Obsah. Rukopis knihy vznikl v rámci výzkumného záměru MSM. Kniha vychází ve spolupráci s pro.libri., o. s. Markéta Křížová, Libri, ISBN

Obsah Rukopis knihy vznikl v rámci výzkumného záměru MSM   . Kniha vychází ve spolupráci s pro.libri., o. s.

© Markéta Křížová,  © Libri,  ISBN - - 

--

Indiánské kultury před příchodem Evropanů Lovci a sběrači  Soupeření Taínů a Karibů Příchod Evropanů  Triumf a zklamání Kryštofa Kolumba  Černoši na Españole  První metropole Nového světa  Ústup ze slávy  Piráti a podloudníci  Bukanýři na Españole  Dočasné zotavení 

Dlouhá cesta k nezávislosti  Vzpoura na západě  „Nerozdělitelný ostrov“  Druhý pokus o nezávislost Doba zmatků 

Vláda caudillos 

Dobytek, tabák a cukrová třtina  Dolarová diplomacie  Cena za nezávislost  „Lilís“ a jeho doba 

Spirála zadlužení  Americký dohled a okupace

Trujillova éra  Dědictví okupace  Benefactor y Generalíssimo

Druhá americká invaze

Balaguerova éra Návrat caudillismu Marné naděje  Česko-dominikánské vztahy  Představitelé státu  Bibliografická poznámka 

Encyklopedické heslo  Základní informace pro české turisty  Nejdůležitější slova a fráze 

Seznam použitých zkratek 





Indiánské kultury před příchodem Evropanů Lovci a sběrači Podle tradičního výkladu nejstarších dějin karibské oblasti se  zde první indiánští obyvatelé objevili krátce před počátkem křesťanského letopočtu. Až moderní archeologické metody umožnily posunout dobu jejich příchodu na ostrovy do

.– . tisíciletí před n. l. Souostroví Velkých Antil (tedy ostrovů Portoriko, Española-Haiti, Kuba a Jamaika) tehdy osídlili příchozí ze Severní Ameriky. Během poslední doby ledové hladina moře v Karibiku klesla asi  m pod současný stav. Ostrovy tak byly mnohem větší a od pevniny je oddělovaly jen úzké průlivy, snadno překonatelné na člunech nebo vorech. Nejstarší obyvatelé Españoly lovili tropické tuleně, suchozemské hlodavce a ptáky. Zanechali po sobě ovšem jen málo stop, stejně jako nositelé dalších, méně početných migračních vln ze střední Ameriky. Znali oheň a opracovávali kámen na hroty šípů a oštěpů. Později začali svůj jídelníček doplňovat sběrem mořských mlžů, jejichž lastur využívali k výrobě nástrojů. Třebaže většina nálezů pochází z jeskyní, žili patrně hlavně pod širým nebem a  jako ochranu před nepříznivým počasím si budovali jednoduché chatrče z proutí. Se zbytky této populace se  údajně setkal Kolumbus během své první návštěvy Kuby a Españoly. „Jsou to divoši: nemají domy ani osady, ani pole; jedí jen želvy, ryby a to, co uloví v horách,“ psal počátkem . století o Indiánech zvaných „Ciboney“ nebo „Guahahatabye“ jeden ze španělských kolonistů. Ve . tisíciletí před n. l. dospěla do Karibiku další skupina přistěhovalců, tentokrát z dnešního východního pobřeží Brazílie. Byli to příslušníci jazykové skupiny arawac, jejichž příbuzní dodnes žijí ve velkém počtu na území Jižní Ameriky. Na karibských ostrovech našli příznivé klima a rozmanité přírodní zdroje. Usazovali se na pobřeží i ve vnitrozemí ostrovů – zde především na březích řek a sladkovodních jezer. V době příchodu Evropanů obývali Velké Antily a Bahamy. Archeologové

S o up eření Ta í nů a  Ka ri b ů 

v návaznosti na první španělské kronikáře označují arawacky mluvící Indiány z Velkých Antil jako Taíny. Je to ovšem v podstatě chybný název, neboť arawacký výraz taíno znamená „dobrý“ a označoval se jím náčelník – ochránce a dárce. Badatelé proto také neradi hovoří o „taínské kultuře“ či „taínském životním stylu“, neboť na jednotlivých ostrovech a dokonce i v rámci těchto ostrovů existovaly velké rozdíly co do životního standardu, zvyklostí a  kulturních specifik jednotlivých arawacky mluvících skupin. Ani soustavná komunikace v karibském prostoru – neboť obchod zde vždy tvořil protiváhu válečnému soupeření – nedokázala tato lokální specifika setřít. Přesto se  pokusme shrnout alespoň základní společné rysy domorodých tradic.

Soupeření Taínů a Karibů Přírodní podmínky umožnily v karibské oblasti rozvoj tropického zemědělství, jehož původ ovšem musíme opět hledat v Jižní Americe. Od . tisíciletí před n. l. se prosadilo pěstování manioku, hlízovité rostliny, která spolu se sladkými brambory, batáty, představovala nejdůležitější plodinu této oblasti. Maniok je snadné pěstovat, zato jeho úprava před konzumací je dosti zdlouhavá. Většina druhů totiž obsahuje jedovatou šťávu, proto se hlízy musí nejprve rozdrtit na dřevěných struhadlech, zbavit šťávy v pletených trubkovitých lisech a usušit na mělkých ošatkách. Kolumbus si manioku všiml již během první výpravy: „Pěstují malé výhonky, ze kterých se dole v zemi tvoří kořeny jako mrkve, které sbírají, strouhají a pak z nich hnětou chléb a po sklizni sázejí rostliny na jiném místě a každá z nich zase znovu plodí čtyři nebo pět takových kořenů, které jsou chutné, majíce chuť a vůni kaštanů.“ Z Mexika se na karibské ostrovy rozšířila také znalost pěstování kukuřice a tabáku, který Taínové používali k rituálním účelům. Kouřili doutníky ze smotaných listů nebo kouř inhalovali z dýmek ve tvaru písmene Y, zasunutých do obou nosních dírek. S  rozvojem zemědělství souviselo i  budování zavlažovacích systémů a terasovitých polí (conuco), které ovšem vyžadovalo koordinovanou spolupráci velkého počtu lidí a  tedy existenci určité společenské organizace; a  také výroba spe-

 Indi ánské kul tury před př í c ho d e m E v ropa n ů



cializovaných nástrojů, jako byly kamenné drtiče na kukuřici a struhadla na maniok. Taínové již ve . tisíciletí před n. l. začali pracovat s hrnčířskou hlínou. Archeologové u nejstarších typů nádob rozpoznávají návaznost na  kultury z  delty Orinoka. Později se v Karibiku rozvíjelo mnoho místních tradic. Podle typů a zdobení keramiky lze snadno identifikovat migrační vlny, sjednocování nebo naopak rozdrobování větších společenských útvarů, zintenzivňování obchodu, expandování skupin, jejich vzájemné pohlcování a kulturní ovlivňování. S postupem času stoupal význam suchozemských a mořských ryb a vodních ptáků v jídelníčku, úměrně s narůstající zručností při výrobě a ovládání člunů. Kánoe – toto arawacké slovo se rozšířilo do celého světa – vypalované z mohutných kmenů poháněla pádla několika desítek mužů. Zato lov v pozdější době upadal i vzhledem k relativnímu přelidnění ostrovů. První evropští kronikáři neopomněli zdůraznit, že domorodci z nouze jedli i hady, drobné hlodavce nebo hmyz. (Na druhé straně názory na  to, jaká potrava je „vhodná“ a  „chutná“, do  značné míry závisí na  kulturním kontextu. Například leguán byl na  karibských ostrovech pokládán za  luxusní pochoutku vyhrazenou jen náčelníkům.) Taínové také budovali jakési ohrazené „farmy“ pro chov mořských želv a krabů. Ze zpráv Kolumba, Vespucciho a dalších objevitelů vystupuje obraz idealizované společnosti bez vládců a pojmu soukromého vlastnictví a zároveň kultury materiálně nesmírně chudě vybavené. „Všichni chodí nazí, jak je matka porodila… Nenosí zbraně a ani jich neznají… Neznají rozdíl mezi mým a tvým.“ Pravda, v porovnání s ostatními skupinami karibské oblasti – brzy zmíníme Kariby, tedy Indiány, kteří jí dali jméno – se Taínové mohli zdát mírumilovní. V jejich náboženství přinejmenším nehrály ústřední roli lidské oběti a kanibalismus; a krádež Taínové trestali velmi tvrdě. Byli ale také schopni vyprodukovat značné potravinové přebytky, umožňující výživu relativně husté, usedlé a stratifikované populace. Předpokládá se, že v době příchodu Evropanů na ostrově nazývaném domorodci Quisqueya nebo Hayti, „Hornatá země”, jenž Kryštof Kolumbus později pojmenoval Española, dosahoval počet obyvatel –  tisíc. Základem společenské organizace byla vesnice, obvykle o  –  obyvatelích, kteří se podřizovali dědičným vlád-



S o up eření Ta í nů a  Ka ri b ů 

cům, nazývaným taíno nebo cacique. Z koloniální doby jsou zdokumentovány případy, kdy se „kaziky” stávaly ženy, to ale nebylo příliš obvyklé. Kazikové soustřeďovali ve svých rukou funkce válečného náčelníka, duchovního vůdce i soudce. Jejich hlavním úkolem v každodenním životě bylo organizovat zemědělské práce a  lov a  dohlížet na  rozdělování výtěžků. Mimo to kontrolovali obchod s luxusním zbožím – drahými kameny nebo zlatem, ale také s mořskou solí, životně důležitou pro obyvatele vnitrozemí. Vedle daně v podobě práce odevzdávali plebejci svým vládcům přesně určené objemy potravin a řemeslných výrobků. Vůdci však byli zároveň vázáni povinností pořádat okázalé hostiny a slavnosti. Kazikové se těšili velké autoritě, často jim byly připisovány božské atributy. Nechávali se přepravovat na nosítkách, aby se jejich nohy nemusely dotknout země, a obklopovali se příslušníky svých rodin, „šlechtici“ (nitaínos). Zatímco prostí Taínové žili v  jednoduchých chýších kruhovitého půdorysu z trávy a rákosu, obývali příslušníci karibských elit rozlehlé pravoúhlé domy, v nichž bylo dost prostoru pro samostatné ohniště každé z mnoha manželek. K dispozici měli početné služebnictvo, jejich čluny byly bohatě zdobené, stejně jako oděvy a zbraně. Pěstovala se pro ně zvláštní, jemnější odrůda manioku, nosili zlaté šperky a  po  smrti je do hrobu doprovázely obětované konkubíny a služebnictvo. Nicméně kazikem se stával jen ten, kdo byl schopen se prosadit svou silou a štědrostí a zároveň navázat kontakt s nadpřirozenými silami. Faktické pravomoci náčelníků byly omezené a posilovaly se jen v době válek. Společenské vrstvy taínské společnosti byly navíc relativně prostupné, existovala možnost osobního vzestupu schopných jedinců z nižších vrstev. Taínové v době příchodu Evropanů vyráběli jemnou, barevnou keramiku zdobenou geometrickými vzory, bavlněné látky a spací sítě (hamaca) a za studena zpracovávali zlato a měď. Jejich nástroje ale byly většinou z kamene. K dalším charakteristickým předmětům patřily dřevěné „trůny” (duho), bohatě vyřezávaná sedátka ve tvaru hamak pro příslušníky elit. A také nevelké sošky ze dřeva a kamene, antropomorfní nebo zoomorfní. Španělé je nazývali „idoly” a patrně se nezmýlili, jednalo se o vyobrazení taínských božstev zemi. Každá domác-

 Encykl op edi cké hesl o



zích hor. Nejteplejším měsícem je srpen s průměrnou teplotou  °C, nejchladnějšími prosinec a leden, kdy teploty dosahují pouze  °C (ovšem v horách mohou v zimním období v noci teploty krátkodobě klesnout až pod bod mrazu). Ostrov má dvě období dešťů, na jaře (hlavní dešťové období je v dubnu a v květnu) a na podzim (srpen-říjen). Od prosince do února panuje zimní období sucha; nejsušším měsícem je červenec. Zejména jižní pobřeží ohrožují od července do října hurikány; v každém ročním období pak může udeřit zemětřesení.  Flóra: Tropické a subtropické rostlinstvo na ostrově je velmi rozmanité. Pro horské oblasti jsou charakteristické karibské borovice (Pinus caribaea) a  vzácná dřeva (zejména mahagon, Swietenia mahagoni). Na návětrných svazích hor se rozkládají deštné pralesy – mezi palmami vyniká zejména „královská palma“ (Roystonea hispaniolana), nižší polohy pokrývají savany a ostnaté křoviny, pobřeží mangrovové porosty. Výnosným druhem podnikání se dnes stává pěstování a vývoz tropických květin – na ostrově roste čtyři sta druhů orchidejí. Dlouhodobé odlesňování pro komerční a  zemědělské potřeby se projevilo na kvalitě lesních porostů, ale v posledních letech v různých částech Cordillera Central probíhají zalesňovací projekty. Fauna: Je stejně bohatá jako flóra, i  když mnoho druhů v posledních staletích vyhynulo. Na Hispaniole žijí vodní i suchozemští ptáci (pelikán hnědý, Pelecanus occidentalis; buřňák černotemenný, Pterodroma hasitata, kolibřík smaragdový, Anthracotorax mango); na vnitrozemských jezerech hnízdí plameňáci a volavky (např. volavka bílá, Ardea alba). I v pobřežních vodách žije řada vodních živočichů, želvy a krokodýli (Crocodylus acutus) a samozřejmě ryby (tarpon atlantský, Megalops atlanticus; několik druhů barakudy). Zato zde najdeme jen málo větších savců (z hlodavců můžeme jmenovat listonose, Macrotus Waterhousii; dále např. netopýra brazilského Nyctinomus brasiliensis). Početné jsou druhy hmyzu, zejména motýli, zato zde vůbec nežijí jedovatí hadi; četní jsou ale leguáni. Podél severozápadního pobřeží se rozkládají korálové útesy s  početnou populací ryb, chaluh, řas a  krabů. V pobřežních vodách, zejména na severu u zálivu Samaná, se v lednu a únoru vyskytují velryby, které se sem stahují z celého severního Atlantiku.

Základní informace pro české turisty Čeští občané nepotřebují ke vstupu na dobu nepřesahující  dnů víza. Stačí pas platný po celou dobu pobytu. Je pouze nutné zakoupit turistickou kartu (Tarjeta de Turismo) v ceně cca  USD na některém z konzulátů Dominikánské republiky nebo přímo na letišti Las Américas v Santo Domingu. Odletová daň ve výši  USD se nevztahuje na děti do dvou let věku. Při odjezdu je doba pobytu pečlivě kontrolována, výše pokuty za překročení tříměsíční lhůty závisí na úvaze konkrétního úředníka. Z Evropy a Severní Ameriky se nabízí bohatá škála leteckých spojení. Většina charterů je součástí rozšířené nabídky pobytových zájezdů ve stylu all inclusive (přeprava, ubytování a plná penze). Peníze je bezpečné měnit pouze v komerčních bankách, certifikovaných směnárnách a v hotelech. Ubytovacích kapacit je mnoho, v různé kvalitě. V posledních letech se zvyšuje počet vloupání do soukromých rezidencí a přepadení. Velká letoviska se soukromou ochrannou službou jsou však víceméně bezpečná. Na ostrově existuje síť dálkových autobusů i mnoho půjčoven automobilů ( je třeba vždy platit kreditní kartou). Pokud je účastníkem nehody cizinec, je automaticky pokládán za jejího viníka. Taxislužba je poměrně levná a bezpečná. K  dispozici turistům je turistická policie, jejíž příslušníci kromě španělštiny většinou ovládají i  angličtinu. Obecně je třeba mít na paměti, že policisté v  jakékoli situaci vyžadují malý finanční dárek. Ačkoli zaměstnanci turistických středisek obvykle mluví anglicky, mimo ně se hovoří téměř výhradně španělsky. Dominikánská republika se v poslední době stává stále významnější zastávkou na trase pašeráků kolumbijského kokainu do USA. Proto je zde relativně dostupný kokain i jiné drogy včetně marihuany. Ale tresty za držení drog jsou velmi tvrdé. Je zakázán vývoz živých zvířat i předmětů vyrobených z chráněných druhů (korály, motýli, krokodýli). Pro pobyt v Dominikánské republice není zapotřebí zvláštní očkování. Je však třeba dát pozor na přehřátí organismu a dehydrataci i na pití kontaminované vody. Hygiena v levnějších

 Zákl adní i nformace pro č e s ké t u r is t y



restauracích je obvykle problematická. V případě onemocnění se doporučuje využití některé ze soukromých klinik, neboť ve státních nemocnicích je úroveň lékařské péče a hygieny nevalná. Je nutno věnovat pozornost uzavření kvalitního zdravotního pojištění již před cestou; i tak je platba obvykle požadována v hotovosti a náklady na ošetření jsou vráceny až po návratu do ČR. V souvislosti s turistickým ruchem expanduje prostituce; existuje ale značné riziko nákazy HIV. V pohraničních oblastech s Haiti hrozí nebezpečí malárie. V období od června do listopadu se mohou objevit hurikány. Pro obchodní jednání je výhodou schopnost jednat ve španělštině; jednání v  angličtině je v  některých případech možné, nikdy však není zcela efektivní. Zahraničním podnikatelům se staví do cesty administrativní bariéry a vysoké celní zatížení dováženého zboží. Pro úspěch obchodu je zcela nezbytná osobní přítomnosti obchodníka nebo jeho místního zástupce. Obchody uzavírané faxem nebo e-mailem nejsou brány příliš v  potaz. V  Dominikánské republice nemají zastoupení české vládní instituce (CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism). Kontakty na zastupitelské úřady ČR: ČR nemá v Dominikánské republice velvyslanectví, pro tuto zemi je akreditován zastupitelský úřad v Caracasu. Adresa: Embajada de la República Checa Calle Los Cedros, Quinta Isabel, Urbanización Country Club Caracas , Venezuela Tel: +      Fax: +     e-mail: [email protected] Honorární konzulát ČR v Dominikánské republice: Honorární kozul: José Ramón Brea González Adresa: Consulado Honorario de la República Checa Ave. Bolívar , La Esperilla   Santo Domingo, Republica Dominicana Telefon: +      Fax: +    e-mail: [email protected]



Zastoupení Dominikánské republiky v ČR Dominikánská republika nemá v České republice velvyslanectví – nejbližší zastupitelský úřad je v Německu: Adresa: Embajada de la República Dominicana Dessauer Strasse  – Berlin D-  BRD Telefon: +   

 Fax: +   

 e-mail: [email protected] Generální konzulát Dominikánské republiky v ČR: Adresa: Nad Strakovkou  / , Praha –Dejvice,   Telefon: +      Fax: +    

Nejdůležitější slova a fráze

Seznam použitých zkratek

Dobrý den Nashledanou Děkuji Prosím S dovolením Ano Ne Nerozumím Potřebuji pomoc lékaře Mám hlad Mám žízeň Ukradli mi všechny peníze

MMF OAS OSN PD PLD

Ztratil jsem doklady Zabloudil jsem Kde je, prosím, český konzulát (policie)?

Buenos días Hasta luego Gracias Por favor Perdón Si No No comprendo Necesito la ayuda del médico Tengo habre Tengo sed A mí me robaron todo el dinero. He perdido los documentos. Me he desviado. Dónde está el consulado checo (policía)?

PRD PRSC SDIC UCN

Mezinárodní měnový fond Organizace amerických států Organizace spojených národů Partido Dominicano (Dominikánská strana) Partido de Liberación Dominicana (Dominikánská strana osvobození) Partido Revolucionario Dominicano (Dominikánská revoluční strana) Partido Reformista Social Cristiano (Reformní sociálně-křesťanská strana) San Domingo Improvement Company (Společnost pro pozdvižení San Dominga) Unión Cívica Nacional (Národní občanská unie)