak,
jako
"
mami
„Díky, díky!" šeptal Ráek, líbaje paní ra-
dové ruku,
otci
„Pijdeme
ruku tiskna. tak
o
jedinou
dceru,"
vzlykla
matka. „Získáte nesl
Ráek.
upímného, oddaného
syna,"
pro-
33
ei
Evika pozbyla
—
mti
nebo mla
k matce, sklonila se, ,,
Eviko
Holka, holka
jímaje
„Kde bych do úadu,
radová. ,,To
mám
ješt jsem
se
se
,,
tra.
,,
zejtra
mám
lí-
To
ani nepodíval.
to poprvé."
rozumí,
došla, a
Eviko drahá, Eviko má!"
te
že
Kdo pak by Evika váhav se
nmu
do nich
nadál,
mne veer
co
ráno, táti," chlácholila jej pa-
si
„Nebude
pomyšlení.
až k
—
akta
byl
se
studium!^'
,,Pivstaneš ní
zlíbala.
jí
obd
pkné
bude
ruoe
pa-
popošla
tásl bradou pan rada, ob-
hlavu dceinu.
— —a
—
otci.
!'^
když jsem šel po eká. A tamhle
ení
ob
po
Jen
zaštkala matka.
!'*
Dívka popošla k ,,
nadobro.
zraky zaplavené
na
nemám
to
ani
tohle byl ekl."
k Rackovi.
blížila
sevel
ji
ekal,
v náruí.
jediná!" v^ychvlo se
mu
z ni-
„Vaše!"
Vydechla
nj
vyvinula se mu, zasmála se na
to,
v slzách, zas tak šibalsky, jako jindy, a
pínajíc se
obma
rukama na jeho
šíji,
pi-
pronesla
hlasem vlhnoucím: ,,
A
pilínajíc se k
„Mžete
I.
—
—
chtl hubiku tedy ponášejíc k nmu tvá bradikou vypjatou,
Odpoledne
jste
nmu,
si vzít
HerrmanD, Evika a
i
zašeptala:
dv, ti
—
jiné výjevy rodinné.
kolik chcete
." .
.
34
Kterak se paní radová dovdla, že
4.
bude babikou.
U
starých
pán
Borvkových bylo jednoho
ního dopoledne prudce
jar-
zazvonno. Baruška
v kuchyni trhla sebou leknutím, až
jí
vál na nudle
rukou vypadl, a potom letla ke dveím pedsín, div se neperazila. Ani špehýrkou se nepodíz
vala, jak inila
—
paní
obyejn,
—
božínku
,,I
rázem otevela dvee.
a
ruku
líbám
—
naše
mladá
\"
(Byla to ,, mladá paní'^ Evika, od masopustu šastná cho Rackova. Ale v tu chvíli nevypadala práv nad míru šastn. Byla zchvácena spchem, udýchána, pes to pobledlá. Zraky její byly jako jak se pozdji Baruška vyvyjeveny. Vypadala jádila jako by ped ním hrozným utíkala.
—
—
Postála na prahu, opírajíc se o pažení dveí,
jako by nových
dv
sil
nabírala, a vydechla s
,,
Maminka doma?''
„Stará milostpaní sila
námahou
slova:
Baruška.
Na
její
mladé paniky skoro
„Dávno
A
již?^'
šla
nco
nakoupit,^'
tvái bylo zjevno, že
hláse
ulekla.
otázala se paní Eva, nabírajíc
uvdomovala, že jí na oblieji leží cosi, 00 Barušku zaráží, otírala se a ovívala jemným krajkovým šátkem. inila tak nejspíš, aby tvá ped Baruškou aspo na mžik za-
dechu.
kryla.
jako by
si
35
,,AIie
slila
dávno dost/' odpovídala Baruška. „My-
jsem, že je to ona.
Vaíme „Pokám!"
špenát.
íkala, že jde jen pro
dnes oezené nudle."
tém
Paní Eva vyrazila to slovo a
vpo-
se
do pedsín, do pokoje, a tu se snesla na pohovku, jako by ji všechny síly opouštly. Sklonila hlavu, zakryla oi šátekem, ale neplakala. Byl to pokus, aby se ponoila kamsi do neznáma, do temnoty, z níž by se nemusila vrátiti. Ale potácela
kus marný.
Nevydržela
dlouho.
tak
Ponenáhlu,
jako z tžké mdloby se probírajíc, povznášela hla-
vu
z dlaní, ,,
rozhlédla se pokojem a zastenala:
Odtud jsem nemla odcházet! Ach, kdo
vdl
všechno
— —
Uplynulo teprv nkolik nedl, co
si
ji
to
Ra-
tchto prostor odvedl, ale paní Ev pipadalo, že je tomu nesmírn dávno. V hloubi jejího nitra bublal plá, zvedaje se výš a výše cek
a ale
z
hroze
vypuknouti
panika
ku, která se
se vracela.
celou
pes
silou
rty,
její
se bránila, aby píliš nepolekala mat-
mohla každé
V pedsíni
chvíle vrátiti.
ozval
se
—
dotknutím zvonek elektrický
A
taky
již
dvojím jemným to
bylo obvyklé
znamení paní radové.
e
Poznovu a rychle petela paní Eva oi aby vymazala možno-Ii
—
šátkem,
i
—
tvá-
po-
slední stopy svého rozilení, a vzchopila se s po-
hovky.
Nžnou
pravicí
opela
se
o stl.
Paní radová hned na prahu bytu
zvdla od
36
Barušky o návštv. Odevzdala dveti kabelu ée špenátem a spchala rovn do svtnice. ,,
neseš
Eviko, vítám t!" volala radostn. „Co nám
?'^
Evika sklonila se rychle, chopila se ruky matiny a políbila ji. A tu již vyhrkly jí slzy a skáply
na ruku staré paní.
i
oí dceiných
Slza z
—
ale
zvlášt
z
oí
dce-
ry nedávno provdané pálí za jistých okolností jako
roztavený
kov.
Paní
radová
upustila
rukaviky,
obma
rukama hlavy Eviny a skoro násilím ji k sob pozdvihla. Zraky mladé paniky, jindy tak veselé, pímo šelmovské, petékaly vláhou, splývající na líce a po lících níže. „Evo!" zvolala paní radová v uleknutí. „Co chopila
je ti?
se
Co
se stalo?"
Evika
zatínala rty, stále
zaaržela a utajila
boui, která
ješt jí
se snažíc,
aby
lomcovala a v ma-
teské náruí vhánla. Ale co v sob zadržovala až po práh otcovského bytu, až po tuto chvíli, propuklo na adrech matiných vší rozvinul se
jí
silou.
V
duši
v tu chvíli obraz celého života, ode
chvíle nejdávnjší,
kam
její
pam
sahala,
od bez-
skotaivého dtství po všechna její díví léta, plná divných tuch, sladkých nadjí a boulivé nedokavosti, až po den, kdy jako šastná nevsta odcházela navždy od starého krbu rodinného k novému, vlastnímu, vytouženému. Za-
starostného,
ryla hlavu v
adra matina
„Maminko!"
a zaštkala:
37
Bolestné to zvolání proniklo veškerou bytostí
paní radové jak žhavý drát. Všechny se,
nohy pod
Te
ivy otásly
rozechvly.
nemu
Eviko, co se stalo? Mluv a
,,
em,
ní se
mne!"
Eva vybavila hlavu, zasykla plá-
paní
otírala vlhké rty, a drkotajíc bradou, vzhlédla
k matce: ,,
mne
Maminko, kdybych se k vám vrátila, pijmeš s tatínkem pod stechu?"
zase
„Kriste
dít, oo to mluvíš?" dsila ,,Pro by ses vracela?"
Ježíši,
se paní radová.
Jako by neslyšela otázky, mluvila Evika
káv
vzly-
dále:
jen o koutek ve vašem dom, maminko drahá. Budu skromná, trplivá, budu konati všechny práce za Barušku, budu s ní spát v kuchyni, ani mne tu nepocítíte. To již nebude tvá nkdejší dcera Evika, která se t tolik nazlobila, ale pokorná, mlelivá Eva, která t už do smrti nepohnvá, ale taky už nikdy ne,,
Žebrám
"
opustí
„Co
V
to
všechno znamená,
nejvtší
Eviko?"
tázala se tak paní radová a
tísni
klopýtala k pohovce, polo se opírajíc o dceru, pólo ji
za sebou vlekouc. Cítila, že
by v
nejbližší chvíli
sklesla.
„Chci
Evika
se
dát
s
Rákem
rozvést,"
drmolila
v slzách.
,,Roz— vést!" zhrozila
se
matka.
„Pro?"
38
Slovo bylo proneseno,
Evino
vzlykání
zne-
náhla utichalo. Ale mlela.
„Co ti Ráek udlal?^' otázala se matka. Evika hledla do prázdna, neodpovídala. „Nakládá s tebou zle, Eviko? Je hrubý ?^' Evika zavrtla hlavou.
— — Bylo — —
„Ó, bože, kdyby to jen
by
to
hrozné, ale snad bych to snesla ,
Ješt he?'^ vykikla
stará
paní.
„Udeil
t snad?" Paní radová zbledla. „Mj bože, kdo by se byl nadál! Tváil se tak roztomilým
—
Ale nebylo
asu
— — najednou —
prohlédnouti
—
ho
ty
ses
a te nemohla dokat „Ne, ne, maminko," vyvracela Evika. „Kivdíš mu. Ráek je nejhodnjší lovk."
Stará paní v úžase
vypoulila oi.
,,Mj bože, dít, oo tedy chceš?" Evika již mla oi suché, již ani ústy jí nepoškubávalo. Hledla zpíma na matku a mlujako po nejzralejší úvaze:
vila
„Ano, to je pi všem nejhorší, že nebude snadno najíti píiny k rozvodu. Ale od eho je tatínek soudním radou? Tatínek musí poraditi, tnusí
vynajíti
dvod. V zákon jist
je
na vše
pamatováno." „Ano, tatínek," chápala se paní radová ochot-
n slova no
mu
dceina. „Pokáš, až pijde tatínek, všechpovíš
„Ne,
Evika.
— —
maminko,
to
mu
povíš
ty,"
namítla
3í)
,,
Vždy
nerozumím.
holka,
nevím,
nic
Jsem
z
niemu
toho
„Proto jsem pišla, maminko. Ale
v/,
moje odhodlání k tomu
že
trpti,
pevné.
jest
necítím
síly
v
všeho
ze
pomatena."
všecka
pedevším
Nechci tolik
— —
sob
Dobe, dceruško," hovoila paní radová vlídn, dobrotiv, jako by chlácholila rozmazlené dcko. „Nechci t k niemu nutit, chra mne pánbh. Mla jsi vždycky svj rozum, rozhodni si to. Ale ,,
te
sedni a povídej."
Evika že
trno,
usedla,
neví,
jak
otálela.
chvíli
aíe
Bylo
by zaala. Vzhlédla k matce,
jako by od ní ekala další pobídky. Ale když
dla, jak tu sedí matka dychtivá, co s
pa-
uslyší,
vi-
oí
dcery nespouštjíc, sklopila Evika zraky a ko-
nen
zaala:
„Chtla jsem vidti kovou
—
víš,
matuješ se na
dom, mi
ji
za ní
zas jednou
Karáskovou
svobodna
—
Adélu Knot-
doprovázívala
—
pa-
mne nkdy
když jsme chodily do školy. Vždycky jsi no, možná, že v oích za vzor
—
kladla
—
Vdámatky byla jsem vzorem zase já. vala se skoro o rok díve než já. Potom tedy mezi námi nastalo jisté odcizení. Ale te, když jsem její
taky vdaná, tila
jsem
vzpomnla jsem na
touhu,
abych
ji
jsem slyšela, že budou u a to
m
taky zajímalo
Stará
paní
Knotk
— —
pokývla
ni
spatila.
sotva
zase
a pocí-
Krom toho
brzy chovat
znateln
—
hlavou.
A
co
v
jí
kmitlo v oích, vyjádila by
tu chvíli
asi slova:
ka.
„Rozumím, dceruško. Byla jsi zvdava." ,, Pipadlo mi to tak vera," pokraovala Evi„Ale bylo již pozd. Odložila jsem návštvu
—
tedy na dnešek.
borské tíd. neotvíral.
—
Bydlí na Vinohradech, v Tá-
Zazvonila jsem, dlouho mi nikdo
Konen
pišla holka, otevela, a tvá-
zas
nevdla, má-Ii mne vpustiti nebo ,Paní doma?^ tážu mi ped nosem zavíti.
se.
—
ila
se,
jako by
—
,Ano,'
odpovídá mi
to stvoení, ,ale je za-
my
už od sedmi od rána
neprázdnna, milosti
ekáme
rodinu.^
koje a do
Adély,
pedsín
Fróny.
povídám. vás,
—
—
pojte
;
Vtom
otevely dvee z po-
se
vyhlédla starší svobodná sestra
—
,Co pak se dje, Frónynko?^
,To
jste
dál,
mn
povídá ona.
vy?^ je
tu
njak
,
Prosím
smutno.^
—
Rozumí se, že jsem šla, a te jsme sedly s Frómy dv, samy. Paní Karáskova nou v jídeln byla u Adély vedle v ložnici, ale dvee byly zaveny. Nikdo nevycházel, ale taky se nikdo neozýval. Jen chvílemi zaznlo k nám njaké zašeptnutí, ale nevdla jsem, kdo to mluví. ,To je tam paní Brabeneková,^ povídala Fróny. Ani mi nepipadlo zeptat se, jaká paní Brabeneková, ale vlastn se to rozumlo samo sebou." Do té chvíle vyprávla Evika souvisle a
—
"^
—
hlasem jistým. Ale její
hlas
pevnosti.
pi
posledních slovech pozbyl
Cítila
to
nabrala dechu a mohla stejn
a
odmlela
pevn
se,
aby
pokraovati.
41
Ale
již
Hlas se
nebyla
s to,
by
se
do
té
míry ovládla.
náhle rozkolísal, slova v
její se
rozechvívala.
samém
Nehledíc na matku,
se blíže k ní a zarývajíc prsty
ale
hrdle
sunouc
do matiných
suk-
ní na kolenou pokraovala:
—
—
Pojednou maminko zaletl k nám z ložnice hrozný zvuk. Nebylo pochyby, že je to hlas Adélin, akoli jsem ho nepoznávala. Nemohu íci, že jsem se jen ulekla zdevnla Podívala jsem se na Frónu. Byla zsijsem. nalá a hledla vyteštnými zraky ke dveím ložnice. A po chvíli zaznlo to po druhé. Nevím, kterak jsem se vzchopila, nevím, kterak jsem vyšla. Jen vzpomínám, že Fróny keovit držela, abych neodcházela, aby tam neosamla. Já však nemla již odvahy slyšeti po tetí. A když jsem utíkala se schod, div že ne stemhlav, tu ,,
;
—
—
m
vdla
jsem
dám
rozvést,
kati
../'
dám rozvést — že se maminko, nebo toho se nechci do-
jediné: že se
Stará paní
pitáhla
ji
k
pevn
sob
pojala dceru za
ob
ruce,
a ekla:
nemoudrá osoba, že t tam zavolala. Nemla t tam ani vpouštt. Ostatani Frónynky tam nebylo teba v každé rodin se najde njaká stará teta, když bží o pomoc, o zastání. Anebo moudrá, zkušená sousedka. aspo víš, Eviko, kterak to všechno ,,
Slena Frónynka
je
—
n
— Te
je.
Vzpomínáš-li, jak ses
mne na
to ptala, tehda
na podzim s veera, onoho dne, když u nás byl
42
Ráek
Vždycky
poprvé?
dveko.
Podívej se na mne,
šastn jsem
desát
let,
tíky
tvé,
kteí zas nepicházela na svt
A
Ráek?
co
kdovíjak
ti
Jak
ublížil.
takovou bolest?
jsi
m
i
A našemu
tu
žeme
Rackovi,
.
pekala,
—
v
bra-
a tys také
mi to!
—
tatínkovi? s
—
tatínkem,
povím.
—
No, ale poradíVíš co?
zstat na obd. Rozumí se, vzkánebo z toho všeho vidím,
Mohla bys
obda
bezmála pa-
bys mohla zpsobiti
mu
doma
srdnatá,
polekala! Myslila jsem,
A tomu
me, když chceš. Všechno
."
tebe
smíchem,
se
že dnes
tak
pepadá tréma?
Je mi
dobe, Eviko. Poradíme
taky
t
všechno
odešli, se
byla
jsi
na vše odhodlaná, a tak brzy
nevaíš. Ten by se dokal
pkného
.
Paní radová spchala ke dveím, otevela a volala do
kuchyn:
„Baruško, dejte na nudle o vajíko dejte
mouky, pilejte
lžíci
mléka
a lžíci
víc,
vody
pi-
—
námi poobdvá a pijde taky pan nmu doskoí, tak. Ješt že jsem mla nápad a pinesla celé kilo špenátu. Pokej, dceruško, pomžeš nám obírat." Evika stála u pohovky, jako by nemla zdání, co se kolem ní dje. Neposlouchala, co matka volá do kuchyn, neslyšela, co mluví k ní. Ale když paní radová zavela zas dvee a vracela
mladá paní profesor
se
—
k dcei,
pjala ruce,
ve
hledala
s
—
domovnice k
tu
paní Evika vzhlédla k matce,
se-
jako by prosila za odpuštní a zárou ní záchrany,
a šepotala:
43
„Nezavrhuj mne, maminko drahá, že
—
bím takovou starost akoli na svém
— —
Evika ,,
—
nevím,
m
spasí-li
—
to,
vrhla se matce na prsa a tu došeptala
nebo
se mi zdá, že již nejsem
sama
—
—
maminko drahá ale ty matiko zlatá, a budeš pi mn,
nejsem sama,
již
mne
pso-
"
nebo
že
ti
trvám na svém
a že
neopustíš,
vid?" ,,
Eviko
k
sob
a
pece
!^^
vylinulo se z úst paní radové, když
by
pitiskla dceru, jako tak
jemn, aby
jí
Ráek?*^ otázala
,,A co
ji
chtla umakati,
neublížila. se.
jjRáek neví nic,^' šeptala Evika. „Vždy se ním chci dát rozvést.^^ ,,Ale arciže, dáš se rozvést," pisvdovala jí matka ochotn, pemáhajíc se, aby se nezasmála. ,,Nic jiného práv tak nespchá! Bodej by ses
s
—
Baro !" do pedsín. Pojte nedala!
,,
špenát oberete
my
tuhle
s
vytrhla
a vyperete
paní
Ty
sem!
radová
dvee
nudle vyválíte
sama,
—
my nemžeme,
mladou paní musíme do msta.
—
Ráka
aby ke špenátu byl ízek. Baro! taky pro pána jeden. Domovnice vám pro skoí. Pokejte, pjde Arci, pro
Usmažíte dva
ízky,
n
s námi, já je
—
koupím, a pinese
vám
je.
Tak.
—
A te poj, Eviko. Musím po tom po všem na erstvý vzduch, a tob taky neuškodí kousek procházky. s
Potom
Rákem
si
zajdeme
pro
Ráka,
potom
pro tatínka. Potom se vrátíme k obdu.
44
—
Až
naobdváme, dáš
se
—
arciže.
A
se
a
s
dám
budeš-li chtít,
Rackem
rozvést,
já se s tatínkem
po tvém. Dávno mi to mohlo napadnout. No, nevzpomene lovk. Ale te vítaky rozvést,
je
A
me, co udláme.
—
ruškou
as
Paní Eva zahoela sklopivši zraky ,,
— — —
pak zstaneme samy
Evikou
tou druhou
ekla
te
tiše
poprvé
rumncem
a
k matce:
Maminko, prosím t, neposmívej
5.
Ba-
s ^^
se
mi!"
Evika zvdla, poznala
Onoho
dne, kdy se blížila
tžká
mladé
chvíle
pibhla Baruška bez dechu do pro milého Ráka. Ml práv po pednášce,
paní Eviky, ústavu
sedl
ve
sborovn
a proítal
poznámky
své
hodinu zítejší. Všecek udiven podíval se na ,,Pane
profesore,
stará
porouet, aby hned pišli
milostpaní
dom,"
pro
dve.
se
dává
vyizovala Ba-
ruška bez dechu.
„Co
se
stalo?" vyskoil
Ješt se nestalo ,, mladá milostpaní
nic,"
Ráek. supla Baruška,
„ale
— —
Byla vená,
oi
ale
již
kvapem poselství svého všecka erzahoela ješt temnji. Sklopila
te
a dodala:
„Je
tam
už
paní
Vopršálková
— —
45
„Paní Vopršálková?^* podivil se Ráek, nemoha vzpomenouti, jaká paní Vopršálková. Ale náhle vzpomnl a pochopil. Vyskoil, shrnul poznámky a smakané je vrazil do kapsy. Uchvátil
pes chodnevdl, zdali
svrchník a klobouk a oblékaje se cestou
bu
V tu chvíli ani pedbhla nebo zstala-li dom, dom!
kvapil ke iSchodm,
ho Baruška
n. Jen
O
ve sborov-
pozdji dobhl do bytu na Vinohradech. Bylo zjevno, že jest netrpliv oekáván. Nebo když pikvapil ke svým dveím a díve než mu napadlo, aby sáhl pro klí do kap« sy, dvee jako samy se otevely a v pedsíni stála tchyn, paní radová Borvková. „Pojte, profesore, pojte!'^ Tykala mu sice matka Eviina od svatby dceiny, ale ve chvílích slavných nebo zvlášt deset minut
vážných vždy zase ,,Co se
„Vždy
mu
za vykala.
dje, maminko ?^^ víte,
co
nám „A
povídala paní šeptem.
Ráek
nastává, profesore," od"
tedy nejspíš dnes
popadl ruku tchyninu, políbil
„Maminko!" ,,Tiše,
profesore!
V Rackovi el
zatajil
A
—
Evice dech. Po špikách krá-
podívejte se k
se
ji.
Vše bylo ticho v mladé té domácnosti, stlumeno; Ráka ovanulo pomyšlení, že to vypadá jako v byt, ve kterém se chystají na poheb. dále.
Všady byly staženy záclony, Ráek poil mdlou, vni njaké desinfekce.
slabou
46
Prolel prvým pokojem, potom jídelnou, vstouložnice. Tu odpoívala Evika na bílém pod bílou pokrývkou, sama bledá jako kída, s oima zavenýma. Rackovi náhle vytanul na mysli obraz ,, Dcery Jairovy'^ Ale nesedl u Eviky léka božský, nýbrž panika, které po-
pil
do
lžku,
sud nebyl spatil, o níž jen
slyšel.
Paní Vopršálková. Paní, kteréž na v tžkou hodinu života, na
péi
závisí
bylostí
je
Domyslil
se.
Evika sve-
jejíž obratnosti a
—
nyní život mladé jeho ženy
život
dvou.
Ráek
skoro se zachvl a
bezdky neznámé
paní se uklonil. Jen zašeptala pozdrav nastávajícímu
Evika
Pootevela oi
otci,
ale
utkvla na choti pohledem, jakého milované ty zraky ješt nikdy k nmu nevyslaly. Ráka bodl až do duše. Všecek se zachvl. A hned se oi mladé ženy poznovu semkly. Ráek stanul jako pimražen. V tu chvíli jako by lehká vlna byla zeila bílou pokrývku, pod níž mladá trpitelka spoívala. Rýsovaly se pod ní zaaté drobné psti milované uslyšela.
Eviky
a z
bolesti.
Tvá Eviina
brada
A
její
jejích
se
úst
se
a
vydral
kvil
neskonalé
nabyla nevídaného výrazu,
zahrotila.
ticho.
Všecek zdšen
zíral
Ráek
na milovanou ženu
by hledal pomoci, upel zraky na neznámou paniku. Ta však pokývla rozvážn hlavou, jako by odpovídala: a potom, jako
47
„Nemže
jinak býti/'
Tuto zklamán,
obrátil
mladý muž k paní
se
radové, která byla vstoupila za ním. Avšak paní
tchyn nevidla jeho pohledu. Všechna
Nevda, že
iní-li
lžku, sáhl
k
Eviin,
úzkost-
dobe, pikradl se Ráek blípod pokrývku po pravé ruce
sklonil se a vtiskl na ní vroucí polibek.
Po druhé
otevela oi, jako
trpitelka
kých mrákot, rozhlédla odtáhla ruku, skryla
tém
trpkým a „Nech a
její
pozornost obracela se jen k dcei.
livá
m
—
odejdi.
!"
Ale
se.
nenávistným výrazem.
vychvlo
Pro?
se
—
jí
„Pro mám umíti že
Pro
jsi
mohla
m m
—
—
A
m—
Pro mám
se slzy.
mladá?
m
tys
—
Myslila
zabil.
—
vyvábil z domova, kde jsem podnes
býti ?"
Te
m
miluješ.
tak
„Nech
z úst.
Pro?
umít?" Z oí mladé ženy vyinuly jsem,
chot,
Líce její se pokrylo
zase.
ji
z hlubo-
spativši
se její zraky obrátily k matce.
m
Maminko! Pro jsi opustila! Pro jsi vydala z domu! Jak mi bylo dobe u tebe, ,,
u tatínka! Pak pišel on, odvedl
rám!
—
m,
te
a
umí-
Nenávidím ho, maminko, že mi pipravil Tak mladá jsem, tak ráda bych
tuto hroznou smrt. žila!
Te
mám
odejít
teprv
vím,
— —
co
je
život,
když od vás
!"
Paní Vopršálková se vzchopila, bílým šátkem otela mladé žen zaslzené oi, otela jí elo. i
48
„Drahá, mladá paní^
Te
umíral?
teprv
utište
budete
žít
Kdo pak by
se.
—
ráda a
a jak
radostn budete žít. Pro drahého pána, pro ma^^ minku a tatínka, pro rodinku ,, Nechci!" vyjekla Evika. „Nechci! Zavinil, co trpím! Ach, maminko, neopouštj mne! odejde!" A on Všecek zdrcen stál tu Ráek. Ml vdomí zloince a byl nesmírn zahanben ped matkou ped neznámou tou paní. Neskonalá bolest pro-
— —
—
—
a
i
nikala
mu
milovaná
nejhlubší nitro. která
žena,
To
Evika? Jeho
jest
ješt vera veer v
dvr-
ném šepotu byla plna ržových nadjí, plna tšení na ono Neznámé, jež má pijíti a píchodem svým všechny tyto prostory rozjasniti? Která byla plna
možno, že se tak zmnila? Je vbec nkam jinam?
žert?
Je
doma?
Nezavedli ho
Pohlédl na Eviku. padla.
V
Víka oí
jí
zas byla za-
dáli kmitlo se cosi. Byla to ruka paní Vo-
pršálkové. Kynula mu, aby tedy odešel, a provázela pokyn svj pohledem, jenž k nmu pravil: „Není pomoci, drahý pane, nemjte jí všecko to za zlé,
Jdte!" ho dotkl. To byla paní raprsty chopila se ho jemn za rudo jídelny, pivela za sebou dvee.
ani neví, co mluví.
Zezadu dová.
nkdo
Dvma
káv, táhla
jej:
Pekroiv
práh, vzpamatoval se
„Maminko," Dopustil jsem
mu
sluchu!"
se
se
Šeptal
dojat,
Ráek.
„mluvila
neho? Nevil
pravdu?
jsem vlastní-
49
,,
mu
Profesore/* vložila
nerozuml? Vždyí
byste
ruce na ramena, „snad
—
trpí
a neví, oo v
té
Snad jsem chybila, že jsem pro vás poslala, ale když já mla ty tžké hodiny, muž vždy mi býval útchou.
bolesti
Upokojte
mluví.
se!
mj
Myslila
lovk
jsem,
že
oeho
neví,
Evika taky bude poteba
pro vás poslala. Ani slova
si
toho nepamatujite,
z
drahý profesore, a nikdy, nikdy mínejte! zvíte
a nepochopíte,
Ráek zárove
jak
je
,,Kdož by mohl,
Smekl poceloval
ku.
žena
ne-
trpí!**
boulivo
hrudi
mateská oroduje maminko
pravici
její
— —
i
teskno
za dceru.
**
ramene svého a
s levého
ji.
„Dkuji
—
pi tom
oo
v její
láska
a jak
toho nepipo-
na ramenou, jak ruce staré paní
cítil
chvjí,
se
jí
Ráku, a vy nikdy
poprvé,
to
Je
— — A nikdy — proto jsem
A
hochu drahý, dkuji
ti,
jdi,
sedni
si
—
vpedu
ti
za
Evi-
zavoláme
t
pak. Uvidíš, jak bude jinak, až to skoní."
Uchopila ho chvjícíma
se,
horkýma rukama
za hlavu a políbila jej na tvá.
Potom
A než se mu zvuk,
její
dovedla ke
dveím
Rákem
prvního pokoje.
zavely dvee, zaznl k njenž nebyl podoben hlasu lidskému jenž se nepodobal niemu, co kdy Ráek slyšel. Proniklo ho to až do kostí. Shrouoen sklesl do nejbližšího kesla, ale v jeho sluchu stále ješt doznívalo srdcervoucí to vzúpní. I.
za
Ilerrinann,
Evika
a jiné výjevy rodinné.
—
4
50
Nevdl,
jak dlouho vše trvalo. Jen
nho
padalo, že kolem
vše
až se zdsil toho mrtva.
šilo,
Eviina,
že
umírá,
úzkost, že již dotrpla.
aby
Vyskoil,
mu
údy
život,
mu pibouliv,
sebou strhuje, a pojednou, náhle vše
s
slova
Tu
A
Odkud
dvee
zoufalá
avšak
k životu,
A chví-
s místa.
vnost.
se ozvaly tlumené kroky
ší jiídelny,
ho
to ticho?
zburooval
ji
se zti-
vzpomnl na
tu
a zdrtila
vypovídaly službu. Nemohl
vlekly jako
le se
ma
šumí celý
po koberci vedlejs oi-
se otevely, a paní radová
zalitýma šastným, blaženým
pláem, pinášela
zachouleného v bílé plen.
cosi
„Poj, Podíveji se,
tatíku, pivítej, co
ti
vrána pinesla.
jaký hezký hošíek!^^ a
pýchou
Ráek, vlastn
nic ne-
Zraky staré paní v slzách štstím záily.
jen
„Ježíš Marjá!" vyhrkl
„Kluk je
vida.
„Jen
to?'*
políbit
—
a dost,"
napomínala
paní
radová.
Vše se v Rackovi jen
nl vila.
tetelilo,
když
se
sklá-
k podivné bytstce, která se tak náhle obje-
mkké, nžné, a svraštilo to tváiku ješt víc, když se toho dotkl
Bylo to tak
batou
mi kníry.
A potom
vyhrkl
krasvý-
Ráóek:
,,Smím k Evice?" ,,
Pokej
A
chvíli,
tatíku.
Zavoláme t."
stará paní odnášela zas to bílé hnízdo.
51
ekla panika,
Chvíli,
nová vnost.
Pekal
ale byla to
však
tu
i
a
Ráka
pro
konen
pro
nji pišla paní Vopršálková:
„Je
ka
mladý pane ote? Mladá maminporouet ."
libo,
dává
sie
pkn
.
.
Jak bude uvítán? Skoro se pod ním chvla kolena.
Dovedla ho moudrá paní až k lžku a tu
trn byly
še-
odstoupila.
„Eviko," zašeptal Ráek k žen, jejíž zaveny, ale po jeho zašeptání hned
oi se
otevely.
to i
Na tvái Eviin ležel te jiný výraz. Byl ješt odlesk pestálého utrpení, ale krom toho
tiché odevzdanosti.
vu bolest
i
nha
„Ráku!" že,
aby
i
Usmála
Byla v tom
se.
úsm-
láska.
šeptla a pokusila se vztáhnouti pa-
je ji objala.
Avšak pomocnice
chvíli velela klid, a tak jen
ruku
mu
její
v
tžké
podala.
„Jsi rád?^^
Ráoek vroucn ji políbil. „Eviko šasten, pesasten!"
—
Te
šíji
pece zdvihla Evika mužovu a pitahovala jej
„Ráku
— a ješt — —
m
ob
máš
,,
Eviko
,,
Myslila jsem, že umru.''
ruce,
obemkla
k sob. rád?''
!''
umel
,,Byl
bych
„Zdá
se mi, že
s
jsem
tebou." ti
nco
ošklivého ekla." 4*
52
„To byl jen sen," ozvala se paní Vopršálkoale „Mladé maminky, mívají takové sny o tom nevíme nic."
—
vá.
my
„Ale byl to hrozný sen," zašeptala Evika.
A
pitahujíc
Ale
její
ruce
Ráka
blíž
a blíže zavela zas oi.
byly pece
jen
slabé,
povolily
a
sklouzly na pokrývku.
Stará paní dívala se na to v slzách a piznala se pozdji, že myslila, že
srdce utrhne.
=00
jí
ten výjev blažeností
POD JEDNOU STECHOU.
X
Poprvé v „Národních listech" v íjnu 1911, v únoru 1913.
1.
Otec.
V dom
Šusterových bylo od samého rána jako pod mrakem. Vlastn jako po boui, ale ne po boui takové, která zdrav otese mrtvým, du-
hromn
sivým vzduchem, a
krajinou
zaburácí, vybije se blesky,
pes hory
ženouc se dále
zanechává nad
a doly
vlhký dech,
svží,
nmž
v
okívá
vše,
co žije a roste.
Vypadalo
by pila
v
to
boue
jedna
na obzoru
jiné,
domácnosti
byla
již
se
Šusterov, jen
zatáhla,
aby
jako ustou-
znenáhla
ohlašující,
vystupující.
Byla
boue hned po
ránu, po
když
snídani,
pan Šustera dal zavolati syna Rudolfa z malé na samém konci dlouhé chodby u zadních, eledních schod, vedoucích do dvora, hodn vzdáleného pední budovy a hlavního si
svtnice
schodišt.
Nebo
v
té
domácnosti nebylo zvykem, aby
otec a syn snídali stera mluviti s
spolen.
mladým, musil
I
chtl-li si
pro
V závod sedli sice nedaleko sebe, vod neml pan Šustera ani asu
starý
nj
Šu-
poslati.
ale
v
ani
místa.
zá-
56
aby tam projednával rodinné záležitosti. V závod byl mladý Rudolf disponentem, ba od njaké
doby
A
závod
ale
v
již
prokuristou, ale nebyl tam synem.
nebyl Rudolf Šustera senior otcem,
„starým pánem",. Strhla
Pro personál
tedy po
se
pro
i
boue
snídani
v
syna.
pokoji
vdla o ní pán vykával chvíli, až docela zmizí ve vzdálené kuchyni Pepa, která mladého šla volat, akoli kuchaka pedtím byla vyšla do trhu, a se zdálo, že slepá babika ješt spí nebo šuká nkde daleko. „pánov", v pední ásti- domu^ a
dobe
celá domácnost, akoli starý
a
Pepa mla kuchaka
velmi
se vrátila
„dlouhé"
hmní
a uslyševši. již na schodech
nova,
postála
pán
bouil
Když zdi
se
domu
ucho
se
a
nedaleko.
domníval,
že
pro jiné ti páry
i
starý slabé,
tenké
uši,
slepá
a
A
hovoí
uší,
pokoje pá-
z
na chvíli v pedsíni,
bika byla vzhru starý
a
krom obyeje nenadále brzy
tak,
jen
aniž o
ba-
akoli k synu,
tom vdl.
pán rozkiel, byly i dkladné aby utajily, co nemlo slyšeti
nepovolané.
njakou „ženskou" to bylo. Ale pro nevyrozumla jakou, žádná z naslouchajících a nevdl to ani sám starý pán. Jen se mu doneslo, že mladý pán udržuje njaký pomr, který prý je naprosto nedstojný jeho domu a firmy. Starý pán sípl, iel, val, když pišel do jinak mužem stateným nebyl a vždy ráže, Pro
a
radji
zavíral
oi,
aby nevidl.
A
co nevidl.
!
57
toho
nebylo,
zdálo se mu. Jen aby se
pohodlí nedotklo! Jen aby ho nic
z
nic jeho
jeho
zvyk-
nevyrušilo
lostí
Syn
ným
obyejn
mlel. Bránil se tímto vzdor-
mlením od
jinošských
Nebo
let.
—
mezi
ním a otcem dávno nebylo pojítka matky. Odešla navždy a dávno pedtím, než malý Rudolf poal choditi do školy. Jen jako ve snách, jako v mlze a toliko nkdy, jako náhlým výšlehem pamti zjevila se mu v duchu jakási paní, hladící jej po hlav. Byla to jediná vzpomínka jeho na matku, tato paní hladící jej po hlav. Nepamatoval a nevzpomínal, že by ji kdy byl slyšel promluviti, tak asto úsiln
a
se
namáhal, aby
si
Marn! Doznl
uvdomlým by
navždy,
sluchem
blánu pamti,
A
než
a
aby se
toho pál.
si
zvuk hlasu jejího.
vykouzlil
to,
jej
mohl
chápati
na
jemnou
vtisknouti
mu
znova ozval,
kdykoli
že z celého zjevu
matina
nepamatoval nic než ono láskyplné, jemné, avšak
nmé víc!
od dti
—
po hlav ho naplovalo
pohlazení
—
let
v
to
a
krom toho
bolestí
chlapeckých a jinošských, když mohl jiných
rodinách
matky,
jež
nic
neskonalou laskaly,
— — —
vi-
t-
objímaly a celovaly dti své. Bylo pozd odpoledne, když pan Šustera náhle poznovu se objevil doma. V hodinu to neobvyklou, nebo nepicházel nikdy, pokud neskonšily,
il
„den'^
závodní,
poslední zízenec.
pokud
z
pisárny
neodešel
58
prázdné.
njak
samému
jemu
Bylo vstoupil
když
neveselo,
do své komnaty, zízené pepyšn,
Však
jen
ale
Druhým, tetím po-
prošel.
kojem do útulnjší, prost vybavené svtnice, s okny nikoli do vavé ulioe, ale do tichého dvora. To byl pokojík babiin.
—
Mrskl pohledem ku pravému oknu
sedla stará
tam
paní, s hlavou nachýlenou, majíc na
kolenou rozevenou knihu
o
bílých,
listech
potištných obvyklým písmem, nýbrž
vypouklými
literami.
A po tchto
ne
velikými,
s
vypouklých ád-
kách sklouzaly jemn, jako by
se sotva dotýkaly,
tenké, suché prsty její pravice.
Tak etla babika
hmatem. Sluchem zbysteným byla mžiku
dveí
—
krok
spád
vdl
že
seznala,
vzdálených
jí,
nkdo
prvém okapišel, sotva v zámku
zašramotil
dnes arci
kdo pichází. Prsty
v
již
klí,
a
její se
lého listu knihy, ulpívajíce na slov,
doetla, ale hlava k
povdomý
urychlených
její se zdvihla a
—
nehnuly
kam
až
otoila
pos bí-
práv
smrem
píchozímu. Beze všeho úvodu zaal pan Šustera:
„A vy
jste
nevdla o niem, babiko?
Vy,
která všecko vidíte?"
„Nevidím a
její
—
Rudolfe,"
prázdné, vyhaslé
oi
odpovdla
staenka,
setkaly
práv
se
se
zraky zeovými. „Vidíte,
když chcete, babiko!" ekl vytýkav
59
„Ale kde
Šustera.
jste
mla
vidti, byla jste ne-
vidomá."
Babika zavela šetrn
ped
stolek
nímž
práv na
pesn
slov
nebo
krok,
naznaoval
jí
k
a popošla
vstala
sebe,
stanula
knihu, položila
ji
na
zeti,
ped
zvuk
jeho
vzdálenost,
která
je
dlila.
upela vyhaslé zraky na zet, až mu bylo tsno pod tíží tohoto nevidoucího pohledu, Stanula,
a
pronesla hlasem, jenž se lehce chvl:
„Vím dobe, hochu nakvašený,
že
jsem ne-
vidomá, ale vím taky, že ty skoro vždy, kdy
ml že
vidti, byl
jsi
slepý.
slepota hovla.
tato
ti
—
A povím
ti,
jsi
hochu,
Jen do nieho vlastní
prsty nestrit, jen nikde nezasáhnout, kde
bylo teba silné ruky. Zavít
oi
práv
—a
a odvrátit se,
tím ses klamal po všechen as, ba, od samé smrti
—
ubohé Anežky. tu
arci
—
já
Pokud jsem vidla, byla jsem
snad jsem staila na
dít —
ale
Rudolf nezstal díttem, a pak jsem už na další jeho cesty nevidla. Pak nastával tvj úkol, tys byl muž, otec, a vzpomínáš, kolikrát jsem k
—
pišla? slepé
báb. A vystídalo
nevidla
se dvacet služek a bába hoch skoro neznal. Ale pes to co bylo lze uiniti, aby se nám docela ne-
a tatíka
prese vše,
neodcizil,
ztratil,
ješt k
A te
tob
Ale tys ho nechal služce, kuchace a
nkomu
mi pijdeš
nezkazil,
kusá s
uinila jsem.
dvry,
je
to
A
má-li
slepá bába.
výitkou, že jsem nevidomá?"
60
Staena pronášela slova ta jedním proudem a pízvukem. Bylo zjevno, že v ní bylo nastádáno trpkosti a že snad ekala na chvíli,
hokým
aby svou trpkost vylila. A dnes, když zaslechla ranní hmní zeovo, burácející nad hlavou Rudolfovou a rozbíjející se o tvrdošíjné mlení synovo, zopakovala si všechny ty dje pedešlé.
A
když nyní itku slepoty zadržela
ze
tak náhle vychrlil
—
on vidomý
sob
v
již,
co
ji
jí
v
tvá
vý-
—
ne-
nevidomé!
Kdo
naplovalo.
vidl, kdo nikdy nevidl, kdy její
jí
ml
iie-
vidti, byl on,
ze, otec Rudolfv.
„A
co medle
mla
jsem vidti?" otázala se
babika.
„Že má pletky
vdl,
bych
s
s
—
ó kdy-
kterou!" zasoptl pan Šustera.
Krátké odmlení. „Kolik
njakou ženštinou
je
A potom
pronesla babika:
Rudolfovi let?"
„tyiadvacet," zamruel ze.
„A když se
se, kolik bylo tob, Rudolfe, nebožka Anežka vzdala?"
rozpomeneš-li ti
— " zarazil se pan „K emu ta otázka Šustera. „A pro mi to pipomínáte? Vždy jsem
—
"
Anežku pojal „Kolik
ti
razn.
A
vdla
za
cet...
Vidíš,
skoro
nco
bylo let?" opakovala staena
když pan
Šustera
nj: „Tiadvacet, vidíš,
hochu,
neodpovídal, ano, jsi
práv tedy
d-
dopotiadva-
Rudolfovi
dlužen."
„Ale já nikdy nesvolím
!"
vybuchl ze.
61
„Milý Rudolfe, mne
taky nepišli ptát,
jste se
ani ty ani Anežka, zdali já svoluji jste
lili
bu
boháem. Nuže, to
—
sami.
si
— tenkráte. Svo-
rozumím ti. Tys (te bez starosti. Zeptáme se na Arci,
Rudolfa.^^
„Už jsem
vrel pan Šustera, „ale
ptal,"
se
neodpovdl mi !" „Ale
m n e,
A do
uji t.
Ubezpe-
odpoví. !"
doby neboui
2.
Bylo
mn
Rudolfe,
té
.
.
.
Slepá bába.
nedlní odpldne. Schy-
sychravé, mlhavé
lovalo se ke tvrté hodin.
Po kryté pavlai nádvorního pístavku domu šourala se slepá babika ^Šusterová. Vlastn se jmenovala Pavlásková, ale toto její pravé jméno dávno bylo zapomenuto a všeobecn Šusterova
jí
za
íkali Šusterová po zeti Šusterovi, který míval
ženu
dceru Anežku.
její
uvykla
paní
Stará
tomu za všechna ta léta, co žila po smrti dcein u zet, že by snad na vlastní jméno se nebyla ohlédla.
ani
zetm že
konen
se
která Žila
Dm,
rodina
firma,
a
vše,
co
se
jména Šusterová, na babiku. V slepot,
souviselo, bylo tak plno
ji
v
od
let
pilíplo
i
obestírala,
dom zeov
bylo
jen proto,
byl to syn z jediné její dcery
—
jí
že a
to
lhostejné.
syna
—
krom toho
jen
ml
62
svým vzpomínkám do bylo toho dosti.
dla
minulosti.
Nebo
Na
starý ten život
vetché staence, která
vi-
vnitním zrakem, prodlužovala se všechna minulost do nekonena. Bylo na vzpomínati. Skoro na samém konci nádvorní té pavlae byl mládenecký pokoj vnuka jejího, Rudolfa ŠusDávno sice otec naléhal, aby se tery juniora. mladý Rudolf pesthoval dopedu, do pokoje hned vedle bytu otcova, s okny do ulice, avšak Rudolfek vždy se ubránil. Byl mu tak milý vzdálený ten pokojík, v nmž obýval od dtství, a povdl jen
jednou
taky
babice,
pro
nechce
otce.
„Když jsem
byl malý, vystril
ml
dozadu. Tenkráte spíše snad
mne
ml
babiko,
vedle
bydleti
m
otec tam
dbáti o to, aby
blízko sebe. Zatím jsem vyrostl, uvykl, a
nehnu
se.
Pipadám
si
tak
mnohem
samostatnjším, víš? Jsem už trochu perostlý na kontrolu, kterou by otec stále nade mnou vykonával.^^
Babika vždy pokyvovala pala, ale netváila se
práv
jako by
tak,
lovala.
Chápala, jak chápati mohla. Byla
dvorní
pavla
ale
blíže
schod
ve
spojení
s
zadních, vedoucích že
i
schva-
sice
ná-
hlavním schodištm,
do pokoje mladého
pochopitelno,
by chá-
hlavou, jako
Rudolfa bylo
vzhru
ze dvora.
I
od bylo
Rudolf radji se vracíval touto
dom, zvlášt když se nkde pozdržel. Ml prostedk dosti na obasné pitky s kamarády sob rovnými, a pro jeho pozdní návraty byl od-
cestou
63
již
nesmírn píhodný.
pokojík
lehlý
hodn
vyspával,
schodech
k
jist
se
když mladý pán teprv po zadních svému lžku zamoval. Tak tomu
rozumla babika. Proto ale
Stalo
byt svém vpedu dávno
asto, že otec v
pokyvovala hlavou,
sice
vnukovi neschvalovala.
Do nedávná
tak
rozumla. Ale ponenáhlu vyse vnuk tolik
píiny, pro zpoval pesthovati se k otci.
jasnily
se
jí
Vykala
obd
ním
i
jiné
dnes, až
si
pospí
její
ze po nedl-
do kavárny, aby
a až odejde
si s
lika
starými známými sehrál na kuleníku.
tom
se chopila svainy,
aby
ji
nko-
A
po-
sama donesla vnu-
kovi dozadu. se opatrn s táckem, aby kávy nehousky vedle nerozmoila. Vdla navlas, kolik je krok ke dveím Rudolfovým, a krom' toho naznaovala jí ozvna v uzavené té prostoe, že se již blíží na konec. Nevidla, za to však ostatní její smysly dlouhým cvikem byly zbysteny. Vi-
Šourala
ulila,
dla hmatem Stanula
i
sluchem,.
u dveí,
naslouchala.
Ze svtnice ozýval se chrupot pozdního spáe. Babika zaukala na dvee. „Rudolfe
!''
Teprv po tetím zaklepání ozval
se
hlas
zespalého:
„Kdo „Já,
jest?^
Rudolfe,
bába
—
nesu svainu."
ro-
64
Sotva by mladý pán byl otevel jinému. Ale
ml
babiku
rád.
A
že byla slepá,
ml
k ní taky
posvátnou a skoro bojácnou úctu. Byla ^ti v )dtství náhradou za matku. A pozdji, když jakousi
i
jejímu vedení znenáhla se vymykal, kdykoli na
nj
vyhaslé
nho
do
zraky své upela, pipadalo mu,
Nemohl
vidí.
že
tomu pomyšlení ubrá-
se
niti.
Vzchopil se zachrastil,
„Pro paje
dvee
s
pohovky, kroky zadusaly, klí
se
pak sama aby
tácku^
se
otevely.
— babiko?" otázal ulehil.
jí
pána vyznla skoro trochu
chá-
se,
Otázka mladého
nevrle.
„A koho mám poslat?" odpovídala bába má lehkým pokáráním. „Holka je z domu nedli jen jednou za týden a ty bys tu pro" spal celý den
—
s
—
„Zdržel jsem se
ponkud vera, vlastn
skoro
ekl mladík, aby ospravedlnil obvyklý svj nedlní spánek. „Ty na mne až do
rána,"
neža-
nebudeš."
lovat
Babika peliv
za sebou dovírala
dvee, krá-
ela dále do svtnice.
„Nebudu hochu, dobe poítáš. Je v dom mrzutosti tak dost. Ješt aby taky bába žalovala.
—
Tak, postav
si
svainu semhle na stl."
práv
na prázdné místo na Babika stole. Potom zasupla, jako by do nozder nabírala, ukázala
a
ekla:
"
„Zavel
vešel otec, strhl
by novou mrzutost.
mu voavky odporné
abys
otce
jenom ne na
jen myslíš, hochu. Ale
nejhlavnjší.
se mla-
— —
nucené.
„Poád vci
Víš, jak jsou
— —
babiko, ty máš ich!" zasmál „Myslil jsem
^,Bože,
njak
dík
Schváln jsem Kdyby sem náhodou
píliš brzy okna.
jsi
ráno dokoán.
nechala
je
"
Konen
zbyten
ml
bys
nedráždil.
nesnesitelno, abych nad vámi stále
i
pomýšlet,
mi ponenáhlu
Je
dlala rychtáe.
Je
mi to trapné, hochu. Jsem na to stará
ty
už
taky
„Tedy
nejsi to
—
a
chlapec."
ekni
babiko!"
tatínkovi,
Rudolf skoro vášniv. ,,Ten ve chlapce
—
neku-li kluka!
mn
Vždy
zvolal
stále vidí jen
se
mnou
jinak
nepromluví!"
mu, Rudolfe," ekla babika vážn. j, Kivdíš „Tedy vz, že by v tob velmi rád vidl imuže. Velmi rád, povídám. A rád by vidl, abys mu pivedl nevstu do domu. Tedy t nemá za chlapce.
Vždy
je
ti
tyryadvaoet
let."
babiko milá," bránil se vnuk jako „v tom je tatínkovi vru tžko vyhovt
„Ale, v tísni, a na
asu
to
skuten
v
mi.
Na
to
mám
dost!"
Staenka její se
se
vzpímila, hluboké, vyhaslé zraky
upíraly na vnuka, jako by jej
niknouti
„Na I.
nemyslím,
—
až
do nejhlubšího
to ty nemyslíš!
Herrmann, Evika a
Na
chtly pro-
nitra.
to
jiné výjevy rodinné.
máš asu dost!" 5
66
Babika promluvila
to
hlasem,
jenž
se
za-
chvíval.
já
„Tedy vru spoléháš, že jsme tu dva tvj otec. Ale tvá slepá bába ve vší
i
nco
poví
ti
když
tvrdíš',
„Co
mnj já
její
dost!"
„Babiko!" zvolal Rudolf, jako by byl uražen. Výraz tváe bábiny zmírnil se, hlava její sklose ponkud.
nila
a
ti
„Babiko!"
ulekl
„Znám
nebo
ji,
se
tu
vni
vr
nkoho
zavonla ke
potkala
— —
zapamatovala."
Hlava babiina sklánla se níže, jako by se slepé oi vyhýbaly rozpaitým zrakm vnujsi
pravdu, když
dom
až ráno. Tvoje " o plnoci
„Babiko!"
šeptl
jsi
ekl, žes pi-
dvee otevely
se
práv
Rudolf.
pak otevely asn zrána poznovu, neodcházel ty, Tys už zstal doma, Rutos „Arci
ale
Rudolf.
stejná
když jsem poprvé si
tvoje voavka."
tu voní, hochu, není
kovým. „Nemluvil šel
Jásce
hochu milý. Obelháváš ji, že na to nemyslíš. Obelháváš, když jiného,
máš asu
že
tvrdíš',
slepí,
se
dolfe."
„Babiko!" dsil tím,
se
Rudolf víc a více
co všechno slepá bába
„Pospíšila jsem ráno, když ti
sama
ustlala.
Máš aspo
nad
ví.
jsi
odešel^ abych
na to pamatovat, aby
"
67
t ele
neroznesla.
tím, co tu
A
podušky vonly siln
tvoje
"
posud cítím
Babika sáhla do kapsy a hubené její prsty chvly se, když podávala Rudolfovi nepatrnou vc. pod pokrývkou, Rudolfe. Sotvím, kdo v dom nosí práv
,,To jsem našla
va
nosíš,
to
Vra
takové.
ale ji,
hochu."
Rudolf zahoel v tvái, když sahal po vlásnice,
mu babika
kterou
podávala.
„Dej pozor, hochu, je ovinuta vlasem, našla jsem ho na podušce. Snad víš, kdo má práv takové
— —
vlasy
„Babiko!" zaúpl mladík. Chopil ruky staeniny a zahanben „Vidíš,
vidíš,
i
pln
svadlé
se
vdnosti
ji
líbal.
hochu," mluvila babika spíše
chlácholiv než kárav, „co vše vidí slepá bába,
teba íci:
—
Ale
,Tatínku,
pivedl bych
že
sis
sekáš, až ale
hochu.
teba
pak
to
je
to
ve
se
Tím
—
a
dne
bys ne-
máš mu v noci,
a
nepozastavuj nad
víc
máš
A te
ty a staí
mi
i
Domakal by že
k otci
slib, Rupivedl vera naposled a že juž budeš moci k sob pivést za dne bude už tam dopediu. A neotálej,
j
ji
jít
nevstu, jen
ti
pro nás pro všechny/
dolfe,
—
pak máš myslím na
skoro nic nemá.
že
tím, to
Pro
íkal, že na to nemyslíš.
jsi
myslil?
se
povdl, kdyby zvdl, o nesmí zvdti."
konen
pece
slepjší než
já,
a nevím,
em
taky otec, jak
ješt neví
a
by odo
em
68
„Kdybych jenom neml z
rozmluvy
s
Babika potásala rameno
obavy
." .
sáhla vnukovi
hlavou,
na
je
srdnatjší o n
hochu, slabá ženština,
a,
nebojí picházeti a pomeškávati u tebe,
se
takka nad hlavami svých rodi. To
e
z té chvíle, .
a pronesla tiše:
^,O když
tolik
ním, z jeho prchlivosti
milý,
že
t
má
k smrti
—
proto, chlap-
podstoupila
ráda, a
by pro tebe teba smrt a co podniká, je skoro na smrt. Znáš jejího otce, Rudolfe. Tedy máš-li ji taky tak rád, jako ona tebe, musíš mít zmužil losti dost, abys ekl otci: ,Ote, nechci jiné než tuto!' A bude tvá. Ale te sva, káva ti stydne. A pak, až se odhodláš k otci, budu já pi tom. Neboj se nieho."
—
—
Rudolf popadl babiku za tykadla jemné ruce a
stídav
ob
pochopitelná shovívavost ohromovala še
mu
padala nesmírná a
muivá
do dneška jen jeho tajemstvím, i
drahé jeho báby, a to
bude
ním a pi nm! Slepá bába šourala
mu
suché a
je celoval.
je
jej,
tíha.
te
jak'
Její ne-
ale s du-
Co bylo
tajemstvím
dodávalo
síly.
Ona
s
se
nazpt
ve svou tichou
svtnici a její švadle rty šeptaly:
„Jablíko otec Anežku,
nepadlo
synáek
daleko
od stromu.
dolejší Juliku
bylo naposled, slepá bába bdí!"
=QD=|
.
.
.
Jeho
Ale dnes
POSLEDNÍ STAROSTI. DVA PROTJŠKY KREJOVSKÉ.
Poprvé v „Národních listech" v záí 1911 v srpnu 1912.
1.
\7
Stará Dlabolka umela.
byt manžel
Dlabolových
již
po
ti
noci
^
hoelo svtlo. Po celé poslední ti noci. A v celém tom starém dome, v jehož nádvorním boku manželé Dlabolovi
vdl
bydlili,
každý, co to zna-
mená. Dlabolka pracovala k smrti.
Stará
„No," povídala domovnice Šestoperáková, „nedopouštj pánbh na nikoho nic zlého! Ale že
by
se
ulehilo
náramn
jí
i
povolal, to je svatá pravda.
má, že
je
Co pak
si
ji
z toho
živa? Nic než trápení."
Sousedky
vm
kdyby
jemu,
pánbh
z
domu, kteréž rozšafným tem
naslouchaly,
kývaly
mlky
hlavou,
slo-
pisvd-
ovaly.
„A jemu je
ani
k
jak
by
se
ulevilo!"
pokraovala
„Vždy tam
všechno hyne! Jaká pak to práce vedle nemocné, a nevezme-li to konec
Šestoperaka.
te,
nmu
ale
je
Dlabol docela pangrot. Kdo pak
má
když vidí takovou bídu!" Sousedky poznovu pikývly. Znlo skoro tvrd, co Šestoperaka pronášela, pravda to bylo. Ti msíce ležela chudák Diajít,
k
!
72
léka dávno ekl,
bolka,
ni
že
pomoci
jí
Oubyt njaké
konce to nebralo. pišlo. Usychala
— usychala
meslu Dlabolovu na prospch
není,
a
nebo co to na
jako kížala. nebylo.
to
A e-
Krejo-
vina! Kdo chce nco od krejího, musí k nmu, do bytu. A jaké pak to jsou návštvy, když tu leží tžce nemocný. Málokdo má náturu, aby se na to lhostejn díval. „Ale myslím," poznamenala ješt Šestoperaka, „že tentográde nepeká. Zastavila jsem vera veer pana doktora, když odcházel, a ptám se: Jak pak, milostpane, je njaká nadje? A on jen takhle udlal tak mávl rukou a šel, ani
—
ale
hned
vdla, že nad ní dlá kíž." „Chuas!" ekla paní Patoková, cho
listo-
neekl.
slova
jsem
—
nošova
druhého
z
—
vota
Povídám, jen tak mávl,
konec
patra. „Je to špatný
takováhle
smrt!
—
A
chudák
Dlabol
sám pone! Dtí není, nikdo mu neposlouží. To bude smutná domácnost."
Co
si
mu
nejlíp,
se
ani
tu
rozhodovala
„Inu,"
lovk
kdyby on neobejde.
se
A
Šestoperaka, zas
taky
oženil.
mu
nic
ži-
by
„bylo
Bez ženské jiného
ne-
zbyde."
„V jeho „V jeho pak to jsou paní,
podle
že
letech?" namítla paní Patoková. letech?" opáila Šestoperaka.
áky
mu
je
léta?
Nesmj
sotva padesát!
chudry Dlabolky. Ta
o deset
let
starší.
Snad
„Co
zapomenout, drahá
Nesmj je
pravda
ho brát
nejmí
nevdí, že je Dlabol její
73
druhý muž. Dlal u jejího nebožtíka Tománka za nejstaršího tovaryše, a když Tománek na horkou nemoc umel, vzala si ho vdova. Krejovina bez
mužského
—
smrt!
—
pro Krista pána!
—
to
je
druhá
Povídám, nic jiného Dlabolovi nezbyde,
než aby se zas oženil
tmi
Posledními
.^^ .
.
slovy tedy Šestoperaka skoro
chuas Dlabolka
jako nadobro rozhodla, že
mže
klidn zemít. Na uzdravení to není, a dalším stonáním by vc jen protahovala. A má-li se Dlabol pi svých padesáti letech poznovu oženit, ml by vru svrchovaný as. Snad by paní Šestoperáková skupin svých posluchaek byla ješt nco povdla o posledních vcech lovka, ale stalo se, že u pumpy
zcela
na
dvoe njaký
výrostek
a
upustil
roztískal
džbán, což vyžadovalo nezbytn jejího zakroení a vyšetení.
„Haranti
step
mlátí
zatraceny!"
a
zvolala.
uteou od
nich
„Zas tam naaby si pak
—
lovk
nohy poezal!" A kvapila k pump, ímž schzi sousedek na tu chvíli rozpustila. Dv nebo ti šly za ní, aby se taky na úraz u
A
pumpy
podívaly,
nejtišeji
ostatní
se
rozcházely
dom.
odcházela paní Veronika Vroubková,
vdova po kolektantu Vroubkovi. Ale kolekturu ješt držela, hned za rohem ulice. Od eho by byla živa ?
Byla poslouchala jen tak z povzdáli, ostatními skoro nepozorována.
A
byla se zastavila zcela
74
bezdn,
jen že tak šla
kolekturj.
Nemilovala
Šestoperákovou tak
práv mimo po uzavení
píliš
ostatními.
a
besedování Cítila,
že
paní
s
je
pece
trochu nad nimi jako osoba skoro ouední.
Ostatn
zví
nastane,
nebo
Skuten obletoval
pate
ruky o všem, co u Dlabol
z první
byla jejich nejbližší sousedkou.
taky
andl
a dotkl
—
smrti se
dámy dole hovoily — lžko Dlabolino ve tetím' co
skrání dokolnávající ženy,
toho pocítila. Jediný vzdech
—a
aniž
Dlabol byl vdov-
Hned potom otevelo se okno pokojíku do veerní tmy, aby duše její mohla k nebi.
cem.
A
netrvalo dlouho, na
dvee skrovného bytu
paní Vroubkové bylo zaklepáno, a ješt než mohla
odpovdti, dvee
se
otevely, na prahu stál mistr
Dlabol.
„Dej pámbu dob rej veír, paní sousedko, a nemjte mi za zlé, že vytrhuju. Ale juž na \m pámbu dopustil, nebožku drahou si zavolal. A tak jdu snažn prosit, nehnvejte se, abyste jí prokázala
poslední
službu
a pihotovila
abysme
ji,
ráno mohli položit do truhly. Dokud
vláná, drahá paniko. isté prádlo už jsem jí vyndal a zatím skoím k panu doktorovi, aby ji pišel obhlídnout a napsal oumrtní lístek. Než se ji
je
—
vrátím, a
budete
pak vám
ji
s ní
mít umytou a pevleenou pomohu do šat
Tu kesanskou
—
.'^
.
.
službu nemohla paní Vroub-
ková odmítnouti. Nekonala to poprvé.
Ti
nebožky
75
umyla a do rakve oblékla, co tu v dom bydlí, a ješt po každé má njakou památku. Pro by neposloužila chude paní Dlabolové?
již
pan doktor ješt toho veera, hned mistrem Dlabolem, aby si tím zítejší ráno s nenaínal. Jen se na nebožku podíval, ruku na Pišel
srdce
víko pravého oka pootevel, na
položil,
jí
hlavu sáhl.
—
„No
ano, miste, dokonala.
Potš
vás
pánbh
nemohlo dopadnout. Bylo ku podivu, že tak dlouho vzdorovala. Pomoci jí nebylo! Jste chudák osielý, ale uleví se vám, jen co funus pekáte. Kam pak to mlo vést!^^ ale jinak to
„Vždy
pisvédoval mistr Dlabol, povzlykávaje. „Ponížen za všecko dkuju, a oo já
vím,'^
jsem dtužen, všechno odpracuju, pane doktore
„Nejradji bych vám
bylo všechno marné.
tu
docela
nic.
ji
rády.
Tak, tak
—
a tohle
zachoval,
nejste
dlužen
nejspíš
je
paní
z
S pánembohem!"
Tak tu ležela nebožka, v isté punochách, kousíek jí bylo, jak vila.
byl
ji
Mn
domu, pravda? Tak, paniko, oblecte a narovnejte. Každého nás dá nkdo do pa-
sousedka
mu
.
nemluvte o tom," uinil doktor odmítavý
„I
posunek. ale
.^' .
A
košili, v jí
istých
nemoc
strá-
mistr Dlabol se pebíral v šuplatech sta-
rého prádelníku a šatníku zárove, hledaje šaty. Dvoje,
nepodobaly.
troje
A
už
ml
v rukou,
žádné se
mu
pokaždé, když nkteré roztáhl, zkou-
76
mav
n
se díval na
úkosem po paní Vroub-
a zas
trpliv vykávající.
kové,
Pojednou, sáhnuv hloubji, vyndal ernou
vábnou sukni
zejmo,
životem. Bylo
s
hed^-
že to jsou
šaty zachované, málo obnošené, parádní, svátené
nebožiny.
„Což
tyhle, paní
sousedko?"
Paní Vroubková se podívala.
„Ty
jsou
—
Vždy
bu.
koho,
jsou
komu by
a
taky
dily.
mi
tom
na
Jenom
—
práv dobe
ni-
paniko, docela nikoho
—
vhod
est a doprovodíte ek^ bych, abyste
?"
nezáleží,
tak
jak ^e
A
padly.
komu by
dívám
—
jestli
\ho-
se
ám
by
nebožce
bych vás neurazil,
v nich posloužila.
si
w
prokážete
jestli
—a
ji
—
nemáte
tak byly
drahá
„Nikoho,
a snad škoda do hro-
poheb
na
jak
ekla
pane sousede/'
hezké,
tuze
zálibn. „Až tuze hezké
—
Je
to
—
do-
šetila jich nebožka vlastn bych na prstech spoítal, kolikrát je mla na sob. A do truhly, paní sousedko, to je barva dali bychom jí ty modré, mohérové brá, poctivá látka
chu-
dák,
ponkud
z
módy
—
—
oupln postaitelná
ale
na tu cestu na
vnost
." .
.
Paní Vroubková sáhla ponkud ostýchav po podávaných šatech, potžkala je a podívala se na podsazení dole, a bylo obrátila
život
na
výborn uchováno. Potom
ruby
—
podšívka
nová, a steh vedle stehu, práce
byla
jako
vzácn svdomitá.
77
„Byly jsme skoro jedné postavy," pronesla paní Vroubková v zamyšlení, „dokud nebožka znej-
nemoc
milejší paní chodila. Arci,
ji
vysušila, chu-
dáka."
Dlabol
Mistr
Te
zraky.
k
sousedce,
díval
na
se
mu oi poznovu
se
na
ruce
vztáhl
její
po pažích paniných až ke
jimi
paniku vlhkými zalily.
Pistoupil
pejel
ramena,
kloubm
nad
palci
a zvolal:
te
„Paní drahá, jedné postavy!
drahá
íkala,
nýme,
íkala
vidouc,
—
Byly jste
jste to vyslovila!
A te vám
povím, co mi nebožka sotva
že
a nejednou!
—
—
vstane.
Jero-
Jeronýme, ode-
jdu-li, budeš tu sám, ale nezstávej sám. Všechno by kolem tebe hynulo, a jaký pak bys to ved^ život bez hospodyn. Ože ty se, Jeronýme, ješt na tebe nebude zmeškáno, a ím dív to udláš,
tím
lip.
Ale jen za to
osobu, aby po neužila.
mn
Byla to
má
t
mohla
prosím: vyvol nosit,
eho
[ty
si
jsem sama
jediná radost a je toho tam
pro stídmou ženštinu, že to do smrti neroztrhá. ti povídám: ne aby se to musilo pešívat! Škoda práce, a nikdy za nic takové bourání ne-
Ale to
stojí.
ani
—
A
když
se
daleko chodit. víš
rozhlídneš, Budle-li
Jeronýme,
nemusíš
svolná paní sousedka
dobe, koho myslím
—
dobe
pochodíš,
ona tu taky nikoho nemá. To pání Jeronýme, ." mi vypl, Jeronýme Mistr Dlabol utel si oi, utel nos, a hled na paní Vroubkovou a všecek se chvje tázal se: a
.
.
i
78
te mi eknte, paní sousedko: souhlasíte nebožkou ženou? Dobe-li promluvila, když
„A vy mi
s
na srdce kladla? Byla byste svolná?"
to
Paní Vroubková taky sáhla pro šátek do sukn. Odložila erné hedvábné šaty, petela tvá a ekla:
„Pane že
šet,
pijte
je
—
po
na
žádejte
v
je
mn
se
nic.
.
.
erné
její
pání
a
my-
shry
slyj-
vám odpovídám:
mne
za ti dni po funuse. pod vaší stechou, neZatím snad bychom nedo tch modrých mohéroa
— —
/^
Tetí den hned ela
to
tedy
vli,
dom
božku mohli obléci vých
bylo-li
mže-li ješt tam
a
její
a zeptejte
dokud
Ale
sousede,
na mne
sleía-li
za
ješt
šaty, ale
za
Dlabolem krá-
mistrem
Vroubková, a
paní
rakví
mla
sob
na
ty nebožiny.
vlastní, ne
A potom za dva msíce se splnilo, pála nebožka Dlabolka: paní Vroubková
oo
šaty po nebožce jako nová paní Dlabolová.
kolektury
se
nevzdala.
Vzala
si
do
jen
ní
mocnici,
aby
pi muži
trochu pobývati, v domácnosti a
tam
mesle pomáhati.
nebyla
tak
uvázána
a
si
nosila
Ale po-
mohla
pi e-
:
79
Poslední poádnost mistra Salaby.
2.
mistrem
S
bled
Salabou
když
již,
se
to
odpovídal „E, jde to hurtem
A
to
s
nho patrn
z
kopce
Dávno
vypadalo.
mu
ho kdo otázal, jak se
—
mluvila
ím
dlaí,
h!"
dál
pedtucha
blíz-
kých konc. Polehával, polehával, zase chodil a pracoval,
konen
až
A když svtnici
ve
ulehl
nadobro.
tak ležel ve svtnici to,
vedle dílny
která byla jídelnou
i
—
manželskou
parádním pokojem zárove, sám a sám
ložnicí
i
(nebo
paní Rozárka pihlížela ku práci v díln),
oima po divokém malování
bloudil
tu z
nhož mu
divoejší,
na
zdi,
obraznost jeho vyvádla figury ješt zas
a
upíral
zraky na strop a mluvil
sám k sob: jj<>j
se
zdá,
by
to
svta.
JOí
ješt
Už
Auguste,
hraješ
njak
dochází válec.
ti
poslední písniku.
být. Myslíval
jsi,
Mn
No,
nemusilo
že uženeš
vtší kus
neuženeš. Je toho na tebe trochu mnoho,
pranici se Zubatou nikdo t nevytrhne. pomoc!" Všechno to povídal tak mírn a dobrácky, jako by hovoil s kamarádem o vci docela lhoa
v té
'káž
stejné.
Bylo
toho
skoro
trochu
Salabu, který jakživ nebýval jak
v
nepoádku byly
mnoho na
žádným
ventily
mistra
silákem.
N-
nco
se-
srdení,
80
dlo
—
dovati^^
a
ert
co ješt
ví,
„Jo, jo/^ povídal
lovk juž
že
prý nechtly správn „úa-
v játrech, ledviny
to.
„má
;
v
sob
vnitností, ani neví, co všechno, a dokonce
emu
k
neví, si
mimo
mistr Salaba
si
lovk
podívám
To
pak tžká
je
nkdo pinese
na
se
ono, a nejhorší vc,
nevidí.
Mn
reparatura.
správy,
pro
a
to
do toho když
kalhoty do
n, obrátím na
ruby,
a
vidím: tuhle popustit, tuhle vysadit, tuhle zapošít.
Anebo když jsou s
tuze na dranc,
eknu:
Vašnosti,
-tmihle nejlíp rovnou cestou derektn do hadr/^
ím
Ale jen
dál
rže
a
mí
mluvil mistr Salaba,
po malování na stnách a
díval
se
mí
divil
se,
tygí hlavy a listy plané révy tamhle jak pedstavují tváe indiánské. jak ty
Nkterá
jen
mla
delší
nos anebo
širší
bradu,
malíi barva pod šttkou roztekla. když už bylo po práci a tovaryši veeru, K dílny se vytratili, picházela k nemocnému paní
jak
z
tuhle jsou vlastn
se
Rozárka
a ptávala
se:
„No, jak pak, starouši, jak
je
ti
dnes?^'
pajmámo," odpovídal mistr, „a jako pedevírem.'^ ^jšlakovitá vc," povzdychla paní Rozárka, „že !" to nikam nevede jako
,,E,
„I
vera,,
milá
vede, matkOi, na konec to vede."
„Nemluv
tak,
starouši," napomínala stísnná
žena.
„To
Rozárko milá, že bych si radj vejskal jako za onoho asu," hovoil mistr, „ale víš,
81
tím je konec. Je ono tak myslím práv akorát, abych uvedl všechno do poádku. Abys pak vs
dla,
co
a jak.^*
„Ale, starouši!" bránila se mistrová, a
již
se
rozechvl plá.
v hlase
jí
„Nic naplat, pajmámo,^' trval na svém mocný, „musíme všechno vyhovoit. Až zavru
oi,,
A
rád
pak už
i
—
—
Vás to znamenalo nejen paní Rozárku, pannu Rozárku, šestnáctiletou dceru mistrovu. Po každém takovém proslovení svsila mi-
strová hlavu, chala
že
a ze
slov
seteny.
jsou
nebo
dávno,
zdraví,
A
aby nevypukla v
„Poj hle
nedostaneš.
slova
ani
abys neztratila hlavu, až vás tu opustím.'^
bych,
ale
mne
ze
ne-
na
jí
to div srdce neutrhlo. Slý-
umírající
vdí
a vidí
než
více
mužových cítila, že dny jeho jen jemu k vli pemáhala se, náek.
a sedni
postranici,
mne," mluvil mistr, „tu-
ke tak.
—
A
tedy
si
pamatuj,
inže za kvartál je zaplacena. A ne aby ses v tch pohebních starostech pomátla a dala výpov. Zsta sedt kde sedíme, pokud jen t tu nechají. emesla matko
:
dlužen nejsem nikomu
se nevzdávej, holka, díš,
pjde-li
to.
—
ve
Na
nic.
to zatím s
vrácení
Antonem, uvije vždycky
archu
Lojzíka Novotného, nebude-li dilat hned pi první výtržnosti pus. Ten ke jakživ nebyl a je njak zvtilý. Co teprv Už jsem ekl, by s ním svedla sama ženská! nikomu nejsem nic dlužen a co mám za lidmi, dost asu.
dobrotu,
mn
—
I.
Herrmann, Evika a
jiné výjevy rodinné
—
6
82
máš napsáno
bezpené
v té zelené knize. Jsou to
pohledávky, na všechny
mžeš
—
pisahat.
S fu-
nusem žádnou pejchu, Rozárko. Jen co nanejvýš musí
A
být.
mi na vdovu
vyhne
a
se,
ubreenou
mže. V emesle by
již
ponauení
to
vesele obslou-
— —
'^
nastávající
již
vdov,
opa-
deset-
pidal na závrku: a potom ješt bych ale nikdy nedokonil. Paní Rozárka
— —
rád
nedovídala, co
se
jak
necho
Rozárko:
mistr pokaždé uvázl. Desetkráte
koval všechna kráte
povídám,
Za peníze chtjí být lidé A potom ješt bych rád
— Tu
ti
ve smutku. Nikdo nerad vidí
lidi
škodilo. ženi.
to
by ješt
rád,
ale
Dkovala vždy pánubohu, když mlel. Což je teba takových eí? stála.
ani
o to ne-
se
muž od-
Avšak August Salaba, zdá se, pevn soudil, jich teba, a jednoho dne tedy dokonil:
že
je
„A potom ješt bych zavolala
mistra
rád,
Rozárko, abys mi
Pavelku."
„Pavelku?'^ ekla s podivením, skoro s úžapovídáš? Co mu sem paní Rozárka. „Pavelku
—
chceš?"
„To mu eknu, milá
nmu
ženo,
až
pijde.
—
Jen
se
a ješt lip, dojdi k nRozárko sama a ekni, že ho žádá lovk, který outuje svtem, aby ho ponavštívil." „Pavelka nepijde," ekla žena s pochybou. „Pavelka pijde!" odpovédil mistr Salaba uri-
t,
skoro
k
mu
umínní.
pošli,
tvrdošíjn.
Nemocní
lidé
bývají
velmi
83
Pavelka
zrovna proti Sala-
taky krejí,
byl
Pochybnost paní Rozárky, že by pišel, byla velmi oprávnna. Bývali to kdysi dobí kamarádi, bovi.
ale za posledních mluvili. i
do
Byli to
sedmnáct
nkdy
tak
jednoho divóete
let
spolu slova nepro-
dobí
kamarádi, že se
zamilovali
—
a to
byla
nynjší paní Rozárka. Tehda štstí pálo víoe Augustýnu Salabovi, jemu Rozárka podala ruku, s rukou srdce, a od té chvíle bylo po pátelství obou mladých tovaryš. Oženil se pozdji sice Pavelka taky, ale po desíti letech ovdovl a již pak zstal sám, dtí neml. íkali, že se oženil ze vzdoru, aby Rozárce ukázal, že není sama na svt, ale když ovdovl, dlvával se s lítostí, kterak nkdejší jeho druh v nedli odpldne se ubírá s rodinou na erstvý vzduch, na výlet nebo na pouhou procházku a byl dvojnásob nešasten. Nejen že mu Salaba Rozárku uchvátil, ona mu
—
i
a
vydržela,
bez
labovi
kdežto jeho, Pavelku, žena tak brzy
útchy nemohl
opustila.
A
to
všecko
Pavelka Sa-
zapomenouti.
Oženiti se podruhé? K tomu se Pavelka nemohl odhodlati. „Nebožka Terezka byla hodná žena," íkával, „a peoe jsme se nkdy ve všem neshodli. Kdož ví, jakou bych dostal te. Ano Salaba se svou Rozárkou dobe pochodil. Je hodíiá, poslušná, pracovitá, a je zdravého jádra. Ta ho zdie
—
nenechá na holikách,
jakt>
Terezka
m!
Ta mla
být vlastn moje!" 6*
84
A
k tomuto Pavelkovi
muž
Ale
jít?
má te
peje,
tak
si
a
paní Rozárka
pání nemocného
dlužno vyhovti.
„Pane
pkn
zuje a
mu
vyizovala
Pavelko/'
podveer hlasem zachvívajícím
se,
tedy kdysi
„muž vám
vzka-
vás prosí, abyste ho pátelsky
p(0-
navštívil/'
„Já, paní Salabová?" podivil se Pavelka.
Bylo
dlouhých
mu
velmi podivné u srdce, když zas po
letech
tváí v tvá milé Rozárce, poád ješt do tyicítky chyblo hezkých
stál
nyní tak smutné, skoro úzkostlivé. Ale
vždy
byla hezká;
pár
jí
let.
„A
nevíte,
paní drahá, co mi
chce?''
„Ani zdání nemám, pane Pavelko."
n tuze
dodávala paní
nedobe mu
„Stn
Rozárka:
je,
stále
mi,
A
smut-
chudák,
o smrti mluví a poád-
nost dlá. E>esetkráte zaal, co že by ješt
nikdy nedopovdil. Až dnes ekl: rád
s
rád',
Pavelkou b/ch
promluvil."
„To už
mu
když by mluvil," pronesl Pavelka, jakoby k „Nebo jinak o to dávno nestál."
„Vždy Rozárka,
a
je
vy taky
zle,
ne,
se
mnou jád
sob
hovoil.
pane Pavelko," ekla paní
zejmá výitka znla
z
tch
slov.
„Pijdu, drahá paní," rozhodl se rychle Pavelka,
klop
zraky.
„Pojte radj
„Pijdu se
nemusí ekat do zítka
—
•
eknte mu
to."
mnou," naléhala žena. „A bude v noci lépe spát."
—
:
85
míru s šíje, podivn, u srdce, když tak po letech kráoel zas po boku Rozárin. Po boku té Rozárky, kterou by rád byl provázel vším dobrým zlým. V oích Salabových zablesklo se njak, když do svtnice vstupoval dávný kamarád. Vztahoval Pavelka
oblékl
se,
postavil
cihliku,
mu
Bylo
šel.
strhl
velmi
velmi,
i
k
nmu
ruku,
„Vítám
kam
jen dosáhl, a
kolego
vás,
ekl mkce: soudruhu."
a starý
Pavelka pohlédl na nemocného a v oi
ila horká vláha. Takhle se
s
oba po celých sedmnáct let?
dávno?
se
vsko-
Pro
se nesešli
tak na celý život
byli
díve,
roztrhli?
Pa-
výitku svdomí. Stiskl vyhublou, horkou ruk^i Salabovu, dlouho podržel, a pemáhaje v sob pohnutí, dávno
velka
ji
Pro
mu
ním shledává! Kde
pocítil
nepocítné,
„ím
otázal
se
pak vám mohu posloužit, milý, starý
kamaráde? Stnte prý. Co pak to dláte?" „Však už dlouho stonat nebudu," hovoil Salaba, usmívaje se bolestn. „Brzy se vystu, brzy a pak mi bude docela dobe. Sednte si,
—
—
sousede."
Paní se
Rozárka pisouvla hostu
vytratit
ze
„Ne,
ne,"
želko
—
židli
a chtla
svtnice. volal
musíš taky
Salaba, slyšet.
„zsta Nemám
zde, s
man-
Pavelkou
nic tajného."
A k
potom, složiv ruce na pokrývku, hovoil
Pavelkovi:
86
„S kopce
náramn
s
jde
to
A
kopce.
mnou, starý kamaráde,
se
rád bych odešel, aby tu vše
— Byl to osud, kamaráde, že mne — doufám, že už se na m ne-
bylo v poádku.
šla
Rozárka za hnváte. Oba jsme si
každý
a
to
cas
své.
m
—
mít nemohli. Odnesli jsme
ji
—
te
Ale
te
ji
tu nechávám,
Co vdova se emeslem? Njaký pjde, ale pomalouku se staí známí bu-
to
bolí.
—
dou vytrácet, ponenáhlu taky budou umírat a nových nepibude. Vdova! Rozumí tomu jako silný, statený A naproti jste vy muž? sotva ptatyikolik pak vám je? lovk
— —
— —
jako
cet,
mn, dobe
noho roku. Mistr
—
a
konen
mn
to
pamatuj u, že jsme
mistr, všechno
je
pjde
z jed-
k
vám
moji drahou Rozárku udoláte.
Zave to, vrátí živnostenský list, a co potom? A dít má, Rozárku, hodnou holku, však ji znáte. Kam se podjou? No eknte, kamaráde, kam se pode jou ?^* Pavelka sedl v
kout
tiše
„Pánbh
s
hlavou sklopenou; na pohovce
stkala paní
Rozárka.
nikoho neopustí,^' vypravil ze sebe
Pavelka.
„Milý se
pec
mluvil
Pavelko,^'
vdovskou krejovinu jen chopil
se
poádný
A
mn
mi:
Salabo
se vyjasnilo
Rozárku rád, vím
— v
„o
nestará.
krejí.
mi dal pánbh, jak tady na našeptal
Salaba,
pánbh
té
—
Ale vnuknutí
posteli
nezapome
takovou
Toho aby
na
ležím, a
Pavelku.
hlav. Pavelko, míval
jste
Vám
vzal
to já, ví to Rozárka.
87
pánbh
—
ženu
jí
bere muže. Máte-li k ní ješt
kousek srdce, Pavelko
nesn —
let
—
eknte
ujmout? Chtl byste
si
a já
mi: ji
po
za tch sedmnáct chtl byste se jí
ji
mn
vzít?^'
Pavelkova hlava klesala níž a
níže.
„Nemusíte mi odpovdti hned, Pavelko. Rozse. Ale proto jsem si vás vyžádal, abych
myslete
vám ekl sám zárka
dobe
a za
dobrého
vdomí
— a
pokojn lehnu tam k
slyší:
Ro-
vnému
odpoinku, odejdu-li s tou nadjí. Kdybych to neekl, Rozárka by pokládala za hích pomyslit na nco takového, když jste sedmnáct let nenávidl, a vy sám taky byste si netroufal. Stál bych mezi vámi jako strašidlo. Na jedné stran by usychala má drahá žena, na druhé stran byste chroustal vdovecký chléb vy. Ale te se nám vrací
m
ke hrobu, nepodiví,
m
—
pátelství
staré
jako pítel doprovodíte celým svtem, a potom se nikdo ujal vdovy a její že jste se po
ped
mn
vám
—
tom nebude pekážet. To jsem vám chtl íci, kamaráde Pavelko, a moje A te, Rozárko, ekl jsem Rozárka to slyší. dcery.
Nic
v
—
to
tak
dobe?"
„Auguste,
starouši!"
„Nepla, máti,
zaštkala paní
napláeš
se
Rozárka.
potom dost
taky toho brzy nechej. Pavelka je dobrák, zle s
a ti
ním nebude."
Pracn
se zdvihl Pavelka, pohladil
po tvái a ekl:
nemocného
88
„Salabo,
Pro my
vy
jste podivný,
dobrý lovk.
ale
dva jsme se o všechna
ta léta
pátelství
pipravili?'^
„Osud,
mdle
osud!"
Pavelko,
se usmívaje.
„Ale
sešli
odpovídal
Salaba,
jsme se v as, abych
mn
vás kšaftem pamatoval. Budete mít po dobrou památku. Už se nezlobte, že vám nemohu odkázat nic jiného." „Salabo kamaráde," hovoil upímn Pa-
na
—
„nezamítne-li
velka,
mne paní Rozárka, ujmu
vašeho odkazu, a rád.
„Co bylo na mn, udlal jsem,"
„Te
laba.
šeptal
Sa-
záleží na vás, jak zvítzíte."
Smrákalo Venku v
zel.
se
Dkuju vám!"
se,
síni
když Pavelka od Salab odcháskoro
již
tmavé
zadržela
ho
mistrova a zdvíhajíc ti prsty k nízkému stropu,
pronášela zuby drkotajíc:
„Pane Pavelko, jak tu stojím ped vámi a pod bohem: já nevdla, co vám ubohý mj muž
vte
chce,
mi!"
„Vím, pánubohu, mi
to
paní
že
Rozárko,
ale
mu dopál asu
dkuju pi tom a dal
síly,
aby
ekl. Nebo toho kroku nikdy bych se nebyl
odvážil
—
bez jeho odkazu bych
Opatruj vás tu
si
nebyl troufal.
zatím pánbh, paniko drahá."
EB
DROBNÉ SCÉNY.
Veškeré sem pojaté
rty byly poprvé otištny
v „Národních
listech".
I
Máa. dvee soukromé, velmi vkusn upravené Nasárny pana komerního rady Vošahlíka bylo
pi-
šetrn zaukáno.
A
když
z úst
pán
radových
se
ozvalo jakési velmi nesrozumitelné zamruení, je-
muž však otevely
neviditelný ukající asi
dvee
dobe rozuml,
chodbiky, kterouž veliká pisárna od svatyn šéfovy byla oddlena, a na prahu se zjevil úetní Domalíp. Pan komerní rada Vošahlík šéf proslulé se
z
—
firmy Vošahlík a spol.
—
otoil hlavu napolo a
nevrle zahuel:
„Pro boha vás prosím, kterého erta zas Domalíp se uklonil a oznamoval:
— ?"
„Rate prominouti, že vyrušuji, ale jakási dá" ma dožaduje se velmi rozhodn „Víte, že nemám pro dámy asu!" utrhl se pan rada. „A zvlášt dnes! Bezmála poledne, a samé zpropadené audience se nemohu doku práci! Co chce?" „To nechce povdti nikomu než panu ra-
já pro stati
dovi."
„Tedy
a
táhne!"
92
„Už
jsme
ji
odbývali,
dáma
ale
trvá
na
pan rada
je
((
„eknte „Dáma
jí,
ví
ve své pisárn.
se
že
nejsem v závod!" uritostí,
vší
Dáma
ví
že
na minutu, kdy pan rada
do závodu pišel." „To jsem blájzen!" zahuel pan rada. „Což pak jsem pod policejní dohlídkou? Pi takové neústupnosti teprv ne! Že nemám asu!" Ale ješt než se úetní mohl obrátit, rozmyslil se pan rada njak a otázal se: nebo njaká baba?" „Je to dáma mladá sice závojem „Mladá, velmi mladá dáma ." zastená „Bude njaká žebrota," zavrel pan Vošahlík.
—
—
.
.
„Dobroinný
bazar, tombola!
posílají mladé.
Uvete
Na
takové vydírání
ji!"
Za mžik potom vstoupila do pisárny radovy pružná ženská postava.
Peliv
za
pán seboU
dovela dvee, ješt kliku zvlášt pitiskla a postála, jako by naslouchala, až zapadnou dvee pisárny veliké. Když se tak stalo, obrátila se posud neprhledným závojem zahalenou tváí
—
—
k šéfu firmy, uklonila se velmi
zala
koketn
a otá-
se:
„Mám
docela urit est s panem komerním radou Vošahlíkem, šéfem firmy Vošahlík a spol....?"
Bylo na prvý poslech patrno, že dívka hovoí
hlasem petváeným, jak zhluboka nabírala. Panu
:
93
povdomý,
Vóšahlíkoví byl hlas velmi, velmi v tu chvíli ne a ne se
rozpomenouti, odkud.
I
ale
ekl
dosti nevrle:
„Prosím!
— —
okolk
Dívka
se
A prosím, abyste laskav beze všech nemám asu nazbyt!" opt uklonila, naež jediným ráz-
ným posunem
uvolnila
závoj
a strhla
a zvolala
rozpustile
„Tedy dobré
jitro,
milý tatínku!"
A dala se do upímného, nezbedného smíchu. „Máo!" zvolal pan Vošahlík. „Co znamená ta
to
maškaráda ?" „Vyjaduješ se velmi podivn, tatínku. není žádná maškaráda, za druhé jsem
maskovala,
víko,
a za
tetí
mám
tatínku."
s
Pedn se
de-
tebou dležité slo-
m
A to obtžuješ v závod?" „Nemžeš se mnou promluviti doma?" „Doma? To bych vyrostla, než bych se toho dokala! Doma nemáš pro mne asu ráno, nemáš asu v poledne, nemáš asu veer." A dívka paro„Hlouposti!
káral otec.
dovala:
,
Máo, dej mi pokoj se svýmám plnou hlavu jiných starostí!' mám taky starosti, milý tatínku, a
Prosím t,
mi hloupostmi,
—
Ale
jindy
t
j
á
nevidím
—
jednati,
je
pro dva páry
vod.
I
uší.
doufám,
Proto jsem že
t
a tak bych
Krom toho, co zcela dvrné, jen
slovo neuhnala!
s
tak
t
budeš míti
svou manželskou doeru,"
na
moudré
tebou chci promezi
námi a
vyhledala v záchvíli
asu pro
94
Pan Vošahlík nasadil
opt
jej
mnou
„Jak to se
—
neuhnala stydím
se
„Za musíš za
mluvíš,
pro svou
Máo?
Ty
bys mne
— —
manželskou
že jsem tvoje manželská dcera,
docela
nic
— —
bylo naopak
jej,
opakovat!"
to
to,
se
popadl za skipec, strhl
se
a ekl popuzen:
ne-
kdyby tomu
Ano,
stydt.
akoliv ani to bych
ti
nemla
Byla bych už dávno legitimována."
zlé.
Máo!"
„Ale
povídám
rozkikl se pan Vošahlík. „Za-
"
ti
„Nic mi nezapovídej, tatínku,
menu,
první
že
tvou povinností
sice
pipo-
ti
abys
bylo,
mi
est prokážeš každému svétobžnému, neodbytnému agentu, který t nakeslo,
nabídl
vštíví.
zorn
Depnu
kteroužto
tedy sama, tak, a
si
Pan rada
si
rovnal skipec
na dceru. Že je
zíral
prostoeké, rážel
te
m
po-
poslouchej."
vdl
Máa
obma
dvoe
rukama a
„probudilé" a
dávno, ale dnešní
její
tón
za-
ho nesmírn. Takhle ješt nikdy nerozvázala. „Co pak vlastn chceš?" pronesl, když se
mu upený dcein
a jaksi
„Co
taškáský,
výsmvný pohled
nesnesitelným.
stával chci,
tatínku?
Pokej,
to
je
celý
pro-
gram. Ale tedy pedevším a hlavn: ráda bych se vdávala.
Zdá
se mi, že
„Máo!" pranic
zvolal
jsem k tomu otec
práv tak zralá." „Ty tedy se
prudce.
neostýcháš?"
„Ostýchat
proto,
že
bych se ráda vdala?"
"
" 95
dcera
namítla
mistrn naivn jako hereka
tak
„Pro pak? Což maminka
na
jevišti.
—
ty ses neženil?'^
—
a stále
— —
a
„Jsou le
nevdala
Máo,, jsou jisté vci, o nichž dcera takovým zpsobem
„Ale k otci
se
jisté
vci, milý tatínku, kteréž se stá-
opakují, to taky jist víš.
Vdávala se
prababika, vdávala se babika, mamink — vdala a nedívej* se tak bych se tedy také ráda. Ano chtl spolknout. Je to hlas na mne, jako bys pírody — „Máo, ty jsi vychovaná !^^ ekl otec nakvašen. „Myslím, že docela dobe, tatínku, a nejsem-li, nebyla by to moje vina. A kdybys nevzel poád
—
m
jen v této své pisárn, kdybys jen trochu sledoval íiobu,
vdl
bys, že se nyní
taky trochu samy. hlédla
pisárnou)
upraveno.
doár
— —
dti vychovávají
—
Ostatn (a dívka se rozmáš to zde velmi vkusn
—
Bezmála jako budoár ovšem, buPijímáš zde taky dámy?"
pro pány.
Pan rada Vošahlík vyhrkl: „Díky bohu, že nemám s dámami co dlat. A kdyby tu obtžovaly dámy podobným zpsobem jako te ty, myslím, že bych to zavel. Nic jiného jsi mi nechtla íci?"
m
„Vždy jsem
teprv zaala," prohodila dívka.
„A kdybys nebyl tak dále. Pedevším již
netrplivý, mohli jsme býti tedy,
oo
„emu?" „Že bych
se ráda vdala."
tomu íkáš?"
"
96
„Co tomu íkám? Kdybys byla
—
vána
v
a
mij
jsem na vás všechny
že
možno
co jen bylo
naložil,
vycho-
lépe
(vy-
—
a dosažitelno
e-
kala bys jako stoudná dívka, až se pihlásí sám,
kdo
t
si
mn
ke
rdním
jednou odvede.
požádá o
a
——
tebe.
A ten A ty
lala
pak /pijde že
uza-
s
'^
„Ježíš Marjá, tatínku,, ty
kterak
jsi
zastaralý !'' zvo-
rdní? Což
dívka. „Jaké pak
vím,
že
pak
myslíš,
že ne-
rodie nemohou dokati, až
se
se
drahých a milovaných dcerušek zbaví?"
„Taková žába!" pronesl
jako by
otec,
nad
dcerou zoufal.
„Žába?" ba, koli
—
pravíš?
prý
jsi
a
statistikem,
poádku. let
Drahý že
a že tedy žili
vzchopila
tatínku,
již
potáem
statistiku vlastní
Jinak bys
A kdybychom bych dnes
se
znamenitým
v
dvacet
Dívka
v
již zletilá
vdl, již
s
kesla.
vidím
,,
—
Žá-
jak-
ve svém oboru
rodiny nemáš
práv dnes nejsem žádná žába! že je mi
Americe nebo ve Francii, byla
— anebo
dojista za rok.
A
zle-
dcei by žádný galantní otec americký nebo francouzský neekl žába! A jako zletilá dcera mla bych právo zeptati se t: jaké vno máš pro mne pipraveno? Nebo tvá dcera má právo vdti, co ji oekává, aby po pípad svému nastávajícímu mohla povdti, oo a jak. Znáš dnešní že se bez brol nezení. Ale ty místo muže všeho takového rozumného sdlení se mnou strhneš tilé
—
rotyku
— —
97
Pan rada Vošahlík spráskl ruce. jjMáo, ty mluvíš jako jako
—
Broly
ulice!
z
Kde
slyšel!
rotyku
bereš?"
to
„Povídala jsem
Kde
zastaralý.
ti,
drahý
beru!
to
Te
spolenost.
— — jako holka — jak živ jsem to netatínku, že jsi
Jako bys
hrozn
neznal
moji
už nejsme tak škrobené jak vos-
Holenku^ kdybys mohl chodit mezi nás. náramn fešácký kriminál, jak íkával pan
kové
panenky^ a falešné a nepravdivé!
ty bys profitovaly
To je Mošna v Netopýru." „Ty jsi taky náramn fešácká dcera!" popan Vošahlík.
A
po malé pomlce ekl: let, kdy na tebe nemohu psobiti jinak než slovem bych velmi rád jiným, pádnjším zpsobem radím ti, aby ses chovala vku tomu pimen. A ponvzdychl
„Nuže, ponvadž
je
ti
už dvacet
— a —
vadž
je
kon
budeš
teprv
ti
dvacet
zletilá
až za
let
a podle
tyry
svou odpovdí, pokud se tvého
se
do
té
našich
zá-
posekám vna týe, aspo roky,
doby^ až se vyskytne slušný muž, který
t
bude chtít za ženu." „Takový muž se již vyskytl, tatínku. A práv tomuto muži až se otáže! ráda bych ekla,
—
—
na mohu
poítati."
„Tob a
já
to,
se již vyskytl?" užasl otec.
o tom nic nevím! To
smím-li
se
je
„Hlele,
výborné! Kdo
(je
ptáti?"
„Pardon, tatínku, tak daleko ješt nejsme. Ujišuji t, že to nebude žádný nerovný satek!, I.
Hernnanri;
Evika
a jiné výjevy rodinné.
7
98
t
pedpojatým.
uinit
ale
nechci
mj
nastávající pro tebe
„Ale
jsi
^Mžeš ti
budiž
x/^
Máo!"
vyškolena,
ty,
Zatím
neznámým
mne radost, tatínku. Necest Ale abychom se vrátili k vci:
mít ze
neudlám.
—
doufám, že mne nebudeš zdržovati. Ani nepoznáš, zbude ti jich ješt že ti jedno dít odejde
—
dost.
A
sama
již
než mi vyprší tyiadvacátý
mohu aspo
rok_,
—
mít dti z nejhoršího vypatlané
první."
„Podívejme
se,
Vošahlík, otvíraje za
podívejme se," hovoil pan
skipcem oi dokoán. „Taky
na to už myslíš!"
„Na de-li
lovk
Edmund
tatínku.
„A otec
všecko
musí myslit,
v
A
mi.
první chlapeek^ pojmenujeme ho po
bu-
tob,
je velmi hezké jméno."
což kdyby to byla
holika?"
otázal
se
posmšn. „Pak
to
Budoucí tvj
„To
m
všechno tak šahlík,
jako
se v slovech
„Vidíš,
mn
bude po mamince a po
ze
taky
tší
pkn
—
s
Mána.
tím souhlasí."
vru,
to
m
tší,
že <máte
vyjednáno," odpovídal pan Vo-
by mkl, otcových
ale
tají
dceruška
nepochybná
tatínku," pronesla
Máa
vycítila,
že
ironie.
náhle mno-
hem vážnji, „neml by ses posmívat. Na všechno teba myslit. A taky ti hned upímn povím: veliké rodiny nechceme. To je pro chudinu. Dv, ti dti — až dost. Nás je doma šest^ ale taky se podívej
na
maminku, jak
je
tím
utahaná.
Mn
" 99
j€
dvacet
V
Prokopovi šest!
let^
mi,
bylo
to
už docela zbytené!'^
jjMáo!" zahuel temn „No,
to
otec.
moje osobní mínní,
je
Konen,
tatínku,
ale
dobrý kluk, mám ho náramn ráda. Ostatn ti rozumím, tatínku. Bylo nás pt dcer a poád žádný chlapec! Kdo pak by jednou pejal závod když tak na tom Ipíšj aby se firma Vošahlík a spol. zachovála do nekonena. A, co se toho týe, mj budoucí muž by ji byl stejn zachoval. Tvé jméno má dobrý zvuk!" myslím, že správné.
je
to
—
„Dkuji to
uznáváš.
Kéž by taky tvoje -budoucí
Nu,
takový.
dceruško," ekl otec peprn, „že
ti,
abychom
v
ke
došli
konci:
mlo
nechci
ti
pekážek, a mi, již se mi samému zdá, že jsi na vdavky docela vyzrálá. Ale pece bych rád vdl, kdo získal tvé nžné, vdné srdce
klásti
—
„No, dabyle,
víš,
tatínku," prohodila dcera jako
esayisty,
vdl
bys dávno, že
Jaká pak
vdnost
nevdná
nejsem
mj
le-
„kdybys etl moderní autory a moderní
—
a
za?
a nebudu.
vdnost
je blbost.
Ale nemysli
si,
já
Toník Machytka
je
vyvolený ..."
j,Toník Machytka?" užasl otec. „Snad ne dokonce syn firmy Antonín Machytka a syn, která mi svojí nesolidní konkurencí a jarmarení rekla-
moUj mluvící vždy opovržliv závodech^j
život
i
práci po
,o
léta
jiných podobných
ztrpovala?" 7*
100
j,T€n je
to,
pisvdila
tatínku,"
dcera. „Ale
budu jeho ženou, zbytené naptí mezi vámi navždycky pomine. mi^, o to se postarám! To jsem si s Toníkem již vyjednala. ujišuji
A
že jakmile
tq,
nco
taky snad za
to
V
stojí?"
Pan komerní rada Vošahlík
^,Vná roky
Máo,
škoda,
nebylo
dvacet
—
let
se
že
pitrpkle usmál.
ped
už
ti
a jemu
desíti
šestadvacet,.
—
bych býval ušeten mnoha hokosti a sám bych tím byl deset let života získal. eknu ti upímn: kdyby vzácný pan Toník Machytka byl pišel ped tebou, aby o t požádal, nevím, zdali by tyhle dvee byly staily, aby jimi vyletl. Byl
—
Ale tys mi objasnila situaci docela jinak, než by
jemu bylo podailoi, a tedy
se si
kud
vna
se tvého
že dnes
t
týe, nestarej
—
budete oba spokojeni.
pravím: vezmi
ti
Tomu
tohoto svého Toníka,.
peju!
Ale matce
pijdu o hodinu pozdji k
obdu
Máš ješt tyry
sebe,.
Máa jej
od
dne,s
sestry
tento
staí mi, co jsem
byli
i vroucn: drahý tatínku, že jsi te mi ekni sám, do-
rozpustile^
jsem vdla,
upímn:
—
z kesla, objala otce,, políbila
a zvolala
rozumný, moudrý oteq. cela
A
mu-
tebej."
vyskoila
mlaskav
„Vždy
—
rozhovor zachovej opravdu jen pro
dnešní
slyšel
že
doma ekni,
sím se z toho trochu zotavit a vyprocházet,. náš
Po-
Doufám,
se,.
A
bychom
projednali?"
tohle
ale
doma j/
'
m
tak hladce zá/V 1911.
"
Domácí
censura.
vytopeném pokoji sedly dv ženštiny. U prašily. okna jedna, u levého druhá,. Ale sotva cosi na výdlek a s ím by bylo naspch,. Blahobytné zaízení pokoje nasvdovalo, že tu neteba šíti pro lidi. Starší dáma pevra-
V€vého
Ob
i
cela
rukou njaký povlak na podušku, spravo-
v
vala potrhanou že se
pi tom
asné
její
hákovanou zlobí,.
vložku, a bylo patrno,
Zvlášt
samomluvy,
sice
to bylo patrno z ob-
taky potrhané, ale
pe-
ce velmi srozumitelné,.
— Bu do toho vrazila — tím uvázla na pd nebo pi prádle palec — anebo konen to strhala na nkde o hebík mandlu! — Je to osud, když je lovk odkázán — Na mandlu '% ti hodiny — a pak na pinese dom hadry! — A to je z tch nových vložek! — Metr byl za ti koruny! — Zdali pak by lovk z kže nevyletl! — Arci, cizího krev netee! — — „Mrchy zpropadené!
s
cizí!
arci;
z
Mladá dáma .nebylo
lze
šila
na
emsi ozdobném. Ješt
uhodnouti, co z toho bude.
Sešívala
tírohé kousky všelikých a všelijak zbarvených
lá-
102
bu
pro doBylo nepochybno, že je to tek. mácí potebu nebo na dárek. Mohlo to býti na na stl postel, na pohovku, na lenošku, tebas i
pod stl Na všechen zpsob to byla velmi užitená „runí práce". Taková runí práce mže míti úel desaterý. Jen obdarovaný
Mohlo
být
to
i
nkdy neví, co s tím. Dmyslnému tenái neteba tu
sedí
matka a dcera. To
neuhodl,
že
je
to paní
napovídati,
uhodl.
již
Josef ina
Arci
že
však
Žabková, vdova
po hospodáském editeli a majetnice domu, v nmž obývá onen eený, štde vytopený pokoj, krom jiných ješt tí, tou chvílí nevytápných,.
Mladší dáma, dívka dvacetiletá, jest její dcera Pepika. Jediná dcera. Synové nejsou doma. Starší už
jest
adjunktem kdesi na panství, mladší na v Táboe. Jinak nám do tchto
hospodáské škole
syn
nic není..
Slena Pepika naslouchá
momluv matin Je masopust, nejlepším,.
i
By
a chvílemi s
s
jistou starostí sa-
obavou k
ní vzhlíží.
potebovala by maminku
v
rozmaru
maminka
v
mandlo-
byla
co
tušila,
vaném prádle najde, byla by ten zpropadený povlak
nkam
schovala.
A
Venku v pedsíni
Stáza v kuchyni je taky
ta
jedna zpropadená opice!
Pro
ozval zvoneek.
se
Není pochyby, že to ale
zní
jak
popraskán,
velikononí že
tak
nedá pozor!
je
skuten
ehtaka.
skehoce,.
Je
zvoneek!, asi
hodné
103
Paní Žabková podívala se pronikav ke dve-
ím,
ale
sebou nehnula. Vykávala, oo
jinak
se
dále podje. Vžjdy je Stáza v kuchyni.
Možná, že tam práv v ehtavý zvoneek ozval
bo
njak
tu chvíli nebyla,
po druhé, a
se
nejiž
netrpliv,.
Po tomto druhém „zazvonní^^ slena Pepika se
vzchopila
a kvapí
„Co pak
z pokoje,.
sva tam
ta
zas není?'^
volá za ní
paní matka..
Dceruška zavela za sebou opatrn. Snad jen proto, aby teplo nevybhlo, aby
nového podntu k
maminka nemla
nevrlosti. Je té
potrhané vložky
dost.
A tak slyší matka jen ísi tlumený pozdrav, potom njakou otázku, potom dvee zapadly, potom je chvilka nápadného ticha a konen zas Pepika vstupuje do pokoje. Vstupuje nejist a je
všechna ervená,.
„Kdo pak „Listonoš,
to
byl?^'
táže
se
paní
Žabková.
maminko,^* odpovídá Pepika, mí-
íc k svému oknu.
„Co pak nám pinesl ?''
táže se matka.
„Nic, maminko," odpovídá Pepika, na
matku
nehledíc.
„Nic?"
matka nesmírn drazn,. „Že dv slvka pitlaila, aby z nich ani písmenko nevypadlo. „Ale, holka, kdo pak vidl takového listonoše, aby se nkam dobejval a pak aby nic nepinesl?"
nic?"
a
diví se
hodn
na
ta
:
104
Pepinka už sama vidla', že
uhlí a
íci, že to byl
že se
—
—
když už piznala listonoše njaký ceník nebo prospek,
pinesla.
—
mla
mla anebo
mít po ruce
jej
jejž
Pepinka hned nato chybila po druhé.
„Tob
zmýlil,
by do pokojte všelikých prospekt na erty beztoho vmetla do kamen,. Ale
Posílá se
maminka by
Bu
chybila,.
o patro
Nebo
ekla:
maminko." „A komu pak?" zkoumala matka,. „Ptal se po Stáze/' „A 00 pak chtl Stáze?" „Nevím, maminko,." Paní Žabková pustila povlak podušky a ekla
drazn
velmi
to
,,Ale
zvoní jí
nic,
a nic
chce
—
jste
tam
nenese;
byli
dva tatai!
ptá se po
ty to taky nevíš
Stáze
— mn
Listonoš
a neví, se
"
zdá
Kdykoli se paní Žabkové
„nco
zdálo", bylo
na ase míti se na pozoru. Pro slenu piku však bylo pozd. Matka již vdla, co zdá.
co
všechno
Vzchopila
se,
Pese jí
uinila ti kroky, sáhla dcei
za pás
Nešastný cípek ržové obálky!
Pro
ji
Pe-
pinka nezastrila hloub! Juž paní matka popadla cípek, vytáhla obálku, a tímajíc ji vysoko nad
hlavou zvolala:
„Tak on pece nioo pinesl! Jsi ty njak A te, podívavši se zblízka na obálku,
roztržitá!"
etla
posmšn:
105
—
„Spanilomyslné na,
t
slen
to
pektívá?
to
—
mu
arci,
ze
je
to
v Praze,
Štpánská
A
tomuhle ty íkáš
pak do-
nejhlavnjší,
všeho
všechno se shoduje!
vida,
pro tebe!
sle-
— to je opovážlivost! kdo — Žabkov; dcei majetnice
arci,
—
vím!
vida',
me
Pepuši
—
no, to se rozumí!
ulice,
To
,nic'?
je
íslo
—
skuten
No, podívá-
se/'
A
Žabková pikroila k šicímu
paní
chopila
se
nžek
—
—
ryc!
obálka se
matroniny prsty vytahovaly ržový
stolku,
roztrhla',
dopis,.
Slena Pepika málem že nespustila moldánky. Stále však se ovládala^. Až když spatila; kterak se matka dobyla do nitra ržové obálky a vytahuje složený oktávek', vyhrkla prudce:
„To je moje psaní, maminko !'' '„Te je moje, milá dceruško," mluvila k matka jako k „Ale to
„te
dítti',
je
je
ní
mOje,."
porušení listovního tajemství, ma-
minko!" volala dívka a snažila se vyrvati matce dopis^.
„Ták, ty máš njaké listovní tajemství?" hose divilaj. „O tom bych taky pak ty máš míti tajnosti!" porušení zákona o listovním tajem-
voila matka', jako by zvdla^.
ráda
Jaké
„Ne, to je ství!"
volala
dívka
již
v plái^.
„Nco
takového
není dovoleno!"
„Není protahujíc^.
Zákon? A
dovoleno?" odpovídala matka, slova ,',Mn nco není dovoleno? Matce? to
bych se podívalaj aby na mne pi-
106
njaký
Šel
zákoa.
(posmívala
tajemství^.
je
abych na a
kým
s
n
A te
matka)
se
Mn
se
padla,.
—
sleno Pepuše podíváme sd, jaké to
teprv
— zdá',
že
je
svrchovaný as,
Musím pece vdt, jakou
ty
vedeš korespondenci!"
Pepika
již
ínání matinp
upustila ji
od dobývání
ponižovalo..
I
dopisu,.
vrhla se na
Po-
židli',
na níž díve byla sedla', a zakrývajíc pi, pláe v bezmpci své lítosti a vzdorem,. Jen lítostí a vzdorem,.
Nebo
z
dopisu
nemá
se
eho
každé slovo jejího Stanislava pro
sice
hejivým nic
tajemstvím',
nenajde,.
ale
obávati.
závadného jist matka
Jen vzácný, hedvábný pel drahé
dvrnosti bude seten. A
Je
ni sladkým',
to jediné
ví
té
Pepinka:
—
matka dfote psaní Stanislavovo ona po nesáhne,^. Bude njak znesvoenp tím násilím.
až
nm
V
m
lednu 1911.
Nkdo
chodí po zahrad.
domku svém, stranou nkolikáté od Prahy smrem západním', sedl Vojtch Drop. Pibyl pedposledním vlakem veerním a již za šera došel venkovského sídla svého, aby tu po parném dni pražském volnji vydechl,. Ale ani zde nebylo svžejšího vanu,. Za posledních dn onoho léta panovala vedra nesnesitelná,. Celé nedle nespadlo krpje dešové, vše
Ve
venkiovském
stanice
kolkolem
usychalo^^.
Dropv dome, vše
Veliká
zahrada,
v okolí dávno vyprahlo a
konen
taky.
obklopující
která vzdorovala nejdéle, kdy
Kvtiny
uschly,
zežloutlo',
již
hynula
trávníky zhndly,
na kiovinách a stromech kbrnoutilo se
listí',
opa-
dávalo,
letorosty všeho visely ochable, bez mízy,
ernaly.
Nebo konené
ny, nebylo
ím
vyschly obé zahradní stud-
zalévati,.
Vojtch Drop sedl v prostední svtnici vysokého pízemku, hraniící se svtnicí rohovou, nkdejší to spolenou ložnicí manželskou^. Ale do té ložnice Drop již po celý mésíc nevkroil. Od onoho veera letního, kdy v domku svém osaml a
kdy
mu
ze všeho minulého zbyla jen obstárlá
108
Když zmizela paní Helena
služka Terina.
a s
ní
tíletý synek Vojta. Venkovské noci své pespával lod
doby na pohovce ve svtnici prostední. Nad pohovkou visely ti podobizny. Po stra-
té
nách lobraz
jeho',
obraz jeho ženy, uprosted ku-
eravá hlava Vojtova^. Kdykoli se ukládal k odr poinku, poslední jeho pohledy zaletly na obraz zmizelé ženy a drahého chlapce. Na tomto nejdéle spoívaly^! Aspo chlapec kdyby mu byl zstal! Pro taky jej odvedla! Tíha vedra jak roztaveným olovem naplovšechno ovzduší a zalévala
vala
pražské, jež
Hodiny kdy
svtnici,
i
v níž
skrovn poveeev, peítal veerní
Drop,
denn
sebou
s
míjely^i
Dávno
poslední vlak osobní
i
stanici
a
duniv
zas ve
listy
pivážel. již
byla minula chvíle,
pidunl
na vzdálenou
tmách noních
se
ztratil
Z osady doznívala hodina jedenáctá,. Na obzoru chvílemi mdle se rozsvtlilo. Patrn kdesi v dálkách a hluboko
pod obzorem
blýskalo,.
žádného hmní a odlesk blýskání byl kalný. Pipadalo Dropovi, jako by ospalá a vedrem taky zmoená obloha pomrkávala. Avšak pojednou zasvištl zahradou závan v-
Nebylo však
tru,
slyšeti
až plamen v petrolejce z cylindru vyšlehl.
Drop
vzhlédl k
temna zahrady.
otevenému oknu, oknem do
Msíc
na nebi zmizel, obloha v
kolika okamžicích se byla zatáhla,.
rozpukaných listí,
vtrem
pšinách zvíené^.
zahrady
Na
n-
vyprahlých,
zašelestilo
suché
109
Drop hledl
Konen
zmna! bouí,
liják
V
na!
chvíli
zaplaví,
ji
i
zmuenou
vkol nho,
a
livá
boue
v
až
pírod
tedy
krajinou za-
zm-
zahradu vzkísí. Ale
a
nrn bouí po dlouhé dny,
ním
Konen
do temna.
snad nad
se
zabouí
nad.
rozechvje! Straš-
vše
pimeným
bude jen
poza-
dím rozrušenému jeho nitru. Zatím venku stejn náhle, jak bylo zadulo, vše ztichlo. Drop tušil, že hrozivé Cosi, jež se blíží, nabírá jen dechu, aby se znova rozezlilo,. Však on má asu dost, mže ekati'. I sklonil
zase hlavu k novinám.
Tušil dobe. Vítr zadul nárazem zuivjším, vzduchem zahvízdalo jako na poplach na výstrai
hu,
mocnji
a blíže se zablýskalo, v dáli zarachotil
hrom. Ale zase vše
ztichlo^ jako
by
se
podráždné
šikovaly k divjšímu útoku.
živly
Tu prvou,
kroky. Terina.
kdesi v domku skíply dvee, a z kuchyn neosvtlenou svtnicí šátraly opatrn ísi
Dvee V její
se
otevely, na prahu se objevila
tvái zrailo se znepokojení, skoro
zdšení.
Drop na
ni
„Milostpane, šeptala
tázav pohlédl,
nkdo
chodí po zahrad ,
."
za-
Terina,
Drop
jen
hlavou pohodil.
„Nesmysl! Na cestikách pece, co nastává,"
„Nkdo rina.
.
chodí po
Pronesla nkolik
sviští
listí!
Slyšíte
zahrad,!" opakovala
tch
slov
Te-
šeptem, ale tak
na drazným, pronikavým, jako by naznaovala,
že
omyl vylouen, chlácholení pánovo klamné. Vyjevený pohled staré služky a tvrdošíjné opakování její znepokojilo Dropa. Pokynul rukou Terin, aby se zachovala tiše, a nachýliv hlavu, naslouchal k zahrad. jest
i
A kterési
již
nepochyboval o slovech Terininých. Na
pšin
vzdálenjší
zachrupaly kroky, jako
by se ke stavení blížilyl Ale jejich šelest byl pehlušen náhlým zahmním. A když doznl racho, byly ztichly kroky. Drop nebyl muž bledé bázn, ale tajemné kroky v zahrad znepokojily i jej a náhlé ztišení i
jen znepokojení jeho rozmnožilo.
jejich
Namáhal
oi, aby pronikl temno zahrady, ale vidl jenom nejbližší
dále
nic.
koviny, ozaované svtlem petrolejky, a Bylo mu, jako by na sob cítil ísi zraky.
Pomyšlení,
že
je
z
hloubi
noní tmy pozorován
kýmsi neznámým', rozilovalo
Bez šelestu vzchopil jenž
visel
se,
jej.
chopil se revolveru,
nad pohovkou ve
stínu,
a
zamíil
na
zahradu. „Milostpane!'^ snažila se jej zadržeti Terina,
plná úzkosti.
„Ani se nehýbejte!" tu
velel
Nkolika tichými kroky z
níž vedlo
svíraje tušil
Drop, „a hovote
svtnici, jako byste zde nebyla sama."
ve
pt
v pravici
setkati se s
nebo šest
octl
se
schod do
na verand, zahrady, a
kráel smrem', jímž noní návštvou. Zraky, jež zarevolver,
111
tím
temnot, postihly na
uvykly
zahrady
stín
„Stj,
nejširší
cest
„A
ruce
jakýsi, blížící se.
kdokoli
Drop.
zvolal
tu!^^
vzhru!" Postava stanula, ale rukou nevztáhla.
vzhru, pravím!" opakoval Drop. „A kdo
^jRuce
Zlý
jsi?
i
(lobrý?"
„Jsem nešastná žena," zaznlo mu z temnoty v odpov hlasem tlumeným. Vojtch Drop se zachvl. Hlas mu byl povdomý, ale zazníval v neznámé njaké tónin. Bylo to snad rozilením Dropovým, snad jej cizím inil svist vtru, který se náhle zas rozpoutal.
„Co
tu hledáte?" tázal se
—
„Smilování dal
hlas,
smilování a písteší," odpoví-
náhle se rozechvívajíc.
Noní tmou bolely,
Drop drsnl
pojednou blesk, až
šlehl
a zarachotil
oi
za-
hrom. Blesk osvtlil na mžik
postavu tajemné ženy
—
Drop
se
tém
zapotácel.
„Helena!" vykikli „Helena," zaznlo štkav z úst ženiných.
„Helena!" opakoval Drop a protahoval jmé-
njakého omáby chtl pehlušiti nové zarachocení hromu, vykikl v zoufalém rozhoení:
no,
jako by se chtl probuditi z
mení.
A
náhle, jako
„Již se
t
nabažil
—
a vyhnal?!"
„Nenabažil a nevyhnal," odpovídal chvjící se hlas.
„Nemohl
mov mla
se nabažiti,
jsem být jeho.
nebo — A
až v
novém do-
nevyhnal,
nebo
"
:
112
zemel, nedotknuv se behu nového áoirc -a. Na lodi, vlastní rukou zahynul omylem zahynul když spatil policisty, vstupující na lo^. Domníval
—
že
se,
je
—
stíhán
!
a hledali
—
dodával
jiného'../'
trpce hlas.
„A a
tedy
— —
—?\'^ otázal se
skoro hrozivé.
jsme se
— —
mnohoet
jako
'„Vrátili
Tento
Drop drsn
by Dropa náhle byl
probudil
„Kde „Spí,"
je
dít?''
Vojta?"
je
odpovídal hlas ze tmy. „Usnul úna-
vou, vysílením, snad
dovli
„Kde
vykikl'.
i
hladem
—
nebo
jsme hla-
." .
.
„Kde spí?" bez dechu
„V zadním altán
—
volal Drop.
našla
jsem
jej
ote-
vený."
mraen a bitkým svtlem naznail Dropovi cestu. Hrom rachotil, že nebylo slyšeti krok vzdalujícího se Fialový blesk šlehl z erných
muže. První veliké, tžké krpje padaly k zemi, náhle zkropené vzduchem zavanula zvláštní
vn
pdy. Ve vzdáleném altán vyskoilo svtélko, Drop škrtl sirkou, aby spícího chlapce nalezl. Blesky nu,
již
se
stíhaly,
když se vracel
odnášeje dít do stavení. Ukládal
hovku, poklekl k
nmu,
„Vojto, Vojto, zas
objímal
t
je,
mám!!"
je
líbal:
z altá-
na po-
:
113
'^: ''na
a
stála tu s rukama sepjatýma, plaíc bradou drkotajíc. Ze svtnice byla vyslechla ce-
rozmluvu v zahrad.
lou
„Jíst! Jíst
Nad kalo a
mu
pineste!" volal Drop.
boue. Blýs-
krajinou zatím rozbsnila se
hmlo,
ze stržených
mraen
lily se
prou-
dy dešt. Blesk za bleskem ozaoval živou sochu cestice zahrady, stojící se sklopenou hlavou
na
a vykávající.
Terina, pesléchajíc rozkaz
„A
bhl
Dropv,
Drop svsil hlavu. Ale náhle se rozhodl. Vyz domu, uchvátil ženu za ruku a ekl „Poj k dítti, Heleno! Nejedl by bez "
tebe
Nad stavením hímala boue, dávající ve špižírn zbytky i
otázala se:
?"
milostpaní
chléb,
klapala
elistmi
obda a
a Terina, shle-
a
veee, máslo
jeela
radostným
práem. Vrátila se
jí
paní!
V
m
I.
Herrmann, Evika
a jiné výjevy rodinné.
srpnu 191h
U Krupik
V veer
na svatou Kateinu.
dobách, kdy námstí Václavské ješt nebylo za
ozaováno modravým svtlem oblouko(které nám nyní záí
vých lamp elektrických
bu
—
plným potem nebo
podle toho, kolik jich
bu
s
úspchem stídavým,
na chvíli nebo na celý
veer vypoví službu) — nýbrž kdy rozsáhlé námstí to bylo osvtlováno žlutavým svtlem plynovým v lucernách nad chodníky a adou imposantních kandelábr, vystupujících stedem námstí v tchto minulých až k bývalé brán Koské,
—
ješt nepíliš vzdálených dobách opíral se jednoho listopadového dne o první kandelábr nedaa
leko Mstku muž neveliký, avšak sporý. Co mu chyblo na délce, bylo štde nahrazeno do šíe. Byl to muž jadrný a bodrého vzezení. Nebyl
odn práv
po
mód
panující, spíše
ponkud
staro-
kalhotami kostkovanými a krátkým hlikalmukem, a na hlav ml ervenou epici, na níž tkvlo íslo 365 z pravé mosazi. ervená epice a íslo na ní znamenalo, že muž je k službám onm lidem, kteí z jakýchkoli
svtsky,
nným
píin,
ale
hlavn
z
nedostatku
asu
sami
si
ne-
" 115
mohou
kde by
dojíti v místa,
proto se uchylují k
tmto
mli
co vyíditi, a
dvry-
spolehlivým a
prostedníkm, kteí všechno všudy
plným
vy-
šukají.
V
okamžiku, kdy se muž opíral o kandelábr,
neplápolaly v lucernách nad ním „motýlkové" pla-
meny
plynové. Byl sioe kalný den listopadový, ale
byla
teprv
jedenáctá dopoled,ne,
tu
a v
hodinu
lampái nikdy nerozsvcovali, leda by byl býval njaký slavný poheb. Na hodinách Suchého v Ovocné ulici pošinula se
veliká rafije
pes
jedenáctku, a tou chvílí za-
míil k muži v ervené epici s chodníku od Selského a Ježka muž jiný, mladý, velmi slušn upravený.
ného,
pravé
V levé ruce promoeného držel
držel jakýsi uzlíek z hedváb-
papíru, a to byla kytice.
psaníko..
a Ježka koupil na
n
Práv
obálku a taky
V
ruce
u Blského
byl
si
tam napsal
si
hned adresu.
Ješt se zastavil, jako by se rozmýšlel, ale když spatil na ervené epici mosaznou 365ku,
rozhodn vykroil. íslice je
na všechen
íslem
je
365, znamenající rok,
zpsob šastná, muž
s
takovýmto
pravý jeho muž.
Došel k
nmu.
„Tatíku," oslovil
jej,
„víte,
kde
je
na Vino-
hradech ulice Horymírova?"
„—
šmarjá, vašnosti!" utrhl se
delábru a posmekl, „jak pak bych já
——
muž od kan-
nevdl? Vždy 8*
116
Mladý muž nedal mu
domluviti.
„Dobrá. Tedy jdte
a odevzdejte
slen
po-
dle této adresy tento lístek a tuto kytici. Nepo-
makejte
to, tatíku,
hle jsou
tyry
Muž
jsou to
kehké kvtiny. A
tu-
šestáky."
ervené epici vstril bílou obálku do kapsy a šetrn se ujal uzlíku z hedvábného pav
píru.
áká odpov,
„Pijde
vašnosti?" optal
se
po utkvlém zvyku svém.
—
," odvtil mladý muž ponkud roz„Nevím pait. „Ale byl bych rád. Dostanete-li odpov, pjdu tady kolem zas ve ti odpoledne zasta-
—
vím se pro
ni."
„Prosím, vašnosti."
ped
„Ale jdte/ tam hned, aby ješt
nem
—
je
svaté Kateiny," naléhal zákazník.
„Ale Ježíšmarjá, vašnosti já
mám doma
taky
— dy
Posmekl ervenou epici, otoil ním
díval,
ale
dy
já vím,
" se,
vzhru k Vinohradm. Mladý muž za
poled-
potom
se ztratil
vydal se
chvilinku v tlumu
se
lidí,
spchajících všemi smry.
Muž s ervenou epicí došel dikov, když mu pipadlo, aby
asi
k
se
podíval
adresu obálky. Ani nechápal, že se na díval hned.
Nkdy
ulici
ni
Vona
nepo-
páni napíšou adresu neúplnou,
nejasnou nebo naprosto neitelnou. Pak aby posluha mel nos jako detektiv.
117
Vyal
—
obálku, podíval se
a náhle
stanul,
jako by ho do dlažby vbodl.
—
hrome!
„I
Spa-ni-loUmy-sl-ná
síena Ka-
íslo patKrupikova, Horymírova šmarjá Jozefe, to je naše Kanáct, pízemí enka! A pro Krista pána! A táta jí nese pugét a psaníko! A Matyáši Krupiko, to se ti potynka
ulice,
—
vedlo
!"
bezdky se psaníkem k elu Zcela
ohlédl, zdvihl pravou ruku
a pod clonou dlan hledl s pronikav ke kandelábru nad Mstkem, stojí-li tam ješt jeho zákazník, aby se k nmu rozbhl'^ s psaníkem hodil pod nohy aby mu kytici jeho tyry šestáky, aby ho popadl za prsa, za^ tásl jím a zahml na nj: Vy svdce! Vy mi
i
—
i
i
chcete zkaziti dceru!
Ale kde byl mladý muž! Kandelábr stál tam docela sám.
V ševní
Matyáši Krupikovi rozpoutal se veliký duboj.
Má
obálku roztrhati
na
—
má
kytici zašlapati v bláto
—
má
padr,
—
má
oo ješt
má udlat?
nm
Ale pojednou se v
„Pozor,
Ty
Matyáši!
ozvalo výstražn: jsi
lovk
veejného
máš položeno dvacet zlatých kauce, jsi takka pod písahou, co ti kdo sví, uloží, muJsíš vykonat až do konce Ano, kdyby ses na to byl hned podíval! Kde pak ten f loutek mohl vdt,
poselství,
!
že
k
jsi
tob
vlastní otec
té
jako k veejné
spanilomyslné! Obrátil
osob
—
se
a díky bohu, že
118
nevdl
žádného kolegu,
netrefil
na
A
nezbývá, Matyáši, než odevzdat. Ale pak,
tak
ti
nco
Matyáši, pak se stane
Co by
bych
strašného!"
na tom se neustanovil
to bylo,
nic!
tyáš Krupika ani do Horymírovy pestupoval práh ísla patnáctého, pil do dveí svého bytu.
ulice, ani
ani
když
Ma^-^
když vstou'-
Tam páchlo ješt od rána po okolád s vaA krom toho páchlo cosi líbezného s plot-
nilkou.
i
ny a z trouby, kolem níž se otáela matka Krupiková, taky Kateina. Dvojí svátek byl v rodin
Krupikov, má,
a
spoivá,
teba ve
Kateiny musilo ale
taky k
Krupika
svátek býti
svaté
nco
cho
skromná, stíd-
panny muednice
lepšího nejen k snídani,
obdu. Ostatn
a jeho
výnosným,
dosti
to byla rodina
to
mohlo
býti.
Matyáš
poveni domovnictvím obou, panna Katynka, d-
byli
a dcera
„puc" docela samostatn, a nevydlávala
lala
si
málo.
Krupika a jako
by
vstoupil
stál
do kuchyn, smekl epici, dvorním radou v prv^-
ped panem
ním poschodí, otázal
se s uctivou
poklonou:
„Spanilomyslná slena Katynka Krupikova doma?''
„Jakou pak
je
to provozuješ komedii, starý bláz-
ekla paní Kateina, otoivši se od plotny vidouc chot v ztopoeném postoji u dveí.
ne?'' a
„Slena Katynka doma?" opakoval Matyáš Krupika.
odmen
119
„Zatrápenej tajtrlíku!" zasmála se manželka.
„Co
to vyvádíš
„Mám
jí
?^^
odevzdat tuhle tu kytici a tuhle to
psaníko," mluvil vážn pan Matyáš. „A dostanuí-li
njakou odpov."
Tvá komedie.
matina zvážnla. Tohle
A vrozeným
ostrovtipem ženským skoro
uhádala, co asi pedcházelo.
na Matyáše musil
trefit,
Na mou vru, práv
kdo tu
její
svátení gratulaci. To se povedlo!
ješt
není žádná
již
dcei posílá
Nco
takového
se jí nepihodilo.
„Katy!
—
Poj
sem!" pootevela dvee do
svtnice.
Pan Matyáš posud
mu ného
stál
u dveí kuchyn,
žena odebrala psaníko a uzlíek papíru,
a stál,
i
i
když
hedváb-
z
když dceruška vybhla a
vidouc tatínka a jeho poselství, zahoela ve tvái a div že nezavrávorala.
—"
njakou odpov — izoval Matyáš Krupika svdomit, drt jako by ml oblázky v hub.
slova,
Ale potom, jako by ho byl náhlý nápad
osvítil,
„A
dostanu-li
odhodil epici
s
mosaznou
vy-
íslicí a skoil za dce-
rou do svtnice.
„Holka!
Je-li
to
njaké ábelství, pak se Krupiku!
nebo pak poznáš otce Matyáše Pak se stane nco hrozného!"
tes,
Zezadu chopila se ho ramena to jeho manželky.
dv
mocná ramena
—
120
„Nehraj nám tu žádné divadlo, tatrmane stasi dáme holku za sklo? Pokej, od
Co pak
rý!
je!
—
Katynce
se
koho
to
oima
Roztrhni ruce
to,
Katy."
tásly,
prsty
tuhly,
ped
mžitky dlaly, kolena pod ní klesala,
se jí
když trhala obálku. „Všichni
svatí,
andlé boží
pi mn, a je to on!" modlila se v duchu. Vyala lístek, pohlédla íia podpis. V oích
stjte se
rozsvtlilo, jnový nach polil tváe, leknutím
jí
dív
pobledlé, a
skoro
úst
z jejích
jen
šeptem
se vylinulo:
maminko
„Alois Vopika,
„Tak dosti,
.
.
holka," ^volala matka plná
vidíš,
„já
!" .
íkala, ^e
to
Vopika myslí dobe
ra-
a
poctiv. Tady to máš!" „Jakej
Vopika?!" zahmel
ptec.
„A dy si ho vidl, zpozdile stará," ekla matka káravé. „Ten, po t k nám poslal. Za-
—
pla pánbh, Vopika )m Panika pustila muže,
nezmejlil."
chopila se lístku, jejž
Katynka již byla peetla, a slabikovala te sána oddané pání nápadíiíka, o nmž starý Matyáš
neml
potuchy.
„No když napiš,
smí-li se odvážit pijít!" volala
peetla.
„Bodej
že
jsmí
—
mžeš k veei
jen
(tak
Katy,
pijde, a že
bude
tínek
hned
že,
— a ty tedy
aby se nenajed^ jinde. A srozumn, rozumíš? Napiš
zajíc,
je izouplna
radostn,
nesml! A tak mu a hnedle dnes veer jako namátkou pipsat,
/by
a
ta-
to
(obrátila se matrona k muži) ode-
i
121
mu odpov,
vzdáš to
ti
la
zdvoile, rozumíš?
komis už od
e ce,
rozumíš?
m
A
—
—
Ale
druhou ho neber žádné diš ke-
povídám, tKrupiko
za tuhle
šetí do vlastní domácnosti
Bylo rozhodnuto,
a
veer
Alois
Vopika
!^^
sto-
šastný a blažený u Krupik, a Matyáš Krupika opakoval nastávajícímu izeti už asi po deloval
sáté:
„Ale vy
aby vám to
jste si
šastn
umel vybrat posluhu, Alois, dopadlo, pardie samec!"
V
KS
listopadu 1911.
Po pohbu starého mládence. nikdo
Užuliky a
celé
s ní
kteréž
ji
z
nás by
zastrené,
té
úzké,
kivé
podskalské nenašel. Zmizela nadobro, to pletivo
drobných uliek ostatních,
obklopovaly. Památky po nich není. Za-
tím se tam rozkládá veliké prostranství nedláždietné, kteréž za deštivých
dn
se
mní
v nesch^dínou,
dn
suchých a neipekroitelnou bainu a za trných dusí nejširší okolí prachem. Ale neiií tomu tak dávno, kdy baráek vedle baráku, kdy se na tom rozbíhal uinný labyrint uliek
tmi
všemi
šindelovými
stechami
se
v-
tu ^kril
prostranství a
kdy pode
kolotal
ilý
život.
Taková „chudá pakáž" milá,
pracovitá
a
tu
spokojená!
bydlila,
O
deváté
ale
tak
veerní
ukládala se ke spaní, o tvrté, o páté ranní bývala na rech.
nohou
a již v ilé práci u
vody a na vo-
Kam se všechna podla! Kam se podla paní Markytka?
Nebo konen
taky ona byla vyhoštna, a
není pochyby, že odcházela
s
hokým
zármutkem.
123
Ješt štstí, že se toho nedokal její „drahý Valentin Koínek. Jemu bylo Podskalí druhou domovinou zániku jeho byl by nepežil. Myslím, že po vypovídacím rozkaze byl by šel rovnou do Vltavy. Jako tam již jednou šel, v njakém hrozném rozpoložení duševním. Ale to bylo v zim, Vltava již se pokrývala korou ledovou, ruce Koínkovy byly slabé a sekerka jeho tupá. Než prosekal díru, jíž by se byl provlékl a zmizel pán'',
—
vod, zastihla jej noní policejní hlídka, upozornná tesáním do ledu, a vrátila jej životu, vrátila jej paní Markyt. ,,Co pak to dlali, drahý pane Koínku?" zaho eko vála tehdáž Marky tka. „A na mne pi v mrazivé
tom
nepomyslili?"
co
je zejmo, že to nebyla Pouhá posluhovaka jen, hospodyn,
tohoto oslovení
'Z
jeho
žena.
chcete.
Ale
mu vrná
byla
jako
starý
pes,
nímž rozdlujete poslední sousto. Dlil se s ní taky Koínek o vše, co vyzískal svojí hrou v pražs
ských
mli
i
pedmstských krmách
klavír, hrál
vého,
hrál
a dupárnách.
Kde
na klavír, a kde nebylo nic tako-
na harfu. Arci jeho prsty
již
tuhly.
Pakostnice, která zachvátila nejdíve dolní
kone-
tiny,
mu
podnikla útok
i
na hoejší.
A
když poprvé
prsty selhaly a když poprvé v bolestech
ne-
snesitelných nedovedl udržeti takt a rozházel tan-
ící párky
—
—
kdesi v
krm
na Karlov námstí
tu skotáci taneníci polili jeho lysou hlavu ky-
selým pivem,
nalili
mu
za krk, popi váli jej
124
A
tehda to bylo, když v zoufalství se chopil se-
kery a
na
šel
aby
led,
prosekal díru do mo-
si
krého hrobu.
Potom dila
již
Neduh
Markytka na nj choptasedmdesát a Markytce a
mén. drtil starce, až jej udolal.
kdy v úzké ulice pods povrchem srovnízkým domkem dav zv-
v den a v hodinu,
—
skalské
—
nané
mu
Bylo
prosit.
o deset let
A
nehrál
nyní dávno zmizelé,
ped
kupil s€
davých, když vynášeli prostou
ernou
rakev, do-
nkolik osob, jichž tu nikdy nebylo vídáno. Byli to Koínkovi píbuzní. Málokoho z nich znala paní Markytka od vidní^ ostatní pojednou
stavilo se
i
z doslechu.
jen
Vdla nkdy
že
sioe,
„pán"
má
pokrevné pátele,
njaká zlatka od nich došla, ale k nim do domu „pán" její nesml, nebo celým svým i
podivným životem
se z rodiny a
píbuzenstva vy-
louil.
pišly paniky. Nikdy ped nikdy potom nevidla ulika tolik nádhery. dámy v erných odvech, v cylindrech, pánové,
Pišli tím a
Páni i
v hedvábí.
Povoz
s
rakví
hrel po hrbolaté dlažb vzhru
k Vyšehradu, skrovný
prvod
„Pece má Koínek si
poslední est," povídali
chudí sousedé a sousedky.
„A s€
následoval.
jiní.
kterak
se
dovdli,
že
zemel?"
divili
125
„Smrt každého svolává," ekla stará TtivNikdo z poslucha nerozuml, jak svolává, ale Ttivce vili. Vdli o ní svatosvat, že s duchy obcuje. A vdli, že se smrtí se dovede domluviti. Nebo sama již
ka,
Sibyla podskalská.
—
i
i
jednou ležela v rakvi, ztuhlá a studená, tak mrtvá,
lovk mže
jak jen
Ale v poslední a chtli
kladli
když
zabedniti,
ústa a prý zasyela:
Ví
aby ho
být,
chvíli,
jí
do jámy.
spustili
na rakev
vyteštila oi,
„Ješt jsem
již
víko
otevela
živa!"
tedy Ttivka jist, jak smrt svolává
ostatn pítomnost smuteních hostí
—
to dokázala.
nkoho Smrt
nezavolala v as. po pohbu, schylovalo se k veeru, když v ulice zahrela drožka. Koí zkoumal ísla domovní konen zastavil ped domkem, z nhož odpoledne vynesli Valentina Koínka.
Jen
Bylo
již
—
Z povozu
vylezly
dv
dámy. Letitá
již
matro-
na a dívka zralého vku. Paní hejtmanova Fišpanová, vdova, a její dcera Irena. Zarazila je
je
ulika, v níž se octly,
ale
více
tsný, nízký vchod do stavení. íslo shodovalo zde tedy to jest. A když
zarazil
však se cestu
—
nastoupily,
nelze
couvnouti u samého
cíle.
Na dvee chudého píbytku bylo zaklepáno, dámy vstoupily. „Zde bydlil pan Valentin Koínek?"
Od plotny v
popraskané, ze všelikých kachl slátané
kuchyce
zdvihla se ženština s
oima do
:
126
ervena vyplakanýma, uvzlykaná,
se rty
mokrými,
všecka jak vyjevená a bradou drkotající.
—
„Bydlil
na
milostpaniko/' zajektala,
bydlil,
vky
vk
bydlí juž nahoe, Vyšehrad... A co dobrého, prosím ?^^ Zmeškaly jsme poheb,^^ hovoila panika,
„ale odedneška až na
,,
„nemžeme
za to.
—
A te
tedy se jdu podívat,
.^^ po strýci zstalo Markytka popošla ke dveím, vedoucím do chudobné svtnice, stanula ped nimi, rozšiujíc
co
.
se jaksi, jako
nedviv
by chtla dvee
pánovi? Po
a zírajíc
zstalo? Jako po mém Nic, milostpaniko, doista
strýci
nm? —
ml
Co
zatarasiti,
na dámy, odt)Ovídala:
„Co po panu nic.
.
Kde by
mít?
—
to
vzal?
byl
Dy
kdybych nebyla snesla, co poteboval, nic by nebyl ml ani do té huby. To po zstalo! A co tu je, to je moje y— byl živ z ruky do huby
a
nm
patí mn.'^ Pronikavým pohledem zmila paní hejtmanka staenu a ekla oste: A vy „To se okáže, co komu patilo. vy to
—
jste byla
jeho kvartýrská
—
—
nebo posluhovaka?'^
mamá, a radj díve na úad/^ pronesla dívka k matce. ekla ta slova po nmeku. Markytka však nmecky rozumla. Po otázce „Nemluv
s ní,
i
jako by se
staen
šlehlo
z nich
cosi
Markytka odpovídala. Hlas
její,
paní hejtmanky zdálo vlasy
zježily,
nenávistného, s
poátku
oi a
jí
se,
zaplály,
byly
chraplavý, nabýval ostrosti, pronikavosti
127
Posluhovaka?
,,Kvartýrská?
—
Ne,
milost-
— —
—
donašeho pána paniko! Já byla jeho a on cela jeho! Ticet let jsem byla jeho byl mj! Jako milostpanika myslí, že ne oddaná? iSíe, to ne, to nemohlo být, protože jsem mla muže a ten byl a snad je posud na svt. Ale já jsem od toho muže utekla, protože pil bil a poslední krejcar z ruky mi vydral. a celých ticet A já mla ráda pána a pan let. A taky dít jsme spolu mli, ale to pi-
—
m
—
šlo
na svt mrtvé, protože
m
když
m— m mj
muž
kopnul,
—
ale (Ueod pána odtrhnout svt nemohl roztrhnout,
chtl
odtrh! Nás dva nikdo na
jenom smrt.
—
A
tak
co
tu
to
je,
je
všechno
A te — a te na ouad — —
mé, jako to bylo pánovo.
mže
jít
milostpanika
Doklokotalo
to
v jejím
hrdle
—
slovem došel Markytce dech, až se tu jako
zraky
litice,
jí
sršely,
— —
te
^'
posledním^
zajikla.
Stála
prsty obou rukou
jako by se do vzduchu zatínaly.
O
chvíli
pozdji hrel po hrbolaté dlažb
úzké uliky povoz, provázený zvdavými pohledy
soused
a sousedek.
Stáli
v úzkých
vratech
do-
movních, odestírali záclonky oken, vystrkovali hla-
vy špehýrkami^ Kdesi v
ulici
Libušin hrkot kol domíral. V ervenci
1912.
Katulinka. ne, Katulinko, já t nenutím do nikoho do nieho chra bh všemohoucí,, abys na mne nkdy naíkala! Ale tak jsem si myslila,,
Ne,
—
a
abych
ti
utíkají, s
upímn povdla: a pak', až konen
vn
tu nebudu, léta
odejdu,
co
se
stane
Katulinko?^*
tebou,
Paní Nechánská promlouvala tak docela mír-
n
rozšafn k dcei Katynoe. Sedla pi tom punochu a poítajíc bedliv práv ujímala.. Nebylo teba nebo oka na drátech, dívati se na dceru^ nebo Katynka taky se nedívala na maminku. Stála u okna., levicí opírala se v bok, prsty pravice poklepávala jaksi nervosn na tabuli skla,. Mlo uritý rytmus toto její bubmén cviený sluch byl by rozeznal, že nování, a
na pohovce, pletouc
i
odklepává njaký valík, jenž jí hlavou šumí. Však to byl valík z jejího posledního plesu masi
sopustu ího,. Dívala
se
do
ulice
plné
ruchu a tváila
se,
jako by neslyšela slova ze všeho., co k ní matka mluvila,
jako by celou duší sledovala
to
prou-
129
vlnní chodc dole pod okny. Ale že ani nepeslechla, tomu nasvdovalo pedn práv ono bubnování valíku na tabuli a za druhé neklamný výraz vzdorovitosti, jenž jí kroužil kolem
dní
a
slvka
pvabných
úst.
Paní radová se na chvilku odmlela. Jí nebylo teba dívati se na dceru. Vdla neomyln., jak se sleinka tváí. Znala dobe to své poup., a
práv
proto,
mírn, bez
že
drazu
dobe
je
hovoila tak by tím
znala,
a bez donucování. Byla
do ohn pilévala. „Povídám, Katulinko, docela k niemu t nemi. Jen bych ráda, abys vše moude nutím, uvážila, nebo pan Kolozub se vyjádil tentokrát po tetí, a jak ekl, naposledy. Je to muž od jen oleje
v
obávám
Katulinko,
slova,
dobro rozhodnut.
odpov
v.
A
Nebo
tak,
—
že
skuten
je
na-
pro pípad, že dostane již
naped výpo-
milá Katulinko, odmítneš-li, pijdeš
ekl mi
níka,
že
zápornou, ohlásil mi
nejen o ženicha, ale já
ce
se,
sice
—
a
nerad,
zárove o dobrého nájemznlo to tak trochu trpvelmi
nerad
odejde, ale
by pak pi každém setkání s námi cítil pokoení, že by nám nemohl pohledti do tváe. že
—
A
tohle já docela
dobe
chápu, Katulinko. iPo
tikráte odmítnutý nápadník pipadal by vlastních
ve
setrvati.
A
si
jist
oích smšným, kdyby u nás
ml
jestliže
odejde,
Katulinko,
se nevrátí, to zas vím já. Rozmysli
si
již
nikdy
tedy dobe.''
„Zbavila by ses mne' tak tuze ráda?'' ozvala I.
Herrmann, Evika a
jiné výjevy rodinné.
9
" 130
A
sleinka oste, aniž se ohlédla.
se
svj valík na
te
sklo dále, ale
v
bubnovala
tempu rych-
lejším.
Ruce paní radové pestaly pracovati, pletení skleslo jí do klína. Zraky její zaletly k dcei, kteráž nyní dobe cítila, že na ni matka hiídí. „Zbavila,
Zbavit
Katulinko? Holka, jak to mluvíš!
jediného dítte? Což pak
se
tu
nejsme
samy dv, poukázány jenom na sebe? Což pak jsem ti po smrti otcov nevnovala všechen zbývající život? Katulinko, já mohla být zase vdá-
tob
na;
vku
bylo šest
let,
a byli tu nápadníci
byla v nejkrásnjším
já
— —
„Byla bys pišla o pensi
l'^
i
ekla Katynka jako
když vosa bodne. „Katulinko! Co mi znamenala šestistová penkdyž se vyskytl nápadník, který ml dvacetinásobný píjem! Ale já nechtla pijít o tebe, nechtla jsem ti dáti otíma nechtla jsem ti dáti bratry a sestry, kteí by ti snad byli nkdy ublížili. A ty mi vyslípneš, že bych byla pišla o pensi! Dít, dít! Jaké postavení spoleense,
—
—
ské
se
odmítla již
mi v náhradu za pro tebe. Ale
—
uvažovala o své
Není
tiadvacet
let.
máš daleko,
je
—
mu pes
nabízelo!
te
je
budoucnosti
panenstv' dtství.
ni
Vše jsem'
na ase, abys stízliv.
to stáí, Katulinko,
Je
ti
do staro-
ale taky už to není hravé
Kolozub není muž k zahození. Pravda, ticet, snad nechybí mnoho do tyry-
" 131
pomalu se bude Arci, vím, pan Pinda
menšiti, Ka-
ale ten rozdíl
cítky,
—
tulinko.
mladík proti nimu
jest
— —
uinný
„Prosím t, maminko!" ekla Katynka nevrle, netrpliv, a prudce na skle zabubnovala.
—
„— pan Pinda jest mladíek proti nmu," pronášela matka odmen, „ale potrvá ono nejmén šest, osm let, než bude hotov se všemi zkouškami, vlastní
rigorosy,
s
let
—
oteve
než
a
Katulinko,
že
na to tedy nespoléhej.
dvátka,
dorostou
Katulinko',
tím,
Poítej,
kancelá.
bude ticet
praksí,
s
ti
—
která
pak Zanyní
chodí do školy a kterých ty arci nevidíš nebo je pehlížíš. Ale v tchto vyžlatech, milá Katulinko,
tchto nevšímaných školakách vyroste znenáhla nebezpená konkurence všem^, které nyní vybírají, a najednou pak všichni takoví páni Pindové ote-
v
vrou oi, co
—
to
je
obklopuje,
zanou
srovnávati
a každé takové srovnávání dopadá osudn, Ka-
tulinko.
—
Vím',
hezký chlapík
Katulinko, pan "
„Ale kdo pak mluví o
Loský
je
taky
Loském!" vybuchla
Katynka. „Já, milá Katulinko," n|.
„Já o
nm
slepá a vidí ledacos, o že
ti
pokraovala matka
klid-
mluvím, a vím pro. Matka není
em
jeho spolenost byla
se
dcei nezdá.
náramn
Vím-,
milá, než se
pan Pinda. Jenže taky pan Loský má aby totiž mohl ženu do ženitby šest, osm let
objevil
—
9*
132
uživit
A
ješt bych
— —
dovi
se
mohla
zmíniti o
panu Kaz-
^'
„Maminko, prosím t!" Prsty sleny Katynky pestaly bubnovati. zvolání
znlo skuten jako prosba o
ina pehlídka všech mladých,
ale
milost.
Její
Mat-
ženitby a za-
ješt neschopných muž, k nimž zraky Katyniny as od asu byly zalétaly, tato klidná, rozjímayá pehlídka ji trýznila. A nevdla, kam až matka dospje, o kom o všem ví. Bylo to dvoení na as, byly to flirty na výpov, byla to drobná dobrodružství, vše zstalo bez výsledku, bez úspchu a bez další nadje. ložení vlastní domácnosti
že
„Nic jiného tím nechci to jako ve všem na
je
íci,
Katulinko, nežli
svt: mnoho povoJenže u dvat, milé
málo vyvolených:. dít, bývá to nkdy naopak: mnoho vyvolených a nakonec žádný povolaný. Je mojí povinností, dceruško, abych o tom s tebou promluvila, nebo pan Kolozub tentokráte dává krátkou lhtu: chce odpov do nedle. Míní, žes mla na rozmyšlenou asu dost, již poprvé a podruhé. A víš, co mi ješt ekl? Že v pípad izáporné odpovdi má již taky náhradu a že doufá, že A nebude oslyšen. To si myslím sama. mi, holka, že pan Kolozub je tak dobrý a milý lovk, že bych se na tvém míst ani chvíli neBa, Katulinko, já bych se ani na rozmýšlela. Konen je mi svém míst nerozmýšlela. tyrycet, a sama pisvdíš, že nejsem žádná umulaných,
—
—
—
—
—
—
v
133
ená vdova. Smutek po tvcm svdomit vychodila, vycítila, štstí života je pro všecky
Te
Katynka
teprv
.
.
otci
—
/'
k matce
obrátila
se
ekla urit, skoro drsn: „Dobe, maminko, ale Už to jméno: Kolozubová !^'
jsem poctiv a
bolest vyplakala,
a
Kolozuba nechci!
já
„Jak usoudíš, Katulinko/^ ekla matka shovíUvdomím ho o tvé odpovdi.^'
vav. „Dobe.
maminko, ^^ ekla dívka rozhodn. „Sama mu odpovím, jakmile pijde dom. Vždy dokazuješ, že již nejsem žádné dít, mohu tedy sama za sebe mluvit.^' „Jen rozumn, Katulinko," napomínala mat,,Ne,
ka.
Ale
jinak
jí
bylo
skoro
milé,
a — —
samostatn poíná. A pravda, ídí. Snad že tváí v tvá poala klíiti jakási nadje. tak
že
si
si
to s
dcera
ním vy-
v paní radové
*
Bylo k veeru, když nedaleko na chodb skíply dvee pokoje pán Kolozubova, vlastn dvou jeho pokoj se zvláštním vchodem, kteréž si
tak
byl
najal
od paní Nechánské
naplat.
pece
nichž
by
Po dnešním rozhodnutí sleny Katynky
jen odejde. Nic jiného
Slena Katulinka ku,
a z
nerad byl odešel, jak se k ní vyjádil. ,Nic
upjala
pes ramena
kabátec,
mu
nezbude.
se oblékla jako
zapjala
na vycház-
rukaviky, pehodila
kožišinu, stáhla závoj a
ekla k matce:
134
„Prosím t, podívej se k nmu za jakoukoli je-li tak uspoádán, aby ho dve mohlo
záminkou,
navštívit/^
„Jaká pak záminka, Katulinko. donesu mu jej."
pis
Po
panika
chvilce
Katulinko,
„Jdi,
t.
Má
do-
zde
—
se
jsem
t,
oekává
—
Mj
rozum bh t provázej." Katynka pevn semkla rty, políbila pes zámatku a vyšla z pokoje. Za mžik zaslechla
voj
paní radová zaklepání na
Rty její sotva znateln rukou semkly se. Jak
pi
vrátila.
ohlásila
dcei, aby
jí
dvee pán Kolozubovy.
se pohybovaly, prsty
ráda
byla
napovídala, aby
ji
by
te
obou stála
k rozumu na-
bádala.
Dlouhá, pedlouhá chvíle uplynula, dcera Paní
nevracela.
ba
radové vzmáhal
úzkost jakási.
Kolozubova
Konen
rozlétly,
se
se
již
se
nepokoj,
dvee bytu pán
zapadly zase, a po nkolika
vstupovala slena Katynka do pod závojem hoely, adra jako by se chtla dobýti z tsného kabátce. „Pro boha t prosím, dít, co jsi dlala tak dlouho? Co jsi ekla panu sekretái?" „Aby opatil, eho teba ke satku. Dala
rychlých pokoje.
jsem
krocích
Tváe
mu
Jsem jeho." vykikla matka
slovo.
„Dít!"
„Co
její
v
radostném úžase.
se stalo, že ses tak obrátila?"
„Co
se stalo?
—
Víš, co
— Bude-li — — tebe.
mi ekl?
odmítnut mnou, že požádá za ruku
135
—
ekl to zcela vážn a z tvých slov odpoledne mohla jsem usuzovati, že by nebyl oslyšen. Nuže, maminko, kdyby se stal mým otímem, postavení mé by se nezlepšilo, jako pastorka bych musila p o s o u ch a t i. Stane-li se však mým chotm, bude pošlou chati on bude tedy mým chotm. A nyní se oblékni, maminko, pjdeme všichni ti na procházku. vidí celá Praha, že jsem nevstou. Ostatn se za nj nemusím stydt!" Matka odsunula dcei závoj s tváe na elo, aby ji mohla políbiti pímo na rty, a líbala ji, 1
—
A
líbala
tém
vášniv.
„Dobe
jsi
pospolu uvidí, mnohá své
kosti
—
mnohá
se vzpímila,
Katulinka
V
uinila, dceruško!
a veškeré
mi, až vás
bude závidt!"
ti
vztyila v celé veli-
výbojnosti,
mávla rukou a
ukazovákem do vzduchu: „A to je taky píina, maminko, pro jsem
bodla
A
ho neodbyla. Vnuju-li jejich
závidí,
a
mu mladý svj
závist
!" .
.
až zezelenají.
závidí, život,
a
za
to
y beznu
.
EB
mám 1912,
o nesmlém
Vojtíškovi.
Obrázek ze zmizelé
Málem
by a
vésti
ani
lovk mohl psáti nové pražské popohádky z let a míst, od nichž nás
nedlí veliká mezera asová. Tolik toho v Praze
zmizelo
A
ulice pražské.
za
jediný
vk
lidský,
a nepíliš
dlouhý.
vynaložte všechnu výmluvnost a vypravujte mlá-
deži,
kterak to zde onde vypadalo
vysvtlíte,
pam
nikomu
nevymalujete.
—
nikomu ne-
Vždy
i
vaše
noi vyvolati, a chodívali jste kolem toho denn. Na píklad eknme dm a hospodu „U msta Blohradu" anebo jen „Ba obraznost
jaký zjev
lohrad".
vám
z minulosti
Stával
selhává,
chcete-li
si
na
tam na konci
ulice
Myslíkovy,
nco málo krok od hostince „U Bubeník" a ped Šítkovskými mlýny, kteréž zastioval. Stál, abych tak ekl, ne v ulici,
ale
na ulici, práv*
prostedku, jako ostrvek, bezmála tam nkde, kudy se zatáejí koleje elektrické tramky na ná-
v
beží Palackého. Ale tehda ješt nebylo tramky elektrické,
ani
její
pedchdkyn koky,
nábeží Palackého nebylo,
a
ba
ani
Blohrad nikomu
ne-
137
pekážel. v
Hledejte
te!
jej
Postavte
si
tam
jej
duchu! Nikomu se to nepodaí.
Nebo nebožku Koií
která vedla
ulici,
s
kopce
z ulice Václavské do Podskalské tídy. S nebožkou svatováclavskou studánkou, kam chodívali pro
vodu
lidé z celé té
koniny, ba
uinná
Byla to
va.
z
i
námstí Karlo-
horská krajina, byl to ho-
prsmyk, vedoucí dol k Vltav. V zisnhového poprašku nebo dokonce za ná-
tový píkrý
m
za
žádný
ledí
tamtudy
starší,
dol
lovk
chatrnjší
a radji
si
netroufal
si
kus cesty zacházel, ne-
se dostati s kopeku jiným a nepíjem)njším zpsobem, nežli pirozeným, totiž po nohou. Nemoudrá mládež tak do dvanácti, do trnácti let vynakládala na tu komunikaci arci jinou ást
chtl-li
tla, ale mládež
vbec
provozuje
pkné
vci!
Nco
moudrých s kehími kostmi ani požadovati. Starostlivé matky arci pak spráskaly rukama nad tím, jak ty kalhoty takového nemohli jste od
lidí
malým
na harantech zrovna hoí, a nestaily
kám
taš-
vzadu vysazovati celé „plástve". Ano, ale
kde jen takové záplaty
A
tam tedy
zelé
nyní ulice
ství
pán
to
poád
Koií,
v
brát?
na rohu zmimalém, šerém hokyná-
bylo,
skoro
Zázvorkov. Vytloukal skrovné živobytí
vchtovím, košaty, kvašeným zelím, syreky, mýdlem, ernými bandory a jinými pochutinami, a v
bázni
boží uléhal a zase
vstával
s
manželkou
Eližbtou. Dosti dlouho šlo to bez velikých starostí,
sousedky a kuchty
z okolí
se
trousily
tak
— 138
pes den
a
pinášely krejcary
cky bylo na sousto zlatku ješt
tu
mohl starý Zázvorka
konen
Ale
Od vného
nj
taky na tahání
a vždy-
a šestáky,
nájem. Ba, njakou
jídla a na
uložiti.
dolehl vk.
nakládání
vozíku,
zelí,
díví kuchtám a jiných výkon podobných ohnul se mu hbet, ztrnulý, ruce, nohy njak tuhly, štípání
krev stydla. Pravda, poslední léta už to všechno
nemusil
sám,
dlati
Ale tu to
práv
pomáhal
mu
syn
Vojtíšek.
bylo, s Vojtíškem!
Bylo k podzimku, ha veer, sedl tak starý Zázvorka v šerém kout za pultem vedle sudu se
zbytkem loských povidel, pokuoval si a hovoil do otevených dveí, jež vedly do svtnice vedle
krámku:
„Me pak Ve
zas
máme
svtnice kdosi
Vojtíška,
zachrchlal
mámo?'^ a starý
hlas
ženský odpovídal:
t ák
„Táto, táto! Taky už
pam
vopouští.
Kde ho máme. Pro sl jel, nevíš ?^^ „Povídáš pro sl, mámo?^' mluvil njak lostiv Zázvorka.
ža-
„Co pak vydávají sl taky na
veír? Dyk aby tam byl
jel
dopolodne
." .
.
Chvilku bylo ticho, naež hlas ze svtniky odpovdl: „To^ce ví, že dopolodne. Snad si ji nkde nechal — ml dnes toho tahání vícejc ,
a
te
teda
si
jel
pro
Zázvorka bafal,
ni.'^
chvíli
nic neíkal,
už ho za
pultem sotva bylo vidt. Ale že nikdo nepicházel,
nerozsvcel. Škoda petrolky!
139
Až pak
zase:
„Mámo!''
„No
co pák?'*
„Jáku, mámo, hodnej
to
je
chlapec,
Vojtí-
Nevodmlouvá, rachotí do oupadu, outrata nejni žádné j. Ale starost mi dlá náramnou." všechno
šek,
pravda.
„Povídájm,
tob
mámo, ve
mn
že
nejni
nic
tak,
oudech,
všech
že
dlá
mámo. Šak
starost,
—
neíkáš, já vím. Ale, jak si myslíš. Cejtím to tu
s
vámi
dlouho
ne-
"
budu
Ve svtnice „Pro boha s
mi
že
teba
taky,
Pilnej kluk.
tímhle. j)Jo>
'n pak
nkdo
t
ním
práskl.
prosím, táto,
ml ^n
poádeji
'*
JOí
mámo,
J;y
ekneš
ml
^n
—
ale
až
pes mandl na prkno studenýho, než 'n vynesou, pak by ses ešt ráda na ledaco zeptala, ale to budu nmej a breo si pak, jak 'ceš. A proto bych rád, aby se toho ujal, než vodejdu, a rád bych, aby se voženil. A te sem u jádra, mámo. Kluk je tak nesmlá, holek bejvá plnej krám, na žádnou se nepodívá, do žádnej nešouchne, a holky se na nj tesou natáhnete
támle
—
ja'
ka
kos na strouhanou mrkev. Je plachej jak stratakle ho nevoženíme, mámo!"
—
140
„Povídám, jáku, mámo, že ho takle nevožeKryle pána, kluk jak ouboek, sáh díví rozštípá, do rukou si neplivne a ze žencký záníme.
—
stry na nj iší
Te
pak
strach. Jakej
se ozvalo ze
je to
muskej
I"
svtniky nesmírn mrzut:
po tob, táto! Just si bejval pak se ml k ženní jako chudej král do boje! Ty! Dybych si t nebyla bejvala vzala já, ty by sis ^n nebyl vzal. A musela sem tebou hodn pohnout! Taky ti byly „Protože
zrovna
je
Mo
takovej.
knoflíky na žencký kacabajce svaty. Jo,
jo,
Barto-
lomji. Byl
—
A
jen
si
nestarej
se
takový studený krve.
z
—
sak
konen
ho
si
taky
tak
áká
vopoutá.''
„Vopoutá, vopoutá,'^ broukalo to ze tmy za pultem. „Ale kdy!
—
mála ticet
Mám
toho
vodejdu, tím
by
a sis
Dyk
a taky
dost,
a
je
mu
bych
ák
^i
mi
Kryle pána
rád vidl,
nabíhaj
to
ze
Pak
nohy.
budeš se s tím plahoit sama. mohla vodponout.'^
„Tak mu domluv!" houklo
bez-
mámo.
A
za-
svtniky.
„Co pak sem se málo nadomlouval? Povídám: koukej, Vojtíšku, támhle zámeníkovic Nanynka, nebo vedlejších
ova Žanka
—
tak
se
z
nich,
Mackch
Betyna, nebo uhlí-
no a nechceš-li nakrásn žádnou vohlídni
sám
a
pive nám
ši-
kovnou nevstu. A oo kluk zatrápená? Svsí hlavu jak nemocnej a mlí jako dub. Vožen takovýho lovka !"
k
141
V krámku
bo
se v tu chvíli zatemnilo docela, ne-
na práh vstoupila široká, naditá ženská po-
stava.
„Pámbu
dobrej veír, pane Zázvorka."
—
„Šak už je jako kolomas, dej pámbu, drahá paní," odpovídal hokyná ze tmy. „A po-
ádej že
íkám, abych
si
pijde
Vojtíšek
—
a myslel
rozsvítil,
ert
ale
sem,
kde ho
ví,
je
konec."
—
by nalíil vnadidlo hladové myši s niím tak nemohl Zázvorka pijíti vhod „drahé paní", jako zmínkou o Vojtíškovi. Jako by na to jen ekala, mrštila do tmy krámu a smrem za pult pohotov: „No, je-li ešt tam, kde sem ho ped ákou chvílej vidla, ja'k sem šla vokolo, to by byl Jako
u Blohradu v Žitnej
„V
Žitnej
ulici,
ulici.*
u tch nifa."
povídaj, drahá paní?"
Zázvorka ze tmy, ale po pult, hledaje sirky. se
jjo,
Tam
jo," potvrzovala
již
vstával
tázal
a šramotil
drahá paní. „A to už
—
sem ho tam jednou merila nhdá minulej den. Hezkou holku má niaka ale ta, se zdá, má už taky nco malýho."
—
tej,-
mn
Nad Zázvorkou již prskala petrolejka s cyzaazeným ješt od verejška. Panická
lindrem
chtla za krejcar pesliky, dostala * Myslíkova ulice nazývala nynjší Žitná Žitnobranskou.
se
ped
ji,
Zázvorka
lety
Žitnou, a
142
shrábl novák,
konen
panika ješt chvilku
dobe
Zázvorka
mu
hádal,
jí
na tom záleželo, aby
A mimochodem eeno,
šel.
pišla,
že
aby
jen
povdla. Tuze pe-
novinu o Vojtíškovi
tu
velice
cosi povídala,
šla.
nikdo nepede-
ji
„drahá paní"
mla
taky dceru, a docela nic by nebyla namítala proti Vojtíškovi jako ženichu.
Jen drahá paní odešla, tatíka Zázvorku jako
by
Vyšoural
pohodlo.
cosi
ped
se
pult
a za-
do svtniky:
volal
„Mámo,
po^cem
na
nezstalo
aby
chvíli,
prázno."
„A kam pak v
tak najednou, táto?"
podívám se na krok do tej Žitné j aby se vVojtíšek že by tento
,,E,
—
pádu
— ne-
meškal."
„A
t
že
to nemrzí, tátoi!"
„Vidíš, nemrzí.
abych se
se podíval.
stalo
a Vojtíšek
mámo." Ku podivu,
Tak
ve
mn
jako nco, tento,
Šak tam nebudu
dív
pišel
vn.
—
nic
A dyby mu ne-
íkej,
se
nezdálo,
matka za
Te
byste Zázvorka vykroil. mu nohy nabíhají, nebo když
jak
že
Zázvorková
vyšla
tatíkem podívala, byl Lucerna, která svítila
ped již
krámek,
kdesi
za
práv nad
aby
rohem. vraty
se
—
„B-
lohradu", vrhala svtlo ješt o kus dále, na malý
krámek niaský paní Švarcvajsové, po pravé
n
bývalé
Žitné,
mííme-li od
ulice
stra-
Spálené.
143
dávno hoela petrolejka nad pultem, arci nádhernjší iiež u Zázvork, uinný „lustr" proti ní, a za pultem sedla vdova paní
Taky tam
Švarcvajska,
již
puno-
okuláry na nose, a pletla
s
vn,
chu. Pletla je tak
neúnavn, nebo
je robila
na sklad.
U dveí krámu,
stanul
starý
Zázvorka,
do
nemla
Ani panika
kliku, vstoupil.
stiskl
nahlédl
asu, aby vstala a „kupce" pivítala, když
se
Zá-
zvorka otázal:
„Nemaj mi
za
zlé,
milá
paní,
sem tak
že
smlej: nebyl tu náš Vojtíšek?" Než mohla panika odpovdti, objevil se ve dveích svtnice za krámem, na samém prahu milý nesmlý Vojtíšek, jako by jej hlas otcv byl piaroval. Pes ramena Vojtíškova hledla
—
do krámu na nenadálého hosta mladá, úhledná ženština, s výrazem pekvapení, skoro leknutí.
A
milý Vojtíšek choval
roní, které vztahovalo
ho
—
v loktech
ruku
a
dcko
asi
mermomocí chtlo
lapiti za knír.
všeho pekvapení otázal se starý
Beze
kyná: „A
ze
mladice za ním
A
—
Vojtíšku
Slova
snad
je
tvoje?"
sebe nemohl vyraziti Vojtíšek
—
ani paní Švarcvajsová v
ani
krám.
starý Zázvorka zvolal:
—
„Kryle pána
No, dyk já
mám
to
ho-
—
a
nic,
to ste
všichni
Vojtíšku, já proti
máma
jist
taky ne.
A
ztratili
tomu že
e!
nic ne-
tak
por
:
144
—
tajmu!
No(
ale,
drahá
k paní Švarcvajsojvé, „do
— No
— ale
za
mžou
se
dom
a co pak, Vojtíšku,
Ahá, chceš tu ešt
pak
vstu to
nedl
šest
—
pi a
pišel,
Jak
mám
tak
pkn
obrátil
se to dát
se
musí
—
ty
mladý
se
mnou nepudeš?
pobejt
—
vzít.
no dobrá,
pivíst voikázat ne-
maliký taky mžete
to;
máma voi! Zatím
A
chvíli
mžeš
a
paniko/^
poádku
s
vzít.
Vyvalí
pánembohem.^^
odešel.
když za njakých deset minut vpadl do
svého krámku v
Koií
ulici,
odsupl
si
chvatem,
a první jeho slova, jež pronesl k žen, znla skoro
vítzn „A, milá mámo, ty ses mejlila, ten kluk zatrápená
ne-jni
A novinu.
po
mn —
ten je po
tob! To
povím novinu !^^ potom tedy vypovdl otec Zázvorka svou
se podivíš,
A
jakou
ti
nemýlil se:
máma
oi
vyvalovala. V zái
m
1913.
Pes plnoc!
Kouty
veliké
svtnice
utáply
se
Na
v šeru.
starodávném, okrouhlém stole ve stedu jizby
hoela klop
vrhal jen
sklenný
její zvonovitý píTak plamen lampy svtelný kotou na kvtovaný ubrus, a
petrolejka, ale
ovšen
byl zelenou látkou.
druhý, menší
kotou svtla
z cylindru obrážel
strop, a tu ješt pohlcovala
na
rého
jej
ržice
se
sta-
malování temných barev.
Njak
dusno bylo ve svtnici, ne však hor-
kem. Dlouho dost bylo do kamen v
kout u dveí
pikládáno, te v nich dohoívaly poslední zbytky uhlí. Prolézal je nízký plamen, pobleptávaje a poprskávaje, jako by po veei ješt kosti obíral. Chvílemi jako by se do popela zahrabal, až se v peci setmlo, chvílemi však znova vyšlehl, jako když najde sousto ješt stravitelné a ponenáhlu je ohlodává. Dlouho nic jiného nebylo slyšeti krom tohoto dohoívání. Pece však. Z lože v kout protjším ozývalo se chvílemi nepravidelné, tžké oddychování a chvílemi zase nadobro umlkalo. S pobroukáváním I.
Hernnai-.n,
Evika
a jiné výjevy
rodinné.
JQ
146
kamen
tvoil
tento
zmírající
a zase
vyšlehující
dech dvojzpv nesmírn tesklivý.
Konen
ztichlo v peci a petrolejka na
pomrkávala, jako by
Na
loži
ji
kout zašustlo
v
stole
ospalost pemáhala. cosi,
ozvalo
se
zastenání. Dívka, sedící na židli u postele a dlou-
hým bdním zmoená, vytrhla se z dímoty, naslouchala. Do tváe nemocné nevidla, ježto hlava na lžku zatemnna byla španlskou stnou, aby svtlo nedráždilo oi nemocné.
Ze tmy kouta ozvalo
namáhav:
se
."
„Verunko Dívka zamnula dlanmi .
.
v
zaplašila únavu, a promluvila není,
Minko?
aby
A
maminko. Co
„Verunka tu
„To se
ty,
jsi
Verunka
nezmešká
užije,
— a
dít milé
„Již
již
odešla,
oích, aby nadobro tlumen, šetrn:
—
strojila.
si
peješ?"
Chtla jsem
—
Již
nepijde pozd.
íci,
je ^as.
— A
—
toho
." .
.
maminko,
a dávno,"
odpovídala
Minka. „Jdižiž,
dceruško!" podivila se nemocná. „A já
nic neslyšela."
„Spala
jsi,
maminko.
Spala
'jsi
tak
pkn.
Byla jsem ráda^ že t nevzbudili." „pišla tedy pro ni tetika?" „Pišla, maminko."
„A Ivánek taky
šel,
dít?"
„Taky, maminko, když
jsi
porouela."
" 147
—
^jNeporouoela, Minko, chtla jsem jen. lik
na
tšili
se
masopusty
chudáci,
a
máma
roznemže. Šaty dávno mla, co by
jim
To-
s
se
nimi
dlala?^'
maminko drahá,
„Šla nerada,
Ale když
na
jsi
tolik naléhala
^,Co
byste u
tom,
že
ty
mne
tu
a taky
— —
všichni dlali,
sedíš
jak
Ivánek.
dít? Dost
milosrdná
^sestra.
Chudáku! No, tebe jsem doprovázela na plesy, pokud jsem mohla, ale Verunka šla dnes poprvé. Vždy vím, jak plakávala tam u okna, že nebude
—
nedokám, vidíš? všechno vím. Pece jsem dokala — a Verunka o to nepišla. — Ivánek! Hodný hoch šel s ní. A jtetioe za mne podkuj,, že mne zastala. Vím, nebylo jí moci^
že toho
—
asi
tuze do plesu. '^
Mince vytryskly slzy z oí. Ano, plakávala Verunka u okna^ ale ne pro zmaený ples, nýbrž proto^ že matka stn poslední nemocí. ^,Pro nemluvíš, Minko ?^^ ^,Co
si
^,Podej
peješ, maminko?^'
mi napít/^
Dívka podala sklenici vody s malinovou šávou, pidržela nemocné k ústm, nadnesla jí hlavu. Nemocná dychtiv lokala^, srkla po posledním doušku, tlakem hlavy naznaila, že
má
dosti.
„Dkuju, dceruško. A nezávi Verunce, šla
dnes a ty žes musila zstat
jindy, dít. Jsi nejstarší, ší!
u mne.
máš rozum. Ale
Kterak za to mohou, že matka
stn
že
Pjdeš ti
mlad-
!^^
10*
" 148
Odmlela
se
na
chvíli.
Minko," ozvala
,,Bože,
jako v hrob. Odstav
a
to^,
zase,
se
,Je
tma
tu
na tebe vidím.''
Dívka se vzchopila^ odsouvla zástnu. Na nemocnou paní Halíovou padla záe petrolejky. v ní se bylo rozjasnilo, usmála se Jako by i
Zraky
pojednou. a
ústa zašeptala:
v
kole.
Minko?
jjSlyšíš,
Te
nic
—
—
hrají
nemocné usmívala
tvá dceina lítostn slyšela
do
upínaly kamsi
se
a
dáli,
Verunka je
co hrají?"
Slyšíš^
Tvá
její
se
víc
zato
a více,
zkormoutila.
se
Dívka ne-
a slyšeti nemohla. Jak daleko byl
Žofín! Odnikud nepronikal do tohoto smutného píbytku ani zvuk. Co slyší matka, je pelud sluchový. „Slyšíš
pKdyž
si
Ústa
náš
ji,
Minko, tu hezkou starou polku?
ddeek babiku
bral,
bral'
— —
matina popvovala první takty
staré
skladby mdle, sotva slyšiteln, a Minku za srdce to
popadalo^ v koktech
—
ji
,babika plakala, Mince inuly se slzy
^,
toho
mrazilo.
ddek
se smál, smál'
z oí^, ale matka nemohla sedla zády k svtlu. „Pamatuješ, Minko?" otázala se stará paní. vždy kterak bys pamatovala„Ach ne
vidti.
Dcera
—
—
jsi
—
tehda nebyla na svtj, dít. Ale tenkráte to
byla nová písnika, Minko, poprvé
ji
hráli,
když
jsem poprvé tanila s vaším tatínkem^ chudákem. Tenkrát ješt nebyl radou^ dceruško, byl adjunk-
:
:
149
m
hezky tanil, a tak
tem|, a tak
ddeek
sob
k
tiskl
— —
slyšíš, dcebabiku' Tani^, Verunka taní. ruško? Zaínají znova tanit. letos nebudeš tani už díti, bože^ kdo ji skládal, tu polku? To bylo 'na sklon-
,Když
si
náš
— — Mj
—
—
ku a
Tehda,
pravda.
šedesátýchjj
šedesá-
v letech
ech,
byl v Praze kapelník Komzák, a to byl
týchi,
nm
po
Kdo
pišel
skládaly
ji
a
Strebinger,
nepamatuješ?
Strebingier^ ale uhodil
dobe
Nmiec.
byl
to
Zdá
mi,
se
že
na tón, Minko. Dlou-
písniku zpívávali s tatínkem^ ale již jsme nechodili do píes^ již jsmte chovali, '^ jednoho vás po druhém Nemocná ztichla,, zavela oi, tžce oddychovala. Zdálo se„ že usnula. Pojednou se vytrhla a zvukem naprosto jilio
pak
jsme
tu
—
dutým, zalekáva jícím otázala se
ným,, „,
Kolik
je
(„Odbilo
—
pjDeset!
dít
!
hodin?"
deset,
maminko."
Deset!
—
A
Tedy ješt ne Nemocná pracn sepjala
dnes je posledního, ruce na prsou a vy-
namáhav
rážela
^„Bože všemohoucí,
plnoc!
—
— !"
—
abyste
dopej
Modli
sep
dít,
nepišli
o
pensi.
mi, abych
abych Napsal
pekala
dožila
zítka
Ivánek
kvi-
tanci ?"
maminko," odpovdla dívka, bráníc aby nevypukla v plá. 5,Podepsala jsem ji, dít?"
yjNapsal, se
ze
všech
sil,,
"
"
150
p,
Podepsala
jsi,
vždy pan doktor
podepsal
s ji-
už nepamatuji, že jsem podepsala.
pan domácí?'^
ji
maminko/*
pjPodepsal,
Nemocná opt ze
se o to,
tvrdošíjností pjVidíš, nic
A
——
by neslyšela poznámky dceiny^ pronášela nemocná:
Jako stou
maminko. Ale nestarej
ujišoval
se
odmlela,
ale náhle vyrazila
sebe skoro hroziv: y,A
pan fará, Minko, taky podepsal ?''
fará podepíše
pjPan
zítra,
maminko.'*
pZítra? Zítra bude pozd, dít. Dnes jedna-
—
ticátého nekp
zítra
práv
dít,
prvního.
—
Byl
odešel, a povídal:
mne
u
tatí-
Zase pijdu,
maminko, ekej na mne. Ale nezapome na kvitanci. Zítra je prvního, termín, aby dti mly
— —
na nájem
„jMaminko
Te raly
!"
zaúpla
dívka. v,Maminko drahá
nemocná rozevela zraky do
široka.
!"
Zí-
na dívku cize z hlubokýchj, temných jamek,
a ústa nemocné
„Neboj
ch nemám vdomky
pracn
se,
dít,
—
jestli
se pohybovala:
posekám do jsem kdy
zítka.
vdomky
—
Hí-
neb ne-
vše jsme odpykala, bohu se dobro inila, jen pro vás dýchala! Bože všemohoucí, jen do plnoci!**
zhešila^
vyzpovídala,
—
Hlava
nemocné,,
zdálo
se,
zaryla
hloub do podušek^
oi
Ve svtnici
jen stažený knot
ztichlo^
se
zavely,
se
ústa
ješt
zmlkla.
petrolejky
151
na stole poprskával. Dívka sklonila hlavu^ chopila se
peiny a
cípu
dusila v ní
keovitý plá.
Chvíle míjely. Hodiny na nedaleké vži odbíjely v uritých pestávkách^, celé
—
tvrti, celé,
tvrti,
ale nikdo jejich zvuku nenaslouchal.
Pojednou zalehl v mrtvé dusno jakýsi šum zvení,
tlumený,
pece však
postižitelný,
a blí-
žil se.
Dvee špikách ní
zticha
s
dívka
Verunka,
mladík.
chánip
otevely a do svtnice po v plesovém úboru, za
se
vstoupila
Ivánek.
pohledy plnými
Oba spchem udýv píkrém od-
úzkosti
poru k plesovému výstroji.
Šumem probuzena la
vzchopila se Minka, ohléd-
se.
,„Již jdete
A
?^'
popošla beze šustu k seste, bratru.
—
(„Nemli jsme stání dom. Achy nemli jsme
stále nás to
ani
pohánlo
odcházet!'^
šeptla
Verunka. ^,A maminka ?^^ 9,
odpovdla
Spí,"
nemocná otevela oi. A poznavši ale již ne úsmvem pozemským bylo zejmo, že se pokouší vztáhnouti ruce.
V
tu chvíli
dtiy usmála se
—
a
Minka.
Ivan
i
—
Verunka chvátali k lžku, pocelovali
ruku matinu. zala
„Již
jste
se
matka.
doma?
—
Kolik
je
hodin?" otá-
152
„Bezmála hodina „Ach,
rádi
bychom
plnoci/' odpovídal syn
s
pišli
byli
— —
díve
^'
„Hodina! Je prvního! Nezmeškali jste. A já !'' dokala. Pomodlete se, dti, že je prvního Pravice umírající zaryla se do vlas dcery
—
Verunky,
sklouzla
pak na hlavu syna
spoinula
konen
zbývající silou na
in.
Osta šeptala, co
A
pojednou
již
nikdo z
Minka, že
cítila
Ivánka
a
hlav Mindtí neslyšel. ruky na
tlak
hlav povoluje, mizí, a náhle svezla se matina pravice bezvládn a sklesla dcei na rameno.
její
S nedaleké pustní noci
vže
snášely se do zimní, maso-
tyry údery
jasné a hned
potom
je-
diný zvuk hluboký, dlouho dochvívající.
Hodina
s
plnoci
...
5S
y
le^nu 1913.
v
r
BEZDTNÁ
Tato povidlca pvodn byla napsána r. 1894 pro druhé vydání „Drobných lidí". Pejal jsem ji z eené sbírky do /. 11. této knihy, ve kterou svým rázem spíše náleží.
Dyl
^
deset
ženu,
nm
Ivan
Hron,
Ml
ml
vždy
ovšem
že
mu
s
posta-
dvrnjší
pídechem
mohli
krásnou
„skvostné
íkali zejména jeho
skoro
tito
Ah,
ženat,
v blahobytu.
jak o
vení",
pátelé, visti.
let
žil
jisté
závidti,
zá-
nebo
Ivan Hron byl pokládán za synka Štstny. Vybyv gymnasium, dal se zapsati na právnickou fa-
chtl
doktorem. Vlastn tomu chtl zámožný venkovský obchodník. Pál si, aby syn byl ním lepším než on sám. Nuže, syn vyhovl otci a studoval. Ale nedostudoval. Dopustil se v mladické horkokrevnosti njakého kultu,
jeho
býti
otec,
peinu, jehož prvním následkem bylo nkolikanedlní vzení a následkem druhým vylouení z
university; byl
to
pein
politický,
avšak aka-
demický senát chtl míti universitu istou a lehkomyslného mladíka navždy vylouil, kterýžto rozsudek ny,
ml
plahoí od dal
v
vyddní.
záptí
Na
rána
nezletilému,
hnv otcv, výhost z rodimedle se stará otec, na se
do noci, ne-li na dti? .Kdo nerozumnému synu právo, aby
zahodil všechnu budoucnost jediným nerozvážným
inem ?
156
Hron
Ivan
en
zahodil.
ji
otec a dovedl
i
Byl
pesvditi
o tom
pesvd-
matku. S tím
svdením umel starý Hron. Ivan? V zoufalém postavení,
pe-
v jakém se octl,
když odpykal vzení, zaklepal na dvee banky, která práv hledala nkolik diurnist. Byl pijat vnoval ústavu tlo a za ticet zlatých
msín
své
i
ducha.
Objevilo se zanedlouho, že nevyplýtval
znaný sijními jevilo
a
dvma
roníky, právnické
nezahodil
že
se,
marn
posavadního života studiemi gymna-
díl
Hron
tak
zcela
fakulty. svoji
Ob-
budouc-
znamenit „upotebitelný", jak o referováno nižšími pedstavenými vyšším, Ivan Hron postupoval. A všichni jeho býIvan
nost.
byl
nm
valí nižší
kého
se
Zatím
pedstavení nenadali se pekvapení, jamlo po nkolika letech dostati.
jim
co
pokladníci,
úetní,
likvidátoi
a
pední úedníci, díve nad Hrona povznesení,
jiní
se-
trvali
nadále u svých stol a mramorových pultu,
stalo
se,
Ivan
že
Hron, vyznamenav se neoby-
ejné pi nkolika transakcích banky, zavolán byl po náhlém úmrtí generálního editele do schze správní rady, kde pedseda vážn, jak vyžadovala dležitost chvíle, a zárove se znamenitými rozvlánými enickými píkrasami se ho otázal, by nechtl zaujmouti místo zemelého e-
zda
ditele.
„Máme seda
svoji
k
vám veškeru dvru!" konil ped-
pednášku.
157
tváil
Byl
pen. ností
a
vdl,
a
Hron,
Ivan kvapil,
si
ml
že
ho
návrh
podmínkách, jež budou
vše na
závisí
stanoveny.
i
„Za týchž podmínek,
vašeho
jež platily pro
pedchdce," ekl pedseda te-li
nepochybn pe-
pece, jako by nebyl pekvavdom do jisté míry svých schopdosti duchapítomnosti, aby odpose
„A splní-
správní rady.
naše nadje, bude vaše postavení ješt skvleji
Nebo
upraveno.
nynjší
opravuje
stav podniku
k nejlepším nadjím. Jen silného, energického vedení
je
mu
Ivan
teba. Proto jsme
Hron pisvdil,
uvázal
se
ješt toho veera letlo Prahou, kdo editelem banky.
„Má
štstí ten
„Hlava
Ped
je
lovk!"
dobrá!"
vás."
zvolili
v je
úad, a novým
pravili jedni.
íkali
jiní.
Ivanem Hronem rozkládala
se
budouc-
nost nejkrásnjší.
Ješt rok zstal Ivan Hron svoboden. Jako by ekal, zpevní-li se mu pda pod nohama. A poznav, že se tak stalo, oženil se. Divili
se
mnozí,
že
si
vyhledal
ženu
bez
vna. Více se divili, zvdvše, že to ped nedávném „nadjná bohatá partie", jejíž lesk náhle pohasl, když otec utrpl úpadek. Pro prátam zaklepal? Ve svém postavení, maje píbyla iješt
v
jm
do tisíc!
Ml
závazky njaké? Ucházel se
158
díve již? Chtl dostáti slovu svému jako poctivý muž? Ale pi takovýchto obratech poO
ni
každý
míjí
poctivost, a
známí
nevdli,
nelákavá
tato
všechna
tak
zvaná
Hronovi.
Ovšem i
smšná
je
slib,
rozumovali zkušení a rozvážní pátelé
kdož
partie
tak
stála
rozumovali,
Ivana
práce a vytrvalosti, že mohl úpadek
že
Hrona kus tchánv po-
skoro za štstí, že dívka podlehla pros-
kládati
bám rodi, aby
neodmítala ruku, která
jí
za-
bezpeuje bezstarostnou budoucnost a která snad celou rodinu mže zachrániti od bídy nejhorší. A tak Ivan Hron záil štstím, když bledou nevstu svou vedl k oltái, a když zsinalou ji od i
oltáe
odvádil.
Deset
již
let
sám
byl
ženat.
Byl
tyicetiletý^
pokládán byl skoro za boháe, a jeho nkdejší kolegové, plahoící se jako statný muž,
již
staí koncipienti v advokátních kanceláích, kandidáti bez doktorátu, doktorové propadlí
vokátních
závistiv
zkouškách,
riéru bývalého
pohlíželi
pi
ad-
na
ka-
nedostudovaného kolegy, zaveného
vyloueného z university. pibýByli z nich mnozí ženatí, dtí jim valo, ženy jim stárly, tu neb onde nebylo asem všeho dost. Ivan Hron však náležel ku pedním kdysi
a
,,
rodinám". Více stále
vtší,
neml
krásná,
ml dtí.
jezdil,
jeho
vilu,
co
než chodil, žena jeho byla
tantiémy byly rok
trávil
rok
msíc
od roku v lázních,
159
mu jde jak na drátku!" íkali závi„Dchody jako ministr a žádné dti! Nkdo má štstí!" 5,Vše
stiv.
Žádné dti! Nikdo neuvažoval, kterak bolestn práv 'toto štstí se Hrona dotýká. Nebo vše, eho ve svt vydobyl a na život vynutil, neoblažovalo ho tak, jako by jej byl oblažil bílý proutný košík. Ovšený záclonkami, pod nimiž by byla dímala ržolící, kueravá hlavika milého robátka. Pi všem svém skvlém, rušném',
pímsku
nkdy hluném
"život nezbavil se
šosáckosti,
pokládal jen takové bytí
že
Hron
za
do-
požehnáno dtmi. cíl, úel jaký skvlá jeho kariéra? má Jaký Pro útoil na nejvyšší hodnost, jíž mohl dosíci, k emu schraoval pebytky svých výdlk,
konalé
komu
a úplné,
které
je
vše zanechá, až vyssát a zchátralý
vlastní život?
Avšak u náhodné,
Co ho potší na
nho
nepocítil
nebylo
skoní
stará kolena?
toto
ho teprv po
zklamání jenom letech,
kdy by
byl poítal, jak dlouho již je ženat a že je po-
ád
sám, se ženou, milovanou svojí Madlou. Jenevyplnná touha tím bolestnjší, že
mu se
byla
oženil "proto,
zdravého
jádra,
aby
ml
nezkažen
rodinu.
Byl z venkova,
velkomstským sobec-
kým požitkástvím, aby si byl pál život bezstarostný, vnovaný vlastnímu já a choutkám zcela osobním. Chtl míti dti, a žen se s milovanou k
dívkou
tšil
sob bytstku
se, kterak zakrátko pivine nejmilovanjší na svte. Snad
160
i
proto tak toužil po rodin, že pokleskem svým
z
mládí sám pozbyl rodiny, byv
nesmje
vystren,
z ní
.dom. Toužil po náhrad, a od prvního dne svého spojení s Madlou hledl na ni zpytav, zkoumal její pohledy, špehoval její vzdechy za nocí a prahl po okamžiku, až kdysi uzardlá, ostýchav a stoudn mu sví tase
hlásiti
'
jemství nejsladší.
Ale
mlela,
tomu nedocházelo.
k
prázdnými
procházela
Paní Magdalena komnatami bytu
skvostn 2Laízeného a na její tvái vždy zetelnjší byl jistý lítostivý, skoro bolestný rys, táhnoucí se od jemného nosíku a obmykající její Ani tehdy se neztrácel, kdykoli se teba rty.
upímn
usmála.
A
sotva zmizel
e, vystoupil a nžné nyvý ten výraz. Cítila-li
mu?
rovnž, co
Tušila-li,
co se
jí
dje
by nebyla
Kterak
nedovede ovládati
tak
úsmv
tvá-
s její
opanoval zase
její
jlípe
pln
schází ke štstí úplné-
v duši manželov?.
cítila
Nikdo
se
nikdo neumí
se
a tušila!
otrocky,
každou chvíli života držeti na uzd tak, aby pojednou slovo, ba jediný jen pohled neprozra-
v
dje
dil,
co
se
no,
po
em
v hloubi
žízní.
nitra,
ím
Nedovedl toho
jest
ani
peplnsám Jvan
Hron.
A
nebyla
to
chvíle
jediná,
která
paní Hronové, co schází jejímu manželu,
objevila
a
teba takového objevu. Vždy byla žena!
bylo-li
161
Hron obas nkteré své známé a pátele k obdu, k veei, aby vzbudil trochu ruchu a života v tichých, klidných tch komnatách, aby je uvedl zas na den do nepoádku. Byly chvíle, kdy se necítil tak zcela volný ve spoádaných tch prostorách, kde stály po msíce všechZvával
pedmty
ny
leskem
výkik.
rozpustilý
'
„Ach, kdysi
po
jak
host.
„A
ekl
knížeku bydlíte^"
pkným
na stnách a roztomilým soškám, která probírala
byla
krajiny
a
msta,
alby,
jež
byl
naplnnými pohledy na Hron bu sám nebo
„Kterak vzdechla
dovedete
uinné
zá-
malé museum.
zpíjjemnit
život,''
po-
„Kterak jste šastni...!''
Hron peletl
pedmty,
kupoval,
je
si
zase.
Ivan ty
skoro
procestoval, kteráž prohlížela
chotí
vistiv vzácné starožitnosti,
dné
!^^
co krásných Vcí!'^ dodala žena hostova,
obrazm
s
mu
„Jaké pohodlí máte, jaké zaízení
která se byla obdivovala znova a znova
se
a
koberce
tlusté
nezaznl
nikdy
kde
kroky,
tlumily
istotou
témž míst, záíce
na
nebylo prášku, kde
kde
;
s
nádechem nudy
závi-
které ho zajímaly nejvíce, když
a bavily
první
den,
kdy
je
dom
pinášel a rozvsoval nebo rozestavoval, jimž však
každodenním pohlížením uvykl á kterých si skoro již nevšímal, naež utkvívaje sám pohledem závistivým na panice, jejíž boky se slibn šíily pronesl s výrazem nespokojenosti:
—
—
I.
Herrmann, Evika a
jiné výjevy rodinné,
U
!
162
„Ano, hezké to máme, ovšem, ale tak smut-
Kdybychom nebyli ve všem tak sami Bezdky pi tom pohlédl na svoji ženu,
né.
tvá pojednou zvážnla že
—
ba Hronovi
Magdalena vynakládá všecku
paní
potlaila,
00
!^' .
.
.
jejíž
zdálo,
se
sílu,
aby
hrozilo z ocí vytrysknouti.
jí
Hronovi byli návštvou u pákteí mli ti malé dti, z nichž nejmladší tel, byl roztomilý kueravý kluk. Bylo hráno na klavír, bylo zpíváno a vesele hovoeno, ale pro vše ml Hron nejmén pozornosti. Oddal se zcela malému rozpustilci (v sedáku, ^ nímž se po celý veer obíral, <jejž (si sázel na klín, od inhož se nechal itahati za nos a za vousy, jejž po desáté honil 'a pod istolem vyšourával, když mu Jindy
sami
nezbeda v dtské skotaivosti Paní
Hronová (zdánliv
lem a hostitelkou, za
manželem,
lítost
jí
se
její
a
opt
bavila
unikal.
s hostite-
bloudily
zraky stále
pohledy prozrazovaly, jaká
její
ia
mu
ne-
by byla šastna, kdyby doma u
nich
fevírá
dala! Kterak
^ale
opt se
isrdce.
toto
jediné
dtský smích! Kdyby
rozléhal veselý
své domácnosti
Ach,
'se
mohl
honiti
za
Ivan ve
takovým ne-
zbedným košiláem Pan Hron pojednou zvedl hlavu od své zábavy a postehl výmluvný pohled ženin, porozi
uml,
co
bo mu zího jí
'se
v ní
dcka žen
nic,
dlo
—
a chlapce
pipadalo, jako by tímto pranic,
své
iml
ji
nco
vyítal,
neskonale
nechal.
laskáním ó,
rád.
Neci-
nevyítal
Což snad
163
v-
mohl z nich 'jeden druhému vyítati? Což dl kdo 'na isvt, v kom z obou je píina osamocenosti
?
Ovšem, Hron s
také
jednoho dne
se
tajenou nespokojeností 'Svou,
páním
prostedky...? V em nehodou?
svt
záleží...? 'Kdo bývá vinen takovou
Ach, se
uchýlil
svým žhoucím
ise
k lékai.
„Jsou snad ve to
této
>
vinen, to není pravé
ne,
Hron. „Není
;tu
slovOj,"
píina „Tžko povdti. 'Nkdy
Píina,
!^^
Vc ist
dvojí pirozenosti vysvtlení aniž pomoci ..."
hady. vot.
fnuž,
— —
žena.
Neshoda,
není
pro
to
zahloubával Ivan Hron ve steré do-
se
Posuzoval sebe, všechen
Hledl
nkdy
nevysvtlitelná.
fysiologická,
nesetkání
Pak
opravoval
žádné viny, žádného zavinní.
'na
sebe,
vidl
se
svj pedešlý
ži-
zdráva, bezúhonná.
Tedy nevhodné -spojení? Ach ovšem, jeho ženitba byla •skuten .ukvapená. Kolikráte vidl -svoji Madlu? Dvakráte nebo tikráte. Poprvé v Drážanech, na njakém výSpatil pána, slinou dívku. Hovoili esky.
let.
Krajané,
také
sledoval
Hron
dl
své
také
jen,
"že
-se
Spatil
výletníci.
zahoel k
promluvit,
ní.
'krajany vracel.
dívin otec
ji,
jako
stín,
slyšel
esky
Dva dny potom odjeli.
Pedstavil
se.
Již
ho nic netšilo.
Zv-
je
továrník z vtšího
m-
echách. 'Nic víoe. Po ase zamíil úmysln do onoho -msta, odvážil se k návštv rodiny. sta v
11*
164
obadn
Byl pijat zdvoile^ ale liv.
Shledal
ženštinu velice
dívoe
'V
a nadjníru stíz-
inteligentní
vzdlanou, ale chovala se velmi upjat a zdrželiv, až mraziv. Její zraky utkvly na s ne-
a
nm
smírným podivením, když se
„Což náhodné setkání uje, abys mne
stíhal
i
v
objevil.
Drážanech
t oprav-
v tento úkryt rodinný?"
zdály se 'vyjadovati.
Odjel a za 'týden se odvážil požádati o
ruku dopisem.
v
-Psal
otci
jejií
dcei zárove. Odpo-
i
otcova 'byla velice zdvoilá. Nepíjemné po-
aby 'Odpovdl pímo,
vinnosti,
ukazem,
k nabídnutí
že
dcera sama.
vyhnul
se
po-
pán
Hronovu odpoví
sice,
avšak strun. Za-
'
Odpovdla. Uhlazen
mítla jeho 'nabídnutí naprosto.
„Nuže, rozhodnuto^," íekl cek pokoen. '„Zanech toho
tehda
si
—
Hron
vše-
jsem jim patrn
malým pánem." než minul rok, oznamovaly noúpadek 'domu továrníkova.
Pojednou, viny
Hrona
Ivana
'dojala
zpráva
kusiti?
A
msta, aby
'nabídnutí své
Kterak rozpait
hanbeni?
má
ta
pepodivn.
poznovu poHron bez dlouhých úvah se rozjel do
Byl by 'skoro zajásal. Nuže,
Co
osobn
se
opakoval.
'ho tenkrát pijali.
'nejšetrnji
povdl
Byli za-
Hron, že jeho
postavení zaruuje 'slen bezstarostný život a totéž pohodlí, 'jakému byla uvykla v
domov.
.
165
zdálo
Dívka,
byla
-se,
ni
odpovídal otec.
za
rozmyšlení.
„Nevíte,
jej.
jak
poádku. Vím,
'že
opt
nyní
ale
sekejte
pl
Hron
naléhav,
psal,
editele banky,
tém
je
uvedeny do
musí býti
nyní,
'ekal
'to
léta^,"
Vše
trpíme.
když pikdy jsme na mizin.
Ach, nejsou všichni mužové tak šlechetní Ivan
žádal
šlechetný muž,
jste
—
—
všichni
zmnno. A mnohé vci cházíte
Hrona,
i
„Sekejte msíc, dva žádal
Tenkráte za
zoufalá.
Nezamítal
celý
." .
.
plrok, naež
opt
úpnliv. To nebyl výlev
bylo žadonní mladého blouz-
nivce.
A
pak
'tedy
otec, že 'mu
byla Madla jeho.
dcera ruku podává.
i
se oženil.
Pemítával o všem pozdji a zdálo že
mu
Oznámil
A Hron
se
mu,
jeho 'nápadnictví a ženní bylo provázeno to-
lika podivnými okolnostmi. Zda v tom nebyl prst osudu? Zda se neml zíci vší nadjje hned (po prvém odmítnutí? 'Zda by nebyl nalezl náhradu? Dívku 'Stejn pvabnou, nžnou, vzdlanou, ženu, kteráž by ho byla obdaila .
.
Neskonale trapnými pocity rozvíilo se *jeho nitro,
když došel k tomuto závru. Vzpouzela
snad Madla 'tehda, že byla naplnna
lým
njakým
-tušením?
Pravilo
jí
mého, že neoblaží svého muže zcela
pedzvstí,
Tedy
že v ní
zstane bezdtná jest
píina..'.?
.
.
.
.
?
se
neuvdomnco nezná.
.
?
Bylo to
166
Ivanem Hronem k zbláznní.
hloubání
A
myšlenky, toto
-zmítaly tyto
zase 'nesjkonalou
lítostí
a bolestí
naplo-
dokonav njakou naléhavou práci ve své pracovn, plížil se po špikádh do ložnice. Než vstoupil, naslouchal, spí-li jeho valo
když za
ho,
A
žena.
usedavý, vzlykot.
zaslechl
Pak sedával a pikrádal
nocí,
hodiny, až nastane
celé
k svému
'se
loži
ticho,
jako zloinec, a byl
konen klidné oddychování ženino, když pozdravoval ženu políbením, sna-
šasten, slyše a
zjitra,
žil
se,
v
-aby
n
svoji
horoucnost.
žena
líbá
se
péi,
do
na ní
všecku
A
se
tu
láskypln
tak
A hled
odprošovala. a
vložil
na
mu
zdávalo,
vdn, na
její
drobná zamstnání,
její
ji
líbal
ji
jako
všechnu že iho
by
její
starostlivost
zamilovával jako onoho
pivedl do své mladé do-
mácnosti,
tím
ni,
znova a znova a
prvního dne, když
A
a
lásku,
t
bolestnji ozývalo
bychom
šlení:
Jak
mohli
starati
byli
se
šastni,
v nm pomykdybychom se
ješt o nkoho...!
Kdysi na poátku léta za krásného odpldne pišel Ivan Hron díve z kanceláe, než obvykle. Maje zvláštní klí ku pedsíni svého bytu, nemusil zvoniti, vešel, aniž kdo jeho návrat zpohl zoroval. Odložil ve svém pokoji klobouk i
i
167
zamíil ke komnat ženin. Neslyšel krok na mkkém koberci — neslyšela ho a
Když asu, aby
n, Hron
nm
nezpozoroval, kterak se
ani
dopis,
jejž
se
o stolek,
levicí
pidržujíc
upravovala cosi na
a pravicí
chvjí
jí
na
župán-
když k ní Hron pistoupil, aby ji políbil. zamstnávala ob ruce své, aby jich ne-
ku,
Tak
musí la podati
hled na
?^^
dostala
jsi
otázal
a naklánl
se,
aby
ji
libku
utopila
Mag-
políbil.
erve, když
setkaly se rty manželovými.
rty
že
Hron,
Ivan
se
obálku, polozakrytou prsty paní
S tváí Magdiných vyprchala její
ušlo,
'
„Psaní daleny,
mu
Nebylo by
Hronovi.
chvjí.
se
jediva
list,
etla. Uinila tak zdánliv zcela klid-
Opírala
ruce.
také žena.
mela
a do obálky vstrila
složila
práv
byla
a než k ní došel,
vstoupil
vlastních
se také její zmíravá
V tom
se
po-
odpov:
„Ano.^^
„Hle, z domova ti píšoUp" mluvil manžel dále, hled na známku a poštovní pee. „Co je no-
vého ?^^
A
zcela
bezdky
Bylo v tu sila
okna
mžiku,
.
.
by
jako .
Avšak
nesmla
Tak tedy ale
sáhl
po dopise.
paní Hronové, jako by mu-
dopis rozdrtiti v dlaních, jako by
prchnouti, z
chvíli
její
se
prsty
se
ním
s
s
mla
ním
mla
vrhnouti
dopustiti
v tom okanieho nápadného.
pracn
odsouvly
byla-li
záchrana
se
zato tím tíže dolehly na stolek.
s
dopisu,
168
Hron
zdvihl
„To
je jako
mna se,
dopis.
íslo asopisu/' ekl rozmarn,
o obálku.
prsty
„Už
jsi
petla?"
otázal
vytahuje složený papír z obálky. Poznával pís-
mo
tchynino.
„Nedotla!'' odvtila mladá žena. Snažila se íci
co nejhlasitji, ale hlas
to
peskoil.
lhal,
který
pír,
A
jí
vypovdl,
se-
rozevíral
pa-
manžel pomalu
zjevn obsahoval ješt njakou
zcela
vložku.
„Však ty jim také psáváš celé bibliotéky,^' ekl rozmarn, než rozevel, a pohlédl na ženu. Stála tu^ dívajíc se tém vyjeven na jeho a byla bledá jako
ruce
kída. Ztrnulé
její
zraky
jako by nepozorovaly, kterak na ní manžel utkvívá
udiveným, tázavým pohledem. Ivan
Hron
Rozpomenul
se
nechápal,
myslil,
ale
pojednou na
citlivost
že
své
chápe. ženy.
Vzpomnl, kterak ona nikdy se nedotkla dopis jeho, ležících teba celé nedle na jeho psacím kterak neobrátila v ruce ani korespondenní
stole, lístek,
pijímajíc
jej z
rukou listonošových, byl -li
nadepsán manželu, kterak nikdy neprojevila nejmenší
zvdavosti,
pokud
se
týkalo
jeho
kores-
pondence. Stejnou šetrnost zachovával manžel k
dopism. Nechopil
jím
se
jich
je-
nikdy díve, po-
—
kud nebyl ekl: „Dovolíš?'' Dnes tak neuižena jeho posud nedotla porušil starý
nil
—
zvyk, jest
—
který se byl
mlky
píinou pekvapení
mezi nimi vyvinul. a
vzezení ženina.
To
IGO
Ivan
do
Hron tedy
obálky,
zase
složil
stl
na
položil
hlasem:
a
vsouvl
list,
ekl
'
„Promi, Madliko, zapomnl jsem Žena sebrala všechnu kterýž
vu,
jej
udobujícím
ml
zakrýti
sílu
její
se/^
úsm-
k lehkému
hrozné
ješt chviliku, než ekla: vždy víš, „Je to od našich
uleknutí,
a
trvalo
—
dležitého."
nic
A
v záptí
„Vrátil se
nic nového,
ses
svedla
dnes
hovor na
neoekávan
jiné:
brzy
—
stalo
nco?" „Co by
se mohlo státi?" odpovídal manžel rozmarn. „Spchal jsem, abychom vyšli trochu na procházku. Je tak krásn. Snad na Žofín,
choeš-li?
A
aby
koje,
Ustroj
hvízdaje se
se."
potichu odcházel
do
svého
po-
pipravil.
také
Po jeho odchodu chopila se žena dopisu, zásuvku vykládané skín, která byla
vytáhla
schránou jejích nejlepších a nejmilejších vcí, ote-
vela
malou palisandrovou krabici a vložila do ní dopis. Uzamkla zásuvku a uschovala klí. Potom se strojila na vycházku. dal
tu
Když sešli se schod a vyšli na ulici, poHron žen rám. Lahodilo mu nesmírn, kte-
rak
tsn
tžce
se
na
n
místo, zde se cítí
zavsila,
kterak
se
k
nmu
pod tímto ramenem jest její zcela bezpena, v ochran ped
pitiskla. Ano,
170
celým její
A
svtem.
Hron,
Ivan
netušil
co
zmítá
duší.
Za nkolik dn po této píhod, na niž dávno zapomnl, osaml Hron ve svém byt nakrátko. Chystal se, jako vždy, na malou cestu za hranice se ženou, a paní Magdalena ped každou takovou cestou dojíždla na den, na dva dny dom. Rodie její stárli, paní Hronová chtla se s nimi potšiti a rozlouiti pro všechny pípady. Ah, vždy za nkolik nedl, co bývali na cestách, mohla smrt zachvátiti oba ty staíky.
Hron pipravoval
Ivan
vaky na a
za její
Nastupoval tu
cestu.
již
nepítomnosti
svou dovolenou
dny doma. Uschovával, zavíral, co zavíti, aby s klidem a bezpeím mohl celé
trávil
slušelo odjeti.
mla
Zítra
se paní
Magda
vrátiti
z
rodného
msta. Ivan
ploval
Hron, pišed od svou
bytem, zdali
"je
cestovní
všady vše v
do komnaty ženiny tu
jest
poklizeno
obda
z hostince,
a usmíval se, vida, jak a
na-
Potom pecházel poádku. Vkroil také
kabelu.
peliv
spoádáno.
Pojednou padly jeho zraky na Magdinu oechovou skí. Vše bylo uzaveno, jenom nejhoejší zásuvka vynívala ponkud z drážek. Nebyla dovena. „Hle, je tak opatrná nezavela,'^
prohodil
—
a tu svoje poklady
k sob. „Pokoj také nebyl
171
—
uzamen muchati
když
doma,
nejsem
mohla
služka
." .
.
Pistoupil zcela bezdky, bez uritého úmyslu, chopil
kruh
ozdobných bronzových
se
po
stra-
a zásuvku Byly tu knihy, šperky, drobné práce, podobizny, památky. V pravém kout byla palisan-
nách
vytáhl.
drová
Znal
sTíínka.
tu
sám
skínku Hron,
ji
žen
pinesl k Štdrému veeru nebo k Novému roku. Pála si takové malé pokladnice na své drobnstky a památky. byl
kdysi
Hron
zcela
man
posouvl skínkou a všiml
ozdobný klíek trí v zámku. Hle, neopatrná žena! Zásuvku nezamkne, u skínky nechá si,
že
klíek!
U
svých ppsvátných tajností, u
ale chránných, vciek. Tak bezdky, aniž se
tch
bez-
zbožn uchovávaných
cenných,
v
nm
ozvala
obyejná
Hron: Madla všechno ukrývá?" drahá moje „Co tu A skoro se zasmál, když mu pipadlo dále
lidská zvdavost, pomyslil
si
na mysl: „Zdali pak je tu také onen
na
pis,
A
njž mi odpovdla již,
—
mj
první do-
košem?"
jako by pomyšlení ruce vedlo,
sáhl,
otoil klíek, zvedl víko skínky. Vzpomínka na
onen jíž
list,
na první žádost o ruku Magdinu,
odmítnutí
mu
vota, podráždila
kdysi
skuten
Madla? Vždy on také v
otrávilo
pl
ži-
Má
jej
jeho zvdavost.
dvrné
je-
roku
pihrádce cho-
.
172
vá
první osudnou
její
—
—
a!
pesvdí
se
odpov.
Šetrné
nešetrné
o tom.
Skínka byla naplnna všelikými šperky, ozdbkami^ psaníky a zápisníky. Navrchu ležel dopis,
jehož se byl nedávno chopil a
tený žen
Poznával
vrátil.
jej
zase ne-
jejíž
podle
nadpisu,
podle data na poštovní peeti. Psaní však nebylo
zastreno dojista
Avšak
Madla do obálky, vynívalo napolo tla nejednou a nedbale je zasouvla. složeného oktávku, vyplnného známým ;
je
ze
písmem tchyniným, vyhlížel ^Dapír jiný. Hron zahlédl jenom neúplná slova, ale ta byla napsána písmem neznámým, neumlým, rukou nevypsanou. vždy pátral po Nevda, pro tak iní vytáhl Hron lístek malé osmerky, ídce jiném!
—
—
popsaný velkými písmeny na všech tyech stranách. Ruka nezbhlá, nevybroušená psala to. Limezi vlasovými a stínovými
rozdíl
nestejné,
tery
arami nápadný. Tak z
píbuzenstva
.
psávají dti.
Které pak
asi
.
A Hron rozevel
a etl:
lístek
„Milovaná matinko! Jak Psala
laskavá, že
jsi
bych
ráda
Ti
abys vdla,,
že
jsi
mn
každý
zas dovolila psáti.
den
a tak
mnoho^
na Tebe vzpomínám a stále
se
Tebe modlím, nebo nám ve škole íká velebný pán, že se máme za své rodie modliti. Ale poza
nvadž modlím
se se
nemohu za
modliti za tatínka, když
svoji
umel,
drahou matinku, kterou tak
173
miluji
velioe
mla
bych
kterou
a
ráda
u sebe,
sama nemohu býti. Ani nevím, pro u ní nemohu býti, když je každá dceruška u své matinky. Vím, že nemohu býti u tatínka, když umel, ale pro ne u matinky? A když íkáš, nechceš k sob že máš 'tak ráda^ pro vzíti? Když se ptám paní, odpovídá mi, že by pán nedovolil. Jaký pán by Ti nedovolil ? Myslím tám si, že sloužíš, jako jiné maminky, a že když u
ní
m
m
m
nemžeš
u sebe že
ani
vala
mít,
nevím, kde
bych
se
jsi.
kde
jsi,
Má
a je
mi tak
líto,
drahá matinko, scho-
do koutka a byla bych tak
tichá,
abych pána nehnvala, a nevylezla bych celý den
m
pán ani nevidl, a tedy by nemohl hubovat a ani by o nevdl. Ale veer, když bys pišla do své komrky, líbala bych a spala bych s Tebou v tvé posteli, a modlila bych se za Tebe i za Tvého pána,i jako se modlím nyní. A chodila bych tam jdo školy, jako chodím zde, a Ty bys mla radost,, jak dobe se uím,, a že zas postoupím do vyšší tídy. Ach, idrahá matinko, mla bych ráda Tvou ze
svého kouteku, aby
mn
T
podobiznu! její
byla
sestry ta
Paní
má
a tetiky
paní,
která
také a jiní je
podobizny,
píbuzní.
mojí
a to
jsou
Když zde
babikou,
prosila
aby mi pinesla Tvj; obrázek, ale ona ekla, že to nemže být, že žádný nemáš. A ekla mn, že musím být hodná, protože bych Ti nesmla ani psát, ani bych nikdy nespatila. Plakala jsem pak velmi mnoho, ponvadž vi-
jsem
ji,
T
T
174
dím vždy jen
za
Tob
pro psaní pijede a
dvátka sama nemohou
pije na
zeniny
už
pošle,
jsi
na
mé
a Pavla,
to
mi
Líbám Ti ruku a jsem
let.
dceruška
Hron
Ivan
jeho
zabušilo, cítil,
choti.
jako že
by
bude Tvojie
Mmllwka, ervna."
15.
psaní a pipadalo
etl
zatajil
naro-
•
njakým nedopatením
„Madlika",
si
nebo prý malá
'
depsané
že
pije
a
Petra
svátého
V Mírov, dne
Pak
nevidla
psaní posílat. Drahá ma-
mn
zas ke
jedenáct
poslušná
se
T
abych Ti psala, tedy píšu a babika
dovolila,
tinko^
pak bych
a
rok_,
Babická pak také plakala a ekla^
nikdy.
mu,
že
dostalo do obálky, na-
Až když dospl k podpisu se v se
nm
dech.
náhle
byl
mu neobyejné
V
prsou
neho
mu
ulekl.
horko vstoupilo do
mu
hlavy a rozlilo se po
lících.
Pak
myšlenka,
že
znova zarazil a snažil
podivná,
se
hlavou bleskla
aby nedomyslil. Náhle chopil se listu druhého, psaného rukou matky ženiny. Rychle hltal jeho obsah a na ele vystupovaly mu krpje potu, jako by bžel o závod. Zdálo se mu, že se nohy pod usedl. Doetl, nikde nic podezením tesou, se,
i
lého.
Psaní
obsahovalo
lhostejné
zprávy
z
do-
mova, obvyklé rady matiny, otázky, jak se daí,
pozdravy manželu, díky za jeho poslední píspvek do domácnosti. A jenom na konci stálo:
?
!
175
„Tedy Ti posílám psaní, které snad /^ a jsem Tvá milující matka .. Ah, tu to jest
!
Tato poznámka
se
T
potší,
týe onoho
vloženého psaní!
Hron setel pot
Ivan
s
ela
a znova
etl
psaní tchynino a pak se chopil dopisu oné malé^ jedenáctileté Madliky. Jméno jeho ženy! A etl
znova oo nejpozornji.
jej
zdá se mu, že rozumí, ale zdá
Ah,
mu
>se
mu
hlava hrozí prasknouti. Jeho Madla,
také,
že
jeho
žena jest oné malé
— —
Madliky mat
Nikoli...!
A
vyskoiv, chopil se skínky a kvapil
s ní
do svého pokoje. Uzamknuv dvee, aby nebyl pekviapen, chvatn vybíral ze skínky papíry, dopisy, podobizny, prázdné obálky, a byl v tom chvatu dosti opatrný, aby vybíral po poádku, aby nic nepeházel, aby mohl vše zase srovnati i
díve, :aby
jako
se
neprozradil,
že
prohlížel.
Pipadalo mu, že páše nqjaký zloin, domáhaje' se
rozluštní tohoto nenadálého tajemství, které
náleželo jeho milované Madle. Ale pustí
se
Ruce bával
a
zloin! Do-
ho se
zrádné
mu chvly horen, když ty
listiny.
Vyjímal
tchánovy, rychle
Tu náhle
—
tu druhé, tu tetí.
Nebylo
vyhra-
obálek
—
listy
peítal nikde nic. psaníko onch neumlých rys,
tchyniny,
zase
z
jich více.
.
176
Ono, které byl etl nejdíve, bylo nejdelší z
nich.
Ostatní,
ím
staršího
data,
tím
kratší,
neumlejší, chybnjší. Ano, Hron rozuml. Touž
mrou,
Madlika
kterou ona malá
dospívala,
ve
škole pokraovala, myšlenky své vyjadovati do-
touž
vedla,
mrou
rostly její
listy,
utváelo
se
písmo, byla rozmanitjší mluva. Ale ze všech
ty
dopis
aby
vyznívala
touha
neznámé holiky,
spatila zase milou matinku, aby u ní mohla býti.
Z toho ných
žvatlání, z tchto pracných rys, vytváenepoddajným pérem, mluvilo tkliv srdce
dtské, toužící po matce Hron sedl, myslil usilovn .
lenky
byly jako
.
žhavé dráty,
—
myš-
a ty
projíždjící
jeho
mozkem. „Moje Madla! Moje Madla!" letlo mu hlatato Madla druvou tisíckráte. „A toto dít !" há Vzpomínal na chvíli, kdy spatil Madlu po-
—
prvé,
vzpomínal,
byl zamítnut,
kterak se o ni ucházel,
konen
však vyslyšen.
Co
kterak
se udalo
od onoho prvního setkání do chvíle, kdy ji konen uvedl do svého domu? Pojednou Hron opt se vzchopil a znova se chopil skínky ženiny. Není v ní již nic jiného? Není v ní vysvtlení hrozné té vci? Vzpomnl si, .když skínku kupoval, že jej prodava upozornil na tajnou pihrádku mezi dvojím dnem. Hron zapomnl již na celou tu mechaniku, a hledal tedy nyní chvatn pístup k oné
177
malé skrýši. sazené
jako
Vyal píky,
vytáhl
dv
ozdobu,
a hle,
vyzvedl
pro
jalové dno. Aj, tu jsou skryty
dávno popsané
papíry,
—
ržice, zaprvní,
njaké žloutnoucí
rukou Madlinou po-
psané!
Bylo to
nco
jako zaátky dopis, bylo to
jako zápisky denníkové, jednotlivé tržené
z
vtšího
Hron poal
mem
v jakém po péru.
tyto stránky, pokryté
pís-
neklamn nasvdovalo,
kteréž
rozpoložení
Hron etl
ádky
jako vy-
sešitu.
ísti
nestejným,
listy,
duševním pisatelka sahala
a skoro
zapomínal dýchati. Tyto
byly výrony a výbuchy zoufalé ženské duše.
Bylo-li pochybnosti
o
pomru obou
Madliek, t-
mito zápisky byla všechna pochybnost zapuzena
—
Hron vidl jasn.
n
Jaký strašný objev! Jeho Madla! Jeho vroucmilovaná Madla!
Nkteré stránky byly jako pouhé úryvky. z
„Jsou horší vci, než smrt!" poínala jedna „A já jsem uchopena takovouto strašnou
nich.
Znieno vše, co mne posud obklopovalo! Zniena je dobrá povst rodiny mé, znien jest
vcí.
mj
otec ranou nejhroznjší, nenadálou, po dlou-
hém život plném
práce. Znieno jest ovoce jeho namáhání. Avšak tyto rány, jakkoli strašné, ponvadž tak neoekávané, nezdrcují Ach, kdyby byly zdrtily!
—
I.
Herrmann, Evika a
jiné výjevy
rodinné.
lo
178
Strašnjší
iní
ším
hanba
všeho
mém
na
lpí
jest
mj
osud
a strašnj-
rodiv. Hanba! Hanba!
osud
Vná
ztraceném život!
Pipadalo mi vše jako hrozný, muivý sen, ale plá oné malé bytosti, od níž mne jodlouili plá, který jsem slyšela jenom na mžik a který pak v dáli zanikal, když ji odhášeli, tento plá probudil mne a byl svdectvím, že není snem
—
ta
A
Robert ili
žije-li
jakou
nevrací!
Bda! Moje
k
mám
strašnjší
se
nic.
cestou
býti
—
skutenost.
strašlivá
—
cíli
ale
nyní cenu?
Zmizel, není známky,
poklesnutí
úpadek
Mohly
se
mlo mu
otcv
—
^-
kdy stetnouti
dva úpadky?^'
Na jiném „Nevrací
list stálo: se.
Snad hledá smrt, snad
ji
na-
Jaká bída! Jak zbablý jest! Ano, k tomuto novému životu, jímž by byl vrátil život mn, šel.
bylo teba
blcem
síly.
—
dsný
Jaký
osud! Zklamána zba-
spekulantem!
Avšak ze všeho nejstrašnjší jest, že druhý s nímž se mi bylo v život setkati, znova nabízí ruku svou, žádaje za mou. Jaké zoufalství mne sžírá! Bráním se, vidím však ped sebou otoe bledého, nepronášejícího slova, ale s prosbou tak výmluvnou v starých tch dobrých matka klesá pede mnou na kolena, oích muž,
mn
— —
spíná
ruce
a volá
:
,
Nezamítej
!
Vyslyš
jej
!'
Tento druhý, dobrý, poestný muž má býti oklamán. Tak chtjí rodie. Podlehnu jejich pros-
I
—
!
179
bám? Odhodlám jmouti
A tosti?
jak
se
navždy
Navždy za
život
mu, koho chce po-
zatajiti
odlouiti od oné
se
Nebo
zapíti?
ji
nevinné by-
ona
—
modlí k bohu rodie
to
moje modlitba její
se
ženu?
za
A
silnjší!
je
se
já
neumírá,
ona
žije,
modlím za
." .
.
Na jiném
list
bylo napsáno:
—
strašné výitky svdomí kdy mu otec ekl 'a n o. Zda jej miluji? Což bych smla íci, že miluji muže, k nmuž picházím s hroznou touto lží? Kterak snesu jeho pohled, kterak budu dýchati „Jest rozhodnuto
m
muí
v
ode
jeho objetí
Kterak
chvíle,
.
m
.
.
Chci je,
k srdci
A až
kde
vidti
jest?
že je spatím, až svolím Dít, za jakou cenu je vykoupeno
mi,
políbení!
tvoje
m
jeho.
nevím, kam.
touhou
sžíravou
— —
pivinouti
slíbili
budu
mru
donutili k to-
—
dít
Vzali mi
—
vidti
je
m
zmuili, kterak
muto rozhodnutí!
^
Nešastný
dostáváš, jak
jsi
za
Ivane,
podvedjcn
jakou cenu
!" .
.
.
Na posledním lístku, na nmž prvních nkolik ádk bylo k nepetení peškrtáno, etl Ivan Hron:
mj
satek poheb. sama klesá do hrobu „Zítra
by
to
nastával
—
— mn to
pipadá,
jako
kterak
nco
cítím,
Ó,
pohbívám. Vraždím vraždím snad št-
—
navždy spokojenost vlastní matka stí Ivanovo. A otec i
i
líbají
mn,
obíjí-
12*
.
.
.
.
180
mají
.
.
Nikdo z nich nepronáší ani
.
slova,
avšak
Dkují
tím výmluvnjší jsou jejich pohledy.
mi,
že jsem se podrobila, že jsem svolila, že se
zaprodávám. Jak
V
mi strašno vidti Ivana lásky-
je
záícího,
plného,
hoké, zoufalé
této
ulehení...
jediné
mne má
že
.
.
chvíli
Robert
dkuji nebi
za
mrtev... Vlastní
jest
rukou unikl odpovdnosti a dalšímu zápasu o
když
vot,
se zhroutil blahobyt jeho obti.
lovk mne
kový
—
Zmizel
mne
a Ivana
.
.
A
ži-
ta-
ukoistil!
jeho
Nikdy
.
nikdy nevstoupí
stín
neobjeví
se
již
.
mezi
.
Ach, zda mi nastane v život den, kdy budu
smti
íci
A
miluji! již
leje
zítra
svému:
choti
chvji pede
chvílí,
kdy
mne
t!
Kterak
otáže,
zítra
—
zítra
.
se
zdali
ijeji
pede mnou
tato otázka snad vystoupí
—
A pes to mi vdomí
.
balšám do duše /' jest mrtev zhluboka vydechl. Po-
prese vše jako :
Onen zbablec
Hron doetl, slova, že onoho neznámého
Ivan slední
Miluji se
.
—
otce
.
Madli-
—
dávno již není mezi živými, byla mu ina! záchranným lékem po všem, co zvdl za krátkou tuto hodinu. Vydechl zhluboka, jako když se probouzí z
A
to
tžkého
byl
sna.
kdokoli,
jest
mrtev
.
.
Hron hledl vypoulenýma oima na listy a úryvky zápisk ped sebou, ty všechny pak zvedl pomalu lokty na stl, opel je, vložil hlavu do dlaní, a jeho hrudí zalomcovalo mocné Ivan
181
stísnného hrdla vydralo se lítostné zaštkání a hned potom tásl se celý jeho trup,
pohnutí,
ze
ramena,
i
i
ruce,
i
a na
hlava,
papíry padaly horké
zežloutlé
zrádné
slzy.
Hron nepoítal nyní léta, jež minula kdy posledn plakal nemyslil na to, silným, dosplým mužem, který by snad
Ivan
ode
chvíle,
že
je
neml
;
plakati
jeho nitro
;
hroznou, pal-
cítilo jen
ivou, sžíravou bolest, jaké snad byl zakusil jen tehda,
když byl za nerozvážný mladický in vy-
Avšak tehda byl jinochem, ped nímž ležel ješt celý život. Tehda utrpl nesmírnou ztrátu, avšak oním hrozným zoufalstvím nad zapuzením od otcovského prahu proklubávala se jižjiž nadje v budoucnost. Co vsak mu zbývá dnes? Žije onu budoucnost, v niž kdysi doufal dospl zatím na vrchol svého života, odkud
vržen
z rodiny.
;
postupu
není
dále
a výše.
ohraniena, jeho život
Jeho
nemže
kým zmnám ani v úad ani smrech dospl cíle. Zastává vyšší,
je
ženat.
Již
pro
nho
A
trvá
to
stále
na
odpoinek, do výslužby,
již
existence
v soukromí. v
úad
Zestárne,
mu
kyne. Proto
A
V obou
místo nej-
není žádné
tento konec deset, dvacet stejné.
jest
podlehnouti vel-
let,
zmny.
ale
jednoho dne
bude
odejide
mu
ne-
pipadlo^ že celý život jeho
jest
nic
jiného
mu souzeno každou vzpomínku na minulost a všechnu zbývající budoucnost! Ivan Hron dlouho plakal, až slzy již ne-
ukonen.
odhalení,
na tomto závrku bylo
jež
má
otráviti
182
Jenom lomcování tla nasvdovalo, ktepláe ješt uvnit. Ale tyto záchvvy slábly,
tekly.
rak
i
ochabovaly. v
ozývaly jen jednotlivé vzlyky
se
Již
pestávkách vždy
konen
delších,
mu
Sám
netušil,
jakou
Ješt
chvíli
setrvala
utichl.
bude otavou
tento
plá.
ji
a
oi
byly
pozdvihl,
hlava
Když
v dlaních.
opuchlé
jako
jen
suché,
zervenalé. Ale výraz oblieje byl klidný. Bylo
po boui. Z jeho pohledu, zdálo se, zírala odevzdanost v nevyhnutelný, nezmnitelný osud. Sáhl pro šátek ukládal a
'a
petel jím oi, naež
do krabice úryvky a
vyjímal.
dopisy,
stejným poádkem, jak
titrky,
Nic -nemlo prozraditi,
je
že
zvolna
podobizny odtud byl jich
se
do-
ruka nepovolaná.
tkla
Když se mu V rukou ocitl osudný diopis malé Madliky, který mu ipipravil nejtrpí chvíli v život, peítal optn ádky neznámé té malé, toužící bytosti. Nyní rozuml každému slovu jinež poprvé. Ah, co
nak,
lítosti
již
zakusilo toto
malé srdéko! Co bolestí as petrpla jeho žena za
celou dobu,
co je
svého dítte odlouena léta
síce,
—
icelých
aby bolest odlouení. slabá
ta
žena,
Hron
se
i
se
pipoutána a od
Den ode
deset
let.
zapela,
.'sílila
zastavil
„Drahá matinko,
nmu
k í
u
ji
dne,
Jakou
aby
nadje?
celé sílu
mmla
pemáhalaj
Ve?
ádk:
pije
zas ke
mn
a
pije
!
.
183
na
mé narozeniny
Pavla
:na
svátek svatých Petra a
."
.
Ano, jeho Madla splnila tu prosbu. Odjela
—
pede dvma dny Touž
dnes
Petra
je
a Pavla
kd^ jej zdrcující ranou zasáhlo tanáhodou odhalené, raduje se tam v dáli neznámá bytstka v objetí matin jeho Madla se kochá pohledem na své vyrstající áíté, chvílí,
jemství
—
odpovídá na jeho nových,
líbá
je,
srdn
mu V
otázek a klade
— —
na celý rok
llíbá
v toto
laskání,
její
tisíc
milování
však
bijí
toto
nemilo-
hodiny, den Iprchá a Madla víc a více k
sob
dít, od .'nhož se za nkolik hodin musí
tiskne
odtrhnouti
tom
tisíc
i
Musí
na se k
—
na
nj,
nmu
blý
jak
A
rok.
hoká
'navrátit a
to
vzpomene-li jest
pi
vzpomínka!
nesmí slovem prozra-
bude pekypovati bolestí nesmí si slvkem zastýskati. Veškerou silou musí se ovládati, aby nevzbudila podezení. Kde budou její myšlenky, až on ji k sob pivine a zlíbá? Každá její nžnost, o níž se posud domníval, že platí jemu, dit,
co
zažila. Její srdce
optného rozlouení
platila
jist
a
vzdálené dcei.
myslila
—
Když
na své dít.
ností, pelivostí, pozorností,
hladila
A
kterou
na léta osvdovala, vykupovala
pro
jeho
hlavu,
veškerou tou jem-
si
mu
po všech-
snad odpuštní
až tajemství její nkdy propukne. Obátoho? Pedvídala den, jehož se musila
chvíli,
vala
se
dsiti
?
Srdce
Ivanovo
sevelo
se
nesmírnou
lítostí.
184
Pipadal si nikoli jako zklamaný, ale jako odstrený v této trojici. Pomalu skládal dopis, a vše, co zbývalo, uložil do krabice, již zanesl opt do skín. Pozorn ji postavil na místo a zarazil pak zásuvku skíni, jako by byla zamena, aby Madla ani netušila,
že
nkdo
'zneužil její neopatrnosti a zá-
suvku vytáhl.
Když odcházel z ložnice ženiny^ pohlédl mado zrcadla a spatil tam oi své opuchlé |a jako zanícené. Spchal Bo svého pokoje, nalil vody do umyvadla-, pilil do ní vonné silice a omyl si obliej^ vymnul oi. Kd^ž otel tváe 'a piísl rozcuchané vlasy;, oblékal se Hron pomalu. Bylo mu nevolno v prázdném, velikém byt. Musil nkam na vzduch, nkam, kde by bylo co nejmén lidí. Nechtl se s nikým setkati. Chtl býti sámi, chtl se nerušené vymysliti, chtl idojíti njakého konce, dospti k njakému rozhodnutí. Uzamkl ženinu ložnici a vstril klí do kapsy. Uinil tak z opatrnosti, aby snad služka za nepítomnosti paniny nevnikla v její tajemství. Však byl rád,, že ho
n
tato chvíle zastihla zcela samotnaj, že byl dovolil
dve nkam byl
na pou. Vrátí se až veer. Nepekvapen a nikdo nezpozoroval;, co se s ním
udalo.
Zvolna
sestupoval
se
schod.
Jak
podivn
jeho myšlenky kroužilyi, 'pomyslil v tu chvíli
na vyhnání z ráje, na ono
man
Doréovo vyobrazení
185
skvostn vázané, která
V Bibli
n. A pipadalo '
vyhnanoem
také
chával
v tyto
*mu^
se
ho.
Jak
{ji
jak z bytu vycházel, že je
Ach, jak
z ráje.
klidné
Madle! Pomyslil na
prostory,, její
uvítá?
prozradil,, že
milované
zítejší návrat a hrozil
Zdali
utajováno a co snad navždy
Jaký by pak nastal
jeho
znala
radostn sp-
k své
se
mu
aby
^odaíj,
tvá škraboškou^ aby pohledem nezvdl, co ped ním bylo tak dlouho
pokryl svoji
stvím?
stála v jeho knihov-
mlo
zstati tajem-
život,
kdyby Madla
tajemství ?
Kéž by nepotkal žádného známého! Kéž by zstal pro dnešek celému svétu cizincem! Bral
tentokráte ^smrem;, kudy nikdy ne-
se
Kráel Mstkem;, 'Sirkovou ulicí, prchodními domy, ulicí Karlovou k mostu. Byl krásný den, kdo mohl, vyrazil za bránu, Hron potkával jednotlivé neznámé postavy. Praha zdála se vylidnnou. Pešel Kamenný 'most a hned pod chodil.
ním dal
se ^stranními
ulikami
smrem
k Brusce.
Míil do Chotkových sad. Avšak tam bylo živo, i vyšel ze brány a dal se do polí. Oddychoval volnji., ale pocit pehoké lítosti
nm
nepominul. Vzpomínal na svou žena celý život, který potom následoval. Jeho
v
nitbu,
myšlenky skákaly. Zaletl v dobu ped svatbou. Kdo byl ten muž, kterýž první získal náklonnost Madlinu,
známý to
vše
její
ten,
srdoe,
ji
mrtvý otec
udalo?
A
celou?
—
Kdo
to
byl,
Madliin? Kdy
zase vybuchlo
to
v hrudi
nese
Hro-
186
nové jako plá, jako nesmírná bolest nad urvavždyf tenkráte ješt ným pokladem. Avšak
—
,,
Madla jeho! Pipadly mu nyní na mysl všechny chvíle, kdy trpce pocioval 'svoji bezdtnost, kdy se díval na kynoucí ženy svých soudruh, kdy závistiv utkvíval na cizím štstí otcovském a mateském, kdy dovádl s dtmi svých pátel. vzpomnl, kterak ho Madla v takovýchto chvínebyla
Te
lích
nmými,
stíhala
lestiplnými pohledy. žívala
pi
mínala
dít
nemá
a
kdy
v léta,
pée mateské. Ve
pohledy! jiných,
vaného, vlastní,
byly
strojit,
že (Vzpo-
v dáli
žije
jehož nikdo tak nelaská, nebtce
—
mu
je
nemá ani teba lásky
které
ale
nejvíce
Toto., ano, to znamenaly její kdy Hron skotail s ditmi
všechny ínyšlenky
nesmla
které nemohla
do školy radostí
potlaodcerušky
jejího
mateství u nebohé
tajeného
vodit,
mikulášskou nadílku sladkou
tam
bo-
dít, tou-
chvíle,
k níž se
pochlubit,
ml
Dojista
které
Vlastní,
lidí cizích,
boská, kteréž
matky,
ty
i
tom. 'Ah, nejen to!
na
skrjto u
výmluvnými,
tak
ale
Kéž bys
jí
hlásit,
s
níž se
ped svtem její
nesmla
políbit,
postýlku
ji
vystýlat,
pipravovati, rozplývati se
mateskou
'nad
jejími
O
rozpále-
bylo olourozradovanými tváikami. byla oloupena také jeho žena! peno toto dít, Jaké to je dlouhé., nekonené pykání! Mela dít, a nesmla ho pivésti pod stechu vlastní domácnosti. Teprv te porozuml Ivan Hron všem nými,
o
187
tm pohledm ženiným. A pes všechnu hokost, jakou bylo naplnno jeho srdce, povzdechl Ivan: „Ubohá Madlo!'' Madla má dít! Náhle Hron stanul, jeho myšlenky uinily nový ^skok. Madla má dít! Ivan Hron sal klobouk, otel elo a podo žloutnoucího pole
hlížel
vdl, na vlastního
se
nitra.
Táhly ped
trapného pemítání,
chvíle
ped
Jeho zraky
dívá.
sebou. Ale nese
ním
pro
obracely do veškeré
ty
jeho manželství
není obiaženo dtmi. Vzpomínal, jakými pochyb-
nostmi
se
trýzníval,
pátraje
mínal na své rozmluvy
pes
vlastní
vli
s
po
píin.
lékai a kterak
'docházel
ke
konci,
že
Vzpo-
mnohdy píina
žen, že ona jest neplodná. Avšak ona hiá dít! Stál, tžce oddychuje. Co as dlo se vždy v mysli jeho Madly? Zda ho nepronikala, zda netušila jeho podezení? A stále musila mleti, vždy musila jeho podezení nechat na sob ulpívati. Nco jako zahanbení ^polilo tu Hrona. Nyní teprv cítil, jak tžké nastává mu shledání s Madbezdtnosti
jest
v jeho
lou...
Ivan
Hron kráel po mezích, sám nevda
kudy, a namáhal mozek, hledaje uspokojení, hledaje východu ze Všech svých tžkých myšlenek.
Nepoítal hodin, jak dlouho klesající slunce pipomenulo, že
Hron
obrátil
a vracel
se
bloudil, se
snáší
chvatnými
až
mu
veer. kroky
188
ku
Praze,
pes
aniž
eho
cestou
se
kudy
staral,
Sestupoval
všiml.
kráí, Letné
s
aniž
si
k mostu
Vltavu.
Až když uvdomil si,
octl
se
že
tíd
v úzké
obklopen
zas
5^
za
mostem,
veškerým
tím
všedním kolotavým životem. Pelétl zraky
man
ob ady
okna,
a
dom, nesetná
vysokých
jejich
na mysl -mu vstoupilo: „Hle, to jest jen ás-
teka velikého toho msta! Co tu rzných drobvýznanjších lidí, co historií, rozpor, ných myšlenek a zápas tají se za všemi tmi okny, i
ve všech prostorách, obývaných lidmi, pode všemi
tmi stechami, bytech
A
s
v
nádherných
tch pístavcích
nádvorních.
ve Všech patrech,
balkony
i
v
kdokoli z tchto zápasících vystupuje na
sob
nedává na
znáti,
oo
dje
se
útro-
."
bách
.
.
Ivan
Hron
vzezení mohl
se Viáhle ulekl, že
vyísti,
kterak je
nížen, rozerván, znien. Nikoli
dl
ulici,
v jeho
—
pro sebe. Nikdo se nemá
žeti
za
potásati
ním
soustrastn,
z
jeho
po-
co
zvdl, zv-
zastaviti
nad
nikdo
a pohlí-
ním
veer,
Ivan popotáhl na
starostí,
sob
nemá „Chu-
hlavou a šeptati s politováním:
dák Hron, co 'se mu stalo?" Tak jako by 'neml jiných ubije
by kdo
nešasten,
než jak
vestu,
podí-
val se na hodinky, hledal v kapsách, má-li u sebe
doutník,
dále
zapaloval
k Josefskému
Tsnou
jej
roztržit a potom
kráel
námstí.
Elišinou tídou
valil
se
nedlní
ve-
189
erní
jak
život
námstí
úzký proud,
na
ale
Josefském
do široka a vzdouval jako moe. Všemi ulicemi 'hrnuli se sem lidé, vracející se z vycházek, a odtud zase rozptylovali se do rozléval
se
smry dunly
všech
ulic.
Všemi
Hron
cítil,
jak se pod ním chvje dlažba. Díval
se
vozy
tramvaje,
skoro vyjeven, kterak dav útoí na
Tito
lidé,
pominulí.
b kus
zápasící Razili
si
místa, pipadali
vagóny.
mu
jako
cestu lokty, rvali jiné se stu-
aby je sami opanovali; tito cpali se hlado smsice tl a úd, a jiní, octnuvše se tam již a nemohouce pak dále, náhle pojati úzkostí, snažili se, aby se z té vavy vypletli. Tu padaly s hlav klobouky, tam uvázl kdos odvem pátek,
vami
za
bradlení,
švy praskaly
tmto
rvoucím se po-
šetilcm.
„O ten
ny
.
—
první,
val šedivého
kou od
man
jim bží?^^ pipadalo
divoký zápas ? Což já V plynových lucernách druhý,
tetí
.
.
.
k lucern,
„O
vyskakovaly plame.
.
Ivan
lampáe, kterak spchá
lucerny
Hronovi.
?"
s
Hron
sledo-
se svou
hlavou
ty-
sklopenou,
nevšímaje si veškeré té vavy kolkolem. Letem drnel mimo žlutý poštovní vozík, sbírající po mst naplnné vaky ^ poštovních skínek. Prostí obané vraceli se s ženami pomalu z nedlní vycházky; matky vedly si vetší dti, otcové nesli nemluvata na rukou. pes ulici táhlo nkam oddlení hasi. Na kižovatce stídala se
Pi
policejní
stráž.
190
V tom šumu
a hluku,
ení, v tom chvatu
nco
bjlo
léivého pro
mjsl utišovala které
se
lidí
v
tom dusotu
Ivana.
se znenáhla.
in-
se
Veškeré jeho ivstvo,
bylo po nkolik hodin
rozechví-
stále
valo nesmírným tím úderem, ochabovalo a
a
kížem Jeho pobouená
proplétajících
povlovn
dojmm. Hron nasadil pevn klobouk, pošinutý a te pádn vyšlapoval. Zapomenout!
poddávalo se jiným Ivan
do
týla,
Aspo
Pro dnešní veer. Umioval si, spolenost známých v hostinci neb ve vinárn, aby zamíchal svými myšlenkami. Nco jiného zas! Namyslil se dost. Bude pít, hodn na
chvíli.
že vyhledá
pít.
To bývá mnohým
lidem
lékem,
pokusí
se
Musí nco uinit, aby nebyl v opuštPinese tam s sebou trochu toho hospodského ovzduší. Vždy by se zalkl. A Hron zapadl 'do restaurace, o níž vdl, že je dostaveníkem druh a známých. Avšak Ivan nenáležel k lidem, kteí se do-
o
to také.
ném byt
vedou jení
tak sám.
opojiti.
z tekutin,
Jeho
síla
byla vždy vtší než opo-
jeho pirozenost vzpírala se
nad míru. Ale pece
se zveselil.
píti
Naslouchal leda-
bylým tlachm, novinkám, a sám se nutil do hovoru. Tak ztrávil nkolik hodin v rušné spolenosti a loue se, pijímal od pátel uctivé pozdravy pro svoji cho. Bylo po plnoci, když se vrátil dom. Služka hlasit chrápala ve svém pokojíku vedle kuchyn. Ivan Hron zamkl potichu a po špikách kráel ke dveím pokoje.
191
Na stole v pedsíni nalezl psaníko od ženy. Oznamovala mu, kterým vlakem zítra pijede. Rozsvítil
Peetl
v ložnici
a ulehl
s
knihou v ruce.
jenom nkolik ádek, naež kniha zvolna klesla na pokrývku a Hron se zahledl na podobiznu ženinu, která visela nad pohovkou.
však
upe-
tak skoro hodinu, jeho zraky
Setrval
n
tkvly na sliné té a milované hlav. Domáhal se snad usilovn njakého rozhodnutí, ne-
bo
rt
se
jeho splynulo
konen
jediné
slovo:
„Budiž!"
Snad sám neslyšel toto polohlasné promlu-
Vyvela
vení.
ka,
která
tu
bezdky
poslední jeho myšlen-
snad znamenala rozluštní.
Potom se Hron vzchopil, ve dvojramenném svícnu, a jak dušek, zašeptal jako vyítav:
zhasil
ob
lehal zase
svíce
do po-
„Madlo, Madlo...!"
Paní mila,
že
Magdalena Hronová byla choti oznápijede posledního ervna vlakem odpo-
ledním. Ivan byl tomu povden, že teprv odpldne, skoro až veer. Bude ješt celý den sám, má asu dost, aby se v duchu urovnal, jak si pravil.
Tak zdálo
se,
po návratu
se
tšil
z hostince.
Avšak
že
toto urovnání nastalo díve,
že ne-
vyžadovalo celého následujícího dne. se
vera
zdržel
krom obyeje mimo
Pes
dm
to,
že
a že
192
drahnou
trvalo
než
chvílí,
díve než jindy
a ile
usnul,
povstal.
ráno
procitl
Jeho
tvá mla
výraz vážný, ale klidný. Nejevila ani stopy veduševní.
rozervanosti
rejší
Jeho
zápas
byl
vy-
bojován, jeho rozhodnutí, jehož se vera dopracoval,
bylo pevné.
Na
em
Že od sebe zapudí dobrovolnému rozchodu, i domže se rozvodu zákonného a zaváže se ku placení výživného, aby tedy mohla žíti se svou dcerou? Tato myšlenka jen letmo se ho dotkla a hned byla odváta. Rázem odmítl, aby tímto zpsiobem opravil nkdejší svou ukvapenost a ztrestal ženu. Nejen že zastával vynikající místjO
ženu?
a byl
Pinutí
mužem
se
ji
ustanovil?
k
spolenosti, což vše nesneslo skan-
by byl spravil takovýmto násilným inem? Byl by šasten? NerjOzerval by nadobro všechen svj další, obývající živpt? Byla by spasena Madla, kdyby v pkamžiku, kterýž jí vrací dceru, byla zbavena manžela, domácnosti? Avšak
dálu; ale
by
i
jona
cjo
snášela
bez
reptání
takovýto
osud:
mohl bez ní být on, kterýž s ní prožil deset let šastného života v nejistším souzvuku, kterýž ji posud stejn miloval, jako tehda, kdy ji poprvé pivádl do svého domu, ano kterýž ji pd verejšího dne miloval láskou, jež nabýkterýž se od verejška, vala pímsku bolesti kdy seznal, že má v lásce soka v jejím dítti, poínal chvíti o lásku Madlinu? ;
li'.'-.
boj byl dobojován, jeho tvá byla Rychle se oblékl, posnídal, oznámil služkdy se "paní vrátí, naídil, co má pipraviti,
Hronv
klidná. ce,
domu. Do úadu byi(0 asn. Vyšel na procházku. Tímto pochodem bez uritého icíle za teplého, slunného jitra louícího se ervna, dýcháním erstvého vzdua
zapáliv
si
dioutník,
pohledem
chu,
-na
vyšel
z
spokojené tváe
lidí,
spcha-
jících všemi smry, na všechen ten pouliní
ži-
vera pe-
viot,
kterýž pokrauje tines, kde byl
stal,
aniž staví na odiv jakékoli duševní zápasy,
aniž je pr/ozrazuje, ve a
tajících
Hron
posilniti
všem tomto hemžení chválidí chtl v sob Ivan verejší rozhodnutí, chtl
se
starajících svoije
zpevniti.
je
Když se vracel 'z této vycházky, bylo mu kolem školní budovy. Chýlilo se k osmé, dti spchaly dio školy. Mnohé z nich byly projíti
vázeny služkami, staršími sestrami, matkami. Hron stanul
a zpovzdáli
se
díval,
kterak
se
maminky
ped
vraty školy louí se svými miláky. Sklá-
njí
se
je
k nim,
vroucn
ješt p|Osledn napomínají, pak a dívají se za dtmi do vcho-
líbají
pokud jim nezmizejí s oí v zatáce chodby. Jeho Madla inila by rovnž tak. Zná ji, že by, neopustila dít, pokud by je bezpen nedoprovodila až k cíli. Na tvái Hronov objevil
du, sledujíce jich,
nyní
se
která I.
lehký
úsmv. Byl
mu práv
Herrmann, Evika a
to
blesk
myšlenky,
letla hlavou. jiné
výjevy rodinné
|3
.
194
Proud dtí ídl, až se konen zcela ztratil budov. Jen jednotliví opozdilci kvapn pibíhali, aby nezameškali poátek vyuování. Kove školní
nen
okolí školy ztichlo nadobro.
Hron vykroil a nyní 'míil již do úadu. Dnes míjely mu zdlouha hodiny. Skoro se nemohl dokati návratu Magdina. V poledne sp-
obdu
k
chal
s nkolika venkov.
na 'Žofín, kde stoloval
jejichž rodiny byly
páteli,
již
na
„Ješt vdovec?" -vítali ho nkteí. „Již jen do veera," odpovídal Hron s úsmvem. „Veer se imi žena vrátí z návštvy ropak ješt dva, ti dny, a hajdy, vyra-
di — zíme
na chvíli do svta.
si
veny
Kabely jsou pipra-
."
.
„Kam
letos, pane editeli?" „Snad do Berlína, do Hamburku^ na Helgoland, do tichých lázní moských v Travemúnde,
—
snad
ská
opan:
—
jezera
Mnichov, Solnohradsko, na alp-
sám
nevím.
ekám
na
ženu,
až
."
kam
jí se bude chtít Dnes obdval Hron roztržit a spchal, aby zas mohl odejíti, jako by se obával, aby ne.
.
zmeškal vlak, který <mu piváží Madlu. Poobdnaráz vypil kalíšek erné kávy a spchal
vav,
dom.
Zotvíral
v zatuchlý
nevstoupila stavil
vázu
okna
s
erstvou
>v
ložnici
a v
jídeln,
aby
vzduch.
Do
ložnice
po-
kyticí, již byl cestou
nici,
ekl
služce,
dom
Uzamkl zas ložaby byla o sedmé hotova s ve-
koupil, kytici z karafiát a rží.
195
eí,
a volné se ubíral
úední
sud diny
Tak
popohnati.
ím
Avšak vlak
pijeti,
více
ženy nedokav.
byl se
neodbila po-
Hron jako by qhtl hoblížila
ne voln ji
tím
a
do banky,
hodina. Ale
šestá,
bylo
kdy mel
Ped
Hronovi.
jako by se obával nastávajícího setkání. Byl po-
\deen,
pi odchodu
banky pipojil se ho provázel až na nádraží. Nechtl býti sám. A když jej pokladník opustil, pohltilo Hrona hluící množk
když
nmu
ství
lidí
pokladník,
hlavní
z
kterýž
ekajících a odjíždjících, ohlušovalo
jej
signál a vaní zízenc, huení nekonených vlak, sjíždjících se se všech stran. Dnes pobití
prvé byl
nadlouho
by na
mu píjemný
Ohluší
moz.
i
i
Madlu
a vítán tento pekelný hloa vzruší,
že
na
jeho
tvái a nebude
vnitní
jeho
pohnutí se
se ji
zrádn
nezastaví zpytovati, zrcadlilo
líci.
Konen
zaznlo znamení. Hron vystoupil na
peron, a po nkolika vteinách pisupel vlak. Za
okamžik spatil Madlu, vystupující z vozu. Lehké chvní projelo celým jeho tlem ješt nkolik krok, a již stanul ped Madlou, jejíž tvá se ;
polila
ržovou nosiem
záplavou.
Byl rád, že
mže
jed-
mu, aby donesl kabelu paninu Ik povozu, a potom se obrátil k žene. Paní ^Magdalena se zavsila a chvatn kráela, skoro jej táhnouc, a upen hledla ped nati
s
sebe.
Hron,
zavazadel, Inaizuje
Její
tvá
jen hoela.
že
také
jí
nastávaly
Netušil
a
neskonalé
nerozuml rozpaky, 13*
196
manželem zas poprvé se mela ona úzkostí, zdal pohledem, mrknutím neprozradí, odkud pichází, jakou návštvu vykonala, zda dobe ukrývá své tajemství, aby v muži nevzniklo podezení nejkdykoli
vracela a s
se
Víc
setkávala.
než on
menší. Tiskl
ruku, tiskl
jí
ji
sob
k
—
nikoli,
ne-
Oddechla zhluboka, když jí muž pomohl do -vozu a když pod nimi zahrela kola po nerovné dlažb. Je zase zachránna! „Nu jak, MadlikOp^^ promluvil Hron, aby perušil mlení, které bylo nastalo, když usedli do vozu, a které ho tísnilo „cestovala jsi šastn, bez nehody?" tuší pranic.
;
,,
dala
Výborn,
Ivane,
nic
se
nestalo,"
odpoví-
žena. ,,A
nalezla
jsi
vše ve zdraví?"
„Ach ano, vše jest v poádku. Tatínek churavél trochu ped msícem, ani mi o tom nepsali, aby mne nepolekali. Ale již se zotavil a je ilý jako
dív
..."
Louila jsi se asi tžce liko?" pokraoval Hron. ,,
se svými, vi^,
Mad-
Tvá paní Magdy pokryla se novým mncem. Hledla rovn ped sebe, aby se setkala se
s
ru-
ne-
pohledem manželovým. Ó, kterak tžce zejména s onou malou bytostí!
—
louila,
Avšak musila odpovdti.
„Vždy
víš,
jak miluji drahé rodie.
nou vihled, každý rok
je
tu darován.
A stárA pece
197
rozcházím vždy doufajíc, že
se s nimi
spatím
zase
.
.
po roce
je
/*
„Nu, ješt nemají chutij aby se pesthovali Prahy?" tázal se Hron. „Zde bychom jim
do
píjemné
útulné,
tak
upravili
A mla
bezstarostný.
zcela
Nedomlouvala
blízku.
a
hnízdo,
bys
je
život
na
stále
jim?"
jsi
se Hron pokaždé, domova navracela, ale jeho uskutenní. Ovšem
S tímto návrhem vytasil kdykoli
se
paní Madla
z
mladá žena obávala se by mla ráda matku, otce na blízku, 'aby je asto vídala, ale kdyby se udomácnili v Praze, co by se stalo s malou Madlikou? Kterak by našla záminku, aby ji mohla navštvovati? Tak v
vždy bojovala dvojí
ní
silnjší
z
obou,
láska
láska
vždy vítzila
a
mateská.
„Jsi tak dobrý, Ivane," odpovídala, „ale
k tomu
slím,
nejlépe
nepohneš.
jich
v okolí,
v
nmž
Je
pozd.
Je
myjim
by
nevpravili
zestárli,
do nového života v Praze. Kdyby je tu kákoli nehoda potkala, vždy by si vyítali,
ja-
se
nemli
o jim
opustiti
vtší
beztoho
jak se
A
ti
by padla na dobrodiní,
tolik
za to odsloužím
žena
A mimo
staré svoje bydlišt.
starost
pi tch
tebe! že
^že
to:
Prokazuješ
nevím,
kdy
a
." .
.
slovech stiskla
vroucn ruku
Ivanovu.
Ivanu Hronovi bylo neskonale blaze. Podržel její
ruku, tiskl
ji
a
ekl
tiše:
198
„Mij mne vždy ráda, Madliko. Nemže býti odm^ny ." Po tch slovech odmleli se oba a po malé
sladší
.
.
chvíli vystupovali
z vozu.
Po dvou dnech vyjíždli manželé Hronovi z
neml
Prahy. Již
proto,
že
by
Ivan žádného stání, ne však
po
toužil
koninách. iSkoro
cizích
nerad vydával se tentokráte na cestu, ba velmi nerad. Byl by nejradji a co nejdíve uskutenil
zámr, jímž
se obíral.
vysvtlení pro ženu,
vyjížky.
letní
dostal
Avšak nenalézal vhodného upustil od obvyklé
pro by
Bylo
pozd
výmluvu, že ne-
na
Vše bylo vyízeno
dovolené.
ped
odjez-
dem Magdiným k rodim, vše bylo uchystáno. Krom toho znala paní Magda jeho zálibu v cestování.
Vybrali
se
tedy a míili
Ostatn doufal Hron, jích
a mezi cizími lidmi, v
jde
spíše
povdti
vhodnou chce.
chvíli,
Nebo
do Mnichova.
že cestou, v cizích kra-
neobvyklém okolí naaby jí povdl, co jí
kdykoli
byli
poukázáni sami na sebe, vždy se k
na
cestách,
sob
chovali
ješt nžnji a dvrnji než doma. Pipadalo tu vždy Hronovi, jako by cestoval s milenkou. Vytoužená píležitost nadešla Hronovi krom
oekávání
brzy.
V Mnichov
se
zdrželi
celý
tý-
den a posledního dne pobytu použili k výletu na Starnberské jezero. Bylo krásné, slunné ráno, když
;
191)
vtík eil
hladinu
když vystoupivše ve Starnbergu
z vlaku
se vypravili z hotelu, a lehký
jezera, octli
bach^
palub skvostného parníku
na
se
První jejich
stanicí
bylo
,,Wittels-
krásné
Leoni,
odkud vystoupili na Rottmannshóhe, aby se pokochali pohledem na vzdálené Alpy. Po pldruhé hodin vrátili se opt ku pístavišti, aby na jiném parníku pluli dále po jezee. S nimi zárove vstupovala na palubu ,,BavarÍ€^' malá rodina, která nejspíš v nkteré vile osady Leoni trávila léto. Mladí ješt manželé s dvma dtmi s kluíkem as tíletým, kueravým to, opáleným, neposedným ertíkem, který se kmital po palub jako rtu, a
m
s
holikou
as ptiletou, bledou, té-
prhlednou, dobe opatenou,. Bylo patrno, že toto dít voskových tváiek bylo do nedávná udoláváno tžkou a dlouhou nemocí, která posud nebyla od své obti nadobro ustoupila. Kluíka mela na starosti tenká, pozorná dívka, o holiku peovala sama mladá maminka, šastna, že zas poprvé mže vyplouti s dceruškou na jezea
ro,
nespouštjící
oí
s
drahé rekonvalescentky,
lžka jist byla celé noci |probdla, jejíž další život byla na bohu vymodlila. Mdlýma, vpadlýma oima rozhlíželo se dvátko po jezee, pod jehož prhlednou, opálovou
u
jejíhož
hladinou houstla tmavozelená hlubina, a zastavose pak nehybn na jediném míst, jako by oekávalo, že z temné hlubiny vynoí se náhle
valo
nkterá
z
rusalek,
o
nichž
byla
zmínka skoro
!
200
V
jí neúnavná maminka byla dít pokašlávalo, a tu mladá
každé pohádce, které
vyprávla^. Chvílemi
matka vždy co nejstarostlivji znova a lépe inu
hedvábným šátekem a zakrývala mu vyhublá raménka límcem,. A každá tato
ovíjela hrdlo
tenká,
po
nová,
tolikáté
pée byla Vždy
optující
se
pro-
vázena vroucím polibkem matiným,. to
dít znova darováno! Vždy po
život
prolila
nedle!
celé
horkých
tolik
je
jí
chvla o jeho
se
Vždy nad
jeho
lžkem
vydechla tolik tžkých
slz,
vzdech Hron
Ivan
se
k ní
sledoval pohledy Madliny^ Utkví-
na
holice a vždy znova a znova
vracely^.
Ivan etl v duši ženy své. Ano,
dlouho
valy
vzpomíná na svoji Madliku,. Krásným ránem, svžím, silným vzduchem, nedávným rozhledem na širé Alpy byly všechny struny Ivanova nitra mkce naladny, jeho duše byla vnímavjší, citlivjší.
Uhádal, co se
dje
v duši
mže
milované ženy.
malá Madlika pepadena zákenou nemocí, zaplane
Myslí na své dít! Ach, také býti
její
—
horece, v blouznní bude volati po matince ale místo mkké ruky matiny dotkne se jí vždy ruka cizí; její matka nemže, nesmí být u nL
v
Snad
v posledním
dou se sledn té
pootvírati hledati
bytosti,
první
i
s
se
pohled dvou
která
ruce vztahujjí jíž
zápase kalící
se,
ji
píšerou smrti buoi, budou po-
její
oí
nade vše
jiných,
milovala
jediné
—
aby posledn objaly hlavu,
její je-
poslední myšlenkou byla malá Madla
.
:oi
—
marn, marn,. A
z jejích
ston nejhlubší lítosti ce,
nesmlo
které
rt
vyplyne poslední
dokonávajícího dtského srd-
dotlouci
matin
na hrudi
pi
Ivanu Hronovi zakalily se
této
,
.
myšlence
témž mžiku, jako by její myšlenky byly braly steíjným pochodem, vydral s€ se z hrdla paní Magdaleny hluboký vzdech.
zraky,
a v
Ivan
ko, je
ti
ujal za rukiv
ji
„Vi,
hledíš na
ho
líto
nemocné
to
Madli-
.
upen ped
Žena neodpovídala. Hledla be,
—
dít
." .
asy na jejích víkách se „A pece — jak šastno
se-
tásly. je
toto díté,'^ po-
kraoval skoro šeptem Ivan,. „Jest peliv ošejako strážným andlem sledováno mat-' továno kou na každém ikroku .. ."
—
Z oí veliké
paní Magdaleny, skanuly po
Nemla
slzy.
lících
dv
aby pohledla na
odvahy,
svého muže. „Hle,
vroucnji na nco: jících
Madliko/^ mluvil
idále
ruku ženinu, „po njaký tolik
[je
ve
svt
ubohých
Ivan,
as sirot,
tiskna
mys-lím
nema-
soucitné duše, nemajících nejpotebnjšího,;
nemajících lásky a ošetení,.
dopáno
štstí
vlastní
A
rodiny
když nám nebyloi když nemáme
—
jemuž bychom yšechno snesli, pomýšlím,* se nemohli a nemli ujmouti n-* jakého dcka opuštného, Jkteréž je bez rodi-^ ^^ ny? Bylo by nám veseleji, Madliko dítte, zdali
bychom
— —
202
Paní
Magda
neodpovídala.
nasvdovalo, jak
hrudi
boui myšlenek,
jzápasí
Ale
vzdutí
její
jakou
nitro,
její
jaké pohnutí vyvolala v ní slova
mužova^ ^,
síš
Mlíš, Madliko^^' doléhal
„Nesouhla-
Ivan.
mnou? Nechceš...?'^ j„Ui, jak chceš ./^ splynulo
se
.
.
rt
se
Madli-
ných jedva slyšiteln.
j„Vdl jsem, že -mi neodepeš souhlasu,'^ ekl Hron mkce. „A myslíš-li pi tom na svou rodinu^ Madliko, na >své píbuzné v, že v pípad nepedvídané (a pedasné mé smrti nebude nikdo zkrácen tím pírstkem naší domácnosti. Postarám se o tebe, o všechny. Hle pokraoval horliv dále takový jakýs malý kluina, který nemá tatínka ani maminky, na-
—
—
—
jde
pojednou
nás
v
pstouny.
svoje
Souhlasíš,
abychom vyhledali takového kueravého,, osielého chlapeka?" Ruka Madlina chvla se v ruce Hronov,. chceš,
Ivan
pomlel, iiaež
„i veka, dil,
Ivane, ano,
j,Jak
byla by
jejíž
která
ti
souhlasím..."
opt
promluvil:
holika? Malá d-
milejší
rozoumek teprv u nás by
se
by nám pivykla, která by
—
dla
rodie,
dáti.
Vi, Madliko, tob by holika vdechla
lejší,
bys spíše
ji
vždy
své
jméno
do
ní
svou
vle
—
ano,
bys
podle své
i
bys pilnula!
Nuže?"
jí
mžeme byla mi-
vychovala
duši,
ano,
probu-
v nás vi-
k
dvátku.
2o;
Zraky mladé ženy
dv
slzy byly
neskonalá
lítost
'rozlévala
tajnjším nitrem jejím. neschopny podívati se ším
okolí,
(patily
hledem letla blá telnou
bolestí.
nadešla chvíle,
Madlice,
své
a
co a
^A aby 'i
Oi
Ony
duše,
po-
nevypsa-
zmírající
smla zjevn
byly-li
tím
a za
dáli,
nikdy nedoufala, se
nej-
nepohnuty a jako nakoli v nejbliž-
nyní
kamsi v její
a zachvívala
se její
by kdy
že
piznati ke
okamžiky, kdy v ní za-
—
slabouký paprsek nadje
kmitl
sklenné.
(byly jako
uschly na její tvái, ale ^ová(
{již
nyní jest vše
navždy ztraceno^ Co
cítí jen pro dít vlastní, by mohla uiniti pro jedinou Madliku
—
by
i
o vydechnutí duše
šlo
nyní vnovati neznámé bytosti
—
cizí,
vše
to
má
která zaujme
jež nikdy nenáleželo nešastné vzdálené Madlice, jež však matka její aspo ve svých myšlenkách a snech jí vyhrazovala,. Jaká bolest!
místo,
Jaký
strašlivý
'trest
za
jedinou
chvíli
v živote!
pykaní za hích', jímž zhešil na ní jiný! Ztracena jest její Madla ubohá, navždy odstrena. Jaké
Jen
se
jí
ped mužem
zakmitlo
pomyšlení,
mu
aby
klesla
aby Avšak zvítzila nad sebou. V tu chvíli, kdy Ijejí manžel se obírá zámrem, aby kterémusi zavrženému, ^opuštnému drobeku prokázal dobrodiní, že mu daruje pstouny, má jej sraziti a zniiti hrozným piznáním? Konen paní Magda, aniž pohlédla na manse
a odhalila
vjznala.
žela,
pronesla
tiše:
své
tajemství,
204
„Ano, Ivane^
'ui
tak.'^
mne
„Myslíš to 'upímn, Madliko, a ani na
ekl Hron jako s lehkou výitkou. „Vím, je tžko mezi námi hovoiti o té vci, avšak íjiž se zdá, že se u nás nic nezmní^ nepohlédneš?'^
Jestliže
však
pes
nesouhlasíš
to
— —
'^
Magdalena vzpomínala té podruhé v život probojovala boj Iveliký, tžký, podobný onomu, kterýž krušil ,tehda, když mla odpovdti rozhodn ji Ivanovi, žádajícímu za její ruku. Avšak nyní mla tolik síly, iaby upela na manžela zraky, op.t vlhnoucí, její iruka slab stiskla jeho pravici, která posud svírala, a Madla pronesla pevn: ji Pozdji, když
chvíle,
poznávala,
„Nikoli,
,paní
,že
Ivane,
tu
souhlasím.
Ui
tak!'^
Víc o tom prozatím nemluvili.
Byl krásný valo se na
n
a
iden, vše,
co je obklopovalo, usmí-
hálo ervencovým
Hronovi yšak se na tvái mladé ženy obrážela želé
teplem,
man-
dlouho odmleli.
Na
nepekonatelná zádumivá nálada, Ivan Hron pak se s poátku snažil ivzbuditi v žen rozmar úsmvnjší podlehl sám nakonec vážnému pemítání. Vždy jej .stál dopolední hovor se ženou znaný boji vnitní. Kolik |dní se k tomu chystal a vždy mu odumelo slovo (na rtech, kdykoli chtl zapo<íti. Avšak pes ivážnou náladu rozlévalo se mu v útrobách hející uspokojení, že má vc vyízenu. Ano, kdyby byl podrobnji zkoumal vlastní duševní se
— a
—
i
205
rozpoložení, byl
by dospl k poznání,
že je nad-
míru šasten.
Od onoho
ml
stání
hovoru
cizím
;v
Ivan
které
svou
okružní
valo, a urychloval s
Madlou
s
ovzduší,
jej
spchaje
cestu,
mnohé
místa, (na místo a pomíjeje
ne-
již
obklopokde
stanice,
podle pvodfiího rozvrhu se chtl pozdržeti. Hledl asto úkradmo na Madlu a vidly kterak trpí.
Ovládala
násiln,
se
pocity, vyvolané
koušela
jaký
se
obrat.
Ivanovým, ano poi
zá-
n-
nastane
chvíli
ím? neumla
kterak?
;Ale
pekonati tžké
Snad se chápala
v poslední
;že
se
zámrem
veselou.
,býti
nadje,
kmitu
ní
iv
snažíc
po-
si
vdti.
Byla by musila promluviti, aby pivoobrat dila osudu své dcerušky. Ale byl by to obrat píznivý? Nebyla by snad i s nešastným pastorkem svým ;zapuzena? Trpla, a Ivan, 'prohledá je nitro city.
její,
nepodléhala tolika lina,.
svírán byl také tísni vými po-
Arci jeho mužská, o tolik drsnjší povaha
dojmm,
jakb citlivá duše
Mad-
Ale chvátal, chvátal, aby uinil konec trap-
nému tomu
stavu.
Rozešení
této
hoké
historie
bylo v jeho rukou, chtl to skoniti co nejdíve.
A
mysle na
to,
taky o sebe
V
chvl
se
o Madlu.
A
nejen
o
ni,
sama.
Solnohradsku stíhalo
je
nevlídné,
deštivé
poasí, což bylo Ivanovi vítanou záminkou, aby rozhodl, že bez prtahu nastoupí pímou cestu
ku Praze. Paní Madle lhostejno. Nic
jí
—
zdálo se
—
bylo vše
neupoutávalo tentokráte na cest,
206
nic
nevábilo k domovu. Vší
jí
vrátí
—
domov
v
vše
její
A
zmocnila jistá otuplost.
se
dlí
byla
bytosti
a
tuto,
se
pipadalo tak zoufalé.
jí
Nebylo žádného východu z této tísn. Zápolila, všechny ivy, domáhajíc se njakého
napínala
—
ale v její hlav bylo prázdno, na pochmurném bbzoru nezableskl jí zá-
vnuknutí
temném,
chranný nápad.
Konen Ivalnu
se
Podívali
lená.
novéhb
se
octli
doma.
Hroniovi mebyla posud vypršela dovosice
Ise
do kanceláe, prohlédl, co
udalo za jeho nepítomnosti,
tom oznámiv,
nastoupí
že
úad
až
po
ale
po-
trnácti
které mu ješt zbývaly, vrátil se zase žen. A již druhý den se chystal k' nové vyjížce z Prahy. „Mám ízení na venkov, Madlikb_," pedvyídím si je, stíral žen „obchodní vci pokud mám yolno. Ale vrátím se za dva, za tn dn, a bude-li ti pak vhod, pbdíváme se ješt
dnech, k
—
;
nkam spolen." A
když
s
kabelou v ruce se vydával na drá-
ekl ješt žen jako mimochodem: ,,Nu, a, Madliko, kd3^bych tak náhodou kdesi nenamítala bys nalezl njaké ío opuštátko nic, kdybych 'je pivezl hned s sebou? Myslím, byly by tak jpez venkova by bylo nejlépe hu,
—
—
rušeny všechny posavadní svazky jeho a
zapoal by
bude-li se
ti
mu
líbit
v
—
s
kýmkoli
Praze zcela nový
život.
mžeme
vrátit
vždy
je
A
ne"
207
„Ui,
za dobré
jak
Madla odevzdan. „Myslím,
umna.
odvtila paní
uznáš/^ že
budu
se
vším sroz-
mi,"
ekl ješt
izkušený muž/^
Jsi
„Budu
psáti, podaí-li
ti
se
Hron, a objav a vroucn políbiv ženu, vyšel zbytu. Uplynuly ti dni, Ivan Hron o sob nedával
zprávy. Ale tvrtého dne zrána došel dopis:
Madliko!
„Nejdražší
—
Nalezl jsem, co jsem hledal
átko
dv-
malé
bez matky a bez otce. Není ovšem zoela
malé, ale doufám, že
mu
pivykneš. Oekávej
nás pozejtí na nádraží severozápadním, o ho-
din dem
s
na
ce
Rozumí se, ekej nás budeme snad hladoví. Tší se
poledne.
—
Tvj
.shledání
V tžkých myšlenkách
se
stoupí
dvíka její
v ní
oima od
kde vycestujiící
ní,
otvírala,
spchajíce, pedbíhajíce
tu vlak stál
nebylo.
zdevnlá
slabji a slabji supl Nepijel.
roz-
je tu
opuštn, zotvíraná dvíka
trela do vzduchu jako
vpedu
se,
kdo z dovyprazdovaly, ko-
oekává-li
mácích nebo z pátel. Vozy se
kde
sta-
vozu k vozu,
manžel a nalezené dít. Ale
jejich
hlížejíce se v množství,
stroj
když
zatajil,
Nepohnut
hledajíc,
kráeli podle
nen
Magda Neklidn
naproti.
zdaleka zahvízdl pijíždjící vlak.
jak
Ivan."
vydala se paní
urený den manželu svému pecházela po perón a dech se v
nula mladá žena a tkala
ob-
s
ze srd-
Tí ídla,
—
voz paro-
Ivana ni-
— 208
Ješt kávajíc,
chvíli
paní
Magda
stála,
se
manžel
kdes
objeví-,
že
konen,
poád oeotázala
s€
hodin a vlaku, a po zízencov pomalu vyzáporné odpovdi nedbalé šla
nezmýlila-li
a zdlouhav
padlo,
že
se
se
v
vracela
dom.
Ani
nepi-
jí
snad manžela potkala njaká nehoda.
Snad tla nedbale dopis? Snad neporozumla, snad se stalo cokoli se zmýlil její manžel? Ale Byla paní Madlu zamstnávaly jiné myšlenky. pívtivém mstysi na duchem daleko odtud, v Madseverovýchod ech, kde žije Madlika lika netušící, že dnes i zítra zaujme její místo neodvratn jiná.
a
i
—
Magda vstoupila pede dvemi bytu, tak paní
Již
nula
na
schody,
ztichlého
sta-
po od-
Ivanov, a stiskla knoflík zvonku. Ivan. Dvee se otevely a ped ní stál Skoro ji musil vtáhnouti do pedsín, jak byla pekvapena, ba užaslá, a objímaje ji a líjezdu
—
baje mluvil:
„Marn hnvej
jsi
vážila
oestu,
Madliko
—
ne-
Malé omeškání zavinilo, že jsem v po^ slední chvíli musil zmniti smr cesty, a tak jsme" pijeli drahou státní. Již nebylo asu, abych t .'' o tom zpravil. Poj dále, poj, podívej se se.
.
Pijeli
zde!
nohy byly pojednou bezvládný, se pokroiti. Tu Ivan Hron pojal ji
Její
snažila
jsme!
tedy
Je
.
marn
nžn
209
za
rameno
a skoro
Hron
s
ní
a
te
ji
Tak pólo
sledovati.
táhl ji
dveím
až ke
vyznívalo z jeho
posledn
kupedu,
veda,
pólo
jídelny,
ná-
dospl
kteréž otevel,
hlasu lehké chvní, když
ženu:
pobízel
„Nu poj, Madliko, poj jsi-li
inusila
i
vleká
—
a povíš
mi,
spokojena...'^
Jemn oddálil
od
posouvl ženu ní
ped
sebou,
avšak ne-
ruky.
P'aní Magdalena pohlédla do jídelny, kde na pohovoe sedlo nesmlé dvátko, udivené a snad polekané vším, co se s ním ode dvou dn dlo, i
a velkýma hndýma oima hledlo v stranu, odkud zazníval hlas neznámého pána, jejž ped dvma dny poprvé spatilo, a odkud se blížily kroky. A když se na prahu objevila paní Magda, vzchopila se drobná postavika, tváe jí zahoely, a z jejích úst zaznlo zvolání: „Matinko V' !" „Madli Hlas paní Hronové selhaly poslední slabika uvázla jí ve stísnném hrdle. Zesinala, celé její tlo se rozechvlo jako by tonula, chopila se keovit prsty pravice ramene Ivanova, ale nezadržela se. Kolena pod ní povolila, mladá žena
— —
;
sklesla
n.
na
„Madliko!'^ zvolal Ivan Hron, zdvíhaje cho.
„Vzpamatuj
Dít
se
mi,
maminko I"
ustrašeno pohlíželo na ten výjev, sto-
nepohnut, jako vbito
jíc I.
Herrmann, Evika a
jiné
v podlahu.
výjevy rodinné.
j^4
210
Paní Magdalena skoro se bránila pažím Hronovým, které ji zdvíhaly. Nikoli vzhru zde u jeho nohou jest její místo, zde vyslechne hrozná slova zklamaného muže, která musí z jeho
—
úst
zazníti.
Ale
ruce .manželovy,
jako
železné,
ji, a pak se jeho pravice chopila hlavy Magdiny, která jí sklesla k adrm. ,,Madliko,'''. šeptaly sám se chvje, „vzmuž ." hle, se naše dcera nepoleká se
pozvedly
—
a
Násiln
.
.
aby jí mohl hledti do oí. Zraky její však byly zaveny, smrtelná "bledost pokrývala její líce, a jektala zuby (jako v zimnici, když namáhav pronášela: zdvihl
„Kdo mne
hlavu,
její
zradil, Ivane!
„Nejsi zrazena," hladil
jí
Kdo mne zradil....!" Hron studenou tvá.
dít drahé, a prosím t, jdi, uvítej druhou tu Madliku, se nám nerozpláoe. Poj sem, dceruško domluv mamince ..." abys
„Chci,
byla
šastna,
zoela
a
—
Dít váhalo ješt okamžik, ale pojednou se rozbhlo, obemklo malýma rukama tlo matino a
volalo úzkostliv:
„Matinko,
Než uchvátila
se
jí
a
to vše
Ivan pipravil,
usvdením.
Ivan
rt Magdiných z oí jeho
se
nadál
se
než
stalo!"
ti
mohl
žena jeho pravici a tiskla
Náhle chápala, co které
Co
matinko!
Ivan
a
cítil
cítil
ženy.
ji
zabrániti,
k ústm.
znamená, a že shledání,
nemá
býti
pepadením
a
na ruce polibky studených na ní horké slzy,
inoucí
A když konen pemohl
211
na
obma
rukama její hlavu podržel, aby hledla na nj celá vdná duše Madlihndých oí, zvtšených záplavou slz.
Madlu ji
a
zlíbal,
z
„Ivane!
mj
staí
—
Ivane
chvlo
abych
život,
se
vdná
byla
ti
„Zda dít
rt.
se
jí
za toto
!"
bez otce
„Co
!^*
.
.
.
pravíš,
Madliko, bez otce!"
nutil se Ivan
brán se, aby sám nepodlehl. „Od pedevírka má otce — našel ji, pihlásil se.
do rozmaru Ivan
na
Hron
A
listinu
Vidíš
abychom
— A
Hron
Ivan
složenou ,,
—
tatínkem
je
to
je
—
v záprsí
sáhl
mával
pivezl jsem
vyav odtud
Madlin kestný
i
poád chudrka eká v nejbližší
Ivan díval
znenáhla
a
vzduchu.
ve
jí
se
chvíli
se
na
dusila
políbení,"
tvé se
malá
láskypln na ženu, a po chvilce
myslím, že vyhladovla.
Budeme
míti
musíš s
ekl:
nebo pozejtí
abychom
si
kdesi
A
po
ji
obd
ustrojit
se
n
na
jí
objednáš
po
pražsku.
tším! A pak
vyjedeme nkam, daleko v zátiší
své
rodince
—
jíst
dceruškou mnoho drobných,
Jak
starostí.
si
tvá
jejíž
rozpalovala,
—
Madla
pešastné matky.
„Tak, ženuško, a nyní dej Madlice
krejovou
list,
mohli dát zapsati do školy! Ale dost
ji
v objetí a pod polibky
lých
mám
v matrice,
dokumenty! Podívej se!"
to
již
a
z
mizítra
Prahy,
pivykli
." .
|=QD=
14*
.
OBSAH. EVIKA. 1. 2.
3. 4.
5.
Evika se vrátila Evika zpravuje otce Námluvy Kterak kou
se
11 17
23
dovdla,
pani radová
Evika zvdla,
poznala
že
bude babi-
— —
34 44
*
POD JEDNOU STECHOU 1.
Otec
2.
Slepá bába
5S 61 *
POSLEDNÍ STAROSTI. 1.
Stará Dlabollca
2.
Poslední
umela
71
poádnost mistra Salaby
79
*
DROBNÉ SCÉNY.
Máa
91
Domácí censura
101
Nkdo chodí po zahrad U Krupik na svatou Kateinu
114
Po pohbu
starého mládence
Katulinka
O nesmlém
107
.122 128 136
Vojtíškovi
Pes plnoc!
145^ *
Bezdtná
153
m
>•:
.
<
>'.
>
<
:
í\
.
v..
PLEASE
CARDS OR
.•
\-
/•
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 HA5 1905 dil 26
X-
/.•
FROM
THIS
OF TORONTO
Herrmann, Ignát Sebrané spisy
POCKET
LIBRARY
Wm'
.iiiiiii
I
lil,
