ZA KRALICKOU DO KRALIC ANEB

ZA KRALICKOU DO KRALIC ANEB

400. VÝROČÍ BIBLE KRALICKÉ AUTOŘI: JIŘÍ MITÁČEK ELIŠKA BAŤOVÁ H ANA BOČKOVÁ SIXTUS BOLOM-KOTARI ROBERT DITTMAN MIROSLAVA F ŮROVÁ M ARTA K EŘKOVSKÁ MILOŠ K LÁTIK TOMÁŠ K NOZ JAN KUMPERA PATRIK LÍBAL M ARTIN PRUDKÝ JAN ROSKOVEC PETR TURECKÝ VIKTOR VELEK

K VYDÁNÍ PŘIPRAVIL: JIŘÍ MITÁČEK

BRNO 2013

Kniha vyšla ve spolupráci s obcí Kralice nad Oslavou.

Recenzovali: Doc. PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D. Mgr. Petr Zemek, Th.D. © Texty: Eliška Baťová, Hana Bočková, Sixtus Bolom-Kotari, Robert Dittman, Miroslava Fůrová, Marta Keřkovská, Miloš Klátik, Tomáš Knoz, Jan Kumpera, Patrik Líbal, Jiří Mitáček, Martin Prudký, Jan Roskovec, Petr Turecký, Viktor Velek © Editor Jiří Mitáček ISBN 978-80-7028-409-4

ÚVOD

ZA KRALICKOU DO KRALIC 400. VÝROČÍ BIBLE KRALICKÉ

ANEB

Bible kralická, pilíř národní identity Je tomu právě čtyři sta let, co v nevelkém západomoravském sídle vzniklo jedno z formativních děl kulturní identity slovanského obyvatelstva českých zemí, kniha Písma svatého známá pod jménem Bible kralická. Jednosvazkové vydání Bible, v němž se završovalo desetiletí trvající úsilí tiskařů, editorů a překladatelů v Kralicích, bylo bezpochyby dobovou kulturní událostí. Ovšem až v následujících staletích se Bible kralická stala dokladem, stvrzením, imperativem i korelativem české národní identity. Skrze ní a v ní se v symbol srůstají křesťanské české proudy, v ní a s ní se otiskl, uchoval a následně i dále rozvíjel český jazyk, jejím prostřednictvím bylo zesíleno pouto česky hovořících, čtoucích a píšících obyvatel Čech, Moravy a Slezska. I touto Biblí bylo světlo Písma vyzařováno do bližší i vzdálenější ciziny. A v mnohých lokacích – zejména na Slovensku, ale též v nizozemském pevnostním městě Naarden, v Anglii či ve Spojených státech amerických – září dodnes. Tajné tiskárny měla Jednota bratrská od začátku šestnáctého století postupně v Litomyšli, Mladé Boleslavi, Ivančicích a nakonec v Kralicích, kde se knihy rodily pod ochranou Jana ze Žerotína. Podnět k překladu Bible z původních jazyků dal biskup Jan Blahoslav, sám překladatel Nového zákona z latiny. Magično a symboličnost Bible kralické jsou neodmyslitelně spjaty s filozofem, jazykovědcem, teologem a pedagogem Janem Amosem Komenským, jenž tiskárnu po přesunu z Moravy dále rozvíjel v poském Lešně. Tato interpretačně nejednoduchá postava, ale ještě více její monumentální dílo jsou stálicemi, s nimiž je český intelektuální prostor trvale konfrontován. Samotná Bible kralická je dílem završujícím českou reformaci, staletí působí svou kulturní hodnotou nadkonfesijně. Je celonárodně podstatnou. Její jedinečnost tkví ve způsobu jazykového i literárně-uměleckého podání Písma svatého, ovšem též v technických parametrech: Mimo jiné ve skutečnosti, že nebyla do češtiny překládána z latiny, z tzv. Vulgáty, ale jako vůbec prvá z řečtiny, aramejštiny a hebrejštiny. Jazyková kvalita nového překladu, jenž se ovšem kreativně opíral i o starší biblické české podklady, byla neobyčejně vysoká a pro budoucí spisovnou podobu českého jazyka v řadě ohledů normativní. Ono čtyřsetletí vztahované k roku 1613 je vlastně až posledním milníkem v činnosti českobratrské tiskárny v Kralicích nad Oslavou, vždyť za čtyři desetiletí na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století vzniklo v Kralicích na šest desítek titulů. Tzv. Šestidílka – Bible s řadou vysvětlivek a komentářů fyzicky rozvržená do půltuctu svazků – byla ve zdejší tiskárně usilovně vytvářena v letech 1579 až 1594, jednodílné Bible vznikly pak roku 1596 a právě před čtyřmi sty lety. Vydání z roku 1613 se stalo východiskem pro většinu dalších edicí v následujících stoletích. Je také symptomatické, že po vyčerpávajícím půl století překladatelského, editorského a vydavatelského díla Jednoty bratrské následovala stoletá césura, v níž žádná další Bible v češtině nevyšla. Vyjímkou je jen Komenského nizozemské vydání komorního Manuálníku roku 1658. 3

ZA KRALICKOU DO KRALIC

Novodobá česká kultura vzešlá z osvícenství a obrození se fenoménem Bible kralické také zabývala. V průběhu 19. a 20. století se posiloval již dříve zformovaný mýtus Komenského – učitele národa, Komenského – exulanta loučícího se na zemské hranici s otčinou i Komenského – reformátora českého jazyka, ale také mýtus díla vzniklého ve šťastném intervalu, či jinak s Boží milostí – Bible kralické. Krásné literatuře je tato bible trvalým inspiračním zdrojem. Stačí vzpomenout na texty Antonína Jaroslava Puchmajera, Karla Jaromíra Erbena, Ivana Olbrachta, Stanislava Kostky Neumanna či na její vliv na slovenského literáta a překladatele Andreje Sládkoviče. Po roce 1918 se Bible kralická stala součásti státní národní ideologické politiky. Její všeobecné oslavování, více než důstojné včlenění do školní vzdělávací doktríny i propagandistické či umělecké zpracovávání tématu Bible a Komenského v řadě tvůrčích a publicisticko-informačních reflexí vedlo k obecné penetraci československého společenského prostředí myšlenkami o fundamentální podstatnosti a jedinečnosti kralického díla. Stalo se tak právem, ovšem právě v oné době ale Bible kralická začala pro většinovou společnost být více symbolem a znakem, než výsostně vrcholným jazykovým, literárním a historickým zpodobněním Písma. Kritické reflexe kralického literárního počiny byly řídké a vyhrazeny nevelkému okruhu historiků. Vyhrocené společenské poměry konce třicátých a první poloviny čtyřicátých let 20. století přirozeně nedovolily mýtu Bible kralické poklesnout z piedestalů formativních národních symbolů. A tato situace paradoxně trvala i po zbytek 20. století. Pro většinu české populace tak zůstává historickým a kulturním fenoménem, hlubší povědomí o ní však plošně není velké. Na druhé straně jistou citlivost české národní komunity ve věci Bible kralické, respektive přetrvávající konfesní pnutí se odráží i v rozporuplném přijímání nového protestantského překladu Písma z konce minulého a začátku tohoto století. Ten byl vydán v letech 1994 až 2009 jako Nová Bible kralická, prosazuje se však postupně název Bible 21. Moravské zemské muzeum rozvíjí badatelskou a edukační činnost ve vztahu ke Kralicím i Bibli kralické již od minulého století. Na začátku druhé poloviny 20. století došlo k odkrytí zbytků kralické tvrze a ve vazbě na nálezy zde učiněné vznikl na konci šedesátých let minulého století Památník Bible kralické – objekt Moravského zemského muzea. Kralické dílo je dnes v postavení ekvivaletnímu Jiráskovým historickým trilogiím či Babičce Boženy Němcové: Všichni o nich vědí, takřka nikdo je nečetl. Zejména proto je nyní a zde na místě Bibli kralické popřát vztaženo k dnešku i pro dny budoucí méně formálního oslavování a naopak více soustředěných přemýšlivých čtenářů. Budou-li jimi mladí hledající lidé, dokázali bychom dokonce naplnit Komenského symbolickou národní závěť – Kšaft umírající matky Jednoty bratrské v jedné z nejniternějších a nejtěžších dimenzí. Je dobře, že Moravské zemské muzeum může svými expozicemi v Kralicích o Janu Amosi Komenském a Bibli kralické takovému snažení napomoci.

400. VÝROČÍ BIBLE KRALICKÉ

ANEB

PhDr. Mgr. Martin Reissner, Ph.D. ředitel Moravského zemského muzea

4


Podobně jako Vy, vážení čtenáři, máte dnes v rukou tuto knihu a přemýšlíte o jejím obsahu, co je v ní napsáno, mám já ve svých rukou a zamýšlím se nad „bibličkou“ pana Jindřicha Lorenze vydanou k výročí v jubilejním roce 1913, kdy pan Lorenz, jak sám o sobě píše, český knihkupec a nakladatel v městě Třebíči, v úvodu tohoto vydání napsal: „Letos je tomu 300 let, co v blízkých Kralicích vytisknuta byla druhá jednodílná Bibli. Dávno pomýšlel jsem, jako Kralicím nejbližší český nakladatel, Bibli z roku 1613 v původní formě a velikosti reprodukovati, aby názor o moravském prvotisku budoucím byl zachován,- leč finanční moment mě samému podniknouti to nedovoloval – a podpory nebylo. Bez veliké ztráty mohl jsem tedy Bibli reprodukovati jenom na formát malinký, který by názor na typografickou úpravu zachytil a dle kterého dala by se případně později Bibli zvětšiti. Kralická Bibli mizí, až zmizí docela! Pro doby ty určeno jest toto jediné možné vydání nejdražší moravské knižní památky.“ Naštěstí pan Lorenz se ve svých úvahách velmi mýlil a tak společně můžeme mít dnes radost z toho, že Bible kralická nezmizela, ale naopak po dalších 100 letech oslovuje stále více lidí. Důkazem toho je i celá ta pestrá mozaika „kamínků“, různých výstav, koncertů, přednášek a dalších akcí, jimiž jsme si v letošním roce v celé republice připomínali 400. výročí vydání Bible kralické, s jejich jakoby pomyslným vyvrcholením právě v Kralicích, kdy mějme v této souvislosti společně jedno přání a více víry než autor výše citovaného textu a to přání, aby se tyto „kamínky“ nejrůznějších připomenutí a oslav nestaly jen oslavami pro oslavy, ale aby byly těmi pověstnými kamínky, které s sebou strhávají onu obrovskou lavinu našeho myšlení a chování nejen v letech výročí, ale stále. Přejme si, abychom se vždy a všude uměli vracet k podstatě věcí, abychom se uměli vrátit, nejen k Bibli, ale také k té době, kdy naše Bible vznikala, tedy vrátit se k době renesance, chcete-li znovuzrození nebo také nového rozkvětu. I když dnes a denně jsme ze všech stran jakoby přesvědčováni v národě, ve společnosti, o tom, že je téměř vše špatné, není tomu tak, protože i naše společnost se skládá z pouhé hrstky těch, kteří jsou bohužel hodně vidět, je o nich také dost slyšet, i když by tomu tak nemuselo být a pak je hlavně složena z naprosté většiny slušných, poctivých a pracovitých lidí, Vás, s hrdostí navazujících na dědictví našich předků na stále živý odkaz, který je však potřeba si připomínat.


ANEB

Ing. Emil Dračka, MBA starosta obce

5


Za historickými událostmi, osobnostmi, kroky a bolestně probojovanými rozhodnutími naše víra hledá Pána Boha, jeho moc v Duchu svatém a jeho inspiraci. To bylo to podstatné, čím Bůh proměňoval, aby se dávné události vůbec uskutečnily. Dnes žijeme v době, kdy postavení člověka ve středu dění čím dál více ukazuje své meze a bezvýchodnost. V takové době je oslava Pána Boha skrze bohabojné činy člověka a lidí na místě a nutná. Církev slaví výročí především proto, že si chce výrazněji připomenout ojedinělé jevy své dávnější i bližší minulosti. Přijímáme je jako vrcholy, na kterých zřetelněji vidíme znamení Boží přítomnosti a potvrzení Božího zájmu a lásky o nás samé. V druhé dekádě jedenadvacátého století se objevila řádka událostí, které nám tuto skutečnost připomínají. Podle našeho mínění jsou to události, které stojí za to nejen slavit, ale i ozřejmit pro společnost, která se od historie vzdaluje a mnohé souvislosti a závislosti vnímá obtížněji. Nejde o výročí ryze česká a evangelická, nebo protestantská. Jsou mezi nimi výročí ekumenická, ale i taková, která nás spojují s větším okruhem Božích vyznavačů. Především však jde o výročí, která nemají za účel zpestřit přítomný život. Umožňují vděčné ohlédnutí za nasazením a vírou těch, kdo stáli na počátku připomínaných událostí a vůbec nežádali, aby byli po staletí oslavováni. Jednali, jak viděli za správné v souvislosti Božího díla pro svět. To je také důvod, proč se ovocem jejich díla hodláme dále zabývat. Chceme v soustředění na jejich dílo odhalovat podněty a motivaci pro podobně pokornou a odvážnou tvořivost víry a také tak se podílet na proměně dneška. Oslavy jsou začátkem, následovat bude převzetí jejich obsahu námi a jeho aktualizace pro naši přítomnost.


ANEB

Joel Ruml synodní senior ČCE

6


„Tvoje slovo je pravda“ (Jan, 17,17) Překlad Písma svatého z originálních jazyků do srozumitelné řeči určitého národa nebo etnika má svůj hluboký význam, neboť umožňuje poznávat Boží slovo, o němž Pán Ježíš řekne, že je pravdou. V dnešní době je pravda relativizována. Mnohým lidem se jeví nedůležitá a nepodstatná. Ve skutečnosti je pravda základem, na němž je možno stavět jak osobní lidské životy, tak existenci všech lidských institucí. Bez tohoto základu se náš život hroutí, selhává justice i spravedlnost, padají vlády, státy a impéria. Pravdou však zdaleka není jednotný systém zákonů nastolen parlamentní demokracií nebo autoritářským vládcem respektive státním útvarem. Normou pravdy je Bůh a Jeho slovo. Boží pravda se nedá umlčet, zničit a odstranit lidskými mocenskými nástroji. Boží pravda byla v dějinách pronásledována a potlačována. Paradoxem však je, že právě ti, kdo proti ní bojovali, dříve nebo později padli a byli poraženi. Čas ukáže, kdo stál v pravdě. Není proto divu, že velikáni dějin, jako například Jan Amos Komenský, považovali Bibli – knihu pravdy - za největší poklad pro člověka i pro národ. Překlad Bible kralické, jehož 400. výročí od posledního vydání si v tomto roce připomínáme, je o to vzácnější, že byl napsán na svou dobu v moderní, krásné až poetické češtině. Dalším významným aspektem byla doba vydání tohoto překladu. Již za pár let po něm, v době protireformace, byly Bible kralické konfiskovány a páleny na hranicích. Staly se proto nedostatkovým zbožím, o to více ceněným a chráněným. Naši předkové vskutku spolu s žalmistou, jedním z pisatelů Bible, vyznávali: „Světlem pro mé nohy je Tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ (Ž. 119,105) Nezbývá než si položit otázku: Čím je pro nás Bible a pravda Božího slova dnes?


ANEB

Jan Wacławek biskup SCEAV

7


Bible – strom života nebo strom poznání dobrého a zlého? Oslavujeme výročí 400 let od posledního vydání jednodílné Bible kralické v Kralicích nad Oslavou. Výročí je to významné, protože Bible kralická ovlivňovala český národ nejen po několik staletí, ale ovlivňuje jej dodnes. Všeobecně se uznává, že Bible kralická je uměleckým skvostem, významnou literární památkou, kulturním dědictvím národa, velmi kvalitním překladem z původních jazyků a knihou, která pomohla zachovat český jazyk před germanizací v obdobích rekatolizace. Ovšem položme si otázku: Je to vše, co dala Bible kralická českému národu? Je skutečně pouhou památkou, kterou si po staletích připomínáme, nebo je něčím mnohem více? Jan Amos Komenský, biskup Jednoty bratrské, současník kralické tiskárny, přítel Karla staršího ze Žerotína, napsal po skončení třicetileté války závěť. Tuto závěť psal z exilu nikoliv za sebe, ale za umírající Jednotu bratrskou, kterou viděl hynout, a proto chtěl odkázat českému národu dědictví, které sama Jednota převzala po svých předcích. Komenský popisuje šest hodnot, které odkazuje českému národu s naléhavým voláním, aby se těchto hodnot chopil, jakmile k tomu dostane od Boha příležitost. První hodnotou byla láska k pravdě a hned druhou byla Bible kralická, o které píše: „Odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, bibli svatou... Přijmi to tedy za svůj vlastní klenot, vlasti milá, a užívej toho k slávě Boží a svému v dobrém vzdělání.“ Komenský, který je považován za učitele národů, je ctěn ve světě více než ve své vlasti a jeho rady dodnes inspirují mnohé učitele, teology a vědce k novým objevům. Jak tento významný učitel přistupoval k Bibli? Ve svém spise Unum necessarium přirovnal přístup člověka k Bibli k jeho vstupování do ráje. V ráji byl strom života a strom poznání dobrého a zlého. Když Adam a Eva snědli ovoce ze zakázaného stromu poznání dobrého a zlého, byli vyhnáni z ráje a ztratili část důstojnosti, kterou měli dříve. Komenský píše: „Kdokoliv tedy vstoupí do tohoto Božího ráje, do Bible, měl by vstupovat s nejpevnějším předsevzetím přimknout se ke stromu života a vyhnout se stromu vědění dobrého a zlého. To znamená zabývat se touto knihou ne proto, aby se stal učenějším, ale svatějším.“ Rozdíl v přístupu k Bibli je rozhodující: jedno jezení vede k smrti, zatímco druhé k životu. Stejná kniha, rozdílný výsledek. Kdo chce pochopit Boha skrze Bibli rozumem, nedojde života, kdo však ochutná plodů stromu života v Bibli, najde život. Sám Ježíš Kristus říkal: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského (Mt 18,3)“. Komenský ukazuje, že děti vcházejí srdcem, a tak i dospělí mohou do Božího království vejít prostou vírou srdce, ne skrze rozumové pochopení. Ovšem tento důraz na Bibli jako praktickou knihu, podle které je třeba žít, nejen o ní mluvit, se vine celou českou historií už od Cyrila a Metoděje a prvního otce české reformace Milíče z Kroměříže. Se stejným postojem přistupoval k Bibli také Jan Hus – hněval se na ty, kdo si zakládají na krásných knihách, zaobírají se písmem, kresbami, koženou vazbou s umělecky kovanými rohy, ale nevstupují do této knihy, aby si ji přečetli. Proti takovým povrchním lidem staví opice, které, když najdou ořech, nekochají se ve skořápce, ale hned dobývají jádro: „To samé si říkám o knihách, které mají stejně jako obrazy přivádět lidi k myšlenkám na nebeské věci a k svatému rozjímání. Proto ten, kdo knihy okovává, ten více miluje to kování, než samotný text. Dů-

400. VÝROČÍ

BIBLE KRALICKÉ

8

vodem je to, že ho nezajímá text, ale spíše vezme okování a pečlivě si je prohlíží a obsahu si nevšímá. V tom je nemoudřejší více než opice, která když si vezme ořech, nekochá se ve skořápce, ale ihned dobývá jádro.“ Bible není obyčejná kniha. Je to živé slovo Boží, které po staletí měnilo a dosud mění životy lidí na celém světě, dává lidem naději v těžkých dějinných obdobích a přesahuje do věčnosti. Bible je stále nejčtenější knihou na světě, její poselství je stále aktuální. Dnes žijeme v období rozkladu trvalých hodnot, které národy ctily a na kterých budovaly společnost po celá staletí a tisíciletí. Nyní tyto hodnoty opouštějí jako zastaralé. Důsledkem neboli ovocem tohoto postoje je ekonomická a politická krize, která však plyne z velké krize hodnotové a morální. Původní příčinou je krize duchovní. Společnost i jednotlivci ztratili své kořeny, jsou vykořenění, a tudíž bez ideálů, bez naděje do budoucnosti a bez identity. Zůstali sami bez Boha. Bible nám všem dnes ukazuje cestu z krize, dává světlo a naději, přináší uzdravení a obnovení. Poskytuje lidem vědomí jejich hodnoty a zakořeňuje je zpět v jejich identitě. To hlavní v Bibli je pravda. Pravda, která osvobozuje. Osvobozuje od všeho, co ničí lidský život, od závislostí, od pýchy i od nás samých. Pravda osvobozuje, protože otevírá oči a ukazuje řešení. Pravda osvobozuje také k životu v opravdovosti, ryzosti, pokoře a čisté víře. Zosobněním této pravdy je osoba Ježíše Krista, bez kterého bychom pravdu nemohli nalézt. Jan Hus odkázal českému národu lásku k pravdě jako dědičný úděl a poslání, když vyslovil svůj známý výrok, který později potvrdil svou smrtí v Kostnici: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a nakonec od smrti věčné.“


ANEB

David Loula prezident Českých studní o.s.

9


400. VÝROČÍ

BIBLE KRALICKÉ

10

400 let Bible kralické Nejen zvěstná, ale též lexikální, tiskařská a grafická úroveň Bible kralické z roku 1613 ovlivnila česko-slovenské náboženské a kulturní dějiny. Neměli bychom setrvat pouze u tohoto klenotu naší literatury, protože i další díla kralických mistrů ovlivnila jednotlivce i celé generace následujících staletí. Autoři náleželi k významné náboženské menšině – „Jednotě bratrské zákona Kristova“ – v tehdejší většinově protestantské společnosti. Náboženský a kulturní vliv Jednoty bratrské přesahuje přes šest staletí: od roku jejího založení (1458) až do dneška. Ve 20. století hymnologové Českobratrské církve evangelické do všech nově vydaných zpěvníků zařadili písně české reformace, včetně z biblického žaltáře přebásněných bratrským teologem Jiřím Strejcem. Nově připravovaný zpěvník této církve počítá též se zařazením mnohých reformačních písní (15.–17. století). Podle Komenského jsou písně zpívanými modlitbami a patří k zvláštnímu rysu evangelické spirituality. Při nedělních bohoslužbách i biblických hodinách, které se konají ve všední den, se písně stávají živou spojnicí s teologickou, hudební a sociálně-kulturní minulostí. Podobně je tomu na Slovensku, kde z některých chrámů slovenských evangelíků stále zaznívá liturgická „bibličtina“, jak slovenští bratři a sestry nazývají jazyk duchovních písní, který je inspirován poetickou řečí biblického žaltáře a dalších textů v podání překladatelů Bible kralické. Čeští exulanti v Polsku a na Ukrajině po několik staletí zpívali „bibličtinou“, a zpívají tyto písně rádi i dnes. Zvláštní a rozsáhlou kapitolu mezi bratrskými exulanty tvoří Moravští bratří, kteří mají sbory ve všech světadílech naší planety. Kořeny se starou vlastí nebyly zcela přervány, například v USA zpívají ze zpěvníku, který obsahuje přes třicet různých písní původní Jednoty bratrské, včetně kunvaldské zakladatelské Radujme se vždy společně z roku 1458. Proto se v knize k čtyřstému výročí dočteme o rozsahu a struktuře bratrských kancionálů. Proto je zařazen do programu k čtyřstému výročí vydání Bible kralické (Za Kralickou do Kralic 13.–15. září 2013) nácvik responzorického zpívání biblických žalmů v kralické verzi překladu v novém hudebním provedení Miloše Rejchrta, autora mnohých nových duchovních písní (Svítá). Tak to ostatně dělala i stará Jednota bratrská, že občas k populárním dobovým melodiím připojovala náboženské texty. Proto lze postřehnout odklon od meditativních melodií k radostné chvále. Melodie se svou radostností jen přizpůsobují radostné zvěsti evangelia. Českobratrská církve evangelická prokazuje stejný typ spirituality jako Jednota, proto nové i staré duchovní písně jsou tak důležité pro liturgii dnešních evangelických sborů. Koho ovlivnilo tiskařské a grafické umění mistrů „ivančicko-kralicko-lešenské tiskárny“? V lešenském exilu vydaný Komenského Labyrint světa a ráj srdce, i amsterodamské Komenského vydání „Bibličky“ (zkrácená verze kralického překladu, tzv. Manuálník, Jádro Písma svatého), ale též kancionály a další knihy pašované ze saské Žitavy, se staly inspirací pro Tomáše Jurena (1750–1829), katolického a s tolerančním patentem evangelického kantora z Vysočiny, jak nedávno doložil Sixtus Bolom. Jurenovi grafické i literární výtvory navazují na kralickou typografii, grafiku, ale i kalvinistickou symboliku. Texty přednášek, věnující se grafické stránce kralických

Biblí a kancionálů, popřípadě i učebnic, dokládají návaznost na zahraniční tiskařskou tradici (basilejskou; zřejmý je též vliv lutherských tiskařů). Bratrskou estetiku ovlivnila luterská i kalvinistická teologie. Obě kladly důraz na slovo a zvěst evangelia. Kalvinistická tradice sice nestrpěla obrazy a sochy v kostele, protože v té době byly mnohé využívány k magicko-adoračnímu přístupu k svatým, a někdy i k Bohu. V takovém případě odváděly od legitimní adorace Boha Stvořitele a Vykupitele a od díkůvzdání za dílo vykoupení v Kristu. Spíše se pak stávaly prostředky k magickému ovlivňování přírodních sil i společenských vztahů. Evangelíci naopak zastávali didaktickou, zvěstně-oslavnou, popřípadě nenáboženskou a tedy sekulárně-memoriální úlohu umění. Jan Calvin sám označil sochařství a malířství za boží dar, který uměleckou řečí zvěstuje. Obraz odkazuje ke kráse vytvořené Stvořitelem a k dílu připraveném Vykupitelem. Proto protestantská estetika postupně ustupuje od běžné narativní ilustrace (Melantriška) a přiklání se k vyjádření krásy pomocí tradičních rostlinných a zvířecích motivů (Bible kralická). Umělec chválí Stvořitelovo dílo. Navíc protestantský umělec s pomocí zvěstovatelské symboliky (tradiční symboly evangelistů, tváře andělů, pelikán) odkazuje ke zvěsti o vykoupení z hříchů skrze Krista (Vykupitel). Architektonické chápání bohoslužebného prostoru a farních objektů je zachyceno dvěma příspěvky, aby se stalo zřejmé, že architektura reformační doby není plodem chudoby ducha, ale je výrazem specifické duchovní a výtvarné tradice. Podobně funkcionalistická architektura 20. století také reaguje na určité manýristické „hříchy“ a předsudky předcházejících období. Kralická Šestidílka s exegetickými poznámkami, na rozdíl od jednodílných vydání Bible, byla určena pro kazatele Jednoty bratrské. Je ilustrována střídměji, o to více je soustředěna na hermeneutické a lexikální problémy. Příspěvky Martina Prudkého, Jana Roskovce a Roberta Dittmana ukazují na humanistickou erudici kralických překladatelů, na kritickou návaznost na teoretické dílo Jana Blahoslava, i na širokou obeznámenost s předcházejícími překlady i lexikálním pokladem jazyka českého, někdy obohaceného i moravskými akcenty, jak připomínají příspěvky novodobých badatelů. Evangeličtí autoři navíc kriticky zúročují teologické dílo J. B. Součka a S. Daňka (první polovina 20. století), oba dva kriticky navazovali na bratrskou překladatelskou tradici. Krásou a výstižností kralického překladu byli uchváceni i ti, kteří do exilu nemuseli. Mnohé básnické lexikální zvláštnosti katolického básníka Friedricha Bridela prozrazují, že byl pozorným čtenářem poetických i narativních textů Bible kralické. Nejintenzivněji s „bibličtinou“ pracoval na Slovensku Jiří Třanovský, který převzal mnohé bratrské písně a sám také písně „v bibličtině“ skládal. Jeho kancionály se dostávaly opět do Čech a na Moravu. Mnohé jeho písně zpívají dodnes evangelíci čeští, moravští, slezští a slovenští. Téměř populárním hitem se stala píseň Jiřího Třanovského „Pán Bůh je síla má“ (Oboroh, Petr Bende). Bibličtina a duchovní písně jsou součástí nejen dnešní bohoslužebné liturgie, ale též současné světské kultury, a to i filmové. Bibličtina zní z úst malého Kolji – oskarového filmového hrdiny. Kolja nezapomenutelným broukavým způsobem zpívá biblickou píseň Antonína Dvořáka (Žalm 23): „Hospodin jest můj pastýř“.


ANEB

11


ANEB

12

Nezapomenutelná je i bibličtina Karafiátových Broučků. Jan Karafiát rozuměl bibličtině velmi dobře, proto hovoří o bázni a strachu před Hospodinem. Nejde mu o traumatizující freudovský strach z otce či Otce, nýbrž o inspirující bázeň, tj. o reverenci před Hospodinem. Kalvinismus, puritanismus, i unitáři rádi i dnes hovoří o reverenci – úctě a bázni. Také T. G. Masaryk raději hovořil o reverenci, než o víře. Proto v Masarykově rodině Broučci byli přijati kladně, nejen Charllote Garigue Masarykovou, která také hovořila o reverenci. Znalost bibličtiny napomáhá správně porozumět modlitbičce malého Broučka: „Ó náš milý Bože ... dejž, ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme, a přitom se rádi máme.“ Prosba o schopnost bát se nebyla chápána jako výzva k životní přestrašenosti, ale naopak jako výzva k bázni před Bohem, aby se člověk zbavil strachu z člověka, z predátora i vládce. Prosba znamená konec s lokajskou podřízeností, v monarchii tak běžnou. Zde tkví kořeny pro porozumění Masarykovu sloganu „Já pán – ty pán!“ Jan Karafiát sám několikrát revidoval vydání Bible kralické (1887 a 1921). V průběhu osmdesátých let minulého století v revizi kralické verze pokračovali teologové Blahoslav Pípal a B. B. Bašus, jejich revize však zůstala nedokončená. Také mezi dnešními básníky bychom našli mnohá zvučná jména, která se nechala inspirovat kralickou bibličtinou – jak nám připomněly přednášky, ale též autorská čtení básníků a literátů evangelické i katolické provenience. Kraličtí mistři museli pracovat do roku 1609 v naprostém utajení, protože císař Rudolf II. znovuobnovil zákaz činnosti těm tiskárnám, která nepředkládala svá díla římskokatolické cenzuře. Proto kralická tiskárna pracovala po dlouhá desetiletí v ilegalitě, a její produkci smíme označit za sličné „samizdaty“. Nakladatelství Eman – původně samizdatové nakladatelství (Evangelické manufakturní nakladatelství) – svou grafikou a typografií nenavazuje na umění kralických tiskařů, pouze přes staletí navázalo na jejich odvahu a touhu i za obtížných podmínek vydávat texty důležité pro vzdělávání věřících. Seznámení se vznikem nakladatelského domu Eman, s jeho produkcí a produkcí dalších evangelických nakladatelství – Mlýn a Kalich – je také součástí oslav k čtyřstému výročí. Zejména J. A. Komenský se zasloužil o pokračování nakladatelské tradice – o vydávání biblické verze z roku 1613, kancionálů a Bratrské konfese. Komenský usiloval, aby četní čeští a moravští exulanti získali dostatečně silné duchovní zázemí, proto nechal vytisknout tři tisíce Manuálníků (1658). Zasloužil se tak o zrod evangelické tradice písmáků – čtenářů a znalců bible, kteří ovšem byli i zdatnými modlitebníky a zpěváky duchovních písní. O několik desítek let později byla Bible kralická opět vytištěna v Německu (Halle – 1709, 1722, 1745, 1766) tentokrát v malém, špalíčkovém formátu. Byla pak pašována tajnými kazateli do Čech, na Moravu, Slezska, Kladska a Těšínska. Zde všude v naprostém utajení žili písmáci. Státní zákon od roku 1627 (1628) jim zakazoval hlásit se k protestantskému vyznání. Písmácká tradice přesto žila dál. To jsou všichni ti různí Jurenové a Žalmanové, jak o nich vypráví odborné knihy historiků, knihy Aloise Jiráska nebo televizní seriál F. L. Věk. Jiné postavy jsou známy z knih Terezy Novákové a jiných autorů. Úzkou souvislost J. A. Komenského s Biblí kralickou, jak

nám připomněly na kralické slavnosti nejen přednášky, ale též v scénické provedení Komenského díla, provedená panem Alfrédem Strejčkem a Štěpánem Rakem. Komenského starost o český národ dovolila T. G. Masarykovi o několik staletí později oslovit československý národ, jako národ Komenského (Washingtonská deklarace z 16. října 1918). Máme mít podobnou starost o kulturní a náboženskou úroveň našeho národa jako měl J. A. Komenský. A máme přispívat k tomu, aby zde existovala vzdělaná nábožensky i kulturně a společensky spravedlivá společnost, protože Komenský ve své Pansofii radí vzdělancům, jak mají vládnout a dbát na společenskou spravedlnost a lidskou důstojnost všech lidí bez rozdílu. Tak Komenský navázal na požadavky Rudolfova majestátu z roku 1609 – na svobodu svědomí-vyznání pro všechny bez rozdílu. Básnickou a jadrně zvěstnou řečí Bible kralické jsou osloveni dnešní kazatelky i kazatelé, umělci, mistři slova i hudby. Všichni zvěstují to, co je zapsané na rozevřených listech památníku Bible kralické v Kralicích, zde čteme: „Bůh láska jest.“ Někdy se to musí říci takto vznešeně, že boží láska v tomto světě působí. Jeho působnost je zřejmá zejména tomu, kdo si váží biblických hodnot, a takových lidí je stále velmi mnoho. Jak svědčí „Biblička“ i písmácká tradice, nikoli peníze nebo hospodářská recese či vzestup, ale tímto světem hýbou každodenní láska a milosrdenství všedního dne. Tyto závažné životní hodnoty nejsou vytvářeny vládní mocí či presidentem, soudy, parlamentem či senátem. Jsou vytvářeny jednotlivci ve společenstvích, spolcích, sborových společenstvích, klubech, neziskových organizacích a různých hnutích. Hodnoty vznikají a inspirují všemu navzdory. Tyto hlubinné síly inspirace jsou zde a tato inspirace stojí v pozadí nejen všech kapitol této knihy, ale také uvnitř všeho dění oněch tří dnů kralických slavností (13.–15. září 2013), ale též dnů dalších.


ANEB

Pavel Keřkovský bývalý farář hornovilémovský a kazatelské stanice Církve českobratrské evangelické v Kralicích

13


ANEB

V líbezné krajině při dolním toku Oslavy, tři kilometry na východ od státního zámku Náměště nad Oslavou, leží ves Kralice. V této malé, dnes celkem nenápadné zemědělské obci stávala poblíž kostela tvrz, která v letech 1578–1622 skrývala tajnou tiskárnu Českých bratří. Tvrz zanikla za třicetileté války a bratrská tradice byla nepřízní věků smazána tak dokonale, že na konci minulého století i ještě později jen málokdo věděl, kde vlastně vznikla památná Bible kralická, jež má v historii našeho národa i jeho jazyka tak čestné místo. Před třiceti lety byl založen v Kralicích nad Oslavou Musejní spolek, jemuž se podařilo shromáždit v malém museu velmi slušný počet vzácných bratrských památek a tisků a tak vrátit Kralickou bibli místu jejího vzniku. V roce 1954 věnoval tento spolek své cenné sbírky Moravskému museu s podmínkou, že zůstanou v Kralicích, a zároveň vyslovil přání, aby Moravské museum tam v místě zvaném „Na tvrzi“ podniklo archeologický výzkum. Měl být pokusem, jestli by se přece v zemi nenašly nějaké stopy dávné činnosti proslulé tiskárny nebo jiné hmotné doklady z nejslavnějšího období této obce. Výzkum, jímž bylo na sklonku léta 1956 pověřeno historické oddělení Moravského musea, měl dobré výsledky. Třebaže v prvních třech letech výzkumu mohla být ze soukromého vlastnictví vykoupena a odborně prozkoumána teprve necelá polovina rozsáhlého tvrziště, bylo už nalezeno velmi mnoho památek, rozmnožujících nejen musejní sbírky, ale rozhojňujících také naše historické vědomosti o společenském vývoji západní Moravy, zejména v 19. a na počátku 17. století. – Nejvzácnější z těchto nálezů jsou přímé doklady práce kralických tiskařů – na dva tisíce typů písmen, not, spacií a tiskových ozdůbek vedle několika set při literkách nalézaných bronzových špendlíků, jejichž funkce není dosud objasněna. – Tento téměř čtyři sta let starý, v Kralicích nad Oslavou vykopaný typografický materiál těší se pozornosti odborných kruhů i daleko za hranicemi naší vlasti. V souvislosti s výzkumem kralické tvrze byla provedena oprava přilehlého starého kostelíka, v němž byly při tom rovněž učiněny významné objevy. – Náš sborník chce v devíti studiích podat obraz dosavadních výsledků tohoto výzkumu i nový pohled na zařazení Jednoty do společenského vývoje Moravy. Přitom je nutno vděčně připomenout, že nikdy v minulosti nebylo ze strany státu projeveno tolik obětavého pochopení pro význam českobratrských památek, jakým v kralickém případě přispěla vědeckému výzkumu i Státní památková správa a Krajské památkové středisko v Brně.

Brno 28. října 1959 Vlasta Fialová

Poznámka: Text úvodu PhDr. Vlasty Fialové, CSc. byl převzat z publikace Vlasta Fialová (ed.) a kolektiv: Kralice. Brno 1959.

14

ZA KRALICKOU DO KRALIC ANEB

Recommend Documents