PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
SENÁT
7. funkční období
TĚSNOPISECKÁ ZPRÁVA Senátu Parlamentu České republiky 15. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
7. funkční období Těsnopisecká zpráva 15. schůze
Pořad 15. schůze 1. Senátní tisk č. 222 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2009 a o změně zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů 2. Senátní tisk č. 223 – Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2010 3. Senátní tisk č. 187 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009 4. Senátní tisk č. 190 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009 5. Senátní tisk č. 203 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 18. listopadu 2009 v Rijádu 6. Senátní tisk č. 204 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót 7. Senátní tisk č. K 086/07 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru 8. Senátní tisk č. 202 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území, podepsaná dne 17. září 2009 v Praze 9. Senátní tisk č. 207 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu
1
10. Senátní tisk č. N 081/07 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování) 11. Senátní tisk č. N 082/07 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (přepracování) 12. Senátní tisk č. 224 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech 13. Senátní tisk č. 225 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů 14. Senátní tisk č. 221 – Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání) 15. Senátní tisk č. 217 – Vládní návrh na posílení působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Afghánistánu v roce 2010 16. Senátní tisk č. 184 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Memorandum o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA) 17. Senátní tisk č. 220 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 18. Senátní tisk č. 200 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací 19. Informace vlády České republiky o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady, která se konala dne 11. února 2010 20. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady ve dnech 25. – 26. března 2010 21. Senátní tisk č. K 090/07 – Zelená kniha o Evropské občanské iniciativě 22. Informace vlády ČR o zahájení a průběhu jednání o změně smluv, na nichž je založena Evropská unie 23. Senátní tisk č. 189 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná v Canbeře 16. září 2009
2
24. Senátní tisk č. 191 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích 25. Senátní tisk č. K 078/07 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán pro městskou mobilitu 26. Senátní tisk č. 210 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu "Návrh na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícího se elektronického nákladního listu" 27. Senátní tisk č. 201 - Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) týkající se přístupu České republiky k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a souvisejících podmínek a s přístupem k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a k Protokolu o výsadách a imunitách Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) 28. Senátní tisk č. 208 – Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2008 29. Informace vlády České republiky o výsledcích Konference smluvních stran UNFCCC ke změnám klimatu v Kodani 30. Senátní tisk č. 81 – Petice "Proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí" 31. Senátní tisk č. 150 – Prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve výborech Senátu 32. Senátní tisk č. 216 – Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009 a výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2009 33. Senátní tisk č. 15 – Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD 34. Senátní tisk č. 213 – Petice "Stop spalovně v Rybitví" 35. Senátní tisk č. 174 – Petice "Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže"
3
7. funkční období Obsah 15. schůze Senátu Parlamentu České republiky
1. den schůze – 17. března 2010 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Senátor Petr Vícha ....................................................................................... Senátor Richard Svoboda ............................................................................ Senátor Tomáš Julínek ................................................................................ Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Předseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................................. Místopředseda Senátu Milan Štěch ............................................................. Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Senátor Tomáš Julínek ................................................................................ Senátorka Jiřina Rippelová .......................................................................... Usnesení schváleno ..................................................................................
1 1 2 3 3 4 4 5 5
1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2009 a o změně zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 222 Ministr financí Eduard Janota ..................................................................... Senátor Jiří Bis ........................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................ Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... Senátor Petr Pakosta .................................................................................. Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová .......................................................................... Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ Senátor Jiří Čunek ....................................................................................... Senátor Jiří Nedoma .................................................................................... Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................. Místopředseda Senátu Milan Štěch .............................................................. Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ Senátor Karel Schwarzenberg ...................................................................... Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková .............................................. Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Senátor Tomáš Jirsa ..................................................................................... Senátor Jan Hajda ........................................................................................ Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................. Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. Senátor Petr Pakosta .................................................................................... Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ I
6 7 8 9 10 10 11 11 12 13 13 15 17 17 18 19 19 19 20 22 22 23
Senátor Jan Hajda ...................................................................................... Senátor Alexandr Vondra ........................................................................... Místopředseda Senátu Milan Štěch ........................................................... Senátor Vlastimil Sehnal ............................................................................ Ministr financí Eduard Janota .................................................................... Senátor Jiří Bis .......................................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
23 24 24 25 26 31 31
2. Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2010 – senátní tisk č. 223 Ministr financí Eduard Janota .................................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................. Senátorka Soňa Paukrtová ....................................................................... Předseda Senátu Přemysl Sobotka .......................................................... Senátor Petr Pakosta ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart Senátor Petr Pakosta ................................................................................ Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková .......................................... Místopředseda Senátu Milan Štěch .......................................................... Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Ministr financí Eduard Janota ................................................................... Senátor Alexandr Vondra ......................................................................... Senátor Jiří Oberfalzer ............................................................................. Senátor Jaroslav Kubera .......................................................................... Předseda Senátu Přemysl Sobotka .......................................................... Senátor Vladimír Dryml ............................................................................. Senátor Jiří Nedoma ................................................................................. Ministr financí Eduard Janota .................................................................... Senátor Jiří Stříteský ................................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch
32 32 33 33 34 36 36 37 38 39 39 39 41 42 42 43 45 45
3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009 – senátní tisk č. 187 Ministr financí Eduard Janota .................................................................... Senátor Karel Korytář ................................................................................ Senátor Vladimír Dryml ............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................
45 46 46 47
4. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění
II
daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009 – senátní tisk č. 190 Ministr financí Eduard Janota ................................................................... Senátorka Liana Janáčková ..................................................................... Senátor Vladimír Dryml ............................................................................ Usnesení schváleno ...............................................................................
47 48 48 49
5. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 18. listopadu 2009 v Rijádu – senátní tisk č. 203 Ministr financí Eduard Janota .................................................................... Senátor Josef Řihák .................................................................................. Senátor Vladimír Dryml ............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................
49 50 50 51
6. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót – senátní tisk č. 204 Ministr financí Eduard Janota ................................................................... Senátor Adolf Jílek ................................................................................... Senátor Vladimír Dryml ............................................................................ Usnesení schváleno ...............................................................................
51 52 52 52
7. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru – senátní tisk č. K 086/07 Ministr financí Eduard Janota ................................................................... Senátorka Jana Juřenčáková ................................................................... Senátor Luděk Sefzig ............................................................................... Ministr Eduard Janota .............................................................................. Usnesení schváleno ...............................................................................
53 54 56 57 57
8. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území, podepsaná dne 17. září 2009 v Praze – senátní tisk č. 202 Ministr vnitra Martin Pecina ...................................................................... Senátorka Jiřina Rippelová ....................................................................... Usnesení schváleno ...............................................................................
III
58 58 59
9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu – senátní tisk č. 207 Ministr vnitra Martin Pecina ....................................................................... Senátor Miroslav Antl ................................................................................ Senátor Tomáš Jirsa ................................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................
59 60 60 60
10. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování) – senátní tisk č. N 081/07 Ministr vnitra Martin Pecina ........................................................................ Senátor Tomáš Grulich .............................................................................. Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. Ministr vnitra Martin Pecina ........................................................................ Senátor Tomáš Grulich .............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart
61 62 63 65 65 65
11. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (přepracování) – senátní tisk č. N 082/07 Ministr vnitra Martin Pecina ....................................................................... Senátor Tomáš Grulich ............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................
66 67 67
12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech – senátní tisk č. 224 Poslanec Jaroslav Krupka ......................................................................... Senátor Petr Vícha .................................................................................... Senátor Tomáš Kladívko ........................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ........................................................................... Usnesení schváleno ................................................................................
68 69 70 70 70
13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 225 Senátor Petr Vícha ...................................................................................... Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. Usnesení schváleno ..................................................................................
IV
71 72 72
14. Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání) – senátní tisk č. 221 Ministr kultury Václav Riedlbauch ................................................................ Senátor Richard Svoboda ............................................................................ Senátor Jiří Oberfalzer ................................................................................. Senátor Richard Svoboda ............................................................................ Senátor Jiří Čunek ....................................................................................... Senátor Adolf Jílek ....................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. Senátor Tomáš Julínek ................................................................................. Senátor Karel Šebek ..................................................................................... Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková .............................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Senátor Petr Vícha ........................................................................................ Senátor Richard Svoboda ............................................................................. Senátor Tomáš Töpfer .................................................................................. Senátorka Alena Palečková .......................................................................... Ministr kultury Václav Riedlbauch ................................................................. Senátor Richard Svoboda ............................................................................. Senátor Tomáš Julínek .................................................................................. Předseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................................... Senátor Richard Svoboda .............................................................................. Ministr kultury Václav Riedlbauch .................................................................. Senátor Richard Svoboda .............................................................................. Usnesení schváleno ....................................................................................
72 75 76 77 79 81 81 83 84 84 85 86 87 87 88 88 89 90 90 90 92 92 92
15. Vládní návrh na posílení působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Afghánistánu v roce 2010 – senátní tisk č. 217 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták ..................................... Senátor Vladimír Dryml .................................................................................. Senátor Alexandr Vondra ............................................................................... Senátor Tomáš Kladívko ................................................................................ Senátor Tomáš Töpfer ................................................................................... Senátor Jaromír Štětina ................................................................................. Senátorka Marta Bayerová ............................................................................ Senátor Miroslav Nenutil ................................................................................ Senátorka Soňa Paukrtová ............................................................................ Senátor Vladimír Dryml .................................................................................. Usnesení schváleno ....................................................................................
93 93 96 97 98 99 100 100 101 101 102 103
16. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Memorandum o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA) – senátní tisk č. 184 Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták ................................... 104
V
Senátor Rostislav Slavotínek ....................................................................... 105 Usnesení schváleno .................................................................................. 105 2. den schůze – 18. března 2010 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka Usnesení schváleno ..................................................................................
106
17. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 220 Ministr zemědělství Jakub Šebesta ............................................................. Senátor Adolf Jílek ...................................................................................... Usnesení schváleno ..................................................................................
106 107 108
18. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací – senátní tisk č. 200 Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel .............................................. Senátor Rostislav Slavotínek ...................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
108 109 109
19. Informace vlády České republiky o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady, která se konala dne 11. února 2010 Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ............................................. Senátor Luděk Sefzig ................................................................................. Senátor Bedřich Moldan ............................................................................. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................ Senátor Jan Hajda ...................................................................................... Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel .............................................. Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. Usnesení schváleno ..................................................................................
109 110 111 111 112 113 113 113 114
20. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady ve dnech 25. – 26. března 2010 Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ............................................... Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................ Senátor Alexandr Vondra ............................................................................. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ............................................... Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... Usnesení schváleno ...................................................................................
114 116 118 119 120 120 121
21. Zelená kniha o Evropské občanské iniciativě – senátní tisk č. K 090/07 VI
Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ............................................... Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................. Senátor Jaromír Jermář ............................................................................... Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... Místopředseda Senátu Milan Štěch .............................................................. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Místopředseda Senátu Jiří Šneberger .......................................................... Senátor Jaromír Jermář ................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ................................................ Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... Usnesení schváleno ....................................................................................
122 123 126 127 127 128 129 129 129 130 130
22. Informace vlády ČR o zahájení a průběhu jednání o změně smluv, na nichž je založena Evropská unie Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ................................................ Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... Senátor Jan Hajda ........................................................................................ Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel ............................................... Usnesení schváleno ...................................................................................
131 132 133 133 133
23. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná v Canbeře 16. září 2009 – senátní tisk č. 189 Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel .............................................. Senátor Miroslav Nenutil ............................................................................. Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
134 135 135 136
24. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích – senátní tisk č. 191 Ministr dopravy Gustáv Slamečka .............................................................. Senátor Jiří Nedoma .................................................................................. Senátor Tomáš Jirsa .................................................................................. Usnesení schváleno .................................................................................
136 137 138 138
25. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán pro městskou mobilitu – senátní tisk č. K 078/07 Ministr dopravy Gustáv Slamečka .............................................................. Senátor Miroslav Škaloud ...........................................................................
VII
138 140
Senátor Bedřich Moldan .............................................................................. Senátor Igor Petrov ...................................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart Místopředseda Senátu Jiří Šneberger ......................................................... Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................ Senátor Jiří Nedoma .................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera .............................................................................. Senátor Igor Petrov ....................................................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... Místopředseda Senátu Milan Štěch ............................................................... Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... Senátor Miroslav Škaloud .............................................................................. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................... Senátor Luděk Sefzig .................................................................................... Senátor Jiří Čunek ......................................................................................... Ministr dopravy Gustáv Slamečka ................................................................. Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................. Usnesení schváleno ....................................................................................
141 142 142 143 144 144 147 148 148 148 149 150 151 152 152 152 154 154
26. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu "Návrh na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícího se elektronického nákladního listu“ – senátní tisk č. 210 Ministr dopravy Gustáv Slamečka ................................................................ 154 Senátor Karel Korytář ................................................................................... 155 Usnesení schváleno ................................................................................... 156 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch 27. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) týkající se přístupu České republiky k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a souvisejících podmínek a s přístupem k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a k Protokolu o výsadách a imunitách Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) - senátní tisk č. 201 Ministr životního prostředí Jan Dusík ........................................................... Senátor Ivo Bárek ......................................................................................... Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. Ministr životního prostředí Jan Dusík ............................................................ Senátor Ivo Bárek .......................................................................................... Usnesení schváleno ....................................................................................
156 157 158 159 159 160
28. Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2008 – senátní tisk č. 208
VIII
Ministr životního prostředí Jan Dusík ............................................................ Senátor Bedřich Moldan ............................................................................... Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................. Ministr životního prostředí Jan Dusík ............................................................ Usnesení schváleno ...................................................................................
160 161 163 163 164
29. Informace vlády České republiky o výsledcích Konference smluvních stran UNFCCC ke změnám klimatu v Kodani Ministr životního prostředí Jan Dusík ............................................................ Senátor Bedřich Moldan ................................................................................ Senátor Tomáš Jirsa ..................................................................................... Usnesení schváleno ...................................................................................
164 166 167 167
30. Petice "Proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí“ – senátní tisk č. 81 Senátor Jiří Nedoma ..................................................................................... Senátor Jaromír Štětina ................................................................................ Senátor Adolf Jílek ........................................................................................ Martin Kadrman ............................................................................................ Jaroslav Král ................................................................................................. František Mikeš ............................................................................................. Jan Komárek ................................................................................................. Jiří Kolář ........................................................................................................ Jan Chvojka .................................................................................................. Richard Pešek ............................................................................................... Senátor Adolf Jílek ........................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Jiří Liška Senátorka Ludmila Müllerová ........................................................................ Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... Senátor Karel Korytář .................................................................................... Senátor Vlastimil Balín .................................................................................. Senátor Jaromír Jermář ................................................................................ Senátorka Alena Venhodová ........................................................................ Senátor Jiří Stříteský ..................................................................................... Senátor Václav Jehlička ................................................................................ Senátorka Ludmila Müllerová ........................................................................ Martin Kadrman ............................................................................................. Richard Pešek ............................................................................................... Senátor Jiří Nedoma ..................................................................................... Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... Senátor Adolf Jílek ........................................................................................ Usnesení schváleno ...................................................................................
168 171 171 172 174 175 175 176 176 177 178 178 179 181 181 182 183 183 184 185 186 186 188 188 189 189 190
31. Prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve výborech Senátu – senátní tisk č. 150
IX
Senátor Jiří Žák ........................................................................................... Usnesení schváleno .................................................................................
190 191
32. Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009 a výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2009 – senátní tisk č. 216 Senátor Jaromír Jermář ............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................. Senátor Luděk Sefzig .................................................................................
191 192 192
3. den schůze – 19. března 2010 Jednání zahájil a řídil místopředseda Senátu Jiří Šneberger 33. Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD – senátní tisk č. 15 Senátorka Eva Richtrová ............................................................................ Roman Macháček ....................................................................................... František Kašík ........................................................................................... Jolana Prokopová ....................................................................................... Ivan Fuksa .................................................................................................. Petr Handl .................................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch Robert Amsterdam ..................................................................................... Senátor Petr Vícha ..................................................................................... Senátor Tomáš Julínek .............................................................................. Senátor Pavel Eybert ................................................................................. Senátor Petr Vícha ..................................................................................... Senátor Jiří Čunek ...................................................................................... Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................ Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................ Senátor Jiří Nedoma ................................................................................... Senátor Petr Vícha ...................................................................................... Senátor Vlastimil Balín ................................................................................. Senátor Alexandr Vondra ............................................................................. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková Senátor Vladimír Dryml ................................................................................ Místopředseda Senátu Milan Štěch ............................................................. Senátor Jiří Pospíšil ..................................................................................... Senátor Petr Guziana .................................................................................. Senátor Jiří Čunek ....................................................................................... Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................. Senátor Jiří Pospíšil ..................................................................................... Senátor Alexandr Vondra ............................................................................. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková .............................................. Senátor Petr Vícha ....................................................................................... X
194 197 200 201 201 203 205 206 207 208 209 210 212 213 214 215 215 216 217 218 219 220 221 221 222 223 223 223 224
Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... Senátor Jaromír Štětina ............................................................................... Roman Macháček ........................................................................................ Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ............................................. Senátor Alexandr Vondra ............................................................................ Petr Handl ................................................................................................... Senátorka Eva Richtrová ............................................................................ Usnesení schváleno ................................................................................. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart
224 224 224 227 227 227 228 229
34. Petice "Stop spalovně v Rybitví“ – senátní tisk č. 213 Senátor Jaromír Jermář ............................................................................. Jan Tichý .................................................................................................... Libor Malý ................................................................................................... Aleš Kuták .................................................................................................. Eva Rychlíková ........................................................................................... Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... Senátorka Jana Juřenčáková ..................................................................... Senátor Jiří Stříteský .................................................................................. Senátor Vladimír Dryml .............................................................................. Senátor Vlastimil Balín ............................................................................... Senátor Jan Horník .................................................................................... Senátor Jaromír Štětina ............................................................................. Senátorka Jana Juřenčáková .................................................................... Senátor Jaromír Jermář ............................................................................. Senátor Luděk Sefzig ................................................................................. Senátor Jaromír Jermář ............................................................................. Senátor Vlastimil Balín ............................................................................... Senátor Jan Horník .................................................................................... Senátor Jaromír Jermář ............................................................................. Usnesení schváleno ................................................................................ Další část schůze řídil předseda Senátu Přemysl Sobotka
230 231 233 236 237 238 240 241 241 241 243 243 244 244 245 245 245 245 246 246
35. Petice "Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže“ – senátní tisk č. 174 Senátor Jan Hajda ...................................................................................... Robert Erlebach .......................................................................................... Ivan Fuksa .................................................................................................. Hynek Brom ................................................................................................ Jan Záhorka ................................................................................................ Miroslav Jírovský ........................................................................................ Další část schůze řídil místopředseda Senátu Milan Štěch Předseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................................ Senátor Luděk Sefzig .................................................................................. Senátor Jan Hajda ....................................................................................... Usnesení schváleno ..................................................................................
247 248 250 251 251 251 252 253 253 254
Závěr 15. schůze v 7. funkčním období ....................................................... 254
XI
Těsnopisecká zpráva z 15. schůze Senátu Parlamentu České republiky (1. den schůze – 17. března 2010)
(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 15. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 o jednacím řádu Senátu. Pozvánka vám byla zaslána v pátek 26. února 2010. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Jaroslav Sykáček, Pavel Lebeda, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier a Igor Petrov. Pokud nemáte své identifikační karty, tak náhradní jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu. Nyní podle § 56 odst. 2 určíme dva ověřovatele naší schůze. Navrhuji, aby ověřovateli byli senátoři Václav Koukal a Pavel Trpák. Má někdo připomínky k tomuto návrhu? Nikoho nevidím, takže svolám napoprvé znělkou zbývající nepřítomné senátorky a senátory. Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 15. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Organizační výbor navrhl vyřadit Návrh podrobnějších pravidel jednání Senátu o věcně souvisejících dokumentech Evropské unie, což je náš tisk č. 232, z pořadu 15. schůze. Dále jsem obdržel žádost ministra financí, abychom projednali senátní tisk č. 174, což je petice „Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže“, jako třetí bod na jednání 19. března 2010. Má někdo další návrh? Hlásí se mi kolega Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovoluji si navrhnout změnu pořadu, a to konkrétně zařazení senátního tisku č. 227 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, a to jako první bod čtvrtečního jednání tohoto pléna. Krátké zdůvodnění: Tisk byl již projednán příslušným výborem a vždycky jsme to tak dělali, že jsme zařazovali takovýto tisk na nejbližší zasedání pléna. Toto zasedání je třídenní a myslím si, že bychom to mohli projednat a nebylo by potřeba svolávat plénum příští týden kvůli tomuto jednomu bodu. Včera na jednání Organizačního výboru, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, jste řekl, že důvodem, proč Organizační výbor svolal další plénum,
1
bylo to, že program tohoto pléna je nabitý, ale vzhledem k tomu, že Organizační výbor vyřadil tisk č. 232, tak myslím, že tímto máme prostor zařadit tento další bod. Poslední důvod: Způsob svolání Organizačního výboru, který rozhodl o svolání této schůze, neumožňoval všem členům Organizačního výboru se jeho jednání zúčastnit, a proto si myslím, že je korektní, aby o tom rozhodlo plénum. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Dobrý den. Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych požádat o patnáctiminutovou přestávku pro setkání klubu ODS. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Tomuto požadavku se vyhovuje. Sejdeme se v 9.25 hodin. (Jednání přerušeno v 9.09 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 9.23 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dámy a pánové, o slovo se přihlásil předseda klubu ODS. Senátor Tomáš Julínek: Já se moc omlouvám, vážení kolegové, já bych prosil ještě o 10 minut na jednání klubu. Ta situace je úplně nová v Senátu, my jsme ji zatím nezažili, tak ji potřebujeme projednat. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže, sejdeme se v 9.35 hodin. (Jednání přerušeno v 9.24 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 9.36 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové, je 9.35, budeme pokračovat. Slyšeli jsme jeden návrh od kolegy Víchy, otevřela se diskuse; a hlásí se, protože to neumí, tak rukou, předseda klubu ODS Tomáš Julínek. Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Dostal jsem se na displej náhodou na poslední chvíli. Omlouvám se kolegům za tu pauzu, protože my jsme kromě porady klubu si nechali vyložit jednací řád, protože já si, co jsem v Senátu, nepamatuji na situaci, kdy by se Organizační výbor dohodl na schůzi; a ta schůze byla vyprázdněna takovýmto způsobem, přesunem. Asi chápu motivy, je to jednodušší dostat to do jedné schůze, ale musíme také dbát na jednací řád. Pokud v Organizačním výboru zástupci klubu ČSSD nevystoupili nebo neřekli a nepodali návrhy a souhlasili s tím a více méně nikdo neprotestoval, je to trošku divné, že to přehazujeme, když už jsme se na tom všem domluvili v organizačním výboru. Co se týče samotného návrhu, chci upozornit, že jsou tam fixované body od rána poměrně dlouhé pro pana ministra Chmiela. Je tam celá evropská agenda. To jen z praktických důvodů. Samozřejmě o tom rozhodne předseda o proceduře, ale
2
dal bych na zvážení, zda bychom neměli dodržovat to, co jsme domluvili na Organizačním výboru a nechat řádný program schůze, protože nám zůstane vyprázdněná schůze, jestliže by se přesunul tento bod na tuto schůzi. Byla by svolána schůze bez programu a může to být problém. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Slovo má nyní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, my jsme chtěli navrhnout zařazení bodu, týkajícího se navrácení výše rodičovského příspěvku v tichosti a naprosto korektně. Bohužel musím reagovat na to, co řekl předseda klubu ODS. Organizační výbor, který o tom rozhodl, nebyl úplně jasně transparentně svolán. Bylo jenom avizováno, že tento Organizační výbor možná bude. Kolegyně a kolegové ze sociální demokracie se o tom, že se skutečně konat bude, nedozvěděli. Dozvěděla jsem se o tom pouze já, a to jenom proto, že moje paní asistentka volala na organizační odbor, zda skutečně ten Organizační výbor se bude konat nebo ne, protože jsem byla někde na jednání v Praze a potřebovala jsem vědět, zda a jak rychle se mám z toho jednání vrátit. Při jednání o tomto bodu jsem se zdržovala hlasování. Hlasování proběhlo velmi rychle, nestihla jsem se přihlásit do rozpravy. I po tom hlasování jsem se ptala, z jakého důvodu, proč je zrovna jednání o rodičovském příspěvku posunuto o týden později, když je schůze, na které bychom to mohli zvládnout. Bylo mi řečeno, že je odhlasováno a je bezpředmětné se o tom bavit. Samozřejmě jsem respektovala, že věci proběhly, jak proběhly. Nicméně si myslím, že máme jako klub legitimní právo, jestliže jsou splněny všechny ostatní podmínky k tomu, aby tento návrh zákona mohl být dojednán, abychom ho zařadili na program jednání, a já si myslím, že by bylo seriózní, abychom ho na tuto schůzi zařadili. Víme všichni dobře, že se samozřejmě jedná v této chvíli i o rychlost, aby případně sněmovna se dokázala vyjádřit k případným našim pozměňovacím návrhům nebo, pokud by to nedopadlo dobře a ten návrh byl zde zamítnut. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Teď se hlásí sice kolega Tomáš Julínek, ale já bych využil svého přednostního práva, vystřídal bych se a řekl pár slov. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dávám slovo panu předsedovi Přemyslu Sobotkovi. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ještě jednou dobrý den, kolegyně, kolegové, ta schůze Organizačního výboru byla avizovaná a důvod byl docela prozaický, a to byla mimořádná legislativní nouze, která probíhala v Poslanecké sněmovně, a šlo o zařazení bodu, o kterém jsme jednali na řádné schůzi předminulý pátek. Na té schůzi Organizačního výboru bylo stanoveno, že bod o benefitech, o kterých jsme tady jednali, že to proběhne jako řádná schůze a v rámci návrhu premiéra jsme se dostali do zrychleného režimu. Vyhověli jsme panu premiérovi a Organizační výbor to schválil. Následně tam byl bod, který je v této chvíli v diskusi, a to bod, jak a kdy ho máme zařadit. Já jsem navrhl, abychom svolali řádnou schůzi na příští týden, protože
3
budeme mít na této schůzi ode dneška do pátku poměrně dost hojný program. Mohu také citovat ty důvody, které jsem tam řekl, máte to ve stenozáznamu. Paní kolegyně Gajdůšková, která tam byla přítomná, a odmítám, že schůze byla svolána divným způsobem, ta schůze byla řádně svolaná, někteří se omluvili, někteří se neomluvili. Odmítám vzít zodpovědnost za ty, kteří nebyli a nyní hledají nějaký argument. Kolegyně Gajdůšková, cituji, když jsme odhlasovali, že to bude tu příští středu s tím tiskem, který má číslo 227: „Já jsem se chtěla zeptat, nestihla jsem před hlasováním, tak jenom dodatečně, proč nemocenské nemůže být zpracované na této schůzi, která byla v tom bloku ode dneška do pátku.“ Odpovídám: Do programu na 17., podle toho, jak to tam máme, by se tam dostávalo poměrně komplikovaně, protože jsou tam body, které musíme zafixovat. Bavíme se o peticích a podobně. To také máte v návrhu na dnešním programu. Není možné volat lidi z Ostravska na téma OKD – byty, aby se přijeli ve čtvrtek, šli se někam vyspat a přesunuli jsme se opět na pátek. Takže to jenom na opravení. To, co je tady navržené, je samozřejmě možné, abychom hlasováním o tom rozhodli. Ale je to zcela bezprecedentní. Nikdy se to v existenci Senátu nestalo, aby řádná schůze, která je řádně svolaná rozhodnutím Organizačního výboru, ne žádného předsedy Přemysla Sobotky, ale Organizační výbor rozhodl, a myslím si, že bychom měli uctívat pravidla, která existují. To je jen má poznámka na to, jak to celé probíhalo. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli je přihlášen pan místopředseda Milan Štěch. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane předsedo, místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já nechci situaci nijak vyhrocovat, ale jak se o tom tady diskutuje a berou se přestávky, tak mám pocit, že to úplně triviální není. A zase musím říci, že na ten zmiňovaný Organizační výbor jsem prokazatelně vůbec nebyl přizván a dokonce se mi příslušný pracovník Senátu omluvil, že na mne zapomněl. Já jsem to do dnešního dne považoval, že to je tak, a nijak jinak, ale teď mám takové smíšené pocity, když se ta diskuse vede. Takže je to asi historicky poprvé, kdy na OV byl jen jeden zástupce klubu sociální demokracie, a to paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková, která sama prohlásila, že to bylo ještě poté, co se vyloženě její asistentka po tom pídila a dozvěděla se, že zasedání bude. Nějak moc nepříznivých náhod najednou. Takže myslím si, uzavřeme to hlasováním, není to konec světa. Nerad bych, abychom se přibližovali procedurou k Poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Předseda klubu ODS Tomáš Julínek má slovo. Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já bych opravdu nechtěl tuto situaci nějakým způsobem dramatizovat. Mne trošku mrzí popisy z Organizačního výboru, protože když někdo nemůže přijet, tak je zbytečné se vymlouvat na nějaké divné svolávání nebo divný výbor. Ale chtěl jsem zopakovat – já jsem to neřekl možná dost jasně – jednak znovu zopakovat to, co už řekli kolegové. Je to bezprecedentní, máme řádně svolanou schůzi, měli bychom dodržovat svá pravidla, neměli bychom se právě stát Poslaneckou sněmovnou, která si svolá tři schůze a má tam stejné body a porušuje jednací řád. Ale chci upozornit, že my máme svolanou schůzi a my na tu schůzi budeme muset přijet a odhlasovat, že
4
nemáme žádný program. To jsem možná neřekl dost jasně – že jsme si ji vyprázdnili, a že tudíž ta schůze pořád trvá, akorát že z ní zmizí jeden jediný bod programu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, paní senátorka Jiřina Rippelová nemá přednostní právo. Jestli je v programu rozprava, tak má; není. Akorát s právem přednosti. Můžete mít návrh programu. Senátorka Jiřina Rippelová: Technickou poznámku, pane předsedo. K tomu Organizačnímu výboru. Prosím pěkně, my jsme dostali e-mailovou zprávu, že pravděpodobně bude OV, ale že budeme ještě vyrozuměni. Čekalo se na to, jak dopadne Poslanecká sněmovna. Pak jsme již žádnou zprávu nedostali, takže nevěděli jsme, jestli OV bude nebo nebude. Nechtěla jsem vystupovat, ale musím to tady říci. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já bych tu debatu dále nejitřil, bavíme se o programu. Debata se odvíjí k bodu, který navrhl kolega Vícha. Takže kdo další se hlásí ke změně programu? Takže program, jak vám byl předložen, je i s fixovanými body a je to návrh Organizačního výboru. Takže to vám je celkem jasné. Zároveň tam byl návrh na vyřazení bodu, který je Podrobnější pravidla, je to tisk č. 232. A následně přišla žádost ministra financí, abychom bod Petice „Rovné dodržování zákona o cenách“ dali jako třetí bod v pátek 19. března. Takže nejprve budeme hlasovat o bodu kolegy Jíchy – pardon, Víchy, omlouvám se, moc mě to mrzí, ale jeden kolega Jícha tady byl, takže omlouvám se za toto. Takže o tom bodu budeme hlasovat, jestli ho zařadíme. Návrh zní, abychom tento bod zařadili jako první bod na čtvrtek. Hlasujeme o zařazení tisku 227 na čtvrtek na ráno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 70, kvórum 36, pro 33, proti rovněž 33. Návrh byl zamítnut. Nyní budeme hlasovat o vyřazení bodu z našeho programu. A to je tisk 232, jsou to ta Podrobnější pravidla. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 73, kvórum 37, pro 72, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o přeřazení tisku 174, což je Petice, jako třetí bod v pátek 19. března. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování pořadové č. 4 ukončeno, registrováno 73, kvórum 37, pro 72, proti nikdo. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o programu jako o celku, ve znění návrhu Organizačního výboru s fixací bodů, tak jak jsou poznamenané, jak máte na lavicích. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování pořadové č. 5 ukončeno. Registrováno 73, kvórum 37, pro 71, proti nikdo. Návrh byl schválen. Můžeme přistoupit k projednávání prvního bodu našeho jednání a je to
5
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2009 a o změně zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů Máme to jako tisk 222. Já poprosím ministra financí Eduarda Janotu, aby nám tento návrh přednesl. Ministr financí Eduard Janota: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych tady velmi stručně přednesl stanovisko k tisku 222. Týká se financování státního rozpočtu ještě minulého roku, protože státní rozpočet může realizovat výdaje pouze tehdy, pokud ho opravdu fyzicky má. Chce se mi říci skoro kešově. Protože to je dneska problém třeba Řecka, které řeší své problémy a jejich problémem je to, že nemají ty kešové peníze, ze kterých platí výdaje na státní správu, na platy, důchody atd. atd. My jsme se dostali v loňském roce do situace v souvislosti s finanční krizí, rozpočtovou krizí, nikoli bankovní krizí, že rozpočet původně schválený ve výši 38 mld. byl díky výpadku příjmů ve výši asi 160 mld., myslím příjmů daní i pojistného, vlastně skončil deficitem více než 192 mld. Ale záležitost, kterou projednáváte, ta se týká toho, že ze zákona ministr financí má povinnost uhradit beze zbytku mandatorní zákonné výdaje. A mezi tyto mandatorní zákonné výdaje patří výdaje na důchody, výdaje na pasivní politiku nezaměstnanosti, výdaje nemocenské dávky. To byly hlavní položky, kde se v závěru roku číslo účtu rovnalo nule a my jsme je museli realizovat. Druhou skupinu tvoří, shodou náhod to byla částka poloviční, obsluha státního dluhu. Já bych ji skoro nazval první, protože myslím si, že každý ministr financí by v prvé řadě musel zaplatit své závazky z dluhové služby. Ať to někomu z vás tady možná bude znít velmi drastické a drakonické, i ty důchody i nemocenská, to vše z pohledu investorů, z pohledu financování dluhu by aspoň z mého pohledu bylo až druhé. Je to velmi silně řečeno, ale realita je taková. Čili vláda projednala navýšení onoho deficitu 38 mld., chcete-li plán schválený, plán upravený o oněch 14 mld., které tvořily vyšší náklady na úroky a výdaje zejména na podporu pasivní nezaměstnanosti. Původní rozpočet ve výši 5 miliard - byl zvýšen na 15. V letošním roce očekáváme možná částku ještě o 1,5 mld. vyšší. Čili v tomto smyslu se jedná vlastně o technický materiál. Dneska tady řešíme – asi se vám to možná nelíbí – něco, co už vlastně proběhlo. Co vy jste ani nemohli ovlivnit. Co vy jste nějakým způsobem nezpůsobili, ale to už je vůbec princip naší legislativy v této oblasti. Já jsem považoval za rozumné a dokonce jsem s panem předsedou Sobotkou na tohle před léty – myslím, že je to tak tři roky zpátky – vedl vážnou debatu, proč Senát schvaluje tyto dluhopisové programy, když vlastně věřím, že ani věcně nesouhlasí s tím, co schvaluje. Protože možná, že by Senát takovou výši deficitu neschválil. Teď čistě spekuluji nebo fabuluji. Ale je to tak. Nakonec pan předseda Sobotka mne naprosto jednoznačně uargumentoval s tím, že Ústava je takto napsaná a zákony tohoto typu Senát musí schvalovat. Čili vláda a sněmovna schválí výši deficitu a Senát musí potvrdit jeho financování. To financování je víceméně standardní. Jsou tři možnosti, z nichž dvě jsou velmi zanedbatelné. Tou první je emise krátkodobých a dlouhodobých
6
dluhopisů, a to buď nově denominovaných v korunách, nebo v eurech, tou druhou možností je využití zdrojů financování z Evropské investiční banky, zpravidla na infrastrukturální projekty. A třetí možností je zapojení účtu státních finančních aktiv, ale tam se jedná v podstatě o statisícové záležitosti. Čili já vás v dané chvíli žádám o schválení kroků, které vlastně proběhly, o schválení jakéhosi kvazi-upraveného státního rozpočtu na rok 2009, protože ta realita byla stejně odlišná. Chci vás ujistit, že jako ministr financí jsem nepřipustil zvýšení výdajů nad rámec rozpočtu, vyjma právě těchto mandatorních výdajů. Že jsem použil veškeré rezervy, zdroje, dokonce i krátil rozpočet, stejně jako můj předchůdce Miroslav Kalousek zkrátil část výdajů kapitolám proto, aby pokryl některé mimořádné výdaje, které vznikly v souvislosti s krizí. Výpadek daní je výsledkem krize v loňském roce. Musím říci, že se ukázalo, že nepřímé daně, to znamená zejména DPH, kde plnění bylo velmi nepatrně odchylné od záměru rozpočtu, u spotřebních daní už bylo vyšší. Ale zejména výpadek daně z příjmu právnických a fyzických osob způsobil celkový výpadek inkasa o více než 100 mld. Bohužel i pojistné ve vazbě na rostoucí nezaměstnanost, na pokles příjmů se promítlo ne velmi vysokou částkou. Abych to shrnul, schodek jsme zvýšili o 14 miliard; a oněch 14 miliard já potřebuji legislativně, věcně, formálně zaúčtovat do státního závěrečného účtu za rok 2009. A proto jsem si dovolil po projednání ve vládě, po projednání ve sněmovně, přijít s tímto návrhem. Pane předsedo, děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 222/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Bis, který nás nyní s jeho zprávou seznámí. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Pan ministr zde udělal obšírný výklad k tomuto problému. Snad bych jenom potvrdil to, co říkal pan ministr, že v důsledku schválené změny státního rozpočtu o zhruba 14 mld. Kč dochází i ke změně v zákoně č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu a že se tento dluhopisový program o tuto částku, to znamená, o 14 079 585 000 Kč, zvyšuje. Bylo zde už uvedeno, že důvod tohoto zvýšení, které schválila Poslanecká sněmovna, bylo to, že se zvýšily výdaje v kapitole MPSV, tj. na důchody, podporu v nezaměstnanosti a transfery do sociální oblasti, zhruba o 7 mld. Kč a zhruba ve stejné výši byly zvýšeny výdaje v kapitole „státní dluh“. Toto samozřejmě neřeší celkový deficit státního rozpočtu v roce 2009, ten bude řešen, to znamená dodatečných asi 150 mld. Kč, až při státním závěrečném účtu. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal uvedený návrh zákona a na své 20. schůzi dne 16. března 2010 došel k následujícímu závěru: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, prosím, rovněž ke stolku zpravodajů.
7
Ptám se, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby se Senát tímto návrhem nezabýval. Nikoho nevidím, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do ní se jako první přihlásil senátor Jaroslav Kubera, a následně Vladimír Dryml a potom Petr Pakosta. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu tentokrát velmi stručný, ale nemohu nevyužít této příležitosti, protože každý den slyším o tom, jak naše republika mezi těmi ostatními zadluženými je na tom ještě relativně dobře, ony mají mnohem větší dluhy, vyhrožování Řeckem je nepřípustné, protože to zbytečně znepokojuje občany. Já chápu, že číslice jako jeden bilion a 200 mld. jsou i pro mnohé z nás velmi těžko představitelné, stejně tak jako jeden bilion dluhů domácností. Lepší číslo už je, když se řekne, že každá domácnost nebo dokonce každý občan je zadlužen částkou 100 tis. Kč, to už je mnohem pochopitelnější. On má ovšem pocit, že on zadlužen není, že jsou zadluženi „oni“, ti tam, kteří se mezi sebou hádají, kdože byl ten, kdo to zadlužil víc. Samozřejmě, že tomu tak není. Oni jenom vyhovují těm žádostem a těm přáním, protože se neodvažují se jim zpěčovat a je jim celkem jedno, že ten druhý materiál říká, že tyto dluhopisy budou splaceny do 55 let. To je jako v té reklamě – to už tady mnozí z nás ani nebudou. Mne to ale přesto znepokojuje. Ten předchozí růst, tak bombastický, který jsme tu zažili, totiž nebyl výplodem naší pilné práce, ale byl výplodem toho, že bylo všechno na dluh – leasingy, hypotéky, úvěry spotřebitelské a nespotřebitelské umožňovaly velmi rychle, a samozřejmě nadrženost po roce 1989 byla veliká, postavily se první hypermarkety, a teď to tam bylo všecko v těch regálech, tak jsme to všichni nutně potřebovali a někteří to neustáli a napůjčovali si, a teď mají samozřejmě problém. Teď jsme ovšem v situaci, kdy jaksi peníze došly, takže kupní síla tady prostě není, protože každý, skoro každý něco splácí. A když něco splácí, tak mu nezbývá tolik, aby mohl utrácet, takže tam nebude. Mimochodem se ukázalo – vzpomeňte si na šrotovné, jak moudré bylo, že Česká republika šrotovné nezavedla, protože ty země, které ho zavedly, jenom ten problém odtlačily a teď jsou v tom problému Německo minus, nevím, 26 nebo 29, Škodovka zatím stále i bez šrotovného žije, akorát dělá potíže koncernu, že její auta superby jsou lepší než passaty a ty Němce to fakt hodně znervózňuje a udělají zřejmě nějaké opatření, aby tomu zabránili. Já bych měl pro pana ministra takový návrh. Pokud jde o materiál, tam není co řešit, jsme jako odsouzenci ve věznici San Quentin, kteří mají na výběr, jestli chtějí být popraveni injekcí nebo v plynové komoře. Ptal jsem se popravčího, co když se nerozhodnou – dostanou injekci. Takže to je naše situace. My si tady můžeme vyprávět, co chceme a toto odhlasovat musíme, protože všichni víme, že to žádným jiným způsobem nejde. Já už jsem tady o tom jednou mluvil, znovu to zopakuji. Jediné, jak bychom občanům naznačili, že opravdu dluh činí tolik, kolik činí, je zavedení jedné nové daně, což říkám velmi nerad jako odpůrce daní, a ta daň se jmenuje daň z dluhu. Je to daň, která by nešla do státního rozpočtu, protože veškerá navýšení 60 mld. Kč, které jsou v balíčku, což je jediné, co z toho balíčku zbylo, to ostatní bylo zleva i zprava rozstříleno, tak všechny tyto peníze budou projedeny. Z těchto peněz nepůjde na splátku jistiny dluhu ani jedna jediná koruna. Tato daň by měla výhodu, že by nešla k útratě do státního rozpočtu, ale šla by výhradně na splátku státního dluhu. Je to daň snadno vybíratelná, protože je to daň ve výši 1 % z každého příjmu. Uvedu příklad.
8
Zaměstnavatel zaměstnanci vypíše výplatu a 1 % srážkou odešle, protože kdyby, nedej bože, tu výplatu dal celou a on měl to jedno procento zaplatit, tak se dočkáme toho, na co jsme zvyklí – nikdo by to nezaplatil. Je to velmi podobný systém, který používají banky pro srážkové daně, že srážku z úroků vám rovnou srazí, a je víc takovýchto produktů, kde se to takto dá dělat. Týkalo by se to samozřejmě všech, absolutně všech, protože všichni mají nějaké příjmy. Já jsem si to tak jenom počítal, pan ministr by to uměl lépe, ale je to stále ještě málo. Nestačilo by to, ale aspoň by to byl krok k tomu, že bychom si uvědomili, že sice v Británii mají větší zadluženost, ale schopnost rodin splácet je mnohonásobně vyšší než u nás, a to už ti analytici neříkají, že u nás jsou rodiny, které splácejí 80 % z toho, co dostanou za měsíc, tak musí někomu poslat, a 20 % jim zbývá. V Anglii je to 40 %, 50 % odvádějí, takže jim ještě polovina zbude. A proto potom jsou ty tragédie, že neumí zaplatit nájemné, neumí zaplatit za energie … To je jenom návrh. Já tento návrh nepodpořím z principu, protože jak říkala moje maminka, „půjčovat se nemá, vydělej si a kup!“ Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Senát neschvaluje rozpočet, to tady bylo jasně řečeno. A já jsem rád, že konečně by se tady měla objevit i ta kontrolní funkce Senátu, když dojde k nějakým možná i nepravostem. Tady zaznělo, že daňový výpadek je 192 miliard. Nevím, jestli je to číslo konečné, protože v médiích i některých materiálech se objevují čísla rozdílná, ale dejme tomu, že to tak je. Pan ministr tady řekl, že výpadek byl na straně příjmu. Já bych se chtěl zeptat, co takhle zbytečné výdaje a podivná výběrová řízení, za které nás kritizuje i Americká obchodní komora, jestli ta chyba není i na straně ministerstva financí. Obšírný výklad bych prosil doplnit – a pane předsedo, tím se obracím vaším prostřednictvím na pana ministra – a to zejména o odpověď na tyto otázky: 1. Připravuje ministerstvo skutečně nové daně, patrně z dílny ODS, jak tady řekl můj předřečník? Je to velmi pozoruhodné, protože v novém programu ODS jsem se nic takového nedočetl. 2. Dluhopisy budou dlouhodobé nebo krátkodobé? Jaká bude doba splatnosti? Za jaký úrok? Kdo je bude prodávat, protože se objevily různé informace o tom, že to je velmi výnosný byznys pro některé soukromé firmy, a při jakém kurzu koruny vůči euru to bude? A ještě bych chtěl říci jedno. Nás tady předchozí ministr financí Kalousek ubezpečoval, že se nás žádná krize nedotkne. A najednou tady vidíme, že zde budeme muset krizi skutečně řešit. Já se obávám, že zvýšením daní to asi nebude ta nejsprávnější cesta. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Pakosta.
9
Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsem rád, že Senát schvaluje zákony na vydání dluhopisů. Připomínám, že právě projednávaný senátní tisk 222 se týká nejen naší budoucnosti, ale zprostředkovaně i naší minulosti, a to roku 2009. V tomto roce jsme utratili, tak jak je zvykem v posledním desetiletí zejména, více peněz, než jsme z kapes daňových poplatníků vybrali. Rozdíl mezi příjmy a výdaji byl ještě větší, než jsme původně předpokládali, a to o celých 14 mld. Kč, na které je nutno vydat nové státní dluhopisy. Včera se tímto projednávaným tiskem zabýval hospodářský výbor a já jsem se při projednávání dotazoval přítomného zástupce ministerstva financí, co by se stalo, kdybychom návrh novely zákona č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu nepřijali. Dostal jsem odpověď, že by těch 14 mld. muselo být financováno prostřednictvím pokladničních poukázek jako krátkodobého zdroje financování se splatností v řádu měsíců. Pan ministr se tady o tom zmiňoval. Zeptal jsem se tedy, jak drahé jsou oba tyto zdroje. A odpovědí mi bylo, že v ročním vyjádření je úroková míra u pokladničních poukázek cca 1,5 %, zatímco u dluhopisů je to 4,5 %. Ale u poukázek může vzniknout problém s momentálním stavem disponibilní hotovosti bank, čili banky prostě nemají zájem a poukázky se neprodají, a stát nemá hotovost, takže by zůstaly např. nevyplacené důchody nebo, nedej bože, nebyly by vyplaceny platy zákonodárců. Když porovnáme cenu za 14 mld. z krátkodobých a dlouhodobých zdrojů, tak nám vyjde, že dluhopisy nás budou stát cca 633 mil. Kč ročně, mluvím o 14 mld., které bychom nově měli schválit. Zatímco pokladniční poukázky by nás stály „pouze“ cca 211 mil. Kč. Rozdíl tedy činí 422 mil. Kč. A máme tady kousek zdrojů na vyplacení např. zvýšené mateřské, já bych ji maminkám velmi přál. Nebojte se, pane ministře, nebudu podávat návrh na zamítnutí projednávaného tisku č. 222. Ale musíme uznat, že úspora nákladů na obsluhu navýšení státního dluhu zní zajímavě. Mohli bychom tak obsluhovat celý státní dluh. O něm budu mluvit za chvíli v tisku č. 223. Sice bychom občas nedostali výplaty, ale spoustu peněz bychom ušetřili a mohlo by se to jmenovat například „Paroubkova ruleta“. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Hezké dopoledne, vážené paní senátorky a páni senátoři. Pane ministře, my jsme v těžké situaci, protože Senát nejedná o rozpočtu, prakticky nemáme možnost ovlivnit akutní výdajovou stránku veřejných peněz, a přitom schvalujeme zákony, které buď odsouvají problém, a nebo naopak jej řeší. Já se domnívám, že toto patří mezi zákony, které problém jenom odsouvají a neřeší jej. Já pro zákon hlasovat nebudu, jako nebudu už v budoucnosti hlasovat o žádném zvyšování našeho dluhu, jednak z toho důvodu, že to myslím se svými dětmi dobře a nechci, aby dědily po svých rodičích vysoký dluh. Nezlobte se, nemohou se poslanci divit, že nebudu sám, který ze senátorů pro tento zákon hlasovat nebude. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo s právem přednosti má senátorka Soňa Paukrtová.
10
Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, my jsme vždycky v případě schvalování takovýchto zákonů v těžké situaci, protože návrh řeší to, co již fakticky proběhlo. A bylo vždycky v minulosti dobrým zvykem, že jsme navrhovali, takovým návrhem zákona se nezabývat, protože jsme nebyli u toho, když se vytváří to, co se vytváří v rámci Poslanecké sněmovny a to, čemu se říká zákon o státním rozpočtu. Já jsem zaprvé nenavrhla nezabývat se v tomto případě, protože jednak by to asi neprošlo, a zadruhé jsem věděla, že všichni nebo někteří z vás se budete k této situaci chtít vyjádřit. Myslím si, že situace České republiky není nijak zvlášť jednoduchá a vůbec nezávidím panu ministru financí, který předkládá různá úsporná opatření a pak se dívá na to, jak mu je Poslanecká sněmovna uspokojeně „cupuje“. Já pro tento návrh zákona, který máme dnes předložen, ruku zvednu, ale moc bych si přála, aby došlo k nějakému řešení nastalé situace. Vždyť přece všichni víme, že Česká republika souhlasila s tím, že přijme euro a všichni exportéři v tuto chvíli čekají, kdy tato situace nastane. A myslím si, že nejen kvůli přijetí eura a kvůli splnění maastrichtských kritérií by bylo dobře, kdyby se Česká republika snažila situaci řešit nějakým efektivním způsobem, protože jinak se dostaneme do situace, že dluhy stále budou růst, stále budou růst, a myslím si, že to, že je nám předkládán příklad Řecka, já třeba lépe znám případ Lotyšska než případ Řecka, tak to není žádné strašení občanů, to je prostě bohužel fakt, kterému se blížíme. Já tento návrh podpořím, i když si myslím, že by bylo rozumnější návrhem zákona se nezabývat. Děkuji vám. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych reagoval na tzv. „Paroubkovu ruletu“. Já nevím, o čem je tady řeč. Tady snad někdo zapomněl na to, že dluh vznikl v roce 2009? Byla snad ČSSD ve vládě? Měla snad ČSSD ve sněmovně stojedničku? Uvědomme si, o čem se tady bavíme. Je to o tom, že prostě rok 2009 nebyl a nedopadl tak, jak nás tady někdo ubezpečoval, udělat rozpočet na 33 miliard, a pak z toho vyjde možná 192 miliard, možná 200 miliard, možná i více minusů, no, to je kvantitativně veliký rozdíl. Takže o tomto se bavme. A druhá věc je – já tady děkuji, že jsme aspoň slyšeli část odpovědi od pana kolegy Pakosty na dluhopisy, že jsme slyšeli pro a proti, protože se jedná o vážnou záležitost. A i když to tu nebylo řečeno z úst pana ministra, tak já jsem rád, že aspoň jsme slyšeli, jaké jsou mínusy a jaké jsou plusy, jestli to bude přes pokladniční poukázky nebo jestli to budou dluhopisy dlouhodobější – nevím, na kolik let, jestli těch 200 nebo 400 miliard stojí za ta rizika nebo nestojí. Protože ať nás tady nikdo nestraší s tím, že nebude na důchody, když se počítá s ekologickou zakázkou za 115 miliard a dalšími podivnými nákupy, třeba vojenské techniky velmi prazvláštní, velmi nadhodnocené. Já z tohoto místa říkám, že mám připraven zákon právě, aby se veřejné zakázky objasnily, protože to, co se děje v České republice, to už je neskutečně do nebe volající. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jiří Čunek.
11
Senátor Jiří Čunek: Dobrý den, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem také velmi rád, že tuto záležitost Senát projednává i z toho důvodu, že lidé nedělají velký rozdíl mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, a tak dále, jinými slovy, my jsme pro ně ti, kteří jsou stejně zodpovědní jako poslanci v Poslanecké sněmovně za to, jak hospodaříme. Já jsem přesvědčen, že v mnohém má každý z nás pravdu. Pan kolega Kubera jistě má pravdu v tom, že lidé, kteří nejsou zodpovědní k sobě, ke svým dětem a ke svému životu a nechtějí přemýšlet nad tím, co bude zítra či pozítří, jenom co bude dnes, půjčují si lehce peníze, ti způsobují zadlužení sebe, domácností, pak tady řešíme exekuce, exekutory atd. To je jedna část. No ale tady je druhá část, kdy máme zabezpečovat vůči občanům dobré hospodaření tohoto státu. Já se obávám, že tady není nikdo z nás, ani jeden, kdo by nesouhlasil s tím, že korupce v České republice se dá počítat v miliardách ve ztrátě pro státní rozpočet. Jestliže tady mluvíme o deseti, čtrnácti atd. – myslím v miliardách, no tak pak samozřejmě se ptejme, kolik z této činnosti – stát v zásadě na této činnosti korupční prodělává, proč s tím pořád nikdo nic nedělá. To, že my senátoři s tím můžeme dělat méně, že nejvíc může udělat vláda a samozřejmě Parlament, to je sice pravda, ale odpovědnost z nás to nesnímá. Nechci příliš zabývat od věci daleko, ale když se podíváte na to, co je průvodním projevem, a co v zásadě latentně míří k tomu, že hospodaříme špatně, že v našich regionech práce není a my to podporujeme tím, že mlčíme, tak jedna z takových věcí velmi aktuální jsou např. lesnické tendry. Zatímco vláda předminulý rok schválila národní lesnický program, ve kterém se jasně mluví o tom, že Lesy České republiky a tedy stát mají zabezpečovat práci v regionech, práci pro živnostníky, tak když se to má naplnit, to znamená ve chvíli, kdy se zadává práce v lesích na dobu lesních hospodářských plánů, to znamená na dobu desíti let, je vypsán tendr, který už tady běží, teď byl naštěstí Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pozastaven, kde může vyhrát pouze ta největší firma, tedy podmínky jsou nastaveny tak, že ten, kdo má největší obrat za poslední dva roky ve třech sledovaných letech, kdo má největší těžbu za poslední dva roky ve třech sledovaných letech, tak ten se dostal mezi sedm vyvolených a ti mohou soutěžit o takovouto zakázku. Co se tím dosáhne, co se tím stane. Stane se to, že všichni tito občané, naši spoluobčané, lesníci, živnostníci, se stanou vazaly v regionech. Budou zkrátka pracovat již pro nějakou soukromou firmu, která bude z vůle státu mít moc nad nimi po dobu deseti let. A jinak to není. Proč o tom mluvím v tuto chvíli. No protože nám tady unikají peníze. Protože tady už ta zakázka samozřejmě handicapována tím, že když nevybereme peníze v jednotlivých místech, také se podílíme na tom, tedy jako stát, že nám tady peníze uniknou tím, že budeme platit potom nezaměstnané v jednotlivých regionech. Ekologická zakázka – ta tady byla zmíněna, to je jasný přiklad toho, kdy stát buduje vědomě monopoly, dělá z těch ostatních firem firmy, či z řad živnostníků zásadně otroky a vazaly těch, kteří za peníze státu potom vládnou. Děje se tak zcela jistě proto, že stát na tom nikdy, nikdy nemůže být výhodný při takovémto hospodaření. Jsme teď ve chvíli, která tady byla označena jako v zásadě neměnná, protože ať děláme, co děláme, tak 14 miliard musíme nějakým způsobem nahradit, no ale co uděláme proto, abychom změnili situaci, o které všichni mluvíme, já mluvím o těch aktuálních věcech teď. No, neudělali jsme pro ni nic. Takže o tom přemýšlejme, jestli naším rozhodnutím i teď nedonutíme třeba vládu a Parlament zamyslet se nad tím, jak změnit naše chování.
12
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Mně nepřísluší vás opravovat, pane kolego, ale když říkáte, že Senát a Parlament, tak by bylo dobré, abyste si přečetl Ústavu, protože Senát je součástí Parlamentu, tím pádem ta vina Parlamentu je i na nás. Slovo má pan senátor Jiří Nedoma. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Když jsme včera na hospodářském výboru vedli diskusi o tom, zda navrhnout schválit nebo nezabývat se, tak jsme nakonec přistoupili k tomu, že by bylo lepší, aby proběhla tato diskuse a navrhli jsme a schválili jsme doporučení celému plénu schválit tento návrh zákona. Já se k němu také přikláním, protože kdybychom všichni vyjádřili svůj protest na zadlužování země tím, že ho neschválíme, tak skutečně jediný efekt by to mělo ten, že by kromě nevyplacených např. důchodů nemohly být vyplaceny ani ty zaměstnanecké benefity, které jste si tady prohlasovali předminulý týden, ani různé mateřské, třinácté důchody a další věci. Takže nám v této situaci, kdy horní komora neschvaluje státní rozpočet jako takový, v současné době nezbývá nic jiného, než řešit to menší zlo, a to nejmenší, které odborníci našli, jsou státní dluhopisy. K tomu, jak tady bylo řečeno, víceméně omylem, že Parlament a vláda jsou ti, kteří schvalují státní rozpočet, tak já si myslím, že pochopitelně z Ústavy to tak vyplývá, ale že to je možná jedna z chyb, že horní komora se vůbec nepodílí ani na kontrolu čerpání státního rozpočtu, kde si myslím, že by mohla do budoucna mít alespoň jakousi kontrolní roli a zpětnou vazbu v tom, jak dochází vůbec k vyhodnocování, na které se většinou v Poslanecké sněmovně poslanci dívají jako na něco, co je za námi a co již nelze ovlivnit. Ale přesto si myslím, že je potřeba mít nějakou zpětnou vazbu. Ta vazba dneska fakticky funguje pouze prostřednictvím NKÚ, který, jak nám na hospodářském výboru už někdy vloni sdělilo, sice najde chyby, ale nemá žádné páky, jak donutit ani vládu ani sněmovnu, aby se tyto chyby v následujících letech neopakovaly. Právě tak se domnívám, že k tomu, abychom skutečně zastavili zadlužování země, nám příliš nepomohou výhledy, že budeme snižovat do určitých let do roku 13 o 50 procent zadlužování, nikoliv zadlužení, ale že jediným správním krokem krom možná skutečné úvahy o něčem takovém, o čem tady uvažoval kolega Kubera, tak by stálo za to zvážit zákon o vyrovnaném státním rozpočtu. Který by do budoucna ukládal sněmovně i vládě připravovat rozpočet zásadně vyrovnaný tak jako to funguje zásadně v drtivé většině měst a obcí. Města a obce by si přeci nedovolily přijmout jiný rozpočet než vyrovnaný. Nakonec bych chtěl říct, že k tomu, abychom zde nemuseli řešit další dluhopisy, tak by tomu v první řadě mělo přispět nepřijímání takových zákonů, jako například zákon o elektronických vinětách, který při plném vědomí včera Poslanecká sněmovna opět zamítla návrh na vypuštění tohoto bodu ze zákona, a tudíž stát dobrovolně vydá dalších 8,3 mld. v následujících 5 letech ve prospěch jedné jediné soukromé firmy. Pokud na jedné straně budeme přijímat takovéto zákony, tak na druhé straně budeme neustále nuceni přijímat zákony o dluhopisech. Děkuji vám. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Dobrý den pane ministře, dámy a pánové. Já chci reagovat na to, co tady zaznělo z úst pana kolegy Drymla, protože jeho formulace o nárůstu státního dluhu vyznívala, jakože za státní dluh může vláda ODS, protože za
13
její vlády vznikl. Shodou okolností nedávno byly zveřejněny přehledné informace o tom, jak se vyvíjely rozpočty České republiky za vlád, které postupně vlády a já bych si tady dovolil tyto informace připomenout. V letech 1993, 1994 a 1995 byl rozpočet přebytkový, vzpomeneme si jistě, že to byly vlády Václava Klause, ministrem financí byl Ivan Kočárník. V roce 1996 se objevil schodek minus dvě miliardy, to byla ještě ekonomika v jakémsi plusu, i když už začínala výkonnost klesat. V roce 1997 se HDP pohybovalo na úrovni minus 0,7, čili šlo o mírný pokles hospodářské výkonnosti a tehdy došlo k zadlužení 16 miliardami. Když úhrnem spočtu tato léta a dobře víme, že v roce 1997 už Klausova vláda končila, tak vlastně bilance je zcela vyrovnaná – čili plus 18 miliard a postupně minus 18 miliard. Čili období vlády Václava Klause skončilo fakticky bez dluhů. Následovala přechodná vláda, kde byl ministrem Ivan Pilip, tam se zvedl dluh na minus 29 miliard a nastoupili sociální demokraté. S nástupem vlády Miloše Zemana začala mírná konjunktura, nicméně státní dluhy se zvyšovaly z 29 na 30 miliard, v dalším roce 46 miliard a postupně na dalších 68 miliard ročního deficitu, abychom si rozuměli. V případě vlády Vladimíra Špidly docházelo k opětovnému oživení a hospodářský růst zaznamenal rekord v roce 2006 7 procent, to ovšem už nebyl Vladimír Špidla, ale Jiří Paroubek. Takže zatímco Rusnok končil státní dluh na úrovni 396 miliard, tak Sobotka ho dotáhl na 800 miliard, v té době jsme rostli 3,6 procenta, 4,3 procenta, 6,4 procenta a 7 procent. Jenom tak pro informaci v roce 2006, kdy byl růst hospodářský 7 procent, skončil ten rok deficitem 98 miliard. Jestli si vzpomenete, i když můžete namítnout, že v tom roce už přebírala vládu nová formace Mirka Topolánka, nicméně chci připomenout, že v roce 2006 se odehrávalo něco podobného před volbami, jako se děje teď. Zejména sociální demokracie ve spojenectví s levicovými stranami, tedy jinými slovy se KSČM, přicházela s nepřekonatelným množstvím populistických návrhů, které všechny znamenaly zvyšování státních výdajů, aniž by byly doprovázeny nějakými úsporami v jiných oblastech. To se skrývá za deficitem téměř 100 miliard v roce 2006, protože mandatorní výdaje nebylo možné v druhé polovině roku již omezit. V roce 2007 se podařilo srazit schodek na 66 miliard, ačkoliv hospodářský růst klesl o jedno procento a v roce 2008 po onom balíčku, který v podstatě nikoliv eliminoval, ale jenom částečně zmírnil následky onoho předvolebního šílenství v roce 2006, klesl deficit roční rozpočtu na minus 20 miliard. V té době jsme už ovšem byli na jedné miliardě (připomínky) státního dluhu – promiňte, bilion, děkuji. Teprve v roce 2009 přichází katastrofický vývoj financí, schodek konečný 192 miliard, a to proto, že se ekonomika propadla na minus čtyři procenta. Je to 180procentní pokles výkonnosti ekonomiky, projevil se s růstem schodku. Schodek by nebyl tak fatální, kdybychom v čase blahobytu neprojídali peníze na dluh. Miloš Zeman, když se snažil na začátku své první vlády rozproudit ekonomiku, odkazoval na Keynesiánskou teorii, že v čase těžkostí ekonomických, v čase krize je třeba si půjčovat a rozpumpovat státními penězi spotřebu a tím roztočit ekonomiku. Otázka, zda nárůsty, které pak přišly v období jeho vlády, byly výsledkem této politiky a nebo objektivní skutečností, že se ekonomika dostávala do konjunktury, ale to nechám stranou, o tom nechci polemizovat. Důležitou součástí Keynesiánské teorie je, že v čase růstu, tedy v čase blahobytu je třeba dluhy splácet, aby totiž buďto byly rezervy nebo alespoň se nevstupovalo do dalšího hospodářského cyklu, který logicky bude recesní nebo krizový, se závazkem a když tedy, tak nejlépe naopak s přebytky, s rezervami. Čili já si myslím, že je třeba nezačínat měřit historii naší ekonomiky od roku 2006 případně 7, ale že je třeba mluvit o celém tom vývoji.
14
Chci připomenout i rok 2006, který způsobil situaci, že přesto, že jsme byli v hospodářském růstu, museli jsme sáhnout po deficitu 100 miliard a pro další rok 2007 hrozilo nebezpečí dokonce 180miliardového schodku, pokud by se neseškrtaly mandatorní výdaje. My dneska stojíme v situaci, že máme za sebou velice krizový rok 2009 – 192 miliard schodek ročního rozpočtu. Máme očekávaný schodek pro tento rok přes 170 miliard, ale bohužel jsou volby, takže stále přicházejí nové a nové návrhy na to, za co ještě by bylo dobré je utratit, a spoléháme, že opět přijde růst a že se to nějak zaplatí. Já chci připomenout, že sociální demokracie, která počítá s růstem, předvedla v minulosti, že ani v čase růstu nesnižuje své závazky, naopak s pocitem, že vše trvá věcně znovu a znovu vydává. Já si myslím, že je to důležité mimo jiné při projednávání návrhů, které nás čekají, které znamenají další zvyšování mandatorních výdajů. Chci připomenout, že na podzim, nebo kdy to bylo – na jaře, teď nevím, v létě, na podzim minulého roku vznikla generální politická dohoda. Nazývala se Janotův balíček. Byl to veliký z obou stran dost bolestný kompromis, který znamenal, že se ale ve výsledku omezí některé mandatorní výdaje. Po odsouhlasení, čili po nějaké politické dohodě, tohoto balíčku, přichází levice s dalšími a dalšími náměty, jak ho zbortit, tj. jak zvyšovat výdaje a jak znovu útočit na další prolomení již tak dost tragické hranice deficitu 173 miliard. Prosím, nemohl jsem nereagovat na výrok, že ODS může za výši státního dluhu. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: S právem přednosti místopředseda Milan Štěch. Jenom pro upozornění malý komentář. Když budete používat příjmení Sobotka, identifikujte to ještě křestním jménem, protože já jsem skutečně ministrem financí nebyl. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dostali jsme se asi dál, než by patřilo k tomuto tisku, a nebyl jsem to ani já, ani moji kolegové z pohledu levého spektra, kteří by tady zmiňovali v úvodu nějaké politiky, zejména mám na mysli výroky o Paroubkově ruletě anebo vracení se k benefitům. Ale teď tady ve vystoupení pana kolegy Oberfalzera zazněly informace, které jsou známé, já ta čísla nezpochybňuji, a on se nám snažil, a nejenom asi nám, i veřejnosti, sdělit, že do roku 1997 to s veřejnými financemi bylo vcelku v pořádku. Pak přišla vláda za velké účasti sociální demokracie, začalo to nabírat špatný směr, a teď tedy rok 2008–2009 vlastně o tom bychom příliš mluvit neměli. Já si myslím, že tyto diskuse jsou velmi problematické protože podle toho, kdo patří k jakému politickému spektru anebo kdo patří k jaké skupině ekonomů s určitými zájmy, koho reprezentuje, jestli finanční skupiny, které chtějí mít velké zisky a malé daně, což je zákonité, ale společenská dohoda je vždycky nějaký více či méně bolestivý kompromis, tak je zřejmé, že se v tomto jen tak neshodneme, to možná jedině tehdy, kdybychom už jsme v podpalubí měli namočené ve vodě a hrozilo nám, že to zaplaví pomyslnou palubu a budeme ten Titanik. Ale já si nejsem jistý, jestli by někteří byli ochotni uvažovat o těchto souvislostech, protože by stáli pořád na své pravdě. Jsem přesvědčen o tom, že by se také mělo hovořit o tom, co přivodilo nastartování státního dluhu, a tím pádem období, kdy bylo potřeba zajišťovat peníze na velice drahou dluhovou službu. Myslím si, že není nikdo schopný vyvrátit to, co jsme jako první slýchávali od pana prezidenta Havla a od dalších, že transformace formou kuponové privatizace a k tomu poskytnutých velkých úvěrů tehdy v polostátních nebo státních bankách bylo
15
právě to období, které nás do tohoto problému s veřejnými financemi chtě nechtě uvedlo. Ano, pak mohly následovat další chyby z pohledu, kdo jakou uznává „víru“, ale to období nastartování našich problémů je v období zvolené transformace a benevolentně poskytovaných úvěrů na tyto majetkové změny. Odhaduje se, ty mírnější odhady jsou, že to byl výpadek asi 400 miliard korun. Většina lidí, kteří se tím podrobněji zabývají, hovoří o 800 miliardách zdrojů. Je potřeba počítat i s tím, že nedocházelo k určité multiplikaci. Kdyby ty zdroje byly efektivně použity, tak samozřejmě ta multiplikace, ta se těžko vyčísluje, ale určitě by nějaká byla. Takže to není období, kdy vládli premiéři sociální demokracie. Já vím, že poté se na hlavu tehdejšího premiéra, který nakonec, i když před tím říkal, že banky neoddluží, dal souhlas s vládou i s parlamentem, aby je oddlužily, tak se na to valila láva připomínek, sršely se na to gejzíry lávy, ale nedávno jsem slyšel, že ten Zeman, když teď drobet vystupuje jako céčko ODS, jako to nedělal špatně, že to vlastně ani jinak nešlo. A já si myslím, že v tom se můžeme shodnout, že to ani jinak nešlo, protože kdyby se to bývalo neudělalo, tak by nás finanční krize, která postihla svět na přelomu roku 2008 a 2009 zasáhla daleko bolestivěji a určitě bychom měli násobně velké problémy, než dnes máme s tou obecně nazvanou hospodářskou krizí. Takže nezapomínejme, že vláda, která končila v roce 2007, končila dvěma restriktivními balíčky. Ty restriktivní balíčky nebyly jen nazdařbůh, ty byly vynucené velice nepříznivými okolnostmi vývoje ekonomiky, vývoje ekonomiky, která u nás šla ke dnu, zatímco Evropa byla v růstu, i řada okolních zemí, a byl to důsledek tehdy před tím provedené transformace, špatné transformace, privatizace na dluh, který nebyl splacen, a dodnes některé firmy, které nám ten dluh nechaly a své majetky potom převedly a pozitiva někam jinam, tak z toho někteří profitují. To je jedna věc. Samozřejmě, že o období vlády sociální demokracie se můžou vést dlouhé polemiky. Samozřejmě dnes se snadno řekne, že se to mělo využít k tomu, když se nastartoval růst mezi 3 až pomalu 7 % HDP se mělo jít do černých čísel a dluh se měl začít odmazávat. Ano, bylo by to ideální. Ale vážení, vy jste tu zmiňovali ten konec roku 2006 před volbami. Najděme si záznamy z hlasování Poslanecké sněmovny, všichni pro to hlasovali až na výjimky. Každý měl nějaký balíček. Nějaká skupinka se možná najde, ale ty hlavní směry politiky v ČR v té době pro to hlasovaly. Ano, možná se žilo v tom, že hospodářský růst bude pokračovat. Přece dohledáte podkladové materiály, není to vůbec problém, kdy se odůvodňoval batoh, tzn. to opatření více než 60 změn zákonů, zejména v ekonomické a sociální oblasti včetně zdravotnictví, že bude akcelerovat hospodářský růst až k 8 %. Řada ekonomů tvrdila, vážení pozor, to už je v oblasti přehřátí ekonomiky, a to nemůže dopadnout dobře, a samozřejmě to bylo zcela nereálné, zcela nereálné. Myslím si, že období vlád sociální demokracie, když budu velmi kritický a nebudu to chtít nějak politicky používat, nebylo určitě o nic horší než vládnutí, které jsme teď viděli 3,5 roku zpátky. Ony byly dvě vlády. To tady říkám na poznámku, která za mnou zazněla. Myslím si, že mluvit např. o roku 2009, což je rozpočet, připravený koaliční vládou ODS, Top 09, Lidová strana tam také byla, ale už ve slabší pozici, tak si myslím, že to je učebnicový příklad pro to, jak rozpočet byl sestaven nezodpovědně, protože až na pana ministra financí, možná na pana premiéra všichni v této zemi věděli, že se půjde do červených čísel, že nebude žádný růst přes 4 % HDP a že bude naopak propad. Byla jedna instituce, která se prakticky trefila v rozmezí 9/10
16
bodu, a myslím si, že to svědčí za všechno. Už se nebudu k roku 2009 vracet, i když bychom tam měli veliké střelivo. Myslím si, že bychom si s určitou pokorou každý měl uvědomit, kde jsou naše slabší a silnější stránky, z toho se poučit, a já jsem přesvědčen, že se ty veřejné finance nechají zvládnout, ale za skutečně přístupu takového, že se rozpočet především tvoří na příjmové straně a že se rozpočet utrácí na výdajové straně. Každý musí v nějakých věcech drobet slevit, ale jsou hodnoty, které patří ke kořenům českého státu a české demokracie, a myslím to, co jsme si spojili před pár dny se 160. výročím TGM, to jsou staří lidi, nemocní lidi, děti, tam si myslím, že jsme tak vyspělí, že nemusíme v těchto oblastech dělat nějaké tvrdé restrikce a že jsme schopni ty veřejné finance zvládnout. Ale znovu říkám, pokud chceme mít o 5 % daňovou kvótu harmonizovanou nižší, než je západní Evropa, přitom ve stejných hospodářských a sociálních podmínkách, protože jsme v jedné EU, tak to musí odnést veřejné finance. To není možné. My tu harmonizovanou kvótu musíme mít o 2 – 3 % nižší, ale určitě ne o 5. To nemohou veřejné finance dlouhodobě unést. A když ten dluh nabereme, naskakuje nám dluhová služba, která mě nejvíc štve, samozřejmě. Ta mě nejvíc štve, že ji musíme platit. A jsem ochotný do budoucna dělat maximum pro to, aby se to nezvyšovalo, a myslím si, že máme na to, abychom ty 3 % do roku 2013 – 14 dosáhli, ale skutečně koukejme kupředu a nehrajme tak často tu hru s tím, co bylo před tím. Tady já říkám za moji stranu, za stranu sociální demokracie, my se té konfrontace nebojíme, protože si myslíme, že jsme ten problém v České republice do pochodu neuvedli my, ale uvedly to jiné politické garnitury. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Kolegyně a kolegové, myslím si, že jít do historie pro ty, kteří ji úplně neznají, není špatně, nicméně jsem upozornil minimálně na dvě věci, kdy scelování zakázek, a tím pádem daleko větší možnost ovlivňování takovýchto zakázek a korupčního jednání vede ke ztrátě pro stát, a to jsou aktuální věci, kterými bychom se měli zabývat, tedy tím zadlužováním, které nastává teď. Samozřejmě výdaje státní správy apod. Nicméně já jsem se přihlásil pro to, že jsem přesvědčen, že za dobu, co jsem členem Senátu, jsem byl veřejně dehonestován dost a celkem o to už nestojím, aby mě někdo peskoval, takže se vám všem omlouvám za to, že jsem se přeřekl a neřekl jsem sněmovna, řekl jsem parlament. To jste jistě mnozí pochopili, že to bylo přeřeknutí, nicméně prostřednictvím předsedajícího bych panu předsedovi Senátu doporučil, aby si přečet příslušné předpisy, které mluví o tom, jak se svolává Organizační výbor, abychom nemuseli pochybovat o tom, zda to bylo ne přeřeknutí, ale zda to byla chyba, nebo si to nepřečetl a neví to, nebo to dokonce byl úmysl. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, já mu to vyřídím. Slovo má pan senátor Karel Schwarzenberg. Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedo, slovutný Senáte, když jsem poslouchal tuto diskusi, tak jsem měl dojem, že jsem v shromáždění hospodářských historiků. Bavili jsme se pouze o minulosti, co a kdo zavinil. Není už to, zvláště v dnešní situaci, zajímavé, bezpochyby během nutné privatizace, změny našeho
17
hospodářství. V 90. letech se spousta národního jmění prošustrovala, rozkradla, částečně i z neznalosti, co se v hospodářském světě děje, částečně ze zvůle a částečně z lehkomyslnosti. Je taktéž pravda, že posléze byly bohužel vlády, které v době opravdového růstu a přebytku nadále místo aby našetřily, dále rozdávaly. Výtky jsou jakožto takové asi docela správné, jenže nám nic nepomáhají v této situaci. Od shromáždění jako je český Senát by bylo dobré vyslechnout spíše, co hodláme udělat v budoucnosti, jak si poradíme s touto situací, kterou máme, s prudce narůstajícím dluhem, neutuchající chutí dolní sněmovny nadále rozdávat peníze o sto šest. Přiznávám, před volbami je to pokušení větší než kdykoliv. A jak budeme hospodařit v této zemi v budoucích letech. Já sám miluji historické knížky, zabývám se dějinami, a to není otázka dne. Nemáme si vyčítat, co jsme udělali v minulé době falešně, měli bychom se konečně zabývat tím, co uděláme v budoucnosti. Ještě jednu konečnou poznámku. Jak je známo, málokdy jsem s naším kolegou Čunkem souhlasil. Nicméně co při posledním příspěvku mluvil o hospodaření v českých lesích, můžu pouze vřele souhlasit s tím, co řekl. Děkuji mnohokrát. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má nyní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, budu velmi a velmi stručná. Zeptám se jenom, co rozdávaly vlády, konkrétně sociální demokracie, v době růstu. Protože česká ekonomika rostla za vlád sociální demokracie, takže jestliže zde bylo řečeno, že vlády rozdávaly, tak to jde na adresu sociální demokracie. A já se skutečně ptám a chci vědět, co tedy vlády sociální demokracie rozdávaly. Sanovaly banky, což šlo za vládami Václava Klause a za nepovedenou transformaci. To bylo za vlády Miloše Zemana. Za vlády Vladimíra Špidly se sanovaly dvě třetiny Čech po povodních. Bylo to 70 miliard, které bylo potřeba dát. Když se podíváme na to, co se skutečně za vlád sociální demokracie dělo, tak zjistíme, že buď se investovalo do toho, co znamenalo multiplikační efekty, jako byla bytová výstavba, jako byla obnova panelových domů, jako byla podpora rodin s dětmi atd., nebo se skutečně sanovaly dluhy a kostlivci ze skříní, jako třeba dluhy, které byly schované do té doby v České konsolidační agentuře. A ještě k tomu balíčku předvolebních slibů, o kterém se taky tady tak rádo mluví. A to je ta záležitost roku 2006. Já musím připomenout, že ty návrhy, které se považují dnes za tak katastrofické, které mimochodem pomohly mnohým rodinám, proto jsme také pro ně hlasovali, ale ty návrhy naprosto vědomě navrhl tenkrát pan poslanec Severa, který je dnes poslancem Top 09. Takže přátelé, skutečně bychom neměli ztrácet historickou paměť. Když ji nemají média, my bychom ji mít měli. A ještě jednu poznámku. Já jsem včera celý den seděla na takové velmi zajímavé konferenci Zlaté koruny, ekonomické fórum s tématem, jak z krize. A tam zazněl jeden zajímavý údaj, který byl převzat z nějakého světového srovnání, snad americké Hospodářské komory. Ten údaj zní, že v České republice pouze 17 % dopadů krize bylo způsobeno skutečně v důsledku globální krize a 73 % bylo způsobeno špatnou politikou vlády. Mimochodem v USA ty dopady byly jiné. Špatnou politikou vlády uvádějí, že to bylo 40 %.
18
Takže přátelé, skutečně si myslím, že bychom neměli ztrácet historickou paměť a vnímat fakta. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme další s právem přednosti, a to je paní kolegyně Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, já vás opravdu nechci zdržovat a využívat svá přednostní práva. Ale musím říci, že se prostě nacházíme v nějaké historické době a jsme-li komorou Parlamentu, tak bychom asi neměli ztrácet čas tím, co bylo. Já samozřejmě chápu to, že nemáme ztrácet historickou paměť, ale my se přece máme pokusit situaci řešit. Já pocházím z regionu, kde byla nezaměstnanost 4 %, dneska je tam 12,5 %, a to přece není žádná legrace. Ani ty naše dluhy nejsou žádná legrace. A myslím si, že říkat si tady, že to udělal ten nebo zavinil onen, to je dobrá rétorika pro předvolební kampaň, ale myslím si, že by bylo daleko rozumnější pokusit se věcným způsobem navrhnout řešení a o tom z hlediska jednotlivých politických náhledů se pokusit dojít k nějakému konsensu. To si prostě myslím. Ale já jsem se původně přihlásila, abych reagovala na to, co tady říkal pan kolega Čunek. On říkal, že máme najít nějaké řešení, že tady nemáme jenom planě hovořit. Já bych vám chtěla připomenout, dámy a pánové, že jste v prosinci schválili můj návrh na změnu jednacího řádu Senátu a Poslanecké sněmovny, kdy se dává pravomoc vládě zarazit Poslaneckou sněmovnu i Senát s opravnými prostředky, pokud by chtěly nabourávat schválený státní rozpočet. A bohužel vláda s tím příliš nesouhlasila a Poslanecká sněmovna zařadila tento návrh do prvního čtení a já předpokládám, že ho v prvním čtení zamítne. Ale já mám za to, byť to byl třeba pokus neumělý, že jsme se pokusili společnými silami dát vládě nástroj, jak tomuto zabránit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Jirsa: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, trošičku je mi líto pana ministra financí, protože má určitě plno práce v této těžké době a myslel jsem si, že – ale on je asi zvyklý v Poslanecké sněmovně – jen pár slov k tomu, co tady zaznělo z úst místopředsedů Senátu, z levé strany spektra. Všichni jsme to přece zažili, transformaci od totálně státního vlastnictví k tržní ekonomice. Transformaci, která byla jednou z největších na světě, a nemůžeme ji porovnávat z hlediska České republiky, kolik se vytvořilo dluhů nebo ne, ale z hlediska bývalé postkomunistické Evropy, tedy těch zemí, které byly ve stejné situaci. A ať si přečtete jakékoliv ekonomické seriozní hodnocení, tak Česká republika na tom nebyla o nic hůř s transformací a se ztrátami, které vznikly, než ostatní postkomunistické země. A jestli srovnáváme, tak na tom prostě byla lépe. Takže, prosil bych, aby se kritika zmírnila. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za vystoupení. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, nedá mi, abych k tomu co tady bylo řečeno, pár poznámek. Zúčastnil jsem se jednání rozpočtového výboru sněmovny, kde pan ministr přednášel
19
svůj balíček opatření. A tam jsem velice cenil, že všichni přítomní poslanci zpytovali svědomí nad tím, že skutečně v roce 2006 zadlužili předvolebními sliby státní rozpočet 80 miliardami korun. Krát čtyři a všechny strany se na tom podílely, takže neříkejme, že by to mohla být jenom jedna strana, jak se tady snaží někteří říkat. To je za prvé. Za druhé, k rekordnímu schodku minulého roku dvě poznámky: V době, kdy celá Evropa už bila na poplach, že krize je tady, ministr financí uvažoval s růstem HDP 4,6. Náš výbor za přítomnosti některých dalších byl v České národní bance, která jasně dokumentovala, že od září roku 2008 dávala podklady o tom, že krize zasáhne i Českou republiku. Chtěl bych jenom zdůraznit, že mimo rekordní schodek, byly utraceny i státní rezervy. Například na úseku zemědělství to bylo dáno k dispozici tehdejším ministrem Gandalovičem, 13 miliard, a zemědělci teď nemají pro řešení mléka a podobně. Chtěl bych, abychom při řešení problémů v prvé řadě viděli naše občany, kteří nás volili a jejichž slušnou životní úroveň bychom měli zabezpečit. Nezaměstnanost dosahuje 10 % a neustále se zvyšuje a podle informací, které mám z terénu, se nebude lepšit, Na jedno místo je v rámci republiky 28 uchazečů. Na některých okresech Znojmo 50, Teplice 69. Skutečně bychom se měli soustředit na to, co budeme dělat, aby se naše republika dostala z krize. Ovšem domnívám se, že jediný solidní program zatím byl představen – Oranžová kniha ČSSD. Já jsem se zúčastnil řady konferencí a například pokud se týká oblasti zemědělství, venkova, s jiným programem než který má stínový ministr Hašek jsem se nikde nesetkal a prakticky jsem nikde neslyšel vystoupit k tomu představitele. Souhlasím s přítomným panem ministrem, který používá jednu větu s tím, že po volbách musí být přijat důvěryhodný program střednědobé fiskální konsolidace, poněvadž dluh do budoucna bude velice drahý. Zatím má Česká republika poměrně dobrý rating. Konec krize – tak jak zaznělo teď na konferencích – bude až ve chvíli, kdy poroste zaměstnanost, neočekáváme nějaké zlepšení v letošním roce a s tím souvisí, kdy spotřeba potáhne ekonomiku. Zvláště v situaci, kdy domácnosti začínají šetřit. A jak zde byla řečena včerejší konference Zlatá koruna, jeden ze závěrů, který je i v dnešním tisku, stát špatně utrácí. Nedokáže posoudit, zda výdajové závěry jsou důležité pro budoucnost země. V současném období, pokud máte informaci, například pokud se nezmění sazby elektrické energie z fotovoltaických elektráren, bude to stát v průběhu 15 let 500 miliard. Proč o tomto nemluvíme a nezasáhneme? To půjde z kapes našich občanů! A proč v době krize máme nejdražší vodu, nejdražší energii pro občany a podobně? Proto tedy se i já domnívám, že v současném období jsem značně znepokojen tím, že vítězí určité lobbistické skupiny, například tady o tom byla řeč senátorem Čunkem, tendry v lesích, fotovoltaické elektrárny, ale i likvidace ekonomických škod za 100 miliard a několik. To, co se hraje ve Sněmovně, mateřská dovolená apod. – vážení kolegové – to už jsou pouze drobné proti tomu, kde chceme utratit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Škaloud, prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené předsednictvo, vážené senátorky, senátoři. Já bych rád zareagoval na několik věcí. Nedalo mi to. Rozprava se trošku rozšířila. Ale budu stručný, podobně jako kolegyně Gajdůšková.
20
Já bych chtěl říci něco nejdříve k návrhům, jak se vyrovnat s problémem s veřejnými financemi, jak vývoj veřejných financí vylepšit. Padl tady návrh kolegy Kubery o speciální dani z dluhu. Kolega Nedoma tady hovořil o zákonu o vyrovnaném státním rozpočtu. Já bych zase předložil to, co už udělali minulý rok v Německu, že změnili jejich základní zákon, to znamená jejich ústavu, a nazvali to dluhová brzda. A tím cílem je možnost snížení zadlužení ve spolkových zemích tak, že se nastaví stropy pro konjunkturální i strukturální zadlužování a při jistém schodku, při jistém procentu HDP vláda musí předložit plán na jeho redukci. Možná bychom se mohli podívat, jak to dělají naši sousedi, udělali bychom nejlépe. Další věc – padlo tady, kam zmizely ty peníze a teď jsme se tady předháněli, kdo má největší vinu, kdo utratil víc peněz, jestli pravice nebo levice. To se dá najít velice snadno. Za posledních 10 let se zvýšil dluh zhruba o bilion korun. Samozřejmě kromě investičních akcí, které přinášejí násobné efekty jako je výstavba dálnic, to byly také sanace bank a průmyslových firem nebo půjčky na odstraňování povodňových škod. Ale podstatnou částí – a to mi možná potvrdí ministr financí – byly prostředky vydávané na běžné výdaje, jako jsou sociální dávky, platy státních zaměstnanců nebo provozy nemocnic. Chtěl bych se ještě zmínit o jedné věci. Padlo tady pár slov od kolegy Štěcha ohledně složené daňové kvóty, která nejlépe ukazuje porovnávání daní v různých státech, protože jinak je to velice obtížné. Díval jsem se na jakési rozbory, kolik toho bylo – tak do roku 1998 se snižovala daňová kvóta, to byly vlády ODS. Za vlád socialistů se zvyšovala ze 33,3 na 37,4, kde bylo maximum. A propos v roce 2007 aritmetický průměr byl v EU 37,5. Potom trošku klesla, ale opět byla vlnka a zase v letech 2006, 2008 klesala za vlády ODS. Takže v roce 2008 byla tato daňová kvóta 36,6. Tím jen chci říci, že není pravda, jak tady padlo, tuším od kolegy Drymla, že ODS daně zvyšuje. Ne každý se vždy držíme svých programů, ale daně se snížily v posledních obdobích za vlády ODS. Ale pozoruhodný fakt je, že současně, když se zvyšovaly schodky státního rozpočtu, tak se zvyšovalo i daňové zatížení za vlády socialistů. Další malá připomínka se týká toho, co zmínil kolega Čunek, že nic neděláme proti korupci. Já jsem se podíval, co jsme všechno odsouhlasili, kam jsme se posunuli. Samozřejmě měli jsme daleko kratší dobu na kultivaci právního řádu, než měly západoevropské státy. Tady neexistoval volný trh, tady neexistovalo soukromé podnikání. Ale vzpomeňme si, my jsme tady odsouhlasovali různé varianty už zákona boje se špinavými penězi. Důsledek je, že každá transakce nad 500 tisíc je registrována a v případě pochybnosti hlášena na analytický odbor Ministerstva financí. Všechny transakce nad 15 tisíc eur nesmí být v hotovosti. Existuje zákon o veřejných zakázkách, ten je pravidelně každý rok alespoň dvakrát zdokonalován. Naposledy 7. 10. zde v Senátu. To byly černé listiny. Existuje zákon o střetu zájmů. Dochází k elektronizaci agend veřejné moci a správních agend. Provedly se úpravy vedoucí ke zjednodušení správních řízení, elektronické registry související s dražbami. Je tu také zvláštní policejní služba odpovědná za odhalování korupce atd. atd. Zákon – novela o obcích – tady byl. Obce nemohou ručit majetkem za závazky fyzických nebo právnických osob. Takže já neobhajuji stav práva, jaký je v této oblasti, ale vadí mi mýty, které se tu vyskytují, že jsme pro to nic neudělali. Pak bych ještě v krátkosti zareagoval na kolegu Hajdu, který hovořil o tom, že je zapotřebí zabezpečit slušnou životní úroveň obyvatel. Samozřejmě, o to usilují
21
přece všichni politici. Každý má ale jinou metodu. Jenom bych chtěl upozornit na to, že opatření, která někdy činíme v jejich prospěch, mohou být ve svém důsledku právě silně v jejich neprospěch, pokud povedou k zadlužení. Zrovna jako v Maďarsku nebo v Litvě a odnesou to právě ti nejchudší, v jejichž prospěch tato opatření, někdy nepromyšlená, činíme. A mezi tato opatření možná patří i fotovoltaika, kterou zmínil kolega. Ale vzpomeňme si, že jsme u toho byli všichni tady, většina z nás pro to přece hlasovala. Vždyť jsme byli přesvědčeni, možná, že nás přesvědčili naši kolegové, kteří mají velký kredit a ministři, ale já mám pocit, že jsme všichni byli trošku ve vleku jakéhosi svatého nadšení za ochranu životního prostředí a ovzduší. Takže příště bychom si měli dávat trošku větší pozor a nechť je to pro nás výzva, abychom veškeré tyto regulace popřípadě deformace trhu projednávali odpovědně a zvažovali důsledky a nenechali se zmást jenom hezkými slovy o tom, že budeme mít hezké životní prostředí. Já vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Posledním v této chvíli je přihlášený pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych trochu zklidnit atmosféru, vraťme se spíše k tomu, co tady bylo na začátku. Ona ta hra čísel i některé statistiky, to je velmi ošidné. Mimochodem návrh na novou daň tady padl ze strany ODS, a to nikdo z vás nemůže zpochybnit. Zrovna tak jako tu zaznělo, že levicoví jsou asi tehdejší lidovci v čele s panem Kalouskem a panem Severou. Ale my chceme, aby tady zaznělo, jaká to byla pravda a jak k tomu vlastně došlo. Ale tady senátor Schwarzenberg řekl jasně: Vraťme se k tomu, co teď před námi je, jaká jsou tady věcná řešení. Víme dobře, že jednou z nejzadluženějších zemí na světě jsou Spojené státy. Ty rozhodně nelze považovat za levicovou zemi. Také je jasné, že důležitá je struktura dluhu, který neustále narůstá. A že je v zájmu jak pravice, tak i levice, aby se zvyšování dluhu zpomalilo. Rozhodne se domnívám, že nebude to, že bude státní dluh nula. To známe z Rumunska. To dokázal pouze Ceausescu, mám takový dojem. Já bych chtěl, aby pan ministr nezapomněl na moje otázky a chtěl bych je doplnit ještě o jednu otázku. Proč se tedy částečně na pokrytí dluhu nepoužijí rezervy, které leží na účtech Českých lesů, ČEZu a jiných státních nebo polostátních firem. A proč Ministerstvo financí zároveň na tuto velmi svízelnou finanční situaci nenavrhuje i ono samo nějaká protikorupční opatření. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan senátor Dryml neměl ale poslední slovo. Takže pan senátor Petr Pakosta, prosím. Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych si v úvodu dovolil drobný dotaz na kolegu Hajdu prostřednictvím paní předsedající. Jak zde hovořil o té Oranžové knize – tak bych se chtěl zeptat, jestli je detektivka nebo horror. Já nevím. A teď bych si dovolil drobnou poznámku na téma vstupu České republiky do eurozóny. Ty poznámky tady padly. Já jsem přesvědčen o tom, že euro není samospasitelné. A kromě toho, že odevzdáme další část naší státní suverenity v okamžiku, kdy ztratíme značnou část našich nástrojů, kterými ovládáme vlastní měnu, tak kromě toho to bude mít negativní dopad na občany. O tom jsem bytostně
22
přesvědčen. Možná to některé skupiny těch, kteří obchodují se zahraničím, možná jim to pomůže, ale na občany to určitě dopadne podle mého nejhlubšího přesvědčení negativně. My jsme nedávno jako hospodářský výbor navštívili Slovensko a byli jsme také v Národní bance Slovenské republiky, kde jsme mimo jiné hovořili i o přijetí eura na Slovensku. Samozřejmě slovenští centrální bankéři přijetí eura obhajovali, ale mně jejich obhajoba připadala velmi křečovitá. Oni mimo jiné argumentovali tím, že to nemělo žádný dopad na zvyšování cen. V té chvíli měli pravdu. Ale já mám podobný případ například z Rakouska, kde když zavedli místo šilinku euro, tak ceny byly skutečně například 12,38 eura. Ale dnes, když se podíváte na tu samou cenu, tak už je to na půl euro, na celé euro zakulaceno. A samozřejmě nikdy to nebude směrem dolů. A já jsem přesvědčen o tom, že i na Slovensku, kde si dnes skutečně hrají na eurocentíky, že v průběhu jednoho dvou let budou mít ceny zakulaceny směrem nahoru. Navíc vstupem do eurozóny bychom se vystavili tomu, čemu dnes eurozóna vystavena je. Baví se o tom, co udělají s Řeckem. A já jsem přesvědčen o tom, že eurozóna dojde k tomu, že euro je příliš cenné na to, než aby Řecko nebylo možné z problémů vytáhnout. To znamená, že všichni ostatní to zaplatí. Poté samozřejmě to zaplatí v Portugalsku, na podobné cestě je Španělsko, to už je větší, to už bude více bolet. Já osobně se nechci podílet na tom, že Řekové žili nad poměry, že Portugalci žijí nad poměry, Španělé. Jediná věc, kdy by pro nás bylo přijetí eura výhodné, by bylo v případě, že bychom pokračovali v nastoupeném trendu hospodaření. A že bychom Řeky velmi rychle dohonili. V takovém případě by mi bylo příjemné, kdyby za nás eurozóna naše dluhy zaplatila. Ale je to jistě nemravné, jistě touto cestou jít nechceme. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, vyřizuji panu Hajdovi otázku, určitě si to vyřešíte. Další přihlášený do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, Senátor Jiří Čunek: Milé kolegyně, kolegové, já bych rád poděkoval panu kolegovi Schwarzenbergovi za pochvalu prostřednictvím předsedající. A zároveň stejným prostřednictvím bych ho chtěl požádat o to, abych ho mohl také pochválit, aby vyřídil svému kolegovi a guru Miroslavu Kalouskovi, ať se distancuje od toho, co je jeho dítě, a to je ekologická zakázka. A to už proto, že zde přítomný pan ministr se od ní už několikrát očividně distancoval taky. Myslíme-li si, že tento pan ministr je dobrým národohospodářem a dobrým ministrem financí, pak bychom se měli zamyslet nad tím, proč mezi těmito dvěma lidmi je tak zásadní rozpor. My to víme všichni. Je to proto, že pan ministr Janota bojuje proti korupci. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Panu senátorovi Schwarzenbergovi to skutečně budu muset vyřídit, protože tu není. Přihlášený o slovo je pan senátor Jan Hajda, prosím. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, byl jsem vyzván panem senátorem Pakostou. Pokud se týká Oranžové knihy, vím, že se snažil vtipkovat, ale chtěl bych mu říci, že například ve čtvrtek proběhl v Olomouci Agrární sněm, kde byli přítomni zástupci zemědělců z celé republiky, že tam naším stínovým ministrem byl
23
předložen, jaký program v zemědělství si představuje, pokud získáme většinu a budeme mít ministra zemědělství, a neslibovali jsme vzdušné zámky, slibovali jsme tvrdou práci. Ale delegáti odjížděli s tím, že aspoň sociální demokracie má program, který je schopen s nimi zkonzultovat a předložit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ještě je přihlášen pan senátor Alexandr Vondra, prosím. Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, to je hvězdná hodina druhé komory Parlamentu, která nemůže mluvit o rozpočtu, tak si to užije aspoň dneska. Já jsem chtěl mlčet, aby pan ministr mohl skutečně odejít co nejdřív zpátky do práce, ale když už se to tak táhne, tak jsem si vzal kalkulačku a spočítal jsem si tři věci. Platí to, že letos na úrocích, jenom na úrocích, budeme platit 75 mld. Kč, loni to bylo 53 mld. Kč. Jenom upozorňuji na tento šílený nárůst. Kdybychom nemuseli splácet úroky – dluhy vůbec nesplácíme – tak levici a těm všem oranžovým knihám lze říci jedno. Kdybyste nešli cestou zadlužování této země, tak můžeme všichni říci za prvé všem maminkám stávajícím, že by mohly mít na mateřské každá 90 tisíc Kč. Za druhé, všem důchodcům, že by neměli 13. důchod ve výši dvou tisíc Kč ročně, co vy navrhujete, ale 1500 Kč každý měsíc navíc. A za třetí, všem státním zaměstnancům, na které tak často rádi myslíte, by bylo možné přidat pět tisíc Kč měsíčně navíc. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A ještě se přihlásil o slovo pan senátor Milan Štěch, prosím. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já navážu na kolegu senátora Vondru a navážu na to, co jsem tady řekl a řekli i někteří další kolegové. A musím se vrátit, on tady možná v tu chvíli nebyl, že je možné jeho vzkazy občanům, maminkám s dětmi, důchodcům a dalším také jasně převést právě na to startovací období nárůstu dluhu, že všechno to, co tady pan senátor Vondra říká, by mohli lidé mít, kdyby do roku 1997 se na transformaci ekonomiky, která se dělala v nejasných pravidlech, heslo útěku před právníky, benevolentnímu půjčování peněz tehdy státních nebo polostátních bank, se nevytvořila salda, která jsou ve stovkách miliard korun, mluvil jsem tu o odhadech mezi 400 až 800 mld. Kč, které potom byly potřeba na všechny ty věci související se sanací bankovního systému, a samozřejmě těžko se vyčíslí, jaká by tam byla multiplikace, kdyby tyto peníze byly efektivně použity a kdyby od roku 2006 do roku 2010 nedošlo k tomu, že se nabere v roce 2009 historicky největší dluh díky tomu, že vláda až do konce roku 2008 nechtěla slyšet nic o příchodu nebo dopadu hospodářské krize a věřila, že Česká republika bude mít hospodářský růst do konce ve státním rozpočtu přes 4 %. Takto se to také nechá naprosto důvěryhodně sdělit, doložit. Ale já jsem chtěl původně hovořit k částkám daňové kvóty. Nechal jsem si nyní rychle zjistit daňovou kvótu, je neharmonizovaná, ale je to s platy státních zaměstnanců, kdyby to byla harmonizovaná, tak je to v průměru zhruba o 2 % níž. Od roku 2002, kdy byla tato kvóta 36,2 a v roce 2009 je 30,4, byl výkyv mezi 38 a 34,4. Ale já jsem nemluvil o tom, kdo jak snižoval a zvyšoval. Já jsem tady hovořil o tom, že kdybychom tuto kvótu měli stejnou, zhruba jako má EU 15, to znamená západ, takže naše finance vypadají úplně jinak. Dokonce, mělo-li být to číslo správné, naše veřejné finance, kdybychom měli průměr Evropské unie někde mezi
24
39 a 40 %, myslím tedy EU 15, se kterou žijeme ve společném hospodářském a sociálním prostoru, tak bychom ve státním rozpočtu mohli mít o 200 mld. Kč více. Já po tom nevolám, vím, že to není možné skokově dělat, ale chci jenom říci, že snížení mezi rokem 2008 a 2009 zhruba o 2,5 % daňové kvóty, musí být samozřejmě znát i ve veřejných rozpočtech. A když mluvíme o výdajích a utrácení, tak také musíme mluvit o příjmech. A to tady nemluvím o tom, že je potřeba se pořádně podívat, kdo daně a pojištění a jak platí. Vždyť přece se všeobecně ví, že tu máme skupiny lidí, kteří mají enormní majetky, své bohatství dávají okázale najevo, ale přitom platí daně a pojištění tak, jako kdyby byli v úrovni životního minima. A to, co tady navrhoval pan senátor Kubera, ta dovolím si říci pracovně „Kuberova daň“, že by na pokrytí dluhu měli občané z mezd, resp. zaměstnavatelé za ně odvádět 1 %, předpokládám, že i podnikatelé, no to by se těmto skupinám lidí líbilo, protože platili by ti, kteří jsou dneska daňovými soumary a neplatili by ti, co se vezou, a dobře se ví o tom, že šedá ekonomika u nás narůstá, a vždycky v každé krizi narůstá. A mimo jiné Řecko z velké části dusí právě šedá ekonomika. Domnívám se, že každý zde pochopitelně může diskusi formulovat podle problémů, jak on je vidí, jaké má podklady. Ale čísla, která zde mám k dispozici, ukazují, že skutečně daňová kvóta u nás je nižší než je u EU 15, tzn. v západní Evropě. Ano, daňová kvóta v některých zemích na východ od nás je dokonce nižší, to je jasné, ale také mají samozřejmě větší problémy. A zejména, když uděláme zásahy do toho, co se považuje, že jde směrem k občanům, do sociálních transferů, zákonitě se to projeví ve vnitřní poptávce a spotřebě a ekonomika letí dolů ještě více, protože když pak nefunguje ani ukazatel vnitřní poptávky a vnitřní spotřeby, tak je jasné, že ekonomika jde sešupem dolů. Já jenom k doplněním těch čísel. Netvrdil jsem tady, že daňová kvóta klesala neustále někdy od roku 1997. Já tvrdím, že v současné době daňovou kvótu oproti západoevropským zemím máme podstatně nižší a že je potřeba si dávat pozor, aby dále neklesala, naopak, že by se asi mírně měla zvýšit, jinak veřejné finance nemůžeme konsolidovat. Ale mluvil jsem i o výdajové straně, kde si myslím, že se musí dělat audity a že se musí samozřejmě velmi zodpovědně šetřit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. A ještě se do diskuse přihlásil pan senátor Vlastimil Sehnal, prosím. Senátor Vlastimil Sehnal: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já zde vystupuji hrozně málo a nemám to zapotřebí ani před volbami, ale musím na některá vyjádření reagovat, ať už na paní místopředsedkyni, pokud jde o zpackanou transformaci nebo na pana místopředsedu Štěcha o sanování bankovního sektoru. Kdo si vzpomíná na rok 1990, kdy se připravovaly zákony, u kterých jsem měl to štěstí být, tak jsme si říkali, že za prvé každý jiný vlastník než stát bude lepší. Čili bankovní sektor fungoval přesně tím způsobem, na rozdíl od Maďarska, nebo i jiných postkomunistických zemí, který půjčoval peníze. Všichni věděli, že to určité riziko přináší, a říkal to tehdy i Václav Klaus, a říkal to hodně nahlas. Ale rozhodovalo se mezi tím, jestli se umožní našim občanům a našim podnikatelům ovládnout, získat v kuponové privatizaci a ve velké privatizaci část podniků. To se podařilo. Dnes je vytvořena silná střední třída, právě na rozdíl od Maďarska. Je potřeba vidět, že těch 500 nebo 600 mld. Kč, které se musejí sanovat, které banky pustily, tak ty přece nebyly nějakým způsobem rozkradeny. Ano, byly to špatné projekty u některých. Samozřejmě, když kdokoliv šel do privatizace, soutěžilo se, tak to nebyl ideál, ale to se prostě vědělo dopředu. Bylo tam samozřejmě 40 nebo 50 mld., které se ztratily, já
25
neříkám ukradeny, nevím, jak to bylo, jestli bylo cokoliv, jestli tam byly orgány činné v trestním řízení, ale dívejme se na tu skutečnost, která nastala, že se vytvořila střední třída, která je dnes schopna sanovat i tyto deficitní rozpočty, protože ekonomika, i když dnes trošku stagnuje, tak bude fungovat, na rozdíl od Maďarska, kde ke krizi došlo, aniž by tam takhle silná střední třída vytvořena byla. Čili vnímejme všechny momenty ekonomiky a vnímejme, že se transformace samozřejmě mohla líbit nebo nelíbit, ale základní účel byl splněn, převést ekonomiku do soukromých rukou. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: A to byl skutečně poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, samozřejmě. Prosím, pane ministře. Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já myslím, že se vyjádřit musím, ale obávám se, že když budu reagovat na všechno, budeme tady další hodinu. Ale pokusím se jaksi vyhnout těm řekněme ryze politickým fabulacích a expektacím a spekulacím a zkusím zareagovat konkrétně na dotazy. Ale je jich tady mnoho, já jsem si je psal a budu vám na ně reagovat. Začnu tím posledním, protože tady je naivní představa u někoho, že kdyby ministr Kalousek sestavil státní rozpočet podle doporučení odborů, některých expertů, že by se něco stalo zajímavého. Nic by se nestalo. Rozpočet by byl ne 38, ale 150, a skutečnost by byla stejně 190 mld. Kč. Čili tady v podstatě akorát akcentujete jakýsi politický aspekt toho, že rozpočet byl 38 mld. Ještě v říjnu všechny renomované instituce, ať už Měnový fond, Světová banka, Evropská komise říkaly, že Česká republika bude mít dvouprocentní růst ekonomiky, a na to jsou dokumenty. A rozpočet se sestavuje v dubnu. Chci jenom říci, že rozumím tomu, co je politická debata, ale nerozumím tomu, že říkáte, jo, kdybyste nás poslechli a sestavili rozpočet na minus čtyři, připouštím, tak se nestane vůbec nic, rozpočet by byl minus 160 a skutečnost by byla minus 190. To je proto, že každé číslo příjmu je odhad, kdežto výdaj je jistý. Výdaje jsme museli navyšovat, to za prvé. A za druhé, cožpak bylo možné v tehdejší Sněmovně výdaje nějak snížit? Ministr Kalousek se o to pokoušel. Ani náhodou, prostě vůle byla taková, že každý chtěl peníze na to či ono. A ano, kámen úrazu všeho je rok 2006, a ony populistické změny před volbami. Znova zdůrazňuji populistické změny, protože navyšování výdajů na oblast, ať už se jmenuje sociální nebo nesociální, trojnásobně je ve zdravé ekonomice naprosto nepřijatelné. A jestli někdo očekával, že ekonomika poroste o osm procent, tak to byl velký snílek, protože šest procent je nestandardní růst, je to růst, který prostě nemůže trvat věčně, a každý ví, že nějaký standardní růst je kolem dvou až tří procent, ne více. Jenom tolik k tomu. Nechci to opravdu hrotit, ale najdu pochopitelně i kritická slova vůči vládě, vládám, vůči ministerstvu financí, ale toto by problém neřešilo. Co se týče poznámky pana senátora Kubery. Žádnou nějakou novou daň nechystáme. Pan senátor Kubera si tady spočetl, nebo já jsem si spočetl, že by to dělalo řádově 8 až 10 mld. Kč ročně, podle toho, jaké druhy příjmů by tam byly zahrnuty z toho jednoho bilionu, který má rozpočet. Ale bylo by to nestandardní, protože my můžeme zastavit zadlužování za prvé tehdy, když postavíme poprvé vyrovnaný státní rozpočet. Když bude deficit nula a součástí výdajů budou pouze splátky úroků, tak jaksi nominálně nezvýšíme dluh a reálně ve vztahu k HDP ho snížíme. To je první fáze a nevím, kolik let, nechci tady spekulovat, protože slova
26
jsou nahrávána, což mi nevadí, ale sledují to experti a já nechci, aby někdo říkal, že jsem byl velmi skeptický k České republice, k odhadům a že to zdražuje dluhovou službu, á propos, od některých, kteří to dělali, to pak sedí dvojnásob. To je co se týče financování. Financování dluhu. Každá poučka, pokud se tím zabýváte, vám řekne, že rozumné financování – a to útočím na pana senátora Pakostu – je 20 procent krátký dluh, 80 procent dlouhý dluh. Jestli vám něco říká riziko refinancování, to je riziko, kdy druhý den mám splácet peníze a já je nemám, protože ta či ona banka si můj dluh nekoupí a to pak znamená situaci, že stát zastavuje financování. To je problém dnešních Řeků, že prostě nemají hotové peníze, a ty hotové peníze jsou. Pominu-li tedy něco jako riziko refinanční, jako riziko, že musím splátky nějak harmonizovat, abych v jednom roce neměl splátku 100, když to řeknu obrazně, a v druhém roce třeba 20, atd. V tomto smyslu tedy ministerstvo financí dělá rozumnou politiku. My máme na trhu investorů dobrý rating, my naše desetileté dluhopisy i v dobách krize dneska jsme prodávali v řádu kolem 5 %. Je to naprosto jiná věc, když jsou země potom v krizi a emitují za daleko horších podmínek. K odhadu jsem se vyjádřil. Jinak platí to, že rozpočet je stejně – a to tady bylo řečeno – jako rodina, jako firma a nemůže žít věčně na dluh. Prostě každá rozumná rodina, každá rozumná firma si půjčuje s vědomím toho, že to někdy vrátí. Bohužel to neplatí ve státních rozměrech, bohužel to neplatí v celé řadě zemí, ale zlehčovat si situaci tím, že všichni jsou zadluženi, není myslím rozumná politika. Co se týče šrotovného. Ano, souhlasím, šrotovné pro nás bylo balzámem, ale šrotovné německé, nikoliv české, to by problém naprosto neřešilo a řešili bychom problémy nyní. Suma sumárum – ministerstvo financí nepracuje na žádné dani, to bych chtěl zdůraznit dvakrát, která by měla zvýšit zdanění. Pan senátor Dryml – kontrolní funkce Senátu. Tak to mně nepřísluší. Daňový výpadek jsem zmínil, ano, 160 miliard, a nevím, co na tom je. Příjmy daní jsou pouhým odhadem, kdežto výdaje ze 105 % jisté, protože musím realizovat výdaj normálně rozpočtovaný a jsou-li mandatorní výdaje a nastane situace, že už není prostor pro jejich krytí, tak výdaj se právě řeší způsobem, jakým to řešila vláda. Dluhopisy jsem vysvětlil, daně. Co se týče kurzu, tam to vůbec nehraje roli, pane senátore. Jestliže emituji eura, tak je emituji a potom je řeším tak, že buď si kurz zajistím dopředu, anebo řeším jiné operace, které vám bohužel tady nebudu sdělovat nahlas, protože toto je určitá strategie, filozofie, o které ví nejen ministr financí, ale premiér a vláda. To je prostě něco, co se takhle v rámci obchodních vztahů nesděluje, protože banky jsou vůči ministerstvu financí v obchodním vztahu. Budu pokračovat s vaším dovolením dál. Co se týče pana senátora Pakosty. To je prostě sen, zlý sen mít financování dluhu na krátkých penězích postaveno, to bych si jako ministr financí nedovolil ani na jeden měsíc, natož na nějaké dlouhé období. Jinak pochopitelně logicky, kdybyste měl postavené financování na pokladničních poukázkách, tak za měsíc, za dva jste také na 4 %. Banky by si vás v tomto smyslu pěkně vychutnaly, takže spoléhat na to, že porovnám 4,5 a 1,5 a mám najednou 600 milionů Kč, to je opravdu z říše snů. Co se týče zákonů, ano, jsou zákony, které se odsouvají, které se schvalují, ale bohužel jsou zákony, které život rozpočtový i finanční jen a jen komplikují. Myslím, že teď je jich na stole celá řada a situace, která nastala v r. 2006, kde se v situaci, kdy tady nebyl žádný zásadní problém, a já souhlasím, že celé politické
27
spektrum se na tom podílelo, se zvýšily výdaje o 70 miliard, ale myslím, že tady s přispěním Senátu to bylo zrovna 12, protože myslím, že platba státu do systému zdravotního pojištění – ta se narodila tady v rámci dlouhých diskusí, prostě v Senátu. Takže z tohoto pohledu to konstatuji tak, jak to bylo. Co se týče eura – mohu použít a souhlasím s tím, že euro je rozdílné pro byznys a rozdílné pro občana. Souhlasím s tím a myslím si, že spoléhat na to, že nám někdo změkčí podmínky pro případný vstup do eurozóny, je naprosto sen. Včera jsem absolvoval jednání Rady ministrů, Rady Ekofin, mj. tam byla debata i s panem prezidentem Rompuyem, který sdělil, že nikomu nebudou podmínky komplikovány, ztěžovány, ale nebude slevovat ani o milimetr, zejména v oblasti deficitu. Myslím si, že – a to už je moje spekulace, že právě Evropská komise bude posuzovat nejen jaksi jednorázový stav, kdy se někdo dostane přes tříprocentní hranici, ale i udržitelnost tohoto stavu, protože některé problémy některých zemí – a záměrně nebudu jmenovat, protože jsem sám poznal, že to není taktické ani dobré – právě pramenily z toho, že jednorázově za cenu různých účetních operací se dostaly do tříprocentního prostoru a pak ta ekonomika šla nějakým jiným způsobem. Tady bylo zmíněno Lotyšsko, Řecko a další, zmínila to paní senátorka Paukrtová, takže to nebudu opakovat. „Paroubková ruleta“ – já jsem chtěl říct jenom, že pochopitelně kvalitní zákony, ale i kvalitní zákony ve smyslu kvalitních propočtů, dopočtů a rozumného možného financování – v tom já vidím kvalitní zákon. Nejen jestli prostě máme kvalitní zákon z pohledu legislativy, z pohledu věcného, ale my na to také musíme mít peníze. My nemůžeme, řečeno finanční kvalitou, konstruovat zákony na úrovni mnohem vyspělejších zemí, abych nikoho nepomluvil, tak třeba Švýcarska řeknu, protože náš ekonomický potenciál je úplně jinde a my toto musíme respektovat. Co se týče korupce, asi není v náplni ministra financí řešit korupci, je to záležitost celé vlády, je to záležitost všech ministrů, protože odpovědnost za čerpání kapitol nemá ministr financí, mají všichni ministři, všichni ministři ve svém oboru a každý by měl hospodařit, jak říká zákon, s péčí řádného hospodáře. Takže tady je role ministerstva financí v tom, že pokud o tom ministr financí ví, tak právě má ztěžovat, komplikovat přísun peněz do těchto resortů, aby se tam přestalo s plýtváním či některými korupčními tahy. Co se týče ekologického tendru – já jsem ho neschvaloval ve vládě. Možná pan senátor Čunek byl ve vládě, která schválila ekologický tendr, když ne, tak to je jiná věc. Já vám říkám, já se k tomu vyjádřím, že tato vláda nebude vyhodnocovat nabídky. Já jsem si nechal, stejně jako Úřad vlády, zpracovat právní názor a vím z toho názoru – a ten názor je jednotný – že případné zrušení tendru může vyvolat arbitráž vůči České republice v řádu několika desítek miliard korun. Já prostě tuto operaci nepodniknu. Já vám garantuji, že dělám vše pro to, aby tyto věci byly transparentní, a kdybych dneska, jako ministr vlády měl říci stanovisko vládě, tak by to nebylo pozitivní stanovisko k tomu tendru. Ale mě už to nepotká, velmi tomu věřím, protože budou volby, probíhají ještě různé odvolací termíny ve vztahu k ÚHOSu, takže termín, kdy oni předají nabídky, se rýsuje někdy v září. Takže v září, a pak ministr financí má 90 dnů na to, že nabídku nejlevnější musí podepsat, takže to doufám nebude už můj problém. Co se týče deficitu, jak snížit deficity, ano, já jsem nechal zpracovat konvergenční program. Tento konvergenční program říká, že v roce 12 budeme na 4,2, já jsem se níže nedostal. Ani na úrovni vlády, prostě tato vláda, ať úřednická, prostě je složená z určitých zástupců, kteří mají, stejně jako vy tady máte své názory,
28
a určité preference, tak mně se nepodařilo deficit na rok 2012 snížit pod 4,2. Čili rok 13, chceme-li splnit tříprocentní hranici, tak tam je úkol 1,2 %, to je obrovský úkol. Je to něco kolem 45 – 50 milionů, které se budou muset řešit. Takže v tomto smyslu – ale jsem rád, že alespoň určitá brzda pro rok 11 tady je, že ministr financí, ať to bude kterýkoliv, by neměl sestavit rozpočet s horším deficitem než 4,8, protože k tomu jsme se zavázali. Ale my jsme se k tomu zavázali řekněme v té obecné rovině, ale v konkrétní rovině nevím. Bude-li ministr financí spíše pravicový nebo levicový, o tom zřejmě, bude-li vláda taková či maková, o tom zřejmě rozhodnou kroky. To jsem udělal velmi záměrně, já tu prostě nebudu předjímat to, co vznikne v důsledku voleb. Co se týče dalších připomínek – pan senátor Oberfalzer – velmi zajímavá podrobná analýza, nicméně abych byl korektní, objektivní, ano, za dob Klausových, coby premiéra, jste řekl, byla v podstatě nula, nicméně v jednotkách miliard se prostředky převáděly do konsolidační banky, ale to jsou jednotky miliard. Čili jsou to přesnosti, doplnění, jaksi s vámi souhlasím. A že docházelo potom při ekonomických růstech o 6 procent a růstu zadlužování ve výši 90 – 80 miliard, to je opravdu z ekonomického hlediska nepřijatelné. Ještě vás zkoriguji v jedné věci v rámci objektivnosti. To je rok osm, deficit byl 20, ale byla tam určitá metodická změna. Tam se prostě zrušila instituce rezervních fondů, takže deficit byl tímto ovlivněn, čili jinak by byl deficit také zhruba 60 mld. Takže tolik k tomu, aby ta čísla, která tady padala, byla korektní. Keynesova teorie tady byla popsána, ano, my jsme si vybrali z Keynese akorát to zadlužení, ale splácení už nikoliv, protože toto je realita. Drahá dluhová služba – dluhová služba je tak drahá, jak ji akceptuje trh. Prostě já musím přijít a emitovat a dluhopisy někdo musí koupit. Jsou to banky, jsou to penzijní fondy, jsou to pojišťovací fondy – a ty porovnávají nabídku, poptávku, porovnávají rating, porovnávají riziko, a to je obraz situace, za jakých podmínek dluhovou službu mohu ufinancovat. Platí ono, že zadlužit se je jednoduché, ale dluh potom profinancovaný je složitější. Co se týče privatizace – já bych souhlasil s tím, že problém je v řádu 400 – možná 450 miliard, 800 nikoliv. To už je expektace o tom, jak by kdo, co by, kdyby to fungovalo. Čili vy jste to férově zdůraznil, jakýsi multiplikační efekt, ale tento multiplikační efekt je v daných podmínkách čirou spekulací, ničím jiným, ale je to váš názor, já vám ho neberu. Jen říkám, že já těmto propočtům prostě nevěřím. Co se týče jednotlivých etap, jednotlivých premiérů, já to tady nechci komentovat, koneckonců to tady padlo. Další věc – nevěřím zcela určitě tomu, co říkala paní první místopředsedkyně, že někde slyšela, že v České republice krize měla na potížích loňského roku podíl 17 procent a 83 nebo 73, prostě špatná politika vlády. To je podle mého názoru naprosto zkreslená informace. Uvědomte si, že jsme otevřená ekonomika. 83 % exportu směruje do západní Evropy. Tam byla krize, a to jak bankovní, tak krize ekonomická. Poklesla poptávka, takže tento návrh, pokud máte podrobnější údaje k této úvaze, rád si je přečtu a myslím si, že nebude složité je vyvrátit, protože toto opravdu, buďme v této věci korektní. Daňová kvóta. Daňová kvóta, je možno na ni nahlížet ze dvou pohledů, tzv. zúžená, tzn. daně k HDP, složená ve vztahu daně plus pojistné. Můžu vás ujistit, že složená daňová kvóta je naprosto standardní. Díky tomu, že máme vysoké pojistné, tak v oblasti složené daňové kvóty vůbec se nevymykáme nějakým extrémním rozdílům a jsme spíše v té spodní polovině států Evropské 27.
29
V té jednoduché kvótě, tam jsme po určitém snížení daní, které probíhalo i za sociálně demokratických vlád, tam se bavme o tom, že snížení daní mělo jinou strukturu v dobách, kdy byl ministrem financí pan Sobotka, nikoliv Přemysl, ale Bohuslav Sobotka, ale jinou strukturu měla i v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek nebo před ním Vlastimil Tlustý. Takže v tom je rozdíl a dvouprocentní rozdíl na kvótě znamená dopad 80 miliard, ne 40, ne 200, čili to byste ty propočty musel naprosto – bavíme se o zemích, které jsou průměrem. Nemohu sledovat daňovou kvótu Švédska, Finska, severských států, které mají postavenou politiku na vysokých daních a na vysokých nadstandardních sociálních výdajích, mají to historický zvyk a je to pro ně standardní až na to, že tu a tam někteří mají své daňové domicily, ale to asi patrně platí i pro Českou republiku. Tolik k tomu. Nechci se vracet zpátky, co bylo. Ano, velice bych si přál, aby se zabývali politici tím, co bude, protože to, co se stalo, z toho si můžeme vzít jen ponaučení, ale to, co bude, to už bude debata o státním rozpočtu na příští rok. Pokud nebudeme věrohodně, a já věřím, že budeme věrohodně dodržovat ty závazné přísliby, které jsme dali, protože je nesledují jen politici, ty naše sliby sledují hlavně investoři a právě investoři budou kupovat naše dluhopisy, protože ještě budeme emitovat dlouho. O roku šest jsem se zmínil, stejně o šíři celého spektra. Vezmu to na situaci loňského roku. Loňský rok poklesl HDP o 4,1 % a z čeho je ten pokles generován na straně poptávky? Spotřeba domácnosti neklesla, to je zajímavá informace. Spotřeba domácnosti jako celek neklesla, naopak spotřeba vlády a domácností stoupla o 0,9 %. Celý problém, který tady je, je koncentrován do prudkého poklesu investic a do snížení dovozu. Dovozy, ale zejména investice. Ty investice se na tom podílejí ve výši 4,5 %. Čili pochopitelně je to odraz jiného chování domácích firem. Nebyl odbyt, nebyl zájem, bylo velké riziko investovat, chyběly zdroje, bankovní politika se zpřísnila, takže toto myslím, že je logické vyústění. Co se týče střednědobých programů po volbách, tak já jsem se zmiňoval o tom, že toto je věc zásadní, která ovlivní další naši situaci, ale pak tady jsou určité specifické momenty. Pane senátore Drymle, nemůžeme srovnávat situaci zadlužení USA a České republiky, my jsme opravdu miniaturní hráč ve světovém měřítku proti Spojeným státům. V tomto smyslu, a ony ty věci zadlužování řeší úplně jinými nástroji, než my, a takže toto je naprosto nesrovnatelné. Rezervy státních podniků, ano, zmiňte zákon o státním podniku, protože dnes ministr financí nemá možnost tyto rezervy nijak odčerpat, a ty Lesy ČR mají v řádu pět miliard, možná i 7, ale to je otázka legislativy, která tady je. A je těch podniků více, nezmínil jsem ho, zmínili jste ho vy v debatě, já jen na to reaguji. O vstupu do Eurozóny jsem se zmínil, zmíním se ještě o jedné věci. Tady se několikrát říkala otázka Řecka. Já jsem včera zažil diskusi na téma, jak Řecko, co Řecko. Ona ta situace není moc jednoduchá, protože Eurozóna podle Lisabonské smlouvy vůbec nemá možnost, jak pomoci Řecku, že by jako celek tento problém řešila. Jestli bude tento problém řešen, bude řešen patrně na bilaterálních vztazích jednotlivých zemí Eurozóny k Řecku. Detaily nejsou známy, budou snad konkrétnější na dubnovém jednání Ecofinu. Stejně není jasné, jsou to spekulace médií, o tom, zda se vytvoří či nevytvoří nějaký speciální fond pro řešení problému. Musím říct, že včera o tom nebyla vůbec zmínka na jednání ministrů financí. To jsou spíš spekulace, které tady jsou. Ekologickou zakázku jsem zmínil. Z dalších věcí si myslím, že jsem se pokusil odpovědět na všechno. Jestli jsem nechtěje na něco zapomněl, tak mě na to
30
upozorněte, ale já odděluji čistě věci, které mohu ovlivnit jako ministr financí, na které mám mít a mám názor jako ministr financí a které souvisí s tím, co projednáváme. Takže poslední věcí, co by se stalo, kdybyste to neschválili. Myslím si, že znáte lépe než já legislativní proces. Zákon se vrátí do sněmovny a jako každý jiný projde tímto způsobem. Považoval bych to za chybu, protože opravdu rozhodování v tomto smyslu ovlivňuje investory. Má na to vliv, jestli Česká republika, a jak, se staví k tomu, jak řeší svoji situaci v oblasti dluhu, a toto je velmi citlivá záležitost, takže bych doporučoval v dané chvíli a požádal, poprosil vás, abyste s vědomím toho, co tady bylo řečeno, ať už z vaší strany nebo i z mé strany jako pokus o vysvětlení vám, abyste se k tomu postavili pozitivně, protože toto jenom zkomplikovává situaci České republiky v oblasti posuzování její věrohodnosti, její rozpočtové politiky včetně financování dluhu. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje garančního výboru, resp. žádám ho, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, proběhla velmi široká diskuse, která se v 95 % netýkala projednávaného předmětu. Byla diskutována privatizace České republiky, ekonomická transformace, státní rozpočty, dokonce i Evropská unie, státní zakázky atd., o tom všem moje zpravodajská zpráva nebo zpravodajská zpráva našeho výboru, nemluvila. Jen k těm otázkám deficitu, které zde byly diskutovány hodně podrobně ve všech historických souvislostech, bych chtěl říci, že jak výdajová stránka, rozpočet 2006, má svůj pomníček v rekordním deficitu rozpočtu, tak příjmová stránka, která je v roce 2009, kdy byla snížena, má také svůj pomníček v největším deficitu rozpočtu v roce 2009. Je vidět, že pokud nenajde politická reprezentace sílu, odvahu a politickou podporu, aby snížila výdaje, je naprosto nesmyslné, matematicky nesprávné a politicky nesmyslné snižovat příjmovou stránku. To snad platí dnes, abych se nevracel do historie. Pokud jde o věci, které se týkaly přímo našeho předmětu, o kterém mluvíme, tzn. dluhopisu, byly zde dvě připomínky pana senátora Pakosty, který doporučil využít instrumentů pokladničních poukázek, a od pana senátora Drymla, který doporučil využít rezervy státních podniků, které jsou na účtu. Pan ministr obě tyto námitky vyvrátil, takže si myslím, že mohu říci, že původní doporučení, které je – schválit tento navržený dluhopisový program – platí. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Padl jediný návrh k hlasování, a to schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Protože diskuse byla dlouhá, musíme se svolat. Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Omlouvám se, nefunguje. Skrečuji hlasování a musíme ho opakovat. Toto hlasování po dohodě s pracovníky organizačního oddělení je prohlášené jako zmatečné hlasování č. 6 a budeme hlasovat o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 214/2009 Sb., o státním dluhopisovém programu ještě znova. Zahajuji hlasování k tomuto návrhu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V sále bylo aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvórum bylo 36. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 7 ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro
31
vyslovilo 61, proti byli 3. Návrh byl přijat. Děkuji vám, omlouvám se za ten technický problém a budeme pokračovat dalším bodem, kterým je Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtového schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2010 Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 223. Návrh opět uvede ministr financí Eduard Janota, jehož prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní první místopředsedkyně, dámy a pánové, tato materie je naprosto identická s tím, co jsme projednávali před chvílí, rozdíl je pouze ten, že tady řešíme problém financování roku 2010. Rovněž tady řešíme financování zákonem stanoveného deficitu na rok 2010, který byl vládou a Parlamentem schválen ve výši 162,7 miliard, který prošel standardním legislativním procesem ve sněmovně a ze kterého vyplývá, že na úhradu tohoto schodku ve výši 162,7 miliardy korun budou emitovány státní dluhopisy ve výši 153,2 miliardy korun a zbývající část schodku bude řešena zapojením prostředků na účtech státních finančních aktiv a přijetím úvěru Evropské investiční banky. Chci jenom zdůraznit, že státní dluh se na konci roku zvýší v případě tohoto deficitu těch 162,7 na úroveň 1 bilion 337 miliard a 8 deseti. Úrokové náklady jsou rozpočtovány v kapitole státní dluh, a to ve výši 65 miliard, ale bez splátek Evropské investiční banky. Ta výše včetně splátek je zhruba okolo 70 miliard. Pochopitelně nebudu tady vysvětlovat, proč jsem tady, protože legislativa to vyžaduje. Otázka financování, otázka struktury financování, to vše jsem se snažil vysvětlit v předchozím bodu. A proto vás velmi naléhavě žádám, abyste i tuto materii, která vlastně už souvisí s tím, co bylo rozhodnuto, a to jak na úrovni vlády, tak na úrovni sněmovny, abyste odsouhlasili. Závěrem mohu říct, že jsem se snažil při rozpočtu, aby deficit byl nižší, nicméně při respektování stávající politické situace, a to jak na úrovni vlády, tak na úrovni sněmovny, je to maximum možného. Spíš naopak je tady určité riziko rozmělňování některých norem, s kterými počítal rozpočet na rok 2010. Pro ministra financí, každého, kdo na tom postu po zbývající část roku bude, bude nutné udržet ten deficit v rámci toho koridoru, tzn. do 5.3 %, tak jak to ukládá konvergenční program. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 223/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, co tady před chvilinkou probíhalo v záležitosti roku 2009, budeme teď schvalovat dopředu na rok 2010. Pan ministr to tady řekl naprosto jednoznačně, já jenom pro úplnost chci opakovat, že na základě tohoto zákona, který teď schválíme, budeme schvalovat vydání dluhopisu ve výši 153,2 miliardy. O tom, jak se zvýší dluh atd., to všechno už tady bylo řečeno, a já to nehodlám opakovat. Včera když jsem přišel na projednání výboru, přišel jsem s návrhem, že bychom měli tento dokument schválit. Byl jsem některými kolegy upozorněn na to, že
32
je tady pravidelný úzus už několik let zpátky, že Senát se tímto návrhem zákona nezabývá. Já jsem nechtěl odbýt tento velmi důležitý zákon, kterým prodlužujeme naši dlužní situaci, odbýt jedním slovem nezabývat. Bylo by to velmi jednoduché, protože bych tímto nechal to řešení dětem svého vnuka, protože tento zákon bude mít splatnost 55 let, což se i při některých mladých kolezích tady nedá říci, že by se toho dožili. Takže jsem chtěl vyvolat k tomuto seriózní diskusi, abychom si uvědomili, co vlastně schvalujeme, co bychom se měli už na základě nějakých vlastních přesvědčení dostat k tomu, že tato cesta by se měla zastavit. Diskuse proběhla při projednávání minulého bodu. Týkala se stejné problematiky, ale musím říct, že tato diskuse mě zklamala, protože se tady probíraly nepravdy, probíraly se polopravdy, probíraly se údaje z předvolebních letáků, a já měl představu o tom, že tady proběhne diskuse naprosto seriózní a bohužel v některých případech mně to připadalo spíše jako politická agitka. Takže vážené kolegyně, kolegové, nerad bych, aby se toto opakovalo při projednávání tohoto zákona, protože pokud nedojdeme k seriózní debatě, tak žádná jiná debata nemá cenu. Při průběhu té debaty jsem měl takovou radost z toho, že ta mladá generace, která seděla na galerce při projednávání našeho tématu tady, odešla, protože by nebylo dobré, aby už od začátku slyšeli, jak se přesvědčujeme něčím, co zrovna není pravda. Takže bych vás chtěl na závěr mého vystoupení, a odpusťte mi tuto moji poznámku, kterou jsem měl, seznámit s usnesením našeho výboru, který po úvodním slově náměstka ministra financí ČR a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu schválit návrh zákona, pověřuje mě tím, abych to tady vyřídil, a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Mám přihlášenou paní senátorku Paukrtovou. Prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem přesvědčená, že bychom u tohoto bodu absolvovali téměř úplně stejnou debatu, tak vám navrhuji, abychom vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat, už proto, že to je právě ten typ zákona, u kterého vždy hospodářský výbor přijímal a doporučoval plénu Senátu tento návrh. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ještě je přihlášený pan předseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já mám trošku jiný názor a mohu ho v demokracii říci. Jestliže jsme se tři hodiny bavili o dluhopisech, které jsou retro, a teď se bavíme o dluhopisech na letošek, já si myslím, že to je úplně jiná problematika, takže já osobně nepodpořím návrh nezabývat se. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo, nicméně návrh nezabývat se padl, musím o něm dát hlasovat. Svoláme se k hlasování. Doufám, že jsme zde všichni, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum bylo 33.
33
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 22, proti bylo 6. Návrh nebyl přijat. To znamená, že dále pokrčujeme v jednání o tomto bodu. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se písemně přihlásil pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem slíbil v rozpravě k minulému bodu, jsem zase tady. To mi něco připomíná, někde jsem to četl, ale to není důležité. Velmi mě překvapilo, jak je snadné si vypůjčit sto miliard. Neuvěřitelně snadné. Během svého působení v soukromém sektoru jsem často zpracovával podklady pro úvěr ve výši několika milionů, výjimečně i několika desítek milionů, a nebylo to tak snadné. Spousty tabulek, analýz, prognóz, šťourání bankéřů, následního vysvětlování. Jednoduše řečeno, půjčit si milion nebo deset je v tomto státě opruz. Naproti tomu zákon o vydání dluhopisu v hodnotě 153 miliard 232 milionů 954 tisíc korun českých na úhradu rozpočtového schodku roku 2010 se vejde na půl stránky. Nekecám, tady to mám. Škoda, že je to tak snadné. Člověka napadne, že kdyby to bylo obtížnější, než ty peníze potom vrátit, tak možná bychom se nenacházeli tam, kde jsme. Připomínám, že výše státního dluhu České republiky je ke konci roku 2009 1 bilion 165 miliard korun českých a plánovaná výše tohoto dluhu ke konci roku 2010 je astronomických 1 bilion 337 miliard korun českých. Mimochodem, kontrolní otázka. Kolik nul má bilion? Kdo to ví? Já tady ten bilion mám i napsaný, podívejte. Pan ministr ví, jak vypadá bilion, ale vy ostatní, podívejte se. Takhle vypadá bilion. Pěkná jitrnice, že? Odkud se ten dluh vzal? Zapátral jsem na webových stránkách jak ministerstva financí, tak Českého statistického úřadu, a velmi snadno jsem se k požadovaným informacím dostal. Státní narostl od směšných, samozřejmě směšných z dnešního pohledu a v uvozovkách 158,8 miliardy Kč v roce 1993 přes 228,4 miliardy ke konci roku 1999 až po 999,8, čili jeden bilion ke konci roku 2008. Já úmyslně říkám ty hodnoty roku 1999 a 2008. V letech 1999 – 2008 tak přírůstek dluhu České republiky činil více než 800 miliard korun. Už tady padlo, kdo v té době vládl. Ano, kolegové z mého pohledu vlevo, byla to vaše strana. Zajímavě to vypadá v grafickém vyjádření. Já tady mám dva obrázky. Tohle je graf od roku 1993. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane senátore, upozorňuji, že jsme v Senátu, ne na předvolebním mítinku, prosím, mluvte.
já
Senátor Petr Pakosta: Od roku 1993 do plánovaného roku 2010. To není stoupání životní úrovně, to bychom to museli dát obráceně. To je skutečně růst státního dluhu. Mám tady ještě jeden obrázek. A to je stoupání zadlužení České republiky v letech 1999 až 2008. Už jsem říkal, že v té době vládla strana z mého pohledu vlevo. Ano, přátelé. I pokud bych připustil to, co tady padlo, že část toho dluhu jde na vrub těm, kteří se podíleli při rozhodování parlamentu např. v roce 2008, tak to je nepatrná část toho čudlíku, to je možná 10 %, ale to, co zbývá, skutečně jde na váš vrub. Moderní sociální demokracie vychází z ekonomického učení svých ekonomických guru. Za takového prvního sociálně demokratického ekonomického
34
guru můžeme považovat Johna Maynarda Keynese. Už to tady padlo. Východiskem jeho učení, připomenu, je státní rozpočtová stimulace agregátní poptávky v dobách deprese, a krytí jejího schodku v době konjunktury. Jinými slovy, v době krize, kdy ekonomika stagnuje, stát vydá množství veřejných zakázek, například na stavbu silnic, a tím dá práci firmám a lidem. Takto vzniklý schodek rozpočtu se vykryje z daní, které stát vybere, až takto zmírněná krize přejde. Ještě jinými slovy, v dobách hojnosti si má stát odložit stranou, aby v dobách nouze měl co utratit. Milí sociální demokraté, v letech 1999 – 2008 vykazovala naše ekonomika růst HDP. V letech 2005 – 2007 růst přesáhl dokonce neuvěřitelných 6 %. To se nebude opakovat nejméně příštích 100 let. A co jste udělali vy? Budoucnost naši, našich dětí, dětí našich dětí jste docela normálně projedli. Možná to bude tím, že česká sociální demokracie není moderní sociální demokracie a namísto tradičních levicových ekonomů poslouchá svého vrchního ekonomického experta. Ano, mluvím o Jiřím Paroubkovi. Asi bych neměl říkat ekonomického experta, ale jenom experta, protože Jiří Paroubek rozumí všemu. Tedy téměř všemu. Bruslení asi nerozumí a chudák Martina Sáblíková teď neví, jak bude bruslit, jestli kraso nebo rychlo. Ale to jsem odbočil, omlouvám se. Zpět k expertovi. Tento ekonom z Restaurací a jídelen si zjevně z toho Keynese vzal jenom tu druhou půlku. Čili utrácet a zadlužovat se. Kdykoliv. Růst HDP – nerůst HDP. Jeho výrok, že státní dluh se přece neplatí, nám jednou naše děti otlučou o hlavu. Právem. Inu, Jirka Šuplík. Ptal jsem se včera pana náměstka Málka z Ministerstva financí, jestli se státní dluh platit musí a on mi řekl, ano, státní dluh je taky nutno zaplatit. Jako všechny ostatní dluhy. Dámy a pánové, všimli jste si billboardů kolem cest|? Expert sníží zadlužování do roku 2013 na polovinu. Pozor – zadlužování, ne zadlužení! A proto budeme utrácet jako zběsilí i nadále. K tomu státnímu krachu dojedeme nikoliv stodvacítkou, ale šedesátou, ale dojedeme. Otázkou je, zda-li bychom naopak neměli šlápnout na plyn. Sice bychom tam dojeli dříve, ale možná bychom zažili několik hezkých let. Dovolím si pohled do budoucna. Rok 2016, prezident České republiky Jiří Paroubek prodává Hradčany včetně chrámu Svatého Víta a zachraňuje tak státní finance. Na celé tři měsíce. Úsměvné? Bohužel, spíše realistické. Když jsme na minulé mimořádné schůzi rozhodovali o zamítnutí tzv. odborářské novely zákona o daních z přidané hodnoty, který byl do Senátu dopraven ve stavu legislativní nouze, napadl mne náš vážený kolega Štěch, že jsem neupozornil na to, co předchozí novela zákona o DPH, která naopak ono zdanění zaměstnaneckých benefitů ale i jiných obchodů z ceny obvyklé zaváděla. On myslel především dopady na zaměstnance. Pominu skutečnost, kterou nám tehdy kolega Štěch zapomněl sdělit, že Českomoravská konfederace odborových svazů je tzv. připomínkovým místem, tedy že odborářům novela byla předána k připomínkování a jejich suita právníků spala hlubokým spánkem. Takže následný pokřik měl odvést pozornost od vlastního šlendriánství. Slyšel jsem to ve dvacetiminutovce, kde vystupoval bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a dnešní europoslanec Richard Falbr. Přes to se nejen přenesu, že mne tady kolega Štěch napadl, ale dokonce si z jeho napomenutí vezmu poučení a přestože nejsem zpravodaj k tomuto tisku 223, upozorním váženého kolegu Štěcha na to, jaká negativa přináší rostoucí zadlužení státu a zvláště pracujícím. Až dorazíme tam, na konec naší zadlužovací cesty,
35
nebude nás čekat nic dobrého. Přijde státní krach, radikálně se zredukují výdaje státu, omezí se penze, omezí se dávky všeho druhu, možná se chudí budou chodit pást. Zvýší se daně, zejména daň z přidané hodnoty. A to zdanění zaměstnaneckých benefitů vám bude připadat jako bezvýznamný detail. A kdo nese zodpovědnost? Především Česká strana sociálně demokratická. Takže vážený pane kolego Štěchu, prostřednictvím pana předsedajícího… (Omylem se ozvala znělka.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já jsem chtěl pana kolegu upozornit na to, co on dobře ví, že opravdu nemluví k věci. Že to je agitace, na kterou tady v Senátu nejsme zvyklí. Slovo vám nevezmu, ale pokládal jsem za svou povinnost vám to říci. A promiňte, já jsem zmáčkl jiný knoflík v rozčilení. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za napomenutí, pane předsedající. Děkuji i za hudební doprovod. Dopovím větu a vrátím se k věci. Takže, vážený pane kolego Štěchu, prostřednictvím pana předsedajícího, až dorazíte na Žižkov na náměstí Winstona Churchilla do své odborové centrály, vyřiďte tam, že velký problém se blíží. A prosím, iniciujte ráznou nápravu státních financí a nejlépe ve stavu legislativní nouze. Jak jsem slíbil, vrátím se na začátek. Státní dluh ke konci roku 2010 bude 1 bilion 337 miliard korun českých. Obsluha tohoto dluhu bude stát více než 60 miliard korun českých. A já se ptám, jestli není na čase vyrazit dveře s nejrůznějšími populisty včetně toho, o kterém jsem zde před chvílí mluvil. Ale tím nemyslím našeho kolegu Štěcha. A ptám se, jestli není na čase se začít chovat zodpovědně. Voda šplouchá v podpalubí. Už je čas se z toho snad probudit. Dluhopisy budeme splácet 55 let. To nebudeme splácet my, to nebudou splácet ani naši vnuci, to budou splácet vnuci našich vnuků. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásila s právem přednosti první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, myslím si, že skutečně musíme ocenit skvěle připravené představení pana senátora Pakosty. Ale bylo přesně ve stylu – zloděj křičí, chyťte zloděje! Ano, sociální demokracie se samozřejmě hlásí a naše návrhy týkající se hospodaření země jsou založeny na ekonomické keynesiánské teorii. Proto také v roce 2006 bylo v rezervních fondech ministerstev přibližně 80 miliard korun. Toto byly peníze, které byly odloženy na horší časy. Přesně podle keynesiánské teorie. Byla to vláda Mirka Topolánka, která je dokázala velmi rychle, ale velmi rychle rozpustit, aniž by to přiznala a přesto ještě vyrobit daleko vyšší dluh, než jaké měly kdy které vlády předtím. Navíc ty dluhy – a my už jsme tady o tom mluvili – dluhy, které se vyšplhaly do skutečně závratné výše, jsou dluhy ODS. My jsme hovořili o tom, že je to částka, která se seskládala z nákladů transformace, z nákladů privatizace plus další a další záležitosti. Sociální demokracie vyzvala všechny politické subjekty v této zemi k tomu, aby se zavázaly plnit konvergenční program tak, jak ho připravilo současné Ministerstvo financí. A pouze sociální demokracie na tomto závazku trvá, i když se
36
k němu nikdo další nepřidal. Žádná jiná politická strana neřekla ano, my budeme plnit konvergenční program. Ano, my se do roku 2013 chceme dostat na deficit pod 3 %. Takže něco jiného říkáte, něco jiného děláte. A ještě snad jednu poznámku. Víte, já jsem si také dlouho myslela, nebo jsem vždycky takto fungovala, že prostě dluh je to nejhorší, co může být. Prostě dokud jsme nevydělali, tak jsme věci nepořídili. Ale když jsem pracovala jako vedoucí odboru školství a kultury, tak mi vždycky moje ekonomka, když já jsem jí říkala: Ono to musí vypadat má dáti – dal, tak mi vždycky říkala, tomu nerozumíš, protože ekonomie funguje jinak. Tak jsem se tedy přihlásila na Univerzitu Tomáše Bati a alespoň krátký kurz ekonomiky jsem si udělala. To, co jsem si z tohoto kurzu odnesla, je, že někdy je dobré pracovat s úvěrem. Že jestliže investuji hned teď a jestliže investuji dobře, tak se mi ty peníze vrátí. Já bych chtěla vidět firmu, která nepracuje s úvěrem. Chtěla bych vidět, jak funguje firma, která se chce rozvíjet dál do budoucnosti. Jak skutečně pracuje bez úvěru. A k tomu je potřeba říci ještě jedno. Ono je potřeba taky říci, jak vyděláme. Ono je to to má dáti – dal. Vždycky je to má dáti – dal. A proto se musíme dívat nejenom na makroekonomická čísla, ale za těmi čísly za prvé musíme vidět člověka a za druhé musíme vytvářet takové podmínky, abychom zvýšili zaměstnanost. Aby stát, aby země měla hospodářský růst, a aby dokázala vydělat. A to nejde udělat tak, že budeme věci jenom škrtit, osekávat, ale lidi přivedete do bídy. Tak to prostě nefunguje. To věděl Tomáš Baťa, to ví každý, kdo funguje v nějaké firmě, každý, kdo něco ví o managementu. Samozřejmě nejsme rádi, že dluh země je tak vysoký jako je. Ale znovu musím říci, byla to sociální demokracie a sociálně demokratické vlády, které snižovaly a dokázaly snížit deficit. Je to sociální demokracie, která se zavázala takto fungovat i do budoucna. Protože jenom tak dokážeme zajistit důstojný život lidem, jenom tak dokážeme udržet příslušný rozsah veřejných služeb. Jinak to totiž nefunguje. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má místopředseda Senátu Milan Štěch, který také požívá práva přednosti. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, já bych v souvislosti s touto problematikou chtěl navázat na diskusi, která probíhala k předchozímu bodu, protože to souvisí. A to je problematika daňové kvóty. Já jsem tady hovořil, a teď hovořím k panu ministrovi, k panu ministrovi mohu hovořit přímo, že máme daňovou kvótu o pět procentních bodů nížeji k EU 15. Já vím, že průměr v EU pobaltské země, Rumunsko, Bulharsko enormně sráží dolů. Ale my přece nechceme mít stejné problémy, jako mají tyto země. A v krizi se ukázalo, že jejich enormní podbízení se nízkými daněmi vůbec nepřilákává investory, nedělá stabilitu, ale naopak jen v plné nahotě odhaluje slabinu veřejných financí. A jestliže my sdílíme stejné hodnoty, stejný hospodářský prostor, stejné sociální klima se západoevropskou částí a té jsme se přeci chtěli přibližovat, tak musíme koukat zhruba tam. A znova říkám, nevolám po skokovém zvyšování, ale myslím si, že pro každého ministra financí v budoucnu – a divím se, že pan ministr asi díky tomu, kým je nominován do vlády, toto nechce nějak otevřeně přiznat, že přece každému ministru financí by se lépe dýchalo, kdyby se kvóta o něco přiblížila západoevropské kvótě a nebyla tak nízká. Vždyť snížení, ke kterému došlo v posledním roce, je také jeden ze zdrojů velkých schodků.
37
Já vůbec neodmítám diskusi o výdajové straně rozpočtu a samozřejmě se bude muset vést, ale chci také slyšet, a proto o tom hovořím, že také rozpočet má příjmovou stranu. Takže to je tato věc. A co se týká ještě roku 2009, já snad pochopitelně vím, že schodek, který byl 182 miliard, a vlastně to bylo přes 200 miliard korun, se dá říci, když se započítá všechno, co by se mělo započítat, takže by tady byl, protože to je výsledek reálné ekonomiky a rozpočtu, který byl přijat. Ale tady jde přece o něco jiného. Tady jde o to si uvědomit, že schodek se prohloubil o ten zásah, který byl udělán v batohu. Nedomyšlený populistický zásah snížení příjmu veřejných rozpočtů. A to já jsem měl na mysli. A teď poslední poznámku. Já samozřejmě nevystupuji kvůli tomu, co tu hovořil a předváděl pan kolega senátor Pakosta. O tom si každý udělá obrázek a spíš si myslím, že je to obrázek určité křeče, ve které se nachází někteří lidé a celé politické seskupení, které on tady reprezentuje. A myslím si, že je to výborný etalon stavu a že není potřeba k tomu vůbec vystupovat. Pokud mu má osoba a odbory vadí, tak se nenechá nic dělat, tak to v demokracii bývá, že všichni nemáme stejné názory. A já také jeho názory nepovažuji za žádná moudra ani za žádné objevení skutečně reálného světa. Ale to je věc názoru a myslím si, že každý se prezentujeme tak, že si jedině voliči o tom mohou udělat obrázek, a to je jejich právo. Takže tolik k tomuto bodu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. O slovo se hlásí pan ministr. Samozřejmě, může kdykoli. Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní první místopředsedkyně, dámy a pánové. Já to nechci nějakým způsobem tady eskalovat a v žádném případě. Jenom drobná upřesnění, která jsou technického charakteru. Existoval jistý systém možnosti tvorby rezervních fondů. Tento systém skončil v roce 2006 a teď jde o to, že ne 87 miliard, ale 37 miliard spadlo jakoby Topolánkově vládě do chřtánu a ty zapojíme do příjmu. Čili to jenom na vysvětlenou. Protože částka 87, to byla částka, která byla vždy v prvním roku, ale resorty ji ještě předtím utratily, protože na to měly právo a mohly. Takže jenom toto formální upřesnění. Konvergenční program, když bude plněn, bude to velmi dobré, ale říkám: Ještě nedostačující opatření pochopitelně na straně příjmů i výdajů. Já jsem říkal zrovna včera, že pokud budu muset sestavovat rozpočet, tak to budu orientovat na úpravy minimálně 50 na 50, protože pochopitelně jiná relace by byla příznivější, ale to, že bych nechal být daně a jenom škrtal výdaje, to asi nepřichází ani teoreticky do úvahy. A 192 miliard ovlivnil i Topolánkův batoh i situace mandatorních výdajů postavená o dva roky předem v zákonech, kdy ekonomika rostla o šest procent a kdy to ještě nebylo vidět. Kdy v podstatě se problém vyhrotil ve smyslu, takže dopad je nutno posuzovat tak, že nejen nižší příjmy, ale i vyšší výdaje ovlivňují deficit. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Mám přihlášeného pana senátora Vladimíra Drymla. Nemohu tady přehodit pořadí vystupujících. Senátor Jaroslav Kubera: Přede mnou byly jenom přednosti. Je mi to líto (zpochybňuje pořadí na tabuli).
38
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Viděla jsem pana senátora Kuberu, ale pane senátore, je mi líto, zřejmě jste se musel mezitím odhlásit, protože já tady neovládám z tohoto místa pořadí, jak jste nahlášeni na monitoru. Uděluji slovo podle toho, jak se mi to tady jeví na monitoru počítače. Takže je mi líto a v této chvíli na monitoru mám přihlášeného pana senátora Alexandra Vondru. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, já jsem skutečně viděl před sebou celou dobu na tabuli jméno svého kolegy Kubery. Aby se dostal brzy ke slovu, tak se omezím jenom na stručnou poznámku. Jsem rád, že se levá část spektra hlásí k tomu, že ve svých oranžových časopisech vychází z prací Johna Maynarda Keynese a dovoluji si ocitovat jeho slavný výrok. Když ti dlužím sto dolarů, mám problém já. Když ti dlužím miliardu, máš problém ty. Já jsem rád, že sociální demokracie tu veřejně přiznala, že toto je její politika. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Ještě poznámku k pořadí. Také jsem samozřejmě viděla pana senátoru Kuberu přihlášeného, ale prostě mi z monitoru zmizel, měla jsem za to, že jste se odhlásil. Nevím, jak to vzniklo. Předsedající skutečně neovládá z tohoto místa pořadí senátorů, to mají v rukách ti, kteří se přihlašují. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer, prosím. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Prosím o vyřízení vzkazu kolegovi Kuberovi, aby příště nemizel a bude to v pořádku. Chci krátce reagovat na vystoupení paní místopředsedkyně senátorky Gajdůškové, protože se opět poněkud mýlila. Není pravda, že sociální demokracie je jediná strana, která se přihlásila ke snižování dluhu do r. 2013. Zaprvé bych chtěl konstatovat, že je to náš závazek, protože Evropská komise nám tento úkol uložila do r. 2013 snížit zadlužení pod 3 %, takže ta sdělení na billboardu jsou sice hezká, ale není to žádný nový přínos. Zajímavé by bylo slyšet, že sociální demokracie bude usilovat o to, abychom klesli ještě hlouběji pod 3 %, než nám ukládá Evropská komise. Nicméně i ODS přijala určitý strategický plán vývoje veřejných financí a prezentovala ho na ideové konferenci, kde zaprvé prohlásila, že v r. 2012 schválí rozpočet, tzn. pro rok 2013, který bude splňovat tento požadavek Evropské komise, čili deficit rozpočtu klesne pod 3 %, ale řekla i b), že v r. 2017 chce dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. Česká televize předstírala, že přenáší tuto ideovou konferenci, ale pro řekl bych velký přetlak myšlenek, které experti sedící ve studiu potřebovali sdělit veřejnosti, spousta informací, které zazněly na této konferenci, musela veřejnosti nutně uniknout a dostávala je zprostředkovaně. Poté, co Martin Kocourek tyto konkrétní informace ve svém vystoupení řekl, konstatoval jistý přítomný ekonomický expert, že mu chybějí jakékoli konkrétní údaje. Tak já je musím připomenout a využiji toho, abych zkorigoval vystoupení paní místopředsedkyně. Není pravda, že sociální demokracie je jediná strana, která se k tomuto závazku přihlásila, je to i ODS. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. A v této chvíli tedy je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera.
39
Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, paní předsedající, já jsem původně chtěl víceméně říci technickou poznámku pro pana ministra. Těch 10 mld. jsem také spočítal. Ale to nebylo předmětem toho návrhu. Já jsem tady slyšel, že někdo říkal, tak to napiš. To ne, to vy to musíte napsat. A já vám řeknu, jak jsem to myslel. Z každého příjmu, zkuste si spočítat znovu: Skanska vystaví fakturu za úsek dálnice, 1 % jde na splátku dluhu. Někdo vyfakturuje 10 televizorů – velkoobchod maloobchodu – 1 % jde na splátku dluhu. To jsou, pane ministře, úplně jiné peníze. Zkuste si to doma spočítat a budete mít velikou radost. Ale to, co děláme my, tady bylo mluveno, že se musí myslet na příjmovou stránku věci, jako by byly nějaké příjmy, jako by odněkud příjmy. Mě pobavilo několik věcí v poslední době. Poprvé mě pobavili Islanďané, kteří v moderním institutu, který tady tolik propagujeme, a to je referendum, rozhodli, ne že se dluhy platit musejí, že se prostě dluhy platit nebudou. A myslím si, že kdybychom u nás udělali takové referendum, tak by nám to také vyšlo a vy byste měl pokoj, pane ministře. Druhá věc, která mě zaujala, když po fenomenálním úspěchu Martiny Sáblíkové, což rozhodně nebyl úspěch krasobruslaře Paroubka, ale Martiny Sáblíkové, a my máme ve zvyku si vždycky přivlastnit úspěchy někoho jiného, že sami máme velké pupky a už to neumíme, tak je vždycky výborné přijmout tu výkonného sportovce, toho, onoho, a tvářit se jako kdyby ten úspěch byl náš. A když jsou to hokejisté a zrovna to nevyšlo, tak vymyslíme, že to budeme řídit sami a příště už to určitě vyjde a porazíme vždycky všechny. A poté, co Martina tak krásně vyhrála, tak jsme si řekli, že bychom jí tu halu nakonec mohli postavit. Inu, byla anketa na internetu a skoro všichni říkali, že teda postaví. A kdo že ji má postavit? No, přece stát. Tak jsem rychle spočítal, že ji opravdu můžeme postavit, když každý pracující dá 5000 Kč, tak ji máme. Takto je třeba pokládat otázky, jinak dostanete falešnou odpověď. A to se týká i daní, protože lidé vůbec nevědí, že všechny příjmy státního rozpočtu jsou ty, které jim stát ukradne. A jak říkala správně paní předsedající, když stát dobře investuje, tak si může i půjčit. Ale jak investuje stát? Oblíbené mé rčení: Když soukromník investuje korunu, tak obec tatáž věc stojí dvě koruny a stát tři koruny, když nikdo nekrade. Většinou je to mnohem dražší, protože my máme tak dokonalý zákon o veřejných zakázkách, že si ani jako zadavatel nemůžeme to, co může každý doma udělat, stanovit si maximální cenu, za kterou chce koupit. Když si někdo stanoví, že chce auto koupit za 500 tisíc, protože víc nemá, tak si koupí auto za 500 tisíc. A kdyby mu nabízeli „Aston Martin“ za nevím kolik milionů, tak si ho prostě nekoupí. Nikoli tak obec a stát. Udělá výběrové řízení, a když je nejnižší cena škodovky cena „Aston Martina“, tak podle pravidel si ji prostě musí koupit, takže stačí, aby se dodavatelé domluvili a řekli těm kolegům, tak jestli nám to budeš kazit, tak ti dáme přes hubu, nejnižší cena bude tolik. A my budeme vymýšlet akcie na majitele, nemajitele a jiné blbosti, a problém je úplně jinde. A teď nám Američané, kteří velmi dobře vědí, jak se to dělá, budou radit, jak to máme dělat. To mě opravdu pobavilo. Američané ovšem jsou blízko nám, ale ne tak blízko jako my. Nejlepší jsou Australané, těm, když se řekne, že pes nemá kadit v parku, tak pes tam opravdu nekadí, u nás se stane přesný opak. A mohu vám říci opravdu i z obecní zkušenosti, že Čechy nikdy ničím nepřevezete. Jedině jednoduchou věcí. Jakmile věc je možné nějak obejít, udělat, tak opravdu k tomu dojde. Mně jinak projevy připomínaly má mladá léta, když v r. 1962 nebo 1963 na Letenské pláni hovořil prezident Novotný. A vždycky se tam sešel ten hlouček
40
odborářů a on jim řekl: „Souzi a soužky, maso bude! Souzi a soužky, a budou i byty!“ A ejhle, nebyly. A tak je to pořád. Situace je velmi jednoduchá, každý ji zná z domova, aby to pochopili i ti voliči. Je to úplně jednoduché. Když někdo vydělává nějakou částku a ta částka mu nestačí, pak má dvě možnosti. Buď se najde nějaké lepší, lépe placené zaměstnání, notabene se může stát senátorem, to může skoro každý, protože to je velmi snadné, zvlášť když tady bude vyprávět voličům takové věci, kterým možná i někteří uvěří, a nebo takovou možnost prostě nemá. Pak musí vyjít s tím, co má. To znamená, že šetřit může kde? No přece jenom na výdajích, protože když má příjem stabilní, tak nemůže ušetřit na příjmech. Stát má samozřejmě úžasnou možnost. On může lidem ty peníze vzít a potažmo jiným lidem je dát. Takže my jsme teď ve stavu tak sociálního státu, že polovina tohoto národa má nějakou formu sociálních dávek, což je ovšem korupce nejvyššího formátu, protože tito lidé jsou samozřejmě závislí a budou vždycky volit toho, kdo jim bude pořád více a více jakoby dávat, ale nebude jim říkat, že aby jim mohl více dávat, tak jim musí ještě více vzít, protože jestli chce někomu dát 50 korun, tak přece nestačí – pan ministr mi to potvrdí – vzít 50 korun, také se musí zaplatit ten, kdo spravuje těch 50 korun. Ono to tedy není 50 korun, a víte, že pak tou cestou se peníze ztrácejí velmi. Pamatuji si, když jsme měli dostávat první dotace v 90. letech, tak byl úrok 1 %, které navrhovalo tehdy US. To myslím bylo. Pak se do toho vložili chytří lidé a najednou z toho byl normální komerční úrok a ten dosahoval tehdy nějakých 9 %, protože někdo to musí spravovat a tomu se také musí něco „zadřít“ za nehty. A ráno jsem si všiml, že tady někdo navrhoval do programu schůze zařadit urychleně další věc, která bude opět zvyšovat náklady státního rozpočtu a nikoli příjmy státního rozpočtu. O příjmech jsem tady nic neslyšel. Pokud jde o příjmy, máme jediný návrh – zase zvýšíme nějaké daně, viz balíček, kde jsme je stanovili zhruba na 60 mld., a všechny úspory se časem vytratily, a nevím, co se teď děje ve sněmovně, možná ještě vytrácejí. Právě včera jsme ztratili 12 miliard, ale bohužel musím konstatovat, že i díky mým kolegům, za přiblblé krabičky, které budou, a nemůžeme to zvrátit, jak si myslel tady kolega, protože tento zákon sem nikdy nepřijde, protože byl zamítnut, to znamená, že verze, že bychom ho vrátili, samozřejmě žádná nebude. Takže vyhodíme dalších 12 miliard, ale určitě se někdo bude mít dobře. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. S právem přednostním je nyní přihlášen do rozpravy pan předseda Senátu Přemysl Sobotka, prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych doplnil kolegu Kuberu. Když tehdy o tom hovořili soudruzi, tak říkali, vše je, ale vázne rozvoz. To je jenom na doplnění. Ale měl bych zpátky k tématu na pana ministra několik otázek. Zaslechl jsem tady, že každý občan dluží 100.000 Kč. Jestli jsou správné informace, tak je to asi 116.000 Kč, které dlužíme od kojenců až po důchodce. Zachytil jsem informaci, že současný dluh je 1,337 bilionu, konsolidovaný, to mi potom doplníte, protože já vás mohu přímo oslovovat, tak jako vy můžete nás. Položím otázku, jaký je celkový veřejný dluh, protože do toho bychom měli počítat všechny dluhy. A jestli jsem včera dobře zachytil, tak České dráhy, což je více méně státní podnik, má 14 nebo kolik miliard na obnovení parku. To také zaplatíme my, nebo kdo to bude platit?
41
Pane ministře, vy jste řekl, jestli jsem to dobře zachytil, asi 70 miliard ročně splácíme, ale to jsou jenom úroky, nic víc, nic míň. Jestliže se takto zadlužujeme, a za chvíli to s velkou pravděpodobností odsouhlasíme, jak bude strmě stoupat křivka splátek jenom úroků? Stále se nebavíme o tom, že splácíme dluh. A protože jste ministrem této vlády a jste zodpovědný za rozpočet a protože všem je jasné, že budete vládnout pod vedením pana premiéra Fischera minimálně do konce června, spíše i v červenci, protože balance ve sněmovně bude velmi divná, takže budete sestavovat návrh rozpočtu, to je myslím jasné. A ptám se: Příjmová část je celkem jednoduchá. Jak chcete zajistit zvýšení této příjmové části, jestli to bude zvyšováním daní, což by mi bylo velmi odporné, anebo jestli půjdete na výdajovou část, to znamená do restrikcí, a to by mě docela potěšilo. A chtěl bych slyšet váš určitý projekt, jak budete navrhovat sestavení rozpočtu, protože myslím, že půjčit peníze si umí každý, ale zaplatit to bude muset někdo, a to budeme my všichni. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. My jsme především politici a ne debatní kroužek odborníků, jak tady zaznělo hned na začátku. A to mě velmi mrzí. Odborné věci jsou samozřejmě velmi důležité, ale jde také o to, kdo ponese zodpovědnost. A tu neponesou odborníci, ale politici. Vraťme se k tomu, co tady před námi leží. Schválení tohoto zákona je důležité pro stabilitu České republiky a je důležité i pro investory, ať už dluh vzniká jakkoliv. Chtěl bych se zeptat prostřednictvím paní předsedající, nebo mohu přímo pana ministra, protože on mi při prvním zákonu neodpověděl, jako správný finančník neříká nikdy všechno, to znamená, kdo bude prodávat dluhopisy? A k postavení euro vůči koruně, to se asi dozvíme až o ztrátách centrální banky, jestli to bylo dobře nebo špatně zajištěno. A ještě trochu z toho politického koše. Tady zazněl útok na předsedu strany Paroubka. Chtěl bych vám říci, že to je inženýr ekonomie, takže určitě bude mít nějaké ekonomické znalosti. A potom voliči rozhodli v roce 2006 a rozhodnou i nyní. A musíme to tady přiznat, ČSSD udělala chybu, že nezvítězila už v roce 2006. A je pro mě velmi podivuhodné, že se tady mluví, a docela i vážně, o novém daňovém zatížení, tentokrát z dílny ODS. Je to nabídka ke společnému řešení českého dluhu? A k tomu krasobruslení, přeřeknout se může, vážení, každý. A ještě jednou k panu ministrovi. Pane ministře, vy říkáte nám, udělejte zákon, ale já jsem pracoval i na ministerstvu, a hlavně ta ministerstva dělají zákony, protože ona mají nejvíc informací, ona mají nejvíce zpětné vazby, takže já spíše bych vyzval tato ministerstva, aby udělala něco, některé ty zákony pro boj s korupcí. A pro to, aby výběrová řízení, která nás všechny pálí a kde nám utíkají ne desítky, ale stovky miliard, se stala průhlednějšími a hlavně lacinějšími. Třeba české dálnice jsou toho názorným příkladem. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Poslední v této chvíli přihlášený je pan senátor Jiří Nedoma. Prosím, pane senátore.
42
Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane ministře, já mám také na vás jeden nebo dva dotazy. Zákon, který teď projednáváme, na rozdíl od toho předcházejícího mění nebo vytváří § 1, ještě krom odst. 1 také v odst. 2 a 3. V odst. 2 se hovoří o maximálním rozsahu státního dluhopisového programu vyčíslený na částku, která odpovídá již schválenému rozpočtu. A já se ptám, zdali tedy už ministerstvo financí připravuje nějakou novelu tohoto zákona nebo čím potom rozšíří rozsah tak, jak mezitím nás zásobuje od doby schválení rozpočtu Poslanecká sněmovna další a další zátěží na výdajové stránce rozpočtu, tedy zdali v dohledné době budeme schvalovat změnu tohoto dnešního návrhu. A potom odst. 3, který hovoří o tom, že veškeré závazky vyplývající ze státního dluhopisového programu budou splaceny nejpozději uplynutím 55 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. A tak se ptám, jaké jsou ty veškeré závazky, jestli je nějaká představa o průběhu úrokových sazeb, jestli je nějaká představa o tom, že tam budou uplatněny například sankce v okamžiku, kdy tento termín splněn nebude, když víme, jak prudce nám narůstá jenom dluhová služba, kde bereme vůbec jistotu při tomto tempu a při ostatních dluzích, které už máme schváleny, že i za těch 55 let budeme schopni tento dluh splatit, čili jinými slovy,jak jsme tedy došli na těch 55 let? Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného. Ptám se, jestli se chce ještě někdo přihlásit do diskuse? Není tomu tak, takže obecnou rozpravu uzavírám. Nyní má slovo pan ministr k proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře. Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, vážená paní první místopředsedkyně. Myslím si, že část věcí už tady byla z mé strany vysvětlena, co se týče batohu, co se týče konvergenčního programu a rezervních fondů. Nyní, abych nezapomněl na to, co chtěl pan senátor Dryml. Pane senátore, dluhopisy se prodávají prostřednictvím tzv. primárních aukcí. (Senátor Dryml nebyl v tomto čase v Jednacím sále přítomen.) Máme řádově 12 primárních dealerů, kteří naše dluhopisy prodávají pak dále bankám, penzijním fondům, pojišťovnám apod. Takže to je jedna věc. Pochopitelně potom se s těmito dluhopisy obchoduje i na sekundárním trhu a každý dluhopis má své finanční vyjádření, účel, platnost podle zákona o dluhopisech. O co jsem se pokoušel já nově, je prodej dluhopisů státu na přímo občanům, aby občané věděli – dneska mají akcie 1 % takovýchto státních dluhopisů, tyto dluhopisy si koupili prostřednictvím buď bank nebo nějakých zprostředkovatelů nebo obchodníků s cennými papíry. Takže moje představa, nebo představa mého předchůdce Miroslava Kalouska byla, že to bude jakýsi speciální netržně obchodovatelný dluhopis, to znamená, že občan si koupí dluhopis a v případě, že ho bude chtít splatit zpátky, tak stát bude povinen na základě tzv. put opce tuto operaci udělat. Zkrátím to, nesetkalo se to s pochopením bank, ale ani poslanců a na základě jednání pak ve výboru pro otázky bankovnictví ve Sněmovně jsme tuto představu zcela změnili a je navrženo – a nevím jestli Sněmovna toto ještě projedná ve stávajícím termínu, kdy bude zasedat – je navrženo normálně, že stát bude emitovat pro občany na přímo tržně obchodovatelné dluhopisy, to znamená, občan bude mít dluhopis, v případě, že by ho chtěl prodat, tak už stát to není povinen a neodkoupí to. Prostě může tento dluhopis prodat se ziskem, či s větší či menší ztrátou pouze na trhu. S tímto pojetím souhlasila Sněmovna, resp. výbor, resp. experti, takže tento typu dluhopisu, pokud vůbec bude odsouhlasen, by platil jinak.
43
Ministerstvo financí pochopitelně dluhopisy napřímo neprodává, než jak jsem se zmínil. Zákon tvoří ministerstva, nebo aspoň by měla tvořit ministerstva, takže jestli se budou hledat zdroje a politické zadání, čili při zadání vládním bude jaksi vymést všechny kouty, tak pochopitelně na státní podnik, abych mu vzal jeho disponibilní prostředky po zdanění, tak by musel být takto specielní zákon, protože jinak tato možnost opravdu není. To je věc, o které se zmínil pan senátor Dryml. Znovu zdůrazňuji asi potřetí dneska, že žádné nové zatížení daňové ministerstvo financí nepřipravuje. Co se týče dalších poznámek, pak senátor Nedoma, otázka splatnosti. Dluhopisy mají splatnost 55 let, to znamená, nebudou splatné dříve než 55 let, pokud by ministerstvo financí a pokud by našlo souhlas protipartnerské strany k tzv. zpětnému odkupu. Ministerstvo financí může prostřednictvím operacích zpětných odkupů z různých důvodů dluhopisy, které mají z pohledu ministerstva nevýhodné úročení, to znamená vysoký výnos, může za podmínek stanovených zpětně odkoupit. Ale toto je věc, která spíš slouží k řízení dluhů, a my tyto operace používáme zejména v souvislosti, kdy jsme postaveni před termíny. Letos to myslím je - částka zpětných odkupů - v letošním roce myslím, že to je asi 60 miliard, to jsou splátky jistin. My v podstatě jistiny nesplácíme z vyprodukovaných prostředků, my si na splátku jistiny půjčujeme, je to tzv. revolving. Tyto operace takto činíme už od roku 1993. Takže tolik k tomu, respektive v jednom roce v letech 4, 5 se částka dluhu snížila o jednotky miliard, ale jinak tento princip používáme. Co se týče pana předsedy Přemysla Sobotky – ano, jestliže ke konci roku máme odhadovaný dluh, který pramení z čísel ve výši 1 bilion 337, tak je to dluh vlády, prostě jeho součástí je pochopitelně v prvé řadě státní rozpočet. Pochopitelně do toho dluhu v širším pojetí spadá dluh obcí, dluh krajů, zdravotních pojišťoven, státních fondů, čili toto je jiná kategorie a ta úplně největší je dluh v rámci České republiky, to znamená i byznysu. A tento dluh je dneska řádově 1,5 bilionů, ale tady míchám dohromady veřejné peníze a privátní peníze. Co se týče úroků, to jste řekl správně. Pochopitelně lze očekávat, že úrokové náklady budou růst, a to ze dvou prostých důvodů. Jeden důvod je ten, že jak roste jistina dluhu, tak pochopitelně z větší části při stejném úroku platí – to víte. Za druhé na evropských trzích a na dluhopisných trzích bude přetlak, protože 20 zemí ze 27 EU dneska je v proceduře deficitu nadměrných schodků, to znamená, tyto země budou emitovat dluhopisy. Mnohé z nich se tam dostaly v souvislosti s tím, že řešily problém bankovního sektoru, čili jednorázově se dostaly do vysokých deficitů a jsou schopny během krátké doby tyto deficity snížit, protože jednorázový vliv nebudou opakovat. Bohužel musím konstatovat, že Česká republika spíše patří k zemím, kde je tzv. strukturální deficit, který je prostě postaven, když to řeknu velmi zjednodušeně na ne vybilancované bilanci příjmů a výdajů v rozpočtu. A když k tomu vezmu ještě mandatorní výdaje, které tvoří více než jednu polovinu výdajů rozpočtu, tak toto je věc jiná, resp. sociální tvoří polovinu, ale ostatní výdaje, jako dluhová služba jako příspěvek státu na stavební spoření, penzijní připojištění, to jsou rovněž výdaje ze zákona, takže poté, a po připočtu mezd pro refundování státní správy a pojistného jsme někde na částce skoro 85 %, což jsou přepočtené výdaje, a proto každá úloha ministra financí je komplikovaná. Otázka poslední na rozpočet na rok 2011. Já jsem doufal, že ho sestavovat nebudu a ještě v to doufám, nicméně pochopitelně budu-li ministrem financí v té době, tak budu muset plnit termíny, které pro mě pramení z rozpočtových pravidel. Takže představa moje je, že minimálně, ale to bude záležet pochopitelně na
44
stanovisku vlády, na stanovisku premiéra, na zadání, že minimálně opatření musí být 50 : 50. Mně by se více líbila jedna třetina daně, dvě třetiny škrty, protože toto je i doporučení mezinárodních institucí, se kterými otázku rozpočtu konzultujeme a které nám pochopitelně se vyjadřují a je to i doporučení, které souvisí s konvergenčním programem a s hodnocením České republiky v rámci Světové banky OECD, ale pochopitelně tato záležitost bude odvislá od politické situace. Nicméně v jednom vás mohu ujistit, že nepředložím rozpočet, resp. veřejné rozpočty s deficitem vyšším, než 4,8. To bych popřel vlastní konvergenční program, který jsem dal ke schválení. Takže v tomto smyslu jsem rád, bude-li minimální souhlas a soulad politického spektra na těchto parametrech. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane ministře, za vaše závěrečné slovo a nyní prosím pana garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu, abychom mohli přistoupit k hlasování. Děkuji. Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegové, kolegyně. Shrnutí bude velmi jednoduché. V rozpravě vystoupilo devět senátorů a senátorek a v podstatě nezaznělo nic zásadního, co by mělo ovlivnit návrh schválit verzi tohoto zákona. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, takže dávám znělku před hlasováním. Budeme hlasovat o návrhu zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtového schodku státního rozpočtu ČR na rok 2010. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 56, proti byli 3. Návrh byl přijat. Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodajům. Děkuji všem, kteří vystoupili. Vyhlašuji v této chvíli přestávku na oběd, a to do 14.30. Po přestávce budeme opět pokračovat bodem pana ministra Janoty. Přeji vám všem dobrou chuť. Děkuji. (Jednání přerušeno ve 13.11 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.) Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, čas vymezení na polední přestávku uplynul a prosím vás, abychom mohli zahájit jednání, abyste se posadili a začali sledovat jednání. Jako další bod budeme projednávat: Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 187 a uvede ho ministr financí Eduard Janota, kterého prosím, aby se ujal slova.
45
Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, myslím, že je před námi asi sedm řekněme velmi standardních bodů, které se týkají buď protokolů ke smlouvám o zamezení dvojího zdanění, v tomto případě se Srbskem a Černou Horou, nebo i jiných zemí, které budou následovat po tomto bodu. Víte, že dneska existují dva státy, Srbsko a Černá Hora. My jsme měli smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s nimi dohromady, pokud byly ve společném státě, takže dnes řešíme a upřesňujeme pravidla, velmi podstatná jednak pro podnikání, jednak pro účely vzájemné informace o daních všeho druhu. Chci říci, že ta původní smlouva vstoupila v platnost 27. června 2005. Hlavním smyslem tohoto protokolu je, že potvrzuje připravenost Srbska i České republiky, vyměňovat si daňové informace a za druhé, že Česká republika aplikuje k těmto dnes dvěma různým státům stejná pravidla, která pro ně vyplývají z našeho závazku ve vztahu k Evropské unii. Chci říci, že text protokolu, včetně rozšířené výměny informací, plně odráží mezinárodní vývoj a trendy v daňové oblasti, a to zejména v rámci EU a OECD. Jsem přesvědčen, že přispěje k lepší koordinaci daňových úřadů obou států, která by měla směřovat k omezení případných daňových úniků. Přímý dopad na státní rozpočet ČR tento návrh nebude mít a já bych si dovolil vás požádat, abyste s tímto návrhem, to znamená s ratifikací tohoto protokolu k mezinárodní smlouvě, vyslovili souhlas. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Místo u stolku zpravodajů máte vyhrazené. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček, který je omluven a zastoupí ho senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené senátorky, páni senátoři, faktografické údaje o této smlouvě a protokolu ke smlouvě o dvojím zdanění již uvedl pan ministr. Je tady proti této standardní smlouvě určité novum v tom, že tyto země, jako Černá Hora a Srbsko, byly jedním soustátím a po rozdělení je prakticky dána povinnost uzavřít samostatný protokol, který umožňuje výměnu informací o daních mezi Srbskem a jinými státy a naopak. Já bych doplnil jenom k tomuto protokolu, že má pět článků a jako nedílná součást smlouvy o dvojím zdanění zcela jistě přispěje k větší právní jistotě a dále především k lepší koordinaci činností daňových úřadů obou států směřující k omezení případných daňových úniků a podvodů. Sjednání protokolu nevyžaduje změny v českém právním řádu a nedotkne se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika v současné době vázána a rovněž tak není v rozporu se zásadou rovnoprávného postavení mužů a žen. Už bylo řečeno panem ministrem, že uzavření a provádění tohoto protokolu nemá vliv na státní rozpočet. Vzhledem k významu tohoto protokolu navrhuji plénu Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů
46
Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní se ptám pana senátora Vladimíra Drymla, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám přečetl usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 15. schůze konané dne 9. prosince 2009 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009. Po zprávě výbor doporučuje Senátu dát souhlas k ratifikaci tohoto protokolu, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, kterého zde zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Přeje si někdo vystoupit v obecné rozpravě? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové nechtějí vystupovat. Je tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které nám navrhují oba dva naše výbory, které návrh projednávaly. Usnesení zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Republiky Srbsko ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a majetku, který byl podepsán v Praze dne 8. září 2009. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 10 bylo přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum 27, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a děkuji taky zpravodajům. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 190, a uvede jej ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo. Ministr financí Eduard Janota: Já děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové, je to víceméně věcně a legislativně identický návrh jako předchozí. Budeme tady řešit záležitost, která je součástí stávajících vztahů, tzn. smlouvu o zamezení
47
dvojímu zdanění, která vstoupila v platnost v r. 1987, a již neodpovídá hospodářské a politické situaci obou zemí, zejména ve vzájemných daňových vztazích. Tato nová smlouva, stejně jako v předchozím případě, byla sestavena na základě vzorových modelů OECD a OSN. Jedná se o standardní komplexní bilaterální smlouvu, která upravuje nejen zdaňování, ale i vyloučení nepochybně nežádoucího mezinárodního dvojího zdanění všech druhů příjmu. Smlouva logicky podpoří vzájemné obchodní vztahy mezi oběma zeměmi i hospodářské vztahy vůbec. Předložený návrh smlouvy zajišťuje mj. rozdělení práva na vybírání daní mezi oba státy, upravuje zásadu rovného nakládání obou smluvních států, umožňuje neformální řešení sporů případně vzniklých při jejím výkladu a provádění a rovněž umožňuje výměnu informací ohledně daní všeho druhu a pojmenování mezi příslušnými úřady smluvních států. Čili zvyšuje právní jistotu daňových subjektů, smluvních států, zvláště co se týče existence a výše daňové povinnosti. A jednoznačně řeší vyloučení dvojího zdanění. Chci zdůraznit, že smlouva zajisté nenahrazuje vnitrostátní předpisy a nemůže tak založit novou daňovou povinnost. Řeší případy, kdy právo vybírat daň mají ve svém vnitrostátním právu zakotveno oba signatářské státy a v těchto situacích je samozřejmě smlouva nadřazena vnitrostátnímu předpisu. Dovolil bych si vás požádat o souhlas s ratifikací této důležité mezinárodní smlouvy. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal VZVOB. Tento přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 190/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 190/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Liana Janáčková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Liana Janáčková: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. Uvažuji, jestli mám dát zprávu dlouhou nebo krátkou, rozhodla jsem se pro druhou verzi. Takže vám pouze přečtu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, protože předklad pana ministra si myslím, že byl vyčerpávající. Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Petera Chrenka, náměstka ministra financí České republiky, po zpravodajské zprávě senátorky Liany Janáčkové a po rozpravě výbor zaprvé doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009. Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Lianu Janáčkovou. Zatřetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toto je usnesení našeho výboru a myslím si, že bychom bez problému o něm mohli hlasovat, pokud není diskuse. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Dokončíme proceduru tak, jak nám káže jednací řád. Ptám se nyní pana zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Vladimíra Drymla, zda chce vystoupit. Ano, je tomu tak.
48
Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 16. schůzi, konané dne 21. ledna, projednal vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Jde o smlouvu mezi vládou České republiky a Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. A rozpravu končím. Předpokládám, že jak pan navrhovatel, tak zpravodajové nemají zájem vystoupit. Je tomu tak, takže přistoupíme k hlasování. Usnesení našich výborů, jak jsme byli seznámeni, jsou shodná. Budeme tedy hlasovat o znění: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Pekingu dne 28. srpna 2009. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 29. Zahajuji hlasování, kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 11 z přítomných 57 bylo pro návrh 51, proti nikdo, kvórum 29. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli a zpravodajům a přistoupíme k dalšímu bodu. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 18. listopadu 2009 v Rijádu Tento návrh jste obdrželi jako tisk č. 203. Uvede ho opět pan ministr financí Eduard Janota, jemuž uděluji slovo. Prosím. Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo, dámy a pánové, dohoda, jejíž ratifikaci dnes projednáváme, byla podepsána 18. listopadu minulého roku v Rijádu, osobně jsem ji podepisoval s tamějším ministrem financí. Chci říci, že tato dohoda se v naprosté většině ustanovení neodlišuje od české vzorové smlouvy, obsahuje závazek nediskriminačního zacházení, zákaz vyvlastnění s výjimkou vyvlastnění na základě zákona ve veřejném zájmu a proti zaplacení náhrady. Závazek volného převodu plateb nebo mechanismus řešení sporů mezi investorem a hostitelským státem. Čili standardní mechanismy, které jsou podle vzoru OECD. V několika ustanoveních jsme přistoupili v zájmu sjednání této investiční dohody se Saudskou Arábií na několik kompromisních řešení, ale myslím si, že popis těchto odchylek je v předkládací zprávě velmi podrobně popsán a nepředstavuje z tohoto problému žádný problém.
49
Předložená dohoda je v částech, které náležejí do kompetence EU, plně v souladu s komunitárním právem, a byly do ní vloženy harmonizační klausule, které zajišťují kompatibilitu se závazky, které pro nás vyplývají z členství v EU. Dohoda se sjednává na 10 let a poté zůstala v platnosti s tím, že pokud jedna ze smluvních stran nezašle druhé straně písemnou výpověď z dohody a ta lhůta výpovědní je jeden rok. Ještě možná poznámku na téma dohod o ochraně investic obecně. Víte, že v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy došlo k určitým změnám, a ta zásadní změna je v tom, že zatím na expertní úrovni je dohodnuto, že všechny dohody, které byly rozjednány před platností Lisabonské smlouvy, tzn. které byly sjednány a projednávány, jsou před prvním prosincem minulého roku, tak ty dokončí svůj ratifikační proces a postup postaru a naopak ty smlouvy, kde bude snaha je uzavírat po vstupu, budou řešeny v rámci určitého jiného obecnějšího a souhrnného přístupu zemí EU, čili už budou sjednávány řekl bych jako na straně partnerů EU a tyto státy. Tolik k tomu, doufám, že i tuto smlouvu o ochraně investic schválíte, protože investiční příležitosti pro české firmy jsou v Saudské Arábii velmi vysoké. Musím říct, že tabu pro zahraniční investory je tam ropný průmysl a část oblasti energetiky, ale kromě těchto projektů tam připravuje Saudská Arábie v nejbližších letech projekty v řádu několika desítek miliard dolarů a v tomto smyslu je to jistá šance i pro české firmy, a povinností ministerstva financí, povinností státní správy je připravit jim pro tyto případy jisté standardní podmínky z pohledu dodržování smluv o ochraně investic, čili chcete-li zamezení dvojího zdanění. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh byl projednán VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček, kterého zastoupí pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 203/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím. Senátor Josef Řihák: Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že úvodní slovo předkladatele pana ministra bylo vyčerpávající. Já bych pouze upozornil na to, že expertní jednání k přípravě této dohody probíhala již od roku 2002 a měla celkem tři kola. Jak upozornil pan ministr, jedná se o kompromisní návrh, který oproti české vzorové dohodě o vzájemné ochraně investic obsahuje několik odchylek. Jinak dohoda obsahuje všechny standardní principy a záruky. Proto bych se soustředil pouze na projednávání v garančním výboru, VHZD, který dne 20. ledna 2010 na své 19. schůzi po úvodním slově zástupce předkladatele ing. Tomáše Žídka, náměstka ministra financí ČR, a po mé zpravodajské zprávě 1. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie, o podpoře a vzájemné ochraně investic. Smlouva byla podepsaná dne 18. listopadu 2009 v Rijádu. 2. určil mě zpravodajem na této schůzi Senátu a 3. pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZOB pan senátor Vladimír Dryml. Ano, je tomu tak, prosím.
50
Senátor Vladimír Dryml: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, VZVOB dne 21. ledna 2010 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie, o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 18. listopadu 2009 v Rijádu, přijal toto stanovisko: Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci této dohody, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, kterého tady zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové si nepřejí vystoupit. Je tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Královstvím Saúdské Arábie, o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 18. listopadu 2009 v Rijádu. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 12 se z přítomných 62 senátorek a senátorů pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji předkladateli a děkuji zpravodajům. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 204. Uvede jej opět pan ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo. Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, tady se jedná o ukončení platnosti Dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi členskými státy Evropské unie. Je to na základě doporučení z roku 2006. My jsme to respektovali, stejně jako druhá strana, protože smlouvy České republiky s ostatními členy EU se ve smyslu dohod o ochraně a podpoře investic, které byly uzavřeny před naším vstupem, resp. jejich vstupem, se ukázaly nadbytečnými. Vnitrostátní právo členských zemí EU a komunitární právo zajišťují investorům z ostatních členských zemí úroveň ochrany investic srovnatelnou se zárukami vyplývajícími z dvoustranných investičních dohod, s výjimkou možnosti zahájit proti hostitelskému státu mezinárodní rozhodčí řízení. Ukončením platnosti těchto dohod proto ochrana investorů nebude nijak dotčena. Vzhledem k tomu, že Česká republika se ztotožňuje se závěry Evropské komise ohledně další existence investičních dohod mezi členskými státy EU a s ohledem na to, že ukončení platnosti této dohody nebude mít žádný negativní dopad na české investory v Estonsku, protože jejich úprava je zabezpečena komunitárním právem, dovoluji si vás požádat o souhlas s ukončením platnosti této zmíněné dohody. Děkuji.
51
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 204/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček, kterého zastoupí opět pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 204/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan ministr už tady zdůvodnil, proč tu smlouvu tady máme. Já bych jenom připomněl, že už jsme jich tady měli několik podobných, je to jako přes kopírák, pouze se vyměňují názvy zemí, se kterými se tyto smlouvy ruší pro nadbytečnost a také z důvodu, že pokud by platily a zároveň platilo komunitární právo, mohlo by docházet k problémům. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 19. schůzi dne 20. ledna 2010 projednal tento návrh a po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Židka, náměstka ministra, a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót, určil mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Předpokládám, že se zpravodajskou zprávou bude chtít vystoupit pan senátor Vladimír Dryml. Ano, je tomu tak, takže prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 21. ledna 2010 doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka, kterého zde zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo nechce vystoupit, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel a zpravodajové nechtějí vystupovat. Ano, je tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o změnách a ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Estonskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsané dne 24. října 1994 v Tallinnu, která byla sjednána formou výměny nót. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je 33.
52
Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 13 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, kvórum 33, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli i zpravodajům za jejich zprávy. Dalším bodem, a posledním bodem, který nám předkládá pan ministr Janota, je Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 086/07 a č. K 86/07/01. Prosím pana ministra financí Eduarda Janotu, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr financí Eduard Janota: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom obecně bych řekl, že co se týče různých regulací a regulačních postupů Česká republika je spíše zdrženlivá v náhledu na tuto věc, a to ještě musím říci, že v mnoha věcech naše situace byla velmi komplikovaná, neboť spolu se svým předchůdcem Miroslavem Kalouskem jsme v prvním pololetí minulého roku moderovali jednání EKOFINu a tam tyto body byly velmi hustě zastoupeny a ta možnost, volnost, prezentovat názory vlastního státu je logicky tímto ovlivněna, protože my jsme tam nebyli v tu chvíli proto, abychom prosazovali jakési vlastní představy a názory, ale abychom usměrňovali, moderovali v maximální možné míře záležitosti, které se týkaly regulace tehdy zásadně makrodohled, mikrodohled atd. Víte, že tady jsme o tom diskutovali. Vím, že jste tady diskutovali tyto věci s centrální bankou. A musím říci, že nakonec se myslím podařilo najít určitý kompromis, v oblasti makrodohledu je tato záležitost uzavřena, v oblasti mikrodohledu, protože ten je už konkrétnější, komplikovanější nikoliv, španělské předsednictví se pokoušelo v této kauze jaksi pokračovat, ale nevím, myslím, že konkrétní realizace a konkrétní formulace dokumentu k mikrodohledu bude ještě nějakou dobu trvat. Včera byla odložena na jednání Ekofinu – stažena z jednání například otázka hedgeových fondů, regulace hedgeových fondů. Tato záležitost má dimenzi, kdy do jisté míry se stanovují zejména přísnější kritéria, hlediska pro hedgeové fondy, pro kapitál ze třetích zemí, který by měl, pokud by to bylo takto přijato, určitou komplikovanější situaci a mohlo by to vyústit, že by kapitál ztratil zájem a podmínky pro angažovanost třeba v našem teritoriu. Musím říci, že právě pro tyto spory byl tento materiál stažen a jednání budou pokračovat. Takže k tomuto, co máme před sebou, tak otázka problematiky, která se týká řízení nebo stanovení pravidel pro přeshraniční krize v bankovním sektoru – Evropská komise předložila 20. října minulého roku tento materiál k veřejné diskusi. Toto sdělení je jednou z mnoha reakcí na nedávnou finanční krizi, během níž byla schopnost orgánů dohledu zvládnout tuto krizi v domácích i přeshraničních finančních institucích podrobena zatěžkávací zkoušce. Dovolte mi tedy poznámku, že si myslím, že na rozdíl od mnoha jiných zemí právě dohled v České republice funguje dobře, že my jsme si své problémy odbyli zhruba před deseti lety a v dané chvíli jak v institucionálním složení, tak odpovědnost – možná to byl jeden z důvodů, proč český státní rozpočet nemusel sanovat bankovní sektor ani jednou korunou, i když přihlédnu k tomu logicky, že naše banky jsou z 95 % vlastněny zahraničními matkami, že v podstatě mimo České exportní
53
banky, Českomoravské záruční banky a možná jednoho, dvou, tří malých subjektů v podstatě je takto víceméně v rukách zahraničních mateřských společností. Nicméně jedno bylo konstatováno a často i prosazováno, že na druhé straně jednou z příčin rozšíření finanční nákazy po celém světě byla vysoká míra integrace finančních trhů na jedné straně a dohled a řízení finančních institucí, na druhé straně, které stále zůstávají na národní úrovni. Já si spíš myslím, že to byla otázka základních operací, které ani ty naše dcery v zásadě nedělají, to byla příležitost, kde se generovaly vysoké profity, a proto i z tohoto důvodu asi náš bankovní sektor byl z těchto krizí de facto takto ošetřen. Evropská komise ve sdělení předkládá ke zvážení vytvoření společného rámce pro včasnou intervenci určených subjektů ve snaze pomoci bance, která se ocitne na pokraji krizové situace. To za prvé. Dalším krokem by mělo být vytvoření společného rámce pro řešení krize, která již nastala, čili to je fáze, kdy už je krizová situace a konečně také společný postup v případě reorganizace, likvidace, či řešení následků postižené banky. Účelem případné budoucí evropské úpravy je snaha postihnout negativní vývoj od momentu relevantního zhoršení finanční situace dotčené instituce až po případnou likvidaci za předpokladu, že takováto instituce je členem přeshraniční skupiny. Čili snahou je jaksi postihnout celý proces od zjištění prvních negativních náznaků, impulzů, až po řešení celkové situace formou likvidace, pokud je tato instituce členem přeshraniční skupiny. Podle Evropské komise by tak mělo být krizové řízení rozčleněno do tří okruhů. Tím prvním a podle mého názoru nejdůležitějším, tzv. včasný zásah, to znamená zachycení problémů v bance a jejich vyřešení za vynaložení podstatně menších prostředků oproti další fázi, resp. oproti situaci, kdy by bylo toto jaksi liknavě přehlíženo. Druhým okruhem je tak zvaná fáze řešení krize. Tato fáze souvisí s druhým cílem zamýšlené úpravy, a to zajistit možnost vyhlásit úpadek banky tak, aby i nadále byly poskytovány nejdůležitější finanční služby a aby nedošlo k ohrožení finančního systému. A konečně třetím okruhem je okruh, který je označován jako insolvenční řízení a zahrnuje právní mechanismy pro reorganizaci a likvidaci bank. S hlavními závěry Evropské komise obecně souhlasíme, i když jak jsem již naznačil, k některým návrhům máme řadu větších výhrad. Je však nutné zmínit, že materiál pouze předestírá určitý směr, kterým by se mohla problematika řízení krize ve finančním sektoru vydat a neobsahuje žádná konečná řešení, naopak vznáší řadu otázek, přičemž vyhodnocení odpovědi na tyto otázky by mělo poskytnout základ pro rozhodování o dalším postupu. Jsme si vědomi, že řešení krizového vývoje v přeshraniční bankovní skupině je velmi citlivé téma a vyžaduje proto komplexní dohled a zvažování všech vlivů. Ministerstvo financí se proto aktivně zapojuje a bude zapojovat do diskusí na nejrůznějších úrovních a v tomto smyslu zcela logicky bude jak vláda, tak Poslanecká sněmovna, tak Senát o této situaci informována. Takže tolik velmi stručně k tomuto sdělení komise. Vím, nebo jsem přesvědčen, že toto je na velmi přesnější debatu, nicméně jistá debata na úrovni vašich výborů už proběhla za účasti jak zástupců ministerstva financí, mé kolegyně náměstkyně Hájkové, tak i Miroslava Singra, jak jsem se tady dočetl ze stanovisek výboru pro hospodářství, zemědělství, stejně jako z výboru pro evropské záležitosti. Takže tolik zatím k této věci. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Tento tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodajem je pan senátor Igor Petrov. Výborem, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti Evropské unie, ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č.
54
K 86/07/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš výbor pro záležitosti EU se tímto tiskem zabýval na svém zasedání 6. ledna t. r. a já bych chtěla krátce doplnit vystoupení pana ministra, který v podstatě již popsal obsah toho materiálu, toho sdělení, které vydala komise. Cílem tohoto materiálu je za prvé zajistit, aby všechny vnitrostátní orgány dohledu měly příslušné nástroje ke zjišťování problémů v bankách v dostatečně včasném stádiu a mohly zasáhnout s cílem obnovy finanční zdraví instituce nebo skupiny nebo zabránit dalšímu propadu. Druhým cílem je umožnit přeshraničním bankám vyhlásit úpadek, aniž by to vážně narušilo nejdůležitější bankovní služby nebo ohrozilo finanční systém jako celek. Pan ministr tady sdělil stanovisko vlády, takže to já opakovat nebudu. Pozice ČNB je taková, že pro ni je zásadní, aby nedošlo ke zřízení evropského orgánu pro řešení krizí, neboť by tím došlo k rozdělení finanční i morální odpovědnosti za stabilitu finančního trhu. Dále nesmí dojít k povolení přesunu aktiv za jiných než tržních podmínek. Já se připojím k hodnocení pana ministra tak, jak jsem tu už zmiňovala možná při projednávání některého předcházejícího tisku vloni na zasedání Ekofinu v Bruselu byla Česká republika pochválena, že se jí finanční krize zcela vyhladí díky tomu, že máme centrální finanční dohled. To znamená, že u nás to vlastně hlídá Česká národní banka. Podotýkám, že finanční krize není ekonomická krize, takže abychom si to vyjasnili pro začátek. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal na svém zasedání dne 9. prosince usnesení, kdy byl zpravodajem kolega senátor Igor Petrov. Ten je dneska omluven a požádal mě vlastně o jeho vyjádření. Tehdy přijal výbor doporučení, že výbor schvaluje podpořit pozici vlády České republiky. Náš výbor na svém zasedání 6. 1. přijal usnesení, které rozšířilo svůj obsah, a já bych vás seznámila s návrhem tohoto usnesení. Ještě podotýkám, že veřejné konzultace k tomuto sdělení byly otevřeny do 20. ledna a vzhledem k tomu, že nebylo naplánováno plénum, tak naše usnesení, které bylo přijato, se stalo pracovním materiálem pracovníků ministerstva financí. Teď bych vás seznámila s návrhem usnesení. 213. usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie z 22. schůze, konané dne 6. ledna 2010 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru. Je to senátní tisk č. K 086/07. Po úvodní informaci Kláry Cetlové, ředitelky odboru finanční trhy ministerstva financí, Jany Novotné, odborné referentky mezinárodního odboru civilního ministerstva spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor: I. Přijímá ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. To doporučení je následující: Doporučení k vyjádření Senátu PČR ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému
55
soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru. Senát PČR: I. 1. Vítá sdělení Komise o rámci EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru a zahájení veřejné konzultace v oblasti evropského regulatorního rámce pro přeshraničně působící finanční skupiny v bankovním sektoru, neboť k této úpravě Senát vyzýval již v usnesení č. 251 ke sdělení Komise k evropskému finančnímu dohledu z července 2009; 2. Doporučuje před přijetím navazujících legislativních kroků důkladně analyzovat postavení a podmínky fungování přeshraničně působících finančních skupin a jejich problémy nejen v nedávné minulosti, ale i v delším časovém horizontu; II. 1. Nesouhlasí s ustavením zvláštního orgánu příslušného k řešení krize přeshraniční skupiny, neboť by to přineslo další finanční náklady, ale podporuje spíše zavedení koordinačních mechanismů k řešení krize; 2. Dále podporuje pozici vlády, přičemž zejména: 3. Zdůrazňuje, že k přesunu aktiv uvnitř bankovních skupin může dojít jedině na základě tržních podmínek; 4. Opakuje, že při jakýchkoli změnách pravomocí národních orgánů dohledu musí být jednoznačně vymezena rovněž změna na úrovni odpovědnosti, na což Senát obdobně upozorňoval již v souvislosti s návrhy evropského finančního dohledu ve výši uvedeném usnesení ke sdělení Komise o evropském finančním dohledu i ve svém usnesení č. 336 z listopadu 2009 k navazujícím legislativním návrhům; 5. Souhlasí s tím, že pro efektivní řešení jakýchkoli problémů přeshraničních bankovních skupin je klíčová jednotná terminologie a stejný výklad a aplikace příslušných legislativních pravidel; III. 1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jak zohlednila toto stanovisko a o navazující legislativě. Usnesení výboru pokračuje bodem: II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropskému soudnímu dvoru a Evropské centrální bance – Rámec EU pro řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. III. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Janu Juřenčákovou. IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. To je návrh usnesení. Znovu k tomu podotýkám, že zpravodaj VHZD se s tímto usnesením výboru pro záležitosti EU ztotožňuje, i když přijali jiní návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Petrov není přítomen, předpokládám, že další zpravodajská zpráva nebyla a že to byla společná zpravodajská zpráva obou výborů, i když, jak říkala paní senátorka, ta usnesení jsou zčásti rozdílná. Ptám se, jestli za hospodářský výbor bude vystupovat někdo jiný než pan Ing. Petrov. Nebude. Pan senátor Petrov není, tím jsme zprávy projednali. Nyní otevírám rozpravu. Je přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím.
56
Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, víte, že diskuse o problémech v bankovním sektoru jsou velmi živé v posledních dvou letech. Chci připomenout, že tento návrh neřeší problém, který vznikl a vyvolal bankovní krizi, která se pak přenesla do ekonomiky. Tento návrh má řešit budoucí krize. To všichni jistě chápeme. Já se chci jenom zeptat pana ministra, protože vím, že tento návrh si vybral k projednání jen velmi malý počet komor našich kolegů. Byl to belgický Senát, německý Bundesrat, švédský Rück a finská Huis. Chtěl jsem se zeptat, jestli se bude nějakým způsobem komunikovat s vládami těchto zemí, event. porovnávat návrhy z ostatních parlamentů. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nevidím, nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak. Byl na něj dotaz. Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych zdůraznil to, co tady říkala paní senátorka Juřenčáková, že je tady shoda mezi centrální bankou a ministerstvem financí. Stejně jako centrální banka, ministerstvo financí podporuje záměry, identifikovat překážky pro předcházení krizím, nastavit systém tak, aby bylo možné nechat padnout banku, ale v tu ránu, aby byla zajištěna jakákoli návaznost z chodu její činnosti. Odstranit překážky k řešení krize na národní úrovni, což je poměrně jasné zadání, a upravit směrnice obchodního práva za účelem zjednodušení některých postupů při řešení krize. Rovněž je tady určitý princip sdílení nákladů, jak se na tom bude kdo podílet. Naopak důkladné analýzy chceme podrobit v souvislosti, které se týkají přesunu aktiv mezi subjekty v rámci přeshraniční bankovní skupiny. Změna pravomocí národního dohledu ohledně přesunu aktiv – to souvisí s tím, co tady bylo řečeno na začátku a změna pravomocí národních orgánů odpovědných za řešení krizí. Jsme rovněž proti vytvoření evropského orgánu pro řešení krizí a chceme podrobit důkladné analýze otázku respektování právní subjektivity oddělených, jednotlivých částí skupiny. Na dotaz pana senátora Sefziga – pochopitelně budeme v kontaktu. Proč jenom tyto země si toto vzaly za své, to nevím, ale v každém případě budeme spolupracovat. Je to pro nás norma velmi významná, protože souvisí s tím, jak jsem naznačil, že náš bankovní sektor je v rozhodující míře v rukou zahraničního kapitálu a všechny záležitosti, které souvisejí s jeho fungováním, s nastavením a dodržováním parametrů přesunu prostředků atd. chceme řešit ve spolupráci s národní bankou, myslím z pohledu legislativy a jinak. To je otázka dohledu centrální banky, který si myslím, že funguje dobře a že je toho zárukou. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, paní zpravodajka si nepřeje vystoupit, takže děkuji a můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak jej přednesla paní senátorka Jana Juřenčáková a jak je také v příloze k senátnímu tisku K086/07/02. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování č. 14 bylo registrováno 61 senátorek a senátorů, kvórum 31, pro návrh 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji předkladateli i zpravodajce a končím tento bod. A prosím pana ministra.
57
Ministr financí Eduard Janota: Děkuji za spolupráci. Na shledanou. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane ministře, my také děkujeme, že jste nám předložil všechny potřebné tisky. Prosím o klid, budeme pokračovat v jednání. Vítám mezi námi pana ministra vnitra Martina Pecinu, dalším bodem našeho jednání je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území, podepsaná dne 17. září 2009 v Praze Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 202, a představí nám jej, uvede ho ministr vnitra Martin Pecina, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra Martin Pecina: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl předkládaný materiál, jehož obsahem je návrh na ratifikaci tzv. readmisní smlouvy se Švýcarskou konfederací. Smluvní dokumenty tohoto typu jsou jedním z důležitých nástrojů boje proti nelegální migraci. Cílem smlouvy je poskytnout základní právní rámec pro spolupráci České republiky a Švýcarské konfederace při předávání a přebírání nelegálně pobývajících občanů těchto států, občanů třetích států a osob bez státní příslušnosti. Smlouva zakotvuje podmínky pro vznik závazku osobu převzít, náležitosti a způsob podání a vyřizování žádostí o převzetí osoby a samotnou realizaci předání. Zároveň smlouva obsahuje i úpravu spolupráce při průvozu osob přes území smluvních stran do cílového státu. Standardně je upravena ochrana osobních údajů a hrazení nákladů spojených s prováděním smlouvy. Iniciativa ke sjednání smlouvy vzešla ze švýcarské strany. Švýcarská konfederace usiluje o sjednání obdobných smluvních dokumentů se všemi státy Evropské unie. Provádění smlouvy nebude znamenat nové nároky na státní rozpočet. Náklady budou záviset na počtu předávaných cizinců a budou hrazeny z prostředků rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. Smlouva vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem ČR, neboť jde o mezinárodní smlouvu upravující práva a povinnosti osob a zakotvuje úpravu vyhrazenou v zákonu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Ano, vaše místo je u stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 202/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garnančním výborem je ústavněprávní výbor. Ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, já tady nechci opakovat to, co řekl na adresu této readmisní smlouvy pan ministr. Jenom snad bych si dovolila doplnit to, co tady bylo řečeno, že se jedná o smlouvu,
58
která řeší administrativní postupy v rámci spolupráce při předávání a přebírání osob mezi smluvními státy. Co se týká nákladů, také tady bylo řečeno, ale jenom zdůrazním, že každá strana si nese své vlastní náklady. Pokud se týká uzavření smlouvy, jedná se víceméně o pořádkovou smlouvu, jejíž potřeba není vyvolána nějakým naléhavým migračním nebo jiným důvodem. Česká republika má takto uzavřeno 12 readmisních smluv. Pokud se jedná o typ smlouvy, bylo tady také řečeno, že se jedná o prezidentskou smlouvu. Ministerstvo naše i Švýcarské konfederace, která mají v působnosti policii, pak schválila ještě resortní protokol k provádění smlouvy, který však vstoupí v platnost až spolu s předmětnou smlouvou. Ústavně-právní výbor tuto smlouvu projednal na své 25. schůzi 3. března. Po úvodním slově paní náměstkyně ministra paní Mgr. Lenky Ptáčkové-Melicharové doporučil Senátu dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určil mě zpravodajkou tohoto tisku. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko, a ptám se zpravodaje VZVOB pana senátora Tomáše Kladívka, zdali si přeje vystoupit? Zpravodaj VZVOB vystupovat nechce. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Vzhledem k průběhu rozpravy předpokládám, že pan navrhovatel, pan ministr, ani paní zpravodajka nechtějí vystoupit. Ano, je tomu tak. Takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území podepsané dne 17. září 2009 v Praze. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 15, v okamžiku hlasování registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 53, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu předkladateli a zpravodajce. Končím tento bod. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 207 a uvede jej opět pan ministr vnitra Martin Pecina. Prosím. Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dohoda mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky je o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti byla podepsána v Bruselu 30. listopadu loňského roku. V současné době je policejní spolupráce mezi Českou republikou a Bulharskou republikou upravena dohodou mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, terorismu a dalším druhům nebezpečné trestné činnosti ze 17. března 1999.
59
Návrh na sjednání nové dohody byl iniciativou bulharské strany a souvisel se vstupem Bulharské republiky do Evropské unie. Účelem nové dohody je poskytnout policejním a celním orgánům obou států potřebný právní rámec pro efektivní spolupráci v boji proti nejzávažnějším formám trestné činnosti. Dohoda obsahuje standardní ustanovení o rozsahu a formách spolupráce v orgánech příslušných provádění dohody, možnostech odmítnutí spolupráce, možnosti vysílání styčných důstojníků, předávání a ochraně osobních údajů a utajovaných informací a hrazení nákladů. Ve srovnání s dohodou z roku 1999 aktualizuje okruh trestných činů a dalších jednání, narušujících veřejný pořádek a bezpečnost, jichž se bude spolupráce týkat. Dohoda je na výslovnou žádost bulharské strany navenek sjednána jako mezivládní, z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie. Z tohoto důvodu byla předložena oběma komorám Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a následně bude předložena k ratifikaci prezidentu republiky. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře, návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 207/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 207/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl. Nyní jen žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr, jak jsem ho slyšel, řekl v podstatě celý obsah té právní normy, který skutečně je tzv. policejní smlouvou, a já k tomu dodám jen to, že my jsme jako výbor obdrželi a projednali ve lhůtě, s tím že souběžně projednává Poslanecká sněmovna, pan ministr mi ušetřil spoustu času, takže pouze si dovolím jenom praktickou poznámku s tím, že tyto smlouvy jsou velmi vítány, uzavřeli jsme jich přes 20 a 2 z nich, pokud si pamatuji, jsme projednávali i my tady. Jinak skutečně tyto smlouvy jsou policejní, tzn., dávají pouze informativní charakter policejním orgánům k tomu, aby policejní orgány informovaly státního zástupce, eventuálně soudce, jak mají formulovat žádost o právní pomoc do konkrétního státu, tentokrát do Bulharska, s tím, že jsou opatřovány důkazy, které jsou pak uplatňovány v rámci trestního řízení. Tyto smlouvy vítáme a já mám přečíst návrh na usnesení, že Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsané dne 30. listopadu 2009 v Bruselu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj VZVOB Tomáš Jirsa. Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane ministře, já úplně nemůžu říci jako kolega Antl, že bych vítal tuto smlouvu, ale na základě usnesení našeho VZVOB doporučuji schválit. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem, takže rozpravu končím.
60
Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky o spolupráci v boji proti trestné činnosti a při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, podepsaná dne 30. listopadu 2009 v Bruselu. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvórum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 16, registrováno 64, kvórum 33, pro 59, proti nikdo. Dalším bodem je Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby, požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 081/07, N 081/07/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s tímto návrhem. Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zde uvedl návrh směrnice, jejíž dlouhý název před chviličkou četl pan předsedající, a jež bude dnes projednán. Návrh směrnice mění v současnosti platnou směrnici 2004/83 Evropských společenství, kterou se stanoví minimální pravidla pro uznání žadatelů o azyl za uprchlíky, resp. osoby, požívající doplňkové ochrany, a obsah těchto statusů, jež je označována jako tzv. směrnice kvalifikační. Hlavním cílem návrhu je zjednodušit rozhodovací procesy a přijímat kvalitnější rozhodnutí v první instanci a zabránit tak zneužívání systému, racionalizovat postupy pro přiznávání práv žadatelům, zlepšit efektivitu azylového řízení a zajistit soudržnost s judikaturou Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Návrh směrnice je součástí druhé fáze budování společného evropského azylového systému, jehož cílem je zvýšit doposud dosažené minimální standardy, a to jak standardy materiální, tak standardy procesní. Změny obsažené v návrhu lze rozdělit do sedmi tématických okruhů, a to a) rozšíření definice rodinných příslušníků, zejména s ohledem na posílení práv nezletilých dětí, b) potvrzení taxativnosti výčtu poskytovatelů ochrany a zvýšení standardů ochrany, c) zpřísnění podmínek posuzování vnitrostátní ochrany v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, d) zakotvení souvislostí mezi pronásledováním a nepřítomností ochrany před akty pronásledování, e) vymezení určité společenské vrstvy s ohledem na příslušnost k určitému pohlaví, např. diskriminace žen, f) zvýšení ochrany osob požívajících mezinárodní ochrany při odnímání uvedené ochrany, g) sbližování obsahu obou statusů mezinárodní ochrany, tzn. statusu uprchlíka a statusu doplňkové ochrany. Jako změnu zásadní povahy pro současnou právní úpravu v ČR lze označit zejména novou úpravu sbližování statusů mezinárodní ochrany. Dle našeho názoru jsou navržené změny problematické a nesouhlasíme se sbližováním, resp. ztotožňováním statusu azylanta s osobou požívající doplňkové ochrany. Vycházíme
61
z principu dočasnosti doplňkové ochrany na rozdíl od azylu, který vnímáme jako institut de facto trvalý. Důvody pro udělení obou statusů jsou odlišné, proto je odlišný i systém pobytu na území a nelze hovořit o diskriminaci osob požívajících doplňkové ochrany. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 081/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové, já se již nebudu zabývat obsahem, toho se zhostil pan ministr. Jen bych vás chtěl upozornit, že jsme se touto oblastí azylu již v minulosti několikrát zabývali, a to při přijetí zákona o pobytu cizinců a při projednávání Zelené knihy o budoucím společném evropském azylovém systému, tehdy pod č. K 038/06, kde jsme doporučovali vysoký stupeň harmonizace jako prostředku proti opakované cirkulární migraci žadatelů o azyl v rámci EU a dále jsme požadovali sjednotit terminologii a důsledně dodržovat vymezení kategorie uprchlý, dále osoba s doplňkovou podpůrnou ochranou a osob nemajících nárok na mezinárodní ochranu, ale které jsou chráněny před vyhoštěním mezinárodními závazky. Dále jsme se tehdy pozastavovali i nad problémy spojenými s automatickým přístupem žadatelů o azyl na pracovní trh, které dle naší zkušenosti vede k přehlcení žadatelů o azyl motivovaných obcházením regulace legální migrace. Návrh dnešní směrnice neřeší výtky, proto jsem se o tom takto zmiňoval, které Senát Parlamentu ČR v minulosti vznesl, a zároveň důkladně nezhodnotil předcházející směrnice. Z tohoto důvodu výbor pro záležitosti EU přijal doprovodné usnesení, a já vás s celým usnesením nyní seznámím: Po úvodní informaci Lenky Ptáčkové-Melicharové, náměstkyně ministra vnitra, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování), doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracování), vyjádřil ve svém smyslu doporučení přijaté výborem. Dále určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Tomáše Grulicha a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice, jejíž celý název již nebudu opakovat. Senát Parlamentu ČR si je I. vědom toho, že současná platná kvalifikační směrnice vykazuje jisté nedostatky, které způsobují jisté problémy při rozhodování o nároku na mezinárodní ochranu, II.
62
1) je toho názoru, v souladu se svými předchozími usneseními, že přepracovaná směrnice by měla vycházet z důsledné evaluace již existujících nástrojů. Jedině za pomoci dlouhodobějšího sběru rozsáhlejšího množství dat je možno plně identifikovat problematické body a ty pak pokrýt komplexní úpravou. 2) domnívá se, že by mělo být důsledně rozlišováno mezi azylem a doplňkovou ochranou, jelikož se jedná o dva instrumenty s odlišnou logikou. Ke každému z nich by se tak měla vázat jiná práva pro osoby, jimž je mezinárodní ochrana přiznána. III. 1) žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem tato stanoviska zohlednila, a o dalším vývoji projednávání. 2) pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Hlásí se pan senátor Jaromír Štětina jako první. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Sjednocení evropské legislativy co se týče uprchlíků, je věc bezpodmínečně nutná. Naši planetu bychom mohli nazvat planetou „re fudžia“ Minimálně milion uprchlíků se pohybuje po naší planetě a někteří z nich samozřejmě směřují i k nám. Důvodová zpráva k projednávanému návrhu směrnice, kterou předložil a seznámil nás s ní pan ministr, mluví o tom, že v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu Evropská rada vyjádřila obavu, že stále přetrvávají značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o udělování ochrany a o formy, které tato ochrana nabývá. Nemůže to být vyjádřeno lépe. A já bych uvedl jeden příklad, čím se například liší Česká republika od jiných evropských států, a to je postup našich orgánů k občanu Ruské federace – Čečenské republiky. Evropa dnes zná několik tisíc psanců, kteří se pohybují mezi jednotlivými evropskými státy, usilují o azyl, usilují o doplňkovou ochranu a nechtějí se vrátit zpátky do Ruské federace, navzdory tomu, že ruské orgány, ať už jsou to orgány kremelské nebo orgány quislingovské, čečenské promoskevské vlády Kadyrova tvrdí, že byla vypsána amnestie a že Čečna je dnes procházka růžovým sadem, kam je možné se vrátit. Já si myslím, že příčina toho, že Česká republika je obecně známa mezi uprchlíky Ruské federace čečenské národnosti je způsobena tím, že existuje jakási nekritická vstřícnost orgánů ČR k ruským orgánům činným v trestním řízení a ruským tajným službám. Samozřejmě toto všechno souvisí s celkovou evropskou i s naší politikou impeachmentu a k odmítání toho, abychom viděli to, co se v Čečensku odehrávalo a co se odehrává. Vrátit se do Čečenska je pro mnoho lidí zaručená cesta k tomu, aby byli ne-li zbaveni života, zabiti, ale aby byli prosazeni protiprávně do vězení, kde většina Čečenců skončí do roka nebo do dvou tím, že jsou buďto spoluvězni nebo přímo orgány činnými v trestním řízení ubiti k smrti. Z té naší pozice vyplývá vůči Ruské federaci a orgánům činným v trestním řízení i to, že nedávno naše ministerstvo zahraničních věcí na základě zprávy našeho velvyslanectví vydalo zprávu, že není třeba udělovat azyl nebo ochranu Čečencům, kteří byli v rezistenci proti ruské armádě a bojovali například ve službách
63
posledního zabitého čečenského prezidenta Maschadova. Tato zpráva našeho Ministerstva zahraničních věcí a našeho velvyslanectví se skutečně nezakládá na pravdě. Já bych se vám to pokusil vysvětlit na jednom velmi konkrétním příkladě. Jeden z těch Čečenců, kteří tady jsou u nás v České republice je například pan Ali Aksajev, který už dlouho sedí na Pankráci za mřížemi a jeho osudem se teď zabývá celá řada mezinárodních organizací od Amnesty International počínaje a ruskými organizacemi na ochranu lidských práv konče. Kauzou Aksajeva se zabývá i paní Světlana Galjuškina, možná si na ni pamatujete, asi před třemi roky dostala onu ceny Homo Homini, kterou uděluje Člověk v tísni. Paní Světlana Galjuškina je členka správní rady společnosti Memorial a členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva a také členka vládní komise pro migrační politiku. Světlana Galjuškina je jeden z největších znalců problematiky lidských práv v Čečensku a ve věci pana Aksajeva se obrátila i na naši paní ministryni spravedlnosti Kovářovou. Já vám zkusím říci několik myšlenek z toho, co napsala naší paní ministryni paní Světlana Galjuškina. Říká, že byla oslovena zástupci veřejných organizací České republiky a potom píše, že vybaví apelaci organizace Memorial ve věci Ali Aksajeva a popisuje jeho případ. Krátce – to je člověk, který se narodil v roce 1966, před odjezdem do České republiky žil v Grozném a v první čečenské kampani, tj. v první čečenské válce bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek. Podle sdělených údajů píše paní Galjuškina, proti Aksajevovi 19. března 2003 bylo zavedeno stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž údajně došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Aksajeva. Ona samozřejmě neposuzuje, jestli Aksajev spáchal vraždu nebo nespáchal vraždu, ale zdůrazňuje to nejdůležitější – doba zahájení trestního řízení proti Aksajevovi připadá na dobu fabrikace trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila a pak se zase rozhořela. A teď uvádí celou řadu příkladů, stovky příkladů mrtvých lidí, kteří byli nalezeni, případy, kdy byli Čečenci, odpůrci dnešního prezidenta Kadyrova shazováni z helikoptér, popisuje celou tu hrůzu, ke které v Čečensku dodnes dochází a které si svět nevšímá. A potom uvádí závěr a píše naší paní ministryni: V takové situaci, jak deportace, tak vydávání etnických Čečenců do Ruska je nepřijatelné a proti úmluvě OSN z roku 1951, stejně jako proti hlavnímu ustanovení EU o lidských právech a základních svobodách. Já vím, že naše legislativa má nedostatky, ale jako každý zákon, má celou řadu možností i vysvětlení. Já si myslím, že by naše orgány činné v trestním řízení, především ministerstvo vnitra, azylové odbor našeho ministerstva vnitra neměl považovat některé případy za čísla, za případy, to jsou případy lidí, kteří se domů vrátit nemohou, protože by přišli, kdyby se vrátili do Ruské federace, o život. Já si myslím, že je potřeba si vzpomenout na to, že my Československá republika v době, kdy byl u moci Hitler v Německu, jsme přijímali tisíce azylantů, kteří k nám přicházeli a utíkali před Hitlerem. Po roce 1968 od nás zase tisíce lidí utíkalo do evropských států a všichni dostávali nějakou formu ochrany nebo nějakou formu azylu. Já vás ubezpečuji, že režim prezidenta Kadyrova je režim mafiózní, zločinecký a má na svědomí tisíce lidských životů a neměli bychom mu vycházet vstříc. Měly by si to uvědomit i naše orgány činné v trestním řízení, naše soudnictví, azylový odbor i naše tajné služby. Já bych chtěl upozornit a zejména pana ministra bych chtěl poprosit, aby se zamyslel nad tím, co se mi podařilo zjistit v posledních týdnech. Mám celkem devět
64
nezávislých na sobě informací o tom, že azylový odbor ministerstva vnitra spolupracuje s našimi bezpečnostními službami, především BIS, na čemž by nebylo samozřejmě nic špatného, ale co vidím jako špatné, a výsostně nemorální je to, že tato svědectví mluví o tom, že naše tajné služby žadatele o azyl tady oslovují a říkají jim: My vám azyl dáme, když s námi budete spolupracovat a budete práskat na své národnostní entity, ke kterým tady v České republice patříte. A to si myslím, že je hluboce nemravné a vypovídá to o stavu naší politiky k těm nešťastným lidem. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se předkladatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit. Prosím. Ministr vnitra Martin Pecina: Děkuji, pane předsedající. Já bych skutečně krátce reagoval. Ano, odbor azylu a migrační politiky si žádá stanoviska nejenom tajných služeb, ale žádá si i stanoviska specializovaných útvarů policie a dalších orgánů před tím, než se rozhodne někomu udělit nebo neudělit azyl. Já myslím, že to je standardní procedura. Jestli se děje to, co říkal pan senátor Štětina, já nevím a nemohu to nějak objektivně ověřit a je to spíš na sněmovní komisi pro kontrolu Bezpečnostní informační služby a nikoliv na mně. Nemám informace o tom, že by se takové chování dělo v mém rezortu, takže předpokládám, pokud takové informace pan senátor má, že mi je předá. Pokud se to děje na té BIS, tak asi kontrolnímu orgánu. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Pane zpravodaji, přejete si vystoupit? Prosím, pan senátor Tomáš Grulich bude hovořit. Senátor Tomáš Grulich: Vážení kolegové, já bych si jen dovolil zhodnotit diskusi, která byla poměrně krátká, ve které vystoupil pan kolega Štětina, který nehovořil přímo konkrétně k tomuto materiálu, ale využil této chvíle k informaci o stavu našeho azylového systému. Chtěl bych jenom říci, že naše azylové zákony patří k těm nejvstřícnějším v rámci EU a chtěl bych také říci, že několik desítek, já teď nevím přesně kolik, Čečenců získalo tady ochranu. Není tak úplně pravda, že by se česká strana touto záležitostí vůbec kladně nezabývala. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Budeme hlasovat o usnesení tak, jak jej přečetl pan senátor Grulich ve své zpravodajské zprávě a jak máme v příloze N 81/07/02. Pozveme k hlasování. Opakuji, budeme hlasovat o usnesení, tak jak ho přednesl zpravodaj pan senátor Tomáš Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 17, registrováno 65 senátorů a senátorek, kvórum 33. Pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajovi a projednávání tohoto bodu končím s tím, že návrh byl přijat. My se vystřídáme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, následujícím bodem je:
65
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany Je to senátní tisk č. N 082/07. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 082/07 a N 82/07/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s tímto materiálem. Ministr vnitra Martin Pecina: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych zde uvedl návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany, takzvanou procedurální směrnici, jejíž změna zde dnes bude projednána. Návrh směrnice mění v současnosti platnou procedurální směrnici 2005/85 ES. Platná právní úprava umožňuje členským státům rozsáhlou míru volnosti při rozhodování v řízení o udělení mezinárodní ochrany, což je zejména Evropskou komisí shledáváno jako nežádoucí stav. Návrh směrnice je též součástí druhé fáze budování společného evropského azylového systému. Hlavním cílem návrhu je zajistit vyšší míru harmonizace a kvalitnější normy mezinárodní ochrany v celé unii. Celkově lze obecný pohled shrnout tak, že cílem návrhu je stanovit nutné podmínky pro to, aby se azylová řízení ve společenstvích stala dostupnými, efektivními, spravedlivými a byla přizpůsobena danému kontextu. Změny obsažené v návrhu lze rozdělit do pěti tematických okruhů. Za prvé soulad mezi různými nástroji v oblasti azylové politiky, za druhé přístup k řízení, za třetí procesní záruky v řízení v prvním stupni, za čtvrté procesní pojmy a prostředky a konečně za páté přístup k účinnému opravnému prostředku, zejména zohlednění judikatury Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Problematické aspekty lze identifikovat jak v rovině obecné, kdy návrh nejen dle našeho názoru přináší větší administrativní zátěž pro členské státy a další finanční náklady, ponechává či dále nabízí prostor pro zneužití azylového řízení a celkově řízení komplikuje. Nedostatkem návrhu je i jeho obtížná srozumitelnost či přílišná detailnost, stejně jako nevyváženost návrhů mezi právy a povinnostmi členských států a žadatelů. V rovině konkrétní mezi nejproblematičtější okruhy patří za prvé přístup k právní pomoci, zásadně se mění dosavadní koncept přístupu k právní pomoci, kdy žadatelé musí mít přístup k bezplatné právní pomoci již v řízení na první instanci. Omezuje se počet výjimek, kdy se bezplatná právní pomoc nemusí poskytnout. Za druhé – excesivní – informační povinnost členského státu ve směru k žadatelům o mezinárodní ochranu. Za třetí – žadatelé se zvláštními potřebami, jejich vymezení je příliš široké a standardy vágní. Za čtvrté – zrychlená řízení – nový koncept přináší příliš úzké možnosti aplikace. A konečně za páté – při odvolání se jedná o celkově nejasný text návrhů, omezení možnosti neudělit žalobě odkladný účinek a rozsah soudního přezkumu. Na druhou stranu pozitivně hodnotíme snahu Evropské komise reagovat na fenomén opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu, které jsou v České republice velkým problémem v současnosti. Komise se snaží reflektovat zneužívání systému mezinárodní ochrany. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předkladateli. Prosím, znovu zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako
66
senátní tisk č. N 82/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, my jsme před chviličkou hovořili o směrnici, která měla za úkol najít shodnou klasifikaci žadatelů o azyl a nyní tento materiál přichází s procesní částí. Tak jako u toho minulého materiálu, i zde se výbor pro EU pozastavil hlavně nad tím, že současná směrnice platí dva roky, v tak krátkém čase se nepodařilo prakticky zhodnotit její účinnost a už přichází směrnice nová. Takže to v nás vyvolalo alespoň určitý podiv nad způsobem práce komise. Proto také přijal výbor pro EU doprovodné usnesení a já vás s tímto usnesením seznámím. Vynechám usnesení výboru, protože to je standardní, budu se zabývat jenom doporučením k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznání a odnímání mezinárodní ochrany. Senát Parlamentu ČR: I. Chápe návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady k sladění postupu v azylovém řízení jako důležitý krok na cestě k vytvoření společného evropského azylového řízení. II. 1. Je toho názoru, v souladu se svými předchozími usneseními, že přepracovaná směrnice by měla vycházet z důsledné evaluace již existujících nástrojů. Jedině za pomoci dlouhodobějšího sběru rozsáhlého množství dat je možné plně identifikovat problematické body a ty pak pokrýt komplexní úpravou. 2. Domnívá se, že omezení výjimek včetně toho, že žadatel má mít vždy možnost pohovoru a je posílen jeho přístup k právní pomoci, může mít dopad na deklarovanou rychlost a menší nákladnost řízení, a proto doporučuje přehodnotit výrazné omezení výjimek. III. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a informovala jej o dalším vývoji projednávání. Zadruhé pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím. Ani pan předkladatel, ani pan zpravodaj se nemají k čemu vyslovit, takže po znělce můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum je 29. Začínáme o návrhu, který předložil za výbor pan senátor Tomáš Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Je-li někdo proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Toto bylo hlasování pořadové číslo 18, a skončilo schválením návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. Opakuji – 57 přítomných, kvórum 29, nikdo nebyl proti, 47 hlasů bylo pro. Návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji vám, pane ministře, za vaše účinkování. Děkuji i panu kolegovi Grulichovi. My začneme projednávat další bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
67
Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 224. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Jaroslav Krupka, kterého tu vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče. Poslanec Jaroslav Krupka: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás krátce seznámil s důvody, které vedly nás, skupinu poslanců, k předložení tohoto návrhu, který vy teď máte před sebou a budete o něm hlasovat. Zákon o základních registrech vznikl nebo jeho projednávání v Poslanecké sněmovně probíhalo už v předminulém roce. Byl přijat v roce minulém s takovou vizí, že jeho účinnost měla nastat 1. 7. tohoto roku s tím, že měly být učiněny všechny potřebné přípravné kroky tak, aby mohlo být zahájeno a pracováno podle tohoto zákona. V průběhu minulého roku ale nastaly obecně známé okolnosti, došlo ke změně vlády a samozřejmě bylo legitimním právem nového ministra, aby znovu posoudil veškeré projekty, které souvisely s přípravou tohoto zákona. Zajišťovalo se i předpokládané financování a další náležitosti. A v souboru všech těchto věcí došlo k tomu, že časový posun, který vznikl, už dopředu jasně signalizoval, že nebude možné tento zákon, který by měl být účinný od 1. 7. 2010, naplněn všemi potřebnými úkony. Proto my, poslanci Poslanecké sněmovny, kteří jsme byli členy podvýboru pro veřejnou správu a informační systémy, kdy jsme v průběhu doby dostávali tyto informace a na základě jednání s panem ministrem jsme dospěli k závěru, že by bylo vhodné posunout ne účinnost, ale určitou dobu naplňování těchto čtyř základních registrů daty. A proto vznikl návrh, který byl přesně uveden tak, jak jsem řekl, tzn., že obsahuje pouze termínové technologické údaje, tj. posunutí naplňování údajů jednotlivých registrů o termín 12 měsíců, čili prodlužuje se to z 12 na 24 měsíců. Druhou záležitostí, která byla vložena do této stručné krátké novely tohoto zákona, je ta skutečnost, že bylo doporučeno přijmout formou nařízení vlády určité technologické opatření v podobě metodiky, která by říkala, jakým způsobem mají pracovat všechny centrální, ale i jiné další orgány a v konečné fázi i osoby, jak fyzické nebo právnické, které budou pracovat s tímto zákonem. Toto tam bylo dáno po zkušenostech s přijetím zákona o datových schránkách, protože tento zákon, přestože byl dosti v předstihu prezentován, tak bohužel se ukázalo, že i centrální orgány začaly věci řešit až na poslední chvíli. Obě dvě skutečnosti, které byly takto zpracovány, zákon byl odkonzultován s ministerstvem vnitra – tady bych si dovolil ještě dát jednu poznámku, že samo ministerstvo mělo zájem tento zákon vytvořit. Ale zcela jistě i vám je jasné, že v období, kdy zbývá do ukončení činnosti Poslanecké sněmovny, není možné v legislativním procesu, který zajišťuje ministerstvo, absolvovat veškerá legislativní kolečka. Takže tento náš návrh byl odkonzultován s ministerstvem, vláda svým souhlasným stanoviskem v podstatě potvrdila správnost této cesty a takto byl předložen do Poslanecké sněmovny a schválen. Jako poznámku na závěr dovolím si přidat ještě dvě poznámky. Na Výbor pro veřejnou správu, kde jsem se za předkladatele zúčastnil, jsem snad vysvětlil drobné připomínky, které byly ze strany legislativy Senátu. A druhou věc, co považuji za důležité, v Poslanecké sněmovně byl tento zákon schválen napříč politickým spektrem bez zásadních připomínek.
68
Budu velice rád, když se podaří postupovat i ve vašem ctěném Senátu stejným způsobem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane poslanče. Pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Komise přijala usnesení, které vám bylo již dáno jako senátní č. 224/2. Zpravodajem komise je pan senátor Tomáš Kladívko. Organizační výbor určil Výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 224/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan poslanec Krupka přesně popsal, jak to, o čem v tomto zákoně jde, tak jaký byl proces při přípravě a schvalování v Poslanecké sněmovně. Vzhledem k tomu, že na tento zákon navazuje ještě další zákon, tak si dovolím určitý obšírnější úvod, abych připomenul, že v rámci procesu elektronizace veřejné správy jsme se zde zabývali několika zákony. Ten první byl zákon o informačních systémech veřejné správy. Známe jej pod pojmem potom v praxi Czech POINTY. Myslím si, že tento se v praxi velmi osvědčil, zjednodušil podnikatelům i občanům život. Mají teď mnoho míst, kde mohou získat výpisy z registrů. Připomenu, že jsme zde schválili tehdy pozměňující návrhy, vrátili jej Sněmovně a v našem smyslu byl schválen. Byl to jediný náš takto hrdinský čin, kdy jsme v rámci elektronizace, byť i v jiných zákonech byly drobné chyby, postupovali zásadově a vrátili jsme jej Poslanecké sněmovně. Dalším krokem byly tzv. datové schránky, o kterých pan poslanec tady také hovořil. Myslím si, že i přes úvodní porodní bolesti datové schránky fungují. Stát dnes za každou zprávu prostřednictvím datové schránky platí 18 Kč, tedy pro všechny, kteří to takto využívají, je to zdarma. Osobně si myslím, že to dobře není, protože co je zdarma, to není správné. A z praxe na městě vím, že tímto prostřednictvím dnes komunikují všichni. Co předtím šlo obyčejným mailem, tak posílají datovou schránkou. A stát a my všichni za to platíme 18 Kč. Ale budiž, uvidíme, jak se to bude v budoucnu vyvíjet. Pak jsme zde měli zákon o základních registrech, který jsme také schválili, a onoho zmíněného tlusťocha. Připomenu zákon, který s tím souvisel, měnil 200 zákonů a měl přes 200 stran. My jsme už tehdy upozorňovali, že předpokládáme, že dříve, než nabudou účinnosti tyto zákony, že dojde možná několikrát k novelizaci, protože je obtížné vychytat všechny mouchy v takto složitém procesu. Ještě před nabytím účinnosti zde teď první novelu máme a myslím si, že není poslední. To je jedna z výtek legislativy, že tato změna, kterou máme dnes před sebou schválit, nabývá účinnosti dřív, než ten samotný zákon o základních registrech. Na rozdíl od pana poslance Krupky bych to nesváděl na změnu vlády, ale to jen tak na okraj. Tedy po projednání ve VUZP výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Víchu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.
69
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaje Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí. Již dává znamení, že si přeje vystoupit. Prosím. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předkladateli, dámy a pánové, Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí projednala návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Krátké připomenutí. My jsme se tímto zákonem zabývali, tímto základním zákonem, na své schůzi před rokem, na páté schůzi v březnu loňského roku. Jednalo se o vytvoření čtyř základních registrů: základního registru obyvatel, základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí a základního registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností. Dnes jsme před novelou tohoto zákona, která je víceméně jednoduchá, jak tady řekl pan zástupce předkladatelů, a naše komise tento návrh projednala, konstatovala, že se v žádném bodě nekříží s prací Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, tudíž nevstupuje v této fázi do soukromí našich občanů, a přijala 16. března usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, a určila zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, a nyní jsem podle § 107 Jednacího řádu povinen se zeptat, zda někdo z vás navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu, prosím, někdo takový? Není, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Řeknu opravdu jenom jedinou větu. Je to další příklad toho, co jsme tady měli, máme a budeme mít, ať jsou to zákony o úřednících, o maturitách, můžu jich vymyslet ještě 50, všeliké kvaltování toliko hovada božího hodné jest. Rychle, rychle, rychle, nepřipraveno, něco do toho vleze a děláme z právního řádu guláš. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím. Pro jistotu se zeptám pana navrhovatele, zda si přeje reagovat. Nepřeje. Pan zpravodaj stálé komise také ne a pan senátor Kladívko si také nepřeje vystoupit. Je to jasné, můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, to znamená, že potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. O návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce, prosím, a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové č. 19, návrh byl schválen, 54 přítomných, kvórum tedy bylo 28, 1 hlas byl proti 44, hlasů bylo pro, návrh byl schválen. Tím projednávání tohoto bodu programu skončilo a dalším bodem je
70
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 225. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jaroslav Krupka, kterého opět prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych mohl navázat na mé předchozí vystoupení, protože důvody z jedné části byly naprosto identické, a to se týká změnového zákona č. 227/2009 Sb., také ho trošku familiérně nazval pan senátor Vícha tlusťoch. V něm je obsažena i záležitost, týkající se elektronických občanských průkazů, protože tak, jak jsem odůvodňoval, poprvé došlo k určitému časovému posunutí, tak stejní předkladatelé dospěli k témuž závěru, že by bylo vhodné i zde tu lhůtu prodloužit. Ta lhůta proti předchozímu návrhu zákona je na první pohled posunuta asymetricky o 18 měsíců, ale je to dáno tím, že nejprve musíme ty tzv. základní registry naplnit určitými daty, abychom potom mohli pracovat s elektronickým dokladem, a právě proto je tam jistá časová diference. Druhým bodem, který je obsažen v tomto zákoně, je změna zákona o elektronickém podpisu, a to už je čistá implementace zákonné normy, která přišla z EU, která se týká uznávání mezinárodních elektronických podpisů, zejména je to v těch oblastech, kde se setkává zahraniční klientela. Je to v příhraničních oblastech atd., aby zbytečně nebyla brzděna komunikace. Takže toto je náplň obou dvou částí tohoto jednoho zákona, a ze stejných důvodů bych vás požádal o její odsouhlasení. Děkuji vám. Samozřejmě jenom dodám, že tento materiál byl o to více a ještě více konzultován s ministerstvem vnitra a konec konců i v tomto případě vláda k tomu dala souhlasné stanovisko. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Komise přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 225/2. Zpravodajem komise je pan senátor Tomáš Kladívko. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 225/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Vícha, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Petr Vícha: Už sem kráčím, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, v tomto případě je to ještě jednodušší. Jak říkal můj předřečník pan poslanec Krupka, když jsme předchozí zákon posvětili a prodloužili termín o dvanáct měsíců, pak tedy prodlužujeme tentokrát termín o 18 měsíců i u některých zákonů souvisejících. A předtím, než přečtu usnesení výboru, jen jednu poznámku. Naprosto souhlasím s kolegou senátorem Kuberou v jeho kritice na nepřipravenost bývalého ministra Ivana Langera. A teď přečtu usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra
71
Víchu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Zpravodaj Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí pan kolega Tomáš Kladívko si přeje vystoupit, prosím. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo, já budu rovněž stručný. Tento návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Přestože v upozornění legislativního odboru Senátu jsou věci týkající se některých částí této novely, především různých přechodných ustanovení, a zároveň i účinnosti, přesto po vysvětlení, které podali předkladatelé v garančním výboru, Stálá komise přijala 19. usnesení ze dne 16. března 2010, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a určuje zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo tady takový není, a tak otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu tedy uzavírám. A ani se neptám zpravodajů, ani pana navrhovatele, zda se ještě chtějí vyjádřit, a přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Skončilo hlasování pořadové číslo 20. 55 přítomných, kvórum 28, pro 50, jeden hlas byl proti. Návrh byl schválen. Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji panu navrhovateli, panu poslanci. A my otevíráme otevírání dalšího bodu, kterým je Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 221. Prosím pana ministra kultury Václava Riedlbaucha, aby nás seznámil s návrhem zákona. (Velký hluk v jednací síni, pohyb senátorů.) Prosím, kolegové a kolegyně, zaujměte svá místa, abychom vyslechli zprávu navrhovatele. Ministr kultury Václav Riedlbauch: Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já vím, že toho máte od rána jistě už také dost, ale já se omlouvám, úvodní slovo nemůže být krátké, protože problém je poměrně velmi složitý. Předložením vládního návrhu zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání k projednání v Senátu Parlamentu ČR je plněn náš závazek České republiky vyplývající z členství v EU, neboť tímto návrhem zákona má být do
72
právního řádu naší republiky promítnuta směrnice Evropského parlamentu a Rady o audiovizuálních mediálních službách. Jedná se tedy o návrh transpozičního předpisu. Dokument „Hodnocení dopadu regulace“ zpracovaný Evropskou komisí formuluje důvody navrhované právní úpravy a její cíl a účel takto – cituji: „Kdyby byla směrnice Televize bez hranic – to je její název – zachována beze změn, prohloubily by se stále méně ospravedlnitelné rozdíly v regulaci různých forem distribuce téhož nebo podobného obsahu. Tradiční televizní vysílací služby by byly regulovány na základě pravidel z 80. a 90. let, přestože musí čelit stále větší konkurenci ze strany jiných lineárních služeb na jiných platformách i stále větší konkurenci nelineárních služeb, na vyžádání, které nabízejí stejný nebo podobný audiovizuální mediální obsah v jiném regulačním prostředí. To vytváří nerovné podmínky hospodářské soutěže, přičemž nerovnost nepramení z předmětu regulace, to znamená z obsahu, nýbrž ze způsobu jeho dodávání.“ Konec citátu. Dále tento dokument deklaruje – opět cituji z něho: „Úkolem nové právní úpravy je zajistit poskytovatelům audiovizuálních služeb technologicky neutrální způsob regulace a rovné podmínky soutěže, to znamená přístup, který nebude činit rozdíl mezi různými platformami pro dodávku podobného audiovizuálního mediálního obsahu, nicméně zohlední rozdílnou povahu lineárních a nelineárních služeb.“ Konec citátu. Sama směrnice č. 2007/65/ES v bodě 7 své preambule k témuž tématu uvádí – a naposled cituji: „Evropské společnosti poskytující tyto audiovizuální mediální služby čelí právní nejistotě a nerovným podmínkám pokud jde o právní režim vztahující se na rozvíjející se služby na vyžádání. Je nutné za účelem zamezení narušování hospodářské soutěže, zvýšení právní jistoty, pomoci při dotvoření vnitřního trhu a usnadnění vzniku jednotného informačního prostoru používat pro všechny audiovizuální mediální služby, tedy jak pro služby televizního vysílání, označované jako lineární služby, tak pro audiovizuální mediální služby na vyžádání, označené jako nelineární služby, alespoň základní stupeň stejných koordinovaných pravidel.“ S citáty už končím, opravdu. K obsahu navržené právní úpravy jsem si pro vás připravil osm poznámek: 1) Především je třeba akcentovat fakt, že smyslem navrhované právní úpravy není regulace internetu, jejíž nepřípustnost je v souvislosti s návrhem zákona namítána nedostatečně informovanými publicisty, kteří při argumentaci rozostřují definiční znaky zaváděných právních institutů, čímž stírají rozdíly mezi službami, jež mají být regulovány, a službami, na které se navrhovaná úprava nemá vůbec vztahovat. Proto opětovně, jako už mnohokrát žurnalistům zdůrazňuji, že cílem návrhu zákona je zajistit všem provozovatelům televizního vysílání a poskytovatelům těchto služeb na vyžádání technologicky neutrální způsob regulace a rovné podmínky hospodářské soutěže. Jedná se tedy o regulační přístup, který nečiní rozdíl mezi různými platformami pro šíření stejného obsahu, nicméně zohledňuje rozdílnou povahu televizního vysílání jako lineární služby a audiovizuální služby na vyžádání jako služby nelineární povahy. Je zaváděna „méně přísná“ regulace obsahu těchto služeb na vyžádání, než je tomu v případě stávající regulace obsahu televizního vysílání. Odstupňovaný regulační přístup k lineárním a nelineárním službám je přitom odůvodněn různou mírou uživatelské kontroly i různou mírou jejich mediálních dopadů do každodenního života.
73
2)
To byla také častá námitka. Poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání nebude podmiňováno získáním licence ani registrace. Nebude podmiňováno, zdůrazňujeme to pořád. Stanoví se pouze povinnost poskytovatele této služby oznámit některé údaje o své službě Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, neboť ta povede evidenci poskytovatelů těchto služeb. Oznamovací povinnost by měla být splněna do 30 dnů od vzniku živnostenského oprávnění, což v praxi znamená, že poskytování služby lze zahájit již před splněním této povinnosti. Čili není tam žádná blokace jejich činnosti. 3) Pokud jde o změny promítající se do konkrétních institutů, za významné považuji uvolnění pravidel pro využívání různých forem komerční komunikace ve vysílání. Ruší se denní limit pro reklamu a denní limit pro vysílání teleshopingových šotů v televizním vysílání s tím, že pro uvádění reklamy a teleshopingových šotů zůstává zachován pouze limit 12 minut v průběhu jedné vysílací hodiny. 4) Nově bude možné sponzorovat nejen jednotlivé pořady, nýbrž i vysílání určitého rozhlasového nebo televizního programu, po případě konkrétní audiovizuální mediální službu na vyžádání jako celek. Pátá poznámka: Myslím si, že je z hlediska praxe velmi důležitá. Při splnění taxativně vymezených podmínek se pro oblast tvorby televizních pořadů a pořadů určených pro audivizuální mediální služby na vyžádání umožňuje využít i formy komerční komunikace známé jako tzv. product placement a v návrhu zákona označen jako umístění produktu. Význam této skutečnosti je mimořádný. Pro bližší představu jej lze přiblížit údajem, že například v kinematografické produkci v ČR tvoří příjem z product placementu v průměru 20 % výrobních nákladů filmu. Za šesté: V zájmu zajištění nediskriminačního přístupu k informacím o událostech, které jsou předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti, v jejíž vysílání získal určitý provozovatel televizního vysílání výhradní právo, se upravuje právo každého dalšího provozovatele televizního vysílání získat krátký zpravodajský výňatek tím způsobem, že mu bude umožněn přístup k signálu přenosu této události nebo poskytnut její záznam. Sedmá poznámka: Za důležité považuji výslovně upozornit na skutečnost, že některá ustanovení zákona byla spolu se zástupci relevantních podnikatelských subjektů formulována tak, aby nová úprava respektovala specifika komunikace v nelineárním prostředí. Týká se to třeba § 6 odstavce 5 návrhu zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, jenž povinnost poskytovatelů těchto služeb uchovávat záznamy pořadů a audiovizuálních obchodních sdělení stanoví způsobem, který zohledňuje zavedené obchodní modely komerční komunikace v nelineárním prostředí spočívají v cíleném šíření reklamy. Náleží sem rovněž obecná formulace zákazu šíření obsahu, který může vážně ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých obsažená v § 6 odstavec 3 návrhu téhož zákona. Konečně za osmé nemohu pominout informaci o tom, že návrh zákona institucionalizuje spolupráci Rady pro rozhlasové a televizí vysílání se samoregulačními orgány poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb. Radě pro rozhlasové a televizní vysílání se ukládá nejen povinnost se samoregulačními orgány průběžně spolupracovat, nýbrž i povinnost v případě určování výše pokuty za správní delikt přihlížet ke stanovisku těchto orgánů. Za účelem posílení účinnosti této spolupráce se Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stanovuje rovněž povinnost vykazovat její výsledky v rámci své výroční zprávy. To by byly všechny poznámky.
74
Závěrem dovolte toto: Návrh zákona, jak jsem uvedl, má povahu transpozičního předpisu s termínem transpozice do 19. prosince 2009. Ačkoli se tento termín nepodařilo dodržet, a to nikoli z důvodů na straně Senátu, obracím se na vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři se žádostí, abyste pro návrh zákona hlasovali ve znění, ve kterém vám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych vás v této souvislosti informovat, že Stálé zastoupení České republiky při EU v Bruselu již 28. ledna t. r. obdrželo oznámení Evropské komise o tom, že vůči České republice bylo ve smyslu článku 258 Smlouvy o fungování EU zahájeno řízení pro nesplnění tzv. notifikační povinnosti ve vztahu ke směrnici o audiovizuálních mediálních službách. Nejsme v tom sami, je to celá řada transpozičních předpisů. Považuji za relevantní v této situaci Senát upozornit, že od přijetí Lisabonské smlouvy platí pro řízení o porušení smlouvy nová úprava podle článku 260 Smlouvy o fungování EU, jejímž účelem je znemožnit doposud poměrně běžnou praxi, kdy k transpozici docházelo nikoli v transpoziční lhůtě, nýbrž až v průběhu první fáze řízení, v níž se rozhoduje o tom, zda členský stát své povinnosti splnil či nesplnil. Tato nová úprava podstatným způsobem zvyšuje riziko finančních sankcí za nesplnění legislativních závazků, neboť oproti předcházející právní úpravě Evropské komisi umožňuje za nesplnění notifikační povinnosti navrhnout uložení paušální částky nebo penále popřípadě obou sankcí zároveň již při prvním předložení věci soudnímu dvoru EU. Sankce se tudíž vůči členskému státu, který nesplňuje povinnosti Evropské komisi oznámit ustanovení předpisů, jimiž byla směrnice transponována do jejího právního řádu, mohou uplatňovat hned v první fázi řízení. Takže mi dovolte poděkovat vám za velmi konstruktivní a věcné projednání návrhu ve výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu, lidská práva a petice a ve Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Omlouvám se za toto dlouhé úvodní slovo ještě jednou. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane navrhovateli za seznámení s návrhem zákona a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Určila zpravodajem senátora Jiřího Oberfalzera a nepřijala žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 221/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor rovněž nepřijal žádné usnesení, takže vám byl rozdán záznam z jednání jako senátní tisk č. 221/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Richard Svoboda a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, milé dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové. Já se ve své zpravodajské zprávě omezím po úvodním slovu pana ministra pouze k prostému konstatování, že výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, projednal tento materiál na své 14. schůzi 16. března 2010; nepřijal žádné usnesení poté, co já jsem ve své zpravodajské zprávě žádné usnesení nenavrhl. Navrhl předseda výboru hlasovat pro schválit, čtyři senátoři hlasovali pro, pět senátorek a senátorů se zdrželo. Návrh tohoto usnesení nebyl přijat. Tomuto hlasování předcházel úvod předsedy výboru, odůvodnění návrhu paní Petrou Smolíkovou, náměstkyní ministra kultury a jak už jsem řekl, má zpravodajská zpráva. Ostatní ponechám potom na své vystoupení v roli senátora. Děkuji.
75
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky kolega Jiří Oberfalzer. Přeje si vystoupit a vystupuje. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Pane ministře, dámy a pánové, komise rovněž nedospěla k žádnému usnesení s tím, že projednávala tento návrh zákona na dvou svých zasedáních. Problematických bodů, kterých se zejména dotýkala diskuse, bylo několik. Jeden z nich se týkal toho, co se bohužel trošku nepřesně stalo jakousi panikou ve světě internetu, že tato novela zavádí cenzuru. Pan ministr se o tom zmiňoval, jde o srovnání podmínek vysilatelů a poskytovatelů audiovizuálních programů na jiných platformách než je běžné televizní nebo rozhlasové vysílání. Čili ta věc není tak dramatická. Samozřejmě je otázka, jak si RRTV s tímto úkolem poradí. A my bychom si přáli, aby dávala velký prostor samoregulaci a spolupráci se samoregulátorem, protože objem výměny komunikace a takových programů na internetu je samozřejmě obrovský. Nicméně zde si myslím, návrh ministerstva a vlády se neodchyluje od toho, co požaduje směrnice, protože směrnice explicitně vyžaduje, aby tento monitoring byl nějakým způsobem uzákoněn, přičemž také vyzdvihuje význam samoregulace, ale nezbavuje členské země povinnosti mít tuto kontrolu nebo chcete-li regulaci přenosu obsahu nějakým způsobem zakotvenu v zákoně. Já myslím, že praxe ukáže, jestli to bude fungovat a není to určitě základní důvod pro to, abychom tento návrh zpochybňovali. Do návrhu se v průběhu projednávání v PS podařilo pozměňovacími návrhy vpravit několik věcí a já si je dovolím tady pojmenovat, přičemž neuralgickým bodem zůstala nakonec při projednávání v komisi jedna z nich. Ty tři věci jsou: Za prvé je to zrušení zákazu tzv. křížení vlastnictví, to znamená zákazu, aby provozovatel sítě i televizního vysílání tzv. multiplexu současně také mohl provozovat program, čili být broadcasterem, vysílatelem konkrétního obsahu. Této ochraně jsme v minulosti rozuměli, pravda však je, jak seznal Městský soud v jenom konkrétním případu, o jehož detailech se tady nebudu šířit, ale je to k dispozici, toto znění zákona bylo příliš široké, málo specifické, málo proporční. A s odkazem na pravomoc našich obecných soudů rozhodovat o případných sporech mezi domácí a evropskou legislativou primárně ve prospěch té evropské, soud rozhodl, že toto ustanovení se v tom konkrétním případě nesmí použít. A vytváří tak precedens pro jakékoli další spory. Čili tady cítím, že zrušení této věci asi není zásadním problémem s tím, že jak i Městský soud uvádí, jsou zde jiné nástroje, které jsou schopny nějaké nekalé soutěže nebo zvýhodňování určitého majetkového postavení provozovatele té sítě zastavit a bránit mu. Jiná otázka je vícečetné vlastnictví multiplexů. Praxe se dneska ubírá tak rychle vpřed, že už je docela obtížné oddělit některé spoluvlastnictví od budování sítě a jejího provozování. A je otázka, jestli by stav, který už je a neumíme ho změnit, se nedostal do rozporu. Ale přesto i po konzultaci s Ministerstvem průmyslu a obchodu zvítězil názor, že to také asi není tak fatální záležitost, a to ze dvou důvodů. Stále zde pochopitelně bude fungovat Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který může případné nějaké nekalé soutěžní jednání korigovat. A nesmíme zapomínat, že Český telekomunikační úřad má pravomoc a dokonce povinnost – myslím, že je to jednou za dva roky – provádět analýzu trhu a kontrolovat, do jaké míry je dostatečně volný v hospodářské soutěži v oblasti telekomunikačních služeb nebo služeb elektronických komunikací.
76
Čili řekněme z těchto dvou nebo tří otázek, o kterých jsem se zmiňoval, nakonec nevznikl tak fatální problém. A řekl bych, že největší pozornost a v podstatě téměř celý obsah našeho druhého jednání o tomto problému tohoto návrhu se týkal oněch koncesionářských poplatků za mobilní telefony, které jsou vybaveny schopností přijímat rozhlasové vysílání, tedy mají v sobě tzv. tuner na FM radiové přijímání a radiové vysílání. Tady je problém, že existuje právní výklad, že podle současné úpravy přijímačem je i takovýto mobilní přístroj, čili podle obecně platné normy by podnikatelé měli správně u právnických osob platit za každý takový mobil, který mají ve své firmě, což pro některé velké firmy byla značná zátěž, myslím v počtu zaměstnanců, tedy těchto mobilních telefonů. V návrhu se omezuje povinnost tohoto poplatku na jeden jediný přístroj za firmu, tedy na jeden jediný mobil za firmu, což je relativní zlepšení. Pravda však je, že ho dosud Český rozhlas žádným důsledným způsobem za tyto mobily nevybírá a že zde je určitá ne zcela uzavřená právní neshoda o tom, jak to doopravdy je. Když bude schválen tento návrh zákona v této podobě, tak explicitně tuto povinnost zavede. Čili přestane být debata o tom, zda je nebo není tento mobil také přijímačem, a bude zde explicitně povinnost stanovovat. Čili v určitém smyslu nejasností výkladu se na to dá pohlížet tak, že zavádíme povinnost provádění takového koncesionářského poplatku pro podnikatelské subjekty. U velkých firem toto naopak bude řekněme určitá jistota a malá relativní zátěž vůči případnému širokému břemeni. U malých podnikatelů je to prostě další přítěž, kterou jim dáváme do cesty a do vínku jejich podnikatelské činnosti. Nicméně chci říci, že po obšírné debatě a samozřejmě rozmanitých názorech na tuto věc nakonec nezískal většinu návrh na - schválit, ale ani žádný další návrh, který ostatně víceméně v rozpravě nepadl. Omlouvám se za trošku větší obšírnost, vyjádřím se k některým věcem ještě jako senátor, ale chtěl jsem charakterizovat průběh debaty a některá ohniska problémů, která jsme nalezli v tomto návrhu. Jinak jde o implementaci evropské směrnice, to tady pan ministr řekl. A naprosté gró toho návrhu se týká směrnice a myslím si, že ji implementuje v zásadě liberálně a že otvírá určité možnosti pro naše televizní produkce, kterým na tomto umisťování produktů do vysílání, tedy určité nové formy reklamy, ale nikoli skryté zcela otevřené, kterým na tom opravdu záleží. Se směrnicí samotnou problém není. Bohužel problém vzniká vždy, když se nad rámec té směrnice do návrhu dostávají věci, které nebyly primárně cílem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji a ptám se. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby se nám vyjádřil návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový v tomto sále není, takže já otevírám obecnou rozpravu a jako první v ní promluví pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy, pánové. Kdyby tato novela byla opravdu pouhou transpozicí evropských norem o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, která by navíc tak, jak je koncipována, otevírala českým médiím nové možnosti financování prostřednictvím umístění produktu v pořadech, tedy oním product placement, o němž mluvil pan ministr, měla by mou jednoznačnou podporu, neboť čeští producenti jistě uvítají takové možnosti financování své práce, a já jim spolu s jinými tuto příležitost za jasně specifikovaných podmínek přeji. Bohužel, a to je obecnější problém, stalo se
77
nechvalným zvykem připojovat k implementačním, chcete-li transpozičním normám i další změny zákonů, které nejsou obligatorně součástí evropského práva. Bohužel k tomuto nechvalnému zvyku se druží i to, že není odděleno, co je takovou transpozicí a co nikoliv. Takových doplňků nad rámec příslušné směrnice Evropské unie byla v Poslanecké sněmovně připojena i k této normě řada. Ty celkové problémy už nastínil kolega Oberfalzer. Domnívám se, že bychom mohli dlouze a polemicky diskutovat o novém rozšíření regulační a kontrolní působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na nelineární audiovizuální služby, je míněn zejména internet. Tuto kompetenci česká norma v § 4 v 1. části svěřuje Radě, a to navzdory tomu, že směrnice tu umožňuje proces tzv. samoregulace místo potenciálně nákladných a sporných nových kompetencí, které v tomto případě dostává Rada. Pokud má být tato kompetence účinně prováděna, bude muset Poslanecká sněmovna podle odhadu zajistit na její provedení desítky milionů Kč, přes to, že výsledek bude téměř s jistotou sporný. Podobně diskutabilní jsou i zrušující ustanovení v bodech 45 a 87 ve druhé části normy, které v budoucnu mohou za jistých okolností vést ke koncentraci vlastnictví v mediální oblasti, ale kolega už mluvil o tom, že existují v této věci judikáty, které takovéto řešení umožňují. Tyto problémy, budou-li mít ambici je řešit či komentovat, však ponechám jiným a soustředím se pouze na jediný problém. Totiž na zdánlivě nevýznamnou a údajně pozitivní změnu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Všichni máme nepochybně na paměti naši velmi podrobnou a košatou rozpravu a rozhlasových a televizních poplatcích před nemnoha týdny. Navrhoval jsem tehdy zákon o jejich zrušení a o financování médií veřejné služby ze státního rozpočtu. Poukazoval jsem na neudržitelnou podobu televizní a rozhlasové daně, která obtěžuje české domácnosti, podnikající osoby a právnické subjekty i české soudy. Při této příležitosti jsem byl dokonce opakovaně nemístně nařčen z toho, že usilují o svobodu těchto médií veřejné služby a že prý ke změně poplatků není žádný důvod, neboť prý skvěle fungují. Dnes se televizní a rozhlasové výpalné, jinak se totiž plošné zákonné povinnosti platit Českou televizi a rozhlas říkat nedá, nenápadně vylepšuje v zákonné normě, která je prý pouhou implementací evropského práva. Co je podstatou tohoto zdánlivého vylepšení? Všechny podnikající fyzické a právnické osoby mají podle některých výkladů v současné době povinnost platit rozhlasový a televizní poplatek ze všech zařízení, která jsou schopna přijímat televizní a rozhlasové vysílání. Počet zařízení tuto jejich povinnost násobí. Technika pokročila a tak tuto schopnost má dnes bezmála každý mobilní telefon. Namítnete-li, že je neudržitelné, aby rozhlasový poplatek z každého telefonu zaplatila měsíc co měsíc každá firma, máte jistě pravdu. Český rozhlas vcelku správně seznal, že by nevěděl, co s tolika penězi dělat a navíc je zjevné, že pokus vybrat ve velké firmě třeba desítky tisíc Kč měsíčně by zvedlo masovou vlnu odporu. Proto přicházejí poslanci s inovací, že právnické subjekty a podnikající osoby nebudou mít nadále povinnost platit ze všech mobilních telefonů, ale pouze z jednoho v každé firmě. Toto na první pohled skvělé řešení je ve skutečnosti prvním krokem k tomu, aby dva miliony podnikajících fyzických osob a právnických subjektů obdržely dopis, ve kterém se jim laskavě sdělí, že musí zaplatit rozhlasový poplatek za mobil. Dnes už totiž velmi obtížně budete hledat takový mobilní telefon, ze kterého nejde rádio poslouchat. Obtížně budete hledat i podnikavou osobu, která nemá ve firmě telefon. Stejné peníze tak zaplatí třeba ČEZ nebo Dopravní podnik města Brna na straně
78
jedné, na straně druhé každá kadeřnice, každý instalatér, každý pekař, každá masérka, doplňte si libovolně podle svého dál – krátce každá podnikající fyzická osoba. Na zákonném ustanovení, po kterém bude následovat další vlna administrativní a daňové zátěže a obtěžování všech českých podnikatelů bez výjimky, se jistě podílet po naší debatě o poplatcích nemohu. Na ustanovení, které nesporně přinese další soudní spory a dále tak zatíží přetíženou českou justici, se rovněž podílet nemohu. Obecně odmítám podílet se i na jakémkoli podobném pseudovylepšování vybírání televizních poplatků, aby aspoň na dalších pár měsíců korespondovaly s dynamicky se měnícím světem nových technických možností příjmu signálu. Pro tuto změnu ať hlasují ti, kteří televizní a rozhlasové poplatky často s demagogickými argumenty zachovali při životě. Pokud vás zajímá, o jaké částce v součtu mluvíme, pak vězte, že když si rozhlas od každého živnostníka a firmy vybere svých 45 Kč, udělá to za rok bratru miliardu. Děkuji rozhlasu za to, že mi velmi promptně dodal čísla, z kolika mobilů v tuto chvíli odhadem poplatky vybírá. Je to dvacet tisíc kusů, takže to navýšení je řádové a zjevné. Chápu ale, že se předloha meritorně týká jiných záležitostí, totiž srovnatelné kontroly lineárně a nelineárně šířených pořadů. Televizní stanice nepochybně netrpělivě vyhlížejí placené umísťování produktů do vysílání. Omlouvám se, že touto debatou vlastně bráním, aby tato jinak v zásadě rozumná legislativní úprava rychle našla své místo v našem právním řádu. Ale bohužel je spojena po mém soudu s dalším plošným šikanováním těch, kteří v této zemi vytvářejí hodnoty a platí daně. Každé ano pro zákon v této podobě může znamenat, že po účinnosti zákona obdrží všechny české podniky a podnikající osoby dopis s jednoduchým sdělením: Máte mobil? Tak zaplaťte na účet Českého rozhlasu 45 Kč a zřiďte trvalý příkaz, protože to budete dělat nadále každý měsíc. Budete to tak muset učinit, protože vašim senátorům a poslancům se to zdá být dobrý nápad. Mně se to dobrý nápad být nezdá, a proto ten zákon nepodpořím a zdržím se. Chápu, že tato norma obsahuje i jiná rozumná ustanovení, ale pokud by většina z vás měla podobný názor jako já – a ocitneme se v podrobné rozpravě – předložil jsem vám všem na stůl pozměňovací návrh, který vyjme všechna mobilní telekomunikační zařízení z povinné platby rozhlasových a televizních poplatků. Tento návrh spolu s podmínečně předkládanými technickými opravami zpracovanými našimi legislativci při jejich pečlivém čtení, máte rozdán. Pokud přes má slova – a já tomu budu rozumět – usoudíte, že předloha obsahuje kromě nesmyslného doplňku o televizních a rozhlasových poplatcích natolik závažné úpravy, že ji přesto musíme nejlépe ihned schválit, signalizují předem, už teď, že na příští schůzi předložím novelu ve smyslu svého pozměňujícího návrhu. Zároveň věřím, že dnešní pokus veřejnoprávní legislativy o novou specifikaci poplatkových povinností povede v budoucnu i další z vás k tomu, abyste podpořili zásadní a systémové změny financování českých veřejnoprávních médií. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví senátor Jiří Čunek.
79
Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, mohu být stručnější, protože mnoho z toho, co bych rád chtěl sdělit, řekl můj předřečník. Faktem je, že když jsem se informoval u odborníka na tuto problematiku, tak mi řekl: Ta současná úprava je hrozná. Ta úprava, kterou máte teď na stole, je nutná. Nicméně nezbývá stejně nic jiného, než aby nová vláda předložila skutečně něco, co nahradí tento zákon. To nás všechny samozřejmě přesvědčuje – nebo mě o tom, že to, co máme schválit, je hodně, hodně nedokonalé. A pak mě napadá v souvislosti s tím vším, že se pan kolega Oberfalzer nepřeřekl, když já jsem slyšel, že má být ministerstvo odchodu. Já si myslím, že je dobré ho založit. Dokonce kdyby tady byl ministr financí, tak by to jistě podpořil, protože odchod mnoha státních úředníků, kteří připravují takové zákony, by byl velkým přínosem pro Českou republiku a její rozpočet. Já bych rád jenom upozornil na souvislost s tím, co jsme projednávali ráno a o čem tady mluvil pan kolega Kubera. A to v souvislosti se zadlužením České republiky mluvil o zadlužení domácností, tak v § 10 tohoto zákona, který se nazývá Povinnosti poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání při umístění produktu, tedy ten zde již zmíněný impeachment. To je skutečně záležitost velmi citlivá, protože domácnosti se přece nezadlužují jen tak, ony se zadlužují tím, že tady existuje velmi masivní reklama a mezi těmi produkty, které jsou zakázány v pořadech vysílat, neboli pořady je nesmějí obsahovat, se vyskytly pouze cigarety, tabákové výrobky, léčivé přípravky atd., ale tyto nabízené služby, které jsou mnohdy zhoubné pro české občany a jejich domácnosti, tak ty tam samozřejmě nejsou. Já jenom chci upozornit na to, že tato norma je v zásadě daleko závažnější než jenom, že by to byla technická norma v nějakém technickém dosahu. Já jsem hodně přemýšlel o mobilech. K tomu řeknu jedinou věc – tato norma je hrozná, protože i když je zlepšení na straně změny, tedy že nebudeme platit nebo nebudou platit podnikatelé ze všech mobilů, ale jenom z jednoho, tak ale už nastává administrativní povinnost. Je tady administrativní povinnost, kterou někdo musí vykazovat, někdo ji musí také sledovat v těch podnicích, no a potom se musí kontrolovat. A to je jeden zákon za druhým, který my tady schvalujeme s tím, že v zásadě schvalujeme něco, co je jakoby o něco lepší, protože přeci poslanci z toho vyhodili všechny mobily a dali jenom jeden. No ale to zakládání jedné povinnosti jedné povinnosti nad druhou staví jakékoli podnikání, samozřejmě kromě ohromných gigantických firem, které stejně musí mít velkou administrativu, ale jakékoli podnikání, které má být páteří české ekonomiky – a to jsou živnostníci a malé firmy, tak stávají se neúnosnými, protože potom neplnění té povinnosti pouhým opomenutím samozřejmě dostává živnostníky a malé podniky do ohromných problémů. Já jsem dlouho uvažoval o tom, zda tuto normu podpořit, protože přece jenom něco zlepšuje. Ale musel bych popřít sám sebe po té ranní debatě, kdy máme jednu věc za druhou v našich zákonech, které zároveň kritizujeme, a zároveň schvalujeme, a proto bych tím chtěl říci, že podpořím změnu, kterou tady předloží, doufám, že předloží pan kolega Svoboda. Já jsem totiž přesvědčen, že takovéto věci my podpořit nemáme. Chtěl jsem se původně zeptat, kdo z vás někdy použil rozhlas v takovémto mobilu? Já jsem přesvědčen, že z těch mnoha milionů mobilů, které jsou prodány v České republice – někde jsem četl, že to číslo je vyšší než 1,5/1 obyvatele, to znamená, to bude asi tak 15 milionů mobilů, tak jenom ti vlastníci, kteří mají asi tak do 15, maximálně 20 let, to použili. Jsem přesvědčen, že drtivá většina z vás to neumí ani spustit, natož aby to používala. A samozřejmě budou to platit.
80
A když mluvíme o zaměstnancích a živnostnících, tak tam teenageři nepracují v drtivé většině v takovýchto firmách, takže i z toho důvodu vás žádám, abychom podpořili totéž a pokusili se aspoň něco napravit. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Adolf Jílek. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře. Vidím, že budeme všichni velice podobně hovořit, protože opravdu lidová tvořivost našich poslanců nemá hranic. Tady se opět projevila – díky tomu máme v zákoně něco, co tam nemělo být, protože to s původním zákonem nesouvisí. Kdysi dávno jsem říkal, že technologie nás daleko předbíhá. Předbíhá nás tak rychle, že teď tam někdo strčil mobil, a já se ptám, proč tam nejsou počítače? Řekněte mi, na kterém počítači nejde poslouchat rádio, případně dívat se na televizi, jak to, že tam nejsou atd.? Bavte se o tom, jak z toho ven. Já si myslím, že to není na pozměňovací návrh, jak tady avizoval zpravodaj, případně novelu, kterou chce předložit, to je na pořádnou novelu, kterou udělá ministr nové vlády, na které se domluvíme a kde se budeme pohybovat asi v podobných mezích, jak se pohybuje německý zákon, který to má poměrně pro fyzické osoby, jednoduše právnické a nevím přesně, ale prostě jedno připojené místo – jeden elektroměr, tak jako u nás, jeden poplatek. A do poplatku je zahrnuto rádio, televize, mobil, počítač. To jsou zatím všechno přístroje, které umožní příjem. Teď jsme v situaci, která připomíná ten vtip o tom pánovi, co ho přišel policajt zatknout, že znásilnil někoho, a on říkal: Prosím tě, já tam vůbec nebyl. A on říkal: No nevadí, ale přístroj máš. A my jsme teď v podobné situaci. Já si myslím, že to nejde vyřešit tím, že to tak rychle změníme, že je potřeba to pořádně upravit. Takže vím, že ten zákon je potřebný, nemohu pro něj hlasovat v té podobě, která tady je, a podle mého opravitelný není, takže mně nezbývá nic jiného, než se zdržet hlasování. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem si vzal pití, protože tady budu dlouho. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Vaším prostřednictvím bych vzkázal panu senátoru Jílkovi, že už je to podruhé, ale už je to opravdu naposledy. Nedávno mi sebral vtip o tom, proč stávka v dopravě musí trvat celý den – aby si lidé nemysleli, že to je zpoždění. Teď tady je svědecký papír, kde mám odpověď panu Čunkovi na jeho otázku – to bylo úplně jinak, ten vtip. On pálil, a soudce mu říkal: Ale prístroj máte, když se vymlouval. A on chtěl: Ešte ma dajte znásilnenie. A on hovoril: A prečo? Alebo mám prístroj. Tak byl správně ten vtip, on řekl pan senátor Čunek jenom kousek. Ale vážně. Začnu velmi vážně. My tady o tom pořád mluvíme, ale vůbec nic neděláme. Máme usnesení pléna Senátu o tom, že chceme mít v zákonech jasně vyznačeno to, co je implementace a to, co je lidová tvořivost, abychom se podle toho mohli zachovat. Ten systém je samozřejmě dokonalý. Když sem přijde ministr a řekne: Když toto nepřijmete, tak České republice hrozí pokuta 2 mld. Kč, tak všichni sklapneme krovky a přijmeme jakoukoli blbost, která je tam přilepená. Takto to funguje a zneužívá toho vláda, poslanci, lobbisti a kdekdo, aby si někam něco vsunul, protože ví, že nás dostane do úzkých. Takže já se ptám, kdy už o tom přestaneme mluvit a řekneme jasně, aby to věděla vláda i poslanci, že pokud nám
81
budou balíčkovat hovězí s flaksou, jak to dělají velmi často, tak že pro tyto zákony hlasovat nebudeme, ať se třeba Evropská unie zblázní. Ostatně ta situace, kdy si Česká republika sjednala – nesjednala výjimky na spotřební daně - a my budeme v situaci za několik týdnů, kdy tady budeme za šašky, protože nebudeme moci hlasovat podle svého svědomí, jak jsme slíbili, ale podle toho, protože už je to dojednáno. Máme nejvyšší spotřební daně v Evropské unii, měli jsme možnost si vyjednat výjimku, nebyl to ten příběh, kdy nás někdo mohl přehlasovat. A přestože Maďarsko, Polsko a další země si výjimku vyjednaly, my jsme si ji nevyjednali. Já se vás ptám, kolegové, kdy už konečně začneme. Já jsem se nad tím zákonem vpravdě pobavil, protože když jsem si ho předčítal, jsem si vzpomněl na zlaté časy, kdy jsme za totality poslouchali načerno ARD a v tom zrnitém obraze se objevil Persil. My jsme zírali, Persil, u nás v té době bylo jenom takové hnusné smradlavé mýdlo, co se strouhalo, hnědé. Pak se doba změnila a dnes, bavte se s kýmkoliv v České republice, tak první, co vám řekne, „gynda v trávě“, tedy česky Ordinace v růžové zahradě, schválně si zkuste spočítat, kolik je reklamy a kolik je vlastního pořadu. Je to naprosto neuvěřitelné. Víte, co to dá za práci, když si to nahrajete, potom tu reklamu z toho vyházet? To trvá stejně dlouho jako program s reklamou. Ještě že tam je zrychlování, že se to dá přeběhnout. Ale nicméně současně říkám, že je naprosto správné, že budou televize srovnány s kinematografií. Dnes o tom mluvil pan režisér Marhoul, a já mám osobní zkušenost, kdy vám přelepí všechno, co máte, a dělali to i ve filmech, jenom proto, aby se tam náhodou neobjevila reklama. Já mám jednu kravatu s touto značkou. Tu jsem ještě nikdy na sobě v televizi neměl, protože vždycky, když si ji tam přinesu, tak mi dají nějakou ušmudlanou kravatu, co mají někde vzadu pověšenou, a v té mě tam představují, protože se to přece nesmí. Takže ta první část je naprosto v pořádku, ale zase zamysleme se, jak to vzniklo. Vzniklo to proto, že nejdřív unie regulovala, regulovala, až se uregulovala, a teď zpětně říká, už tolik regulovat nebudeme, my vám to vlastně teď milostivě povolíme. Kdyby je nenapadlo původně regulovat, tak tady dnes nad tímto problémem nesedíme. A není to vůbec jenom reklama v televizi, je to skoro všechno. A mimochodem to vede k té obrovské krizi Unie, protože měla Lisabonskou strategii, ta dopadla, jak dopadla, teď má novou strategii, já vás ujišťuji, že nemůže jinak dopadnout, protože znáte ty nové příběhy, co všechno nám zase Unie zreguluje a ureguluje. Já jsem si vzpomněl i na Jiřího Picka, který v Sedmi kyticích pro buvola napsal: „Kdyby televize nebyla, nebyla by ze mne udělala debila.“ To byl krásný příběh, a to nebyly mobily. A já jsem si tam přidal: „Teď už nejsem debil, protože mám mobil.“ Ale pak jsem si přečetl ten další paragraf, že ani s tím mobilem to nezachráním. Já si umím živě představit, jak to bude probíhat právě v té Ordinaci, kterou jsem opravdu ještě nikdy neviděl, jenom to znám z vyprávění. A představte si scénu, leží lékař se sestrou ráno na pokoji a říká jí: Miláčku, ty jsi byla tuto noc úžasná. Jakou používáš voňavku? Oriflame! Teď jste se lekli, protože ona to musí takhle zařvat. Vy dobře víte, že když se díváte na televizi a přijde reklama, tak ta nemá tolik decibelů, kolik má ten program, ale má o x decibelů více. To už řeším se všemi řediteli televizí asi 15 let a všichni říkají: „Čo my máme robiť, my to dostáváme na DVDčkách.“ A já říkám: A ten zvukař tam nemá ten potenciometr? Samozřejmě že může, ale to je úmyslné. Když náhodou u televize nejste, abyste přiběhli, co se děje. Co se děje? Rusalka se topí.
82
Takže to je naschvál, a dokonce Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má spousty stížností na toto téma, že si stěžují lidé, kromě těch, co neslyší tak dobře, jako já, těm to je jedno, ale to musí pořád mačkat „ztiš to, ztiš to, ztiš to“, ale teď zase začne to pokračování, „tak to zase zesil, tak to zase zesil,“ ovladač je na druhé straně stolu, takže lítáte a vstáváte. Takže na jedné straně dobře, a na druhé straně, tady už to bylo řečeno, víte, v čem všem bude v budoucnu televize, rádio, prostě to je naprosté držení býka za ocas a nemá nikde konce. Tady bude další novela ve chvíli, kdy někdo něco vymyslí nového, ta technologie jde opravdu mílovými kroky, už jsou mobily v hodinkách a televize v hodinkách a nevím, co všechno ještě. Mimochodem, ta závorka mobilní telefon je naprosto nesmyslná, protože ony se tím myslí všechny koncové přístroje, což je možná polovina vašich notebooků, co tady máte. Je tam i kabelovka, vy si můžete pustit, když chcete, na notebooku i kabelovku, prostě tato regulace je nesmyslná. A my jsme samozřejmě ve velmi tíživé situaci, protože asi se shodneme na tom, že ty televize by měly mít tu možnost, kterou má například kinematografie, a na druhé straně většina z nás nesouhlasí s tím, aby se vymýšlely další a další poplatky a zatěžování podnikatelů. Já nevím, co s tím. Kdybych věděl, že s jistotou projde ve sněmovně, kde je také vůle ho přijmout, ale tam je otázka, co by se stalo, jestli by také nedošlo k tomu, že by nás přehlasovali, já sám nevím, a proto se pro jistotu zdržím, což nebývá mým zvykem. A teď vám řeknu, proč tady mám ten product placement tady. Coca Cola slyší? Zase nic nedostanu, ale o to nejde. To jsem myslel proto, že ta reklama se netýká jenom romantických inscenací, ale ta se týká všech pořadů, takže si umím představit dnes večer, i když to neplatí, ale až to bude platit, tak budou Otázky Václava Moravce, neplést prosím s ÖMV, tam jsou přehozené písmenka, to je přesmyčka, otázky Václava Moravce. On na závěr toho pořadu, jak tam mekají ti kandidáti, je to strašné, nedá se tam poslouchat, co tam řeší ty komunální problémy, tak on na konci řekne: „Dnes se napil Coca Coly a zase jsem z nich udělal voly.“ Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. O slovo se přihlásil zatím jako poslední senátor Vladimír Dryml. Prosím. A již je přihlášen další, kolega Šebek. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, je to někdy velmi těžké, vystupovat po kolegovi Kuberovi, protože některé jeho poznatky jsou velmi zajímavé. Vraťme se k tomu, proč tady sedíme. Senát je přece pojistka. Všichni to od nás očekávají. že zabráníme některým těmto excesům, které se rodí v dolní komoře Parlamentu ČR, a je chyba, velká chyba, že toho nevyužíváme. Toto, co jsme tady dostali, je typický lobbyisticky upravený zákon. Jsou tam některá dračí vejce, o kterých se zmínili moji předřečníci. Tady se všechno svaluje na Evropskou unii. Já se domnívám, že kdyby ta směrnice byla přijata tak, jak je to požadováno EU bez některých sporných bodů, rozhodně nám Evropská unie nediktuje koncesionářské poplatky, tak by byly věci mnohem jednodušší. I samo ministerstvo, protože dvakrát se jednalo v mediální komisi o tomto zákoně, i samo ministerstvo ústy své zástupkyně přiznalo, že i oni měli s tím problémy, ale že pak ustoupili tlaku z Bruselu. Možná, že to pan ministr vyvrátí, možná že ne, ale ti, co tam byli, tak to asi slyšeli dobře.
83
Já sám mám velmi vážné výhrady k těm obrovským pravomocem té Rady. Ono to skutečně zavání spíše trochu i cenzurou, rozhodně to bude velká finanční zátěž, protože Rada v té podobě by to asi všechno nestihla. Nesdílím názor, který tady řekl pan ministr, že by se to nemělo týkat i internetu. Ostatně tento názor sdílejí i někteří odborníci. Co je pro mě nejdůležitější, je však něco jiného. Tady zazněla cifra jedné miliardy. V této velmi složité době pro drobné a střední podnikatele se tady má vytáhnout z jejich kapes jedna miliarda. Já neznám podnikatele, který při své práci si pouští rádio z mobilu. A mnohé mobily budou nebo mají i možnost připojení na televizi, tzn., že se spustí další lavina. Je to velmi nešťastné, že tato směrnice se patrně zadrhne na tom, že není vyřešena záležitost koncesionářských poplatků. A bavíme se tady o ohromné výši, uvědomte si to. V současné době krize vytahovat z kapes podnikatele každý měsíc 45 korun. Mnozí z nich mají jiné starosti na to, než aby zaplatili včas. Víme dobře, jak se chovala Česká televize. Okamžitě nastoupí exekuce a ze stovek se to může změnit na tisíce. Já nepodpořím tento zákon. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásil předseda klubu ODS Tomáš Julínek. Má přednost před kolegou Šebkem. Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo, jen krátce. Já vím, že už to tady kolega Svoboda říkal, ale po těchto exposé musím připomenout, že argumenty, které tady padaly při senátním návrhu zákona, převést platbu veřejnoprávním médiím do státního rozpočtu, byla, že tyto argumenty byly oprávněné. Sami to teď zažíváte přímo na tomto návrhu. Kolega Jílek říkal, že ten technologický pokrok valí neskutečným způsobem, ale nestíháme vůbec stanovit v zákonech termíny pro nová média, pro nové atributy, že nepopisují ty právní termíny dokonce ty technologické produkty, a to není jenom otázka médií, to je otázka zdravotnictví i jinde. My bychom měli zpružnit svoje jednání a nebýt ustrnulí a přemýšlet o tom tak, jak jsme se snažili přemýšlet, když jsme navrhovali změnu financování, tedy zrušení koncesionářských poplatků a hrazení z rozpočtu. Vítám tu snahu, opravit v tomto zákoně zátěž pro zaměstnavatele, pro právnické osoby, pro fyzické, podnikající osoby, ale stejně nevyřešíme celý tento problém, tzn. první krůček byl zrušení koncesionářských poplatků, abychom se vyhnuli tomu obrovskému tlaku těch technologií, a na ministerstvech a na vládě je, aby se zabývala vždycky konkrétně v těch zákonech, do kterých se nabourává ten technologický pokrok, jak ošetřit terminologii právní a jak se vyhnout tomu tlaku, který ten obrovský rozvoj a boom potom vytváří, lépe řečeno nevytváří problémy v zákonech, ale vytváří to konkrétně problémy lidem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Karel Šebek. Prosím. Senátor Karel Šebek: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem čekal, jestli pan kolega Kubera nevyčerpá úplně téma, ale téma je zřejmě nevyčerpatelné. Dovolte ještě jenom krátkou repliku. Kdysi, když jsem si zoufale stěžoval nad daňovým přiznáním, tak mi ředitel finančního úřadu řekl: V daňových zákonech nehledejte logiku. Já si ale myslím, že toto konstatování není důvodem, abychom se o tu logiku nepokoušeli. Já si myslím, že člověk má sice dvě oči, dvě uši, zpravidla ale jenom
84
jednu hlavu a je schopen přijímat po 24 hodin denně pouze jedny vjemy, ať je to již z rozhlasového vysílání, přes mobil nebo přes radiopřijímač, a myslím si, že ten člověk, který takto činí, má doma elektroměr, protože to musí něčím napájet nebo dobíjet, a tím pádem má zaplaceno. Já nevím, proč by měl být trestán dvakrát dvěma poplatky za to, že ještě k tomu podniká, když v podstatě tuto službu nemůže více než 24 hodin denně a jednou hlavou využívat. Takže i já budu pro ten pozměňovací návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně Senátu. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, musím se přiznat, že nerozumím filosofii ODS. Protože bylo zde řečeno něco v tom smyslu, jak ten návrh zákona je hrozný, jak jsou tam strašné přílepky, jak se ubližuje podnikatelům, protože návrh, který se týká, nebo součást té novely zákona, která se týká poplatků, zpoplatnění mobilního telefonu, který je použitelný jako rozhlasový přijímač, případně televizní přijímač, ten byl dán Poslanecké sněmovně panem poslancem Bratským, a jestli mi paměť slouží, tak je to poslanec za ODS. Takže jestliže teď slyšíme, jak je to všechno špatně, tak jak to, že to tedy předložil poslanec za ODS? Skutečně té filosofii nerozumím. Mimochodem tato strana nebyla nikdy konzistentní, ale omlouvám se za tu repliku. A teď tedy konkrétně k těm věcem, které byly vzpomínány vyjádření legislativního odboru zde v Senátu. Námitka legislativního odboru byla, že ustanovením se rozšiřuje pojem předmětu poplatků. Námitka legislativního odboru vychází z přesvědčení, že mobilní telefony, které jsou uzpůsobeny k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání, tj. mobilní telefony vybavené FM čipem či tunnerem k příjmu televizního vysílání nejsou považovány za přijímače ve smyslu zákona. Z definice, obsažené v zákoně, viz § 2 odst. 1, resp. 2 zákona však jednoznačně vyplývá, že mobilní telefony, uzpůsobené k příjmu rozhlasového či televizního vysílání, musí být považovány za přijímače, podléhající poplatkové povinnosti. Tento výklad ostatně zastávají i provozovatelé vysílání ze zákona. Ve spojení s ustavením § 5 odst. 3 a odst. 4 je zřejmé, že právnická osoba je podle stávajícího zákona povinna hradit poplatek z každého přijímače, tedy i mobilního telefonu, uzpůsobeného k příjmu rozhlasového či televizního vysílání. A fyzická osoba – podnikatel z každého takového mobilního telefonu, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním. Navrhované znění tedy nerozšiřuje poplatkovou povinnost na další zařízení, ale naopak snižuje poplatkovou povinnost každé právnické osoby, resp. fyzické osoby podnikatele na nejvýše jeden jediný mobilní telefon. Znovu opakuji, ten návrh snižuje poplatkovou povinnost každé právnické osoby. A skutečně není žádný podklad k těm číslům, o kterých tady byla řeč. Dále je potřeba říci, že navrhovaná změna je přínosem pro právnické osoby a fyzické osoby podnikatele, neboť jednoznačně vymezuje poplatkovou povinnost a její rozsah oproti stávající úpravě snižuje. A znovu zdůrazňuji - to snižuje. Stejně bych mohla, jenom jinými slovy, citovat z důvodové zprávy právě onoho pozměňovacího návrhu pana poslance Bratského. Já bych k tomu chtěla ale ještě několik replik. Samozřejmě jsme se opět doslechli, jak je špatná regulace, jak pořád
85
jenom chceme něco regulovat. Opakovaně musím připomenout, že to, co se v Evropě označuje anglicky best regulation, znamená v češtině lepší pravidla. Samozřejmě v tak složitém systému, jakým je společnost, bez pravidel nelze existovat. Jestliže bychom tedy chtěli existovat bez toho, že bychom měli daná jasná pravidla, znamenalo by to, že by platil zákon džungle, což znamená, že samozřejmě by platilo pouze právo silnějšího. Jasná pravidla potřebuje vždycky především ten slabší. Když budete hrát fotbal, taky hrajete podle pravidel, protože jinak z toho bude ragby nebo bitka. Jasná pravidla garantují rovné šance, rovný přístup k tomu, co společnost nabízí. Dále samozřejmě musím reagovat na opětovné řeči, které zde byly vedeny o převedení plateb za rozhlasové a televizní vysílání do státního rozpočtu. Celé dopoledne jsme tady slyšeli, jak zadlužujeme zemi. Celé dopoledne jsme tu slyšeli, jak je potřeba ve státním rozpočtu šetřit. Převod poplatků za rozhlasové a televizní vysílání do státního rozpočtu by znamenal navýšení dluhu o přibližně 8 mld. Kč. A ještě na jedno vyjádření musím reagovat. Zaznělo tady také, že zpoplatnění mobilů, snížení platby za 1 mobil, slovy jeden mobil, který je schopen a samozřejmě je technicky jasně dáno u toho kterého typu mobilního telefonu, že zrovna tento typ je schopný přijímat rozhlasové, případně televizní vysílání, tak tedy že tato úleva je šikanováním těch, kdo pracují a platí daně. Je potřeba říci, a opravit tento obecně uznávaný model. Navrhovaná úprava se nevztahuje na fyzické osoby nepodnikající, tedy na domácnosti, na občany. Nevztahuje se na zaměstnance. A těmi, kdo jsou nejvíce daněmi zatíženi, jsou zaměstnanci. A odbory spočítaly, že toto zatížení zaměstnanců je sedmkrát větší než osob samostatně výdělečně činných a dalších. Na závěr, protože to zde ještě nezaznělo, jednu poznámku, a to je k povolení obchodního sdělení. Byla zde již zde řeč o tom, že je potřeba srovnat podmínky pro jednotlivé druhy médií. Ono totiž toto je svým způsobem velmi absurdní. Uvedu příklad. Pořad, nebo program, projekt „Česká hlava“ nemůže být přenášen veřejnoprávní televizí, protože samozřejmě tento projekt, který podporuje vzdělanost, který prezentuje skutečně ty nejlepší z nejlepších, vědce, kteří skutečně dělají dobré jméno České republice, tak tento pořad nemůže být vysílán Českou televizí, protože tento program, projekt, je samozřejmě sponzorován a v tomto pořadu se loga těch, kteří podporují tento projekt, projevují. To je skutečně jedna z těch absurdních situací, které jsou pro mě důvodem, proč tento návrh také podpořit, kromě toho, že skutečně je implementací evropské směrnice a kromě toho, že vyjasňuje zpoplatnění koncového přijímače a snižuje zátěž, která v této chvíli je pro hospodářství sektor, tedy pro podnikatelský sektor. Navrhuji proto návrh zákona schválit tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dalšími přihlášenými jsou dva senátoři s přednostním právem, takže nejprve vystoupí ten, který se přihlásí dříve. Pan senátor Vícha má přednost, prosím. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, závidím každému, kdo v tom má jasno a ví už teď, jak se v této věci zachovat. Já se přiznám, že nemám, nejsem rozhodnut. Kdybych se nebál odsuzující reakce přítomných hodných tchýní, tak bych řekl, že mám z toho rozporuplné pocity,
86
jako v tom vtipu o té tchyni, která padá v novém autě do propasti. Ale to už jsem tady říkal, takže proto to neopakuji. Proto žádám, pane předsedající, až bude doba před hlasováním, o patnáctiminutovou poradu na jednání klubu sociální demokracie. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Jenom, pane předsedo: To znamená po uzavření obecné rozpravy a ještě po vystoupení předkladatele a zpravodaje, ano? (Souhlas.) Dobře. Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já nechci mluvit jako předkladatel, chci jenom reagovat na některá slova, která tady řekla paní místopředsedkyně Gajdůšková. Moje reakce je přirozeně prostřednictvím pana předsedajícího. Bylo tady řečeno, že tento návrh je z dílny ODS. Podle mého hlubokého přesvědčení tomu tak není, ale předložila ho mediální komise Poslanecké sněmovny. To jen na upřesnění. Paní senátorka tady tvrdila, že navrhované znění nerozšiřuje, ale snižuje povinnost fyzickým osobám a subjektům, které podnikají v naší zemi. Já jsem tady řekl jasné číslo, že v tuto chvíli se vybírá z 20 tisíc telefonů a řekl jsem i jasné číslo, že existuje přes dva miliony podnikajících fyzických osob a podnikatelských subjektů. Udělejte si každý obrázek o tom, jestli čísla, která jsem tady řekl, jsou podložena. Já na nich trvám. A zaznělo tady mnoho slov o rovnosti, a já přemýšlím nad tím, co je na tom rovného, když každý švec zaplatí tolik jako ČEZ. To, že podkladem k mým číslům je počet firem a fyzicky podnikajících osob, jsem již řekl. Byla tady rovněž řeč o technických zařízeních. Já jenom pro vaši informaci chci říci, že dnes je skutečně problém na trhu koupit mobil, který neumí to, aby mohl být zpoplatněn a že se udává číslo mezi 85 % až 98 % mobilů, které mají tuto schopnost teď v tuto chvíli. Mluvím o rozhlasovém vysílání. Televizní vysílání umějí přijímat jenom některé. Uvidíme, jak to bude za půl roku, oni se to jistě za chviličku naučí. Paní senátorka zde hovořila rovněž o tom, jak je nezodpovědné od ODS, že se snaží převést platby za média veřejné služby do státního rozpočtu a jak vlastně ten rozpočet v tuto chvíli krvácí a jak je to strašně složité. Já vás všechny ujišťuji, že si to rovněž uvědomuji, ale považuji opravdu za nepřijatelné pokrytectví, abychom se tvářili, že to, co vybereme od lidí na poplatcích, není součástí daní, neb jsme jim to určili zákonem. A já vás ujišťuji, že je to plošná daň a že ji platí úplně všichni v tuto chvíli, kromě těch, kteří jsou osvobozeni ze sociálních a jiných důvodů. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Já jenom krátkou poznámku k doplnění toho, co říkal pan senátor Svoboda. Jestliže můžeme věřit tomu číslu, že u nás je dva a půl milionu nebo přes dva miliony podnikajících právnických osob, z nichž každá by měla platit za telefon jako za rozhlasový přístroj, za jeden. To jsou opravdu veliké peníze pro Český rozhlas. A já už jsem slyšel v kuloárech, že Český rozhlas přeci takovou sumu vybírat nebude, že na tom vlastně ani tak nebude trvat. Je to tedy informace neověřená, nevím, jestli
87
ji tady mám říkat, ale abychom přijímali zákon, který se tak zcela uplatňovat nebude, to se mi teda moc nelíbí. Byl bych rád, abychom přijímali zákony, které jsou jasné, jasně formulované a vymahatelné. A jestli je Český rozhlas vymáhat nebude, pak bychom si tedy měli posvítit na Český rozhlas, že nedodržuje zákon. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Ještě je přihlášena paní senátorka Alena Palečková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já už jenom opravdu jednu větu, protože některé věci z toho, co jsem chtěla říci, řekl už pan senátor Svoboda. Ale chtěla bych jenom upozornit na to, že několikrát tady zaznělo, že už existují mobily, které dokážou přijímat televizní vysílání a že skutečně během velmi krátké doby to budou umět zřejmě všechny mobily. A nejde o to, že by se o těch 45 korun podělily rozhlas s televizí, to tak není. Pak budou podnikatelé platit kromě 45 korun rozhlasu dalších 135 korun televizi, což by pro televizi při těch počtech, které jsme tady slyšeli, znamenalo dvě a tři čtvrtě miliardy příjmu navíc. Čili podle mého názoru je to další argument pro to, aby rozhlasové a televizní poplatky byly zrušeny jako koncesionářské a byly převedeny do státního rozpočtu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, končím rozpravu. Požádám předkladatele, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pan ministr chce. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr kultury Václav Riedlbauch: Dámy a pánové, já to tušil, že to nebudu mít tak jednoduché, ale že se do mě tak pustíte, to jsem nevěděl. Budu tedy reagovat tak trošku spatra na některé připomínky, které tady zazněly, omluvte mě, že to nebude tak uspořádané. Ale přece jenom na něco jsem se na vás nachystal, a to je dokola tady transponovaný problém mobilů. Já bych vám tady přece jenom přečetl něco, jak to vidíme my, byť uznávám názor pana senátora Svobody, který s tím přišel ve své zprávě, že to byla prostě „holt“ ta lidová tvořivost v Poslanecké sněmovně. My jsme to nepředkládali, neustále to zdůrazňujeme, že jsme byli proti tomu v začátku, ale musíme respektovat vyjádření a kolektivní soud, který nám toto poslal dále. Dovolte tedy: V reakci na pozměňovací návrh týkající se mobilních telefonních přístrojů, který byl uplatněn při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, bych řekl toto: Návrh zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání ve znění, které schválila vláda, obsahoval novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Účelem této novely byla pouze technická úprava normativního textu, nic jiného, která reagovala na změnu terminologie zaváděnou v zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Cílem nebylo měnit rozsah přístrojů podléhajících zpoplatnění, ale právě naopak, zachovat stávající stav. Pokud jde o ustanovení doplněné v Poslanecké sněmovně, je třeba předeslat, že z právního hlediska je mobilní telefon vybavený FM čipem, rozhlasovým přijímačem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, neboť nelze popřít, že se jedná o „zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového vysílání“. Je tudíž zřejmé, že účelem
88
pozměňovacího návrhu schváleného Poslaneckou sněmovnou je usnadnit situaci podnikatelů, kteří, pokud jsou právnickými osobami, platí rozhlasové poplatky ze všech rozhlasových přístrojů a jako fyzické osoby platí poplatek z každého rozhlasového přístroje, který používají k podnikání nebo v souvislosti s ním. Faktem zůstává, že byť předmětný pozměňovací návrh oproti stávající právní úpravě postavení podnikatelů zlepšuje, nezanedbatelná část z nich si toho není vědoma. Uznávám, že z legislativního hlediska, a chápu vás, že chcete zachovávat čistotu všech norem, které odcházejí, by bylo možné formulovat normativní text tohoto ustanovení přesněji, po případě by bylo možné zvolit i jiné věcné řešení. Formulace dobré právní normy však vyžaduje koncepční přístup, který časová tíseň, v níž je návrh zákona jako transpozičního předpisu projednáván, neumožňuje. Proto, i když všechna zde vyslovená upozornění na nedostatky předmětného ustanovení nevnímám jako neopodstatněná, v aktuální situaci Poslaneckou sněmovnou schválený pozměňovací návrh akceptuji, neboť navržené ustanovení zvyšuje právní jistotu právnických osob a podnikajících fyzických osob. Jednoznačně se totiž stanoví, že tyto osoby platí poplatek pouze za jeden mobilní telefonní přístroj, pokud má povahu přístroje podléhajícího zpoplatnění, a to i kdyby těchto mobilních telefonních přístrojů vlastnily více. To je připravené stanovisko, které jsem vám chtěl tlumočit. A teď bych ještě přece jenom rád reagoval na vaši diskusi. Rád bych reagoval na některé z vašich podnětů. Pan senátor Jílek tady hovořil o tom, proč jenom mobily, proč ne také počítače. Jenom upozorňuji, že počítače, pokud mají tuner, tak už tam teď patří, ty už jsou pod právní normou, tam není potřeba nic doplňovat. Co se týče novely. Myslím, že máte pravdu, že by to chtělo radikální řez a zasáhnout do toho. Říkám znovu, že nám jde o to, abychom mohli tuto normu spustit a uvést ji do života, ale vůbec se nebráníme zásadní diskusi na téma poplatků a vůbec všech těchto věcí, které tady zaznívaly v diskusi. Vím, že tam budeme pár týdnů a budeme končit, ale já jsem té zásady, že ty věci se dají připravit tak, aby nástupce to mohl vzít jako hotový tvar a začít legislativní proces. Mohu slíbit za sebe i za své kolegy, že beru váš podnět velmi vážně a že se jím budeme zabývat v nejbližších dnech. Proto, pokud tady zazněla velmi zásadní debata, jak jsem tady slyšel, jistě bych uvítal, kdybychom podněty z této diskuse měli někde k dispozici. Je zbytečné vymýšlet něco, co už moudří před námi dali na stůl. To by bylo asi k této věci. Pak jsem chtěl říci ještě to, že my poplatky skutečně nemáme zájem zvyšovat, že se jede podle stávající právní normy. V reakci na to, co tady zaznívalo, z naší strany skutečně není nějaký zájem trestat podnikající osoby. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Požádám zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé obecné rozpravě. Prosím, pane senátore. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo 11 senátorek a senátorů s velmi širokým diapasonem názorů, který tady myslím není třeba komentovat. Názory jsou od velmi vstřícných, přes ambivalentní až po odmítavé. Myslím si, že debata byla zajímavá. Musím říci, že povýtce a pohříchu se týkala pouze problémů, které byly vneseny do tohoto zákona v Poslanecké sněmovně, čili netýkají se implementace, transpozice, o které tady bylo v úvodu hovořeno.
89
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli přerušuji jednání do 18.20 hodin, kdy budeme v jednání pokračovat. (Jednání přerušeno v 18.06 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 18.20 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, 18.20 minut už nastalo, takže vás poprosím, abyste se posadili. Teď si myslím, že je ta příhodná chvíle, abych znělkou přivolal nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně a kolegové, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se ze 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 12, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat. Protože nebyl podán návrh na zamítnutí předmětného návrhu zákona, postupujeme do podrobné rozpravy. Otevírám podrobnou rozpravu. A jako první se hlásí předseda senátorského klubu ODS pan senátor Tomáš Julínek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl navrhnout, abychom mohli hlasovat po 19. hodině, protože nevíme, jak dlouho bude trvat podrobná rozprava. Tak pro jistotu, jestli bychom procedurálně to odhlasovali teď. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, to byl procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bezprostředně. Jednat a hlasovat po 19. hodině. Pokud chcete někdo opravit nebo pozměnit tento návrh, který byl podán, tak bych vás žádal, abyste prostřednictvím předsedy vašeho klubu tento návrh podali. Pan předseda se hlásí. Pan předseda má přednostní právo, může vystoupit. Prosím, pane předsedo. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já bych doplnil návrh jednat a hlasovat a dokončit body ministra obrany Bartáka. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, takže návrh byl rozšířen o dovětek – dokončit body pana ministra Bartáka. Takže dávám hlasovat procedurálně o návrhu podaném panem senátorem Julínkem – jednat a hlasovat po 19. hodině a dokončit body pana ministra Bartáka. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 pro vyslovilo 62, proti byli 2. Návrh byl přijat. Takže, kolegyně a kolegové, pokračujeme dále v podrobné rozpravě. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore. Senátor Richard Svoboda: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Vidím to trošku jako paradox, že se snažím tady neumělým a nedokonalým – to dávám před závorku – návrhem zkorigovat poplatky za televizi a rozhlas,
90
přestože jsem se tady po měsíce pokoušel, abychom nemuseli už tady tyto věci dělat, protože tuším, že po tomto pozměňovacím návrhu, byť by byl přijat, budou následovat další. Protože je to nekonečný příběh z důvodu konstrukce poplatků samých na technická zařízení a vůbec způsobu jejich vybírání. Ale dovolil bych si vám teď vysvětlit to, co máte před sebou teď na lavicích, neboť pozměňovací návrh vám byl rozdán. Co se týče části II, to komentovat nebudu, to jsou pouhé technické opravy zákona, drobné chyby, které tam našli naši pečliví legislativci. To nechám bez komentáře, bod II. Bod I mého pozměňovacího návrhu se týká části 3. zákona, tedy zákona o televizních a rozhlasových poplatcích, kde se do taxativně vymezených přístrojů, kde jsou jednotlivé odrážky, kde jsou vymezeny přístroje, ze kterých se nevybírají poplatky, tak se přidává odrážka E), která zahrnuje rozhlasové nebo televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení, tedy mobilních telefonů. To je podstata pozměňovacího návrhu, který je vám předložen. Myslím, že je zbytečné dalšími slovy tady extendovat diskusi. Důvodem, proč tento pozměňovací návrh předkládám, je skutečnost, že mám závažné obavy, že důvodem, proč nebyly masově vybírány rozhlasové poplatky za mobil, nebyla skutečnost, že by je Český rozhlas snad nechtěl vybírat, ale ty prostředky by byly tak obrovské, že se šlo do tohoto „zjednodušení“. A obávám se, že to zjednodušení bylo do zákona implementováno právě proto, že si rozhlas tentokrát ty poplatky vybere. A já nechci asistovat u toho, až, zdůrazňuji znovu, 2 miliony českých fyzických podnikajících osob a podniků dostanou dopis, že mají zaplatit 45 Kč za mobilní telefon. A to bez ohledu na velikost jejich podnikání a počet zaměstnanců, které podnik má. A fyzická osoba, bez ohledu na to, jaký obrat má. Takže to je důvod, proč tento pozměňovací návrh je podán. To je důvod, proč vás teď s tím návrhem obtěžuji, protože se domnívám, že alespoň na přechodnou dobu, kdy znovu budeme muset, a já jsem hluboce přesvědčen, že musíme zahájit debatu o skutečně koncisním, velmi jasném a po mém soudu novém řešení, jak financovat média veřejné služby u nás, tak na tu přechodnou dobu snad by to ustanovení mohlo vyhovovat. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Nikdo další do podrobné rozpravy přihlášen není. Končím tedy podrobnou rozpravu. Zeptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Nechce. U pana zpravodaje by to bylo absurdní, aby se vyjadřoval sám ke svému vlastnímu příspěvku v podrobné rozpravě. Já bych tedy požádal pana senátora Svobodu, aby nás v souladu s jednacím řádem provedl pozměňovacími návrhy, které zazněly, abychom mohli hlasovat. Takže, pane senátore, prosím. Senátor Richard Svoboda: Dámy a pánové, z procesní opatrnosti se ještě ptám, když návrh leží všem na stole, jestli ho musím načítat. Já se domnívám, že nikoliv, ale ptám se, zda to musím učinit. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ta povinnost tady není. Pokud si to někdo bude přát, tak věřím, že se přihlásí s faktickou a požádá vás o to. Senátor Richard Svoboda: Ptám se, zda si to přeje někdo z přítomných. Zdá se, že tomu tak není. Domnívám se, že hlasování není třeba rozdělovat. Jedná se o
91
jedno hlasování, protože technické připomínky jsou opravdu podmíněné pozměňovacími návrhy, které nikterak nemění charakter té normy. Domnívám se, že se jedná o jedno hlasování, o jeden pozměňovací návrh části 3. předloženého textu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: V tuto chvíli mi povinnost ukládá zeptat se pana navrhovatele, aby nám řekl své stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Může z místa. Ministr kultury Václav Riedlbauch: Z důvodů, samozřejmě nesouhlasím, ale budu vás respektovat. Děkuji.
které
jsem
uváděl,
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pan navrhovatel nesouhlasí, zeptám se garančního zpravodaje. Formálně se zeptat musím, byť by to bylo absurdní, nicméně povinnost je tady. Senátor Richard Svoboda: Samozřejmě musím ten návrh podpořit. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Tímto jsme učinili všem technickým záležitostem zadost a můžeme přistoupit k hlasování. Znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně a kolegové, v tuto chvíli je přítomno 73 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je tedy 37. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu tak, jak byl v podrobné rozpravě panem kolegou Svobodou vysvětlen, a tak, jak ho máte na svých lavicích v písemné podobě. Takže mi dovolte, abych zahájil hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 se pro vyslovilo 42, proti bylo 7. Návrh byl přijat. Vyčerpali jsme tedy pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Dovolte mi, abych o tomto bodu zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 se pro vyslovilo 38, 1 byl proti. Návrh byl přijat. Nyní bychom měli hlasovat o pověření, kdo zastoupí Senát při projednávání v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, abychom pověřili senátora Richarda Svobodu a ještě pana senátora Jiřího Oberfalzera, aby nás zastupovali s tímto návrhem v Poslanecké sněmovně. Je to samozřejmě v souladu s usnesením 65 Senátu z 28. ledna 2005. Takže mi dovolte, abych zahájil hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 25 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 52, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Takže kolegyně a kolegové, tímto jsme dokončili tento bod. A dalším bodem je Vládní návrh na posílení působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Afghánistánu v roce 2010
92
Tisk 217. Tento návrh uvede ministr obrany. Hlásí se pan senátor Jílek s faktickou poznámkou, s procedurální poznámkou. Prosím, pane senátore, ač nemáte přednostní právo, já budu benevolentní, zavřu všechny oči, nebudu se dívat, nebudu poslouchat a doufám, že ta poznámka bude krátká. Senátor Adolf Jílek: Děkuji za vaši benevolenci. Vzhledem k tomu, že jsem zpravodajem tisku 220, bod 17, žádám jménem pana ministra Šebesty, aby tento bod, protože dnes nebude projednán, byl projednán jako 1. bod zítřejší dopolední schůze, protože my nemáme dopoledne fixované body. Takže je to možné. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobře, to znamená, že je tady procedurální návrh ještě předtím, než nechám vystoupit pana ministra Bartáka, abychom hlasovali o fixování bodu, kterým je senátní tisk č. 220, v tuto chvíli bod č. 17, abychom zařadili jako 1. bod zítřejšího programu. Jedná se o procedurální návrh, o tomto návrhu dám bezprostředně hlasovat, pokud nikdo nemá k tomu poznámku či nějakou faktickou připomínku. Není tomu tak. Takže mi dovolte, vážení přátelé, dámy a pánové, abych zahájil hlasování. Kdo je pro tento procedurální návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 54, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. A nyní již mohu poprosit místopředsedu vlády, pana ministra Bartáka, aby uvedl tento návrh. Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, přicházím odnaproti z Poslanecké sněmovny, kde tento bod byl přerušen. Projednávání navýšení o 55 našich vojáků a vojákyň pro misi ISAF s tím, že není úplně jasné, kdy bude projednán. To je tedy aktuální informace. Možná i v dubnu. Každým dnem se naše situace z toho praktického hlediska stává složitější, protože to má poměrně výrazné personální konotace. Ti lidé jsou připravováni, jsou v určité nejistotě a má to samozřejmě ekonomické konotace, my nevíme, aby nás NKÚ potom nekritizoval za zmařené investice, přesně do čeho můžeme v tuto chvíli investovat. Já se to snažím vysvětlit opakovaně. Je potřeba se rozhodnout. Pro nás je cenné rozhodnutí ANO-NE. Já jsem tam byl trochu osočen, že můj projev, má úvodní řeč, kterou vám řeknu v podstatě úplně identickou, je příliš politická. Já si to nemyslím. Možná je příliš vlastenecká, možná akcentuje určité historické reminiscence, ale politická není vůbec. Já si myslím, a říkal jsem to mnohokrát, že ani zahraniční bezpečnostní politika nikomu volby nevyhrává, ani neprohrává a neměla by být předmětem jakékoli změny politického vedení. Já před vás předstupuji s návrhem, který ještě dříve, než jej pronesu, téměř jistě vyvolá u některých z vás, tak jako obvykle, zamítavou reakci. Předstupuji, tak jako před poslance dolní komory, před vás s velkou úctou, protože jste demokraticky zvolený zastupitelský sbor České republiky, a já vás žádám o navýšení naší vojenské účasti v operaci ISAF v Afghánistánu. Žádáme vás o prakticky symbolické zvýšení naší prezence v této ne úplně tak vzdálené zemi o 55 příslušníků ozbrojených sil. Jedná se o 15 vojenských policistů, kteří jsou instruktory pro výcvik afghánské národní policie v provincii Lógar v rámci našeho provinčního rekonstrukčního týmu. Jedná se tedy o specializaci, která je určitě nejvíce požadovaná.
93
Chtěl bych vám říci, že dnes, v rámci zasedání Severoatlantické rady opět zaznělo, že nejdůležitější je výstavba afghánských bezpečnostních složek, armády a policie, a především policie, kde jsou jisté rezervy. Takže my naplňujeme ne tak, jak někdo říká něco, co jsme si vymysleli. To vůbec ne, ale něco, co je nejvíc požadováno a co je nejvíc potřeba. To znamená cvičit afghánské bezpečnostní síly přesně v místech, která jsme deklarovali. Ta druhá část je obsluha 40členná dělostřeleckého radiolokátoru Artur, který by měl být určen k ochraně spojenecké základny polské armády v provincii Gazi nedaleko Kábulu. Vedly se dlouhé polemiky, zda-li je to potřeba nebo není. Já tady mám mnoho papírů, které jsem ani naproti neukazoval a které přece jasně deklarují, že i tento požadavek je zcela legitimní. Nikdo si ho nevymyslel, protože chce zkoušet nějakou techniku, ale protože chce chránit životy vojáků, případně omezit případné civilní, nebo možné civilní ztráty. Odsuzování spojeneckého úsilí v Afghánistánu se stalo téměř morální normou. Vyvolat negativní reakci proti válečným operacím je tak snadné, neboť válka sama je bezpochyby tím nejvíce negativním rysem lidství. Někdy však diplomacie a ústupnost nestačí. V průběhu své kariéry, pro níž se podpora našich jednotek Afghánistánu stala ústředním motivem, jsem mnohokrát zdůrazňoval i historické okamžiky, kdy zejména v této zemi bylo zapotřebí pozdvihnout zbraně. Právě před několika dny jsme si připomínali jedno z nejtragičtějších výročí v českých dějinách – 15. březen 1939. Tehdy už pokořený český národ nemohl udělat vůbec nic, o jeho zkáze bylo rozhodnuto dávno před tímto datem. Nástup největšího zla v dějinách, pro nějž byla likvidace mladé československé demokracie jedním z prvních kroků na cestě k celoevropské hegemonii, umožnila právě politika empeachmentu – odmítání radikálního vystoupení proti zlu, které se chystalo ovládnout a dočasně ovládlo svět. Přesto se hovoří o tom, jak nás tehdy opustily především západní mocnosti. Připomínám, že konečná fáze upevnění Hitlerovy moci a přípravy k expanzi by se neodehrála bez tiché podpory a souhlasu komunistického Sovětského svazu. Připomínám, že se komunisté, kteří se dnes tolik zastávají snížení našich jednotek v Afghánistánu a tak zvaného mírového řešení historicky odmítali až do léta 1941, do napadení Sovětského svazu, zapojit do odboje proti okupaci. Naši vojáci jsou už dnes integrální součástí spojeneckých sil, provádějí úspěšně plnění náročných úkolů a jejich účast v konkrétních oblastech je již jen obtížně nahraditelná. Jaký význam má naše působení v afghánské misi, dokazuje nedávná návštěva generálního tajemníka Severoatlantické aliance Rasmussena, či pravidelně zaznívající chvála zahraničních velitelů, kterou však domácí tisk na rozdíl od negativních informací nepřikládá příliš prostoru. Svému závazku musíme dostát stejně jako více než 4 desítky dalších zemí, které se operace v Afghánistánu účastní. Stačí se inspirovat pohledem na naše nejbližší sousedy, kontinuální a bezproblémový nárůst účasti slovenských vojáků či 15procentní zvýšení počtu polských jednotek, které vyvrcholí v dubnu 2010, kdy na afghánské půdě stane 2600 příslušníků polské armády. Pokud zamíříme dál od našich hranic a budeme přitom mít stále na mysli domácí ekonomickou situaci, může nás překvapit účast zemí, které jsou na tom v mnoha ekonomických ohledech podstatně hůře než Česká republika a které přesto aktivně participují. Jmenujme Bulharsko, Maďarsko i Albánii. Před chvílí jsem hovořil o připomínání významného výročí. Dovolte mi zmínit ještě jedno březnové datum. Já bych rád, abychom na to nezapomněli, bylo to také zvlášť příznačné pro dnešek, 17. březen 2008. Tehdy padl v boji s Talibanem
94
v provincii Hillman náš voják Milan Štěrba a dalších několik bylo těžce zraněno. Nasadili své životy a nikdy nezpochybňovali zájmy, které hájili. Dovolte mi citát: Tahle země bude nadále zemí svobodných lidí, pokud zůstane zemí lidí statečných, řekl kdysi válečný novinář a přítel prezidenta F. D. Roosevelta. V naší zemi nikdy nebyla nouze o individuální hrdiny. Především díky nim jsme obhájili svoji národní existenci a svobodu v letech druhé světové války, ať už nasazovali své životy na frontě východní či západní nebo i v domácím odboji. Ale díky nedostatku odvahy celku jsme tuto svobodu opět proměnili v léta poroby. Právě z úcty k oněm individuálním hrdinům vás dnes prosím o odvahu hlasovat ve prospěch rozšíření naší účasti v zemi, kde se rozhoduje o osudech i nás všech. Argumenty pro účast zahraničních sil v Afghánistánu jsem ve svých projevech mnohokrát opakoval, a proto mi dovolte na závěr použít jiné prostředky k dokreslení situace. Přestavte si ráno, kdy muži v černých turbanech odvedou vaše děti. Už o nich nikdy neuslyšíte, můžete se jen dohadovat, co se s nimi stalo. Vaši manželku zbijí Talibové na ulici, protože jí z podburky vyčnívají špičky bot. Na doktora nemáte peníze, ale i kdyby jste je měli, ve městě není nemocnice ani lékařka s povolením ošetřit ženy. Pokoušíte se sehnat něco k jídlu, sbíráte se země zbytky obilí, které se ráno objevilo na trhu, rvete se o ně s okolními žebráky, ale nakonec proti veškerým svým přesvědčením ustoupíte válečné zlobě, která už tři roky žije na ulicích se svými dětmi. Nebo za vámi přijdou sousedé, kteří už také mezi tím oblékli černé turbany a druhý den pracujete na poli s opiem nebo se budete schovávat v horách. To není fikce, to není strašení, to není nic z hororu. To je Džalalabád, město vzdálené 70 km od Kábulu, kde působíme v roce 2000 a hodně se aspoň od té doby změnilo. Není pravda, že nic. A už vůbec ne, že k horšímu, naopak. Jiná zeměpisná délka a šířka a výchozím bodem je jiný kontinent. Představte si, že váš syn nebo dcera se vypraví na exotickou dovolenou na Bali, užívá si pláží, slunce a klubů, v jednom z nich je i večer 12. října roku 2002 – místo svého potomka si na letišti vyzvednete balíček se zakrvácenou botou a hodinkami. To se také stalo. Nebo si představte – ráno – tak jako každé u vás, kdy se chystáte na cestu do práce, dojedete autem na stanici a nasednete na příměstský vlak. 11. března 2004 a vaší cílovou stanicí je Madrid – to už není tak daleko jako Afghánistán. Ve všech událostech, které jsem popisoval, hraje přímo nebo nepřímo roli země, o jejímž osudu rozhodovala západní společnost a kdysi i Sovětský svaz mnohokrát špatně. Chceme-li změnit Afghánistán, musíme změnit sami sebe i svůj přístup. Možná můžeme začít s tím, že na první místo nebudeme klást vnitrostátní politickou licitaci, ale mezinárodní bezpečnost, i naší bezpečnost a naše postavení a kredit ve spojeneckých strukturách. Úplně na závěr mi dovolte připomenout, že náš návrh vychází skutečně z důkladné analýzy našich možností, z požadavků Severoatlantické aliance a je společným návrhem ministerstva obrany a ministerstva zahraničí. Mně mrzí, že tady dnes nemůže být pan ministr zahraničí Kohout, který je spolupředkladatelem. A já pevně věřím, že i to, co jsem zmínil, nepovažujete za příliš politické, protože i v Afghánistánu se rozhoduje o bezpečí nás všech a já jsem rád, že to právě pan kolega Kohout zmínil, že teritoriální obrana začíná v zahraničních operacích. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným výborem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi
95
jako senátní tisk č. 217/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, prosím, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. (Řečník hovoří mimo mikrofon s předsedajícím.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Samozřejmě, pane senátore, můžete přečíst usnesení výboru a můžete k tomu nás informovat i o tom, jakým způsobem byl tento návrh zákona ve výboru projednáván. To je samozřejmě na vás v tuto chvíli. Senátor Vladimír Dryml: Začal bych tím, o čem se tady máme bavit. Máme tady vyslovit souhlas s posílením působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v operaci ISAF v Afghánistánu v roce 2010 – zdůrazňuji v roce 2010 – v celkovém počtu do 55 osob ode dne vyslání do 31. prosince 2010. To znamená, jednáme tady o roku 2010. Česká republika se v Afghánistánu po boku spojenců a partnerů angažuje dlouhodobě a významně. Společným cílem, který si Česká republika spolu s ostatními spojenci, ale především i s Afghánci, vytýčila, je stabilizace bezpečnostního prostředí a upevnění moci afghánské vlády. Není to o žádné okupaci. V těch kontextech, které tady řekl pan ministr obrany a v dalších věcech zaslal generální tajemník NATO Rasmussen dne 11. listopadu 2009 dopis prezidentu České republiky Václavu Klausovi, žádající Českou republiku o příspěvek silami do mise ISAF. Pro vaši informaci – na jeho výzvu zareagovalo vedle Spojených států Polsko navýšením o 590 osob, Slovensko 245, Velká Británie o 500 a Německo o 850. Navrhuje se vyslat 15 osob pro výcvik afghánské národní policie nad rámec schválený pro rok 2010. Tato mise je vlastně pokračováním už od roku 2009. Poskytnutím této pomoci Česká republika významně přispěla k výcviku jedné z nejkritičtěji postrádané schopnosti Afghánistánu – k výcviku vlastní afghánské policie. Jednotku je možné nasadit ve třetím čtvrtletí roku 2010. Za druhé se navrhuje vyslání radiolokační jednotky v počtu do 40 osob a dvou kompletů radiolokátorů Arthur jako prostředku včasného varování a lokalizace střílejících jak dělostřeleckých, tak raketových prostředků k ochraně polské základny, to znamená k obraně. Prostředek nachází vhodné uplatnění při ochraně základech a zároveň se s ním možná počítá k obraně Kábulu před raketovými přepadeními, kterými trpí civilní obyvatelstvo. Je to i významná pomoc Polské republice. Z mezinárodního hlediska je vše v souladu s mezinárodním právem. Vše se uskutečňuje na základě mezinárodní smlouvy, která je – a to zdůrazňuji – pro Českou republiku závazná, na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, které je Česká republika členem, což je NATO a v souladu – a se souhlasem přijímajícího státu, což je Afghánistán. Působení v silách ISAF je v Afghánistánu právně podloženo i rezolucí rady bezpečnosti OSN z Říma 2009. Samozřejmě, že vyslání vojsk je podmíněno souhlasem obou komor parlamentu. Financování je ve výši 172,5 milionu Kč a je z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany. Tento návrh je koncipován jako reakce na požadavky, které vyplývají ze strategie, která byla schválena a podporována na půdě Severoatlantické aliance všemi – zdůrazňuji – spojenci, včetně nás. Vláda toto projednala 1. února 2010 a svým usnesením schválila tento návrh.
96
Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který se konal 10. března 2009, jednomyslně doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s posílením působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany v operaci ISAF v Afghánistánu v roce 2010 v celkovém počtu do 55 osob ode dne vyslání do 31. 12. 2010. Určil zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. K dalšímu bych se pak vyjádřil v další diskusi. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Prvním přihlášeným je pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Alexandr Vondra: Dobrý večer, dámy a pánové. Je to skoro už pravidlem, že o jedné politické sféře jedná tato komora vždycky v předstihu před komorou dolní. Je to zpravidla, když přichází moment, aby naše země projevila určitou odvahu, ale především zodpovědnost při plnění svých spojeneckých závazků. Stejně tak je tomu i teď, kdy máme na stole v podstatě drobnou věc, prosbu, žádost vlády o navýšení našeho kontingentu v Afghánistánu o pouhých 55 mužů a žen. Je to proto, že Sněmovna neví, dolní komora začala projednávat návrh, přerušila ho. Jiří Paroubek nechce před volbami. Já si myslím, že je dobré si zrekapitulovat to, o co tu vůbec běží. Především když nastoupila ve Washingtonu do Bílého domu prezidenta Obamy, tolik vzývaného tady levou částí této parlamentní komory, tak říkala, že po Evropě žádá v zásadě jediné. Pomoc s misí v Afghánistánu tak, aby došlo k bodu zlomu, k bodu obratu, abychom my mohli z Afghánistánu s čistým svědomím odejít a Afghánistán by byl schopen si vládnout sám. My víme, že Evropa s touto operací nemá jednoduché pořízení, ale všechny zodpovědné země – od Francie po Německo, od Polska po Slovensko dokonce – na to odpověděly a navýšily své počty ne o desítky, jako je návrh, který leží dnes na stole, ale o stovky nebo rovnou o tisíce. Protože všem jde o společnou věc, aby NATO zůstalo pevné a abychom v Afghánistánu uspěli. Naše vláda – slabá, nepevná v kramflecích – před volbami – se přesto rozhodla projevit zodpovědnost a předložila tento návrh. Ale všichni naši spojenci věděli, že Češi mají zase problém. Dobře vnímali tu nechutnou debatu, která se odehrávala loni v prosinci, všichni si ji dobře pamatujete, v dolní sněmovně. Proto přijel do Prahy generální tajemník Severoatlantické aliance Rasmussen, aby osobně poprosil: Padesát pět, Češi, to není přece tolik, potřebujeme vás. Co řekl Jiří Paroubek? Ne. Nedáme. Nebo možná mu pošeptal, já jsem u tohoto rozhovoru nebyl: Dáme, ale až po volbách. Teď si do programu dáme, že nedáme a pak, po volbách, dáme. Toto je odpovědná politika? Dámy a pánové, jde do tuhého! Otevřete si v počítačích na internetu časopis Foreign Policy, je tam zadarmo, a najděte si článek Andrew Bacewicze. To je odpověď Američanů na neochotu některých v Evropě, možná nás nevyjímaje, aspoň minimální mírou se zapojit do toho, co je v obecném zájmu. Ten článek se jmenuje Let´s Europe be Evrope, brutálně přeloženo Ať si Evropa dělá, co chce! S nimi to nemá cenu, my jsme je požádali o drobné v Afghánistánu, mnoho z nich toho není schopno. Evropě nic nehrozí, Rusko už není Sovětský svaz, má určité ofenzivní nároky, jak bylo vidět
97
nedávno na příkladu Gruzie, ale ona si s tím Evropa poradí. Pojďme NATO transformovat na nějakou evropskou organizaci, my – Američané – se stáhneme. Je to to, co chceme? Je to to, co jsme si představovali, když jsme do Aliance před deseti lety vstupovali? Už jsme si to nedávno připomínali. Jasně, válka v Afghánistánu a mírová práce v Afghánistánu není jednoduchá věc. Když si otevřete dnešní internetový „Seznam“ – dva sebevražední teroristé se převlékli do modrých dámských burek, pod nimi měli samopaly, výbušniny a chtěli vyhodit do povětří veřejné budovy. Naštěstí je odhalili afghánští policisté vytrénovaní námi a nic se nestalo. Podle mého soudu je třeba zatnout zuby, je třeba tu práci dokončit. Nehraje se tu jenom o Afghánistán. Kdyby se hrálo pouze o Afghánistán, o tolik nejde. Ale hraje se tu o budoucnost NATO, o budoucnost atlantické vazby. Já vás prosím, kolegové a kolegyně, abychom zde, v této horní komoře projevili znovu zodpovědnost a vládu v tomto názoru a v tomto návrhu podpořili. Má-li NATO zůstat silné, máme-li se těšit z těch nejlepších garancí, které jsme ve své moderní historii dostali, nemůžeme jenom brát, musíme být schopni občas i něco poskytnout. Senát na to má. Myslím si, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projevil zodpovědnost tím, že hlasoval jednomyslně a ukažme i dnes večer, že jsme zodpovědní. Ukažme dolní komoře, co tato země a její bezpečnost potřebuje a co naši partneři a spojenci očekávají. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore Vondro. O slovo se přihlásil senátor Tomáš Kladívko. Má slovo. Prosím. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k této problematice, která před námi leží. Pan ministr Barták tady ve svém úvodním slovu připomněl několik dat, několik mezníků v březnu a já bych jen upřesnil, že 12. března to bylo přesně 11 let, kdy jsme vstoupili do NATO. Tenkrát to bylo za vlády pod vedením Miloše Zemana a smlouvu, jak si mnozí pamatujeme, vysílala to Česká televize v přímém přenosu, tenkrát podepisoval za nás tehdejší ministr zahraničí Kavan, oba byli představitelé sociální demokracie. Tato jednobarevná vláda byla zhruba 14 dní po podpisu této dohody vystavená těžkému rozhodnutí o vojenském zásahu NATO v březnu 1999 na Balkáně. Také si jistě pamatujete odezvu tohoto rozhodnutí vlády. Musím ale podotknout, že vždy bylo rozhodnutí vlády podpořeno rozhodnutím obou komor Parlamentu. A tak tomu bylo i poté. Vyslání našich misí, ať už vzpomenu Balkán, Irák, Afghánistán, bylo vždy schvalováno většinou demokratických stran v obou komorách našeho parlamentu. A tak se dělo až do voleb roku 2006, kdy po těchto volbách najednou došlo ke zlomu. Předseda sociální demokracie Paroubek od té doby začal více méně bojkotovat naši snahu, zapojit se do misí, především do misí pod patronací NATO, ke kterým jsme byli vyzváni a ke kterým jsme jako spojenec NATO byli i zavázáni. Vrátil bych se k projednávanému materiálu. On nevznikl jenom tak, že by si ho vymyslel pan ministr Barták nebo pan ministr Kohout. Dne 12. ledna projednával výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost materiál obou ministerstev, který hovořil o strategickém postavení České republiky vůči Afghánistánu s výhledem na několik let dopředu. Byla to velice plodná diskuse, které se zúčastnili zástupci všech stran ve výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost a závěry byly jednomyslně přijaty. Byla vyslovena podpora tomuto společnému materiálu ministerstva obrany a ministerstva zahraničí. Takže – jak říkal pan ministr Barták – dnes by tady měl po jeho ruce sedět
98
prakticky i ministr zahraničí, protože politické rozhodnutí je to prvotní, které rozhoduje o tom, kam budou napřeny síly NATO a teprve když se tito političtí představitelé dohodnou, tak ministři zahraničí a ministři obrany – ať mi pan ministr odpustí – jsou vykonatelé tohoto politického rozhodnutí. Připomenu jenom, že v červnu 2009, kdy převzal funkci velitele mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil v Afghánistánu generál McChrystal a po svém nástupu provedl strategické hodnocení stávající situace v Afghánistánu, následný dokument, který z této situace vznikl, doporučoval další kroky, aby bylo v Afghánistánu dosaženo úspěchu. A důležité je, že prvořadou prioritou navrhovaného přístupu velitele ISAF je ochrana afghánské populace, neboť jsou to jedině Afghánci samotní, kteří mohou zvítězit nad povstaleckými skupinami. Mezinárodní síly jim budou pouze dočasně asistovat do té doby, než Afghánistán bude schopen zajistit svou bezpečnost výhradně pomoci vlastních bezpečnostních složek, afghánské národní policie, afghánské národní armády. Já bych jenom připomenul, že v nedávné době proběhly volby v Iráku. Jak jsme měli možnost se seznámit, bezpečnostní složky jak iránské policie, tak iránské armády zabezpečily hladký bezpečnostní průběh všech těchto voleb a reakce NATO, reakce Spojených států byla: To je to pravé rozhodnutí pro to, abychom společně mohli z Iráku stahovat naše bezpečnostní složky. To je ten výraz demokracie, to je právě ten bod zlomu, kdy už si bezpečnostní síly Iráku a jejich vláda budou ve své zemi vládnout samy. Tento materiál je zpracován i pro působení společných sil NATO v Afghánistánu. Náš příspěvek, který se tímto materiálem má rozšířit o 55 vojáků a vojákyň, těch 15 vojenských policistů, kteří mají za úkol vycvičit afghánskou národní policii, aby mohla postupně v zemi přebírat kontrolu a zabezpečovat veřejný pořádek, je tím úkolem, který už se osvědčil také v Iráku. Druhá část naší jednotky, to znamená čtyřicet osob a dvou kompletů radiolokátoru Arthur, bude užita jako vyhledávací prostředky proti palbě z hlediska nepřátel pod vedením polské armády. Je tady unikátní věc, že česko – polská skupina vojáků bude poprvé moci využít více méně v ostrém nasazení možnosti spolupráce. Chtěl bych jen připomenout, že v minulosti se hovořilo o vybudování jakých si battle group pod velením české armády se slovenským kontingentem nebo dokonce i polským kontingentem. Takže i vyslání těchto vojáků a jejich spolupráce s polskou armádou může vést k velice dobrým výsledkům a může být zárodkem dalších společných mezinárodních jednotek. Byl bych moc pro to, abychom podpořili toto vyslání a pomohli afghánskému lidu v jeho boji za demokracii. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Kladívkovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, dobrý večer. Já se omezím jenom na velmi krátký projev, protože jsem chtěl připomenout to, co už tady zaznělo. VZVOB přijal jednomyslně, a já to zdůrazňuji, jednomyslně usnesení posílit naši misi v ISAF, a já jsem byl dokonce na to hrdý. Mám shodou okolností v paměti řeč pana zpravodaje, kterou tam měl na výboru. A byl jsem velice rád. A rád bych připomněl jednu věc, kde jsme také s panem zpravodajem shodou okolností byli na jednom semináři, kde od jednoho emeritního člena, vysokého
99
důstojníka naší rozvědky, zaznělo strašně krásné souvětí. Řekl: Nečitelný spojenec je horší, než čitelný nepřítel. A já myslím, že jsme proto, že jsme nečitelný spojenec, udělali už dost. A že bychom jednou mohli udělat něco pro to, abychom byli čitelný spojenec. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové, já teď řeknu, co říkal předseda našeho klubu Top 09 a starostové na zasedání našeho výboru, pan senátor Schwarzenberg. Když jsme totiž jednomyslně odhlasovali a schválili a navrhli schválit vyslání 55 vojáků, tak pan senátor Schwarzenberg senátorům sociální demokracie v našem výboru poděkoval. A já jsem ten vděk cítil také a myslím, že v tom okamžiku já, a troufám si říci i pan senátor Schwarzenberg obdivovali Jiřího Paroubka jako předsedu strany sociální demokracie, a to je velice významný fakt a já věřím, že kolegové a kolegyně ze sociální demokracie podpoří tento návrh spolu s námi. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkujeme, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, nevystupuji k otázce vyslání našich vojsk do Afghánistánu poprvé, takže asi víte, jaký je můj názor v této věci. Ale dnes nebudu mluvit za KSČM, dnes si dovolím citovat jednoho amerického diplomata a jednoho významného amerického politika. Jistě nadbytečně připomínám, že to rozhodně komunisté nejsou. V druhé polovině loňského roku odstoupil ze své funkce americký diplomat, který pracoval jako představitel amerického ministerstva zahraničí v afghánské provincii Zábul. Ve svém dopise svým nadřízeným odůvodnil své odstoupení mj. i těmito slovy. Dovolte mi ho citovat: „Mám vážné pochybnosti o naší současné strategii, také o budoucím plánovaném postupu. Důvod mého odstoupení však netkví v okolnostech, jak je tato válka vedena, nýbrž v tom, že mi není jasné, proč je vedena a s jakým cílem. Vyjádřeno jednodušeji, nevidím žádný smysl v akceptování našich dalších amerických ztrát a plýtvání zdrojů, abychom podporovali afghánskou vládu v konfliktu, který je v principu 35 let trvající občanskou válkou.“ Pokračuje citace, to si nevymýšlím. „Podle mého názoru neexistuje jediný důvod riskovat v Afghánistánu životy našich mladých mužů a žen. Jestliže by se v Afghánistánu skutečně jednalo o rozbití Al Kajdy, pak bychom museli konsekventně padnout také do západního Pákistánu a stejně tak do Somálska, Súdánu, Jemenu atd. Naše prezence v Afghánistánu ale namísto toho vedla k destabilizaci a k rebelii Pákistánu, kde je nutné se vážně obávat, že oslabená nebo dokonce svržená vláda ztratí kontrolu nad svými atomovými zbraněmi. Jestliže by nám tedy skutečně šlo o Al Kajdu, museli bychom obsadit Pákistán a ne Afghánistán. Tisíce našich vojáků se vrátily domů s fyzickými, duševními zraněními, z nichž některá se nezahojí nikdy nebo se časem dokonce zhorší. Mrtvé předáváme jejich rodinám, které musíme ujistit, že jejich milovaní nepozbyli života, budoucnosti a snů
100
nadarmo. Já už nyní nevěřím, že před tyto rodiny můžeme předstoupit s dobrým svědomím. Z tohoto důvodu podávám tímto výpověď.“ Konec citátu. Výše uvedený dopis, z kterého jsem citovala pouze úryvky, byl celý zveřejněn v německém Frankfurter Rundschau dne 10. 12. 2009. Pokud někdo budete mít zájem, ráda vám na něj zašlu odkaz. Druhý citát bude kratší a jeho autor je snad známější. Je jím významný republikánský kongresman Ron Paul. Při projednávání rezoluce na ukončení války v Afghánistánu začátkem tohoto měsíce mj. řekl: „Talibán ani afghánská vláda neiniciovali konflikt proti Spojeným státům. Z důkazů, které máme proti atentátníkům, vyplývá, že možná dva z nich prošli Afghánistánem. Akce se plánovala v Německu, Španělsku a tady v USA. Byli trénováni na naší vlastní půdě. Vytvořila se iluze, že tato malá skupina měla v úmyslu provést konspiraci společně s bin Ládinem. v současné době nemáme k dispozici žádné podklady, abychom mohli obhájit toto tvrzení. Jistě, bin Ládin s touto akcí velmi sympatizoval, tento plán se mu musel velmi líbit, a jistě měl i zájem na tom, aby mu byl připsán. Tato válka není legální, tato válka je nemorální, tato válka není v souladu s naší ústavou, můžeme s jistotou říci, že je to nelegitimní válka, nemá skutečně žádný smysl. Vždyť Talibán nás 11. září nenapadl.“ Konec citátu. Celé vystoupení Rona Paula si lze přehrát na You Tube. Odkaz mohu opět zájemcům předat. Pro úplnost, jak dodávám, že pro rezoluci za ukončení války v Afghánistánu hlasovalo 65 kongresmanů a proti 356. On mě tady ruší, já se potom překecávám. Takhle nějak ale začínal v americkém kongresu i proces ukončení války v Vietnamu. Nejen s ohledem na citové názory, ale i z podstaty věci nebudu hlasovat pro souhlas. Navrhuji vyslovit s projednávaným návrhem nesouhlas. Nechci se podílet na vysílání našich vojáků do nesmyslné války. Děkuji vám za pozornost. Některým. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, mně děkujete nepochybně, jelikož já jsem vás sledoval. Pan senátor Miroslav Nenutil je dalším přihlášeným do rozpravy. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, chce se mi říci – pane ministře, ale ten je někde jinde. Dámy a pánové, je velmi zvláštní pozorovat průběh projednávání zákonů třeba jenom na té dnešní schůzi. Jindy se způsob prosazení návrhů emotivní formou odsuzuje, aby o pár zákonů dál ten samý tohoto prostředku použil. Podobně je tomu i v personifikaci některých věcí. Když jsem před 2 roky absolvoval celou volební kampaň, všude jsem na autě vozil „slušně a poctivě“. A tím slušným a poctivým bych chtěl zůstat po celou dobu, co mám čest tady v Senátu sedět. A plnit smlouvy je podle mě nejen slušné a poctivé, ale i nutné, a proto, i když se smíšenými pocity, ten vládní návrh podpořím. Je však pro mě tuze těžké na půdě Senátu poslouchat předjímání některých vystupujících. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, v tuto chvíli není nikdo další přihlášený do rozpravy. Ještě se – pane senátore, chcete vystoupit jako senátor? Budete mít ještě možnost hodnotit rozpravu. Takže záleží teď na vás. Nechcete se přihlásit. Končím – ne. Paní senátorka Paukrtová doběhla, ale to bylo skutečně na vteřinu. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
101
Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych chtěla požádat a omlouvám se, že to je v tak pozdní čas, o 15 minut na jednání našeho klubu po skončení obecné rozpravy. Omlouvám se. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Jenom takové poučení. K tomuto bodu se nevede obecná rozprava, pouze rozprava, ale to nevadí. Já vím přesně, kdy je ta věc, jen to bylo technicky, aby bylo všechno správně. Končím v tuto chvíli obecnou – teď jste mě, paní senátorko, úplně zmátla. Končím rozpravu k tomuto bodu. Požádám pana předkladatele pana ministra Bartáka, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pan ministr nechce. Pana senátora Drymla jako zpravodaje požádám. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, to, co jsme tady slyšeli, není o pravici nebo levici. Uvědomme si to. Smlouvy by pro nás neměly být cár papíru. A dané slovo se má držet. Pokud si dobře pamatuji, tak v České republice, když se jednalo o vstupu do NATO, tak bylo téměř 80 % lidí pro vstup do NATO. My jsme někam vstoupili, máme svoje závazky, a je mi teď velmi líto, že někteří z nás je nechtějí uznávat. Jde také o něco jiného. O to, co se tady v této republice ztrácí. Jde o vlastenectví, jde o hrdost na Českou republiku. Jde o čest České republiky a čest našich vojáků. Je to křehké bohatství a važme si ho za to, co naši vojáci v zahraničních misích dokázali. Byl tady trochu útok na předsedu ČSSD. Já se domnívám, že stanovisko ČSSD není nejšťastnější, ale nikdo neřekl, že by se nemohlo změnit. Dokonce ministr zahraničí, který byl nominován za ČSSD, souhlasí s tím, o čem tady jednáme, a já, i když jsem považován asi za jednoho z jestřábů v ČSSD, tak jsem jednoznačně prohlásil, že stojím za tímto návrhem a nebojím se toho, i když bych s tím mohl mít nějaké problémy. Nejde totiž jenom o Afghánistán, jak si mnozí z vás myslí. Jde o boj proti terorismu. O celosvětový boj proti terorismu. Dnešní svět není jen relativně bezpečná Evropa. Dá se říci, že v Afghánistánu, v Iráku, v Íránu se dnes rozhoduje o tom, jaký svět bude v tom 21. století. A Česká republika by neměla a nesmí stát mimo při té pokračující globalizaci. To by pro nás pro všechny, i pro naše děti, mohlo mít velmi vážné následky. Česká republika nemá sílu a postavení, aby mohla měnit svět zásadním způsobem. Nemůžeme ale říci, že se nás problémy světa netýkají, ať si to vyřeší jiní, silní, my že to stejně neovlivníme. Jedině společná jednota a postup všech demokratických, zdůrazňuji, demokratických sil, a tady zaznělo hned na začátku, že to je rezoluce OSN. To není výmysl jenom NATO, to není výmysl USA. A je mi líto, že někteří politici ze Spojených států nechtějí respektovat rezoluci OSN. Ta se musí postavit násilí. Je to i odpověď na to, kde stojíme, že za nás nemluví jenom slova, ale také činy a naše odvaha. Je to o ohrožení svobody a někdy i, když se jedná o svobodu a demokracii, je nutno, i když to říkám nerad, použít sílu. Naše angažmá v Afghánistánu musí odpovídat našemu postavení a struktuře v NATO, proto tam posíláme ty jednotky, které jsou obranného charakteru. Česká republika je členem koaličních sil NATO a doufám, že jím i dále bude. Připouštím, že situace v Afghánistánu se nemusí každému zamlouvat a je spousta
102
voličů ČSSD, kteří se, a možná i díky sdělovacím prostředkům na naší misi v Afghánistánu dívají velmi zle. Nemám ale pochopení pro ty, kteří na jedné straně nesou plnou zodpovědnost za současný stav, a na druhé se k této odpovědnosti pouze hlásí, kdy se jim to líbí nebo kdy se jim to hodí. Osobně považuji za nezodpovědné a neprozíravé neustálé lavírování v této otázce, jak dál s účastí České republiky v Afghánistánu. Názory a nálady veřejnosti jsou velmi důležité, nepodceňuji je v žádném případě, ale jsou velmi často proměnlivé. Velmi nerad bych se dožil toho, aby teroristický útok byl i tady v České republice, a pak by bylo zajímavé, jaká by byla reakce většiny českého obyvatelstva. Tím nechci strašit. Dlouhodobé problémy nelze řešit na základě momentální chuti, jestli něco chci nebo nechci, realizovat příjemná nebo nepříjemná opatření. Naše cíle a naše strategie by měla být dlouhodobé. V zásadě lze volit pouze jedno ze dvou existujících řešení. Buď budeme pokračovat v aktivní účasti České republiky při řešení složité bezpečnostní situace v Afghánistánu a jinde až do chvíle, kdy bude situace v regionu bezpečně stabilizována, bez ohledu na oblíbenost nebo neoblíbenost celé věci, s tím, že plníme spojenecké závazky, které jsme se zavázali splnit. A máme k tomu mandát, a já zdůrazňuji, velké většiny českého obyvatelstva. Je to mandát k tomu, co jsem tady říkal. Jestli souhlasí nebo nesouhlasí se vstupem do NATO. A já vůbec nemám za zlé tady komunistům, protože oni to nechtěli a je jejich právem s tím nesouhlasit. Anebo se přestane lavírovat a na rovinu spojencům řekneme: Bohužel jsme v České republice, my končíme, naše další účast při řešení složité bezpečnostní situace bude jen symbolická. Musíme si vybrat. Musíme se rozhodnout. Bez výmluv a bezpodmínečně. Já osobně jsem si vybral, a proto budu hlasovat pro. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli mi dovolte, jelikož už se vyjádřil i předkladatel a zpravodaj, abych na žádost paní senátorky Paukrtové přerušil naše jednání do 19.45. Bezprostředně poté již budeme hlasovat. (Jednání přerušeno v 19.29 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 19.45 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás všechny odhlásil s ohledem na přestávku. Prosím, v tuto chvíli se všichni přihlaste. (Jednotliví senátoři ještě přicházejí do Jednacího sálu.) Ještě jednou opakuji pro ty, kteří se teprve dostavili, nebo kteří se v té chvíli bavili, že jsem vás všechny odhlásil. Znamená to, znovu se přihlásit. Kolegyně a kolegové, poprosím vás, jestli byste se ztišili a můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů. Připomínám, že potřebný počet pro přijetí návrhu je 41 hlasů. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.
103
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 41 pro vyslovilo 52, proti bylo 5. Návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, ještě jsme si odsouhlasili v procedurálním hlasování jeden bod, který přináleží panu ministru Bartákovi. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Memorandum o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 184 a uvede jej, jako v předchozím případě, ministr obrany Martin Barták. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky a páni senátoři, jestli si mohu ještě dovolit k předchozímu bodu, a na úvod poděkovat za hlasování. Skutečně si toho vážím a děkuji za to. A nyní k senátnímu tisku č. 184, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Memorandum o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA). Chci vám sdělit stručně následující: Navrhovaný dokument, tzv. konsolidované memorandum nahrazuje dokument stejného názvu, který byl sjednán v roce 2001 a pro snadnější odlišení budu dokument z roku 2000 nazývat jako původní Memorandum. (Velký hluk v jednací síni.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane ministře. Kolegyně a kolegové, mohu vás poprosit o to, abyste se ztišili, tady opravdu není slyšet vlastního slova. Děkuji. Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Hlavním důvodem pro sjednání konsolidovaného Memoranda bylo zrušení Západoevropské skupiny pro vyzbrojování, která vytvářela rámec pro provádění původního Memoranda. Ke zrušení skupiny došlo v souvislosti se vznikem Evropské obranné agentury tzv. EDA. Smluvní strany původního Memoranda EUROPA se shodli na tom, že spolupráce podle tohoto ujednání by měla pokračovat i po zániku skupiny, a to i pro to, že zde jsou členské státy mimo Evropskou unii. Smluvní strany původního Memoranda se z praktických důvodů dohodly, že místo pouhé novelizace sjednají nové konsolidované Memorandum. Závěrem lze říci, že spolupráce v rámci původního ujednání přispěla k dodržování vysoké úrovně obranného výzkumu a vývoje i v České republice a je v našem zájmu v této spolupráci pokračovat. Na základě toho vás žádám o vyslovení souhlasu s předloženým materiálem. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 184/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří
104
Pospíšil, který je omluven a zastoupí ho tak pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Rostislav Slavotínek: Dobrý večer, pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Vzhledem k pokročilé hodině se omezím pouze na to, abych konstatoval, že pan místopředseda vlády už řekl to podstatné k tomuto bodu a v zastoupení zpravodaje, pana senátora Jiřího Pospíšila, jenom přečtu podstatnou část usnesení, ve které se říká, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci tohoto Memoranda. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Rostislavu Slavotínkovi, který zastoupil zpravodaje pana senátora Jiřího Pospíšila. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím tedy obecnou rozpravu. Nepožádám samozřejmě z logických důvodů ani předkladatele, ani zpravodaje o stanovisko k rozpravě. V tuto chvíli byl podán návrh na souhlas s ratifikací Memoranda. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a bezprostředně poté budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas k ratifikaci Memoranda o porozumění ohledně evropských závazků v oblasti organizace výzkumu, programů a aktivit (EUROPA), podle návrhu obsaženého v části 3 senátního tisku č. 184. V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 65, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Kolegyně a kolegové, tímto jsme vyčerpali dnešní pořad 15. schůze Senátu. Zítra zahájíme jednání v 9.00 hodin. Děkuji vám a na shledanou! (Jednání přerušeno v 19.53 hodin.)
105
(2. den schůze – 18. března 2010)
(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.) Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové, dosáhli jsme magického čísla, abychom mohli zahájit pokračování naší 15. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omlouvají senátoři Jaroslav Sykáček, Pavel Lebeda, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg. Systém identifikačních karet znáte, kdo ji nemá, jsou k dispozici náhradní karty v předsálí Jednacího sálu. V úvodu schůze tu mám návrh na změnu pořadu. Navrhuji, abychom projednali senátní tisk č. 189, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná v Canbeře 16. září 2009, a to jako bod 23. v bloku pana ministra Juraje Chmiela, jehož body jsou na pořadu jako druhý až šestý bod dnešního dopoledního jednání. O tomto návrhu nechám hlasovat. Hlasujeme o změně pořadu schůze. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. A zahajujeme prvním bodem, a tím je Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Návrh zákona máme jako senátní tisk č. 220. Návrh uvede ministr zemědělství Jakub Šebesta, kterého v Senátu vítám. Pane ministře, máte slovo. Ministr zemědělství Jakub Šebesta: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych v Senátu Parlamentu ČR uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o rostlinolékařské péči. Hlavním cílem předloženého návrhu je transpozice směrnice komise 2008/61/ES. Tato směrnice stanoví podmínky, na základě kterých lze pro pokusné nebo vědecké účely a pro práci ve šlechtění odrůd dovážet některé škodlivé organismy, rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty uvedené v přílohách 1 až 5 směrnice Rady 2000/29/ES do společenství nebo některých chráněných zón společenství nebo je na těchto územích přemisťovat. Jde o kodifikované znění zahrnující původní směrnici 95/44/ES a 97/46/ES. Účelem navrhované úpravy je umožnit rostlinolékařské správě vydat rostlinolékařský pas pro přemísťování karanténního materiálu z České republiky na území jiného členského státu Evropské unie. Karanténním materiálem jsou škodlivé organismy, rostliny nebo rostlinné produkty a jiné předměty pro pokusné a vědecké účely nebo jako pro práci a šlechtění odrůd. Rostlinolékařský pas bude vydáván na základě informací uvedených v příslušném oprávnění za současného dodržení podmínek karanténní izolace při přemísťování materiálu.
106
Dílčí transpozice změn v souvislosti s přijetím směrnice komise 2008/61/ES byla provedena vyhláškou č. 159/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů. Evropské komisi byla zaslána notifikace částečné transpozice a z její strany je již očekávána notifikace plné transpozice. Urychlené dokončení transpozice uvedené směrnice bylo uloženo vládou v říjnu 2009 s tím, že transpoziční návrh zákona má být co nejrychleji předložen vládě k projednání, což bylo v lednu letošního roku splněno. Návrh zákona byl projednán Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a schválen v prvém čtení dne 4. února 2010. Návrh zákona byl projednán dne16. března 2010 ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR a tento výbor svým usnesením č. 278 doporučil Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. S ohledem na výše uvedené si vás dovoluji požádat o podporu. V případě, že by bezodkladně nebyla provedena navrhovaná změna zákona, byl by tento nedostatek při notifikaci plné transpozice této směrnice do vnitrostátního právního řádu ČR ze strany Evropské komise zjištěn a následně iniciováno zahájení řízení vůči České republice pro porušení Smlouvy o fungování Evropské unie. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl určen výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přijal usnesení, které máme jako tisk č. 220/1. Zpravodajem je pan senátor Adolf Jílek, který má nyní slovo. Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, milé kolegyně a kolegové, máme před sebou zákon, který se mění snad ze všech nejčastěji, za šest let je to 20. změna, takže vedle něho živnostenský zákon se zdá jako stálice. Ale je to dáno charakterem zákona, který se zabývá vlastně živou přírodou, rostlinami a věcmi, které se kolem nich dějí, a lze očekávat další změny. Pan ministr tady řekl, že se jedná o transpozici evropské směrnice. Naše legislativa tam našla dvě drobné změny. Na výboru jsme se domluvili se zástupci ministerstva zemědělství, že tyto dva drobné nedostatky se odstraní při další novelizaci, kterou lze očekávat nejpozději do roka, takže výbor se usnesl na své schůzi dne 16. března 2010 na tomto usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Stanislava Kozáka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Adolfa Jílka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Adolfa Jílka a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto normou. Nikoho nevidím, tak otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím a budeme za chvilku hlasovat o jediném
107
návrhu a to je schválit. Vzhledem k tomu, že obecná rozprava nebyla, tak není důvodu, aby pan ministr nebo zpravodaj se vyjadřovali k něčemu, co neexistuje. Takže znělka a budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasováníÍ. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 30 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkujeme panu ministrovi i kolegovi zpravodajovi. Jsme u dalšího bodu a tím je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací Máme to jako tisk č. 200. Vládní návrh uvede ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, který zastupuje předsedu vlády Jana Fischera. Máte slovo, pane ministře. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Bilaterální smlouva o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací je nástrojem pro zajištění ochrany utajovaných informací zmíněných v mezinárodním styku. Návrhy na sjednání mezinárodních smluv tohoto druhu jsou připravovány pouze s těmi státy, u kterých vznikla nebo v budoucnosti se lze důvodně domnívat, že vznikne potřeby výměny utajovaných informací. Vzhledem k rozvíjejícím se vztahům politickým, ekonomickým a kulturním je takovým státem bezpochyby Španělsko. Sjednání smlouvy o výměně a vzájemné ochraně se v tomto kontextu jeví jako výhodné pro obě strany. Španělsko jako členský stát NATO a Evropské unie dodržuje přísné standardy ochrany utajovaných informací stanovené těmito organizacemi. Proto lze konstatovat, že španělská strana zajišťuje ochranu utajovaných informací na odpovídající úrovni a zachovává stejné základní principy přístupu k utajovaným informacím jako Česká republika. Předkládaná smlouva byla v souladu se vzorovou směrnicí pro expertní jednání o návrzích smluv a výměně vzájemné ochrany utajovaných informací. Při sjednávání byly plně prosazeny zájmy ČR. Navrhovaný text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi právního řádu ČR i mezinárodními závazky ČR. Smlouva dále reflektuje obecně uznávané principy a uzance mezinárodního práva. Smlouva upravuje standardní instituty v oblasti ochrany utajovaných informací jako rovnocenné skupiny stupně utajení, podmínky přístupu k utajovaným informací a nakládání s nimi, předávání utajovaných informací, uznávání bezpečnostních oprávnění, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv, režim návštěv vyžadujících přístup k utajovaným informacím a princip původce. To znamená, původce vždy sám rozhodne, zdali bude informace poskytnuta či ne. Smlouva byla podepsána v Madridu dne 8. října 2009 ředitelem Národně bezpečnostního úřadu Ing. Dušanem Navrátilem a Felixem Voldánem, tajemníkem státního ředitele španělského národního zpravodajského centra. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR projednal návrh dne 21. ledna 2010 a přijal usnesení číslo 120, kterým doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci. Děkuji za pozornost.
108
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem pro tuto normu byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, přijal usnesení, které máme jako tisk číslo 200/1. Zpravodajem je pan senátor Rostislav Slavotínek, který má slovo. Senátor Rostislav Slavotínek: Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Důvod, proč je předkládána smlouva mezi Českou republikou a Španělským královstvím o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, je zřejmý. Španělsko je součástí NATO a členskou zemí EU, součástí Schengenského prostoru. Se Španělskem máme velmi dobré obchodní vztahy, které se dále rozvíjejí, čili všechno to, co bylo řečeno, jsou závažné důvody pro uzavření takovéto smlouvy. Obsahově je smluvní ujednání v podstatě shodné s podobnými dokumenty v této oblasti, které byly uzavřeny v nedávné minulosti s jinými evropskými i mimoevropskými státy. Do současné doby byla sjednána řada takových smluv, v posledních měsících jsme tady projednávali například podobné smlouvy se skandinávskými zeměmi, s Gruzií, Slovinskem, Řeckem, atd. Předkládaná smlouva obsahuje pouze takové závazky, které jsou v těchto smlouvách obvyklé. Smlouva je uzavírána na dobu neurčitou s šestiměsíční výpovědní lhůtou. Je vytvořena v národních jazycích a v jazyce anglickém, který je rozhodující v případě rozdílnosti výkladu. Náš výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a já otvírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak nám přednesl garanční zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 31 ukončeno. Registrováno 53, kvorum 27, pro 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a přistoupíme k dalšímu. Tím bodem je Informace vlády České republiky o výsledcích mimořádného jednání Evropské rady, která se konala dne 11. února 2010 Slovo má opět ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás nyní stručně informoval o průběhu neformálního zasedání hlav států a předsedů vlád, které se konalo ve čtvrtek dne 11. února 2010. Evropská rada mimořádná byla poprvé svolána stálým předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuyem, tedy již plně podle pravidel Lisabonské smlouvy. Původní plán byl, aby se premiéři při svém jednání dotkli tří tématických okruhů. Finanční a ekonomické otázky včetně Strategie EU 2020 a veřejných financí Řecka, změna klimatu follow up jednání v Kodani a situace na Haiti. Z časových důvodů však nakonec nebylo diskutováno téma změny klimatu a debata k této otázce proběhne na nejvyšší úrovni až na následující březnové Evropské radě. V části ekonomických záležitostí byla hlavním a z našeho pohledu
109
nejdůležitějším tématem příprava nové ekonomické strategie EU, tzv. Evropa 2020 nebo také postlisabonská strategie. Jednomyslnost mezi členskými státy panovala především ohledně klíčové role Evropské rady při řízení naplňování strategie, naopak diskuse o obsahu a cílích byla spíše obecnější. Premiéři se zabývali aktuální situací v Řecku. K tomuto tématu přijali deklaraci, v níž podpořili úsilí řecké vlády, přijmout další opatření pro dosažení cílů, obsažených ve stabilizačním programu na rok 2010 a následující roky. Současně vyzvali radu Ecofin, aby na svém zasedání 16. února přijala v Řecku doporučení, založená na návrhu Evropské komise a další opatření, oznámených Řeckem. Posledním diskutovaným tématem byla aktuální situace po katastrofálním na Haiti. Stálý předseda Evropské rady poukázal na setkání s generálním tajemníkem OSN, který požádal o zvýšení angažmá EU v zemi a shrnul opatření, která EU přijala na pomoc postižené zemi. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, stolek už znáte. Nejprve musíme určit zpravodaje pro jednání tohoto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Předpokládám, že s tím souhlasí. O tomto mém návrhu nechám za chvíli hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tohoto zpravodaje, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 55, kvórum 28, pro 50, proti nikdo, návrh byl schválen. Zpravodaje, kterého jsme určili v této chvíli, pan senátor Luděk Sefzig, má slovo. Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne, děkuji za slovo, pane předsedo, a vám, kolegové, děkuji za důvěru. Hezké dopoledne, pane ministře. Pan ministr nás seznámil poměrně podrobně s neformálním setkáním Rady. Upozornil na to, že je to poprvé, kdy se Rada i neformálně setkává při plné platnosti Lisabonské smlouvy, která určuje této radě právní subjektivitu. Ta rozhodnutí mají poněkud jiný charakter, než jsou rozhodnutí doporučující, udávající směr, tzv. motor celého evropského činění, který doposud Evropská rada měla. Z neformálních setkání nebývá nikdy pořizován formální zápis a nebývají ani přijata žádná formální usnesení. Všichni vystupující se v těch diskusích často shodli na tom, že bude dobré se setkávat častěji, než to bylo doposud. Hovořili nejčastěji o termínu jednoho měsíce. Pan ministr nás seznámil s ambicí, kterou neformální rada měla. Byly to tři obory, tři oblasti, jedna ekonomická včetně cílů 2020, druhou oblastí byla diskuse, která se měla týkat stavu životního prostředí po Kodani, Follow up Kodaňského summitu, a tou třetí oblastí byla pomoc Haiti. Téma životního prostředí a Follow up Kodaňského procesu nebylo nakonec diskutováno, bylo odsunuto až na formální radu. O ní budeme informováni při další informaci vlády. Také bych připomněl, že vystoupil na tomto setkání Jerzy Buzek, předseda Evropského parlamentu, který odůvodnil to, že byl odmítnut návrh komise, který se týkal předávání dokumentů mezi Evropskou unií a Spojenými státy s tím, že bude vypracován nový tento dokument. Předpokládám, že vypracování tohoto nového dokumentu bude postoupeno i k nám, to bude podle všech správních jednacích postupů, a že i náš výbor jej vybere k projednání a pověříme komisi pro ochranu osobních údajů, aby se tímto dokumentem zabývala.
110
To je asi všechno, co bych chtěl doplnit. Na závěr mi ještě dovolte jednu větu týkající se toho, že celé to jednání bylo v souladu s mandátem, která vláda měla, nenarazilo ani na žádný problém, týkající se usnesení Senátu, a proto mi dovolte, abych doporučil plénu Senátu, aby vzalo tuto informaci na vědomí. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se i vy ke stolku zpravodajů, a já otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Bedřich Moldan. Máte slovo, pane kolego. Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já musím konstatovat, že jsem s potěšením zaznamenal, že nejvyšší orgán Evropské unie konečně zjistil, že je potřeba Lisabonskou strategii, která do velké míry selhala, nahradit něčím novým, tzn. novým dokumentem Evropa 2020, který vyzývá k tomu, aby se Evropa stala kontinentem, založeným na vzdělanostní ekonomice, na inkluzivitě, a na trvalé udržitelnosti. Já bych se rád prostřednictvím vás, pane předsedo, zeptal pana ministra, do jaké míry vláda v současné době reflektuje materiály, které byly připraveny komisí, které budou zřejmě diskutovány ve větší hloubce na jarním summitu EU, na jarní Evropské radě, a do jaké míry se tyto věci budou reflektovat u nás, jestli už je nějaký plán. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásil. Přihlásil, přece jenom. Paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, myslím si, že tak, jak nám byla předložena zpráva o konání mimořádné Evropské rady, si můžeme dovodit to, jaká se věnuje pozornost tomu, co se děje na evropské úrovni. Teď to neberte jako kritiku pana ministra. Dal informaci. Domnívám se ale, že je na nás, abychom se více zajímali o to, co se na evropské úrovni děje. Jedním ze zásadních bodů jednání Evropské rady byla Agenda EU 2020. Tato agenda, tento dokument je zásadním dokumentem. Je doktrínou pro EU, pro konání EU, evropských institucí, ale i členských států do roku 2020. Pro vaši informaci konzultace k tomuto dokumentu byly zahájeny 24. října 2009, probíhaly do února. Těchto konzultací se zúčastnily všechny instituce EU. Všechny členské, ale i mnohé nečlenské státy EU. Daly svá stanoviska k tomuto dokumentu. Účastníky těchto konzultací veřejných byly samozřejmě sociální partneři na evropské úrovni, ale i neziskové organizace a další. Je to skutečně rámec, který bude ovlivňovat nejenom fungování EU, ale i život v členských zemích, život každého jednoho občana. Pan kolega Moldan řekl, že Lisabonská strategie selhala. Ona to není až tak docela pravda, ale je pravda, že nebyla naplněna tak, jak si členské země, Evropská rada, Evropský parlament představovaly. A proč? Z jednoduchého důvodu. Protože ji za svou nevzaly všechny členské státy. V Evropě se nemůže stát nic, pokud se na tom neshodnou a pokud skutečně ty věci neodpracují občané, neodpracují vlády, neodpracují parlamenty členských zemí. Prostě bez toho to fungovat nebude. A já to tady teď rozvykládám proto, že dokument EU 2020 je skutečně zásadní. A teď se k němu máme vyjadřovat, teď si dejme připomínky, teď řekněme, co se nám líbí a co se nám nelíbí a přijděme se svou troškou do mlýna a řekněme, co v Evropě chceme,
111
řekněme, jakou Evropu si představujeme. V této chvíli v České republice mlčíme. Nikdo k tomu nic nenamítá, jsme spokojeni. Až tento dokument začne platit, tak se zase objeví spousta těch, včetně nejvyšších představitelů státu, kteří budou říkat, jak je to špatné a jak nám Evropa zase něco nařizuje. Vážené kolegyně a kolegové, není to tak. My jsme Evropa. A buď si k těm věcem budeme říkat věci v čase, které je potřeba říkat a nebo potom bychom měli mlčet. Protože jestliže kritizujeme až ex post, jak je u nás zvykem, znedůvěryhodňujeme Českou republiku a věřte tomu, že to má velké dopady nejen morální, ale má to i dopady zcela konkrétní, ekonomické. Já si dovolím proto navrhnout Senátu PČR, resp. evropskému výboru, který zřejmě by tyto věci měl zorganizovat, abychom se vrátili k metodě národního fóra. Pan předseda Sefzig kýve hlavou, protože si dobře pamatuje, byl to formát pravidelných setkávání jednak členů evropských výborů, ale i dalších zájemců včetně instituce orgánů, kteří měli nějaký vztah k evropské agendě, kde se projednávaly právě takto strategické dokumenty, resp. národní fórum bylo sestaveno a svoláváno při jednání o smlouvě o Ústavě pro Evropu v době, kdy jednal Evropský konvent. Myslím si, že agenda EU 2020 si zaslouží a je skutečně velmi důležité, abychom se zde v Parlamentu o tomto dokumentu bavili. Abychom si jasně řekli své podmínky, své požadavky, které potom může přenést jak česká vláda, tak samozřejmě my jako národní parlamenty. Dnes máme posílenou pozici a můžeme své stanovisko přímo předkládat Evropské komisi, přímo jednat s dalšími evropskými parlamenty a tak naše požadavky prosadit. Ale dělejme to teď, nedělejme to až ex post. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl jsem vystoupit k dalšímu bodu, ale paní místopředsedkyně otevřela téma, ke kterému se považuji za nutné připojit. A jedná se podle mne o tom, že bychom měli jasně vždycky říkat, co chceme, aby náš postoj byl jasný. Asi před třemi týdny se ve Varšavě konalo setkání ministrů zemědělství nově přistoupivších a závěrem tohoto setkání ministrů byla přijata deklarace za rovné podmínky zemědělců nově přistoupivších a zemědělců původní E15. Jediný, kdo se nepřipojil k této deklaraci, byl zástupce České republiky, což vyvolalo, řekl bych, velké zděšení mezi ostatními zeměmi a my bychom si měli říci, co chceme. Zástupce České republiky snad měl pokyn z vlády se k tomuto nepřipojit. Já bych chtěl k tomu říci, že v současném období se začínají formovat cíle společné zemědělské politiky od roku 2013 do roku 2020, a to, co říkala paní senátorka, my bychom měli mít jasno v tom, co chceme. Ono se může stát, v květnu budou volby, ale že vláda se ustanoví až o mnoho později, a protože cíle společné zemědělské politiky do roku 2020 se mají zformovat do podzimu letošního roku, když za to bude odpovídat tato vláda, tak já mám dotaz na pana ministra, ale myslím si, že možná nebude to schopen říci hned, zda má tato vláda zájem na tom, aby čeští zemědělci měli po roce 2013 srovnatelné podmínky se zemědělci původní E15. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.
112
Senátor Miroslav Škaloud: Vážení kolegové, já bych zareagoval jen velice krátce na jedno sdělení, které řekla kolegyně Gajdůšková. Jednak tento bod by měl být v tom následujícím, který se bude týkat Strategie EU 2020. Já souhlasím s tím, že Lisabonská strategie se neuplatnila proto, protože závisela na vůli členských států. Na jedné straně ještě podotknu, že slovo, že nebyla naplněna, je věc názoru. Ale v čem je problém? Proč se neuplatnila? Proč je členské státy nerealizovaly? Především proto, že členské státy neměly zájem provádět reformní kroky, protože by ztratily v řadě případů své voliče. Nadále bude zřejmě problém sjednotit se navzájem k nějakým reformním cílům. To totiž závisí hlavně na vnitropolitické situaci, a ta většinou neumožňují nějaká reformní opatření. Naše situace v České republice je toho zářným příkladem. Takže pozor, Unie si může dát nějaké proklamace, členské státy se na tom mohou shodnout, ale bude to jenom na nich. Takže nedělejme si zbytečné iluze a nedělejme reformy kvůli tomu, že to chce nějaká strategie, ale že na tom budeme záviset my osobně a blahobyt nás všech. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Protože se nikdo nepřihlásil, tak končím rozpravu a poprosím pana ministra, aby se vyjádřil, protože byly otázky na něj. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedo. S vaším dovolením bych otázky týkající se Strategie EU 2020 a pozice české vlády odsunul na následující vystoupení, které se bude právě tímto tématem zabývat. Další konkrétní dotaz padl na zemědělství. Samozřejmě tato vláda České republiky má eminentní zájem, aby měli zemědělci stejné podmínky jako státy E15, tedy stará patnáctka. A na stanovisku a pozicích velice precizně pracuje zejména Ministerstvo zemědělství. Ohledně připojování se k různým aktivitám a deklaracím, my všechno pečlivě zvažujeme a připravujeme si naši pozici tak, aby opravdu zemědělci měli co nejlepší výchozí postavení, takže proto se nepřipojujeme v současné době ke každé iniciativě, která je. Já bych, pane předsedo, s vaším dovolením ukončil a otázky na EU 2020 bych zahrnul do další části mého vystoupení. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a ptám se pana zpravodaje Sefziga, už se zvedá. Máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Velice krátce okomentuji diskusi, protože spíše byla určena následujícím bodům, což asi i kolegové tuší. Trochu mne mrzí, že pan předseda VHZD nevyužil přítomnosti pana ministra zemědělství a přímo se jej nezeptal při minulém bodu na to, proč zaujal jaké stanovisko na setkání ministrů zemědělství. Já bych jen stručně okomentoval poznámky paní první místopředsedkyně Senátu týkající se národních fór. Skutečně bylo zvykem v době konání Konventu, kde se diskutovalo o institucionálních změnách v EU, pořádat v Senátu právě široká diskusní fóra nazývaná národními fóry. My jsme v těchto, byť ne tak nazývaných diskusích pokračovali při četných seminářích, při konferencích, dokonce i několik veřejných slyšení jsme na téma evropské politiky učinili. A máme i řadu usnesení týkajících se ekonomiky EU a týkajících se pokračující Lisabonské strategie i postlisabonského procesu. Usnesení myslím mají dodnes velkou trvalou platnost a
113
jen si je stačí připomenout, což uděláme a já beru tyto poznámky na vědomí, abychom nepřestávali v diskusích s veřejností. Já jenom připomenu, že minulý týden jsme právě s panem ministrem pro evropské záležitosti pořádali společně v této komoře a v tomto jednacím sále jednu takovou profesionálně veřejnou diskusi na téma spolupráce mezi Parlamentem a vládou. Po přijetí Lisabonské smlouvy, já jenom pro ty, kteří tady nebyli, tento sál byl naplněn. Byl tu také mimořádně velký počet velvyslanců evropských zemí a pozornost, kterou tento seminář vzbudil, byla skutečně mimořádná. Já jsem se ještě rozhodl, že uděláme krátkou anotaci, přeložíme ji do angličtiny a pošleme kolegům z jiných evropských výborů všech čtyřiceti komor tak, aby bylo vidět, že my skutečně parlamentní kontrolu rozhodnutí evropských institucí myslíme vážně. A že ta kontrola v našem případě začíná skutečně v dobré komunikaci s vládou. Koneckonců i o tom jsme si přijali změny jednacích řádů. Jinak jenom opakuji, že jsem doporučil vzít tento dokument na vědomí. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a o tom budeme také hlasovat. Zahajuji hlasování, abychom vzali na vědomí informaci vlády. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 33 ukončeno, registrováno 56, kvórum 29, pro 48, proti nikdo, návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Zahajuji další bod Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady ve dnech 25. – 26. března 2010 Opět má slovo ministr Juraj Chmiel. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nyní bych vás rád informoval o přípravě Evropské rady, která se uskuteční, jak už bylo řečeno, 25. až 26. března. Úvodem bych chtěl zdůraznit, že mandát na jednání bude schválen na základě závěrů Rady pro obecné záležitosti a předpokládáme schválení mandátu ve středu 24. března. Jedná se o první řádné jednání Evropské rady, které proběhne pod vedením stálého předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye. Zasedání se připravuje a připravujeme na různých úrovních již více než měsíc. Návrh závěrů rady byl distribuován toto úterý ve večerních hodinách, nicméně na základě jednání Rady pro obecné záležitosti ještě může dojít ke změnám. Program rady bude mít dvě základní témata. Prvním je strategie EU pro růst a zaměstnanost Evropa 2020, Strategie EU 2020 včetně souvisejících otázek týkajících se dalších finančních a ekonomických záležitostí, například Exit Strategie. A druhou bude Follow Up Kodaňské konference ke změně klimatu. Novinkou, která souvisí se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost je, že rozhodnutí Evropské rady mají nejen politickou, ale i právní závaznost. Jak už jsem říkal, samotný postup přípravy rady se nijak zásadně nezměnil. Návrh závěru bude v následujících několika dnech tradičně intenzivně projednáván a připravován tak, aby ho Evropská rada mohla příští týden schválit. Na jednání rady budou kromě již zmíněných témat k diskusi také schváleny či formálně potvrzeny některé akty či úkony, k nimž by podle informací, které dosud máme k dispozici, neměla probíhat diskuse. Jedná se o schválení strategie Evropské unie pro vnitřní bezpečnost, která prošla i schválením na radě Justice and Home Affairs a druhá
114
bude jmenování viceguvernéra Evropské centrální banky, kde se předpokládá, že do funkce bude uveden a potvrzen pan Konstantinov, který je z Portugalska, současný šéf portugalské Centrální banky. Pokud se týká strategie EU pro růst a zaměstnanost, jarní Evropská rada by měla v reakci na příslušné sdělení EK Evropa 2020 odsouhlasit celkové zaměření strategie a věnovat se diskusi o hlavních kvantifikovaných cílech. Současně zahájí proces stanovených klíčových výzev a nedostatků, a to jak na úrovni ekonomik jednotlivých členských států, tak na úrovni komunitární. Evropskou radou by měl být zároveň odstartován proces stanovení tzv. integrovaných směrů a stanovení diferencovaných kvantifikovaných cílů pro jednotlivé členské státy. Integrované směry budou představovat společné vodítko při stanovování a naplňování národních reformních programů v jednotlivých členských státech. Diferencované cíle pak pomohou lépe reagovat na přece jen odlišné podmínky v každém jednom členském státě. Rada bude klíčová i z hlediska procedurálního, jelikož by měla finalizovat i strukturu řízení celé strategie. Česká republika vítá, že se Evropská rada bude věnovat uvedeným otázkám, které považujeme za mimořádně důležité pro budoucí rozvoj, stabilitu a v širším slova smyslu bezpečnosti EU. Podrobněji mohu k našemu postoji v popsaném procesu vyjednávání říci, že ne všechny kvantifikované cíle tak, jak je navrhuje EK ve svém sdělení, považujeme za realistické. Přičemž právě nenaplnění stanovených cílů výrazně přispělo ke kritice minulé Lisabonské strategie. Z tohoto důvodu budeme rozhodně patřit k těm státům, které povedou hlubší debatu o tom, jak a proč byly hlavní cíle resp. jejich výše stanoveny. Nejsme také příliš spokojeni s nedostatečným důrazem na klíčový význam strukturálních reforem a na nutnost růstu produktivity práce. Jsme rovněž proti plošné kvantifikaci cílů a budeme prosazovat, aby byla zohledněna národní specifika v jednotlivých oblastech. Dále bychom uvítali větší důraz na zlepšení podnikatelského prostředí a detailnější rozpracování problematiky vnitřního trhu. V návaznosti na diskusi, která tady proběhla, jen pro informaci dodávám, že na duben plánujeme opět ve spolupráci s Parlamentem ČR připravit veřejný seminář právě na téma Strategie EU 2020. Po jarní Evropské radě bude opět pokračovat série jednání v již pokročilém agendě na úrovni jednotlivých příslušných sektorových rad. Definitivní podoba jak obsahu tak řízení strategie by poté měla být stvrzena letní červnovou Evropskou radou. Pokud se týká follow up Kodaňské konference ke změně klimatu, nadcházející Evropská rada by se měla zaměřit především na vybraná témata související s dalším vyjednáváním o mezinárodní dohodě o boji proti změně klimatu tzv. Postkjótský systém. Z hlediska vnitrounijního se jedná především o otázku, zda a jak by EU měla přehodnotit svou dosavadní vyjednávací taktiku. Stávající negociační model totiž zjevně nebyl pro ostatní globální partnery dostatečným impulsem pro to, aby se připojili k závazkům EU a podpořili tak pozici EU. Pro Českou republiku a některé další, především nové členské státy bude důležitá i diskuse o související otázce vnitřního přerozdělení finančního závazku EU. Česká republika nepovažuje výstup z Kodaňské konference za uspokojivý a rozhodně i nadále podporuje uzavření závazné redukční dohody na příští konferenci smluvních stran, rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu a Kjótského protokolu,
115
neboť jen celosvětový systém, v němž budou zavázáni všichni klíčoví hráči, neoslabí konkurenceschopnost ekonomiky EU. Neúspěch jednání v Kodani může mít přímý vliv na ekonomické prostředí v EU, protože zatímco EU už si své závazky schválila, ostatní prozatím s obdobným krokem váhají. Interní redukční cíl bude platný v EU již od roku 2012 a z tohoto pohledu je třeba přimět hlavní světové emitenty k odpovídajícím redukčním závazkům co nejdříve. Česká republika si uvědomuje, že nová redukční dohoda bude také zahrnovat princip finanční solidarity mezi rozvojovými a rozvinutými státy. S ohledem na to je pro nás velmi důležité, aby se jarní Evropská rada vyjádřila i k budoucí roli zvláštní skupiny na vysoké úrovni, France of presidents, která má za úkol najít způsob, podle nějž bude příspěvek EU rozvojovým státům rozdělen uvnitř Unie. My v současnosti podporujeme zachování činnosti této pracovní skupiny a nesouhlasíme s těmi, kteří zpochybňují smysl dalšího fungování této skupiny. V tomto tématu se shodujeme i s dalšími členskými státy, např. Slovenskem, Maďarskem, Litvou a Lotyšskem, a zdůrazňujeme, že otázka vnitřního přerozdělení příspěvku EU je stále relevantní i po neúspěchu v Kodani. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane ministře, své místo u stolku zpravodajů jste již zaujal. Nyní potřebujeme určit zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Ptám se ho, zda souhlasí? Ano, souhlasí. O tomto návrhu musíme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní má tedy slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Sefzig, prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a vážení kolegové, teď dopoledne projednáváme tři body, které vyplývají z našeho jednacího řádu, a sice povinnost vlády informovat nás o tom, co se děje na Evropských radách a na dalších summitech EU. Tento prostřední bod je ten, ze kterého je pořizován oficiální zápis, včetně závazných usnesení. Nyní po přijetí Lisabonské smlouvy má takové usnesení i výslovnou oporu v primárním právu a rozdíl oproti dřívějším setkání a tohoto setkání hlav států a vlád členských států EU je právě v opoře v primárním právu a v právní zodpovědnosti, v právní závaznosti, tedy nikoliv pouze politické závaznosti. Českou republiku by měl zastupovat na tomto jednání pan premiér, přítomen bude jistě i pan ministr a další členové delegace, kteří budou prezentovat výsledky jednání naší vlády. Pan ministr nás seznámil s některými aspekty tohoto jednání. Já jenom připomenu, že nejdůležitější bude téma Evropa 2020, tedy nový název pro evropskou strategii pro zaměstnanost a růst, a další témata, především tzv. Exits Strategies. Dalším bodem bude Follow up kodaňské konference o změně klimatu. Dále se
116
počítá, že v dalším oddíle bude diskutována strategie pro vnitřní bezpečnost. Diskuse proběhla na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci a Evropská rada by měla dohodnutý dokument pouze formálně potvrdit. Tím bude také, jak jsme byli informováni, jmenován i viceprezident Evropské centrální banky. A i o těchto bodech by neměla být vedena diskuse, neboť ta již proběhla. Datum zveřejnění návrhů závěrů Evropské rady prozatím nebylo formálně oznámeno, pravděpodobným termínem měl být termín 16. března večer nebo ve středu 17. března. Návrh závěrů následně projedná čtvrteční COREPER a poté v pondělí 22. března Rada pro všeobecné záležitosti. Evropa 2020. Toto téma je základem pro to, aby příští strategie pro ekonomický rozvoj spojený s vysokým stupněm zaměstnanosti, tedy sociální politikou a také politikou životního prostředí, měla tři názvy. Jednak by byl Smart, tedy inteligentní, pak by byl Sustenable, tedy udržitelný, a také by byl Inkluzivní, což je nový pojem, který se začal objevovat a já jej za chviličku vysvětlím. Tento výchozí dokument by měl nahradit dosavadní Lisabonskou strategii, protože její časový horizont vyprší v roce 2010. Sdělení je rozpracováním konzultačního dokumentu vydaného Komisí 24. listopadu 2009, a to jak v oblasti obsahové, tak v oblasti řízení strategie. Návrh strategie stojí tedy na třech pilířích. Inteligentním růstem se rozumí opatření na podporu výzkumu a vývoje, na podporu kvalifikace většího počtu mladých lidí, zvýšení jejich mobility a zaměstnanosti a na podporu propagace a rozšíření digitálních technologií. Udržitelným růstem opatření v oblasti energetiky, dokončování společného trhu, zlepšování podnikatelského prostředí, využívání nízkouhlíkových technologií a inkluzivním růstem se rozumí podpora vysoké míry zaměstnanosti, sociální a teritoriální koheze. V jednotlivých oblastech navrhuje Evropská komise konkrétní kvantifikované cíle, které by měly být naplňovány buďto na komunitární úrovni či na úrovni jednotlivých členských států. Březnová Evropská rada bude první příležitostí diskutovat jednotlivé aspekty strategie na nejvyšší úrovni. Rada by se měla shodnout na základních principech strategie, naopak o konkrétních vyjádřeních a stanovení jednotlivých cílů, o jejich kontrole a hodnocení budou v následujících třech měsících probíhat intenzívní jednání, která by měla být završena na červnové Evropské radě schválením nové strategie. Součástí diskuse bude i příprava summitu G 20. Druhou oblastí, tedy následkem po ne příliš úspěšném kodaňském summitu týkajícího se politiky životního prostředí, bude právě Follow up kodaňské konference. Počítá se, že bezprostředně po skončení kodaňské konference bude zahájena diskuse o jejích výsledcích a o roli, kterou EU i jednotlivé členské státy při vyjednávání sehrály. Tato debata bude tedy pokračovat i na březnové Evropské radě. To je asi vše, co bych ještě zopakoval, nebo částečně doplnil po vystoupení pana ministra. A také mi dovolte, abych navrhl usnesení pléna Senátu, a to je opět, abychom tento dokument vzali na vědomí a hlavně tedy zprávu pana ministra vzali na vědomí. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám k této věci obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore.
117
Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové senátoři. Slyšel jsem v jedné interpelaci ve Sněmovně předsedu vlády Fischera, myslím, že to bylo 11. března 2010, kdy vyjadřuje jakousi diplomatickou skepsi k novým ukazatelům, které nám předkládají tvůrci nebo navrhovatelé nové strategie EU 2020, s tím, že je to možná jistá přehnaná ambice, podobná jako u předchozího lisabonského procesu, a s tím, že do debaty na Radě půjde s tímto vědomím nebo dokonce i s výhradami, což oceňuji. O ukazatelích kolega Sefzig už hovořil, jedná se o zvýšení významu vědy, zaměstnanosti, o vyšší investice do vědy a zvýšení podílu vysokoškoláků, atd. Myslím si, že by stálo za to si říci, proč byly problémy s Lisabonskou strategií. Věnovali jsme tomu, aspoň na našem výboru, velké množství času. Některá ministerstva určitě také při zpracovávání různých akčních plánů. A teď najednou jakoby nic. Myslím, že bychom to mohli aspoň několika větami zhodnotit, abychom dali zpětnou vazbu ministrovi a aby se ty chyby neopakovaly, nebo abychom zbytečně neutráceli energie nad zbytečnostmi. Připomeňme si, jak zněla hodnotící Cookova zpráva v poločase Lisabonské strategie. Vyplynulo z ní to, co bylo některým kritikům jasné už od samého začátku, a to, že je tam mnoho cílů a jdou proti sobě, že lisabonský proces je o všem a o ničem. Já připomínám, že tam bylo 28 hlavních cílů, 120 dílčích cílů a117 různých indikátorů. Tato víceméně dobrovolná snaha evropských států, která v rámci jakési otevřené metody koordinace přiměla členské státy maximálně k vytváření tzv. národních akčních plánů, kterými bylo popsáno hodně papíru a které jenom popisovaly, co by bylo vhodné učinit. Ale k realitě, k nějakým změnám příliš nedošlo. Přestože každoroční počet hodnotících zpráv včetně zpráv z jednotlivých členských států představoval přes 300 reportů ročně, nebyla implementace reformních doporučení jednotlivými členskými státy dostatečná, otázka je, byla-li nějaká. Stálo by možná za příklad uvést, jak jsme se k tomu stavěli my jako Česká republika. Vzpomínám si na zprávu České republiky o plnění akčního plánu v roce 2005. Tato zpráva se vyznačovala poměrně značným rozporem mezi proklamovanými ušlechtilými cíli a reálnou politikou vlády. Možná, že to nechtěla nebo neměla možnost nebo si dala příliš velké cíle, ale pokud mohu zacitovat z této zprávy, například: „Česká republika zintenzívnila diskusi o reformě systému důchodového zabezpečení a systému zdravotní péče.“ My jsme tedy zintenzívnili diskusi, úžasný úspěch. Pak se samozřejmě popisuje, že společným jmenovatelem je snaha odstranit nadměrné deficity veřejných rozpočtů, atd. Sami víte, k čemu jsme v reformách dospěli a k čemu takovéto národní akční plány mohou být. Právní závaznost této nové strategie samozřejmě předurčuje, že cíle asi budou poněkud vágnější než u Lisabonské strategie. A dále je vhodné připomenout, že ani samotná Lisabonská strategie a následné strategické dokumenty nedodávaly členským státům k reformám dostatek odvahy. Vysvětlím, o co běží. Příkladem je dokument, který následoval po Cookově zprávě, po té hodnotící zprávě, a věnoval se strategickým cílům 2005 až 2009 s podtitulem „Evropa 2010 – Partnerství pro evropskou obnovu“. To byl další pokus, jak tuto strategii pozměnit a nasměrovat Evropu k větší konkurenceschopnosti. Mimo to, v tomto roce už měla být dostižena produktivita USA a předstižena podle této zprávy.
118
V této nové zprávě, jakési obnovené Lisabonské strategii v poločase, tak když jsem si podrobně přečetl zprávu, což byla i naše povinnost, byly tam samozřejmě jakési akcenty na konkurenceschopnost a hospodářství oproti tzv. sociální kohezi a ochraně životního prostředí. Nicméně na jedné straně toto posilování bylo patrné, ale vzápětí se zjemňovalo, až popíralo. Podpora hospodářství jako prvé priority se projevovala například v požadavcích typu odlehčit břemeno regulace na všech úrovních, v rovných právech na založení firmy, v odstraňování překážek při otevírání trhů se zbožím a službami, nebo v omezování úzkých hrdel v dopravních, telekomunikačních a energetických sítích. Barroso také chtěl, aby Evropa investovala 3 % HDP do výzkumu. To se myslím replikuje do nové strategie. Na druhé straně v tomto dokumentu byly hospodářské priority ihned kompenzovány odkazy na sociální model nebo na solidaritu, popřípadě na to, že navržené priority v hospodářství neznamenají znevážení ostatních cílů. Neustále bylo zmiňováno udržení a posílení oddanosti Evropy solidaritě, sociální spravedlnosti, nebo že ekonomika má sloužit lidem a nikoliv naopak. Opět tedy množství cílů navzájem protichůdných a bez skutečných priorit. Nyní tedy závěr, jakási zpětná vazba k vládě. Pokud bude nová strategie 2020 používat stejnou rétoriku, asi se nikam dál nedostaneme. A naprosto důležité je stanovit si priority. To bylo jen několik málo poznámek. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, přesto se zeptám, jestli ještě někdo chce c rozpravě vystoupit? Přihlásil se pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátora. Senátor Alexandr Vondra: Dobrý den, dámy a pánové. Já celkem nemám žádný komentář k těmto dvěma hlavním formálním bodům, které jsou na programu Evropské rady, protože si myslím, že za vážnější komentář evropské plánování v této komoře nestojí. Nicméně tak, jako pokaždé, se u méně formálnějších částí summitu, zpravidla u večeří, diskutují jiné věci. A můj dojem je, že dvě klíčová témata, mimo toto formální pořadí, jsou následující: Za prvé, belgický premiér včera oznámil, že hodlá na summitu v neformální diskusi nastolit otázku ekonomické vlády v Evropské unii, což přímo souvisí s řeckým problémem, prostě tlaky na koordinaci fiskálních, daňových politik. Dá se očekávat, že v diskusích kolem Řecka, Portugalska a dalších problémových zemí budou tyto tlaky růst. Doporučuji si přečíst toto belgické stanovisko, myslím, že už je na papíře. A tady mám jenom otázku, jakou má vláda k této citlivé věci pozici? A druhá věc. Baronka Catherine Ashtonová dolaďuje prvního pavouka Evropské služby vnější akce. V kabinetních jednáních probíhá obrovský souboj mezi členskými zeměmi, kdo urve klíčová manažerská místa u Evropské služby vnější akce. A vím, že v tomto druhém bodě to není asi primárně otázka na ministra Chmiela, ale spíše na ministra zahraničí Kohouta, který tu není. Nicméně i tady se chci zeptat, zda vláda se těchto soubojů nějakým způsobem aktivně účastní, anebo spíše přihlíží? Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se, zda ještě někdo chce pokračovat v diskusi? Nikoho nevidím, takže rozpravu uzavírám. A je řada na vás, pane ministře, vyjádřit se k proběhlé rozpravě. Prosím, máte slovo.
119
Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, jenom ke končící Lisabonské strategii bych chtěl uvést, že ano, opravdu některé její cíle byly velice úsměvné, zejména ty v první polovině, kdy doženeme USA, předeženeme je. Připomínalo mi to trošičku 50. léta. Nicméně jsme si vědomi, nejenom Česká republika, ale z dosavadních diskusí všechny členské státy, že se strategie EU 2020 musí od Lisabonské strategie diametrálně lišit. A opravdu atmosféra současnosti je ta, že by agenda měla být co nejjednodušší, cíle co nejužší, ale zároveň velice účinné. Nicméně jde o partnerství 27 zemí, takže pochopitelně každá země tam něco drobného přinese a bude opravdu ještě trvat vyjednávání ohledně našeho cíle, mít to co nejjednodušší, hodně dlouho, a proto se počítá až s červnovým summitem, že se dospěje k výsledku. Prioritou České republiky jsou vlastně tři cíle. Je to zaměstnanost, ale kvalitativní, růst také kvalitativní a konkurenceschopnost. To jsou tři věci, které jsou opravdu naší prioritou. V souvislosti s včerejším vystoupením belgického premiéra, je to čerstvá záležitost. My na tom od rána pracujeme, jak jsem říkal mandát. Nemáme ještě definitivně schválena témata na neformální část nebo na večerní část, nicméně už na tom pracujeme a vyhodnocujeme celou situaci. Ohledně ESVA, je pravda, že je to v gesci pana ministra zahraničí, nicméně i můj útvar velice úzce pracuje, protože je to i součástí agendy pro obecné záležitosti, kde zastupuji Českou republiku já. Pracujeme na ESVA, zapojujeme se do diskuse. V současné době tlačíme, a nejsme sami, na to, ať tento proces probíhá opravdu transparentně. Je tam velký problém. V úterý jsem měl neformální oběd v Bruselu, kde řada členských zemí upozornila, že ESVA nebo to, co se děje v ESVA, působí více méně ne jako jednotná zahraniční politika, ale jako boj jednotlivých členských zemí s Parlamentem, s Radou, s Komisí. A tomu se chceme vyvarovat. Paní baronka Ashtonová má do konce března předložit první road mark včetně s organogramem. Bude to jedno z hlavních témat, která se budou probírat na pondělní Radě pro zahraniční záležitosti a Radě pro všeobecné záležitosti. Věnujeme tomu tedy náležitou pozornost a snažíme se pro Českou republiku dosáhnout, co nejvíce bude možné. Paní předsedající, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Luděk Sefzig: Jenom malou korekci. Dozvěděl jsem se, a pan ministr to také připomněl, že už na tomto dokumentu pracují, je už od včerejšího večera. My jsme končili poměrně pozdě a já už jsem se potom po té informaci nepídil, ale teď jsem se dozvěděl, že už od včerejšího večera je k dispozici návrh závěrů. Ty budou teď podrobeny diskusi a schvalovacímu procesu. K rétorice Lisabonské strategie, že doženeme a předeženeme USA. Vzpomínám si na jeden z komentářů našeho předního komentátora ekonomiky, který tvrdil v době, kdy se projednávala právě revize Lisabonské strategie, že to skutečně začínalo, že předeženeme, potom to bylo – doženeme, nakonec to bude tak, že udržíme tempo a na závěr, že neztratíme stopu. Jenom doplním ta hesla. Skutečně to tak je, ale musím říci, že náš Senát nebyl pasivní. My jsme velice kontrolovali, jezdili jsme na parlamentní setkání, kterých bylo několik, bylo jich více než pět, kdy se diskutovalo a bylo přesně vidět, jak EU z původně společných, velmi odvážných, od zeleného stolu vytvářených strategií nakonec zjišťuje, že v každém státě bude
120
lepší, když každý stát vytvoří své akční plány, což jsme jasně viděli jako velmi zajímavé kritérium právě pro posouzení, na jaké úrovni se má rozhodovat. Čili po takové funkci subsidiarity v pravém slova smyslu. V praktickém použití jsme nakonec viděli, že členské státy si akční plány vytvořily velmi kvalitně, a možná z mnoha cílů, které byly často přirovnávány k dítěti, které, když se dostane do cukrárny a vidí tolik laskomin v regálech, tak najednou chce všechno najednou. A kdyby to bylo všechno najednou snědlo, tak by mu dobře nebylo. A stejně tak to vypadalo i s mnohozacíleným názorem původních rozhodnutí EU. Později byly tyto cíle zúženy vlastně na tři, týkající se životního prostředí, týkající se zaměstnanosti a týkající se ekonomického růstu. Tyto cíle byly základem a budou jistě základem i pro následující debatu Evropa 2020. K diskusi, kterou tady zmínil pan kolega, místopředseda výboru pro záležitosti EU Alexandr Vondra. To je velmi důležitá poznámka, protože právě personální obsazování generálních sekretariátů jednotlivých komisařů a zejména pak toho pro vnější akci je nepochybně možná tou kuloárně nejzajímavější částí. A byl bych velmi rád, kdyby naše vláda tím, že se může opřít o kvalitně fungující parlamentní diskusi, využila svých aktivit. A jenom připomínám, že tato komora patří mezi ty čtyři nejaktivnější při Barrosově iniciativě, tedy při diskusi s Komisí. My máme řadu kvalitních usnesení, což svědčí o tom, že tady jenom nepřijímáme rozhodnutí, která vytvoří jiní, ale že je tady skutečně zpracováváme, podrobíme kvalitní oponentuře, a také zpátky na ně reagujeme, dokonce vyzýváme často Komisi, aby tyto naše reakce zhodnotila a znovu na ně stejně kvalitně odpověděla. V řadě politik se nám to daří, v řadě politik se to nedaří, podle toho, jak který komisař naše poznámky zpracovává. Využijte, pane ministře, této velmi dobře fungující zpětné vazby k tomu, abyste eventuálně dokázal i zástupce ČR dosadit na místa jednotlivých generálních sekretariátů. Jinak opět dávám návrh na usnesení, že plénum Senátu bere informaci pana ministra na vědomí. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování, tak jak ho navrhl pan kolega Sefzig. Opět svolám kolegyně a kolegy do sálu k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Hlasujeme tedy o návrhu pana kolegy Sefziga informaci pana ministra vzít na vědomí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji. A dalším bodem je opět bod pana ministra Chmiela. Je to Zelená kniha o Evropské občanské iniciativě Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 90/07 a K 90/07/01. Prosím nyní pana ministra pro evropské záležitosti, aby nás seznámil s tímto materiálem.
121
Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás teď stručně seznámil s pozicí vlády k Evropské občanské iniciativě. Tento institut je zakotven v článku 11 odst. 4 Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy, jako nový nástroj, jak přiblížit Unii občanům. Tato úprava včetně stanovení minimálního počtu států, z nichž musí pocházet občané předkládající iniciativu, má být přijata nařízením Evropského parlamentu a Rady v rámci řádného legislativního postupu. Za účelem zahájení debaty nad novým institutem evropského práva Evropská komise vydala Zelenou knihu, jež byla adresována vládám a všem zainteresovaným skupinám i jednotlivcům, kteří se mohli k textu vyjadřovat do 31. ledna 2010. Její jednotlivé kapitoly obsahovaly různé otázky podrobné právní úpravy, na něž měli adresáti odpovídat. Podobně jako Senát poslala i česká vláda oficiální cestou své odpovědi, které vycházely ze schválené rámcové pozice. Ačkoliv se vláda vyjádřila ke všem otázkám, identifikuje platná rámcová pozice několik klíčových problémů budoucí úpravy občanské iniciativy, jejichž řešení považuje za klíčové. Ačkoliv mediálně nejzajímavější, z pasáží Zelené knihy, je otázka nutného minimálního počtu členských států, z nichž musejí pocházet občané podporující určitou iniciativu, panuje mezi členskými státy celková shoda na navrhované jedné třetině zemí a tato otázka není příliš diskutována. Závažnější je ale minimální počet podporujících občanů v jednotlivých státech. Vláda nesouhlasí s komisí navrhovaným počtem 0,2 procenta. Ten považuje za příliš nízký, otevírající prostor ke zneužití. Většina států má v národních systémech podobné minimální počty stanoveny daleko výše, někdy jdoucí nad deset procent populace. Navržené číslo se v celoevropském srovnání nachází na úplném okraji a nepředstavuje rozhodně kompromisní řešení. Vláda nemá samozřejmě nic proti usnadnění iniciativy, nicméně není důvod, proč by stanovené podmínky měly být podstatně výrazně odlišné od běžného úzu členských států. Ostatně právě zkušenosti zemí s dlouhou tradicí občanských iniciativ jsou nejlepším východiskem pro modelování tohoto institutu na nadnárodní úrovni. S ohledem na to vláda navrhuje zvýšit potřebnou mez na jedno procento, byť i toto je poměrně nízké číslo, dokáže předejít možnému zneužití ze strany extrémních společenských sil. I podle komise je zapotřebí, aby každá iniciativa zastupovala autentický zájem Unie. Dalším souvisejícím problémem je kontrola přípustnosti iniciativ předem – ex ante. Evropská komise zatím takovou kontrolu odmítala. Nicméně to by znamenalo riziko, že by bylo možno dokonce na webové stránce Evropské komise volně propagovat například extremistické cíle. Na základě této argumentace ze strany ČR a několika dalších států komise, jak se zatím zdá, postoj zmírní a pravděpodobně jistou formu přípustnosti navrhne. Česká republika, Německo a Rakousko navrhují přitom, aby ex ante byla přezkoumána formální a materiální přípustnost iniciativy z hlediska kompetencí Evropské unie a ex post politická vhodnost posouzená z hlediska zájmu komise. Rozhodně nelze připustit, aby ex ante přezkum byl zaměněn s politickou kontrolou nebo aby se předem zjišťoval pouze soulad s Listinou základních práv EU. I taková iniciativa, jež by mířila na oblast mimo kompetence unie jakkoli by byla v souladu s Listinou, by přesto byla odsouzena k neúspěchu. S ohledem na princip právní jistoty a koneckonců i šetření finančních prostředků předkladatelů je proto nutné, aby se přípustnost zjišťovala předem. Vláda v této souvislosti též navrhuje doplnit do budoucího nařízení určení věcného rozsahu občanské iniciativy (opět v komparaci s instituty lidových iniciativ
122
v ústavních řádech evropských států), které v Zelené knize nebylo blíže nastíněno. Tedy například vyloučit iniciativy ve fiskální a rozpočtové oblasti či institucionálních záležitostí. To je běžné i v systémech lidových iniciativ většiny států. Není tak možné, aby v rámci tohoto institutu bylo možno navrhovat například změny daňových sazeb či řešení některých orgánů. Konečně poslední významnou prioritou vlády je vyloučení možnosti podpory iniciativ z veřejných zdrojů. Zde ČR podporuje postoj EK o nepřípustnosti takové podpory, ovšem zdůrazňuje, že vyloučena musí být i podpora nepřímá. Za občanskou společnost, z níž mají iniciativy vycházet, lze těžko považovat instituce, jež jsou ve svém financování závislé na veřejných zdrojích. Obsah české rámcové pozice byl dne 29. ledna zaslán Evropské komisi formou odpověď na dotazy kladené v Zelené knize. EK v současnosti vypracovává návrh nařízení, s jehož zveřejněním se předběžně počítá koncem dubna 2010. Následně by mělo být nařízení přijato řádným legislativním postupem Evropským parlamentem a Radou. Během tohoto procesu bude vláda nadále hájit stávající pozici a pokoušet se prosazovat zmíněné priority. ¨ Děkuji za pozornost. Dovolte mi ještě, v rámci toho co se řeklo předtím, že bych chtěl skutečně ocenit spolupráci, kterou máme s Parlamentem ČR, vláda, jak se Senátem, tak Sněmovnou. Chtěl bych k tomu, dodat, že jsme začali velice úzce spolupracovat i s europoslanci. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk číslo K 91/7/02. Zpravodajem výboru je senátor Luděk Sefzig, kterého opět prosím… Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pokusím se velice stručně okomentovat tuto Zelenou knihu, tedy komunikační dokument, který vychází z primárního práva, ve kterém je stanoveno, že bude možno, aby jeden milion obyvatel měl zákonodárnou iniciativu. I přestože funguje velmi živá komunikace na základě Barrosovy iniciativy mezi parlamenty členských států a mezi komisí, tak musím říci, že národní parlamenty tuto iniciaci legislativní nemají. To je pro nás zajímavé porovnání. V primárním právu je skutečně stanoveno, že jeden milion hlasů občanů členských států EU může vytvořit iniciační stimul pro komisi, aby vypracovala legislativní návrh, ale není tam stanoveno jak. Není tam, stanoveno, z kolika států je pouze uvedeno z významného počtu států. A právě Zelená kniha začíná diskusí o těch jednak obecných pohledech, ale také o kvantifikaci, o upřesnění, z kolika států jaké procento občanů může mít tuto velmi závažnou legislativní iniciativu. Jenom připomínám, že Česká republika je postavena tradičně na zastupitelské demokracii. I když probíhá po celou dobu co demografická politická situace v bývalém Československu i České republice je velmi živá diskuse o demokratických postupech, tak tradice po mnoho desítek let v naší zemi je skutečně tradice zastupitelská. V čem je hlavní výhoda té zastupitelské. Nepochybně v tom, že daleko adresněji určíte kdo koho, kdo změnu inicioval, ale také určíte kdo má za tyto legislativní změny odpovědnost. V tom je hlavní změna. Já osobně jsem znám tím, že – jako zpravodaj v tomto bodu jsem to při jednání výboru zdůraznil, že preferuji zastupitelský subjekt demokracie právě proto, že při tomto způsobu je daleko větší odpovědnost a hlavně je možno zpětně dohledat, kdo za změny, když se ukáže že
123
jsou pozitivní nebo když se ukáže že byly negativní v této společnosti, kdo za tyto změny zodpovídá. To je nesporná výhoda, to je výhoda adresnosti odpovědnosti. Velká diskuse na výboru také probíhala o tom, jaké procento má být v jednotlivých členských státech, jaký počet těchto členských států má být a musím říci, že v závěrech, které jsou obsaženy v našem návrhu usnesení, které vám za chviličku celé ocituje nejen pro stenozáznam, ale abych zbytečně neprotahoval tuto zprávu, tak vyplývá, že jsme volili takový kompromis mezi tím co předpokládáme, že bude přijatelné pro komisi a ostatní státy a co nám připadalo jako vhodné kritérium. To je asi hlavní přístup, který výbor zvolil, a po diskusi vám předkládáme návrh usnesení, který teď přečtu pro stenozáznam a možná i krátce okomentuji. Senát Parlamentu ČR I. vítá vydání zelené knihy o Evropské občanské iniciativě ještě před předložením návrhu prováděcího právního aktu; tak aby ta diskuse, ještě než bude přijat právní akt, vycházející z primárního práva, o možnosti referenda milionu obyvatel z podstatného počtu členských států, aby byl podroben diskusi v jednotlivých členských státech. II. 1. upozorňuje na tradici dominance prvků zastupitelské demokracie v politickém systému ČR, jejíž nespornou a žádoucí charakteristikou je adresnost zodpovědnosti za politická rozhodnutí; Tady mi dovolte jenom krátký komentář, jistě to znáte i z místních zastupitelských orgánů, kde se často hlasuje většinovým způsobem a nehlasuje se po jménech, že se po několika letech přijetí jednoho usnesení někdy marně člověk pídí po tom, jak toto kolektivní rozhodnutí bylo přijato, protože se často později ukáže, že to bylo chybné rozhodnutí. Úplně nejzajímavější je, když chce některý rozhodující orgán, ať je to na místní nebo státní nebo evropské úrovni, rozhodnout, a nechá rozhodnout v plebiscitu, tak často i to plebiscitní rozhodnutí, které se může jevit jako rozhodnutí momentálně výhodné, v budoucnosti se ukáže, že to výhodné nebylo, že to dokonce bylo velmi chybné, někdy i principiálně chybné rozhodnutí, tak už nikdy viníka nedohledáte, protože viník není, rozhodnutí bylo rozhodnutí kolektivním a v minulosti jistě víme, že řada takových kolektivních rozhodnutí byla velmi, velmi špatnými rozhodnutími. Upozorňujeme tedy v tom prvním oddílu na důležitost té zpětné vazby, i na žádoucnost této zpětné vazby. Budu pokračovat v návrhu usnesení. 2. se domnívá, ‐ že s organizací občanské iniciativy je spojena řada rizik, kterým by měl připravovaný návrh prováděcího právního aktu předcházet; ‐ že k těmto rizikům náleží možnost zneužití občanské iniciativy radikálními hnutími a extrémními politickými silami k propagaci principů směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod; ‐ že organizace občanské iniciativy v rámci tak rozsáhlého geografického celku, jakým je v současnosti Evropská unie, si bude žádat značných finančních a lidských zdrojů; ‐ že se z důvodů potřeby překonat geografickou vzdálenost stanou významnými nástroji organizace Evropské občanské iniciativy nástroje elektronické komunikace;
124
Pan ministr tyto oblasti již zmínil, protože i vláda si uvědomuje rizika toho, že v některých extrémních náladách může tento nástroj být i zneužit. Zároveň komise by měla nejdříve tu iniciativu posoudit tak, aby občané zbytečně nevynakládali prostředky na něco, co už a priori je odsouzeno k neúspěchu. Hovořit o elektronické komunikaci z důvodu rychle se rozvíjející této oblasti a jejích velkých výhod při komunikaci občanů z geograficky vzdálených oblastí je nadbytečné. 3. zdůrazňuje s ohledem na výše zmíněná rizika a nároky na organizaci kampaně: ‐ význam kontroly přípustnosti občanské iniciativy ještě před registrací iniciativy a zahájením sběru podpisů; ‐ potřebu vyloučit předložení občanské iniciativy v oblasti finančních záležitostí, institucionálních otázek, individuálních záležitostí a společné zahraniční a bezpečnostní politiky; ‐ důležitost ochrany osobních dat včetně ochrany osobních emailových schránek před jejich zneužitím; 4. zastává názor, ‐ že by s ohledem na reprezentativnost zájmu Unie neměl být minimální počet členských států, z nichž mají občané podporující občanskou iniciativu pocházet, v žádném případě nižší než jedna třetina všech členských států; ‐ že by s ohledem na převažující politickou tradici členských států minimální počet podpisů z jednoho členského států neměl být nižší než 1 % obyvatel daného členského státu; ‐ že by minimální věk podporovatelů občanské iniciativy měl být v souladu s podmínkami jednotlivých členských států pro účast ve volbách do Evropského parlamentu; ‐ že by měla být stanovena lhůta pro sběr podpisů, která by začala běžet až poté, kdy Komise provede kontrolu přípustnosti iniciativy a kdy bude iniciativa odpovídajícím způsobem registrována; ‐ že lhůta pro sběr podpisů by z důvodů proveditelnosti neměla být kratší než jeden rok a z důvodu zachování aktuálnosti neměla být delší než 18 měsíců; neměla by být tedy nekonečná. ‐ že by ověřování podpisů a prokazování jejich pravosti mělo probíhat podle odpovídající legislativy jednotlivých členských států; ‐ že by měla být zavedena lhůta pro předložení rozhodnutí Komise ohledně návrhu vyplývajícího z občanské iniciativy, která by neměla být delší než šest měsíců od ukončení sběru podpisů; ‐ že by rozhodnutí Komise ohledně občanské iniciativy mělo obsahovat konkrétní harmonogram následných kroků, případně dostatečné odůvodnění v případě zamítnutí iniciativy; ‐ že by neměla existovat omezení ohledně předkládání iniciativ na stejné téma; ‐ že by z důvodu zachování občanského charakteru iniciativ neměly být kampaně na jejich podporu financovány z veřejných zdrojů; ‐ že by s ohledem na zvýšení transparentnosti financování občanských iniciativ ze strany organizovaných zájmových skupin mělo dojít k propojení údajů v Rejstříku zástupců zájmových skupin
125
s údaji uvedenými na zvláštní internetové stránce zřízené za účelem registrace občanských iniciativ; Těmito spíše kvantifikačními pohledy jsme se vyrovnali s oblastí jednotlivých kvantitativních faktorů a ukazatelů, tak aby vláda mohla a měla představu o tom, co je pro horní komoru přijatelné v oblasti dopracování primárního práva. Další body našeho usnesení už jsou obligatorní body, tzn.: III. 1. vyzývá vládu ČR, aby Senát PČR seznámila s odpovědí, kterou po zohlednění stanoviska Senátu pošle v reakci na zelenou knihu o Evropské občanské iniciativě Evropské komisi; ‐ aby zohlednila stanovisko Senátu také v průběhu následného projednávání prováděcího právního aktu; 2. pověřuje
‐
předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. To je tedy moje zpravodajská zpráva a zároveň návrh usnesení plénu Senátu, které si může plénum Senátu osvojit a které přijal jednohlasně VEU Senátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se paní senátorka paní místopředsedkyně Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom skutečně velmi krátce. Je sice pravda, že Česká republika nebo demokracie v České republice má spíše tradici v zastupitelské demokracii, ale nicméně myslím si, že by bylo žádoucí, abychom se posunuli v souladu s moderním světem spíše k přímé demokracii, protože zase jenom tak můžeme být úspěšní, když se nám podaří oslovit občany. Když občané budou mít pocit, že mohou do věcí mluvit a že jejich názor je brán vážně. Z tohoto důvodu samozřejmě vítáme i Evropskou občanskou iniciativu jako sociální demokracie. Nemám žádné velké výhrady k usnesení, tak jak ho navrhuje VEU. Chtěla bych se ale zeptat pana ministra, resp. i pana zpravodaje, jak bude vysvětlována odrážka, kterou si dovolím ocitovat. Je uvedeno, že zastává názor, že by z důvodu zachování občanského charakteru iniciativ neměly být kampaně na jejich podporu financovány z veřejných zdrojů. Tak jak to pan ministr tady formuloval, tak jsem tomu rozuměla, že vláda se domnívá, že jakákoliv organizace, jakákoliv skupina, která existuje za podpory veřejných financí, by se neměla mít právo této evropské občanské iniciativy zúčastnit, což by ale v praxi znamenalo, že by to vyloučilo všechny nevládní neziskové organizace, protože ty všechny jsou, některé více, některé méně, ale všechny jsou podporovány z veřejných zdrojů. Předpokládám, nebo jsem hluboce přesvědčena o tom, že by to šlo proti cíli evropské občanské iniciativy, protože právě s občanským sektorem, právě na občanský sektor je evropská občanská iniciativa směřována a jim otevírá prostor k tomu, aby se mohli vyjadřovat k dění na úrovni EU, vznášet své připomínky, případně klást své požadavky. Děkuji.
126
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní místopředsedkyně, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já budu stručný. Navážu na slova první místopředsedkyně Senátu paní Aleny Gajdůškové. Já jsem stoupencem přímé demokracie a troufám si tvrdit, že je to i většinový názor sociální demokracie. Ano, my jsme země s tradicí parlamentní zastupitelské demokracie, ale jak zde již bylo řečeno, i svět se posouvá jinam. My si v současné době často stěžujeme na to, že občané nejeví zájem o veřejné věci, a zejména o politiku. A já jsem přesvědčen o tom, že právě prvky přímé demokracie a právě proto i občanské iniciativy, občanská společnost, pomůžou k tomu, aby se tato situace zlepšila. Proto i sociální demokracie tolikrát a často podporuje různé instituty referend a myslím si proto, že přímá demokracie by měla mít stále více a více místa v našem politickém systému. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Jermářovi. Hlásí se pan senátor Sefzig jako senátor. Ne jako zpravodaje. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já jsem se přihlásil jako senátor, aby mohlo být na mě reagováno, protože jako zpravodaj bych měl závěrečné slovo a kolegové, kteří se mnou nebudou souhlasit, by neměli možnost eventuální repliky na moje vystoupení. Úmyslně jsem v úvodní řeči zdůraznil bod, kdy výbor schválil otázku tradice naší zastupitelské demokracie. Nedomnívám se, že to je otázka modernosti nebo nemodernosti. Každý z nás je trochu podstatou jiný, je možná někdo více konzervativní, jako jsem já. Někdo si myslí, že moderní je více podléhat většinovému názoru. Myslím si, že je velký rozdíl v tom, jestli obhajuji přímou demokracii tím, že je to moderní metoda. Já se to nedomnívám. Domnívám se, že je to trochu jinak, to že někdo zastupuje někoho, ještě neznamená, že nevnímá ty názory většiny obyvatel. Naopak naší povinností, a v zastupitelské demokracii to tak naprostá většina, ne-li všichni tak činí, že vnímáme většinový názor a dovedeme jej posoudit, a také za něj ale, pokud jej dále prosazujeme nebo korigujeme, tak za to rozhodnutí neseme zodpovědnost. V tom je výhoda zastupitelské demokracie, že je tam vysoký stupeň zodpovědnosti. I práce politiků při politickém rozhodování je vysoce odbornou záležitostí. Víte, že jako lékař už jsem jednou tady uváděl to srovnání a přirovnání. I politická práce, já to mohu posoudit, odborná práce lékaře je srovnatelná s prací politika. Musíte studovat řadu materiálů nejenom v evropské agendě, ale ve správě státu, studovat, zabývat se tím, vést o tom diskuse a také potom za jednotlivá rozhodnutí nést zodpovědnost. Stejně tak činí řada odborníků a profesionálů v jiných oblastech. A já si nedovedu představit, že bych jako lékař využíval metody tzv. přímé demokracie, že bych přímo posílal lidi na ulici a říkal jim, zjistěte si, jaký je většinový názor, to bude určitě to nejsprávnější a podle toho vás budeme léčit. Pochybuji, že byste, kolegové, k takovým lékařům vůbec chodili.
127
A přitom ta vědeckost a způsob rozhodování je v politice úplně stejný, jako ve všech jiných oborech, včetně toho lékařského oboru, který je mi profesionálně nejbližší. Ta modernost skutečně netkví v tom, jestli se obracíte přímo na většinu a necháváte rozhodovat jenom ten většinový názor, anebo jestli jí tento většinový názor nepodrobíte nějaké analýze, zkušenosti, syntéze a rozhodnutí. Proto já velmi preferuji ty zastupitelské způsoby rozhodování, protože je považuji za profesionálnější a také spojené se zodpovědností. V tom si myslím, že tkví modernost, a nikoliv modernost v tom, že nekriticky přijmete většinový názor, který nemusí být ten nejsprávnější, a o tom nás přece historie mnohokrát poučila. Mimochodem nedávno jsme vzpomněli datum narození našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, kterého já osobně si nejvíce cením, že dokázal často vystoupit i proti tomu ne nevětšinovému názoru a že jej dokázal i obhájit a za několik let nebo desetiletí se ukázalo, že se mýlil jen velmi málokdy. V tom si myslím, že je hlavně modernost, že někdo dokáže odlišit správného od nesprávného, a že k tomu využije i ty nejmodernější vědecké metody a že k nim přistoupí s určitou znalostí a zkušeností analýzy. To jsem chtěl říci na adresu předchozích vystoupení. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Hlásí se do rozpravy pan místopředseda Štěch. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pan předseda Sefzig vyzval k tomu, abychom případně na něj reagovali, tak já se to pokusím učinit. Já si myslím, že to, co on řekl, že každý vnímáme problematiku přímé a zastupitelské demokracie, třeba rozdílně na základě svého postavení a hodnot, které upřednostňujeme, to je naprosto namístě. Ale domnívám se, že není přece vhodné srovnávat některé věci např. s prací lékaře. Samozřejmě že lékař a výkony, které on směrem k pacientu a ke klientu poskytuje, jsou výkony velice specifické a odborné. Je zcela zřejmé, že v atomové elektrárně nemůže pracovat člověk bez znalosti problematiky, jak odborné, tak praktické. Přece se v tom shodneme. Ale v občanském životě v době rychle se rozvíjejících informačních technologií, kdy to, co dříve lidé neshromáždili jako informace za celý život, dnes se dozví během několika hodin, můžou si ty názory vyměňovat přes elektronická média, tak ty občanské záležitosti, věci veřejného dění, od obcí přes regiony až po stát, je naprosto nutné, aby byly záležitostí širší veřejnosti. Pokud nebudou, budeme se potkávat s tím, že lidé budou lhostejní, a když budou lhostejní, budou snadno manipulovatelní. A vždycky manipulace lidí vede k tomu, že se z toho dříve či později vyvine nějaký extra směr, resp. nějaký střet. Myslím si, že to si můžeme každý vykládat jinak. Co se týká Masaryka, samozřejmě nejsem žádný znalec Masaryka, ale je pravda, že Masaryk se nadčasově stavěl proti některým velice povrchním přístupům, a zejména měl velký cit pro to, když bylo ubližováno nebo odsuzována nějaká skupina na jakémkoliv základě, to je naprosto jasné. Ale Masaryk podle mého přístupu byl člověk, který se také nevázal úzce na politické strany, měl k nim velké výhrady a nebyl to podle mého vyznavač zastupitelské demokracie. Já bych ho spíše chápal jako zastánce v našem pojetí občanské společnosti, velmi různorodé, a on byl ochoten vyslechnout každého, zejména toho, koho ti ostatní nechtěli slyšet. A to často bývá právě u občanských iniciativ. Ty většinou se prosazují jako minoritní názor a trvá dlouho, než ten jejich názor jsou ochotni někteří další, zejména v parlamentních lavicích, vyslechnout a případně do svých rozhodnutí promítnout.
128
Takže z tohoto pohledu si myslím, že bychom k těmto otázkám měli přistupovat s určitým nadhledem, rezervací, tzn. ne za každou cenu se vyhraňovat, ale určitě je to věc, která je na každém z nás, abychom se podle toho orientovali. Já sám jsem zastáncem občanské společnosti a myslím si, že zastupitelská demokracie je správná, ale není určitě dokonalá, zejména v systému, kdy politické strany mají málo členů, samotné procesy uvnitř politických stran neprobíhají příliš důvěryhodně, velrybaření a další věci jsou toho příkladem. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji místopředsedovi. Dalším je pan místopředseda Jiří Šneberger. Prosím.
také
panu
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, nechci tady citovat tu debatu, už si myslím, že jsme se dostali někam úplně jinam, než o čem byl původní bod programu. Jenom na podporu pana senátora Sefziga, dnes jste všichni dostali do pošty reprezentativní výzkum o daních, a tam se dočtete, že se občané fundovaně vyjadřují k různým tématickým daňovým otázkám. A poslední otázka zní, jestli rozumí ti občané daňovému systému. 80 % občanů mu nerozumí. Myslím si, že to hovoří za vše. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, nebudu dlouho hovořit. Pokud jsem hovořil o prvcích přímé demokracie, tak že to neznamená, že ve všech oblastech. Určitě bych nebyl stoupencem referenda v otázce trestu smrti, v otázce daňových věcí. Ale myslím si, že právě v době, kdy volit chodí tak malé procento lidí, že bychom měli podporovat co nejvíce prvky přímé demokracie. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Jermářovi, je zatím posledním přihlášeným do diskuse. Končím tedy diskusi k tomuto bodu. Požádám pana předkladatele, pana navrhovatele, aby se přišel vyjádřit k proběhlé diskusi. Ano, pane ministře, jste to vy. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Pane předsedající, děkuji za slovo, opravdu jen velice stručně. Vláda vítá občanskou iniciativu jako velice důležitý nástroj přiblížení Unie občanům. Já tomu říkám, že unie by měla být čím dál tím víc user friendly, a toto je jedním z kroků. Nicméně se domníváme, že ta diskuse by měla být podrobná a dlouhá, také vítám tuto diskusi tady, kterou máme. Rychlost by určitě neměla být upřednostněna na úkor kvality a efektivity, protože se jedná skutečně o velice důležitou součást primárního práva, a pokud něco přijmeme na úrovni EU, tak to bude velice pak problematické novelizovat. Říkám ještě jednou, rychlost by neměla být upřednostněna na úkor kvality a efektivity, proto se zapojme do diskuse. Česká republika má jednu z nejpropracovanějších rámcových pozic k této otázce. Abych zodpověděl jeden konkrétní dotaz paní senátorky Gajdůškové, a to ohledně zapojení veřejných zdrojů, vláda si nedokáže představit, že by iniciativa byla podporovaná z veřejných zdrojů. Je to z důvodu zajištění transparentnosti a demokratické přípustnosti. Děkuji vám, pane předsedající.
129
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Jestli je to vše, požádám garančního zpravodaje pana senátora Sefziga, aby se i on vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji. Já se vyjádřím k tomu bodu, který nakonec zmínil pan ministr. Upřesním samozřejmě, že se mohou občanské iniciativy, nevládní organizace, účastnit, ale nemohou kampaň platit z veřejných zdrojů. Nejsou jenom občanské iniciativy, které jsou napojené na penězovody z veřejných prostředků. Řada z nich má soukromé sponzory, a dokonce bych si troufl tvrdit, že je jich většina takových občanských iniciativ a takových neziskových organizací. Samozřejmě se mohou zúčastnit této občanské iniciativy a asi to budou i oni, kteří se jich budou nejčastěji účastnit, a jen nemohou platit kampaň z veřejných prostředků. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi. Senátor Luděk Sefzig: Pane předsedo, vy ode mě chcete jistě slyšet, jakým způsobem doporučím hlasování. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já to od vás slyšet nechci, protože vy jste ve svém vystoupení obhájil návrh, který přijal výbor, takže bych dal hlasovat o usnesení ve znění výborového usnesení. Stačí to takhle, teď nejsme u pozměňovacích návrhů, tady bylo přijato výborové usnesení. Vy jste neřekl, že byste v něm žádal nějakou změnu, a tudíž já bych o něm nechal hlasovat. Senátor Luděk Sefzig: Skutečně změnu nežádám, jen bych předeslal, pokud někdo má problém s tím, hlasovat o celém usnesení jako celku, tak aby tento problém vznesl, tuto námitku vznesl, a my bychom potom mohli hlasovat po částech. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To jsem chtěl říci, myslím si, že jsou zde všichni příčetní a svébytní, takže pokud někdo ten problém má, zcela nepochybně se ozve. Kolegyně, kolegové, přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a posléze po znělce budeme hlasovat. Kolegyně, kolegové, budeme hlasovat tak, jak přednesl garanční zpravodaj pan senátor Sefzig, a tak jak máte uvedeno v tisku K 090/07/02 usnesení VEU k Zelené knize o Evropské občanské iniciativě. Zeptám se, jestli někdo chce hlasovat po částech, tzn., abychom po jednotlivých částech s ohledem na to, že to usnesení je poměrně dlouhé, hlasovali o některých částech odděleně. Není tomu tak, takže budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum je 30. Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 42, jeden byl proti, návrh byl přijat. Nyní budeme projednávat bod, kterým je Informace vlády ČR o zahájení a průběhu jednání o změně smluv, na nichž je založena Evropská unie
130
S informací vystoupí ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, rád bych vás informoval o zahájení řádného postupu pro přijetí změny Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy podle jejího čl. 48 odst. 2. Španělská vláda předložila v souladu s článkem 48 odstavec 2 Smlouvy o EU před zasedáním Evropské rady v prosinci 2009 návrh na změnu smluv, pokud jde o přechodná opatření týkající se složení Evropského parlamentu, který vychází z dřívější dohody uzavřené na jednání Evropské rady v prosinci 2008 a v červnu 2009. Předložený návrh má podobu protokolu, kterým se mění protokol č. 36 o přechodných ustanoveních, jenž byl Lisabonskou smlouvou připojen ke Smlouvě o EU, Smlouvě o fungování EU a Smlouvě o založení Evropského společenství pro atomovou energii. V této souvislosti připomínám, že dle zmíněné politické dohody Evropské rady mají být uvedená opatření vyvolávající nutnost změny primárního práva přijata co nejdříve. Proto se také ER na zasedání 11. až 12. prosince 2009 rozhodla v souladu s postupem podle článku 48 odstavec 3 Smlouvy o EU konzultovat Evropský parlament a komisi, aby mohl být tento návrh urychleně posouzen. V případě, že po uvedené konzultaci Evropská rada podle článku 48 odstavec 3 Smlouvy o EU příjme prostou většinou kladné rozhodnutí ve vztahu k posouzení navrhovaných změn, měl by za normálních okolností předseda svolat konvent složený ze zástupců vnitrostátních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států Evropského parlamentu a komise. Podle ustanovení článku 48 odstavec 3 pododstavec 2 nicméně Evropská rada může po obdržení souhlasu EP rozhodnout prostou většinou, že konvent nesvolá, pokud toto svolání není odůvodněno rozsahem navrhovaných změn. Vzhledem k tomu, že právě o tuto situaci se nyní jedná, použije se postup bez svolání konventu. Lze tedy očekávat, že v nejbližší době bude v souladu se článkem 48 odstavec 3 a 4 Smlouvy o EU svolána konference zástupců vlád členských států, tzv. mezivládní konference za účelem dohodnutí změny smlouvy. Tato konference bude mít pravděpodobně v praxi podobu zasedání COREPER, jehož zástupci budou mít zvláštní pověření od svých vlád ke sjednání změny primárního práva. Změna vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy. Pro ČR z toho vyplývá, že bude třeba vypracovat mandát pro jednání mezivládní konference. Hlavním gestorem je útvar ministra pro evropské záležitosti coby gestor implementace Lisabonské smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jedná o změnu mezinárodní smlouvy přijaté podle článku 10a Ústavy České republiky, uplatní se na její sjednání i ratifikaci režim článek 10a Ústavy, a to v souladu se článkem 49 a článkem 63 odstavce 1 písmena b) Ústavy. Případné spojení s tzv. českou výjimkou z Listiny základních práv EU, o němž se v minulosti mluvilo, není bohužel v současnosti možné, neboť dle schválené politické dohody z říjnové Evropské rady, jejíhož zasedání se zúčastnil i zástupce Kanceláře prezidenta republiky, bude český protokol připojen k Lisabonské smlouvě až v rámci příští přístupové smlouvě. Stejně jako tzv. irské záruky. Spojení této věci se španělským návrhem v tuto chvíli tak není možné. Španělský návrh projednala a
131
schválila Evropská rada již před třemi měsíci a návrh byl projednán již v EP. Každá další změna primárního práva by musela projít stejnou procedurou. Pane předsedající, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Nejdříve bychom si k tomuto tisku měli určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se, jestli je připraven na tuto roli. Pan senátor kýve, že připraven je. Dal bych, jelikož se jedná o procedurální usnesení, bez znělky hlasovat, protože to si musíme odhlasovat bezprostředně. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby se zpravodajem stal pan senátor Sefzig? Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 44, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat. Požádám tedy o slovo pana senátora Luďka Sefziga. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Potřetí dostávám důvěru, za kterou vám děkuji. Budu velice stručný, protože tuto informaci podal pan ministr úplně vyčerpávajícím způsobem. Připomínám, že na ni podle našeho jednacího řádu máme nárok, při každé změně primárního práva je vláda povinna předstoupit před naši komoru a o této změně nás předem informovat. Změna primárního práva je vyvolána tím, že poslední volby byly prováděny ještě podle bývalé Niceské smlouvy, kde byl stanoven počet členů EP jiným klíčem. Jen připomínám, že tento klíč k Niceské smlouvě byl při našich prvních volbách v roce 2004 po vstupu ČR do EU modifikován, protože tehdy ještě nebyly členy Rumunsko a Bulharsko, tak v té době ČR měla po přerozdělení o dva členy nadstandardně více. Později, tedy v posledních volbách byly opět o tyto dva členy sníženy, v roce 2009. Letos situace byla vyvolaná tím, že Lisabonská smlouva připouští maximální počet 750 členů EP. Je tam výjimka, která byla daná jako úlitba Italům, jeden člen navíc, 751, je to včetně předsedy Evropského parlamentu. A protože volby proběhly podle Niceské smlouvy, tak překročil počet parlamentů o 18 a z toho důvodu je třeba na přechodnou dobu, a to zdůrazňuji, na toto volební období, zvýšit počet členů právě o 18 členů. Některé státy mají tedy přidaný počet členů, shodou okolností je to Španělsko, které v době svého předsednictví má největší přidání, to je o čtyři, Bulharsko o jeden, Francie o dva, Itálie o jeden, Lotyšsko o jeden, Malta o jeden, Nizozemí o jeden, Rakousko o dva, Polsko o jeden, Slovinsko o jeden, Švédsko o dva, Spojené království o jeden. Ta čísla jsou dána způsobem algoritmem výpočtu. Není to předmětem vyjednávání, ale vychází to skutečně z algoritmu, který je ve smlouvě o fungování EU. Tato změna je tedy institucionální změnou, ale je to změna na přechodné období, tedy rok 2009 až 2014. Vítal jsem i snahu o diskusi o změně primárního práva ve smyslu českých výjimek a irské výjimky, irského dodatku v průběhu ratifikace Lisabonské smlouvy. Je logické, že členské státy EU, které slíbily a přijaly závazek, že tyto změny, které si vyžádaly jak Irsko před referendem, tak Česká republika před podpisem prezidenta, že byly diskutovány kuloárně, ale závazek zněl až při přístupové smlouvě, a tudíž tyto změny se nepodařilo prosadit, aby byly právě v souvislosti se změnou primárního práva, ačkoliv v případě České republiky se
132
právě věci spíše týkají institucionálního uspořádání než rozšiřování EU a někdo by mohl vnímat, že ty naše podmínky a podmínky Irska budou přidány k přístupové smlouvě a tudíž se ten přistupující může stát jakýmsi rukojmím těch našich změn. Přesto vnímám to, že ten závazek byl dán při přístupové smlouvě a z toho důvodu ani nenavrhuji, abychom více tlačili na vládu, protože je nereálné. Vláda se pokusila tyto vědy zapracovat do institucionálních změn, ale Rada nechce revokovat své předchozí usnesení a vzhledem k tomu, že se nikdy nestalo, že by Rada nesplnila své předchozí usnesení, tak se domnívám, že není nutné, aby česká vláda byla zavazována navíc k tomu, aby tyto postupy urychlovala. I když do určité míry osobně vnímám vhodnost právě zapracování těchto změn do institucionálních změn než do politiky rozšíření. To je můj stručný komentář a já doporučuji, abychom zprávu pana ministra a zprávu vlády vzali na vědomí. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane garanční zpravodaji. Hlásí se někdo do rozpravy, kterou právě otevírám? Hlásí se pan Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že se týká posledního bodu evropských záležitostí, dovolím si dvě poznámky. Vaším prostřednictvím odpovědět panu senátoru Sefzigovi, který mi říkal, že jsem se měl přímo zeptat ministra zemědělství. Toho jsem se ptal, a poněvadž to byl pokyn z vlády nepodepisovat, což potvrdil pan ministr, takže tolik, ale chtěl bych říci, že v Brně na Salimě před 14 dny byli ministři nově přistoupivších zemí, byli tam velvyslanci a tímto postojem České republiky jsou všichni maximálně znervózněni. Pokud tady byla řeč o přístupových smlouvách, já mám požadavek na pana ministra. V příštím roce končí v rámci přístupových smluv výjimka z devizového zákona prodeje státní půdy cizincům. Já se domnívám, že ve vztahu k českým zemědělcům a souvisí to s tou první poznámkou o srovnatelných ekonomických podmínkách – dokud nebudou mít stejné ekonomické podmínky jako jejich kolegové v původních zemích E15, tak by česká vláda do té doby, tak jak to budou dělat slovenská a další vlády, měla požádat o prodloužení této výjimky, aby tato půda se především dostala do rukou českých zemědělců. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Hajdovi. Do rozpravy se už nikdo další nehlásí, končím tedy rozpravy. Zeptám se pana ministra, jestli se k proběhlé rozpravě vyjádří? Není to nutné, pane ministře, záleží jen na vás. Takže se chce vyjádřitt pan ministr. Prosím, pane ministře. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Nebude to přímo k rozpravě, jen odpovím panu senátorovi, budu tlumočit vládě ohledně vašeho požadavku prodloužit výjimku. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Pan garanční zpravodaj nehodlá vystoupit k proběhlé rozpravě. Já tedy přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu, abychom mohli hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl garanční zpravodaj.
133
Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o usnesení tak, jak ho přednesl garanční zpravodaj pan senátor Sefzig. Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 47, jeden byl proti. Návrh byl přijat. Následujícím bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o sociálním zabezpečení, podepsaná v Canbeře 16. září 2009 Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 189 a uvede ho ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel, který zastoupí ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerku. Panu ministru Chmielovi právě uděluji slovo. Je to váš tuším tady poslední bod dnes, takže prosím, pane ministře. Ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel: Ano, děkuji, pane předsedající, opravdu mne slyšíte dnes naposledy. Nicméně tato smlouva je mi shodou okolností blízká, protože jsem ji podepisoval já. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi úvodem několik slov k předloženému návrhu na sjednání smlouvy o sociálním zabezpečení s Austrálií. V rámci snahy České republiky vytvořit síť moderních smluvních vztahů, které by podpořily především ekonomickou spolupráci, sleduje předložený návrh dva hlavní cíle. Vyloučit, aby pracovník migrující mezi oběma státy platil sociální pojištění z téže činnosti jak v Austrálii, tak v České republice. A umožnit osobám, které určitou dobu bydlely a pracovaly v Austrálii, získat a zachovat si nárok na australský starobní důchod i v případě, že natrvalo opustí Austrálii. Na tomto místě je možno zmínit výraznou českou komunitu v Austrálii, z nichž řada uvažuje nebo se již rozhodla pro návrat do vlasti. Všem těm by bez smlouvy nároky na australské dávky zanikly. Po nedávno sjednaných smlouvách s Korejskou republikou, Spojenými státy americkými a Japonskem jde o další smlouvu, která se v současnosti sjednává s významným zámořským partnerem. Bližší informace o smlouvě jsou podrobněji obsaženy v předkládací zprávě a byly podrobněji rozebrány při projednávání ve třech senátních výborech, které se vyslovily pro sjednání smlouvy. Navrhuji proto i schůzi Senátu vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Jen na osobní notu – česká krajanská komunita v Austrálii podpis této smlouvy nesmírně přivítala. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 189/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Dryml. Návrh dále projednal VHZD, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Liana Janáčková. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 189/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil, jehož právě požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.
134
Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. To úplně nejpodstatnější pan ministr tady přednesl. Já jenom dodám, že podle mých informací v současné době se počet našich krajanů žijících v Austrálii odhaduje zhruba na 20 tisíc. A pokud vyslovíme souhlas s ratifikací, vytvoříme tím jistoty pro lidi, kteří se tam z různého důvodu vystěhovali ať z bývalého Československa nebo i z České republiky. Není to ani nijak zvlášť finančně náročné v porovnání s dávkami, jež se vyplácí našim občanům takto působícím v Kanadě, se to odhaduje asi tak na 10 miliónů korun ročně. Seznámím vás se 45. usnesením výboru pro zdravotnictví z 9. prosince loňského roku, kde po úvodních procedurách výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci a určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě mne. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Zeptám se nyní, jestli se chce vyjádřit jako zpravodaj Vladimír Dryml, který je zpravodajem VZOB. Pan senátor se vyjádřit chce, takže mu dávám slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. VZVOB dne 17. února 2010 projednával vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouvy mezi ČR a Austrálií o sociálním zabezpečení, která byla podepsána v Canbeře 16. září 2009. Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Určuje zpravodajem výboru k pojednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se, jestli se chce vyjádřit zpravodajka VHZD. To by tady ovšem musela být, takže se asi vyjádřit nechce. Otevírám tedy tím pádem obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, Austrálie se stala po druhé světové válce i po roce 1968 velmi významnou imigrační zemí, už to tady pan ministr zmínil. Je tam velké množství našich bývalých občanů. Je to určité gesto vůči těmto lidem, kteří mají velmi dobré vztahy k České republice. K té odborné stránce – mnozí z vás to asi četli – česká strana to uplatní nejen pro starobní důchody, ale i pro invalidní a pozůstalostní. Omezuje se to pouze na osoby s trvalým pobytem v ČR a tyto závazky budou prakticky stejné a nedotknou se zabezpečení osob, které se stanou invalidní nebo jejichž partner zemře. To je tak všechno, když tady paní zástupkyně zdravotního výboru nebyla. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já jsem chtěl říci, že zástupce zdravotního výboru tady byl. To byl pan kolega Nenutil. Paní Janáčková je zástupkyní hospodářského výboru. To jenom na upřednostnění pro steno. Chce se ještě někdo další vyjádřit v obecné rozpravě? Nikoho přihlášeného nemám, končím
135
tedy obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli si přeje k této rozpravě vyjádřit. Nepřeje. Pan garanční zpravodaj také nepřeje. Byl dán návrh na souhlas s ratifikací. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu, abychom mohli hlasovat. Takže kolegyně a kolegové, Senát dává souhlas s ratifikací smlouvy mezi ČR a Austrálií o sociálním zabezpečení podepsané v Cambeře 16. září 2009. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Rád bych poděkoval panu ministru Chmielovi za jeho první představení v Senátu. Pane ministře, děkuji. Budeme pokračovat následujícím bodem, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 191 a uvede ho ministr dopravy Gustáv Slamečka, jemuž teď uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo… (Hovoří od stolku zpravodajů.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane ministře, je zvykem, že když je vám uděleno slovo, že přijdete k pultíku. Prosím, tady máte pultík, který je mnohem významnější pro takovou osobu, jakou je ministr, než mluvit z lavice. Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za slovo a omlouvám se za to úvodní faux pas. Co se týká smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě dálničních mostů, mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích, tak v současné době neexistují na údržbu a opravy hraničních mostů a společných úseků silnic na česko-slovenských hranicích písemné smlouvy a dohody se slovenskou stranou. Jedná se celkem o 12 mostních objektů a 4 společné úseky silnic. Jenom pro zajímavost, největším mostním objektem je most na dálnici D 2 přes řeku Moravu, který má délku téměř kilometr. Dále jsou to tři delší mosty na silnicích první třídy a další objekty na silnicích nižších tříd. Na základě místního šetření a po projednávání s dotčenými subjekty v ČR, které jsou Státní fond dopravní infrastruktury, Ředitelství silnic a dálnic, krajský úřad Jihomoravského a Zlínského kraje, Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje a obecní úřad Starý Hrozenkov, obecní úřad Žídková a se slovenskou stranou bylo dohodnuto rozdělení údržby a oprav hraničních mostů a úseků silnic. Současně byla respektována skutečnost, že údržbu dálničního mostu na dálnici D 2 přes řeku Moravu, pět mostů na silnici číslo 3/05751 do osady Sidónie a silnici číslo 3/05751 do osady Sidónie bude i nadále zajišťovat česká strana. Rozdělení údržby těchto objektů mezi českou stranou a slovenskou stranou je
136
neekonomické. Je to z důvodu, že není možné, aby se vozidla údržby točila v polovině mostu a nebo v polovině nějaké komunikace. Podle nového rozdělení údržby silničních objektů bude česká strana zabezpečovat údržbu menší plochy hraničních mostů a úseků silnic oproti současnému stavu. Nový stav znamená to, že bude zajišťovat údržbu čtyř mostů a dvou úseků silnic. Konečný text smlouvy byl odsouhlasen se slovenskou stranou ještě v roce 2008. Ministr dopravy ČR a ministr dopravy, pošt a telekomunikací SR podepsali tuto smlouvu 17. června minulého roku. Sjednání této smlouvy je podmínkou, která umožní provádět údržbu a opravy hraničních mostů a společných úseků silnic organizací jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu. Návrh smlouvy obsahuje zásadu, že údržbu a opravy konkrétního hraničního mostu či konkrétního společného úseku silnice bude zajišťovat pověřená organizace sídlící v jednom smluvním státě i na území druhého smluvního státu. Tímto způsobem, jen pro vaši zajímavost, je už prováděna údržba hraničních mostů a silnic na státních hranicích s Polskem podle platné smlouvy z roku 1998. Sjednáním smlouvy nevzniknou dopady na státní rozpočet a přijetím smlouvy budou vytvořeny základní předpoklady pro zajištění údržby hraničních ú)seků a silnic na česko-slovenských státních hranicích. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministru Slamečkovi. Návrh projednal VZVOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 191/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 191/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Jak už tady pan ministr sdělil ten rozsah té smlouvy, já bych přece jenom zopakoval, že česká strana doposud zabezpečuje devět z dvanácti mostů, včetně dálničního mostu přes řeku Moravu na dálnici D 2 a tři ze čtyř společných úseků silnice, tedy zhruba tři čtvrtiny těch dotčených mostů a komunikací, o kterých je tady řeč, na základě místního šetření byly odsouhlaseny údržbové plochy hraničních mostů a úseků silnic tak, že česká strana by nyní měla udržovat plochu hraničních mostů na českém území o výměře 19 316 metrů čtverečních a slovenská strana by pak měla udržovat plochu hraničních mostů na slovenském území o výměře 5030 čtverečních metrů. Takže ten poměr zhruba plus minus zůstává stejný pouze s tím, že skutečně se zde přesně určuje co je na české a slovenské straně a že tento stav bude uzavřen smlouvou nikoli jenom vzájemným tolerováním stávajících zvyků. Je tam důležitá z hlediska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu otázka finančního dopadu, kterou jsme se zabývali a konstatovali jsme, že předložená smlouva nemá dopad na státní rozpočet. Náklady na údržbu a dopravu budou hrazeny z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury a z rozpočtů krajů a také z rozpočtů některých obcí. Jedná se o smlouvu mezinárodní prezidentského typu. Smlouva se proto předkládá před ratifikací prezidentem republiky oběma komorám Parlamentu ČR. Platnost této smlouvy by měla být zahájena prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin. Celou tuto záležitost projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 19. schůzi dne 20. ledna 2010. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing.
137
Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseků silnic na česko-slovenských státních hranicích, určuje mě zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše, děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Pan senátor Jirsa jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Na začátku bych chtěl ocenit češtinu pana ministra, i když občas sklouzl do rodné slovenštiny. A zároveň bych mu pogratuloval, že je ministrem v Čechách, protože ve slovenském parlamentu by se možná dopustil přestupku, ne-li rovnou trestného činu. Nicméně velmi dobře tady zdůvodnil mezinárodní smlouvu. Pan zpravodaj dopsal všechny podrobnosti a tak já bych jenom řekl, že výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tuto smlouvu dne 21. ledna 2010 a všemi hlasy doporučil Senátu dát souhlas k ratifikaci. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Jirsovi. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy tímto obecnou rozpravu. Nepožádám ani pana ministra, ani zpravodaje o vyjádření se k rozpravě, která neproběhla, a rovnou přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o údržbě a opravách silničních mostních objektů a úseku silnic na česko-slovenských státních hranicích. V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 28. Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 49, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dalším bodem je Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán pro městskou mobilitu Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 078/07 a K 078/07/01. Prosím pana ministra dopravy Gustáva Slamečku, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Akční plán pro městskou mobilitu je dalším krokem pro přijetí Zelené knihy o městské mobilitě dne 25. září 2007, která stanovila pět hlavních úkolů v oblasti městské mobility a zahájila rozpravu o přidané hodnotě akce na úrovni EU na podporu místních, regionálních a celostátních orgánů při řešení těchto úkolů.
138
Předložený Akční plán navrhuje praktická opatření v krátkodobém i střednědobém horizontu, která by měla být do roku 2012 postupně zahájena a která integrovaným způsobem řeší konkrétní otázky týkající se městské mobility. Evropská komise nabízí místním, regionálním a celostátním orgánům partnerství založené na dobrovolném závazku spolupracovat ve vybraných oblastech společného zájmu. K úzké spolupráci vyzývá i jiné zúčastněné strany v členských státech, občany i odvětví. Důvodem zpracování Akčního plán pro městskou mobilitu na úrovni EU je, že celá řada měst v EU čelí společným problémům souvisejícím s udržitelnou městskou mobilitou, jako je například vysoká hustota dopravy a její přetížení, škodlivé emise a nevyvážený rozvoj, které mají dopad na sociální vyloučení a hospodářský růst. K dosažení stanovených cílů Akčního plánu bylo předloženo 20 návrhů pro možné akce na úrovni EU, které jsou zařazeny do šesti tématických celků. Jsem velmi rád, že výbor pro záležitosti EU svým usnesením č. 225 doporučil Senátu Parlamentu ČR vyjádřit podporu stanovisku vlády ČR. Předložené stanovisko vlády uvádí především, že ČR může obecně s předloženým Akčním plánem souhlasit, neboť se ztotožňuje s názorem Komise, že je vhodné, aby se evropská dopravní politika zabývala rovněž problémy městských aglomerací. ČR je toho názoru, že by na evropské úrovni mělo docházet zejména k vytvoření určitého metodického rámce nelegislativní povahy. Pro ČR by nebylo přijatelné, pokud by tato současná iniciativa Evropské komise, vyústila v budoucnosti k předložení legislativních návrhů, které by představovaly sjednocení v oblastech, které jsou doposud ponechány v souladu s principem subsidiarity na jednotlivých místních orgánech. ČR podporuje výměnu dobrých zkušeností a v určitých oblastech i zlepšení propojenosti například informačních systémů. Formulaci Akčního plánu pro městskou mobilitu lze obecně vnímat pozitivně. Akční plán ve svých tématech postihuje hlavní problémy dopravy v evropských městech, které významně ovlivňují kvalitu života občanů ve městech. Řešení jednotlivých akcí by mělo respektovat princip subsidiarity, tedy řešení na optimální rozhodovací úrovni z hlediska výsledků řešení dané problematiky a z hlediska aplikovatelnosti nástrojů k jejich řešení. K řešení uvedených akcí je nezbytná spolupráce orgánů veřejné správy a jejich kvalitní komunikace s ostatními účastníky dopravy ve městech. Při řešení všech akcí by mělo být bráno v úvahu, že role EU by neměla spočívat ve stanovování harmonizovaných pravidel pro oblast městské dopravy tam, kde potřeby jednotlivých měst jsou dokonce i v rámci jednoho členského státu často velmi odlišné a někdy i protichůdné a jen stěží lze najít řešení, které by mohlo těmto odlišným potřebám vyhovět. Při řešení jednotlivých akcí je také třeba zohlednit, že ekonomické rámce v jednotlivých státech a regionech městských aglomerací EU jsou odlišné. Akční plán pro městskou mobilitu vytváří rámec pro možná budoucí opatření na úrovni EU a zavádí nelegislativní opatření, která mají zvýšit znalosti, podpořit dialog a výměnu osvědčených postupů a vytvářet pobídky pro města. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, závěrem svého vystoupení vás chci ujistit, že ministerstvo dopravy jako gestor Akčního plánu pro městskou mobilitu si je vědomo závažnosti a významu projednávaných témat a věnuje jim pozornost například při projednávání návrhu legislativních změn v oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících, při podpoře obnovy vozidel ve veřejné dopravě nebo také při zadávání projektů výzkumu a vývoje, kde je v současné době zpracován projekt využití tzv. čistých vozidel. Děkuji za pozornost.
139
Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 078/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky, senátoři, řeknu zhruba dvěma větami, proč jsme dospěli k přijatému usnesení a pak vám ho přečtu. V tomto materiálu se Komise snaží prosadit jak legislativními, tak nelegislativními opatřeními to, jak má vypadat městská doprava, například kvalitní a cenově dostupná, jaká mají být práva cestujících, jak provádět školení, kde získávat úspory, jaké další regulační poplatky bude zapotřebí přijmout v městských oblastech v zájmu omezení dopravního přetížení, atd. A to vše pod záminkou společné dopravní politiky a politiky EU v oblasti životního prostředí. Komise navrhuje řadu opatření v oblastech, které v ústavních podmínkách ČR patří výlučně do kompetencí městských samospráv. Výbor pro záležitosti EU dává tedy najevo, že takovéto ovlivňování rozhodování městských samospráv není vhodné a ve svém usnesení připouští maximálně nelegislativní opatření typu platforem pro diskusi, vzdělávání a výzkum vozidel pro městskou dopravu. Doporučení výboru k vyjádření Senátu je tedy následující. Výbor I. 1. se seznámil s Akčním plánem pro městskou mobilitu a považuje ho za podklad k diskuzi o aktuálních otázkách městské dopravy a o návrzích řešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémů spojených s dopravním přetížením, jakými jsou rostoucí kongesce, hluk, vysoké riziko dopravních nehod či vysoká míra znečištění ovzduší; 2. zdůrazňuje ‐ že problematika městské dopravy spadá v ústavních podmínkách ČR do kompetence samospráv; ‐ že vláda může do výkonu pravomocí samospráv zasahovat pouze nepřímo a v omezené míře; II. 1. zastává názor ‐ že problematika městské dopravy je typickou oblastí uplatnění principu subsidiarity, neboť řešení těchto otázek se nejlépe nalezne a prosadí na úrovni měst a obcí, kde problémy vznikají; ‐ že by role Evropské komise v oblasti městské mobility měla spočívat v podpoře a šíření nástrojů nelegislativní povahy založených na dobrovolné bázi, nikoliv v navrhování právní regulace, která by se mohla setkat s překážkami v průběhu procesu implementace; ‐ že by zapojení Evropské komise při řešení problémů městské mobility mělo primárně vycházet z podnětů samospráv; vyjadřuje podporu následujícím nelegislativním iniciativám zmíněným v akčním plánu, u nichž je prokázaná přidaná hodnota řešení na evropské úrovni:
140
tvorbě a rozvoji platforem pro diskuzi, výměně dobré praxe, tématicky zaměřeným vzdělávacím seminářům pro představitele samospráv; ‐ projektům v oblasti výzkumu a vývoje vozidel s nižšími a nulovými emisemi; ‐ zlepšení výměny informací o městské dopravě v různých evropských městech; vyjadřuje podporu stanovisku vlády ČR; ‐
III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; To je vše pokud jde o doporučení k vyjádření Senátu. Pak bych měl k tomuto materiálu jenom jednu připomínku a hlásím se jako senátor do diskuse. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dále se tímto senátním tiskem zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan. Ptám se ho, jestli chce vystoupit? Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor byl požádán o stanovisko k tomuto materiálu a důkladně se celou záležitostí zabýval. Dospěli jsme k závěru, že doprava ve městech, neboli městská mobilita, je jedním z velmi význačných faktorů, a to především ze strany negativního působení na životní prostředí ve městech, protože je zdrojem hluku, prašnosti a celé řady dalších negativních jevů. Proto jsme celkem uvítali s potěšením, že se EU na své úrovni zabývá touto záležitostí. Je samozřejmé, že nemůžeme doporučit, ale ono se to také v tom materiálu celkem nedoporučuje, že by se vytvořily nějaké nástroje legislativní povahy. Jde skutečně o doporučení výrazně nelegislativní. A v tomto případě jsme usoudili, že ty věci, které tam EU uvažuje, navrhuje různá doporučení, jsou vcelku namístě. My jsme tedy tento materiál uvítali a hlavně jsme chtěli, a proč to vůbec říkám, je to, že jsme chtěli doporučit vládě, resp. se zeptat vlády, jakým způsobem se řeší na centrální úrovni tato věc. My totiž velmi dobře víme, že situace v mnoha městech po dopravní stránce je velmi špatná. V našem výboru zasedá několik primátorů a starostové a všichni se shodli na tom, že doprava je jedním z nejzávažnějších problémů, které ve svých městech mají. Jestliže platí princip subsidiarity v rámci EU, tak platí pochopitelně v určité podobě také v rámci ČR, a je jasné, že vláda má minimum nástrojů, má-li vůbec jaké, jak zasahovat do pravomocí samospráv, ať se to týká čehokoliv, a dopravy samozřejmě zvláště. Ale nejde snad ani o zasahování do práv, do kompetencí samospráv, ale jde o určitou pomoc, o určitý koordinovaný postup tak, aby na celostátní úrovni, na národní úrovni, se našly nějaké nástroje, jak pomoci samosprávám. A my jsme na výboru měli řadu námětů, které by bylo možno v praxi využít, protože upřímně řečeno, nejen samosprávy obecní, městské, ovlivňují dopravu, ale jsou v mnohem závislé právě na těch národních aktivitách.
141
Jsou to třeba aktivity v příhraničních oblastech celní správy, které mají velký význam pro dopravu, jsou to různé aktivity, které se týkají dopravní infrastruktury, která i ve městech často má svůj základ v národní infrastruktuře. Čili věcí je celá řada a my jsme navrhli toto usnesení a jsem velmi rád, že bylo v zásadě převzato evropským výborem, abychom podpořili tuto spolupráci a tuto aktivitu ze strany naší vlády, aby skutečně městským samosprávám pomohla při řešení často velmi obtížných problémů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: I já děkuji. Zeptám se pana senátora Igora Petrova, jestli si přeje vystoupit jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu? Ano, je tomu tak, prosím. Senátor Igor Petrov: Vážené dámy, vážení pánové, doporučení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je v souladu s usnesením výboru pro záležitosti EU. Měl bych možná jen dvě poznámečky. Tuto problematiku projednával také podvýbor pro dopravu, který v usnesení, na rozdíl od toho, které tady budeme schvalovat, doporučoval ještě stanovit národního koordinátora pro využití kosmických technologií pro rozvoj inteligentních dopravních systémů. A řeknu proč. Ono se to v závěrečném návrhu na usnesení neobjevilo, ale chtěl bych upozornit na to, že to není jenom problematika městské hromadné dopravy nebo veřejné dopravy, tak jak by si mohli někteří myslet, ale je to v podstatě problematika dopravních systémů ve městech a obcích, která zahrnuje samozřejmě i nákladní dopravu, koordinaci řízení apod. A víme dobře, že tyto technologie postupují úžasným způsobem a že výrazným způsobem zasáhnou do této problematiky. Přesto všechno to tedy doporučuji tak, jak navrhuje výbor pro záležitosti EU. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první pan kolega Miroslav Škaloud. Ale teď vidím místopředsedu Senátu pana kolegu Jiřího Šnebergera, který vystoupí s přednostním právem. Promiňte, pane kolego. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych toho nezneužíval, tady bych asi přednostní právo neuplatnil, protože nechci vystupovat s něčím přednostně, ale protože chci dál řídit schůzi, tak mi dovolte, abych si svůj příspěvek řekl nyní. Já jsem tedy až tak úplně nepochopil to, co nám tady říkal garanční zpravodaj a o čem je ta zpráva, protože mi není dost dobře jasné, jestli je o městské mobilitě, to znamená nejenom o městské hromadné dopravě… Pakliže je o městské mobilitě, to znamená o dopravě ve městech obecně, pak já se závěry evropského výboru nemohu ani náhodou souhlasit. Přece dobře víte, že doprava ve městech není závislá jenom od rozhodnutí samospráv, ale s ohledem na anomálii, kterou jsme si tady schválili, je závislá na krajských zastupitelstvech, protože část městských komunikací je městských, část krajských a část státních. To bych raději evropské komisi ani nesděloval, aby se úplně nezděsili, protože to je snad anomálie, kde jsme jediní ve světě, kdy toto nemáme. Nicméně faktem je, že já si myslím, že to podstatné, co bychom měli chtít, je vzájemná koordinace této dopravy mezi všemi třemi složkami, jak státem, krajem, tak městy. A to je to, co nám v tuto chvíli nejvíc chybí. Děkuji za pozornost.
142
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo, ještě jednou se omlouvám. Slovo má senátor Miroslav Škaloud. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři. Měl jsem připravené jenom tři malé poznámky, ale ještě zareaguji na kolegu Šnebergera. Ano, je možné, je to tak, jak on říkal. Ale toto usnesení evropského výboru se týká spíš toho, že v tom státě, ať už to jsou kraje, které jsme tam nezmínili, a hlavně města, že je to hlavně jejich pravomoc a jejich znalost této problematiky, ne nějaké Komise nebo nějakého generálního ředitelství v Bruselu. A ještě jedna malá poznámka k tomu bodu, který se do usnesení výboru nedostal ohledně národního koordinátora přes nějaké kosmické záležitosti, jestli tomu dobře rozumím. Myslím, že to má dost daleko k městům a k městské dopravě. Tak jsme to chápali jako jakýsi přílepek, který tam tematicky nějak nepřísluší, ale vůbec proti němu nic nemáme. Nyní mé krátké poznámky. Mám několik poznámek, jako obvykle mívám, ke struktuře a k jazyku dokumentu. V tomto dokumentu, podobně jako v mnoha jiných programových dokumentech, a v tomto je to také docela hezky zvýrazněno, jsou namísto konkrétních sdělení jakési patetické a frázovité pojmy, například zaměření na občany, jakoby městská doprava sloužila někomu jinému, nebo čas rozhodnutí, nebo Evropa v pohybu, udržitelná mobilita pro náš kontinent, nebo na cestě k nové kultuře městské mobility. Já to samozřejmě chápu, důvod je jasný. Čím nesrozumitelnější jsou výrazy, aspoň v těch titulcích a podtitulcích, tím méně připomínek od lidí, kteří čtou jenom ty titulky, ale nic jiného, a tím také lze dosáhnout lepší shody. To chápu, ale není to vhodné. Dále řada návrhů, které jsou v důvodové zprávě k tomuto Akčnímu plánu uvedeny, tak ty vystupují pod rouškou boje proti globálnímu oteplování. To ale není přesvědčivý důvod. Opatření související se zmírňováním klimatických změn jsou prostřednictvím příslušných směrnic, např. o podílu obnovitelných zdrojů nebo o úsporách, přenášeny vládou do legislativ národních států a kterou musí poté i samosprávy respektovat. Domnívám se tedy, že není zapotřebí další regulatorní linka z Komise na místní samosprávy, aby se pracovalo ve prospěch zmírňování klimatických změn. A poslední poznámka k těm tzv. přidaným hodnotám. To je věc názoru. Můj názor je ten, že tvorba a podpora platforem pro diskusi, výměna odborné praxe, atd. si mohou daleko lépe zajistit města sama, pokud to budou považovat za potřebné. To je podobné, jako by si nějaké ministerstvo u nás organizovalo setkávání absolventů škol po jistých letech. Analogicky školy si to dělají daleko lépe a flexibilně. Pokud jde o druhou již zmíněnou přidanou hodnotu, to je podpora výzkumných a demonstračních projektů v oblasti vozidel s nižšími a nulovými emisemi, zde si inovativní firmy poradí lépe s propagací a nebudou k tomu potřebovat unijní peníze. Pokud nějaká firma vyvine nějakou inovaci pro městskou dopravu, která přinese úspory, sama jí ve svém zájmu bude věnovat propagaci a takovou iniciativu, které nemůže konkurovat nějaký úředník v Bruselu. Pro jejich motivaci slouží již strukturální fondy a fond soudržnosti a více než 8 mld. eur pro oblast čisté městské dopravy z fondů EU. A třetí přidaná hodnota, ke které bych se chtěl vyjádřit, je informace o městské dopravě v různých evropských městech, kterou by chtěla Komise koordinovat. Tu je
143
totiž možné zajistit přece z veřejných zdrojů. Řada dopravních institucí a vysokých škol navíc vyrábí a vytváří různé porovnávací studie, nebo v případě potřeby je možné jejich zpracování zadat, aniž by bylo předem v rámci unijního rozpočtu potřeba nějaké plánování jako nějaká trvalá aktivita s trvalým rozpočtem. To byly mé poznámky. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jiří Nedoma. Senátor Jiří Nedoma: Vážení přátelé, i když tady už kolega Petrov za hospodářský výbor a vlastně i jako člen podvýboru pro dopravu zmínil některé věci, tak já bych tady rád zdůraznil, že podvýbor pro dopravu, který se tím zabýval a z jehož výsledků se hlavně odvíjí návrh na dnešní usnesení, se zabýval Akčním plánem nejenom z pohledu ryzí dopravy. Je potřeba si uvědomit, že tento plán je diskusí o návrzích řešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémů spojených s dopravním přetížením, jakými jsou rostoucí gesce, hluk, vysoké riziko, dopravních nehod či vysoká míra znečištění ovzduší. Není to zdaleka jenom třeba o městské dopravě. Je to vůbec o koncepci počínaje i územními plány, toho, aby byla zajištěna a předem předvídána mobilita lidí, občanů žijících v městech, to znamená z velké části je to diskuse o pohybu pěších, nikoliv o motorizované dopravě, vedle toho i o cyklistice a všech dalších možných dostupných věcech, stejně tak jako o bezbariérových přístupech apod. Čili je to kompletní otázka mobility. A k ní pochopitelně také mimo jiné patří i rozvoj inteligentních dopravních systémů. A to je to, co bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího sdělit kolegovi Škaloudovi, proč se to tam do toho dostalo. Proto, že podvýbor vede delší dobu diskusi o rozvoji těchto inteligentních dopravních systémů, a víme, že u nás jsou především zastoupeny tyto systémy rozvojem kosmických technologií, kterých se zúčastňuje celá řada našich republikových výrobců. A protože víme, že je neustále problém, kompetenční problém mezi ministerstvem školství, ministerstvem dopravy a ministerstvem průmyslu a obchodu, proto jsme kladli takový důraz na stanovení národního koordinátora pro využití těchto kosmických technologií, které mají v první řadě u nás dopad na rozvoj inteligentních dopravních systémů. To, že to z usnesení vypadlo, je mi líto, ale vůbec to ničemu nevadí, protože my budeme mít samostatné jednání podvýboru, které se bude věnovat pouze těmto inteligentním dopravním systémům, a můžeme to tam do toho znovu zahrnout. Tolik jenom pro vysvětlení. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera, prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já mám trošku problém, že kdykoliv si přečtu tyto materiály, tak se mi dělá fyzicky špatně. Takže se mi o tom i špatně hovoří, protože to je ten evropský jazyk, jak mě poučila moje studující asistentka, že je to učí ve škole, že je to psáno tím evropským jazykem, což se tak snadno část nedá. Mně to pořád evokuje ty doby minulé, strategie, plánování a teď jsme byli svědky, jak ztroskotala lisabonská strategie, jak ztroskotala globální. My máme obrovské problémy s infrastrukturou, což pan ministr může potvrdit, jaké to jsou problémy finanční, ale my místo toho jsme udělali 25 programů Evropské unie, protože všichni si chtěli
144
přihřát svoji polívčičku. Já jsem měl kladné stanovisko všech starostů, kraje. Všichni říkali – vezměte ty peníze a dejte je na infrastrukturu, protože to je základ a pak si můžeme hrát s věcmi typu muzeum piva, muzeum chmele, tu aréna jedna, aréna dvě, aréna tři, které po roce 2014 přinesou obrovské náklady obcím, a budeme svědky krachujících obcí. Protože už i EU se vyčerpává a nastoupila nový systém, který spočívá v tzv. vracení dotací. Čili dám dotaze, ty udělám tak, aby to v podstatě ani nebylo možné dodržet, a pak chci ty dotace zpátky pro porušení nějakých povinností. Kdybyste viděli ty věci, nebudu tady zmiňovat případ, kdy v jednom městě přišla kontrola a oni měli z EU dotaci na židle. Měli ty židle červené a jedna byla modrá, protože jednu červenou měli v opravě. A skončilo to tak, že jim vytkli, že neudrželi – jak tam je ta udržitelnost po určitou dobu – a vraceli prosím, celou dotaci. Stejně tak jiná obec, která místo devíti bytů postavila deset, tak nedodržela podmínky a vrátila celou dotaci. Nikoliv pouze za jeden byt. Jistě víte o tom, co se teď děje v regionu jihozápad, protože ty dotace jsou prostě svinstvo. Svinstvo z principu, který je mimochodem – když tady tak všichni bojujete proti korupci – pak dotace jsou největším zdrojem korupce, který v této zemi existuje. Vždycky jsou v tom kámoši, nekámoši, soukromí apod. Kdyby se lidem ty peníze nechaly a těm obcím nechaly, tak nebudou muset žebrat o dotace. Že se za ty dotace dělají naprosté nesmysly, to si můžete přečíst ve všech možných médiích – občas – myslím že teď Hospodářské noviny to sledovaly u porcování medvěda, ale to je porcování medvěda stejně jako EU. Ve sněmovně teď leží nový zákon o tom, jak bude financována doprava. Myslím, že tam zůstává zachován systém prokazatelné ztráty, to je naprosto špatně, protože prokazatelnou ztrátu vám každý říká, že do výše, kterou chce prokázat. Každou ztrátu lze prokázat. Řeknu příklad, jak jsme to měli, než nám do toho vnikly směrnice. Dotovali jsme městskou dopravu, začínali jsme korunu na korunu tržeb. Kolik dopravní podnik utržil, tolik korun dostal. Další rok dostal 90 haléřů na korunu, skončili jsme na 45 haléřích, pak přišla prokazatelná ztráta a jsme zase zpátky, kde jsme začali, protože je velmi obtížné to kontrolovat. Kromě toho ten podnik, který tu jezdí pro nás, a druhou smlouvu má s krajem, ale ta doprava jede přes nás, samozřejmě platí ji kraj a my platíme kilometry, které projedou přes nás. Pochopitelně je to pro nás velmi nevýhodné, protože to není žádný výpočet, to se vydělí kilometry, nikdo neví, kolik jelo kam cestujících. Teď připravuje tzv. integrovanou dopravu, to jsou veliké úvahy, jak na jednu open kartu pojede ten člověk od Šumavy k Tatrám. Samozřejmě to je možné a země, které to mají, tak tam ten kdo financuje, musí mít nad nimi. Jistě znáte ty případy, jak se nemohou kraje dohodnout, kdo bude jak financovat železniční dopravu pokud jde přes hranice kraje. Čili to není možné. Oni se nikdy nemohou rozumně dohodnout. Tam to musí platit ten, kdo je nad tím, který to může zkoordinovat. Kromě toho tady panuje utkvělá představa, že si myslíme, že lidé chodí rádi pěšky. Opak je pravdou, lidé rádi jezdí auty. Jestli je to správné nebo není, to si netroufnu hodnotit, ale přece všechny ty země dávaly šrotovné a proč dávaly to šrotovné? Aby lidé jezdili autem, aby si kupovali nová auta nebo já tomu nerozumím, proč ho dávali, když chtěli, aby lidé chodili pěšky. Kolik jsme utratili peněz za nesmysly typu biomasy, šťovíčkáři a podobné věci, které se dnes ukazují jako nesmysl, viz elektrovoitaika, a teď si nevíme rady, jestli jsme to hezky nastavili – byla to paní poslankyně z ČSSD, když se tady mluví kdo co navrhl tehdy pozměňovací návrh – tuším že to byla paní Šedivá, jestli se pamatuji, a dnes přemýšlíme, jak to rychle udělat v legislativní nouzi, abychom tomu udělali konec. Tak proč jsme to vůbec dělali?
145
Já jsem tady absolvoval jednou besedu se šťovíčkářkou a s větrníkářem. Neuvěřitelné, to by stálo za seminář. Tik by se povraždili. Šťovíčkářka říkala, že jedině pálení šťovíku je správně, že to nejméně zatěžuje životní prostředí a větrníkář říkal – ne, ne, ne. No pak z něho vypadlo, že to není tak, že vyroste šťovík a hodí se do kotle. Ale vyroste šťovík, šťovík se usuší, pak se slisuje a spotřeba energie na slisování toho šťovíku je větší než z toho topení potom vytáhneme. Dobře víte, že ČEZ hází štěpky do elektráren, které mu zamořují komíny, protože se kdosi zavázal, že uděláme osm – nevím kolik – procent obnovitelných zdrojů. To jsou ty evropské tisky. Evropa se do toho zamotá sama. Její žádná strategie nevyjde. Samozřejmě, že je zatím ekologický byznys, to není tak, že to je kvůli oteplování, to je kvůli obrovskému byznysu. Normální firmy normálně vyvinou nové technologie – jak známo jejich množství od mobilních telefonů, za které včera chtěli, abychom platili rozhlasový poplatek až po další věci, a zrovna tak vyvinou elektromobily, ale ne proto, že jim to někdo nařídí, protože technologie přirozeně postupuje. Takže já myslím, že tohle jsou přesně deklarace, bláboly, jenom aby úředníci v Bruselu měli co dělat, tak si vymýšlejí a vymýšlejí. My se tady tím zabýváme, nota bene ono to nikoho nezajímá. Já nevěřím tomu, že pan senátor Štěch četl jediný tento dokument, které tady jsou, když nečetl ani benefity, že to nikdo nečte, ani nikdo z vás to nečte, a my co to čteme, tak je nám z toho potom špatně. Nemůžeme se k tomu ani vyjádřit. Takže já si myslím, že nemáme být úplně – a to není problém naší země. Já vám říkám, že s kýmkoli mluvíte ze zemí EU, tak říká úplně totéž. A když mu řeknete pojď sem na ten empaire, řekni to tady, tak řekne – to já nemůžu, já mám strach. Z čeho má strach? Z pravdy? Z toho má strach. Protože by ho ti oteplovací blázni oblékli do oteplovaček a svázali mu ruce dozadu, protože oni nepřipustí žádný argument. Oni jsou vládci světa, kteří nejlépe vědí, jak máme žít, jestli máme jezdit, jestli máme chodit do hypermarketů v sobotu nebo v neděli, oni si myslí, že nemáme, jestli mají lidé jezdit auty. Já vždycky naším občanům říkám – až mi dovolíte vydat vyhlášku co Tepličák, to jedno auto, nebudete mít problém. Vy máte někteří i tři a samozřejmě zabíráte parkovací místa, táta, máme, kteří vozí dítě do školy a pořád jezdí. Pak ovšem nemohou chtít, že jim musím zajistit tolik parkovacích míst, kolik mají doma aut. A kromě toho je to ještě komplikovanější, protože když jim chceme postavit v sídlišti parkoviště, tak se najde nějaká teta, která auto nemá a spunktuje petici – oblíbené petice – kterou jí každý podepíše, že je nechce. A pak večer stojí na trávě. Takže ono je to i velmi složité. Teď tam máme příběh – dva paneláky, mezi nimi plocha, tam je značka zákaz stání. Polovina – jeden panelák říká, no tady nám bouchají těmi dveřmi, ať sem nejezdí a ti co nemají kde parkovat, říkají – dejte tu značku pryč. Já říkám – až se dohodnete, přijďte – uvidíte, že se nikdy nedohodnou. Takže já si myslím, že nepodléhat panice, oni to stejně dělají jenom proto, aby něco udělali. Uděláme si to tak, jak budeme potřebovat. A žádná cesta, že by nám z Bruselu nařídili, jak to bude v kterém městě, to je věta z ministerské směrnice – když se má vybírat podnik bez výběrového řízení na dopravu, tak to musí být průměrně dobře řízení evropský podnik. Jestli mi někdo umíte tuhle definici přeložit do češtiny, já vám garantuji, že se nám to nepodařilo. Že každé místo má jiné podmínky, jiné linky, jiné trasy. Hradec Králové asi cyklistické stezky – bomba, ale v Liberci už je to problém, protože kdo z vás to vyjede. Já sám jezdím na kole jenom proto, že to mám na jednu stranu z kopce, na druhou do kopce, když jedu z kopce, tak zpátky musím do kopce, to nevyjedu, že jo? Takže já si myslím – nechte lidi alespoň trošku žít a pořád jim nediktujte.
146
Druhá věc, která je, že doprava musí být dotovaná. Zkuste někdo říct, že doprava vůbec nemusí být dotovaná. Nechte lidem peníze, ať si tu dopravu zaplatí, ale to nikdo nechce slyšet. Dotace samozřejmě vede k odvodu, protože je to drahé. Mimochodem správná cena jízdenky v městské dopravě přece přesně odpovídá jednomu litru nafty. Jeden litr nafty, to je veličina, podle které můžete stanovit cenu naprosto přesně. Je pohyblivá podle toho, jak cena nafty stoupá nebo klesá. Proč by ji měl někdo platit, vám taky nikdo neplatí – vám jo, vy jste na tom dobře, vám to zaplatí, ale normálně vám nikdo naftu nebo benzin, když jezdíte do práce, nezaplatí, že? A na dopravu platit, protože to někdo vymyslel – my v Teplicích nejsme schopni vyfotografovat žádnou památku, protože vždycky je na ní trolejbus. Nevím, jak je to možné. To je neuvěřitelné, když chceme udělat nějaký leták, aby tam nebyl, protože tam chceme ten morový sloup, on tam vždycky je. S tou směrnicí to souvisí tak, že tím chci říct, ať se na nás vykašlou a nepokoušejí se nám z Bruselu řídit městskou dopravu v ČR. Děkuji za pozornost. (Veselí v sále.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má pan senátor Igor Petrov. Senátor Igor Petrov: Dámy a pánové, jsem si naprosto jistý, že pan senátor Kubera tu směrnici nečetl. On mluvil úplně o něčem jiném. Já tady nevystupuji často, ale doprava je můj obor, můj koníček. To je naprosto odborný materiál. Pravda je, že já společně s panem Kuberou k některým evropským tiskům mám podivný pocit, ale tady je úplně mimo, poněvadž to je odborný materiál, který se zabývá úplně něčím jiným, než o čem on tady mluvil, a on dokonce odbočil k dotacím, ke své fyzické kondici, já nevím, k čemu všemu. Neuvěřitelné. Možná v jedné větě se pokusím říci, on to totiž trošku způsobil i bohužel pan zpravodaj garančního výboru. To není o městské dopravě, to je o městské mobilitě. Městská hromadná doprava je malinká součást městské mobility. Městská mobilita je úplně o všem. Proto tady byla řeč o financování, proto tady byla řeč o systémech, o strategii apod. Věřím tomu, že nám to nemusí diktovat EU, ale kdyby kolega Kubera četl ten materiál, tak nám nikdo nic nechce diktovat. A dokonce ten návrh na usnesení je o tom, že to posouváme do oblasti výměny zkušeností, poněvadž my chceme projet tou Evropou jako lidé, a je to úplně jedno, jestli autem, autobusem, vlakem, chceme se projít pěšky po městě, chceme v těch městech žít, o tom je městská mobilita. Městská hromadná doprava, veřejná doprava, to je jenom malinká součást té městské mobility. Dovolte, abych ocitoval jenom jednu větu. Akční plán navrhuje praktická opatření v krátkodobém a střednědobém horizontu, která by měla být do roku 2012 postupně zahájena, a která integrovaným způsobem řeší konkrétní otázky, týkající se městské komunity. Důraz je kladen především na oblast výměny informací a způsob financování rozvojových aktivit v rámci platné legislativy EU. Pan Kubera to fakt nečetl ten materiál prosím vás. Možná jen na závěr, my zjistíme, že je zle, až když se nám ucpou města. Městská mobilita je o tom, abychom to věděli deset roků předem, abychom věděli, že máme stavět obchvaty. Když tady mluvil pan Nedoma o kosmonautice, tak měl především na mysli ty integrované systémy, které fakt budou schopny řídit třeba i světelné křižovatky apod., které budou upozorňovat na to, co se v tom městě děje, a budou schopny odklonit dopravu dřive, než se doprava doopravdy ucpe. Stačí, děkuji.
147
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, o slovo se přihlásil místopředseda. Technická – uvedení věcí na pravou míru. Prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Samozřejmě že vím, pane senátore, prostřednictvím pana předsedajícího. Teplice vybudovaly 55 km bezbariérových chodníků. Takže velmi dobře víme, co je to mobilita. A také vím, že toto je dílčí část. Ale nezkoušejte mě přesvědčit, tak to totiž v Evropě chodí. Vladimír Špidla řekl v Českém rozhlase, že jesle nejsou povinné, že to je jenom takové doporučení, aby všechny děti šly do jeslí. Ale už se pracuje na směrnici a později na nařízení, kdy budou povinné. Ono to jde vždycky tou cestou. Ozkouší se terén, a když se to nesetká s odporem, tak to pokračuje dál. Možná jste zaregistrovali minulý týden, jak Ústav pedagogický vymyslel, jak to bude s těmi školkami. Protože už jesle neumí, tak udělají školky. Něco naprosto šíleného. Všichni odborníci, na které tak stále spoléháme, řekli, že je to naprostá hovadina, a uvidíte, že se toho dočkáme. Četl jsem to a vím, ale já jsem řekl, co mě z toho trápilo. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrá. Nebyla to sice faktická poznámka, ale nevadí. Místopředseda Senátu Milan Štěch. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, omlouvám se za to, co tu sledujete. Vážené kolegyně, vážení kolegové, stává se zvykem, že někteří jednotlivci tady z nás tráví velkou část v kuřárně nebo v restauraci nebo místní pivnici a pak sem vlétnou, některé z nás urazí, poplivají, co se poplivat dá, a odeberou se k výkonu svých převážných činností. Jsou to obdivuhodní lidé, protože mezi tím zvládnou 100 km od výkonu jedné své funkce, několik dozorčích rad, správních rad, a pak Senát včetně čistoty legislativy, např. v Ústavně-právním výboru Nic proti tomu, rozhodnou o tom pouze a jen jejich voliči. Ale chtěl bych říci, že bych skutečně doporučoval zvážit, a to nemyslím ze srandy, možná vůbec v parlamentu o nějakém období roku, dvou, nebo při vstupu do Senátu ověření duševní způsobilosti k výkonu funkce. Protože tím, že si možná v tomto nejsme úplně jisti, vystavujeme parlamentní systém v ČR velkým rizikům a nedůvěře od občanů. Takže bych chtěl říci, že samozřejmě čtu ty tisky jako každý jiný, o který mám zájem a který se cítím, že jsem fundovanější, a u těch dalších tisků spoléhám na své fundované a velice odborně zdatné kolegy, případně odborné zázemí, a tak to dělá každý. A prosím, všímejme si každý, pokud možno, svojí práce, a urážky nechme tedy na jiné prostory, než by k tomu měl být určitě parlament, zejména horní komora, Senát. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má senátor Jiří Čunek. Senátor Jaroslav Kubera: Na tyto urážky, pane předsedající, musím reagovat, protože pan Štěch tady jedním dechem řekne, že nechce být urážen, nerozumí nadsázce, a pak celou dobu uráží. Já jsem, prostřednictvím pana předsedajícího, pane senátore, na rozdíl od vás, jel večer těch 100 km tam a dnes ráno zpátky, abych si mohl udělat věci, které dělám na radnici, a v žádných dozorčích ani správních radách nesedím. Tak si tyto poznámky laskavě nechte. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Senátor Jiří Čunek.
148
Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, já mám dobrou zprávu pro kolegu Kuberu. Agentura Reuters uveřejnila před chvílí, že Severokorejská lidová republika popravila svého tajemníka, který nezvládl finanční reformu, za to, že ji nezvládl. Nějaké řešení takové rychlé, jednoduché, oblíbené, tady je. Mě tak napadá, že u nás by nikoho nepopravili, protože my jsme ještě žádnou reformu neudělali. Ale možná je to taky tím, že není trest smrti. Zcela vážně k materiálu. Bylo by skutečně lepší, kdybychom ten způsob projednávání nepodřizovali Poslanecké sněmovně. Každý ať si přebere slova svého kolegy, aniž by ho musel nutně označovat, pokud to vyloženě nemíří na nás osobně. K materiálu chci říct jednu věc. K němu je povolána drtivá většina z nás se celkem kompetentně vyjádřit, protože je tady tolik starostů či bývalých starostů a primátorů, že je to problematika, kterou se drtivá většina z nás musela někdy zabývat. Faktem je, že ten materiál, jedna věc mu schází a mnoho věcí mu přebývá. Přebývá mu samozřejmě možná ten jazyk, možná ten způsob, dokonce se domnívám, že mnoho věcí v tomto materiálu je skutečně nadbytečných, jsou to zbytečné rady, protože jediný způsob, jak se ten materiál může realizovat nejenom v naší zemi, ale kterýchkoli jiných členských zemí EU, je, že je podpořen nějakou zajímavou dotací. Pravdou je, že s tím máme zkušenosti každý z nás, věřím, protože pokud by tyto dotace, ať už národní nebo evropské, obce a města nedostávaly, tak by mnoho věcí nebylo zrealizováno. Tím chci říci, že ne všechno z EU podle mého názoru, abych nebral názor někomu jinému, je úplně špatně. Že kterékoliv finanční prostředky, které jdou, ať z obcí, nebo ze státu, nebo z EU, jsou zneužitelné a jsou zdrojem korupce, protože jsou to veřejné peníze obecně, tak o tom víme všichni, nicméně s korupcí asi musíme bojovat jiným způsobem, nejenom tím, že budeme bojovat proti tomu, že někdo nedostane dotaci. Zatím si myslím, že kromě těch vyloženě zcela nerozvinutých států nikdo nevymyslel nějaký systém, jak udržet občany v regionu a přitom jim nedat dotaci na to, aby se dostali někam jinam do ráce a zase se do toho regionu vrátili. Takže to si myslím, že víme všichni. Další věc je, že dnes, a teď pominu korupci, dnes máme programy, ropácké programy v EU plus ty ostatní programy, které spravuje ministerstvo dopravy, a já nemůžu říct, a teď se chci vyhnout tomu, zda je dálnice stavěna draze, dvakrát dráž než v ostatních zemích Evropy, ale skutečně faktem je, že všechny země realizují nějaký podpůrný program, především na doplnění infrastruktury. Co mně v tomto materiálu skutečně přebývá, myslím si, že je možná v některých částech zbytečný, v jiných částech je možné tento program vzít na vědomí, ale on se uplatní jenom tehdy, když se vytvoří z národních nebo evropských zdrojů podpůrné modely, tedy finanční, jak některým městům, mimo těch měst, která si pomohou sama, tak jak jim pomoci. Samozřejmě v ČR není žádné město, a myslím si, že v EU, nechci se splést, ale myslím si, že není žádné město, které hospodaří jenom se svými zdroji, aby např. ta ohromná dálniční křižovatka, která se dělá ne za pražské peníze vedle Prahy, tzn. to křížení dálnic, aby vůbec mohla stát a v Praze bylo dýchatelno. Jistě mě nikdo nepodezírá z toho, že bych byl velký fanda pro pražskou dopravu jako takovou. Já jsem fanda pro regiony, to je pravda, nicméně jestliže z regionů chce někdo projet mimo Prahu, musíme dát ty peníze tam. A to jsou všechno prostředky, které i v obcích samozřejmě musí zabezpečit stát, podle toho, čí ta komunikace je, a dokonce i na městské komunikace, okruhy
149
apod., které se týkají jenom těch příslušných obcí a měst, tak nakonec ty evropské dotace přišly. Jenom poslední věc je číslo. My jsme získali, záleží na kursu samozřejmě, ale řeknu to raději v Eurech. My jsme získali přes 26 miliard Euro na jednotlivé programy, o kterých, ano, to je pravda, mnohých si myslím, že jsou úplně nesmyslné. To je pravda. Ale přece jen těch 700 miliard korun plus mínus do České republiky přichází. Nevím aktuální číslo, vím číslo v době, kdy jsem byl ve vládě, tzv. necelých 30 miliard dáváme. Jestliže 700 miliard dostaneme, 30 miliard dáváme, tak si spočítejme, jak to dlouho bude trvat. Druhá věc je, že po roce 2013 by měly být směrem k chudším regionům po celé Evropě dále směřovány dotace, a já jsem přesvědčen, že bychom se měli spíš bavit o tom, jestli některý materiál je skutečně zbytečný, anebo je z něj něco dobré, a to by se mělo zachovat. Jestli pan ministr, který je tady přítomen, nám může říct něco o tom, jak se ministerstvo připravuje nejenom na to, co už probíhá, to je ta zpráva o programu teď, a to, co bude obsaženo pro regiony po roce 2013, a jestli tento materiál, a to je otázka moje na pana ministra, jestli tento materiál je v zásadě podkladem a určitým návodem Evropské komise směrem k jednotlivým členským zemím pro to, aby se mohly dobře připravit na dotační politiku, která se chystá, zcela jistě se chystá po roce 2013 pro nás. A pak posoudíme, jestli je to pro nás přínos, nebo ne. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, je tady přihlášený pan senátor Škaloud, ale on bude vzápětí mluvit jako zpravodaj. Chcete mluvit zvlášť. Prosím. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, už nebudu extendovat, jen krátce zareaguji. Kdybychom tady měli mluvit zejména k věci, měli bychom hovořit o tom, jestli jsme pro usnesení výboru nebo proti, a nějakým způsobem to argumentovat. Znovu – nikdo nezpochybňuje problémy s dopravou, ale k tomu nepotřebujeme řízení od komise. Koordinačním aktivitám se nebráníme, to je v usnesení. Takže si myslím, že může panovat absolutní shoda. Bylo tady zmíněno od kolegy Kubery, že evropský jazyk je málo srozumitelný. Mou ambicí je přeložit to do srozumitelného jazyka, říci vám, o co v návrhu konkrétně jde, a to jsem, doufám, učinil. Vzpomeňte si, je jsou tam práva cestujících, provádět školení a tak podobně. Ještě bych zareagoval na kolegu Petrova, ano, není to jenom o městské dopravě, samozřejmě, ale ty konkrétní věci se z větší části týkají nebo více než z poloviny městské dopravy. Když se podíváme do detailů, tak je tam platforma o právech cestujících v městské dopravě, je tam zlepšení dostupnosti pro osoby se sníženou mobilitou do městské dopravy. Je tam výměna informací o režimu tvorby cen v městské dopravě. Takže týká se to městské dopravy. Samozřejmě uznávám, že je tam řada věcí, které se jí přímo netýkají, a to je například energeticky účinné řízení vozidel jako součást školení řidičů. Teď mluvím o konkrétních věcech. Ty ostatní věci jsou proklamace. Dá se očekávat, že přijede nějaká směrnice, nebo že by se státy dohodly dobrovolně, to nevěřím, že bude povinnost, aby řidiči v autoškolách byli školeni o tom, jak efektivně řídit s malou spotřebou. Dále je zmíněna internetová příručka o čistých a energeticky účinných vozidlech nebo městská nákladní doprava, souhlasím, to souvisí s mobilitou a ne s tou veřejnou dopravou. Ale v rámci zjednodušení jsem vzal městskou dopravu jako hlavní téma.
150
Dále bych chtěl říci, že další dimenze tohoto dokumentu, o které hovořil kolega Nedoma, tzn. ekonomické, sociální, environmentální důsledky dopravy na obyvatele atd., to jsou klišé, které se objevují v téměř každém materiálu a nemají žádný efekt. Před nimi bych varoval. Věnujte se konkrétním věcem, které materiál obsahuje, a ty jsem vám, doufám, sdělil. Takže usnesení je, jak už jsem řekl, doprava patří městům popř. krajům, jak tady zmínil kolega Šneberger, mají ji možnost ovlivňovat, a my souhlasíme s tím, že koordinační aktivity Unie jsou vítané, přikláníme se k nim, i když já s tím příliš nesouhlasím. Ještě jednou bych vás na závěr požádal o odsouhlasení usnesení VEU. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Paní první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan senátor Škaloud žádal o podporu usnesení VEU. To určitě lze, myslím si, že to usnesení je naprosto v kontextu s materiálem, o kterém se jedná, ale také reflektuje poněkud skeptický postoj horní komory Parlamentu ČR k Evropě jako takové. Ale je věcné a já si myslím, že tak je potřeba, aby to vypadalo. Nikdo nám náš názor nebere. Je potřeba ho říkat. A toto usnesení je takto navrženo. Teď se omlouvám, že nebudu mluvit až tak v souvislosti s materiálem, ale jen pár faktických připomínek na to, co zde bylo řečeno. Zaznělo zde, že máme 23 naprosto nesmyslných nebo do vysoké míry nesmyslných operačních programů. Souhlasím, do vysoké míry to tak skutečně je. Těch 23 programů, které jsou skutečně raritní, ten počet je raritní v EU, v členských zemích si prosadili hejtmani tenkrát v té době za ODS. A já to tady teď neříkám jenom proto, že chci připomenout fakta, ale chci také upozornit na to, že budeme mít velký problém, resp. již v této chvíli máme docela velký problém s čerpáním fondů. Vláda tenkrát Jiřího Paroubka dojednala nejvyšší částku na hlavu na jednoho občana ČR právě z těchto evropských fondů. Ale my to neumíme příliš čerpat. Jsou dobře čerpané strukturální fondy, je bídně čerpaná ta část, související s Evropským sociálním fondem. Upozornění od lidí, kteří mají vztah k evropským institucím, je, že jestliže počítáme s tím, že se nám podaří převést peníze z těch měkkých projektů, které jsou směřovány do rozvoje lidských zdrojů, do vědy a výzkumu, případně podobné, že se nám je podaří převést do betonu, že s tím nemáme příliš počítat. Myslím si, že je skutečně potřeba velmi rychle se nad tím zamyslet a velmi rychle přijmout opatření, abychom tu věc zvládli a využili šance, které máme. Další řeč byla kolem fotovoltaiky. Tady jen musím říct, že návrh tenkrát ministra Urbana na cenu za energii z fotovoltaických článků byla 7 korun. Energetický regulační úřad navrhl nějaký systémem vyhlášek tu částku, s kterou je problém. Také bych chtěla vědět, s kým se tedy pan senátor Kubera baví v EU, protože já slyším něco úplně jiného. A musím se vždycky stydět, když slyším, no vy byste peníze chtěli, ale Evropskou unii ne. A to se může vztáhnout i k tomu, o čem se bavíme teď. A věci kolem jeslí a školek, ty si vyřídím s panem senátorem Kuberou osobně a mimo tento pultík. Děkuji.
151
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slovo má pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Nechtěl jsem zneužívat technickou. Děkuji za slovo. Jenom chci pro úplnost dodat, že to, že náš systém dotací a programů je tak komplikovaný, nemůžou regiony. Hlavní zodpovědnost měla za to vláda Vladimíra Špidly, která domlouvala a je garantem, všechna ministerstva jsou garantem za čerpání operačních programů, a to, jakým způsobem jsme je přijali, bylo především zodpovědností vlády. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Dále se přihlásil do debaty Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Omlouvám se, jen pro úplnou informaci, ano, je pravda, že počet programů, který byl nastaven před rokem 2006, byl naprosto neúměrný a je nesmyslný, a to především proto, aniž bych označil vládu, tak to byla megalomanská chuť, která v každém z nás je, tedy i v ministrech, ovládat ty své peníze, které mohu rozdělovat. Všechno ostatní, myslím, že jsme politici, známe, co s tím souvisí. A proto jsme si vytvořili model, který je dražší o zhruba 7 miliard korun, tzn. my minimálně bychom ušetřili 7 miliard korun. Ušetřili jsme zřejmě víc. Tolik stojí ta správa programů. Kdo je zná, tomu věří. To je první věc. Druhá věc je, že když jsem přišel nepolíben centrální politikou coby starosta a stal jsem se hned ministrem, tak jsem nechal spočítat nebo vytvořil jsem tým, abychom si spočítali, co nám předepsala Evropa a co jsme si udělali sami. Tak jenom ano, máte mnozí pravdu, já souhlasím s tím, že Evropa mnohdy chce úplně nesmyslné věci a v těch materiálech to je vidět, ale pravdou je, že pětkrát víc jsme si tam přidali my těch předpisů. Někdy za prvé, že jsme museli, a to proto, že náš systém daňový, zkrátka systém zákonů je takový, že jsme museli ty kontrolní systémy nějak nastavovat, nicméně mnoho věcí jsme si tam přidali my a za tím tkví jediná věc. Žádný úředník, který se usadil a chce sedět na své židli, nechce být vystaven krizím a já nevím, čemu všem jsou vystaveny podnikatelské subjekty a zaměstnanci mimo veřejnou správu. A proto si vytvoří mnoho věcí a mnoho předpisů pro to, aby zdůvodnili, že tam sedět právě oni mají. A věřte mi, že u některých, řekněme inteligentních, tato snaha je jednoduše dohledatelná, když vidíte, jaké další věci přidávají do programu. Nenechme se tím mýlit, šestkrát víc jsme si toho přidali my. Pravdou je, že Senát má velmi malé možnosti, jak tyto věci ovlivnit, ale myslím si, že jsme nastoupili dobrou cestu minimálně tím, že např. včera jsme vrátili ten zákon, kdy se bude vykazovat jeden mobil. Pro zaměstnavatele to jistě není žádná ztráta 45 korun, ale to všechno ostatní kolem, to jsou daleko větší peníze. Tímto prizmatem se dívejme možná na všechno, co tady přes nás prochází, a pak možná tomu státu také Senát ušetří velké peníze. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Nikdo, rozpravu končím. Takže se táži pana předkladatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Pane ministře, prosím, máte možnost. Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, třikrát zazněl pojem subsidiarita. Myslím si, že byl použit ve všech třech souvislostech velmi trefně a velmi správně. Třikrát byl spojen
152
s přístupem vlády k tomuto sdělení komise, kde jsme jasně deklarovali, že chceme a trváme na tom, aby subsidiarita byla zachována, právě aby byla respektována všechna naše specifika, která máme nejen jako národní specifika, ale i specifika, která vyplývají z toho, zda ta doprava je na území obce, města, kraje atd., Je třeba říci, že to sdělení komise je obecný evropský materiál. Nevyřeší problémy mobility ani v České republice, ani nám nedá žádné finanční nástroje, kterými bychom měli tyto problémy řešit. Podruhé byl zmíněn pojem subsidiarity ve vystoupení pana senátora Petrova, kde bylo velmi správně řečeno, že veřejná doprava je jen částí té městské mobily, protože ta městská mobilita je podstatně širší pojem. Ale veřejná doprava je jeho nedílnou a velmi podstatnou částí. Potřetí zazněl pojem subsidiarity už při řešení a načrtnutí určitých problémů, které máme s veřejnou dopravou a s mobilitou v rámci České republiky, a tam to právě vyplývá z toho, že rozpočtovým určením daní byly dané prostředky a byli určeni ti, kteří jsou zodpovědní za organizaci veřejné dopravy. Každý má svůj segment. Města, kraje i stát. Bylo zmíněno čerpání evropských fondů, myslím, že v tomto se doprava nemá za co stydět, a ten náš operační program Doprava je už jednak skoro celý přezávazkovaný a jednak to vlastní čerpání probíhá nejúspěšněji ze všech operačních programů, a já vás chci ubezpečit a s plnou vážností deklarovat, že my rozhodně nebudeme ti, kteří by prostředky nedočerpali, a naopak budeme ti, kteří se budou snažit, aby ještě nějakým způsobem získali z těch programů, které nepreformují správně, se pokusili o relokaci těchto prostředků. Nechci zabředávat do podrobné nebo důkladné debaty, která nesouvisí s tímto bodem, ale přesto mi dovolte reagovat na pár věcí. Byla tu zmiňována neprovázanost doprav podle objednavatelů. Tam vás chci ubezpečit, že právě v tom zákoně o veřejné dopravě, který je momentálně předložen do Poslanecké sněmovny, tak je provázanost měst, krajů a národní mobility, a to tím, že mají být vytvořeno dopravní plánování, má tam být zabezpečen integrovaný dopravní systém. A v závěru jsou tam dány i standardy kvality, které mají tito dopravci, kteří budou dotovaní z veřejných prostředků, tyto standardy budou povinni respektovat. Dále bych chtěl reagovat, v novém zákoně už se s prokazatelnou ztrátou neoperuje. Zákon je založen na moderním způsobu výpočtu kompenzace a v podstatě dopravci, pokud nebudou schopni naplnit výnosy, které mají z dopravy, to znamená, pokud neprodají jízdenky v předpokládaném objemu, tak to půjde na jejich triko. Je TO systém koncesní. Takže ten zákon se posouvá do úplně jiné roviny. Skutečně ještě jednou na závěr zopakuji jen to, a to je odpověď panu senátorovi Čunkovi, že ten materiál je obecným přístupem a jeho cílem je dávat určité návody, co se týče zevšeobecnění a zkušeností z Evropy. Věnuje se oblasti vědy a výzkumu a není to materiál, který by zakládal dotační tituly. Samozřejmě, že myslím přímo. Pokud se dnes bavíme o novém programovacím období a novém finančním balíku, tak hlavní diskuse je o financích do dopravní ínfrastruktury. To je to podstatné. Když se podíváme na současný operační program Doprava, tak vidíme, že ty miliardy jsou primárně do infrastruktury. Samozřejmě jsou tam i další programy na podporu pražského metra nebo na nákupy určitých vozidel. To tam samozřejmě je, ale principiální peníze půjdou i v příštím období do infrastruktury. A tam bych zase chtěl všeobecně ubezpečit, že samozřejmě peněz nebude dostatek pro uspokojení všech zájmů. A je to samozřejmě velmi složitá problematika, protože se v současnosti definuje právě oblast základního tzv. nettworku, tzn., do kterého bude Evropa primárně směřovat své finanční zdroje. A tam je právě naše
153
úloha, tam chci ubezpečit, že jsme velmi prosazovali zájmy České republiky během našeho předsednictví. Podařilo se nám vytvořit koncept tzv. kornettworku a komprenzitnettworku, jinými slovy, nemělo by to být tak, a my budeme zastávat pozice, aby byly respektovány národní zájmy České republiky pro dokončení dopravní obslužnosti, aby nebyly směrovány jen zájmy EU. Tím bych své vystoupení ukončil. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předkladateli a pane zpravodaji, prosím, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě a potvrdil váš návrh na to, o čem budeme hlasovat. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, kromě předkladatele a zpravodaje vystoupilo 6 senátorů. Ukázalo se, že doprava je magické slovo a provokuje k řadě příspěvků. Podle mého málokdo hovořil k věci. Takové dlouhé příspěvky by byly vhodné spíše ke zdůvodňování nebo k nějaké modifikaci usnesení. Nicméně ode mne je to jakýsi apel. Můj osobní. Takže na závěr bych chtěl, abyste odsouhlasili usnesení VEU. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, o tom budeme hlasovat po odeznění fanfár. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Škaloud. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahájil jsem hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že končí hlasování pořadové číslo 41. Skončilo schválením návrhu. Přítomných 57, kvorum 29, nikdo nebyl proti, 51 hlasů bylo pro. Následujícím bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu „Návrh na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) týkajícího se elektronického nákladního listu“ Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 210 a uvede ho ještě jednou pan ministr dopravy Gustáv Slamečka, kterému uděluji slovo. Ministr dopravy Gustáv Slamečka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, úvodem mi dovolte konstatovat, že tento návrh přednáším velmi rád. A to z důvodu, že je tento návrh velmi podporován podnikatelskou veřejností a jeho přijetím bude znamenat připojení se České republiky k modernímu systému elektronických nákladních listů, který už funguje v Evropě. Nemá žádné rozpočtové dopady, nepřináší žádnou administrativu pro podnikatele a v podstatě je to návrh, kterým se dopravci mohou nebo nemusí řídit, je to na jejich uvážení. Jen krátké představení: je to návrh na přístup ČR k dodatku do aktuálního protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, to je již vzpomenutá CMR. A tato byla sjednána už v roce 1956. Vzhledem k vývoji elektronických systémů se v roce 2007 sjednal dodatkový protokol k této úmluvě, který se týká elektronického nákladního listu. Tento elektronický nákladní list, tím se
154
rozumí nákladní list obsahující údaje pocházející z jednoho nebo vícero elektronických záznamů dat dopravců, odesílatele a nebo jiné osoby, která se podílí na plnění smlouvy o přepravě, která podléhá té úmluvě. Elektronický nákladní list, splňující podmínky protokolu o elektronickém nákladním listu, odpovídá nebo nahrazuje nákladní list, jak ho upravuje úmluva a má tím pádem stejnou důkazní hodnotu a stejné účinky, jako klasický nákladní list. Protokol o elektronickém nákladním listu nestanoví povinnost používat tuto elektronickou formu nákladního listu. Hlavní předností je určitě informovanost, protože víme, že si potom může každý v procesu přepravy podívat, kde náklad momentálně je a jak probíhá. Závěrem mi dovolte uvést, že protokol o elektronickém nákladním listu už podepsali s výhradou ratifikace následující země: Belgie, Finsko, Litva, Lotyšsko, Švédsko a Norsko. A s ratifikováním už jer v Nizozemí a Švýcarsku. S ohledem na to, že už jsem uvedl, že podnikatelské prostředí tento protokol vítá, mi dovolte doporučit, abyste to schválili. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. Prosím, posaďte se znovu ke stolku. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 210/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten přijal usnesení, to jste obdrželi jako senátní tisk číslo 210/1, zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Faktografické údaje o problematice, kterou tady dneska projednáváme, což je Dodatkový protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, uvedl již pan ministr. V podstatě jde tímto dodatkovým protokolem o modernizaci nákladního listu. Vzhledem k datům, která tady také odezněla, že smlouva byla sjednána v roce 1956 v tehdejší ještě ČSSR a vstoupila v platnost 3. prosince 1974. Modernizace znamená samozřejmě uvedení veškeré problematiky vystavování a dalšího řízení nákladního listu na stav vědomosti i techniky, která odpovídá dnešní době. Zásadní přednost elektronického nákladního listu lze spatřovat v možnosti, že v době, kdy dochází k předání zásilky dopravci, je možno, aby o této skutečnosti byli současně informováni formou elektronického nákladního listu všichni zúčastnění a zainteresovaní na předmětné přepravě, tj. odesilatel, dopravce a příjemce zásilky. Tímto způsobem je pak dosažitelné, aby dopravce ještě ve stadiu, kdy je možno provést potřebná opatření, mohl posoudit skutečnou skladbu zásilky, která je zaznamenána v nákladním listě a případě udělit řidiči, jako svému zástupci, instrukce k případným výhradám, které má učinit do nákladního listu. Tento postup by měl vést ke zkvalitnění přejímky zásilky dopravcem a tím i ke zmenšení rizika reklamací. Provádění Protokolu budou na základě dobrovolnosti zajišťovat dopravci se sídlem na území ČR. Jak tady řekl pan ministr, jedná se o mezinárodněprávní dokument, který je přímo vykonatelný, tudíž k jejímu provedení není třeba přijetí zákona. A co tady bylo také řečeno, a co je velmi důležité, proč se máme vyslovit pro ratifikaci Dodatkového protokolu, je že k tomuto protokolu se vyjádřili i zástupci českých dopravců, kteří jeho přijetí dlouhodobě podporovali a na formulaci Protokolu
155
se prostřednictvím Mezinárodní unie silniční dopravy i podíleli. Na základě tohoto lze předpokládat i pozitivní dopad přijetí protokolu na podnikatelské prostředí. Dámy a pánové, vzhledem k významu tohoto dokumentu navrhuje Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dodatkového protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, týkajícího se elektronického nákladního listu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. A protože jsem dostal zprávu, že pan zpravodaj VZOB, kolega Vlastimil Sehnal si nepřeje vystoupit, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím a přistoupíme k hlasování o návrhu, který byl podán. Byl podán návrh, abychom odsouhlasili, že dáváme jako Senát souhlas k ratifikaci návrhu na přístup České republiky k Dodatkovému protokolu k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), týkajícího se elektronického nákladního listu. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 27. O návrhu, který jsem přečetl, dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvednětě ruce. Toto bylo 42 hlasování na této schůzi a skončilo schválením návrhu na usnesení. Přítomných 53, kvorum 27, 45 pro, nikdo nebyl proti. Ve 13.30 se sejde na krátkou schůzi Organizační výbor, ve 14.30 budeme pokračovat v jednání pléna. (Jednání přerušeno ve 12.56 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.) Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v jednání. Dalším bodem je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) týkající se přístupu České republiky k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a souvisejících podmínek a s přístupem k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a k Protokolu o výsadách a imunitách Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) Tisk 201. Úvodní slovo přednese ministr životního prostředí Jan Dusík, kterého vítám a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře. Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dobré odpoledne. Ministerstvo životního prostředí předkládá na základě usnesení vlády číslo 132 ze dne 9. února 2009 Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohodu mezi Českou republikou a evropskou organizací pro využívání meteorologických družic EUMETSAT, týkající se přístupu ČR k úmluvě a založení evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a souvisejících podmínek a s přístupem k úmluvě a založení evropské organizace pro
156
využívání meteorologických družic EUMETSAT a k protokolu o výsadách evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT. EUMETSAT vznikla jako samostatná mezinárodní organizace již v roce 1986 vyčleněním z evropské vesmírné agentury. S evropskou vesmírnou agenturou ESA, jejímž členem se stala 12. listopadu 2008, EUMETSAT úzce spolupracuje na programech vývoje a provozu družic. Vzhledem k tomu, že obě organizace se ve své činnosti doplňují, je vstup do EUMETSAT logickým krokem po vstupu do ESA. Česká republika vstupuje do EUMETSAT jako její 25. členský stát. Hlavním posláním organizace je zajištění nepřetržitého toku dat z meteorologických družic, které EUMATS vyvíjí a provozuje. Využití těchto dat, to je snímků je široké. Družicové snímky jsou společně s radarovými daty a numerickými modely základními nástroji moderní předpovědní a výstražné služby. Jsou využívány mj. pro potřeby zajištění leteckého provozu, silniční dopravy, zemědělství, energetiky a telekomunikací, turistického ruchu a jiných. V případě mimořádných živelných událostí jsou jedním z klíčových informačních zdrojů pro potřeby krizových štábů a vlády ČR. Ratifikace předkládané dohody je velice důležitým a nezbytným krokem, neboť k 31. prosinci 2009 vypršela platnost dohody o statusu spolupracujícího státu, na jejímž základě Česká republika a EUMATS dosud spolupracovali. Ačkoliv na základě gentlemantské dohody mezi EUMETSAT a ministerstvem životního prostředí pokračuje výměna meteorologických dat i v současném mezidobí platnosti obou smluv je z právního hlediska nanejvýš vhodné, aby změna členského statutu České republiky v EUMETSAT byla dokončena co nejdříve. Brzké ukončení ratifikačního procesu je také přínosné s ohledem na podnikatelské příležitosti pro české výrobní a výzkumné společnosti, neboť EUMETSAT začne po zahájení programu vývoje meteorologických družic METEOSAT třetí generace v březnu 2010 vyhlašovat veřejné zakázky na komponenty a vývoj družic, kterých se mohou zúčastnit výrobní a výzkumné subjekty členských států organizace. Text dohody mezi Českou republikou a EUMETSAT, stejně tak i úmluvy EUMETSAT a Protokol o výsadách a imunitách je plně v souladu s ústavním pořádkem a platným právním řádem ČR a nevyžaduje žádnou další legislativní úpravu. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dne 28. ledna 2010 vyslovila souhlas s ratifikací Dohody. Oba výbory Senátu Parlamentu ČR, ve kterých byl návrh projednáván, tj. výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučili Senátu dát souhlas k ratifikaci Dohody. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Vaše místo máte u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 201/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 201/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že pan ministr tady vcelku dobře popsal problematiku. Já ho možná jenom krátce doplním.
157
Česká republika je v současnosti smluvním stranou dohody o statutu spolupracujícího státu mezi vládou České republiky a EUMETSAT, která byla podepsána dne 31. května 2004 a v platnost vstoupila dne 21. března 2005. Jako spolupracující stát má sice stejná práva a povinnosti jako členské státy EUMETSAT, nemá však hlasovací právo a nemůže se tak podílet na rozhodování o budoucím směřování a využívání produktu organizace. Proto není jakýkoli odklad plnohodnotného členství ČR v EUMETSAT technicky ekonomicky zdůvodnitelný a ani politicky vhodný. Z toho důvodu byl v ČR zahájen ratifikační proces, jehož jednou z fází je vyslovení souhlasu obou komor parlamentu v ratifikaci či přístupu k následujícím mezinárodním dokumentům a my tím dneska snad takto učiníme. Články 3 a 4 Dohody upravují pravidla pro poskytování příspěvku do rozpočtu EUMETSAT, vstupní poplatek České republiky do povinných programů bude činit pět milionů 76 tisíc euro, do ročních rozpočtů EUMETSAT začne ČR přispívat počínaje dnem 1. ledna 2010 a pro rok 2010 by měl činit členský poplatek cca 2 miliony 466 tisíc euro. V souladu s článkem 5 Dohody vstoupí Dohoda v platnost a Úmluva nabude účinnosti dnem uložení Listiny o přístupu k Úmluvě u depozitáře vlády Švýcarské konfederace. Protokol o výsadách a imunitách nabude pro ČR účinnosti třicet dní po tomto datu. Dovolte, abych vás seznámil s 85. usnesením VUZP, která se konala dne 13. ledna 2010. Po úvodním slově zástupkyně předkladatele Veroniky Hans Šafránkové, náměstkyně ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě senátora Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Dohody mezi ČR a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic, týkající se přístupu ČR k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT) a souvisejících podmínek. Za druhé výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přístupu k Úmluvě a založení EUMATSAT. Za třetí výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k přístupu k Protokolu o výsadách a imunitách EUMETSAT. Za čtvrté výbor určuje zpravodajem mne a za páté pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vlastimil Sehnal. Není tomu tak. Takže přistoupíme k rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml bude hovořit. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, jak je možné, že EUMETSAT neposkytuje žádné záruky na služby a produkty, které jsou nebo mají být poskytovány touto úmluvou. Mně to jako připadá zvláštní, že neposkytuje žádnou záruku na to, co nám bude za ty velké peníze dávat. A druhá věc je, že tady je otázka výsad a imunit. Imunit zaměstnance EUMETSATu. Jestli by nám mohl k tomu něco říci, protože to nejsou diplomaté. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo dále se chce přihlásit do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Byl tázán, takže ano, pane ministře, máte slovo.
158
Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji, pane místopředsedo. K těm dvěma vzneseným otázkám. Co se týče záruk za produkty a služby, tak bych chtěl říci, že tím, že vlastně vlastníky této organizace v přeneseném slova smyslu jsou členské státy, tak oni vlastně disponují těmi službami, které organizace poskytuje. A vztah k zárukám za produkty a služby já vnímám jako ve vztahu k třetím subjektům, to znamená ve vztahu k nějaké odpovědnosti, nikoliv k tomu, že by ty produkty a služby nedosahovaly kvalitu, kterou od nich členské státy očekávají. Je to spíše výraz právní odpovědnosti ve vztahu k třetím subjektům. Co se týče otázky protokolu o výsadách a imunitách, tak toto bylo téma, které bylo také diskutováno na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a lze k tomu říci, že protokol byl podepsán v roce 1986. Stal se nedílnou součástí Úmluvy o založení EUMETSAT, jíž ratifikovalo 24 členských států bez výhrad. Je to standardní proces pro práce v tomto typu mezinárodních organizací. Výhody, které jsou součástí toho protokolu, výsady a imunity, nepřesahují v žádném případě výsady a imunity obecně přiznávané mezinárodním organizacím. My jsme tuto otázku diskutovali s ministerstvem zahraničních věcí. Jedná se o standardní úpravu, a pokud se podíváme na aplikaci podmínek nebo těch výsad a imunit, tak primárně se jedná o vztahy, které jsou ve vztahu k hostitelské zemi, což nebude Česká republika, naopak lze očekávat, že v budoucnu by se mohl některý občan České republiky stát zaměstnancem organizace a jako takový by mohl požívat i těchto výhod. Čili podle stanoviska ministerstva zahraničních věcí tato úprava není nadstandardní, je to imunita funkční, vztažená k výkonu funkce organizace a odpovídá úpravě výsad a imunit OSN a jiných organizací s tím, že naopak v některých aspektech jsou výsady a imunity v rámci protokolu EUMETSAT užší. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda pan senátor Bárek jako zpravodaj chce vystoupit? Ano, prosím, pane zpravodaji. Senátor Ivo Bárek: Já bych, pane předsedající, nevystupoval v obecné rozpravě, spíše k hlasování, protože pokud se podíváte na ten tisk, sice má dlouhý název, ale de facto obsahuje tři názvy tří smluv, to znamená tak, jak jsem četl usnesení, je potřeba dát souhlas s ratifikací dohody, dát souhlas k ratifikaci úmluvy a dát souhlas k přístupu k protokolu o výsadách a imunitách. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji za upřesnění, jak budeme hlasovat. Já to ještě pak dokončím. Takže proceduru jsme prakticky ukončili, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení – já to raději ještě jednou přečtu. Za prvé, Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic EUMETSAT, týkající se přístupu ČR k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a souvisejících podmínek. Za druhé, dává souhlas k přístupu k Úmluvě o založení Evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT a za třetí, dává souhlas k přístupu k Protokolu o výsadách a imunitách Evropské organizace pro využívání meteorologických družic EUMETSAT. Táži se, souhlasíte s tím, abychom o všech třech částech usnesení hlasovali najednou, nebo jsou nějaké výhrady? Pokud nejsou, tak navrhuji, abychom hlasovali o všech třech najednou. Můžeme? Ano. Takže děkuji, zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.
159
V okamžiku hlasování č. 43 registrováno 60 senátorek a senátorů při kvóru 31. Pro 48, proti 1. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a samozřejmě děkuji i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2008 Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Prosím pana ministra životního prostředí Jana Dusíka, aby nás seznámil s touto zprávou. Prosím. Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, předkládaná zpráva je stěžejním informačním materiálem prezentujícím stav životního prostředí v České republice. Zpráva zpracovaná v roce 2009 za rok 2008 byla zpracována dle nové metodiky. Zpráva je tak nyní tvořena standardizovanou prezentací a vyhodnocením 37 klíčových indikátorů, tj. přesně popsaných ukazatelů vztažených k cíli státní politiky životního prostředí a dalším národním a mezinárodním závazkům. Současně je zpráva součástí komplexního reportingového systému, jehož součástí je i dobová aplikace, která umožňuje prezentovat indikátory ve vyšší úrovni podrobnosti hodnocení s častější aktualizací dle dostupných dat a přesným popisem metodiky vyhodnocení a konstrukce indikátorů. Materiál připravuje pro ministerstvo životního prostředí Xenia – Česká informační agentura životního prostředí ke spolupráci s řadou rezortních i mimorezortních institucí. Zpráva se zaměřuje na stav a zátěže životního prostředí, ostatní informace například přehled zahraniční spolupráce, aplikace nástrojů politiky životního prostředí a jiné, tj. především podklady pro operativní rozhodování, byly pro přehlednost a větší vyprofilování materiálu eliminovány. Budou však součástí i jiných materiálů zpracovávaných resortem životního prostředí. Dle závěrů zprávy za rok 2008 je možné konstatovat, že stav životního prostředí v ČR se postupně zlepšuje, není však v řadě ohledů stále optimální. Měrná zátěž životního prostředí na jednotku ekonomického výkonu zaznamenává pokles. Její absolutní hodnoty, reprezentované například emisemi skleníkových plynů na obyvatele, jsou však nadále ve srovnání se zeměmi EU 15 i s průměrem všech zemí EU velmi vysoké. Zejména po roce 2005 je zřetelný pokles energetické náročnosti ekonomiky. ČR ve většině parametrů zaznamenává tzv. relativní oddělení křivky zátěže životního prostředí a vývoje ekonomiky, což značí, že i přes poměrně značný růst ekonomiky v úvodu 21. století zátěže stoupaly jen velmi mírně, případně stagnovaly. Absolutní oddělení těchto křivek, to znamená pokles zátěží i při růstu ekonomiky, se však zatím nedaří dosáhnout. V souvislosti s globální ekonomickou krizí se již v roce 2008 projevil pokles zátěží životního prostředí, který však nelze spojovat s efektivností přijímaných opatření, ale spíše s poklesem národního hospodářství. Mezi největší problémy stavu životního prostředí a v ČR patří aktuálně zhoršená kvalita ovzduší v hustě obydlených územích, zejména pokud jde o znečištění suspendovanými částicemi malé velikostní frakce, nebezpečné pro lidské zdraví. Toto znečištění, jehož značná část pochází z dopravy a místního vytápění, je problémem i menších sídel, která však nejsou monitoringem dostatečně pokryta.
160
Znečištění ovzduší rovněž nepříznivě působí zejména prostřednictvím sekundárních znečišťujících látek, hlavně ozon, na vegetaci a ekosystémy. Neuspokojivý stav přírodních stanovišť a pokračující úbytek biologické rozmanitosti patří také mezi nepříznivá zjištění. Naopak příznivá je lepšící se jakost povrchových vod vybavenost obyvatel vodohospodářskou infrastrukturou. Velmi dynamickou zátěží životního prostředí je silniční doprava, která je zdroje emisí do ovzduší, hluku i narušení krajiny, hlavně fragmentace dopravní infrastrukturou. Parametry a vývoj dopravy v ČR, charakterizovaný dominancí silniční a zejména individuální automobilové dopravy, je srovnatelný s ostatními zeměmi EU. Problematické však zůstává stáří vozového parku silničních vozidel, které patří mezi nejvyšší v Evropě. To ovlivňuje energetické a hlavně emisní parametry dopravy. Více než třetina osobních automobilů a okolo poloviny nákladních automobilů nesplňuje žádnou emisní tzv. euronormu. Dalším aktuálním tlakem na životní prostředí je rozvoj měst spojených nejen s nárůstem zastavěných a ostatních ploch, ale i funkčním využitím území v souvislosti s tzv. urbanizací. Tento fenomén, typický hlavně pro rozvoj širšího okolí Prahy, ale i dalších větších měst, vytváří zvýšené nároky hlavně na dopravu, vodohospodářskou infrastrukturu a služby a ve svém důsledku přináší i negativní dopad na životní prostředí. Hlavními environmentálními tématy ČR pro nadcházející období zůstávají otázky ochrany klimatu, udržitelné energetiky, dopravy, biodiverzity a devastace krajiny. Velký poklesový potenciál zátěží lze očekávat v oblasti spotřeby ve smyslu spotřebních vzorců chování obyvatel, úspor tepla a energií, dopravního chování apod. Tyto skutečnosti reflektuje i připravovaná nová státní politika životního prostředí ČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Náš výbor se zabýval touto zprávou o stavu životního prostředí v ČR dne 17. února 2010 a vyslechli jsme obsáhlou prezentaci, kterou nám poskytla paní náměstkyně Ing. Ruth Bísková. Pan ministr obsáhle charakterizoval obsah zprávy. Já bych snad doplnil nebo zdůraznil, protože už to bylo řečeno, že v řadě parametrů pořád ještě nejsme se stavem životního prostředí spokojeni, a myslím si, že by bylo dobré, abychom si toto velmi dobře uvědomili. Naše veřejnost, a obávám se, že mnoho z nás, žije v takovém určitém, řekl bych útlumu nebo v takovém sebeuspokojení, že se životní prostředí u nás naprosto bezprecedentně zlepšilo po roce 1989. Ale musíme si uvědomit, že to byla spíše jenom 90. léta a že vlastně v novém tisíciletí už zdaleka k takovému zlepšení nedochází, v některých případech je stagnace, v některých dokonce se parametry mírně zhoršily. To je dáno tím, že možnosti nástrojů na ochranu životního prostředí, které byly uplatněny v 90. letech, se vyčerpaly. Byly to především metody, které nazýváme koncovými technologiemi, to znamená, že se v zásadě příliš neměnily výrobní technologie, ale jenom se instalovala různá filtrační a jiná zařízení, jako třeba odsiřovací jednotky, které nepochybně přispěly k okamžitému a velmi masivnímu zlepšení. Ale v současné době už si velmi dobře uvědomujeme, a tato
161
zpráva to dokumentuje zcela jasně, že tyto metody, které bych si dovolil nazvat metodami první generace, prostě je nutno nahradit dalším stupněm, dalším přístupem, a to už zdaleka nebude tak jednoduché. Pan ministr zmínil, že znečištění ovzduší u nás je dnes způsobeno převážně zejména v těch kritických oblastech, hodně zalidněných a hodně zatížených, jako je Moravskoslezský kraj a konkrétně oblast Ostravy, že je způsobeno z velké části dopravou a zejména lokálními topeništi. Pokud jde o podniky, právnické osoby, tak je docela dobře představitelné možné, a také se to osvědčilo, že je možno nastavit různé limity a různá regulační opatření, která jsou poměrně jednouše vymahatelná zákonem a kterým se dokáží tyto podniky přizpůsobit a zároveň prostředí se zlepší. Ale když si představíme ty miliony automobilů a miliony domácností, které používají nejrůznější způsoby k vytápění, pak samozřejmě nemusím vůbec vykládat o tom, jak obtížné je s tímto se vyrovnat. Ne, že by to bylo nemožné, nechci jít do detailů, ale rozhodně je to velmi obtížné. Musíme samozřejmě dbát na to, že lidé jsou svobodní občané, kteří se nějak rozhodují, kteří mají nepochybně právo nějak se rozhodovat, a to všechno se musí samozřejmě respektovat. To je jenom taková ilustrace té věci, která je nepochybně velmi obtížná. Ale před námi tento úkol je, protože se prostě nemůžeme smířit s tím, že naše ovzduší je nadále zatěžováno látkami, které prokazatelně mají negativní důsledky na nemocnost, prokazatelně i na úmrtnost a je potřeba tomuto energicky čelit. Tuto zprávu jsme velmi ocenili na výboru, protože je skutečně zpracována moderním způsobem. Je to nový formát proti minulosti, velmi přehledný, velmi čtivý a skutečně obsažný, dobře vypovídající. Nicméně jsme přijali k tomu usnesení, které zejména obsahuje jistá doporučení pro zpracování zpráv v příštím období. Dovolte mi nyní, abych toto usnesení přečetl: Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ruth Bískové, náměstkyně ministra životního prostředí, a zpravodajské zprávě senátora Bedřicha Moldana a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR 1. Vzít na vědomí zprávu o životním prostředí ČR v roce 2008. 2. Doporučuje vládě ČR, aby do zpráv o životním prostředí ČR v následujících letech zahrnula i informace o uplatňovaných ekonomických a právních nástrojích, naplňování právních předpisů a vymáhání jejich dodržování, včetně příslušné judikatury, dále zhodnocení efektivity uplatňovaných nástrojů, dále působení občanské společnosti, činnosti nevládních organizací a postojích občanů v oblasti životního prostředí, a konečně plnění mezinárodních závazků plynoucích z mezinárodních smluv v systematickém členění podle jednotlivých složek životního prostředí. 3. Navrhuje vládě ČR, aby v rámci prezentace zprávy o životním prostředí za minulé období Senát Parlamentu ČR rovněž informovala o aktuálním stavu životního prostředí a určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Bedřicha Moldana, pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Pane předsedající, dovolte mi ještě doplněk k tomuto usnesení, že pan ministr si byl nepochybně vědom tohoto usnesení, takže nám poskytl řadu aktuálních informací o stavu životního prostředí v současné době, nikoliv jenom v roce 2008, a že také pan ministr se už předem vyjádřil o tom, že ty informace, které jsme v bodu 2 doporučili vládě tam naopak začlenit, tak zmínil, že naopak byly eliminovány
162
z důvodu, aby zpráva byla přehledná a jasná. My jsme naopak toho názoru, že by tam v nějaké formě měly být obsaženy, ale je to doporučení a vláda s tímto doporučením nepochybně naloží tak, jak sama uzná za vhodné. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se hlásí do rozpravy jako první? Pan senátor Miroslav Škaloud bude hovořit. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, mám pár poznámek k této zprávě. Zpráva je poměrně dobře zpracována, bohatě, ale moje připomínka je k jednomu klíčovému indikátoru, a to je teplota a jeho komentář. Je tam například jedna věta v první kapitole, že z hlediska lidského zdraví dochází k ohrožení určitých skupin obyvatel neobvykle vysokými teplotami v letním období. Myslím, že by bylo korektní uvést, že v našich zeměpisných šířkách se ukazuje, že lidí, kteří umrznou při nízkých teplotách nebo v jejich rámci, je daleko víc řádově než těch, kteří mají problémy s vysokou teplotou. Právě takovéto zprávy vytvářejí potom jakési podhoubí pro různé mediální katastrofické kampaně, ale je to naprosto zanedbatelné. Když už jsem u teplot a mám slovo, chtěl bych jenom dodat, že je sice pravda, že rok 2008 byl 10. nejteplejším rokem od roku 1850. Nicméně na druhé straně zase, s výjimkou roku 2000, to byl nejchladnější rok od roku 1998, za posledních deset, jedenáct let. A to také je v souladu se skutečností, že dochází k jistému globálnímu ochlazování v poslední době, které vykazuje od roku 2002 negativní trend mínus 0,12 stupňů za dekádu. Ale není to statisticky významné. Ale zrovna tak není ani statisticky významné oteplování od roku 1995 dosud. To potvrdil také profesor Philip Jones pro BBC v únoru tohoto roku. To je šéf agentury, která dává podklady pro IPCC. To je asi také nezpochybnitelná doplňující informace. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkujeme. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano. Prosím, pane ministře. Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji pěkně, pane místopředsedo. Nejprve k usnesení výboru, které prezentoval pan zpravodaj pan senátor Moldan. Když jsme připravovali novou koncepci zprávy o životním prostředí, tak jsme zvažovali to, aby byla vlastně co nejlépe prezentovatelná ve svých datech ve vztahu k veřejnosti. A existuje samozřejmě další poměrně obsáhlý objem dat a informací, které jsou k dispozici, ať už prostřednictvím internetu nebo různých dalších buď koncepčních, nebo informačních materiálů ministerstva životního prostředí. My jsme tuto úroveň detailů záměrně vyhodnotili tímto způsobem. Zaměřujeme se na ty indikátory a ty oblasti obecné ve vztahu například k zahraniční spolupráci nebo k ekonomickým nástrojům nebo k trendům, které by měly být postihovány třeba politikou životního prostředí. Tyto informace jsou také k dispozici, ale právě s ohledem na to, co jsem uvedl, do zprávy nejsou začleněny. Budeme se samozřejmě zamýšlet nad diskusí a nad usnesením, které výbor přijal a budeme samozřejmě vyhodnocovat, jak zpráva je vnímána a jaké jsou vlastně ohlasy veřejnosti na její obsah. A nevylučuji, že se k některým prvkům, tak jak byly
163
dříve obsaženy ve zprávě, vrátíme, ale základní koncept bychom chtěli dodržet, to znamená sledování pomocí indikátorů. K otázce teplot a vůbec k připomínce pana senátora Škalouda. To je samozřejmě celá debata o dopadech změny klimatu, která je vlastně tím vědeckým panelem IPCC. Je dokázáno, že klima se mění, že se mění poměrně dynamickým způsobem, a ono to bude mít různé dopady v čase a v prostoru. A zpráva komentuje některé faktory, a souhlasím s tím, že extrémní teploty, ať už letní nebo zimní, jsou závažné a musíme si jich všímat, a toto je samozřejmě jeden ze segmentů zprávy, který na to reaguje. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje garančního výboru, zda si přeje vystoupit? Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru pan senátor Bedřich Moldan a jak je nám navrženo i usnesení výboru pod č. 208/1. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 44 bylo registrováno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodajovi a projednávání tohoto bodu končím. Nyní budeme projednávat bod, kterým je Informace vlády České republiky o výsledcích Konference smluvních stran UNFCCC ke změnám klimatu v Kodani S informací vystoupí ministr životního prostředí Jan Dusík, kterému tímto uděluji slovo. Ministr životního prostředí Jan Dusík: Děkuji. Dámy a pánové, 15. zasedání Konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 5. zasedání Konference smluvních stran Kjótského protokolu proběhlo ve dnech 7. až 18. prosince 2009 v dánské Kodani. Této konference se zúčastnilo 194 států OSN, na úrovni hlav států a vlád to bylo 110 účastí. Čili z pohledu životního prostředí, ale domnívám se, že i celkově nejvyšší účast na této nejvyšší úrovni v historii. V Senátu jste měli 3. března 2010 seminář, který se zabýval právě výstupy kodaňské konference, který zorganizoval výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí a který byl myslím velmi informativní, velmi dobře navštívený a díval se na různé aspekty toho, jak konference proběhla a co z ní vyplývá. Delegace ČR byla vedena předsedou vlády panem Fischerem a respektovala při svém vystupování mandát jak schválený vládou ČR, tak mandát schválený pro delegaci EU. Přestože tato konference byla dlouho připravována a byla s ní spojována poměrně velká očekávání, nejprve v tom, že tam bude přijata právně závazná dohoda, která nahradí Kjótský protokol, jehož platnost vyprší na konci roku 2012, posléze s tím, že bude přijata alespoň politická dohoda, která následně vyústí v přípravu a přijetí právně závazného textu, tak nakonec objem otázek, které zůstaly otevřené, a rozporných názorů různých delegací vedl k tomu, že v samotném závěru konference byla přijata tzv. Kodaňská dohoda, Copenhagen Accord, což je vlastně ujednání pouze některých států, které se konference zúčastnily. Tato Kodaňská
164
dohoda byla zasedáním pouze vzata na vědomí, ale nebyla převzata vlastně všemi účastnícími se státy konference. Na druhou stranu je třeba říci, že počet států, které se přihlásily ke Kodaňské dohodě, je poměrně významný. Je to již více než 100 zemí a reprezentují 80 % světové ekonomiky a také přes 80 % emisí skleníkových plynů na světě. Čili všichni ti zásadní přispěvovatelé k emisím skleníkových plynů se k této dohodě přihlásili. Dohoda obsahuje přihlášení se k cíli, omezit globální růst teplot na 2 stupně Celsia, obsahuje závazky jednotlivých signatářů, které deklarovali na Kodaňské konferenci a které následně stvrdili svým písemným přihlášením se k dohodě. Tady bych uvedl, že EU se k této kodaňské dohodě přihlásila jako celek na základě rozhodnutí Rady EU a přihlásila se tam se závazkem, který je obsažen v dlouhodobé pozici EU, a sice snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 %, případně o 30 % v porovnání s rokem 1990, za předpokladu srovnatelných závazků ze strany ostatních partnerů. Takto je tedy formulován příspěvek EU a plně vychází ze schválených závěrů Evropské rady. Kodaňská dohoda obsahuje také závěry týkající se uvolňování finančních prostředků na opatření proti postupující změně klimatu v rozvojových zemích. Jednak jsou to peníze, které by měly být k dispozici již vlastně po dobu účinnosti Kjótského protokolu v letech 2010 až 2012. Tyto prostředky jsou ve výši 30 mld. dolarů jako celek, z toho EU se přihlásila se svým příspěvkem 7,2 mld. euro a v rámci toho ČR na Evropské radě v říjnu 2009 se přihlásila se svým příspěvkem 12 mil. eur, což je vlastně součást české zahraniční rozvojové pomoci. Tento příspěvek je k bezprostředně přístupným penězům. Následně je v Kodaňské dohodě potvrzeno číslo, že ročně by mělo být po roce 2012 na změnu klimatu rozvojovým zemím poskytována částka ve výši 100 mld. dolarů ročně, nicméně to neobsahuje žádnou specifikaci ani co do příspěvků jednotlivých zemí, ani co do oblastí, kam budou tyto prostředky směřovány. Byl vytvořen tzv. Kodaňský zelený fond pro změnu klimatu, jehož prostřednictvím by měly být tyto prostředky administrovány. Podrobnosti toho, jak bude fungovat, budou teprve rozpracovány a měly by být přijaty rozhodnutím smluvních stran na příštím zasedání. Tolik tedy k obsahu Kodaňské dohody. Závěrem bych vám podal informaci, jak se předpokládá další jednání. Další konference smluvních stran se bude konat v mexickém Cancúnu na přelomu listopadu a prosince letošního roku a očekávání ohledně výstupů této konference je, že by mělo být dosaženo politické dohody všech účastníků na co možná nejvíce aspektech. Připouštím, že očekávání je výrazně nižší než bylo očekávání před Kodaňskou konferencí. A na jedné straně je zřejmé, že k tomu, na konci roku 2012, kdy vyprší platnost Kjótského protokolu, byl pokračovatel toho procesu, na druhé straně otázky, které zbývají dořešit, bude potřeba dále rozpracovat. Všichni signatáři Kodaňské dohody se přihlásili k tomu, že chtějí vlastně pokračovat rozšiřováním toho rámce a vlastně propojováním s vyjednávacím procesem, ale nelze nyní odhadnout, kolik z otevřených bodů se podaří uzavřít na zasedání v Cancúnu. Další zasedání na konci roku 2011 by se mělo konat v Jižní Africe a s ohledem na termín, který jsem uvedl, konec roku 2012, vypršení platnosti Kjótského protokolu, je toto asi nejzazší termín, kdy by právně závazný následovník Kjótského protokolu měl být přijat. I tak tento termín je poměrně pozdní s ohledem na to, že bude muset následovat ratifikace v jednotlivých smluvních státech, a budeme samozřejmě sledovat, jak rychle budou pokračovat jednání. Je možné, že třeba někdy v průběhu roku 2011 by tato dohoda mohla být uzavřena.
165
Jeden komentář ve vztahu k hostitelům konference. Domnívám se, že skutečnost, že následující dvě konference se budou konat v rozvojových zemích, to znamená v Mexiku a následně v Jižní Africe, což jsou současně země, které jsou velmi aktivní v mezinárodním vyjednávání a snaží se být vlastně tvůrčí v nalézání dohody, by mohla být pozitivním momentem ta skutečnost, že se zasedání konalo na půdě EU a pod předsednictvím Dánska, mohla hrát svoji úlohu a působit negativně pro některé země z rozvojového světa. Poslední poznámka je ve vztahu k EU. Tam samozřejmě platí schválená evropská legislativa, tzv. klimaticko-energetický balíček, který obsahuje cíle pro snižování emisí a nástroje, které jsou k tomu určené. Tento samozřejmě dále platí ministerstvo životního prostředí. Nyní pracuje na návrzích legislativy, které by zapracovaly tyto směrnice do českého právního řádu, samozřejmě společně s ministerstvem průmyslu a obchodu, kde máme sdílenou kompetenci, takže v tomto procesu pokračujeme dále. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli, a nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Bedřich Moldan, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasím. Ano, je tomu tak, takže budeme hlasovat. V Jednacím sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 45 pro návrh 48, proti 1, kvórum bylo 31, návrh byl schválen. Prosím pana senátora Bedřicha Moldana, aby se ujal slova. Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, děkuji za slovo. Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr jasně vysvětlil výsledky důležité Kodaňské konference o změně klimatu. Já bych snad doplnil nebo zdůraznil bych skutečnost, že ta zmíněná kodaňská shoda obsahuje velice důležitý element, totiž všeobecnou shodu na tom, že by se v žádném případě nemělo dopustit, aby průměrná teplota na planetě Zemi se zvýšila o více než 2°C ve srovnání s předindustriální dobou. Není docela přesně známo, kdy by se mělo takovéto teploty dosáhnout, protože ty scénáře nejsou úplně přesné, a není v tom úplná shoda, nicméně se předpokládá, že kdyby se neučinila žádná rasantní opatření, že by k tomu mělo dojít rozhodně dříve než před koncem současného století. Rovněž není úplně jasné, jaká opatření, teď myslím principiálně jaká opatření by se měla podniknout, tzn., jak by se měly snížit emise skleníkových plynů, aby nepřesáhly určitou kritickou hodnotu jejich koncentrace v atmosféře, a ty koncentrace, také není úplně přesně známo, jak by měly být vysoké, hovoří se o 450 PPM nebo o 350 PPM. Takže toto jsou pořád věci, které je nutno dále zkoumat a zpřesňovat, ale je důležité, že této základní shody na těch 2 stupních, eventuálně dokonce 1,5 stupně, pokud se ukáží nové vědecké výsledky. Toho bylo dosaženo. Jinak pan ministr zdůraznil ty různé aspekty finanční pomoci apod., závazky EU, to už jsme tady několikrát o tom hovořili, protože ty závazky EU byly známy již dávno před kodaňskou konferencí, a v současné době se nijak nemění. Ještě bych rád zmínil, že ty zmíněné závazky jednotlivých zemí, které byly potvrzeny písemně v průběhu ledna tohoto roku, že jsou sice dnes na papíře, ale rozhodně nejsou kompatibilní s předpokládanou potřebou snížit emise skleníkových plynů až o 40 % do roku 2020. To zřejmě zatím naprosto toho není dosaženo,
166
protože ty závazky znamenají snížení světových emisí něco mezi 10 a 15 %, což je rozhodně velice málo. Omlouvám se, že jsem vás zdržoval těmito doplňky, mou úlohou je v podstatě jen doporučit vám, abyste svým hlasováním vzali na vědomí zprávu pana ministra. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ano, vaše místo je u stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, chraň pánbů, že bych chtěl rozvíjet debatu na toto téma, protože ta debata je nekonečná. Vy jste si v Kodani ozkoušeli, že jste o tom mluvili týden a nedospěli jste vlastně k ničemu. Jen bych se chtěl zeptat vaším prostřednictvím, pane předsedo, váženého kolegy Moldana, kde bere tu jistotu, že se nesmí zvýšit teplota o víc než 2 stupně, když je prokázáno, že ve středověku už ta teplota o dva stupně na zemi byla vyšší. V Anglii se pěstovalo třeba víno. A nevedlo to k žádným tragédiím, ale naopak to vedlo k rozkvětu společnosti. Kde bereme tu jistotu, že to je tragédie a že musíme vynakládat obrovské finanční prostředky na pokusy tomuto zabránit. Ale protože téměř vím, že odpověď je zase nekonečná, tak ani nevyžaduji odpověď. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a ptám se navrhovatele pana ministra, zda si přeje vystoupit. Není tomu tak. Táži se, zda pan zpravodaj si přeje vystoupit. Pane zpravodaji, také si nepřejete vystoupit. Otázka, tak jak se předpokládalo, nebude úplně zodpovězena. Budeme hlasovat tak, jak navrhl pan zpravodaj senátor Bedřich Moldan. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 46se pro návrh vyslovilo 44 senátorek a senátorů, proti bylo 5 při kvóru 32, návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosil bych o pozornost. Děkuji panu ministrovi za předložené body. Budeme nyní projednávat Petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. Petici projednal VHZD. ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Nedomu. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/1. Podle našich pravidel Senátu při zahájení projednávání petice vezme na vědomí Senát, které osoby zastupují petenty a mají požívat práv podle § 142a) odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost účastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Martin Kadrman, který je uveden v usnesení VHZD. Přistoupíme k hlasování o jeho účasti. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.
167
Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 47 se z přítomných 60 pro vyslovilo 48, proti nikdo, návrh byl přijat. Dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů. Dobrý den. Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení VHZD. Ministerstvo dopravy zastoupí náměstek Jaroslav Král, ministerstvo kultury zastoupí náměstek František Mikeš, a za Pardubický kraj zde vystoupí Jan Chvojka, který zastoupí pana Radko Martínka, hejtmana Pardubického kraje. České dráhy, a.s., zastoupí náměstek generálního ředitele Jiří Kolář. Správu železniční a dopravní cesty reprezentuje Jan Komárek, generální ředitel, a městský úřad Ústí nad Orlicí starosta města Richard Pešek. Dobrý den, pánové. Navrhuji, abychom hlasovali o všech najednou. Jsou nějaké připomínky? Nejsou. Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí usnesení je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování pořadové číslo 48, registrováno 60, pro přijetí 47, proti nikdo, návrh byl schválen. Ještě jednou vítám zástupce stran dotčených peticí. Podle čl. 3 našich podrobnějších pravidel se může každá z těchto osob vyjádřit, vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše v délce 10 minu. Nyní uděluji slovo zpravodaji VHZD panu Jiřímu Nedomovi. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v krátkosti provedl historií této petice. Tato petice byla zaslána VVVK již 12. března loňského roku jako petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí, petice čítající 15 035 podpisů. VVVK v souladu s jednacím řádem podstoupil tuto petici VHZD, který zaúkoloval shromážděním všech faktů kolem této petice podvýboru pro dopravu. Říkám záměrně shromážděním všech faktů, neboť není účelem ani tohoto podvýboru, ani výboru jakéhokoliv Senátu, ani nakonec našeho dnešního setkání, abychom vynášeli nějaký rozsudek, kdo má v té věci pravdu, ale objektivně shromáždit všechny postoje a shrnout je k dnešnímu dni, o což se nyní pokusím. Začnu tedy nejprve vlastní peticí proti plánované demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí, která žádá o provedení modernizace trati, počítající se záchranou této budovy. Původně, a teď cituji z té petice, že původně dvojnádraží rakouské společnosti Státní dráhy, Rakouské severozápadní dráhy bylo postaveno roku 1874 podle návrhu architekta Rudolfa Freye v oblíbeném historizujícím stylu. Tato stanice je ideálním případem výjimečně zachovaného původního stavu uzlové stanice Rakouské severozápadní dráhy a její autentický stav dochování se v rámci České republiky řadí k předním příkladům historické nádražní architektury. Správa železničních dopravních cest chtěla v letošním roce, a stále věřím, že chce zahájit realizaci stavby s názvem Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí, jenž počítal v původním projektu s demolicí předmětné nádražní budovy. Na jejím místě mělo být kolejiště, které de facto mělo narovnat tu trasu, kdy dnes to tam vypadá tak, že budova stojí mezi dvěma kolejišti, z jedné strany je hlavní tah a z druhé strany odbočka do jiného směru.
168
Již 28. listopadu roku 2007 podal zde přítomný pan ing. Martin Kadrman na ministerstvo kultury ČR podnět na prohlášení nádražní budovy v Ústí nad Orlicí za kulturní památku. Ve správním řízení se ve prospěch prohlášení vyjádřily instituce, jako Krajské úřad Pardubického kraje, odbor kultury a památkové péče, Městský úřad Ústí nad Orlicí, odbor školství, kultury, mládeže, tělovýchovy, Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Pardubicích, Národní památkový úřad, Ústřední pracoviště v Praze, Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze. V neprospěch tohoto prohlášení ve správním řízení se vyjádřily České dráhy jako vlastník této budovy a Správa železniční dopravní cesty, jakožto investor plánované stavby. 6. 8. 2008 vydalo ministerstvo kultury rozhodnutí v tomto řízení o neprohlášení budovy za kulturní památku, což se potom později obnovilo toto řízení a nakonec podle posledních práv tedy bylo vyhlášeno za kulturní památku, ale k dnešnímu dni stále nemám informace o tom, že by to nabylo právní moci, neboť se obě dotčené organizace proti tomuto odvolaly. My jsme šli cestou, kterou nám nařizuje Jednací řád, tzn., byli jsme povinni se seznámit se stanovisky dotčených institucí, které se k tomu vyjádřily. V první řadě jsme tedy oslovili město Ústí nad Orlicí, resp. zastupitelstvo, které je samosprávným orgánem v tom místě. Zastupitelstvo nám odeslalo 23. listopadu loňského roku stanovisko svoje, v kterém konstatuje, že město Ústí nad Orlicí nemá využití pro tuto budovu nádraží v Ústí nad Orlicí, a to pro případ, že by majitel, České dráhy, byly ochotny na město tu budovu předat, a za druhé, že podporuje realizaci výstavby podle platné dokumentace, včetně demolice budovy nádraží v Ústí nad Orlicí. Vedle toho jsme kontaktovali písemně hejtmana Pardubického kraje, protože jsme viděli určitou vstřícnost ze strany českých drah a SŽDC vyhovět, ale s tím, kdo se o tu budovu postará, kdo s ní potom majetkově naloží a kdo především do ní bude investovat potřebné finanční prostředky na její údržbu, které jsou v řádech desítek milionů korun. Odpověď nám přišla od pana hejtmana Radko Martínka, kde uvádí, že z historického pohledu jde jednoznačně o velmi cennou budovu, že v otázce jejího možného využití se však domnívá, že v tomto směru dosud neproběhla ještě dostatečná diskuse, nebyl nalezen zájemce, který by byl ochoten se o tuto budovu starat nebo jakkoli dále využívat, a že rekonstrukce železničního koridoru v úseku Choceň – Ústí nad Orlicí včetně rekonstrukce nádraží v Ústí nad Orlicí patří z pohledu železniční dopravy bezesporu mezi celorepublikové priority. SŽDC nic nenamítá, a to nám oznamuje i prostřednictvím hejtmana, nic nenamítá proti zachování budovy a má připraveno řešení rekonstrukce tratě i nádraží i při zachování dané budovy. Dále uvádí pan hejtman, že je třeba více času věnovat na diskusi a aktivitám směřujícím k jejímu využití, včetně nazelení potřebných finančních zdrojů. Z tohoto důvodu je kraj v tuto chvíli, kdy nám posílá dopis, proti demolici této budovy. Potom jsme obdrželi vyjádření ministerstva dopravy, to bylo z prosince loňského roku, kde uvádí, že v rámci modernizace železničních uzlů na prvním tranzitním železničním koridoru, tedy Choceň – Ústí nad Orlicí, odstranění té stávající výpravní budovy, které je v majetku akciové společnosti České dráhy a její náhrada novou odbavovací halou je v souladu s jejich pravomocným územním rozhodnutím, které vydal Městský úřad Ústí nad Orlicí již v srpnu roku 2007. Bylo ověřeno, že by mimoúrovňové řešení příjezdu k výpravní budově při jejím postavení mezi kolejišti a při jejím ponechání ve stávající poloze vyžadovalo
169
několikasetmilionové investiční náklady a zaznamenalo by úplnou likvidaci prostoru současných parkovacích míst před touto budovou. Dále se zde uvádí, že majitel výpravní budovy nemá zájem o její další využití, tedy České dráhy, především z důvodu omezené dopravní dostupnosti a nutnosti vynakládat značné finanční prostředky na její rekonstrukci a provoz. Kromě toho ani po nabídce bezúplatného převodu objektu, bezúplatného, zdůrazňuji, výpravní budovy k širšímu využití veřejnosti, neprojevil v tu dobu nikdo žádný zájem. Město Ústí nad Orlicí nemá využití pro nádražní budovu, podporuje realizaci výstavby, to jsme nakonec slyšeli už v přímém vyjádření městského zastupitelstva, a v tomto uvedeném smyslu tedy ministerstvo dopravy se přiklání v té době k názoru provést demolici stávající výpravní budovy v železniční stanici, neboť vychází z pravomocného územního rozhodnutí a z věcné potřeby nejvýhodnějšího uspořádání kolejiště v nové stavbě, která tady byla citována To se odehrálo v prosinci loňského roku a mezi tím, myslím si, jediná výhoda celého toho protahování té situace byla v tom, že tyto subjekty mezi sebou nadále jednaly, čili probíhala diskuse. A poslední zprávu, kterou mám, nebo stanovisko Správy železničních dopravních cest, která je velmi čerstvá, tak ta zpráva říká, že na základě aktivit občanského sdružení Nádraží nedáme a následných správních řízení ministerstva kultury České republiky ve věci vyhlášení památkové ochrany objektu úvodní výpravní budovy předložila SŽDC na ministerstvo dopravy návrh na úpravu původní projektové dokumentace. Tento návrh respektuje při splnění kvalitativních parametrů železničního koridoru, tedy za prvé zachování objektu původní výpravní budovy, za druhé soulad toho upraveného řešení s dosud právoplatným územním rozhodnutím. Ministerstvo dopravy na základě toho vydalo 8. února tohoto roku souhlas s přepracováním projektové dokumentace nebo toho projektu stavby ve smyslu těch dvou citovaných zásad, a nyní probíhá zadávací řízení na uvedené přepracování projektu stavby ve smyslu toho, co původně petenti chtěli. To, co však zůstává zde otevřené, je to, kdo a za jaké finanční prostředky bude s touto budovou hospodařit, což není v rozporu s návrhem na usnesení Senátu, které po zjištění všech těchto věcí projednal VHZD na své 18. schůzi 9. prosince a přijal k tomu následující usnesení: Výbor po odůvodnění a informaci předsedy podvýboru senátora Jiřího Nedomy v souladu s § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě I. Oznamuje Organizačnímu výboru, že šetření ve věci petice proti demolici nádražní budovy bylo ukončeno. II. Doporučuje Senátu PČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 81 petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení. Příloha č. 1 říká, je to návrh usnesení Senátu PČR a říká, že Senát PČR I. Bere na vědomí Petici proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí, II. Doporučuje Ministerstvu dopravy ČR, Českým drahám a.s., Správě železniční dopravní cesty Městu Ústí nad Orlicí, Pardubickému kraji a Ministerstvu kultury ČR, společně najít řešení jak se stávající budovou naložit. Teď už k tomu říkám vlastními slovy, pokračovat v této diskusi, k jakému účelu, případně ponechanou budovu využít a z jakých finančních prostředků bude nutná rekonstrukce budovy financována.
170
Myslím, že tedy bylo vyhověno ve dvou základních věcech petentům ze strany majitele budovy a ze strany SŽDC, že bude trať modernizována s tím, že je připraveno budovu ponechat. Ovšem druhá část toho, jak naložit s budovou a za jaké finanční prostředky zůstává v tomto okamžiku otevřena. To je z mé strany zatím všechno, coby zpravodaje této petice. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, za vaši zprávu, za uvedení do problematiky. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, již zhruba dva roky sleduji občanskou iniciativu zaměřenou na záchranu historické budovy nádraží v Ústí nad Orlicí. Několikrát jsem se zúčastnil shromáždění občanů usilujících o zachování nádražní budovy a také jsem podepsal petici vyzývající k jejímu dalšímu využití. Dnes ráno jsme, dámy a pánové, na plénu diskutovali o občanské společnosti, o přímé a nepřímé demokracii. Myslím si, že petiční snahy občanů jsou zjevným projevem snahy obyvatel této země podílet se na řízení věcí obecných a představují jednu z cest, kterak v budoucnu přímou demokracii v zemi posílit. O to víc jsou tyto snahy důležité v situaci, kdy jsou občané unaveni a otráveni neustálým politikařením, nekonstruktivním vzájemným očerňováním na politické scéně a projevy mocenských opojení některých politických lídrů. Nádražní ústecká petice je projevem občanské zralosti a výrazem vůle nebýt jako občan opomíjen. Podepsalo ji sedmnáct tisíc petentů. Obrátili se na Senát Parlamentu České republiky s důvěrou a já si dovoluji vás poprosit, vážené dámy a pánové, abychom jejich hlasu naslouchali a schválili výborem navržený text. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášený pan senátor Adolf Jílek. Upozorňuji, že se předpokládá vystoupení zástupců, kteří jsou peticí dotčeni. Takže, prosím, pane senátore Jílku, máte slovo. Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem předpokládal, že jako první vystoupí zástupce petičního výboru. Zatím se tak nestalo, tak jenom několik připomínek. Kolega Štětina tady říkal jiné číslo, než říkal zpravodaj. Já si myslím, že zpravodaj by to měl mít přesnější. To jen k mé poznámce, na kterou reagoval. Druhá věc, kterou chci k tomu říci: Občas se nám nelíbí, jestliže do věcí, které se dějí na jedné straně republiky, mluví občanské sdružení o počtu tří lidí v jiné části a bývá kolem toho velký křik. To víte dobře, že je to tady občas na tapetě, že k těmto věcem dochází. Petice Zachraňme nádraží nebo Nádraží nedáme, nevychází z města Ústí nad Orlicí. To je první věc. Je třeba si to uvědomit. Adresa zástupce petičního výboru je Červená Voda. První koridor od České Třebové do Prahy je kompletně hotový kromě úseku Ústí nad Orlicí – Choceň. První, kdo zbrzdil tento úsek, byli zástupci životního prostředí. Když se našlo řešení, je tu opět zdržení o další roky díky této petici. Takže máme tady krátké úzké hrdlo.
171
Toto nádraží je ostrovní, to je základní problém. Druhý problém je, že nikdo neví, jak tuto budovu využít. České dráhy ji nepotřebují. V majetku SŽDC není a ani ta ji nepotřebuje pro provoz dráhy. Město ji nechce, protože je daleko za městem. Dobře, jsou tady petenti, kteří chtějí budovu zachovat. Již na výboru jsem se jich ptal – tu budovu vám kdokoliv dá, a slyšeli jste to, že už byla nabídka na bezúplatný převod. Ale najdete někoho, kdo ji bude smysluplně využívat. A chtěl bych se zeptat zástupce petentů, jestli toto využití mají. To je totiž daleko důležitější, než prohlášení za kulturní památku. Už jsem viděl mnoho budov prohlášených za kulturní památku, které neměly využití, a do deseti let z nich byla ruina. A uvědomme si jednu věc: My nemůžeme dávat hospodářskému subjektu povinnost, aby se staral o něco, co nepotřebuje. Co ke své činnosti nepotřebuje a co by ho zatěžovalo. A zvlášť ne subjektu, který je dotován. Nemůžeme chtít po Českých drahách, aby dotovali toto nádraží, když jsou dotovány na svou vlastní činnost, to znamená na přepravu cestujících. Takže základní problém, který tady je, není, jestli budova zůstane nebo ne, ale jestli zůstane, tak jak bude využita. Protože pokud zůstane a nebude využita, tak budeme mít všichni z ostudy kabát, především obě organizace. Petenti se už k tomu hlásit nebudou, i když tam ta ruina bude. Takže můj dotaz prostřednictvím předsedajícího na zástupce petentů: Máte využití pro tuto budovu tak, jak jste slíbili na hospodářském výboru při projednávání? Jestli máte, předejte toto zástupcům Českých drah, aby mohlo dojít k převedení budovy a k jejímu dalšímu využití. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. K osobám přizvaným a ministrům můžeme hovořit přímo, takže předkladatelé petice, petenti, slyšeli tento dotaz. Nyní bych si dovolit vyhovět žádosti o vystoupení zástupce petentů a to je pana Martina Kadrmana. Prosím, pane Kadrmane, máte slovo. Martin Kadrman: Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Když dostalo město Ústí nad Orlicí v roce 2004 od Správy železniční dopravní cesty na výběr, zda modernizovat v části jeho města trať s možností zachování historické nádražní budovy nebo bez ní, město si vybralo variantu demoliční. Bohužel město tuto na výsost důležitou otázku opomnělo podrobit veřejné debatě. Občané Ústí nad Orlicí byli po další léta ujišťováni, že modernizovat trať bez demolice budovy nelze. Budovu z roku 1874 měla nahradit budka supermarketového typu, kterých jsou podél trati postaveny desítky, a které svým typem nerespektují místo ani region, ve kterém mají další desítky let stát. Když jsem se já posléze s Olgou Sommerovou, která je tady se mnou, tehdejším děkanem Přírodovědecké fakulty University Karlovy Pavlem Kovářem, proděkanem Fakulty architektury a umění Technické univerzity v Liberci panem profesorem Jiřím Suchomelem s buldočím odhodláním pustili do boje za záchranu této úžasné budovy, jejíž kvality ocenil nejen Benjamin Fragner z Výzkumného centra průmyslového dědictví, ale i Jan Rivich ředitel festivalu Techné Ostrava. A profesor Stanislav Januszewski, vedoucí polského výboru Mezinárodní komise pro ochranu průmyslového dědictví, setkali jsme se v naší snaze s nezájmem téměř všech úřadů cokoliv pro záchranu této budovy udělat. Byli jsme si vědomi, že nestačí jen zmobilizovat odbornou a laickou veřejnost, ale hledat varianty, jak modernizovat trať a budovu při tom nezbourat. V bývalém
172
vedení ministerstva dopravy jsme nalezli partnera, který byl ochoten hledat konsensus. Ten byl nalezen v únoru minulého roku, kdy ministerstvo dopravy osobně zastoupené panem tehdejším ministrem Petrem Bendlem a Správy železniční dopravní cesty, ohlásili skutečnost, že nádražní budova novým kolejím ustoupit nemusí. Pro občanskou veřejnost byl toho dne vyslán velmi důležitý signál. Cítíte-li sounáležitost se svým regionem a jeho památkami, jsme připraveni tuto skutečnost zohlednit v plánování našich projektů. Dalším naším úkolem bylo budově zajistit prohlášení za kulturní památku, abychom ji tímto způsobem zaručili ochranu pro další léta. Navíc jsme si byli už tehdy vědomi, že pakliže nezůstane budova výpravní a bude postavena budova nová, plánovaná, ta historická bude mít velmi problematickou budoucnost. V květnu roku 2009 tehdejší ministr kultury pan senátor Václav Jehlička podepsal prohlášení budovy za kulturní památku. Zda jí skutečně bude, se Ministerstvo kultury ČR s Českými drahami pře dodnes. A jak to dopadlo s naší snahou, aby současná budova zůstala jako výpravní? V únoru tohoto roku vydalo MD pokyn SŽDC, aby zpracovala dokumentaci, která bude počítat se zachováním současné budovy jako výpravní. SŽDC dnes říká, že plánovanou budovu, kritizovanou laickou i odbornou veřejností, stavět nebude. Jaký je náš další cíl? Tak jako jsme společně nalezli způsob vedení kolejí, které nebudou protínat budovu, tak jako jsme společně nalezli způsob, jak zachovat budově její původní účel, pevně věřím, že společně, budeme-li chtít, nalezneme způsob, jak zajistit financování rekonstrukce budovy v rámci modernizace tratě. Velmi si vážím náklonnosti ministerstva dopravy, stejně tak upřímný zájem SŽDC na hledání kompromisu. Také velmi děkuji ministerstvu kultury, které již téměř rok deklaruje zájem na zapsání nádražní budovy do seznamu kulturních památek. Co mne však velmi mrzí, je postoj města Ústí nad Orlicí, které nejdříve vybralo demoliční variantu, posléze vyjádřilo radost nad zachováním budovy. Pan starosta Pešek si dokonce na stránkách města v únoru roku 2009 připsal její záchranu na svůj účet, aby posléze naprosto obrátil a v listopadu 2009 usnesením zastupitelstva města vyjádřil podporu původní variantě přestavby trati včetně demolice budovy. Když se všechny relevantní státní orgány dohodli na tom, že budova zůstane stát, a nová se stavět nebude, týden poté 8. března pan starosta pro ČTK uvedl, že pokud vy senátoři na dnešním jednání neseženete potřebné peníze na opravu budovy, bude sám jako starosta tohoto města požadovat její demolici a stavbu nové budovy. Město Ústí jde ve svém válečném tažení proti záchraně budovy bohužel i za hranice vkusu. Předevčírem vydalo zprávu, že nová výpravní budova nakonec bude postavena. Před deseti minutami jsem osobně hovořil se zde přítomným generálním ředitelem SŽDC panem Janem Komárkem, který tuto informaci dementoval. Prosím pana starostu, aby pokud veřejnosti nechce pomáhat, a naopak plánuje vypouštět dezinformace a bludy, aby se na následující čtyři měsíce odmlčel. Všichni potřebujeme na jednání klid. Je mi nesmírně líto, že žádné ze stran jednání není město partnerem, naopak se začíná vymezovat proti ministerstvům, státním orgánům i občanské veřejnosti. Naše sdružení navrhlo 15 bodů o možném využití volných prostor v nádražní budově, které jsou k diskusi. Byly předloženy hejtmanovi Pardubického kraje Radko Martínkovi, byly konzultovány předběžně i se SŽDC. Jistě však uznáte, že pakliže budova ve stavu, kdy do ní nebylo investováno po desítky let, debata nad konkrétními projekty, i přestože jsou navrženy, je v tuto chvíli naprosto irelevantní.
173
Co si však uvědomujeme, je její významný a dosud nevyužitý potenciál pro podporu cestovního ruchu nejen pro město Ústí nad Orlicí, ale tím, že je toto nádraží branou do východní části Orlických hor, dále do Polska i pro oblast Podorlicka, zde bude velmi záležet na aktivním přístupu města, který dnes však chybí. Mandát současného vedení města vyprší na podzim. Všichni pevně věříme, že nově složené vedení města Ústí nad Orlicí bude mít větší úctu k historii svého města a v budově uvidí další možnost, jak město samotné i oblast kolem něho více zatraktivnit. Vím, paní senátorky a páni senátoři, že tento složitý propletenec nemůžete rozplést. Prosím vás jen jménem patnácti tisíc, dnes již sedmnácti tisíc, občanů, podpořte návrh usnesení VHZD v předloženém znění. Těm z vás, kteří nám budou chtít z pozice zákonodárce pomoci jednat s úřady, budeme velmi zavázáni. V naší zemi není obvyklým úkazem výhra občanské veřejnosti nad plány developerů. Naše nádraží je malým symbolem toho, že má smysl bojovat za dobrou věc. Tomuto národu chybí pozitivní příklady a já jsem moc rád, že díky Ministerstvu dopravy ČR a SŽDC jsme již dnes pro mnoho sdružení v této země morální posilou. Děkuji vám za pozornost, stejně tak za projednání petice za věc, která byla na svém počátku marným donkichotským bojem. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji za dodržení limitu. Jako další, který by měl podle seznamu, který jsem obdržel, vystoupit, a to je zástupce dotčených institucí, je pan náměstek ministra dopravy Jaroslav Král. Jaroslav Král: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za udělení slova a možnost vyjádřit se k této složité problematice. Ministerstvo dopravy se zabývá touto otázkou již dlouhou dobu a prakticky můžu říci, že velmi pečlivě zvažovalo všechna pro a proti. Samozřejmě, že z čistě ekonomického hlediska zachování budovy prakticky nemá smysl, protože je ve velmi špatném technickém stavu a její rekonstrukce a poté opravy, udržování, provoz, by byly značně nákladné. Na stranu druhou samozřejmě jsou tady faktory mimoekonomické, faktory jakéhosi kulturního dědictví, i když i tady musíme konstatovat, že tato budova zase nepředstavuje nějaký výjimečný architektonický klenot z toho hlediska, že prakticky stejná budova od téhož architekta, vlastně identická budova, v podstatě existuje v daleko lepším technickém stavu. Tedy nedá se říci, že by demolicí této budovy vznikla nějaká nenahraditelná kulturní škoda. Nicméně samozřejmě nechceme bránit nikomu takříkajíc v štěstí. Čili pokud by se našel někdo, kdo by byl ochoten si budovu vzít, rekonstruovat ji na své náklady a starat se o ni, tak má samozřejmě zelenou. V tomto smyslu jsem pověřen panem ministrem Slamečkou, abych zde jednoznačně deklaroval rozhodnutí o tom, že ministerstvo dopravy po dohodě s akciovou společností České dráhy zajistí, že zájemci o tuto budovu bude tato budova předána a převedena za jednu korunu českou, za symbolickou hodnotu jedné koruny české. Čili je to výzva jak pro občanské sdružení, které podalo tuto petici, aby si tuto budovu vzalo za jednu korunu, nebo pro kohokoliv, zdůrazňuji pro kohokoliv, kdo projeví o tuto budovu zájem. Čili pokud se najde někdo, kdo se o ni bude chtít starat a zajistit její využití, tak samozřejmě tato cesta má naprosto zelenou. To je vše, co jsem tady byl dnes pověřen říci. Děkuji, pane předsedající, za slovo.
174
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane náměstku. Jako další zástupce dotčených institucí by nyní měl vystoupit pan náměstek ministra kultury, pan František Mikeš. František Mikeš: Pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já si omezím jenom na krátké konstatování, ke kterému jsem byl v podstatě vyzván zpravodajem. Bylo tady řečeno, že není dosud rozhodnuto o některých technických záležitostech prohlášení nádraží za kulturní památku. Jednání probíhá, je rozhodováno o obnově řízení, pravomocné řízení, rozhodnutí o obnově řízení je v právní moci. Následně je účastníkům doručováno a pak také bude rozhodnuto. Jenom tady chci upozornit, že rozhodnutí o kulturní památce nemá naprosto žádnou vazbu na její budoucí využití. Ministerstvo kultury ovšem má ve svém systému podpůrné prostředky, jak napomáhat vlastníkům při obnově a opravách kulturních památek. Mám teď na mysli programy jako je Program záchrany, Architektonické dědictví, Havarijní program nebo Program pro obnovu památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Takže jednání probíhá a správní řád nám určuje lhůty, které nepochybně dodržíme. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane náměstku. A jako další zástupce dotčených institucí vystoupí generální ředitel SŽDC Jan Komárek. Jan Komárek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení páni senátoři, já za SŽDC, tedy za investora stavby modernizace koridorové trati chci tady několik navazujících poznámek, přičemž většina už tady beztak řečena byla. My jsme opravdu prověřili technickou možnost koexistence staré původní výpravní budovy s novou tratí a dá se. Společně s projektantem jsme si potvrdili, že i při zachování šech podmínek interoperability z hlediska EU je tato koexistence možná. Dneska tedy pracujeme na novém projektu té dotčené části a ta vlastně vychází z toho, že kolejiště, včetně nástupišť respektují objekt původní výpravní budovy, respektují tento objekt. Příjezd a přístup ke stanici zůstává shodný s původním projektem stavby. Komunikační řešení vyvolaných investic zrušením úrovňových křížení zůstává shodné dle původního projektu stavby. Tady je potřeba si uvědomit, že v této stanici není možno zachovat úrovňová křížení trati. Rychlost bude až 160 km/hod. a to je neslučitelné se zachováním toho přejezdu. Čili ani u zachované budovy nebude umožněno parkování jakýchkoli vozidel s výjimkou přístupy v případech mimořádných. SŽDC, abych uvedl na pravou míru diskusi, zda budeme stavět budovu, nebudeme stavět budovu – my skutečně nepočítáme se stavbou nové výpravní budovy, nicméně bude na jižní straně vybudován jakýsi minimální provozně technologický technický objekt nepřístupný veřejnosti, ve kterém bude umístěna technologie. Technologie v současných parametrech je bohužel neslučitelná s budovou, na tom jsme všichni víceméně ve shodě. Bude to veřejnosti nepřístupná část, nebude to původní plánovaná budova, jak to tady už bylo řečeno. Bude to jakýsi minimální provozně-technologický objekt. Zahájili jsme určitá jednání o možném využití původní budovy. Myslím si, že jsme na začátku, takže budeme v jednáních určitě pokračovat. Při vyústění podchodu pro cestující, tam bude navržen určitý vstupní objekt, který by umožnil základní odbavení, protože přístup bude z jižní strany. Tam bude také parkoviště Park and Right, které bude napojeno na nově budovanou komunikaci do města, takže
175
z hlediska logiky, pohybu cestující veřejnosti, určitě bude dobré, aby třeba nějaké automaty byly hned na vstupu do podchodu. Podchod a veškeré veřejně přístupné prostory stanice budou důsledně bezbariérové. Budou tam umístěny výtahy a rampy\. Podchod bude umožňovat lehkými vozítky běžné zásobování a obsluhu původní budovy. Jak už jsem tady řekl, přístup vozidly bude prakticky nemožný. Přístup k objektu původní výpravní budovy pro vozidla integrovaného záchranného systému a při mimořádných událostech bude po neveřejném přejezdu letohradské skupiny kolejí od provozních objektů SŽDC. Takže to jsou zhruba parametry zadání, se kterým dnes pracujeme. A pokud se nám toto všechno podaří, tak bychom rádi dotáhli projektovou dokumentaci včetně všech možných vyjádření. A ještě v letošním roce bychom chtěli vypsat tendr, v závěru roku, zřejmě dřív než v prosinci to nestihneme, tendr na zhotovitele této stavby. Takže pokud se všechno podaří, v první polovině příštího roku chceme začít stavět. Takže tolik asi z naší strany. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane generální řediteli. A další zástupce dotčených subjektů je náměstek generálního ředitele Českých drah a.s. Jiří Kolář. Jiří Kolář: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Moji předřečníci tady stručně shrnuli stav staniční budovy v Ústí nad Orlicí. Já chci deklarovat za České dráhy, že opravdu ČD nemají pro tuto budovu užití. Tato budova vyžaduje rekonstrukci, která je odhadnuta zhruba na 50 milionů. Je tam osm prázdných bytů, výnos z pronájmů vlastně mizivý. To znamená, že brána do města, jak tady bylo deklarováno jedním předřečníkem – tato budova je 1,5 km od města. To znamená, že využití této budovy pro jakoukoli bránu do města nebo do kraje si myslím, že je velmi diskutabilní. Bylo tady řečeno panem náměstkem Králem, že podobná budova existuje i na síti Českých drah. Ano, pan architekt Rudolf Frej postavil skoro stejnou budovu nádraží Všetaty, tzn., že ani z historického hlediska není tato budova nijak zvláštní nebo jinak zásadní možnost ji chránit. Pan generální ředitel SŽDC Jan Komárek tady řekl, že po stavbě koridoru bude k této budově přístup pouze podchodem. To znamená, že opravdu nebude mít tato budova silniční spojení. Takže myslím si, že její využití je také diskutabilní. Nicméně mám tady víceméně zplnomocnění konstatovat, že akciová společnost České dráhy je ochotna tuto budovu prohlásit za zbytný majetek a prodat ji jakémukoli zájemci, který se vyskytne, opravdu jen za symbolickou korunu. To znamená, že opravdu se nebráníme jejímu dalšímu využití. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane náměstku. Dalším zástupcem dotčených je zástupce Pardubického kraje Jan Chvojka. Jan Chvojka: Dobrý den, dámy a pánové, jsem tu z pověření pana hejtmana Mgr. Radko Martínka. Budu také mluvit krátce, ať nezdržuji. Od listopadu se náš názor na věc podstatně nezměnil. Jak jsme již psali pánům senátorům na konci listopadu, tak Pardubický kraj si uvědomuje, že jde o velmi cennou budovu. Vyplývá to ze souhlasu, který jsme dali do prohlášení budovy za kulturní památku. Na druhou
176
stranu si uvědomujeme, že smysluplné využití nebo respektive najití smysluplného využití v dnešní době není úplně jednoduché. Je potřeba najít potřebné finanční zdroje na využití té budovy a tak jak jsme řekli v listopadu, nebo napsali, určitě nelze za ty tři měsíce považovat diskusi za uzavřenou. Jak jsem již řekl na začátku, náš názor se nezměnil. Myslíme si, že je ještě potřeba věnovat nějaký čas diskusi a aktivitám směřujícím k využití této budovy. Takže dnes 18. března postoj nebo respektive názor Pardubického kraje je stále stejný. Z tohoto důvodu jsme stále proti demolici budovy. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vaše vystoupení. Zatím poslední ohlášený zástupce dotčených je starosta Ústí nad Orlicí Richard Pešek. Pane starosto, máte řečniště k dispozici. Richard Pešek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, senátorky, senátoři. Dobré odpoledne. Já mám mandát. Vy víte, že starosta nikdy nemůže mluvit za sebe, takže mám mandát zastupitelstva Ústí nad Orlicí. To bude to jediné, co tady přečtu z toho papíru, který myslím máte každý sám na svém stole, a to vůle zastupitelstva města je postavit novou plnohodnotnou budovu nádraží na kerhartické straně se vším, co k ní patří. Dále neprodleně začít budovat koridor a vše ostatní, to znamená příjezdové cesty od Mendriku atd., je to na tom papíře, udělat podle platné dokumentace. Já bych vám chtěl říct, že cíle občanského sdružení a cíle vedení města jsou trošku odlišné, proto je odlišný i pohled na celou věc. Víte, občanské sdružení zachraňuje jednu budovu. My ji máme v Ústí nad Orlicí všichni rádi, my nevíme, jestli to je kulturní památka, my ji máme rádi, je to náš sentimentální vztah k této budově. Ale my máme zároveň strach, aby se nestala jedna věc, která je také popsaná na tomto papíře. Vy jste slyšeli, že do této budovy nikdo, nikdo nedá ani korunu. Já bych se také přikláněl k tomu, aby pan Kadrman a jeho sdružení tuto budovu dostalo za korunu a uvidí se, co tam je schopen udělat, protože jestliže v jejich návrhu jakéhosi programu této budovy je kupříkladu jakási literární kavárna nebo zkušebna různých kapel nebo půjčovna kol – víte, to tam mohlo být už dvacet let. Ta budova je úplně prázdná a kapely tam mohly zkoušet, ale žádná kapela vám nepůjde mimo centrum. Prostě všechny návrhy – je tam jeden z návrhů tuto budovu nabízet zahraničním produkcím pro natáčení historických filmů, to znamená, že někdo chce, aby to nádraží vypadalo jako, že včera v pět hodin skončila druhá světová válka. Takže to jsou cíle občanského sdružení. Já vám teď řeknu cíle a obavy vedení města Ústí nad Orlicí, které jsou velmi aktuální. My bojujeme za to, aby město Ústí nad Orlicí mělo kvalitní železniční stanici, kvalitní železniční dopravu na úrovni první dekády 21. století s bezpečným nádražím. On vám tady nikdo neřekl, že to nádraží naše je šíleně nebezpečné. Že senioři od 50 roků výše, když se dostanou na tu správnou hloubku koleje, tak z toho vlaku vůbec na našem nádraží nevylezou anebo do vlaku nevyšplhají, neboť nejsou horolezci. My chceme bezpečné nádraží, protože když ho nebudeme mít a zároveň stejně tak bojujeme za dobrý a kvalitní přivaděč z R35 od Vysokého Mýta přes Choceň do Ústí nad Orlicí. Protože jste všichni zkušení a víte, že když nebudeme mít kvalitní železniční dopravu, jak nákladní, tak osobní a když nebudeme mít kvalitní přivaděč, tak tato politická reprezentace bude mít odpovědnost za to, že v roce 2030 bude z Ústí nad Orlicí město duchů. Prostě investoři pryč, nic se tam nebude dělat, lidé se budou stěhovat pryč. Z tohoto důvodu město nemá využití pro tuto budovu, a kdyby mi dneska někdo řekl, jestli chci zachránit budovu anebo jestli chci to město
177
duchů, tak já tady říkám, že když to bude město duchů, tak ani na tu budovu se nebude nikdo jezdit koukat. Já jsem přesvědčen a za tu dobu, co kolem toho chodím, tak jsem přesvědčen, že těch 50 milionů na rekonstrukci této budovy nikdo nikdy nedá. A teď ještě drobná komplikace s kulturní památkou. Víte, odhad rekonstrukce současné budovy, ne kulturní památky, je 50 milionů. A my všichni, kdo se trošku motáme kolem památek, tak víme, že jakmile to bude vyhlášeno kulturní památkou, tak to bude 200 milionů. Děkuji. Na shledanou. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane starosto. Tím jsme dali možnost vystoupit zástupcům dotčených institucí a pokračujeme v rozpravě. Nyní vystoupí pan senátor Adolf Jílek, připraví se paní senátorka Ludmila Müllerová a my se vystřídáme s panem místopředsedou Liškou v řízení schůze. Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Já bych na začátek chtěl říct, že jsem pokládal dotaz panu Kadrmanovi, jestli má nebo nemá ty investory, jak to říkal na hospodářském výboru při projednávání petice. On mi neodpověděl. První věc. Druhá věc – pan Kadrman tady říkal a dával úkoly SŽDC, že to má už být výpravní budova. Jasně slyšel a slyšeli jste to všichni od generálního ředitele, že výpravní technologie nebo technologie, aby mohla dráha jezdit, bude v malém domečku. Ono už nejsme za c.k. monarchie, nemáme ústřednu manuální, nemáme manuální zvedání semaforů, nemáme manuální zvedání závor a tyto záležitosti, které zabírali obrovskou plochu nádraží. To není. Teď jsou to elektronické technologie většinou, takže opravdu potřebují jenom minimální plochu nebo minimální objem. Takže výpravní budova to nebude. Není plánována, a to jsme slyšeli. Takže já bych opravdu rád slyšel, jestli má nebo má investory a případně, nebo hlavně bych se chtěl pozastavit nad návrhem usnesení, který tady četl zpravodaj. Já si myslím, že úkoly k tomu využití té budovy měl dostat kraj, město a petiční výbor. Dráhy, ministerstvo říkaly, že ji dají za korunu. Ano, tak proč oni mají hledat někoho, proč mají mít tento úkol, když tady jasně deklarovali tuto svoji ochotu. Takže navrhuji změnit usnesení v této části, to znamená, aby se dohodl kraj, město a petiční výbor o dalším využití budovy. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a prosím paní senátorku Müllerovou. Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážení hosté, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych předeslala, že jsem v určitém střetu zájmů, protože nádraží v Ústí nad Orlicí patří do regionu, který zde v Senátu zastupuji. Znamená to, že to nádraží znám velmi dobře. Tak jak tady bylo popisováno, že to je mnohdy horor pro seniory – i já se počítám již k seniorům, protože je mi nad 50 let, potvrzuji, že je to za prvé horor s nastupováním. To si všichni uvědomujeme, kdo tam vlak používáme. Ale je to také horor z pohledu dopravního, přijet ráno po sedmé hodině je umění zaparkovat. Je to v poslední době o to větší horor, že teď je v rekonstrukci nádraží v České Třebové a tlak na ústecké nádraží je ještě výraznější. Proto mne osobně velmi mrzí, že jsme v prodlení s rekonstrukcí koridoru, který by jednak zrychlil dopravu, ale i s řešením, co s budovou nádraží, tou historickou budovou. V petici, která k nám byla směřována do Senátu, která je nazvána „Peticí proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí“, se praví, že se žádá modernizace trati,
178
která počítá se záchranou budovy. Já bych velmi chtěla poděkovat všem zástupcům státní správy, to znamená úřadům, SŽDC, dopravě, ministerstvu dopravy, Českým drahám, ale chci poděkovat také za různě vymezená stanoviska samosprávy, to znamená města Ústí a Pardubického kraje. V těch stanoviscích jsme slyšeli, že demolice nebude nutná, že ji vlastně dneska nikdo nepožaduje. O tom, k čemu dneska budova nádraží slouží, jste zde také slyšeli. Prázdné prostory, prázdné byty a neútulné prostředí, které čekající cestující je nucen využívat. Jedna taková podobná budova velkého rozsahu je zrekonstruována na nádraží v Chocni. A pokud dobře vím, tak zdaleka nemá využití, a přesto byla požadována její rekonstrukce. A volné prostory, nevyužité prostory, se i v této zrekonstruované budově nacházejí. Já jsem velmi potěšena, že tady bylo řečeno, že České dráhy jako majitel objektu nemá pro tuto budovu využití a je ochotno v dohodě s ministerstvem dopravy ji přepustit novému nabyvateli za hodnotu jedné koruny. Samozřejmě sleduji tuto kauzu velmi intenzivně a také noviny a novináři v regionu Ústecko-Orlicka se tímto tématem velmi intenzivně zabývají. Novináři nazvali v jednom svém článku ústecké nádraží starou dámou. To je problém. Spojení stará dáma je komplikované a problém té staré dámy je v tom, že je stará. Petenti požadují, aby se z této staré dámy stala nová sličná a hlavně užitečná nová dáma. To je asi velmi složité, ale přesto věřím, že se petentům podaří najít cestu, jak z této prekérní situace ven. Pan Kadrman, zástupce petentů, novinářům sdělil dne 10. 3.: Zachování budovy je teď zajištěné. Na tom se ale nechceme zastavit. Budeme usilovat o peníze na její rekonstrukci. Budeme jednat s Českými drahami i Správou železniční dopravní cesty o tom, jak zahrnout opravu do rekonstrukce trati. Já myslím vážené dámy, vážení pánové, že není v kompetenci Senátu o těchto záležitostech rozhodovat, že vyjádření státních úřadů a státních orgánů jsme slyšeli, a proto plně podporuji návrh, aby o dalším využití rozhodovaly místně příslušné samosprávy, to znamená město, kraj, případně petiční výbor. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím pana senátora Kuberu. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážení hosté, musím říct, že ke starým budovám, aby bylo jasno, mám mnohem vřelejší vztah než k peticím. Staré budovy lahodí mému oku, o peticích mám jisté pochybnosti, protože jsem jich za svůj život už pár zažil. Jestli bychom se dnes měli něčím zabývat, tak co dál, protože už jsme tady zasypávali důl ve Frenštátu, tuším, že to trvalo šest – sedm hodin a výsledek samozřejmě byl takový, jaký byl. Tady přece žádného výsledku nemůžeme dosáhnout. Já nevím, nepochopím z té petice, co bychom měli udělat, jestli bychom měli jít na brigádu nějak tu budovu zrenovovat. Prostě petice jsou v Čechách velmi snadné. Já velmi ctím právo, aby se každý mohl obrátit na kohokoliv s peticí. Petenti ovšem velmi často zaměňují právo s nárokem. Oni mají dojem, že když napíší nějakou petici, tak jediné správné řešení je to, které oni chtějí. A pokud někdo jim řekne, že nesouhlasí a nevyhoví, tak prostě se nic neděje. Musím říct, že petice za dostavbu dálnice D8 obsahuje dvě stě tisíc podpisů. A k čemu to bylo? Petici za příchod jara podepsalo milion lidí a představte si, jaro nepřišlo, až teď, ale to nebylo výsledkem petice, ale protože se cosi stalo – asi globální oteplování – a jaro přišlo. Mimochodem to, co tu řekl pan starosta, prohlášení za kulturní památku je častý trik různých občanských sdružení, protože se domnívají, že v tu chvíli je to
179
zachráněné, netuší, že se dostali do největšího problému. Že to není jenom o tom, že to je 50 milionů a dvě stě milionů, ale ono je to ještě horší. Já mám konkrétní případ s jednou budovou, starou budovou městských lázní, která chátrala a chátrala a byli investoři, kteří chtěli z ní udělat něco jiného, ale památkáři k tomu přistoupili tak, že řekli buď tam bude to, co tam bylo, nebo ať to spadne. Je to podobný přístup jako má Inspektorát lázní a hřídel, který říká: My budeme chránit prameny, kdyby pacientů nebylo. My jsme tady od toho, abychom chránili prameny a ne lidi. To je takový zvláštní přístup. Kromě toho památkáři mají jenom razítka, oni nedisponují žádnými penězi. Oni rádi řeknou plastová okna v žádném případě, byť v Louvru jsou mimochodem všechna okna plastová a představte si ty petice, kdyby někdo chtěl na nádvoří Pražského hradu postavit tu pyramidu nebo něco podobného. My se prostě tady chováme, jako když máme všechno hotové. Připomenu příhodu trumpetisty Laca Déčiho, kterého za totality zastavili esenbáci a chtěli občanku. On tam neměl zaměstnavatele. A oni se ptali, prosím vás, pane Déči, jak to, že nemáte zaměstnavatele, to je příživa. Vy nemáte žádné zaměstnání? Vždyť tady nemáte žádné razítko. A Laco Déči s humorem jeho vlastním řekl: Já už mám všechno hotový. A to je přesně příběh České republiky, kde si všichni už myslí, že je všechno hotové. My jsme tady plakali nad tím, kolik stojí dálnice. Ale řekněme si b) – dálnice stojí tolik proto, že šest tisíc obcí v České republice sice dálnici nechce, radši, aby byla kousek vedle, ale všichni chceme přejezd, příjezd. Já vždycky říkám, my vám ji postavíme vedle, ale najíždět na ni budete po 60 kilometrech. To je jediné léčivo. Nezmiňuji se ani o tom, že velmi často petenti jsou zastupováni lidmi, kteří s vlastním problémem nemají nic společného, jenom mají možná oprávněnou touhu, aby se staré budovy zachránily, kterou samozřejmě je potřeba respektovat, ale kdyby oni petenti ještě chvíli pokračovali a sehnali místo 15 000 podpisů 150 000 a každý dal nějakou sumu, počínaje tisíci korunou, což by měla být základní cena za podpis petice, protože lidé se nepoučili. Já jsem podepsal jednou Dva tisíce slov a od té doby se obávám už všechno podepsat. Ale petici vám podepíše každý každou, ačkoliv je úplně z druhého konce republiky. Stačí se podívat do různých petic, kdo všechno je podepisuje. Ono to totiž nebolí. Já klidně tu petici podepíšu, protože nic platit nebudu, to ať si zaplatí Ústí, ty náklady. Takže ono to není tak, že my něco chceme – ono to je tak: Tohle chceme zachránit, a vy to zaplaťte, vy ostatní to zaplaťte. Já respektuji to, že staré budovy pokud to je jenom trochu možné, tak by se měly zachovat, ale budova, která bude obklopena celkem – a zástupci drah mi prominou – nevzhlednými trolejemi, sloupy a podobnými věcmi z hlediska krásy – jinak technologicky jsou ty věci samozřejmě velmi potřebné. A dnes už to nejsou jednokolejky, jako to bylo kdysi. Mně také mrzí, že všechna stará nádraží ve Spojených státech dřevěná už tam nejsou, protože ty krámy shnily, byla krásná a už tam nejsou. Mě opravdu mrzí každá budova. Ale tady pan senátor Jehlička by řekl, že takovýchto budov, jestli nejsou stovky, tak jich jsou v ČR tisíce. A byly také prohlášeny za kulturní památku, a pak přišli památkáři a ty budovy stojí, protože bohužel naši památkáři jsou parta velmi tvrdá, a oni jsou oslněni tím svým přístupem k památkám a v podstatě nechtějí povolit vůbec nic. Já tedy vůbec nechápu, co by měl Senát rozhodnout. A jediné, co si myslím, že by měl v budoucnu rozhodnout, že se bude zabývat peticemi, které mají celospolečenský význam, ne sloučením dvou škol někde, protože to sice může být zajímavé, ale co my tady můžeme rozhodovat? Je to jako když se bavíte
180
s rozvedenou manželkou a manželem, tak nepochybně od manžela dostanete informace, že s tou děvkou už nemůže žít, a od manželky dostanete informaci, a to každý starosta ví, no, ten hajzl, on mě pořád tluče. A vy máte být ten arbitr, který má říci, na které straně je pravda. Pokud tedy přijde petice, která řeší odposlechy, celospolečenské záležitosti, tak si myslím, že Senát je kompetentní, aby ji projednával, protože on může aplikovat takovou petici do zákona. Nevím, jaký zákon by měl z této petice vzniknout, například zákaz bourání všech budov. To by byl cíl nebo to asi by nebyl cíl. Já si tedy myslím, že Senát není vůbec kompetentní, a proto také pro žádné usnesení v tomto smyslu nebudu hlasovat. A opakuji znovu, jsem milovníkem všech starých věcí, kromě starých dam, ale i ty ostatně miluji, jak vědí moje kolegyně. Děkuji za pozornost. (Oživení v sále, smích.) Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. S přednostním právem vystoupí předsedkyně klubu paní senátorka Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Já se také necítím oprávněna rozhodovat o tom, na čí straně je pravda. Ale na druhou stranu, jestliže skupina deseti, patnácti, sedmnácti tisíc lidí podepíše petici, tak my jsme prostě ze zákona povinni se tím zabývat. A dokud se zákon nezmění, tak se tím zabývat budeme, i když se týká sloučení dvou středních škol v Jablonci nad Nisou, shodou okolností. A je zřejmé, že Senát tady rozhodnout nemůže. Na druhou stranu mi připadá, že hospodářský výbor se zabýval situací velmi důkladně a usnesení mi připadá rozumné, protože ono nemá žádnou rozhodovací funkci, ono prostě vyslechlo a doporučuje. A pokud bych mohla říci svůj vlastní názor. V Jablonci nad Nisou, když je tady mluveno o těch památkářích a prohlašování budov kulturními památkami, v 60. a 70. letech padlo rozhodnutí, že se celé centrum města zbourá. Je pravda, že tehdy ministerstvo kultury prohlásilo všechny ty objekty kulturními památkami a město Jablonec proto dneska vypadá tak, jak vypadá. A já musím říci, že mám velkou úctu k panu architektu Suchomelovi, bývalému děkanovi architektury Technické univerzity. Já jsem s ním často spolupracovala. A pokud tento pán prohlašuje, že stojí za to tuto budovu zachovat, tak bych se nad tím minimálně zamyslela. A pokud jde o nepotřebné budovy. Myslím, že všichni jezdíte do Paříže a víte, že jedna nádražní budova je dnes muzeum d´Orsay. Než bych tedy jakýmkoliv způsobem měla ovlivnit to, že ten objekt bude zbourán, tak bych se nad tím minimálně zamyslela. A toto zamyšlení je obsaženo v doporučení hospodářského výboru, takže já toto usnesení podpořím. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana senátora Korytáře. Pane kolego, máte slovo. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já chci reagovat na návrh kolegy Jílka, aby se usnesení změnilo v tom, že by některé subjekty zde nebyly zahrnuty, myslím tím ministerstvo dopravy, Správu železniční dopravní cesty a České dráhy. Existuje prohlášení Českých drah, že něco postoupí za korunu, že bude pokračovat v projektu a zachová nádraží. Domnívám se, že v celém procesu, ve kterém zůstane role Českých drah, nabídka za korunu, že bude pokračovat v projektu atd., by měli zůstat všichni zúčastnění, protože je zde jen jeden
181
cíl, a to, že se musí najít smysluplné využití. A tady ta nabídka je, a s touto nabídkou budou pokračovat i tyto tři subjekty v dalším jednání. Proto budu hlasovat pro usnesení, které je navrhováno výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím kolegu Balína. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, milí vzácní hosté. Poznámka pro hosty. Já jsem členem mimo jiné i petičního výboru, který se problematikou petic zajímá, a přiznám se, že mám vždy radost – a touto cestou chci poděkovat příslušnému výboru, který nám předložil návrh na usnesení – když o té petici rozhodujeme svým způsobem racionálně a smysluplně, v duchu litery zákona petičního i v duchu našeho jednacího řádu. Byl jsem velmi potěšen, když jsem si návrh na usnesení přečetl, protože na rozdíl od jiných petic – pro vaše připomenutí, jenom například, když jsme tady projednávali petici k etické výchově mládeže, reality show a některé další týkající se morálky – tak jsme se tady zůstali pouze na to, že jsme vzali tu předloženou petici na vědomí, protože jsme se jí zabývali jenom skrze dikci jednacího řádu, neboť ona obsahovala více než deset tisíc podpisů, takže jsme liteře zákona udělali zadost, ale velmi hrubým způsobem, zdůrazňuji hrubým způsobem, jsme jaksi, mírně řečeno, šlápli na smysl petičního práva. Přiznám se, když jsem tady slyšel některé své kolegy mluvit na adresu práva občana prostřednictvím petice se obracet k různým kompetentním orgánům, tak mi běhal mráz po zádech. Běhal mi mráz po zádech i z toho důvodu, že se holedbáme tím, že jsme komorou, která by měla dbát na určitou čistotu legislativního procesu, posuzujeme legislativu v rámci legislativního procesu, která k nám jaksi dorazí, a velmi často ji naplňujeme. Ale, milé kolegové a vážení kolegové, pokud jde o náš dotyk na petice, myslím si, že mnoho našeho kvalitnějšího přístupu petentům dlužíme. Tahalo mě doslova za uši, když tady slyším takové ataky směrem k petentům, aby oni tedy řekli, co s tím. Proboha, vždyť oni využili svého práva, a volají, obracejí se k těm kompetentním orgánům v té zastupitelské demokracii, chcete-li, aby oni, nevědouce třeba to, že tady určité penzum, velmi významné penzum lidí chce určitou budovu prostě zachovat, tak my jim to vrátíme jako bumerang, a vážení, a přijďte s nějakým vaším návrhem, a jinak asi nemá cenu se tím zabývat. Z tohoto důvodu si myslím, že je velmi smysluplný návrh tohoto usnesení, protože on „vrací“ kompetentní a všechny zainteresované k tomuto problému k jednacímu stolu. Velmi rád jsem poslouchal zástupce obou ministerstev, zástupce Správy dopravních cest, ministerstva dopravy, s jejich vstřícností. A možná by tato vstřícnost chtěla i větší od zástupců kraje. Sice na jedné straně chápu pana starostu, velmi ho chápu, ale možná, že by stálo za to i některé ty své přístupy přehodnotit. A na nás se přece nechce, abychom rozhodli. My doporučujeme, aby se dále jednalo. Z tohoto důvodu, milé kolegyně, vážení kolegové, já vůbec nemám žádný problém podpořit doporučené usnesení, nehledě na to, že jedna strana, my senátoři, kteří to posuzujeme, druhá strana, všichni zainteresovaní, vyjádřili naprosto konkrétní vstřícnost, že chtějí o tomto problému dále jednat. I jim je totiž jasné to, co tady zaznělo, a asi správně, že dneska problém je o tom, jak bude budova využita, kdo se v konečném důsledku o ní postará. A já si myslím, že toto si asi velmi dobře
182
uvědomuje příslušné občanské sdružení, a když se ke stolu zasedne, tak si myslím, že je šance, aby nějaké řešení bylo nalezeno. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jako další je přihlášen pan senátor Jermář. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a vážení kolegové, vážení hosté. I já podpořím návrh, který vzešel z hospodářského výboru, protože mi přijde také dobrý a nemám problém s ním souhlasit. Zaznělo tady mnoho názorů právě o peticích, o jejich zbytečnosti, že by se mělo platit za podpis. Budeme projednávat ještě zprávu o peticích za minulý rok. Tam uvidíte, kolik jich bylo, kolik bylo petic, které podepsalo více než deset tisíc petentů. Pouze několik, dvě, tři desítky ostatních peticí. A to si myslím, že není mnoho a měli bychom se jimi zabývat. My chodíme tady každý den okolo busty T. G. Masaryka, často se jím oháníme. Já se přiznám, že mně je také velice blízký, také často o něm hovořím. Ale co řekl Tomáš Masaryk? Demokracie je diskuse. Tak se té diskusi nebraňme a diskutujme. A pokud tady s petenty hovoříme, oni nám opravdu jenom doporučují. A my jsme hovořili o přímé demokracii, o občanské společnosti. Já vždycky říkám, umějme aspoň naslouchat těm lidem. Ano, my máme povinnost rozhodovat, dejme tomu nějakým způsobem máme i mandát od občanů, i když často od nízkého procenta občanů, ale máme ho. My budeme rozhodovat. Projednávání stojí určitý čas, prostředky, prostředky to stojí samozřejmě především petenty, kteří do toho dávají svůj volný čas. A já bych proto chtěl všem lidem, kteří projevují nějaký zájem o veřejné dění, ať už s nimi souhlasíme nebo nesouhlasíme, poděkovat. Říkal jsem, že demokracie je diskuse a myslím si, že i při mnohých projednáváních peticí tady v Senátu docházelo ke kompromisům, to znamená, že i z toho důvodu je dobré slyšet tady různé hlasy, různé postoje a snažit se najít řešení. Pokud si někdy veřejnost a i my sami stěžujeme na úroveň politické scény, tak já si myslím, že je především o tom, že navzájem spolu málo mluvíme. A myslím si, že i formou petic a dalších podání je dobrá k tomu, abychom spolu více mluvili, i když spolu nebudeme souhlasit. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím nyní paní kolegyni Venhodovou. Senátorka Alena Venhodová: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, vážení hosté, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěla k tomu jenom říci moji krátkou zkušenost z minulosti. Když už tady zazněla jméno prezidenta Masaryka, já zastupuji oblast Hodonína. Hodonín řešil před lety v rámci komunální politiky, táhlo se to od roku 1996 až do roku 2000, problém tzv. Redlichovy vily. Byla to vila, která byla součástí cukrovarnického areálu, postavil ji původní majitel cukrovaru, ta vila byla krásná, původně krásná secesní stavba. Město ji chtělo zachovat a získat, protože k této vile se nejenom vázala historie i Masarykovy rodiny v rámci nějakých osobních kontaktů a vztahů, ale dokonce Gustav Mahler tam psal svoji Píseň o zemi. Byla i historicky vnímána v rámci Hodonína. Nicméně v rámci privatizace a areálu cukrovaru přišla do soukromých rukou. Probíhá jednání, město nemělo možnost získat ji symbolicky za korunu. Jednalo se o
183
docela vysokou částku, za kterou byla nabídnuta. Ale přesto i tuto částku by město dalo, ale náklady na rekonstrukci byly příliš vysoké. V tomto probíhalo také petiční jednání, protože účastnili se toho dokonce i krajané z Ameriky, kteří měli vztah jak k těm osobnostem, které tam pobývaly, tak k objektu samotnému. A přesto se ji nepodařilo zachránit, Zastupitelstvo muselo také těžce rozhodovat. Majitel pak vilu zboural, byť tam také byla snaha krýt ji nějakým zařazením mezi národní kulturní památky. A proběhla rekonstrukce nádraží a dnes veřejnost, která tehdy byla silně rozpolcena, je velmi spokojena s tou kvalitou nádraží, s úpravou přednádražního prostoru, s rekonstrukcí nádražní budovy, tak jak proběhla. A záležitost, která byla tehdy velmi vyhrocená, se zklidnila. Chci jenom říci, že všechno je vnímáno nějak v kontextu doby, ale chápu i pana starostu z obav, že město bude stagnovat, že se nebude rozvíjet, protože aspekt rozvoje dopravy a rozvoje regionu je závislý v prvé řadě na dostupnosti služeb. A já si také vážím obětavé práce petentů a chápu jejich stanovisko, protože já také, jako kolega Kubera, mám velmi ráda staré budovy, necítím se tolik v těch nových. A vím, že co tady říkal on, vždycky myslí trochu s nadsázkou, čili je potřeba tak vnímat i jeho slova. Ale já mu rozumím v tom, že on říká, že jestliže se řekne a), je nutno říci i b). A jestliže rozjedu nějakou petiční akci, je to i o tom, že musím mít představu a chci se podílet i na zodpovědnosti, co s tím dál. Nejde jenom o to, podat podnět a něco rozpoutat, ale myslím, že vstřícnější nabídka a levněji dostat budovu než za korunu, opravdu nejde. A teď jde jenom o to, najít další lidi, kteří vymyslí to využití a prostě vymyslet projekt skutečně a zajistit financování a realizaci, na kterou opravdu třeba nemůže mít provozovatel nebo město, protože musí investovat do jiných věcí. Národních památek a vůbec historických památek má tento stát hodně. Je pochopitelně důležité, aby se jich co nejvíce zachovalo. Ale finance úplně na všechno prostě nejsou, takže někdy se musí i vybírat. A jestliže někdo jiný má názor, že je potřeba právě tuto budovu, která se jiným jeví jako zbytná nebo na níž nemá ani ministerstvo kultury, ani Národní památkový ústav, ani současný vlastník peníze, tak potom jde o to, aby občanská iniciativa šla dál a přemýšlela opravdu i o té zodpovědnosti, o dalším využití, o tom, jak se podílet a jak převzít dejme tomu do vlastnictví a provozovat. A já proto podpořím usnesení výboru, protože se mně také zdá jako rozumný kompromis, protože z našeho pohledu víc udělat nejde. A myslím si, že nejde víc udělat ani ze strany těch, kteří to dávají za jednu korunu, a je to otázka dalšího jednání, jaký bude podíl na dalším využití. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: A prosím pana senátora Stříteského. Pane kolego, máte slovo. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já považuji za svou povinnost promluvit k tomuto tématu už jenom z toho důvodu, že pocházím z tohoto regionu, tj. z Pardubického kraje. Ale na druhou stranu se to více méně příčí s mým vědomím a svědomím v tom, že strašně nerad dávám rady někomu, kdo je někde jinde, kdo řeší úplně jiné problémy, protože si myslím, že každý region, každá oblast, každé město, by mělo svoje problémy řešit tak, aby se to líbilo všem, kteří v této oblasti žijí. Proto já podpořím stanovisko našeho výboru, ale přesto jsem přesvědčen o tom, že hlavní roli by zde mělo hrát roli město Ústí nad Orlicí se svými řádně
184
zvolenými orgány. Jejich názor by měl být rozhodující. A ten bychom měli podporovat. Prostě tak, jak si to ti občané tam udělají, takové to budou mít. A my všichni ostatní, orgány, bychom jim buď měli pomoci, a nebo prostě nějakým způsobem řešit to, co oni si navrhnou. A proto si myslím, že bychom měli velkou váhu klást na to, co zde přednesl starosta města Ústí nad Orlicí. Já vám děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, a prosím o slovo pana senátora Jehličku. Senátor Václav Jehlička: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já bych se také krátce chtěl zmínit k této problematice, protože v určité době jsem byl ministrem kultury a o tuto věc jsem se i zajímal. Byl bych rád, aby zde bylo vzpomenuto mého kolegy Petra Bendla, který byl ministrem dopravy. Ve stanovisku vedení města k budově nádraží se píše: Dostal jsem dopis, pan ministr Řebíček, o zachování nádraží a udělení statutu kulturní památka. Po zamítavých odpovědích obou ministrů, atd. Ministerstvo kultury nemohlo dát jiné stanovisko, než zamítavé v té době, protože tam byl schválený veřejný zájem vést tam dopravní koridor, a nemohou být dva veřejné zájmy v rozporu. Schválený veřejný zájem byl zbourat staré nádraží a vést tam koleje a nemohl tam být uplatněn druhý veřejný zájem památkové ochrany objektu, která byla navržena a schválena vlastně k demolici. Já jsem na to upozornil kolegu Bendla a požádal jsem jej. On velice, řekl bych ochotně, jel do Ústí nad Orlicí a přijel a říkal, že si myslí, že to není potřeba zbourat. To byl rozhodující okamžik. A v tom momentě, kdy zde zmizel veřejný zájem dopravní, mohlo ministerstvo kultury uplatňovat veřejný zájem ochrany této památky. Nicméně byl bych nerad, abychom se upínali k tomu, že na něčem bude viset cedulka „Kulturní památka“, protože na ministerstvu kultury jsem měl katalog, který jsem používal při projednávání rozpočtu 200 naprosto zdemolovaných, rozpadlých kostelů, které jsou kulturními památkami. Některé z nich jsem navštívil ve zvláštním území, o kterém jsem neměl ponětí, někde na rozhraní Středočeského, Ústeckého a Karlovarského kraje. A něco tak otřesného jsem vůbec neočekával, že u nás je. A na druhé straně člověk viděl na jižní Moravě kostely, které byly až příliš opraveny a ještě tam na to chtěli peníze. Vždy to tedy souvisí s prostředím, s lidmi v tom území, jestli oni to cítí, že je to památka nebo není, a musíme se smířit. A já to říkám nerad, s tím, že některé památky zaniknou, kdybychom se rozkrájeli. A samozřejmě, pišme a ať jsou petice, a jsem pro, aby se tady udělal experiment, zachovejme to nádraží a sejděme se za deset let a uvidíme, co s tím bude. Já jsem poměrně skeptický, protože největším problémem naší památkové péče je to, že my sice umíme všechno opravit, ale využití je největší problém památek. A skutečně – a to souhlasím s kolegou Kuberou – a památkáři byli mými podřízenými, někdy jejich rigidní přístup k ochraně památek vede k jejich zániku. Přál bych si tedy upřímně, aby zůstalo toto nádraží stát, myslím, že jsme pro to s kolegou Bendlem a se spolupracovníky z ministerstva kultury udělali všechno, co jsme mohli, ale jaksi klíč k úspěchu je v Ústí nad Orlicí, maximálně v tom regionu. A jestliže k tomu něco přibude, bude to dobře, ale myslím si, že to bude velký problém a nejsem si úplně jist, že to využití se najde. Děkuji.
185
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Müllerovou. Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dovolte mi ještě jednu spíše poznámku, protože tady jsme diskutovali teď o tom, kdo má mít jaké odpovědnosti, kdo s kým má diskutovat, kdo s kým má zasednout a dále jednat. Musím říci, že petice vznikla zhruba před rokem a půl. Já jsem ve svém úvodním vystoupení hovořila o tom, a říkala jsem, že jsem velmi potěšena, že se dnešního projednávání zúčastnili všichni dotčení, všichni zúčastnění a že jejich stanoviska byla poměrně srozumitelná, že jsme všichni slyšeli od nich představu o tom, jak by to mělo dále vypadat. Co nás určitě zajímalo, bylo stanovisko ministerstva dopravy, bylo to stanovisko Českých drah jako vlastníka budovy a bylo zajímavé si poslechnout i stanovisko Správy železniční dopravní cesty, investora stavby. A zástupci petentů dnes mají vlastně dojem, že by právě dvě poslední zmíněné instituce měly být oním nositelem záchrany historické budovy. Promiňte mi to, při vší úctě k jednání výboru, já se to nedomnívám. Já si skutečně myslím, že tím, kdo by měl rozhodovat o dalším osudu nádraží, historické budovy, by měla být místní samospráva, to znamená město Ústí nad Orlicí a Pardubický kraj. Někteří z mých kolegů tady hovořili o tom, že máme každý svoji roli. Máme. My máme moc zákonodárnou, zástupci ministerstva a Českých drah atd., tam je role exekutivní. A jinou úlohu mají samozřejmě zastupitelé a zástupci samosprávy. Byla bych ráda, abychom si tyto role nepletli, a budu skutečně potěšena, když se znovu, a já předpokládám, po roce a půl, vrátíme všichni k jednacímu stolu. Nicméně nevím, jestli úvaha zástupců Českých drah a Správy železniční dopravní cesty zatím byla nějaká neodpovědná nebo zda chtěli nějakým způsobem petenty napínat a zda tedy jsou ještě schopni situaci přehodnotit. Budu ráda, pokud tomu tak bude, ale v opačném případě se domnívám, že samosprávám přísluší tato kompetence, o níž jsem před chvílí hovořila. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A ptám se petentů a osob dotčených stran, zda má někdo z nich zájem vystoupit. Mám pocit, že se hlásí pan Martin Kadrman, pokud dobře vidím, a potom pan starosta. Prosím, pane Kadrmane, máte slovo. Martin Kadrman: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, byl jsem několika z vás přímo či nepřímo vyzván k některým odpovědím na jasně položené otázky. Dovolím si začít od konce, od projevu pana senátora Kubery. Myslím si, že mezi peticí, námi a panem senátorem Kuberou došlo k jistému nedorozumění, protože petice byla podávána Senátu již před rokem. To bylo v době, kdy budova byla skutečně existenčně ohrožena. Dneska, jak jsme slyšeli, tomu tak již není. Proto je v tomto smyslu znění proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí. Příslušný výbor navrhl usnesení. Je samozřejmě přirozeně na vás, o kterém z předložených návrhů rozhodnete. Předevčírem to bylo, jestli se nemýlím, 25 let, co byla zdemolována nádražní budova v Těšnově. Byla zdemolována v zájmu pokroku, modernizace. A dneska lidé, kteří se na té demolici přímo podíleli či ji měli na starost, říkají, že problém hlavně
186
tkvěl v tom, že zástupci památkářů a milovníků historie patřičným způsobem neuměli předložit důvod k záchraně této budovy příslušnému ústřednímu výboru KSČ, protože stačilo říci, že je to nejcennější část této budovy, z níž by mohl být krásně výstup z metra Florenc, a krásně by se mohlo argumentovat: Soudruzi, až nás imperialista napadne, jaký je nejbližší úkryt do protiatomového krytu? No přece vchodem do metra na Těšnově. My dneska samozřejmě už nejsme v té fázi, doba se zaplaťpánbůh posunula a doufám, že se nevrátí, kdy nemusíme hledat ideologické důvody k záchraně nádražní budovy. Nádražní budova zůstane stát i přesto, že stát neměla a údajně to technicky ani nebylo možné. Způsob jsme našli. A znovu se opakuji, tak jako jsme našli způsob, jak budovu zachránit, trať modernizovat, tak jako jsme našli způsob, jak budově zajistit její smysluplnou existenci, a to je v tom smyslu, že nová nádražní budova se stavět nebude, protože pakliže by se stavěla, tak jakékoliv další debaty na téma, co se starou nádražní budovou, by byly naprosto nesmyslné. Co se týče návrhů, těch návrhů bylo 15. Jedním z návrhů, já vás s nimi nebudu samozřejmě zatěžovat, pakliže byste někdo měli zájem, rád vám je zašlu, máme je na webových stránkách. Máme několik návrhů, napojení na cyklostezku, informační centrum Podorlicka, hostel, půjčovna kol atd., ale znovu říkám, my nejsme občanská iniciativa, a znovu směřuji k panu senátoru Kuberovi, my nejsme občanská iniciativa, která by křičela zachraňte, zachraňte, ve chvíli, kdy by došlo k jakémusi projevu vůle ji zachránit, tak by se po nás slehla zem. My jsme v době, kdy jsme neměli informace o tom, za jakých podmínek je budovu možné zachránit, tak jsem i hledali se vzpomínaným panem profesorem Suchomelem, tak on zajistil studentskou práci na téma využití a zakomponování nádražní budovy do modernizace tratě. Skutečně k tomu přistupujeme velmi odpovědně, a já vám tady říkám s naprostou jistotou a vážností, že pakliže bude zájem na všech stranách s tou budovou nějakým rozumným způsobem naložit, tzn. že nejen že bude zachována, ale my se snažíme o to, aby byly nalezeny prostředky, a já jsem přesvědčen o tom, že ty prostředky možné na její rekonstrukci uvolnit v rámci modernizace trati, ale znovu říkám, to je všechno předmětem dalších jednání, která nás čekají v nejbližších měsících. A o tom tady vy nemůžete rozhodnout, a proto jsem prosil, aby původní návrh, předložený návrh příslušným výborem hospodářským byl přijat v tom znění, v jakém byl, protože neříká, je potřeba, aby město, kraj a občanské sdružení Nádraží nedáme hledalo využití, ale všechny zainteresované strany hledaly využití, jak s tou budovou dále naložit a jak jí zachovat smysluplnou budoucnost. Protože je samozřejmě nesmysl, aby se trať zmodernizovala za 2,4 mld korun, budova zůstala v žalostném stavu, v jakém je, a to v jakém je, tak samozřejmě je důvodem, aby České dráhy, a přiznal se k tomu v pořadu reportéři ČT tiskový mluvčí Českých drah Šťáhlavský, že ta budova byla záměrně do ní nebylo investováno, aby mohl být nalezen důvod, proč ji demolovat. Proč by občanská veřejnost dneska měla sklízet tyto hořké plody? Tedy občanská veřejnost vyvinula nějakou iniciativu a my máme zájem na to se podílet na jejím dalším osudu. A co se týče paní senátorky Müllerové, já jsem samozřejmě velmi rád za to, že paní senátorka Müllerová podporuje zachování nádražní budovy, já pevně věřím, že nám i bude nápomocna v dalších jednáních a koneckonců je senátorka za náš okres a bydlí přes kopec, takže já pevně věřím, že se tady nevidíme naposled a vám všem ostatním bych chtěl skutečně velmi poděkovat, protože jsem mile překvapen a nesmírně si toho vážím, jaký čas věnujete našemu problému, který je vlastně problémem nás všech. Děkuji vám.
187
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím pana starostu Peška, který se hlásil. Pánové, ještě někdo z vás bude mít zájem vystoupit v rámci rozpravy? Takže nikoho tam nevidím, takže pane starosto, máte slovo. Richard Pešek: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté. Já bych vám chtěl jenom velmi krátce sdělit, že pan Kadrman občanské sdružení, proti kterému my nic nemáme, má sebráno údajně já nevím, jestli 15 000 nebo 17 000 hlasů. Jsou to hlasy občanů z celé zeměkoule. Já tady zastupuji 15 000 obyvatel Ústí nad Orlicí, z nichž možná 1 500 lidí to podepsalo také. Můj syn, který bydlí tady v Praze na Malvazinkách, to klidně podepíše také, protože na našem nádraží už dávno nebyl a nejezdí. Víte, kdybych bydlel v New Jersey a někdo mně poslal krásnou fotku našeho krásného nádraží, tak bych to podepsal a panu Kadrmanovi bych sehnal ještě 200 000 hlasů Američanů. Ale my se potýkáme s tím problémem přímo na místě a jenom abyste věděli, jak velký zájem tato záležitost má na místní televizi, která je velmi sledovaná, OIK se jmenuje, běží už 14 dní anketa – co říkáte tomu, že ústecké nádraží bude zachráněno. Ano, 520 hlasů, ne 390, a je mi to lhostejné 210. Takže se toho dohromady zúčastnilo asi 1 200 lidí, tak je to zajímavé, ale vesměs ta mlčící většina chce mít moderní nádraží a my jsme se teď dostali tady na vaší půdě do zajímavého nového stadia této věci. Město Ústí nad Orlicí skutečně bazíruje na výstavbě nové výpravny nebo odbavovací, nebo jak se tomu říká, budovy na kerhartické straně. Jestli někdo sežene těch 200 mil. na kulturní památku a zachová nám tam starou dámu, tak budiž, ale my chceme bezpečné nádraží a jestli tam skutečně bude tato historická památka, nám nevadí, a já vám jenom řeknu, naváži na pana Kuberu, ta památka nebude vidět, víte. Tam budou nástupiště a tam budou sloupy, tam budou tróje, nebo jak se to jmenuje, a tato památka nebude vidět, protože k ní nebude příjezd automobilem z nějakého pohledu, bude k ní příchod zespoda, to znamená, když někdo podchody dojde dovnitř, tak si k ní stoupne, takhle se podívá nahoru, a když si to někdo bude chtít vyfotit, tak ta budova úplně zmizí technicky. Čili já chci jenom říct, že zájmem 15 000 obyvatel Ústí nad Orlicí je, abychom měli novou výpravní budovu na kerhartické straně a na tom budeme trvat. A jestliže tady dneska někdo říká, že se to veřejně neprojednávalo, víte, projednávalo se uzemko tak zvané. A to byla veřejná debata, do toho se mohl přihlásit úplně každý, i paní režisérka, i pan Kadrman. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane starosto, a nikoho nevidím, že by se hlásil do rozpravy, takže rozpravu končím a prosím pana zpravodaje. Senátor Jiří Nedoma: Dámy a pánové, dovolte mi, abych tady shrnul to, že vystoupilo celkem 7 hostů v této záležitosti, z toho dva vystoupili dvakrát, dvakrát vystoupil představitel petentů pan Ing. Kadrman, který v podstatě volá po nalezení způsobů nejenom tedy zachování té budovy, ale nalezení způsobu opravy té budovy, a jestli jsem tomu dobře rozuměl, tak hledá způsob financování státu nebo státem zřízených institucí, s čímž já osobně tedy nemohu souhlasit, nebo si nemyslím, že by toto bylo řešení vhodné. Co se týká vystoupení pana starosty Peška z Ústí nad Orlicí, tak ten naopak vnesl nový prvek do toho, že požaduje kvalitní novou nádražní budovu a realizaci rekonstrukce železničního koridoru jako přínos pro město. Co se týká vystoupení senátorů, tak vystoupilo 11 senátorů, z toho dva senátoři dvakrát, resp. dvakrát vystoupila kolegyně senátorka Müllerová a dvakrát kolega senátor
188
Jílek. Z těchto všech vystoupení krom přiklánění se k různým názorům a postojům považuji za nejzásadnější tedy vystoupení senátora Jílka, který vlastně podává protinávrh na znění bodu č. 2 našeho usnesení. Rozdíl v těchto usneseních mezi usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a návrhů usnesení senátora Jílka je v tom, zatímco výbor doporučuje, aby společné nalezení řešení pro stávající budovu, o které již v tomto okamžiku se dá říci, že se nalezl konsensus v tom, že zůstane stát na svém místě, tak toto řešení budou hledat společně všechny doposud dotčené instituce. Je pravda, že tady v tom vůbec v usnesení z hospodářského výboru nejsou jmenováni petenti, čili zástupci petentního výboru. Naproti tomu v tom doporučení, které navrhuje senátor Jílek a které podpořila řada vystoupení senátorů se doporučuje Pardubickému kraji, městu Ústí nad Orlicí a v původním návrhu chybějícímu petenčnímu výboru společně najít řešení, jak se stávající budovou po jejím převedení na nového majitele naložit, což reflektuje ten vstřícný návrh, který tady padnul ze strany Českých drah, že jsou ochotny převést tuto budovu za symbolickou jednu korunu z řad na toho, kdo nalezne to řešení a kdo především nalezne finanční prostředky jako potřebné na opravu a využití této budovy. Takže je tady usnesení Senátu. To má dva body. První, že Senát bere na vědomí petici proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí a druhé je to pouze doporučení. To usnesení je připraveno v souladu s jednacím řádem v Senátu, to znamená, že skutečně Senátu nepřísluší určovat to řešení, ale pouze nám přísluší vyslechnout všechny zainteresované strany, což jsme udělali v rámci jednání podvýboru a výboru a vystoupení hostů na dnešním jednání Senátu pouze potvrdilo, že to šetření tomu odpovídalo, že ty skutečnosti se nezměnily. Takže v tomto smyslu odevzdávám věc do rukou řídícího jednání, aby o tom nechal hlasovat. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Ještě prosím jedno upřesnění. Pochopil jsem správně, že doporučujete, aby usnesení výboru v tom odstavci 2 doporučení byl zahrnut i petiční výbor? Senátor Jiří Nedoma: Určitě bych to doporučoval. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní kolegyně Paukrtová? Senátorka Soňa Paukrtová: Jestli jsem správně poslouchala, tak já mám za to, že návrh kolegy Jílka a návrh hospodářského výboru prostě vůbec nejsou v rozporu. Já si dokonce myslím, že nalezení té budovy nebo využití té budovy se bez města Ústí nad Orlicí vůbec neobejde a bez kraje také ne, takže já nevím, jestli kolega nějak nesouhlasí, ale já mám pocit, že to není v rozporu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolega Jílek to jistě upřesní, ale mohu to upřesnit i já. Kolega Jílek vypouštěl ministerstvo dopravy, České dráhy, Správu železniční cesty. Senátor Adolf Jílek: Ano, já jsem vypouštěl tyto orgány, to znamená ministerstvo, České dráhy a SŽDC, protože tady jasně deklarovaly, že budovu za korunu, kdo ji bude chtít a že se v žádném případě budova podle nového projektu nebude bourat. Ale o naložení by se měly domluvit místně příslušné orgány kraj, obec a zástupci petentů.
189
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, já myslím, že teď je nám to jasné. Spustím hlasovací znělku. Vážené kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení. Jako poprvé v návrhu budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Jílka. To znamená, dobře, rozdělíme to na dvě části. To znamená, že teď budeme hlasovat o tom, že Senát bere na vědomí petici proti demolici nádražní budovy. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 49, registrováno 59, pro 52, návrh byl schválen. To znamená, teď budeme hlasovat o bodu II. doporučuje a budeme hlasovat o návrhu kolegy Jílka, to znamená, doporučuje městu Ústí nad Orlicí, Pardubickému kraji a petičnímu výboru společně najít řešení, jak se stávající budovou naložit. Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 50, registrováno 59, pro 21, návrh byl zamítnut. Teď budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu doplněný panem zpravodajem o petiční výbor. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 51, registrováno 59, pro 36, kvórum 30, návrh byl schválen. Ukončili jsme projednávání tohoto bodu našeho programu. Děkuji všem zástupcům petentů a osobám dotčených stran. Děkuji vám, na shledanou. A my, vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat v dalším bodu našeho odpoledního jednání, a to je bod Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů Týká se prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na provozních komunikacích Jedná se o senátní tisk č. 150. Já prosím pana kolegu Jiřího Žáka, aby nás seznámil s tímto návrhem. Senátor Jiří Žák: Dobré pozdní odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Asi si pamatujete, že před určitou dobou byl předložen senátní návrh zákona tisk č. 150, který mění zákon 361/1997 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. My jsme už v minulosti požádali o prodloužení lhůty na projednávání tohoto návrhu a minulý týden jsem požádal pana předsedu Senátu znovu o další prodloužení o 60 dnů. Důvod je velmi prozaický. To, co nás brzdilo v práci, byl postup Poslanecké sněmovny ke stejnému tisku a nechtěli jsme v tom dělat větší zmatek. Teď je víceméně jasné, že Poslanecké sněmovně už nic nevznikne, takže nám tady vzniká prostor pro to, abychom mohli převzít některé smysluplné věci a dobrat se o to formou pozměňovacího návrhu. Žádám tedy nebo prosím vás, abyste podpořili usnesení z 15. schůze Senátu dne 18. března 2010, který říká, že Senát prodlužuje lhůtu pro projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a o změnách některých zákonů do 31. května 2010. Děkuji vám.
190
Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vaše řeč byla naprosto jasná, přesto ale jsem povinen zahájit diskusi a vy prosím sedněte si ke stolku zpravodajů. Do diskuse se nikdo nebo do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu, tak jak nám jej předložil pan kolega Jiří Žák. Vážené kolegyně, kolegové, hlasujeme o návrhu prodloužit lhůtu pro projednání návrhu senátního návrhu zákona kolegy Jiřího Žáka, Jiřího Nedomy a dalších do 31. května 2010. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 52, registrováno 55, pro 30, návrh byl schválen. Děkuji, pane kolego. A přistupujeme k poslednímu bodu našeho dnešního programu, a to je Zpráva o peticích doručených Senátu, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu, způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009 Jedná se o tisk č. 216 a prosím pana kolegu Jaromíra Jermáře, aby nás seznámil s usnesením výboru vzdělání, se zprávou a s usnesením výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Myslím, že celý ten tisk máte před sebou, tak nebudu ani citovat celé usnesení, zprávu o peticích i o způsobu jejich vyřízení, výroční zprávu, o činnosti v oblasti poskytování informací a o svobodném přístupu k informacím projednal výbor na své 13. schůzi dne 28. ledna 2010 a přijal následující usnesení: Výbor: 1. Schvaluje zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR a informaci funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009, která je přílohou tohoto usnesení. 2. Bere na vědomí výroční zprávu o podávání informací dle zákona č. 106/1999 Sb., a přehled podaných peticí a ostatních podání a dotazů za rok 2009, která je přílohou č. 2 tohoto usnesení, bere na vědomí výroční zprávu za rok 2009 pro mediální oblast, která je přílohou č. 3 tohoto usnesení. 3. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, orgánům a funkcionářům a o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2009 a výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2009 vzít na vědomí. Výbor ve svém usnesení dále určil zpravodajem toho projednání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu ČR Jaromíra Jermáře a pověřil mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a vás kolegyně, kolegové, prosím, prosím o klid, blížíme se k závěru. Takže to byla zpráva zpravodaje a já otevírám k diskusi, otevírám rozpravu k této zprávě, k těmto informacím. Do diskuse se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak nám jej předložil pan kolega Jermář.
191
Děkuji, vážené kolegyně, kolegové, blíží se poslední hlasování, to hlasování bude o tom, zda bereme na vědomí zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 53, registrováno 51, pro 46, návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali program našeho jednání. Vidím kolegu Sefziga, že se hlásí o slovo – ještě s technickou poznámkou. Senátor Luděk Sefzig: Já se všem omlouvám, moje poznámka je namířena pouze ke členům výboru pro záležitosti EU. Moc jej prosím, aby zítra přišli na krátký výbor, který se bude týkat hlasování o procedurách, o výběru materiálu k projednání výboru a svolal bych na 8:30, tedy půl hodiny před schůzí do Černínského salonku v Kolowratském paláci, děkuji vám. Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, a prosím, pane předsedo, abyste jednání ukončili do 9.00 hodin., protože zítra zahajujeme v 9.00 hodin. Děkuji vám, na shledanou. (Jednání přerušeno v 17.33 hodin.)
192
(3. den schůze – 19. března 2010)
(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 15. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Jaroslav Sykáček, Pavel Lebeda, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier, Karel Kapoun, Karel Schwarzenberg, Rostislav Slavotínek, Daniela Filipiová, Pavel Sušický, Jiří Liška, Václav Jehlička, Soňa Paukrtová, Ludmila Müllerová, Liana Janáčková, Miloš Janeček, Josef Řihák, Jiří Oberfalzer, Jaroslav Kubera, Alena Venhodová, Richard Svoboda a Bedřich Moldan. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, náhradní identifikační karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu. V tuto chvíli je přítomno 37 senátorek a senátorů. Budeme pokračovat v pořadu schůze. Nyní budeme projednávat bod, kterým je Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 15. Šetření ve věci této petice prováděl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zpravodajkou byla určena paní senátorka Eva Richtrová a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 15/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv dle § 142a odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jsou to pan Roman Macháček, Jolana Prokopová a František Kašík, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. (Velký hluk v jednací síni.) Pánové, já vás poprosím o klid. Tady skutečně nebude za chvíli slyšet vlastního slova. Navrhuji vám, abychom hlasovali o všech zástupcích petentů jedním hlasováním, pokud nikdo nebude mít námitku a nebude chtít o někom hlasovat zvlášť. Námitku nikdo nemá. Dovolte mi, abych ještě přivolal znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat. Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 44, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů. Dále Senát hlasováním rozhodne, které z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jedná se o pana Ivana Fuksu, prvního náměstka ministra financí Eduarda Janoty, a dále o pana Petra Handla a pana Roberta Amsterdama, zástupce RPG Byty s r.o.
193
Navrhuji, abychom opět hlasovali o všech jménech najednou. Má někdo nějakou připomínku? Není tomu tak. Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce stran dotčených peticí. Článek 3 našich Podrobnějších pravidel praví: Nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodajce výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorce Evě Richtrové. Senátorka Eva Richtrová: Dobré ráno vám všem. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, kolegyně, vážení hosté, dovolte mi, abych vás provedla všemi úkony, které VUZP, který se zabýval uvedenou peticí, udělal. V úvodu bych jenom chtěla konstatovat, že petici, kterou tady budeme dnes projednávat, se dotýká především 103 tis. lidí ze severní Moravy a Kladna, kteří bydlí v současné době asi ve 44 tisících bývalých bytech OKD. Petice podle článku 18 Listiny práv a svobod a zákona o právu petičním podepsalo v tomto případě 13 169 občanů ČR a byla nám předána členy petičního výboru – jednak Poslanecké sněmovně PČR; kopie byla odeslána Parlamentu ČR a vládě, a to už v prosinci 2008. Petenti žádají Poslaneckou sněmovnu a Senát PČR, aby zajistily dodržení podmínek ustanovených v usnesení vlády č. 904 ze dne 15. září 2004 týkajících se privatizace OKD společností Carbon Invest a žádají zákonodárce, aby na nabyvateli akcií společnosti OKD vymohli splnění podmínek, které mu byly jednoznačně vládním usnesením uloženy. Jenom pro celistvost podané informace sdělila, že v podmínkách je kromě jiného uvedeno, že bude spravovat a udržovat bytový fond. Veškeré výnosy z bytového hospodářství budou použity na úhradu výdajů spojených s bytovým hospodářstvím; a nepřevede bytové domy, případně bytové jednotky na třetí osobou. S výjimkou nejvýše 5 % z celkového počtu bytů v souvislosti s běžným hospodařením nebo s výjimkou případného prodeje bytových jednotek dosavadním nájemcům, a to za kupní cenu, která byla použita při ocenění neprodukční části majetku OKD. Současně tato cena bude přiměřená a obvyklá ve srovnání s kupní cenou obdobných bytů převáděných v daném bytě a čase z vlastnictví státu, krajů a obcí do vlastnictví dosavadním nájemcům. Právě tento časově neomezený závazek loni RPG loni v červnu vypovědělo. Všichni podepsaní, kteří podepsali petici, se vyjadřují k podpoře požadavků nájemníků bytů OKD za realizaci slibovaného odprodeje bytů. Peticí se tedy začal zabývat VUZP, zpravodajkami výborovými byly určeny senátorky Bayerová a Richtrová. Já bych vás nyní seznámila s tím, co všechno jsme pro šetření okolností udělali. Bylo požádáno MF o poskytnutí smlouvy o koupi akcií společnosti OKD mezi Fondem národního majetku a společností Carbon Invest. O stanovisko bylo požádáno sdružení majitelů domů i sdružení na ochranu nájemníků. Petice byla konzultována petičním výborem PS. Proběhla setkání se zástupci sdružení bytů OKD. Osobně jsem navštívila více než stovku bytů v majetku RPG, a to jednak ve Frýdku-Místku, v Ostravě-Porubě i v Havířově.
194
Cíl byl jediný. Seznámit se s technickým stavem bytů a postupem firem provádějících opravy v domech. Proběhlo také setkání u hejtmana Moravskoslezského kraje za účasti poslanců i zástupců petentů. Proběhly i veřejné demonstrace, a to třeba v dubnu 2009, na kterém účastníci požadovali, aby stát hájil zájmy svých občanů, aby nájemníci mohli slušně bydlet. Na toto vše navazovala 8. schůze výboru, kde 29. 4. proběhlo veřejné slyšení za účasti petentů, právního zástupce sdružení nájemníků byty OKD, RPG Industries zastoupené advokátní kanceláří, zástupců RPG byty a zástupcem MF. Na tomto jednání byl dán příslib zástupce MF zpracovat auditní zprávu o plnění závazků vyplývajících z podepsané smlouvy. MF paní senátorce Bayerové poskytlo smlouvu o koupi akcií mezi FNM a Carbon Invest. A na písemné vyžádání mi také poskytlo zprávu o provedeném auditu. Bohužel z předložených analýz se však nelze dozvědět, zda byla nebo nebyla porušena privatizační smlouva. Pouze se konstatuje, že MF nevznikla škoda, a není důvod pro podání žaloby. Právní analýza nebyla schopna ani ochotna říct, že však smlouva porušena nebyla. Audit se dělal na výzvu sdružení nájemníků; na základě jejich stížností i shromažďovaných důkazů. Ti však, dle jejich slov, neměli možnost se s auditory setkat a své podklady jim ani ukázat, ani předat, ani nějak jinak argumentovat. Já jsem pak následně oslovila znovu MF a položila otázku. Chtěla jsem jednoznačnou odpověď, zda MF vnímá, zda smlouva porušena byla či nebyla; 2. 2 letošního roku dopis podepsaný ministrem Janotou konstatuje, že smlouva porušena nebyla. Dále se v tomto dopise konstatuje, že rozdělení společnosti OKD, a tedy i změna osoby vlastníka předmětného bytového fondu OKD na společnost Byty RPG nebylo předmětem uvedeného auditu. Co pak následovalo? Na 66. schůzi PS 3. prosince 2009 poslanci projednali zprávu vlády o aktuálním stavu v případě Bytů OKD a svým usnesením doporučili vládě, aby podala návrh na předběžné opatření, které by vlastníkovi Byty RPG ukládalo zákaz nakládání s předmětnými byty jinak, než umožňuje smlouva o prodeji z roku 2004, tzn. přednostně ji nabídnout nájemníkům za podmínek ve smlouvě uvedených. Dále je pak v usnesení PS konstatace, že rozdělení společnosti OKD a vyčlenění tohoto bytového fondu do realitní společnosti RPG Byty došlo k porušení smluvních závazků. PS žádá vládu, aby MF uplatnilo veškeré smluvní sankce. 10. 12 podalo MF k obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na předběžné opatření proti nakládání s tzv. Byty OKD, a to jak proti společnosti RPG Byty, tak proti společnosti RPG Industries. V listopadu 2009 MF podalo určovací žalobu na rozhodnutí RPG Industries, která v červnu 2009 vypověděla předkupní právo nájemníkům bývalých bytů OKD. Závazek firmy, který plyne ze smlouvy se státem o prodeji jeho podílu OKD, považuje ministerstvo nadále za platný. Poté obvodní soud pro Prahu 1 svým usnesením rozhodl, že společnost RPG nesmí dočasně nakládat se svým majetkem. Společnosti RPG Byty byla uložena povinnost zdržet se nakládání s majetkem do doby pravomocného ukončení rozhodčího řízení vedeného mezi MF a RPG Industries. Toto rozhodnutí bylo vykonatelné doručením společnosti RPG. V lednu 2010 uložilo MF firmě RPG Industries pokutu 30 mil. za to, že převedla byty do své dceřiné společnosti RPG Byty, čímž porušila smlouvu. Společnost RPG Byty ještě navíc část budov použila jako zástavu u UniCredit Bank. Za 16 domů získala úvěry v hodnotě 400 mil. Kč. To bylo v prosinci 2009. O zastavení nemovitostí požádala katastrální úřad v Ostravě. Ve stejný den, kdy bylo soudem vydáno předběžné opatření zakazující nakládání s majetkem.
195
To je tedy v kostce časovost průběhu kolem šetření podané petice. Já bych vás jenom chtěla všechny z tohoto místa požádat, než se tady začneme předhánět v konstataci, kdo za to všechno může, kdo byl tehdy ministrem financí, když se smlouvy podepisovali, kdo byl tehdy u vlády – já bych si dovolila tady naznačit svůj názor. On totiž problém zřejmě vznikl v okamžiku, kdy státní byty před rokem 1989 byly jakýmsi způsobem – dodnes pro mě naprosto nepochopitelným – část bytů byla převedena na obce a města a část skončila v majetku bytů OKD. Tam je podle mě celý zakopaný pes. V závěru mi dovolte, abych přečetla usnesení VUZP z 19. schůze konané dne 17. února 2010. Výbor po úvodním slovu, odůvodnění a informaci zpravodajky výboru senátorky Evy Richtrové o průběhu a výsledcích veřejného slyšení výboru k uvedené petici, v souladu s § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a Podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě: I. oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice senátního tisku č. 15, „Petici občanů za dodržení podmínek privatizace OKD“ bylo ukončeno; II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 15 – „Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD“ na veřejném slyšení výboru dne 29. dubna 2009 a dne 17. února 2010, přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení; III. navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod: senátní tisk č. 15 – „Petice občanů za dodržení podmínek privatizace OKD“; IV. určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142a odst. 2 jednacího řádu Senátu jsou mluvčí petičního výboru petice uvedení v příloze č. 2 tohoto usnesení; V. doporučuje, aby se schůze Senátu dále zúčastnili zástupci RPG Byty, s. r. o. a Ministerstva financí, jež výbor považuje za peticí dotčené, a které jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení; VI. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 15 na schůzi Senátu VII. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR, předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Organizačnímu výboru Senátu. Příloha, která konstatuje návrh usnesení. 1. Bere na vědomí petici občanů za dodržení podmínek privatizace OKD podle usnesení vlády č. 904, která byla předána Senátu Parlamentu ČR v prosinci 2008. 2. Konstatuje, že zpravodajka VUZP provedla příslušná šetření ve věci petice uvedené v bodu 1. Dále je zde konstatace, že jenom soud může rozhodnout o tom, zda smlouva o prodeji akcií uzavřená dne 16. září 2004 mezi Fondem
196
národního majetku ČR (nyní MF) a společností Carbon Invest, nyní RPG Industries, byla nebo nebyla porušena. 3. Žádá MF, aby o dalším postupu ve věci informovalo VUZP Senátu Parlamentu ČR. Děkuji. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jenom organizačně. Samozřejmě se předpokládá, že na začátku rozpravy promluví zástupci petentů a zástupci dotčených stran. Petenti mají možnost promluvit všichni, kteří byli odhlasováni, že zde mohou mluvit (nebo jejich zástupce). Je to jenom na nich. Takže bych poprosil zástupce petentů, jestli pan Macháček, paní Prokopová nebo pan Kašík chtějí vystoupit. Samozřejmě, že mají právo dvakrát po 10 minutách. Jeden z pánů, já je bohužel neznám, takže počkám, až dorazí k mikrofonu; nebo dáma, aby mohli promluvit – sdělil nám svoje jméno a příspěvek, tedy zástupce petentů. Byl jsem informován, že se jedná o pana Macháčka. Máte slovo. Roman Macháček: Děkuji vám za slovo, zdravím vás všechny, dámy a pánové, vážení senátoři. V úvodu se vás pokusím zeptat jenom v rychlosti s podstaty kauzy Byty OKD. Kauza Bytů OKD – státu i nájemníkům v ní hrozí majetková újma v řádu desítek miliard korun. Odhadujeme to zhruba někde v rozsahu 30 až 50 mld. Kč. V tom nejhorším scénáři. Je to podle nás největší finanční kauza současnosti v ČR. Kauza Bytů OKD se týká 44 tis. bytů, ve kterých žije – jak už bylo řečeno 103 tis. nájemníků. Chci říct jednu důležitou věc. Byty byly postaveny před listopadem 1989, tedy jako byty státní. OKD mělo k bytům pouze právo užívání. Většina bytů nebyla ani v režimu služebních bytů. Nešlo tedy o žádné restituce apod., kde by lidem např. po listopadu byly vráceny budovy s nájemníky a v důsledku regulací apod. by oni, řekněme, trpěli, a neměli peníze na opravy tohoto majetku. Tady tato situace byla přesně opačná, jak si za chvíli ukážeme. Tyto byty byly v rozporu s tehdy platnými zákony v roce 1990, vloženy do společnosti OKD a následně privatizovány. Privatizace byla dokončena v roce 2004, kdy stát prodal 46 % akcií společnosti OKD trestně stíhanému podnikateli Koláčkovi a Otavovi, resp. Zdeňku Bakalovi a jeho podnikatelské skupině za podivných okolností. Byty OKD byly přitom oceněny hluboko pod tržní cenou – na částku 40 tis. za byt. To už si myslím, že každý z vás intuitivně cítí, že 40 tis. za byt nemůže být v žádném případě tržní cena v lokalitě, jakou je Ostrava. Další obrovské majetky nebyly znalci oceněny v roce 2004 vůbec, tzn., že tito podnikatelé je dostali zadarmo – celý neprodukční majetek OKD, tisíce hektarů pozemků, často v lukrativních zónách; 1200 bytů OKD na Kladensku. Obrovské rozsáhlé nebytové prostory, hotely a další obrovské majetky. Nic z toho znalci, údajní experti neocenili! Jak je to možné? Celý neprodukční majetek OKD byl tedy oceněn těmito údajnými znalci na 1,7 mld. Stát dostal zhruba 800 mil. Zdeněk Bakala potom veřejně s Caronem v souvislosti s podmínkami prodeje potom veřejně opakovaně deklarovali, že byty za obdobných podmínek převedou jejich nájemníkům. Tím bylo dojít k napravení dřívějších pochybení státu z 90. let. Zní to, myslím, pro všechny celkem logicky. Nájemníci na základě tohoto slibu investovali do oprav bytů, u kterých předpokládali, že si je za 3 roky budou moci koupit. Jak se ale ukázalo, tyto investice byly zmařeny. Nájemníci v těchto bytech byli tedy sprostě podvedeni. Místo nájemníků dnes tento rozsáhlý bytový fond, největší ve střední Evropě, vlastní realitní společnost RPG Byty patřící do podnikatelské skupiny RPG Industries Zdeňka
197
Bakaly. Koneční vlastníci přitom nejsou známí. Je to tedy takový openCards vynásobený zhruba krát sto. Tržní hodnota jen bytové podpory, může být dle informací 35–55 mld. Kč. Vlastníci to získali za 1,7 mld. včetně pozemků a všech dalších nemovitostí, o kterých jsem hovořil. Vlastník, a jmenovitě Zdeněk Bakala, nejenže nedodržel své dřívější sliby a prohlášení, ale odmítá plnit i základní smluvní závazky, které dobrovolně přijal. Přitom platí staré pravidlo, že smlouvy musí být plněny. Takto se chová seriózní podnikatel, to je seriózní jednání? Já si myslím, že nikoliv. Nájemníci Bytů OKD, dnes RPG se cítí jednáním Zdeňka Bakaly, jeho podnikatelské skupiny, poškozeni a podvedeni. Nyní jim hrozí, že dopadnou stejně jako nájemníci bytů OKD na Kladensku. O těchto bytech bude za chvíli také řeč. Takové jednání považujeme jednoznačně za nemorální a nemravné. Co tady předvádí pan podnikatel Bakala a jeho skupina – to není podnikání typu Tomáše Bati, kterého si všichni tak vážíme. To je zcela jiný přístup. To je přístup založený na obcházení smluv, na jejich nedodržování, na využívání nedovolené veřejné podpory a na dalších podivných praktikách. Jako nájemníci nepožadujeme nic zvláštního, jenom chceme, aby v této zemi platily stejné zákony pro všechny. Aby nebyl rozkrádán státní majetek, aby podnikatelé dodržovali své závazky a také aby politici hájili své občany voliče. Tolik na úvod. Dovolil jsem si připravit krátký materiál, zhruba 14stránkový. Jsou tam pouze průkazná fakta. Materiál máte u sebe k dispozici. Nevím, jestli je v elektronické podobě, byl tady distribuován. Byli bychom velmi rádi, pokud byste si na to podívali a našli si ve vašich programech trošku volného času a detailně se s tím seznámili. Znovu říkám, že všechny věci jsou průkazné a dohledatelné. Jenom v rychlosti to zkusím prolítnout. Chronologický přehled základních faktů – rok 1990, rozhodnutí ministra hospodářství, v té době je podepsán pan Dlouhý. Byty byly privatizovány, přitom platilo podle platných zákonů, že přednostně v tom případě mají být převedeny jejich nájemníkům anebo vyvedeny na obce. Takto se to standardně dělalo. V případě Bytů OKD však tyto byty byly i s havíři a lidmi, kteří v nich bydleli a kteří často s doly neměli nic společného, tak byly vloženy do společnosti OKD a následně privatizovány. V roce 1998 stát, opět za podivných okolností, ztratil majoritu v téhle společnosti. Přispěl k tomu opět zvláštním jednáním FNM. Společnost ovládli Koláček s Otavou. V té době získali polovinu OKD zadarmo. Transakci zde nebudu popisovat, není tady na to prostor. Dokončení privatizace v roce 2004. Stát prodával 46 % akcií v OKD. Majetek nakonec prodal za 4,1 mld., tzn. celkově OKD oceněno 8,9 mld. Byty OKD byly oceněny znaleckým posudkem paušálně na 40 tis. za byt. My znalecký posudek dnes už máme k dispozici z roku 2004. Ocenění ve 150stránkovém posudku, který musel stát miliony korun, je jeden odstavec v textu, kde je uvedeno, že to bylo oceněno na základě porovnání s transakcí prodeje podobných bytů v Třinci. Takže takto ti dva znalci ocenili neprodukční majetek OKD. To je naprosto skandální! Znalci ocenili také jenom tři z 32 dceřiných společností. OKD mělo účetní hodnotu 40 miliard v té době. A kromě toho ještě mělo dalších 32 dceřiných společnosti. Znalci ocenili ze 32 dceřiných společností jenom 3. Jakým způsobem si ty tři vybrali, není jasné. Naprosto opomenuli tisíc dvě stě bytů OKD na Kladensku. Ty nebyly oceněny a vlastníci je získali zadarmo.
198
Neocenili pozemky, hotely na Slovensku, luxusní hotel Podbánské, možná někdo znáte, v luxusní lokalitě. Dostali vlastníci zadarmo. A další a další nemovitosti. Podnik OKD doprava – největší soukromý přepravce v České republice. Ani tato společnost nebyla oceněna. A co víc? Vlastníci nezískali tento majetek na základě transparentního výběrového řízení, ale na základě tzv. exkluzivity, omezené procedury. Cílem bylo prodat to jim, protože oni měli většinu ve společnosti a říkali, že jinak neposkytnou státu podklady potřebné pro ocenění společnosti. To zní logicky, takže stát to prodal většinovému vlastníkovi s tím, že mu poskytne všechny potřebné informace. Ale jak vyplývá z těchto znaleckých posudků, znalci tam vysloveně uvádějí, že potřebné informace poskytnuty nebyly. Takže jak je to možné? Byty byly oceněny, jak jsem říkal, na částku 40 tisíc za byt. Natrvalo byl ve smlouvě sjednán klíčový smluvní závazek 76d, který říká zjednodušeně: Nájemníci mají předkupní právo na tyto byty bez časového omezení. Ten závazek platí natrvalo, ale ne za standardních tržních podmínek, ale za obdobných podmínek, za které tyto byty získal Zdeněk Bakala a jeho skupina, to znamená za netržních podmínek. Takto tam ten závazek byl stanoven. Je to celkem logické a následně pan Bakala slíbil byty převést. Tady bych ještě chtěl říci další věc. V okamžiku, kdy Zdeněk Bakala vstoupil do společnosti OKD, bylo to dost překvapivé, nikdo o tom údajně nevěděl, pak vydal oficiální prohlášení, kde uvádí doslova: Stojí pevně za všemi smluvními závazky. Jak se ukázalo, prohlášení pana Bakaly, zdá se, platí jenom omezeně. Společnost Penta posléze napadla prodej OKD, že byl pod tržní cenou, že to nebylo za žádnou tržní cenu. V tomto okamžiku hrozilo této skupině, že stát může smlouvu vypovědět, a nebo že bude muset uhradit nedovolenou veřejnou podporu, která podle našich odhadů může dosahovat desítek miliard korun. Najednou Zdeněk Bakala a jeho skupina vydávají prohlášení, kde slíbili, že byty převedou jejich nájemníkům. A to za 30 až 50 tisíc za byt. Toto bude údajně platit bez časového omezení. Vlastníci ale bez souhlasu ministerstva financí posléze vyvádí bytový fond mimo společnost OKD do realitní společnosti RPG Byty. Její koneční vlastníci nejsou známi. V srpnu 2008 vlastníci oficiálně oznamují, že byty nájemcům prodávat nebudou a hodlají s nimi podnikat. Nájemníci následně dávají petici a snaží se v té věci něco dělat dříve, než bude pozdě. To znamená postup nájemníků je naprosto logický. Nájemníci se v celé téhle kauze chovají velice logicky, konzervativně, kdy vycházejí z toho, že podnikatel si plní své závazky, že to je seriozní podnikatel a stát nepřipustí, aby oni byli obráni v podstatě o střechu nad hlavou. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane Macháčku, promiňte, ale právě vám uplynula časová lhůta. Můžete dokončit, ale berte ohled na to… Roman Macháček: Ke znaleckému posudku se potom dostanu v další fázi. Posléze vlastník vypovídá dokonce o rok později v červnu klíčový smluvní závazek 76d s tím, že ten závazek mu údajně brání brát si úvěry. A my jsme také zjistili, že advokátní kancelář Allen & Overy, která státu poskytovala služby, připravila smlouvu a následně ji stát využíval jako konzultační firmu pro posuzování, zda vlastník plní všechny své smluvní závazky. Že tato kancelář pracovala také pro podnikatelskou skupinu Zdeňka Bakaly. Takže tolik asi na úvod k tomu, jak takhle kauza vypadá. A nyní nájemníkům hrozí, že dopadnou, jako nájemníci 1200 bytů na Kladensku a za chvilku se seznámíme, máme tady naši váženou kolegyni, která nás
199
potom seznámí s tím, jak tam nájemníci dopadají a co se jim tam vlastně děje v současné době. Děkuji vám zatím za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, že jste si vzal mé upozornění k srdci a dokončil jste svůj projev rychle. Dál se zeptám, jestli chce mluvit paní Jolana Prokopová, která je také zástupkyní petentů. Mohou mluvit pouze ti, kteří byli Senátem schváleni jako zástupci petentů. Dále pak ještě pan František Kašík. To jsou tři zástupci petentů: pan Macháček, který mluvil před chvilkou, paní Prokopová a pan Kašík. Takže pan Kašík, prosím, máte slovo. František Kašík: Dobrý den, vážené dámy a pánové. Jmenuji se Kašík František a v roce 1964 jsem nastoupil jako hornický učeň na důl Zárubek. V roce 1971 jsem se oženil a začal jsem se zajímat o bydlení. Obrátil jsem se na zaměstnavatele a ten mi nabídl byt jedině s podmínkou, že podepíši smlouvu na deset let v dole. Což jsem také udělal a v roce 1972 jsem dostal byt. A ten byt mi v roce 1972 byl národním výborem města Ostravy předán dekret s dispozičním právem šachty. Nebyl to služební byt. Odpracoval jsem v dole 24 let, to znamená, 80 procent jsem pracoval na ražení chodeb. Což zanechalo na našem zdraví, v roce 1990 jsem byl s diagnózou vasoneuróza, silikóza, chronická bronchitida vyřazen z dolu ven. Teď mám strach a nejsem sám, že o bydlení mohu přijít nebo jej zase zaplatím. Poprvé jsem je zaplatil zdravím a teď je zaplatím penězi. Ptám se, proč se politické strany zajímají o občany jen v den voleb. Pak ty samé politické strany ve jménu státu z nás nájemníků v bytech OKD udělají nesvéprávné občany, občany druhé kategorie, jedněm ano, druhým ne. Odpoví mi někdo na toto? Asi těžko, nevím. Za vlády ODS v roce 1990 za podivných okolností byl porušen privatizační zákon České republiky. Místo vyvedení, jak už tady bylo řečeno, že se opakuji, vyvedení nevýrobních prostředků mimo privatizaci, to znamená byty. Ty měly být převedeny na stát. Což u jiných podniků se stalo, že tyto byty byly převedeny na stát nebo na obce a tyto byty byly nájemníkům nabídnuty na odkoupení. Zde u bytů ODK byly protizákonně vsunuty do privatizace OKD. Nikdy to nebyly služební byty. Já jsem dostal dekret, mám tady kopii, a není to služební byt. Proč se tak stalo? Mlčí a mlží ODS pan Klaus, ODA pan Dlouhý, KDU-ČSL pan Kalousek. Podle mne pro strany mělo přednost hejno kaprů než spokojenost nájemníků-voličů. V roce 2004, dne 2. 12. v Horníku, to je časopis OKD, byl rozhovor s panem Bakalou, kde pan Bakala veřejně nájemníky informoval, že do tří let připraví projekt a výsledkem toho projektu má být, aby si nájemníci tyto byty mohli koupit do osobního vlastnictví. Mnozí investovali nemalé částky do těchto bytů, dnes se od pana Bakaly dozvídají, že byty nezískají a že investovali své peníze do cizího majetku. Za odměnu je jim neustálé zvyšování nájmu. Udělal si z nás prakticky pan Bakala blbce; z nájemníků. A dodatek: Nikdy bych nepředpokládal, že při podpisu smlouvy k bytu budu v budoucnu – což je dneska – u soukromníka a vykořisťován neustálým zvyšováním nájmu, kdy se prakticky stane, že já ten nájem neutáhnu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu Kašíkovi. Zeptám se, jestli paní Prokopová chce také vystoupit. Chce.
200
Jolana Prokopová: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Jmenuji se Jolana Prokopová a jsem jednou z mnoha kladenských vdov, jejichž manžel v dolech pracoval celý život. Bydlím v Kladně a obývám byt Dolu Kladno. O kauze byty Kladno jste tolik neslyšeli, protože bylo jich na rozdíl od Ostravy pouze 1200, ale dopady na obyvatelstvo byly zcela zásadní. Pouze pro porovnání obou případů uvádím: V Kladně a okolí nám byly byty nabídnuty k prodeji, ale nikoli od původního vlastníka. V Kladně byla většina bytů, které byly stavěny státem s finanční účastí podniků, jako byla Energie, Poldi SONP vráceny městu Kladno, které je později odprodalo stávajícím nájemníkům za zůstatkovou cenu. Jen byty Dolu Kladno byly převedeny se šachtami na OKD. Postupem času měnily byty vlastníky. V roce 2008 byla vlastníkem První pražská správa nemovitostí, která nám začala nabízet byty k odprodeji za téměř tržní cenu. Jedná se o byty zhruba 32 let staré, které jsou kromě zateplení v původním stavu. To znamená staré rozvody elektřiny, které neodpovídají parametrům nynějším. V Ostravě za odprodej bytů za zůstatkovou cenu právě bojují a zatím jak je vidět, marně. Jsem jednou z mnoha kladenských vdov, jejichž manžel pracoval celý život a požadovaných deset let za byt odpracoval několikanásobně. Po jeho smrti jsem dostala nabídku k odprodeji údajně za sníženou cenu, to je 1 540 000. Tím jsem se dostala do neřešitelné situace, protože v mém věku úvěr nezískám a zůstat v bytě s tržním nájemným je pro mne rovněž neúnosné. Protože výše mého důchodu by totiž nepokryla ani požadované nájemné a zálohy na služby. Dámy a pánové, kdo z vás by nebyl v této situaci zoufalý? Můj případ je pouze ilustrativní. V podobné situaci jsou stovky lidí v kladenském regionu. Pokud nebudou změněny původní privatizační podmínky, obávám se, že do této situace se dostanou i tisíce lidí z Ostravska. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní Prokopové. Dále bych poprosil o slovo zástupce dotčených stran v pořadí, jestli může promluvit pan náměstek ministra financí pan Ivan Fuksa. Prosím, pane náměstku, máte slovo. Ivan Fuksa: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Usnesením číslo 101 ze dne 17. února požádal Senát PČR Ministerstvo financí, aby o dalším postupu ve věci informovalo výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Podmínky privatizace společnosti OKD jsou obsaženy v usnesení vlády číslo 904 ze smlouvy v září 2004 a ve smlouvě o koupi 40 % akcií společnosti OKD ze září 2004. Nyní mi dovolte stručné shrnutí jednotlivých podmínek smlouvy respektive plnění závazků kupujícího společnosti RPG Industrie. První záležitost, co se týče článku 76a, 76b, 76c ze smlouvy platné do 1. května 2009. Jak bylo sděleno paní senátorce Richtrové dopisy ministra financí ze 27. 11. 2009 a ze dne 2. 2. 2010, z auditu společnosti BDO Prima audit s. r. o., který si Ministerstvo financí nechalo vypracovat a jeho výsledky si navíc Ministerstvo financí nechalo ověřit právní analýzou, jednoznačně vyplývá, že smlouva v těchto článcích, v těchto článcích-zdůrazňuji, porušena nebyla. Co se týče článku 76b smlouvy, která je bez časového omezení v tomto případě, na základě výpovědi ze strany RPG Industrie dne 26. 6. 2009 podalo Ministerstvo financí k rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR dne 4. 11. 2009 žalobu o
201
určení neplatnosti výpovědi článku 76 odst. d) smlouvy. Dne 4. 12. 2009 byl upraven petit žaloby na určení platnosti ustanovení článku 76 odst. d) smlouvy. Ministerstvo financí jmenovalo rozhodce za svou stranu pana profesora Josefa Fialu, protistrana jmenovala pana Tomáše Pohla a předsedou Senátu byl zvolen pan docent Kotásek. Dne 29. ledna 2010 požádal žalovaný RPG Industrie s. e., o prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě a ke jmenování rozhodce do 3. 3. 2009, a to z důvodu změny právního zástupce, a to konkrétně původně advokátní kancelář Kocián – Šolc – Balašný, nyní advokátní kancelář Klocová and Company. Navíc v této věci MF na základě doporučení Poslanecké sněmovny ze dne 3. 12. 2009 v usnesení č. 1506 podalo dne 10. 12. 2009 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na vydání předběžného opatření. Obvodní soud pro Prahu 1 návrhu vyhověl a usnesením ze dne 16. 12. rozhodl, že společnost RPG Byty, s. r. o., je povinna zdržet se nakládání s domy nebo byty, které by bylo v rozporu s usnesením čl. 76 odst. d) smlouvy, a to do pravomocného ukončení rozhodčího řízení vedeného rozhodčím soudem o určení platnosti uvedeného ustanovení článku 76 odst. d) smlouvy. Předběžné opatření však k dnešnímu dni stále nebylo zapsáno do katastru nemovitostí. S největší pravděpodobností pochybením soudu. Ministerstvo financí proto podáním ze dne 10. 3. 2010 vyzvalo Obvodní soud pro Prahu 1 k nápravě. Obvodní soud pro Prahu 1 však ministerstvu financí dopisem ze dne 12. 3. 2010 sdělil, že spis byl postoupen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, proto již nemůže v této fázi učinit žádný úkon. Výzvu ministerstva nicméně postoupil Městskému soudu v Praze. Dovolte mi uvést ještě jednu čerstvou informaci. Toto úterý obdrželo MF usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2010, kterým rozhodl o odvolání podaném proti usnesení a předběžném opatření. Městský soud v Praze uvedeným usnesením zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2009 o nařízení předběžného opatření vůči společnosti RPG Byty, s. r. o., a to z důvodu, že věcně příslušným soudem prvního stupně v této věci rozhodne sám jako soud prvního stupně. Ministerstvo financí se neztotožňuje s tímto rozhodnutím odvolacího soudu, podle právního názoru MF podpořeného judikaturou soudu vyššího stupně např. Vrchní soud v Praze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 1 Cmo 182/2008-156 jsou ve věcně příslušných kauzách, ve kterých je účastníkem řízení organizační složka státu, okresní soud. Do rozhodnutí o nařízení předmětného předběžného opatření souvisejícího s podáním rozhodčího řízení je proto příslušný Obvodní soud pro Prahu 1. Proti shora uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze dne 4. 3. není možné podat odvolání ani jiný opravný prostředek. Ministerstvo financí proto musí vyčkat nového prvostupňového rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, tentokrát Městským soudem v Praze. Za třetí, co se týče porušení smlouvy o rozdělení OKD v roce 2006. Poslanecká sněmovna České republiky ve shora uvedeném usnesení rovněž konstatovala, že rozdělením společnosti OKD a vyčleněním bytového fondu do realitní společnosti RPG Byty došlo k porušení smluvních závazků a požádala vládu, aby ministerstvo financí uplatnilo veškeré smluvní sankce. Na základě tohoto usnesení ministr financí dopisem ze dne 6. 1. vyzval společnost RPG Industrie, s. e., k zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 milionů korun z důvodu porušení smlouvy o rozdělení společnosti OKD v roce 2006 a v důsledku toho změnou osoby vlastníka předmětného bytového fondu ze společnosti OKD, a. s., na společnost RPG Byty, s. r. o., bez předchozího souhlasu prodávajícího, dnes tedy ministerstva financí. A to do
202
15 dnů od obdržení dopisu s tím, že pokud RPG Industrie v dané lhůtě smluvní pokutu neuhradí, bude se ministerstvo financí domáhat svých práv soudní cestou. O tom, zda smlouva skutečně byla či nebyla porušena, však v tomto případě může rozhodnout pouze soud. MF obdrželo 26. února odpověď, ve které RPH Industrie sdělila, že neporušila žádný svůj závazek vyplývající ze soudy a odmítá požadavek na zaplacení smluvní pokuty. MF zaslalo společnosti RPG Industrie 10. 3. poslední předžalobní výzvu k zaplacení. Pokud RPG Industrie, s. e., do 15 dnů od obdržení neuhradí smluvní pokutu, podá MF neprodleně žalobu k rozhodčímu soudu. Tolik stanovisko MF k této věci. Já děkuji za vyslyšení. Zároveň také paní senátorka tady předkládala návrh vlastního usnesení, tak dle našeho hodnocení v tuto chvíli je v souladu s postupem MF. S tímto návrhem usnesení nemáme žádný zásadní rozpor. Co se týče jakýchkoliv doplňujících údajů a otázek v této věci, která je současně velmi živá a je u soudu, tak bych spíše preferoval, aby případné vaše dotazy z jakékoliv strany se realizovaly písemnou formou z toho důvodu, že celý proces je velmi živý a vše záleží na rozhodnutí soudu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Jako další možný avizovaný řečník je pan Petr Handl. Ptám se, jestli vystoupí? Ano, je tomu tak. Prosím. Petr Handl: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, vážení senátoři, vážené senátorky, děkujeme za možnost zúčastnit se této rozpravy. Před jejím započetím jsme si dovolili dát vám k dispozici jednak tištěnou prezentaci, která se zabývá celou řadou mýtů a faktů, které jsou spojeny s činností společnosti RPG Byty a s ohledem na to, že jeden z klíčových dokumentů, o kterém si dnes zde v Senátu povídáme, je audit, který v naší společnosti zadalo v loňském roce ministerstvo financí, a přestože auditní zpráva společnosti BDO Prima audit je od jejího zveřejnění 20. listopadu 2009 veřejně dostupná na internetových stránkách ministerstva financí, je možné, že někteří z vás ještě neměli příležitost se s touto auditní zprávou seznámit, proto jsme vám spolu s tištěnou prezentací dali k dispozici také DVD, na kterém najdete elektronickou verzi celé této auditní zprávy. Kromě toho i elektronickou verzi naší prezentace a krátkou ukázku ve filmové podobě týkající se jedné z nejrozsáhlejších rekonstrukcí bytového fondu, kterou jsme realizovali v loňském roce. Domnívám se totiž, že pozorné pročtení auditní zprávy odpoví na celou řadu otázek, které zde dnes byly nastíněny, a zároveň vyvrátí celou řadu dezinformací, které jsou o naší společnosti dlouhodobě a cíleně šířeny. Já se nechci vracet k celé řadě historických dat, která zde dnes byla zmíněna, neboť historie se nás v této fázi týká teprve od vstupu stávajících vlastníků do společnosti, která je dnes vlastníkem onoho rozsáhlého bytového fondu v Moravskoslezském kraji, o kterém zde hovoříme. A když se podíváte na stránky naší prezentace, pak zjistíte, že dlouhodobě neděláme nic jiného, než naplňujeme závazky, ke kterým nás ona privatizační smlouva z roku 2004 zavazovala. Tedy dlouhodobě se snažíme zvyšovat kvalitu historicky velmi podinvestovaného a zanedbaného bytového fondu, který ne naší vinou je dnes ve stavu, ve kterém se nachází. To ale možná není přesný popis, protože naopak díky naší snaze ten bytový fond v posledních letech doznává výrazných proměn a jak máte možnost vidět i na některých fotografiích v prezentaci, nejen my, ale i města a obce se v celé řadě lokalit potýkají s úplně stejnými problémy jako my. Tvrzení, že pouze naše domy jsou ostudou měst, je tvrzení liché. Dalo by se říci, kdo chce psa bít, vždycky se hůl najde, protože je velmi snadné z pěti a půl tisíce budov najít nějakou, která ještě není
203
v ideálním stavu, protože za tu krátkou dobu, kterou jsme k nápravě stavu našeho bytového fondu měli k dispozici, prostě technicky, fyzicky ani ekonomicky nebylo možné všechny domy a byty uvést do stavu, který bychom sami rádi viděli. To ale vědí velmi dobře i starostové měst a obcí, kteří ještě mají ve svém vlastnictví obecní bytové fondy, protože se potýkají s úplně stejnými problémy jako my. Což dokládají i některé fotografie zahrnuté do prezentace. Ten klíčový problém totiž spočívá v tom, že stejně jako byty obecní i byty naší společnosti jsou z 98 % byty, na které se vztahuje regulované nájemné. Nájemné, o kterém i oficiální statistiky vypracované ministerstvem pro místní rozvoj otevřeně připouštějí, že až do zahájení procesu deregulace nájemného v roce 2007 bylo tak nízké, že neumožňovalo ani minimální základní údržbu, natož nějaké rozsáhlejší investiční regenerační programy. Teprve od roku 2007 se v rámci procesu deregulace nájemné postupně zvyšuje a tím je nám umožňováno investovat do oprav bytového fondu více prostředků. Pokud nájemníci hořekují nad tím, že nájemné je zvyšováno, a jedná se o nájemné regulované, vězte, že naše společnost nedělá nic jiného, než to, co dělají města a obce, tedy pouze využívá této jediné možnosti navýšení regulovaného nájemného proto, aby získala více finančních prostředků tolik potřebných pro uvedení našeho bytového fondu do stavu, který bychom si sami rádi představovali. Grafy, které máte v prezentaci k dispozici, jednoznačně vyvracejí to, co zde bylo zmíněno. Tedy to, že nájemníci žijí v nejistotě, co s nimi bude a jak jejich domy a byty dopadnou. My dlouhodobě deklarujeme, že naším dlouhodobým záměrem není žádný plošný rozprodej bytového fondu z jakýchkoliv spekulativních či jiných důvodů, naopak dlouhodobě a opakovaně deklarujeme, že naším záměrem je držení tohoto bytového fondu za účelem poskytování nájemního bydlení, protože je třeba říci, že náš bytový fond v mnoha městech a obcích dokonce supluje neexistující síť sociálního bydlení, kterou ani města ani obce dnes nedokáží poskytovat. A máme k dispozici pouze prostředky, které můžeme získat z vybraného, jak říkám, 98 % regulovaného nájemného. Přestože od 1. května 2009 již nejsme navíc vázáni žádnými smluvními závazky, které by nás zavazovali k reinvestici veškerých prostředků vybraných z nájemného z fondu bytového hospodářství, tak i přes tuto skutečnost jsme na konci loňského roku, počátkem listopadu, oznámili, že pro roky 2010 až 2012 máme připraven další rozsáhlý program regenerace našeho bytového fondu. Za posledních pět let bylo proinvestováno na zkvalitnění bytového fondu, který patří naší společnosti, 2,6 miliardy korun. Pro příští tři roky, aniž jsme k tomu vázáni jakoukoliv povinností, máme připraven program, v jehož rámci budou na zvýšení kvality bytového fondu opět vynaloženy téměř 3 miliardy korun. Je to miliarda korun každý rok, která přispěje k dalším rozsáhlým regeneracím. Na konci tohoto tříletého období by 48 % našich bytů mělo mít nová okna, 75 % našich bytů by mělo být dotčeno programem „Bezpečnost“, který je zaměřen na zvýšení kvality a bezpečnosti společných prostor domů, jejich přístupnosti, osvětlení, zabezpečení atd., 15 % našeho bytového fondu bude po komplexních regeneracích. Je, prosím, potřeba uvědomit si, že v mnoha lokalitách se bavíme o regeneracích domů, z nichž roční příjem na čistém nájemném tvoří desítky, maximálně stovky tisíc korun a je zde zapotřebí provést regenerace, které stojí na každý tento dům několik milionů. Proto je potřeba tyto regenerační programy plánovat dlouhodobě, a já pouze opakuji, že naším dlouhodobým záměrem je i nadále přispívat ke zkvalitňování bytového fondu, který vlastníme.
204
To, že ne vždy se to dá udělat všude a najednou, je zcela pochopitelné. Ale to bych se vracel k tomu, že stejnou zkušenost mají i města a obce tam, kde vlastní svůj bytový fond, protože pokud by existovalo jednoduché řešení, například i pro sociálně vyloučené lokality, pak by městský či obecní bytový fond již dávno nebyl v těchto lokalitách ve stavu, ve kterém jej i dnes můžeme vidět. Dámy a pánové, chtěl bych v tuto chvíli předat slovo dalšímu z našich zástupců, který je na seznamu řečníků, tedy našemu právnímu zástupci panu Robertu Amsterdamovi, který se vyjádří k některým právním aspektům celé této kauzy. V každém případě bych vám chtěl v tuto chvíli poděkovat za pozornost a ještě jednou vás ubezpečit, že přes veškeré dezinformace, které se od naší společnosti šíří o tom, že zde hrozí nějaké nebezpečí pro nájemníky v tom smyslu, že jim bude spekulativně prodána střecha nad hlavou, jsou dezinformace skutečně liché, neboť dlouhodobě a opakovaně informujeme veřejnost o našich záměrech, které se týkají čistě a výhradně zvyšování kvality našeho bytového fondu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Jako další ohlášený řečník je pan Robert Amsterdam, který k nám bude hovořit prostřednictvím tlumočníka. Počítejme s tím, že limitní čas povolím překročit, pokud to bude nutné, ale proč prosím řečníka i tlumočníka, aby vystoupení trvalo maximálně do 20 minut, ale spíše méně. Děkuji. Robert Amsterdam: Vážené senátorky a senátoři, je mi opravdu ctí, že k vám dnes mohu promluvit. Zastupuji stranu, která jako první po padesáti letech začala investovat do bytového fondu, o kterém tady hovoříme. Když vládla ČSSD, nechala lidi v těchto bytech žít bez jakýchkoliv renovací. Nenaslouchejte pomluvám, naslouchejte tomuto auditu, který vám byl předložen. Za druhé, je důležité konstatovat, že společnost RPG rozhodně nekoupila byty za 40 tisíc korun. Někteří lidé si myslí, že když budete lež opakovat dosti často, veřejnost jí uvěří. Tato společnost zakoupila akcie velké průmyslové firmy, která v posledních letech propustila na 70 % svých bývalých zaměstnanců. Tato společnost, kterou Poslanecká sněmovna uznala vinnou z porušení smlouvy, byla auditem prokázána jako společnost, která plní všechny své závazky. Tato společnost, na kterou ČSSD bezohledně útočí, si nevzala z výnosů tohoto procesu ani haléř. A tato společnost nevezme žádný zisk z tohoto majetku, dokud nebude tento majetek opraven. Jak dlouho ještě budou tyto lži pokračovat? Žádný nájemník se nemusí obávat o svou bezpečnost, protože my tyto byty neprodáváme. Když jeden poslanec křičel a tvrdil, že je potřeba v Poslanecké sněmovně schválit rezoluci, co neučinil je, zeptat se nás, jestli s někým o něčem takovém vůbec jednáme. Jsme v situaci, kdy jsou ignorována fakta, a žijeme v dialektickém světě. Audit ukazuje, že investice ve výši 2,6 mld. Kč šla přesně na ty opravy bytů, jak bylo slíbeno. Audit hovoří o devíti tisících nových oknech. Audit konstatuje, že tato společnost utratila daleko více, než mohla získat na nájemném, aby zlepšila stav bytů. Ale ČSSD ukazuje obrázky poškozených budov a zosnovala kampaň, která má zastrašit firmu, aby byla donucena k prodeji. K tomu nedojde. Naše společnost nabídla ruku členům ČSSD i dalších politických stran k jednání, abychom si sedli a diskutovali o potřebách tohoto bytového fondu. Ve více než 30 jednotlivých případech byla tato naše nabídka odmítnuta. Právě naše společnost je vstřícná vůči sociálně vyloučeným komunitám na severní Moravě. A
205
přece právě tato společnost a jeden z jejích vlastníků jsou předmětem bezohledného útoku týkajícího se smlouvy, o které člen Parlamentu, který vede útok proti nám, musel přiznat před soudem, že tu smlouvu nikdy celou nepřečetl. Jménem společnosti uznáváme předkupní právo nájemníků na tyto byty. Máme zájem na tom jednat s nájemníky férově a poctivě. Myslím, že z hlediska transparentnosti by bylo dobré, kdybychom věděli, kdo koho vlastně zastupuje, kdo je členem sdružení nájemníků. Proč je financuje ČSSD? A proč ČSSD zosnovala pomlouvačnou a zastrašovací kampaň proti této společnosti a jednomu z jejích vlastníků? Jako právník, který jsem zastupoval kauzu lidských práv v různých zemích světa, musím říci, že jsem šokován, že musím označit rezoluci PS z 3. 12., která shledala tuto společnost vinnou za porušení smlouvy, že tato rezoluce porušila český ústavní pořádek. Týdny poté, kdy tento nezávislý audit konstatoval plné plnění podmínek smlouvy. Nadále usilujeme o kontakt se zástupci nájemníků i ministerstva. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Já jsem pana místopředsedu Poslanecké sněmovny upozornil, že sem nemá chodit. Zklidněte situaci, já bych prosil i řečníka, spor nebo problém je petenti a de facto strany dotčené, řiďme se touto osnovou jednání. Petentem není politická strana žádná, pokud vím. Tak prosím, k věci. Jinak bych musel regulovat řečnění. Robert Amsterdam: Nadále usilujeme o kontakty s nájemníky i s ministerstvem financí, abychom mohli ukončit období komentářů a začít skutečnou a smysluplnou diskusi s lidmi, kteří jsou pro společnost RPG významnou skupinou, a to jsou nájemníci a obyvatelé na severní Moravě. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A teďko jsme se dostali do stavu, kdy jsme vyčerpali a vyslechli jsme názory dotčené strany a otevírám rozpravu. Jako první je přihlášený pan senátor Petr Vícha, prosím, předseda klubu sociální demokracie. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, Vážení hosté, milé kolegyně a kolegové. Přiznám se, že předchozí vystoupení mě trochu zaskočilo, protože za celou dobu, co jsem tady ani kolegové z ODS na nás nikdy nezaútočili tak, jako dnes, a přitom jsem si myslel, že tento spor by vůbec neměl být politický, my jsme jej i na našem výboru, kde jsou strany zastoupeny v poměrovém zastoupení, s doporučujícím usnesením přijali napříč politickým spektrem a chtěl abychom se opět vrátili k věcné diskusi a tu politiku potlačili co nejvíce. To říkám za sebe jako za předsedu klubu České strany sociálně demokratické. Proč možná jsme do toho takto vtaženi? Vidím dva důvody. Ten jeden – nejprve se ještě vrátím trošičku k té chronologii – první asi chyba skutečně nastala v roce 1990, kdy se privatizovalo a ty byty zůstaly ve vlastnictví toho podniku a nedostaly se na obce tak, jak to bylo v mnoha jiných případech. K druhému problému se dospělo tehdy, kdy došlo ke ztrátě majority ze strany státu a obcí, proto došlo postupně k odprodeji akcií. A pak se stát dostal do pozice minoritního vlastníka, kde nebyl ani připuštěn do orgánů této společnosti, a v tom roce 2004 tento minoritní balík akcií prodával. A tady já vidím tu první příčinu, proč je do toho ČSSD vtahována. Byla to vláda ČSSD, koaliční tedy vláda, ve které byla i ČSSD, která prodávala tento minoritní balík akcií a byli jsme to my, sociální demokraté z toho regionu, kde bylo těchto 45 tisíc bytů, kteří jsme měli obavy, když bude vlastník vlastnit úplně celou společnost, může dojít k tomu, že se rozhodne ty
206
byty prodat a to je vždycky ožehavá záležitost, jestli se to neprodá třetímu vlastníkovi a jak se bude s těmi nájemníky potom zacházet. Máme ve městech mnoho takových negativních případů. A byli jsme to tedy my, sociální demokraté z Ostravska, kteří jsme našim sociálním demokratům ve vládě říkali, pokuste se do té smlouvy dostat něco na ochranu nájemníků. A myslím si, že to je také důvod, proč teď, kdy nastalo ukončené pětileté období a nájemníci se teď dozvěděli, že byty jim prodány nebudou a mají pocit, že nejsou řádně spravovány, tak se jich také sociální demokraté zastávají, protože cítí zodpovědnost, že tehdy to ve smlouvě bylo. A to je všechno naposledy, kdy řeknu sociální demokracie, protože chtěl bych, abychom ten spor řešili nestranicky. Konec konců, my jej ani nemůžeme řešit, i naše usnesení z výboru je, že případné spory může rozhodnout pouze soud. A ministerstvo a stát by mělo dohlížet na to, aby smlouva byla řádně plněna. Když však dojde ke sporu, jen soud může rozhodnout, jestli je nebo není. Teď bych chtěl říci ještě, že jsou tedy dvě roviny tohoto sporu. Ta první je právní, a o tom může rozhodnout tedy jedině soud. A protože jsem z toho regionu a vím, jak to tam je, tak tady je ještě určitá rovina možná morální. Když došlo k převodu toho vlastnictví, bylo to shodou okolností zrovna u nás v Bohumíně, kde se scházel Svaz měst a obcí a přišel nový vlastník bytového fondu, tehdy pan Bakala a my jsme cítili mnohem lepší komunikaci s vedením této společnosti, než bylo předtím za předchozího majitele pana Koláčka. Cenili jsme si toho, snažil se komunikovat se starosty těch obcí, kde jsou tisíce bytů a bylo tehdy i řečeno, že zhruba do pěti let se ty byty prodají a bude trvat asi tři roky, než se řekne, jakým systémem se to prodávat bude. To vzbudilo pochopitelně v těch nájemnících, protože to bylo v novinách, je to dohledatelné, tu naději, že ty byty nakonec dostanou. A já dnes cítím, že když v roce 2007 pan Bakala řekl, že se rozhodl ty byty neprodávat, že oni se toho chtějí domoci a asi i za těch podmínek toho ohodnocení sporného 40 tisíc, a myslím si, že to se jim asi nikdy nepodaří, protože ty byty takovou hodnotu teď nemají, došlo k nárůstu cen, a proto se oni cítí poškozeni. Ale to se vracím do roviny právní. My tady ani nic vyřešit nemůžeme, ale tak jak jsme tady včera měli petici a budeme mít ještě jednu další, tak bychom měli vyslechnout obě strany a přijmout nějaké usnesení, které navrhuje výbor. Víc zde v Senátu asi dnes vyřešit nelze. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S právem přednostním se hlásí pan předseda klubu ODS Tomáš Julínek, prosím. Senátor Tomáš Julínek: Já děkuji, pane místopředsedo. Jenom krátkou reakci, ne přímo k té materii, ale k proceduře a k tomu, co tu říkal můj kolega z ČSSD. Já myslím, že je zřejmé, že jsem prvním vystupujícím za ODS tady u tohoto pultíku a že zatím tu vystupovali jenom petenti a dotčené osoby, takže je asi předčasné hovořit o politizaci, protože ještě k ní nedošlo, možná, že další naši přihlášení už na to reagovat budou. Ale spíš bych nechtěl, aby reagovali a to, co tady říkal kolega Vícha, vzali v potaz, abychom se opravdu bavili věcně o této problematice. Ono se bohužel ve vystoupeních petentů, tak zástupců objevily právě tyto střípky, což asi měl kolega Vícha na mysli, které nějakým způsobem trošku zabrousily do politiky. Ale to, co například bylo obsahem vystoupení pana Amsterdama, tak kromě některých expresivnějších výrazů je důležitou podstatou našeho jednání. Opakovaně
207
Parlament, ale především Poslanecká sněmovna, ne my, a byl bych rád, abychom zůstali opravdu na parlamentní půdě, porušuje Ústavu v tom, že přechází do jednotlivých pilířů demokratického rozdělení moci. Příkladem bylo včerejší jednání o zdravotnictví, a to naprosto bezprecedentní ingerence do exekutivní moci, kdy se vlastně 200 poslanců snaží organizovat zdravotnictví. Neříkám to kvůli tomu, že jsem ze zdravotnictví, to je jenom čerstvá zkušenost s tím, že se prostě na Ústavu kašle a že se prostě nedrží jednotlivé limity. Pro nic za nic někdo nevymyslel interpelace, aby byla možnost se zeptat na výkon exekutivní moci a ne to převádět do rozhodovací pravomoci normálních schůzí v Parlamentu. Ale stejně tak není možné, aby Senát nebo Poslanecká sněmovna vstupovala do právních sporů a do obchodních vztahů. To prostě není možné. To je důležité i v usnesení, které bylo navrženo výborem. Pojďme se toho, prosím vás, držet. Je to strašně důležité pro demokracii. Využívám té situace a je to obecnější apel než jenom tady pro toto jednání. Pojďme se opravdu držet své kompetence, kterou máme, a pojďme se bavit věcně o této problematice, vyslechněme petenty a pak se snažme k tomu usnést. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte i mně malé shrnutí problematiky ohledně petice, která je ve vztahu k dodržování podmínek privatizace OKD zde nyní projednávána. Celá záležitost se táhne již od roku 1990, kdy byl bytový fond převeden na zakládanou akciovou společnost OKD rozhodnutím ministra hospodářství České a Slovenské Federativní Republiky. V roce 2004 pak byla podepsána smlouva se společností KARBON INVEST, a.s. Pak v roce 2006 přešlo vlastnictví těchto bytů na společnost RPG Byty, a to rozdělením společnosti. Poté pak na základě fúze se stala dalším právním nástupcem firma RPG Industries SE. Těmito operacemi však nebyly měněny žádné podmínky, závazky plynoucí ze smlouvy, která byla tou původní smlouvou, a proto jsou i nadále platné všechny její podmínky. Přecházely totiž z jednoho právního subjektu na druhý. Naplnění podmínek smluvně uzavřených mezi původně Fondem národního majetku, dnes ministerstvem financí, a společností KARBON INVEST, dnes RPG Industries SE, byl zpracován audit ověřený právními analýzami ministerstva financí. Dle výsledku auditu nebyly smluvní podmínky smlouvy porušeny. Jediné, co bylo nedodrženo, je skutečnost, že rozdělení společnosti OKD a.s. a tím vyvedení bytového fondu do společnosti RPG Byty proběhlo bez předchozího souhlasu ministerstva financí a tím došlo k porušení závazku vyplývajícího ze smlouvy, který je pod sankcí. Ministerstvo financí pak bylo vyzváno usnesením Poslanecké sněmovny k uplatnění smluvní sankce a vyzvalo tedy RPG Industries SE k zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 mil. Kč. Toto řízení dosud pravomocně neskončilo a o oprávněnosti uložené pokuty zřejmě rozhodne soud. Tolik rekapitulace. Chápu, že se tato záležitost týká velkého množství občanů, kteří se těšili, že budou moci jednou za velmi výhodných podmínek byty odkoupit. Tak, jak jsou podmínky smlouvy zakotveny, nebyl však nikdo z vlastníků v průběhu let do 1. 5. 2009, do kdy platilo omezení k nakládání s majetkem, ani poté povinen podle smlouvy zajistit dosavadním nájemníkům odprodej bytů. Vlastník měl a dosud má pouze povinnost, pokud chce byty prodávat, nabídnout je přednostně dosavadním nájemníkům. Jak jsme slyšeli, chce to i nadále dodržet. To, že to nebývá za cenu –
208
pokud tedy nabídne byt k odprodeji za cenu, kterou si nájemníci představují – tedy za cenu, za kterou byly byty možná původně odprodány společnosti OKD při privatizaci, je na jednu stranu sice pravda, nicméně takové ustanovení smlouva neobsahuje. Zda je možné vycházet z mediálního vyjádření jednoho z původních vlastníků bytového fondu, je z právního hlediska velmi problematické. Takové rozhodnutí může udělat skutečně jenom soud. Senát Parlamentu České republiky určitě takovým arbitrem není. Spíš je možné zde poukázat na chyby, které se možná staly při projednávání a schvalování privatizačních smluv. Nechci být generálem po bitvě, nicméně předvídat vývoj v roce 1990 v oblasti regulovaného nájmu v bytovém fondu, vývoj cen bytů, oprav bytového fondu a nákladů na jejich provozování bylo v té době velmi problematické. Vývoj se však do roku 2004, kdy byla za vlády sociálně demokratické strany smlouva podepsána se společností KARBON INVEST, značně posunul a podmínky smlouvy mohly být určitě vyjednány lépe, zejména ve vztahu k prospěchu státu, ale i nájemníků těchto bytů. Bohužel se však tak nestalo a plody toho sklízíme ještě dnes v podobě nespokojenosti nájemníků, kteří se domnívají, že jim byty budou odprodány za cenu výrazně nižší, než která je ta tržní. Jelikož jde ve své podstatě o případný obchodní vztah mezi dnešním vlastníkem a nájemníkem, kteří se snaží být novým vlastníkem, může tento jejich spor o tom, zda byla smlouva dodržena, jak jsem se zmínil a jak se tady zmínili již i jiní přede mnou, rozhodovat pouze soud, a to na základě smluv, které platí. Osobně jsem však značně skeptický, že nalezne pro takový výrok ve smlouvě oporu. Přitom je mi to líto, že prodej majetku nepřinesl větší prospěch původnímu vlastníkovi, tedy státu ani občanům, nájemníkům, ale firmě, která byty získala do majetku, a to smlouvou uzavřenou v roce 2004, připravenou a schválenou za vlády sociální demokracie, která se k tomu dnes nehlásí. A mohu jen spekulovat, zda chybou nebo úmyslem. Bylo zde řečeno, že podepsané smlouvy platí, bohužel však platí pro obě strany. Proč došlo ke změně uvažování vlastníka a místo prodeje chce byty nadále provozovat? No změnily se podmínky. Výše nájmů je na konci své doby regulace a nájemné bude nadále jen tržní. Na to reaguje řada vlastníků bytového fondu změnou svého postoje k nakládání s byty. Dokud platilo, že nájmy ještě dlouho nebudou moci být stanovovány jako tržní, řada vlastníků včetně měst, obcí, svůj bytový fond rozprodávala. Dnes, kdy už není bytový fond prodělečný, vlastníci zastavili rozprodávání majetku a soustřeďují svoji pozornost na pronajímání tohoto fondu. Pronajímání, které může být již dnes ziskové a do budoucnosti bude svým výnosem ziskové ještě více. Sice s dlouhou návratností, zato však s poměrně velkou jistotou. Zřejmě proto RPG Industries SE nechce byty prodat a ve smlouvě není nic, co by ho nutilo byty prodat. Jen, že kdyby je chtělo prodat, má přednostně nabídnout byty nájemníkovi. Nic víc. Žádné ustanovení o ceně, o povinnosti prodávat. Ale vyhodnotit to může určitě než soud. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní s přednostním právem je přihlášen pan senátor Petr Vícha, předseda klubu ČSSD. Připraven je pan senátor Jiří Čunek. Prosím. Senátor Petr Vícha: Omlouvám se, že vystoupím ještě se dvěma krátkými poznámkami. Já jsem předtím říkal, ať to tady nepolitizujeme, a Pavel Eybert si do nás zase šťouchnul, že v roce 2004 mohla být ta smlouva vyjednaná lépe. Ano, možná mohla. Já jsem rád, že jsme tam alespoň tu ochranu, která tam je, tehdy prosadili. A uvědomme si, že vláda, ve které byla i ČSSD ale i jiné strany,
209
prodávala minoritní balík a tu majoritu stát ztratil předtím za předchozích vlád. Nechci říci za jakých, protože jsem říkal, že o politických stranách hovořit nebudu. Ještě ke dvěma věcem, které jsem si tady teď prolistoval v materiálu, který jsme dostali. Za prvé pan Amsterdam tady řekl, je to první vlastník tohoto bytového fondu, který do něj investuje, zatímco vlády ČSSD do něj nedaly nic. Ani nemohly, ani žádné jiné vlády, protože to nebyly byty státu, ale byly OKD. Čili to bych chtěl vyvrátit a od právníka bych nečekal takové nekorektní prohlášení. Ale bral jsem to, že to bylo spíš jako politické prohlášení. A ta druhá věc, jestli nájemníci, a to že jich to podepsalo 13 tisíc, myslím si, že svědčí o tom, je dost nespokojených s tím stavem. Někteří možná chtějí ten byt koupit za těch podmínek, někteří nejsou prostě spokojeni se stavem bytového fondu. A když je jich tak hodně, je to na zvážení a abychom se tím zabývali. A oni možná uvádějí příklady bytového fondu OKD, který není úplně v pořádku. Ale zrovna tak si myslím, že když se tady teď podíváme na krásné obrázky deseti opravených domů OKD a vybraných nejhorších domů ve vlastnictví měst v tom regionu a srovnáme to, tak to také není úplně korektní. A já mám tady jedno naprosto konkrétní srovnání. Město Bohumín má čtyři a půl tisíce bytů. Neprodáváme je, resp. každému, kdo si je za tržní podmínky chce koupit, tak si je může koupit, ale jenom celé domy. Ale vkládáme celou dobu veškeré vybrané nájemné i další prostředky do oprav bytového fondu. A jestli tady pan Handl říkal, že oni v roce 2013, na konci plánovaného procesu, budou mít těsně pod 50 % vyměněných oken, tak já tady říkám, že my v roce 2012 na bytovém fondu 4500 bytů budeme mít vyměněných 100 % oken. Takže to už určité srovnání je. Myslím si, že jsme lepší vlastníci bytového fondu. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní bude vystupovat pan senátor Čunek, připraví se pan senátor Vladimír Dryml a hlásí se pan Roman Macháček, protože naši hosté mají právo vystoupit ještě jednou deset minut. Takže v tomto pořadí bych si dovolil, pokud tam nebude přednostní právo, dát slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti a ostatní strany, které se zúčastňujete tohoto jednání. Já na rozdíl od některých svých předřečníků nelituji toho, že tato kauza je projednávána v tomto orgánu, tedy v Senátu. Je to především proto, že když odhlídnu od skutečností, které tady byly řečeny, a podívám se jen na chronologický přehled faktů, který jsme všichni dostali na stůl, samozřejmě každý z nás zřejmě o této kauze se informoval již dříve, tak jsou tady zajímavá čísla. Stát prodal svůj podíl 45,9 % za 4,1 miliardy korun. To samozřejmě bylo již dokončení privatizace. Privatizace samozřejmě předtím v roce 90 nějak začala. Za 4,1 miliardy korun tedy stát prodával, a pokud by ty byty, a to já nevím zcela jistě, je to záležitost právní, byly součástí tohoto prodeje, to znamená polovina těchto bytů, ze 44 tisíc bytů, by byla součástí stoprocentního podílu, tak si vezměte jen prostou matematikou, o kolik jde peněz. To znamená zřejmě ani v té době, to znamená ani v roce 2004 ta cena nebyla pro stát příliš výhodná, kdyby byty byly zahrnuty do podstaty prodeje. To je jedna věc. Druhá věc. Kauza byty, tedy tyto, není na pořadu dne, tedy hlavních titulních zpráv, poprvé. To jenom taková moje vsuvka. Na pořadu zpráv hlavních stránek v roce 2007 i tohoto Senátu i v roce 2008 byl půlmilionový úplatek senátora Jiřího Čunka. Nicméně podstatou toho úplatku mělo být to, že v té době jsem jako starosta odkoupil od správce konkursní podstaty 657 bytů ve městě Vsetín a tyto jsme za prokazatelně stejnou částku prodali nájemníkům, abychom nemuseli řešit tyto
210
problémy, které jsou tady teď. A pak se z toho samozřejmě vyvinula tato kauza. Samozřejmě všech 657 nájemníků tomu u nás nevěří, protože vědí, jak to bylo. Nicméně vás chci informovat, že policejní vyšetřování, které skončilo asi před půl rokem, řeklo, že jsem ty byty prodal správně a že tam žádná korupce být nemohla. Ovšem to už je všechno dávno. Co se týká další věci, už asi poslední směrem k těm politickým aspektům. Jeden ze zástupců petentů tady řekl, že pan Kalousek z KDU-ČSL. Pan Kalousek se pyšní tím, že je TOP 09, takže prosím jenom opravuji, aby to takto bylo řečeno. A pak už s touto záležitostí my nemáme nic společného. Snad jen, že pan Bakala si koupil od pana senátora Schwarzenberga podíl v Respektu. Ale to je asi úplně jiná záležitost. Co se týká pocitů petentů a těch 103 tisíc nájemníků, já je naprosto chápu a věřím, že drtivá většina z vás je musí chápat. Už včera jsem tady říkal: mnoho z nás bylo nebo je starosty. A podívejte se, jak města prodávala svým občanům, pokud prodávala, nájemní byty. Ceny nájemních bytů po celé republice se pohybovaly zhruba od 30 tisíc korun za byt až asi po 400 tisíc korun za byt. Jeden z mých spolupracovníků tady z Prahy kupoval dvoupokojový byt od městské části za 410 tisíc korun. A to v Praze. Obratem jej prodal za dva a půl milionu korun. Stalo se to asi před dvěma a půl lety. Tím chci říci, že občané měst, pokud žili ve státních bytech, a tyto byty měly být převedeny na město, a podle zpráv, které tady máme, tak největší závada privatizace byla v tom, že stát jako ten, kdo privatizoval OKD, tak stát měl v úmyslu byty převést na město. Aby celý bytový fond patřil městu a město ať si s tím dělá, co chce. Prodá tedy byty tak, jako mnohá jiná města. Jestli za 30 tisíc nebo 100 tisíc, to už bylo záležitostí měst. Nicméně je to pořád něco jiného, než když byty mají kupovat tito občané, kteří se cítí podvedeni především možná nejenom touto vlastní kauzou, ale především tím, co se stávalo v celé republice, tedy v městských, původně státních bytech, že se přece jenom s nimi zacházelo jinak. Já jsem měl tady teď návštěvu, a to se omlouvám, nechci odbočovat, návštěvu člověka, kterého si vážím, protože to je obyčejný živnostník. Na rukou má skutečně mozoly, protože sám pracuje se dvěma nebo třemi svými zaměstnanci. A žádal u mne ochranu, kterou mu bohužel nemohu poskytnout, protože se jedná o soud, kdy dodal zařízení nějaké velké firmě, která má na to, aby si platila dobré právníky. To zařízení mu nebylo zaplaceno, jednalo se zhruba asi o 400 tisíc korun. Tedy nebylo mu doplaceno. Poté se to zařízení zkazilo, on si ho odvezl, protože musel, protože plnil podmínky smlouvy o záruce. A než ho namontoval, tak řekl: Teď mi doplaťte, já vám to dám zpátky. Oni řekli ne, my vám to nedoplatíme, koupili si jiné. On si ho tedy vzal, pak se s ním soudili. On jim musel doplatit této firmě to, co ona mu nezaplatila, a to se soudními náležitostmi a doplatky, takže to dělá milion korun. On říká: V jakém státě žijeme? Oni mi nezaplatí a já jsem odsouzen k tomu, abych jim zaplatil třikrát víc, než oni mně nezaplatili! On tomu nerozumí a na právníka nemá a ruší firmu. To je příběh dnešního dne. Takže když mluvíme o soudech, tak mluvme také o tom, že soudní systém u nás pro normálního občana je tak nepřehledný, že bez právníka, kterého si mnozí nemohou dovolit, tak v zásadě nemají šanci, i když racionálně a logicky mají pravdu. V tomto případě si myslím, že logika 103 tisíc nájemníků je jednoduchá. Stát projevil vůli privatizovat OKD a byty dát městu, a to se nestalo. No a kde je ta chyba? Ta chyba je na státu! Říkat teď, že všechno už je na nezávislém soudu, to ano. Ale nikdo neví, jak to dopadne.
211
Asi znáte příběh, kdy soudce, lékárník a farář hrají taroky a přiběhne nějaká paní a napadne toho soudce, že chce alimenty za její dítě. On vytáhne deset tisíc, dá jí to a ona odběhne. A pan farář říká: Já vím, že to dítě přece není vaše. On říká: To víte, ale znáte soudy! Tak to se obávám, že je smutný vtip, který se stává a v té skutečné kauze, která má jistě metry spisů, tak se nikdo z nás kromě možná pana náměstka z MF, který se zřejmě touto záležitostí odborně musí zabývat, plus někteří z petentů či jejich právní zástupci atd., tak se možná nikdo z nás v této záležitosti nemůže zcela vyznat. A především nikdo nemůže vůbec říct, jak ten soud dopadne. Ale pravda je o tom, že to takhle být nemělo. Kdo to zvrtal? Stát! A proto ti lidé jsou tady. Já to chápu. A měli bychom je chápat taky, zvlášť když jsme si tady teď v přímém přenosu vyslechli – a to nic proti panu náměstkovi – jeho slova, když řekl: Soud, o kterém já jsem se dozvěděl dnes asi v jednu v noci ze zpráv, které jsem poslouchal, to znamená soud v Praze, řekl, že rozhodnutí původního soudu vlastně je neplatné a začíná právní ping pong, který se první musí dohrát, protože se bude měsíce, ne-li roky, určovat, který soud vlastně je tím příslušným, aby to vlastně rozhodoval. A pak další roky to bude nějak jinak, no a pak teprve přijde možná k podstatě věci. A možná jednou přijde taky k tomu, že byty se nájemníkům prodají, ovšem to už uběhne hodně vody a může se stát s tímto vlastnictvím, s jehož nakládáním, které bylo teď uvolněno, se stane kdovíco. Takže bych chtěl upozornit ne na soudní spory, které běží teď, ale na podstatu, která vyvolává v těchto občanech – a 103 tisíc občanů není jeden občan, ale i kdyby to byl jeden – tak pocit, že je v tomto státě něco prohnilého a něco nespravedlivého. Když stát něco chtěl, nakonec to neudělal dobře a celé je to špatně a obrátí se to proti němu. Takže já jsem rád, že ta petice tady je a ten návrh, který je tu, a za to jsem rád, že pan náměstek nás ubezpečil, jistě mají právníky na ministerstvu financí, že návrh usnesení, který tady je, já ho rád podpořím, věřím, že ho podpoříme všichni. A to především proto, že kdybychom do něj příliš vkládali nějakých svých osobních poznatků, tak se může stát, že díky tomuto našemu usnesení dáme do rukou někomu kyj, aby potom v případné arbitráži stát zase zaplatil nějaké peníze. Takže rád bych, aby toto usnesení zůstalo tak, jak je, protože věřím, že je právně vydiskutované. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Budu velmi stručná, ale mé vyjádření bude sestávat ze tří částí. Za prvé chci odpovědět na otázku, která tady zazněla, proč se sociální demokracie angažuje v této kauze. Odpověď je velmi jednoduchá. Protože sociální demokracie vždycky stála a vždycky bude stát za lidmi. Vždycky bude hájit zájmy občanů. Na bránění finančních skupin je tu ODS a nebo si finanční skupiny poradí sami. Druhá replika. Jak to vlastně vzniklo? Byty byly převedeny státem a za podmínek, za kterých se to stalo, proto, že zde byl veřejný závazek a i závazek v kupní smlouvě o tom, že tyto byty dál budou poskytnuty nájemníkům. Proto celá věc proběhla tak, jak proběhla. A teď mi dovolte ještě k navrženému usnesení. V bodě II. odst. 2 se konstatuje, že jen soud může rozhodnout o tom, zda smlouva atd. Pokud je mi známo, tak smlouva, o které je zde řeč, obsahuje rozhodčí doložku, to znamená, že
212
není pravda, že jenom soud zde může konat. Myslím si, že tento bod bychom z usnesení měli vypustit, abychom se neblamovali jako Senát. Takže navrhuji vypustit v bodě II. odst. 2. Navrhuji dále, abychom doplnili návrh usnesení o následující text: Žádáme vládu České republiky, aby důsledně vyžadovala plnění privatizační smlouvy uzavřené v roce 2004 mezi společností Karbon Invest (RPG Industries) a Fondem národního majetku (Ministerstvo financí České republiky). V závorce je označení nástupnických organizací. A čtvrtá věc, kterou chci v tuto chvíli navrhnout, to je to, aby Senát v hlasování rozhodl o tom, že zde může vystoupit místopředseda PS pan Lubomír Zaorálek, který o možnost vystoupení požádal. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Já bych prosil paní místopředsedkyni, aby návrh na změnu a doplnění navrhovaného usnesení byl poskytnut písemně jak paní zpravodajce tak i senátorům, pokud to stihneme časově. A protože zazněl návrh, který je rázu procesního, to znamená, aby se místopředseda Poslanecké sněmovny mohl zúčastnit a já mu mohl udělit slovo, podle § 50 odst. 2 tak o této věci nechám bez rozpravy hlasovat. Takže svolám k hlasování. Budeme hlasovat o účasti pana místopředsedy PS Luboše Zaorálka na našem jednání s tím, že já mám právo mu udělit slovo a já avizuji, že bych mu ho udělil. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že registrováno bylo 52, kvórum 27, pro návrh 25, proti 2. Návrh byl zamítnut. Takže není možno vyhovět. Nyní vystoupí pan Vladimír Dryml, připraví se Jiří Nedoma. Prosím o klid! Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Tady jsme jasně viděli, jak se čistě obchodní spor politizuje více a více. Chtěl bych říci, že to je otázka, jak tady zaznělo, i pro Kladno, Středočeský kraj. A stojí tady před námi otázka jiná. Zda se smlouvy mají plnit. A to by mělo platit i pro Spojené státy i pro Hospodářskou komoru Spojených států, která nám říká, co tady máme dělat. Ano, ČSSD zde byla napadnuta proto, že se vměšuje do tohoto sporu. Ale málokdo tady zapomíná na to, že tento obchodní spor může mít veliké sociální dopady právě v tom kraji, kde je i poměrně dost velká nezaměstnanost, kde lidé nemají mnoho peněz na to, aby mohli platit stále se zvyšující nájemné. Ano, ČSSD je sociální a my se za to nestydíme. Ano, my politici, máme právo i povinnost hájit české zájmy, zájmy našich občanů i dodržování zákonných norem platných nejen u nás ale i v EU. A stejně tak je to obvyklé i pro politiky ve Spojených státech. My totiž zde v ČR máme velmi, velmi smutné zkušenosti s jiným jistým podnikatelem českého původu, který také přišel ze Spojených států a v pozdějších letech samotné Spojené státy s ním měly velké a nechvalně smutné zkušenosti. Chci se vrátit k tomu, v čem je problém. Problém je v tom, že zde došlo ke klasickému selhání státní správy. Přesně tak, jak to zde řekl kolega senátor Čunek. Jde i o selhání BIS a především orgánů činných v trestním řízení. Kdo si myslí, že fantazíruji, že tady vám ukazuji zajímavé souvislosti. Pokud si někdo přečte tyto souvislosti, pochopí mnohé. Je to skutečně klasické selhání státní správy. Je veřejným tajemstvím, že zde v ČR propojení státních orgánů s některými investory, porušování pravidel EU o nedovolené podpoře, účelový výklad některých smluv a podivné smlouvy nás staví do znepokojivého světla. A nabývají stále větších rozměrů. Jsme na nelichotivém žebříčku nejvíce zkorumpovaných zemí světa.
213
Nepřímo se tady napadl i minulý ministr financí za ČSSD Bohuslav Sobotka. Málo zde však zaznělo to, že nebýt určitých pojistek ve smlouvě a kontrolních mechanismů bylo by – jak říkáme my zde v Česku – vymalováno. Otázkou je – a to pro ministerstvo financí a pro další, proč se tyto kontrolní mechanismy nevyužily dříve. Proč někdo nechtěl napravit křivdu na nájemnících, která zde vznikla z minula? Proč se to nestalo, a my všichni cítíme, že určitá křivda se tady stala, protože v jiných městech a krajích to bylo trochu jiné. Proč někdo tady neřekl, že nechceme více takových Kožených, Bakalů a jiných, když nedokáží dodržovat smlouvy? Proč se tady dokonce někdo snaží podle mého názoru – a to zdůrazňuji – podle mého názoru, i zastrašovat nás politiky. My nemusíme mít stejný názor, ale nebudeme pod vlivem určitých zájmových skupin, nebo já doufám, určitě ne. Bohužel se ukazuje, že boj proti korupci a určitému protekcionářství jsou pro některé politiky jen prázdná slova. Já se ptám, co dělala policie? Šetřila vůbec ty zvláštní způsoby odhadů i samotné odhadce? Protože od toho se to všechno odvíjelo. Jsem také velmi zvědav na to, jak se k petici postaví zástupci TOP 09, kteří mají možná velmi specifické a úzké vztahy k panu Bakalovi. Závěrem: Domnívám se z toho, co vím, i když jsem nečetl celou smlouvu, jak tady také zaznělo z úst právního zástupce, že převod nebyl uskutečněn za tržní cenu proto, že byty měly skončit ve vlastnictví občanů. Proto ta cena byla taková, jaká byla. Jde tedy o to, zda přezkum u EU, u evropských organizací, zda jde nebo nejde o nepovolenou veřejnou podporu, bude asi tím hlavním a klíčovým. Protože pokud se prokáže tento důvod, že to nebylo za tržní cenu, že to bylo vzhledem k tomu, že měly být tyto byty dále prodány nájemníkům, bude to asi bráno jako nedovolená podpora. A to je jednoznačný důvod k odstoupení od smlouvy. Možná to byl jeden z kontrolních mechanismů, které tam dal ten některými lidmi napadaný bývalý ministr financí Sobotka. Ostatně, on se spoléhal na renomovanou zahraniční právní kancelář. To je celé. A zdůrazňuji ještě jednou nakonec: Nízká cena byla proto, že se byty prodají lidem. Nyní to nikdo nechce dodržet, nyní někdo nechce plnit smlouvu. Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane S přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.
senátore.
Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Teď se obracím skutečně pouze k Senátu. Budu velmi ráda, až si vzpomene kdokoliv z nás a bude-li potřebovat vystoupit v Poslanecké sněmovně, až se Poslanecká sněmovna k nám nebude chovat úplně korektně. A my si budeme stěžovat, že se k nám Poslanecká sněmovna nechová korektně. Pak bude potřeba si vzpomenout, jak jsme se zachovali my vůči místopředsedovi Poslanecké sněmovny v této chvíli. Myslím si, že to se ještě za existence Senátu nestalo. A skutečně, nám jako Senátu to nepřísluší. Je mi to skutečně velmi líto, a myslím si, že k dobrým vztahům mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, tedy k dobrým vztahům v Parlamentu České republiky toto skutečně nepřispělo. A chci ještě jednu věc. Vzhledem k situaci, která zde je a zřejmé neprůchodnosti toho, co jsem navrhla, tak stahuji návrh vypustit v návrhu usnesení v
214
bodě II. odstavec 2, nicméně text, který jsem načetla, jsem dala jako doplnění k tomuto usnesení, ten platí a bude vám rozdán na lavice. To je tedy můj návrh. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, zaznamenáváme tedy korekci návrhu. Jako další vystoupí pan senátor Jiří Nedoma. Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové. Tak jak tady již přednesl pan kolega Vícha, že řešení sporu mezi nájemníky a vlastníkem bytového fondu nemá politickou, ale výhradně právní rovinu, tak jeho kolega pan senátor Dryml naopak řekl, že ČSSD hájí sociální dopady na stávající nájemníky. Já si myslím, že na tom není nic špatného. Ale ptám se, proč tak nečinila již v roce 2004, kdy tam došlo k tomu, že před vlastní privatizací a před prodejem 46 % akcí OKD přeci šlo se chovat sociálně a k těm stávajícím nájemníkům tím způsobem, že by byty byly buď převedeny nebo prodány do jejich vlastnictví anebo převedeny a prodány do vlastnictví města, tak jako tomu bylo ve většině jiných měst v České republice. Ale byla i taková místa, kde se tehdejší vláda chovala podobně. Shodou okolností ve stejné době, v roce 2004, 2005, nastala úplně stejná situace u bytů Aero Vodochody. Tehdy na rozdíl od tohoto případu šlo pouze o nějakých 400 bytů, ale bytů, které byly zbytečně dlouho v majetku akciové společnosti, kde jediným akcionářem byl stát. A přestože nájemníci volali po prodeji těchto bytů, tak jim nebylo vyhověno, byly jim byty pouze nabídnuty, oni s tím souhlasili, ale pak se zjistilo, že byty jsou v zástavě a čekalo se tak dlouho na vyvedení ze zástavy, až stát těsně předtím, než dal Aero do privatizace, tak nabídl byty stávajícím nájemníkům už za plnou tržní cenu. Výsledek byl ten, že byty nakonec byly prodány třetí osobě, kterou se stala firma Pražská správa nemovitostí. Tehdy nájemníci také sepisovali petici a doručovali jí tehdejšímu ministru obchodu a průmyslu Milanu Urbanovi a tehdejšímu ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. Byla sice vyjádřena ta sociální podpora, ale ani jeden, ani druhý ministr neučinili jediný krok, který by nájemníky ochránil. Po velkých mých interpelacích už jako senátora z této komory Parlamentu nakonec Bohuslav Sobotka poslal dopis do Aera Vodochody, aby se prodej bytů zastavil, ale bylo to již tři dny poté, co smlouva s třetím vlastníkem byla podepsána. Datum je velmi podobné. A já se ptám, proč tehdy vláda sociální demokracie se nestavila jednoznačně za nájemníky bytů. Myslím si, že tím, že čas mezitím uplynul a tržní cena je úplně někde jinde, tak dneska už nelze tento spor řešit jiným způsobem, než soudem, tedy tak, jak ho navrhuje, jak zní návrh usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A proto já podpořím výhradně toto usnesení. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. S přednostním právem je přihlášen pan předseda klubu ČSSD Petr Vícha, připraví se pan senátor Vlastimil Balín. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Jen krátce budu reagovat. Kolega Nedoma říkal, proč vláda v roce 2004 nepřevedla byty obcím. Vláda v roce 2004 nevlastnila byty, vlastnila menšinový balík akcií, proto nemohla s těmi byty nakládat. Ta chyba se stala o pár let dříve při privatizaci, že nebyly ty byty vyčleněny. To jenom k té první části pro zpřesnění. Tu druhou nebudu komentovat, v tom máte asi pravdu.
215
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Hovořit bude pan senátor Vlastimil Balín, připraví se pan senátor Alexandr Vondra. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, vážení hosté, milí petenti, milé kolegyně, vážení kolegové. Nejdřív se omlouvám, vím, že signalizoval, že chce ještě vystoupit zástupce petentů, ale bohužel u nás to tak chodí, že ve vztahu k vám mám já přednost jako senátor, ve vztahu k nám mají zase přednost jiní senátoři, takže bylo zato, že ta realita je taková. Já se přiznám, že jsem vystoupit nechtěl. Trošku některé teze mě tady nadzvedly. Především předesílám, nechci opakovat, co jsem na adresu řešených petic u nás v Senátu na jeho schůzích říkal včera. Ale nadzvedlo mě třeba to, že ekonomický spor se stal sporem politickým, myslím, že to tady říkal kolega Dryml. A čemu se podivujeme? Vždyť přece v ČR a zejména v té komunální oblasti prostě ekonomika prorostla takovým způsobem do politiky, že už se v tom normální člověk přestával orientovat. Čemu se divíme, že došlo s byty v OKD k tomu, k čemu došlo, že petenti se tady dovolávají prostě svého určitého práva nebo dovolávají se smlouvy, která tady na stole leží a bude asi opravdu soud rozhodovat o tom, jestli byla nebo nebyla porušena, když se pohybujeme v oblasti komunálního trhu, který je doslova zlatým dolem. Bydlet se bude pořád. Je na to napojena spousta služeb – údržba bytového fondu, zásobování teplem, vodou, energiemi. To je prostě nekonečný příběh, o který stojí za to se prát. A já se přiznám, jak to tady zaznělo dokonce i verbálním způsobem, ale dostali jsme ty podklady od příslušného podnikatelského subjektu v této oblasti, že jsem si položil otázku, jestli náhodou tady nezbyla nějaká blahé paměti z doby předlistopadové firma, která si tak mir nichts dir nichts dovolí investovat o 350 mil. Kč víc, než z toho předmětu podnikání v podstatě získává. To teda klobouk dolů. Takže v závorce vidím, že asi v tom budoucím období se to sec sakra vyplatí, že ty jejich zisky zpátky do té kasy natečou. Teď řeknu, že vy, kteří jste v té nedobré situaci a bydlíte v těchto bytech, jste na to možná mohli upozornit. Já vám řeknu jiný příběh. Zkraje 90. let, když docházelo k privatizaci bytového fondu v Mostě anebo na Mostecku, tak tam byly také takové, řekl bych, podnikavé firmy. A když se dělily ty velké kolosy, např. bývalé Chemické závody, tak se privatizovaly nejen jednotlivé obslužné provozy, ale jaksi se vygeneroval bytový fond, vznikla společnost Buty, která dostala do vínku tento bytový fond a s ním prostě podnikala. Nepodnikala dlouho, protože v podstatě přišla na to, že se jí možná vyplatí, když s „velkým ziskem“ bude ty věci prodávat, říkám v uvozovkách s velkým ziskem, protože když budu hovořit o cenách, za kterých se to realizovalo kdysi a za které, když budete chtít se k tomu dostat, to budete realizovat vy dneska, své byty, tak to je nepoměr. Tenkrát se realizoval na Mostecku od Buty jeden metr čtvereční bytové plochy za 600 Kč, ještě lépe na tom byli ti, to byli v podstatě šťastlivci, kteří byli v městských bytech, protože potom po převodu státních bytů na obce a města, tak ty pak realizovaly metr čtvereční bytové plochy za pouhých 300 Kč, a ještě tenkrát, protože jsme na radnici pozici měli, jsme jim vyboxovali dvacetiprocentní slevu za jakési rychlé jednání. Já jsem měl smůlu, kdy ve čtyřvchodovém bloku jsem byl zrovna já, protože jsem býval v té době zaměstnancem, realizoval jsem nákup bytu za 600 Kč za metr a ti ostatní tři to realizovali za 300 Kč a ještě se slevou. Ale stejně za 81metrový byt tehdy zhruba asi 81 000 Kč sice na tu dobu bylo hodně, ale je to prostě pakatel. Proto si myslím a jsem strašně rád, víc tady udělat nemůžeme, než přijmout usnesení, které nám tady náš výbor doporučuje, a věřím, že ho přijmeme. Rovněž
216
tak děkuji kolegyni Gajdůškové, že pozměnila svůj návrh, měl jsem to tady v poznámce, chtěl jsem ji o to požádat, takže ji žádat už nebudu, šlo to prostě doplnit tak, jak jste to zrealizovala, prostřednictvím pana předsedajícího, abych vás neoslovoval přímo. Ale jednu poznámku prostřednictvím pana předsedajícího, paní místopředsedkyně, si neodpustím. Mně se taky někdy nelíbí politická kultura, kterou tady prezentujeme, třeba tím, že neumožníme vystoupit kolegovi z Poslanecké sněmovny, ze stejného Parlamentu, jehož jsme i my součástí, při našem jednání. Nechci tady připomínat, že obdobně se zachovala Poslanecká sněmovna. Ať jsme si mohli myslet o kolegovi Mejstříkovi, co jsme chtěli, ale svého času Poslanecká sněmovna se zachovala naprosto stejně, jako my dneska. A tady poznámka se týká především toho, že dneska váš pan kolega, shodou okolností místopředseda Poslanecké sněmovny, zde nemohl vystoupit díky tomu, že chyběly právě ty dva hlasy z vašeho poslaneckého klubu, což mě velmi mrzí. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí senátor Alexandr Vondra. Senátor Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, já začnu tím, že nejsem z Ostravska a tu kauzu do detailu neznám. Ale myslím si, že je velmi dobře, že se petenti na horní komoru Parlamentu se svým podáním obrátili, a že to čtení nám, kteří to do detailu neznáme, vnáší do této kauzy hodně světla. O co jde? 44 000 bytů a v nich 100 000 nájemníků. To není málo. A jádro té kauzy, jak se tady doslova dočítám, se dotýká roku 2004, kdy stát prodal 46 % akcií OKD, a teď cituji, trestně stíhanému Koláčkovi a Otavovi. Byty OKD byly přitom oceněny hluboko pod tržní cenou na částku 40 000 Kč za jeden byt. Dále se v materiálu, který nám poskytli petenti k situaci v roce 2004, doslova uvádí: O této privatizaci rozhodla nejdříve vláda Vladimíra Špidly v březnu 2004 a následně po zvýšení ceny, pár měsíců poté z 2,4 mld. na 4,1 mld. Kč, vláda Stanislava Grosse. To bylo v září 2004. Jak došlo k navýšení téměř na dvojnásobek, se tu neuvádí. Dále je tu řečeno, že byty OKD byly oceněny znaleckým posudkem paušálně na částku 40 000 za byt, další neprodukční majetky znalci neocenili vůbec. Na plénu tu zaznělo, že sociální demokraté na Ostravsku věděli, že se chystá problém a urgovali své kolegy, kteří vládli v Praze, aby se s tím, cituji to, co tu dneska zaznělo, „něco udělalo“. Co se s tím udělalo? Dočítáme se v materiálu, že vláda, která měla na starosti tuto privatizaci, do privatizační smlouvy zakomponovala některé podmínky, z nichž pro předmět naší dnešní diskuse je klíčová v zásadě jedna jediná, a to je, že byl sjednán závazek, zde tedy 7.6.(d), podle nějž mají nájemci bytů v případě prodeje předkupní právo k bytu za cenově zvýhodněných podmínek. To je všechno. Co to je? To je předkupní právo. To není povinnost nabyvatelů majetek prodat. Čili o co jde? Je to prostě privatizace zpackaná od samého počátku. A proč se angažuje ČSSD, jak tu zaznělo? Není to tím, že má špatné svědomí? A proč se angažuje tak hlasitě dneska? Není to tím, že jsou volby za rohem a že je ve hře 100 000 hlasů? Je to tím, že je třeba demonstrovat zájem o voliče.
217
Základní pravidlo právního státu zní: Non sub homine sed sub lege“, tedy „Ne pod člověkem, ale pod právem“. Je to nápis, který je na mnoha soudních budovách u vchodu po celém světě. Čili právní rovina je evidentní. A já jsem velmi rád, že Senát k této věci přistupuje odpovědně, nikoliv nezodpovědně jako Poslanecká sněmovna. A návrh, který jednomyslně vzešel z výboru, že pokud jde o právní stránku, tak to může být jedině soud, je to jediné, co de facto můžeme udělat. Ale jak tu zaznělo, ta věc má samozřejmě i svou morální a politickou stránku. Ale morálka politiků podle mého hlubokého přesvědčení nemůže spočívat v tom, že politici si léčí špatné svědomí za chyby, které v minulosti učinili. Ale má, a musí, spočívat v úsilí o nápravu toho, co se pokazilo. A v tomto kontextu já vůbec nechápu, proč tu bylo navrženo paní místopředsedkyní senátu ono doplnění k usnesení, kdy se žádá vláda, aby důsledně vyžadovala plnění privatizační smlouvy uzavřené v roce 2004, když tato smlouva, jak z tohoto dokumentu jasně vyplývá, je zpackaná od samého počátku. A tam začíná problém, kterému čelí dnes petenti. A už vůbec pak nechápu, když petenti si najímají právničku, která jejich jménem dává skupinovou žalobu v Bruselu proti této privatizační smlouvě. Senát by zároveň měl přijímat usnesení, ve kterém žádá vládu, aby důsledně vyžadovala plnění privatizační smlouvy. To je mimo jiné cesta k tomu, aby oni ty byty nikdy nedostali. Čili pokud je navrženo toto usnesení jako doplněk k tomu, co předkládá výbor, tak já si dovoluji navrhnout něco jiného, a sice v návrhu výboru do bodu III., kde se žádá ministerstvo financí, doplnit další odstavec, kdy žádáme vládu, aby prošetřila, zda prodej akcií státu a ocenění bytů OKD a.s. vládami Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse v roce 2004 nebyly v rozporu s právním řádem nebo dobrými mravy. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným do diskuse je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já také odpovím latinsky: Errare humanum est – Chybovati je lidské. Chyby se stanou a jde o to – nikdo z nás není neomylný – aby se ty chyby napravily. Neříkám, že ČSSD udělala chybu, ale přinejmenším tady vznikly nějaké rozpory, jak po stránce právní, tak především morální i sociální. A my se snažíme tyto chyby, pokud vznikly, já netvrdím, že jsou, napravit. Napravit ku prospěchu našich občanů. A nevidím nic zvláštního na tom, co tady řekl můj předřečník pan senátor Vondra, protože se domnívám, že to, co řekl, v poslední větě, není nic proti tomu, co tady navrhuje místopředsedkyně Senátu paní senátorka Gajdůšková. Protože my chceme, aby se důsledně plnila tato privatizační smlouva. A rozhodně nebudeme krýt nezákonné jednání, ani nemůžeme, ani nechceme, pokud orgány činné v trestním řízení na nějaké takové přijdou. Proto jsem ve svém prvním vystoupení řekl, že to je selhání státu, to už je jedno, jestli to bylo za vlád ODS nebo ČSSD nebo jiných. A hlavně je to selhání
218
orgánů činných v trestním řízení. Ty měly jasně říci, jestli to tehdy, v roce 2004, bylo správné nebo nebylo. A není chybou, že dokonce někdo i z těchto orgánů na to poukazoval. A přesto se nic takového nestalo. Uvědomme si, že energetické zásoby a energie je i strategická záležitost pro tento stát, a proto jsem tady zmínil i BIS, která se měla zabývat ne prodejem bytů, ale celým prodejem OKD. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je s přednostním právem pan senátor Milan Štěch. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Tady se hodně hovořilo o tom, kdo kdy kde udělal chybu anebo čí je to vina. Já si myslím, že hlavní problém je ten, že v době, kdy bylo rozhodnuto o privatizaci a formě privatizace hornictví, zejména OKD, tak byty, kde se vědělo, že tam jsou lidé, kteří tyto byty dostávali jako určitou kompenzaci za to, že prodávali své zdraví ve velice složitých podmínkách, takže tito lidé z privatizačního projektu tyto byty za určitých podmínek, tehdy obvyklých, nedostali. Tam je celý problém zakopán. V jakém to bylo období, to si každý dohledá, a tam je podle mne ten hlavní viník. Když potom v letech po roce 2000 se dokončovala privatizace, tak už stát o tom rozhodnout nemohl, protože už tam byl majoritní vlastník. A tento majoritní vlastník samozřejmě už buď ty dohody přijal a plnil, anebo nepřijal a neplnil. Ale on je přijal a zdá se, aspoň mně laicky, že je neplní. A já si myslím, že do toho stát musí vstupovat jako ochránce občanů, pro které tam tehdy vyjednal nějaké specifické podmínky a které nejsou, aspoň podle mého pohledu, naplňovány. Tolik k tomu. A já dál do toho nechci vstupovat, protože je to asi záležitost velice odborná. Ale chci říci ještě dvě poznámky. Víte, my máme některá právní ustanovení, kde jsou věci nepromlčitelné. Já vím, že je to u nejtěžších případů. Ale tak, jak privatizační kauzy v ČR deformují společnost a zejména hospodářské prostředí, tak si myslím, že by bylo načase, aby něco podobného v naší zemi, pokud chceme obrátit vývoj směrem k důvěře v demokracii, aby něco podobného platilo na privatizační kauzy a na privatizační podvody. To je za prvé. Za druhé. Jsem přesvědčen, že dneska je to samozřejmě hospodářský, obchodní spor, ale že to není jenom hospodářský spor, že to je věc, která měla kořeny v politických rozhodnutích doby počátku 90. let a že politická scéna, zejména vláda, která nyní samozřejmě je jiná, za to nese určité důsledky a musí v té věci podle mě vystupovat samozřejmě v souladu s právem, ale tak, jak to bývá tam, kde právní aspekty přihlížejí také trochu více na stranu slabších, to znamená stranu, která je ve slabší hospodářsko-ekonomické pozici, že i stát by v prvé řadě měl bránit řadové občany, protože celá řada z nich už je dneska v důchodovém věku, a jiné jistoty, než ten svůj byt, často nemá. A poslední poznámku. Víte, mně je velice smutno, že k takovéto kauze dochází. A o podnikatelích, o kterých jsem si ještě tak před pěti, osmi lety myslel, že by snad mohli patřit k takové té drobet, slušně řečeno, elitě podnikatelského stavu v České republice a že by těm ostatním mohli dávat příklad, že to také jde dělat slušně, že ten kapitalismus musí být slušný, tak jsem velice zklamán, že tito lidé dnes, podle mého názoru, se chovají naprosto jinak. A ty hodnoty, na kterých stojí
219
společenský řád, tržní hospodářství nebo i kapitalismus, de facto v očích veřejnosti takto devastují. Víte, minulý týden vyšel časopis Euro, který doporučuji si přečíst, kde na úvodní straně, na obálce je napsáno, že každý Čech má v zahraničí ulito 1 300 000 Kč. My se tady osočujeme se státním dluhem a s dalšími věcmi, že se to projedlo. Z tohoto pohledu, ať se to projedlo, když to projedli řádově všichni nebo zhruba nějak občané. Ale ono se to neprojedlo, ono to bylo na různé věci tehdy nutné. Ale jestliže máme 1 300 000 Kč na jednoho občana, jak píší v Euro, ulito v zahraničí, tak já vám jaksi garantuji, že já tam nemám ani korunu, věřím, že drtivá většina tady také ne, z tamhle sedících lidí, jsem přesvědčen, že také ne, a že jsou to skupiny lidí, kterým se dal průchod k tomu, aby tržní hospodářství mohlo vzniknout a fungovat, aby tam ty peníze mohli dát, a oni z toho zahraničí politickou scénu ovlivňují tak, že demokracie tady jde do kolen. A my všichni to cítíme, kde to je, ale jakoby nemáme na to sílu to zvládnout, aby se tomu udělala přítrž. A tam jsou ty kořeny. Myslím si tedy, že toto je potřeba řešit, že si někdo bez řádného zdanění z ČR vyvádět takové peníze nemůže. Tam je také zakopaný ten problém a myslím, že tam také končí ty správné anebo potřebné formy demokracie, protože nastupují potom peníze, které ovlivní všechno, sdělovací prostředky, já mám strach, že mohu ovlivnit nakonec i soudní jednání. A tomu je potřeba udělat přítrž. A z tohoto pohledu si myslím, že my musíme jako zástupci občanů stát na straně těch slabších, a v tomto případě jsou to podle mne ti petenti. Tolik můj názor k této kauze. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Já mám s doplněním usnesení k senátnímu tisku č. 15 docela problém, ne tak, že by tam bylo něco špatně, ale že je to banalita, že žádáme o věc, a když o ni budeme výslovně žádat, tak to vypadá, jako bychom v jiných případech nežádali plnění smluv uzavřených Fondem národního majetku, případně vládou. Proč by se v tomto případě mělo důsledně vyžadovat plnění privatizační smlouvy, právě v tomto případě, a v jiných se domníváme, že nemá? Je to něco, jako bychom projednávali, že někdo něco ukradl, a přijali usnesení, že tento člověk nemá krást. Ale všichni nemají krást, nikdo nemá krást. A to je ten problém, který mám, protože naše usnesení je svým způsobem právním textem a nemělo by tam být nic nadbytečného, nic, co platí obecně. A obecně platí, že vláda má důsledně vyžadovat plnění privatizačních smluv uzavřených v roce 2004 mezi společností. Pokud se paní místopředsedkyně domnívá, že prostě tady smlouva není důsledně plněna, pak má napsat, v čem není důsledně plněna a o čem mluví, a já prosím paní předsedající, aby to vyřídila paní místopředsedkyni, že by to měla doplnit o ty body, proč – já ji nemohu oslovit přímo – proč se vlastně domnívá, že toto zvlášť máme vyžadovat. To, co se vyžaduje obecně. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, vyřídím si to. A až přestanu řídit schůzi, tak vám na to odpovím. Další přihlášený do diskuse je Petr Guziana. Prosím, pane senátore.
220
Senátor Petr Guziana: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, bytostně se mne týká tato problematika, protože zastupuji volební obvod č. 72, který tvoří z větší části městský části Ostrava-Poruba, kde se nachází velký počet těchto bytů RPG. Podstata byla řečena. Myslím si, že nemá smysl opakovat věty mých předřečníků, ale zarazilo mě několik argumentů. Vzhledem k tomu, že celý život bydlím v Ostravě a 26 let v Porubě a 10 let jsem působil i jako člen porubské rady, takže mám možnost procházet a sledovat vývoj bytového fondu zejména společnosti RPG. Při kupeckých počtech mi trochu nesedí argumentace, že v podstatě se nejedná o zisk a veškeré vybrané nájemné je investováno do oprav. Samozřejmě opravy probíhají v rámci možností objektivně dané firmy. Ale při jednoduchých počtech a počtu bytů a průměrné výši nájemného, zejména teď po deregulaci, mi slibovaná částka investice miliardy korun ročně, potažmo tři miliardy za tři roky, trošku nevychází tím, že veškeré vybrané prostředky z nájemného budou investovány do oprav. Problematika starší zástavby Poruby atd. je jednoznačná, protože opravdu dlouhá léta do oprav nebylo investováno, bytový fond zastaral, jak běžel čas. Ovšem evidentně je patrno, které domy jsou v majetku bytových družstev a které jsou v nájmu nebo v majetku společnosti RPG. Samozřejmě existují právní normy, kdo to způsobil atd. To si myslím, že už je teď irelevantní, i když velmi důležité. Ale chtěl bych navázat, že kromě právních norem opravdu existují i normy etické, což jako lékař můžu posoudit. A opravdu po x generacích v těchto bytech bydleli lidé, kteří naší společnosti odvedli kus poctivé práce a opravdu tam zanechali zdraví, což jako plicní chirurg jsem měl v podstatě denně na očích. Mířím k jedné věci. Do senátní kanceláře chodila, než se založila sdružení, které je dosti akční, spousta jednotlivců, kteří „plakali“ nad svými tíživými podmínkami. Odkazoval jsem je na sdružení, které samozřejmě udělá větší kus práce než jednotlivý poslanec nebo senátor. Zkusme se zamyslet všichni, jak tady sedíme, napříč spektrem, a taky to tak cítím, protože Senát je opravdu koncertní těleso se všemi kvalitními sólisty, čili zkusme se na to podívat i z té etické normy a zkusme těm lidem pomoci. Protože ti nám dopomohli k tomu, abychom tady mohli sedět, a je opravdu naší morální povinností jim pomáhat. Protože opravdu podmínky zejména důchodců, zejména teď po deregulaci nájemného, jsou velmi obtížné. A pokud poctivě platí nájem, což je jejich povinnost i nutnost, aby nebyli vystěhováni, což si myslím, že se neděje – buďme objektivní – takže tady opravdu, zkusme jim pomoct v tom, aby prožili svůj život kvalitně. A neodpustím si medicínské podrýpnutí. Oni s tím problémem usínají a budí se. A množství vyplavených jejich endorfinů je minimální, a pokud nějakým stimulem si endorfiny vyplavují, tak tímto problémem jsou hodně brzděni. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Posledním ze senátorů v této chvíli přihlášeným do diskuse je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Čunek: Omlouvám se, ale jenom jednu prosbu a jednu připomínku. Ta prosba je: zkusme nezasahovat žádným způsobem do toho usnesení, které bylo navrženo. A to skutečně z toho důvodu, že si myslím, že všechny ostatní věci jsou nadbytečné. A věřte mi, že protože jsem musel před nějakým časem řešit dost záležitostí arbitráží, které jsou za miliony korun – každé doplnění našeho usnesení může jednou být dáno na misku vah ve prospěch těch, kteří budou či mohou a bojují proti státu a chtějí jeho peníze a já bych se skutečně
221
tady v tomto případě hodně řídil tím, že jestliže MF má své právníky a odsouhlasilo usnesení, které předkládá výbor, tak si myslím, že to je dostatečné. Protože přeci ten důvod, proč tady o těchto věcech mluvíme, je, že za prvé chceme pomoci těm, kteří o byty přišli, či spíše je nedostali tak, jak byl záměr vlády. A už tím, že o tom jedná Senát, případně Sněmovna, tak tím všichni hráči na tom poli, ať už na straně státu nebo na straně soudců nebo soudů, státních zastupitelství apod. musí vědět a ví, že je sledujeme, nezasahujeme do jejich pravomocí, co těchto pilířů, do dalších dvou pilířů a jenom je chceme sledovat. A že chceme a sledovat to, že oni se chovají tak, jak se chovat mají. A druhá připomínka je směrem k petentům, ale těm to samozřejmě nezazlívám, ale především nám, když vyslovujeme určitá jména, tak to, co já jsem všechno řekl tady, tak to samozřejmě nebylo proti panu Bakalovi, kterého osobně neznám, možná jsem mu snad někde podal ruku, ale zkrátka ho osobně neznám, a nevím, jaký je. Ani ti ostatní, pan Koláček a tak, jak jsou tady zmiňováni. Já, když jsem kdysi vystupoval proti ČEZu tak jsem nevystupoval proti Martinu Romanovi, že bere stamiliony neoprávněně podle mého přesvědčení, že to je nemorální, ale přece to nastavuje vláda. Já jsem vystupoval proti vládě, ve které jsem mimo jiné seděl, že to neudělala. Já jsem neměl možnost to prosadit, takže to neudělala. Tady vystupuji proti tomu, že stát si to nepohlídal. Ať už v letech 90. nebo v roce 2004. Vždyť při prodeji samozřejmě mohl si dát určité podmínky, za kterých to prodá. Mohl to udělat. To víme všichni. To znamená, odsuzovat ten protějšek, to si myslím, že nám nepřísluší. My můžeme pouze odsuzovat buď sami sebe, když jsme udělali chybu, nebo stát, případně snad soudy, pokud udělaly zřejmou chybu apod. Ale nikdy to není ten, kdo v zásadě je tím podnikatelem a využije každé příležitosti, která je mu dána právním rámcem a ten právní rámec tady zcela zjevně nebyl státem zajištěn pro ty, kteří jsou nájemníci těch 44 tisíc bytů. Takže prosím za to, abychom tady nemodelovali to usnesení, nechali ho tak, jak to je. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, protože jsem byla víceméně vyzvána k tomu, abych vysvětlila, proč navrhuji doplnění usnesení, tak jenom velmi krátce. Ten návrh je proto, že požadavek na to, aby vláda důsledně vyžadovala plnění té privatizační smlouvy, je proto, že smlouva obsahovala závazek vůči nájemníkům. A proto tedy dnes pan Bakala vlastní celý bytový fond, a proto je ta společnost, která ten bytový fond dostala, dostala za takových podmínek, za kterých to bylo. Žaloba do Štrasburku, o které se zde hovoří, ta je právě o tom. A další replika: Už jenom to, že ten návrh, který panem senátorem Pospíšilem byl nazván banálním, je tak intenzivně napadán, mne docela přesvědčuje o tom, že je určitě správný. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ze senátorek a senátorů se nikdo další … tak hlásí se ještě pan senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jiří Pospíšil: Já ho nenapadám nijak intenzivně, já jenom říkám, že je nadbytečný. A pokud přijmeme takové usnesení, tak tím současně říkáme, že v jiných případech tak vláda postupovat nemusí.
222
Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přihlásil se pan senátor Alexandr Vondra. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, já jednak souhlasím s Jiřím Pospíšilem, že tam je logický lapsus v tom, co navrhuje paní místopředsedkyně Gajdůšková, ale pak po té věcné stránce, já jsem hluboce přesvědčen, že ve své podstatě ten návrh, aniž by si to paní místopředsedkyně uvědomovala, ty petenty poškozuje v té žalobě, kterou mají v Bruselu. Čili jsem se domníval, že to stáhne, ale pokud to nestáhne, tak já si myslím, že, trvám tedy na svém návrhu, protože skutečně jde tu o pokus o nápravu věcí, nikoliv o pokus o umytí rukou Vladimíra Špidly, který mimo jiné chce do této komory na podzim kandidovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Další přihlášený je pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem nechtěl moc vystupovat k tomuto tématu, protože myslím si, že na našem výboru jsme se tomu věnovali řekl bych velmi poctivě a byli jsme si vědomi toho, že se pohybujeme na tenkém ledě. Myslím si, že konsensus v rámci toho usnesení, který jsme přijali, si myslím, že je velmi dobrý a myslím si, že odpovídá pravidlům pro projednávání petic na půdě Senátu. Proto bych chtěl vyzvat ty, kteří dávali návrhy na usnesení, ať už z levé či z pravé strany spektra, že si opravdu myslím, že obě ta usnesení nějakým způsobem mohou ohrožovat postavení těch petentů v rámci projednávání u rozhodčích soudů případně u nějaké arbitráže. Byl bych velmi rád, aby to usnesení, které jsme přijali na výboru, abychom se ho chopili všichni a zbytečně situaci neeskalovali. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Opět paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, určitě bych nenavrhla nic, o čem bych byla přesvědčená, že může kohokoli poškodit. To usnesení je identické, je velmi podobné tomu, co již přijala Poslanecká sněmovna, takže není to nic, co by bylo navíc. Ale navrhla jsem to proto, že jsem skutečně hluboce přesvědčená o tom, že vláda prostě musí plnit své závazky. Což samozřejmě neznamená, že říkám, že v jiných věcech své závazky neplní. Navrhla jsem usnesení se svým nejlepším vědomím a svědomím s tím, že jsem přesvědčena o tom, že pokud vláda důsledně bude plnit privatizační smlouvu, tedy závazek vlády, tak že se nájemníkům pomůže. Děkuji. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan senátor Petr Vícha s přednostním právem. Pane senátore, chvilku vydržte. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Omlouvám se kolegovi Sefzigovi, že jsem ho takto předběhl. Nevím, jestli mohu prostřednictvím pana předsedajícího vyzvat ty, kteří dali doplňující usnesení, oba dva, aby je stáhli. Pokud tak ale neučiní, tak já jsem přesvědčen za klub sociální demokracie, že my nepodpoříme žádné
223
z těch doplňujících usnesení a podpoříme stanovisko, ke kterému jsme po důsledném procesu došli konsensuálně na výboru. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pan senátor Luděk Sefzig. Připraví se pan senátor Jaromír Štětina. Senátor Luděk Sefzig: Hezké poledne, vážení přátelé, bývá zvykem i vytvářet některé doplňky k usnesením. Já chci podpořit návrh předsedy výboru Ivo Bárka, protože vím, že na výborech, které jsou naším hlavním pracovním místem, zde teprve schvalujeme výborové výsledky práce, na výborech se o těch věcech diskutuje a jedná daleko hlouběji. A pro mne není autoritou usnesení Poslanecké sněmovny. To si myslím, na to bych se neodvolával, spíše naopak v této věci. Takže já podpořím návrh pana předsedy výboru a i to, co zde říkal předseda klubu ČSSD. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přihlášen je – a vystoupí – pan senátor Jaromír Štětina. Prosím. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové, vystupuji jako místopředseda klubu TOP 09 a Starostové a dovoluji si vám sdělit, že náš klubu, tak jak je tady přítomen, bude podporovat 101. usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí v tom znění, jak byl předložen. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. To byl poslední přihlášený senátor, senátorka. A já bych teď ještě v rámci rozpravy vyhověl žádosti pana Romana Macháčka, zástupce petentů, který má ještě právo druhého vystoupení v maximální délce 10 minut. Pane Macháčku, pojďte k řečništi. Roman Macháček: Děkuji vám za prostor, který mi dáváte. Zazněla tady řada zajímavých vystoupení, nicméně s některými se nedá souhlasit. Zaznamenal jsem tady jeden postoj jednoho z vašich senátorů ze ODS, nebo konstatování, že ve smlouvě je jenom obecné předkupní právo pro nájemníky, a to že vlastník hodlá dodržet. Není to pravda. My tu smlouvu máme k dispozici, získali jsme si z MF sice až na základě několika žalob, protože nám je jinak odmítalo v rozporu s platnými zákony až do dubna minulého roku vydat, to znamená, téměř pět let ji odmítalo vydat nájemníkům. A ta smlouva obsahuje smluvní závazek 76d), který říká jednoznačně: Bez jakéhokoli časového omezení, to znamená natrvalo, platí pro nájemníky předkupní právo k bytům, ale zároveň v případě prodeje bude ten prodej realizován za cenu 40.000 za byt a zároveň současně ta cena bude odpovídat ceně, která je v místě a v čase obvyklá, za kterou obdobné byty převádějí obce na nájemníky. Samozřejmě není jasný teď výklad, jestli to má být 40.000 nebo tahle cena nebo něco mezi, asi nějaký průměr by byl logický z toho. Vlastník společnost RPG Industries Zdeňka Bakaly, jeho právník pan Amsterdam tam sedí a asi by to měl vědět. Tato společnost vydala oficiální tiskové prohlášení, jak jsem říkal, v únoru 2005, kde poskytla výklad tohohle článku smlouvy. Nájemníci tu smlouvu neměli a mohli vycházet jedině z těchto tiskových prohlášení. A tam řekli jasně. Podle nás to znamená, že to je 30 až 50 tisíc bez časového omezení, natrvalo. Jestli to pan Amsterdam neví, možná by si měl prodiskutovat se svým klientem panem Bakalou, protože zřejmě není správně informován.
224
Další věc, která zazněla: ze společnosti RPG byty pan Handl, tiskový mluvčí tady prezentoval výsledky auditu. Mně to trošku připomíná projevy Kim Čong-ila, který říkal, jak se má společnost skvěle, všechno je super, všechno roste, ale lidi tam hladoví a umírají. Takže my v těch bytech bydlíme, nám nikdo nemusí ukazovat grafy, jak je to všechno skvělé, jak se zlepšují služby, co všechno dávají do oprav. My víme, že když někdo má nějaký problém, tak se nemůže ničeho dovolat, lidi si opravují v bytech a domech velmi často sami a ta situace byla naprosto neudržitelná a v podstatě se začala řekněme mírně zlepšovat, abych byl objektivní, potom, co vzniklo naše sdružení a co začalo vyvíjet aktivity. Do té doby se nedělo vůbec, ale opravdu vůbec nic. Lidi se už styděli zvát své návštěvy do svých domů a bytů. Bylo to opravdu ostudné chování. Další věc: zaznamenal jsem útok na Poslaneckou sněmovnu. Tahle věc se mi teda moc nelíbí. Já to zkusím upřesnit, protože o té kauze skutečně víme hodně, věnujeme se tomu dva roky, máme k dispozici kompletní smlouvy, znalecké posudky, prostě všechno. Proč jsme se obrátili na Poslaneckou sněmovnu? Sněmovna to usnesení nevydala jen tak, že by si pan Zaorálek něco vymyslel nebo chtěl tady někoho honit někde po soudech anebo si z toho dělat svoji polívčičku. My jsme se obrátili na Poslaneckou sněmovnu, protože jsme jako sdružení nájemníků neměli jinou možnost. Taková byla situace. My jsme opakovaně upozorňovali Ministerstvo financí na to, že vlastník porušuje smlouvu, že vyvedl v rozporu se smlouvou bez souhlasu MF bytový fond do realitní společnosti. Že tím porušil podle našich právních expertů smlouvu. MF řeklo: podle našich právníků, je to advokátní kancelář Allen and Overy, která jak jsme říkali, pracovala pro pana Bakalu také, což je skandální – podle našich právníků bylo vše v pořádku. A podle našich právních expertiz. Takže takovýmhle způsobem se stále postupovalo. Audit jsme požadovali proto, aby se prověřilo, jakým způsobem se starají o bytový fond. Samozřejmě jsme se chtěli účastnit tohoto auditu. Trvali jsme na tom, aby to provedl nějaký státní orgán, interní kontrola MF anebo NKÚ. Takže dali jsme jakési požadavky, to jsme dali v prosinci roku 2008, protože jsme měli signály, že tam může docházet k určitým porušováním. Audit byl proveden devět měsíců nato. Dovedete si představit například firmu, která fixluje a kde na ni pozvete kontrolu a ta kontrola přijde za devět měsíců. Tak to je prostě výsměch! A z toho našeho původního zadání auditu v tom, co se nakonec zrealizovalo, nezbylo skoro nic. My, když jsme viděli modifikaci, způsob, jakým bylo původní zadání modifikováno, tak už jsme věděli, která bije. Že ten audit v podstatě bude jenom takové PR podnikatelské skupiny Zdeňka Bakaly. A výsledek auditu? Ačkoli nám MF slíbilo, že se toho auditu budeme moci zúčastnit, dá nám předběžné výsledky a my to budeme moci okomentovat, oni to dopracují, nic takového se nestalo. Slib, pan Uvíra, který tam sedí, nedodržel, který mi dával osobně při naší schůze – takže takovým způsobem se zachovalo MF k nám. A výsledek auditu si můžete přečíst. Vše je super, ale velmi zajímavá informace je tady, samo RPG se tím chlubí: 3000 hodin strávených s auditory. Kolik hodin ti auditoři v nezávislém auditu strávili s námi, když my jsme je požadovali? Nula hodin! Nula hodin, nula minut! Prostě ti auditoři, Ministerstvo financí vůbec nedalo možnost, abychom se toho procesu jakkoli účastnili. Byli jsme zcela mimo. To, co je také skandální, je způsob, jakým MF následně prezentovalo výsledky auditu. Když se podíváme, jakým způsobem jsou ty výsledky prezentované, tak tady
225
je v tiskovém prohlášení MF řečeno: Závěry auditu tedy potvrdily, že po celou dobu omezení byly veškeré závazky RPG Industries vyplývající ze smlouvy o prodeji akcií řádně plněny. My říkáme, že k vyvedení bytového fondu došlo bez souhlasu MF, došlo k porušení smlouvy. Když se podíváte do materiálů, které jsem vám předložil, najdete tam v jedné z příloh, velmi zajímavý dopis. Je to dopis náměstka ministra financí pana Fuksy, který tady sedí, a kde v tom dopisu, který je z 21. června 2007, dovolím si z toho ocitovat: Tady pan Fuksa sděluje společnosti RPG Industries: Zároveň vám sdělujeme, že podle názoru MF došlo restrukturalizací společnosti OKD a převedením bytového fondu na společnost RPG Byty bez souhlasu Ministerstva financí jakožto právního zástupce FNM k porušení závazku kupujícího podle článku 11/4 smlouvy. V případě zjištěného porušení uplatní MF vůči vaší společnosti veškerá práva na postih, která pro ně budou vyplývat ze smlouvy. Takže MF v roce 2007 konstatovalo, že smlouva byla porušena. A teď nám říká v tiskových prohlášeních, že je vše v pořádku. Opakovaně. Tak to je přece skandál! Jak je toto možné? Jak je možné, že občané se tady nemůžou ničeho dovolat. A za této situace, kdy navíc ještě Zdeněk Bakala, přestože dříve se ke všem závazkům smlouvy dobrovolně přihlásil, vypoví klíčový smluvní závazek 76d) a ministerstvo financí opět nedělá téměř nic a čeká několik měsíců, co se bude dít. Ten bytový fond může být vyveden třeba mimo celou podnikatelskou skupinu. Oni, když ten závazek vypověděli, tak zároveň řekli, že dále budou postupovat, jakoby to ministerstvo přijalo. To je taky docela zajímavý přístup. Ministerstvo řeklo, že to nepřijme a oni řekli: My budeme postupovat dál, jako kdyby to bylo přijato. To znamená, ten bytový fond může být vyveden mimo. Může být zadlužen a nájemníci se potom nedoberou vůbec ničeho. Za téhle situace a při nečinnosti MF jsme požádali poslance a PS, aby se zasadili o vymáhání příslušných ustanovení smlouvy. Za prvé, aby se zasloužili o vydání předběžného opatření, aby zamezili vlastníkovi to, aby byty někam vyvedl nebo zadlužil, to byl náš první požadavek. A náš druhý požadavek byl, aby prostě jenom prohlásili to, co už je v dopise MF. Takže v usnesení PS je v podstatě to, co se samo řeklo MF v roce 2007. To je nějaký útok na demokracii? No, já si myslím, že ne. Ale naopak, pokud se bavíme o demokracii a o jejích základních principech, tak to by měla být stejná práva pro všechny a také rovné podmínky pro podnikání. A to bylo v kauze bytů OKD jednoznačně porušeno. Jsou tady porušovány zákony, pro některé vyvolené zákony neplatí, jak je tady dokumentováno v materiálech, které máte k dispozici. Když jde o Koláčka nebo Otavu, tak zasahuje Kučera z Nejvyššího soudu. Pan Telička zasáhl prokazatelně, Kučera z Nejvyššího soudu, zasahovali tady státní zástupci z Olomouce a stíhání bylo za podivných okolností zastaveno. Skupina Zdeňka Bakaly – to je prokazatelný fakt – získala nedovolenou podporu v řádu desítek miliard Kč. Jak k tomu přijdou jiní podnikatelé? Jsou tady zástupci ODS. Určitě je mezi vámi řada podnikatelů. Víte, jak je složité podnikat v dnešní době, je finanční krize, člověk riskuje, je to určitě složitá záležitost. A teď tu firmu piplá. A vedle toho je jiná firma, která za nějakých podivných okolností díky svým kontaktům získá obrovský majetek prakticky zadarmo. Tak, jak je toto možné? Tohle přece byste neměli nechat jen tak! A my říkáme, že tady došlo k nedovolené veřejné podpoře a že je třeba tu podporu u Evropské komise prokázat. A my ji prokážeme. Máme naše znalecké posudky, které říkají, že
226
k té podpoře došlo. Navíc víme, že před privatizací docházelo k manipulaci s hospodářskými prostředky společnosti. Ty byly uměle zkreslovány. OKD se tvářilo jako společnost téměř před krachem se ziskem 200 milionů. A rok na to už mělo zisk 6 miliard. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane Macháčku, čas určený končí. Roman Macháček: Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, že jste dokončil svoji řeč. A jako další přihlášená je teď paní předsedkyně Alena Gajdůšková, pak pan senátor Alexandr Vondra a ještě se přihlásil za strany zúčastněné pan Petr Handl. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, respektuji vůli Senátu a stahuji návrh svého usnesení. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pan senátor Alexandr Vondra. Senátor Alexandr Vondra: Pane předsedající, já jsem rád, že rozum převážil a svůj návrh stahuji také. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní uděluji slovo panu Petru Handlovi, který bude hovořit jménem stran zúčastněných. Petr Handl: Dámy a pánové, děkuji za to, že mám možnost ještě jednou v rámci daných pravidel využít tohoto prostoru. Chtěl bych v závěru pouze zrekapitulovat několik důležitých skutečností. V první řadě bych chtěl vyzvednout to, že se skutečně všichni přítomní zde v Senátu snaží odhlédnout od politizace tohoto případu a snaží se k němu přistupovat věcně a argumentačně. Chtěl bych také vyzvednout to, že na místní úrovni, ve městech a obcích, kde máme náš majetek, a nejen naše bytové fondy, tak spolupráce s tamními radnicemi je na velmi dobré úrovni. Všichni víme, že problémů, které máme k řešení, je celá řada, ale musím s potěšením konstatovat, že tam, kde mají municipální politici zájem o řešení problémů a nikoli o jejich vytváření, tam se nám skutečně daří nacházet konsenzy a realizovat projekty, které jsou společně realizovány s jedním jediným cílem, a to zvýšit kvalitu života lidí v našem regionu. Že to nejde všechno hned a najednou, to jsme opakovali mnohokráte. To, že v naší prezentaci jsou jako příklady škaredých obecních domů uvedeny například domy z Poruby v Ostravě, je skutečně jenom pro příklad, abychom dokumentovali, že svět, ve kterém se pohybujeme, není černobílý, že ne všechno, co děláme my, je špatné a že ne všechno, co dělají jiní, je dobré. Problémy řešíme všichni. Nikdo z nás netvrdí, že už máme vše hotovo a že je vše dokonalé. Naopak, pokud se nás zeptáte, zda jsme dokonalí, tak jednoznačně odpovíme, že nikoli. Pokud se nás ale zeptáte, zda chceme nadále pracovat na zkvalitnění našeho bytového fondu a podmínek pro život lidí v našich bytech, pak opět odpovíme jednoznačně, a bude to ANO. Proto jsme například pro rok 2010 zavedli slevy ze zvýšeného regulovaného nájemného pro seniory, protože i my, byť soukromá společnost, která by nemusela žádnou takovouto slevu zavádět, chápeme sociální dopady deregulace nájemného na tyto skupiny našich nájemníků, byť na druhou stranu víme, že v našich bytech
227
dnes s regulovaným nájemným bydlí mnohdy lidé, kteří tuto formu sociální pomoci vzhledem ke své ekonomické situaci zdaleka nepotřebují. Jen pro vaši informaci: Pokud jsme řekli, že naše slevy na nájemném budou pro nájemníky nad 60 let věku, kteří mají řádnou nájemní smlouvu a řádně si plní své povinnosti, tak v letošním roce se tento program dotkne 14 tisíc domácností, což je 32 % našeho bytového fondu, a jenom na slevách je to 42 mil. Kč, o které snižujeme životní náklady našich nájemníků. K tomu nepočítám možnou státní podporu na bydlení, kterou i tito lidé mají možnost čerpat. Proto, že se chceme chovat sociálně zodpovědně v rámci rozvoje našeho regionu, jsme také zapojeni do integrovaných plánů rozvoje měst, například v Karviné nebo v Orlové. Proto dnes realizujeme takové projekty, jako je spolupráce s ministerstvem pro místní rozvoj na projektech lokálního partnerství v rámci začleňování sociálně vyloučených lokalit do běžného života. Proto realizujeme projekty, jejichž cílem je zvedat postupně úroveň bydlení. A to, že se tak děje teprve v posledních letech, věřte mi, není výsledkem tlaku Sdružení nájemníků. Je to výsledkem toho, že teprve v posledních letech díky deregulaci nájemného máme k dispozici více finančních prostředků, které můžeme na potřebné opravy investovat a vynakládat, protože do doby, než byla deregulace zahájena, jak jsem zde dnes již zmínil, je prokazatelně ukázáno i na odborných studiích, že množství prostředků z regulovaného nájemného prostě na běžnou údržbu nestačilo, natož na rozsáhlé regenerační programy. Proto ty viditelnější změny můžeme dělat teprve v posledních dvou letech, protože teprve od této doby máme možnost více prostředků na tyto akce vynakládat A zcela poslední argument, který bych chtěl zde zmínit. Opakovaně zde bylo nejrůznějšími řečníky připomínáno, že v privatizační smlouvě z roku 2004 byly podmínky, které zavazovaly nabyvatele tohoto bytového fondu k jeho postupnému či jakémukoli převedení na nájemníky. Chtěl bych znovu zopakovat, že tato smlouva je na vyžádání na ministerstvu financí k dispozici. A musím souhlasit s tím, co tady řekl pan Macháček, že v této smlouvě je uvedeno, že zvláštní předkupní podmínky pro nájemníky jsou tam pro případ prodeje. To řekl i pan Macháček a pod to já se plně podepisuji. Podmínky, tak jak jsou v této smlouvě nastaveny, jsou tam pro případ, že by došlo k prodeji těchto bytů. Vzhledem k tomu, že naše společnost opakovaně deklarovala, že žádný takový plošný rozprodej nechystá a chce nadále toto bytové portfolio provozovat jako portfolio pro nájemní bydlení, v té stejné smlouvě, kterou máte možnost na ministerstvu financí si vyžádat a přečíst do detailu, není žádná povinnost tento prodej uskutečnit. Proto bych chtěl, aby toto bylo bráno v potaz, a my se skutečně snažíme realizovat rozvoj tohoto bytového fondu v rámci daných podmínek, které jsou nám vytvářeny. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a táži se, zdali si přeje ještě někdo vystoupit v rozpravě? Není tomu tak, takže rozpravu končím. A prosím o vyjádření paní zpravodajku, aby uzavřela tento bod a dala nám návrh na hlasování, prosím. Senátorka Eva Richtrová: V dlouhé, více než tři hodiny trvající diskusi, za petenty a dotčené orgány vystoupilo šest mluvčích, z toho dva vystoupili dvakrát. Co se týká nás, senátorů a senátorek, vystoupilo celkem 15 senátorek a senátorů, z toho dva čtyřikrát, jeden třikrát a čtyři dvakrát.
228
Všechny podané návrhy na změnu usnesení byly v konečné fázi staženy, zůstává nám tedy k hlasování původní návrh výboru, tak jak ho máte před sebou, já ho tedy nebudu číst, všichni máte možnost se do něj podívat, a já vás prosím o jeho podporu. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přistoupíme k hlasování. Vážené senátorky, vážení senátoři, budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla zpravodajka Eva Richtrová. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 bylo v okamžiku hlasování registrováno 59, kvorum 30, pro návrh se vyslovilo 58 senátorek a senátorů, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní zpravodajce, děkuji zástupcům petentů a stran dotčených a projednávání tohoto bodu končím. A my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.) Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji projednávání dalšího bodu pořadu naší schůze, kterým je Petice „Stop spalovně v Rybitví“ Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. 213/1 a 213/2. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jsou to pánové Jan Tichý a Libor Malý, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru. (Velký hluk v jednací síni.) Prosím, abyste mě sledovali, protože vás vzápětí vyzvu, abyste hlasovali. Navrhuji tedy, abychom hlasovali o obou pánech najednou. A učiníme tak po znělce. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 21. Hlasujeme o tom, zda pánové Jan Tichý a Libor Malý mají práva podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 58 se z 38 přítomných, tedy při kvoru 20, vyslovilo 35 pro, nikdo nebyl proti. V tuto chvíli zde tedy mohu přivítat zástupce petentů. Vítám vás, pánové! Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou účastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ministra životního prostředí zastoupí jeho náměstek pan Aleš Kuták, ministerstvo zahraničních věcí zastoupí vrchní ředitel pan Pavel Kafka. Dále se jedná o paní náměstkyni ředitelky České inspekce životního prostředí paní Evu Rychlíkovou.
229
O právech těchto osob být přítomny na schůzi Senátu a vystupovat budeme hlasovat opět najednou, aspoň tak vám to navrhuji. A rovnou zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 58 byl vysloven souhlas s účastí jmenovaných, a to tak, že z 38 přítomných, tedy při kvoru 20 bylo 31 hlasů pro, proti nebyl nikdo. V tuto chvíli mohu přivítat i zástupce stran dotčených peticí. Vítám vás všechny! Podle článku 3 našich Podrobnějších pravidel platí, že každá z osob, o kterých jsme hlasovali, může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to nejvýše na 10 minut. A nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Jaromíru Jermářovi. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Dovolte mi, abych vás v krátkosti provedl peticí „Stop spalovně v Rybitví“, kterou máte jako tisk č. 213. Tato petice s celkem 47.818 podpisy byla doručena předsedovi Senátu panu Dr. Přemyslu Sobotkovi dne 6. ledna 2010. Jen pro zajímavost – dnes počet podpisů již přesáhl 50 tisíc. Usnesením výboru č. 85/10 bylo rozhodnuto o pořádání veřejného slyšení 28. ledna 2010. Toto veřejné slyšení bylo pořádáno výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice za spolupráce s výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Malinko tedy k tomuto veřejnému slyšení. Za petiční výbor se účastnili oba pánové, kteří jsou přítomni zde dnes, a dále byli přítomni představitelé státní správy, jež výbor považuje za dotčené peticí, za vládu ČR to byl pan Michal Frankl, ředitel sekce předsedy vlády pro odborné činnosti, za ministerstvo životního prostředí náměstek ministra pan Ing. Karel Bláha, za ministerstvo zahraničních věcí to byl pan Ing. Stanislav Beneš, a také za firmu AVE CZ, které se petice týká, zde byli přítomni pan Mužík a pan Čenský. Musím zmínit také velice důležitou účast paní Ing. Věry Tylové, ředitelky České inspekce životního prostředí. Z dalších hostů se účastnili, jen pro zajímavost – pan Ing. Jaroslav Deml, primátor Pardubic, a i dnes na projednávání je přítomen jeho náměstek pan Ing. Michal Koláček. Byl přítomen také místostarosta Chrudimi Petr Řezníček, starostka Rybitví paní Naďa Hubáčková, místostarostka Srnojed Eliška Vláčilová, zástupkyně Léčebných lázní Bohdaneč paní Hana PackardHaas a náměstkyně primátora Hradce Králové Ing. Pavla Finfrlová. Veřejného slyšení se zúčastnili i někteří senátoři a další občané. Mohu říci, že tato petice je trošku odlišná od jiných, protože petici podpořili nejen petenti, ale také představitelé obcí a měst poblíž této plánované spalovny. A mohu říci, že všichni, o jejichž účasti jsem zde hovořil, tak stanovisko petentů podporuji. Pan primátor Pardubic uvedl, že tato podpora i u nich je napříč politickým spektrem. Veřejné slyšení bylo ukončen ten samý den a ještě tentýž den se sešel výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení č. 91/10, které máte jako tisk 213/1, kde upozorním jenom na bod III. a), kde v návrhu usnesení Senátu bylo doporučení ministerstvu životního prostředí nevydat k záměru stanovisko na základě zákona č. 100/2001 Sb., § 23 odst. 2. A protože ministerstvo životního prostředí nevydalo souhlasné stanovisko, výbor aktualizoval návrh
230
usnesení i pro Senát usnesením č. 96/10 z 16. března 2010, které máte před sebou jako tisk 213/2. A já potom, když bude zájem, bych více přiblížil právě toto usnesení. Tolik asi k tomu, nebudu zbytečně dlouho hovořit. Pokud vyplynou nějaké dotazy z rozpravy, tak pokud budu vědět, jsem ochoten je samozřejmě vysvětlit, a spíše dám prostor petentům a dalším dotčeným. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Předpokládáme, že vystoupí petenti, eventuálně osoby dotčených stran. Pan Jan Tichý? Já vás nechci vyvolávat, můžete se hlásit, ale možná, že čekáte na oslovení. Prosím, pojďte k řečništi. Jan Tichý: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, vážené paní senátorky, dobrý den, vážení pánové senátoři. Já bych vás uvedl do problematiky, která tady je dneska projednávána, a chtěl bych zdůvodnit, proč došlo vůbec k tomu, že se takové množství občanů podepsalo pod petiční archy. Bylo to především proto, že jsme se obávali zhoršení životního prostředí. Pardubice a region Pardubicka je lokalita, ve které dlouhodobě fungovala chemická výroba, je to lokalita, která skutečně má velmi poškozené životní prostředí. Přišel zahraniční investor a rozhodl se, že hodlá využít již uzavřenou spalovnu čistírenských kalů, která byla jako doprovodné zařízení čistírny odpadních vod. Rozhodl se, že v blízkosti bytové zástavby, protože spalovna je 300 m od nejbližších obydlí, bude pálit nebezpečné odpady. To byl ten hlavní důvod. Nevýhoda této lokality je samozřejmě i v tom, že nejenom že je 300 m od nejbližších obydlí, ale zároveň i na návětrné straně, je velmi těžko dopravně dostupná. Čili další naší vážnou výhradou bylo to, že samozřejmě dovoz odpadů do této spalovny zhorší dopravní situaci. Když si uvědomíme, že odpady nebudou samozřejmě jenom v pevném stavu, ale že budou ve stavu i kapalném, pastovitém, tak jakákoli havárie v takto silně obydlené oblasti může přinést ekologickou katastrofu. Samozřejmě, že i jakákoliv havárie případné spalovny je díky blízkosti bytové zástavby v podstatě neřešitelná a investor – k tomu se dostaneme později – ji ve svém projektu také vůbec neřešil, případem havárie se on vůbec nezabýval, protože to viděl jako velmi nevýznamné. Nicméně pravdou je, že únik karcinogenních látek, únik dioxinů, které se dostanou do nejbližší zástavby během několika vteřin, je vážný. Co další nás vedlo k podepsání této petice? Pardubický kraj a region Pardubicka je zcela výjimečný v tom, že tam mimořádným způsobem o stovky procent roste výskyt rakoviny. Když vezmeme některá rakovinná onemocnění, tak např. od roku 2000 do této doby vzrostl výskyt rakoviny slinivky o 316 %, výskyt ledvinových onemocnění zhoubnými nádory je vyšší o 200 %, plicních onemocnění o 180 %, poškození jater o nějakých dalších 250 %. To jsou skutečně čísla, která jsou varující. Já neříkám, že nejsou také další kraje, kde by nestoupal výskyt rakoviny, ale rozhodně ne takto enormně. I podle vyjádření České inspekce životního prostředí zvýšený výskyt, zvýšená incidence rakoviny prostě může s chemickou výrobou v minulosti, i s provozem spalovny, která byla v roce 2004 uzavřena, a to byla také spalovna na čistírenské kaly, může s tím souviset. Čili to byl další, třetí důvod. Čtvrtým důvodem byly samozřejmě ekologické havárie. O těchto ekologických haváriích jsem mluvil. Není to nepravděpodobné. V současné době investor na tomto pozemku provozuje mezideponii komunálního a nebezpečného odpadu. V poslední době, v loňském roce například naposledy 31. srpna 2009 došlo k hoření na této
231
mezideponii, hořel tam nebezpečný odpad. Tento odpad hořel minimálně půl hodiny. Bohužel, v tu dobu zrovna foukal vítr na Pardubice, to znamená, že všechny jedovaté látky šly do ovzduší Pardubic, což je stotisícové město. Čili dalším, čtvrtým důvodem byla samozřejmě obava z ekologické havárie. Další důvod byl ten, že současná česká legislativa při provozování spalovny neumožňuje dostatečnou kontrolu. Může tam mít samozřejmě jakési kontinuální měření, ale ty nejškodlivější látky se měří maximálně dvakrát do roka, neznamená to, po půl roce, ale dvakrát do roka, po předchozím ohlášení. A toto měření provádějí zásadně soukromé firmy. Čili kontrolovat únik jedovatých látek do ovzduší je v podstatě téměř nemožné. Čili viděli jsme tam i další riziko, to znamená riziko kontroly tohoto provozu. Teď se samozřejmě budete ptát, jak je vůbec možné, že mohl investor s takovouto investicí, která není vhodná, není vhodná do takto silně obydlené zástavby, mohl vůbec přijít. Mohl s ní přijít proto, že využil pozemku, který byl v bývalém areálu Východočeských chemických závodů Syntesia Pardubice. To byl areál, který byl jako vojenský prostor, nebyl zasažen územním plánem, před rokem 1989 se k územnímu plánu v tomto prostoru občané mohli vyjádřit. On využil toho, že koupil pozemky v tomto areálu, využil toho, že tam existuje odstavená spalovna na pálení čistírenských kalů, která byla v roce 2004 uzavřena, a předložil projekt, kterému on říkal – modernizace spalovny průmyslového odpadu. Nejedná se samozřejmě o žádnou modernizaci, protože původně to sloužilo na čistírenské kaly, musí být vyměněna celá technologie, musí být změněn celý proces, čili nešlo o modernizaci, šlo v podstatě o výstavbu nové spalovny, využil pouze stavební objekty. A zároveň do tohoto názvu uvedl průmyslové odpady. Pro běžného občana může být odpadem z průmyslu také papír, to mohou být také hadry, to může být cokoli. Ale takový pojem zákon o odpadech nezná. Ten zná pouze komunální odpad, zná nebezpečný odpad. To znamená, že se jednalo o výstavbu spalovny nebezpečného odpadu. Čili de facto investor nějakým způsobem klamal veřejnost ve svém počátku, klamal úřady. A v tom klamání vydržel v podstatě až do úplného konce, protože při minulém slyšení, které tady bylo v lednu, investor neustále uváděl to, že tento svůj záměr dělá v souladu s plánem odpadového hospodářství Pardubického kraje. Podívejte se – a my jsme to tady několikrát vyvraceli – to není v žádném případě pravda. Za prvé nikde v plánu odpadového hospodářství nebylo uvedeno, že by Pardubický kraj měl zájem, aby byla postavena spalovna nebezpečného odpadu. Co je v plánu odpadového hospodářství Pardubického kraje uvedeno, to je to, že Pardubický kraj předpokládal zařízení na energetické využití odpadu. A tato spalovna nemůže být podle zákona o odpadech v žádném případě zařízením na energetické využití odpadů, a to prostě z jednoduchého důvodu, protože odpad, který by byl chápán jako odpad pro energetické využití, by musel být takovým odpadem, který po svém zapálení je schopen sám hořet, hořet při vysoké teplotě, nepotřebuje žádnou další doprovodnou energii. A zároveň tento odpad musí být odebírán od dodavatelů a tito dodavatelé musejí být vlastně placeni, protože jim někdo dodává palivo. V tomto případě k tomuto samozřejmě nedochází, investor to má postaveno úplně opačně – dodavatelé mu platí za to, že on likviduje odpad, čili jedná se o termické odstraňování odpadů. To je výrazný rozdíl. Vůbec to nemá význam v energetickém využití. To znamená, že to už je třetí věc, kterou investor oklamával veřejnost, snažil se vytvářet dojem, že bude odebírat nebezpečné odpady pro energetické využití. Není tomu tak, chtěl prost pouhé pálení nebezpečného odpadu, který však v mnoha případech jde zlikvidovat daleko citlivějším, jednodušším způsobem a není potřeba využívat tento pálící proces, a zvlášť ne v blízkosti této zástavby.
232
Ministerstvo samozřejmě namítá, říká, ale Pardubický kraj musí řešit tuto situaci, jak bude s nebezpečnými odpady nakládat. A my říkáme, ano, my se této povinnosti nezříkáme, ale nejdříve musí existovat strategie likvidace nebezpečných odpadů v plánu odpadového hospodářství České republiky, musí to projít strategickou EIA, musí to přejít do politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje, musí to přejít do územních plánů vyšších územně správních celků, musí se hledat lokalita. A já říkám, pokud projde tento proces tak, jak má, všemi těmito kroky, nikdy nemůže dojít k tomu, aby při lokalizaci tohoto záměru byla vybrána lokalita v nejhustěji osídlené části Pardubického kraje, v těsném sousedství bytové zástavby. A je zcela jasné, že investor se zde snažil o to, co říkám, využít mezery, že neexistuje územně plánovací dokumentace na tuto lokalitu, protože to byl vojenský prostor. Snaží se využít tím klamavým názvem toho, aby veřejnost ošálil a tvářil se, že modernizuje již něco, co tam dávno existovalo a že to tedy není žádný problém. A snaží se vytvářet dojem, že bude pálit průmyslové odpady, tzn. – opakuji – od papíru a dřeva počínaje všechno, a ono tomu tak není. On se chystá pálit jedy, a to je nehoráznost a skutečnost, která nám vadí. My říkáme, ano, Pardubický kraj a jednotlivé samosprávy – umíme řešit otázku nebezpečných odpadů, ale budeme ji řešit v návaznosti na plán odpadového hospodářství ČR a až tuto situaci vyřešíme, navrhneme případná řešení, tak pak může přijít nějaký investor do lokality, která bude vybrána. Nežádáme žádného investora, aby k nám chodil a vnucoval. Je to úplně stejný případ, jako kdyby někdo přišel do ČR a řekl, že bude třeba stavět jadernou elektrárnu. Také by to jistě nebylo bez celého procesu posuzování možné. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Přihlásil se elektronicky kolega Dryml, jestli nemá nějaký zvláštní důvod, dám možnost, aby nejdříve promluvili naši hosté, tzn. druhý zástupce petentů pan Libor Malý má slovo. Prosím, pohlídejte si čas, nerad bych vás přerušoval uprostřed vašeho vystoupení. Platí to samozřejmě pro všechny. Prosím. Libor Malý: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, páni senátoři, dámy senátorky, vážení přítomní. Dovolte, abych doplnil, pokud možno stručně, mého předřečníka, náměstka hejtmana Pardubického kraje pana Jana Tichého. Jako právník jsem se v procesu EIA zabýval především tím, co i vás jako zákonodárce bude jistě zajímat. A to sice to, zda problémy, na které jsme v Pardubicích narazili, nemají přesah i mimo rámec našeho kraje a zda se vlastně nepotýkáme s něčím, co by nemělo vůbec přicházet na přetřes. Především chci říct jednu věc. Často v průběhu projednávání petice, v průběhu veřejného slyšení a veřejného projednávání záměrů EIA zaznívaly námitky, že Pardubický kraj a město Pardubice, zástupci petentů a všichni petenti jsou proti firmě AV. Tak tomu není. Firma AV působí v celé ČR a jsme přesvědčeni, že vykonala mnoho dobrého a ještě mnoho dobrého vykonat může. Celá bitva se koná jednoho jediného záměru. Spalovny nebezpečných odpadů, spalovny jedů v obci Rybitví. Tento proces byl posuzován v rámci zákona EIA, což je zákon č. 100/2001 Sb., a ukázalo se, že tento zákon není zcela úplně dokonalý. Všichni velmi dobře víte, víte to lépe než já nebo kdokoliv jiný, že napsat na první pokus dobrý zákon, je velmi obtížné. A k zákonům se vracíme, protože teprve praktický život ukáže, nakolik úmysly zákonodárce a předkladatele zákona slouží potřebám praktického života, jestli náhodou v zákoně nejsou nějaké mezery nebo nedostatky,
233
které investoři dokáží, a nemůžeme se na ně zlobit, je to v podstatě jejich právo, dokáží využít ve svůj prospěch. Tady se ukázalo, že v procesu posuzování EIA může investor přistoupit k tomu, že předloží ne snad zcela nepravdivé údaje, ale údaje, které zkreslí nebo upraví ve svůj prospěch. Především, a už na to narazil pan nám. Tichý – jedná se o celý název záměru, jak byl předložen veřejnosti, tzn. modernizace spalovny nebezpečných odpadů. Je pravda, že stavební zákon v současném znění pojem modernizace vůbec nezná a neupravuje. Ale český právní řád tvoří ucelený celek, a tudíž si musíme pomoci, a soudy obecné to často dělají, pomocí jiných zákonů, které tvoří součást správního celku. Zjistíme, že pojem modernizace je upraven v jiných zákonech, především o dani z příjmu, a tady prostě o žádnou modernizaci nejde. Jde o rekonstrukci stávající odstavené takřka zrušené spalovny, a hlavně o přístavbu nové části budovy, bez které by spalovna nemohla fungovat. Investor se tady snažil podsunout občanům něco, co nazval modernizace. Zákon EIA, a vy to víte, je zákon moderního evropského střihu. Je to nový zákon, který v Evropě nepůsobí dlouho. My jsme ho přijímali také poměrně nedávno. Evropské právo je založeno na principu srozumitelnosti. Občané EU předpokládají, že s nimi bude jednáno poctivě, protože každý odborník ve svém oboru, ať je to lékař nebo řidič či traktorista, nebo zastupitel obce – tak každý má právo, aby na základě zákona EIA tomu veřejnému projednávání porozuměl, aby se mohl svobodně rozhodnout, jestli v území, ve kterém bydlí on a jeho rodina, tak jestli tam takový záměr chce nebo nechce. Když investor má možnost zkreslovat svoje skutečné úmysly, tak v podstatě připustíme zmaření samotného účelu zákona, protože účelem zákona je zatáhnout širokou veřejnost do projednávání procesu, který může ovlivnit životní prostředí a život rodin v daném území. Jestliže připustíme, aby investoři a předkladatelé záměrů mohli bez jakékoliv sankce předkládat zavádějící a zkreslující údaje, tak vlastně zákon svou funkci vůbec plnit nemůže a nebude. To je první věc. Když se podíváme na zákon, tak zjistíme, že to je typický jeden ze zákonů, který neobsahuje žádné sankce, takže investor, který se zákonem nebude řídit úplně, tak jemu nic nehrozí. Nehrozí mu ani přestupek. Protože víme, že v ČR přestupek může spáchat pouze fyzická osoba. A bylo by vhodné tento zákon doplnit zvláštním správním deliktem, protože jiná úprava správních deliktů není použitelná pro zákon EIA. Proto si myslíme, že investor, který v procesu posuzování předloží příslušnému správnímu orgánu, a v tomto případě to byl ústřední orgán státní správy, předloží údaje, které jsou nesprávné a zavádějící, tak by měl za to nést odpovědnost. Protože on je pánem toho procesu, předkládá údaje. Správní orgán s nimi musí nějak pracovat. Pokládám za naprosto vyloučené, aby teprve ve zprávě pro váš výbor pan ministr Dusík musel konstatovat, že investor předložil záměr modernizace spalovny odpadů, který je ve skutečnosti zásadní přestavbou a rekonstrukcí. Proč na toto musí přicházet ministerstvo a pan ministr? Proč to není povinen naprosto jasně napsat už předkladatel záměru? Tolik k tomu, co se týká zákona EIA. Další věc je pojem – průmyslové a nebezpečné odpady. A tady chci upozornit na jednu věc, proč pan náměstek hejtmana Pardubického kraje i město Pardubice, proč tak úporně trvají na tom, že chceme, aby vláda a ČR měla nějakou základní koncepci nakládání s těmito odpady, aby posléze kraje na ně mohli reagovat a mohly to přenést až do měst. Tady se totiž předpokládá, a to byl další argument investora, že Pardubický kraj si přece musí být schopen své nebezpečné odpady likvidovat u sebe, a ne, že je
234
bude vyvážet nebo převážet někam jinam do již existujících spaloven. Ale toho my nejsme vůbec schopni dosáhnout. Protože podle současné legislativy by vypadala úprava nakládání s odpady tak, že nebezpečný odpad má svého původce, a ten ho je povinen předat k dalšímu buď využití, nebo likvidaci – nějakému subjektu, který je oprávněn nakládat s nebezpečným odpadem. Ale jestli pardubický odpad se bude likvidovat v Pardubicích nebo v Ostravě anebo podle současných nálezů evropského soudnictví v Rakousku nebo v Maďarsku, to nedokáže vůbec nikdo ze samosprávy ovlivnit. Takže tyto argumenty jsou naprosto zavádějící. Zákon EIA č. 100/2001 má několik prováděcích vyhlášek, ke kterým bylo zmocněno MŽP; k jejich vydání jako ústřední orgán státní správy. Zásadní vyhláškou, kterou k tomu ministerstvo vydalo, je vyhláška č. 457/2001 Sb. Tato vyhláška upravuje proces EIA a upravuje i tzv. veřejné projednání. Tady se ukazuje, že celá vyhláška byla napsána jistě v dobré vůli, byla napsána pro počet lidí, kteří se účastní veřejného projednávání a kteří byli možná odhadování v desítkách, maximálně ve stovkách. Ve vyhlášce jsou stanoveny poměrně přísné časové limity. Ukázalo se v případě Pardubic – bylo to asi první tak velké veřejné projednávání, že tato vyhláška nevyhovuje v současné době. Lidé v ČR se konečně učí žít v občanské společnosti a zjistili, že se musejí starat o svoje věci veřejné, že nemohou nechat všechno na vás – na politicích; na senátorech a na poslancích, že musí také přiložit ruku k dílu. V Pardubicích se zvedlo 7,5 tis. lidí a šli přiložit ruku k dílu. Přišli na veřejné projednávání. Na to veřejné projednání byl objednán MŽP sál, sálek s kapacitou zhruba 400 sedících lidí; s maximální kapacitou sedících i stojících 800. Takže 6000 lidí stálo venku a čekalo, co bude. Nebýt toho, že Pardubický kraj ve spolupráci s primátorem a jeho náměstky z města Pardubic dokázali velmi operativně pomoci MŽP a zajistili ČEZ arénu v Pardubicích, kam se 7000 lidí vešlo, tak by se veřejné projednávání vůbec neuskutečnilo. Je potřeba si uvědomit další věc. MŽP – jak potvrdil nám. Bláha – na celé veřejné projednávání mělo ve svém rozpočtu ponechanou částku 15 tis. Kč. Jenom pronájem haly stálo 100 nebo 150 tis. Kč. Kdyby Pardubický kraj a město Pardubice nezaplatily v podstatě ve formě daru ústřednímu orgánu státní správy tuto arénu, tak veřejné projednávání opět nebylo. Při veřejném slyšení zde v této místnosti pan nám. Bláha sdělil, že MŽP vůbec nepočítalo s tím, že by muselo takovéto prostředky vynakládat. Tady se chci vrátit k tomu, a co si musíme říci. Je věcí státu a věcí moci výkonné, jak si zorganizuje výkon svých povinností. Vy jako zákonodárci jste uložili spolu s kolegy z Poslanecké sněmovny ústřednímu orgánu nějaké zákonné povinnosti. Ministerstvo s tím musí počítat. Není možné spoléhat na to, že každá obec bude tak bohatá jako Pardubice, že každý kraj bude tak dobře hospodařit jako kraj Pardubický, a budou moci vzít půl milionu korun a pomoci státnímu orgánu, aby mohl vykonat to, co je jeho zákonnou povinností. Proto se domníváme, že je naprosto nezbytné upravit a novelizovat prováděcí vyhlášku, která upravuje průběh a zajištění veřejného projednávání. Poslední věc, o které bych se chtěl zmínit, že v tomto případě je i přeshraniční rozměr celého problému. Proto jsme se také obrátili prostřednictvím poslanecké interpelace na premiéra ČR pana Jana Fischera. Přeshraniční rozměr spočívá v tom, že firma AV CZ je sice českou firmou, je to společnost s r.o. Ale prostřednictvím dvou meziholdingů je plně ovládána hornorakouskou vládou. Tzn., že vláda jiného územního celku EU v podstatě posílá svou firmu do ČR, aby násilím vybudovala proti vůli místních samospráv spalovnu
235
jedů na okraji kraji krajského města v ČR. Takhle podle mého názoru by se občané EU k sobě navzájem chovat neměli. Vždyť EU, to nám bylo neustále říkáno, že je založena na vzájemné toleranci, spolupráci a ohleduplnosti. A pokud by se takto choval čistě soukromý investor, tak bychom to mohli překousnout, mohli bychom s tím nějak bojovat, ale nezlobili bychom se na žádného našeho souseda. Ale pokud zjišťujeme, že hornorakouská vláda jako volený orgán země, která tak dbá na životní prostředí, které tak vadily všechny drobné nedostatky u naší atomové elektrárny v Temelíně, tak nyní jí ovládaná společnost v podstatě přichází do Pardubic, a říká – ať si Pardubický kraj a město Pardubice říkají, co chtějí. Ať si lidé prostřednictvím svých volených zástupců mají jakýkoliv názor, nás to nezajímá. My vám tady spalovnu postavíme třeba násilím. Takhle by to přece fungovat nemělo…(Místopředseda Senátu Petr Pithart: Doktore, buď spojujete své příspěvky dohromady – už jste překročil svých 10 minut. Ale můžete mluvit dvakrát anebo to spojit.) Když dovolíte, jenom jednu minutu. Jenom dokončím poslední větu, a potom se už omezím, abych vás dál nezdržoval. Chtěl jsem jenom říci, že my všichni se přece učíme žít v Evropské unii. Ti obyčejní lidé, kteří se nezabývají politikou tak intenzívně jako my nebo vy, kteří mají spoustu svých starostí a chtějí žít normálním, pokojným; v postatě obyčejným životem, který je pro ně přínosný, tak oni potřebují zjistit, jak EU funguje v praxi. Pokud zjistí, že EU funguje tak, že jim za jejich domky vyroste spalovna jedů, kterou ještě někdo nazývá „modernizace“ – to není asi nejlepší cesta! Děkuji za vaši pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Má-li zájem, může promluvit nám. ministra životního prostředí pan Aleš Kuták. (Nemá zájem… Nebo tu není?) Aleš Kuták: Děkuji. Vážený pane předsedající, budu velmi stručný. Pouze dvě repliky. Buď to asi většina z vás ví, tak výslovně to tady nezaznělo, MŽP zakončilo proces EIA v lednu. Vydáním negativního stanoviska. Jeden z velmi vážných důvodů byl ten, že z podkladů předložených investorem jasně neplyne, kolik tam těch odpadů v tomto regionu ve svozové oblasti, které by měly být zneškodňovány, vzniká. Máme dlouhodobé velmi negativní zkušenosti s tím, když kapacita spalovny není jasně ve vazbě s realistickým odhadnutým množstvím vznikajících odpadů, protože pak se nám stává, že nám přicházejí firmy jako v případě spalovny v Liberci, zda bychom jim nepovolili dovoz odpadů z jiných států, protože jinak spalovna zkrachuje a bude to mít dopad např. na město, pokud je akcionářem. Takže toto byl pro nás jeden z podstatných impulzů. Jeho výsledkem je negativní stanovisko EIA. Stanovisko EIA není ze zákona závazné. Nicméně si nevybavuji případ, kdy by někdo realizoval záměr přes negativní stanovisko. Co se týče přiměřenosti prostor pro veřejná projednání. Pro nás je to samozřejmě poučením. Je pravda, že toto bylo první takto velké veřejné projednání. V případě toho prvního jednání jsme to neodhadli. Neočekávali jsme takovýto zájem. Určitě budeme s mnohem větší ostražitostí zájem do budoucna odhadovat a hledat přiměřené prostory. Na druhou stranu to nemůžeme vždycky preventivně dělat v ČEZ arénách a v místech s podobnou kapacitou. Prostě proto, že bychom to těžko obhájili před NKÚ, popř. kontrolním výborem PS. Protože bohužel bez ohledu na to, co bychom si přáli, tak poměrně hodně procesů EIA probíhá tak, že se tam sejdeme my,
236
dotčené orgány státní správy, zástupci samosprávy a z veřejnosti nepřijde nikdo. Budeme se snažit v případě jakkoliv indikovaného většího zájmu podle toho koncipovat prostory. Ale vždycky je to o odhadu, protože řada procesů je veřejností zastupována minimálně. My bychom pronájem nějaké arény jako paušální preventivní přístup pro všechny záměry EIA jaksi stěží ekonomicky obhájili. To je zatím k těmto dvěma bodům. Jinak jsem samozřejmě k dispozici k dotazům a připomínkám cíleným na mě. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane náměstku. Pan vrchní ředitel sekce ministerstva zatím nechce vystoupit. Přeje-li si to, může vystoupit paní Eva Rychlíková, náměstkyně ředitelky České inspekce životního prostředí. Ano, paní ředitelka se chystá promluvit. Eva Rychlíková: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já bych vás jenom v krátkosti chtěla seznámit s tím, jak postupovala ČIŽP. Její stanoviska a vyjádření se vyskytovala ve všech fázích procesu EIA. Pracovala v dobré víře, že se podaří zlepšit technologické zařízení spalovny. Při konečném zvážení, při zvážení připomínek, které se k nám dostávaly ze všech stran, jsme došli ještě k dalším novým přístupům. Jedním z nich bylo zvážení kapacity spalovny a vazby na plán odpadového hospodářství, kde vazba nebyla specifikována přesně. Dál nebylo přesně definováno, které odpady budou spalovány ve spalovně. Protože i to je důležité. O které spalovny jde. Jak jsou kategorizovány. Odkud jsou dováženy. Protože to vlastně může představovat zatížení dopravou do spalovny, a tím pádem zatížení životního prostředí. Dále nám nebyly jasné některé vazby na okolí, které by měly vlastně dohromady zajistit správný chod spalovny, protože spalovna vyžadovala mezideponii, jejíž území patřilo Synthesii, nikoliv AVE, a to samozřejmě závisí na vazbách, které spolu mají a na smlouvách, které se ve fázi EIA vyskytly. Podobná vazba byla i na další likvidaci odpadních vod v čistírně odpadních vod, která také patří Synthesii, nikoliv AVE. Kogenerace je proces, při kterém se využívá tepla při spalování odpadů. Ale pokud by se toho tepla mělo využívat k vytápění, tak to vlastně musí být kontinuální dodávka a tím pádem se spalovna mění vlastně v teplárnu, která musí mít dodávky stále zajištěnou a roztáčí se neudržitelná strategie využívání nebezpečných odpadů. Kromě toho to současná legislativa také neumožňuje. Jinak práce spalovny je šaržová a vlastně se musí dělat spalovací plány, takže to není kontinuální z hlediska emisního, ale také z hlediska možného měření emisí, protože emise se měří za ustáleného provozu spalovny, přičemž spalovací plán má svůj začátek a konec podle odpadů, které jsou momentálně spalovány. A to měření potom, které k tomu je vázáno, nemusí pokrývat a také nepokrývá všechny emisní situace, které mohou nastat. Doprava byla také jednou z našich připomínek, protože vzhledem k tomu, že nebylo zcela jasné, které odpady a odkud se budou dovážet, tak může být zdrojem znečištění ovzduší v místě. Samo místo je znečištěno opakovaně s překračováním imisních limitů dlouhodobých, ale i krátkodobých, zejména to ukázala poslední emisní situace, smogová situace, která byla v měsíci lednu tohoto roku. Rozptylová studie, která provázela EIU, rekonstrukce spalovny, zohlednila teplárenský zdroj a novou kotelnu. Nezohlednila ale další zdroje, třeba Synthesii, je mnoho, které pracují rovněž šaržově
237
a nejsou v té rozptylové studii žádným způsobem zohledněny jejich emise a mohou to být emise některých toxických látek. Jednak také spalovna a doprava s ní související se stane zdrojem částic, což jsou prioritní poutanty ve znečištění ovzduší. Jinak měřící stanice … městě … Dukla, to je umístění měřící stanice znečištění ovzduší, ta vlastně vykazuje některé roční hodnoty překročení PM10, vykazuje ale také překročení limitní hodnoty v polycyklických aromatických uhlovodíků a benzonu, což jsou látky s kardinogenním účinkem. A je pravda, že vazbu tohoto znečištění a výskytu nádorových onemocnění, ta je vlastně nasnadě a není možno vyloučit, že by se znečištění ovzduší také nepodílelo na zdraví obyvatel Pardubic. Měli jsme také některé odborné připomínky z hlediska hodnocení dioxynů a jejich pozaďových znečištění z různých literárních pramenů, a to už je věc odborného náhledu zpracovatele a toho, kdo to potom po něm čte. Došli jsme k závěru, že v takto zpracované EIA a dopadech, jak jsou popsány v této studii, nejsou dány záruky, že by nemohlo dojít k další zátěži, že již tak dost exponovaného území. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní náměstkyně. Pokračujeme v rozpravě, takže já můžu dát slovo prvnímu kolegovi, panu senátoru Vladimíru Drymlovi. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem rád, že tlak ze strany občanů, ze strany samosprávy i politický tlak se přehodnocuje v to, co bylo předem připraveno a plánováno. Podle mne to, co před námi je, návrh usnesení, chce ukázat na určité neseriozní jednání společnosti AVE, která se chová bez ohledu na to, jaké postoje zastává město i kraj, a to nejen pardubický, ale i hradecký. A za druhé ukazuje na to, že ne žádná modernizace, ale že v podstatě jim šlo o výstavbu nové spalovny. A teď jaké spalovny. Jde o výstavbu spalovny nebezpečného, opakuji nebezpečného, odpadu! To není normální spalovna! Máme tady v současné době více než 50 tisíc podpisů pod peticí. Je to jedna z největších petic, která v ČR byla. Jde to napříč všemi politickými stranami. To znamená, že asi něco shnilého je ve státě dánském a na ministerstvu životního prostředí. Možná, že je to i názorová ukázka selhání státní správy, především ministerstva, při otázce, jakým způsobem se hledělo k tomu, jak občané vyjadřují své názory a dobře jsme to tady slyšeli, protože tak velké množství občanů, kteří se chtěli zúčastnit veřejného slyšení, tady asi v ČR rovněž nebylo. Otázky, které se týkají zamoření ovzduší, se netýkají jen Pardubic samotných, ale i velké části pardubického kraje, ale týkají se i hradeckého kraje i samotného Hradce Králové, když si uvědomíme, jak tyto dvě aglomerace blízko. Spalovny nepatří do hustě obydlených oblastí ČR a tady si troufám říci, že je tato oblast velmi hustě osídlena. Mimochodem v blízkosti jsou i lázně, naše české stříbro, které mohou být, kdyby se ten projekt realizoval, ohroženy, mohly by přijít o statut lázní. A jako člověk, který pracoval na ministerstvu zdravotnictví, si nedovedu představit, že by postavení této spalovny nebezpečného odpadu mohlo vyhovovat lázeňskému zákonu. Asi je pro někoho zákon pouze cárem papíru. Možná, že se dokonce ukazuje i to, že největší soukromá černá stavba v ČR, ty proslavené haly, mohou mít i nějakou
238
spojitost s tím, že kdyby tam vyrostla spalovna nebezpečného odpadu, že by bylo možné tam část toho odpadu skladovat. A to nemluvím o velikém zatížení dopravním. Ale víme dobře, že i toto se děje s podporou jistého politika, a já ho tady raději nebudu jmenovat, abychom tady nezkazili dobrý záměr, kterým je dát jasný signál napříč politickými stranami, že nesouhlasíme s tím, jakým způsobem tady chtěla fungovat společnost AVE CZ – ona ještě funguje – a spalovna nebezpečného odpadu. Co dělají tedy zelení na ministerstvu, když tak nekřičí, jako křičeli v případě Temelína? Je to pro mě také poučení o tom, že asi je zde určitá diferenciace. Ale pokud zjistíme, kdo je majetkově propojen se společnosti AVE, a je to vláda Horního Rakouska, ta, která nám dělala blokády, ta, která nás odsuzovala tady, že se chováme neekologicky, tak pak tady stojí logicky otázka, proč nezasáhla mocí ekonomickou v tomto případě. Asi to je dál od rakouských hranic a tam už ji to nezajímá. Pro mě to smrdí korupcí a klientelismem. Chtěl bych se vrátit k tomu, co se tady podařilo díky Senátu vybojovat, veřejnému slyšení na půdě Senátu. Abyste věděli, o co se vlastně jedná. Plánovaná kapacita znamenala, že se mohlo jednat o největší spalovnu nebezpečného odpadu v ČR, daleko větší než je spalovna SITA v Ostravě nebo Trmicích, které mají 18 nebo 16 tisíc za rok. A pokud by možná byla realizována i ve snížené kapacitě, tak by to přece jenom byla třetí největší. Uvědomme si, že se jedná o lokalitu uprostřed stotisícového města. Jako problematickou – a to tady už zaznělo z úst zástupkyně České inspekce životního prostředí – tady vidíme i rozptylovou studii. V rozptylové studii totiž nejsou vypočteny imise PCB, které jsou vysoce rakovinotvorné, i když by měly být v té spalovně spalovány. O tom, že projekt společnosti AVE byl prezentován jako určitý – a teď se nemýlím, ani se nepřeříkám – ozdravný program pro Pardubicko, pro jeho aglomeraci, to se přiznám, je pro mě velmi úsměvné. Musím říci, že jestliže je to hodnoceno jako zvláště velký zdroj znečištění, pak nechápu, jak to může být ozdravný program, když se v podstatě ani na ozdravném procesu, díky tomu, že se tam mají odpady dovážet i ze širokého okolí, nic nepočítám. A přiznám se, a už to tady jednou z mých úst zaznělo, že si nedovedu představit, nebo spíše dovedu představit, jak by to zvedlo odpor na druhé straně hranic v Rakousku, kdyby český investor chtěl podobný záměr realizovat na území země Horního Rakouska, třeba v Linci. A jak by na toto reagovali občané a dotčené orgány. Jsem v Senátu proto, abych zde hájil zájmy našich občanů, především těch, kteří mě zvolili. Není to jenom o některých senátních výhodách, ale i o práci pro tyto občany. Proto vás žádám, abyste podpořili, a říkám ještě jednou, napříč politickými stranami, tuto petici a dali tím jasně najevo, že za peníze se všechno nemůže koupit, obzvláště zdraví, a že ještě u nás převažuje zdravý rozum, odpovědnost a zdraví obyvatel je pro nás přednější, než nějaký finanční zisk pro úzkou skupinu investorů ze zahraničí. Je dobře, že tento problém se otevírá zde, aby to nebyl jenom problém regionu Pardubicka a Hradecka, ale aby se už ani v jiných lokalitách v ČR nemohlo opakovat, že je ignorováno stanovisko samospráv a krajských orgánů. My si musíme bránit naše národní zájmy a bránit naše občany. A věřím, že Senát vyjádří jasný postoj, právě v zájmu našich občanů.
239
Dovolte mi na závěr, abych osobně poděkoval i panu senátorovi za ODS Stříteskému za pomoc v této věci a co udělal pro Pardubice v této věci. Mnohokrát se toto nedělá, ale boj za správnou věc a zdraví občanů musí jít napříč politickými stranami, bez ohledu na některé jejich protichůdné názory. A to je dobře. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení hosté, vážené kolegyně senátorky a senátoři. Já bych to chtěla vrátit trochu do věcné roviny a připomenout fakta. Petiční listina, kde je uvedeno, že my, níže podepsaní obyvatelé města Pardubic a přilehlých obcí, nesouhlasíme s opětovným zprovozněním spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví, byla doručena do Senátu 6. ledna letošního roku. Jak je dále uvedeno, že žádáme příslušné orgány státní správy, aby při rozhodování o spalovně v Rybitví upřednostnily zájem veřejný, ochranu veřejného prostředí, zdraví obyvatel a majetku před ekonomickým zájmem soukromé firmy. Toť text petice. Veřejné slyšení, které bylo k této petici, se uskutečnilo už 28. ledna 2010. Já jsem se ho zúčastnila a vyslechla jsem tady všechny strany, nejenom tu jednu, ale obě. A celkem mě překvapilo, že již před zahájením veřejného slyšení jsem dostala vlastně k dispozici návrh usnesení výboru, který jste dostali jako 93. usnesení, dneska jsme dostali usnesení trochu upravené. A já bych k tomu jenom chtěla říci. Dneska se tady už řeklo, pojďme se držet kompetencí, které máme. My nemůžeme přece zasahovat do činnosti státních orgánů, a řekl to i zástupce ministerstva a premiéra na veřejném slyšení, že ani oni nemají právo zasahovat do probíhajícího procesu. Já si myslím, že toto právo nemá ani Senát. Tehdy tu řekl náměstek ministra životního prostředí pan Ing. Bláha, že oni v podstatě splní slib, který dali, že vydají stanovisko EIA do konce ledna 2010, což se stalo. A jak už tady bylo řečeno, 31. ledna bylo vydáno negativní stanovisko EIA. Na základě toho se změnilo usnesení, které původně doporučovalo, že Senát má doporučit ministerstvu životního prostředí jako ústřednímu orgánu státní správy, zmocněnému dle ustanovení § 23 odst. 10 zákona, nevydat k záměru stanovisko na základě zákona č. 100/2001 Sb., § 23 odst. 2. Nám přece nepřísluší, abychom nařizovali nebo doporučovali orgánům státní správy exekutivy, jestli mají vydávat taková nebo jiná ustanovení. Na základě toho, co já jsem tady všechno slyšela, ze všech stran tehdy, tak navrhuji změnu návrhu usnesení, které jsme dostali dnes na lavice. To znamená, že já se necítím jako odborník na životní prostředí a nemohu konstatovat v bodě II., písm. a), kde je napsáno, že oznamovatel záměru, společnost AVE CZ s.r.o., mohl uvést Ministerstvo životního prostředí ČR a veřejnost v omyl tím, že v podkladech předložených v procesu EIA použil nepřesné či zavádějící formulace k danému záměru, a b) se nejedná o modernizaci stávající, dnes nefunkční spalovny komunálního odpadu a čistírenských kalů, ale o výstavbu nové spalovny nebezpečných odpadů. Kdo z vás, kolegů přítomných, může tvrdit, že je to pravda, že my tady můžeme konstatovat něco, o čem nemáme potřebné informace. Na základě toho, že nemáme potřebné informace, navrhuji vyškrtnout z návrhu usnesení celý bod II., takže by zůstalo: I. bere na vědomí a II. doporučuje zastupitelstvu a ministerstvu životního prostředí. Toť vše, děkuji.
240
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásil kolega Jiří Stříteský, prosím. Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, vážení hosté, kolegyně a kolegové. Já považuji za svou povinnost vystoupit k tomuto tématu už jenom z toho důvodu, že jsem se v Pardubicích narodil a v podstatě několik desítek let tam žiji a toto prostředí znám velmi dobře. A nebudu tady dlouze mluvit, poněvadž vy jste už všechny důvody, vedoucí k tomu, aby spalovna nebezpečného odpadu v Pardubicích nestála, slyšeli počtvrté. A myslím si, že to je i na takový orgán, jako je Senát, hodně. Chci říci jenom to, že plně podporuji veškeré záměry k tomu, aby spalovna nestála, a chtěl bych tak trošku neskromně říci, že už v roce 2006 jako primátor města Pardubic jsem dal jasný signál, že město Pardubice je proti tomuto záměru, který už tenkrát byl nějakým způsobem definován. Poslouchal jsem teď kolegyni Juřenčákovou, která chce něco škrtat, nebo tak. Já si myslím, že k tomu má třeba nějaké logické důvody. Ale já si myslím, že v ochraně životního prostředí, v ochraně zdraví pardubických občanů uděláme všechno, byť by to bylo nelogické, ale proto, že je to pro nás to nejdůležitější. Čili apeluji na své kolegy, na vás na všechny, abyste podpořili toto usnesení, které výbor předkládá tomuto slovutnému shromáždění ke schválení. Já vám předem děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil kolega Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem nechtěl podruhé vystupovat, ale s hrůzou se tady dozvídám, že Senát nemůže nic konstatovat a že nemůže nic doporučovat. Já bych chtěl vědět, v kterém právním předpise toto je, a pane předsedající, prostřednictvím vaším, vážené kolegyni paní senátorce Juřenčákové, aby mně řekla, v kterém zákonném předpise je zakázáno, že Senát nemůže nic konstatovat a že nemůže nic doporučovat. Kam se to vracíme? Byl bych velmi rád, abych to viděl černé na bílém. Velmi mě zaráží to, když někdo je ve straně TOP 09 a Starostové, a zdůrazňuji to, a Starostové. Přitom tady je celá řádka starostů, kteří se stavějí proti této spalovně. Ale je tady jeden starosta, který říká, že ti všichni se možná mohou mýlit. Ano, to je demokracie. Já jenom nad tím pozdvihuji s údivem obočí. A Česká správa životního prostředí je pro mě odborníkem, i když možná pro někoho jiného ne. Proto podporuji návrh v původním znění. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Vlastimil Balín. Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení a vzácní hosté, já vystupuji jenom skrze toho, abych tady zdůraznil myšlenku, kterou jsem zdůraznil i při své účasti na vzpomínaném veřejném slyšení. Než se k ní dostanu, tak přece jenom musím konstatovat, že toto je jedna z mála peticí, která nebyla pouze o nějakých emocích, ale petenti a ti, kteří se veřejného slyšení zúčastnili, a měla tady samozřejmě šanci i ta druhá strana, také své
241
argumenty tady představovala účastníkům veřejného slyšení, tak stanoviska byla opřena a podepřena odbornými pohledy, odbornými hledisky. A já jako účastník tohoto veřejného slyšení jsem konstatoval – a jenom to zopakuji – že pro mě i v rozhodování v našem výboru bylo velmi směrodatné stanovisko České inspekce životního prostředí, které tady bylo tlumočeno, a to bylo velmi průkazné. A domnívám se, že i příslušný náměstek z ministerstva životního prostředí, který se tady zúčastnil, možná i pod dojmem těchto argumentů se zachoval tak, jak se zachoval, a prostě stanovisko nebylo vydáno v kladné podobě. Podobně jako kolega Dryml jsem tady dal takovou malou repliku, jak by se asi zachovala, nebo spíš si dovedu představit, jak by se zachovala vláda země Horní Rakousko, kdyby se něco podobného odehrávalo na jejich území ze strany našeho investora. Ale teď řeknu to, co jsem zdůraznil na veřejném slyšení. Směřování a smysl petice bylo naplněno dosavadním stanoviskem a tím, jak konala státní správa. Udělalo se a). Ale já jsem hluboce přesvědčen, a chci to tady znovu zdůraznit, že musíme udělat to zásadní b). Nemůžeme přece odhlížet od toho, jak velká ekologická zátěž, kolik tun i nebezpečného odpadu nejen v lokalitě Pardubicka, ale po celém území ČR je. A vezměte si, když bude přístup takový na všech územích, ve všech lokalitách, tak si to budeme jaksi přehrávat, možnou likvidaci, z regionu do regionu, a bohužel jako rodák a stále občan Ústeckého kraje už jsem slyšel některé hlasy z tohoto regionu, tak dejme to do Ústeckého kraje, tam už je to stejně postižené, tak ať se tam ty odpady likvidují. Chtěl bych varovat, velmi vážně varovat před takovouto snad generální liníí. Já si myslím, a chci to zdůraznit, i když mě tenkrát na veřejném slyšení, protože mě asi nepochopila, hned okřikla myslím paní starostka z obce Rybitví, nebo omlouvám se, jestli to nebyla ona, jestli to byla jiná, prostě vím, že to byla starostka, když jsem řekl, že teďka je potřeba sednout ke stolu a od vlády, od ministerstva životního prostředí přes samosprávy krajů, obcí, měst, a i včetně Parlamentu ČR z pohledu legislativy, je potřeba říci, ano, tak dobře, v Rybitví spalovnu nechceme, ale co budeme dělat generálně s ekologickou zátěží v této oblasti a potažmo v celé České republice? Myslím si, že tomu asi dlužíme, a budiž jenom dobře, jestli i řešení této petice třeba takovýto proces nastartuje. Chci prostřednictvím pana předsedajícího se obrátit na kolegyni Juřenčákovou, protože její vystoupení mohlo v tom, kdo na veřejném slyšení nebyl, vzbudit jako dojem, že výbor tam už nadekretoval usnesení. Nebylo to tak. To usnesení se rodilo v podstatě na základě průběhu a bylo tam potom předsedou našeho výboru předkládáno k tomu, aby se k němu měli šanci vyjádřit právě ti odborníci, kteří tam byli, petenti. A je potřeba říci, že dikce konstatační části, tak jak tady byla vzpomenuta, jak je obsažena v návrhu usnesení našeho výboru pro dnešní jednání, nebyla rozporována. A já se chci přidat ke kolegovi Stříteskému a plédovat za to, abychom toto usnesení přijali pokud možno v té podobě, jak nám sem bylo předloženo. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Dobrý den, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vůbec jsem nepočítal s tím, že dnes budu vystupovat, ale musím vystoupit a reagovat na to, co tady řekl kolega Dryml.
242
Chtěl bych požádat pana předsedajícího, aby mu vzkázal, že náš klub TOP 09 a Starostové skutečně asi reprezentuje dost velkou část starostů této republiky, a teď nemyslím tím jako politicky, ale všeobecně vzato. A jestli kolegyně Juřenčáková zde vystoupila a částečně mohla zpochybnit to, co je napsáno v návrhu usnesení, tak se jí možná ani tolik nedivím, protože když se podíváte do druhého bodu, kde se konstatuje, že a) oznamovatel záměru, společnost AVE CZ s.r.o., mohl uvést Ministerstvo životního prostředí ČR a veřejnost …… Tam je slovo „mohl“. A tady vám každý z legislativy řekne, že slovíčko „mohl“ by se nemělo užívat v zákonech. My jsme ho tady v minulosti již měli. Ono to vždycky svádí k tomu, asi by to mohlo být, ale také to být nemusí. Čili slovo „může“ nemá v legislativě podle mě, nejenom v zákonech, ale i v usnesení Senátu, co dělat. Výbor to takto navrhl. My všeobecně s tímto usnesením jako členové klubu TOP 09 a Starostové nemáme problém, ale třeba s tím slovíčkem bychom mohli mít. A já se domnívám, že to kolegyně přesně myslela. Jinak se samozřejmě přikláním plně k tomu, co zde bylo již řečeno předřečníky, co zde řekl kolega Stříteský, protože mám dojem, že ať současní nebo bývalí starostové nebo členové zastupitelstva, jsme v těchto věcech na jedné lodi. To není nic proti ničemu, nicméně pak kolega Dryml zřejmě úplně nepochopil moji kolegyni, a proto mě to evokovalo k tomu, že jsem povstal a trochu zdržel rozpravu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Jaromír Štětina. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, já bych chtěl ujistit předkladatele a příslušný výbor, že budu hlasovat pro znění usnesení tak, jak je zde uvedeno. Ale přece jenom bych si dovolil prostřednictvím pana předsedajícího i já vzkázat panu senátorovi Drymlovi, že každý z nás máme právo si myslet, co chceme. A doporučuji, abychom ten pozměňovací návrh posuzovali. Já budu proti němu hlasovat, ale každý z nás má nárok vyjádřit svůj názor. A kritizovat moji kolegyni paní Juřenčákovou ze stranických pozic znamená opět politizování záležitosti, která s politikou nemusí mít nic společného. Jde o návrh postavit tam spalovnu na svinstva, která mohou lidi ohrozit, a my se proti tomu musíme postavit a ne si tady rozdávat karty podle stranické příslušnosti. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. O slovo se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, hosté. Já nechci zabrušovat do rozbrojů třeba mezi dvěma protichůdnými stanovisky dvou senátorů. Je to demokracie. A já plně souhlasím s tím, co tady řekl předřečník senátor Štětina, ano, každý si tady můžeme říci, co chceme. Děkuji panu senátorovi Horníkovi, že upřesnil to, v čem asi má paní senátorka Juřenčáková problém, v tom slovíčku „mohl“. Ale tady jde přece o ten celek. A jsem rád, že i ze strany senátorů, kteří jsou zároveň i starosty, zaznělo to, co je pro nás nejdůležitější a to, co nás spojuje, to znamená zájmy našich občanů, zájmy o naše zdraví a to, že nechceme, aby se opakoval ten stav, jaký tady, možná úmyslně, možná neúmyslně (proto je to slovíčko „mohl“), nastavila velmi necitlivě společnost AVE.
243
Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásila paní senátorka Jana Juřenčáková, prosím. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Protože jsem byla oslovena již dvěma kolegy, tak prostě nedá mi to nereagovat. Ve svém vystoupení jsem řekla, že bych to chtěla vrátit do věcné roviny, to znamená, že já jsem poukázala na věcný problém, který s tím mám a mluvila jsem o tom, vyloučit to, co se konstatuje, a nic o doporučení jsem nemluvila. Já se umím bránit sama, i když se mě kolegové tady zastali. Ale není to opravdu o politice. Já souhlasím s občany, mají problém. Já sama jsem byla v minulosti petentem, v roce 2004 jsem byla iniciátorem petice, která se vztahovala tady k Senátu, a jednalo se o ratifikaci mezinárodní smlouvy, kterou Senát mohl ovlivnit. Já tu situaci s těmito občany prožívám, ale beru to jako z toho vztahu, že jsem v současné době senátorka a mám se k něčemu vyjadřovat. Čili poukázala jsem na věcný problém. Pokud to někdo pochopil jinak, tak se omlouvám, ale na svém návrhu trvám. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Já se vás zeptám, paní senátorko, jestli vaše pochybnosti znamenají nějaký protinávrh, abychom věděli potom, jestli máme hlasovat o celém návrhu, nebo třeba po jednotlivých částech. Senátorka Jana Juřenčáková: Já bych navrhla, jestli by bylo možné hlasovat o jednotlivých částech, o bodech I., II. a III., s tím, že bod II. navrhuji vypustit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji vám. Teď se o slovo přihlásil pan senátor Jaromír Jermář. Je to jeho slovo jako senátora? Ano, je to slovo jako senátora, protože bude mít možnost v závěru vystoupit jako zpravodaj. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Jermář: Ještě jednou, vážení všichni přítomní. Nebudu hovořit dlouze, protože si myslím, že spousta věcí tu zazněla. A já to samozřejmě tak vnímám a řekl jsem to již, když paní senátorka Juřenčáková vlastně podobný návrh přednesla na veřejném slyšení, tak jsem jí řekl, ano, je to věc diskuse, demokracie je věcí diskuse našich názorů, které zde projevujeme. Já jsem měl názor jiný, mám ho i dnes. Já podporuji návrh usnesení, ale nicméně je vidět, že o tom přemýšlíme, když zde zaznívají různé návrhy, a za to jsem rád. Já sám podpořím návrh tak, jak jsme ho podpořili ve výboru. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Tato otázka samozřejmě platí i pro tribunu po mé levici. Nikdo se nehlásí do rozpravy, rozpravu končím. Znovu pozvu pana kolegu Jermáře, tentokrát jako zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a naznačil nám, jak budeme hlasovat o návrhu na usnesení, prosím. Senátor Jaromír Jermář: V rozpravě vystoupilo, mimo zástupce petičního výboru a dotčených osob nebo institucí, celkem šest senátorů či senátorek, z toho paní senátorka dvakrát a pan senátor Dryml třikrát. Názory zazněly různé, abych to velice stručně shrnul. Jediný návrh proti návrhu usnesení z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice byl návrh od paní senátorky Juřenčákové, vypustit bod II.
244
Navrhl bych, abychom hlasovali o tomto bodu zvlášť. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jsou nějaké námitky proti způsobu hlasování? Teď se ještě přihlásil kolega Sefzig, ale to může být jenom nějaký protokolární návrh, protože rozprava byla ukončena. Senátor Luděk Sefzig: Já se domnívám, že paní senátorka navrhovala hlasovat po jednotlivých odsecích podle římských číslic zvlášť. To je něco jiného než hlasovat tak, jak navrhuje zpravodaj. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím, je to na vás, pane zpravodaji, abyste navrhl způsob a abyste eventuálně reagoval na námitky. Senátor Jaromír Jermář: Dobře. Já myslím, že tu máme pouze tři římské body, takže hlasujeme tedy o jednotlivých bodech. První bod, jenom to zopakuji, I. bere na vědomí petici č. 1/2010 Stop spalovně v Rybitví. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, ale budeme hlasovat až po znělce. Konstatuji, že v sále je přítomno 41 senátorek, resp. senátorů, v tuto chvíli 42, což znamená, že kvórum je 22. Ještě faktickou poznámku, což znamená uvedení na pravou míru, pan senátor Vlastimil Balín. Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, já jsem pochopil, že byl naprosto jasný konkrétní protinávrh na hlasování o vypuštění bodu II. Tak se domnívám, že bychom měli hlasovat o vypuštění bodu II. a pak o dalších věcech. Senátor Jaromír Jermář: Jestli mohu říci a uvidím, jestli se s tím ztotožní paní senátorka Juřenčáková, když budeme hlasovat o těch třech bodech, každý hlasující ukáže své stanovisko u bodu II., jestli bude hlasovat pro něj nebo ne. Souhlasíte s tím také? Místopředseda Senátu Petr Pithart: Záleží na paní senátorce a ta přikyvuje. Senátor Jaromír Jermář: Takže se tedy shodneme na tom, teď budeme hlasovat o bodu I., máte ho všichni před sebou. Je krátký, nebudu ho číst. Jestli souhlasíte. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já tedy dokončím zprávu o stavu v jednacím sále. 42 přítomných, kvórum 22, ještě technická – faktická … Senátor Jan Horník: Pane předsedající, není to jedno. Já, když budeme hlasovat, že vypustíme dvojku, tak budu hlasovat pro dvojku. Ono to neprojde, tak potom mám mít možnost hlasovat o tom celém. Jedna, dva, tři. A já chci hlasovat jedna, dva, tři když tak potom i s tou dvojkou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane zpravodaji, v tuto chvíli máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Dobře. Já si myslím, že vyjádříme, můj názor je ten, kývá mi na to i paní senátorka Juřenčáková – u každého bodu vyhlásíme souhlas
245
nebo nesouhlas. Takže znovu opakuji. Hlasujeme o bodu I., zda s ním souhlasíme či ne. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže teď zahajuji hlasování o prvním bodu. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE. Toto bylo 60. hlasování na této schůzi a návrh na schválení prvního bodu návrhu usnesení byl schválen. Přítomno bylo 45 senátorek a senátorů, kvórum činilo 23, pro 44, nikdo nebyl proti. Návrh schválen. Prosím. Senátor Jaromír Jermář: Nyní budeme hlasovat o bodu II. Opět ho nebudu číst, máte ho v návrhu usnesení. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 61 skončilo schválením bodu II. 45 přítomných, kvórum 23, pro 29, proti 3. Schváleno. Senátor Jaromír Jermář: Poslední hlasování, hlasujeme o bodu III. Opět nečtu, protože ho máme před sebou. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže hlasujeme o návrhu usnesení pod bodem III. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko NE. Hlasování skončilo schválením návrhu na část III. 45 přítomných, kvórum 23, pro 36, proti 3. Senátor Jaromír Jermář: Ještě pro jistotu odhlasujeme celý návrh usnesení I., II., III., jak máme před sebou. Kdo souhlasíte s tímto návrhem? Místopředseda Senátu Petr Pithart: O celku těchto tří návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro? Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko. Toto bylo v pořadí 63. hlasování. Skončilo schválením celku návrhu, a to tak, že 43 přítomných, kvórum 22, jeden hlas byl proti, 32 hlasů bylo pro. Takže návrh byl schválen a já děkuji našim hostům, děkuji panu zpravodaji. A my přistoupíme k projednání posledního bodu dnešního programu a při té příležitosti se vystřídáme. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A jsme u další petice. Petice „Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže“ Máme to jako tisk č. 174. Petici projednal VHZD. Určil svého zpravodaje pana senátora Jana Hajdu a přijal usnesení, které máme jako tisk 174/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat
246
práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu, tedy mohou se účastnit naší schůze. V tomto případě je to pan Robert Erlebach, který je uveden v usnesení výboru. O tomto budeme za chvilku hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování 64 ukončeno, registrováno 39, kvórum 20, pro 31, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vítám zástupce petentů. Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jejichž výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení VHZD. Ministra financí zastoupí jeho náměstek pan Ivan Fuksa. Dále se jedná o prvního místopředsedu Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Hynka Broma. Za Agrární komoru ČR Jana Záhorku, předsedu Zemědělského svazu ČR Miroslava Jírovského a prezidenta Potravinářské komory ČR Miroslava Tomana. Navrhuji, abychom hlasovali najednou. Má někdo jiný názor? Nemá. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto vyjmenované, zvedne ruku, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 65 ukončeno, registrováno 38, kvórum 20, pro 33, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vítám tedy i zástupce dotčených stran. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se říká, že každá z těchto osob, které jsme si odsouhlasili, může v rozpravě vystoupit nejvýše dvakrát, a to vždy maximálně na deset minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji VHZD panu senátorovi Janu Hajdovi. Máte slovo, pane kolego. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval peticí Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže. Tuto petici podepsalo 16 142 petentů. Senát PČR tuto petici obdržel a tato petice je svým způsobem výjimečná, neboť petenti požadují jasné stanovisko k dodržování zákonů na úseku hospodářské soutěže a na úseku týkajícího se zákona o cenách, kdy u některých potravinářských produktů dochází k výkupu podnákladové ceny. Na základě rozboru situace, konzultace s petenty i dotčenými, kteří jsou dnes přizváni, výbor naznal, že petice je oprávněna v těchto bodech: Za prvé, zemědělci dodávají mléko pod nákladovými cenami, čímž je porušován platný zákon o cenách. V minulém roce průměrná cena byla asi 6,15 Kč, přitom náklady činí 8 Kč. Má to ten dopad, že zemědělci snížili stav dojnic v našem státě o 30 000 Kč. Za druhé, obchodní řetězce si skutečně ve svých smlouvách o dodávkách potravinářských produktů vynucovaly zalistovací poplatky, regálné, podíl na reklamách apod. Za třetí, porušování zákona o cenách nejen u mléka, ale i u dalších produktů přinutily řadu zemědělců a zpracovatelů zrušit výrobu, což má dopad na zvýšení nezaměstnanosti na venkově a dochází k ohrožení rozumné soběstačnosti výroby potravin. Za čtvrté. Způsob doposud prováděných kontrol nemohl odhalit porušování zákona v celé vertikále. Za páté. Výroba mléka je pro ČR strategickým odvětvím vyžadujícím stabilitu a předvídatelnost.
247
Situace je zvýrazněna tím, že od 1. února letošního roku platí nový zákon o cenách a zákon o významné tržní cíle. K projednání připomínek byly mimo petentů přizvány, jak bylo konstatováno, Ministerstvo financí ČR, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR, Potravinářská komora ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Zástupci uvedených institucí se dohodli, že uplatňování obou zákonů bude předmětem systematických kontrol celé potravinářské vertikály. O výsledku těchto kontrol budou všechny zúčastněné strany informovány s tím, že při zjištění nedodržení zákonů platných pro území ČR budou vždy vyvozena nápravná opatření v souladu s právním řádem ČR. Výsledky kontrol budou rovněž předkládány VHZD. Výbor projednával tuto petici dvakrát, mezitím proběhla jednání petentů, předsedy hospodářského výboru a dotčených institucí a přijal 282. usnesení z 20. schůze dne 16. března za účasti petentů. Pokud se týká, výbor po odůvodnění a informaci předsedy výboru v návaznosti na usnesení výboru č. 269 z 20. ledna 2010 v souladu s § 142 zákona 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě za prvé oznámil OV Senátu, že šetření ve věci petice Rovné dodržení zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže bylo ukončeno. Za druhé doporučil Senátu Parlamentu ČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku 174 jmenované petice přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení a navrhl OV Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu jako senátní tisk 174. A pokud se týká návrhu usnesení Senátu pro dnešní jednání, tak je následující: Senát PČR za prvé bere na vědomí petici Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže. Za druhé doporučuje ministru financí ČR a předsedovi ÚOHS, aby uplatňování obou zákonů bylo předmětem systematických kontrol celé potravinářské vertikály. A za třetí doporučuje MFČR a předsedovi ÚOHS, aby o výsledku těchto kontrol byly všechny zúčastněné strany informovány s tím, že při zjištění nedodržení zákonů platných pro území ČR byla vždy vyvozena příslušná nápravná opatření v souladu s právním řádem ČR. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a první má slovo pan Robert Erlebach, zástupce petentů. Robert Erlebach: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Regionální agrární rada Libereckého kraje, která sdružuje nevládní agrární organizace, zájmové svazy a sdružení Libereckého kraje, předala předsedovi Senátu a senátorovi za Liberecko Přemyslu Sobotkovi petici, ve které požadujeme rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže. Hned v úvodu považuji za nutné zdůraznit, co podanou peticí nepožadujeme. Nepožadujeme žádnou regulaci na trhu s mlékem, nepožadujeme ani žádné navýšení finančních prostředků do tohoto odvětví. Zdůrazňuji to proto, že v řadě médií se objevil opačný názor. Peticí požadujeme rovnost všech podnikatelů působících na území ČR před zákony. A pokud je někým tato rovnost porušována, aby byla vymožena opět právními prostředky platnými v ČR. Touto peticí se snažíme ochránit poslední komoditu v odvětví zemědělství, ve které je ČR soběstačná. Touto peticí se snažíme zachovat chov skotu na území ČR a tím podpořit jeden z pilířů českého zemědělství, jakož i zachování kulturní krajiny.
248
Zároveň prostřednictvím petice chceme probudit v našich politicích zamyšlení nad tím, zda neusilovat o návrat k soběstačnosti v komoditách vepřového, hovězího nebo drůbežího masa, ovoce či chcete-li cukru a proč jsme si sami ohrozili takovou strategií, jakou je soběstačnost v potravinách, které jsme schopni sami vyprodukovat. Jsme zemí v evropském prostoru, která má jednu z největších výměr zemědělské půdy v přepočtu na jednoho obyvatele. Ve světle tohoto faktu se pak logicky nabízí otázka, proč máme například jednu z nejnižší intenzity počtu krav na 100 ha zemědělské půdy v EU. Proč jsme se stali závislými na dovozu zemědělských komodit, které jsme schopni sami vyrábět, a pouštíme se do dobrodružství ztráty soběstačnosti v potravinách. Snad se nemýlím, když tvrdím, že snaha dosáhnout co největší soběstačnosti v produkci potravin patří spolu s energetickou soběstačností mezi významné strategické cíle každé odpovědné země, a to jak existující, tak i budoucí generace. Dnes hovoříme o v řadě poslední komoditě, ve které vedle obilovin je ČR soběstačná, a tou je komodita mléko. Celý rok 2009 byl provázen řadou protestů proti výkupním cenám mléka, nedosahujícím nákladů na jeho výrobu. Rozdíl dvou korun na litru vyrobeného mléka mezi náklady a jeho prodejní cenou představuje u zemědělců ztrátu za loňský rok zhruba 5 miliard Kč. Otázkou je, zda se jedná o neschopnost zemědělců vyrábět mléko rentabilně, nebo zda si někdo vzal zemědělce jako sponzory konkurenčního boje o zákazníka. Samozřejmě zemědělce nedobrovolně. My jsme přesvědčeni, že odpověď na tuto otázku známe. Jenom si nemůžeme dovolit bez důkazů, imunity a tím pádem hrozící trestní odpovědnosti za takové tvrzení říci to, co zaznělo např. v Poslanecké sněmovně v říjnu 2008 a je obsahem stenozáznamu z tohoto jednání, a sice že řetězce se v ČR chovají jako na dobytém území. Snad se shodneme na logickém vzorci, že je-li vertikála prvovýrobce, zpracovatel, obchodník, pak každému by za normálního stavu náležela úhrada nákladů, kterou do výsledného produktu vložil, a v lepším případě odpovídající zisk zajišťující jeho rozvoj. Státu, ve kterém produkt vzniká, za normálních okolností náleží daň, která má sloužit k existenci státu. Dovolte mi jeden příklad: Toto je mléko, které jsme zakoupili včera v obchodní síti u obchodního řetězce za cenu 9,90 včetně DPH. Pro srovnání, tuto vodu jsme koupili za 12,50 včetně DPH. (Pokládá krabici mléka a balenou vodu na řečnický pult.) A teď je otázka, od koho vůbec stát získá nějaké daně a kolik. Kolik zůstane zemědělci, kolik zůstane zpracovateli. Obal tohoto mléka stojí zhruba tři koruny. To znamená, že na obsahu 6,90 Kč mléka se podílí zemědělec, zpracovatel, podotýkám, český zemědělec a český zpracovatel, a obchodní řetězec. Můžete všichni hádat, kdo na tom vydělává a kdo na tom prodělává. Peticí proto požadujeme zahájit kontroly dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže v celém vertikále výroby potravin. Od zemědělce přes zpracovatele až k maloobchodu. Bez takové komplexní kontroly se pravdy prostě nedopídíme. Paradoxně už dnes umíme odvodit, že v oblasti zákona o cenách bude jediným, kdo porušuje tento zákon, zemědělec. Neboť odhadem hraničícím s jistotou se jediný dopouští prodeje pod nákladovými cenami, což je v rozporu se zákonem o cenách. Ale nikdo snad nebude věřit tomu, že tak činí dobrovolně. V takový okamžik právě očekáváme nástup zákona o hospodářské soutěži. Jakkoliv to bude složité, nezbývá než do tohoto kyselého jablka kousnout a napravit existující nelogický stav.
249
A naše petice není o ničem jiném než o tomto kyselém jablku, o kterém všichni mluvíme, ale doposud chyběla odvaha ho nakousnout. Proto si vás dovoluji jménem zhruba více než 16 tisíc občanů, kteří se v období dvou měsíců svým podpisem pod petici připojili, požádat o podporu a učinit první krok k nápravě stavu, který v resortu zemědělství nyní zejména v odvětví mléka existuje. Závěrem mi dovolte poděkovat VHZD za doposud podle nás velmi konstruktivní přístup a znalosti věci. Bylo mi ctí před vámi vystoupit a děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, a další, kdo má právo vystoupit, je pan náměstek ministra financí Ivan Fuksa. Ivan Fuksa: Vážený pane předsedo, Dámy senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, chtěl bych zde zdůraznit, že cenová strategie obchodních řetězců je předmětem trvalé pozornosti cenové kontroly MF. Například v loňském roce bylo z podnětů, které obdrželo MF, provedeno finančním ředitelstvím pro hlavní město Prahu šetření vývoje nákupních a prodejních cen mléčných výrobků u dvou významných obchodních řetězců. Šetření ukázalo, že žádná z obou šetřených společností neměla hospodářské postavení, které by jí umožňovalo zneužívat hospodářského postavení ve smyslu zákona o cenách. Další obdobné šetření zaměřené na jiné dva obchodní řetězce bylo zahájeno v únoru tohoto roku a bude tentokrát komplexnější, to je, bude zahrnovat ceny od výkupních až po spotřebitelské. Při přípravě projednávání petice v senátním VHZD jsme se dohodli s výborem a s autory petice a se zástupci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že se bude koordinovat tato činnost s opatřením ÚOHS a na postih nákladových cen a základních obchodních praktik. Nyní máme reálnou šanci plně využít nové legislativní úpravy, v níž se vzájemně doplňuje zákon o cenách a o ochraně hospodářské soutěže. Věříme, že koordinace našich postupů přispěje k řešení problémů uvedených v projednávané petici. Závěrem poslední poznámka, kdy poznamenáváme, že v zákoně o cenách o novele platné od 11. 8. 2009 již není delikt zneužití hospodářského postavení k narušování tržního prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen. Prodej za podnákladové ceny je nyní možno postihovat buď zákonem o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a její zneužití. A nebo podle zákona o cenách lze nadále sankcionovat nákup za ceny výrazně nedosahující oprávněných nákladů nebo nižší v případě výhodnějšího postavení na trhu. Tak jak probíhaly doposud konzultace se všemi dotčenými, o kterých jsem se ve svém vystoupení zmiňoval, tak závěr, který vyústil v návrh usnesení pro dnešní jednání, které tady bylo prezentováno, tak MF je ve shodě s tímto názorem, a plně ho bude akceptovat, respektovat a je v souladu s veškerými našimi společnými postupy. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane náměstku. Slovo má pan Hynek Brom, první místopředseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Hynek Brom: Vážený pane předsedo, dámy senátorky, páni senátoři, vážení přítomní. Dovolte mi, abych v rámci tohoto projednávaného bodu, v rámci jednání
250
Senátu ČR prohlásil za ÚOHS, že s ohledem na novou přijatou normu, která je vedena pod číslem 395/2009 Sb., pod názvem O významné tržní síle, úřad koná od 1. února letošního roku několik sektorových a dalších šetření, která se vztahují i k této petici, kterou máte právě v rámci projednání. Chtěl bych zdůraznit, že úřad bere za důležité všechny podněty, které směřují k vykonávání této pravomoci a působnosti, která mu byla svěřena ze strany zákonodárce, a že se jimi zabýváme. Nechci se tady vyjadřovat k otázce, kterou zmiňoval pan náměstek ministra financí ve věci podnákladových cen, protože to je otázkou nějakých delších jednání a šetření. A zdůrazňuji i to, a to potvrzují tato slova pana náměstka ministra financí, že je dohodnutý určitý společný postup obou institucí, jak MF tak ÚHOS. Já bych chtěl zdůraznit i to, že jsme v kontaktu jak s hospodářským výborem, tady sedícím panem zpravodajem panem senátorem Hajdou, tak i s ostatními zástupci Agrární komory, ale i dalších dotčených subjektů, kterých se naše kontrolní činnost týká. A zdůrazňuji, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže musí zachovávat určitou nestrannost v těchto vztazích a dbát na dodržování zákonného předpisu tak, abychom se nedostali do kolize s dalšími právními předpisy. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Také vám děkuji. Slovo má pan Jan Záhorka za Agrární komoru ČR, připraví se pan Miroslav Jírovský, předseda Zemědělského svazu ČR. Jan Záhorka: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Chtěl bych jenom připomenout, že v době, kdy se petice podepisovala a kdy byla podána, ještě neplatil nebo nebyl vůbec zákon o významné tržní síle. Pokud tak, jak je navrženo, aby se kontrolní orgány zabývaly navrženou problematikou zákona na ochranu hospodářské soutěže a z titulu zákona o cenách, tak bych doporučil, aby se do usnesení zahrnulo, aby se vzal na zřetel také nový zákon o významné tržní síle, který právě k této problematice řekl bych nejvíce přiléhá, nejvíce na ni pasuje, a aby se podle tohoto zákona také kontrolovalo. To znamená do části II., jak Senát doporučuje, by bylo třeba připsat: … obou zákonů a zákona o významné tržní síle. To je všechno, děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také děkuji, a slovo má pan Miroslav Jírovský, předseda Zemědělského svazu České republiky. Miroslav Jírovský: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Slyšeli jsme tady argumentaci, která hovoří o situaci, jež je v oblasti výroby mléka. Dovolil bych si to zahrnout na celou oblast zemědělství, protože zemědělství je v krizi. Propad cen za loňský rok byl 28 % a za leden a únor je propad již 6 % dalších, z té nízké základny. Jedním z důvodů, který považujeme za příčinu, je právě i prodej v obchodních řetězcích. Proč? Jestliže tady hovořím o tom, že nám klesly ceny o 28 %, tak ceny u spotřebitelů klesly pouze o 3,9 %. A bavíme se o maržích, bavíme se o dalších řešeních. A myslím si, že je potřeba, aby v oblasti legislativní a exekutivní nastaly určité změny, které přispějí k otázce zhodnocení a uhájení dostatečné úrovně
251
přidané hodnoty z potravin právě pro zemědělskou prvovýrobu. Bez tohoto řešení nemůžeme dosáhnout zlepšení ekonomiky a situace by byla složitější. Chtěl bych říci, že situace, o které hovoříme, není jenom ve vztahu k loňskému roku, který by se vzal v krizi. Chci tady uvést, že oproti období vstupu do EU ceny zemědělců klesly o 11,3 %, ale ceny potravin, pro vaši představu, vzrostly o 9.3 %. Rozdíl v těchto trendech ukazuje, že téměř více než jedna pětina je rozdíl mezi cenami, které jsou v zemědělství a které jsou u spotřebitelů. Proto se obracíme na zákonné řešení. Chtěl bych říci, že se nejednalo jenom o tuto petici. Jednali jsme několikrát na ministerstvu financí, s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a nikdy se nenalezla východiska, která by pomohla toto řešit. My navrhujeme dneska, a od 1. února by to bylo možné, aby se sledovalo a vyhodnocovalo Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a ministerstvem financí 26 výrobků, které dodnes sleduje po stránce zpracovatelů Český statistický úřad a prodejní ceny, včetně veškerých slev, v celé ČR u všech obchodních řetězců sleduje Incoma ve svém lifertmonitoru, kde se dají porovnávat jak úniky daňové, to znamená, když se jedná o nákupní ceny, tak se dá sledovat i otázka slev, které se v obchodních řetězcích poskytují. Myslím si, že je to možný způsob, jak využít stávajících zákonů i zákona o významné tržní síle k tomu, aby tato situace, o které jsem hovořil, byla řešena legislativně právně a nevedlo to k prosazování nějakých dalších nových požadavků. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A v této chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se mi zatím nikdo nehlásí, takže se přihlásím já, poprosím kolegu, aby mě na chvilku vystřídal v řízení schůze. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Hovoří pan předseda Senátu Přemysl Sobotka. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, když jsem na podzim dostal tuto petici, tak jsem se daleko hlouběji začal zabývat tímto tématem. Jsem moc rád, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu našeho Senátu se tím zabýval velmi podrobně a závěry, které máme k dispozici, budu plně podporovat. Mohu říci jediné. Jako politik České republiky si nemohu dovolit v rámci našeho členství v Evropské unii, abych někoho vyzýval, aby si kupoval ten nebo onen produkt. Ale myslím si, že v této zemi máme dostatek mechanismů na to, aby český občan se díval na vlaječku zboží, které si kupuje. To, že naše zemědělství je v problémech, samozřejmě víme. Ale ono to není jenom zemědělství, ona to je v podstatě celá ekonomika, ale teď se zabýváme v podstatě něčím, co bylo předmětem předložené petice. Jsem moc rád, že i zástupci ministerstva financí a Úřadu na ochranu hospodářské soutěže přijali naše usnesení, a to, co já považuji za zcela normální, zcela standardní, že budou tyto instituce vykonávat v rámci daných zákonů své pravomoci. Myslím si, že na to skoro ani nepotřebujeme ujištění. Žijeme v demokracii a je to dokonce i jejich povinnost, stejně jako je to povinnost naše. Jeden z předřečníků zde navrhl, abychom v druhém bodu našeho usnesení přidali ještě jeden zákon za slůvka „obou zákonů“. Já bych navrhl, abychom místo
252
slůvka „obou“ tam dali: ….. aby uplatňování všech zákonů bylo předmětem …. A to „všech“ znamená, že může i v nějakém úplně jiném zákonu být něco, čeho můžeme využít. Když vyjmenujeme tři zákony, tak můžeme něco opomenout. A dodržovat zákony, to je snad v daném okamžiku pro demokratické lidi a demokratické politiky zákonem. Díky. Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Bude hovořit pan Luděk Sefzig, prosím. Senátor Luděk Sefzig: S tou změnou, kterou navrhl pan předseda, samozřejmě souhlasím. Ale neodpustím si jednu věc, a to je, že se domnívám, že název petice zní špatně, tam měl být správně název: Petice za kvalitnější, častější, hodnotnější kontroly dodržování zákona. Pokud totiž píšeme petici za dodržování zákona, tak spíš je naší povinností zjistit nebo vyzvat orgány, které jsou tím pověřeny, by kontrolu prováděly kvalitněji, a na základě této kontroly, pokud je zjištěno nějaké porušení, tak se přece musí podat trestní oznámení, to není na petici. My jsme tady včera projednávali občanskou iniciativu v rámci nového smluvního základu členských států EU, tak kdyby Evropská komise posuzovala ten prioritní návrh, tak by doporučila, aby název této petice byl změněn. Ale to není samozřejmě v moci Senátu, aby petentům radil ex post. Ale ve včerejším návrhu bylo právě to, že by taková rada od Komise přišla a minimálně by se změnil ten název, protože ve skutečnosti petentům jde hlavně o to, aby bylo kvalitněji kontrolováno dodržování zákona. Děkuji. Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, ale ve skutečnosti nemáte žádný návrh na změnu usnesení, kromě mé změny? (Souhlas.) Nikdo další se už nehlásí, takže v daném okamžiku končím rozpravu a ptám se, jestli chce někdo z předkladatelů říci ještě další dovětek. Všichni kroutí hlavou, takže slovo má zpravodaj pan senátor Jan Hajda. Senátor Jan Hajda: Děkuji, pane předsedo. Myslím si, že pokud se týká rozpravy a vystoupení všech dotčených, prokázalo se, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu této věci věnoval maximální pozornost a že došlo ke shodě. Já ještě k tomu, co říkal zástupce petentů k otázce soběstačnosti ve výrobě potravin. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu v listopadu 2009 projednával Zelenou zprávu o situaci a na základě závěrů k Zelené zprávě jsme přijali usnesení, které bylo akceptováno ministrem zemědělství a v současném období byla ustavena ze zástupců odborné praxe, vědeckých týmů a ministerstva zemědělství komise, která má v letošním roce zpracovat koncepci zemědělské výroby v České republice, poněvadž se jedná mimo zaměstnanosti na venkově i o využití krajiny a vytváření přidané hodnoty. Tolik poznámka k proběhlé debatě. Nyní k návrhu usnesení: Senát Parlamentu České republiky I. Bere na vědomí Petici „Rovné dodržování zákona o cenách a zákona na ochranu hospodářské soutěže“. Tento název si stanovili petenti, nebylo nutné jej změnit. II. Doporučuje ministrovi financí ČR a předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby uplatňování všech zákonů bylo předmětem systematických kontrol celé potravinářské vertikály.
253
III.
Doporučuje Ministerstvu financí ČR, aby o výsledku těchto kontrol byly všechny zúčastněné strany informovány s tím, že při zjištění nedodržení zákonů platných pro území ČR byla vždy vyvozena příslušná nápravná opatření v souladu s právním řádem ČR.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ve druhém odstavci se slůvko „obou“ mění na slůvko „všech“. Myslím, že tady nebylo jediného rozporného názoru. O tomto usnesení budeme nyní hlasovat. Doporučuji, abychom hlasovali o celku usnesení a ne o jednotlivých bodech. Nikdo nemá jiný názor. Svolám znělkou zbývající kolegyně a kolegy k hlasování. Zahajuji hlasování o celém usnesení. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 66 ukončeno, registrováno 40, kvorum 21, pro 35, proti nikdo. Návrh byl schválen. Všem děkuji, děkuji zástupcům petentů i dotčených organizací, děkuji všem senátorkám a senátorům. Těším se ve středu příští týden v 10.00 hodin na shledanou na další schůzi Senátu. (Jednání ukončeno ve 14.16 hodin.)
254
255
1
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 7. funkční období - 15. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
