Rukopis Knihy Tovačovské v Městském muzeu ve Strážnici a v Severočeském muzeu v Liberci

STUDIE O RUKOPISECH XXXV 2002–2003–2004

Rukopis Knihy Tovačovské v Městském muzeu ve Strážnici a v Severočeském muzeu v Liberci (Doplňky k soupisu rukopisů Knihy Tovačovské V.) Irena Zachová Náš příspěvek navazuje na několik našich článků s touto tématikou z konce osmdesátých let minulého století1 a znovu se zabývá „nerozměrnou knížkou“ Ctibora Tovačovského, která se stala „po století na rozdíl od jiných právních knih základní příručkou (moravského) zemského práva.“2 Byla velmi rozšířenou právní pomůckou a přes velké ztráty se dochovala v množství opisů, které je obtížné registrovat v úplnosti. Předpoklady pro rozbor a zhodnocení zachovaných opisů textu Knihy Tovačovské vytvořili již v 19. století J. Demuth, který pořídil její tzv. textové vydání3 z nejstarší známé kopie4 a tím fixoval znění tzv. brněnské varianty Knihy, H. Jireček, který objevil v Olomouci sice mladší, ale velmi kvalitní rukopis tzv. olomoucké varianty,5 a V. Brandl, autor rozsáhlé práce o Knize, která předcházela jeho edici,6 a jiné edice Kni1

2 3

4 5

6

Irena Zachová, Rukopisy Knihy Tovačovské v Mitrovského sbírce v Archivu města Brna. (Doplňky k soupisu rukopisů Knihy Tovačovské I.), StR 21, 1982, 161–178; táž, Kniha Tovačovská ve sbírce rukopisů Archivu města Brna, (Doplňky … II.), StR 24, 1985, 149–154; táž, Nepovšimnutý rukopis Knihy Tovačovské v Cerroniho sbírce ve Státním oblastním archivu Brno, (Doplňky … III.), StR 25, 1986, 93–100; táž, Nepovšimnutý rukopis Knihy Tovačovské ve fondu G 10 – sbírce rukopisů Státního oblastního archivu Brno, StR 26, 1987–1988, 99–103. František Čáda, Kniha Tovačovská – základy jejího textu, StR 9, 1970, 45. Kniha Tovačovská aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova … sepsaní obyčejů, řádů, zvyklostí starodávních a práv markrabství Moravského. Dle rukopisu u Moravských desk zemských v Brně vydal K. J. Demuth, Brno 1858. Dnes MZA Brno, G 10 č. 172, ms. 1 Čádova soupisu. Dnes SVK Olomouc, M I 170, ms. 40 Čádova soupisu. O tomto nálezu informoval v práci Příspěvky k literárnímu rozboru památníků práva slovanského v Čechách a na Moravě. Kniha Tovačovská, ČČM 37, 1863, 227–239. Vincenc Brandl, Kniha Tovačovská, ČČM 41, 1867, 342–364, a ČČM 42, 1868, 76–95.

157

hy, tentokrát již (v rámci vydavatelových možností) kritické,7 aniž ovšem byla provedena filiace editorovi známých rukopisů. Toto vydání, vycházející hlavně z Jirečkova olomouckého rukopisu, přináší znění varianty olomoucké. Na výsledky práce těchto badatelů navázal koncem šedesátých let minulého století právní historik F. Čáda (mj. editor Zřízení zemského moravského z r. 1535)8 a svými třemi rozsáhlými a důkladnými pracemi zanechal dalšímu bádání o Knize velmi kvalitní a užitečnou základnu: v první studii9 zhodnotil Demuthovu a Brandlovu edici a upozornil jejich příští uživatele na jejich úskalí, v druhé10 pro ulehčení identifikace a klasifikace zachovaných opisů Knihy vytyčil schéma, které velmi napomůže k orientaci v textu Knihy a jeho zhodnocení po stránce variant znění, úplnosti atd., a podal soupis (s charakteristikou) dosud zachycených opisů, poslední z trojice prací11 rekonstruuje původní podobu textu Knihy, již jí dal její autor pan Tovačovský. Katalogizační a soupisové práce prováděné Komisí pro soupis a studium rukopisů Archivu Akademie věd České republiky přinášejí stále nové nálezy a objevy, což se týká i opisů Knihy. V osmdesátých letech minulého století byly při katalogizačních pracích v brněnských archivech zaznamenány opisy Knihy Tovačovské, které unikly Čádově pozornosti a v jeho soupisu chybějí (zabývají se jimi naše zmíněné články a připomínám hlavně důležitý Mitrovského rukopis A 165, který patří k olomoucké skupině a je po ms. 1 a ms. 5 Čádova soupisu jedním z nejstarších známých exemplářů), nedávno se díky soupisovým pracím podařilo zachytit další dva dříve neregistrované exempláře Knihy, starší v Městském muzeu ve Strážnici, mladší v Severočeském muzeu v Liberci. Nejprve a podrobněji se zaměříme na důležitější exemplář strážnický. První zmínku o něm přináší 3. díl Průvodce po rukopisných fondech v České republice;12 opis je v něm datován do 2. poloviny 16. stol., dále se uvádí pouze jeho jazyk a inventární číslo.

7

8 9 10 11 12

Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Pamět obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství Moravském. Kritické vydání, jež učinil V. Brandl. Brno 1868. Zemské zřízení moravské z roku 1535 spolu s tiskem z roku 1562 nově vydaným, Praha 1937. F. Čáda, Kniha Tovačovská, StR 6, 1967, 1–52. Nadále Čáda 1. Týž, Kniha Tovačovská – její rukopisy, StR 7, 1968, 77–192. Nadále Čáda 2. Práce citovaná v pozn. 2, rozsah 1–56. Nadále Čáda 3. Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice, Praha 2001, 168, č. 171 – Strážnice (okr. Hodonín).

158

Strážnické Městské muzeum chová podle Průvodce 4 rukopisy, které svým charakterem náleží do kategorie, jíž se Komise zabývá. Náš kodex s textem Knihy má na přední desce razítko „Ústav lidového umění Strážnice,“ perem „XIII/9,“ „L 25,“ „inv. čís. 503,“ na hřbetě drobný zcela nečitelný štítek a téměř setřený titul, z něhož jsou čitelná písmena …snese(ní?) …, na předním přídeští je perem psaná signatura „H.e.1,“ na fol. IIIv razítko „Musejní spolek ve Strážnici“ s perem dopsaným „534“ a „XIII./9.,“ dále jako na přední desce razítko „Ústav lidového umění Strážnice,“ škrtnuté razítko „Knihovna Městského muzea ve Strážnici č. C 1830“ (inventární číslo 1830 figuruje v Průvodci) a nejmladší, aktuální razítko vlastníka „Městské muzeum ve Strážnici“ s přípiskem R 4 – platnou signaturou. Podle informací vedení Muzea přešel kodex do muzeálních sbírek z knihovny Magnisů. Kodex je svým obsahem právní sborník. Text Knihy Tovačovské je v něm bez uvedení názvu, ale identifikovaný na fol. 103v mladším přípisem (z přelomu 16./17. stol.) „Tuto knihu vypsal Ctibor z Cimburka k jich milostem pánům moravským ku památce na věčné časy léta 1484“ (problém doby vzniku je tedy „vyřešen“), zařazen ve druhé třetině. (Připomínám, že podle Čády13 vznikla původní Kniha v letech 1480–1482, dodatky v letech 1482–1494.) Rozvržení látky je následující: na ff. 1r–98v jsou zapsána práva a svobody země Moravské 1311–1487 bez chronologického řazení, nebo přesněji v několika vlnách, v jejichž rámci chronologie dodržena je (v tomtéž rozmezí přináší totéž např. Mitrovského rukopis A 145 v AMB, respektive ms. 17 Čádova soupisu), na ff. 104r–245v je text vlastní Knihy Tovačovské, na ff. 246r–282r dodatky ke Knize Tovačovské a konečně na ff. 283r–290v „Registrum pro snadnější nalezení, oč který artykul a na kterém listu jest postaven, podle počtův hledej.“ Rejstřík je ovšem zachován jen po „artykul“ Knihy Tovačovské „O věrných rukách“ (po text na fol. 221), může tedy sloužit jen pro Práva a svobody země Moravské a zhruba pět šestin Knihy. (Rejstřík nemá ani ms. 1, ani ms. 40; Mitrovského A 165 ano, ale k jiné předloze.) Papírový rukopis je (na fol. 272v) přesně datován kolofonem „Léta Božího tisícího pětistého pátého, den svatého Jiří (23.4.), dopsáno toto k žádosti pana Viléma z Víckova a Prusinovic, v ten čas ouředníka na Helfstejně, ode mne P. z L. a v Prusinovicích, a z těch knih jest zase znově tato kniha ode mne Martina Kralického, ty časy měštěnína v městě Jevíčku, léta 1600 rukou vlastní přepsaná.“ Známe tedy jak dobu vzniku kodexu, tak jeho písaře – kodex je psán jednou rukou, dobře čitelnou neogotickou kurzívou. Jak vyplyne z dalšího, šlo časem zřejmě 13

Čáda 1, 4.

159

o úřední exemplář. V tomto kontextu uvádím velmi podobný přípis ms. 3 Čádova soupisu, „Prusenovického“ rukopisu:14 „Přepsaný sou tyto knihy v Prusenovicích na žádost urozeného pana Arkleba z Víckova a na Prusenovicích etc. ode mne Eliáše Jórama Domažlického, Čecha, správce sboru prusenovického toho času léta 1594.“ Páni z Víckova zřejmě působili jako úředníci a je pravděpodobné, že náš a „Prusenovický“ rukopis (oba přinášejí olomouckou variantu textu Knihy) měly společnou nebo alespoň příbuznou předlohu. (Mluví pro ni např. i rubrika „Z chlapův bývají vladyky“ jednoho ze závěrečných článků Knihy, který je v ms. 1 a v ms. 40 bez rubriky, jakkoli Brandl v edici doplnil rubriku O jednoštítných vladykách ze Zemského zřízení; tuto rubriku mají jen „Prusenovický“ a na fol. 245r náš rukopis.) Kodex má původní nikoli bezchybnou foliaci „List 1“ až „List 273,“ což je poslední foliovaný list, původní foliace není dovedena až do konce; byla nyní tužkou prodloužena pro naše účely. Kodex má V+311 (recte 303) ff., při foliaci byla omylem vynechána ff. 99–100, 103, 116, 136, 214 a 261–262, text ovšem všude navazuje; zřejmě však došlo ke ztrátě několika folií poslední složky, protože rejstřík se nezachoval v úplnosti a písmo posledního zachovaného listu je silně setřené. Skladba kodexu je velmi nepravidelná, typy složek varírují od kvaternu po decern. Rukopis je velmi dobře zachovaný, byl restaurován, přední i zadní přídeští a přední předsádka jsou lehce poškozeny červotočem. Rozměry bloku jsou 18x14,5 cm, vazba má rozměry 18,5x14,5 cm. Vazba je podstatně mladší, pergamenová, se zbytky dvou párů zelených tkanic, ořízka je stříkaná. Rukopis byl při vazbě či převazbě, která byla provedena až poté, co s kodexem pracoval níže zmíněný Daniel Berlička, silně seříznut, někde na úkor marginálií. Prázdná zůstala ff. Ir–IIIr, 213v, 250v, 260v, 291r–311v. Je v něm velmi často podtrháváno a upozorňováno N.B. na pasáže, které byly pro uživatele důležité, např. na fol. 144r jsou ručky u článku „O různici sedání panského,“ na fol. 145v u článku „O sedání panském“ je připsáno ‚nejstarší rodové,‘ jsou glosována i privilegia panovníků apod., byl tedy buď od začátku určen k úředním účelům, nebo se v průběhu doby stal úředním exemplářem, resp. měl na jeho textech eminentní soukromý zájem jistý „Daniel Berlička Klobúcký, šenkýř stražovský,“ který se rozmanitým způsobem zvěčňoval na mnoha foliích, z fol. 137r (?) zjišťujeme, že tak činil či učinil r. 1687, na fol. 213r informuje, že je „Daniel Berlička Klobúcký z Klobúk, od Brumova míla, od Uherského Brodu tři míle,“ na ff. 135v a 137r poznamenal: „List jeden jest vitržený,“ (v druhém přípisku už je náležité ypsilon), naštěstí však k poškození, bylo–li, došlo bez ztráty 14

Čáda 2, 91.

160

textu. Berlička zřejmě porovnával kodex s jiným rukopisem nebo rukopisy, eventuálně dal z našeho kodexu vypisovat určité partie, protože se často vyskytuje i poznámka „až podud“ (sic). Jeho zájem platil např. moravským pánům, jejichž jména jsou v textu podtrhávána i opsána in margine a text je glosován, dále záležitostem spojeným s deskami zemskými apod., někde jsou ručky. Neuctivou (a bohužel zčásti seříznutou) glosu čteme na fol. 22v pod textem 1. listu Jana Lucemburského (viz níže): „ … zamazal poddaným užitek, NB; merzel ho, NB.“ Než se budeme podrobněji věnovat textu Knihy Tovačovské, uvedeme ve stručnosti jednotlivé zápisy práv a svobod, jimiž kodex začíná: ff.1r–8v „Počínají se práva země Moravské, a nejprve přípis landtfrýdu krále Matyáše,“ Budín, den sv. Jana Křtitele (24.6.) 1484, srv. ms. 12 na fol. 59r, ff. 8v–15r „Smlouvy královské v Jihlavě o zboží mečem dobytá,“ Jihlava 1486, srv. ms. 12 na fol. 64r, ff.15r–19r „Druhá smlouva královská v Jihlavě o minci, o stávání k rokóm a o odbývání vedle země a o puščení z Moravy do Čech a o přechovávání loupežníkův,“ Jihlava 1486; na ff. 19r–27r jsou Svobody krále Matyáše, tedy § 3 Čádova schématu: ff.19r–23r „Svobody Margkrabství moravského od králů českých dané a potvrzené pevně,“ Jan Lucemburský, Brno 13.7.1411(!); svobody Jana Lucemburského najdeme v nepatrně odlišném znění a se správným vročením 1311 znovu na ff. 63v–65r, ff. 23r–24v „Druhej list v tato slova,“ Jan Lucemburský, Brno srpen 1425(!), totéž s nepatrnými obměnami a správným vročením 1325 znovu na ff. 65r–66r, ff. 24r–25v „Poslední list,“ Jan Lucemburský, Brno 2.2.1327, totéž s malými změnami a stejným datem na ff. 66r–67r, ff. 25v–27r „Druhý list v tato slova“ (uzavírající Matyášovy svobody), Matyáš, Olomouc 26.6.1479, ff. 27r–29v „Svobody od krále Ladislava jiné,“ Vídeň, den sv. Aloise (21.6.) 1455, ff. 30r–32v „Svobody od krále Matyáše na dvě berně, abychom sobě mohli pokoj i jiné zjednati,“ Budín v neděli postní Oculi (?, 20.3.) 1457, ff. 32v–36r „Svobody od krále Matyáše na jednu berni a nápady zboží po otci a přátelích až do pátého kolena,“ Budín, před nedělí Květnou (Květná neděle 23.3.) 1483, ed. F. Kameníček, AČ X, 284–286, č. XLIX,

161

ff. 36r–37v „List krále Matyáše proti mýtům novým a proti těm, kdož k rokóm a k právóm zemským stávati nechtí,“ Budín před nedělí Květnou (Květná neděle 11.4.) 1484, ff. 37v–42v „Landtfryd krále Václava,“ Brno 1412, ten den na Hromnice (2.2.), srv. ms. 6, fol. 231r., ff. 43r–48v „Lantfryd císaře Zikmunda,“ Brno 1421, pondělí před sv. Alžbětou (17.11.), srv. ms. 6, fol. 235r, ff. 49r–55r „Landtfryd krále Albrechta,“ Brno 1434, ten štvrtek den sv. Kunhuty (r. 1434 připadl ovšem svátek sv. Kunhuty, 3.3., na středu), ff. 55v–58v „Zápis, v němž se zapisují spolu páni moravští k bránění země moravský tak, aby každej v pokoji byl a jeden na druhého v zemi svévolně nic nepočínal a na svém každý dosti měl,“ Brno 1440, ten čtvrtek po hodu sv. Pavla na víru obrácení (28.1.), srv. ms. 6, fol. 247r, ff. 58v–61v „Druhý zápis pánů moravských, v němž se všichni v spolek zapisují, aby jedni druhým v pokoji se zachovali a zůstali až do dvou let pořad zběhlých od datum jeho,“ Brno ve čtvrtek po sv. Matěji apoštolu (26.2.) 1456, ff. 62r–63r „List od krále Matyáše, v němž se zapisují, aby páni moravští s císařem do dvou let v příměří stáli a v pokoji proti němu bejti mohli,“ dán ve vojště před Novým Městem ve čtvrtek před sv. Řehořem (8.3.) 1487, ff. 63v–65r „List první krále Jana, v němž se vypisuje svobody na berni a vojnu, na odmrti (!) a úřady zemské,“ Brno 13.7.1311 (první inserovaná listina Matyášových svobod, srv. ff. 21r–23r), ff. 65r–66r „List druhý krále Jana, v němž se vypisují svobody na berně a že žádný cizozemec v zemi Moravskej úřadu míti nemá,“ Brno 1325, měsíce srpna (další inserovaná listina Matyášových svobod, srv. ff. 23r–24v), ff. 66r–67r „List třetí krále Jana, v němž se vypisují svobody na berni týmž obyčejem jako v druhém listu téhož krále,“ Brno 2.2.1327 (další inserovaná listina Matyášových svobod, srv. ff. 24r–25v), ff. 67r–68v „List svobod krále Jiřího, potvrzující jiných listův,“ Znojmo 16.6.1458 (Jiřího konfirmace tří listů Janových, srv. ff. 20r–21r bez datace), ff. 68v–70v „List krále Karla, v němž se vypisují svobody na berně aneboli pomoci,“ Brno 5.6.1333, ff. 70v–72v „List krále Václava, jímžto potvrzuje svobod předků svých, králů českých a margrabství (!) moravských,“ Praha 16.2.1411, ff. 74v–76v „List krále Vladislava, jímžto potvrzuje svobod předků svých, králů českých a margrabů (!) moravských,“ Brno 1454,

162

ff. 76v–78v „List krále Jiřího, jímž spojuje zemi moravskou s králem českým,“ Olomouc 13.1.1464, ff. 78v–79v „List krále Ladislava, jímžto potvrzuje a přikazuje, aby hejtmana a jiných pánů, jímž poručeno jest, poslouchali,“ Vídeň, středa po Maří Magdaléně (23.7.) léta království našich uherského v 16. a českého v druhém (=1455), ff. 79v–80v „List krále Ladislava na berni, již se zavazuje, že ji on ani budoucí potomci jeho z země moravské bráti nemají věčně,“ Vídeň v úterý po sv. Mořici (23.9.) 1455, ff. 80v–82v „Zřízenost pánů moravských, v němž se vypisuje, že po smrti otce zboží jeho na syny spadnouti má,“ Brno 1437, ed. AČ 10, 1890, 254–255, č. 2, ff. 82v–98v „O jednání mezi králi skrze raddu;“ na fol. 97r: „Budín na den sv. Jeronýma (30.9.) 1(4)78“ je datován list krále Matyáše, v závěru se mluví o králi Vladislavovi. Na fol. 101rv je článek „O plátež úředníkóm a svědkóm při ouřadu na mezech,“ na ff. 101v–102v „Přísaha svědkóm na mezech.“ Datování jednotlivých zápisů je bohužel velmi nespolehlivé, stačí např. srovnat data Matyášových svobod u příslušných dvojích zápisů v našem kodexu na ff. 19r–27r a 63v–68v; buď byla v tomto bodě nepřesná předloha, nebo písař nepozorný či špatně četl. Na druhém místě je v kodexu na ff. 104r–245v přepsán text Knihy Tovačovské. Zachované opisy Knihy patřící k olomoucké skupině jsou podstatně četnější než kopie varianty brněnské,15 což potvrdily i naše úvodem zmíněné nálezové články. Také u strážnického kodexu, jak bylo řečeno, jde o rozšířenější z obou textových variant Knihy, variantu olomouckou, jak dokazuje explicit Předmluvy (§ 1), explicit Půhonu na krále (§ 7), absence doplňku „o túž věc“ u článku „Nález“ (§ 9) i závěr posledního článku Knihy „Nárok o čest“ (§ 21). Znění příslušných pasáží uvádíme níže. Porovnáme–li strážnické znění textu Knihy s Čádovým schématem, konstatujeme, že obsahuje všechny paragrafy s výjimkou třetího, Svobod, které jsou ovšem v (dobrém) českém překladu součástí předřazených Práv a svobod, konkrétně na ff. 19r–27r a z velké části znovu v jiném překladu na ff. 63v–68v. Titul v podobě mladšího přípisu „Tuto knihu vypsal Ctibor z Cimburka“ atd. na fol. 103v, jak bylo zmíněno, přináší i dataci vzniku památky, což není obvyklé, § 1, Předmluva, v mladších rukopisech vynechávaná, začíná na fol. 104r rubrikou „Tuto jest předmluva a žádost pánův a jim kvůli sepsané se počíná“ a incipitem „K žádosti vaší, důstojný pane a pane Tasse, biskupe olomúcký, 15

Čáda 2, 167nn.

163

a urození pánové, pane…“ atd. a (na fol. 105v) končí explicitem „I račiž na tomto sepsání svou práci míti a na to se ptáti a potom pánóm oznámiti.“ § 2 vlastního textu začíná na fol. 105v (znění rubrik uvádíme pro zjednodušení podle Čády)16 rubrikou „Když pán umře a země osiří“ a jeho incipit zní: „Hejtman, kterýž jest zemský, a když král umře, má hned po smrti pána země všem oznámiti smrt pána a krále,“ § 3 naše Kniha, podobně jako velmi kvalitní ms. 5 Čádova soupisu, vypustila, ale přináší jej bez obvyklé rubriky a ve dvou neidentických verzích sborník zapsaný před ní. (Vypustil jej i rukopis 117 AMB – olomoucká varianta, ale zařadil do dodatků, zatímco MZA G 12 II 326, rovněž olomoucká varianta, jej nemá ani v dodatcích.) § 4, Svobody kněze Pavla, uvádí ms. 1 za Svobodami Matyášovými, zatímco za článkem O bratřích dielných je jen rubrika a odkaz; v olomouckém rukopisu, Čádově ms. 40, se nezachoval, Brandl jej „podlé příkladu několika exemplárů“17 zařadil po článku „O bratřích dílných,“ kde na něho ms. 1 jen odkazuje, ovšem v našem kodexu jej najdeme na tomtéž místě, tedy až na ff. 200v–202v, a s rubrikou „O poručenství za zdravého života,“ Mitrovského A 145 (brněnská varianta) je na tomto místě uvádí podruhé, A 154 ( brněnská varianta s olomouckými úpravami) na ně zde odkazuje jako ms. 1, A 165 je zde uvádí podruhé a rejstřík zařazuje jejich rubriku po rubrice „O bratřích dílných,“ rukopis AMB č. 117 s rubrikou „O poručenství… ,“ stejnou jako u našeho rukopisu, za článkem „O bratřích dílných,“ a totéž řazení, ale s jinou rubrikou najdeme i u rukopisu MZA G 12 II 326; § 5, „Že Markrabství moravské svobodné je,“ začíná na fol. 126v po článku „Kdož zemi bez pána spravuje“ stejně jako v deskovém rukopise, Čádově ms.1, zatímco Brandlova edice má jiné pořadí, § 6, „Jak se král pohoní,“ začíná na fol. 137v, § 7, „Póhon na krále,“ s rubrikou na fol.138r, má incipit „Jan Kepina etc. pohoním …x…že se uvázal v Opavu,“ na fol. 152r začíná § 8 „Zahájenie súdu,“ na fol. 156r § 9 „Nález“ bez doplňku „o tuto věc,“ § 10 je i v našem rukopisu bez rubriky a navazuje přímo na předchozí text, § 11, „O pomluvách prošenie před právem,“ což je článek zrušený již r. 1495, ale mechanicky přejímaný dále, náš rukopis na rozdíl od příbuzného „Prusenovického“ má, na fol. 166v začíná § 12 „S jakou poctivostí…,“ na fol. 168r § 13 „Kterak se spolkové ve dsky vpisují“ s jinou rubrikou, na fol. 186r § 14 „O odboji“ s jinou rubrikou, na fol. 196v § 15 „O nápadiech věnných“ s pokračováním tohoto článku, na fol. 216r začíná § 16 „O vyvolání rukojmí“ 16 17

Tamtéž, 85–88. Kniha Tovačovská, 82, pozn. 1 k čl. 153.

164

s jinou rubrikou, na fol. 223v § 17 „O samých sedláciech,“ na fol. 228r § 18 „O sirotčích létech,“ na fol. 236r § 19 „O svobodě v soudu…,“ na fol. 239r § 20 „O knížectví Opavském“ a na fol. 245v § 21, poslední článek původní Knihy Tovačovské „Nárok o čest“ s explicitem „A také (!) odsouzený, buď stavu kteréhokolivěk, nemá s žádným člověkem dobrým obcovati ani obcování míti ani v svém stavu státi, než chce–li za pluhem choditi a zemi ploditi neb Bohu sloužiti, to múž učiniti.“ Na fol. 246r začínají půhony a nálezy tradičním „Kdo by ku půhonu nestal“ (ff. 246r–247r); stejně začíná (na fol. 66v) podobný oddíl v ms. 3 – „Prusenovickém,“ a totéž platí i pro rukopisy A 154, č. 117 a G 12 II 326; „Na žádost Sobkovu z Kornic král Jeho Milost“ (fol. 247rv), „O věno toto za právo“ (fol. 248r), „O nálezu panském“ (ff. 248r–249v), „Nález panský o zboží a statky, totiž o statek dřevhostický“ (ff. 249v–250r), „Svolení a zřízení panské o rytířstvu“ (ff. 251r–253v), „O psaní titulův“ (ff. 253v–256r), „Srovnání pánův a rytířstva s městy“ (ff. 256r–260r), „Nález panský“ (fol. 263r), „O půhonu zatkyně“ (ff. 263v–264r) s jiným textem, než má s touto rubrikou náš rukopis na fol. 142rv, „List na svobody od smrti krále Vladislava“ (ff. 264r–265v), „Nejprvnější nález za mé paměti na svobody zemské. Václav Laškovský…“ (ff. 266r–267v)18, „Nález panský o zboží a statky“ (ff. 268r–269r), „Srovnání a sjednocení panské“ (ff. 269r–271v), „Když by kterej člověk, nejsa k správě připuštěn, zmučen byl“ (ff. 271v–272r) a „Nález na ten půhon“ (fol. 272r). Následující kolofon dovoluje soudit, že zde zřejmě končila předloha z r. 1505. Za ním jsou na ff. 273r–282v zapsána sněmovní snesení z třicátých let 16. století s incipitem „Léta Páně 1531 v pondělí po svatej Martě držán jest sněm obecný v městě Jihlavi,“ (srv. ms. 11 od fol. 200r, ZZ 1535, XXV) a s explicitem: „Přihodilo–li by se kdy, že by se měl soud odložiti, … o tom v znojemském zřízení na listu 53“ (toto ZZ vydáno r. 1535). Naše pozornost platí především textu Knihy Tovačovské, jakkoli připojené půhony a nálezy a předeslaná Práva a svobody mohou být užitečným pramenem pro bádání v oblasti moravského zemského práva do 16. století včetně. I když kodex vznikl v roce 1600, bližší rozbor potvrzuje, že byl (s výjimkou textu za kolofonem, tedy od ff. 273r do konce), pořízen z předlohy, která skutečně mohla vzniknout v roce 1505, a proto přináší podobu textu nepříliš vzdálenou té, v níž ji pánům odevzdal pan Tovačovský. „Měštěnín“ Kralický patrně předlohu víceméně věrně opsal, neprováděl v ní podstatné změny, protože o nich by se jistě v kolofonu zmínil, rovněž veškerá data po kolofon nepřesahují rok 1505, můžeme 18

Tento nález přináší např. ms. 6, Čáda 2, 96, a ms. 13.

165

tedy v kodexu zachovaný text Knihy pokládat za opsaný z relativně staré předlohy. Při srovnání s Demuthovou edicí z deskového rukopisu (Čádův ms. 1, brněnská varianta) a Brandlovou edicí, jejímž základem je Jirečkem objevený rukopis (Čádův ms. 40, olomoucká varianta), konstatujeme z hlediska úplnosti, že strážnický text Knihy přináší téměř všechny články, někdy bohatěji členěné a v důsledku toho opatřené větším počtem rubrik, někdy spojené s jinými, někdy s odlišným řazením. Články „O posudciech, co se na nich jedná“ až „O pokutě přísahy“ (Brandl 110–114/65–6619 a 1. část 115/65–66), které ms. 1 (a tudíž Demuthova edice) nemá, jsou v našem kodexu zapsány na ff. 177v– 180r. V našem rukopise chybí Demuthovy a Brandlovy články (rubriky podle Demutha) „O listech zemských obecných, a najprv na zprávná zboží“ až „O ležení“ (Demuth 92–98, Brandl 167–172/91–98, v Brandlovi 173/96–97 navíc i „List lací pro dluhy rukojmím,“ který nemají všechny Brandlovy „exempláry“), na článek „O poručenství“ (ff. 211v–212v) navazuje ihned článek, který má v ms. 1 i v ms. 40 rubriku „O obyčejném ležení;“ (Demuth 99, Brandl 174/97), v našem ale „O neobyčejném ležení,“ jakkoli text je shodný a začíná „O obyčejném ležení takto od starých pánův…;“ vynechány byly také Demuthovy a Brandlovy články „List na zástavu obecný“ až „List obyčejný na věno na hotové penieze“ (Demuth 102–105, Brandl 177–179/100–102); obojí vynechané články jsou formuláře různých listů. Naopak má náš kodex oproti ms. 1 i ms. 40 navíc články „O přejití práv neb let zemských“ (fol. 220r) a „O přejití práva ortel do Krnova“ (tamtéž), a v článku „O panu maršálku i o jeho právě. O nářky(!) cti i zlého lože“ (ff. 243v–244r) má oproti Demuthovi i Brandlovi text navíc. Ad illustrandum uvádím znění rubrik článků o půhonech v ms. 1, ms. 40 a v našem rukopise: Demuth 32: „Který den po provolání má se zasésti k puohonóm,“ Brandl 34/29 identické znění, Strážnice na fol. 134r „Kdy mají půhony zasésti a kde;“ Demuth 33–34 „O póhoniech“ (s přípiskem „kterak se roznášejí“), Brandl 36/29–30 „O póhončích,“ Strážnice na fol. 135r „Kterak mají půhonové rozesláni býti,“ Demuth 34–35 „O póhoniech. Kterak a z čeho a k čemu se pohánie,“ Brandl 37/30 identické znění, Strážnice na fol. 137r „Kterak má půhon dodán a zhlášen býti.“ O kvalitě předlohy vypovídají znaky, které shrnul ve svých studiích F. Čáda: „Předmluva“ nebo podle Čády přesněji Ctiborův přípis, text vzniklý dodatečně a až v opise předeslaný vlastní Knize, je v pozdějších rukopisech krácen, jména pánů jsou vynechávána, respektive je vyne19

První číslice označuje kapitolu – Brandl články čísloval, druhá stranu edice.

166

chána celá Předmluva; náš rukopis ji přináší v plném znění, ale výčet jmen pánů není zcela totožný ani s výčtem, který uvádí Demuth (str. 1 edice), ani se jmény, která najdeme v edici Brandlově (str. 1). V nepůvodní první rubrice vlastního textu, která má v ms. 1, nejstarším zachovaném opisu Knihy, podobu „Když pán umře země a země osiří“ a v ms. 40 podobu „Když pán umře země i země osiří,“ vypustil náš kodex podobně jako „Prusenovický“ genitiv a má znění „Když pán umře a zemie osiří“ (fol. 105v); stejnou podobu má i v rejstříku, který nereprodukuje rubriky jednotlivých článků vždycky věrně, a totéž znění rubriky jako náš kodex má i již zmíněný hodnotný rukopis A 165 Mitrovského, patřící do olomoucké skupiny, a měla je i předloha, k níž patří rejstřík v rukopise A 165. Čádův § 7, Póhon na krále, má v našem kodexu (fol. 138rv) znění nejbližší původnímu: „Jan Kepina etc. pohoním … pana Jiřieho, … že se uvázal v Opavu;“ v některých textech je místo formulářového Kepina původní jméno Jan z Doloplaz (jak známo, jde o skutečný půhon). § 10 navazuje na fol. 156r bez rubriky o volavčím na předchozí text a začíná: „Potom volavčímu káže Petr na Havla zavolati,“ § 11 s běžnou rubrikou „O pomluvách prošenie před právem“ přináší náš kodex na ff. 157v–158r s rubrikou „Když by kdo své pře neuměl dostatečně sám provésti, kterak má prositi před právem“ a spojený s dalším článkem (Brandl 72/46–47). Článek byl zrušen r. 1495, v olomouckém rukopise je škrtnut, ovšem mají jej podle Čádova zjištění i rukopisy mladší než Zemské zřízení z r. 1535, které jej samozřejmě vypustilo. § 15 „O nápadiech věnných“ má náš kodex s touto rubrikou a pokračováním tohoto článku zapsán na ff. 196v–197r, pasáž „Pakli by se v tom zmeškala“ (náš rukopis „zmeškal;“ tato úvodní slova jsou v něm formálně pojata jako rubrika) není nijak oddělena, tvoří s předchozím textem jediný článek. Jak známo, Kniha se věnuje ve své první části právu ústavnímu, druhá část je procesuální, ve třetí se přechází k právu majetkovému. Mezi druhou a třetí částí je cézura, třetí část je uvedena větou „Již tuto o jiném psáti se bude, poněvadž práva zřízení položeno,“ užitou jako rubrika. Náš rukopis ji má v této podobě na fol. 197v, je psána stejně velkým písmem jako jiné rubriky. Brandl v edici doplňoval znění incipitu tohoto článku podle některých rukopisů, náš kodex má dokonalé znění: „Poněvadž zřízenost již práva, pokud pamět mohla snésti, napsáno, již se pak psáti bude, oč se lidé v tom právě“ etc. Čádův „vnitřní incipit“ této části Knihy je v našem rukopise na fol. 197v zřetelně půlřádkem oddělen od vlastního článku: „Item najprve se lidé táhnou dědictvím na statek, protož každý rozvážiti má a věděti, co a kdo dědic jest.“

167

Formulář „Přiepis listu na statek sirotčí ujiščený jim“ (titul podle Čády) má náš rukopis na ff. 209r–210v s nepatrnou změnou znění rubriky. K formuláři připojil pan Ctibor svůj výklad a uzavřel větou, že „nález tuto o tom vepsati kázal, nebo páni staří to za právo pravili,“ tedy podle Čády jeden z důkazů, že písař na Ctiborův pokyn vepisoval, co bylo třeba.20 Nález ovšem chybí. V našem rukopisu je Ctiborův výklad jako samostatný článek s rubrikou „Aby statek po dcerách v jiný rod nevšel“ (fol. 211rv) a závěrečná věta, kterou má jak ms. 1 (Demuth 91), tak ms. 40 (Brandl 165/90), zde chybí. Je otázka, kdy byla z důvodu, že nález nebyl vepsán, při opisování vynechána. Brandl ve své edici (187/104) otiskl i „Přípis listu na právo světské i duchovní i na stávky,“ který přináší jenom jeho „exemplár“ VIII čili „Prusenovický“ rukopis, který vykazuje podobnost s naším, ale náš kodex Přípis nemá (vynechal ovšem všechny formuláře). První část Knihy uzavírá „Přípis obecný kvitancie,“ v našem rukopise na ff. 222v–223r. Náš kodex má na fol. 223r písmem výrazně větším než písmo ostatního textu a poněkud menším než písmo rubrik poznámku svědčící o původním uzavření Knihy: „Již pak o listech všechno, což pilnějšího, oznámeno jest. A tuto opět o jiném řádu sedlském a řemeslnících již se správa udělá.“ Předěl mezi původním dílem, tedy články „O smrti krále“ až „Přípis obecný kvitancí“ (náš rukopis je má na ff. 104r– 223r) a mladší částí (ff. 223r–245v), je v našem kodexu zřetelný. Tento předěl oběma editorům Knihy unikl a upozornil na něho až Čáda.21 Přípis svobod zemských přinášel původní text Knihy v originální latinské podobě, český překlad nebo spíše překlady následovaly v dodatcích, až pozdější kopisté nahrazují originál českou verzí přímo v textu. Nadpis českého překladu Matyášových svobod v ms. 40 (fol. 84r) „Toto jest přípis listuov a svobod zemských, kteréž sem já … z latinské řeči v českú vyložil“ podle Čády22 nemusí bezpodmínečně znamenat, že autorem překladu je Ctibor, naopak vzhledem k tomu, že překladů je víc, je mohli pořídit různí písaři. (V našem rukopise tento nadpis chybí a kodex přináší dva různé překlady.) Brněnská skupina mívá český překlad, olomoucká většinou latinský originál a český překlad v dodatcích za textem, důležitý Mitrovského rukopis A 165 (olomoucká varianta) má na náležitém místě latinský originál následovaný bezprostředně českým překladem, což je neobvyklé, náš rukopis (a také velmi kvalitní 20 21 22

Čáda 3, 32. Čáda 3, 34. Čáda 3, 35.

168

ms. 5 Čádova soupisu) je z Knihy vypustil úplně, na „Přísahu královskou neb margkrabinu, kterúž jest udělal král Matyáš“ (fol. 117r), navazuje „Tuto již o vzdání hejtmanství hejtmana,“ nicméně v kodexu jsou mimo text Knihy zařazeny dvě mírně odlišné české verze Svobod, a to nesrovnatelně lepší než je překlad „Ctiborův,“ který přináší Brandl. Různými verzemi překladu se dosud badatelé podrobněji nezabývali, bylo jen konstatováno, že „Ctiborův“ překlad je neobratný. Naše překlady, které jsou patrně relativně staré, byly–li součástí předlohy, z níž bylo opisováno r. 1505, jsou bezesporu nejobratnější z překladů ms. 1, ms. 40 i A 165 a vykazují oproti nim jisté zvláštnosti a rozdíly. K Čádovu srovnání části překladu arengy Matyášovy konfirmace – ta na rozdíl od inserovaných listin ve strážnickém kodexu podruhé uvedena není – doplňujeme: ms. 40, Olomouc lat.: … ad perpetuam regi (!) memoriam česky: Král … k věčnej paměti ms. 1, Brno: král věčnej památce věci stálé Strážnice: král budoucí (!) paměti Olomouc lat.: si prenatorum hominum est natura non solum obsequentes sibi česky: a poněvadž v národu lidském jest přirození netoliko slúžiece sobě Brno: a poněvadž předešlých lidí toto jest bylo přirození, netoliko posluhujíc sobě Strážnice: starodávních lidí přirození byla jest netoliko sobě posluhujíce Olomouc lat.: imo se amantes equo adamare animo, quanto magis regalis fastigii dignitas česky: ale také se i milujíce rovným milováním v úmyslu, čím viece královské duostojenstvie Brno: ale milujíc se rovným úmyslem sebe zase milovati, čiem viece královského povýšenie duostojenstvie Strážnice: nýbrž jednostejnými mysli se milujíce, kterak pak mnohem více královskej velebnosti. V článku Doplňky 123 jsem srovnala překlady jedné pasáže Svobod v ms. 1, ms. 40 a A 165; české ekvivalenty strážnického rukopisu jsou nejpřesnější – svobody ovšem nejsou součástí textu Knihy, jak bylo řečeno – a patrně vycházely z latinského znění ms. 40 nebo jemu velmi podobného (latinský text cituji podle Jirečka, ohledně znění ms. 1, ms. 40 a A 165 odkazuji na svůj článek): 23

Viz pozn. 1; 171–172.

169

Ms. 40: Nos Johannes … recognoscimus ecc., quod sicut prius aliquoties dilecti fideles nostri, barones nobiles et vladykones terrae nostrae Moraviae, sic et nunc ad instantiam nostram pro multiplicibus debitis nostris, quibus in instanti opprimimur, quae sine ipsorum adjutorio nullo modo evadere poteramus, bernam sive collectam etc. Strážnice (fol. 24v): My Jan … známo činíme, jakož prve několikrát věrní naši milí urození páni a panoše země naší moravské, tak i nyní k potřebě naší pro mnoství (sic) dluhů našich, jimiž ustavičně obtíženi jsme, kterýchžto bez jich pomoci nižádným obyčejem ujíti jsme nemohli, berni anebo počtem (!) zvláštní atd. Strážnice (fol. 66r): My Jan … známo činíme, jakož prve několikrát věrní naši milí urození páni a panoše zemie naší moravský, tak nyní ku potřebie naší pro množství dluhů našich, jimiž ustavičně obtíženi jsme a kterýchžto bez pomoci žádným obyčejem sme ujíti nemohli, berni neboli pomoc zvláštní atd. Náš kodex tedy přináší nejvyspělejší ze srovnávaných překladů a jeho Kniha Tovačovská Svobody vynechala, dá se tedy předpokládat, že v předloze byl patrně latinský originál. Následující články „O sirotčích penězích“ až „O lidech, kteříž po službách jezdie,“ Čádou charakterizované jako „směsice nepochybně z různých pramenů,“24 má na ff. 227r–233r náš kodex všechny, s částečně pozměněnými rubrikami, článek s dodatečným titulem „O pobitkách“ (sic ms. 40), který je nesporně Ctiborovým dílem, má v ms. 1 a ms. 5 rubriku „O pobídkách;“ náš kodex svou (ovšem i v jiných rukopisech doloženou) rubrikou „Pobídka k bitvě“ (fol. 230r) poučuje, jakým nepochopením rubrika O pobídkách vznikla. Článek „O odkladiech hlav zabitých vedlé práva země“ má náš rukopis na ff. 234v–235r s rubrikou „O odkladech hlav a zabitých podle práva země,“ znějící stejně jako v Mitrovského rukopisu A 165 a v jeho rejstříku a jako v G 12 II 326, na fol. 235v je zapsán článek „O odkladu hlavy zemanína“, článek „O odkladu hlavy sedláka“ (ms. 5 a ms. 40 mají rubriku O odkladu sedláka), který v ms. 1 nenajdeme, protože jde o pozdější dodatek, má strážnický kodex vepsán na ff. 235v–236r. Na tento článek navazuje nesourodá další část, začínající na fol. 236r článkem „O svobodě v soudu panském“ (ms. 5 a ms. 40 tuto rubriku nemají, Mitrovského A 165 ji má v podobě „O svobodném soudu panském“) s úvodní větou: „Již se jest sepsalo, co jest příčin, ješto k soudu panskému přísluší a před pány přicházie.“ Tuto větu má ms. 1, ale nemají ji ani ms. 5, ani ms. 40. Náš rukopis ji má (na fol. 236v). Závě24

Čáda 3, 37.

170

rečná věta článku zní v ms. 1 „zpráva všem,“ v ms. 40 „zpráva všemu;“ v našem rukopise čteme na fol. 236r „aby se z práva všemu stala.“ Článek závěrečné druhé části Knihy „O knězi biskupu olomouckém,“ jehož autorem je bezpečně pan Tovačovský a který mj. vypovídá o prameni, jehož bylo použito,25 má v ms. 40 (a pěti z Brandlových „exemplárů“) dodatek „kterýž počíná mezi jinú řečí takto.“ Náš kodex má (na fol. 239r) znění „I nalezl sem v spisích (v ms. 40 „písmích“) k tomu podobných nebo takových psanou (!) rukou kněze biskupa Tasa Olomúckého, (…) protož sem tuto k tomuto přiložil a připsati dal, kterýž se počíná mezi jinou řečí takto dole.“ V článku je stejnou rukou dopsáno (dodatečně, protože dopsaná „rubrika“ zasahuje do okrajů) větším písmem „Tas biskup toto píše“ (ms. 40 má „sepsal“) a text je písařovou nepozorností pokažen, kus je na nepatřičném místě opsán znovu. Článek „O duchovniem právě“ odkazuje na nálezy před brněnským (nikoli olomouckým) právem. Ms. 40 (na fol. 77r) dodává: „I tuto také dole mezi jinými potřebnými nálezy,“ „dole“ ovšem žádné nálezy nenajdeme. Ms. 1 tento dodatek nemá. Náš kodex má na fol. 242r týž dodatek: „což sau nálezové při brněnském právě i tuto také dole mezi jinými potřebnými nálezy,“ s písařským omylem dodatek přináší Mitrovského A 165. K Čádovu hodnocení práce obou editorů Knihy26 můžeme na základě našeho kodexu doplnit: ms. 1 i ms. 40 mají v článku bez rubriky (Demuth 42, Brandl 55/39 s dodanou rubrikou „O těch, jichž předkové panství neužívali“) znění „mohú–li co provésti výše, že při tom mají býti zachováni,“ což Brandl bez komentáře emendoval na „zanecháni;“ náš rukopis má na fol. 147r v článku bez rubriky znění „že přitom mají bejti zanecháni,“ tedy Brandl eventuálně mohl správné znění najít v některém jiném „exempláru.“ Ms. 1 (Demuth 110) má v článku „O vyvolání rukojmí“ znění „že rukojmie vlehnúti nechtěli, na ležení nedbali,“ ms. 40 (Brandl 176/98) má správné „na lání nedbali,“ náš kodex má (na fol. 216r, rubrika „Když by rukojmie vlehnauti nechtěli, kterak je vyvolati má“) rovněž „na lání.“ Ms. 1 (Demuth 125) má v článku „Přísaha za strýce neb za ujce“ čtení „přirozený strýc s erbóm,“ s opravou „erbovní,“ ms. 40 (Brandl 221/122) má čtení „a erbovní,“ náš rukopis (na fol. 244v) rovněž „přirozený strýc a erbovní,“ stejně jako Mitrovského A 165 a jeho rejstřík. Zcela na závěr si povšimneme článku „O sešlosti roduov“ – jeho rubrika byla dodatečně (a černě, jinak jsou jeho rubriky skutečně rubrae, 25 26

Čáda 3, 40. Čáda 1, 35–36.

171

červené) připsána už v ms. 1, zatímco v ms. 5, v ms. 40 i v A 165 chybí. Náš kodex má článek (na ff. 244v–245r) rovněž bez rubriky. V tomto článku najdeme v ms. 1 (Demuth 126) „za vládyky jednostajně zuostávají,“ u Brandla 223/123 „za vládyky jednoštítné,“ totéž adjektivum má i A 165, náš rukopis má na fol. 245r „jednostejně“ a Brandl v pozn. 4 k článku 223 uvádí, že ostatní „exempláry“ i ZZ mají „jednoštítné,“ tedy zde se náš kodex přimyká k deskovému. („Jednostejně“ čteme ovšem i v rukopisu 117 Archivu města Brna jako v jediném z nově – po Čádovi – zaregistrovaných.) Také liberecký opis Knihy je poprvé odborné veřejnosti prezentován ve 3. dílu Průvodce po rukopisných fondech v České republice.27 Rukopis je kolofonem na fol. 97v datován do r. 1612 (Průvodce uvádí r. 1611), je papírový, má XXVIII+157 ff., knižní blok má rozměry 27,5x20,5 cm, vazba 29,5x21,5 cm, vazba je soudobá prkénková. Kodex má mladší foliaci I–XXVIII, původní foliaci (součástí rukopisu je i rejstřík ke Knize Tovačovské, psaný stejnou rukou jako text Knihy) 1–94, do fol. 48 incl. tužkou, od fol. 49 do fol. 94 perem, při soupisu byla foliace prodloužena (95–157) a byla do ní zahrnuta zadní předsádka, protože původní foliace zahrnula přední. Mnoho folií zůstalo prázdných: Iv, XXVr–XXVIIIv, 98v, 99v–157v, celý kodex s výjimkou fol. 99r psal jediný písař, „Jacobus Fabricius Lohlensis, cantor Oppavie 1612“ (již zmíněný kolofon). Text kodexu je orámován na ff. IIr–XXIVv inkoustem, dál tužkou. Na ff. Vr–IXv, kde je opsán Paprockého výklad o slovanské šlechtě ve formě listu z r. 1609, je text škrtnut. Vazba má rámovou kompozici, je zdobená slepotiskem (přední i zadní deska mají stejný dekor), hřbet má 5 vazů, vazba má dvě háčkové mosazné zdobené spony, je odřená a poškozená červotočem. Kodex má zlacenou cizelovanou ořízku. Na přední desce je soudobý titul „Knížka pana Tovačovského 1611“ a monogram W. Z B. (=Vojskové z Bogdunčovic), na předním přídeští razítko Muzeum Liberec, perem „1615 č. přír. 186/70,“ tužkou „i. č. 1615,“ tužkou „Antikv. Karlova 2“ a cena „2800,–“. Na přední předsádce je červeným inkoustem vepsáno „Léta Páně 1618.“ V první části přináší rukopis 34 malovaných zlacených rodových erbů, po jednom na ff. IIv, IVr, Vv, VIr, VIv, VIIrv, VIIIr, XIVv, XVIv, XIXr, XXIv, XXIIv, XXIIIrv, XXIVv, po dvou na ff. XVrv, XVIr, XVIIIrv, XXv, XXIr, XXIIr, XXIVr. V kodexu je rubrikace, v textu Knihy Tovačovské jsou všechny rubriky červené. Relativně výpravný kodex byl pořízen na objednávku nejspíš pana Petra Vojsky z Bogdunčovic, jak o tom svědčí monogram na přední desce, 27

Dílo citované v pozn. 12, 82–83, č. 88 – Liberec.

172

Paprockého dedikace, genealogické texty a náročná výzdoba, četné iluminace a rubrikace, kopista – kantor Fabricius však místy neodvedl zcela spolehlivou práci. Kodex obsahuje genealogické záznamy k polskému vladyckému rodu Vojsků z Bogdančovic, který se v 16. stol. usadil na Moravě (jedna větev koupila 1575 Količín a 1587 Veselí), a k další moravské šlechtě; text pochází z pera B. Paprockého, jak o tom svědčí dedikace z r. 1609 na fol. IIIv i jeho další podpis. Následuje Kniha Tovačovská s dodatkem a rejstříkem a další drobná moravika: ff. IIr–XXIVv „Léta Páně 1611. Poznamenání rodu pana Jana staršího a pana Petra, bratří vlastních Vojskův z Bogdunčovic.“ Na fol. IIv „Na erb zubří hlava, kderý (!) náleží urozenému a statečnému rytíři panu Petrovi Vojskovi z Bogdunčovic na Veselí a Kolčíně i jiným,“ ff. 1r–88v „Knížka páně Tovačovského,“ ff. 88v–93v „Přípis listu nového landfrýdního léta Páně 1608 ve středu po sv. Jiljí v Brně při sněmě vyzdviženého“ (podepsán Jan Čejka z Olbramovic, nejvyšší písař Markrabství moravského), ff. 94r–97v „Register pro snadnější vyhledání,“ fol. 98r čtyři záznamy událostí r. 1607, kdy byl proti odbojné Opavě poslán Geisbergův pluk („Hanzberger s knechty“) fol. 99r „O zasezení saudu v k(nížectví) Opavském.“ Nás bude blíže zajímat text Knihy: 1r–88v „Knížka páně Tovačovského. (Titul z fol. 1r). Předmluva. Žádost pánův a jim kvůli sepsaná. K žádosti va(ší), důstojný pane a pane Thase, biskupe olomúcký … i račiž na tomto sepsání svú práci míti a na to se ptáti, potom pánům oznámiti. (Rubr.:) Když pán umře a země osiří. Hejtman, kterýž jest zemský, když král umře, má hned po smrti pána země všem oznámiti smrt pána a krále …x (Rubr.: Nářek o čest kým má súzen bejti) … a tak odsúzený bude (!) stavu kteréhožkolivěk, nemá s žádným člověkem dobrým obcovati ani v svém stavu státi, než chce–li za pluhem choditi a zemi dělati (!) neb Bohu slúžiti, to může učiniti.“ I tento text Knihy patří k hojněji zastoupené skupině olomoucké, oproti Demuthově edici přináší Přípis listu svobod (=Svobody kněze Pavla, viz níže u ‚sledovaných článků‘) dvakrát (jak je tomu i u A 165), poprvé od fol. 13v; po Svobodách krále Matyáše řadí na ff. 14r–15r navíc článek „Toto z krále Matyáše listu,“ který ms. 1 nemá a ms. 40 zařadil do dodatků, zatímco v Mitrovského A 165 figuruje na stejném místě na ff. 19r–20r, a na ff. 15r–16r článek „Nových svobod přípis.“ Podle očekávání nejsou součástí textu Přísahy (Demuth 56–57 pod čarou), které byly do ms. 1 doplněny. Oproti ms. 1 a jako v kvalitních rukopisech olomoucké varianty ms. 40 a A 165 najdeme v libereckém kodexu na ff. 51r–52v články „O posudcích, co se na nich jedná“ až

173

„O pokutě přísahy“ (Brandl 110/65–114/66), zatímco chybí články „O listech zemských obecných“ až „O obyčejném ležení“ (Demuth 92–99, Brandl 167/91–174/97) a formuláře „List na zástavu obecný“ až „List obyčejný na věno“ (Demuth 102–105, Brandl 177/100–179/ 102). Absenci obou pasáží–formulářů jsme konstatovali i u strážnického rukopisu. Textově se liší články s rubrikami „O odkladu hlavy zemanína“ a „O odkladu hlavy sedláka“ na fol. 83r. Rukopis je mladý, proto nepřekvapuje, že textové členění se od členění nejstarších kodexů liší a že rukopis přináší relativně velký počet rubrik navíc, u některých z nich konstatujeme odchylky, obměny nebo rozšíření. Naopak chybí rubrika „O spolcích“ (Demuth 60) a „O stravě pánuom úředníkóm“ (Demuth 74). Rubrika „Rozum svobod ten jest“ (Demuth 85) je v našem textu na fol. 66v jeho součástí, není graficky odlišena. Ze sledovaných článků: § 4: „Přípis listu svobod“ figuruje na ff. 13v–14r a znovu na ff. 65r–66r, zde s rubrikou „Poručenství za zdravého života“ (Demuth 17 text, Demuth 84 jen rubrika „Přiepis listu svobod…“ s odkazem, Brandl 153/82 „List biskupa Pavla a dvanácti pánóv o svobodách“); jak bylo naznačeno výše, v A 165 Svobody najdeme rovněž dvakrát, na ff. 18r–19r a 66r–67r; § 6 má v našem rukopise (na fol. 27v) rubriku „Jak se král pohoní a čím (!) má pohnán býti;“ § 7: „Půhon na krále. Jan Kepina pohoním nejjasnější kníže a pána margkrabě moravské, pána svého nejmilostivějšího, z dědin … že se uvázal v Oppavu v oddíl“ (fol. 28r); u § 9 v rubrice „Nález“ (na fol. 38v) chybí dodatek olomoucké varianty „o túž věc l. 1464;“ § 10: „Potom volavčímu káže Petr na Havla zavolati“ (fol. 38v) nemá rubriku a je součástí článku „Nález“ (Demuth 49), pouze na řádku konstatujeme větší mezeru; vynechávaný článek „O pomluvách prošení před právem“ (§ 11) zde je (na fol. 39rv); 2. polovina článku „O nápadích věnných,“ začínající slovy „Pakli by se v tom zmeškala“ (§ 15), není vynechána (zapsána na fol. 63r). O českém překladu Svobod krále Matyáše v libereckém kodexu platí, co bylo řečeno o znění rukopisu A 165: vzdor příslušnosti k olomoucké skupině je i ten velmi blízký verzi ms. 1 a ortografie místy prozrazuje, že kopista – ostatně občas nepozorný – pracoval se starou předlohou. Výše uvedené pasáže (str. 9–10) znějí v libereckém opisu: fol. 9r: „A poněvadž předešlých lidí bylo jest to přirození, netoliko přisluhujíc sobě, ale milujíc se rovným úmyslem sebe zase milovati, čím více královského povýšenie duostojenstvie…“ fol. 12r: „My Jan … vyznáváme tímto listem, že jakž (!) několikráte prve věrní naši milí páni šlechticové a vladyky země naší moravské, tak i nyní k snažné žádosti naší pro mnohé dluhy naše, jimižto nyní obtíženi

174

jsme, kterýchžto bez jich pomoci nižádným obyčejem nemohli bychme zbýti, brni (!) a neb sebrání …“ Pro zajímavost uvádíme několik kopistových lapsů: na fol. 26r rubrika „Který den má po provolání se zasísti se ku pohonům,“ na fol. 28r znění důležitého textu „že se uvázal v Off(?)/ss(?)anu“ (nesrozumitelné slovo, předloha měla jistě „v Oppavu,“ nikoli „v opravu“), a na fol. 76r kuriózní začátek pasáže ‚Již pak o listech všechno:‘ „Již pak koli stech všechno…“ Díky soupisovým pracím prováděným kodikology Rukopisné komise Archivu AV přibyly tedy k Čádovu stále doplňovanému seznamu opisů Knihy Tovačovské další dva, z nichž strážnický stojí za pozornost pro starou předlohu, z níž byl opsán, pro fakt, že jde o „čistý“ olomoucký typ, pro svou relativní úplnost (formuláře dal pan Ctibor vepsat), dvojí neidentický překlad Matyášových svobod (a přihlédneme–li i k dalším textům, poskytuje kodex prameny k moravskému zemskému právu do 16. stol. včetně). Potvrzuje Čádovy precizní závěry o této právní památce a může být přínosem pro moderní edici Knihy. Mladý opis liberecký je zajímavý pro rysy příbuzné s velmi kvalitním rukopisem A 165, který můžeme oprávněně klást na přední místo filiační řady rukopisů olomoucké varianty.

175

Die Handschriften des Tobitschauer Rechtsbuches im Stadtmuseum Strážnice (Strassnitz) und im Nordböhmischen Museum in Liberec (Reichenberg) (Ergänzungen zum Verzeichnis der Handschriften des Tobitschauer Buches V.) Zusammenfassung Der vorliegende Artikel befasst sich ausführlich mit zwei bisher unbekannten Abschriften des Tobitschauer Buches – mit der Handschrift R 4, die in dem Strassnitzer Stadtmuseum aufbewahrt wird, und mit der Handschrift Nr. 1615 des Nordböhmischen Museums in Reichenberg. Die erste Handschrift stammt zwar aus der Wende des 16. und 17. Jh., wurde aber grösstenteils nach einer in das Jahr 1505 datierten Vorlage angefertigt und beinhaltet infolgedessen eine Fassung dieses Rechtsdenkmales, die dem aus der Feder der Herrn Ctibor Tovačovský stammenden Original verhältnismässig nahe liegt. Der Kodex bringt ausser dem Tobitschauer Buch auch Abschriften von verschiedenen dem Markgraftum Mähren erteilten Rechten und Freiheiten und einige Nachträge zu dem Buch. Der Text des Buches gehört zu der durch Jirečeks Olmützer Handschrift M I 170 repräsentierten Olmützer Gruppe, ist fast vollendet, bringt die Passagen, die in der erwähnten besten und ältesten (soviel wir bisher wissen) Abschrift dieser Variante fehlen; ausgelassen wurden nur Formulare verschiedener Amtsbriefe. Der Text des Buches wäre für die vorzubereitende kritische Edition dieses Denkmals nicht ganz bedeutungslos und das übrige Material kann für das Studium des mährischen Landesrechtes des 14. bis 16. Jh. von Nutzen sein. Die zweite Handschrift stammt aus dem Jahre 1612 und es handelt sich wieder um eine (weniger wichtige) Abschrift des zur Olmützer Variante gehörenden Textes. Übersetzung von der Autorin

176