ODPOČ INEK aneb za kladní a nejpř iřozene jš í přoštř edek ke zdřaví

Bezlepkové vaření 25

ODPOČINEK

aneb zakladní a nejpřiřozenejší přoštředek ke zdřaví Klub zdraví Chotěboř – 22. 10. 2015

Pár slov úvodem Jsou lidé, kteří si chodí odpočinout do práce. Jsou jiní, kteří odpočívat ani neumějí (workholici). A jsou i takoví, kteří odpočívají neustále, aniž by cokoli dělali. To všechno jsou na první pohled více či méně komické extrémy. Ale chování každé této skupiny velmi ovlivňuje to, jak se tito lidé cítí. Extrémy jsou pak v konečném důsledku vždycky škodlivé. I odpočívat se totiž musí umět. Kupodivu ve společnosti vybavené technickými vymoženostmi, které zastanou spoustu práce nejen v domácnosti, ztrácíme schopnost zdravě odpočívat. Odpočinek není lenost ani pouhý opak aktivity. Odpočinek je součást (nejen) dvacetičtyřhodinového cyklu a každý se ve svém zájmu musí naučit poslouchat hlas svého těla a dopřát mu přiměřený odpočinek. Nedostatek odpočinku se může vymstít nejen akutní únavou při jízdě autem, na poradě, při zkouškách atd., ale praktikujeme-li tento způsob života dostatečně dlouho, může to skončit tím, že si tělo v rámci udržení našeho zdraví na nás vynutí odpočinek svým kolapsem. A tak si, třeba na nemocničním lůžku, zajistí, že nabere zase dost sil do dalších zápasů s naší neústupností změnit životní styl. Společnost se skládá z jednotlivců jako řetěz z jednotlivých článků. Nabízí se paralela, neboť, jak známo, řetěz je silný tak, jako jeho nejslabší článek. V dnešní době, která klade na psychickou a tělesnou odolnost člověka vůči v ní působícím vlivům takové nároky, vyhrávají prý jen odolní a silní. Někdy ovšem za cenu nejen sebezničení… „Ti, kdo se ze všech sil snaží, aby v daném čase vykonali co nejvíc práce, a pokračují i tehdy, když jim jejich úsudek říká, že by měli odpočívat, na to jednou doplatí. Žijí z vypůjčeného kapitálu. Utrácejí životní sílu, kterou budou potřebovat v budoucnu. A když budou potřebovat energii, kterou tak nerozumně vyčerpali, selžou pro její nedostatek,“ napsala E. G. Whiteová. A přitom lze žít bez léků na spánek a bez kofeinových bičů pro srdce… Přeji vám, abyste přemýšleli o tom, jak moc potřebujete změnu, jestliže jste již dospěli ke zjištění, že není vše, jak má být. Nový začátek je možný, a smysluplný kdykoli, záleží jen na vás, čemu dáte přednost. Klub zdraví je tu právě pro vás a rady, které poskytuje, jsou vyzkoušené a kvalitní. Buďte přiměřeně okolnostem zdrávi! Hanka Ščigelová, Klub zdraví Polička

Spánek podle zákoníku práce NEPŘETRŽITÝ ODPOČINEK V TÝDNU Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce - Část IV. - Hlava 4 - § 92, novelizované znění platné od 1. 1. 2015 (1) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin. (2) Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. (3) V případech uvedených v § 90 odst. 2 a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin. (4) Jestliže to je dohodnuto, může být v zemědělství poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, že bude tento odpočinek za období a) 3 týdnů činit celkem alespoň 105 hodin, b) 6 týdnů činit při sezónních pracích celkem alespoň 210 hodin.

Představte si, že jste svišť Představte si, že jste svišť. V říjnu, když přichází mráz, zalezete do země. Teplota vašeho těla klesne ze 36 °C asi na jednu třetinu a stejnou měrou se zpomalí rychlost srdečního tepu. Dýchání se sníží na několik vdechů a výdechů za minutu a metabolismus klesne na minimum. Zároveň ohluchnete a oslepnete. S končící zimou stoupá teplota vašeho mozku. Váš sluch a zrak se obnovuje. Metabolismus se zrychluje a brzy vyběhnete ze své nory „podívat se, zda vaše tělo zanechává stín". Nevíte o tom, ale jste vlastně barometrem pro předpovídání počasí - jsou totiž Hromnice, anglicky „Den svištů". Svišť je příkladem toho, jak příroda úžasným způsobem uchovává životní zdroje a obnovuje vyčerpané zásoby pomocí životního rytmu. Tento rytmus můžeme vidět v podobě zimního spánku na podzim i v zimě a v podobě nového zrození na jaře.

RYTMUS Odpočinek je nesmírně důležitá část našeho rytmu. Pro naše zdraví je stejně tak důležitý jako práce a aktivita vůbec. Odpočinek je obdobím doplnění sil. Těšíme se na konec dne nebo na víkend, kdy se můžeme zastavit, změnit tempo a strávit čas „nabíjením baterií". Abychom byli zdraví, musíme odpočívat. Odpočinek je doba, kdy se obnovuje naše energie. Naše tělo je stavěno tak, že nemůže správně fungovat bez přiměřeného odpočinku. Abychom si zachovali plné zdraví, musíme udržovat rovnováhu mezi aktivitou a relaxací. To je jediný způsob obnovy ducha i těla. Podívejme se na lidské srdce - je jedním z nejlepších příkladů rovnováhy mezi odpočinkem a činností. Srdce je tvořeno téměř úplně ze svaloviny. Vždyť je to také nejsilnější a nejvitálnější sval v našem těle. Tento sval, který přečerpává krev v celém těle rychlostí asi jednoho tepu za sekundu, vykoná za 24 hodin úžasné množství práce. Za den se smrští průměrně sto tisíckrát, přečerpá více než devět tisíc litrů krve a za normálních okolností pracuje celý život. Těžká práce, kterou srdce vykonává, si vyžaduje pravidelný odpočinek. A ten je mu dopřán, protože jinak by nevydrželo pracovat sedmdesát, osmdesát nebo i více let. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015

Bezlepkové vaření 25 – Odpočinek

Po každém stahu srdce (systola), následuje kratičké období odpočinku (diastola). Stah zdravého srdce trvá asi jednu desetinu sekundy. Ve zbývajících devíti desetinách srdce odpočívá. Během této doby dostává kyslík a živiny, které mu umožňují, aby pokračovalo s maximálním výkonem v další práci. I v činnosti jiných orgánů můžeme najít podobný cyklus práce a odpočinku. Platí to pro buňky ledvin, slinivky břišní i jater. Naše svalová vlákna se v práci střídají. Výjimkou jsou případy, kdy se všechna podílejí na mimořádně namáhavé činnosti. Pro správné trávení je nezbytná tvorba určitých enzymů - produkují je nejprve slinné žlázy, pak žaludek a nakonec tenké střevo a slinivka břišní. Tyto enzymy a ostatní trávicí látky se vylučují v době jídla. Trvá to pak tři a půl hodiny, než se opět obnoví. Proto není vhodné jíst mezi hlavními jídly. I žvýkačka částečně odčerpává trávicí enzymy. Každá buňka našeho těla se řídí cyklem odpočinku a práce. Každá buňka vyrábí nějaký produkt a provádí nějakou činnost. Buňky slinivky břišní vylučují inzulín, jaterní buňky produkují albumin, globuliny a cholesterol. Látky, které to vše v buňkách pomáhají vyrábět, se nazývají enzymy. Enzymy se tvoří v době odpočinku. Nedostatečný odpočinek má za následek vyčerpání pracovní síly buňky. Celé vaše tělo je naplněno rytmem stejně jako tanečník. Jste-li v souladu s tímto rytmem, jste v souladu sami se sebou. Jsou-li vaše životní návyky s rytmem v rozporu, dostanete se do rozporu i se zdravím onemocníte.

UMĚNÍ ODPOČÍVAT Umění odpočívat přispívá ke kvalitě a intenzitě života. Má vliv i na jeho délku. Nedávné výzkumy v Alamedě v Kalifornii to potvrzují. Lékaři Breslow a Enstrom studovali životní styl a zdravotní návyky velké skupiny lidí. Ukázalo se, že existuje sedm zdravotních návyků, které přispívají k prodloužení života. Jedním z nich je i správný odpočinek. Odpočinek zlepšuje také duševní a tělesné schopnosti. To bylo jasně dokázáno za druhé světové války v Británii. Objem výroby důležitého válečného materiálu se musel zvýšit. Mnoho továren zavedlo 74 hodinový pracovní týden, ale průměrný dělník pracoval ve skutečnosti 66 hodin týdně. Navíc byli dělníci podráždění a nesoustředění. Morálka klesala, počet nehod a zmetků stoupal. Vedení závodů si stejně jako potřebu vyrábět uvědomilo i tento problém, a pracovní týden zkrátilo. A výsledek? Méně zkažených výrobků, méně absencí, lepší morálka. Kupodivu se výroba zvýšila - jako by se pracovalo 74 hodin týdně. Vedení pokračovalo v pokusu a zkrátilo pracovní týden na 48 hodin. Produktivita stoupla o dalších 15 %. Podobné zkušenosti získali i v jiných britských továrnách. Krátce nato britská vláda uzákonila jeden den odpočinku za týden a nejméně dva týdny dovolené ročně. Jeden den odpočinku za týden - to je ustanovení staré jako svět. Poprvé se o něm zmiňuje bible v příběhu o stvoření a znovu se na něj odvolává v pasáži o vyjití Izraelců z Egypta před téměř 3 500 lety.

ODPOČINEK LÉČÍ Klid je účinným lékem. Příznivě ovlivňuje akutní infekční onemocnění: zápal plic, chřipku nebo i běžné nachlazení. Pomáhá organismu překonat infekci. Klid pomáhá také při zraněních - zlomenině ruky nebo vymknutí kotníku. Proto také zlomeninu fixujeme sádrovým obvazem, a tím jí umožníme, aby se v klidu vyléčila. Moudré využití klidu léčí a vede k uzdravení. Mnoho klidu však spíše škodí. Necháme-li zlomenou ruku v sádře šest týdnů, kost sroste. Například po třech měsících by však okolní svaly rychle zeslábly, a kost by ztratila mnoho nerostných solí. Marie byla americká dívka španělského původu. Uklouzla ve vaně a zlomila si pravé zápěstí. Když přišla do mé ordinace, měla typickou deformaci zápěstí. Rentgenem se zjistilo, že měla zlomenou spodní část vřetenní kosti a bodcovitý výběžek loketní kosti. Napravili jsme zlomené kosti do správné polohy a pak jsme předloktí a loket dali do sádry. Na rentgenových snímcích vypadalo vše dobře a Marie ještě přicházela každý týden na kontrolu. Týden před odstraněním Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


sádry však náhle odjela do Mexika, kde zůstala měsíc. Protože sádrový obvaz byl pohodlný, nechala si ho sundat až po návratu domů. Jaký byl důsledek toho, že ruka zůstala v sádře téměř tři měsíce? Zlomenina se dobře zahojila, ale svaly byly ochablé a kloub nehybný. Na rentgenu bylo vidět, že z kostí předloktí ubylo mnoho vápníku. Marie musela docházet další měsíc na rehabilitaci, než se ruka opět vrátila do normálního stavu. Na začátku mé lékařské praxe bylo běžné nechávat pacienty po operaci aspoň dva týdny na lůžku. Matce, zotavující se po narození dítěte, se doporučovalo zůstat na lůžku jeden nebo dva týdny. Delší klid na lůžku měl však často za následek spíše komplikace a pomalé uzdravování. Velký pokrok nastal, když lékaři vedli své pacienty k tomu, aby vstávali brzy po operaci. Výsledkem bylo méně komplikací a zkrácení doby rekonvalescence o jednu čtvrtinu. Klid je prospěšný - ale příliš mnoho klidu může být škodlivé.

ODPOČINEK A ÚNAVA V zásadě můžeme zakusit tři druhy únavy. První se nazývá toxická únava. Téměř každá nemoc je provázena příznaky slabosti a únavy. Tento druh únavy vyžaduje klid na lůžku a odezní až tehdy, když tělo překoná infekci nebo až se vyléčí zranění. Další dva druhy únavy vyplývají z běžné činnosti a stresu. Pak hovoříme o únavě hypertonické nebo hypotonické. Hypertonická únava je výsledkem přílišného duševního nebo citového zatížení bez přiměřeného odpočinku, kterým je odpovídající tělesná činnost. Pravděpodobně příliš usilovně přemýšlíte nebo si děláte velké starosti. Možná jste podráždění, úzkostliví, sklíčení nebo smutní. Možná se cítíte utrápení nebo vám začali najednou vadit lidé, které milujete, nebo věci, které rádi děláte. Také nespavost, bolení hlavy, bolesti v zádech a jiné psychosomatické poruchy mohou přispět k vašemu citovému a tělesnému vyčerpání. Usínáte možná déle než obvykle, spánek je neklidný a nepřináší odpočinek. Léčení tohoto druhu únavy je jednoduché: pohybujte se! Možná to zní paradoxně, ale tělesný pohyb přináší odpočinek. Každý den si dopřejte alespoň půlhodinovou procházku ve svižném tempu, pijte hodně vody a své plíce naplňte čerstvým vzduchem, abyste zbavili své tělo škodlivého odpadu. Jděte plavat, hrajte tenis, házenou nebo cokoli jiného. Nejhorší, co můžete udělat, je sednout si do pohodlného křesla a dívat se na váš oblíbený televizní pořad. Stručně řečeno, používejte své svaly, a snížíte duševní i nervovou únavu. Hypotonická únava je způsobena dlouhou tělesnou činností. Svaly i další části pohybového a opěrného aparátu jsou unavené po přemíře opakované činnosti. Hráč baseballu si může opotřebovat klouby. Zkušenosti s tímto druhem únavy po celodenní práci mají i tesař, zedník či hospodyně. A stejně tak každý, kdo si „v potu tváře" vydělává na své živobytí. Prvním příznakem tělesné únavy je ztráta výkonnosti. Kvalifikovaní dělníci jsou méně produktivní a snadno dělají chyby. Unavený fotbalista snáze podléhá zranění. Unavený hráč golfu ztrácí tempo a také body. Vaše tělo se snaží udělat vše, co je v jeho silách, aby se vypořádalo se situací. To vyžaduje více pohonných látek, adrenalinu a více energie než za normálních okolností. Výkonnost a pracovní tempo klesají. Při únavě se hromadí odpadní látky metabolismu, a tím naše orgány trpí. Jestliže člověk nedbá na příznaky únavy, může následovat vyčerpání a tělesné zhroucení. Jako příklad si vezměme maratónský běh. Většina závodníků se na něj připravuje důkladným tréninkem, protože tento namáhavý závod vyžaduje dobrou tělesnou kondici, odolnost a vytrvalost. Někteří se však přepínají, protože nejsou dostatečně připraveni. Pozorujete-li pak běžce na několika posledních kilometrech, vidíte, jak najednou někteří odpadnou. V takových případech může dokonce dojít ke ztrátě vědomí. Dobrý trenér vítězícího basketbalového družstva své hráče často vyměňuje, a dává jim možnost pravidelného odpočinku. Družstvo si tak může jako celek udržet své tempo, rychlost a přesnost. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Věnujte pozornost známkám únavy, signálům, které váš organismus vysílá. Pracujte podle svých možností a nepřekračujte rozumné hranice. V době tělesné únavy se vaše svaly rychleji unaví. Pak budete potřebovat delší období odpočinku, než budete opět schopni normálního pracovního zatížení. Tělesná únava je znamením přechodné tělesné indispozice. Je to pro vás znamení, abyste si odpočinuli. Odpočinek je totiž jediný způsob Jak se můžete zbavit únavy: organismus si doplňuje spotřebovanou energii, vylučuje odpadové produkty a připravuje se na novou činnost. Při hypotonické (tělesné) únavě člověk snadno usíná. Moudrý muž řekl: „Sladký je spánek toho, kdo pracuje." (Bible, kniha Kazatel 5,12) Chcete „sladce spát"? Pak vám pomohou následující rady.

CO TEDY MŮŽEME DĚLAT? 1. Udělejte si čas na odpočinek a uvolnění. Přiměřený odpočinek je nezbytný pro zdraví a pro znovunabytí spotřebované energie. 2. Změřte si své pracovní tempo. Nepokoušejte se dělat víc, než stačí udělat jeden člověk. 3. Nevystavujte se pracovnímu zatížení nad své možnosti. 4. Zdokonalujte svoji kvalifikaci praxí a odborným školením. 5. Naučte se relaxovat při práci. Relaxace zvyšuje výkonnost. 6. Dopřejte si po každých dvou hodinách práce pětiminutové přestávky. Při sedavém zaměstnání pomáhá rychlá chůze. 7. Plánujte si čas pro svoji rodinu a přátele. 8. Dovolenou, třeba i krátkou, si plánujte po půl roce. 9. Nezapomeňte na cyklický sedmidenní rytmus. Oddělte si den v týdnu na odpočinek a rozjímání. Jestliže jste věřící, choďte do kostela či modlitebny a uvědomte si, že nejvyšší formou bohoslužby je pomáhat druhým. 10. Zvykněte si pravidelně cvičit. Z knihy Vernona W. Fostera „NEWSTART". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Odpočinek (nejen pro duchovně smýšlející) Odpočinek je jedním ze zákonů zdraví. Jako nedílná součást mnoha životních rytmů je nezbytný a přirozený. Stejně jako noc přechází v den, odpočinek je následován prací. Život je rytmus: v těle člověka se střídá nádech a výdech, systola a diastola, vstřebávání a vylučování, napětí a uvolnění; v přírodě zase noc a den, léto a zima. Má-li člověk žít v souladu s rytmem svým i s rytmem svého okolí, potřebuje po práci odpočívat, po zátěži se uvolnit a po předchozím bdění se vyspat. Uvolnění, odpočinek, spánek, tato slova se příjemně poslouchají. Ale neslyšíme mnohem častěji a až k zbláznění jiná slova: stres, práce, bdění? Člověk s rozvráceným přirozeným rytmem je zasazen do rytmu umělého. Jenže rytmus přírody nelze umělými lidskými činnostmi narušit a změnit, a tak dále pokračuje pravidelné střídání noci se dnem, zimy s létem a večerního vánku s poledním horkem. Uvolnění, odpočinek a spánek jsou pro člověka k zachování jeho celistvosti nezbytné; jsou nepostradatelné pro jeho vitalitu a zdraví. Žít bez jídla po určitý čas můžeme, ale bez spánku vydržíme jen velmi krátce. Naprostá nepřítomnost spánku se pak stává smrtelnou. Práce, tělesná a duševní aktivita opotřebovávají tělo a produkují odpadní látky: kreatin, kreatinin, kyselinu mléčnou, oxid uhličitý. Pokud tyto toxické látky dosáhnou příliš vysoké koncentrace, působí jako skutečné jedy, které se hromadí ve tkáních a buňkách. Pokud nejsou dostatečně nebo vůbec vyloučeny, dochází k autointoxikaci, které dále následuje nemoc a smrt. Přerušení činnosti umožňuje tyto odpadní látky z těla vyloučit. Nyní je už třeba pochopit, že rytmus činnost / nečinnost musí být souměrný. Odpočinek, spánek a uvolnění tedy nejsou něčím negativním, „ztraceným" časem. Jsou skutečnými funkcemi, důležitými (spíme přibližně třetinu naší existence) a nezbytnými pro život. Doktor Pourcel to ilustroval takto: „Během spánku organismus pracuje, ale v jiném režimu než ve stavu bdění. Vědomé Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


činnosti ustupují činnostem s vegetativní převahou. Vše se odehrává, jako kdyby organismus byl přístroj, kde jedna skupina přes den pracuje a druhá skupina jej v noci vymetá, čistí, promazává kolečka a dobíjí baterky. Ta první vydává (a často plýtvá); ta druhá zotavuje a šetří." Tento zákon zdraví je nejvíc zanedbáván, ořezáván a porušován. Mechanizace, hluk a nadměrné používání elektřiny zničily klidné denní hodiny a přetvořily noc v období intenzivní činnosti, činnosti nervové, umělé a nepravé. Člověk sklízí, co zasel, a ten, kdo před několika desítky let přehlížel nervové deprese, stres a nedostatek spánku, jimi dnes trpí chronicky. Důsledky: různé a bolestné nemoci, nerovnováhy, nesčetné duševní a nervové poruchy, předčasné stárnutí, neschopnost podat opravdový fyzický nebo duševní výkon. Člověk chce popřít odpočinek, ale přitom se stává neschopný pracovat a mechanizovaná práce, práce na páse, se stávají břemenem, které ho ještě víc zotročují. Šlechetnost práce zemřela s instinktem pro odpočinek, jenž nám poskytoval radost z uvolnění pro znovunabytí síly a krásy. Rozlišili jsme uvolnění, odpočinek a spánek, tři stavy, které dovolují našemu tělu obnovovat se, udržovat se a budovat. Je zajímavé zamyslet se nad tím, že novorozenec spí přibližně 20 hodin z 24 a probouzí se jen na kojení, zatímco starý člověk, který ukončil svůj růst a nemá již takové nároky na obnovu spí pouze 5 až 6 hodin denně. Odpočinek, ve zmíněných třech podobách, je tedy funkcí, funkcí, která umožňuje životu rozvinout se, posílit, dosáhnout plnosti. Přiměřeně dlouhý a kvalitní odpočinek je klíč k mladosti těla, srdce a ducha, protože skrze něj jsou neutralizovány a odstraněny tělesně i duševní odpadní látky.

PODÍVEJME SE NA TUTO FUNKCI V JEJÍCH TŘECH FORMÁCH: A) Uvolnění (relaxace) je krátké odpočinutí uprostřed práce, uvolnění tělesné a duševní. Tělesné uvolnění umožňuje šetřit síly, neplýtvat zbytečně energií, ale soustředit ji směrem k určité činnosti, která se tak stává snadnější. Když člověk pracuje, může si vzít příklad ze zvířat. Co udělá kočka, chce-li přeskočit zeď? Zapojí pouze svaly, které jsou striktně nezbytné pro tento výkon. A co udělá člověk, když chce psát? Nejen, že ruka se ruka křečovitě chopí pera, ale loket ztuhne, paže se zatne, nohy se začnou nervózně krčit a natahovat, záda budou ohnutá a napjatá námahou a obličej se úkolu zúčastní svými grimasy, mračením a svrašťováním až se objeví vrásky. A co dělá? Píše jeden jednoduchý děkovný dopis. Přispívá všecka tato svalová námaha k lepšímu psaní? Ne! Nechává pisatele vyčerpaného, zchvácenější než kdyby ušel několik kilometrů pěšky. Když si člověk uvědomí napětí svých svalů, musí se naučit je uvolnit. Jeho tvář ať zůstane hladká, rty ať se usmívají, oči ať září a čelo se rozjasní. Práce se tak stane obohacující, zdroj radosti a ne vyčerpání. Relaxační cvičení jsou pro tělesné uvolnění velmi užitečná. Úlevu přinášejí masáže. Celková vlažná asi dvacetiminutová koupel před večeří nebo před usnutím působí často zázračné zotavení a uklidnění. Krátká siesta před obědem - jen pár okamžiků zastavení a zapomenutí - prospívá nejednomu vyčerpanému člověku a umožňuje dokončit den v plné síle. Duševní uvolnění obecně následuje uvolnění tělesné. Hladké čelo sotva schovává nepokojné myšlenky. Zářivá tvář nemůže ukrývat úzkost. Nicméně abychom zakusili opravdové uvolnění mysli, je nutné mít jasné, klidné srdce, na které starosti a momentální trápení nedosáhnou. Úzkost, nepokoj, rozrušení přináší vyčerpání a zhroucení, a potom udělají z člověka snadnou kořist bez obrany. Kde najít takové uvolnění nezbytné pro blahobyt člověka? V něm samotném? - Člověk je sklíčený. Ve společnosti? - Ta je hysterická. V budoucnosti? - Ta je rozpačitá. Tedy? ... Mam ráda ten hlas, který i dnes neúnavně říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout." Je to Ježíšův hlas. Nechte ho, aby vás přesvědčil. B) Odpočinek je zastavení každodenní práce a úkolů, zastavení práce ve všech podobách. Práce musí uvolnit místo volným chvílím, duševnímu a duchovnímu pohledu. Je to pohled ne-činnosti, vnitřního klidu, ticha. Odpočinek v tomto smyslu se stává rozjímáním. Hluboký smysl takového odpočinku, který obnovuje duši, se nachází ve zvolání Boha, který po dokončení stvoření odpočinul a potvrdil, že vše je dobré. Člověk také musí odpočinout od práce, aby mohl pozorovat dílo stvoření, mít z něj radost a najít zde nějaký smysl. Pouze v takovém postoji srdce a ducha může člověk uchopit skutečnost, dosáhnout opravdového uvědomění, blíže poznat Stvořitele a jeho stvoření. Ticho, vnímavé pozorování a schopnost Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


rozjímat jsou nutné pro rovnováhu. Zábava, rozptýlení ani sport nemají místo ve skutečném odpočinku, který je hledáním pokoje. Proto již od Stvoření Bůh stanovil jeden den odpočinku, oddělil ho od ostatních, požehnal a posvětil. Později napsal svým vlastním prstem na tabulky Zákona: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." Tento den se stal znamením harmonického vztahu mezi Bohem a lidmi, dnem, kdy se v odpočinku člověk setkává se svým Bohem, aby ho uctíval a vzdal čest jako Stvořiteli. Tento každotýdenní odpočinek je pro člověka la zárukou jeho duchovního, morálního a tělesného zdraví. Během svého života zde na zemi řekl Ježíš: „Sobota je učiněna pro člověka" pro jeho dobro, pokoj, sílu a radost. C) Spánek je zastavení vědomí. Tato pravidelná činnost je společná všem živočichům, ale u lidí se značně překroutila a chronická nespavost se stala utrpením v civilizačním měřítku. V roce 1957 Gallupův Institut dokončil pozorování v osmi různých státech a ohlásil, že polovina populace Spojených států spí špatně, což v té době představovalo asi 50 milionů osob. (Od té doby se počet nesnížil, ba naopak významně vzrostl. Nyní trpí nespavostí i zcela malé děti.) člověk, který bez spánku není schopen žít, instinktivně vyhledává nějaký prostředek na spaní. Prosazuje se heslo: „Spát za každou cenu", a podávají se léky na spaní. Ale má to háček! Léky na spaní, sedativa ani omamné prostředky neposkytují opravdový spánek, nýbrž vyvolávají stav narkózy nebo hypnózy pomocí úplné nebo částečné paralýzy centrálního nervového systému. Přirozený spánek je však činností, tedy něčím pozitivním. Není vázán na funkci mozkové kůry, ale je normálním fyziologickým procesem vázaným na určité spánkové centrum, které je součástí autonomního nebo vegetativního nervového systému. Mozková ani metabolická činnost se během spánku nezastavují. Naopak obě jsou nezbytné pro rovnováhu člověka a obnovení jeho energie. Léky na spaní způsobují vysílení, které tyto činnosti ochromuje a vede navíc ke značnému podráždění, protože tělo na jedné straně nevylučuje toxiny nahromaděné během dne a na druhé straně se musí bránit a vyloučit další takto podané jedy.

JAK ZNOVU NAJÍT NEBO ZACHOVAT PRAVÝ FYZIOLOGICKÝ SPÁNEK? Nezapomeňme, že spánek je vázaný na rytmus bdění - spánek: pravý spánek tedy vyžaduje předchozí opravdovou aktivitu ve stavu bdění. Tělesné cvičení na čerstvém vzduchu, hluboké dýchání a před spaním třeba procházka svižným krokem podporují a zlepšují spánek. Rytmus bdění - spánek navíc kopíruje a závisí na rytmu den - noc. Spánek bude tedy jednodušší a přirozenější, bude-li respektovat meze dané člověku pro jeho činnost: den pro práci, noc pro spánek. Moudré staré úsloví je stále platné navzdory zavedení elektřiny: „chodit spát se slepicemi a stávat s kohoutem." Spánek vyžaduje stav tělesného, smyslového a duševního uklidnění: před spaním je třeba se zklidnit a zajistit si kolem sebe ticho, jak jen je to možné. Používání voskových zátek, do uší může odpomoci nedostatku skutečného ticha, pokud ložnice sousedí s rušnou ulicí. Místnost má být co nejvíce zatemněná, dobře větraná a nepřetopená. Je dobré spát při mírně otevřeném okně, aby docházelo k neustále obnově vzduchu a byly tak podpořeny anabolické pochody v těle (opravy, přestavby, nabírání energie). Postel má být tvrdá, abychom zabránili svalové únavě. Večeře by měla být lehká nebo několik hodin před ulehnutím. V žádném případě není dobré jíst před spaním. Mnoho nespavostí a nočních můr je dáno právě příliš naplněným nebo přetížený žaludkem. Abychom se vyhnuli nebo odstranili nespavost, často stačí jen neužívat stimulující látky (kávu, čaj, kolu, tabák, koření, čokoládu, koncentrované potraviny - cukr, alkohol). Tyto výrobky jsou velmi nebezpečné, protože maskují skutečnou potřebu spánku. Brání tak regeneraci těla a vedou k rychlému nervovému vyčerpání, které může vyústit v depresi. Normální, fyziologický, osvěžující a blahodárný spánek je odměnou za život v harmonii se zákony zdraví. Spánek je vázán na relaxaci a bez ní není možný. Před spánkem je nutné se tělesně i duševně uvolnit. Rozjímání, zpěv nebo modlitba před ulehnutím zaručují pokojný spánek. Když si svlékáme šaty z těla, musíme také svléct všechno obtěžkání ducha a nechat jej bez starostí a trápení.

Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Moudrý Kazatel pravil: „Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost." Láska a honba za penězi přináší člověku mnoho trápení, z nichž nepřítomnost spánku není zanedbatelná. Nedostatek pocitu bezpečí a strach z násilí mohou být rovněž zdrojem nepříjemné nespavosti. Ráda usínám s prosbou k Bohu, aby naplnil svůj slib: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet." Spánek je zákonem pevného zdraví, krásy a dlouhého života a tento zákon má své kořeny ve vyrovnaném duchu, spokojeném srdci a zdravém těle. Uvolnění, odpočinek a spánek se tak stávají přímými zdroji síly, radosti, pokoje a současně zářícím odrazem šlechetnosti člověka. Z knihy Daniele Starenkyj „La vie en abondance". Vydalo nakladatelství Orion.

Co víte o spánku? http://www.magazinzdravi.cz/co-vite-o-spanku Zjistěte, kolik víte o tom, jak trávíte třetinu svého času. Následující prohlášení vám pomohou zjistit, co víte o spánku. 1. I když je spánek obdobím, kdy tělo odpočívá a doplňuje hladinu energie, přesto se jedná o aktivní stav, který se dotýká jak tělesné, tak duševní pohody člověka. Dostatek plnohodnotného spánku je - podobně jako zdravá strava a dostatek pohybu - podmínkou dobrého zdraví. Nedostatek spánku může vyústit do tělesných i duševních problémů a možná i předčasného úmrtí. 2. Mnozí lidé upadají během dne do dřímoty, i když v noci normálně spali. To může být příznakem nějaké spánkové poruchy. Přibližně 40 miliónů Američanů trpí poruchami spánku, jako je sleep apnea, nespavost, narkolepsie a "syndrom nepokojných nohou". Není-li porucha spánku léčena, může znamenat snížení vaší produktivity, zvýšení rizika nějaké nehody a vystavit vás také vyššímu riziku onemocnění či dokonce brzkého úmrtí. 3. Vytrvalé hlasité chrápání v noci a ospalost během dne jsou hlavními symptomy běžné a vážné poruchy spánku, které se říká sleep apnea. Dalšími příznaky jsou časté dlouhé přestávky v dýchání během spánku, které jsou následovány dušením se a lapáním po vzduchu. Lidé trpící sleep apnea si ve spánku dostatečně neodpočinou a jejich výkonnost přes den je často vážně narušena. Sleep apnea může také vést k hypertenzi, srdečnímu onemocnění a mozkové mrtvici. Sleep apnea je však léčitelná a pacient s touto nemocí může vést normáln život. 4. Otevření okénka u auta či puštění rádia může nakrátko ospalého řidiče probrat, ale tato opatření jej neudrží za volantem v čilém stavu. Dokonce i mírná ospalost stačí ke snížení soustředění a reakční doby. Řidič trpící nedostatečným vyspáním může usínat na pár sekund bez toho, že by o tom vůbec věděl - a to stačí na to, aby zabil sebe anebo někoho jiného. 5. Lidé s narkolepsií upadají do spánku zcela nekontrolovaně - kdykoliv během dne, za jakékoliv situace - nezávisle na tom, kolik spánku a v jaké kvalitě se jim předešlé noci dostalo. Narkolepsie je charakterizována těmito "spánkovými záchvaty" podobně jako ospalostí během dne, epizodami svalové slabosti nebo paralýzy a přerušovaným spánkem v noci. I když neexistuje žádná známá léčba, léky a behaviorální terapie dokáží dostat pod kontrolu příznaky, a lidé s narkolepsií tak mohou vést normální životy. 6. Nespavost má mnoho různých příčin, včetně tělesných a duševních poruch a stresu. Nespavost je dojem, že se vám nedostává dostatku spánku, protože nemůžete usnout anebo spát souvisle anebo znovu usnout, když se v noci vzbudíte. Postihuje lidi všeho věku, obvykle jenom tu a tam, noc či dvě, u někoho se však může jednat o týdny, měsíce anebo dokonce roky. Protože se nespavost může stát chronickým problémem, je důležité ji diagnostikovat a léčit, trvá-li déle než jeden měsíc. 7. "Syndrom nepokojných nohou" je stav, který se vyznačuje pocitem štípání v nohou - někdy i v pažích - a to v sedě či v leže, zvláště v posteli během noci. Osoba postižená tímto syndromem musí svými končetinami neustále pohybovat a protahovat se ve snaze ulevit si od těchto nepříjemných a bolestivých příznaků. Výsledkem je, že postižená osoba má potíže s usínáním



a setrváním ve spánku a obvykle se cítí během dne velmi ospalá a neschopná plného výkonu. Dobré spánkové návyky a léky mohou pacientům s tímto syndromem pomoci. 8. Biologické hodiny lidského těla programují každého člověka k tomu, aby se cítil ospalý během noci a byl aktivní během dne. Lidé, kteří pracují v noci a snaží se spát během dne, tak soustavně vedou boj proti svým biologickým hodinám. To je vystavuje riziku chyb a nehod v práci a narušeného spánku. Totéž platí pro lidi, kteří cestují rychle napříč několika časových pásem, dostanou tzv. jet lag, protože nemohou udržet pravidelný cyklus spánku a aktivity. Spánek během dne v tmavých, tichých ložnicích a vystavení dostatku jasného světla v pravý čas jim mohou pomoci v boji proti jejich denní čilosti. 9. Jak stárneme, nepotřebujeme méně spánku, často se nám ho však méně dostává. Je to proto, že naše schopnost spát souvisle po dlouhou dobu a upadnout do hlubších fází spánku, které přinášejí větší odpočinek, se se stoupajícím věkem snižuje. Spánek starších lidí je křehčí, snadněji je ruší světlo, hluk či bolest. Mohou rovněž trpět zdravotními problémy, které přispívají k problémům se spánkem. Pomoci může dodržování pravidelné doby usínání a vstávání, dostatečná expozice venkovnímu dennímu světlu a spaní v chladné, temné a tiché místnosti. 10. Naše tělo je naprogramováno našimi biologickými hodinami k zakoušení dvou přirozených období ospalosti během dne (24 hodin), a to nezávisle na množství spánku, kterého se nám v předešlých 24 hodinách dostalo. První období je asi mezi půlnocí a sedmou hodinou ranní. Druhým obdobím méně intenzivní ospalosti je rané odpoledne, někdy mezi jednou a třetí hodinou odpolední. To znamená, že v těchto hodinách je riziko, že za volantem usneme vyšší než večer - a to zvláště, když jsme nedostatečně vyspalí. Přetištěno z časopisu Vibrant Life, March/April 2000

Odpočinku čest ! Zpracováno podle knihy Stanislava Kratochvíla Jak žít s neurózou, kterou vydalo nakladatelství Portál a podle knihy Maxe Kašparů Do výšky volím pád, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Převzato z http://www.vira.cz/Texty/Glosar/Odpocinku-cest.html Pokud práce není vyvážena odpočinkem, působí na nás negativně Práce většinu lidí naplňuje uspokojením. Pokud ale není vyvážena účinným odpočinkem, působí na člověka negativně. Přirozeným důsledkem činnosti je únava. Je to jakýsi poplašný signál potřeby odpočinku. Únava také způsobuje pokles výkonnosti a pozornosti.

UMĚLÉ ODSTRAŇOVÁNÍ POCITU ÚNAVY Na únavu reagují lidé různě. Buď příliš brzy (práci pak za ně musí udělat někdo jiný), anebo pracují, dokud jim síly stačí, a pokoušejí se zahánět pocit únavy kávou nebo různými chemickými povzbuzujícími prostředky. Umělé odstraňování pocitu únavy se ale dlouhodobě nevyplácí, není-li organismu alespoň dodatečně poskytnut potřebný odpočinek.



ODPOČÍVAT LZE DVOJÍM ZPŮSOBEM Odpočívat lze dvojím způsobem: pasivně a aktivně. Při pasivním odpočinku ustáváme od veškeré činnosti a ničím se nezabýváme. Aktivní odpočinek spočívá ve vystřídání aktivity, která nás unavila, aktivitou jiného druhu. Pasivní odpočinek má tvořit jen menší část Organismus není při práci zpravidla zatěžován rovnoměrně. Lidé, kteří pracují tělesně, by se měli věnovat v době odpočinku spíše duševní činnosti. Lidé pracující duševně naproti tomu aktivitám tělesným. Aktivní odpočinek je nejen efektivnější než odpočinek pasivní, pokud jde o obnovení práceschopnosti, ale přispívá i k všestrannějšímu rozvoji osobnosti. Pasivní odpočinek má tvořit jen menší část doby pro odpočinek vyhrazené.

ODPOČINKU ČEST ! V první řadě je potřeba pochopit, že odpočinek není nicnedělání. Lenošení je něco zcela jiného. Spousta lidí umí pracovat, ale neumí odpočívat. Není pravda, že lidé dnes nemají dostatek volného času. Jenom si nedovedou zorganizovat práci tak, aby jim volný čas vybyl. Mnohdy se jedná o chorobný stav, o workholismus, což je návyk na práci, podobně jako bývá návyk na alkohol. A tak jako alkoholik, když nepije, má abstinenční příznaky, tak workholik, když chvilku nepracuje, začne být neklidný, nervózní, roztěkaný. Říká si: „Já nic nedělám, jen sedím, měl bych už zase něco dělat, to je jinak hrozná ztráta času...“ Odpočinek je ale také činnost. Odpočívám-li, konám odpočinek - a on mne uschopňuje k další práci. Je potřeba si osvojit pojem „dělat odpočinek“.

I ODPOČINEK MÁ SVŮJ ČAS Všechno má svůj čas. V každé chvíli je čas pro něco. A ne pro nic jiného. Pracovat v době modlitby je stejný nesmysl, jako v době, kdy má člověk obchodní jednání, zpívat ke chvále Boží. Každý všední den má svůj čas s Bohem i svůj čas pro práci i svůj čas pro odpočinek. Stejně tak i každý týden, měsíc a rok... Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas objímat i čas objímání zanechat. Je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje. Bůh všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti. (Bible, kniha Kazatel 3,1-11)

Buňka musí být zdravá Byl bych rád, kdybychom si uvědomili dvě důležité věci. Za prvé: Každá buňka je vybudována jen z toho, co sníme. Za druhé: Žádná nemoc nevznikne přes noc. Všechny chronické degenerativní choroby (známé také jako tzv. civilizační choroby) se vyvíjejí léta. Deset, dvacet, čtyřicet let. Choroby, kterými trpíme, se do nás pomalu pomaloučku vkrádají. Když zjistí, že nikomu nepřekážejí, pěkně se "zabydlí" a potom už bez dlouhého otálení "okupují" náš organismus. Pro člověka nevýhodný "pronájem" organismu nazýváme v jeho počátcích vertikálním obdobím nemoci. Tehdy jsme stále ještě schopni vstát, chodit, nosit svého "hosta" - nemoc. Necítíme se však dobře. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Nejčastějšími příznaky takového údobí je únava, deprese, bolesti svalů, nespavost, zažívací potíže, nedostatek motivace, ztráta koncentrace, bolesti hlavy a celá řada dalších příznaků. Jestliže přetrvává příčina onemocnění, je pouze otázkou času, kdy nastane tzv. horizontální období nemoci. To už přestaneme pracovat i chodit a musíme si lehnout. S určitostí lze říci: "O našem zdraví rozhoduje zdraví našich buněk! Zdraví každé buňky!" Dobrý den, buňko!

CO MUSÍ BUŇKA DOKÁZAT Je nám asi jasné, že bez zdravé buňky se nikam nedostaneme. Buňky jsou bezpodmínečně zodpovědné za všechny funkce živé hmoty. "Povinnosti" buňky jsou proto velice přesné a specifické. Každá buňka v tom obrovském orchestru hráčů musí dokonale zvládat svůj part. Dokáže to, ovšem jen pokud je zdravá! Buňka je zdravá tehdy, když je schopna vykonávat celou škálu svých funkcí. K tomu, aby vrcholový sportovec podal maximální výkon, potřebuje optimální podmínky. Také pro naši práci potřebujeme určité podmínky. Buňka je na tom stejně - dokáže podávat výkon a udržet svoji integritu a všechny své funkce na vysoké úrovni jen ve velmi úzkém rozmezí podmínek - v homeostáze. Každá buňka pracuje v neustálé dynamické rovnováze měnících se podmínek. Jestliže je změna příliš velká, buňka ji nedokáže kompenzovat a umírá! Příklad: Při vnější teplotě 21oC vydržíte skládat cihly tempem 5 koleček za hodinu až osm hodin. Když vám "přitopíme" na 45oC, složíte už jenom 3 kolečka za hodinu a po třech hodinách ohlásíte "padla". A skládat cihly v sauně, to snad nikoho ani nenapadne. Pokud by se k tomu přece jen někdo odhodlal, musí počítat s vysokým rizikem srdečního selhání. Homeostáza nemůže být udržena za extrémně nepříznivých podmínek.

BUŇKA NEDISKUTUJE Buňka nediskutuje o podmínkách - buď jsou dány, a všechno je O. K., anebo nejsou, a potom dostáváme K. O. Než se podíváme na ty nejdůležitější, řekněme si ještě, co je to životní prostředí buňky. Známe dvě složky takového prostředí - vnitřní a vnější. Biologické vědy dále intenzivně studují obě složky a myslím, že v tomto případě jde o poznávání prakticky nikdy nekončící. Zázrak stvoření a života poskytuje neomezenou inspiraci k dalšímu hledání a objevům. Mým cílem je poskytnout základní přehled a nemám nic proti tomu, když vás přitom napadne ještě něco dalšího.

TEPLOTA Buňka pracuje normálně jenom ve velice úzkém teplotním rozpětí. Pro většinu lidí je optimální teplota okolo 36,6oC (do 37oC). Tělesná teplota může klesnout na 30-32oC, aniž by narušila buněčnou činnost. Náš organismus vydrží dokonce na krátkou dobu i snížení tělesné teploty na hodnotu okolo 25oC. Takto podchlazený člověk nemusí ještě zemřít, ale buňky v jeho těle jsou poškozeny a je nutné lékařské ošetření. Přechodné omezení krevního oběhu může vyvolat odumření (gangrénu) určité tkáně, což si vyžádá amputaci poškozené části těla. Na druhé straně buňky nedokážou pracovat dále, jestliže se teplota zvýší nad 40-41oC. Při této teplotě se poškozují a odumírají buňky v celém těle, zejména však v nervové tkáni, kde se již nemohou obnovovat. Při vysokých teplotách jsou výrazně zasažena i játra a ledviny. Poškození může být tak velké, že způsobí smrt organismu. (Proto je důležité udržet v průběhu nemoci, pokud je to možné, tělesnou teplotu pod 40 C!) Vidíte tedy, že nepřiměřené změny teploty v obou směrech způsobují problémy buňkám i celému tělu.

PH BUŇKY Jedná se o hodnotu, vyjadřující koncentraci vodíkových iontů v prostředí. Vodíkové ionty určují kyselost chemického prostředí: pH 7 je neutrální; čím je pH vyšší, tím je prostředí zásaditější; čím je pH nižší, tím Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


je prostředí kyselejší. Buňky pracují perfektně pouze v úzkém rozmezí mírně zásaditého vnějšího prostředí - při pH 7,36-7,44. Příliš kyselé anebo zásadité prostředí organismu způsobí, že enzymy ztrácejí své schopnosti a buňka své funkce.

ODPOČINEK Dobře jste se najedli a jdete spát. Je teprve půl deváté. Těšíte se, jak dobře se vyspíte, protože ráno můžete spát až do půl sedmé. Ovšem ráno vstáváte unavení a první věc, kterou potřebujete okamžitě, abyste se probrali, je šálek kávy. Vaše večeře byla pěkně bohatá a "chlapíci z trávicí čety" měli co dělat, aby stihli všechno ve vašem těle do snídaně uklidit. Však se taky lopotili nepřetržitě celou noc. Pracovali pod přímým dohledem nejvyššího velení - mozku. Vy jste spali, ale určitá část mozku musela dávat pozor na trávení. Špagety s uzeninou daly vašemu trávicímu systému pořádně zabrat. Ledviny dostaly svůj příděl soli. Nutno poznamenat, že žádný orgán ani žádná buňka si nemůže vyvěsit ceduli: "Přijdu hned!" anebo "Z technických důvodů zavřeno!" Kdepak! Jsou v neustálém zápřahu. Naštěstí jsou uzpůsobeny tak, aby v určitém období došlo k utlumení aktivit, a aby biologické procesy běžely v "šetřicím režimu". Jestliže se rytmu odpočinku buněk a orgánů přizpůsobíme tak, aby využívaly určený čas ke skutečné regeneraci sil, budou nám sloužit dlouho a ochotně. Jestliže je budeme neustále zatěžovat, musíme počítat s vyčerpáním a ztrátami. Pravidelný cyklus práce a odpočinku je důležitý pro každou buňku, tedy i pro nás coby harmonický celek. Takto jsme byli stvořeni. Za Velké francouzské revoluce zavrhli sedmidenní týden s jedním dnem odpočinku a začali se řídit cyklem dekád (desetidenní cyklus) se třemi dny volna. Moc dlouho s tímto rytmem ve Francii nevydrželi. Řada lidí se dočkala psychického zhroucení a nezbývalo nic jiného, než se vrátit ke starému dobrému týdnu. Ne, nejsme schopni bez odpočinku neustále tvrdě pracovat. Tak proč k tomu potom nutit naše buňky? Nechme je v noci odpočívat a dopřejme také jim jeden volný den v týdnu.

POHODA MYSLI "Mohu tě ujistit, že kdybych se teď bez potravinových zásob a patřičného vybavení ocitl za polárním kruhem, do 5 minut máme postaveny branky, seženeme nějaký míč a do desíti minut hrajeme fotbal," říká jeden můj kamarád - úspěšný gynekolog. Neříká to proto, že by byl náruživým fotbalistou. Vyjadřuje tím jen svou značnou schopnost adaptace. V tak extrémních podmínkách by na rozdíl od něho devadesát procent lidí bojovalo možná i zákeřným způsobem a na úkor jiných o přežití. Je jen málo těch, kteří by jako můj kamarád hráli fotbal. Přitom pozitivní přístup k životním situacím je nezbytně nutný pro zdravý vývoj buněk. Mezi duševním, duchovním a tělesným rozměrem člověka existují velice úzký vztah. Dr. Selye, který studoval souvislosti mezi výskytem nemocí a neschopností lidí správně reagovat ve stresových situacích, ve své knize "Život a stres" píše: "Vysoký krevní tlak, choroby srdce a cév, choroby ledvin, eklampsie, revmatické a revmatoidní záněty kloubů, zánětlivá onemocnění kůže a očí, infekce, alergie a stavy přecitlivělosti, nervové a duševní choroby, pohlavní úchylky, poruchy zažívání a látkové výměny, rakovina a choroby z nedostatečné odolnosti vůbec jsou ve velké míře vyvolány nesprávnou adaptací." Chci vás však ujistit, že je možné se pozitivnímu přístupu i k těm nejnepříjemnějším událostem v životě naučit. Jen tak si lze totiž udržet homeostázu a tím zdraví. Dr. John Graz k tomu dává tento návod: "Právě sis koupil nové auto. Je krásné a celé se leskne. Když večer odcházíš z práce, zjistíš, že ti nějaký 'dobrák' obešel nové auto s desetikorunou, takže karoserie má kolem dokola pořádný škrábanec. Máš dvě možnosti: Buď svraštíš čelo, kopneš do pneumatiky, cestou domů budeš nadávat na všechny vandaly a ještě druhý den budeš rozzuřeně vytáčet číslo autoservisu a se studeným potem na čele si představovat sumu, kterou musíš za nový lak zaplatit. Anebo si řekneš: 'Je to první škrábanec na mém autě. Ještě že je na autě, a ne na mně. Měl bych to oslavit.' A pozveš na malé posezení své přátele. Bude jim s tebou určitě moc dobře. Když se pak dovědí, co se ti přihodilo, přispějí ti možná i na opravu." Výzkumy z Kalifornie prokázaly, že lidé, kteří hodnotí svůj život jako nešťastný, daleko častěji podléhají nemocem, než ti, kteří hodnotí svůj život jako šťastný. Kdysi jsme si mysleli, že deprese způsobuje obezitu. Dnes víme, že obezita může vyvolávat depresi. Jedna z nejuznávanějších teorií vzniku drogové závislosti hovoří o tom, že "dysforie" (opak euforie) je počátečním Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


momentem narkomanie. Dysforie je vlastně neurčitý pocit těla i duše, který by se dal vyjádřit slovy: "Necítím se dobře. Cítím se špatně." Už jsme si řekli, že dnešní medicína zná dlouhý seznam psychosomatických chorob. Nejmodernější výzkumy potvrzují teorii psychosomatické choroby, protože ukazují, že vztah mezi nervovým a imunitním systémem je velmi úzký. Oba systémy patří v organismu mezi nejrozšířenější, a tak je každá buňka pod jejich přímým či nepřímým vlivem. Buňka prostě potřebuje váš úsměv na tváři a radost v srdci. Z knihy Igora Bukovského "Hledá se zdravý člověk". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Spíme méně, než máme http://www.magazinzdravi.cz/spime-mene-nez-mame Podle nejnovějších výzkumů a klinických experimentů se většina odborníků na spánkové návyky shoduje v tom, že trpíme doslova epidemií nedospalosti. Nevzpomínám si ani najeden výzkum, který by nezjistil, že lidé spí méně, než by měli, tvrdí jeden biopsycholog. I lidem, kteří si myslí, že spí dost, by delší odpočinek patrně svědčil. Potvrzují to například pozorování několika set vysokoškolských studentů prováděná na třech univerzitách. V jednom experimentu dokázalo 16% studentů, kteří spali průměrně sedm až osm hodin denně, usnout v zatemněné místnosti za pět minut. To dokazuje, tvrdili výzkumníci, že oněm studentům chyběl spánek. Dále se zjistilo, že i studentům, kteří za stejných podmínek rychle neusnuli, by mohl delší spánek prospět. Pokud chodili po sedm dní spát o hodinu až o hodinu a půl dříve než obvykle, zlepšili si výkony v psychologických testech. Důkazem, že lidé dost nespí, je budík. Pokud denně vstáváte pomocí budíku, zkracujete si přirozený průběh spánku. Začátek našich problémů s nedostatkem spánku lze spojovat s vynálezem elektrické žárovky před sto lety. Z deníků a jiných osobních záznamů z 18. a 19. století vědci usoudili, že člověk spával průměrně devět a půl hodiny denně. Nejlepší spánkové návyky nám byly vnuceny za časů, kdy večer na statku nebylo co dělat a byla tma. Do padesátých a šedesátých let tohoto století se denní dávka spánku výrazně snížila na sedm a půl až osm hodin. Současné společenské a ekonomické trendy ubírají ještě víc. Lidé se okrádají o spánek a ani si to neuvědomují. Myslí si, že se jim nic neděje, že jim vystačí šest a půl hodiny, i když ve skutečnosti potřebují sedm a půl, osm nebo i víc, aby získali ideální kondici. Možná nejbezohlednějším zlodějem spánku je složitost každodenního života, tvrdí výzkumníci. Kdykoli nastane tlak v práci, v rodině nebo v širší společnosti, většina lidí ubere čas vyhrazený pro spánek. Když řeknete, že potřebujete spát jen pět a půl hodiny, považuje vás společnost za dynamického člověka. Tvrdíte-li však, že musíte spát osm a půl hodiny, lidé si myslí, že vám chybí motivace a ctižádost. Naše úsilí vměstnat do dnů a nocí více úkolů má však často opačný účinek. Odborníci tvrdí, že člověk, který prospí celou noc, udělá víc, je víc tvůrčí a soustředěnější. Dalším zlodějem spánku je práce na směny. Výzkum potvrzuje, že mozek se těžko přizpůsobuje různým dobám spánku, což znamená, že tito zaměstnanci (podle sociologů jde o pětinu všech pracujících) nakonec obvykle trpí nedostatkem spánku. Více lidí přizpůsobuje dnes dobu svého spánku také mezinárodní ekonomice. V roce 1990 od startovalo více než milion letadel s cestujícími, kteří nutně museli překonat rozdíl v časových pásmech projevující se zvýšenou únavou a poruchami spánku. Když výzkumníci hodnotili následky nedostatku spánku, nechali zkoumané osoby projít celou sérií psychologických a výkonnostních testů. Nutili je například sčítat sloupce čísel nebo vybavit si pasáž, kterou



jim přečetli před pár minutami. Zjistili, že nedostatkem spánku trpí výkonnost, narušuje se krátkodobá paměť a snižuje se schopnost rozhodování a soustředění. Ospalí lidé se snadněji dopouštějí chyb. K mnoha závažným průmyslovým nehodám, včetně havárií jaderných elektráren Three Mile Island a v Černobylu, došlo pozdě v noci nebo v časných ranních hodinách, kdy pracovníci monitorující chod zařízení nejsou zrovna nejbdělejší. Jedna americká vládní studie odhaluje, že podle zprávy ministerstva dopravy z roku 1989 jedno až deset procent dopravních nehod může mít spojitost s nedostatkem spánku a možná až 20 procent všech řidičů nejméně jednou usnulo za volantem. Nedávné výzkumy také ukazují, že lidi, kterým se nedostává spánku, negativně ovlivní menší množství alkoholu než ty odpočinuté. Stačí jedna špatná noc a u člověka se může snížit výkonnost v duševní práci. Účinky nedostatku spánku se navíc kumulují. Osoba, která chronicky spí o devadesát minut denně méně, než je zapotřebí, se bude cítit mnohem hůř v pátek než v úterý. Po pěti nocích už máte ztrátu sedmi a půl hodiny, což je prakticky spánek za celou jednu noc. To se pak modlíte, aby už byl ten den za vámi. Když si pospíte o víkendu, tělo se zase vzchopí. Ale v chronických případech můžete podle odborníků potřebovat celé týdny, abyste zvrátili účinky nedostatku spánku. Někdy se mozek trpící nedostatkem spánku snaží ukrást si přestávku tím, že upadnete do takzvaného mikrospánku, který trvá pár vteřin, a spáč si toho ani nemusí všimnout. V mnoha zemích tropického pásma dodržují lidé odpoledne siestu. Vědci tvrdí, že mozek snadněji upadá do spánku odpoledne, což naznačuje jakousi predispozici k zdřímnutí. Ale dodávají, že většina lidí, kteří spí celou noc, si zdřímnout nepotřebuje. Spíte dost? Spánek je jistě různý a absolutní standard neexistuje, většina lidí však vyžaduje asi sedm až devět hodin denně. K určení optimální doby spánku odborníci navrhuj í, abyste po deset dní sledovali, jak dlouho spíte. Jestliže se cítíte osvěžení a posílení každé ráno a jste schopní se soustředit celý den, blíží se průměrný počet hodin, které denně prospíte, vašemu ideálu. Pokud potřebujete budík nebo pokud máte pocit ospalosti, když děláte opakující se, sedavou či nenáročnou činnost, jakou je třeba řízení auta nebo sezení na konferenci, zkuste spát navíc 30-90 minut denně. Jestliže se podle toho nemůžete zařídit ve všední dny a potřebujete si vynahrazovat ztrátu spánku o víkendech, odborníci radí, abyste raději šli dřív spát, než abyste později vstávali. Pokud ani to není možné, navrhují, abyste si tak hodinku zdřímli v sobotu nebo v neděli přes den. Ale sami odborníci mají s nedostatkem spánku problémy. "Já musím vystačit s šesti, možná šesti a půl hodinami," přiznává ředitel jednoho centra pro výzkum poruch spánku. "Prostě mám moc práce na to, abych se pořádně vyspal." Přetištěno z časopisu Semper Fit, č. 6-7/1999

Jak zlepšit kvalitu svého spánku http://www.magazinzdravi.cz/ospala-spolecnost-1360581544 Chcete-li zlepšit kvalitu svého spánku, spěte v chladné, tmavé, tiché a uklizené místnosti. Komfortní postel je samozřejmě velmi důležitá, studie však ukázaly, že lidé lépe spí v čisté a upravené místnosti. Spánek v naprosté temnotě napomáhá produkci melatoninu. Je dobré, když ložnicí může cirkulovat čerstvý vzduch, a to i v zimních měsících. Důležité je během denních hodin maximalizovat vystavení přirozenému světlu a minimalizovat vystavení světlu umělému. Někteří lidé dělají chybu, když se domnívají, že pozdějším ukládáním ke spánku si přivodí větší únavu a snadněji usnou. Je třeba se vyhýbat lékům, které narušují tvorbu melatoninu (např. betablokátory, antidepresiva, některá antibiotika, steroidy, protizánětlivé léky), i aktivitám, jež brání řádnému odpočinku. Konzumace alkoholu a kofeinu narušuje spánek. Konzumace kofeinu sníží produkci melatoninu na šest hodin na polovinu a významně naruší kvalitu spánku omezením nejhlubší fáze spánku. Alkohol má za následek snížení hlubokých fází spánku o 41 %. Mezi další prostředky, jež nás okrádají o spánek, patří televize a internet. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Čím více času trávíme těmito aktivitami, tím méně nám jej zbývá na spánek. Rozumné je také chodit „spát se slepicemi". Čím dříve se ukládáme na lůžko, tím více melatoninu dokáže tělo vyprodukovat. Dostatečné zásobení vitamínem D a vápníkem jsou rovněž důležité pro pokojný a občerstvující spánek. Kromě konzumace potravin obsahujících vápník se doporučuje konzumovat i dobré zdroje melatoninu, tryptofanu a vitamínu B6. Mezi bohaté rostlinné zdroje melatoninu patří oves, kukuřice, rýže, zázvor, rajčata, banány a ječmen. Důležité je načasování posledního jídla před odchodem na lůžko. Jedení těsně před spaním nebo konzumace těžké večeře přispívají k pálení žáhy - výsledkem může být nespavost. Když jíme poslední jídlo tři až čtyři hodiny před spaním, stačí se obvykle zcela strávit a noční odpočinek je tak optimální. Problémy s nespavostí často řeší přenesení těžiště konzumace potravin na snídani a na oběd. Večer postačí jenom ovoce. Omezení příjmu kalorií zvyšuje tvorbu melatoninu. Nedostatek fyzického pohybu přispívá k bezesným nocím. Vzhledem k tomu, že cvičení snižuje hladinu stresu, zvyšuje se tak i množství energie, kterou člověk načerpá z dané doby spánku. Ti, kteří sportují pravidelně, intenzivně a v aerobním režimu, spí lépe a potřebují méně hodin spánku než ti, kteří jsou méně aktivní. Současně se v noci méně často budí. Nedoporučuje se ovšem cvičit večer před odchodem do postele, kdy tělo již přechází do klidového režimu. Neschopnost vyrovnat se se stresem přispívá k přerušovanému spánku. Když si člověk upraví své priority a získá zdravější náhled, je snazší relaxovat, zakoušet vnitřní klid, usnout a nebudit se. Při ukládání se do postele je důležité odložit všechny starosti. Pomáhá, když se člověk nemusí trápit špatným svědomím pocity viny dokáží způsobit nespavost i deprese. Dalším dobrým způsobem je věnovat se před spaním nějaké zklidňující aktivitě, jako je půl hodiny si číst dobrou knížku či naslouchat uklidňující hudbě. Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho The Lost Art of Thinking (Ztracené umění myslet).

Řízení v ospalosti Převzato ze stránek Magazínu zdraví: http://www.magazinzdravi.cz/rizeni-v-ospalosti Všichni víme, že je nebezpečné napít se a poté řídit automobil. Věděli jste ale také, že stejné platí o řízení při ospalosti? Podle statistik platí, že 60 procent řidičů někdy řídilo, i když byli ospalí, a že 37 procent řidičů někdy za volantem usnulo. Zde je několik ukazatelů, že by bylo dobré odbočit na kraj silnice a dopřát si odpočinek:  Problém zaostřit, časté mrkání anebo těžká víčka.  Snění za bílého dne, nesouvislé nebo toulající se myšlenky.  Potíže připomenout si posledních pár kilometrů jízdy, přehlížení odboček nebo dopravních značek.  Opakované zívání, mnutí si víček.  Neplánované vyjíždění do sousedního jízdního pruhu anebo postranního odstavného pásu, věšení se na paty druhému vozidlu.  Pocity nepokoje a podrážděnosti. Zdroj: National Sleep Foundation

Televize a počítače okrádají děti o odpočinek http://www.magazinzdravi.cz/televize-a-pocitace-okradaji-deti-o-odpocin Rodiče by byli rádi, kdyby děti chodily brzo do postele, částečně i proto, aby se jim odpočatým dařilo dobře ve škole. Nedávný výzkum však ukázal, že běžné praktiky před ukládáním ke spánku dětem spíše brání, aby se dobře vyspaly. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Dívání se na televizi a práce na počítači – dvě činnosti, o nichž se řada rodičů domnívá, že jsou relaxující – mohou dětem v usínání naopak bránit. Viníkem jsou zářivé televizní obrazovky a neméně zářivé počítačové monitory, které stimulují mozek k vyšší aktivitě. Dobrou strategií proto může být vypnout všechny elektronické baviče přinejmenším 30 minut před tím, než je čas jít spát. University of Texas Southwestern Medical Center

Spánek - otázky a odpovědi Co mám dělat, jestliže chci pohodlně usnout? - Vaše potřebná výbava na dosažení rychlého usínání: prázdný žaludek, klidné „nervy", uvolněný celodenní stres, střízlivá hlava, správná postel, vhodný podhlavník a přikrývka, ticho, tma, vyvětraná místnost s přiměřenou teplotou. Prázdného žaludku dosáhnete takovým jídlem k večeři (těstoviny, zelenina, celozrnný chléb, pomazánky apod.) a v takové době (rozhodně ne po 20.00 hodině), abyste při ukládání se ke spánku cítil lehoučký hlad a těšil se na snídani. Klidné nervy a uvolněný stres jsou složitější záležitostí, ale výborným a jednoduchým receptem na uvolnění je půlhodinová večerní procházka nebo běh či chvíle na kole. Uvolnění podporuje jakákoliv tělesná aktivita přes den. Ani thriller před usnutím klidnému spánku zrovna moc nepomůže. Střízlivá hlava se udržuje tím, že nebudete konzumovat alkohol, kávu a návykové léky. Alkohol také podobně jako léky na spaní - omezuje REM spánek. Správná postel nemůže být měkká ani tvrdá, ba ani krátká. Obzvláště krátké postele, ve kterých si člověk nemůže uvolněně natáhnout celé tělo, jsou nebezpečné, protože přispívají k bolestem páteře ze spazmů (křečí) páteřního svalstva. Podhlavník by neměl být vysoký a tvrdý. Zázračné polštáře s anatomickým tvarováním jsou zbytečně vyhozenými penězi. V reklamě vypadají krásně, když člověk leží v jedné poloze, ale my přece ve spánku polohu měníme a co se stane s „tvarovaným" polštářem potom? Vyplatí se však investovat do moderních antialergických materiálů. Přikrývka by neměla být příliš teplá a těžká. Mohla by narušovat celkový spánkový komfort a způsobovat buzení. Pravidelné a časté větrání ložní výbavy zabrání vytváření vhodných podmínek pro přemnožení roztočů a hromadění prachu. Vyhneme se zbytečnému alergizování. Ložní výbavu před spaním nenatřásáme a neupravujeme boucháním, když už jsou v místnosti připraveni spáči a je zavřené okno. Ticho a tma mohou být pro obyvatele bytu nad hotelem anebo se silnou světelnou reklamou naproti přes ulici problémem. Souhlasím, ale i tak byste se měl snažit vybrat si jako ložnici nejtišší místnost v bytě. Několik heavy metalových skladeb přes sluchátka rovnou do ucha během usínání asi také nebude zrovna velký komfort pro váš nervový systém. Vyvětraná místnost s přiměřenou teplotou se dá, světe div se, dosáhnout otevřením okna. Teplota v místnosti by prý před spaním neměla překročit 20 stupňů, ale například zrovna já bych asi do rána zmrznul. A co v létě? Kdo to už opravdu nemůže vydržet, ať vyzkouší klasické vlhké studené obklady, ale pozor na nachlazení!

TOHLE VŠECHNO JE JAK MÁ BÝT A JÁ PŘESTO NEMOHU USNOUT. Návštěva lékaře bude asi nezbytná. Zejména pokud problém trvá už dlouho. Usnu v pohodě, ale v noci se vzbudím a už do rána nezamhouřím oči. Příčiny probouzení jsou různé. Některé může člověk odstranit sám, s jinými musí navštívit lékaře. K těm nejčastějším patří: Močení - s tím se asi bude třeba smířit a před spaním méně pít (káva, alkohol a některé druhy ovoce a zeleniny mají močopudné účinky, proto je vhodné se jim po 18. hodině vyhýbat). Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Špatné sny - mohou mít hlubokéééé kořeny a pokud ty sny nepřecházejí, doporučuji řešit problém raději s kvalitním psychoterapeutem než s věštkyní. Dušení - tzv. spánkové apnoe (v tomto případě okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc).

USNU V POHODĚ, SPÍM DOST DLOUHO, ALE RÁNO SE PROBUDÍM A STEJNĚ SE CÍTÍM UNAVENĚ. Problém bude asi v nedostatečné hloubce spánku. Spánek může být rušen vlivy vnějšího prostředí (hluk). Pokud je s vaší stravou a podmínkami ke spaní všechno v pořádku, jestliže můžete spát dostatečně dlouho a přesto se ráno hlásí únava, je třeba rovněž vyhledat lékaře, aby se nepřehlédl nějaký zdravotní problém anebo onemocnění (nedostatek vitaminů, ateroskleróza, ložiska infekce, bolest, cukrovka, porucha štítné žlázy, anemie, poruchy látkové výměny apod.).

KDYSI JSEM SPÁVAL JAKO DUDEK, ALE OD DOBY, CO JSEM SE PROBUDIL DO DRUHÉ PŮLKY STOVKY, JDE TO Z KOPCE. S věkem se zkracuje doba celkového spánku, a to hlavně v důsledku zkracování a ztráty hloubky non-REM spánku, který se po 60. roku života může úplně ztratit. Proto má spánek se zvyšujícím se věkem jinou kvalitu a není třeba být z podobných projevů nešťastný. Doporučuji najít si na dobu, která byla kdysi spánkem, nějakou činnost. Začněte například studovat věci, na které jste doposud neměl čas, přemýšlejte konstruktivně a plánujte si svoje budoucí činnosti. Je to určitě lepší než smutné a bolestné vzpomínání na minulost.

MÁM TAKOVÉ PORUCHY SPÁNKU, ŽE O NICH NEMOHU ANI MLUVIT. Určitě navštivte lékaře a řešte svůj problém s ním.

JSTE „RANNÍ MRTVOLA"? Pokud patříte k lidem, kteří se ráno dlouho nemohou probrat k životu, má to nejčastěji dva důvody: 

buď jste závislá/ý na kofeinu - to poznáte podle toho, že vás probírá šálek kávy, bez které nemůžete začít den,  anebo máte v mozku hodně melatoninu - to poznáte podle toho, že ten šálek kávy s tím téměř nic neudělá. Pokud jste závislá/ý na kofeinu, doporučuji vám detoxikační kúru = totální abstinence kofeinu ve všech formách po dobu 4 až 6 týdnů. Fúúúha? Jestliže vás ale ráno na nohy nepostaví ani káva, tak vám určitě pomůže pořádná dávka slunečního světla. Příčinou vaší ranní nemohoucnosti může být zvýšená dávka koncentrace melatoninu v mozku. Melatonin je hormon, který se v mozku začíná tvořit ve větší míře večer vlivem nedostatku světla a podporuje útlum a spánek. Ráno se částečně odbourá světlem a vy můžete žít. Pokud tvoříte melatoninu příliš, anebo se vám odbourává pomalu, je jedinou pomocí hodně světla. Zkuste si ráno najít čas na to, abyste byl alespoň 30 minut na denním světle a budete příjemně překvapen, jak vás to postaví na nohy.

TAKÉ GENY VYSVĚTLUJÍ OSPALOST Jste-li ospalejší než kamarádka, o které dobře víte, že spala stejně dlouho jako vy, nemusí to být tím, že ona je „hrdinka“ a vy padavka. Výzkum z Lékařské fakulty Pensylvánské univerzity (Neurology, říjen 2010) ukázal, že asi 30% lidí je nositelem genu, který z nich dělá ospalejší jedince. Takže, když druhý den potřebujete dospat spánkový deficit ž do oběda, není to proto, že jste líná. Ještěže tak! Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


KOUŘENÍ A SPÁNEK Pokud jste kuřák a trpíte problémem únavy z nedostatku spánku, může to být způsobeno nikotinem, který má na spánek takovýto negativní vliv: Nikotin je stimulant nervového systému: brání přirozenému útlumu aktivity nervových buněk, který má navodit spánek. To znamená, že usínáte později. Nikotin dělá spánek povrchnějším: kuřák málokdy a na kratší periody dosahuje 4. fáze non-REM spánku. Výsledkem je snížená kvalita spánku. Deficit nikotinu začíná nad ránem vyvolávat abstinenční příznaky: nervový systém si stále usilovněji žádá další cigaretu. To znamená, že se vzbudíte dříve.

SNY NECHŤ ZŮSTANOU POUHÝMI SNY ... Už se to stane. Už! Jako kdybyste to ani nebyl vy, ocitáte se uprostřed děje, kterému byste se raději na míle vyhnul. Teď je to ale příjemné. Jak divné výplody! Zcela vyděšený se probouzíte ze snu, který byl tak „hříšný". Jak je to vůbec možné? Jak se vám to jen mohlo zdát? Je to varovný signál anebo důsledek nějakého selhání? Psychologové tvrdí, že to, čím disponujeme jako lidé, tedy náš rozum, logika, morální zábrany a postoje získané výchovou, jsou ve spánku „vyřazeny" z činnosti. A tak se stává, že naše sny jsou často časově a prostorově nesouvislé, fantastické, nereálné. Zdají se vám i věci, na které byste v bdělém stavu ani nepomyslel. (To je důvod, proč není možné sny spolehlivě „vykládat" a zároveň je to také důkaz, že lidské pokusy o takovéto výklady stojí na pochybných základech.) Jinými slovy: může se vám zdát sen, který byste nejraději ukryl „do hlubin moře" a nemusí to znamenat, že tento sen je projevem vaší slabosti a „hříšnosti", kvůli které se musíte s účelem „lepšího snění" bičovat. Chybu možná děláte právě tehdy, když se snem zabýváte neúměrně dlouho a věnujete mu příliš velkou pozornost. V takovém případě se může jeho obsah přenést do vědomí, kde vyvolá buď pocit viny, anebo vás podvědomě „naprogramuje" k podobnému jednání. Proto se některé sny vyplní. Určité psychologické směry (zejména S. Freud) přikládají snům velký diagnostický význam, protože podle jejich názoru souvisejí s úzkostmi, přáními, intimními pocity a problémy člověka. To je však oblast medicíny, kde se dokáže úspěšně pohybovat jen zkušený psycholog.

JAK JEDNODUCHÉ TO MAJÍ TI, KTERÝM SE SNY NIKDY NEZDAJÍ! Mohu vás ujistit, že takoví lidé nejsou. Sny se zdají každému. Jsou jen lidé, kteří si sen vybaví a ti, kteří si na sen nedokážou vzpomenout. Tvařte se tedy, že na ty nepříjemné si neumíte ani vzpomenout. Většina snů se odehrává před probuzením z REM spánku, ale i nonREM spánek může sen přinést. Obsah snů může mít reálný obraz, tóny a zvuky, dokonce i vůně. Sny při probouzení se z nonREM spánku (pokud se vůbec vyskytují) mají abstraktnější obsah než sny po REM spánku. Sny v REM spánku z první poloviny noci se vztahují na nedávno prožitou realitu, zatímco sny nad ránem bývají emocionálně intenzivnější a bizarnější.

DŮSLEDKY NEDOSTATKU SPÁNKU Změny nálady, podrážděnost, poruchy paměti a koncentrace - tohle všechno je způsobeno tím, že mozek při snížené kvalitě spánku nebo spánkovém deficitu nemá dost času regenerovat energetické systémy a zásoby komunikačních molekul (mediátorů). Je to, jako byste jste nechal dveře ledničky otevřené a stále z ní pouze vyndával: nic v ní nezůstane, dokonce ani ten chlad! Hlad - nedostatek spánku podporuje tvorbu hormonu grelin, který stimuluje hlad a tlumí produkci leptinu - hormonu, který hlad potlačuje. Výsledek: jste „falešně" hladový a sníte více. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Nadváha až obezita - jsou přirozeným důsledkem zvýšeného hladu a narušené rovnováhy regulačních mechanizmů kontroly příjmu potravy (hlad versus sytost). Zvýšený krevní tlak - nedostatek spánku má za následek zvýšenou koncentraci látek, které zvyšují krevní tlak, a zejména u mladých přepracovaných lidí může být spánkový deficit hlavní příčinou hypertenze. Oslabená imunita - možná i vy máte zkušenost podobnou té mojí: pokud onemocním, stane se to tehdy, když jsem dlouhodobě nevyspalý. Poruchy srdečního rytmu - zvýšený krevní tlak a vliv vegetativního nervového systému negativně ovlivňují také činnost srdce. Důsledkem mohou být poruchy rytmu, jako bušení, návaly až krátce trvající zastavení srdeční činnosti. Pokud se u vás někdy tyto příznaky vyskytly, okamžitě vyhledejte pomoc lékaře! Narušení hormonálních regulací - nejen vegetativní nervový systém, ale i žlázy s vnitřním vylučováním nedostatkem spánku trpí. Hypotalamus, hypofýza, nadledvinky, pohlavní žlázy, ale také pankreas, endotel, tuková tkáň, trávicí orgány - všude se tvoří hormony, které zasahují do regulace různých procesů. Nedostatek spánku může vést k poruchám libida, erekce, účinku inzulinu, k oslabení imunity, zvýšenému hladu apod. Zvýšené riziko dopravních nehod v důsledku „mikrospánku" - o tomhle se už napsalo dost a všechno je pravda. A ty žvýkačky opravdu pomáhají!

OTÁZKA PRO HOSTY Čím se nejčastěji okrádáte o spánek? Kolik hodin potřebujete spát, abyste byl sám sebou? Zdeněk Svěrák: O spánek se okrádám někdy ponocováním a také tím, že nemůžu usnout. Potřebuju spát sedm až osm hodin jako dítě. Michal Viewegh: Dobrým vínem. Minimálně sedm. Roman Šebrle: Deset hodin minimálně. O spánek se okrádám prací a aktivitami okolo podnikání, které rozjíždím. Marek Eben: To je dobrá otázka, vzhledem k tomu, že když na ni teď odpovídám, je skoro tři ráno. Abych byl sám sebou, potřebuji spát tak sedm hodin, vzhledem k tomu, že po dopsání tohoto rozhovoru budu spát jen pět hodin, rozhodně sám sebou nebudu a ani nechci myslet na to, kým teda budu? Rozhodně ne tím, kým bych být chtěl, z čehož plyne jediné – máloco je tak nezdravé, jako odpovídat na otázky do knih o zdravém životě. Milan Markovič: Potřebuji osm hodin jako malé dítě. Většinou však spím okolo šesti hodin. Jsem noční pták a dlouho do noci píšu, čtu a pracuji. Jaksi to neumím rozvrhnout jinak. Janek Ledecký: V noci se mi dobř píše. To dělá asi ten klid. A spánku potřebuji minimálně osm hodin. Takže když jdu ráno s dětmi na trénink, musím to dohnat po obědě. Kateřina Cajthamlová: Rozhovorem s přáteli a četbou, někdy poslouchám audioknihy, které mě příjemně naladí tak, že pak sním v bdělém stavu a zapomenu usnout. Halina Pawlowská: Když se s dcerou koukám na seriál Chirurgové, když si píšu všelijaké blbosti, a když si v posteli čtu. Martina Sáblíková: Většinou spánek zvítězí nad vším, kromě tréninku. Vica Kerekes: O spánek mě může obrat jedině Muž s velkým M, jinak musím spát minimálně 8 hodin denně. Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


Uááá..., dvacáté třetí zívnutí za posledních 15 minut? Sešitek jste dočetl/a, tak na co se už přemáhat? Postel čeká, polštář se příjemně usmívá, peřina svádí do svého objetí, za okny je tma, zuby jsou čisté, tak co? Jak je příjemné položit se po celodenní práci do své postele, přikrýt se, zavřít oči a pomalu-pomaloučku se nořit do snového podvědomí... Tak tedy dobrou noc, dobré zdraví a zítra se nezapomeňte nasnídat. Podle knih dr. Igora Bukovského „Návod na přežití pro muže“ (2007) a „Návod na přežití pro ženy“ (2014), vydala AKV.

Příští setkání KDY A KDE: ve čtvrtek 19. 11. 2015 od 17:30 v Obchůdku u Mandlů v Chotěboři = vedle DM drogerie TÉMA: POMALÝ HRNEC ZA KOLIK: Kurzy jsou hrazené ze strany o. s. Život a zdraví. Účast je proto ZDARMA, s možností dobrovolného příspěvku každým z návštěvníků. Scházíme se pravidelně 1x měsíčně (mimo letních prázdnin), vždy ve čtvrtek od 17:30, místem setkání je Obchůdek u Mandlů, vchodem z ulice Krále Jana v Chotěboři, kousek od náměstí, vedle DM drogerie. Nabízíme čerstvé informace ze světa zdravého životního stylu, fajn recepty i příjemné společenství. A svým dílem nám vždycky pomůžete i vy, naši návštěvníci, protože i vy jste přeci naši spolupracovníci. Příspěvky, recepty do dalšího čísla, náměty, dotazy, rady i připomínky směrujte na adresu: [email protected] nebo na telefon 739 345 651. Uzávěrka příštího čísla 18. 11. 2015. Všechny budoucí sešitky s recepty, náměty i povídáním si můžete stáhnout na adrese: http://chotebor.casd.cz/kurzy-zdraveho-vareni/

DO KONCE ROKU 2015 NÁS JEŠTĚ ČEKÁ TÉMA: 17. 12. Zdravý nemocný - o mýtech spojených se zdravím (jako obvykle s předvánočním posezením) Klub zdraví Chotěboř – říjen 2015


ODPOČ INEK aneb za kladní a nejpř iřozene jš í přoštř edek ke zdřaví

Recommend Documents