NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE A JEJICH POZICE JAKO PROJEKTOVÝCH PARTNERŮ

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Ekonomika a řízení nestátních neziskových organizací

NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE A JEJICH POZICE JAKO PROJEKTOVÝCH PARTNERŮ Non-profit organizations and their position in the capacity of project partners Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Mgr. David PÓČ

Tereza STEHLÍKOVÁ Brno, květen 2011

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro:

S T E H L Í K O V Á Tereza

Obor:

Ekonomika a řízení nestátních neziskových organizací

Název tématu:

NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE A JEJICH POZICE JAKO PROJEKTOVÝCH PARTNERŮ Non-profit organizations and their position in the capacity of project partners

Zásady pro vypracování Problémová oblast: Nestátní neziskové organizace se v rostoucí míře podílejí na poskytování široké škály vzájemně i veřejně prospěšných aktivit. Pro zajištění činnosti a realizaci svých cílů nestátní neziskové organizace hledají a získávají finanční prostředky z různých zdrojů. Jednou z hlavních moţností zabezpečení financování je v současné době vyuţití potenciálu různých dotačních titulů, kde NNO mohou působit nejen jako příjemci, ale i v důleţité roli projektových partnerů. Jejich role jako projektových partnerů je ale limitována kupříkladu malým kapitálem ke spolufinancování, nedostatečnou organizační a manaţerskou kapacitou, nejednotností akreditačních a dotačních pravidel, případně nerovným postavením oproti veřejnému neziskovému sektoru. Cíl práce: Definovat roli nestátních neziskových organizací jako projektových partnerů včetně identifikace klíčových faktorů ovlivňujících rozhodování organizací o zapojení do projektů v této roli. Postup práce a použité metody: 1.Definování prostoru nestátních neziskových organizací v rámci národního hospodářství. 2.Rozbor terminologie s důrazem na vymezení problémových pojmů. 3.Charakteristika způsobů získávání finančních prostředků. 4.Řízené rozhovory s pracovníky nestátních neziskových organizací. 5.Deskripce vybraných projektů a jejich komparativní analýza. 6.Analýza nestátních neziskových organizací jako projektových partnerů. 7.Syntéza doporučení v oblasti práce soukromých nestátních neziskových organizací na projektech.

Rozsah grafických prací:

Předpoklad cca 10 tabulek a grafů

Rozsah práce bez příloh:

35 – 45 stran

Seznam odborné literatury: Rektořík, Jaroslav. Ekonomika veřejného sektoru. 2. vydání. Brno : MU, 2001. 258 s. ISBN 80-210-2550-6. Škarabelová, Simona. Komunikace a Public Relations. 1. vydání. Brno : MU, 2005. 81 s. ISBN 80-210-3745-8. Rektořík, Jaroslav - Hyánek, Vladimír - Škarabelová, Simona - Lukášová, Růţena Winkler, Jiří - Jurajdová, Hana - Fojtíková, Jarmila - Prouzová, Zuzana. Organizace neziskového sektoru. Základy ekonomiky, teorie a řízení. Třetí. Praha : Ekopress, s.r.o., K Mostu 124, Praha 4, 2010. 188 s. Není uvedeno. ISBN 978-80-86929-54-5. Ronovská, Kateřina. Spolkové a nadační právo. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 109 s. edice učebnic č. 404. ISBN 978-80-210-4512-5.

Vedoucí bakalářské práce:

Mgr. David Póč

Datum zadání bakalářské práce:

22. 11. 2010

Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 22. 11. 2010

………………………………………… děkan

Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby:

Tereza Stehlíková Nestátní neziskové organizace a jejich pozice jako projektových partnerů Non-profit organizations and their position in the capacity of project partners Hospodářská politika a správa Mgr. David Póč 2011

Anotace Nestátní neziskové organizace se v rostoucí míře podílejí na poskytování široké škály vzájemně i veřejně prospěšných aktivit. Pro zajištění činnosti a realizaci svých cílů nestátní neziskové organizace hledají a získávají finanční prostředky z různých zdrojů. Jednou z hlavních moţností zabezpečení financování je v současné době vyuţití potenciálu různých dotačních titulů, kde NNO mohou působit nejen jako příjemci, ale i v důleţité roli projektových partnerů. Jejich role jako projektových partnerů je ale limitována kupříkladu malým kapitálem ke spolufinancování, nedostatečnou organizační a manaţerskou kapacitou, nejednotností akreditačních a dotačních pravidel, případně nerovným postavením oproti veřejnému neziskovému sektoru. Cíl práce: Definovat roli nestátních neziskových organizací jako projektových partnerů včetně identifikace klíčových faktorů ovlivňujících rozhodování organizací o zapojení do projektů v této roli. Annotation Non-profit organizations are increasingly involved in providing both a wide range of mutually and public beneficial activities. To ensure implementation of its activities and objectives NPOs seek and receive funding from various sources. One of the main possibilities for securing funding at the present time is the potential of various subsidies, where NPOs can act not only as beneficiaries but also in the important role of project partners. Their role as project partners is limited, for example, by little capital for financing, lack of organizational and managerial capacity, the inconsistency between accreditation and subsidy rules or unequal position compared with the non-profit public sector. Objective: To define the role of NPOs as project partners, including identification of key factors influencing the decisions of the organizations whether to involve in projects in this role. Klíčová slova Nestátní neziskové organizace, nestátní neziskový sektor, financování NNO, partnerství, projektový partner, veřejná prospěšnost, dárcovství Keywords Non-profit organizations, non-profit sector, financing of NPO, partnership, project partner, public beneficial, donation

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Nestátní neziskové organizace a jejich pozice jako projektových partnerů vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Davida Póče a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 16.května 2011 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Davidu Póčovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování mé bakalářské práce.

Obsah Úvod............................................................................................................................................... 10 1

2

Nestátní neziskové organizace, jejich význam, vývoj a pouţívaná terminologie .................. 11 1.1

Terminologie a význam jednotlivých pojmů ................................................................. 11

1.2

Důvody pro vznik nestátních neziskových organizací ................................................... 14

1.3

Vývoj nestátního neziskového sektoru v ČR po roce 1990 a jeho právní zakotvení ..... 18

Financování nestátních neziskových organizací .................................................................... 22 2.1

2.1.1

Rozpočty institucí veřejné správy .......................................................................... 22

2.1.2

Ostatní veřejné zdroje ............................................................................................ 23

2.1.3

Nepřímé veřejné zdroje .......................................................................................... 24

2.2

4

Individuální dárcovství .......................................................................................... 25

2.2.2

Firemní dárcovství ................................................................................................. 25

Vlastní příjmy ................................................................................................................ 26

Partnerství a partneři nestátních neziskových organizací ...................................................... 28 3.1

Partnerství ...................................................................................................................... 28

3.2

Partneři z veřejného sektoru ........................................................................................... 29

3.3

Partneři ze soukromého sektoru ..................................................................................... 29

Pozice nestátních neziskových organizací jako projektových partnerů ................................. 31 4.1

Současný stav NNO jako projektových partnerů ........................................................... 31

4.1.1

Vlastní projektová činnost ..................................................................................... 31

4.1.2

Společné projekty ................................................................................................... 32

4.1.3

Dlouhodobé projekty.............................................................................................. 33

4.1.4

Lidské zdroje NNO ................................................................................................ 33

4.2

Vymezení pozic NNO jako projektových partnerů ........................................................ 34

4.2.1

NNO v pozici příjemce podpory ............................................................................ 34

4.2.2

NNO v pozici poskytovatele podpory .................................................................... 35

4.3 5

Neveřejné zdroje ............................................................................................................ 24

2.2.1 2.3 3

Veřejné zdroje ................................................................................................................ 22

Zhodnocení současného stavu NNO pomocí SWOT analýzy ....................................... 35

Deskripce a komparativní analýza vybraných projektů z hlediska partnerství ...................... 37 5.1

Deskripce vybraných projektů ....................................................................................... 37

5.2

Komparativní analýza vybraných projektů .................................................................... 39

5.2.1

Projektoví partneři.................................................................................................. 39

5.2.2

Cíle projektů........................................................................................................... 41 8

5.2.3

Náklady na projekty ............................................................................................... 41

5.3

Celkové zhodnocení projektů ......................................................................................... 42

5.4

Doporučení pracovního postupu NNO na projektech .................................................... 43

Závěr............................................................................................................................................... 45 Seznam pouţitých zdrojů ............................................................................................................... 47 Seznam tabulek, obrázků a grafů.................................................................................................... 49

9

Úvod Téma této bakalářské práce souvisí s mojí aktivitou a angaţovaností v jedné nestátní neziskové organizaci, na jejímţ vzniku a následně i na jejím řízení se podílím. Projektové partnerství je těsně spjato s financováním těchto organizací, a je tak jedním ze zásadních prvků, bez kterého by nebylo moţné nestátní neziskový sektor a organizace v něm fungující udrţet a rozvíjet. Hlavním rysem a silnou stránkou organizací působících v soukromém neziskovém sektoru je různorodost poskytovaných sluţeb a aktivit spojených s pozitivním přínosem pro společnost. Nestátní neziskové organizace (dále jen NNO) přispívají ke zkvalitňování občanské společnosti a významně pomáhají i při seberealizaci kaţdého občana. Jsou všude tam, kde se lidé chtějí soukromě angaţovat a nahradit tak neexistující nebo nedostatečně fungující státní instituce. Vyskytují se snad ve všech oblastech lidské činnosti: sociální sluţby, zdravotnictví, školství, ochrana lidských práv, ochrana ţivotního prostředí, odstraňování škod způsobených pohromami, poţární ochrana, sport, kultura, ochrana kulturních památek, volnočasové aktivity dětí a mládeţe, rozvoj komunitního ţivota, ekonomický rozvoj, výzkum a vývoj. Cílem mé práce je identifikovat a popsat pozice nestátních neziskových organizací, ve kterých se jako projektoví partneři nacházejí, okolnosti, které vedou k vytváření projektového partnerství a problémy, se kterými se při své činnosti nestátní neziskové organizace potýkají. Odborná literatura řadí k nestátním neziskovým organizacím mnoho různých subjektů. Ve své práci se omezím na zkoumání čtyř právních forem, které jsou všeobecně povaţovány za jejich základ: občanská sdruţení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy. Práce je členěna na teoretickou a praktickou část. V první, teoretické části, jsou vysvětleny důleţité pojmy, které se k dané problematice váţí, důvody, proč nestátní neziskové organizace vznikají, kde je jejich prostor v rámci národního hospodářství a jak jsou zakotveny v právním řádu ČR. Dále jsou zevrubně charakterizovány moţnosti financování a označení obvyklých partnerů nestátních neziskových organizací. Druhá, praktická část, je věnována roli nestátních neziskových organizací a vymezení jejich pozic jako projektových partnerů. Následuje komparativní analýza dvou realizovaných projektů, kde je fakticky ukázán obsah práce NNO, smysl jejich činnosti, tvorba a význam partnerství. Závěr praktické části tvoří doporučené pracovní postupy práce NNO na projektech. Pro vypracování této bakalářské práce jsem zvolila následující postupy a metody. V teoretické části vycházím především z prací uznávaných expertů na neziskový sektor: Ing. Vladimíra Hyánka, Ph.D., Mgr. Simony Škarabelové, Ph.D., doc. Ing. Jaroslava Rektoříka CSc. a JUDr. Kateřiny Ronovské, Ph.D. Pro praktickou část – zjištění aktuálního stavu vyuţívám internetové stránky veřejných institucí a organizací podporujících činnost NNO. Zdrojem poznatků pro praktickou část práce bude vlastní šetření v terénu pomocí řízených rozhovorů s manaţery a řediteli jednotlivých zkoumaných forem nestátních neziskových organizací doplněný vlastními zkušenostmi z práce v této oblasti a samozřejmě také teoretickou přípravou.

10

1 Nestátní neziskové organizace, jejich význam, vývoj a používaná terminologie 1.1 Terminologie a význam jednotlivých pojmů Nestátní neziskové organizace (NNO) tvoří základ občanské společnosti. Zabývají se veřejně prospěšnou činností a jejich zřizovatelem jsou soukromé fyzické nebo právnické osoby. Tyto organizace fungují na základě zakládací smlouvy nebo zřizovací listiny, mají vlastní organizační strukturu se stanovením řídících a kontrolních kompetencí a uplatňují zvláštní způsob financování včetně určitých daňových výhod. Mají dobrovolný charakter, svobodný výběr svých cílů i forem jejich naplňování a jsou autonomní vůči státu. Cílem jejich činnosti není ekonomický zisk a jeho rozdělení mezi vlastníky, ale uskutečňování poslání, za jejichţ účelem jsou zřízeny. Zisk sice tvoří, ale opět jej musí vloţit zpět k rozvoji organizace a k plnění jejích cílů. Běţným prvkem je také účast dobrovolníků – cíle těchto organizací jsou často naplňovány právě za pomoci dobrovolnické práce. Intenzita tohoto prvku se u jednotlivých organizací liší. Obecně lze říci, ţe pro většinu pojmů běţně pouţívaných v neziskovém sektoru platí, ţe jsou obtíţně definovatelné a nejsou přesně právně specifikované. NNO – nestátní neziskové organizace případně také nevládní, soukromé nebo občanské je všeobecně pouţívaný pojem, který však není nikde v našem právním řádu definovaný. Definice se v ČR v současné době odvozuje od právní formy jednotlivých organizací. Tomu odpovídá např. i vyjádření Ministerstva financí ČR: „Do skupiny nestátních neziskových organizací zahrnujeme především občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy.“ 1 Samotnou definicí pojmu se ale nezabývá. Podobným způsobem, tedy výčtem jednotlivých právních subjektů, se k tomuto staví i další veřejné instituce. Podle Škarabelové NNO „vychází z principu sebeřízení společnosti, což představuje schopnost určitého společenství lidí žijících a spolupracujících ve vymezeném prostoru, organizovat a vzájemně usměrňovat své jednání. Jde o podílení se na veřejné politice v rámci občanské společnosti, kdy se občané sdružují do různých typů nestátních neziskových organizací. Jejich základní právní formy představují v České republice občanská sdružení, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti.“ 2 Mezinárodně uznávaná „strukturálně-operacionální definice“ profesorů Salamona a Anheiera 3 povaţuje za NNO takové organizace, které splňují následujících 5 základních znaků: jsou institucializované – mají vlastní organizační strukturu a náplň činnosti jsou soukromé – jsou odděleny od státní správy i samosprávy jsou neziskové – případně zisk je znovu pouţit výhradně na cíle dané posláním organizace jsou samosprávné – jsou schopny se sami řídit, mají vlastní postupy i kontrolu svých činností e) jsou dobrovolné – pro svoji činnost vyuţívají dobrovolné práce, dary apod. a) b) c) d)

1

Ministerstvo financí České republiky: Financování neziskových organizací [online], [1] Škarabelová, S.: Centrum pro výzkum neziskového sektoru: Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace [online] [2] 3 SALAMON, L. M. a ANHEIER, H. K.: Definiting the nonprofit sector: A Cross-National Analysis [3] 2

11

Tuto definici vyuţívají, případně z ní vychází prakticky všichni – od odborníků zabývajícími se NNO a neziskovým sektorem přes instituce veřejné správy aţ po samotné NNO. Velmi podobná je i situace v Evropské unii; Vajdová říká: „Přestože existují obecná kritéria neziskového sektoru, neznamená to, že je v Evropě jednoznačná shoda, které typy organizací do neziskového sektoru patří a které ne. Právní systémy jednotlivých zemí se liší a stejně tak jejich politické a společenské tradice, z nichž neziskový sektor vychází. Jinými slovy, neziskový sektor je v každé zemi trochu jiný a odráží její historii, tradice i současnost.“ 4 Hlavním problémem právního vymezení pojmu NNO jsou, dle mého názoru, definiční kritéria, která jsou stanovena proto tak obecně a nepříliš detailně, aby umoţnila mezinárodní srovnávání. Tím pádem jsou ale pro běţného uţivatele nepřesná a kaţdá organizace a instituce má potřebu si je upřesnit a vymýšlí svoji podrobnější definici i kritéria, podle kterých pak např. uděluje dotace, finanční podpory, vytváří statistiky apod. Občanská sdružení – sdruţení fyzických a právnických osob, která vznikají za účelem realizace společného zájmu. Typickým znakem je členská základna. Registrují se na Ministerstvu vnitra ČR na základě předloţení dvou stejnopisů stanov a návrhu na registraci, podepsaného nejméně třemi členy tzv. „přípravného výboru (fyzické osoby). Zakládacím i organizačním dokumentem jsou stanovy. Nejvyšším orgánem je obvykle valná hromada, výkonným pak výbor v čele s předsedou. Nemají povinnost minimálního vkladu. Účelem sdruţení nesmí být sdruţování k výkonu výdělečné činnosti. Existují různé pohledy na problematiku – podnikání však nesmí být hlavní činností sdruţení, nejvýše činností doplňkovou. Pokud aktivita naplňuje podmínky ţivnostenského zákona, je nutné získání ţivnostenské oprávnění. Řídí se zákonem č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů.5 Obecně prospěšně společnosti – organizace poskytující obecně prospěšné sluţby všem za stejných podmínek. Zisk nesmí být rozdělován mezi zakladatele nebo zaměstnance, pouţívá se na financování dalších aktivit společnosti. Registrují se na Krajském soudě dle sídla organizace v rejstříku obecně prospěšných společností na základě návrhu na zápis s povinnými přílohami dle zákona. Zakládacím dokumentem je zakládací smlouva/listina, organizačním dokumentem je statut. Statutárním orgánem je správní rada, kontrolním orgánem dozorčí rada a výkonným ředitel. Nemají povinnost minimálního vkladu. Mohou realizovat pouze doplňkovou podnikatelskou činnost, kterou je dosaţeno účinnějšího vyuţití majetku a není přitom ohroţena hlavní činnost – poskytování obecně prospěšných sluţeb. Pokud čistý obrat přesáhne 10 mil. Kč nebo pokud získají příspěvky z veřejných rozpočtů minimálně 1. mil. Kč, mají povinnost provádět audit. Výroční zprávu musí vydat vţdy nejpozději k 30. 6. následujícího roku. Řídí se zákonem č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech.6 Nadační fondy – účelová sdruţení majetku zřízená za účelem dosahování obecně prospěšných cílů, kterým se rozumí zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělávání, tělovýchovy a sportu. Nezřizují nadační jmění a pro dosaţení účelu smí pouţít veškerý svůj majetek. Registrují se na Krajském soudě dle sídla organizace v rejstříku nadací a nadačních fondů na základě návrhu na zápis s povinnými přílohami dle zákona. Zakládacím dokumentem je nadační/zřizovací listina, organizačním dokumentem je statut. Statutárním orgánem je správní rada, kontrolním orgánem dozorčí rada nebo revizor, fakultativně můţe být 4

Vajdová, T. Pardubický kraj: Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online] [4] Neziskovky.cz: Fakta - Statistika počtu NNO [5] a Zákon č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů 6 Tamtéţ [5] a Zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech 5

12

jmenován ředitel. Mají povinnost sloţit vklad, výše však není stanovena. Podnikatelská činnost je vyloučena kromě specifických případů vyjmenovaných v zákoně. Audit je povinný, pokud majetek nebo úhrn nákladů nebo úhrn výnosů překročí výši 3 mil. Kč. Výroční zprávu musí vydat vţdy nejpozději k 30. 6. následujícího roku. Řídí se zákonem č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech.7 Nadace – stejně jako nadační fond jsou i nadace účelovými sdruţeními majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšných cílů. Liší se tím, ţe mají povinnost sloţit vklad v minimální výši 500 tisíc Kč. (nadační jmění), nadační příspěvky poskytují z výnosů nadačního jmění a z ostatního majetku nadace. V zákoně omezeném rozsahu je jim umoţněn podíl na podnikání akciových společností, ostatní podnikatelská činnost je vyloučena kromě specifických případů vyjmenovaných v zákoně. Audit je povinný vţdy. Řídí se zákonem č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech.8 Hovoříme-li o nestátních neziskových organizacích, nevyhneme se ani pojmům, které jsou s nimi úzce spjaté. Nestátní neziskový sektor můţeme chápat „jako soubor institucí, které existují vně státních struktur, avšak slouží v zásadě veřejným zájmům.“ 9 Výše jsme si jej vymezili jako prostor, v němţ se NNO nacházejí a působí. V médiích, učebnicích a na přednáškách se často mluví o tzv. „třetím sektoru“, „občanském sektoru“ či „občanské společnosti“. Všechny tyto pojmy slouţí víceméně jako synonyma pro nestátní neziskový sektor. V uţším slova smyslu se někdy „občanská společnost“ (případně občanský sektor) pouţívá pro vyjádření té části neziskového prostoru, v němţ působí korporace – tedy organizace zaloţené na personálním základu, zejména občanská sdruţení, zájmové a profesní organizace. V souvislosti s touto problematikou jsou nejednou skloňovány také pojmy jako „veřejný prostor“ a „veřejný zájem“. Veřejný prostor je podle Štogra10 vyhrazený všemu, co se týká veřejnosti. Patří sem vše, co není čistě soukromou věcí nebo chráněným státním tajemstvím. Dostatečná velikost a vyváţenost tohoto prostoru znamená, ţe člověk je chráněn ve svém soukromí a současně se stát příliš nerozpíná a nechává otevřený prostor pro aktivity občanů, spolků – neziskového sektoru. Je to důleţité pro zajištění podmínek stability a rozvoje NNO i rovnocenné spolupráce státu, samosprávy a neziskového sektoru. Říci jednoduše, co je veřejný zájem, je značně problematické. Jedna z moţných definic ze sborníku „Problémy definování a prosazování veřejného zájmu“ říká, ţe „Veřejný zájem je takovým druhem zájmu, který má nadindividuální charakter.“11 Jsou to společensky uznané cíle a potřeby vzniklé na základě zájmu jednotlivců či skupiny lidí. Veřejné zájmy nemají univerzální platnost. Snad proto je tak obtíţné najít objektivní definici. Jsou poplatné nejen času a místu, závisí také na úhlu pohledu na konkrétní řešený problém: co je zájmem jednoho, jedné skupiny, či části společnosti, nemusí být zájmem všech – existuje někdo, určitá část společnosti, pro kterou zvolený veřejný zájem je „kolektivním nátlakem“. S veřejným zájmem úzce souvisí dva pojmy charakteristické právě pro soukromý neziskový sektor: „veřejná prospěšnost“ a „vzájemná prospěšnost“. Veřejná a vzájemná prospěšnost se hodnotí podle aktivit organizace. Veřejná prospěšnost je „aktivita, z níž mají užitek a prospěch 7

Neziskovky.cz: Fakta - Statistika počtu NNO [5] a Zákon č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech Tamtéţ [5] a Zákon č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech 9 Škarabelová, S.: Centrum pro výzkum neziskového sektoru: Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace [online] [2] 10 ŠTOGR, Josef: Partnerství a participace, veřejný prostor [6] 11 Kolektiv autorů: Problémy definování a prosazování veřejného zájmu [7] 8

13

občané dané komunity nebo regionu či státu, činnost, která je v souladu s veřejným zájmem, přičemž hledisko výnosnosti je druhořadé.“12. Vzájemně prospěšné organizace tvoří občané se společnými zájmy a soustředí se na uspokojování potřeb svých členů. Tabulka č. 1: Konkrétní příklady veřejné a vzájemné prospěšnosti Sledovaný zájem Typ aktivit

Veřejná prospěšnost

Vzájemná prospěšnost

Servisní aktivity (poskytování služeb)

Sociální a zdravotní péče Vzdělání Humanitární pomoc, charita

Sport Rekreace Komunitní rozvoj Zájmové spolky

Ochrana životního prostředí Odbory Ochrana lidských práv Zaměstnavatelské svazy Ochrana občanských práv (práva Profesní organizace (svazy) spotřebitelů, apod.) Pramen: Frič, P.: Občanský sektor. Praha, CESES 2005, 9 s., upraveno autorkou [9] Advokační aktivity (ovlivňování veřejného mínění)

U některých organizací však není hranice mezi vzájemnou a veřejnou prospěšností jednoznačná. Snad i proto není v ČR dosud ustálena definice veřejné a vzájemné prospěšnosti. Tato otázka je řadu let předmětem zájmu a diskuze neziskových organizací a odborníků zabývajících se problematikou neziskového sektoru. Jak uvádí Hyánek 13 , jedním z hlavních důvodů, proč neziskové organizace usilují o zákonné ukotvení pojmu veřejné prospěšnosti, je přístup k veřejným prostředkům. Lze si poměrně dobře představit situaci, kdy státem oficiálně uznané veřejně prospěšné organizace mohou mít nejen vyšší společenskou prestiţ, ale především výhodnější dotační podmínky a daňové úlevy neţ organizace „pouze“ vzájemně prospěšné. V současné době se problematikou veřejné prospěšnosti vláda zabývá, jak píše ECONNECT, informační servis pro NNO: 24. května 2010 vláda schválila věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti. Cílem je zajištění nové kvality soukromých právnických osob, které poskytují veřejně prospěšné sluţby a vykonávají veřejně prospěšné činnosti. Návrh věcného záměru zákona o statusu veřejné prospěšnosti dbá na zvýšenou ochranu finančních prostředků ze státního rozpočtu, které jsou formou dotací na veřejně prospěšné aktivity poskytovány. Právnická osoba získá statut veřejné prospěšnosti po zápise do veřejného rejstříku, který povedou příslušné rejstříkové soudy. Paragrafované znění zákona o statusu veřejné prospěšnosti má být vládě předloţeno do 31. prosince 2012.14

1.2 Důvody pro vznik nestátních neziskových organizací Historie nestátního neziskového sektoru je velmi dlouhá a velmi různorodá. Počátky lze spatřovat ve vzniku řemeslnických cechů ve středověku, další vývoj pak v období obrozeneckého hnutí, kdy vznikaly různé vlastenecké spolky, přes rozkvět občanské společnosti za první republiky aţ po útlum během 2. světové války a následného totalitního období. Dnes je neziskový sektor celosvětově uznávanou a dynamicky se rozvíjející oblastí. V ČR došlo k jeho rozmachu po pádu totality v roce 1989. Je tedy jiţ více neţ 20 let nedílnou součástí českého národního hospodářství a podle statistických údajů je stále na vzestupu. Zvyšující se počet NNO představuje nejen větší společenský vliv, ale i nezanedbatelnou ekonomickou sílu.

12

MALINA, Josef a DOHNALOVÁ, Marie: Slovník antropologie občanské společnosti [8] HYÁNEK, Vladimír: Ekonomika neziskových organizací [10] 14 ECONNECT: informační servis pro NNO – Právní servis [online], Zkráceno a upraveno autorkou [11] 13

14

Obrázek 1: Členění národního hospodářství Národní hospodářství

Ziskový (tržní) sektor

Neziskový (netržní) sektor

Veřejný sektor

Nestátní sektor

Sektor domácností

Pramen: Hyánek, V., Ekonomika neziskových organizací, 2004, kapitola 1, [10]

Dle Hyánka15 mezi jednotlivými oblastmi národního hospodářství existují četné vazby a finanční toky. NNO navíc vytvářejí jak vztahy mezi lidmi navzájem, tak i mezi lidmi a institucemi. Pro vymezení prostoru NNO v národním hospodářství a současně pro pochopení sloţitosti a bohatosti vzájemných vztahů mezi veřejností, NNO a ostatními segmenty národního hospodářství slouţí jako názorná pomůcka tzv. Pestoffův trojúhelník. Jedná se o ucelené členění, které zohledňuje způsob uspořádání (formální nebo neformální), cíl organizace (zisk nebo jiný cíl neţ zisk) a způsob vlastnictví (veřejný nebo soukromý), jak uvádí Rektořik16. Obrázek 2: Tříparametrové členění organizací národního hospodářství (Pestoffův trojúhelník)

Pramen: Rektořík, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru, 2007, s. 24 [12] 15 16

HYÁNEK, Vladimír: Ekonomika neziskových organizací [10] REKTOŘÍK, J. a kol.: Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru [12]

15

K vymezení sektoru nestátních neziskových organizací můţeme přistoupit z několika různých pohledů. Odborná literatura, např. jiţ zmiňovaný Hyánek 17 a shodně i internetové zdroje jako např. Institut komunitního rozvoje18, zmiňují následující: a) Podle oblasti působení Systémů klasifikace podle předmětu či oblasti působení je celá řada. Pro představu zde uvádím Mezinárodní klasifikaci neziskových organizací ICNPO: 1. Kultura, sport a volný čas 2. Vzdělávání a výzkum 3. Zdravotnictví 4. Sociální sluţby 5. Ţivotní prostředí 6. Komunitní rozvoj a bydlení 7. Občanskoprávní osvěta a politická organizace 8. Dobročinnost 9. Mezinárodní aktivity 10. Náboţenství a církve 11. Odbory a profesní spolky 12. Ostatní, nespecifikované b) Podle globálního charakteru poslání 1. Organizace vzájemně prospěšné – typicky se jedná o členské organizace, uspokojují potřeby, zájmy a prospěch svých členů, např. vyvíjením politické, náboţenské, kulturní nebo sportovní činnosti. 2. Organizace veřejně prospěšné – zaměřují se na uţitek osob vně organizace, jsou zaloţené za účelem plnění poslání vedoucí k uspokojení potřeb veřejnosti. V praxi je přesné odlišení vzájemné a veřejné prospěšnosti značně obtíţné, protoţe oba typy se v realitě prolínají, a to i v rámci jedné organizace. Uţ jen samotný pojem „veřejné prospěšnosti“ je často velmi diskutovaným problémem, jak bylo jiţ výše řečeno. c) Podle právní normy Rozhodujícími právními formami, které tvoří základ nestátního neziskového sektoru, jsou: 1. Občanská sdruţení – jsou zřizována a řídí se zákonem č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů 2. Nadace a nadační fondy – jsou zřizovány a řídí se zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech 3. Obecně prospěšné společnosti – jsou zřizovány a řídí se zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech 4. Církve a náboţenské společnosti – jsou zřizovány církvemi a náboţenskými společnostmi podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboţenských společnostech Vzhledem k tomu, ţe je toto vymezení dáno zákonem, je nejjednoznačnější, a proto budu dále ve své práci, v případě potřeby, pouţívat převáţně toto členění. Nadále se zaměřím na občanská sdruţení, nadace, nadační fondy a obecně prospěšné společnosti, jejichţ 17 18

HYÁNEK, Vladimír: Ekonomika neziskových organizací [10] Institut komunitního rozvoje: Neziskové organizace [online] [13]

16

fungování a financování je podobné a srovnatelné na rozdíl od církví a náboţenských společností, jejichţ zapracování by přesáhlo rozsah této práce. Právnické osoby neziskového sektoru, jak píše Ronovská19, se vyznačují především tím, ţe mají buď personální, nebo majetkový základ. V případě, kdy dochází ke spojení více osob za společným cílem a tyto osoby se stávají členy organizace, jedná se o tzv. korporaci, jejímţ hlavním znakem je osobní – personální základ. Vývojově mladší neţ korporace je nadace. Nadace je účelové zřízení majetku a její podstatu tvoří určitý majetkový základ, který je zřizovatelem určen k obecně prospěšnému cíli. Obrázek 3: Schematický přehled právnických osob neziskového sektoru Fondy (státní, veřejnoprávní) Nadace Ústavy (příspěvkové organizace, apod.) Veřejný sektor

Územní samosprávné celky (kraje, obce)

Korporace

Zájmové organizace (Profesní komory, apod.) Ostatní organizace (Veřejné vysoké školy, apod.)

Právnické osoby neziskového sektoru

Nadace, nadační fondy Nadace Ústavy – obecně prospěšné společnosti Soukromý sektor Občanskoprávní (sdružení, církve, politické strany) Korporace Obchodněprávní (v.o.s., a.s., k.s., s.r.o., družstvo)

Pramen:Ronovská, K.: Spolkové a nadační právo, 2009, kapitola 1.3, [14]

Pro úplnost je třeba dodat, ţe uvedený výčet není zdaleka konečný a ţe jakoukoliv neziskovou organizaci můţeme zařadit a popsat pomocí všech uvedených přístupů. Nejčastějšími a nejvýznamnějšími důvody zaloţení NNO jsou sociální, politické a ekonomické změny v prostředí kolem nás. NNO vnímají nové, neuspokojené potřeby obyvatelstva a snaţí se na ně reagovat dříve, neţ je objeví neziskový veřejný sektor, respektive instituce veřejné správy. „Ekonomové vnímají třetí sektor jako institucionální odpověď na nedostatky státu a trhu. Když hovoří o státu, poukazují na jeho oslabenou schopnost uspokojit požadavky různých menšin na 19

RONOVSKÁ, Kateřina: Spolkové a nadační právo [14]

17

poskytování veřejných statků. Když mají na mysli trh, poukazují na informační asymetrii mezi producentem a konzumentem, ve které neziskový sektor působí jako důvěryhodnější partner, protože jeho cílem není dosáhnout zisk. Politologové zase zdůrazňují zprostředkovatelskou roli třetího sektoru působícího v prostoru mezi státem a trhem. Nekorporativistické teorie vnímají třetí sektor jako nárazníkovou zónu mezi státem a společností, která zmírňuje sociální napětí a politické konflikty.“20 K nejdůleţitějším funkcím NNO patří: 1. Participativní funkce – neziskové organizace jako ochránce, obhájce jednotlivců či skupin a jejich zájmů. Lidé se sdruţují na základě svých zájmů do organizací a jejich prostřednictvím se pak snaţí prosazovat svoje představy, poţadavky, potřeby, případně řešit společné problémy. 2. Servisní funkce – neziskové organizace poskytují sluţby těm skupinám obyvatel, které své potřeby a zájmy nemohou uskutečnit jinde. Jedná se zejména o zachování a rozvoj různorodosti kulturní a etnické identity obyvatelstva; poskytování sluţeb a veřejných statků, které nejsou zabezpečovány státem (nejsou poskytované hromadně, ve velkém, celoplošně) ani trhem (nejsou ziskové). Jde především o sluţby humanitární, sociální, ale často i vzdělávací, informační, právnické; společenskou integraci, kdy se jednotlivci nebo skupiny jednotlivců prostřednictvím neziskových organizací začleňují do společenského ţivota; prevenci a řešení konfliktů - zejména konfliktů týkajících se etnických a rasových skupin. Díky uţšímu kontaktu, vlastnímu vnitřnímu přesvědčení a menší míře omezení dané přesnými pravidly a normami, poţívají pracovníci NNO často větší důvěry neţ státní zaměstnanci a tím zaznamenávají i více úspěchů. 3. Rozmnoţování společenského bohatství – vzhledem k aktivní a dobrovolné účasti samotných občanů v NNO, mohou tyto organizace lépe a rychleji reagovat na aktuální potřeby a problémy. Vznikají nové strategie a nové koncepce řešení komplikovaných situací. Neopomenutelným přínosem jsou hodnoty, které se díky dobrovolnické a aktivní práci v NNO kultivují: solidarita, dobročinnost, altruismus, obětavost a zodpovědnost. 4. Kontrolní funkce – NNO dohlíţejí na dodrţování demokratických pravidel, poskytují ochranu před mocenskou represí a obhajobu lidských práv.

1.3 Vývoj nestátního neziskového sektoru v ČR po roce 1990 a jeho právní zakotvení Zatímco před rokem 1989 občanský neziskový sektor v podstatě neexistoval, po roce 1990 dochází v souvislosti se změnami ve společnosti k jeho bouřlivému vývoji. Dle Ronovské 21 se na začátku 90. let projevil veliký zájem o vytvoření fungujícího „třetího sektoru“ a v naší zemi začaly spontánně vznikat různé neziskové organizace. Bylo třeba tuto nepřehlednou situaci okamţitě řešit a vytvořit těmto organizacím právní rámec. V důsledku absence jakékoliv právní úpravy, která by zaručovala právo na svobodu sdruţování, byl v roce 1990 prozatímně přijat zákon 83/1990 Sb. o sdruţování občanů a umoţnil tak vznik soukromoprávních korporací (spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a občanská sdruţení). Přestoţe byl a je tento zákon povaţován za provizorium, je v platnosti dodnes. Přechodně byl také přijat zákon č. 103/1990 Sb., který navrátil do našeho právního řádu institut nadace jako účelového majetkového fondu. Ke 20 21

Institut komunitního rozvoje: Neziskové organizace [online] [13] RONOVSKÁ, Kateřina: Spolkové a nadační právo [14]

18

stabilizaci nadačního práva došlo aţ v roce 1997 schválením zákona č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech, který zakotvuje dva specifické typy zaloţené na majetkovém substrátu – nadace jako silná fondová právní forma vyznačující se dlouhodobou, trvalou existencí a nadační fond, který má spotřebitelskou povahu a je povaţovaný na slabou fondovou právní formu. Obecně prospěšné společnosti měly původně nahradit příspěvkové organizace, a v českém právním řádu se objevily v roce 1995 na základě zákona č. 248/1995 Sb. V současnosti však oproti prvotnímu záměru existují jako alternativa k příspěvkovým organizacím, coţ přináší jisté nerovnosti v postavení těchto subjektů. V platném právním řádu ČR v současnosti není a v dohledné době ani nebude zákonná norma, která by zastřešovala NNO jako celek. Jediným funkčním orgánem na celostátní úrovni, který se zabývá vytvářením vhodného prostředí pro NNO, je Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RNNO) - je stálý poradní, iniciativní a koordinační orgán vlády České republiky. Byla zřízena roku 1992 jako Rada pro nadace a v roce 1998 byla transformována do současné podoby.22 Vývoj nestátního neziskového sektoru v ČR v letech 1990 – 2010 ilustrují grafy č. 1 aţ 3. Graf 1: Vývoj počtu NNO v letech 1990 - 2010

Vývoj počtu NNO 1990 - 2010 80000 60000 40000 20000 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

0

Občanská sdružení

Nadace

Nadační fondy

Obecně prospěšné společnosti

Pramen: Neziskovky.cz: Fakta - Statistika počtu NNO [5]

22

Vláda České republiky: Nestátní neziskové organizace [online] [15]

19

Graf 2: Vývoj počtu NNO v letech 1990 - 2010 bez občanských sdružení

Vývoj počtu NNO 1990 - 2010 bez občanských sdružení 6000 5000 4000 3000 2000 1000 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

0

Nadace

Nadační fondy

Obecně prospěšné společnosti

Pramen: Neziskovky.cz: Fakta - Statistika počtu NNO [5]

Z výše uvedených grafů je jasně patrný zvyšující se počet NNO během sledovaného období, a to zejména občanských sdruţení, která jsou jednoznačně nejpouţívanější formou pro NNO v ČR. Primárním účelem občanských sdruţení by měla být především zájmová a vzájemně prospěšná činnost - tedy sdruţování se a naplňování společných cílů a hodnot. Praxe ukazuje, ţe díky jednoduchosti vzniku i následné správě a financování tohoto typu organizace, je tato forma oblíbená a vyuţívána i pro účely obecně a veřejně prospěšné, kde by se mělo vyuţívat jiných forem organizací (o.p.s., nadační fond) a nezřídka se objevují i případy zneuţití pro účely čistě ziskové. Hlavním důvodem je především současná platná úprava právního postavení občanských sdruţení (Zákon č. 83/1990 Sb.), která je oproti evropským standardům velmi měkká aţ nedostatečná. Tomuto zákonu je zejména vytýkáno, ţe díky negativnímu vymezení působnosti je značně obecný a má tak široké spektrum aktivit, nezakazuje ani nijak významně neomezuje podnikání pro získání prostředků na činnost o. s., má neveřejný rejstřík vedený Ministerstvem vnitra ČR a zcela chybí zajištění ochrany práv třetích osob, jak konstatuje Ronovská23. Spolu s porevolučním rozmachem občanských sdruţení dochází i k rozšíření nadací. Původní nesystematické a nevyhovující zařazení nadací do hospodářského zákoníku a především kusost a přílišný liberalismus této právní úpravy mělo pro nadace značné negativní důsledky - časté zneuţívání nadačního institutu vedlo ke ztrátě důvěry veřejnosti v poctivost těchto subjektů. Určitou nápravu přinesl zákon č. 227/1997 Sb., který poměrně přísně omezuje pouţití majetku nadačních subjektů a jasně stanovuje dvě základní funkce: akumulační - shromaţďování a rozmnoţování majetku a distributivní - v souladu s naplňováním obecně prospěšných cílů daného subjektu, rozdělování třetím osobám. Nadace a nadační fondy jsou podle tohoto zákona účelová sdruţení majetku vzniklá pro dosahování obecně prospěšných cílů24. Graf č. 2 vykresluje právě popsanou skutečnost, kdy díky zákonu č. 227/1997 Sb. došlo k zamezení zneuţívání nadační formy: v roce 1997 bylo registrováno 5238 nadací a koncem roku 1998 to bylo pouhých 55. 23 24

RONOVSKÁ, Kateřina: Spolkové a nadační právo [14] Tamtéţ [14]

20

Nadace měly moţnost se do konce roku 1998 přeregistrovat, pokud však nesplnily podmínky zákona, zanikly. Jak bylo výše řečeno, obecně prospěšné společnosti měly nahradit příspěvkové organizace, k čemuţ nedošlo a nyní fungují oba typy organizací vedle sebe a do značné míry si konkurují, protoţe obojí poskytují obecně prospěšné sluţby a sledují dosaţení obecného blaha. Na rozdíl od příspěvkových organizací, jejichţ zřizovatelem je stát, kraj nebo obec, jsou obecně prospěšné společnosti soukromoprávním subjektem s majetkovým základem. Popsanému vývoji v neziskovém sektoru po roce 1990 odpovídá i současná situace, kterou dokresluje graf. č. 3 Graf 3: Rozložení dle jednotlivých forem NNO v roce 2010

Rozložení dle jednotlivých forem NNO v roce 2010 1%2% 2%

95%

Občanská sdružení

Nadace

Nadační fondy

Obecně prospěšné společnosti

Pramen: Neziskovky.cz: Fakta - Statistika počtu NNO [5]

21

2 Financování nestátních neziskových organizací Rozsah i kvalitu poskytovaných sluţeb nestátních neziskových organizací ovlivňují finanční zdroje. Pro NNO je velice důleţité udrţení vlastní nezávislosti na ostatních skupinách. To je jeden z nevýznamnějších důvodů, proč NNO zajišťují financování svých projektů napříč širokým spektrem moţných zdrojů. Tomuto systému se říká vícezdrojové financování a většina NNO jej vyuţívá. Vícezdrojové financování současně umoţňuje organizacím dlouhodobé fungování, diverzifikovat riziko, pomáhá překonávat krizové situace spojené například s výpadkem některého partnera a v současné době jiţ je v obecném povědomí NNO. Podle původu finančního zdroje, můţeme moţnosti financování NNO rozdělit na veřejné, neveřejné zdroje a vlastní příjmy.

2.1 Veřejné zdroje K veřejným zdrojům, kterými je moţné při splnění určitých, předem stanovených podmínek poskytnout finanční prostředky nestátním neziskovým organizacím, patří: -

2.1.1

Rozpočty institucí veřejné správy Státní fondy ČR Grantová agentura ČR Fondy EU Nadační investiční fond

Rozpočty institucí veřejné správy

Jedná se zde o státní rozpočet a rozpočty územní samosprávy – krajů a obcí. Rozdělování zdrojů ze státního rozpočtu se řídí „zásadami pro poskytování dotací ze státního rozpočtu NNO“. Kraje a obce mají vlastní akreditační pravidla, kterými řídí distribuování financí do NNO. Všechny instituce veřejné správy však pro tyto účely mohou vyuţít těchto nástrojů: a) Dotace z rozpočtů institucí veřejné správy Bezesporu objemově největším veřejným finančním zdrojem NNO z rozpočtů institucí veřejné správy (státní správy a samosprávy) jsou dotace. Dotace udělují ministerstva, krajské a obecní úřady a fondy ustavené institucemi veřejné správy. Mechanismus dotační politiky na státní úrovni je nejednotný a neprovázaný s financováním z veřejných zdrojů na krajské a místní úrovni, jak vyplývá ze zprávy „Zhodnocení koncepce podpory rozvoje neziskového sektoru 2008“.25 Státní dotační politika se uskutečňuje prostřednictvím tzv. veřejných výdajových programů, které vyhlašují a jsou za ně odpovědná jednotlivá ministerstva (poskytovatel dotace). Kaţdoročně jsou vyhlašovány „Hlavní oblasti dotační politiky vůči NNO“, na které je moţné ţádat o poskytnutí dotace. Stát v rámci těchto oblastí podporuje především ty NNO, jejichţ činnost je pro něj potřebná a výhodná (např. v oblasti školství, sociální nebo péče o zdravotně postiţené). Dotace jsou udělovány na základě výběrového řízení, jsou poskytovány konkrétní organizaci na konkrétní projekt výhradně na jeden kalendářní rok a není na ně právní nárok. Dotace se poskytují podle § 7 zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech: 25

Občanským sdruţením Obecně prospěšným společnostem

Vláda České republiky: Zhodnocení koncepce podpory rozvoje neziskového sektoru [online] [16]

22

-

Církevním právnickým osobám Dalším právnickým osobám, zaloţeným nebo zřízeným k poskytování zdravotních, vzdělávacích a sociálních sluţeb

Od roku 1999 nejsou státní dotace poskytovány nadacím a nadačním fondům. Dotační tituly, dotační programy, granty apod. vyhlašují kaţdoročně i kraje a obce. Kaţdý subjekt přistupuje k financování NNO rozdílným způsobem, stanovuje různé podmínky, systém není jednotně organizovaný. Z krajských a obecních dotačních titulů nejsou na rozdíl od státních dotací vyloučeny nadace a nadační fondy. Informace o vyhlašovaných moţnostech poskytnutí dotace se hledají obtíţně a pro běţného uţivatele je dost náročné se v těchto podmínkách zorientovat. b)

Veřejné zakázky

Zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách upravuje druhy a postupy při zadávání veřejných zakázek; druhy zadávacích řízení (otevřené, uţší, jednací s a bez uveřejnění); soutěţ o návrh; dohled nad dodrţováním tohoto zákona a dále téţ podmínky vedení a funkce seznamu kvalifikovaných dodavatelů a systému certifikovaných dodavatelů. Při splnění vypsaných podmínek se NNO mohou této soutěţe zúčastnit spolu s ostatními typy organizací. c)

Smlouvy o poskytování sluţeb (kontrakt, licence)

Instituce veřejné správy vypisují výběrová řízení, s jejichţ pomocí hledají správné partnery pro poskytování sluţeb – většinou se jedná o sluţby v oblasti sociální, zdravotní, vzdělávací. Podobně jako u dotací nebo veřejných zakázek musí NNO splnit předem stanovené podmínky. d)

Na základě zákona (církve, soukromé školy, politické strany)

Některé činnosti jsou dotovány na základě zákona. V našem případě se jedná o soukromé školy. Při splnění určitých zákonem stanovených podmínek existuje pro některé typy NNO nárok na prostředky ze státního rozpočtu ve výši 50 – 80% tabulkových nákladů.

2.1.2

Ostatní veřejné zdroje

a) Fondy EU Velmi významnými finančními partnery jsou, zvláště od vstupu ČR do EU, strukturální fondy EU. Česká republika má sjednáno 26 operačních programů, přes které se dostávají tyto zdroje k NNO. Vzhledem k tomu, ţe kaţdý program má vlastní dotační podmínky včetně termínů, kdy přijímá ţádosti od NNO, je značně obtíţné se v tom orientovat. Dotace mohou v některých případech dosahovat aţ 100% nákladů na projekt. Podmínky pro poskytnutí dotací z těchto fondů jsou však velmi přísné a samotná realizace je administrativně náročná. O určitých komplikacích v tomto směru se zmiňuje i Vajdová: „Vstup do EU otevřel prostor pro uplatňování principu partnerství a pro zapojení NNO do plánování a rozhodování. Partnerství však není bez nákladů. Zástupci NNO v procesu naplňování operačních programů musí být financováni svou domovskou organizací a jejich činnost v pracovních skupinách tak je plně závislá na finanční situaci jejich organizace.“26

26

Vajdová, T. Pardubický kraj: Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online] [4]

23

b) Státní fondy ČR Státní fondy ČR jsou právnickými osobami, které sdruţují majetek z určitého zdroje ke konkrétnímu uţití. Následně jsou tyto peníze přerozdělovány podle toho, za jakým účelem byl státní fond zřízen. K významnějším poskytovatelům finanční podpory NNO patří Státní fond ţivotního prostředí ČR, Státní fond rozvoje bydlení ČR a Státní fond kultury ČR. Finanční podpory jsou vesměs poskytovány formou dotace, půjčky nebo příspěvku na úhradu úroků. c) Grantová agentura ČR Grantová agentura ČR27 byla stanovena zákonem za účelem financování základního vědeckého výzkumu v pěti oborech: technické vědy, přírodní vědy, lékařské vědy, společenské vědy a zemědělské vědy, a to prostřednictvím peněţitých grantů v trvání 1 aţ 5 let. Kaţdoročně je vyhlašována soutěţ, témata projektů si volí sami navrhovatelé. Řešitel projektu je povinen kaţdý rok podávat dílčí zprávu o průběhu grantu a po ukončení závěrečnou zprávu. d) Nadační investiční fond Zvláštní zdrojem finanční podpory NNO je Nadační investiční fond (NIF), který byl zřízen 1991 zákonem za účelem podpory nadací. Vláda pro tento fond vyčlenila 1% akcií z druhé vlny kupónové privatizace a ve 2 etapách v letech 1999 a 2001 jej rozdělila na základě výběrového řízení celkem 73 nadacím. Tyto finanční příspěvky mohly nadace pouţít pouze na navýšení svého nadačního jmění a mají povinnost z těchto výnosů kaţdoročního grantování ostatních NNO v dané oblasti.

2.1.3

Nepřímé veřejné zdroje

Vedle těchto výše zmíněných zdrojů, které povaţujeme za zdroje přímé – tedy takové, ze kterých mají neziskové organizace přímý uţitek, je třeba se zmínit i zdroje nepřímé, které také slouţí jako podpora NNO. K těmto nepřímým zdrojům řadíme: a) daňové úlevy – na základě darovací smlouvy si můţe dárce odečíst hodnotu daru ze svého daňového základu. Fyzické osoby postupují podle § 15 odst. 1, zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu a hodnota daru musí přesáhnout 2% základu daně nebo dosáhnout minimálně 1.000,-Kč a maximálně lze uplatnit 10% daňového základu. Právnické osoby postupují podle § 20, odst. 8 téhoţ zákona a hodnota daru musí dosáhnout minimálně 2.000,-Kč a maximálně 5% ze základu daně. b)

osvobození od poplatků - dle zákona 634/2004 Sb. o správních poplatcích je většina neziskových organizací osvobozena od poplatku za ověřování kopií a podpisů a dále za zápis a změny v rejstřících, výpisy z rejstříků a katastrů.

2.2 Neveřejné zdroje Za neveřejné zdroje financování NNO se povaţují všechny dary, finanční podpory, granty ostatní pomoci od všech subjektů ze soukromého sektoru jak ziskového, tak i neziskového. I tyto neveřejné zdroje lze blíţe specifikovat a rozdělit.

27

Grantová agentura České republiky: Obecné info o GA ČR [online] [17]

24

2.2.1

Individuální dárcovství

Historie individuálního dárcovství u nás je od dob první republiky poměrně silně zakořeněná, kdy dárcovství bylo i pro střední vrstvy „dobrým zvykem“ a „společenským bontonem“. Na tuto tradici navázala po čtyřicetileté přetrţce způsobené komunistickou érou nová občanská společnost po roce 1989. „Z řady sledování a výzkumů z posledních let“ říká Jiří Jeţek „je patrný silný nárůst individuálního filantropického chování. Můžeme zaznamenat zejména neobyčejný nárůst drobných dárců, přispívajících příležitostně (přírodní katastrofy a humanitární tragédie) zásadní roli zde sehrávají masmédia. Také další veřejné sbírky dlouhodobějšího charakteru umožňují nejširší veřejnosti podpořit svým finančním darem potřebné (nejčastěji děti, lidi nemocné a s handicapem). Jejich společným jmenovatelem je nárazové zprostředkování konkrétního problému, často ve spojení s emotivními prvky. Na oba výše zmíněné případy reaguje dárce většinou bezprostředně, jednoduše a přímo.“ 28 Kromě přímých finančních či materiálních darů jednotlivci konkrétním nestátním neziskovým organizacím, formou individuálního dárcovství jsou: a) Veřejné sbírky jsou jednou z moţností individuálního dárcovství NNO. „Nejčastěji se tak přispívá na konkrétní projekt dané neziskové organizace. Veřejnou sbírkou podle zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí. Sbírku je oprávněna konat pouze právnická osoba. Sbírku lze realizovat několika způsoby – shromažďováním příspěvků na předem vyhlášeném zvláštním bankovním účtu, sběracími listinami, pokladničkami, prodejem předmětů, prodejem vstupenek, či pronájmem telefonní linky.“29 b) Vedle veřejných sbírek přispívají k nárůstu individuálního dárcovství také dárcovské SMS (DMS), které si získali u občanů oblibu zejména díky jednoduchosti, rychlosti, cílenosti a průhlednosti.

2.2.2

Firemní dárcovství

Nejčastěji firmy podporují významné projekty v místě, kde působí: prestiţní sportovní nebo kulturní akce, případně aktivity, které souvisí s jejich činností. Firmy se rády prezentují na projektech, které jim mohou přinést publicitu a kladné reakce veřejnosti. Ţivnostníci, malé a střední firmy raději a častěji poskytují podporu, jsou-li o ni poţádány osobně a vědí-li, jak mají být jejich peníze vyuţity. Pozitivně působí, a pro dlouhodobější spolupráci je to i ţádané, mají-li firmy zpětnou vazbu. Z různých výzkumů můţeme vidět, ţe firmy nejvíce podporují oblastí sociální, zdravotní, kulturu a vzdělávání. Nejméně podporovanou oblastí je naopak ţivotní prostředí. Z cílových skupin se největší přízni těší děti a handicapovaní lidé, následovaní sportovci. Nejméně firmy podporují bezdomovce a etnické menšiny.

28 29

Jeţek, J. Neziskovky.cz: Nesnesitelná lehkost daru [online] [18] Neziskovky.cz: Fakta - dárcovství [online] [19]

25

Velké firmy a nadnárodní podniky mají mnohdy vybudovaný, systém udělování finančních podpor či grantových programů. NNO podá ve vyhlášeném termínu písemnou formou ţádost, která obsahuje informace o organizaci, popis projektu a rozpočet. Stále častěji se objevuje, ţe i střední a menší firmy mají svoji strategii firemní filantropie. Nejčastější formou bývají finanční příspěvky, materiální dary, či poskytnutí bezplatných sluţeb. V současné době se stále více rozvíjí i další formy jako je „sdílený marketing“ (NNO získá předem určenou částku z prodaných výrobků) nebo „matchingový fond“ (shromáţděnou zaměstnaneckou sbírku firma znásobí ze svých prostředků).

2.3 Vlastní příjmy Portál veřejné správy ČR o vlastních příjmech NNO a moţnostech, jak je získat říká: „Fakt, že neziskové organizace nejsou zakládány za účelem podnikání, jim nebrání v získávání příjmů z vlastní činnosti. Neziskové organizace mohou získávat příjmy v rámci své hlavní činnosti, pro kterou byly zřízeny či založeny a kterou mají definovanou statutem, stanovami či zřizovací listinou.“30 Vlastními příjmy tedy jsou: a) Vlastní hospodářská činnost – jedná se jak o výnosy z vlastního majetku (zvláště u nadací a nadačních fondů), tak i o samotnou vlastní činnost NNO jako např.: - pořádání různých kulturních či sportovních akcí (koncerty, turnaje, plesy, burzy, aukce apod.) - prodej vlastních výrobků - výnosy z další hospodářské činnosti (osvětové přednášky, vzdělávací semináře, poradenství apod.) b) -

Podnikatelská činnost – příjmy v rámci vedlejší, doplňkové činnosti jako např.: příjmy z reklamy příjmy z realizace veřejné zakázky příjmy z pronájmu, apod. Je třeba zdůraznit odlišnost této moţnosti financování pro různé typy námi sledovaných NNO. Obecně prospěšným společnostem tuto činnost zákonná norma značně omezuje a nadacím a nadačním fondům dokonce zcela zakazuje.

c) Členské příspěvky představují předem plánovaný, pravidelný a stabilní finanční zdroj. Na členském principu jsou, z námi sledovaných organizací, zaloţena občanská sdruţení. d) Zdrojem financí NNO jsou také příjmy z loterií a jiných podobných her, a to buď z provozování loterií a tombol samotnými NNO dle zákona č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech a na základě povolení Ministerstva financí a obecních úřadů nebo z titulu tzv. odvodu části výtěţku dle zákona č. 202/1990 Sb. (loterijní zákon), který ukládá všem provozovatelům loterií a jiných podobných her povinnost odvádět ze svých příjmů část výtěţku na veřejně prospěšné účely.

30

Portál veřejné správy České republiky: Nestátní neziskové organizace - vlastní příjmy [online] [20]

26

Na závěr se na Portálu veřejné správy ČR píše 31 : „Příjmy z vlastní činnosti mohou být pro neziskové organizace prostředkem, jak si udržet finanční nezávislost na veřejných zdrojích. Zejména pro menší neziskové organizace navíc existuje výrazný stimul v podobě snížení základu daně z příjmů o 300 tis. Kč, takto získané prostředky však musí být vždy použity ve prospěch hlavní činnosti.“

31

Portál veřejné správy České republiky: Nestátní neziskové organizace - vlastní příjmy [online] [20]

27

3 Partnerství a partneři nestátních neziskových organizací Hlavní činností NNO je tvorba, realizace a podpora projektů, které plní jejich poslání. K úspěšnému vykonávání této své činnosti pochopitelně NNO potřebují finanční prostředky. Jak bylo výše řečeno, hledají je a zabezpečují různými způsoby a především s pomocí svých partnerů.

3.1 Partnerství Partnerství je dlouhodobou, osvědčenou formou spolupráce nestátních neziskových organizací s ostatními typy veřejných i soukromých organizací. Definic partnerství je celá řada, všechny však vyjadřují víceméně totéţ: vţdy se v nich mluví o více subjektech, které na základě společného zájmu a za určitých, předem stanovených podmínek vytvářejí partnerství s cílem tento společný zájem – projekt realizovat. Definice partnerství dle Příručky pro ţadatele dotace z ROP SZ zní: “Partnerství v rámci ROP SZ je vzájemný vztah mezi dvěma či více subjekty, který je postaven na sdílení odpovědnosti za realizaci podporovaného projektu a jenž navazuje na spolupráci při přípravě návrhu projektu (eventuálně i na předchozí spolupráci). Spolupráce mezi příjemcem podpory a jeho partnery musí být založena na smlouvě, která specifikuje roli a odpovědnost partnerů, zapojení a úhradu nákladů partnera v rámci projektu.“32 Slovník pojmů OP RLZ definuje partnerství následovně: „Je to vztah mezi dvěma nebo více subjekty, který je založen na společné zodpovědnosti při přípravě a realizaci projektu financovaného z ESF. Za účelem stanovení podílu partnerů při realizaci projektu je potřebné uzavřít smlouvu mezi žadatelem a partnery.“33 I Evropská unie se zabývá pojmem partnerství, ale ani zde nedohledáme jednoznačnou definici. Dle Vajdové je partnerství: „jedním ze základních principů politiky hospodářské a sociální soudržnosti a dalších politik EU, především v oblasti ochrany životního prostředí a v sociální oblasti. Není však explicitně definován a jeho interpretace záleží na každé zemi. Výkladové materiály Evropské komise v současnosti hovoří o partnerství jako o sociálním dialogu s regionálními a místními úřady, ekonomickými a sociálními partnery, s občany a s relevantními organizacemi, včetně těch, které se zabývají ochranou životního prostředí a rovností příležitostí pro muže a ženy.“34 Partnerství, tak jak ho chápe nestátní neziskový sektor, představuje vztah mezi NNO a dalším subjektem nebo subjekty, a to jak ze soukromého tak i z veřejného sektoru. Tento vztah spočívá ve spolupráci jednotlivých subjektů, které jsou nadále označovány jako partneři či projektoví partneři, na přípravě a realizaci společného projektu. Projektovým partnerem je pak ten subjekt, který spoluvytváří a definuje společné cíle a je na projektu a jeho výsledku zainteresovaný. Dle původu finančního zdroje poskytnutého na uskutečnění projektu se pak můţe jednat o partnerství NNO a veřejného sektoru nebo o partnerství NNO a soukromého sektoru.

32

ROP Severozápad: Partneři [online] [21] Operační program rozvoj lidských zdrojů: Slovník pojmů [online] [22] 34 Vajdová, T. Pardubický kraj: Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online] [4] 33

28

Podnět k formování takového partnerství vychází od jednoho subjektu a příčinou je konkrétní problém či situace, k jejímuţ řešení je zapotřebí součinnosti více partnerů, protoţe jim chybí dostatečné finanční prostředky, schopnosti nebo oprávnění. Iniciátor projektu hledá takové partnery, jejichţ účast je pro naplnění poslání nezbytná, přínosná, vhodná. Spojením svých kapacit, sil a zdrojů jsou partneři schopni uspět a projekt zdárně uskutečnit. Se společnou vizí se musí všichni partneři ztotoţnit a partnerství se účastnit dobrovolně. Podle principu partnerství uţitek z realizace projektu nemusí být pro všechny partnery stejný, neměl by však být nikdy záporný. Partnerství podle Huškové 35 přispívá k lepší soudrţnosti a vzájemné spolupráci, posiluje schopnost najít další zdroje a lépe je vyuţít, pomáhá formulovat a realizovat rozvojové projekty, je prostorem pro inovace a experimenty. Díky partnerství narůstají vlastní kapacity partnerů (zkušenosti, znalosti, kontakty, příjmy), roste vliv na okolí, síla hájit a prosazovat zájmy. Výsledky, dosaţené partnerstvím, jsou nedosaţitelné jednotlivými partnery.

3.2 Partneři z veřejného sektoru Pravděpodobně nejdůleţitější rolí NNO je poskytování veřejně prospěšných sluţeb. NNO zajišťují převáţně ty druhy potřeb občanů, které veřejná správa zajišťuje nedostatečně nebo vůbec. A právě to jsou hlavní důvody, proč se NNO obracejí na instituce veřejné správy (státní správy i samosprávy) jako na partnery v zajištění právě těchto sluţeb. Tito partneři jsou: a) stát, b) kraje, c) obce, jejich organizační sloţky a jejich rozpočty. Ve většině případů se tedy jedná o finanční partnerství, někdy také např. o poradenství nebo o zabezpečení části společného projektu. Jak bylo výše řečeno a popsáno, disponují řadou nástrojů, jak NNO v jejich projektech i samotné činnosti podpořit: dotace, veřejné zakázky, smlouvy o poskytování sluţeb, na základě zákona (církve, soukromé školy, politické strany), daňové úlevy a osvobození od poplatků.

3.3 Partneři ze soukromého sektoru Kaţdý jedinec nebo osoba jemu blízká se během svého ţivota dostane do komplikované situace, s jejímţ řešením potřebuje pomoc zvenčí. Je jedno, zda se jedná o materiální subvenci, sluţbu či poradenství. Stále více lidí v těchto chvílích obrací právě k nestátním neziskovým organizacím. Vzhledem k tomuto faktu, ţe cílovou skupinou NNO můţe být v podstatě kaţdý, tak i kaţdý se můţe stát jejím partnerem. Mezi hlavní nástroje, kterým NNO získávají partnery ze soukromého sektoru, patří: - Fundraising - Benefiční akce - Veřejná sbírka - Mailing, poštovní styk, telemarketing - Osobní dopis, telefonní hovor - Ţádost o grant - Osobní kontakt, návštěva 35

Hušková, B. Sdružení obcí Libereckého kraje: Partnerství [online] [23]

29

NNO ţádající o příspěvek by měla mít připravený precisně zpracovaný zajímavý a důvěryhodný projekt, kterým případné partnery osloví. Zvláště při rozjezdu projektu je uţitečné mít jej zaštítěný dobrým partnerem nebo společensky uznávanou osobou s dobrou pověstí, doporučuje Vojtík.36 a) Fyzické osoby Partnery jsou v tomto případě jednotlivci – fyzické osoby, kteří přispějí NNO darem. Přestoţe tyto dary nebývají příliš velké, je tato forma partnerství pro NNO nezanedbatelná, a to především díky velkému potenciálu přispěvovatelů. Jednotlivé organizace můţe od tohoto partnerství odrazovat jeho značná časová, ale i finanční a personální náročnost. V případě, ţe se dané neziskové organizaci podaří najít efektivní způsob, jak tuto velkou nesourodou skupinu partnerů dlouhodobě oslovovat a zaujmout, pak se bude jednat o velmi dobrý a především stabilní finanční zdroj. Mluvíme-li o partnerech zajišťujících činnost NNO, je třeba zdůraznit jeden významný nepeněţní zdroj, kterým jsou dobrovolníci, dobrovolná práce. „Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost, konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolník dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena. Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, ale často nedocenitelný dobrý pocit z pomoci ostatním, získává zkušenosti.“37 b) Ziskové organizace - firmy Není povinností firem podílet se na dobročinných projektech, přesto to dělají. Právnické osoby většinou upřednostňují pro partnerství s NNO poskytování svých výrobků a sluţeb, případně sponzoring. Důvody partnerství jsou zejména: -

Filantropie Společenská zodpovědnost Společenská prestiţ Reklama Sníţení základu daně

c) Neziskové organizace – nadace a nadační fondy Nadace a nadační fondy jsou organizace, které jsou zřízené za účelem sdruţování a přerozdělování majetku, kapitálu. Poskytují granty podle jimi stanovených pravidel a většinou cíleně zaměřené na podporu konkrétních oblastí a problémů, a to zejména v sociálních, zdravotnických sluţbách, kultuře, vzdělávání či rozvoje občanského ţivota. Většinou se jedná o granty menší aţ střední. Kromě českých nadací a nadačních fondů je moţné se obrátit i na zahraniční nadace a fondy, které jsou naopak schopné poskytovat i velké granty, a to jak v neinvestiční, tak i v investiční sféře. Výhodou je, ţe jsou ochotné se podílet i na časově a finančně náročnějších projektech.

36 37

Vojtík, V. FROTOR: Neziskové organizace, jejich řízení, prosperita a společenský význam [online] [24] Neziskovky.cz: Fakta - dárcovství [online] [19]

30

4 Pozice nestátních neziskových organizací jako projektových partnerů Heterogenita a široká škála nejrůznějších činností směřujících k veřejné prospěšnosti v celém spektru lidských oblastí je hlavním znakem nestátního neziskového sektoru. Zrovna tak různorodé pozice zaujímají NNO jako projektoví partneři.

4.1 Současný stav NNO jako projektových partnerů V březnu 2011 jsem navštívila 8 nestátních neziskových organizací všech sledovaných právních forem a s jejich manaţerkami či řediteli jsem mluvila o jejich činnosti, projektech, partnerech a financování jejich organizace. Lidé pracující pro neziskové organizace dělají svoji práci z přesvědčení, s velkým osobním nasazením a nezřídka do této činnosti zapojují i ostatní členy rodiny. Přestoţe nestátní neziskový sektor v České republice za posledních 20 let roste a NNO pokrývají stále větší část sluţeb, které veřejná správa neumí nebo nechce dělat a pro soukromý podnikatelský sektor jsou nezajímavé, protoţe nejsou dost ziskové a přestoţe za tuto dobu si vydobyly svoje místo a jednoznačně prokázaly svoji potřebnost i efektivitu, potýkají se stále se spoustou problémů. Tyto problémy se ve větší míře týkají zajištění samotného provozu organizace, v menší pak i nákladů spojených s činností jejich poslání, s tzv. projektovou činností. Pro zabezpečení svých činností hledají NNO zdroje a partnery napříč celým národním hospodářstvím a nezřídka i mimo něj. Je nutné říci, ţe pro většinu NNO partner znamená vlastně finanční či materiální zdroj. NNO jsou zvyklé a zběhlé vyuţívat vícezdrojové financování, tedy hledat několik partnerů pro realizaci jednoho projektu a totéţ platí i pro financování správy a chodu své organizace.

4.1.1

Vlastní projektová činnost

Z rozhovorů s manaţery jednotlivých organizací vyplynulo, ţe financování NNO je „kaţdoroční boj o přeţití“. Hledání partnerů je časově, organizačně a pochopitelně i finančně náročná záleţitost často s nejistým výsledkem. Většina z nich proto upřednostňuje jako zdroj financování svoje vlastní příjmy, protoţe jsou pro ně spolehlivější. Vedle členských příspěvků, či výnosů z vlastního majetku, které jsou nejjistějšími příjmy, za nejpřínosnější povaţují pořádání vlastních projektů za účelem získání finančních prostředků pro svoji činnost, a to různých sportovních akcí, jako jsou golfové či tenisové turnaje a plesů ve spojení s tombolou. Tedy takové akce, které účastníci v prvé řadě vyhledávají pro svoji vlastní zábavu a potěchu a jsou zvyklí za tyto kratochvíle zaplatit. Na akce pak přichází jiţ s vědomím, ţe svojí účastí podpoří charitativní projekt či činnost pořádající neziskové organizace. Takový projekt je pro neziskové organizace přínosný hned z více důvodů: -

náklady na jeho uskutečnění jsou nízké, partneři a velmi často i samotní účastníci jsou předem známí, zvláště jedná-li se o jiţ tradiční akci a dopředu s ní počítají, NNO také dopředu přibliţně ví, jakou částku jim akce přinese, a lehce si mohou spočítat, zda se jim vyplatí či ne. 31

NNO ze zkušenosti neradi organizují veřejné koncerty a podobné hromadné kulturní akce, kde předem neznají či nemohou odhadnout účast a tudíţ ani výnos a hrozí tak nebezpečí, ţe neporyjí náklady na realizaci. Uvádí, ţe tento druh akcí je poměrně nákladný a dost náročný na organizaci a současně zde působí řada předem neovlivnitelných skutečností. Výjimkou jsou koncerty, které NNO pořádá například jako poděkování svým dárcům a neočekává od této akce finanční zisk. Manaţeři NNO si také uvědomují, ţe je rozdíl mezi projektem, kdy se organizace snaţí získat finanční prostředky na svoji činnost a tzv. prezentačním projektem, kdy o sobě, svojí existenci i cílech dává vědět široké veřejnosti. Oba zmíněné typy projektů jsou však pro úspěšnou činnost NNO stejně důleţité a pokud si NNO chce zajistit a udrţet dobré jméno neměla by se snaţit o slučování obou typů projektů do jednoho. V posledních letech se osvědčuje spojení NNO s mediálně známou osobností, která se stane „jejich tváří“ a dle svých moţností pak spolupracuje na projektech „svojí“ NNO a prezentuje ji. NNO preferují vlastní příjmy i proto, ţe nejsou vţdy účelově vázány nebo alespoň ne v celé výši a organizace jimi můţe pokrýt nezbytné náklady, na které nemůţe vyuţít jiných zdrojů; nejčastěji se jedná o náklady spojené se správou a chodem organizace.

4.1.2

Společné projekty

Vlastními příjmy není moţné uhradit veškerou činnost, a proto NNO aktivně vyhledávají další moţnosti a projektové partnery, kteří jsou schopní jim pomoci realizovat plánované projekty vedoucí k uskutečňování cílů jejich poslání. K těmto partnerům se řadí všichni poskytovatelé finančních podpor, grantů a dotací. Zde se potkává, dalo by se říci, nabídka s poptávkou. Na jedné straně jsou tu různé subjekty, které mají zdroje připravené ke konkrétnímu, účelovému vyuţití a k tomu mají vypsané dotační tituly a další grantové moţnosti a na druhé straně to jsou subjekty – NNO, které mají nachystané potřebné a prospěšné projekty, pro které hledají vhodné partnery. Situace, která se jeví jako ideální, ale ne vţdy se podaří najít toho správného partnera. Z pohledu poskytovatele se to zdá být jednoduché: vybere z ţádostí, které v termínu obdrţel ty, které jsou podle něj smysluplné, zamlouvají se mu a chce je podpořit. Lidé z praxe se k tomu vyjadřují, ţe ne vţdy je to takto snadné. Skutečně zajímavých projektů je málo, projekty jsou předraţené a někdy vůbec nesouvisí s vypsanými pravidly. Jindy jich je zase naopak hodně a ne všechny je moţné podpořit. Kaţdopádně výběr nebývá nikdy jednoduchý. Vţdy je důleţitá kvalita zpracování a bezúhonnost ţadatele. Z pohledu ţadatele je to ale přece jen sloţitější. Manaţeři NNO se shodují, ţe grantové a dotační moţnosti jsou nepřehledné, nejednotné a nalézt v tom mnoţství různě uveřejněných eventualit tu správnou pro jejich konkrétní projekt je velmi pracné a časově aţ neúměrně náročné. Zorientovat se v této oblasti vyţaduje trpělivost, dlouholetou praxi a znalost „terénu“. Kdyţ se tento první krok podaří, následuje (zvláště u státních dotací) neméně časově náročné administrativní zpracování ţádosti. Stále však není vyhráno, protoţe ani při důkladném a poctivém zpracování není jisté, ţe ţádost uspěje. Dále je třeba zmínit, ţe grant, podpora nebo dotace jsou velmi často přísně účelové a je nutné je posléze pečlivě a zvlášť vyúčtovat a doplnit zprávou o splnění či nesplnění cíle projektu. I přes popsané nesnáze je tato forma financování častá a významná. V této souvislosti NNO spíše kritizují, ţe se jedná pouze o jednorázové a krátkodobé projekty a pro NNO to znamená, ţe se nemohou pustit do větších a víceletých projektů. V případě státních dotací je nutné kaţdoroční opakování ţádostí se všemi administrativními náleţitostmi, a to i v případě nárokovatelných dotací ze zákona (týká se soukromých škol). A 32

právě u nemoţnosti zajištění financování velkých, dlouhodobých projektů ze zdrojů státních dotací se některé NNO cítí znevýhodněny oproti veřejné správě a příspěvkovým organizacím. Jak bylo řečeno jiţ dříve, nadace a nadační fondy dokonce nemají ani moţnost o státní dotace ţádat. Paradoxem je, ţe tyto NNO hledají moţnost, jakým způsobem by na státní peníze dosáhly a ty, které tuto moţnost mají, zase hledí, jak se bez těchto státních peněz obejít, protoţe „je kolem toho hodně práce a starostí, dostáváme čím dál míň. Dopředu nevíme, s čím můžeme počítat a zda vůbec budeme schopni fungovat.“ (Alice Salamonová, občanské sdružení DebRA) Proto zvaţují, zda se jim to vůbec vyplatí a zda není vhodnější investovat cenný čas do hledání jiného, nutno říci jistějšího, zdroje. Další moţností, jak NNO získávají partnery, je osobní ţádost o podporu konkrétního projektu místní firmy a podnikatele. Důleţité je mít připravený takový projekt, který je něčím osloví, zaujme nebo se kterým se mohou ztotoţnit, protoţe toho, co jim NNO můţe za jejich podporu nabídnout, není mnoho: prezentace na projektu, na webových stránkách a moţnost daňové úlevy na základě darovací smlouvy. Samotné jednání bývá nekomplikované a většinou ţadatel uspěje, protoţe „když už se k tomu správnému člověku dostanete, tak on už ví, co po něm budete chtít, když jste z neziskovky.“ (Monika Chasáková, Nadační fond Modrý Hroch)

4.1.3

Dlouhodobé projekty

Realizace velkých a dlouhodobých projektů patří k neproblematičtějším záleţitostem v neziskovém sektoru ČR. Jak jsem jiţ výše uvedla, jednou z velkých překáţek, je nedostatek financí – přesněji nedostatek volných prostředků v NNO a s tím spojená neschopnost předfinancování takových projektů spolu s nedostatkem zdrojů na jejich dofinancování. Jestliţe se NNO podaří rozjet dlouhodobý projekt, tak je to ve spojení se zahraničním partnerem nebo za pomocí zdrojů z fondů EU. Zde naráţí NNO opět na řadu komplikací. K získání dotace z fondů EU je zapotřebí velká vstupní investice, jejíţ získání je pro NNO v současných podmínkách značně obtíţné a většina velkých plánů končí jiţ v tomto bodě. Dalším problémem je personální obsazení velkých projektů. NNO velmi často vyuţívají ke své činnosti práci dobrovolníků, coţ je u dlouhodobých projektů podporovaných z fondů EU nemyslitelné. Častým problémem pro získání zahraničního partnera je jazyková bariéra. NNO často nedisponují jazykově vybavenými manaţery a proto se mnozí o tuto moţnost ani nezajímají.

4.1.4

Lidské zdroje NNO

Personální problematiky jsem se dotkla i v minulé podkapitole. Bez odborníků a dobrých manaţerů NNO není ţádný projekt ţivotaschopný. NNO obecně bojují s nedostatkem kvalitních a kvalifikovaných pracovníků. Ve většině neziskových organizací je „podstav“, méně odborné práce jsou proto svěřovány dobrovolníkům, jejichţ práci nelze pokládat za stabilní prvek a tak často „všichni dělají všechno“. Práce pro neziskovou organizaci není v naší společnosti příliš uznávaná a není tudíţ ani náleţitě oceňovaná. Názor majoritní většiny naší veřejnosti je: „Dělají charitu, tak co by chtěli.“ Přitom na pracovníky NNO a zvlášť na jejich manaţery jsou kladeny opravdu velké poţadavky: v terénu zjistit problémy a potřeby, analyzovat situaci, navrhnout řešení, zpracovat projekt, najít správné partnery, zajistit finanční prostředky, projekt realizovat a k tomu zajistit běţný chod organizace včetně administrativních povinností. Kdyţ si tyto skutečnosti uvědomíme, není se co divit, ţe o takto schopné manaţery, kteří jsou navíc ochotni pracovat za nijak závratné odměny, je nouze. 33

Vzhledem k nejistotě dlouhodobého financování si NNO netroufají zaměstnat víc pracovníků či pracovníky s odpovídajícím vzděláním a schopnostmi. V těchto podmínkách je jejich rozvoj značně stísněný a pomalý. Omezenost personálních moţností je hlavní příčinou toho, ţe NNO nejsou schopny vyuţít všechny potenciální zdroje a navázat více partnerských kontaktů. Nedostatek pracovních sil NNO, kdy většina těchto organizací má kapacitu maximálně pro řešení vlastních potřeb, současně neumoţňuje více se věnovat neziskovému sektoru jako celku – vzájemně se organizovat, spojit síly, a získat tak větší vliv na prosazení potřebných změn či alespoň za účelem uskutečnění významnějšího, dlouhodobého projektu.

4.2 Vymezení pozic NNO jako projektových partnerů V kapitole 3 se mluvilo o moţných partnerech NNO, nyní se věnujme vymezení pozice samotných NNO jako projektových partnerů. Činnost nestátního neziskového sektoru se odvíjí od realizace celé řady projektů, kde hlavní roli hrají NNO. Jak jiţ bylo v předchozích kapitolách uvedeno, posláním NNO je vţdy veřejně či vzájemně prospěšný účel. Hlavní činností NNO je pak tvorba a realizace a podpora projektů, které plní jejich poslání. Podle Hladké „Neziskové organizace vystupují v pozici zprostředkovatele dobročinnosti. Oddělují dárce od obdarovanéhopříjemce a neutralizují tak závaznost obdarovaného. Potřeba jedince pomoci druhému se vyskytuje převážně v oblastech, které jsou jinými institucemi opomíjeny či nedostatečně řešeny.“ 38 Spolu s výsledky mého šetření popsaných v první části této kapitoly mně toto vyjádření utvrzuje v přesvědčení, ţe NNO se jako projektový partner můţe nacházet v jedné ze dvou základních pozic, a to buď jako poskytovatel podpory nebo jako příjemce podpory.

4.2.1

NNO v pozici příjemce podpory

NNO je v pozici obdarovaného zejména tehdy, pokud se jí podaří získat partnery pro svoji činnost, a to hlavně pro chod a správu organizace. Z výsledků praktického šetření se ukázalo, ţe tohle je pro většinu NNO poměrně častý problém. Takovými partnery zpravidla jsou: -

stát formou některých svých dotací drobní individuální dárci, kteří podporované organizaci věří členové sdruţení formou členských příspěvků soukromé ziskové firmy zpravidla formou hmotného daru, či poskytnutí sluţby soukromé neziskové granty

V pozici obdarovaného se NNO nachází i v případě, kdy sama projekt organizuje a pro tento svůj projekt hledá a nachází partnery. Tito partneři pak mohou podpořit NNO v jejím projektu různými formami, a to například: -

-

finančně (nejčastější) – druhy těchto podpor jsou popsány v kapitole 2; jedná se o dotace od státu, ÚSC, z fondů EU, soukromé granty ziskové i neziskové a firemní či individuální dary materiálně, kdy dárci na projekt darují určité materiální vybavení formou darovaných sluţeb (bezúplatně graficky zpracují a vytisknou letáky apod.). Tímto způsobem podporují většinou soukromé firmy, případně individuální dárci.

38

Hladká, M. Centrum pro výzkum neziskového sektoru: Fenomén filantropie: Postoje veřejnosti k dárcovství [online] [25]

34

-

4.2.2

přímá participace dalšího partnera na projektu, kdy se tento partner projektu osobně účastní a podílí se na realizaci některé části projektu dobrovolná práce - jak jiţ bylo několikrát řečeno, neopomenutelnou formou podpory NNO jsou dobrovolníci, kteří dobrovolně poskytují svoji práci bez nároku na honorář

NNO v pozici poskytovatele podpory

Mnohem častěji se NNO dostává do pozice poskytovatele podpory, kdy na základě svého poslání poskytuje příspěvky, podpory a sluţby. Častěji z toho důvodu, ţe i ty NNO, které jsou příjemci podpory, se mohou současně nacházet i v pozici poskytovatele podpory, a to zejména při poskytování svých sluţeb koncovým spotřebitelům. NNO se účastní projektů vţdy za účelem poskytnutí určité podpory, pomoci – prospěšnosti. Formy dárcovství NNO: -

poskytování sluţeb konečným spotřebitelům v rámci svých vlastních projektů poskytování finančních podpor na projekty partnerů v rámci oblasti svého působení dle stanov či statutu poskytování přímých finančních příspěvků konečným spotřebitelům v rámci oblasti svého působení participace na partnerských projektech poskytování finanční a materiální podpory na provoz jiných NNO poskytování finančních příspěvků a materiálního vybavení organizacím pro veřejně prospěšné účely poskytování finančních příspěvků, materiálního vybavení a sluţeb na vzájemně prospěšné účely (sportovní kluby, honební společenství, včelařské spolky, apod.)

4.3 Zhodnocení současného stavu NNO pomocí SWOT analýzy Východiskem pro zpracování následující SWOT analýzy byly teoretické znalosti získané studiem literatury pro tuto práci, rozhovory s manaţery neziskových organizací a v neposlední míře také internet jako zdroj aktuálních informací. Tabulka č. 2: SWOT analýza současného stavu nestátního neziskového sektoru

Obecné

Silné stránky Rozmanitost služeb aktivit NNO

a

Slabé stránky Definice NNO pouze na základě právní formy Chybějící definice veřejné a vzájemné prospěšnosti Neexistence veřejného rejstříku o. s. Nedůvěra veřejnosti NNO Nepochopení role NNO veřejnou správou a politiky Malá společenská podpora

Příležitosti Jeden zastřešují zákon o NNO

Ohrožení Nepřehledná legislativa Složitá a nejednotná pravidla pro některé formy NNO Neexistence pravidel a koncepce pro víceleté fungování a financování NNO Složité účetnictví Odkládání novelizace zákona o sdružování občanů

35

Aktivní a fungující NNO Zapojení NNO do mezinárodních společenství Snaha a vůle NNO vzdělávat se Snaha zajímat se a hledat partnery a kvalitní pracovníky Etické kodexy, výroční zprávy, transparentní účty, firemní kultura Existence Centra pro výzkum neziskového sektoru Existence RVNNO

Financování Partnerství

Rozvoj NNO

Lidské zdroje

Vícezdrojové financování v obecném povědomí NNO Státní dotace Grantová a dotační řízení ÚSC Dotace z fondů EU Vlastní projekty pro získání fin. zdrojů DMS Daňové úlevy

Rozsáhlé zkušenosti NNO s vyhledáváním a vytvářením partnerských vztahů ve všech oblastech a se všemi typy partnerů Fungující a využívané nástroje a metody pro vytváření partnerství

Nepřehledný a neprovázaný dotační systém Krátkodobost dotací Nejednotnost kritérií a metodik pro získání dotací z fondů EU Náročná administrativa při čerpání z fondů EU Nedostatek volných prostředků v NNO Malá možnost získání bankovních úvěrů Celkově nekoncepční financování NNO Nízké daňové odpisy Nízká profesionalita Nedostatek kvalitních manažerů Chybějící administrativní složka Nedostatečný fundraising, marketing i PR Nízká informovanost

Zlepšit daňové úlevy, daň. asignace Rozvoj firemního i individuálního dárcovství Umožnit sociální podnikání NNO Umožnit a podpořit dlouhodobé projekty Možnost započíst dobrovolnickou práci do vlastních zdrojů Daňově zvýhodnit dobrovolnickou práci Zpřesnit, sjednotit, zjednodušit pravidla pro dotace z veřejných zdrojů Mezinárodní spolupráce Rozvoj vzdělávání o NNO a pro NNO pomocí fondů EU Podpora dobrovolnictví

Snižující se podpora z veřejných rozpočtů Upřednostňování příspěvkových organizací před NNO při rozdělování dotací Daňově nedostatečná motivace dárců Vysoké bankovní poplatky a drahé úvěry Nezájem bank o NNO

Nepřehledná a chybějící statistická data o NNO Neorganizovanost a chybějící spolupráce uvnitř sektoru Nedostatečná transparentnost v důsledku nevyhovujícího zákona o sdružování občanů umožňujícím zneužití Neexistence funkční databáze NNO Chybějící koncepce rozvoje neziskového sektoru ze strany vlády Nezájem a malá podpora ze strany veřejnosti Nerovnocennost partnerství NNO a ostatních subjektů – NNO je brána jako žadatel o peníze Zákaz prezentace dárců v mediích Neexistence právního vymezení partnerství

Ochota aplikovat inovační postupy Využití fungující ch modelů ze zahraniční praxe Využití potenciálu akademické sféry Iniciativa a odpovědnost občanské společnosti Charitativní loterie Moderní technologie Rozvoj firemního dárcovství formou poskytování informací, vzdělávání, zapojování vlastních zaměstnanců v NNO

Korupce a tunelování dotačních titulů Netransparentnost fungování některých NNO – mediální kauzy Neřešení problémů neziskového sektoru politiky, kterým současný nepřehledný stav vyhovuje

Plánování koncepce fungování, rozvoje a financování NNO společně s odborníky z neziskového sektoru Prezentace činnosti, úspěchů i problémů NNO na veřejných akcích, místních, národních festivalech apod.

Chybějící politická vůle k vytvoření vhodných podmínek pro vyvážené partnerské vztahy NNO a ostatních subjektů Malá ochrana před zneužitím NNO Výlučné postavení příspěvkových organizací, státu a ÚSC při přerozdělování prostředků Nepochopení principu neziskovosti

Syndrom vyhoření Ztráta motivace pracovat v NNO (špatné finanční podmínky, malá možnost kariéry, společensky neprestižní)

Pramen:vlastní zpracování s využitím vládní SWOT analýzy z roku 2008 [26]

36

5 Deskripce a komparativní analýza vybraných projektů z hlediska partnerství Účelem této kapitoly je pomocí dvou vybraných projektů a jejich srovnání prakticky ukázat pozice, ve kterých se NNO na projektech vyskytují, jakým způsobem partnery hledají, s jakými problémy se při tom potýkají a jak nakonec partnerství vzniká.

5.1 Deskripce vybraných projektů Projekt č. 1: Organizátor: Nadační fond Šťastný úsměv Název projektu: Letní logopedický pobyt 2010, 1. ročník Místo: Rekreační areál Studnické Paseky Termín: 16. 7. – 20. 7. 2010 (4 dny) Popis projektu č. 1: Nadační fond Šťastný úsměv je zaměřen na podporu a pomoc lidem s rozštěpem obličeje. Projekt Letní logopedický pobyt je určen pro děti věkové kategorie 4 – 7. Tyto děti vyţadují kvalitní a velmi často specializovanou logopedickou péči. Právě špatná mluva je často vyčleňuje z dětského kolektivu a zvýrazňuje jejich handicap. Většina dětí má s výslovností problémy i přesto, ţe pravidelně navštěvují logopeda jiţ od útlého věku. Pobyt je konstruován pro 12 dětí s rozštěpem a jejich doprovod. Na projektu se podílí celkem 4 logopedi – 2 na individuální logopedickou péči, specializovaní právě na problematiku dětí s rozštěpem a 2 logopedi pro kolektivní logopedickou péči. Kaţdý účastník dostane na začátku pobytu svůj rozvrh s rozpisem, kdy a kde má individuální sezení – kaţdý den 2x půl hodiny. Kolektivní terapie probíhá kaţdý den dopoledne, odpoledne je věnované společným hrám, soutěţím, výletům apod. O děti dále pečuje lékař a 2 koordinátorky projektu na zajištění hladkého průběhu celé akce a zajištění volnočasových aktivit dětí. Pobytu se mohou dle ubytovacích moţností zúčastnit i další členové rodiny a celou akci pojmout jako rodinnou dovolenou. Cíl projektu č. 1: Hlavním cílem projektu je intenzivní logopedické cvičení s logopedy specializujícími se právě na problémy řeči dětí s rozštěpem. Logopedických sezení i kolektivní terapie se účastní i doprovod dítěte, a to zejména proto, aby se zde naučil správným metodám a technikám, které posléze mohou praktikovat sami doma. Výstupem je společná zpráva všech logopedů a plastického chirurga, který celou léčbu těchto pacientů koordinuje a zastřešuje. Závěrečná zpráva obsahuje doporučení pro další léčbu. Dalším cílem projektu je umoţnit těmto dětem a jejich rodinám relaxační pobyt v přátelském prostředí a krásné přírodě. Děti s rozštěpy jsou často velmi šikovné, inteligentní, s velkou chutí do ţivota. Přesto to mají v ţivotě těţké – svou „vadu na kráse“ všem na očích. Kaţdý den, kdy se nemusejí obávat zvědavých pohledů a nevhodných naráţek, má pro ně velkou cenu. Nezanedbatelným kladem je také moţnost vzájemného setkání rodin, výměně zkušeností, vytvoření přátelských vztahů a následné vzájemné pomoci. Pobyt má tedy spojit příjemné chvíle s uţitečným, zdravotně-společenským přínosem. 37

Tabulka č. 3: Rozpočet projektu č. 1 Rozpočet na projekt: Letní logopedický pobyt 2010 Položka Náklady v Kč Zdroje – partneři projektu Ubytování a strava celkem: 87 700 25 000 Partners, s.r.o. na základě zpracované žádosti o 12 dětí s rozštěpem 25 440 finanční podporu 7 personál 17 220 15 000 Tenza, s.r.o. – nespecifikovaný dar na projekt 14 doprovod dětí – dospělí 34 440 45 040 samoplátci – doprovod 5 doprovod dětí – děti 10 600 2 660 Vlastní zdroje Nadační fond Šťastný úsměv Odměny - Logopedi - specialisti 10 000 Stamaco, s.r.o. – nespecifikovaný dar na projekt 8 000 3 000 Vlastní zdroje Nadační fond Šťastný úsměv - Logopedi - kolektivní 5 000 Bez nároku - Lékařka Bez nároku - Koordinátoři Materiál pro děti 5 000 Občanské sdružení Šťastný úsměv Cestovné personál 3 500 Vlastní zdroje Nadační fond Šťastný úsměv Ostatní režijní náklady 500 Vlastní zdroje Nadační fond Šťastný úsměv Náklady celkem 109 700 Pramen: Nadační fond Šťastný úsměv, prim. MUDr. Jitka Vokurková, Ph.D.

Projekt č. 2: Organizátor: o. s. DebRA ČR Název projektu: Týdenní ozdravný pobyt pro pacienty s EB 2010, 4. ročník Místo: Penzion Sluníčko v Řásné u Telče Termín: 18. 7. – 25. 7. 2010 Popis projektu č. 2: Posláním o. s. DebRA ČR je zvyšovat kvalitu ţivota pacientům, kteří trpí vzácnou vrozenou vadou kůţe epidermolysis bullosa congenita (dále jen EB), jejich rodinám. Týdenní ozdravný pobyt je určen pro děti i dospělé pacienty s EB a jejich pečovatelský doprovod. V roce 2010 se zúčastnilo 21 pacientů s doprovodem. Podle moţností je moţný i relaxační pobyt ostatních členů rodiny. V rámci kvality práci je kladen důraz na přísná hygienická pravidla, z tohoto důvodu je nezbytností, aby kaţdý účastník s doprovodem měl samostatný pokoj se sociálním zařízením. Vzhledem k širokému spektru různých zdravotních problémů těchto pacientů se pobytu účastní vyškolený personál: zdravotní sestra, kuchař, sociální pracovnice a 2 koordinátorky projektu. Program se zvlášť orientuje na děti s EB a zvlášť na rodiče či pečovatele. Pobyt je zaměřen na zvyšování dovedností v ošetřovacích metodách, výţivu pacientů s EB a podporu sociálního začlenění dětí s EB do skupiny vrstevníků i do společnosti. Pro děti jsou připraveny rozmanité soutěţe, výtvarné hrátky a další volnočasové aktivity podobné dětským táborům, kterých se děti s EB vzhledem k potřebě speciální zdravotnické péče, stravy a speciálního reţimu dne nemohou účastnit. Hry jsou zaměřeny na zlepšení komunikačních schopností dětí, asertivity, motorických dovedností, moţnosti sebepoznání a poznání druhých. Součástí programu je i kurz základního ovládání počítače a práce s internetem. Aktivity jsou doplněné o rehabilitaci pod vedením odborně vyškolené zdravotní sestry. Pro rodiče jsou připraveny přednášky na téma zdravé výţivy, stresu, krize a jejího zvládání, doplněné diskusí. Během celého pobytu se nabízí moţnost skupinové i individuální konzultace se sociální pracovnicí.

38

Cíl projektu č. 2: Cílem tohoto projektu je pomoci zlepšit zdravotní stav dětí s EB a psychický stav jak dětí, tak jejich rodičů prostřednictvím specificky zaměřeného rekondičního ozdravného pobytu - moţnost odpočinout si, relaxovat, sdílet zkušenosti, vyměňovat si rady a osvědčené postupy v ošetřování dětí s EB. Dalším cílem je edukace a seznámení se s novými metodami ošetřování a jejich praktické zvládnutí. Tabulka č. 4: Rozpočet projektu č. 2 Rozpočet na projekt: Týdenní ozdravný pobyt pro pacienty s EB 2010 Náklady v Kč Zdroje – partneři projektu 30 000 – dotace od MZ určená pouze na ubytování a stravu pacientů 33 000 – spoluúčast účastníků (1.000,-Kč na 95 000 účastníka) 8 000 – veřejná sbírka 24 000 – vlastní zdroje DebRA Odměny - Kuchař Veřejná sbírka 5 000 Veřejná sbírka - Zdravotní sestra 5 000 - Sociální pracovnice Bez nároku Bez nároku - Koordinátoři Materiál pro děti 2 000 Vlastní zdroje DebRA Cestovné 2 000 Vlastní zdroje DebRA Ostatní režijní náklady 1 000 Vlastní zdroje DebRA Náklady celkem 110 000 Pramen: Občanské sdružení DebRA, ředitelka Alice Salamonová Položka Ubytování a strava: 21 pacientů s EB 12 doprovod u dětí 5 personál

5.2 Komparativní analýza vybraných projektů 5.2.1

Projektoví partneři

Oba projekty mají vícezdrojové financování a projekty jim pomáhají uskutečnit jejich projektoví partneři jak z veřejné tak především ze soukromé sféry: a) Dotace z veřejného rozpočtu Partnera z veřejné správy se podařilo získat pro Projekt č. 2 – Týdenní ozdravný pobyt pro lidi s EB, na kterém se stát, Ministerstvo zdravotnictví ČR podílí 27% z celkových nákladů. Dotace z tohoto veřejného zdroje je čistě účelová a lze ji pouţít výhradně pro ubytování a stravování pacientů s EB. Tuto dotaci je nutné ţádat s předstihem do konce září předchozího roku a po skončení projektu ji samostatně vyúčtovat. K vyúčtování je třeba přiloţit závěrečnou zprávu o celém projektu. Motivem partnerství a podpory tomuto projektu od Ministerstva zdravotnictví byla zcela jistě prevence léčby těchto pacientů. Podobný motiv by mohl tento partner mít i v Projektu č. 1, kde však realizátorem je nadační fond, tedy právní forma NNO, která není z těchto zdrojů podporována a je tím pádem vyloučena z partnerství s těmito subjekty.

39

b) Firemní dárcovství ziskové Soukromí projektoví partneři ze ziskové sféry podpořili především Projekt č. 1. Nejsou tak striktní, jak je tomu u státní dotace, ale i oni trvají na vyuţití svých darovaných prostředků pro potřeby projektu a ne na reţijní náklady organizace, byť spojené s realizovaným projektem. U Projektu č. 1. vidíme dvě moţné formy, jak mohou firmy projekt podpořit: Je to jednak darem na základě darovací smlouvy, jak je tomu v případě firem Tenza, s.r.o. a Stamaco. s.r.o. Tito dárci si ve smlouvě o daru většinou určí, ţe dar má být pouţit na podporu konkrétní akce, ale jiţ nespecifikují, za co přesně mohou být finance utracené. Jako doklad jim většinou stačí fotodokumentace, neţádají vyúčtování. Darovací smlouva je opravňuje k tomu, aby si darovanou částku mohli odečíst od základu daně. Druhým případem je firma Parners, s.r.o., která předem vyhlásila grantový program a oblasti, které v jeho rámci chce podpořit. NNO si podala ţádost o tuto finanční podporu, kde popsala projekt, na který ţádá podporu a kde se předem zavázala, jakým způsobem podporu vyuţije. V samotné darovací smlouvě pak bývá kromě jiného upřesněno, zda a jak chce podporu vyúčtovat. Firma Partners vyúčtování nevyţadovala, pouze fotodokumentaci o uskutečněné akci. Motivem těchto partnerů, proč se podílí na takovém projektu, bývá nejčastěji firemní filantropie a společenská prestiţ a jistým způsobem je to pro ně reklama, kdyţ mohou prezentovat, ţe jsou společensky zodpovědní a „podporují něco správného, smysluplného“. Motiv moţnosti daňového odpočtu je pro ně u takovýchto projektů aţ na posledním místě. V poslední době je stále častějším jevem skutečnost, ţe důleţitou roli hraje i propojení zaměstnance s podporovaným projektem. c) Firemní dárcovství neziskové Na Projektu č. 1. se objevil ještě jeden, podle příspěvku vcelku malý partner – Občanské sdruţení Šťastný úsměv. Stejné jméno s organizátorem projektu ale napovídá, ţe zde nejde pouze o finančního partnera, ale ţe tento partner na projektu participoval i osobní účastí. Jednalo se o zajištění volnočasových aktivit dětí. Pro naši analýzu je zajímavý také tím, ţe jde o partnera z neziskového sektoru. Motiv účasti tohoto partnera je tedy jednoznačný: je jím samotné poslání existence této organizace. Nadace a nadační fondy kladou také důraz na to, aby byly jimi podpory rozdělené rovnoměrně v rámci celé ČR. d) Individuální dárcovství Veřejná sbírka je dalším uţitým zdrojem financování jednoho ze sledovaných projektů. Partnerem, který se za ním skrývá, je nespočet individuální dárců, kteří přispívají na sběrný účet NNO, DMS zprávami nebo do zřetelně označených kasiček umístěných na veřejných místech. Z tohoto zdroje je moţné hradit náklady, ke kterým je určený. V našem případě v Projektu č. 2 to jsou opět náklady přímo na projekt, nesmí být pouţit na reţijní náklady. e) Partnerem je samotný účastník U obou projektů je jedním z partnerů samotný účastník a na financování projektu se podílí svojí přímou spoluúčastí formou příspěvku. Procentuální rozdíl ve spoluúčasti je patrný z tabulky č. 5, zajímavějším faktem je, jak mají obě organizace spoluúčast postavenou. U Projektu č. 1 organizace hradí vše pacientům a nic doprovázejícím osobám, Projekt č. 2 chce od kaţdého účastníka příspěvek paušální. Z deskripce projektů ale víme, ţe doprovázející osoby jsou pro oba 40

nezbytné. Zde se můţeme pouze dohadovat, proč k tomuto přistoupili organizace rozdílně a zda v tom je nějaký úmysl. Z výše spoluúčasti je ale jasně patrné, ţe bez tohoto partnera by bylo minimálně obtíţné projekty uskutečnit. Vzhledem k faktu, ţe tento partner je současně i cílovou skupinou, je zřejmé, ţe tato forma partnerství je pro něj velmi výhodnou: za vcelku malou spoluúčast získá 100% uţitku. f) Vlastní zdroje Společné oběma projektům je, ţe z vlastních zdrojů hradí reţijní náklady. Z tohoto údaje se dá usuzovat, ţe projektoví partneři preferují konkrétnější, přesné uţití peněz přímo na projekt a neradi sponzorují samotnou správu neziskové organizace. Vlastní zdroje obě organizace také vyuţívají na dofinancování svých projektů. g) Dobrovolníci Posledním projektovým partnerem, který je opět společný oběma projektům a bez kterého se ţádný projekt pořádaný NNO neobejde, jsou dobrovolníci. Dobrovolná práce je vlastní neziskovému sektoru a nutno říci, ţe právě tento partner je ten, na kterém všechny podobné akce stojí. To dokazují i oba projekty, kde právě koordinátoři jsou ti, kteří projekt vymyslí, zrealizují, najdou pro něj partnery, kteří poskytnou finanční zdroje a ve většině případů na něm bez nároku na honorář pracují. „Lidé, kteří se pro dobrovolnictví rozhodli, většinou jako motivy uvádějí získání pocitu užitečnosti, smysluplnosti, uspokojení, že pomohli potřebnému člověku, nebo prospěli nějaké dobré věci, ale i získání nové zkušenosti, a poznávání nových lidí. Pro některé dobrovolníky je motivem vědomí, že jednou třeba také budou potřebovat pomoc druhých lidí, nebo ji již potřebovali. A někoho to prostě „jenom“ baví.“39

5.2.2

Cíle projektů

Výše popsané projekty jsem si vybrala pro komparativní analýzu především proto, ţe cíle obou jsou shodně zaměřené na zdravotně – společenskou prospěšnost. Oba projekty se zabývají dětmi či lidmi, kteří se narodili s určitým druhem vrozeného postiţení a jsou tím pádem do jisté míry omezeni. Snahou obou projektů je co nejvíce usnadnit ţivot jak samotným pacientům, tak i jejich rodinám a pomoci jim se co nejlépe integrovat do společnosti. Díky těmto shodným cílům je moţné provést jejich komparativní analýzu. Dále také uvidíme, ţe na obou projektech dohromady participovala celá široká škála projektových partnerů a byly vyuţity všechny moţné formy podpory.

5.2.3

Náklady na projekty

V celkové výši jsou náklady na oba projekty shodné. Pro další analýzu je třeba si uvědomit dvě základní skutečnosti, a to délka projektu a počet účastníků a z toho vyplývající fakta:

39

Domácí hospic Jordán: Dobrovolnictví [online] [27]

41

Tabulka č. 5: Porovnání základních ukazatelů sledovaných projektů Projekt

1. Letní logopedický pobyt

Veřejné zdroje Firemní dárcovství ziskové Firemní dárcovství neziskové Individuální dárcovství Spoluúčast Vlastní zdroje Celkem Délka trvání projektu Počet pacientů Náklady na 1 pacienta Náklady na personál (včetně cestovného a režijních nákladů) Materiál pro děti

0% 46% 4% 0% 41% 9% 100%

2. Týdenní ozdravný pacienty s EB 27% 0% 0% 16% 30% 27% 100%

4 dny 12 2 285 Kč

7 dní 21 748 Kč

607 Kč

371 Kč

104 Kč

13 Kč

pobyt

pro

Pozn. k tabulce: Náklady jsou vţdy přepočtené na 1 den, aby bylo moţné srovnání. Z tabulky č. 5 je vcelku jednoznačné, ţe z hlediska nákladů je mnohem efektivnější Projekt č. 2, který má třikrát menší náklady na jednoho pacienta oproti Projektu č. 1, a to i při o více neţ ¼ niţší spoluúčasti pacienta. Pokud porovnáme jednotlivé nákladové poloţky, zjistíme, ţe organizátorům Projektu č. 2 se podařilo zajistit levnější ubytování i stravování a to za předpokladu minimálně stejně kvalitního jako u Projektu č. 1. I u obou dalších poloţek jako jsou náklady na personál i materiálního vybavení pro děti vychází Projekt č. 2 mnohem lépe. Po analýze a srovnání nákladů na jednotlivé projekty by jednoznačně zvítězil Projekt č. 2., o kterém můţeme říci, ţe je po stránce nákladů efektivnější. Při pozorném prostudování popisu obou projektů a v nich naznačených programech sledovaných projektů, zjistíme, ţe Projekt č. 1 je pro personál nepoměrně náročnější. Oba specializovaní logopedi byli denně vytíţeni minimálně 6tihodinovou nepřetrţitou náročnou prací, skupinoví logopedi pak asi 4 hodiny denně. Je třeba zmínit i závěrečnou zprávu, kterou odborníci pro kaţdého pacienta vypracovali. Tento výstup je s Projektem č. 2 nesrovnatelný.

5.3 Celkové zhodnocení projektů Komparaci a analýzu bylo moţné provést díky tomu, ţe se jednalo o dva projekty, které se shodovaly svým zaměřením, cílem a dokonce i celkovými náklady. Obě organizace shodně hradily reţijní náklady a dofinancování projektů z vlastních zdrojů a obě vyuţily pro uskutečnění projektů spoluúčast pacientů a práci dobrovolníků. Podle výše uvedeného rozboru oba organizátoři hledali partnery pro pokrytí cca 50% nákladů na projekt. Projekt č. 1 organizoval Nadační fond Šťastný úsměv, a protoţe je forma nadačního fondu do značné míry limitující (nemohou např. ţádat o státní dotace), musí hledat partnery pro projekt pouze v soukromé sféře. Nelze vyuţít ani případných dotací či grantů z rozpočtů ÚSC, protoţe by nemusela být dodrţena podmínka spádovosti, která je u většiny z těchto dotačních moţností vyţadována. Jak bylo popsáno v předchozí kapitole, při neexistenci jednotné databáze je vyhledávání vhodných grantových moţností časově náročný proces a přímé oslovování případných projektových partnerů je zvláště při nedostatečné personální kapacitě v NNO nelehký úkol. Ve vzájemném srovnání s partnerskými moţnostmi občanského sdruţení DebRA, 42

organizátora Projektu č. 2, je Nadační fond Šťastný úsměv tedy značně omezený a znevýhodněný a pro uskutečnění projektu musí vynaloţit větší úsilí i vynalézavost. Občanské sdruţení naproti tomu můţe oslovit širší škálu potenciálních partnerů a šance na úspěch projektu se tím zvyšuje. Přesto a moţná právě kvůli moţnosti (a zvyku), ţe dostává na svůj projekt státní dotace, se tato organizace nesnaţila o oslovení dalších partnerů a je tak více odkázána na vlastní zdroje. V obou případech platí, ţe projekty jsou tak malé, ţe se pro ně nevyplatí hledat zdroje například z fondů EU, které jsou administrativně velmi nákladné a jsou také spíše určené pro velkorozpočtové projekty. Obě dvě sledované NNO se během přípravy a realizace svých projektů nacházely jak v pozici příjemce podpory – tehdy, kdyţ od svých partnerů získaly prostředky pro uskutečnění svých cílů, tak i v pozici poskytovatele podpory – při samotné realizaci projektů, kdy příjemci podpory jsou účastníci, tedy cílová skupina, pro jejíţ potřeby se projekt realizoval.

5.4 Doporučení pracovního postupu NNO na projektech Samotný pracovní postup NNO při organizování projektu se v zásadě příliš neliší od postupu ziskových firem na podobných úkolech. Vţdy musí organizace projít jednotlivými fázemi, jak je popisuje odborná literatura zabývající se managementem (např. L. Blaţek, Management – Organizování, rozhodování, ovlivňování, Grada 2011). V první fázi je nutné si při plánování projektu definovat cíl, jeho potřebnost a vyuţitelnost. V další fázi pak celý projekt analyzovat, coţ zahrnuje i získávání informací, zjišťování překáţek, které je třeba překonat na cestě ke stanovenému cíli. Výstupem je zjištění realizovatelnosti zamýšleného projektu. V následujících fázích dochází ke generování moţných variant realizace projektu včetně návrhů na zajištění financování a případných projektových partnerů a k jejich porovnání a zhodnocení. Výstupem je vybraná realizační varianta i s odůvodněním. Pro klidný a hladký průběh realizace projektu je nezbytná důkladná přípravná fáze, v jejímţ průběhu se vypracuje podrobný realizační plán. Samotné realizaci, během níţ organizátoři koordinují celý průběh, dohlíţí na splnění všech úkolů a závazků, předchází medializace projektu (pokud to druh akce vyţaduje). V závěrečné fázi, po zdárném ukončení projektu, následuje jeho vyúčtování, které je nezbytnou součástí kaţdého projektu. Zvláště NNO by jej měly mít k dispozici v rámci firemní kultury i v případě, ţe takové vyúčtování není součástí smluv s projektovými partnery. A zejména u větších projektů je praktické mít i dílčí vyúčtování např. jednotlivých částí projektu nebo vyúčtování jednotlivých finančních podpor a jejich uţití dle projektových partnerů. Podstatnou odlišností projektů NNO od ostatních je zajištění zpětné vazby, na které by nikdy NNO neměla zapomínat a podcenit ji. V rámci zpětné vazby organizátor zhodnotí celý projekt, oznámí výsledek a vytvoří informační dokument o průběhu celého projektu, který by měl zahrnovat i fotodokumentaci. Tento dokument by měl být k dispozici na webových stránkách pořádající organizace, v jejím sídle a případně i v místě konání celého projektu. Pokud je moţnost, je vhodné po skončení projektu ještě jednou o celé akci informovat v médiích. Projektovým partnerům lze poděkovat i formou osobního dopisu, ke kterému je příhodné přiloţit např. DVD z projektu a vyúčtování. I v případě, ţe je NNO v pozici poskytovatele podpory je pracovní postup víceméně shodný s ostatními subjekty. Neţ samotnou ţádost o podporu a ostatní materiály detailně prostuduje, zhodnotí, zda předkládaný projektový nápad koresponduje s jejím posláním a vypsanými grantovými tituly. Zároveň zběţně posoudí dosavadní činnost ţádající organizace jako 43

potenciálního projektového partnera. Dále se soustředí na vše podstatné, co ovlivní její rozhodnutí, zda projekt podpořit, či zamítnout: „Je projekt zajímavý, prospěšný, účelný? Je v rozpočtu zahrnuto vše důleţité? Je odůvodněný? Není nadhodnocený nebo podhodnocený? Je zajištěno vícezdrojové financování a jak?“ Dalším krokem je uzavření partnerské smlouvy, díky níţ se předchází případným nejasnostem, nedorozuměním a pochybám. Ve smlouvě – většinou se jedná o smlouvu o finanční podpoře nebo o smlouvu o daru, by mělo být přesně deklarováno, na co a jak má být podpora pouţita, jakým způsobem a do kterého data bude předána, jak a do kterého data má být vyúčtována. Dále pak by měla obsahovat i jednotlivé formy prezentace partnera na projektu s uvedením místa a času. Pro přehlednost a snadnější kontrolu v budoucnosti si závazky obou partnerů vyplývající z uzavřené smlouvy zapíše do termínového či realizačního plánu. Posledním krokem je opět vyúčtování projektu, které by mělo probíhat dle uzavřené partnerské smlouvy. Stejně jako v předchozím případě je i zde velký důraz kladený na zpětnou vazbu, tentokrát i včetně kontroly. NNO více neţ jakýkoli jiný subjekt musí ohlídat správné a účelné vynaloţení svých zdrojů a to zejména proto, aby si udrţela dobré jméno a zachovala důvěru svých dárců. Je-li to z kapacitních moţností schůdné, nejlepší kontrolou je partnerský projekt alespoň na chvíli navštívit. Jinak je vhodné si vyţádat od partnera fotodokumentaci, videozáznam apod., kde se můţe NNO přesvědčit o dodrţení všech podmínek dle uzavřené partnerské smlouvy: projekt se konal, konal se, jak byl naplánován, kdy byl naplánován a kde byl naplánován, prezentace partnera byla provedena dle poţadavků vyplývajících ze smlouvy, atd. Vyúčtování celého projektu není nutností, ale je minimálně dobrým zvykem. Dílčí vyúčtování týkající správného vyuţití poskytnuté podpory je však nezbytné. Pokud to není součástí vyúčtování a pokud má NNO nějaké pochybnosti nebo s partnerem spolupracuje poprvé, je příhodné si vyţádat i zprávu o výsledku projektu – do jaké míry došlo k naplnění cíle. Obecně lze říci, ţe jakýkoli projekt by měla NNO plánovat a realizovat s ohledem na jeho potřebnost a vyuţitelnost. Projekt je nutno připravovat s dostatečným časovým předstihem a zajistit spoluúčast více projektových partnerů – tzv. vícezdrojové financování; předchází se tak nestabilitě a neúspěchu při jeho realizaci. Partnerství je fenomén, který je stále více a častěji zdůrazňován a vyuţíván. Díky němu dochází k novým formám spolupráce i jinak nesourodých subjektů. Přínosem je moţnost vytvořit projekty, které by bez partnerství byly neuskutečnitelné. Partnerství např. umoţňuje specifikovat úkoly, získat finanční prostředky, dobře zpracovanou mediální kampaň a PR, pomáhá poznat prostředí i splnit poţadavky. Přestoţe je partnerství efektivní, má ale i své nevýhody jako např. administrativní a časovou náročnost, komplikovanou komunikaci nebo dodatečné finanční náklady.

44

Závěr Nestátní neziskové organizace jsou základem občanské společnosti, často vznikají spontánně jako reakce na nějaký konkrétní problém nebo situaci. Jsou zakládány za jiným účelem, neţ je ekonomický zisk – za účelem určité veřejné nebo vzájemné prospěšnosti. Velmi často se tak podílejí na sociálních a zdravotních sluţbách, péčí o postiţené, ochraně ţivotního prostředí a kulturních památek, pracují ve sportu, kultuře i rozvíjí komunitní ţivot a pomáhají řešit krizové a sociální situace. Jejich síla je tedy v různorodosti prováděných činností ve všech oblastech lidského ţivota a obvykle se spojují s přínosy pro demokratickou společnost. Jejich neziskovost spočívá v tom, ţe vytvořený zisk nerozdělují vlastníkům, ale vrací zpět do hlavní činnosti. Financování NNO je typickým příkladem vícezdrojového financování. Organizace pro svoji činnost vyuţívají veřejné zdroje, neveřejné zdroje a vlastní příjmy. Tyto moţnosti se liší podle právní formy NNO, jinými slovy: ne všechny formy mají ve všech případech stejné podmínky. Ze státního rozpočtu je moţné poskytovat dotace pouze občanským sdruţením a obecně prospěšným společnostem. Nadacím a nadačním fondům jiţ nelze od 1. ledna 1999 dotace poskytovat. Nejedná se tedy o financování NNO ze státního rozpočtu, ale o poskytování dotací některým formám NNO. Tyto dotace jsou zásadně účelové na konkrétní projekty a předem stanovené oblasti potřeb, aţ na zákonem stanovené výjimky na ně není právní nárok, jejich poskytování se řídí předem stanovenými podmínkami a není moţné je poskytovat na víceleté období. O poznání jednodušší je situace při financování z neveřejných zdrojů, kde není tolik omezení. Při financování z vlastních příjmů pak záleţí především na schopnostech řídícího orgánu konkrétní NNO. Je nutné si uvědomit, ţe NNO poskytují řadu veřejných sluţeb, jejichţ zajištění má v ČR za svoji povinnost stát. Tím, ţe je svěří NNO se této povinnosti nezbavuje, ale vzniká tak vztah, který označujeme jako partnerství. NNO musí svojí činností přesvědčit, ţe je schopná tyto sluţby v dané kvalitě poskytovat a stát na druhé straně musí vytvořit takové věcné a finanční podmínky, aby to NNO umoţnil. Proto je důleţité vybudovat vzájemnou důvěru mezi státem a NNO a také v NNO samotné. Ukazuje se, ţe tyto organizace jsou v mnoha případech efektivnější a potřebné sluţby zajišťují na vyšší úrovni neţ jejich státní „konkurenti“. Nejpravděpodobnějším důvodem proč tomu tak je, jsou lidé pracující v těchto organizacích, kteří tuto činnost povaţují za svoje poslání a ne pouze za zaměstnání. Smutnou realitou však je nedostatek těchto kvalitních, pro věc zaujatých pracovníků. Partnerské vztahy vznikají i mezi NNO a subjekty ze soukromého sektoru. Toto partnerství je většinou zaloţeno na vzájemně výhodné spolupráci či společných cílech, často se jedná o dlouhodobý vztah, kde se partneři vzájemně uznávají a partnerství je nejen potřebné, ale i vyváţené. Subjekty, které spolu uzavírají tato partnerství, nazýváme partnery a ty subjekty, jejichţ partnerství vzniklo s cílem uskutečnění jistého konkrétního projektu, pak projektoví partneři. Ve své práci jsem identifikovala dvě základní pozice, ve kterých se NNO jako projektoví partneři mohou vyskytovat, a to buď jako příjemce podpory nebo jako její poskytovatel. Ani jedna z těchto pozic není snadná a nutno říct, ţe se někdy nedá ani přesně určit, jak je ukázáno na příkladech v kapitole 5; vţdy totiţ záleţí na konkrétním partnerském vztahu. Pro vytvoření dobrého a fungujícího partnerství je třeba mít kromě dobré myšlenky a ušlechtilého cíle také dost sil, odhodlání, nadšení a vnitřního přesvědčení. To jsou atributy vlastní právě NNO a proto jsou NNO tak často iniciátory různých veřejně a vzájemně prospěšných projektů. Jejich role je

45

nezastupitelná jak při vzniku partnerství, tak i v jeho průběhu, kde působí jako lídr, spojuje ostatní partnery, motivuje je a podněcuje k aktivitě. Jak bylo jiţ dříve řečeno, neziskový sektor ţije na bázi projektů a z výše uvedených skutečností vyplývá, ţe bez partnerství a projektových partnerů by NNO nebyly schopné uskutečňovat svoje cíle, plnit poslání, za jehoţ účelem vznikly. NNO nemají většinou dostatečné prostředky a zajištění, aby mohly samy svůj projekt zdárně realizovat, a proto vytvářejí partnerství s takovými projektovými partnery, kteří s nimi sdílí společný cíl a zároveň jim mohou poskytnout potřebné zdroje a zázemí. Ve své práci jsem se v souladu s jejím cílem pokusila osvětlit a shrnout význam NNO s důrazem na moţnosti financování, projektovou činnost a identifikovat jejich pozice jako projektových partnerů. Omezila jsem se na zkoumání čtyř právních forem NNO, které jsou základem neziskového sektoru. Pro získání teoretických poznatků jsem vyuţila odbornou literaturu. Tyto znalosti jsem posléze aplikovala do praktické části, pro jejíţ zpracování jsem vyuţila svého výzkumu v terénu a vlastních zkušeností. Práci jsem se snaţila zpracovat tak, aby byla shrnutím základních údajů nutných pro realizaci, řízení a organizaci projektů a zároveň byla uceleným návodem k čerpání informací manaţerům a ředitelům menších typů NNO. V tomto vidím její moţný přínos a vyuţití.

46

Seznam použitých zdrojů 1. Ministerstvo financí České republiky: Financování neziskových organizací [online]. c2005 [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: . 2. Škarabelová, S. Centrum pro výzkum neziskového sektoru: Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace [online]. c2006 - 2011 [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW: . 3. SALAMON, L. M.; ANHEIER, H. K. Definiting the nonprofit sector: A Cross-National Analysis. Manchester : Manchester University Press, 1997. 526 s. ISBN 0-7190-4902-4. 4. Vajdová, T. Pardubický kraj: Zpráva o neziskovém sektoru v České republice [online]. c2005 [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: . 5. Neziskovky.cz: Fakta - Statistika počtu NNO [online]. c2011 [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW: . 6. ŠTOGR, Josef. Partnerství a participace, veřejný prostor. Praha : Nadace Open Society Fund Praha, 2001. 175 s. 7. Kolektiv autorů. Problémy definování a prosazování veřejného zájmu. Sborník referátů z teoretického semináře Brno 1999. první vyd. Brno : MU, 1999. 216 s. I. Malý - editor. ISBN 80210-2236-1. 8. MALINA, Jaroslav; MARIE, Dohnalová. Slovník antropologie občanské společnosti. první. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2006. 778 s. ISBN 80-7204-349-8. 9. Frič, P. Občanský sektor. In Občanský sektor. Spolupráce se státem. [online]. Praha : CESES, c2005 [cit. 2011-02-26]. Dostupné z WWW: . 10. HYÁNEK, Vladimír. Ekonomika neziskových organizací. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 114 s. ISBN 80-210-3501-3. 11. ECONNECT : informační servis pro NNO - Právní servis [online]. c2010 [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: . 12. REKTOŘÍK, Jaroslav a kolektiv. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. Druhé : Ekopress, 2007. 310 s. ISBN 978-80-86929-29-3. 13. Institut komunitního rozvoje: Neziskové organizace [online]. c2010 [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: . 14. RONOVSKÁ, Kateřina . Spolkové a nadační právo. Brno : Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2008. 109 s. ISBN 978-80-210-4512-5. 47

15. Vláda České republiky: Nestátní neziskové organizace [online]. c2010 [cit. 2011-04-12]. Dostupné z WWW: . 16. Vláda České republiky: Zhodnocení koncepce podpory rozvoje neziskového sektoru [online]. 2009-01-05 [cit. 2011-03-20]. Dostupné z WWW: . 17. Grantová agentura České republiky: Obecné info o GA ČR [online]. c2006 [cit. 2011-03-16]. Dostupné z WWW: 18. Jeţek, J. Neziskovky.cz : Nesnesitelná lehkost daru [online]. c2008 [cit. 2011-04-12]. Dostupné z WWW: . 19. Neziskovky.cz: Fakta - dárcovství [online]. c2008 [cit. 2011-04-12]. Dostupné z WWW: . 20. Portál veřejné správy České republiky: Nestátní neziskové organizace - vlastní příjmy [online]. c2003 2011 [cit. 2011-04-07]. Dostupné z WWW: . 21. ROP Severozápad: Partneři [online]. c2011 [cit. 2011-04-14]. Dostupné z WWW: . 22. Operační program rozvoj lidských zdrojů: Slovník pojmů [online]. c2005 [cit. 2011-04-14]. Dostupné z WWW: 23. Hušková, B. Sdružení obcí Libereckého kraje: Partnerství [online]. c2006 [cit. 2011-04-14]. Dostupné z WWW: <www.solk.cz/prezentace/2006-06%20partnerstvi%20pro%20SOLK.ppt>. 24. Vojtík, V. FROTOR: Neziskové organizace, jejich řízení, prosperita a společenský význam [online]. 2008-08-21 [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW: . 25. Hladká, M. Centrum pro výzkum neziskového sektoru: Fenomén filantropie: Postoje veřejnosti k dárcovství [online]. c2009 [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: . 26. Vláda České republiky: SWOT analýza současného stavu neziskového sektoru v ČR. [online]. c2008 [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: . 27. Domácí hospic Jordán: Dobrovolnictví [online]. c2011 [cit. 2011-04-04]. Dostupné z WWW: .

48

Seznam tabulek, obrázků a grafů Tabulka č. 2: Konkrétní příklady veřejné a vzájemné prospěšnosti Tabulka č. 2: SWOT analýza současného stavu nestátního neziskového sektoru Tabulka č. 3: Rozpočet projektu č. 1 Tabulka č. 4: Rozpočet projektu č. 2 Tabulka č. 5: Porovnání základních ukazatelů sledovaných projektů Obrázek 4: Členění národního hospodářství Obrázek 5: Tříparametrové členění organizací národního hospodářství (Pestoffův trojúhelník) Obrázek 6: Schematický přehled právnických osob neziskového sektoru Graf 4: Vývoj počtu NNO v letech 1990 - 2010 Graf 5: Vývoj počtu NNO v letech 1990 - 2010 bez občanských sdruţení Graf 6: Rozloţení dle jednotlivých forem NNO v roce 2010

49