Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku designu a bydlení

Databázové knihovny židlí pro CAD aplikace

Bakalářská práce Přílohy - Obrazová dokumentace modelovaných židlí CD s vytvořenými židlemi

2007/08

Josef Polášek

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Databázové knihovny židlí pro CAD aplikace“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora MZLU o archivech elektronické podoby závěrečných prací.

Josef Polášek

V Brně,dne: ................

.................................. podpis studenta

Poděkování: Tímto děkuji doc. Ing. Josefu Chladilovi, CSc za vedení při tvorbě této bakalářské práci a také všem ostatním, kteří mi věnovali čas a pomohli ke vzniku této bakalářské práce.

Jméno: Josef Polášek Název bakalářské práce: Databázové knihovny židlí pro CAD aplikace

Abstrakt: Stěžejním cílem této práce, je vytvořit 3D knihovny vybraných typů židlí, s použitím různých materiálů i konstrukčního provedení. Dále se tato práce zabývá popisem druhů sedacího nábytku, následuje přesnější rozdělení židlí, jejich typologie dle určení použití, materiálu kostry a druhu konstrukce. Následuje popis základních rozměrů židlí, vycházející z norem. Práce zobrazuje základní konstrukční spoje židlí, jejich parametry a materiály použité na čalounění a jejich ostatní prvky, ať už estetické nebo mechanické. Třetí, hlavní část, se zabývá modelováním židlí v prostoru a vysvětlením použitých technik k dosažení prostorově složitých tvarů. Nejdříve jsou modelováni jednotliví představitelé typů židlí, dle použitých konstrukčních materiálů, následuje tvorba databázových knihoven. Jde o vytvoření různých rozměrových modifikací, ať už výškových nebo rozměrů sedáku, či ostatních typologických záležitostí. Každý druh židle tedy bude mít svou knihovnu, ze které může být použit rozměr přesně vyhovující ve vizualizaci pro konkrétního zákazníka.

Klíčová slova: sedací nábytek, židle, CAD aplikace, vizualizace, 3D Name: Josef Polášek Title of bachelor work: Databese library of chairs for CAD aplications

Abstract: The main point of this work is to create a 3D database chosen types of chairs, using different materials and construction. In the second point is described sitting furniture, chair sorting, typology and classification according to usage. Describing of main proportions outgoing from standards follows. Basic construction joints, their parametrs and materials used on upholstered chairs are pictured in this essay. The head part is the third. It deals with modelling chairs in three-dimensional area. It explains how to create a chair in Cad application. This demonstration part is educating how to achieve compound and tricky objects. First of all the general representatives are modelled, sorted by used materials. Creating of the database comes next. It concerns of formation many different features. Eleveation, slope and size of seat squab are modified. Every type of chair has his own database with numbered articles. So every customer can chose a chair which fits him and place it in visualization.

Key words: sitting furniture, chairs, CAD, vizualisation, 3D

1. ÚVOD ....................................................................................................... 1 2. CÍL PRÁCE ............................................................................................. 2 3. METODIKA PRÁCE ............................................................................. 2 4. ANALÝZA SEDACÍHO NÁBYTKU SE ZAMĚŘENÍM NA ŽIDLE ....................................................................................................................... 3 4.1 DRUHY SEDACÍHO NÁBYTKU ................................................................. 3 4.2 ROZDĚLENÍ ŽIDLÍ ................................................................................ 11 4.2.1 Rozdělení dle materiálu............................................................... 11 4.2.2 Rozdělení dle způsobu výroby ..................................................... 12 4.2.3 Rozdělení dle druhu konstrukce .................................................. 12 4.3 ROZMĚRY A VLASTNOSTI ŽIDLÍ VYCHÁZEJÍCÍ Z NOREM....................... 12 5. ZÁKLADNÍ KONSTRUKČNÍ PRVKY ŽIDLÍ,POUŽITÉ MATERIÁLY ............................................................................................ 17 5.1 POPIS KONSTRUKČNÍCH PROVEDENÍ DŘEVĚNÝCH ŽIDLÍ, VHODNOST POUŽITÍ PODLE TYPU ŽIDLE ....................................................................... 17 5.2 MATERIÁLY POUŽITÉ PŘI ČALOUNĚNÍ ŽIDLÍ ........................................ 22 6. MODELOVÁNÍ 3D PRVKŮ A SESTAV ŽIDLÍ U VYBRANÝCH PŘEDSTAVITELŮ................................................................................... 23 6.1 MODELOVÁNÍ NOSNÉ KONSTRUKCE .................................................... 23 6.2 MODELOVÁNÍ ČALOUNĚNÍ A OSTATNÍCH ČÁSTÍ................................... 28 7. TVORBA KNIHOVEN PODLE ZÁKLADNÍCH PARAMETRŮ.. 33 7.VIZUALIZAČNÍ PROCESY PRO VYBRANÉ TYPY ..................... 34 8.DISKUZE ................................................................................................ 35 9.ZÁVĚR .................................................................................................... 36 10.SUMMARY........................................................................................... 37 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..................................................... 38 PŘÍLOHY K BAKALÁŘSKÉ PRÁCI ................................................... 41

1. Úvod 3D modelování je v současné době rozvíjející se oblast projektování a grafiky. Součástí spousty návrhů kuchyní, koupelen, veřejných interiérů či návrhů celých domů je vizualizace. I když nemusí být příliš složité představit si, jak bude náš pokoj vypadat po vybavení nábytkem nebo jak bude náš dům vypadat s rovnou nebo sedlovou střechou, většina lidí se ráda podívá na obrázek, který je srovnatelný s fotografií a od výsledku se liší jen v detailech. Modelování jednoho pokoje či domu, může zabrat několik dnů. Například precizní vymodelování židle může trvat celý den, pokud má výsledný render odpovídat skutečnosti. V takovém případě lze již jen velmi těžce poznat, zda-li se jedná o fotografii či nikoliv. Z toho lze usoudit, že práce na jednom pokoji je zdlouhavá a trvá téměř tak dlouho jako výroba samotného nábytku. Proto pokud jsou k dispozici knihovny s předem připravenými 3D objekty, samotnou modelaci to značně urychluje. Zbývá pak modelovat jen atypické tvary, které daná dílna nedělá běžně, jako např. atypická stolová deska či kruhová postel. Ostatní vybavení je importováno z knihoven, stačí jej vhodně umístit, přiřadit materiály, dovybavit místnost drobnými předměty, nastavit správný materiál podlahy, vhodně osvítit a vykreslit (vyrenderovat) scénu. Mým úkolem je tedy vytvořit takovou databázi 3D prvků, které je možné ve vizualizaci použít. Je mnoho programů, ve kterých lze toto provést. Zvolil jsem TurboCad, protože tento program má mnoho dalších výhod. Z návrhu lze jednoduše odeslat informace kolik a jakých dílců a celých výrobků je třeba vytvořit. Program vytvoří z vizualizace kusovníky a v dílně je možno podle těchto požadavků vyrábět. Jedná se o program, který představuje komplexní řešení pro tvorbu zakázek. Popisovat modelování bez potřebného obrazového materiálu by bylo velmi obtížné, proto se jej v této práci objevuje možná větší množství, než je obvyklé, nejvíce v části, kde je popisováno samotné modelování židle. Zbytek materiálu je umístěn v příloze, kde jsou zobrazeny všechny mnou vytvořené židle.

1

2. Cíl práce Cílem práce je popsat sedací nábytek jako charakteristickou skupinu, zejména pak židle, v co nejširším pojetí a nejpřesnějším rozdělení, včetně použitých materiálů a historie tohoto typu nábytku. Následující činností je tvorba databázových knihoven s přiloženým popisem modelování.

3. Metodika práce Analýza sedacího nábytku a židlí byla zhotovena po prostudování všech dostupných materiálů souvisejících s tématem, také za použití norem. Modely židlí byly nejprve vytvářeny podle katalogu, což se neosvědčilo, protože nebyly k dispozici všechny potřebné rozměry a detaily. Vytvořené židle pak neodpovídaly skutečnosti. Proto musela být změněna předloha a modely byly zhotoveny podle skutečných židlí. Po přesném měření všech rozměrů nutných k sestrojení věrné kopie mohlo začít modelování. Vytvořené kusy nábytku pak byly mnohem vzhlednější a realističtější, bez nutnosti odhadovat některé rozměry nebo tápat po konstrukčním provedení. Nevýhodou byla kvalita měřených kusů, které ne vždy odpovídaly požadavkům na hodnotný výrobek.

2

4. Analýza sedacího nábytku se zaměřením na židle 4.1 Druhy sedacího nábytku Názvosloví sedacího nábytku dle ČSN 91 0000 Truhlová lavice (bench with chest) - truhla s opěradlem, která slouží pro ukládání věcí a k sezení, někdy s čalouněním Lavice (bench) - tvrdší sedací nábytek po více osob, může mít opěru zad, rukou a čalouněné plochy Sklopná lavice (bench) - lavice s opěradlem sklopným do vodorovné polohy pro příležitostné spaní jedné osoby Školní lavice (school desk) - lavice s pracovní deskou pro psaní a k ukládání pomůcek, též jen samostatná pracovní plocha Kostelní lavice (pew) - lavice pro modlitbu (katolická s klekátkovou deskou, evangelická bez klekátkové desky) Kuchyňská lavice (kitchen bench) - lavice určená pro sezení při stolování Klekátko (faldstool) - nábytek soukromé pobožnosti s čtecí deskou, někdy s úložným prostorem Stolička (stool) - sedací nábytek pro jednu osobu bez opěradla, bez opěrek rukou a čalounění Podnožka (footstool) - čalouněná nebo nečalouněná stolička sloužící při sezení nebo při práci jako opěrka pro nohy Pracovní stolička (high stool) - vysoká stolička umožňující částečný nebo úplný sed při práci ve stoje Barová stolička (bar stool) - stolička na zvýšeném podnoží splňující požadavky vysoké pevnosti, tuhosti a stability Nůžková stolička (faldistorium; lat.) - stolička s koženým, látkovým, čalouněným sedákem na podnoži tvaru "X" (někdy možné i její složení) Taburet (tabouret) - čalouněný, proutěný, drátěný aj. sedací nábytek bez opěradla, pro jednu osobu, bez opěrek rukou Sedadlo (seat) - podsestava tvořící sedací plochu stoličky, židle nebo křesla

3

Výklopné sedadlo (reclining seat) - sedadlo připevněné na stěnu nebo nábytek, které se vyklápí do funkční polohy Závěsné sedadlo (hanging seat) - sedadlo zavěšené ke stropu, nadpraží, trámu apod. Sklápěcí sedadlo (folding seat) - sedadla se sklopným sedákem, zpravidla spojená v sérii do nábytkového celku v interiéru Klekačka (kneel chair) – sedací čalouněný nábytek tvořený sedákem a opěrkou holení části nohou Židle -sedací nábytek pro jednu osobu vybavený opěradlem, součástí židle mohou být opěrky pro ruce Čalouněná židle (upholstered chair) - židle s čalouněným sedákem nebo sedákem a opěradlem, součástí židle mohou být opěrky pro ruce Otočná židle (swivel chair) - židle s otočným sedákem, s opěradlem i bez opěradla, zpravidla nečalouněná Pracovní židle (work chair) - zpravidla mobilní, otočná, čalouněná židle s přestavitelnou polohou sedáku a opěradla Houpací židle (rocking chair) - židle nebo čalouněná židle s opěrkami pro ruce umožňující houpání Dětská židle (high chair) - židle pro batolata a děti, která splňuje požadavky vysoké stability a bezpečnosti Rostoucí židle (increasing chair) - výškově přestavitelná židle dle vývojových, růstových stadií dětí Sklápěcí židle (reclining chair) - židle se sklopným sedákem Sedací pytel (sitting bag) – čalouněný nábytek volného tvaru pro ležérní, neformální sezení mladých lidí Barová židle (bar chair) - židle na zvýšeném podnoží splňující požadavky vysoké pevnosti, tuhosti a stability Speciální židle (special chair) - židle specifického, zpravidla pracovního nebo zdravotního určení - mobilní nebo vestavěná Trůn (throne) - důstojná, zpravidla čalouněná židle s převýšeným opěradlem a

4

bočními opěrami Křeslo (armchair) - sedací nábytek pro jednu osobu vybaven opěradlem a bočními opěrami, čalouněný i nečalouněný Zpovědní křeslo (confessional armchair) - křeslo pro kněze, jehož tvář je při zpovědi chráněná lícní opěrkou Ušák (wing chair) - čalouněné hluboké křeslo u kterého je opěrka hlavy doplněna bočními opěrkami hlavy Houpací křeslo (rocker) - zpravidla vyplétané nebo čalouněné křeslo s opěrkami pro ruce umožňující houpání Dvoukřeslo (double seat) - sedací nábytek pro dvě osoby s opěradlem a opěrkami pro ruce, může být též čalouněné Tetatét (Tête à Tête; Fr.) - zdvojené křeslo pro intimní nebo nerušený rozhovor osob sedících tváří proti sobě Otočné křeslo (swivel armchair) - křeslo na otočném mechanismu Polohovací křeslo (recliner) - křeslo umožňující změnu polohy sedáku a opěráku Kyvné křeslo (swing armchair) - křeslo na pružném kloubovém uložení nebo jiném principu umožňující plynulou změnu polohy sezení Závěsné křeslo (hanging armchair) - křeslo na závěsu uchycené do stropu místnosti, nadpraží, dveří, trámu aj. Rozkládací křeslo (folding armchair) - křeslo umožňující rozklopení s efektem lehátka pro příležitostné spaní Sklápěcí křeslo (reclining armchair) - křeslo se sklopným sedákem Masážní křeslo (massage armchair) - křeslo vybavené mechanismy, které umožňují masáž zad Záchodové křeslo (toilet armchair) - křeslo vybavené nočníkem s možností vykonání fyziologické potřeby Speciální křeslo (special armchair) - křeslo specifického zpravidla zdravotnického nebo pracovního určení (zubařské, kadeřnické) Polokřeslo (armlehnestuhl; D.) - též křesílko, lehké menší křeslo, zpravidla s opěrkami pro ruce, často doplněno volným čalouněním

5

Skládací křesílko (folding armchair) - umožňuje složení pro přepravu, často s volným čalouněním Sedací box (seating box) - zpravidla opticky uzavřená souprava sedacího a stolového nábytku určeného pro společenské posezení Sedačka (seat; GB, sitzchemd; D) - zpevněné sedadlo dopravních prostředků, lanovek nebo strojů, hovorově též pohovka Vybrané druhy sedacího nábytku: Taburet Čalouněné sedátko nebo lavice. Nemá opěru zad ani područky. Často se používá jako stolička nebo podnožka. Získal zvláštního významu v 17. století ve Francii za vlády Ludvíka XIV. Sedět v přítomnosti panovníka bylo v té době velkou poctou. Taburet byl jednou z možností jak tuto poctu přijmout. Název vznikl z francouzského názvu pro určitý druh textilie. Protože byl běžně používán v pozici v leže (jako podnožka), lidé si jej spojovali s orientem, konkrétně s Turky. Proto jeho anglický název Ottoman, tedy Turek. Nepředpokládá se ale, že by Turci tento způsob sezení vynalezli. Klekačka Je typ židle určený k sezení se stehny svírajícími úhel s kolmicí v rozsahu od 60 do 70°. Část váhy je nesena holeními kostmi. Byla vynalezena v Norsku v 70. letech 20. století při experimentech Hanse Christiana Mengshoela s sedacím nábytkem s podporou v holeních. Klekačky otevírají úhel mezi stehny a trupem a páteř tak získává přirozenější zakřivení a přibližuje se jejímu zakřivení ve stoje. Tato pozice mění rozložení tlaku lidského těla v porovnání s distribucí při sezení na běžné židli. Kyčel je v úhlu který je přirozenější než při sezení na sedáku rovnoběžném s podlahou a to má za následek menší zatěžování obratlů v oblasti bederní páteře. Navzdory pojmenování, pozice na klekačce není stejná jako u člověka, který klečí na podlaze. Někdy se uvádí, že většinu váhy při sedu na klekačce nesou kolena, ale tento údaj je nesprávný. Holeně nesou část váhy těla, ale většina váhy spočívá na spodní straně stehen, stále jde o pozici v sedu. Sklápěcí křeslo Toto křeslo zvládá změnu polohy sedícího tak, že při zatlačení na opěru zad, se tato sklopí a spodní část, tvořící čelo sedačky se vyklopí dopředu a tím vytvoří oporu pro nohy zastupující podnožku. Pro sedícího je pohodlnějším nástrojem k sezení než většina běžných židlí a křesel právě díky své polohovatelnosti. Je používáno jako luxusní sedadlo v interiérech i v dopravních prostředcích. První sklopné křeslo bylo vyrobeno v roce 1928 v Monroe ve státě Michigan bratranci Edwardem Knabuschem a Edwinem Shoemakerem.

6

Barová stolička Barové stoličky většinou mívají opěrku pro nohy, kvůli své výšce a strmosti. Původně byly určeny k zařizování barů, ale stále častěji se objevují v domácnostech v kuchyních nebo domácích barech. Tento kus nábytku se stává stále populárnějším, díky rozmanitosti provedení, ve kterých se vyrábí a nejen běžné dřevěné barové stoličky, ale jiné materiály mohou zdůraznit atmosféru domova. Barové stoličky dovolují pohlížet na okolí shora, během jídla, pití nebo konverzace s přáteli. Existuje mnoho konstrukčních provedení. Nejčastější je provedení z kovu nebo dřeva. Vyrábí se s područkami i bez a mohou mít čalouněný sedák, některé mohou být provedeny extrémně detailně. Snížená nebo zvýšená výška je běžný požadavek. Komerční prostory se zařizují stoličkami se sedákem se stavitelnou výškou a bývají připevněny k zemi. Pevně uchycené stoličky přinášejí pro majitele baru tu výhodu, že nemohou být přemísťovány, odcizeny ani, jak se někdy stává, použity jako zbraň. Nejlépe se k zemi připevňují stoličky s kovovým středovým sloupem, ty, které mají nohy mohou být připevněny úhelníky. Běžná výška barové stoličky se pohybuje kolem 76 cm, zvýšená pak kolem 92 cm. Druhá verze se umisťuje do moderních interiérů hospod jako stěžejní prvek, který upoutá pozornost na první pohled. Materiálem pro výrobu tohoto sedacího nábytku může být i ratan nebo bambus. Často požadovaný retro vzhled zajišťují materiály jako chrom a vynil. Pro venkovní použití nebo u dražších stoliček v interiéru se často jako materiál volí hliník. Barové stoličky se často používají v kulečníkových nebo billiardových hernách a proto jsou nazývány také divácké židle. Tetatét Z francouzského Tête à Tête, což znamená hlava na hlavě. Je to křeslo, nebo sedačka uzpůsobená pro dvě sedící osoby. Měly by sedět čely k sobě, ale za tetatét se považuje obyčejné křeslo pro dva lidi sedící vedle sebe. Častěji jsou tato křesla zhotovována pro pár, ale objevují se také typy s „přepážkou“ vytvořenou například s područek. Takový tetatét pak slouží k obchodnímu vyjednávání nebo k hovoru osob, které si nejsou fyzicky blízké, ale nechtějí být rušeny okolím.

Obrázek č. 1: Tetatét sloužící k intimnímu hovoru

Obrázek č. 2: Tetatét

7

Obrázek č. 3: Tetatét Flamenco

Ušák Čalouněné křeslo s velkými „uchy“ (křídly, z anglického wing chair), které obklopují hlavu případně trup sedícího. Toto křeslo bylo původně navrženo, aby chránilo uživatele před průvanem a částečně také proto, aby zachytávalo teplo vycházející z krbu. Houpací židle Narozdíl od běžné židle má k nohám připevněny dva zahnuté pásy, které umožňují houpání díky přenášení váhy dopředu a zpět dozadu nebo prostým odrážením od podlahy. Židle se v každém okamžiku dotýká země pouze dvěma body. Spousta lidí vlastní tyto židle díky charakteristickému uklidňujícímu kolébání za vynaložení jen malého množství námahy. Pro lidi, kteří se na židlích rádi houpají je lépe používat tyto židle kvůli pohodlí a bezpečnosti. Při houpání na normální židli lze snadno překročit kritickou hranici náklonu a jakmile se těžiště dostane za úroveň zadních nohou dochází velmi rychle k pádu, který může způsobit vážná zranění. Podle americké legendy byl tento druh židle vynalezen Benjaminem Franklinem. Houpací židle (křesla) jsou často mylně spojovány se stářím a rodičovstvím, když rodič v kolébající se židli uspává potomka. Kancelářská židle Nejčastěji používána k celodenní práci za stolem. Vysoce komfortní přizpůsobivá a otočná o 360°. S počátkem rozvoje železnice v polovině 19. století se podnikání stalo něčím více, než jen rodinnou záležitostí. Bylo zapotřebí provádět stále více administrativních úkonů. Účetnictví, psaní korespondence a další sedavé činnosti byly stále běžnější, jak se rozrůstaly oblasti podnikání. S nutností kancelářské práce se zdokonalovalo také kancelářské vybavení, prostředí a technologie. To vše vedlo k vyčlenění kancelářské židle jako nový druh sedacího nábytku. Tato židle byla strategicky navržena do administrativního úseku, aby zaměstnanci mohli sedět za svým stolem po dlouhou dobu. Otočná židle s kolečky umožňovala zaměstnancům dosáhnout na delší vzdálenosti v jejich kancelářích, bez nutnosti vstávat a tím spořit čas a energii. Dřevěný sedák byl navržen tak, aby přesně kopíroval sedací

8

partie a podpíral je tak, aby sezení bylo pohodlné. Opěradlo z příček a područky zajišťovalo přidanou podporu, která také zvyšovala komfort sezení. Již v té době byly některé rozměry stavitelné. S rozvojem ergonomie v 70. letech minulého století se tvar židle stal mnohem důležitějším, než kdykoli předtím. Dnešní kancelářské židle mají všechny zmiňované podpory a možnosti nastavení, aby nedocházelo k onemocněním, bolestem a zraněním způsobeným opakovaným namáháním stále stejným partií. Žádná sebeergonomičtější a stavitelnější židle nemusí vyhovovat všem. Proto se doporučuje židli před nákupem řádně vyzkoušet a investovat do ní stěžejní podíl z celkového kapitálu dostupného pro výbavu kanceláře. Alternativu ke kancelářským židlím představují míče nebo klekačky. Patří do kategorie tzv. aktivního sezení. Při tomto „typu“ sezení jsou zapojeny vzpřimovače páteře, člověk je tedy nucen zapojovat zádové svalstvo a při sezení tak vlastně cvičí. Tento postoj vytváří druhý tábor, který tvrdí, že celodenní sezení se stálou oporou tak, aby tělo bylo co nejméně namáháno není tím správným způsobem. V každém případě se nedoporučuje sedět ve statické pozici a časté protahování a cvičení v kanceláři páteři prospívá.

Židle Židle se skládá ze sedáku, opěradla, někdy i područek, běžně k užití jednou osobou. Židle mají většinou čtyři nohy, stabilizující sedací plochu v úrovni nad podlahou. Židle bez opěradla a područek se nazývá stolička. Separovaná část nábytku pro odpočinek nohou je nazývána podnožka (angl. ottoman). Opěradlo židle často nedosahuje až k sedáku, aby mohla být zaručena ventilace, mimoto, čalouněné části židle jsou zhotovovány z porézních materiálů, nebo v sobě mají otvory, které jsou zároveň použity jako designérský prvek. Opěradlo může být převýšené a přesahovat vysoko nad hlavu nebo nad ním může být opěrka hlavy. Historie židle První židle se objevuje ve starověku, přesto byla po mnoho století ba dokonce tisíciletí znakem státnosti a důstojnosti, spíše než prvkem denního použití. Židle (křeslo) je stále používána jako symbol autority v Dolní sněmovně ve Spojeném království a v Kanadě. Do 16. století, nebyla židle ve světě běžným kusem nábytku. Počet židlí, které se zachovaly z této doby je velmi malý, většina takových kusů pochází z církevních budov. To, že víme, že židle byly již ve starověku, usuzujeme z historických památek, řezeb, soch a maleb. Několik kusů takových židlí se nachází v Britském muzeu a Egyptském muzeu v Cairo. Ve starověkém Egyptě židle ukazovaly, že se majitel těší velkému bohatství a slávě. Byly vyrobeny z ebenu a slonoviny nebo vyřezávaného a zlaceného dřeva, pokryty drahými materiály a stály na nohou připomínajících zvířecí. Za vlády dynastie Tang (618 - 907 n. l.) se začal objevovat vyšší sedák mezi čínskou elitou a začal se rozšiřovat mezi všechny třídy obyvatelstva. Ve 12. století již bylo v Číně sezení na zemi zřídka k vidění, narozdíl od ostatních asijských oblastí, kde tento zvyk přetrvával. Vzhledem k rozsahu renesance v Evropě židle přestala být privilegiem státníků a stala se běžným kusem nábytku v domě kohokoli, kdo si ji mohl dovolit. Jakmile židle

9

nebyla výsadou privilegovaných, rychle přešla do běžného užívání a měnila se podle potřeb doby a módy každých pár let. Rozmach technologií ve 20. století umožňuje vyrábět celokovové sklápěcí židle, židle s nohami z kovu, tvarované plastové a ergonomické židle. Polohovací křeslo se stalo populárním, nakonec částečně díky rádiu a televizi u kterých lidé rádi odpočívali. Šedesátá léta dvacátého století nám ukazují nové formy židlí a sedacího nábytku jako např. "butterfly chair", pytle plněné fazolemi nebo židli ve tvaru vejce. Lamelování, tedy ohýbání a lepení několika vrstev dýh na sobě, také vedlo k tvorbě nových tvarů. Objevují se pracovní, široce nastavitelné židle a také masážní křesla. Design a ergonomie Design židle by se měl podřizovat zamýšlenému užití, ergonomii a stejně tak neergonomickým požadavkům jako jsou pevnost v ohybu, únosnost a tvarová stálost. Účel použití také určuje pozici sedu. Pracovní židle, nebo jakékoli jiné židle, které slouží k práci u stolu, včetně jídelních, by měli mít sedák skloněn jen velmi mírně, jinak bude pracovník od stolu příliš vzdálen. Zubařské křeslo musí být na druhou stranu silně skloněno. Ergonomicky navržený sedací nábytek správně rozkládá zátěž sedícího na různé části těla. Příliš vysoký sedák, který způsobuje, že sedícímu nohy volně visí ve vzduchu zvyšuje tlak na spodní stranu stehen. Pokud je sedák nízký, může se přenášet příliš velký tlak do koleních kloubů. Obě ergonomické chyby mohou po delší době vést k závažným onemocněním pohybového aparátu. Polohovací křeslo může způsobovat přenos přílišné zátěže na záda. Tento způsob sezení může být v některých případech pohodlnější, ale pro osoby, které mají problémy se zády může být bolestivý. Všeobecně můžeme říct, že pokud je člověk nucen sedět po delší dobu, je lepší pokud jeho váha nespočívá jen na sedáku a proto mají tyto židle opěradlo lehce skloněno, ačkoli u pracovních nebo jídelních židlí nemusí být vhodné. Opěradlo může dosahovat tří výšek. Nejnižší, bederní opěrka zasahuje pouze do spodní částí páteře, tedy do části bederní. Opěrky ve výšce ramen přenášejí váhu celých zad a ramen. Opěrka hlavy je nejdůležitější u sedadel v automobilu z hlediska bezpečnosti při nárazu ze zadu. Polohovací křesla a židle s možností sklonu opěráku mají vždy opěrku alespoň do výše ramen. Některé židle mají opěrku pro nohy, kterou buď zajišťuje stolička nebo mají podporu vycházející z pod sedáku. Klekačka jako způsob alternativního sezení podporuje tělo v kolenou. Čalounění neroznáší váhu těla na jiné části těla, ale díky kontaktu s větší částí partie dělá sezení pohodlnějším. Můžeme říct, že čím je širší kontaktní plocha se sedákem tím se zmenšuje tlak na sedací partie a sezení je pohodlnější. Největší tlak působí na zadní část sedáku a proto materiály používané v této části by měly být tvrdší, než v přední části která podporuje jen nohy. V některých případech je čalounění nežádoucí, například u nábytku pro venkovní použití nebo u nábytku, který má sedák tvarovaný podle sedacích partií. Z antropometrického hlediska by měl mít každý člověk svou vlastní židli, která by splňovala jeho ergonomické požadavky, aby docházelo k minimálnímu zatěžování jeho pohybového aparátu. Dva nejdůležitější parametry lidského těla ve vztahu k židlím jsou délka holenní a stehenní kosti. Od prvního rozměru se odvozuje výška sedáku od země.

10

Tento rozměr by měl být nejlépe stavitelný, osoba může mít boty na podpatku nebo silnější vrstvu oblečení. Od druhého rozměru se odvozuje délka sedáku.

Mezi další parametry, které záleží na délce stehenní kosti patří například vzdálenost jednotlivých řad židlí od sebe (v divadle apod.). Nedodržení tohoto rozměru je základní chyba při navrhování dopravních prostředků, které mají omezené rozměry. S největším problémem se většina osob potýká v autobusech a letadlech. Ke komfortu užívání sedacího nábytku přispívají také područky, ale jejich výška je silně závislá na výšce osoby a proto je často lepší područky na židli neinstalovat. Nejlépe je ergonomie řešená na kancelářské židli kde je i tento rozměr stavitelný. Područky by měly ruce podpírat v zápěstí, ne v oblasti loktů. (http://en.wikipedia.org/)

4.2 Rozdělení židlí Typologické členění židlí z hlediska určení může být následující: jídelní, pracovní, kancelářské, dětské, židle do veřejných prostor, houpací, barová,do venkovních prostor 4.2.1 Rozdělení dle materiálu Konstrukční prvky židlí je možné vyrábět ze širokého spektra materiálů. Mezi nejčastěji používané patří dřevo, kovy, plasty. Méně používané jsou například kompozitní materiály. Nejrozšířenějším dřevem je buk. Důvodem jeho používanosti je jeho dostupnost v naší republice a také příznivá ekonomická stránka. Dalšími kritérii, které zapříčiňují jeho časté užití je jeho dobrá ohýbatelnost. Patří mezi listnatá roztroušeně pórovitá dřeva. Jejich homogenní struktura je předurčuje k ohýbání, kterému předchází plastifikace. Na dalším místě v četnosti užití je dub. Je možno vyrábět židle téměř z jakékoli tvrdé dřeviny, to je případ hlavně luxusního nábytku a nábytku imitující starožitný. Stále častěji jsou používána exotická dřeva. Z měkkých dřev se používá hlavně smrk a borovice. Sedací nábytek pro venkovní použití je vyráběn zejména z akátu a teaku. Jsou to dřeviny s vysokou přirozenou trvanlivostí. Všeobecně platí, že vady dřeva nesmí snižovat pevnost dílců z něho vyrobených a nesmí mít vliv na užití hotového výrobku. To znamená, že nesmí být na materiálech výrobku i takové vady, které mohou ovlivnit prostředí a mít, i potenciální, vliv na zdraví uživatele. Především se musíme vyvarovat vad vzniklých škůdci, které mohou ve své činnosti pokračovat i na hotovém výrobku (houby, hmyz) a škůdci ztěžující životní prostředí, například plísně svými sporami. Mezi nepřípustné vady patří také smolníky a pryskyřičné kanálky ronící pryskyřici, které se musí, dle velikosti, vyškrábat nebo vyspravit. Rozsah vad na dílcích hotového výrobku se především řídí typem výrobku, jeho předpokládanou životností, stupněm komfortnosti a požadavky či předpisy odběratele (Holouš, Máchová 2007). Kovové a plastové židle jsou výhodné z důvodu snadné omyvatelnosti. Proto jsou to materiály užívané zejména u židlí zahradních v případě, že se nejedná o kombinaci materiálů. Pokud je kostra židle zhotovena z kovu i plastu zároveň, jedná se většinou o židli kancelářskou. Nejčastěji používaným kovem je ocel, hliník a jeho slitiny (dural), u

11

plastů je to polypropylen, polystyren a polycarbonát. Kovové židle by měly mít na nohách připevněny kluzáky, aby nedocházelo k poškozování podlah. Židle z kompozitních materiálů nejsou příliš rozšířené kvůli velkým nákladům na materiál a nejsou tedy z hlediska ceny lákavé pro většinu kupujících.

4.2.2 Rozdělení dle způsobu výroby Dřevěné židle se vyrábí z dílců tvarovaných řezáním nebo ohýbáním, přičemž většina dřevěných židlí je zhotovena kombinací obou způsobů. Židle vyrobené pouze z řezaného dřeva mají jednodušší tvary, většinou nejsou tak pohodlné jako židle z ohýbaného dřeva a jejich vzhled není tak lákavý díky tomu, že postrádají elegantnější tvary. Ohýbané židle mohou být z masivu, lamel, nebo tvarované překližky. Vynálezcem ohýbaných židlí je Michael Thonet, který po několik let trvajících experimentech kolem roku 1820 dovedl techniku ohýbání masivního dřeva k dokonalosti. Po plastifikaci pařením je dílec ohýbán s přiložením pásnice k tahové straně, což snižuje na této straně praskání. Výroba z lamel probíhá tak, že se lisuje a zároveň lepí několik vrstev dýh se stejným směrem vláken na sobě. Tyto dýhy mají průběh vláken ve stejném směru. Z tvarové překližky se vyrábí nejčastěji sedáky nebo opěradla. Části nábytku zhotovené touto technologií nemají příliš velké poloměry zakřivení. Plastové židle a jejich konstrukční prvky se vyrábí vystřikováním do forem. Kovové pak protlačováním nebo tažením. 4.2.3 Rozdělení dle druhu konstrukce Z hlediska konstrukce můžeme židle dělit na pevné či skládací, na stohovatelné či uskladnitelné zvlášť, stavitelné, polohovatelné, otočné a pojízdné. Další členění může být na židle čalouněné či nečalouněné a židle s područkami nebo bez nich.

4.3 Rozměry a vlastnosti židlí vycházející z norem. Rozměry židlí dle ČSN 910620: Šířka sedadla: min. 360 mm Hloubka sedadla: 360 – 450 mm Výška bederní opěrky: 165 – 200 mm Výška sedadla nad podlahou: 420 – 480 mm Úhel sklonu sedadla: 0 – 5° Úhel sklonu opěradla: 110° Výška opěradla: 420 – 450 mm Šířka bederní opěrky: min. 320 mm Výška bederního opěradla: 280 – 320 mm Umístění bederního opěradla 18 – 20 cm nad sedákem Výška područek 18 - 24 Vnitřní vzdálenost mezi područkami min 420 mm Přední trnož od podlahy min. 300 mm

12

Rozměry kancelářských židlí dle ČSN EN 1335-1: Výška sedadla: 400-510 mm Hloubka sedadla: 400-420 mm Sklon sedací plochy: -2°-7° Výška opěradla nad sedákem: 170-220 mm Výška bederní opěrky: min. 220 mm Výška horní hrany opěradla: min. 360 mm Šířka opěradla: min. 360 mm Horizontální poloměr opěradla: 400 mm Sklon opěradla: až 105° Toto jsou doporučené rozměry kancelářské židle. Na dnešních židlích jsou téměř všechny rozměry stavitelné a je lepší, pokud je jejich rozsah mírně větší. Samozřejmostí je optimální nastavení vytvářející pohodlí člověku, který židli používá s co nejmenší námahou pohybového ústrojí. Anatomie člověka a správné sezení Páteř člověka je sloupcovitého tvaru, složena z jednotlivých obratlů spojených meziobratlovými ploténkami. Sloupec obratlů se otáčí kolem vertikální osy, je ohebný do stran a z profilu odpovídá tvaru písmene S. Meziobratlové ploténky jsou vyživovány procesem difůze, jež výrazně ovlivňuje pohyb páteře. Tento zásobovací proces je nezbytný pro správnou funkci plotének. Podle výzkumů je nedostatečná výživa plotének nejčastější příčinou vzniku bolesti dolní části zad, způsobena zejména nedostatečným pohybem páteře. Problémy páteře jsou nejčastěji způsobeny špatným držením těla a zejména dlouhodobým nesprávným statickým sezením.

Zdravého řešení je dosaženo při tzv. dynamickém sezení, které umožňuje člověku měnit podle potřeby polohu těla. Vzpřímenou polohu podporuje správně navržený tvar sedadla a opěradla, kdy zvláštní význam má bederní a pánevní podpěra. Důležité je, aby pracovní židle dovolovala pohyb těla dopředu (do pracovní polohy) a dozadu (do relaxační polohy) za permanentního podepření zad. Správnou hloubku sezení a používání celé sedací plochy zabezpečuje anatomicky tvarovaný sedák dostatečně hluboký a široký.

Obrázek č. 4: Hloubka sezení

13

Opěradlo je nastaveno tak, aby jeho největší zakřivení bylo tam, kde je největší prohnutí páteře směrem dopředu.

Obrázek č. 5: Nastavení opěradla

Optimální výška sedadla umožňuje, aby stehna a lýtka svíraly úhel 90°. Chodidla spočívala celou plochou na zemi. Nesmí být cítit tlak přední hrany sedadla na stehna.

Obrázek č. 6: Výška sedadla

Nastavení područek má být takové, aby paže a předloktí svíraly přibližně úhel 90° a ruce pohodlně opřené spočívaly na desce psacího stolu.

Obrázek č. 7: Výška sedadla

Nastavení vhodného odporu opěradla poskytuje díky synchronním mechanizmům neustálý kontakt opěradla se zády a tím snižuje tlak na meziobratlové ploténky.

14

Obrázek č. 8: Nastavení oporu zad

Dynamika a mechaniky otočných židlí Houpací mechanika Tato mechanika je zakomponovaná do židlí a křesel, které tvoří jednu nedělenou kompaktně tvarovanou ergonomickou linii a u kterých se úhel sedáku a opěráku nemění. Má výrazně předsunutý bod otáčení mechanismu, což je pro uživatele velmi příjemné a pohodlné. Uživatel může pohyb a náklon sedáku určitých typů židlí zablokovat v mnoha pozicích a individuálně nastavit odpor houpání.

Obrázek č. 9: Houpací mechanika

Synchronní mechanika Mechanizmus zajišťující neustálý kontakt s uživatelovými zády, čímž je zajištěno neustálé správné držení zad a při tom se v definovaném poměru synchronizovaně naklání i sedák židle. Úhel náklonu opěráku a sedáku je tedy rozdílný a přímo pobízející k dynamickému sezení. Sílu pohybu a přítlaku si může uživatel individuálně nastavit. Pohyb opěráku a sedáku se dá zablokovat v požadované pozici jednoduchým tlačítkovým nebo pákovým mechanismem.

15

Obrázek č. 10: Synchronní mechanika

CP Mechanika Tento mechanizmus neovlivňuje náklon sedáku. Opěradlo je přednastavenou silou neustále v kontaktu se zády uživatele. Blokací pozice je možno nastavit úhel sklonu opěradla. V častých případech je součástí mechanizmu i nastavení výšky opěradla.

Obrázek č. 11: CP mechanika

Výškově stavitelné opěradlo U všech židlí, je možno výškově nastavit opěradlo do několika poloh. Nastavení se provádí za pomocí mechaniky uvnitř opěradla, a celý proces spočívá v posunutí opěradla do požadované polohy. V některých případech je pozice opěradla zabezpečena aretačním šroubem.

Obrázek č. 12: Výškově stavitelné opěradlo

(http://www.sedia.cz/technika.htm)

16

5. Základní konstrukční prvky židlí,použité materiály Každá židle se skládá z nohou, sedáku, lubů a opěráku. Další části, které nejsou povinné pro tento typ sedacího nábytku jsou područky, čalounění, trnože a všechna polohovací, otočná a nastavující zařízení. Nejčastěji používané konstrukční spoje jsou kolík nebo spoj na čep a dlab. Při zhotovování kolíkových spojů se používají kolíky. Jako spojovacích prostředků se používá vrutů, průmyslových spon či šroubů.

Obrázek č. 13: Konstrukční spoj – čep a dlab

5.1 Popis konstrukčních provedení dřevěných židlí, vhodnost použití podle typu židle Varianty zhotovení nosné konstrukce Spojení nohou s luby lze provést téměř neomezeným počtem způsobů.Nejčastějším způsobem je klasická konstrukce, kdy jsou 4 luby začepovány do noh.

Obrázek č. 14: Konstrukční řešení

Dalším způsobem je spojení lubů přední příčkou, do níž jsou zespodu začepovány přední nohy.

Obrázek č. 15: Konstrukční řešení

17

Luby mohou být nahrazeny polovičním ohybem, který je začepován do předních nohou, zadní nohy jsou přišroubovány.

Obrázek č. 16: Konstrukční řešení

Přední nohy mohou být připojeny k ohýbanému dílci na pokos a tvořit dominantní prvek, zadní nohy jsou opět přišroubovány.

Obrázek č. 17: Konstrukční řešení

V následujícím vyobrazení je poloohyb zajištěn příčkou a do něj jsou začepovány přední nohy.

Obrázek č. 18: Konstrukční řešení

18

Jiným řešením je nahrazení lubů celkovým ohybem, kdy přední nohy jsou začepovány do zesílení.

Obrázek č. 19: Konstrukční řešení

Nebo mohou být i zadní nohy začepovány do zesílení a opěradlo se připevňuje zvlášť.

Obrázek č. 20: Konstrukční řešení

Zcela odlišným řešením je způsob, kdy je dominantním prvkem dílec tvořící základ pro sedák i opěrák a je propojen příčkami, do nichž jsou začepovány přední i zadní nohy.

Obrázek č. 21: Konstrukční řešení

19

Luby jsou začepovány do noh a vzájemně křížově přeplátovány.

Obrázek č. 22: Konstrukční řešení

Při použití dílců z lamel jsou možná následující provedení.

Obrázek č. 23: Konstrukční řešení

Nosná konstrukce musí být dostatečně pevná a odolná. V případě předpokládaného zvýšeného namáhání je vhodné konstrukci vyztužit trnožemi. Trnože mohou spojovat dvě, tři nebo čtyři nohy. Přední trnož musí být nejméně 30 cm od podlahy, aby bylo možné zasunout pod ni nohy.

20

Obrázek č. 24: Židle podle typu trnoží

Připojení sedáku k nosné části židle a) Pokud má sedák dostatečnou tloušťku můžeme jej připojit na tupo pomocí vrutů. b) Připojení pomocí šroubu a zarážecí matice (matice, která je po obvodu opatřena drážkami se zarazí do otvoru v sedáku a přes lub se sedák upevní šroubem. c) Sedák je možné přišroubovat k lubu shora, pokud je sedák překryt volným polštářováním nebo v případě zahradního nábytku může zůstat vrub viditelný. Spoj musí být řádně začištěn nebo umístěn pod krytku. d) Další variantou je připojení sedáku pomocí uhelníku nebo profilu ve tvaru S. e) Sedák může být připojen pomocí otočného kolíku, tzv. motýlku. f) Naražení sedáku do polodrážky s oblým přesahem je náročné na přesnost výroby, ale je to často používaný způsob, zejména při výrobě ohýbaných židlí. Sedák se nenalepuje a je možné jej během používání několikrát vyjmout. g) Při nalepení sedáku na konstrukci lubů se sedák dále opracovává i s touto konstrukcí h) Vyplétaný sedák je zhotovován z přírodních nebo syntetických materiálů. K jeho výrobě jsou používány různé metody a vzory. i) Celočalouněný sedák. Podle výšky mohou být použit pružiny. Je použita izolační, kypřící a tvarovací vrstva. Nohy se zpravidla začepovávají, zadní se šroubují.

21

Opěradla židlí Opěradlo je druhou podstatnou částí sedacího nábytku. Jeho tvar a sklon ovlivňují rozhodujícím způsobem pohodlí při sezení. Na opěradle se však také velmi zřetelně projevují různé způsoby výtvarného řešení. U většiny historického sedacího nábytku převládal výtvarný zájem nad zájmem o účelnost, resp. pohodlí, takže židle byla sice krásná, nikoliv však pohodlná. Nároky na pohodlí nebyly v minulosti zřejmě tak značné jako dnes. Vyplývalo to i ze společenských zvyklostí sedět více v poloze vzpřímené než zakloněné. Výjimkou je některý sedací nábytek egyptský a nábytek z římské antiky a potom i z období klasicismu, zejména anglického, kdy byl požadavek na pohodlí respektován. V současné době jsou však účelnost a technická odolnost hlediskem výchozím. I tak nejsou však vyloučeny velmi početné alternativy řešení, a to už v samém konstrukčním pojetí, v této úžeji vymezené oblasti. Každý z dále utříděných konstrukčních způsobů se projevuje svérázným způsobem, který připouští ještě další rozdílnost působením kvalitního nebo méně kvalitního výtvarného názoru (Halabala, 1969). Opěradla můžeme konstruovat jako: a) Připojená na tupo k zadním prodlouženým nohám. Při šroubování zepředu je nutné spoj dokonale začistit nebo opatřit krytkou, aby nedocházelo k vytrhávání vláken oděvů. b) Vlysy opěráku jsou na prodloužených zadních nohách začepovány shora. c) Opěrák je včepován mezi prodloužené zadní nohy. d) Opěrák tvoří součást celkové konstrukce židle. e) Opěráky plošné. Zpravidla jsou z tvarovaných překližek, mohou být čalouněné. f) Opěradla rámové konstrukce. Mohou být vyplněna výpletem nebo do nich může být vsazeno čalounění.

5.2 Materiály použité při čalounění židlí V čalounění dělíme materiály do dvou skupin. V klasické technologii jsou používány hlavně přírodní materiály. Popruhování (základování) slouží jako nosná konstrukce pro použité čalounění, které se skládá z izolační, kypřící, tvarovací separační a potahové vrstvy. Nejčastěji používanými materiály byly africká tráva, koňské žíně, bavlna. Další používané materiály jsou juta, konopí, vlna, kokosové vlákno, srst či kůže. Soudobá technologie se vyznačuje používáním polyuretanových pěn různých hustot a hlavně tvrzeného polystyrenu na místa, kde se neaplikuje vysoké čalounění nebo na područky. Kůže je stále používána jako velmi luxusní materiál. U nových potahových látek se klade důraz na vysokou odolnost proti opotřebení či zatrhávání vláken, jednoduchou čistitelnost a barevnou stálost. Holouš a Máchová (2007) dělí čalouněný sedací nábytek dle provedení na celočalouněný, na čalouněný s dřevěnými prvky, které mohou být buď nosnou částí konstrukce nebo mají jen dekorativní význam a na čalouněný s viditelnými nebo kovovými prvky.

22

6. Modelování 3D prvků a sestav židlí u vybraných představitelů Postup modelování dřevěné židle s čalouněným sedákem a opěradlem i s konstrukčními prvky

6.1 Modelování nosné konstrukce Než přistoupím k samotnému popisu tvorby 3d modelu, je třeba říci, že daná židle byla vytvořena přesně podle hotového výrobku i s jeho konstrukčními chybami, jako např. přilepení rohové výztuhy k lubům a uchycení sedáku vrutem přes rohové výztuhy. Prvním krokem je nakreslení průřezu nohy židle. Vždy se kreslí v určité rovině, tento prvek v rovině půdorysné. Vytvoříme obdélník o rozměrech 40x20mm a zaoblíme hrany. Vnější hrany jsou obleny výrazně větším poloměrem.

Obrázek č. 25: Půdorys nohy v programu TurboCad

23

Otevřeme vlastnosti vytvořeného objektu a v záložce s názvem 3D zadáme požadovanou výšku nohy (425 mm). Tímto vytvoříme 3D objekt z objektu plošného. Dalším způsobem, kterým bychom dosáhli stejného výsledku by bylo vytvořením kvádru o obdélníkovém průřezu a zaoblením jeho hran.

.

Obrázek č. 26: Vysunutí půdorysu a pohled na nohu

Abychom nemuseli druhou přední nohu židle vytvářet zvlášť, nakreslíme úsečku, která bude zastupovat osu souměrnosti a podle ní ozrcadlíme již vytvořenou nohu

Obrázek č. 27: Přední nohy vzniklé zrcadlením

Při modelování zadní nohy je postup jiný. Noha je v jednom směru zakřivená, proto si za použití polyline nakreslíme tvar přesně podle naměřených rozměrů. Zadní noha se modeluje podle operace Vysunutí. Je k nalezení v menu sloužícím k tvorbě 3D objektů. Průřez nohy uchytíme ke konci Polyline. Při aktivování Vysunutí vybereme nejprve entitu k vysunutí tedy průřez a poté cestu což je Polyline. 24

Obrázek č. 28: Zadní noha vzniklá loftingem

K vytvoření druhé zadní nohy opět použijeme zrcadlení a nesmíme mít přitom aktivní jinou rovinu než nárysnou nebo půdorysnou, v jiných by ozrcadlení neproběhlo správně.

Obrázek č. 29: Nohy židle v nárysu

Obrázek č. 30: Nohy židle v axonometrickém pohledu

Následuje modelace lubů. Opět je nejdříve nakreslen průřez. Rozměry lubu jsou 40x20mm. Frézované drážky sahají do třetiny šířky materiálu a jsou 5mm vysoké. Lub vytvoříme opět operací pomocí transformace na 3d objekt.

25

Obrázek č. 31: Průřez lubem Obrázek č. 32: Lub vzniklý vysunutím průřezu

Lub zkopírujeme v půdorysné rovině otočíme o 90° a bokorysu jej otočíme tak, aby v dotyku se zadní nohou byl ve výšce 413mm od země a s přední nohou 425mm. Uděláme také kopii přední a zadní nohy a umístíme ji přesně původní objekty. Budeme od sebe objekty odčítat, jde o jednu z tzv. Booleovských operací (sčítání, odčítání a průnik těles). Když od lubu odečteme přední nohu (za předpokladu že lub do ní pod úhlem zasahuje, výsledkem bude lub přesně lícující nohu. Noha, kterou jsme použili při odečtu zmizela. Stejný postup aplikujeme při odčítání zadní nohy. Výsledkem je lub, tak jak je vidět na obrázku. Po této operaci následuje modelace čepů a dlabů. Toto bude popisováno při modelaci trnože.

Obrázek č. 33: Boční pohled na židli s hotovým lubem

Trnož je modelována stejným způsobem jako luby, tedy vytažením 2D entity. Trnož mezi přední a zadní nohou se modeluje také podle stejných pravidel jako lub mezi přední a zadní nohou.

Obrázek č. 34: Trnož a křivka, ze které vznikla

26

Čepy se vytváří tak, že se na střed lubu nebo trnože umístí plocha o požadovaném průřezu. Vytáhne se na rozměr čepu, zkopíruje a vytáhne se ještě o 1mm víc, čímž vznikne objekt pro odčítání dlabu. Samozřejmě v noze musí zůstat alespoň 4mm materiálu, aby nedošlo k proražení čepu skrz nohu. Poté se pomocí Booleovských operací k trnoži přičte čep a od nohy se odečte dlab.

Obrázek č. 35: Trnož začepovaná do přední nohy

V této části modelování vypadá židle takto:

Obrázek č. 36: Nosná část židle zobrazená v režimu skrytých čar

Obrázek č. 37: Vyrenderovaná nosná část židle

27

Rohová výztuha se vytváří uzavřením Polyline v požadovaném tvaru. Následuje její vytažení a odečet bočních drážek pro usazení do lubů. Poté ji nakopírujeme a natočíme v požadovaných směrech, aby mohla být usazena.

Obrázek č. 38: Rohová výztuha

6.2 Modelování čalounění a ostatních částí Vrchní část opěradla se modeluje následovně. Nejdříve pomocí tří bodu stanovíme rovinu, ve které se bude kreslit. Nastavíme si nárysný pohled a vytvarujeme podle naměřených rozměrů křivku z jedné poloviny, ozrcadlíme a spojíme v jeden celek. To je nejlepší způsob jak dosáhnout absolutní souměrnosti. Vytvoříme elipsu a umístíme na střed šířky předchozího obrazce. Červený čtverec na levém obrázku znázorňuje rovinu, ve které se kreslí. Poté protáhneme obě entity do prostoru na šířku 20mm(shodnou se šířkou noh) a odečteme je od sebe. U vzniklého objektu zaoblíme hrany, také stejnými parametry jako nohy židlí a spojíme s nimi.

Obrázek č. 39: Vrchní část opěradla

Následuje část opěradla, která vede podél čalounění. Je to prostorově složitější útvar, protože je zakřiven v prostoru, jak je vidět na obrázcích ne jenom v rovině jako

28

třeba zadní noha židle. Poté se umístí průřez této části židle na dolní konec křivky a aplikuje se příkaz Vložit podél cesty. Protože takto prostorově složitá křivka kreslená ve více rovinách nelze spojit musíme použít tento příkaz, který nám umožní rozmístit průřez po celé délce křivky a pod požadovaným úhlem. Následuje spojení jednotlivých průřezů příkazem Lofting, který spojuje 2D entity v prostorový celek. Umístíme na požadované místo v židli a poté začepujeme stejným způsobem jako trnože a luby.

Obrázek č. 40: Modelování vnitřní části opěradla

V této fázi vypadá židle takto, zbývá již jen čalounění.

Obrázek č. 41: Židle bez čalounění

29

Určíme rovinu kreslení tím, že označíme tři body, které v ní leží. Nakreslíme tvar horní části čalounění, poté změníme rovinu (stále kopíruje sklon sedáku), nakreslíme bederní část v náryse. Křivky uzavíráme, abychom je mohli vysunout. Dokreslíme spodní část v rovině s nejmenším sklonem. Poté, jak je vidět na obrázku vzniklé objekty postupně vysuneme, sloučíme, a zaoblíme jim hrany. Vzniklý objekt umístíme mezi příčky v opěradle židle. Pokud by bylo třeba, můžeme vytvořit „vyboulení“ opěradla, nebo jeho propad pomocí editace plochy, která skýtá možnosti vzniku téměř jakéhokoli složitého tvaru.

Obrázek č. 42: Modelování čalounění opěradla

Před tvorbou sedáku, stanovíme rovinu modelování. Sedák se opírá o přední nohy a v zadní části spočívá na bočních lubech. Je mírně skloněn dozadu. Nakreslíme křivku v ploše, podle naměřených půdorysných rozměrů. Hloubka sedáku je 390 mm a šířka se pohybuje v rozpětí od 345 do 450 mm. Užší část je samozřejmě v zadní části.

Obrázek č. 43: Sedák shora

30

Jak je zmíněno již na začátku, sedák je uchycen přes rohové výztuhy čtyřmi vruty. Je to řešení neobvyklé. Pravděpodobně bylo použito za účelem snížení nákladů výroby a zjednodušení výroby. Vhodnější řešení je použít obrtlík, to by ovšem sedák musel ležet v polodrážce lubu. Závit vrutu lze vytvořit jednoduše pomocí příkazu Addons v hlavní liště programu. Hlavička je sestrojena jako kužel s vhodnými parametry je Booleovskou operací přičtena k závitu a od ní jsou odečteny dva kvádry se sraženými hranami na vnějších rozích. Vruty umístíme do rohových výztuh, ve kterých můžeme předem „předvrtat“ otvory odečtením válce o průměru 3mm.

Obrázek č. 44: Vrut sloužící k uchycení sedáku

Obrázek č. 45: Pohled na židli zespod

Nyní je židle téměř hotová. Zbývá vytvořit čepy na všech místech kde ještě nejsou. Spojit všechny luby a trnože s nohami. Začepovat příčky opěradla a horní část opěradla k nohám.

Obrázek č. 46: Začepované vniřní části opěradla

31

Obrázek č. 47: Začepování lubů a trnoží

Hotové židli přiřadíme materiály z nabídky. Bukové dřevo, ze kterého je židle vyrobena v nabídce není, proto se jako nejvhodnější materiál pro následné vykreslení hodí borovice. Židli nasvítíme tak, aby byly všechny části viditelné.

Obrázek č. 48: Hotový model židle

32

7. Tvorba knihoven podle základních parametrů V této části jsou z vymodelovaných židlí tvořeny jejich typologické variace. Většina změn je provedena pomocí transformace měřítka a následným posunutím navazujících dílců jako jsou nohy či opěrák. V případě nemožnosti použití transformace je daný typologický prvek vytvořen znovu v jiné velikosti. Židle, která má sedák ve výšce 450 mm je použita k tvorbě židlí s výškou sedáku 420 a 480mm. Všechny židle splňují normu ČSN 910620, ale každá má jiné rozměry a zákazník si může do následné vizualizace vybrat výšku, která mu bude při sezení vyhovovat. Další transformací je změna sedáku, která bude u nejmenší židle 360 mm, u židle s výškou 450 mm bude tento rozměr 400 mm a u nejvyšší židle bude hloubka sedáku 450mm. Opět všechny rozměry splňují výše jmenovanou normu. Dalšími měněnými rozměry jsou výška područek v rozmezí od 180 do 240 mm a šířka sedáku se svou minimální hodnotou 360 mm. Vše je modelováno za dodržení ostatních typologických zásad jako například výška trnože od podlahy či minimální šířka sedáku při současné instalaci područek. Kancelářské židle jsou modifikovány obdobným způsobem.

33

7.Vizualizační procesy pro vybrané typy Základní vymodelované typy, případně jejich rozměrové modifikace, jsou vyrenderovány (vykresleny) a uloženy ve formátu jpg. Celá operace se provádí tak, že se vybere kvalitní renderování místo drátěného modelu, tento mód slouží jako zobrazovací, nelze v něm modelovat kvůli velkým hardwarovým nárokům. Následně se dá soubor uložit vybere se požadovaný formát souboru a v případě jpg ještě rozlišení a kvalita komprese.

Obrázek č. 49: Drátěný model židle Obrázek č. 50: Vyrenderovaná židle

Obrázek č. 51: Židle exportovaná z programu Turbocad

34

8.Diskuze Tvorba databázových 3D knihoven je v současné době velmi poptávanou činností v oblasti nábytkářského průmyslu. Firmy, které vybavují kanceláře, či zařizují interiéry využívají této nedocenitelné pomůcky při každé zakázce. Každý výrobek, nábytkový kus nebo jakýkoli produkt, kterým firma standardně vybavuje interiér je zhotoven jako 3D model s různou rozměrovou variací. Je to časově náročná práce. U složitějších tvarů může tvorba jediného kusu trvat několik hodin. Výstupem je knihovna, jejíž používání však šetří čas významným způsobem. Bez jejího použití by modelace jedné místnosti vybavená jiným než skříňovým nábytkem mohla trvat celý den. S použitím knihovny se může tento čas zkrátit na několik minut. Do zadaného půdorysu jsou vloženy skříně, stoly, židle, sedačky a drobné zařizovací předměty, po zadání materiálů podlahy, případně barev zdí či obložení je 3D model připraven k vykreslení. Je to nesporná výhoda, pokud nábytkářský podnik vyrábí určité sortimentové řady. Většina laiků si nedokáže vybavený interiér představit pokud má k dispozici obrazové materiály či konstrukční a stavební výkresy. Do detailu to často nedokáže ani architekt či návrhář. Vizualizace svou názorností dovoluje tvůrci či zákazníkovi dořešit i nejmenší detaily již na začátku projektu. I přes vyšší cenu některých návrhů je to nesporná výhoda, oproti změnám během nákupu sortimentu nebo až během jeho samotné instalace do vybavovaného domu, kanceláře či restaurace. Z tohoto pohledu jde pak o úsporu nákladů, jistoty, že dané dispoziční řešení místnosti je ideální a také výhodu tu, že konečný výsledek je vidět již na začátku a ne až po dokončení práce v místnosti. Představme si následující případ. Je zadána zakázka kuchyně. V požadavcích na materiál je bílá folie. Kuchyň je „namyšlena“ tak, aby celé prostředí ladilo a bylo v dokonalé harmonii s okolním zařízením ve světlé barvě. Po montáži kuchyně je na první pohled zřejmé, že celý prostor vypadá bledě, nevýrazně a fádně. Kuchyň není atraktivní pro žádného z jejích uživatelů a je zřejmé, že při zhotovení vizualizace na začátku projektu by k této situaci nemuselo vůbec dojít. Zbývá kuchyň vyměnit nebo se smířit s jejím „prázdným“ vzhledem. Tento problém vzniká většinou pokud u zrodu návrhu stojí muž. Jejich barvocit je oproti ženám mnohdy silně oslaben. V případě, že je bytové prostředí uspořádáno podle přání ženy, může se stát, že bude nevyhovující jeho dispoziční řešení. To jsou výhody vizualizací a používání databázových 3D knihoven. Samozřejmě jako v každé oblasti i zde lze najít odpůrce, kteří považují počítačovou 3D grafiku za zbytečnou. Je to věc názoru, ale v praxi lze jasně vidět, že toto odvětví vzkvétá nejen v oblasti nábytkářské, ale i stavařské nebo třeba při návrzích zahrad.

35

9.Závěr Finálním výstupem práce je CD s vytvořenými modely židlí. Databázová knihovna obsahuje celkem šest modelů židlí. Je zhotovena jedna židle celodřevěná. Jedna kuchyňská jídelní židle se sedákem s nízkým čalouněním, další z odnímatelným sedákem (padeskou). Jedna restaurační židle se sedákem s vysokým čalouněním. Jedna kancelářská židle s houpacím mechanismem a stavitelnou výškou. Knihovna dále obsahuje židli do kancelářských prostor ocelové konstrukce s plastovým sedákem a opěradlem. U všech židlí je možno měnit materiály a modifikovat různé části. Od každé židle jsou vytvořeny tři rozměrové modifikace. Celkem tedy patnáct kusů židlí. Knihovna je tedy použitelná pro všechny druhy prostor vybavovaných židlemi. Jak bylo stanoveno v metodice, tato práce shrnuje téměř všechny dostupné informace o židlích, jejich dnešní povaze jako nábytkového kusu a o jejich historickém vývoji. Odhaduji, že další vývoj bude jen a pouze směrován požadavky zákazníka, jak materiálovými, tak tvarovými a bude kladen stále větší důraz na ergonomické a zdravotní požadavky zahrnující i absolutní zdravotní nezávadnost materiálů, na kterou mohou být kladeny až extrémní nároky.

36

10.Summary This work is pointed on creating database library of chairs. There are described types of sitting furniture and chairs. It gives us almost all available information about chairs. It tells about their history, design and physiognomy as a piece of furniture. Main construction types of chairs, their backrest and seats are given account of. The main part introduces how to make a model of chair in program called TurboCad. Everyone should be able to work in it after reading this bachelor work. At the end of the work in part named discussion, there is treatise on the importance of visualizations and there inevitable increasing spreading of using.

37

Seznam použité literatury HOLOUŠ, Z., MÁCHOVÁ, E.: Konstrukce čalouněného nábytku II. Konstrukce nosných koster čalouněného nábytku, MZLU, 2007, 131 s. HALABALA, J. Výroba nábytku : Tvorba a konstrukce. 1. vyd. Praha: SNTL, 1969. 271 s NUTSCH,W., Odborné kreslení a základy konstrukce pro truhlářě, Praha: Sobotales, 2000, 260 s. KOUŘIL J., BUBEN, F., Truhlářství – Tradice z pohledu dneška, Grada, 2003, 252s. BOTT, G., Princip Thonet: Katalog výstavy: Od ohýbaného dřeva k trubce, Nurnberg, 1989, 263 s. ŠIMONÍKOVÁ, J., Nábytek z Bystřice pod Hostýnem, Ton, 1992, 144 s. NUTSCH, W., Příručka pro truhláře, Europa , Sobotáles, 2002, 616 s. katalog firmy Ton, Kanická, L., Učební materiály pro předmět Tvorba a typologie nábytku, 2007 Elektronické prameny: Anonym: Anatomie člověka a správné sezení [online] citováno 13.3. 2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.sedia.cz/technika.htm Anonym: Sedací nábytek [online] citováno 20.3. 2008. Dostupné na World Wide Web: http://en.wikipedia.org/wiki/Chair

Data z norem: ČSN 910620 ČSN EN 1335-1

38

Seznam obrázků OBRÁZEK Č. 1: TETATÉT SLOUŽÍCÍ K INTIMNÍMU HOVORU........................................................................... 7 OBRÁZEK Č. 2: TETATÉT ............................................................................................................................... 7 OBRÁZEK Č. 3: TETATÉT FLAMENCO ............................................................................................................ 8 OBRÁZEK Č. 4: HLOUBKA SEZENÍ ............................................................................................................... 13 OBRÁZEK Č. 5: NASTAVENÍ OPĚRADLA ....................................................................................................... 14 OBRÁZEK Č. 6: VÝŠKA SEDADLA ................................................................................................................ 14 OBRÁZEK Č. 7: VÝŠKA SEDADLA ................................................................................................................ 14 OBRÁZEK Č. 8: NASTAVENÍ OPORU ZAD...................................................................................................... 15 OBRÁZEK Č. 9: HOUPACÍ MECHANIKA ........................................................................................................ 15 OBRÁZEK Č. 10: SYNCHRONNÍ MECHANIKA ................................................................................................ 16 OBRÁZEK Č. 11: CP MECHANIKA ................................................................................................................ 16 OBRÁZEK Č. 12: VÝŠKOVĚ STAVITELNÉ OPĚRADLO ................................................................................... 16 OBRÁZEK Č. 13: KONSTRUKČNÍ SPOJ – ČEP A DLAB .................................................................................... 17 OBRÁZEK Č. 14: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 17 OBRÁZEK Č. 15: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 17 OBRÁZEK Č. 16: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 18 OBRÁZEK Č. 17: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 18 OBRÁZEK Č. 18: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 18 OBRÁZEK Č. 19: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 19 OBRÁZEK Č. 20: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 19 OBRÁZEK Č. 21: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 19 OBRÁZEK Č. 22: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 20 OBRÁZEK Č. 23: KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ ...................................................................................................... 20 OBRÁZEK Č. 24: ŽIDLE PODLE TYPU TRNOŽÍ ............................................................................................... 21 OBRÁZEK Č. 25: PŮDORYS NOHY V PROGRAMU TURBOCAD....................................................................... 23 OBRÁZEK Č. 26: VYSUNUTÍ PŮDORYSU A POHLED NA NOHU ....................................................................... 24 OBRÁZEK Č. 27: PŘEDNÍ NOHY VZNIKLÉ ZRCADLENÍM ............................................................................... 24 OBRÁZEK Č. 28: ZADNÍ NOHA VZNIKLÁ LOFTINGEM ................................................................................... 25 OBRÁZEK Č. 29: NOHY ŽIDLE V NÁRYSU .................................................................................................... 25 OBRÁZEK Č. 30: NOHY ŽIDLE V AXONOMETRICKÉM POHLEDU .................................................................. 25 OBRÁZEK Č. 31: PRŮŘEZ LUBEM................................................................................................................. 26 OBRÁZEK Č. 32: LUB VZNIKLÝ VYSUNUTÍM PRŮŘEZU ................................................................................ 26 OBRÁZEK Č. 33: BOČNÍ POHLED NA ŽIDLI S HOTOVÝM LUBEM ................................................................... 26 OBRÁZEK Č. 34: TRNOŽ A KŘIVKA, ZE KTERÉ VZNIKLA ............................................................................. 26 OBRÁZEK Č. 35: TRNOŽ ZAČEPOVANÁ DO PŘEDNÍ NOHY ............................................................................ 27 OBRÁZEK Č. 36: NOSNÁ ČÁST ŽIDLE ZOBRAZENÁ V REŽIMU SKRYTÝCH ČAR ............................................. 27 OBRÁZEK Č. 37: VYRENDEROVANÁ NOSNÁ ČÁST ŽIDLE ............................................................................. 27 OBRÁZEK Č. 38: ROHOVÁ VÝZTUHA ........................................................................................................... 28 OBRÁZEK Č. 39: VRCHNÍ ČÁST OPĚRADLA .................................................................................................. 28 OBRÁZEK Č. 40: MODELOVÁNÍ VNITŘNÍ ČÁSTI OPĚRADLA ......................................................................... 29 OBRÁZEK Č. 41: ŽIDLE BEZ ČALOUNĚNÍ ..................................................................................................... 29 OBRÁZEK Č. 42: MODELOVÁNÍ ČALOUNĚNÍ OPĚRADLA .............................................................................. 30 OBRÁZEK Č. 43: SEDÁK SHORA................................................................................................................... 30 OBRÁZEK Č. 44: VRUT SLOUŽÍCÍ K UCHYCENÍ SEDÁKU .............................................................................. 31 OBRÁZEK Č. 45: POHLED NA ŽIDLI ZESPOD ................................................................................................. 31 OBRÁZEK Č. 46: ZAČEPOVANÉ VNIŘNÍ ČÁSTI OPĚRADLA ............................................................................ 31 OBRÁZEK Č. 47: ZAČEPOVÁNÍ LUBŮ A TRNOŽÍ ........................................................................................... 32 OBRÁZEK Č. 48: HOTOVÝ MODEL ŽIDLE ..................................................................................................... 32 OBRÁZEK Č. 49: DRÁTĚNÝ MODEL ŽIDLE ................................................................................................... 34 OBRÁZEK Č. 50: VYRENDEROVANÁ ŽIDLE .................................................................................................. 34 OBRÁZEK Č. 51: ŽIDLE EXPORTOVANÁ Z PROGRAMU TURBOCAD .............................................................. 34 OBRÁZEK Č. 52: ŽIDLE S VYSOKÝM ČALOUNĚNÍM ...................................................................................... 42 OBRÁZEK Č. 53: ŽIDLE S NÍZKÝM ČALOUNĚNÍM ......................................................................................... 42 OBRÁZEK Č. 54: CELODŘEVĚNÁ ŽIDLE ....................................................................................................... 42 OBRÁZEK Č. 55: KANCELÁŘSKÁ ŽIDLE SE STAVITELNOU VÝŠKOU .............................................................. 43 OBRÁZEK Č. 56: ŽIDLE DO VEŘEJNÝCH PROSTOR ........................................................................................ 43 OBRÁZEK Č. 57: KUCHYŇSKÁ ŽIDLE, AXONOMETRICKÝ POHLED ............................................................... 44 OBRÁZEK Č. 58: KUCHYŇSKÁ ŽIDLE, BOČNÍ POHLED .................................................................................. 44

39

OBRÁZEK Č. 59: KUCHYŇSKÁ ŽIDLE, POHLED SHORA ................................................................................. 44 OBRÁZEK Č. 60 KUCHYŇSKÁ ŽIDLE, POHLED ZEPŘEDU .............................................................................. 44 OBRÁZEK Č. 61: NÁVRH KANCELÁŘSKÉHO INTERIÉRU ............................................................................... 45 OBRÁZEK Č. 62: NÁVRH KANCELÁŘSKÉHO INTERIÉRU 2 ........................................................................... 45

40

Přílohy k bakalářské práci

41

Obrázek č. 52: Židle s vysokým čalouněním Obrázek č. 53: Židle s nízkým čalouněním

Obrázek č. 54: Celodřevěná židle

42

Obrázek č. 55: Kancelářská židle se stavitelnou výškou

Obrázek č. 56: Židle do veřejných prostor

43

Obrázek č. 57: Kuchyňská židle, axonometrický pohled Obrázek č. 58: Kuchyňská židle, boční pohled

Obrázek č. 59: Kuchyňská židle, pohled shora Obrázek č. 60 Kuchyňská židle, pohled zepředu

44

Příklad využití databázových knihoven

Obrázek č. 61: Návrh kancelářského interiéru

Obrázek č. 62: Návrh kancelářského interiéru 2

45