Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Stanovení kvality bílkovin krmných směsí pro psy Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.

Petra Svobodová

Brno 2009

2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Stanovení kvality bílkovin krmných směsí pro psy“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne……………………………… podpis diplomanta…………………

3

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych tímto poděkovat panu prof. MVDr. Ing. Petru Doležalovi, CSc. za poskytnuté konzultace a připomínky k obsahu a formě diplomové práce a Ing. Janu Jiráskovi za možnost provedení pokusu u firmy Dibaq a. s. a poskytnuté materiály k vypracování diplomové práce.

4

ANOTACE V této diplomové práci jsou shrnuty poznatky o významu jednotlivých živin ve výživě psů a posouzena vhodná a méně vhodná krmiva. Dále jsou zde uvedeny výsledky pokusu se čtyřmi krmnými směsmi s rozdílným zdrojem bílkovin, kde byl zjišťován koeficient stravitelnosti N-látek krmiv a posuzována jejich kvalita a vliv na chutnost. Jako zdroj N-látek byly v krmivech použity: drůbeží moučka česká tmavá, rybí moučka, drůbeží moučka německá a péřová moučka. Nejvyšší koeficient stavitelnosti pro N-látky byl stanoven u krmiva s drůbeží moučkou německou a to 76,68 %, naopak nejnižší u krmiva s péřovou moučkou (64,52 %). Při hodnocení kvality Nlátek chemickými metodami bylo podle chemického skóre nejlépe hodnoceno krmivo s obsahem drůbeží moučky německé a podle indexu esenciálních aminokyselin krmivo s obsahem rybí moučky a potom krmivo s drůbeží moučkou německou. Z provedených pokusů, které zjišťovaly chutnosti jednotlivých krmiv lze konstatovat, že na chutnost má mimo použitého druhu moučky významný vliv i nástřik zchutňovadla (sádla). Nejméně přijímanou směsí bylo krmivo s obsahem rybí moučky. Klíčová slova: pes, výživa, krmiva pro psy, bílkoviny, chutnost, stravitelnost ANNOTATION Importance of particular nutrients in dog nourishment is summarized in my thesis as well as assesing suitable and less suitable feeds. Furthermore, the results of trials with four feed mixtures with different source of protein are introduced. Digestibility and quality of proteins and their impact on feed palatability are evaluated in this trial. Following additions were used as a protein source: dark Czech poultry meal, fish meal, German poultry meal and feather meal. The highest crude protein digestibility (76.68 %) was achieved with German poultry meal whereas the lowest digestibility (64.52 %) with feed mixture containing feather meal. Based on chemical score the feed mixture containing German poultry meal was classified as the most quality one whereas using essential amino acid index as a quality benchmark the feed mixture with fish meal was the best following the one containing German poultry meal. It can be concluded from the palatability experiments that the palatability is influenced by type of meal and also by spray-addition of flavourings (grease). The lowest feed intake was found at the mixture containing fish meal. Key words: dog, nutrition, dog food, protein, palatability, digestibility 5

OBSAH 1. ÚVOD......................................................................................................................... 8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED .......................................................................................... 10 2.1. Význam jednotlivých živin.............................................................................. 10 2.2. Bílkoviny ......................................................................................................... 10 2.3. Tuky…. ............................................................................................................ 14 2.4. Sacharidy ......................................................................................................... 17 2.5. Vláknina........................................................................................................... 19 2.6. Energie………………………………………………………………………..19 2.7. Minerální látky................................................................................................. 21 2.7.1. Makroprvky ......................................................................................... 22 2.7.2. Mikroprvky .......................................................................................... 24 2.8. Vitaminy .......................................................................................................... 25 2.8.1. Vitaminy rozpustné v tucích ................................................................ 26 2.8.2. Vitaminy rozpustné ve vodě ................................................................ 28 2.9. Kvalita krmiv ................................................................................................... 31 2.10. Krmiva pro psy ................................................................................................ 32 2.10.1. Nevhodná krmiva pro psy.................................................................... 33 2.11. Způsoby krmení ............................................................................................... 34 2.11.1. Průmyslově vyráběná krmiva .............................................................. 34 2.11.2. Tradiční krmná dávka .......................................................................... 35 2.12. Stravitelnost ..................................................................................................... 37 2.13. Chutnost krmiv ................................................................................................ 39 2.14. Kvalita bílkovin v krmivech ............................................................................ 39 3. VLASTNÍ PRÁCE ................................................................................................... 40 3.1. Cíl práce........................................................................................................... 40 3.2. Materiál a metody ............................................................................................ 40 3.2.1. Provedení chemické složení................................................................. 40 3.2.2. Stanovení stravitelnosti........................................................................ 41 3.2.3. Stanovení chutnosti.............................................................................. 41 3.2.4. Hodnocení kvality bílkovin prostřednictvím aminokyselin................. 43

6

4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE ......................................................................... 44 4.1. Výsledky chemického složení ......................................................................... 44 4.2. Výsledky stanovení stravitelnosti .................................................................... 46 4.3. Výsledky testace chutnosti suchého extrudovaného krmiva. .......................... 56 4.4. Výsledky posouzení kvality bílkovinné složky krmiv..................................... 75 5. ZÁVĚR ..................................................................................................................... 78 6. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY..................................................................... 80 7. SEZNAMY ............................................................................................................... 83

7

1. ÚVOD Výživa je jedním z nejvýznamnějších faktorů vnějšího prostředí, která u psa ovlivňuje jeho zdraví a kondici. Pohled na výživu psů prodělal v posledních desetiletích převratné změny díky rozvoji nových technologií zpracování surovin, které umožnily průmyslovou výrobu granulovaných krmiv. Výroba krmiv pro psy se stala atraktivní specializací některých krmivářských firem. Použití kompletních krmných směsí značně zjednodušuje způsob krmení psů oproti doma připravované stravě, která může být sice pro psa lepší, ale mnoho chovatelů k tomu nemá potřebné znalosti a čas, proto jsou granulovaná krmiva vítána hlavně pro svoji nenáročnou přípravu a skladování. Kompletní krmné směsi jsou schopny pokrýt potřebu živin zvířat s přihlédnutím k jejich specifickým požadavkům, které jsou dány hmotností, věkem, pohybovou aktivitou, délkou srsti atd. Aby pes granulovaná krmiva vůbec přijímal, musejí být chuťově atraktivní. Proto se používají různá zchutňovadla a nástřiky. Na trhu je k dostání široká škála kompletních krmných směsí

pro psy od

různých firem, které se liší svojí cenou i kvalitou danou stravitelností a obsahem energie. Stravitelnost živin je ovlivňována použitými druhy surovin a způsobem úpravy. Obecně jsou pro psy lépe stravitelná krmiva živočišného původu než rostlinného. U rostlinných komponentů došlo ke zvýšení stravitelnosti díky novým technologiím zpracování jako je např. extruze. Důležitou složkou v krmivu pro psy jsou bílkoviny, neboť z nich získává organismus aminokyseliny nezbytné pro stavbu tkání. Zdroj bílkovin by měl být především živočišného původu, ale i mezi nimi jsou velké rozdíly co se týče kvality. V levnějších krmivech je obyčejně horší a méně stravitelný zdroj bílkovin než v dražších krmivech. V poslední době roste i počet chovatelů, kteří jsou ochotni investovat do kvalitních krmiv větší finanční prostředky, proto firmy vedou různé výzkumy a pokusy ve snaze své krmivo zlepšit a zatraktivnit, nebo nalézt vhodný alternativní zdroj bílkovin. I přes existenci řady vědeckých poznatků o nutričních požadavcích a výživě psů se stále objevují nové problémy a výsledky v oblasti výzkumu. Komplikovanost problematiky výživy psů je dána i rozmanitostí plemen, jejich různou velikostí a hmotností, která se může pohybovat od necelého 1 kg až ke 100 kg, a tedy i rozdílnou potřebou živin. To je nutné ve výživě zohlednit. Dále se musí respektovat i pracovní vytížení psa, které bývá také velmi rozličné.

8

Správná výživa předpokládá přísun všech potřebných živin a energie v požadovaném množství. Zajišťuje potom správný vývoj psa, jeho dobrou kondici, reprodukci i zdravotní stav.

9

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Význam jednotlivých živin Nezbytnými a základními živinami ve stravě psa jsou: voda, bílkoviny, tuky, sacharidy, minerální látky (makro i mikroprvky) a vitamíny. Bez těchto látek by pes jako živé zvíře nemohl existovat. Je potřeba si uvědomit v souvislosti s obsahem těchto látek v krmivu, že všechny látky mohou být i „jedem“ (většinou pokud jsou podávány v nadměrném množství). O tom, jak se daná látka bude v organizmu psa chovat, rozhoduje mimo jiné také její forma a množství přijaté stravou. O množství živin potřebných pro organizmus psa nás informují tabulky denní potřeby živin. Celosvětově uznávané hodnoty minimálních nároků na živiny pro psy jsou vydávány National Research Council (NRC) Národní akademie věd USA. Většina výrobců krmiv pak tyto hodnoty uznává a snaží se podle těchto hodnot řídit výrobu svých jednotlivých krmiv (KVAPIL, 1998).

2.2. Bílkoviny Jsou součástí všech buněk organismu a musí být neustále obnovovány. Obsahují uhlík, vodík, kyslík a dusík, mnohé i síru a fosfor, případně kovové prvky. Bílkoviny jsou jediným zdrojem dusíku a síry, které nejsou obsaženy v ostatních živinách. (ZEMAN, 2002). Bílkoviny jsou makromolekuly, které obsahují řetězce stovek (nebo i tisíců) o mnoho menších podjednotek nazývaných aminokyseliny. Přestože jen okolo 20 aminokyselin se podílí na vytváření bílkovin, rozmanitost sekvencí, v jakých jsou uspořádány, je téměř nekonečná, což je důsledkem velké rozmanitosti bílkovin vyskytujících se v přírodě. Psi potřebují v dietě bílkoviny, aby si zabezpečili přísun specifických

aminokyselin,

které

jejich

tkáně

nejsou

schopny

syntetizovat

v dostatečném poměru pro optimální zabezpečení životních procesů (EDNEY, 1990). Bílkoviny představují základní stavební kameny pro všechny buňky v těle. Esenciální (nepostradatelné) aminokyseliny obsažené v bílkovinách umožňují vývoj, regeneraci a práci svalů, vnitřních orgánů a kůže. Podílejí se také na metabolických, enzymatických a hormonálních procesech, transportují esenciální živiny v těle, chrání tělo před nemocemi, jsou i zdrojem energie (ZEMAN, 2002).

10

Aminokyseliny se z hlediska výživy rozdělují na : - esenciální - aminokyseliny nepostradatelné, které organismus vyšších živočichů s jednoduchým žaludkem syntetizuje v nedostatečné míře a jejich potřeba musí být plně hrazena z krmiva (lysin, leucin, izoleucin, valin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan, histidin, arginin) - neesenciální - aminokyseliny postradatelné, které organismy živočichů syntetizují v dostatečné míře (glycin, k. glutamová, glutamin, serin, taurin, alanin, ornitin, prolin, hydroxyprolin, k. asparagová, asparagin) - podmíněně esenciální - cystein a tyrozin, mohou dodávat asi 50 % potřeb pro methionin a fenylalanin.

Methionin a cystin jsou aminokyseliny obsahující síru

(ZEMAN, 2002). Z hlediska současných poznatků se ve výživě zvířat ukazuje, že je důležité nejen zastoupení esenciálních, ale i poměr esenciálních a neesenciálních aminokyselin. Minimální potřeba hrubého proteinu v kompletním krmivu pro psy by neměla klesnout pod 15 %, u štěňat by měla být v rozmezí 28 – 32 %. Přitom je nutné uvažovat i o stravitelnosti proteinu v dietě minimálně 80 %. Bílkoviny jsou zdrojem aminokyselin (AA). Pro posouzení kvality dietárního proteinu je potřebné znát jejich aminokyselinové spektrum. Znalost potřeby jednotlivých aminokyselin je z dietetického hlediska významnějším kritériem než obsah dusíkatých látek v dietě. O detailních potřebách jednotlivých aminokyselin nejsou dostatečné informace. Na základě dosavadních poznatků je potřeba aminokyselin shrnuta

v následující tabulce číslo 1 (SUCHÝ a kol., 2007).

Tabulka 1 - Navrhovaná potřeba AA na 1kg živé hmot. psa dle Suchý a kol. (2007) aminokyselina Arginin

g 0,098 0,034 0,070 0,112 0,121

aminokyselina Methionin Fenylalanin + tyrozin Fenylalanin Treonin Tryptofan

Histidin Izoleucin Leucin Lysin Methionin + cystin

0,141 0,093 0,031

0,081

Valin

0,076

g -

11

Význam jednotlivých esenciálních aminokyselin Arginin se u savců tvoří v játrech, kde se uplatňuje při tvorbě močoviny v ornitinovém cyklu. Je důležitý při tvorbě kreatinu. Jeho potřeba se zvyšuje v růstové fázi. Histidin se využívá na syntézu nukleových kyselin, hemoglobinu a peptidových hormonů. Leucin a izoleucin mají vztah k činnosti endokrinních žláz. Jejich nedostatek vyvolává atrofii varlat, jater, brzlíku a nadledvinek. Lysin je důležitý při tvorbě mléčného kaseinu, nukleotidů, metabolismu kostí, tvorbě kolagenu a pro činnost pohlavních žláz. Jako součást nukleotidů stimuluje dělení buněk. Lysin se utilizuje v hepatocytech, mozku, ledvinách, srdečním svalu a fibroblastech. Methionin je součástí enzymů a veškerých tkání organizmu. Spolu s cholinem zabraňuje nadměrnému ukládání tuku v játrech a má význam při zneškodňování jedů. Nedostatek methioninu se projevuje tukovou degenerací jater, funkčními poruchami ledvin, atrofií svalů, varlat a zpomaleným růstem. Fenylalanin dává vznik tyrozinu, který se využívá při tvorbě hormonů štítné žlázy - noradrenalinu a adrenalinu. Z tyrozinu se tvoří melatonin v kůži a duhovce oka. Důležitý je pro vývoj erytrocytů. Potřeba fenylalaninu závisí na příjmu tyrozinu v potravě. Threonin je potřebný pro tvorbu bílkovin, peptidů a stabilitu bílkovinných vazeb. Degradací threoninu vznikají důležité metabolity (glycin, acetaldehyd). Tryptofan se podílí na tvorbě serotoninu, melatoninu v epifýze a kyseliny nikotinové. Nedostatek tryptofanu se projevuje neplodností, poruchami kůže a zubní skloviny. Valin zabezpečuje normální činnost nervové a svalové tkáně. Při nedostatku valinu dochází k hubnutí, ztrátě citlivosti a poruchám koordinace pohybů. Cystein je potřebný pro formování terciární struktury bílkovin (JELÍNEK a kol., 2003). Na rozdíl od sacharidů a tuků, z nichž se při přebytku v dietě mohou tvořit zásoby v podobě tělního tuku, není tomu tak u dusíkatých látek. Těch musí být v každodenní krmné dávce tolik, kolik živočišný organismus potřebuje na obnovu svých tkání, růst, produkci atd. Při přebytku dusíkatých látek v krmné dávce musí tyto tělo opustit, protože se z nich nemohou vytvářet zásoby. Přebytek dusíkatých látek 12

způsobuje přetížení detoxikační kapacity jater, dochází k dezaminaci aminokyselin, poškozování vylučovacích systémů atd. Naopak deficit dusíkatých látek zpomaluje růst, zhoršuje konverzi krmiva atd. (ZEMAN, 2002). Bílkoviny mají ve výživě psů zvláštní postavení, jsou nejen základní složkou všech orgánů, hormonů, enzymů a dalších látek, ale mohou krýt i část energetické potřeby organismu (SUCHÝ, 2001). Bílkoviny je možné využít i jako zdroj energie. Jeden gram bílkovin uvolní cca 17 KJ energie, která je však pro organismus neefektivní a neúměrně ho zatěžuje. Celý proces na jehož konci je energie, se děje složitým a náročným způsobem prostřednictvím jater. V tomto procesu uvolňují játra z bílkovin amoniak, který je konvertován do dusíkového odpadu - močoviny, která se vylučuje přes ledviny močí ven. Vysoká koncentrace močoviny v moči či zápach může být indikací překrmování dietou bohatou na bílkoviny (TLUČHOŘ, 2000). Pes k řádné výživě potřebuje celkem 23 aminokyselin, z nichž 10 je esenciálních. Pes využívá bílkoviny rostlinného i živočišného původu, které podle obsahu esenciálních aminokyselin mají různou hodnotu a měly by být v krmné dávce zastoupeny v poměru 1 : 2. Bílkoviny jsou hlavním zdrojem aminokyselin významných pro stavbu tkání a mají menší význam jako zdroj energie. Využití bílkovin probíhá v organizmu tak, že při procesu zvaném katabolismus se rozkládají na jednotlivé aminokyseliny, které pak organismus využívá procesem zvaným anabolismus ke tvorbě organismu vlastních specifických bílkovin. V potravě psa by měly být bílkoviny zastoupeny ve 20 až 30 % (podle plemene a aktivity psa). Na rozdíl od sacharidů není možné přebytek bílkovin

v organismu „skladovat“.

Jejich dlouhodobý nadměrný

přívod způsobuje nežádoucí zatížení organismu dusíkatými látkami (např. močovinou), které přetěžují ledviny. Vysoký přísun bílkovin navíc jednostranně zatěžuje psa i zvýšeným přívodem fosforu

a vyvolává tak nepoměr mezi vápníkem a fosforem.

Překrmování psa bílkovinami je nejen neekonomické, nýbrž i zdraví škodlivé (PROCHÁZKA, 1994). Doporučený minimální obsah N-látek je 180 g/kg ve 100% sušině pro dospělá zvířata a 220 g/kg pro růst a reprodukci (doporučení AAFCO). V krmivech pro psy se obvykle deklaruje pouze obsah celkových bílkovin (N-látky), jen ojediněle je deklarována přítomnost jednotlivých aminokyselin. Při nedostatku některé esenciální aminokyseliny dochází k omezení syntézy tělních bílkovin, v takovém případě se tato aminokyselina nazývá limitující. Tepelné zpracování krmiva může vést k omezení využitelnosti některých aminokyselin. Klinicky se karence aminokyselin projevuje 13

onemocněním kůže, poruchami růstu srsti, zhoršenou imunitní odpovědí a v extrémních případech i ztrátou svalové hmoty (HUML, 2005). V období růstu je potřeba bílkovin největší, stejně jako při intenzivním tréninku psa. Svalová práce je příčinou opotřebení bílkovinných myofibril, které se v průběhu zotavování z dodaných aminokyselin opět obnovují. Rovněž v období výměny srsti je zvláště u dlouhosrstých plemen psů je potřeba bílkovin vyšší. Při svalové práci je mírně zvýšená potřeba bílkovin pokrytá zvýšenou spotřebou energie přes zvýšený příjem krmiva. V druhé polovině gravidity by měl být příjem bílkovin vyšší o 40 – 70 % než je potřeba na záchovu (SŐVEGOVÁ, 1994). Srst je z 95 % tvořena bílkovinami, které jsou bohaté na sirné aminokyseliny methionin a cystein. Normální růst srsti

a keratinizace kůže tedy vytváří vysoký

požadavek na bílkoviny a může u zvířat odpovídat za 25 – 30 % denní potřeby bílkovin. Nesplnění tohoto požadavku vede k lámání a depigmentaci srsti a její pomalé obnově a odlupování kůže. Deficit bílkovin se v klinické praxi objevuje zřídka, vyskytuje se po hladovění, nechutenství vyvolaném onemocněním nebo po dlouhodobém krmení nekvalitním krmivem. Dietetická léčba zahrnuje doplnění vysoce kvalitních zdrojů bílkovin jako je maso a vejce (WATSON, 1998).

2.3. Tuky Tuky jsou hlavními energetickými živinami v krmivech pro psy. V krmivech určených pro výživu psů lze orientačně doporučit poměr mezi proteiny a tuky 2 : 1 – 1,5, při velké zátěži (pracovním výkonu) 1 : 1. Komerčně vyráběná granulovaná krmiva obsahují 60 g (6 %) – 140 g (14 %) tuku na 1 kg krmiva (SUCHÝ, 2007). Tuky v krmivech jsou chemicky heterogenní směsi lipidů, jde především o triacylglyceroly (sloučeniny glycerolu a mastných kyselin), fosfolipidy, cholesterol, vosky a další látky. Obsahují více než dvojnásobné množství energie oproti sacharidům a bílkovinám, které mohou jejich energetickou funkci zcela nahradit. Tuky jsou však i zdrojem esenciálních mastných kyselin a nosičem lipofilních vitamínů (A, D, E, K). Značný význam mají tuky jako zdroj esenciálních mastných kyselin. Mastné kyseliny můžeme rozdělit do tří skupin, na nasycené (neobsahují dvojné vazby): kyselina palmitová a stearová, mononenasycené (obsahují jednu dvojnou vazbu): kyselina olejová a polynenasycené (obsahují více dvojných vazeb): kyselina linolová, linoleová, arachidonová. Nenasycené mastné kyseliny mohou být syntetizovány přímo a slouží

14

pouze jako zdroj energie. Přísun nenasycených mastných kyselin krmivem je však nezbytný, neboť nemohou být v organismu syntetizovány a slouží k syntéze látek (prostaglandinů, leukotrienů aj.). Pro psy jsou esenciální dvě skupiny mastných kyselin, a to tzv. polynenasycené mastné kyseliny n-6 (kys. linolová a arachidonová) a n-3 (kyselina alfa-linolenová a eikosapentaenová). Příjem n-6 mastných kyselin v krmivu by měl odpovídat přibližně 2% pokrytí potřeby energie (cca 160 mg/kg ž. hm.), u n-3 mastných kyselin činí tento doporučovaný podíl 0,5 % (cca 40 mg/kg ž. hm.) (SUCHÝ, 2001). Mastné n-3 kyseliny živočišného původu jsou kyselina eikosapentanová (EPA) a kyselina dokosahexanová (DHA), které se přímo nacházejí především v mořských a řasách, zatímco n-3 mastné kyseliny rostlinného původu - kyselina alfalinolenová (ALA) - se nejvíce vyskytují v oleji ze lněného semínka, listové zelenině a sójových bobech. Mastné n-6 kyseliny se vyskytují především v obilovinách, mase a semenech většiny rostlin. Zatímco n-6 mastných kyselin je v potravě obecně dostatek, zajistit dostatek n-3 mastných kyselin je obecně problémem. Největší problém nedostatku DHA a EPA spočívá v tom, že přímo jsou jen v rybách a rybích tucích a řasách. Proto bychom při výživě měli upřednostnit stravu, kde část proteinů je tvořena proteiny z ryb a část tuku tvořeno rybím olejem. Stejně tak, jako je důležitý obsah těchto esenciálních mastných kyselin v potravě, je důležitý i jejich vzájemný poměr. Na každý přijatý gram n-3 mastných kyselin by mělo být organizmu dodáno 5 gramů n-6 mastných kyselin. Nepoměr obou skupin mastných kyselin, převaha n-6 nad n-3 mastnými kyselinami, se považuje za faktor zvyšující riziko onemocnění srdce, cév a zánětlivých onemocnění především kloubů a bolestivost svalstva, zvýšenou unavitelnost a sníženou regeneraci po námaze. EPA a DHA jsou prekurzory eikosanoidů, které působí protizánětlivě, protitromboticky. Zatímco kyselina arachidonová, která je prekurzorem odlišné skupiny eikosanoidů, jež působí prozánětlivě a protromboticky.

Z toho vyplývá, že n-3

nenasycené mastné kyseliny snižují riziko onemocnění srdce a cév, snižují srážlivost krve a tím usnadňují její průtok krevním řečištěm a potlačují záněty kloubů. Dále je zvláště důležitý je vliv DHA na vývoj mozku a sítnice u všech savců včetně štěňat. DHA je důležitá stavební složka nervových a sítnicových struktur nejen v průběhu nitroděložního vývoje, ale i po narození (ŠMOLÍK, 2006).

15

V poslední době se staly EPA a DHA předmětem zájmu veterinárních dietetiků a je sledován jejich vliv na imunitní odpověď včetně využití pro terapii hypersenzitivních reakcí a pro terapii onkologických onemocnění (HUML, 2005). Vlastnosti každého tuku jsou určovány především zastoupením mastných kyselin. Z mastných kyselin jsou velmi významné tři nenasycené mastné kyseliny: linolová, linoleová a arachidonová, označované jako esenciální mastné kyseliny. Kyselina linolová je považována za základní mastnou kyselinu, ze které se mohou za určitých okolností syntetizovat obě další (linoleová, arachidonová). Pro tyto mastné kyseliny někdy používáme termín mastné kyseliny živočišného původu. Ostatní mastné kyseliny si organismus psa dokáže syntetizovat ze sacharidů (MUDŘÍK a kol., 2007). V rostlinných tucích – olejích (slunečnicovém, řepkovém, olivovém) převládají nenasycené kyseliny a v pevných tucích, např. hovězím loji, méně již ve vepřovém sádle, jsou obsaženy tuky s vyšším procentem nasycených kyselin. Mastné kyseliny se podílejí na mnoha významných funkcích souvisejících se zachováním zdraví včetně funkce ledvin a reprodukce. Jsou nepostradatelnou složkou buněčných membrán a jsou nezbytné pro syntézu některých hormonů. Příznaky nedostatku esenciálních mastných kyselin u psů se projevují ztrátou lesku srsti, tvorbou lupů, vypadáváním srsti, ale i ztučněním jater, anémií a zhoršením plodnosti (MUDŘÍK a kol., 2007). Podle Suchého (2001), se nedostatek esenciálních mastných kyselin projevuje i dalšími patologickými stavy. Dochází ke zpomalení růstu, zvýšenému příjmu vody a sníženou odolností vůči stresu. Ovšem i zvýšený obsah nenasycených mastných kyselin v krmivu se může projevit negativně. Jsou snadněji oxidovatelné, žluknou a to vede k znehodnocení jich samých, ale i dalších živin. Velmi důležitou, ale i přirozenou látkou, která chrání nenasycené mastné kyseliny před jejich oxidací je vitamín E (MUDŘÍK a kol., 2007). Určitým protikladem esenciálních mastných kyselin jsou biogenní mastné kyseliny. Jde především o nejrůznější transizomery mastných kyselin vyskytující se především v tuku přežvýkavců a v mléce (jsou produktem mikrobiálního štěpení tuků), ztužených tucích a margarínech. Transizomery interferují s esenciálními mastnými kyselinami, snižují tvorbu prostaglandinů a tlumí činnost varlat a vaječníků (SUCHÝ, 2001). Tuky (mastné kyseliny) jsou látky velmi citlivé vůči vlivům vnějšího prostředí, působením světla, tepla, vlhkosti, přístupu vzdušného kyslíku i činností plísní se mohou rozkládat. Toto riziko je poměrně vysoké u nesprávně skladovaných suchých krmiv 16

tukovaných rostlinnými oleji, případně drůbežím tukem, vystavených výše uvedeným činitelům. Tuky vystavené nepříznivým podmínkám mohou vytvářet celou řadu sloučenin. Nejprve vznikají peroxidy mastných kyselin, které se rozkládají na ketony, aldehydy, alkoholy a další uhlovodíky. Řada vznikajících látek je relativně toxických a některé mají mutagenní nebo karcinogenní vlastnosti. Stupeň oxidace tuku je možno orientačně posoudit podle typicky „žluklého“ pachu. Přesnější obraz dává laboratorní stanovení rozkladných produktů tuků, jde především o stanovení čísla kyselosti (daného obsahem volných mastných kyselin), peroxidů, aldehydů a ketolátek (SUCHÝ, 2001). Obsah tuku v krmivu určuje nejen jeho energetickou hodnotu, ale má i významný podíl na chutnosti krmiva. Zvířatům, která špatně přijímají potravu nebo mají vysoký úbytek na váze, je vhodné podávat dietu s vyšším podílem tuku (MUDŘÍK a kol., 2007). Tuky jsou nejkoncentrovanějším a nejlépe stravitelným zdrojem výživné energie. Přes vysokou stravitelnost tuku je u psů jeho denní dávka limitována. Organismus je schopen vstřebat jen určité množství. Překročením tohoto limitu se tuk nevstřebá a je vyloučen. Klinicky se to projeví řídkými exkrementy a velkou ztrátou vody

a zátratou části vitamínů. U saňových psů a to zejména běhající maratón je

možné postupným přídavkem zvýšit celkový příjem tuku v potravě a tím dodat vyšší koncentraci energie, zároveň je nutné zabezpečit vyšší přídavek vody a vitamínů A, D a E. Komerční krmiva - suchá strava (granule) obsahují 10 - 25 % tuku (TLUČHOŘ, 2000).

2.4. Sacharidy Podobně jako tuky jsou i sacharidy pro psa zdrojem energie. Obsah energie v sacharidech je ale nižší než v tucích. Do organismu se dostávají z rostlinných krmiv. Protože se sacharidy ukládají v těle jen v omezeném množství, jsou jejich nevyužitelné přebytky přeměňovány na tuk a volné mastné kyseliny. Uhlíkatý řetězec může být využit i pro syntézu jiných látek, včetně neesenciálních aminokyselin (MUDŘÍK a kol., 2007). Sacharidy můžeme rozdělit na monosacharidy (glukóza, fruktóza, manóza a galaktóza), disacharidy – složené ze dvou monosacharidů (sacharóza, laktóza a maltóza), trisacharidy (rafinóza) a polysacharidy (škrob a glykogen).

17

Mono a disacharidy jsou hlavními energetickými živinami rostlinného původu ve výživě psů. V trávicím traktu jsou enzymaticky štěpeny na monosacharidy, ty jsou resorbovány do krevního oběhu a dále transformovány na glukózu. Glukóza je využívána k syntéze glykogenu, uvolnění energie, syntéze dalších cukrů i necukerných látek (SUCHÝ, 2001). Glykogen (cukr živočišného původu) se ukládá především v játrech a svalech. Zde se přechovává jako důležitý a snadno dosažitelný zdroj energie (PROCHÁZKA, 1994). Pro dokonalou funkci organismu potřebují všechna zvířata glukózu. Většina zvířat je však schopna si glukózu syntetizovat, je-li v krmivu dostatečné množství prekurzorů glukózy (aminokyseliny a glycerol), a není nutné ji přidávat do krmné dávky ve formě sacharidů. V průběhu březosti a laktace potřeba glukózy u zvířat stoupá. Výsledky z poslední doby však ukazují, že ani v tomto období není nutné psům glukózu přidávat, obsahuje-li krmivo dostatečné množství glukogenních aminokyselin. Mezi glukogenní aminokyseliny řadíme všechny postradatelné – neesenciální kyseliny, jejichž přeměna v sacharidy je vratná. Z nepostradatelných - esenciálních aminokyselin je glukogenních jen několik a jejich přeměna na sacharidy je nevratná. Cukr a tepelně upravené škroby jsou levné a snadno stravitelné zdroje energie, důležitá je ovšem tepelná úprava. U psů zvyšují cukry chutnost krmiva, ale u jiných druhů, jako jsou např. kočky, nemá cukr na chutnost krmiva žádný vliv. Použití některých disacharidů, zvláště mléčného cukru – laktózy, je u mnoha zvířat omezeno schopností jejího trávení. V trávícím traktu některých zvířat se vytváří nedostatečné množství enzymu laktázy nebo je její aktivita nízká, a z tohoto důvodu se laktóza hůře tráví nebo se netráví vůbec. Aktivita enzymu laktáza s věkem klesá, a proto u starších psů může používání mléčných krmiv, s vyšším zastoupením laktózy vést k dietetickým poruchám, zejména průjmům (MUDŘÍK a kol., 2007). I podle jiného autora PROCHÁZKA (1994) nejsou sacharidy pro výživu psa nepostradatelné, avšak zlepšují využití bílkovin. Sacharidy běžně přítomné v krmivech pro psy jsou: laktóza, sacharóza, škrob, celulóza a hemicelulóza. Pro zásobování krmiv energií se nejčastěji používá škrob. Ten je psům obvykle dodáván ve formě rostlinných komponentů jako je kukuřice, rýže a pšenice. Stravitelnost škrobu je dána rostlinným zdrojem, ze kterého pochází. Obecně je tepelně upravený škrob dobře stravitelný. Tepelně upravený bramborový i kukuřičný škrob mají stravitelnost asi 84 % (HILTON, 1990).

18

2.5. Vláknina V krmivech rostlinného původu je obsažena také organická živina - vláknina. Tuto látku řadíme rovněž k sacharidům, i když obsahuje vedle polysacharidů i látky, které nejsou sacharidové povahy (lignin) (MUDŘÍK a kol., 2007). Vláknina je z dietetického i zdravotního hlediska také důležitou složkou krmiva. Skládá se z celulózy, hemicelulózy, pektinů, galaktomananů a ligninu. Celulóza se vyskytuje ve všech rostlinách jako součást pletiv, pektiny se vyskytují především v ovoci a zelenině a galaktomanany v luštěninách. Lignin není považován za sacharid, jeho obsah se v rostlinách zvyšuje s jejich stářím a svojí nízkou rozpustností se podílí na snížení celkové stravitelnosti. Ve střevech je částečně rozkládán bakteriální mikroflórou za vzniku toxických fenolů. Ve výživě psů nemá vláknina jako zdroj energie význam, vyplňuje však trávicí trakt, podporuje pocit mechanického nasycení a povzbuzuje střevní peristaltiku (SUCHÝ, 2001). Působení vlákniny u zvířat závisí na fyziologické velikosti trávícího traktu. U psů i přes skutečnost, že délka trávící trubice je poměrně krátká, je dietetický význam vlákniny značný (MUDŘÍK a kol., 2007). Nízký příjem vlákniny vede ke snížení peristaltiky a je dáván do souvislosti s s řadou dietetických poruch. U psů je potřeba 2 až 3 % vlákniny v dietě. Vyšší než 5% zastoupení vlákniny v krmivu způsobuje u psů snížení stravitelnosti ostatních živin. Zvýšený obsah vlákniny v krmné dávce lze léčebně využít např. při onemocnění žaludku a trávící soustavy, diabetu, obezitě a v dietách u starých zvířat (SUCHÝ a kol., 2007)

2.6. Energie Zdrojem energie jsou tuky, sacharidy a bílkoviny. Pro praktické hodnocení energie krmiv pro psy se používá metabolizovatelná energie (ME). U běžných krmiv pro psy se pohybuje koncentrace energie kolem 14,6 MJ ME v 1 kg sušiny, ale některá krmiva mají koncentraci energie vyšší, zejména krmiva pro psy v zátěži (HUML, 2005). Energie živin z krmiva se v organismu uvolňuje postupně v řadě komplexních chemických reakcí, regulovaných působením enzymů. Organismus získává energii oxidací chemických vazeb energetických živin v krmivu obsažených. Energetické živiny jsou takové, které při prudké oxidaci (hoření) uvolňují teplo – energii. Jako energetické živiny označujeme především tuky a sacharidy, ale i bílkoviny ze kterých

19

lze také získat energii, energetický výtěžek je však malý. Laboratorně lze zjistit tzv. brutto energii (spálené teplo) krmiva jeho spálením – dokonalou oxidací. Množství energie se vyjadřuje v joulech (J). Dříve se množství energie vyjadřovalo v kaloriích (cal), dosud se tyto jednotky ještě využívají. Jedna kalorie je takové množství tepla, které je potřeba pro zvýšení teploty 1 gramu vody o 1 oC ze 14,5 na 15,5 oC. Přitom platí úměra, že 1 cal se rovná 4,186 J. Žádné zvíře není schopno využít veškerou energii obsaženou v krmivu. Příjem energie se vyjadřuje, či posuzuje v různých úrovních: brutto energie (BE), stravitelná energie (SE), metabolizovatelná energie (ME) a netto energie (NE). Brutto energie se měří laboratorně jako tzv. spálené teplo krmiva. Je to vlastně množství tepla získaného při úplné oxidaci (spálení) krmiva v prostředí čistého kyslíku v kalorimetrické bombě a vyjadřuje maximum energie obsažené v krmivu. BE se dá vypočítat i z obsahu jednotlivých živin, které vynásobíme jejich kalorickým ekvivalentem, tj. číslem udávajícím jejich energii uvolněnou při úplné oxidaci. Krmivo s nejvyšší hodnotou BE nemusí být vždy nejlepší. Využití BE krmiva závisí především na stravitelnosti krmiva a na míře využití jednotlivých živin v organismu zvířete. Stravitelná energie (SE) je množství energie získané z živin krmiva, které jedinec po předchozím strávení absorbuje (vstřebá) do svého těla. Stravitelnou energii získáme výpočtem, když od množství brutto energie přijatého krmiva odečteme množství energie obsažené ve výkalech. Energie výkalů se zjišťuje laboratorně, stejně jako spálené teplo krmiva. Energie získaná ze stravitelných tuků a sacharidů je v živočišném organismu využívána bezezbytku. Energie získaná z bílkovin není organismem zvířete využitelná tak efektivně jako u tuků a sacharidů. Část aminokyselin, které nejsou zabudovány do novotvorby bílkovin v těle (proteolýzy), je v játrech přeměňována na netoxickou močovinu a ta je pak odváděna ve formě moči. Potřeba energie pro psy se někdy označuje ve stravitelné energii, častěji však v metabolizovatelné energii. Metabolizovatelná energie (ME) je jenom to množství energie, které je využitelné v buněčném metabolismu. Tato energie je rozhodující pro posouzení kvality krmiva. Metabolizovatelná energie se vypočítá tak, že od stravitelné energie odečteme ztráty energie obsažené v moči (popřípadě odečtením ztrát energie ve výkalech a moči od brutto energie). Poměr metabolizovatelné energie k brutto energii se nazývá metabolizovatelnost energie krmiva. Obsah stravitelné a metabolizovatelné energie v krmivu je ovlivňován především složením krmiva, druhem zvířete a typem zátěže. 20

Trávící trakt zvířat se mezi jednotlivými druhy podstatně liší. Kromě mezidruhových rozdílů existují i rozdíly mezi jednotlivými zvířaty uvnitř stejného druhu, plynoucí z jejich vlastní metabolické identity vykazující rozdílnou intenzitu metabolismu. Stravitelnost krmiva je ovlivňována řadou faktorů, mezi nejvýznamnější patří nejen vlastní skladba krmiv, tedy kvalita a množství živin v krmivech obsažených, ale i vzájemné poměry obsažených živin. Stravitelnost je nejvíce ovlivněna obsahem vlákniny v krmivu, která je málo stravitelná a svým obsahem brzdí i stravitelnost ostatních živin. Jediná cesta jak cílevědomě měřit obsah ME v krmivu je biologický pokus přímo na psech. To znamená krmit zvířata v podmínkách bilančního pokusu, kdy sledujeme přesná množství přijaté energie a také přesná množství energie vyloučené z těla ve výkalech a moči. Je to časově i finančně náročná práce, kterou není možné dělat bez specializovaného pracoviště. V průběhu let byla vyvinuta rovnice, podle které lze vypočítat orientační množství ME v krmivu, na základě obsahu živin (sacharidů, tuků a bílkovin). Tato rovnice bere v úvahu všechny možné ztráty energie v průběhu trávení stejně tak jako při využívání energie ze strávených živin.

Využití energie krmiva Čistá energie (NE) je v organismu psa využívána pro vykonávání svalové práce (fyzická aktivita psa), k dýchání, trávení a jiným fyziologickým činnostem, a k udržení jeho tělesné teploty. Výdej energie je možné rozdělit na dvě části: výdej pro potřebu energie na úrovni tzv. záchovné potřeby a výdej energie pro produkci (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.7. Minerální látky V těle zvířat se vyskytují téměř všechny známé minerální prvky, ale pro jejich život však nejsou všechny stejně důležité a nezbytně nutné. Minerální prvky v krmivu, označované jako anorganické živiny, se k krmivářské analytice označují společným názvem popeloviny nebo minerální látky. Dělíme je do dvou skupin: makroprvky, které zvířata

vyžadují ve větších množstvích, a mikroprvky, které jsou vyžadovány

v relativně malých množstvích. V tělesných tkáních a tekutinách se minerální látky vyskytují ve své elektrolytické formě jako soli (MUDŘÍK a kol., 2007). Úloha minerálních látek je velmi mnohostranná, nejsou nepostradatelné jen pro správný vývin kostry, ale jsou i významným faktorem intermediálního metabolismu.

21

Podmiňují udržování acidobazické rovnováhy a stálosti vnitřního prostředí a jsou stavební součástí tkání (SUCHÝ, 2001). Jednotlivé minerální prvky nepůsobí v organismu samostatně, ale vždy ve vzájemných souvislostech. Pro fyziologickou funkci strukturální integritu tkání musí být zachována optimální koncentrace a poměr minerálních látek. Minerální látky obsažené v organizmu živočichů tvoří 4-5 % z jejich hmotnosti. Jak nedostatečný, tak nadměrný příjem jednotlivých minerálních látek působí na organismus nepříznivě (JELÍNEK, 2003).

2.7.1. Makroprvky 2.7.1.1.Vápník Vápník se spolu s fosforem uplatňuje při mineralizaci kostí a zubů, v kostech se ukládá v průběhu osifikace chrupavky jako fosfát vápenatý. V buňce je vápník nezbytný pro přenos signálů, správnou funkci bílkovin, regulaci permeability buněčných membrán a svalovou kontrakci. Vápník hraje významnou úlohu při aktivaci a inhibici různých enzymů, aktivaci některých hormonů a v procesu srážení krve. Přirozenými zdroji vápníku jsou krmiva živočišného původu, luštěniny, krmné kvasnice a další (SUCHÝ, 2001). Velmi důležitý je správný poměr vápníku k fosforu, ten by měl být u psů Ca : P 1,2 – 1,4 : 1. Nevyrovnaný poměr, kdy obsah vápníku je nižší než fosforu, vede k projevům výrazného nedostatku pro tvorbu kostí. Nedostatek vápníku i kojících fen, zejména u společenských plemen vede ke vzniku křečí spolu s nervovými poruchami. Vysoká hladina vápníku a fosforu nebo jejich široký vzájemný poměr jsou rovněž nebezpečné stavy, Mohou se objevit poruchy ve vývinu kyčlí (dysplazie), syndromy osteomaláci a a osteoporózy, syndromy výrůstků na kostech, ale i kymácivý pohyb u psů (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.7.1.2.Fosfor Fosfor se spolu s vápníkem uplatňuje především při tvorbě kostí. Má významnou roli i v metabolizmu bílkovin, tuků a cukrů, tvorbě vitamínů skupiny B a podílí se na přenosu energie. Vyšší potřebu mají samice v průběhu březosti a v laktaci. Přirozenými zdroji fosforu jsou generativní části rostlin, zrniny, extrahované šroty a výlisky, krmiva živočišného původu, otruby, sladový květ, krmné kvasnice a další (SUCHÝ, 2001).

22

2.7.1.3.Sodík Sodík je nejdůležitějším kationem tělních tekutin, ovlivňuje jejich osmotický tlak, objem krevní plazmy, elektrickou aktivitu buněk, přenos nervových vzruchů, přenos látek přes buněčnou membránu (aktivní transport zprostředkovaný Na+ K+ ATPázou) a je aktivátorem některých enzymů. Přirozenými zdroji sodíku jsou krmiva živočišného původu, zrniny, extrahované šroty, řepa a mrkev (SUCHÝ, 2001). Nedostatek sodíku, ale i chloru způsobuje únavu, vyčerpání, neschopnost udržení tzv. vodní rovnováhy, snížení příjmu vody, zpomalení růstu, vysychání kůže a ztrátu srsti. Nadbytek vede ke značnému zvýšení příjmu vody což přispělo k názoru, že u psů s vysokým tlakem jsou příčinou diety bohaté na sodík (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.7.1.4.Hořčík Hořčík je nezbytný pro tvorbu kostí, funguje při ní jako synergista vápníku a antagonista fosforu. Naopak v procesu srážení krve má hořčík opačnou funkci než vápník (snižuje srážlivost krve a brání vzniku trombózy). Hořčík je součástí mnoha enzymů, často působí jako aktivátor těch enzymů, jejichž přirozeným inhibitorem je vápník. Vytěsňuje vápník z membránových receptorů, uvolňuje napětí a navozuje relaxaci až útlum. Přirozenými zdroji hořčíku jsou olejniny, pšeničné otruby a extrahované šroty (SUCHÝ, 2001). Nedostatek hořčíku v některých případech způsobuje svalovou slabost někdy až křeče. Jeho nedostatek je však nepravděpodobný (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.7.1.5.Draslík Draslík je důležitý pro udržení nitrobuněčného osmotického tlaku a acidobazické rovnováhy a přenos nervových vzruchů. Je nutný pro normální metabolizmus sacharidů a bílkovin i pro funkci některých enzymů. Draslík se zúčastňuje veškerých fosforylačních dějů v organizmu. Jeho obsah stoupá v buňkách, v nichž převládají anabolické (skladné) procesy, naopak katabolismus je provázen zvýšenými ztrátami draslíku. Přirozenými zdroji draslíku jsou řepa, extrahované šroty a další rostlinná krmiva (SUCHÝ, 2001).

2.7.1.6.Chloridové ionty Chloridové ionty se podílejí na udržování osmotické rovnováhy a na regulaci acidobazické rovnováhy. Chloridy jsou hlavním antagonistou bikarbonátů a směřují 23

proti jejich koncentračnímu spádu, čímž se zúčastňují na tvorbě membránového potenciálu. Ve formě kys. chlorovodíkové hraje chlor významnou roli v procesu trávení. Přirozenými zdroji chloridů jsou řepa, sladový květ a krmiva živočišného původu (SUCHÝ, 2001).

2.7.2. Mikroprvky 2.7.2.1.Zinek Zinek je nepostradatelný v celé řadě enzymatických systémů, včetně těch, které se vztahují k metabolismu bílkovin a sacharidů. Je nepostradatelný pro zachování zdravé kůže a srsti. Je nezbytný pro všechna zvířata, avšak jeho potřeba je velmi často ovlivňována jinými složkami krmiva. Například vysoký obsah vápníku v krmivu nebo zkrmování diet pouze na bázi rostlinných bílkovin, v těchto případech se může spotřeba zinku dramaticky zvýšit a následně může ovlivnit vstřebávání železa. Nedostatek zinku vede ke špatnému růstu, nechutenství, atrofii varlat, vyhublosti a onemocnění kůže. Špatný stav kůže a srsti se může vyskytnout u zvířat chovaných v lokalitách s malými zásobami zinku v půdách. Nadbytek zinku v dietě není nebezpečný, protože zinek je relativně netoxický (MUDŘÍK a kol., 2007). Absorpce zinku ve střevech může být snížena nadměrnou hladinou vápníku, železa a mědi v krmivu, které soupeří se zinkem při vstřebávání ve střevě, dále vysokou hladinou fytátů v krmení, kterou nalézáme v krmivech obilninového původu, který se zinkem vytváří chelát, vrozeným defektem vstřebávání zinku, dlouhodobým zánětem střeva nebo u jiných syndromů snižujících vstřebávání. Většina případů zánětů kůže odpovídající na zinek u psů byla spojena se zkrmováním krmiva špatné kvality, suchého krmiva založeného na obilninách a sóji. Tento účinek může být u některých zvířat zhoršován jejich predispozičními faktory (WALTHAM1).

2.7.2.2.Měď Měď je zapojena do tvorby a činnosti červených krvinek, je kofaktorem řady enzymatických systémů a ovlivňuje pigmentaci kůže a srsti. Nedostatek mědi zvyšuje náchylnost k anémii prostřednictvím zhoršení vstřebávání a transportu železa a snížením syntézy hemoglobinu. Může vést i k poruchám kostí. Nadbytek může také vyvolávat anémii prostřednictvím konkurence mezi mědí a železem při vstřebávání železa v tenkém střevě.

24

2.7.2.3.Mangan Mangan se účastní řady enzymaticko-katalyzačních reakcí. Je nezbytný pro udržení funkcí sacharidového a tukového metabolismu. Významně se podílí na tvorbě chrupavek. Nedostatek manganu je příčinou špatného růstu, poruch reprodukce a poruch metabolismu tuků.

2.7.2.4.Kobalt Kobalt je nedílnou součástí molekuly vitamínu B12. Nedostatek kobaltu je při dostatečném zastoupení vitamínu B12 v krmné dávce nepravděpodobný.

2.7.2.5.Jód Jód je nepostradatelnou složkou hormonů štítné žlázy, které regulují bazální metabolismus v organismu. Nedostatek jódu způsobuje strumu – vole, zvětšení štítné žlázy. Klinické příznaky nedostatku jódu se projevují abnormalitami na kůži i srsti, skleslosti až apatií. Může narušit metabolismus vápníku a negativně ovlivnit reprodukci. Nadbytek jódu může mít podobné příznaky jako jeho nedostatek. Dochází ke snížení produkce hormonů štítné žlázy.

2.7.2.6.Selen Selen je nezbytnou součástí enzymu glutationon peroxidázy, která chrání buněčné membrány proti poškození oxidačními sloučeninami. Účinek selenu je úzce spjat s vitamínem E, přítomnost jednoho může částečně nahradit druhého. Další úlohou selenu je ochrana před otravou olovem, kadmiem a rtutí a často se mu přičítá i protinádorové působení, dané funkcí glutationperoxidázy, která chrání membrány. Nedostatek selenu má řadu příznaků. U psů byl popsán vliv nedostatku selenu na dystrofii kosterní a srdeční svaloviny. Ve velkých dávkách je selen velmi toxický. Rozdíl mezi doporučovanými a toxickými dávkami je relativně malý (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8. Vitaminy Vitaminy jsou organické sloučeniny podílející se na aktivitě celé řady enzymů, umožňujících průběh biochemických reakcí. Jejich hlavním zdrojem je krmivo, některé

25

vitaminy mohou být syntetizovány v organizmu, např. vitamin D pomocí UV záření v kůži a vitamíny skupiny B syntetizované mikroflórou trávicího traktu. Vitaminy dělíme do dvou skupin podle jejich rozpustnosti v tucích - na vitaminy lipofilní (A, D, E a K) a hydrofilní (C a komplex vitamínů skupiny B). Lipofilní vitaminy mohou být v organizmu deponovány a krýt jeho potřebu i několik měsíců, naproti tomu vitaminy rozpustné ve vodě se většinou neukládají a projevy jejich nedostatku mohou nastat již po několika dnech. Vitaminy jsou velmi citlivé na vnější podmínky (teplotu, záření, oxidaci, pH, mikrobiální činnost apod.), jejich obsah v krmivech tedy výrazně kolísá v průběhu výroby a skladování (SUCHÝ, 2001). Potřebu vitaminů ovlivňují růžné faktory. Jde zejména o věk, pohlaví a fyziologický stav, vlivy zevního prostředí, stupeň a intenzitu látkové výměny a složení potravy. Mladší věkové kategorie v období růstu a jejich dalšího vývoje jsou citlivější, vnímavější na nedostatek vitaminů. Zvýšené nároky na dostatek vitaminů a minerálů jsou v období březosti a laktace, fyzické, ale i psychické zátěži psa. Při stoupající úrovni metabolismu stoupá i potřeba vitaminů. Jednotlivé komponenty stravy zvyšují nároky na příjem vitaminů (zvýšený příjem cukru obvykle vyžaduje i zvýšený příjem vitaminu B1, zvýšený příjem vápníku vyžaduje i zvýšený příjem vitaminu D, nadměrný příjem soli vyžaduje i zvýšený příjem vitaminu C atd.) (SLOVÁČEK, 2002).

2.8.1. Vitaminy rozpustné v tucích 2.8.1.1.Vitamin A Nejdůležitějším je vitamin A1, retinol, se 100% biologickou účinností. Organismus je schopen si jej vyrobit z provitaminů, tzv. karotenoidů (beta-karoten) (SLOVÁČEK, 2002). Vitamín A je označován jako růstový vitamín, nezbytný především pro mladá rostoucí zvířata. Je složkou zrakového pigmentu a je důležitý pro vlastní vidění. Je ochranným vitamínem epitelů. Velmi důležitý je pro udržení zdravé kůže, srsti a všech mukózních sliznic. Plní významnou úlohu pro normální vývoj kostí a zubů. Nejbohatším zdrojem vitaminu A jsou játra, rybí tuk, vejce, mléko, kukuřice aj. (MUDŘÍK a kol., 2007). Projevy nedostatku jsou bledost a suchost sliznic a kůže, šupení kůže, hnisavé kožní afekce, suchá a lomivá srst, záněty očních víček, záněty spojivek, suché oko s následným osycháním rohovky, vznikem drobných erozí až vředu rohovky, katary sliznic, průjmy, recidivující respirační infekty, pomalé hojení ran. Z celkových projevů poruchy tělesného růstu a vývoje, poruchy vývoje zubů, snížená celková odolnost organismu proti infekcím. Projevy hypervitaminózy jsou popisovány 26

jako poruchy vývoje kostí spojené s gingivitidou a vypadáváním zubů (SLOVÁČEK, 2002). Podle MUDŘÍKA (2007) se dále při přebytku vitaminu A mohou vyskytovat i abnormality plodu.

2.8.1.2.Vitamin D Přirozený vitamin D je identický s vitaminem D3 (cholekalciferol), který se může v organismu vyrábět z provitaminu D tzv. fotolýzou v kůži účinkem UV záření. Existuje i vitamin D2 (ergokalciferol), který je rostlinného původu a vzniká vlivem UV záření z prekurzoru ergosterolu (SLOVÁČEK, 2002). Metabolity vitaminu D stimulují absorpci vápníku ve střevech a ve spojením s parathyroidním hormonem příštítných tělísek stimuluje ukládání vápníku a fosforu v kostech. Potřeby vitaminu jsou v těsném spojení s koncentrací vápníku a fosforu v krmivu. Vitamin D se vyskytuje výhradně v živých organismech, jejich nejbohatším zdrojem je jaterní tuk, máslo a vaječný žloutek (MUDŘÍK a kol., 2007). Nedostatek vitaminu D se projevuje demineralizací kostí s následnou ztrátou jejich mechanické odolnosti. U mladých věkových kategorií hovoříme o rachitidě (křivici) a u starších věkových kategorií o osteomalácii (lomivce) a osteoporóze (řídnutí kostí). Vedle skeletu jsou demineralizací výrazně postiženy zuby (SLOVÁČEK, 2002). Nedostatek se však vyskytuje zřídka, často při nevyrovnaném poměru vápníku a fosforu (MUDŘÍK a kol., 2007). Dlouho trvající překrmování může vést ke kalcifikaci měkkých tkání, plic, ledvin a žaludku, deformaci zubů a čelistí. Enormně vysoký příjem vitaminu D může být i příčinou smrti (SLOVÁČEK, 2002).

2.8.1.3.Vitamin E Nejaktivnější formou vitaminu E je alfa-tokoferol. Působí jako antioxidant a podílí se na udržování stability buněčných membrán. Jeho účinek je úzce spojen s mikroprvkem selenem. Zdrojem jsou olej z obilních klíčků, pšeničné klíčky, sója, kukuřice (SLOVÁČEK, 2002). Jeho význam stoupá při vyšším zastoupení snadno oxidovatelných polynenasycených mastných kyselin v dietě. U psů může nedostatek vitaminu E vést k dystrofii kosterního svalstva. Způsobuje poruchy reprodukce, nervového a cévního systému a zhoršení imunity (MUDŘÍK a kol., 2007). Zhoršuje se i využití vitaminu A (SLOVÁČEK, 2002). Poruchy z nadbytku vitaminu E jsou nepravděpodobné, i poměrně vysoké dávky jsou dobře snášeny (MUDŘÍK a kol., 2007).

27

2.8.1.4.Vitamin K Jde o vitamin K1. Zdrojem jsou zejména zelené části rostlin, vitamin K2 syntetizovaný střevní mikroflórou a vitaminy K3, K4 jsou látky syntetické povahy (SLOVÁČEK, 2002). Vitamin K se podílí na regulaci srážecích reakcí krve (MUDŘÍK a kol., 2007). Zdrojem jsou zelené části rostlin – špenát, hlávkové zelí, slunečnicová jádra, semena sóji, mrkev, brambory, vaječný bílek, rybí tuk, hovězí játra, v menší míře bílá masa (drůbež) (SLOVÁČEK, 2002). Přirozený nedostatek vitaminu K je nepravděpodobný, jelikož u zdravých zvířat vzniká potřebné množství bakteriální syntézou ve střevech. Snížená hladina protrombinu v krvi a krvácení se mohou vyskytnout u některých jedinců, je li potlačena bakteriální syntéza nebo jsou-li v dietě obsaženy antagonisté vitamínu K, jako jsou warfarín nebo další sloučeniny kumarinu. K potlačení bakteriální syntézy může dojít při perorální aplikaci antibiotik. Příliš vysoký příjem vitamínu K může způsobit nízkou toxicitu, která se u mladých jedinců může projevit poruchami krve, např. anémií (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2. Vitaminy rozpustné ve vodě 2.8.2.1.Vitamin B1 (thiamin) Je zapojen do metabolismu sacharidů Jeho potřeba závisí na obsahu sacharidů v dietě (MUDŘÍK a kol., 2007). Pro svůj vliv na nervový systém je také označován jako “duševní vitamin”. Jeho účinek je zejména v metabolismu sacharidů a lipidů. Zdrojem jsou pivovarské kvasnice, obilná zrna, luštěniny, sója, včelí med, vepřové maso, vejce, mléko (SLOVÁČEK, 2002). Nedostatek může způsobit nechutenství, neurologické poruchy (zejména poruchy stability), následně celkovou slabost, oslabení srdeční činnosti, která v některých případech může vést až k úhynu. Tento stav může nastat v důsledku zkrmování většího množství syrových ryb, které obsahují enzym thiaminázu, rozkládající thiamin. Kromě toho se vitamín B1 může rozkládat i při vysoké teplotě použité v průběhu přípravy krmiv (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.2.Vitamin B2 (riboflavin) Vitamin nutný pro správnou funkci nervové soustavy a mozku, účastní se krvetvorby a ovlivňuje metabolismus kožních derivátů (chlupy, drápy...). Zdrojem jsou syrovátka, droždí, obilní klíčky, ovesné vločky, zelenina, luštěniny, sušené mléko, útroby, zejména játra, vejce (SLOVÁČEK, 2002). Nedostatek způsobuje poškození zraku, poruchy kůže, nedokonalý vývin varlat. Toxicita nebyla u psů prokázána. 28

SLOVÁČEK (2002) dále uvádí, že při nedostatku mohou nastat psychické změny jako apatie, předrážděnost a poruchy růstu.

2.8.2.3.Vitamin B5 (kyselina pantothenová) Jedná se o vitamin s protistresovými účinky, zvyšující odolnost proti infekčním onemocněním, podporující hojení ran a jizev. Je podstatou koenzymu A, který je nepostradatelný pro metabolismus sacharidů, tuků, i aminokyselin. Zdrojem jsou otruby, droždí, syrové pšeničné klíčky, sója, slunečnicová semena, maso, mléko, vejce, útroby (SLOVÁČEK, 2002). Nedostatek způsobuje deprese růstu, tučnění jater, poruchy trávicího traktu (včetně vzniku vředů) a křeče. Při dlouhodobém nedostatku může zvíře upadnout do komatu s případným následkem smrti. Přirozený výskyt nedostatku tohoto vitamínu je velmi nepravděpodobný (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.4.Vitamin B3 (kyselina nikotinová) Vitamin nezbytný pro tvorbu pohlavních hormonů, kortikosteroidů, inzulinu a hormonů štítné žlázy, pro metabolismus proteinů a sacharidů. Vyskytuje se ve dvou základních formách, kyselina nikotinová a nikotinamid. Zdrojem jsou mléko, máslo, vejce, útroby, maso, obiloviny, sója (SLOVÁČEK, 2002). Nedostatek se projevuje onemocněním zvaným pelagra, což znamená poruchy kůže spojené s nervovými poruchami (tzv. DDD). U psů a koček se může objevit choroba zvaná černý jazyk, charakteristická zánětem a vředy v dutině ústní, provázené tvorbou hustých krvavých slin a těžkým dýcháním. Tento vitamín není považován u psů za toxický (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.5.Vitamín B6 (pyridoxin) Vitamin podílející se na regulaci tělesných tekutin, působí proti epileptickým záchvatům. Zdrojem jsou kvasnice, sója, neloupaná rýže, obilné klíčky, obiloviny, útroby – játra, kuřecí maso, mléko, vejce (SLOVÁČEK, 2002). Dále je součástí širokého

okruhu

enzymových

systémů

spojených

s metabolismem

dusíku

a

aminokyselin. Nedostatek může způsobovat nechutenství, což bývá doprovázeno úbytkem hmotnosti a často i anémii. Pyridoxin není u psů považován za toxický (MUDŘÍK a kol., 2007).

29

2.8.2.6.Vitamin B12 (kyanokobalamin) Vitamin B12 se podílí na krvetvorbě, činnosti nervového systému, činnosti jater, ovlivňuje metabolismus sacharidů a lipidů, je nezbytným pro optimální průběh reprodukčních funkcí, příznivě ovlivňuje růst mláďat. Zdrojem jsou hovězí, drůbeží a vepřové maso, útroby, vejce, mléko, mléčné výrobky, sója, kvasnice, med (SLOVÁČEK, 2002). Jeho funkce je úzce spojena s kyselinou listovou. Nedostatek může způsobovat anémii a vznik neurologických poruch. Vstřebává se v tenkém střevě navázaný na tzv. vnitřní faktor vylučovaný žaludeční sliznicí. K nedostatku vstřebávání může dojít po operaci žaludku (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.7.Vitamin H (biotin) Uplatňuje se v metabolismu tuků a aminokyselin. Je důležitý při udržování zdravého stavu kůže a srsti. Nedostatek způsobuje vysychání kůže, která se stává šupinatou a matnou. Dále působí na lomivost srstí, zvýšené rohovatění kůže a svědění. Výskyt nedostatku je málo pravděpodobný, jelikož jeho denní potřeba je normálně zajištěna bakteriální syntézou v tlustém střevě psů. Nicméně nedostatek se může projevit při dlouhodobém podávání antibiotik a nebo při zkrmování většího množství syrového vaječného bílku obsahujícího avidin, bílkovinu, která váže biotin (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.8.Vitamin B11 (kyselina listová) Ovlivňuje krvetvorbu červených krvinek, tvorbu protilátek, důležitý je pro rozvoj centrální nervové soustavy. Zdrojem jsou zelená zelenina, obilné slupky, brambory, mrkev, řepa, ledviny, játra (SLOVÁČEK, 2002). Dále je důležitá v řadě enzymatických reakcí, včetně syntézy thiamidinu, který je součástí DNA. Nedostatek může způsobovat anémii a leukopenii – chorobné snížení počtu bílých krvinek. Nicméně nedostatek je nepravděpodobný, jelikož denní potřeba je hrazena syntézou střevními baktériemi (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.9.Cholin Cholin je nepostradatelnou součástí metabolických procesů, je součástí fosfolipidů, je prekurzorem acetylcholinu (neuromediátoru působícího na centrálních synapsích, synapsích vegetativního systému a na neuromuskulární ploténce), ovlivňuje využití mastných kyselin v játrech, má vztah k reprodukci a životaschopnosti mláďat. 30

Projevy deficitu cholinu jsou celková slabost, poruchy růstu, steatóza jater (tuková degenerace jater) (SLOVÁČEK, 2002). Nedostatek je nepravděpodobný, avšak experimentálně vyvolaný nedostatek vyvolal tukovou infiltraci jater (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.8.2.10. Vitamin C (kyselina askorbová) Je nezbytný pro vývoj a normální funkci buněčných složek kosterních tkání. Působí jako stimulátor imunitního obraného systému. Podílí se na oxidačně redukčních reakcích organismu. Má svou funkci i v transportu železa v těle. Za normálních fyziologických stavů si organismus dokáže sám syntetizovat kyselinu askorbovou v potřebných množstvích. Štěňata jsou odkázána na zdroj vitaminu C z mateřského mléka. Syntéza je snížena u dospělých psů při stresu, vyšších teplotách prostředí, nebo při parazitárním napadení či jiných infekčních ohroženích (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.9. Kvalita krmiv Stanovení kvality krmiv pro psy je poměrně obtížný úkon. Nelze objektivně postihnout všechna možná rizika. Protože se ale naše znalosti o složení krmiv, kvalitě komponentů a potřebách živin pro různé kategorie zvířat stále prohlubují, minimalizují se rizika, která s sebou krmení kompletními krmnými směsmi přináší. Analytické metody mohou s větší nebo menší přesností stanovit obsah jednotlivých živin, ale nemohou zjistit jejich možné interakce nebo změny využitelnosti způsobené technologií výroby. Technologie výroby podstatně znemožňuje kontrolu kvality výchozích surovin. Obsah živin se postupně optimalizuje v souladu s našimi rostoucími znalostmi o jejich trávení, využití a s rostoucím stupněm poznání jejich vlivu na metabolizmus zvířat. Analytické metody, kterými analyzujeme krmiva, nám umožňují zjistit množství jednotlivých živin. Obvykle se stanovuje: obsah sušiny/vlhkost, obsah N – látek, obsah aminokyselin, obsah tuků, kvalita tuků, obsah vlákniny, obsah popelovin, obsah makroprvků a mikroprvků, obsah vitamínů. Méně často se analyticky prokazuje přítomnost jiných živin (jednotlivé mastné kyseliny, barviva, antioxidanty, jiné aditivní látky) nebo kontaminantů (Pb, Cd, Hg, mykotoxiny, biogenní aminy apod.). Menší význam mají mikrobiologická a mykologická vyšetření. Technologie výroby kompletních krmiv vede k totální destrukci plísňových spor a bakterií. Krátce po

31

výrobě jsou granulovaná krmiva prakticky sterilní. K jejich kontaminaci, především sporami plísní, dochází následně ve výrobních cestách. Proto nelze mikrobiologickým a mykologickým vyšetřením posuzovat kvalitu krmiv, ale pouze hygienický režim výroby. Pokud chceme mikrobiologickým a mykologickým vyšetřením posuzovat kvalitu krmiv, pak musíme vyšetřovat jednotlivé komponenty před tepelným opracováním. Z vitamínů se za nejdůležitější z hlediska kontroly považují vitamíny rozpustné v tuku. U nich je totiž větší riziko karence především v souvislosti s technologií výroby krmiv pro psy (HUML, 2005). Aby živiny mohly přinést zvířeti užitek, musejí být biologicky dostupné, to znamená, že trávicí systém zvířete musí být schopen extrahovat živiny z krmiva a inkorporovat je do metabolického systému. Bílkoviny rostlinného původu, pro psy dříve prakticky nestravitelné, nabývají v současnosti většího významu díky moderním způsobům zpracování a úprav. Některé bílkovinné řetězce a struktura vlákniny obilovin jsou pomocí vyspělých výrobních technologií (mechanicky, teplotou a tlakem) narušeny a rozštěpeny, předpřipraveny k lepšímu strávení a zhodnocení. Podíl nestravitelných částí se tím snižuje a je tak možno využít biologických hodnot, které dříve zůstávaly pro masožravce nedostupné. Dosažení co nejvyšší stravitelnosti závisí jednak na kvalitě vstupních surovin, jednak na technologii jejich zpracování (EDNEY, 1990).

2.10. Krmiva pro psy Psi se z téměř obligátních masožravců do jisté míry adaptovali na získávání živin i z krmiv rostlinného původu, nemohou se ovšem označit za všežravce. Podstatnou složkou vyvážené krmné dávky je, a pravděpodobně i bude, maso a ostatní krmiva živočišného původu. Krmiva rostlinného původu jsou významným zdrojem některých vitamínů a mikroelementů a usnadňují pasáž zažitiny trávicím traktem. Jako zdroj bílkovin a energie se ale uplatňují pouze v omezené míře. Určitý pokrok ve zvyšování stravitelnosti živin z krmiv rostlinného původu přineslo jejich průmyslové zpracování. Některé postupy, například extruze, vedou k narušení struktury škrobů a tím i ke zvýšení jejich stravitelnosti. Komplikovanější

je však stravitelnost a zejména

využitelnost bílkovin. Negativem použití bílkovinných krmiv rostlinného původu je jejich nižší biologická hodnota daná nižší stravitelností a nesprávným poměrem, případně deficitem některých esenciálních aminokyselin (metioninu, lysinu a tryptofanu). Závažným problémem je i výskyt alergických onemocnění vyvolaných

32

přítomností rostlinných alergenů v krmivu, zvláště v krmivu jehož obsah bílkovin byl doplněn koncentráty na bázi sóji (SUCHÝ, 2001). Krmiva, která se používají ve výživě zvířat musí být schopna pokrýt všechny nutriční požadavky zvířete vzhledem k jeho plemenné příslušnosti, pohlaví, hmotnosti, věku, fázi reprodukčního cyklu, pohybové aktivitě, osrstění, klimatickým podmínkám atd. Dále musí splňovat podmínky mikrobiologické a hygienické kvality, musí být pro zvířata chuťově atraktivní a nesmí vyvolávat zdravotní potíže. Krmivo může vyvolávat zdravotní potíže čtyřmi hlavními cestami: 1) Dietní nedostatek specifických živin nebo komponent. 2) Nadbytek potravy (překrmování) často dochází k překrmování pouze některé živiny nebo složky krmiva. Nejčastěji je to překrmování energií (v dospělosti vyvolává obezitu) a zvýšený příjem energie spojený s nevyváženým příjmem vápníku a fosforu u rostoucích zvířat (navozuje onemocnění končetin související s poruchami růstu). 3) Chovatelské

chyby

spojené

s krmením

(nevhodná

četnost

krmení,

neadekvátní celkový příjem krmiva, nevhodná volba typu krmiva a podobně). 4) Krmení narušeným, zkaženým nebo toxickým krmivem (HUML, 2002).

2.10.1. Nevhodná krmiva pro psy Posoudit vhodná a méně vhodná krmiva je poměrně problematické. Krmivo může být pro psy přínosné (jako například kosti), ovšem ve větším množství může způsobovat problémy. Nevhodná mohou být rovněž některá průmyslově vyráběná krmiva, zvláště ta levnější, z důvodu nedostatku některých živin nebo jejich velmi nízké stravitelnosti. Jednoznačně za zcela nevhodné krmivo pro psy lze považovat čokoládu a všechny výrobky obsahující kakao, luskoviny, čerstvou kukuřici, obaly z uzenin z umělé hmoty a kořeněné a slané potraviny (VESELÝ, 2007). Psovi také nepodáváme kosti z drůbeže nebo králíka a nasekané kosti či kosti z ryb. Dále jsou zcela nevhodné neupravené cereálie vzhledem k neschopnosti psa trávit surový škrob. Vždy je třeba tepelná úprava. Není vhodná ani dieta založená pouze na zkrmování masa (MUDŘÍK a kol., 2007).

33

2.11. Způsoby krmení V současné době se ve výživě psů používá několik způsobů krmení, které se od sebe liší. A to podávání tradiční krmné dávky nebo průmyslově vyráběných krmiv, kam patří kompletní krmné směsi (granulované nebo konzervované), doplňkové krmné směsi a speciální léčebné diety.

2.11.1. Průmyslově vyráběná krmiva Dnešní granulovaná krmiva pro psy jsou založena na obilovinách, tedy surovině, se kterou se psovité šelmy v průběhu svého vývoje nesetkávaly a neměly možnost přizpůsobit jí své trávení. Vedle vzniku alergických reakcí (např. pšenice, sója) je nutno počítat i s rizikem mykotoxinů. Psovité šelmy jsou proti běžným mykotoxinům citlivější než například přežvýkavci, kteří měli v průběhu vývoje dost času na přizpůsobení (HUML, 2003). Negativa použití vyššího podílu složek rostlinného původu, především obilovin, jsou v těchto krmivech částečně redukována procesem extruze, kdy dochází vlivem vysokých teplot a tlaků nejen ke zvýšení stravitelnosti sacharidů, ale i chutnosti krmiva (SUCHÝ, 2006). Ovšem i extruze má svá negativa, při vysoké teplotě a tlaku dochází k významným ztrátám v obsahu biologicky účinných látek, zejména vitamínů a minerálních látek a následně musí být přidávány syntetické vitamíny a minerální látky, které jsou pro organismus v různé míře využitelné. Při krmení granulovaným krmivem dochází také častěji u psů k torzi žaludku, neboť extrudované krmivo v žaludku nabobtnává. Průmyslově vyráběná krmiva obsahují mnohdy také více bílkovin a tuku, což má za následek zdravotní problémy jako je obezita nebo onemocnění jater a ledvin, které jsou v procesu odbourávání přebytečných bílkovin přetěžovány. I přes bouřlivý rozvoj v oblasti průmyslově vyráběných krmiv je tradiční doma připravená dieta stále převažujícím způsobem krmení psů. Při použití individuálně sestavené diety připravené zkušeným chovatelem jde stále ještě o nejlepší způsob výživy psů, nehledě na chutnost takto připravovaného krmiva. Příprava tradiční diety je však spojena s řadou problémů, běžný chovatel nebývá dostatečně vybaven nejen teoretickými znalostmi, ale i jeho praktické možnosti domácí přípravy krmiva bývají z důvodů její časové, prostorové i technické náročnosti omezené (SUCHÝ, 2006). Extrudované krmné směsi i přes formální vyváženost živin trpí řadou nedostatků např. nižší chuťovou atraktivitou, nižší stravitelností

a využitelností bílkovin a

v neposlední řadě i zvýšeným výskytem celé řady zdravotních poruch souvisejících

34

s jejich zkrmováním. Odstranění těchto nedostatků, zejména cestou navyšování kvalitních zdrojů živočišné bílkoviny, pak jejich konečnou cenu posouvá mimo možnosti běžných chovatelů (SUCHÝ, 2001). Při krmení granulovaným krmivem musíme brát na vědomí, že pes svoji fyziologii trávení musí přizpůsobovat nové technologii výroby krmiv, neboť především jeho žaludek je uzpůsoben tomu, aby dostával kusy požvýkaného masa, které v něm díky vysoké koncentraci kyseliny solné podstupují delší proces trávení, než granule, které se po krátké době v žaludku přemění na hustou kaši bez vysokých nároků na trávení bílkovin a nejsou optimální strukturou. Proto je dobré občas zařadit do krmné dávky krátké a řídké kosti (vepřové nožky), které v žaludku setrvávají delší dobu a nahrazují tak kusy masa. Druhým opatřením v rámci maximálního respektování fyziologie psa je podávání granulí zvlhčených teplým vývarem nebo řídkou kaší z masové konzervy, aby tak měl pes ulehčené polykání a nehrozilo mu nebezpečí vdechnutí suché granule do dýchací trubice při jejich hltání (PROCHÁZKA, 2005).

2.11.2. Tradiční krmná dávka Za tradiční krmnou dávku považujeme takové krmivo, které připravuje chovatel doma z nativních surovin. Při tomto způsobu krmení se dají využít následující suroviny.

2.11.2.1. Maso a vedlejší masové produkty Maso je tvořeno svalovými vlákny, přidruženým tukem, šlachami, povázkami a cévami. Je dobrým zdrojem kvalitních bílkovin, tuků, ale i železa, některých vitamínů skupiny B, zvláště thiaminu, riboflavinu, niacinu a vitaminu B12. Vyznačuje se specifickými chuťovými

vlastnostmi a vysokou stravitelností. Kvalita bílkovin jak

masa savců tak i ptáků je vysoká. Různé zastoupení tuku v jednotlivých partií stejného druhu, ale i u různých druhů masa, způsobuje rozdíly v jeho kvalitě a chuti. Složení tuku je rovněž ovlivněno druhem masa. Existují rozdíly mezi tukem drůbežím, který má vyšší zastoupení nenasycených mastných kyselin, a tukem hovězím či skopovým, které mají naopak vyšší zastoupení nasycených mastných kyselin. Droby, tj. vedlejší masné produkty jako jsou játra, ledviny, plíce i žaludky, mají přibližně stejnou výživnou hodnotu bez ohledu na to, z jakého zvířete pochází. Rozdíl

35

však existuje mezi jednotlivými orgány, např. játra jsou kvalitnější než plíce, nebo žaludky. Maso i droby mají nedostatečný obsah vápníku a fosforu. Mimoto v mase a drobech je vápník a fosfor obsažen v nevhodném vzájemném poměru. Při dietě složené z masa, zeleniny a těstovin je nutné podávat doplněk s vyšším zastoupením vápníku. Jinak hrozí, zvláště u mladých zvířat, nebezpečí zhoršené osifikace kostí. Stejně tak je nutný dostatečný obsah vitaminu A a D. Játra obsahují větší množství těchto vitaminů. Často se objevují otázky, zda je vhodné či dobré krmit psům čerstvé syrové maso. Je možné doporučit jednou za čas, neboť je to energetické krmivo, obsahuje přirozenou vodu, která sice není živinou, ale je pro psa velmi důležitá. Syrové maso má vysokou stravitelnost a to přes 90 %. Výzkumné práce ukazují, že při zkrmování syrového masa je množství výkalů až o 50 % nižší než v případě zkrmování masa upraveného, použitého k výrobě suchých krmiv. Syrové maso je přirozenou potravou pro psa. Aminokyselinové složení syrového masa odpovídá aminokyselinovému složení svaloviny u psa. Z nákazového hlediska je nutná opatrnost při zkrmování syrového vepřového nebo drůbežího masa, proto je nutné používat maso z prověřeného zdroje.

2.11.2.2. Ryby Ryby obvykle dělíme na tzv. tučné a bílé. Bílé ryby, jako jsou např. tresky, plotice a většina sladkovodních ryb, obsahují méně než 2 % tuku. Naproti tomu tučné ryby, jako jsou makrely, sledi, slanečci, tuňáci, ale i lososi, pstruzi a úhoři, mají obsah tuku podstatně vyšší, od 5 – 18 %. Bílé ryby se složením masa podobají libovému masu savců a ptáků, jejich maso má vysokou biologickou hodnotu bílkovin. Podobně jako všechna masa, má i bílé rybí maso částečný nedostatek vitaminů A a D. Je-li rybí maso zbaveno kostí, např. filé, je rovněž chudé na vápník a fosfor. Zkrmují-li se ryby i s kostmi, je nutné dbát na úpravu kostí, to znamená, že kosti musí být rozvařeny a nebo dokonale rozemlety. Jinak může u psů dojít k poranění trávicího traktu. Zkrmování syrových ryb není vhodné z důvodu obsahu thiaminázy, která snižuje hladinu vitaminu B1.

2.11.2.3. Vejce Vejce jsou zdrojem velmi kvalitních bílkovin, železa, ale i mnoha vitaminů, především skupiny B. Vejce se obvykle zkrmují bez skořápky, která je však velmi 36

dobrým zdrojem minerálních látek (zejména vápníku). Chceme-li využít i skořápky, pak je musíme rozemlít na prášek. Žloutek je možné zkrmovat syrový, takto je lépe využitelný.

2.11.2.4. Obiloviny, jejich vedlejší produkty a výrobky z nich Obiloviny jsou zdrojem energie, ale v závislosti na jejich množství v dietě psa mohou být i významným zdrojem bílkovin. Ve výživě psa se uplatňují především zrna pšenice, ječmene, ovsa, rýže a kukuřice. V běžných, doma připravovaných dietách pro psy, se však spíše používají výrobky z obilovin než zrna samotná. Rýže tvoří výjimku, ta se používá celá. Z upravených obilních produktů používaných ve výživě psa lze jmenovat např. chleba, suchary a těstoviny, které společně s rýží tvoří nejvýznamnější podíl při domácí přípravě krmné dávky. Rýže se v dietách pro psy používá vždy vařená. Přednost dáváme neloupané, dlouhozrné rýži , která má větší obsah živin ve srovnání s rýží loupanou, krátkozrnou. Rozdíl je v rozváření. Krátkozrná se snadněji rozvaří.

2.11.2.5. Zelenina Z pohledu využívání zeleniny ve výživě psa je možno zeleninu rozdělit do dvou skupin: První skupinu tvoří zelené části rostlin, jako jsou salát, zelí, kapusta, růžičková kapusta, brokolice, květák apod. Takováto zelenina není pro psy příliš vhodná ani přitažlivá. Druhou skupinu tvoří kořenová zelenina a hlízy. Příkladem mohou být např. brambory, mrkev, celer aj. Syrová kořenová zelenina se psům nepodává, protože ji psi velmi špatně tráví. Zeleninu je třeba upravit vařením, při kterém se upraví jejich hlavní sacharidová složka škrob, ten se tak stává lépe stravitelným a vařená zelenina pro psy chutnější (MUDŘÍK a kol., 2007).

2.12. Stravitelnost Stravitelnost se zjišťuje vždy u několika zvířat, čím větší počet zvířat, tím jsou výsledky přesnější a jejich spolehlivost je vyšší. Do pokusu se zařazují zvířata zdravá, nezamořená parazity.

37

Pokus se dělí na přípravné a bilanční období. V přípravném období se z trávicího traktu musí vyloučit zbytky dříve zkrmovaných krmiv. Zvířata se navykají na zkoušenou krmnou dávku a také se zjišťuje množství krmiv, která jsou zvířata ochotna beze zbytků přijmout. Zkrmovat v bilanci příliš malé množství je nevhodné, neboť stravitelnost některých živin je spotřebou krmiva ovlivňována. Délka přípravného období závisí především na druhu zvířat a složení krmné dávky a kolísá nejčastěji mezi 5 a 15 dny. Vlastní stanovení probíhá v bilančním období pokusu, které trvá nejčastěji 5 až 10 dní. Může se použít klasická nebo indikátorová metoda. Indikátorovou metodu volíme v případě, chceme-li se vyhnout nutnosti přesného zjišťování spotřeby krmiva a množství vyloučených výkalů. Ve výkalech se vylučuje veškerý přijatý indikátor (nestravitelný), z přijatých živin však jen živiny nestrávené. Hmotnost sušiny výkalů je vždy menší než hmotnost sušiny přijatého krmiva, koncentrace indikátoru v sušině výkalů je vždy vyšší než v sušině krmiva. Jako indikátoru pro zjišťování stravitelnosti může být využito některé původní složky krmiva (přirozené indikátory např. popel nerozpustný ve 4 M kyselině chlorovodíkové, lignin), nebo komponenty ke krmné dávce záměrně přidané (externí indikátory např. oxid chromitý, titaničitý). Indikátory přidávané ke krmivu musí být nestravitelné a nesmějí ovlivňovat trávení. Nesmí se zapojovat do metabolických procesů a nijak je omezovat. Musí to být látky, které lze rovnoměrně zamíchat v krmivu, které procházejí trávicím traktem stejnou rychlostí jako krmiva, musí být inertní, neškodné pro zvíře, nesmějí být produkovány v trávicím traktu, nesmějí být rozkládány mikroorganizmy nebo ovlivňovat jejich aktivitu, musí být nezaměnitelné a mají být snadno, přesně a spolehlivě stanovitelné. Jejich přítomnost nesmí ovlivňovat možnosti přesného stanovení obsahu živin v krmivu a exkrementech. Výhodou indikátorové metody je to, že není třeba zvířata držet v klecích nebo na bilančních stáních, stačí odebírat vzorky výkalů nekontaminovaných močí, popř. částečkami steliva, krmiva apod. Indikátorové metody usnadňují bilance při běžných technikách chovu. Jsou výhodné všude tam, kde by byla obtížná evidence množství přijatého krmiva, nemusíme znát ani jeho sušinu při zkrmování. Zvíře může žrát ad libitum a není také omezováno zařízeními pro kvantitativní sběr exkrementů (DOLEŽAL, 2005). Rozdíly ve stravitelnosti u jednotlivých krmiv se mohou být výrazné. Nejlevnější supermarketová krmiva mohou být stravitelná i méně než z poloviny. Krmiva

vyrobená

moderními

technologiemi 38

z nenahrážkových

surovin

mají

stravitelnost mezi 70 – 80

% (vyšší střední třída). Superprémiová krmiva mají

stravitelnost okolo 90 %. Dosažení co nejvyšší stravitelnosti závisí jednak na kvalitě vstuních surovin a jednak na technologii zpracování (DVOŘÁKOVÁ, 2003). Stravitelnost syrového masa je přes 90 % (MUDŘÍK, 2007).

2.13. Chutnost krmiv Přes velký význam vyváženosti živin krmiva je nutné dbát i o jeho chuťovou atraktivitu, neboť krmivo z důvodu zanedbání tohoto faktoru psem odmítnuté představuje pouze teoretický zdroj živin. Otázka chutnosti závisí na řadě faktorů a je zásadním způsobem ovlivněna individualitou zvířete. Obecně lze říci, že nejlépe přijímaným je tradiční způsob výživy psů. Na druhé místo v chuťových preferencích psů můžeme zařadit krmení konzervovaným krmivem. Nejnižší chuťovou atraktivitu mají granulované krmné směsi (SUCHÝ, 2001).

2.14. Kvalita bílkovin v krmivech Dusíkaté látky krmiva poskytují zvířeti aminokyseliny pro záchovu a produkci. Čím je zastoupení aminokyselin bližší potřebě zvířete, tím je biologická hodnota dusíkatých látek vyšší a zvíře jich spotřebuje méně (DOLEŽAL a kol., 2005). Pro posouzení kvality proteinu je potřebné znát jejich aminokyselinové spektrum. Znalost potřeby jednotlivých aminokyselin je z dietetického hlediska významnějším kritériem než obsah dusíkatých látek v dietě. O detailních potřebách jednotlivých aminokyselin nejsou dostatečné informace (SUCHÝ a kol. 2007).

39

3. VLASTNÍ PRÁCE 3.1. Cíl práce Cílem mé diplomové práce bylo mimo shrnutí významu jednotlivých živin ve výživě psů provést na čtyřech krmivech s rozdílným druhem živočišné moučky (drůbeží moučka česká tmavá, rybí moučka, drůbeží moučka německá a péřová moučka) rozbor na obsah živin a posoudit kvalitu bílkovinné složky těchto krmiv a její vliv na příjem zvířaty. Krmiva byla stejného složení, obsahovala kukuřičné a pšeničné zrno, pšeničné otruby a sušené cukrovarské řízky. Lišila se pouze použitým druhem moučky.

3.2. Materiál a metody Pokus byl proveden ve firmě Dibaq a. s. v Helvíkovicích na fenách plemene border collie, které byly ve věku 2 - 5 let. Na těchto fenách byla testována chutnost a stravitelnost krmiv s rozlišným zdrojem bílkovin. V rámci pokusu byl proveden rozbor krmiv i výkalů na obsah živin. Chemické složení krmiv a výkalů, výsledky testace chutnosti i stravitelnosti jsou uvedeny v kapitole výsledky a diskuze.

3.2.1. Provedení chemické složení Analýza krmných směsí a exkrementů byla provedena podle vyhlášky 124/2001 Sb., kde je uveden postup při odběru vzorků a stanoveny podmínky laboratorního zkoušení krmiv. Obsah sušiny byl stanoven vážkově, tj. z rozdílů hmotnosti rozborového vzorku před vysušením a po vysušení při 105 °C za předepsaných podmínek. Obsah popela byl stanoven váhově, a to rozdílem hmotnosti rozborového vzorku před spálením a po spálení při 550 °C v mufové peci. Dusíkaté látky byly stanoveny metodou dle Kjeldahla. Dusíkaté látky se zmineralizují kyselinou sírovou (za varu za přítomnosti katalyzátorů) na síran amonný. Následně se přidáním hydroxidu sodného nebo draselného vytěsní amoniak a vzniklý amoniak se oddestiluje do titrační baňky a obsah amoniaku se zjistí titrací. Z obsahu amoniaku je vypočten obsah dusíku, který je vynásoben koeficientem 6,25. Dusíkaté látky byly stanoveny na přístroji KjeltecRM 2300. Obsah vlákniny byl stanoven metodou podle Henneberga-Stohmanna kdy se vláknina stanoví po hydrolýze vzorku nejprve v roztoku kyseliny sírové, pak hydroxidu

40

draselného a po promytí organickým rozpustidlem a po odečtení popela za předepsaných podmínek. Obsah tuku byl stanoven hmotnostně po extrahování v extrakčním přístroji následném vysušení a zvážení. Brutto energie byla získána dokonalým spálením vzorku v kyslíkové atmosféře ve spalovacím kalorimetru PARR 1281 za předepsaných podmínek. Obsah bezdusíkatých látek výtažkových byl vypočítán podle vzorce BNLV = 100 – (dusíkaté látky + tuk + vláknina + popel), kde BNLV je obsah bezdusíkatých látek výtažkových ve 100% sušině. Organická hmota byla vypočítána po odečtení obsahu popela od 100% sušiny.

3.2.2. Stanovení stravitelnosti Stravitelnost organických živin byla stanovena indikátorovou metodou s indikátorem oxidem chromitým. Podle procentického zastoupení indikátoru a živiny v krmivu a ve výkalech byl zjištěn koeficient stravitelnosti: KS (%) = 100 – [(i krm (%) x ž výk (%)) : (i výk (%) x ž krm (%))] x 100. Oxid chromitý byl přidán v množství cca 0,5 %. Psi byli krmeni nejprve 6 dnů, bez sběru výkalů (návykové období), potom následovalo období vlastní bilanční, které trvalo 3 dny. V tomto období byly denně sbírány výkaly od jednotlivých zvířat a potom vytvořen směsný vzorek. Do doby rozboru byly vzorky konzervovány zmrazením. Do bilance pro každý druh krmiva bylo zařazeno 5 psů. Rozbory na obsah oxidu chromitého ve výkalech i krmivu byly provedeny v laboratoři firmy Mikrop Čebín a. s. Obsah oxidu chromitého byl stanoven titračně a následně byly vypočítány u jednotlivých krmiv koeficienty stravitelnosti pro N-látky, tuk, sacharidy a organickou hmotu.

3.2.3. Stanovení chutnosti V krmném testu byla porovnávána chutnost granulovaného krmiva s drůbeží moučkou českou tmavou, rybí moučku, drůbeží moučkou německou a péřovou moučkou. Ostatní komponenty byly v krmivech stejné. Byla porovnávána se ve dvojcích všechna krmiva navzájem a test každé dvojce trval 4 dny. Test krmiv probíhal vždy večer a každá fena při něm byla umístěna v samostatném kotci. Každé z fen byly nabídnuty součastně dvě misky a každá obsahovala 400 g krmiva s rozlišným druhem živočišné moučky. Testovaná krmiva 41

byla označena rozdílnými písmeny (A, B). Jeden den byla miska s jedním krmivem na pravé straně, druhý den na levé a tímto způsobem se po dobu pokusu střídaly. Po nabídce krmiva byla zaznamenána první volba a asi po 30 minutách bylo krmivo odebráno a zváženy zbytky v jednotlivých miskách. Byla vypočítána spotřeba krmiv za jednotlivé dny (g), celkový průměrný příjem jednotlivých krmiv v jednotlivých dnech (g) a průměr za všechny dny trvání testu (%) . Dále byl vypočítám procentický podíl zkonzumovaného druhu krmiva u jednotlivých psů za každý den testu. Dalším sledovaným údajem bylo zjištění první volby krmiva u jednotlivých psů. Vyhodnocování příjmu krmiva bylo provedeno pomocí statistické metody T-test. Všechny vzorky byly v rámci T-testu porovnávány na 5% hladině významnosti. Při zpracování výsledků první volby krmiva byla použita metoda Chí-kvadrátu, která určuje závislost

prvního

výběru

krmiva

na

dnech.

Je-li

výsledek

pravostranné

pravděpodobnosti větší než 0,05 jedná se o statisticky neprůkazný rozdíl, je-li výsledek menší než 0,01 jedná se o statisticky vysoce průkazný rozdíl. Hodnoty ležící v intervalu mezi těmito krajními hodnotami tedy od 0,01 do 0,05, jedná se o statisticky průkazný rozdíl.

Celkem bylo provedeno 6 porovnávacích testů: -

test číslo 1 porovnává chutnost krmiv obsahujících drůbeží moučku českou tmavou a rybí moučku

-

test číslo 2 porovnává chutnost krmiv obsahujících drůbeží moučku českou tmavou a drůbeží moučku německou

-

test číslo 3 porovnává chutnost krmiv obsahujících drůbeží moučku českou tmavou a péřovou moučku

-

test číslo 4 porovnává chutnost krmiv obsahujících rybí moučku a drůbeží moučku německou

-

test číslo 5 porovnává chutnost krmiv obsahujících rybí moučku a péřovou moučku

-

test číslo 6 porovnává chutnost krmiv obsahujících drůbeží moučku německou a péřovou moučku

42

3.2.4. Hodnocení kvality bílkovin prostřednictvím aminokyselin Obsah aminokyselin byl detekován pomocí přístroje AAA 400 od firmy INGOS a. s. Česká republika. Použitou metodou nelze stanovit obsah tryptofanu, proto je výpočet chemického skóre a indexu esenciálních aminokyselin bez obsahu této aminokyseliny. V pokusu byla kvalita bílkovin posuzována na základě obsahu aminokyselin a pomocí chemického skóre a indexu esenciálních aminokyselin (chemické metody). Jako porovnávací základ pro zhodnocení obsahu aminokyselin se používá vaječná nebo mléčná bílkovina nebo tzv. ideální protein. V tomto pokusu byla použita vaječná bílkovina.

43

4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 4.1. Výsledky chemického složení Při laboratorní analýze krmiv a výkalů byl stanoven obsah sušiny, popela, NL, tuku, a vlákniny. Z toho byly dopočteny BNLV a organická hmota. Dále byla zjištěna brutto energie. Všechny výsledky jsou přepočteny na 100% sušinu. Výsledky získané z rozborů slouží dále k výpočtu koeficientů stravitelnosti. Chemické složení bylo zjišťováno u krmiva s drůbeží moučkou českou tmavou (DMČ), rybí moučkou (RM), drůbeží moučkou německou (DMN) a péřovou moučkou (PM). Výsledky chemického složení krmiv a výkalů jsou uvedeny v tab. 2 – 6. Obsah sušiny krmiv se pohyboval od 93,55 do 97,92 %, obsah N-látek od 23,31 do 26,30 %, obsah tuku od 8,47 do 10,54 %. Nejvyrovnanější byl obsah vlákniny, pohyboval se od 2,08 do 2,39 %. Nejvyšší rozdíl byl v obsahu BNVL a také popela. Celkové množství organické hmoty se pohybovalo od 89,76 do 94,76 %.

Tabulka 2 – Chemické složení krmiv (v 1 kg sušiny) KRMIVA krmivo s DMČ krmivo s RM krmivo s DMN krmivo s PM

sušina

NL

tuk

97,92 93,55 95,65 96,88

24,74 23,31 24,14 26,30

10,54 8,47 9,23 9,58

vláknina % 2,36 2,37 2,39 2,08

BNLV

popel

OH

52,12 60,62 56,44 54,82

10,24 5,24 7,81 7,22

89,76 94,76 92,19 92,78

BE MJ/kg 18,45 18,10 18,13 18,71

Tabulka 3 – Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou VÝKALY krmivo s DMČ pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 průměr směr. odch.

sušina

NL

tuk

30,43 38,10 35,90 32,43 33,33 34,04 2,68

25,54 22,14 27,26 28,14 29,20 26,46 2,47

4,29 3,00 4,06 3,68 4,64 3,93 0,56

vláknina % 7,11 5,97 6,93 7,55 6,79 6,87 0,52

44

BNLV

popel

OH

29,11 23,35

33,95 45,54

66,05 54,46

31,59 26,12 27,54 3,10

29,04 33,25 35,44 6,12

70,96 66,75 64,56 6,12

BE MJ/kg 13,60 11,20 13,35 14,14 13,65 13,19 1,03

Tabulka 4 - Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s rybí moučkou VÝKALY krmivo s RM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 průměr směr. odch.

sušina

NL

tuk

40,91 35,71 32,56 31,03 30,00 34,04 3,94

26,31 25,98 22,59 24,04 24,15 24,61 1,37

4,89 4,70 4,20 5,64 5,24 4,93 0,49

vláknina % 9,81 8,17 9,60 11,13 10,26 9,79 0,97

BNLV

popel

OH

34,31 32,96 37,20 42,88 42,40 37,95 4,07

24,68 28,20 26,42 16,30 17,95 22,71 4,72

75,32 71,80 73,58 83,70 82,05 77,29 4,72

BE MJ/kg 15,39 14,67 14,34 16,53 16,08 15,40 0,82

Tabulka 5 - Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s drůbeží moučkou německou VÝKALY krmivo s DMN pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 průměr směr. odch.

sušina

NL

tuk

34,04 34,15 35,71 31,43 30,77 33,22 1,84

23,67 26,89 25,03 22,95 26,98 25,10 1,64

4,14 4,63 5,10 4,20 5,90 4,80 0,65

vláknina % 7,40 8,50 8,20 7,99 7,56 7,93 0,40

BNLV

popel

OH

33,64 32,26 33,11 37,94 32,64 33,92 2,06

31,15 27,72 28,56 26,91 26,92 28,25 1,57

68,85 72,28 71,44 73,09 73,08 71,75 1,57

BE MJ/kg 14,06 14,69 14,59 14,43 15,29 14,61 0,40

Tabulka 6 - Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s péřovou moučkou VÝKALY krmivo s PM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 průměr směr. odch.

sušina

NL

tuk

36,11 36,67 37,50 33,33 29,73 34,67 2,84

27,21 30,85 31,15 26,35 28,80 28,87 1,91

4,01 4,88 3,77 3,76 4,18 4,12 0,41

vláknina % 8,18 8,05 7,45 7,21 7,06 7,59 0,45

45

BNLV

popel

OH

28,26 23,47 25,92 31,07 30,68 27,88 2,88

32,34 32,75 31,71 31,61 29,28 31,54 1,20

67,66 67,25 68,29 68,39 70,72 68,46 1,20

BE MJ/kg 13,75 13,92 13,95 13,49 13,87 13,80 0,17

4.2. Výsledky stanovení stravitelnosti V bilančním pokusu byla sledována stravitelnost živin krmiva s obsahem drůbeží moučky české tmavé (DMČ), rybí moučky (RM), drůbeží moučky německé (DMN) a péřové moučky (PM). Stravitelnost N-látek v testovaných krmivech je uvedena v tab. 7 a 8 a grafu 1.

Tabulka 7 - Koeficienty stravitelnosti pro NL Koeficient stravitelnosti - NL [%] i. krmiva ž. výkalů i. výkalů ž. krmiva krmivo s DMČ pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s RM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s DMN pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s PM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5

KS

0,4278 0,4278 0,4278 0,4278 0,4278

25,54 22,14 27,26 28,14 29,20

1,3113 1,2205 1,5952 1,6892 1,6874

24,74 24,74 24,74 24,74 24,74

66,32 68,64 70,46 71,20 70,08

0,4000 0,4000 0,4000 0,4000 0,4000

26,31 25,98 22,59 24,04 24,15

1,5576 1,2847 1,4103 1,7514 1,7805

23,31 23,31 23,31 23,31 23,31

71,01 65,29 72,51 76,44 76,72

0,3398 0,3398 0,3398 0,3398 0,3398

23,67 26,89 25,03 22,95 26,98

1,6089 1,5595 1,5251 1,5278 1,3865

24,14 24,14 24,14 24,14 24,14

79,29 75,73 76,89 78,85 72,61

0,4488 0,4488 0,4488 0,4488 0,4488

27,21 30,85 31,15 26,35 28,80

1,3970 1,4069 1,4808 1,4162 1,2580

26,30 26,30 26,30 26,30 26,30

66,76 62,57 64,10 68,25 60,93

Tabulka 8 - Statistické zhodnocení koeficientů stravitelnosti pro NL Koeficient stravitelnosti - NL [%] krmivo s DMČ krmivo s RM krmivo s DMN krmivo s PM průměr 69,34 72,40 76,68 64,52 MIN 66,32 65,29 72,61 60,93 MAX 71,20 76,72 79,29 68,25 Sm.odch. 1,72 4,18 2,41 2,68

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že nejvyšší koeficient stravitelnosti pro N – látky je u krmiva s drůbeží moučkou německou a to 76,68 ± 2,14 % . Tato moučka by se proto dala považovat za nejkvalitnější z ními zkoušených. Následovalo krmivo 46

s obsahem rybí moučky s koeficientem stravitelnosti N-látek 72,40 ± 4,18 % a krmivo s obsahem drůbeží moučky české tmavé s koeficientem stravitelnosti N-látek 69,34 ± 1,72 %. Nejhůře stravitelné bylo krmivo s obsahem péřové moučky (koeficient stravitelnosti pro N-látky byl pouze 64,52 ± 2,68 %).

%

Koeficient stravitelnosti NL

78,00 76,00 72,00

Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou

70,00

Krmivo s rybí moučkou

74,00

68,00 66,00

Krmivo s drůbeží moučkou německou

64,00

Krmivo s péřovou moučkou

62,00 60,00 58,00

Graf 1 - Znázornění výsledků koeficientů stavitelnosti pro NL

47

Stravitelnost tuku v testovaných krmivech je uvedena v tab. 9 a 10 a graficky zobrazena v grafu 2.

Tabulka 9 - Koeficienty stravitelnosti pro TUK Koeficient stravitelnosti - TUK [%] i. krmiva ž. výkalů i. výkalů ž. krmiva krmivo s DMČ pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s RM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s DMN pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s PM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5

KS

0,4278 0,4278 0,4278 0,4278 0,4278

4,29 3,00 4,06 3,68 4,64

1,3113 1,2205 1,5952 1,6892 1,6874

10,54 10,54 10,54 10,54 10,54

86,73 90,03 89,66 91,16 88,84

0,4000 0,4000 0,4000 0,4000 0,4000

4,89 4,70 4,20 5,64 5,24

1,5576 1,2847 1,4103 1,7514 1,7805

8,47 8,47 8,47 8,47 8,47

85,16 82,74 85,94 84,79 86,11

0,3398 0,3398 0,3398 0,3398 0,3398

4,14 4,63 5,10 4,20 5,90

1,6089 1,5595 1,5251 1,5278 1,3865

9,23 9,23 9,23 9,23 9,23

90,53 89,06 87,68 89,87 84,33

0,4488 0,4488 0,4488 0,4488 0,4488

4,01 4,88 3,77 3,76 4,18

1,3970 1,4069 1,4808 1,4162 1,2580

9,58 9,58 9,58 9,58 9,58

86,54 83,75 88,08 87,55 84,44

Tabulka 10 - Statistické zhodnocení koeficientů stravitelnosti pro tuk Koeficient stravitelnosti - TUK [%] krmivo s DMČ krmivo s RM krmivo s DMN krmivo s PM průměr 89,29 84,95 88,29 86,07 MIN 86,73 82,74 84,33 83,75 MAX 91,16 86,11 90,53 88,08 Sm.odch. 1,48 1,21 2,20 1,70

V koeficientu stravitelnosti tuku v krmivech nejsou patrné rozdíly. Nejlépe vyšel koeficient stravitelnosti u krmiva s drůbeží moučkou českou 89,29 ± 1,48 %, pak následovalo krmivo s drůbeží moučkou německou s koeficientem stravitelnosti jen o 1 % nižším, tedy 88,29 %. Třetí v pořadí skončilo krmivo s péřovou moučkou a jako poslední krmivo s rybí moučkou (84,95 ± 1,21 %).

48

%

Koeficient stravitelnosti TUK

90,00 89,00 88,00

Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou

87,00

Krmivo s rybí moučkou

86,00 85,00

Krmivo s drůbeží moučkou německou

84,00

Krmivo s péřovou moučkou

83,00 82,00

Graf 2 - Grafické znázornění výsledků koeficientů stravitelnosti pro tuk

49

Stravitelnost

sacharidového

komplexu

v testovaných

krmivech

je

zdokumentována v tab. 11 a 12 a grafu 3.

Tabulka 11 - Koeficienty stravitelnosti pro SACHARIDY Koeficient stravitelnosti - SACHARIDY [%] i. krmiva ž. výkalů i. výkalů ž. krmiva krmivo s DMČ pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s RM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s DMN pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s PM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5

KS

0,4278 0,4278

36,22 29,33

1,3113 1,2205

54,48 54,48

78,31 81,13

0,4278 0,4278

39,14 32,91

1,6892 1,6874

54,48 54,48

81,81 84,69

0,4000 0,4000 0,4000 0,4000 0,4000

44,12 41,13 46,80 54,02 52,66

1,5576 1,2847 1,4103 1,7514 1,7805

62,99 62,99 62,99 62,99 62,99

82,01 79,67 78,93 80,41 81,22

0,3398 0,3398 0,3398 0,3398 0,3398

41,04 40,76 41,31 45,94 40,20

1,6089 1,5595 1,5251 1,5278 1,3865

58,82 58,82 58,82 58,82 58,82

85,26 84,90 84,35 82,63 83,25

0,4488 0,4488 0,4488 0,4488 0,4488

36,44 31,52 33,37 38,28 37,74

1,3970 1,4069 1,4808 1,4162 1,2580

56,90 56,90 56,90 56,90 56,90

79,43 82,33 82,23 78,68 76,34

Tabulka 12 - Statistické zhodnocení koeficientů stravitelnosti pro sacharidy Koeficient stravitelnosti - SACHARIDY [%] krmivo s DMČ krmivo s RM krmivo s DMN krmivo s PM průměr 81,48 80,45 84,08 79,80 MIN 78,31 78,93 82,63 76,34 MAX 84,69 82,01 85,26 82,33 Sm.odch. 2,27 1,09 0,99 2,26

Ani u koeficientů stravitelnosti pro sacharidy z krmiv nejsou patrné velké rozdíly. Nejvyšší koeficient stravitelnosti vyšel u krmiva s obsahem drůbeží moučky německé (84,08 ± 0,99 %), následuje krmivo s obsahem drůbeží moučky české tmavé s koeficientem stravitelnosti pro sacharidy 81,48 ± 2,27 % a krmivo s obsahem rybí

50

moučky s koeficientem stravitelnosti 80,45 ± 1,09 %. Nejhorší stravitelnost sacharidů mělo krmivo s obsahem péřové moučky (79,80 ± 2,26 %).

%

Koeficient stravitelnosti SACHARIDY

85,00 84,00 83,00

Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou

82,00

Krmivo s rybí moučkou

81,00 80,00

Krmivo s drůbeží moučkou německou

79,00

Krmivo s péřovou moučkou

78,00 77,00

Graf 3 - Grafické znázornění výsledků koeficientů stravitelnosti pro sacharidy

51

Stravitelnost organické hmoty testovaných krmiv je uvedena v tab. 13 a 14 a grafu 4.

Tabulka 13 - Koeficienty stravitelnosti pro ORGANICKOU HMOTU Koeficient stravitelnosti - ORGANICKÁ HMOTA [%] i. krmiva ž. výkalů i. výkalů ž. krmiva KS krmivo s DMČ pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s RM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s DMN pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5 krmivo s PM pes č. 1 pes č. 2 pes č. 3 pes č. 4 pes č. 5

0,4278 0,4278

66,05 54,46

1,3113 1,2205

89,76 89,76

75,99 78,73

0,4278 0,4278

70,96 66,75

1,6892 1,6874

89,76 89,76

79,98 81,15

0,4000 0,4000 0,4000 0,4000 0,4000

75,32 71,80 73,58 83,70 82,05

1,5576 1,2847 1,4103 1,7514 1,7805

94,76 94,76 94,76 94,76 94,76

79,59 76,41 77,98 79,83 80,55

0,3398 0,3398 0,3398 0,3398 0,3398

68,85 72,28 71,44 73,09 73,08

1,6089 1,5595 1,5251 1,5278 1,3865

92,19 92,19 92,19 92,19 92,19

84,23 82,92 82,73 82,37 80,57

0,4488 0,4488 0,4488 0,4488 0,4488

67,66 67,25 68,29 68,39 70,72

1,3970 1,4069 1,4808 1,4162 1,2580

92,78 92,78 92,78 92,78 92,78

76,57 76,88 77,69 76,64 72,81

Tabulka 14 - Statistické zhodnocení výsledků koeficientů stravitelnosti pro OH Koeficient stravitelnosti - ORGANICKÁ HMOTA [%] krmivo s DMČ krmivo s RM krmivo s DMN krmivo s PM průměr 78,96 78,87 82,56 76,12 MIN 75,99 76,41 80,57 72,81 MAX 81,15 80,55 84,23 77,69 Sm.odch. 1,92 1,49 1,18 1,70

Z výsledků tabulek a grafu vyplývá, že nejvyšší koeficient stravitelnosti organické hmoty byl zjištěn u krmiva s drůbeží moučkou německou (82,56 ± 1,18 %). Následovalo krmivo s obsahem drůbeží moučky české tmavé a krmivo s obsahem rybí moučky. Nejhůře dopadlo krmivo s obsahem péřové moučky s koeficientem stravitelnosti 76,12 ± 1,70 %. Vzhledem k tomu, že v krmivech jsou všechny komponenty stejné, (kromě druhu moučky), lze z dosažených výsledků usuzovat, že

52

zařazení méně kvalitního zdroje bílkovin vedlo v podmínkách experimentu k poklesu stravitelnosti organické hmoty.

%

Koeficient stravitelnosti ORGANICKÁ HMOTA

84,00 82,00

Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou

80,00

Krmivo s rybí moučkou

78,00

Krmivo s drůbeží moučkou německou

76,00

Krmivo s péřovou moučkou 74,00 72,00

Graf 4 - Grafické znázornění výsledků koeficientů stravitelnosti pro OH

Při celkovém vyhodnocení výsledků koeficientů stravitelnosti lze konstatovat, že nejlépe bylo zhodnocené krmivo obsahující drůbeží moučku německou, kde koeficient stravitelnosti dosáhl nejvyšších hodnot. Jednoznačně nejhůře dopadla stravitelnost sledovaných živin u krmiva s péřovou moučkou. Krmivo s rybí moučkou mělo vyšší koeficient stravitelnosti pro NL než krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou, u ostatních živin byl ale koeficient stravitelnosti nižší. Drůbeží moučka je významným zdrojem bílkovin v psích krmivech. Informace o stavitelnosti signalizují, že se jedná o velmi proměnlivý produkt. Krmivo s drůbeží moučku německou mělo podstatně vyšší koeficient stravitelnosti pro NL, než krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou. Při zpracovávají drůbežích vedlejších produktů pro krmivářský průmysl pro domácí zvířata, se používají rozdílné metody pro rozhodnutí, co bude použito. Rozdíly v metodách třídění mohou vést k rozdílným koncentracím živin ve vedlejších produktech, což se projevuje i velmi variabilními výživnými hodnotami. Tato variabilita může ovlivnit nejen výslednou stravitelnost ale i aminokyselinový profil, což posléze komplikuje stanovit i kvalitu bílkovin použitých pro sestavení krmiv pro psy. Existují dva faktory, které pravděpodobně ovlivňují stravitelnost drůbeží moučky i ostatních mouček živočišného původu. Jsou to především obsah popelovin a teplota při zpracování (YAMKA a kol., 2003).

53

Dalším důvodem pro rozdílnou stravitelnost mezi českou a německou moučkou může být rozdílné vymezení co je v dané zemi považováno za drůbeží moučku. Zde je například velký rozdíl mezi Českou republikou a USA. Definice drůbeží moučky platná v ČR: je to výrobek získaný vařením, sušením, a šrotováním odpadu z drůbežích jatek. Výrobek musí být v podstatě prostý peří (VYHLÁŠKA 451/2000 Sb.). A definice platná v USA podle AAFCO: drůbeží moučka je suchý dehydratovaný produkt z čistého, čerstvého masa s kůží a s příslušnou kostí nebo bez ní. Tento produkt může být připraven z částí nebo celého kusu drůbeže avšak bez použití peří, hlav, nohou a vnitřností. Zde je vidět podstatný rozdíl který se projeví ve stravitelnosti i chemickém složení. Na snížení stravitelnosti drůbeží moučky má tedy vliv i obsah kostí, kůže a drůbežího odpadu, které jsou v ní pomlety. BEDNAR a kol. (2000) ve studii píše o porovnávání těchto čtyř zdrojů proteinů: sojové moučky, drůbeží moučky, moučky z vedlejších drůbežích produktů a moučky z hovězího masa a kostí. Stravitelnost sušiny byla nižší pro moučku z hovězího masa a kostí a sojovou moučku, zatímco stravitelnost organické hmoty byla nižší pouze u sojové moučky. Stravitelnost dusíkatých látek byla podobná u moučky z hovězího a kostí, moučky z vedlejších drůbežích produktů a sojové moučky. Vyšší stravitelnost byla pouze v pokusu s drůbeží moučkou. Vyměšování výkalů v g/den bylo vyšší, když psi dostávali sojovou moučku. V tomto pokusu byl i vyšší obsah sušiny výkalů. I z výsledků tohoto pokusu je vidět, že jestliže drůbeží moučka obsahuje vedlejší drůbeží produkty (odpady), je její stravitelnost nižší. Ve studii MURRAY a kol. (1997) byla porovnávána stravitelnost ve střevech u kanylovaných psů. Zkrmované diety obsahovaly moučku z hovězího masa a kostí, čerstvé hovězí, moučku z drůbežích vedlejších produktů a čerstvé drůbeží. Vedlejší produkty se velmi lišily koncentracemi organické hmoty, dusíkatých látek, aminokyselin a tuku. Příjmy živin byly vyšší u čerstvého hovězího než u všech ostatních pokusů. Stravitelnosti sušiny, organické hmoty, N-látek a tuku ve střevech byly vyšší, jestliže byli psi krmeni dietami obsahujícími čerstvé drůbeží, než když byli krmeni dietami obsahujícími moučku z drůbežích vedlejších produktů. Stravitelnosti všech aminokyselin kromě cystinu byly vyšší u diet obsahujících čisté drůbeží. Rybí moučky patří k nejkvalitnějším krmivům živočišného původu. Obsahují mnoho bílkovin s vynikající jakostí a příznivou skladbou minerálních látek. Tuk snadno žlukne, proto by ho měly obsahovat co nejméně. Jejich kvalita záleží na druhu zpracovaných ryb, obsahu tuky a soli. Vyznačují se vysokým obsahem esenciálních 54

aminokyselin, zejména lysinu. I v tomto pokusu byla zjištěna dobrá stravitelnost u krmiva s rybí moučkou. Lysinu bylo v rybí moučce obsaženo ze všech čtyř krmiv nejvíce. U tohoto krmiva vyšel i nejvyšší index esenciálních aminokyselin, což je jedna z chemických metod pro posouzení kvality N-látek viz kapitola 4.4. I z výsledku pokusu, který je uveden ve studii FALADOR a kol. (2006), bylo zjištěno, že kvalita rybích substrátů je proměnlivá. V této studii byla zjišťována bílkovinná kvalita a chemické složení rybích substrátů, výsledkem byla velká odlišnost ve výživné kvalitě, což ovlivnily použité části ryb. Vedlejší produkt z tresky se lišil v koncentracích dusíkatých látek, zatímco u hydrolyzovaného rybího proteinu a rybího masa byla koncentrace méně proměnlivá. Péřová moučka je výrobek získaný hydrolýzou a šrotováním drůbežího peří. Má vysoký obsah dusíkatých látek nebílkovinných, a proto má

poměrně nízkou

biologickou hodnotu, což dokazuje i tento pokus, kde vyšla stravitelnost z posuzovaných krmiv absolutně nejnižší.

55

4.3. Výsledky testace chutnosti suchého extrudovaného krmiva. Test č. 1: Porovnání příjmu krmiva s drůbeží moučkou českou tmavou (A) a krmiva s rybí moučkou (B). Výsledky jsou uvedeny v tab. 15 a 16 a grafech 5 a 6.

Tabulka 15 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 1 Pes číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Příjem 1.den (g) A B %A 196 98 66,7 198 6 97,1 294 2 99,3 308 0 100,0 284 36 88,8 130 158 45,1 270 2 99,3 400 114 77,8 374 154 70,8 346 66 84,0

Ø

280

60

83

Příjem 2.den (g) A B %A 100 202 33,1 84 52 61,8 132 222 37,3 178 0 100,0 70 400 14,9 38 210 15,3 116 194 37,4 206 0 100,0 68 230 22,8 8 400 2,0

Příjem 3. den (g) A B %A 220 80 73,3 242 0 100,0 236 2 99,2 0 400 0,0 334 8 97,7 218 0 100,0 356 0 100,0 400 4 99,0 322 58 84,7 400 194 67,3

Příjem 4.den (g) A B %A 236 82 74,2 78 124 38,6 24 240 9,1 4 102 3,8 400 0 100,0 158 4 97,5 54 140 27,8 2 6 25,0 250 4 98,4 400 88 82,0

100 191

273

161

42

75

82

79

55,6

Znázornění spotřeby krmiva v procentech: A B

1.den 2.den 3.den 4.den 81 34 79 67 19 66 21 33

Ø 65 35

t-test (spol.rozptyl) A B Celkem

Příp. 40 40 80

Průměr 203,3500 102,0500 152,7000

t-statistika = Stupně volnosti = dvoustranná pravděpodobnost =

Rozdíl mezi průměry = 95% Konfidenční interval =

Směrodatná odchylka 131,3562 116,8865 124,3320

Směrodatná chyba 20,7692 18,4814 13,9007

3,6437 78,0000 0,0005

101,3000 45,9516 <> 156,6484

Z tabulek vyplývá, že feny více přijímaly krmivo A, tedy krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou. Toto krmivo tvořilo 65 % z celkového příjmu krmiva za celé období. Výsledkem je statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi spotřebou krmiva A a B. Feny tedy prokazatelně více konzumovaly krmivo A (s drůbeží moučkou českou tmavou). Toto krmivo si i o něco více vybíraly jako první, jak je patrné v tabulce 16.

56

Grafické znázornění výsledků příjmu krmiva: Příjem krmiva % 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou krmivo s rybí moučkou

Graf 5 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 1

Tabulka 16 - První volba krmiva - test č. 1 Pes číslo

1.den A B

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1 1 1 1 1

∑

5

Četnost 1. den 2. den 3. den 4. den Sl.souč.

2. den A B 1 1 1

1 1 1 1 1 5

A 5,0000 5,0000 7,0000 6,0000 23,0000

1 1 1 1 1 1

B 5,0000 5,0000 3,0000 4,0000 17,0000

4. den A B

1

1

1 1

1 1 1 1

1

5

3. den A B

5

1 1 1 1 1 7

Součet řádku 10,0000 10,0000 10,0000 10,0000 40,0000

Statistika Chí-kvadrát = Stupně volnosti = Pravostranná pravděpodobnost =

1,1253 3 0,7710

Fí = Cramerovo V = Koeficient kontingence =

0,1677 0,1677 0,1654

1 1 1 1 1 1 1

3

6

Celkem % 1. den 2. den 3. den 4. den Sl.souč.

57

4

A 12,50% 12,50% 17,50% 15,00% 57,50%

B 12,50% 12,50% 7,50% 10,00% 42,50%

Součet řádku 25,00% 25,00% 25,00% 25,00% 100,00%

Z výsledků této tabulky je vidět, že feny si o něco raději vybraly jako první krmivo A. Statistickou analýzou pomocí Chí – kvadrátu byl zjištěn statisticky neprůkazný rozdíl mezi dnem a výběrem krmiva. Feny si vybíraly krmivo bez ohledu na to, jak dlouho jim bylo předkládáno. Počet předložení výběr krmiva neovlivnil. Průběh prvního výběru testovaných krmiv v jednotlivých dnech je patrný i z grafu 10.

První volba

% 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou krmivo s rybí moučkou

Graf 6 - Znázornění první volby - test č. 1

58

průměr

Test č. 2: Porovnání příjmu krmiva s drůbeží moučkou českou tmavou (A) a s drůbeží moučkou německou (B). Výsledky druhého pokusu jsou uvedeny v tab. 17 a 18 a grafech 7 a 8.

Tabulka 17 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 2 Pes Příjem 1.den (g) číslo A B %A

Příjem 2.den (g) A B %A

Příjem 3. den (g) A B %A

Příjem 4.den (g) A B %A

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

194 12 0 0 138 70 60 0 38 206

42 148 244 400 400 48 0 180 222 0

82,2 7,5 0,0 0,0 25,7 59,3 100,0 0,0 14,6 100,0

258 12 198 2 86 92 0 2 82 348

84 192 86 400 400 4 148 400 230 6

75,4 5,9 69,7 0,5 17,7 95,8 0,0 0,5 26,3 98,3

178 102 0 62 122 144 296 0 4 400

104 100 274 352 400 104 10 400 400 184

63,1 50,5 0,0 15,0 23,4 58,1 96,7 0,0 1,0 68,5

230 0 2 0 6 154 198 0 2 400

14 108 256 312 374 66 106 284 400 48

94,3 0,0 0,8 0,0 1,6 70,0 65,1 0,0 0,5 89,3

Ø

72

182

39

108

195

39

131

233

38

99

197

32,2

Znázornění spotřeby krmiva v procentech: A B

1.den 2.den 3.den 4.den 30 36 36 34 70 64 64 66

Ø 34 66

t-test (spol.rozptyl) A B Celkem

Příp. 40 40 80

Průměr 102,4500 198,2500 150,3500

Směrodatná odchylka 118,1069 146,6705 133,1568

Směrodatná chyba 18,6743 23,1906 14,8874

t-statistika = -3,2175 Stupně volnosti = 78,0000 dvoustranná pravděpodobnost = 0,0019 Rozdíl mezi průměry = -95,8000 95% Konfidenční interval = -155,0769 <>-36,5231

Z výsledků výše uvedených tabulek vyplývá, že feny více přijímaly krmivo B, tedy krmivo s drůbeží moučkou německou. Toto krmivo tvořilo 66 % z celkového příjmu krmiva za celé období. Statistickou analýzou byl zjištěn statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi spotřebou krmiva A a B. Feny tedy prokazatelně více konzumovaly krmivo B (s drůbeží moučkou německou). Toto krmivo si i více přednostně vybíraly jako první (tabulka 18 a graf 8).

59

Grafické znázornění výsledků příjmu krmiva: Příjem krmiva % 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou krmivo s drůbeží moučkou německou

Graf 7 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 2

Tabulka 18 - První volba krmiva - test č. 2 Pes číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ∑

Četnost 1 2 3 4 Sl.souč.

1. den A B

2. den A B

1

1 1

1 1 1 1 1 1 1 1 1 2

1 2,0000 2,0000 5,0000 3,0000 12,0000

4. den A B

1 1

1

1 1 1 1 1 1 1 1

8

3. den A B

2

2 8,0000 8,0000 5,0000 7,0000 28,0000

1 1 1 1 1

1 1 1 1 1

1 1 1

1 1

1 8

5

Součet řádku 10,0000 10,0000 10,0000 10,0000 40,0000

Statistika Chí-kvadrát = Stupně volnosti = Pravostranná pravděpodobnost =

2,8571 3 0,4142

Fí = Cramerovo V = Koeficient kontingence =

0,2673 0,2673 0,2582

1 5

3

Celkem % 1 2 3 4 Sl.souč.

60

7

1 5,00% 5,00% 12,50% 7,50% 30,00%

2 20,00% 20,00% 12,50% 17,50% 70,00%

Součet řádku 25,00% 25,00% 25,00% 25,00% 100,00%

Z tabulky vyplývá, že feny si raději vybraly jako první krmivo B (s drůbeží moučkou německou). Výsledkem textace metodou Chí – kvadrátu je statisticky neprůkazný rozdíl mezi dnem a výběrem krmiva. Feny si vybíraly krmivo bez ohledu na to jak dlouho jim bylo předkládáno a počet předložení výběr krmiva neovlivnil. Průběh

prvního výběru porovnávaných krmiv v jednotlivých dnech testu je

patrný i z grafu 2.

První volba % 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou krmivo s drůbeží moučkou německou

Graf 8 - Znázornění první volby - test č. 2

61

průměr

Test č. 3: Porovnání příjmu krmiva s drůbeží moučkou českou tmavou (A) a péřovou močkou (B). Výsledky jsou uvedeny v tab. 19 a 20 a grafu 9 a 10.

Tabulka 19 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 3 Pes Příjem 1.den (g) číslo A B %A 1 110 162 40,4 2 64 62 50,8 3 0 178 0,0 4 2 156 1,3 5 0 388 0,0 6 80 88 47,6 7 68 148 31,5 8 0 400 0,0 9 2 380 0,5 10 194 356 35,3 Ø

52

240

21

Příjem 2.den (g) A B %A

Příjem 3. den (g) A B %A

Příjem 4.den (g) A B %A

130 6 0 0 0 166 0 0 0 184

140 88 272 290 374 48 140 296 256 36

48,1 6,4 0,0 0,0 0,0 77,6 0,0 0,0 0,0 83,6

122 70 346 0 0 98 96 0 146 56

56 128 2 192 222 104 50 288 186 198

68,5 35,4 99,4 0,0 0,0 48,5 65,8 0,0 44,0 22,0

150 40 4 4 2 46 2 2 6 68

160 144 254 244 368 192 240 304 314 228

48,4 21,7 1,6 1,6 0,5 19,3 0,8 0,7 1,9 23,0

49

194

22

93

143

38

32

245

11,9

Průběh spotřeby krmiva v procentech: A B

1.den 2.den 3.den 4.den 18 20 40 12 82 80 60 88

Ø 22 78

t-test (různé.rozptyl) A B Celkem

Příp. 40 40 80

Průměr 56,6000 203,3000 129,9500

Směrodatná odchylka 76,5877 109,1765 94,3005

Směrodatná chyba 12,1096 17,2623 10,5431

t-statistika = -6,9571 Stupně volnosti = 69,9011 dvoustranná pravděpodobnost = 0,0000 Rozdíl mezi průměry = -146,7000 95% Konfidenční interval = -188,7562 <>-104,6438

Z výsledků výše uvedených tabulek vyplývá, že feny více přijímaly krmivo B, tedy krmivo péřovou moučkou. Toto krmivo tvořilo 78 % z celkového příjmu krmiv za celé období. Výsledkem je statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi spotřebou krmiva A a B. Feny tedy statisticky významně více konzumovaly krmivo B (s péřovou moučkou). Toto krmivo si i více vybíraly jako první (tabulka 20).

62

Grafické znázornění výsledků příjmu krmiva: Příjem krmiva % 100 80 60 40 20 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou krmivo s péřovou moučkou

Graf 9 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 3

Tabulka 20 - První volba krmiva - test č. 3 Pes číslo

1. den A B

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1

∑

2

Četnost 1 2 3 4 Sl.souč.

2. den A B

3. den A B

1 1 1 1 1 1 1 1 1

1

1 1 1 1 1 1 1 1 1

8

1 2,0000 2,0000 7,0000 0,0000 11,0000

2

2 8,0000 8,0000 3,0000 10,0000 29,0000

Statistika Chí-kvadrát = Stupně volnosti = Pravostranná pravděpodobnost = Fí = Cramerovo V = Koeficient kontingence =

8

A

4.den B

1 1 1

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

1 1 1 1 1 1 1 7

Součet řádku 10,0000 10,0000 10,0000 10,0000 40,0000

3

0

10

Celkem % 1 2 3 4 Sl.souč.

13,4169 3 0,0038 0,5792 0,5792 0,5012

63

1 5,00% 5,00% 17,50% 0,00% 27,50%

2 20,00% 20,00% 7,50% 25,00% 72,50%

Součet řádku 25,00% 25,00% 25,00% 25,00% 100,00%

Z tabulky 20 vyplývá, že feny si raději vybraly krmivo B (s péřovou moučkou). Výsledkem metody Chí – kvadrátu je statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi dnem krmení a výběrem krmiva. Feny kromě třetího dne, kdy daly přednost krmivu A, upřednostňovaly na první výběr krmivo B, které také konzumovaly ve větší míře. Průběh prvního výběru testovaných krmiv v jednotlivých dnech je patrný z grafu 10.

První volba % 120 100 80 60 40 20 0 1.den

2.den

3.den

4.den

krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou krmivo s péřovou moučkou

Graf 10 - Znázornění první volby - test č. 3

64

průměr

Test č. 4: Porovnání příjmu krmiva s rybí moučkou (A) a drůbeží moučkou německou (B). Výsledky jsou uvedeny v tab. 21 a 22 a grafu 11 a 12.

Tabulka 21 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 4 Pes Příjem 1.den (g) číslo A B %A

Příjem 2.den (g) A B %A

Příjem 3. den (g) A B %A

Příjem 4.den (g) A B %A

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

102 90 250 0 106 1 134 2 0 28

78 0 0 400 400 1 2 400 400 400

56,7 100,0 100,0 0,0 20,9 50,0 98,5 0,5 0,0 6,5

134 0 218 0 76 2 182 6 34 0

168 156 4 400 400 234 0 306 400 240

44,4 0,0 98,2 0,0 16,0 0,8 100,0 1,9 7,8 0,0

142 30 0 0 96 0 178 0 0 56

140 164 246 266 400 204 118 320 400 400

50,4 15,5 0,0 0,0 19,4 0,0 60,1 0,0 0,0 12,3

52 12 0 0 0 2 0 0 0 138

214 174 400 400 400 102 260 400 400 400

19,5 6,5 0,0 0,0 0,0 1,9 0,0 0,0 0,0 25,7

Ø

71

223

43

65

231

27

50

266

16

20

315

5,4

Průběh spotřeby krmiva v procentech: A B

1.den 2.den 3.den 4.den 26 22 16 6 74 78 84 94

Ø 17 83

t-test (různé rozptyly) A B Celkem

Příp. 40 40 80

Průměr 51,7750 254,9250 153,3500

Směrodatná odchylka 70,9516 149,7837 117,1949

Směrodatná chyba 11,2184 23,6829 13,1028

t-statistika = -7,7522 Stupně volnosti = 55,6631 dvoustranná pravděpodobnost = 0,0000 Rozdíl mezi průměry = -203,1500 95% Konfidenční interval = -255,6531 <>-150,6469

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že feny více přijímaly krmivo B, tedy krmivo s drůbeží moučkou německou. Toto krmivo tvořilo 83 % z celkového příjmu krmiva za celé období. Výsledkem je statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi spotřebou krmiva A a B. Feny tedy prokazatelně více konzumovaly krmivo B (s drůbeží moučkou německou). Toto krmivo si i více vybíraly jako první (tabulka 22).

65

Grafické znázornění výsledků příjmu krmiva:

Příjem krmiva

% 100 80 60 40 20 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s rybí moučkou krmivo s drůbeží moučkou německou

Graf 11 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 4

Tabulka 22 - První volba krmiva - test č. 4 Pes číslo

1. volba A B

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1 1 1

∑

5

Četnost 1 2 3 4 Sl.souč.

1. volba A B 1 1 1 1 1

1 1 1 1

1 1 1 1 1 5

1 5,0000 2,0000 3,0000 3,0000 13,0000

1. volba A B 1 1

2 5,0000 8,0000 7,0000 7,0000 27,0000

1 1 1 1 1 1

1

1 1 1

1

7

3

1 1 1 1

1 1 1 1

2

1.volba A B

8

3

Součet řádku 10,0000 10,0000 10,0000 10,0000 40,0000

Statistika Chí-kvadrát = Stupně volnosti = Pravostranná pravděpodobnost =

2,1652 3 0,5388

Fí = Cramerovo V = Koeficient kontingence =

0,2327 0,2327 0,2266

1 1

Celkem % 1 2 3 4 Sl.souč.

66

7

1 12,50% 5,00% 7,50% 7,50% 32,50%

2 12,50% 20,00% 17,50% 17,50% 67,50%

Součet řádku 25,00% 25,00% 25,00% 25,00% 100,00%

Také z výsledků uvedených v této tabulce vyplývá, že feny si raději vybraly krmivo B (s drůbeží moučkou německou). Výsledkem metody Chí – kvadrátu je statisticky neprůkazný rozdíl mezi dnem a výběrem krmiva. Feny si vybíraly krmivo bez ohledu na to jak dlouho jim bylo předkládáno, počet předložení výběr krmiva neovlivňuje. Průběh prvního výběru porovnávaných krmiv v jednotlivých dnech testu je patrný i z grafu 12.

První volba % 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

krmivo s rybí moučkou krmivo s drůbeží moučkou německou

Graf 12 - Znázornění první volby - test č. 4

67

průměr

Test č. 5: Porovnání příjmu krmiva s rybí moučkou (A) a péřovou moučkou (B). Výsledky jsou uvedeny v tab. 23 a 24 a grafech 13 a 14.

Tabulka 23 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 5 Pes Příjem 1.den (g) číslo A B %A

Příjem 2.den (g) A B %A

Příjem 3. den (g) A B %A

Příjem 4.den (g) A B %A

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

74 0 1 2 0 10 76 1 2 0

114 124 1 146 84 40 102 1 232 172

39,4 0,0 50,0 1,4 0,0 20,0 42,7 50,0 0,9 0,0

0 0 4 56 0 5 4 0 2 0

334 266 158 218 166 156 158 266 374 384

0,0 0,0 2,5 20,4 0,0 3,1 2,5 0,0 0,5 0,0

42 88 262 0 0 32 76 0 0 0

146 126 4 170 118 182 0 338 350 370

22,3 41,1 98,5 0,0 0,0 15,0 100,0 0,0 0,0 0,0

142 0 268 6 0 20 4 0 0 0

48 166 0 212 276 160 204 318 400 342

74,7 0,0 100,0 2,8 0,0 11,1 1,9 0,0 0,0 0,0

Ø

17

100

20

7

248

3

50

180

28

44

213

19,1

Průběh spotřeby krmiva v procentech: A B

1.den 2.den 3.den 4.den 14 3 22 17 86 97 78 83

Ø 14 86

t-test (různé rozptyly) A B Celkem

Příp. 40 40 80

Průměr 29,4250 185,6500 107,5375

Směrodatná odchylka 63,5121 118,3594 94,9809

Směrodatná chyba 10,0421 18,7143 10,6192

t-statistika = -7,3558 Stupně volnosti = 59,7400 dvoustranná pravděpodobnost = 0,0000 Rozdíl mezi průměry = -156,2250 95% Konfidenční interval = -198,7118 <>-113,7382

Z výše uvedených výsledků vyplývá, že feny více přijímaly krmivo B, tedy krmivo s péřovou moučkou. Toto krmivo tvořilo až 86 % z celkového příjmu krmiva za celé období. Výsledkem je statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi spotřebou krmiva A a B. Feny tedy prokazatelně více konzumovaly krmivo B (s péřovou moučkou). Toto krmivo si feny i více vybíraly jako první, resp. jej upřednostňovaly (tabulka 24).

68

Grafické znázornění výsledků příjmu krmiva: Příjem krmiva % 120 100 80 60 40 20 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s rybí moučkou krmivo s péřovou moučkou

Graf 13 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 5

Tabulka 24 - První volba krmiva - test č. 5 Pes číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ∑

Četnost 1 2 3 4 Sl.souč.

1. den A B

2. den A B

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

9

1 1,0000 0,0000 3,0000 1,0000 5,0000

0

2 9,0000 10,0000 7,0000 9,0000 35,0000

3. den A B

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

1

10

3

4,3429 3 0,2267

Fí = Cramerovo V = Koeficient kontingence =

0,3295 0,3295 0,3130

1 1

1 1

1 1 1 1

1 1 1 1 1 1 1

1 1 1 1

Součet řádku 10,0000 10,0000 10,0000 10,0000 40,0000

Statistika Chí-kvadrát = Stupně volnosti = Pravostranná pravděpodobnost =

4.den A B

7

1

Celkem % 1 2 3 4 Sl.souč.

69

9

1 2,50% 0,00% 7,50% 2,50% 12,50%

2 22,50% 25,00% 17,50% 22,50% 87,50%

Součet řádku 25,00% 25,00% 25,00% 25,00% 100,00%

Z této tabulky vyplývá, že feny si raději vybraly krmivo B (s péřovou moučkou) než krmivo s rybí moučkou. Výsledkem šetření metodou Chí – kvadrátu je statisticky neprůkazný rozdíl mezi dnem a výběrem krmiva. Feny si tedy vybíraly krmivo bez ohledu na to jak dlouho jim bylo předkládáno, počet předložení výběr krmiva v podmínkách tohoto pokusu neovlivnil (graf 14).

První volba

% 120 100 80 60 40 20 0 1.den

2.den

3.den krmivo s rybí moučkou krmivo s péřovou moučkou

Graf 14 - Znázornění první volby - test č. 5

70

4.den

průměr

Test č. 6: Porovnání příjmu krmiva s drůbeží moučkou německou (A) a péřovou moučkou (B). Výsledky jsou uvedeny v tab. 25 a 26 a grafech 15 a 16.

Tabulka 25 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 6 Pes Příjem 1.den (g) B %A číslo A

Příjem 2.den (g) A B %A

Příjem 3. den (g) A B %A

Příjem 4.den (g) A B %A

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

130 0 190 0 4 0 152 0 74 18

112 286 22 68 0 282 400 194 142 236

53,7 0,0 89,6 0,0 100,0 0,0 27,5 0,0 34,3 7,1

150 2 158 16 2 0 6 0 18 26

142 210 110 112 202 276 278 342 166 230

51,4 0,9 59,0 12,5 1,0 0,0 2,1 0,0 9,8 10,2

116 202 4 140 6 2 0 132 90 0

214 180 294 94 176 282 306 400 118 350

35,2 52,9 1,3 59,8 3,3 0,7 0,0 24,8 43,3 0,0

42 220 260 166 0 0 4 0 202 16

116 2 0 0 212 260 376 400 170 134

26,6 99,1 100,0 100,0 0,0 0,0 1,1 0,0 54,3 10,7

Ø

57

181

31

38

207

15

69

241

22

91

167

39,2

Průběh spotřeby krmiva v procentech: A B

1.den 2.den 3.den 4.den 25 15 22 35 75 85 78 65

Ø 24 76

t-test (různé rozptyly) A B Celkem

Příp. 40 40 80

Průměr 63,7000 197,3500 130,5250

Směrodatná odchylka 80,7358 115,8517 99,8496

Směrodatná chyba 12,7654 18,3178 11,1635

t-statistika = -5,9860 Stupně volnosti = 69,6516 dvoustranná pravděpodobnost = 0,0000 Rozdíl mezi průměry = -133,6500 95% Konfidenční interval = -178,1840 <>-89,1160

Z výše uvedených výsledků vyplývá, že feny více přijímaly krmivo B, tedy krmivo s péřovou moučkou. Toto krmivo tvořilo až 76 % z celkového příjmu krmiva za celé období. Výsledkem je statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi spotřebou krmiva A a B. Feny tedy prokazatelně více konzumovaly krmivo B (s péřovou moučkou). Toto krmivo si i více vybíraly jako první (tabulka 26).

71

Grafické znázornění výsledků příjmu krmiva: Příjem krmiva % 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s drůbeží moučkou německou krmivo s péřovou moučkou

Graf 15 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 6

Tabulka 26 - První volba krmiva - test č. 6 Pes číslo

1. den A B

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

1

∑

4

Četnost 1 2 3 4 Sl.souč.

2. den A B 1 1

1 1

3. den A B 1 1

1 1 1 1 1

1

1 1 6

1 4,0000 2,0000 3,0000 4,0000 13,0000

2 6,0000 8,0000 7,0000 6,0000 27,0000

1 1 1 1

1 1

2

1 1 1 1

1 1 1 1 1 1

1 1 1 1 1

1

4.den A B

8

1 3

Součet řádku 10,0000 10,0000 10,0000 10,0000 40,0000

Statistika Chí-kvadrát = Stupně volnosti = Pravostranná pravděpodobnost =

1,2536 3 0,7402

Fí = Cramerovo V = Koeficient kontingence =

0,1770 0,1770 0,1743

1 1

7

4

Celkem % 1 2 3 4 Sl.souč.

72

6

1 10,00% 5,00% 7,50% 10,00% 32,50%

2 15,00% 20,00% 17,50% 15,00% 67,50%

Součet řádku 25,00% 25,00% 25,00% 25,00% 100,00%

Také z výsledků této tabulky vyplývá, že feny si raději vybraly krmivo B tj. s péřovou moučkou. Posouzením rozdílu metodou Chí – kvadrátu byl zjištěn statisticky neprůkazný rozdíl mezi dnem a výběrem krmiva. Feny si vybíraly krmivo bez ohledu na to jak dlouho jim bylo předkládáno. Počet předložení výběr krmiva v daných podmínkách pokusu neovlivnil (graf 16).

První výběr % 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1.den

2.den

3.den

4.den

průměr

krmivo s drůbeží moučkou německou krmivo s péřovou moučkou

Graf 16 - Znázornění první volby - test č. 6

Z provedených testů vyplývá, že fenám nejvíce chutnalo krmivou s živočišným zdrojem bílkoviny v podobě péřové moučky. Ve všech provedených pokusech bylo toto krmivo upřednostňováno při první volbě a feny jej i nejvíce zkonzumovaly. Následovalo krmivo s obsahem drůbeží moučky německé. Dalším v pořadí bylo krmivo s obsahem drůbeží moučky české tmavé a jako poslední skončilo krmivo s obsahem rybí moučky. Toto krmivo bylo zvířaty nejméně přijímáno. Mimo druhu použité moučky mohla být

chutnost z části ovlivněna

i množstvím nástřiku sádla na granulích. Ten se pohyboval od 4,0 % do 6,1 %. I když toto rozmezí je malé, citlivý psí čich může ovlivnit. A právě na krmivu s péřovou moučkou bylo použito 6,1 % nástřiku sádla. Krmivo s rybí moučkou, které bylo zvířaty přijímáno nejméně, ovšem neobsahovalo nejméně nástřiku sádla. Z toho lze usuzovat, že pach rybí moučky není pro psy atraktivní. I když je rybí moučka dobrým a kvalitním zdrojem NL, nemělo by jí krmivo obsahovat velké množství, aby bylo dobře přijímáno. V tomto pokusu obsahovalo krmivo 24 % rybí moučky.

73

K jinému výsledku došel FALADOR a kol. (2006). V jejich pokusech byly porovnávány chutnosti diet obsahující buď 10 % lososového hydrolyzovaného proteinu nebo lososové moučky s rozdrcenými kostmi. Obě tyto diety byly porovnávány s kontrolní dietou s kuřetem. Psi konzumovali více dietu s lososovým hydrolyzovaným proteinem ve srovnání s kontrolou a též podobné množství diety s lososovou moučkou. Zvláště chutný byl pro psy lososový hydrolyzovaný protein. Jelikož tuk v rybí moučce snadno žlukne, lze se domnívat, že moučka použitá do krmiva v našem pokusu nebyla zrovna kvalitní a proto se feny této směsi vyhýbaly. Jak je citlivý psí čich ukazuje i pokus DUST a kol. (2005), kde je ve studii uveden test diety pro psy s obsahem krevních zdrojů bílkovin. Byla testována dieta založená na kuřeti a obilovinách doplněná buď s 0% nebo 3% přídavkem krevních bílkovin. Test chutnosti ukázal, že psi konzumovali raději stravu s 0% obsahem krevních bílkovin. DUST a kol. (2005) ve své studii také uvádějí, že dobrými ochucovadly diet pro psy jsou zvláště zdroje jaterních a rybích bílkovin.

74

4.4. Výsledky posouzení kvality bílkovinné složky krmiv Chemické metody hodnocení kvality dusíkatých látek jsou založeny na porovnání obsahu aminokyselin v bílkovině zkoumaného krmiva (g/16 g N) s jejich obsahem v bílkovině celého vejce, která se považuje za plnohodnotnou (100). Chemické skóre se počítá tak, že vyhledáme aminokyselinu, jejíž procentický podíl v bílkovině hodnoceného krmiva vzhledem k aminokyselině vaječné bílkoviny je nejnižší, a je proto aminokyselinou limitující. Limitující aminokyselina je esenciální aminokyselina, jejíž nedostatečné zastoupení v dusíkatých látkách limituje využití ostatních aminokyselin.

Tabulka 27 - Obsah aminokyselin (g/16 g N) a výpočet chemického skóre AMK Arginin Histidin Lysin Phe + Tyr Met + Cys Threonin Valin Leucin Isoleucin

Chemické skóre

Vejce 6,8 2,4 6,9 9,8 5,7 5,1 7,3 8,7 6,6

Krmivo s DMČ 9,34 4,92 9,75 7,96 3,44 9,05 10,63 15,08 5,99

57,98 86,53 59,65 34,29 25,48 74,91 61,47 73,17 38,31

Krmivo s RM 7,89 4,96 10,53 7,66 3,14 9,76 10,58 16,5 6,68

25,48

52,69 93,85 69,30 35,50 25,02 86,91 65,82 86,13 45,96 25,02

Krmivo s DMN 9,54 4,51 9,76 8,58 4,52 9,05 9,48 15,13 5,89

61,34 82,17 61,85 38,28 34,67 77,59 56,78 76,04 39,02 34,67

Krmivo s PM 10,12 3,26 6,85 9,67 4,83 10,77 13,98 18,07 8,09

59,58 54,38 39,74 39,50 33,92 84,54 76,66 83,15 49,07 33,92

U všech těchto čtyř hodnocených krmiv jsou limitující aminokyselinou sirné aminokyseliny – methionin a cystein. Nejméně sirných aminokyselin je obsaženo v krmivu s rybí moučkou, kde chemické skóre dosahuje 25,02. Z toho plyne, že je nejvíce limitováno využití ostatních esenciálních aminokyselin. Toto krmivo sice obsahuje nejvíce lysinu, který je pro psy limitující aminokyselinou, ten by se ale kvůli nízkému chemickému skóre nevyužil. Následuje krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou a krmivo s obsahem péřové moučky. Nejvyšší hodnota chemického skóre vyšla u krmiva s drůbeží moučkou německou (34,67). V tomto krmivu by teoreticky mělo být nejvyšší využití i ostatních aminokyselin. Krmivo s rybí moučkou vychází podle chemického skóre dobře, podíváme-li, se ale na stravitelnost (kapitola 4.2) lze zjistit, že NL v tomto krmivu jsou nejméně stravitelné, čili mají nízkou biologickou hodnotu. Srst psů je tvořena především sirnými aminokyselinami, proto je pro její dobrou kvalitu a kvalitu kůže potřeba dostatek methioninu a cysteinu v krmivu. Při krmení

75

nekvalitním nebo méně kvalitním krmivem se proto zpravidla první změny projeví na kůži a srsti. Objevují se lupy a dochází ke zvýšení lámavosti chlupů. Hodnocení kvality bílkovin metodou dle chemického skóre je patrné v grafu 17.

%

Obsah limitujících aminokyselin (Met + Cys)

40,00 35,00 30,00

Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou

25,00

Krmivo s rybí moučkou

20,00 15,00

Krmivo s drůbeží moučkou německou

10,00

Krmivo s péřovou moučkou

5,00 0,00

Graf 17 - Grafické znázornění výpočtu chemického skóre

Další možnou chemickou metodou pro hodnocení kvality dusíkatých látek je index esenciálních aminokyselin (EAAI – Essential Amino Acid Index). Jedná se o geometrický průměr procentických obsahů esenciálních (popř. i poloesenciálních) aminokyselin v bílkovině zkoumaného krmiva ve vztahu k týmž aminokyselinám ve vaječné bílkovině. Výsledky posouzení kvality bílkovin testovaných krmiv jsou patrné z tab. 28 a grafu 18.

Tabulka 28 - Výsledky výpočtu indexu esenciálních aminokyselin

EAAI

Krmivo s DMČ 53,13

Krmivo s RM 57,52

Krmivo s DMN 55,99

Krmivo s PM 54,94

EAAI dává vždy vyšší hodnoty než chemické skóre. Hodnocení bílkovin touto metodou je objektivnější, protože zahrnuje všechny esenciální aminokyseliny. Ovšem chemické hodnocení kvality dusíkatých látek je jen přibližným vyjádřením jejich skutečné kvality, protože nepřihlíží ke stravitelnosti, vlivu inhibitorů a jiným faktorům, které rozhodují o skutečném využití esenciálních aminokyselin v organismu. To ukazuje i tento pokus, kde vyšla stravitelnost nejvyšší u krmiva s drůbeží moučkou německou,

76

avšak podle hodnoty EAAI vyšlo nejlépe krmivo s obsahem rybí moučky. Z toho je zřejmé, že údaje EAAI stejně jako chemické skóre mají pouze informativní charakter.

Index esenciálních aminokyselin

% 58,00 57,00 56,00

Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou

55,00

Krmivo s rybí moučkou

54,00 53,00

Krmivo s drůbeží moučkou německou

52,00

Krmivo s péřovou moučkou

51,00 50,00

Graf 18 - Grafické znázornění výsledků indexu esenciálních aminokyselin

Vypočítané hodnoty chemického skóre a indexu esenciálních aminokyselin u sledovaných krmiv byly porovnávány s biologickou hodnotou (BH) stanovenou v bilančních pokusech na zvířatech. Bylo zjištěno, že mezi vypočtenými hodnotami (chemického skóre a EAAI) a biologickou hodnotou bílkovin existuje vysoce kladná korelace. Tuto závislost vyjadřuje následující regresní rovnice: pro výpočet BH z EAAI y = 15,7 + 1,098 x

(r = 0,959)

Tabulka 29 - Výsledky výpočtu biologické hodnoty z EAAI

Biologická hodnota

Krmivo s DMČ

Krmivo s RM

Krmivo s DMN

Krmivo s PM

74,04

78,86

77,18

76,02

Při porovnání dosažených výsledků výpočtu biologické hodnoty dle výše uvedené rovnice bylo pořadí krmiv stejné jako při výpočtu EAAI. Nejlepší hodnocení kvality bílkovin mělo krmivo s rybí moučkou, pak krmivo s drůbeží moučkou německou, dále s drůbeží moučkou českou a nejhorší kvalitu bílkovin mělo krmivo s péřovou moučkou.

77

5. ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo shrnout poznatky o významu jednotlivých živin ve výživě psů a posoudit vhodná a méně vhodná krmiva. Dalším úkolem bylo provést rozbor u čtyř sestavených krmných směsí a posoudit u nich kvalitu bílkovinné složky a její vliv na příjem zvířaty. Krmiva byla sestavena tak, že se lišila pouze zdrojem bílkoviny živočišného původu, ostatní komponenty byly stejné. Jako zdroj bílkovin byly použity čtyři druhy mouček o různé kvalitě. Byla použita moučka drůbeží česká tmavá, drůbeží německá, rybí a péřová. U těchto krmiv bylo provedeno zjištění koeficientů stravitelnosti indikátorovou metodou i chemické posouzení kvality bílkovin pomocí chemického skóre a indexu esenciálních aminokyselin. Dále byly provedeny pokusy, při kterých byly sledovány a vzájemně porovnávány chutnosti jednotlivých krmiv. Z výsledků této diplomové práce vyplývá, že je rozdíl mezi posouzením kvality bílkovin chemickou metodou a pomocí koeficientu stravitelnosti. Přesto koeficient stravitelnosti většina výrobců u krmiv neuvádí. Ten je ovšem pro posouzení kvality bílkovinného zdroje i celého krmiva výstižnější. Stravitelnost však ovlivňuje i individualita každého psa. V pokusu pro tuto diplomovou práci vyšlo nejlépe krmivo s obsahem drůbeží moučky německé, u kterého byl dosažen nejvyšší koeficient stravitelnosti pro N-látky z porovnávaných krmiv, a to 76,68 %. Jako druhé skončilo při srovnání koeficientů stravitelnosti pro N-látky krmivo s obsahem rybí moučky, které ovšem při testech chutnosti dopadlo nejhůře. Psi toto krmivo přijímali nejméně, proto se domnívám, že se rybí moučka do krmiv jako hlavní zdroj bílkovin nebo ve větším množství nehodí. Krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou skončilo jako třetí při porovnání koeficientů stravitelnosti pro N-látky. Zde je vidět, že drůbeží moučka je velmi variabilní produkt. Záleží nejen na podílu masa, kostí a drůbežích odpadů, které jsou v ní pomlety, ale také na teplotě zpracování. Nejhůře v pokusu obstálo krmivo s obsahem péřové moučky s koeficientem stravitelnosti pro N-látky 64,52 %. Péřová moučka sice obsahuje vyšší množství N-látek, ty jsou však pro psa nestravitelné. Při hodnocení kvality N-látek chemickými metodami vyšlo podle chemického skóre nejlépe krmivo s obsahem drůbeží moučky německé a podle indexu esenciálních aminokyselin krmivo s obsahem rybí moučky a až za ním krmivo s drůbeží moučkou německou.

78

V pokusech pro zjištění chutnosti jednotlivých krmiv obstálo nejlépe krmivo s obsahem péřové moučky. Na tomto krmivu však bylo nejvíce nástřiku sádla, proto bych tento výsledek považovala za zkreslený. Ze získaných výsledků lze usoudit, že drůbeží moučka německá je z porovnávaných zdrojů bílkovin nejvhodnějším komponentem pro použití do granulovaných krmných směsí pro psy. Toto krmivo bylo též dobře přijímáno zvířaty.

79

6. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY BEDNAR, G. a kol.: Selected animal and plant protein sources affect nutrient digestibility and fecal characteristics of ileally cannulated dogs, Archiv für Tierernährung, 2000, č. 53, s. 127-140, pISSN 0003-942X, eISSN 1477-2817 DOLEŽAL P. a kol.: Výživa zvířat a nauka o krmivech (cvičení), MZLU v Brně, 2005, 292 s. ISBN 80-7157-786-3 DUST, J. M. a kol.: Chemical composition, protein quality, palatability, and digestibility of alternative protein sources for dogs, Journal of Animal Science, 2005, č.83, roč. 63, s. 2414-2422, pISSN 0021-8812, eISSN 1525-3163 DVOŘÁKOVÁ, Z.: Moderní výživa psa, Golftime, 2003, 125 s. EDNEY, A. T. B.: Výživa psa a kočky, 2.vyd. Praha, Canis, 1991, 141 s. ISBN 80900820-9-2 FALADOR, J. a kol.: Fish meals, fish components, and fish protein hydrolysates as potential ingredients in pet foods [on line 2006] [cit. 23. března 2009] dostupné z HILTON, J.: Carbohydrates in the nutrition of the dog, The Canadian Veterinary Journal, [on line 1990], [cit. 23. března 2009] dostupné z
80

JELÍNEK, P. a kol.: Fyziologie hospodářských zvířat, MZLU v Brně, 2003, 409 s. ISBN 80-7157-644-1 KVAPIL, R. Láska prochází žaludkem, Veterina – info – odborné články [on line] 1. října 1998 [cit. 2. února 2009] dostupné z MUDŘÍK a kol.: Základy výživy a krmení psa, 1. vydání, ČZU v Praze, 2007, 128 s: ISBN 978-80-213-1659-1

MURRAY, S. a kol. Raw and rendered animal by-products as ingredients in dog diets, Journal of Animal Science, 1997, č. 75, roč. 55, s. 2497-2505, pISSN 0021-8812, eISSN 1525-3163 PROCHÁZKA, Z.: Chov psů, vydáno vlastním nákladem autora, Brno, 1994, 280 s. ISBN 80-209-0015-2 PROCHÁZKA, Z.: Chov psů, Paseka, 2005, 314 s,

SLOVÁČEK, L. Vitaminy ve výživě psa, Veterina – info – odborné články [on line] 15. července 2002 [cit. 2. února 2009] dostupné z: < http://www.veterinainfo.cz/script/articledetail.asp?rid=117> SUCHÝ, P.: Dietetické základy výživy psů, Veterinářství, 2001, č. 6, roč. 51, s. 8-10 příloha, ISSN 0506 8231 SUCHÝ P.: Krmiva pro psy, Calibra News, 2006, č. 2, roč.: 2, [on line] [cit. 10. března 2009] dostupné z SUCHÝ, P. STRAKOVÁ, E., SUCHÝ ml., P.: Výživa psů, potřeba živin a dietetické účinky krmiv, Veterinářství, 2007, č. 6, roč. 57, s. 343-350, ISSN 05068231 SŐVEGOVÁ, K., MERTN, D.: Potreba živin a výživná hodnota krmiv pre psov, Výskumný ústav živočišné výroby Nitra, 1994, 61 s. ISBN ŠMOLÍK, J. Význam omega 3 a omega 6 mastných kyselin pro výživu psa a kočky, Svět psů, 2006, č.1, roč. 78, s. 35, ISSN 1211-2976 81

TLUČHOŘ, V.: Výživa psa při nadměrné zátěži, Veterina – info – odborné články [on line] 1. dubna 2000 [cit. 2. února 2009] dostupné z: VESELÝ, P.: Výživa domácích zvířat – prezentace, [on line] 2007 [cit. 21. března 2009] dostupné z: VYHLÁŠKA č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb. WALTHAM1: Vliv složek potravy na kůži a srst [on line] [cit 16. března 2009] dostupné z: WATSON, T.: Diet and Skin Disease in Dogs and Cats, The Journal of Nutrition, [on line] 1998, [cit. 21. března 2009] dostupné z: ZEMAN, L.: Výživa a krmení hospodářských zvířat [on line] 2002 [cit. 2. února 2009] dostupné z:

82

7. SEZNAMY SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Navrhovaná potřeba AA na 1kg živé hmot. psa dle Suchý a kol. (2007) ... 11 Tabulka 2 – Chemické složení krmiv (v 1 kg sušiny) .................................................... 44 Tabulka 3 – Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s drůbeží moučkou českou tmavou ............................................................................................................................ 44 Tabulka 4 - Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s rybí moučkou ............. 45 Tabulka 5 - Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s drůbeží moučkou německou ........................................................................................................................ 45 Tabulka 6 - Chemické složení výkalů (v 1 kg sušiny) krmivo s péřovou moučkou....... 45 Tabulka 7 - Koeficienty stravitelnosti pro NL................................................................ 46 Tabulka 8 - Statistické zhodnocení koeficientů stravitelnosti pro NL............................ 46 Tabulka 9 - Koeficienty stravitelnosti pro TUK............................................................. 48 Tabulka 10 - Statistické zhodnocení koeficientů stravitelnosti pro tuk.......................... 48 Tabulka 11 - Koeficienty stravitelnosti pro SACHARIDY............................................ 50 Tabulka 12 - Statistické zhodnocení koeficientů stravitelnosti pro sacharidy................ 50 Tabulka 13 - Koeficienty stravitelnosti pro ORGANICKOU HMOTU......................... 52 Tabulka 14 - Statistické zhodnocení výsledků koeficientů stravitelnosti pro OH.......... 52 Tabulka 15 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 1 ........................................................... 56 Tabulka 16 - První volba krmiva - test č. 1 .................................................................... 57 Tabulka 17 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 2 ........................................................... 59 Tabulka 18 - První volba krmiva - test č. 2 .................................................................... 60 Tabulka 19 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 3 ........................................................... 62 Tabulka 20 - První volba krmiva - test č. 3 .................................................................... 63 Tabulka 21 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 4 ........................................................... 65 Tabulka 22 - První volba krmiva - test č. 4 .................................................................... 66 Tabulka 23 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 5 ........................................................... 68 Tabulka 24 - První volba krmiva - test č. 5 .................................................................... 69 Tabulka 25 - Porovnání přijmu krmiva - test č. 6 ........................................................... 71 Tabulka 26 - První volba krmiva - test č. 6 .................................................................... 72 Tabulka 27 - Obsah aminokyselin (g/16 g N) a výpočet chemického skóre .................. 75 Tabulka 28 - Výsledky výpočtu indexu esenciálních aminokyselin............................... 76 Tabulka 29 - Výsledky výpočtu biologické hodnoty z EAAI ........................................ 77 83

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 - Znázornění výsledků koeficientů stavitelnosti pro NL ..................................... 47 Graf 2 - Grafické znázornění výsledků koeficientů stravitelnosti pro tuk...................... 49 Graf 3 - Grafické znázornění výsledků koeficientů stravitelnosti pro sacharidy ........... 51 Graf 4 - Grafické znázornění výsledků koeficientů stravitelnosti pro OH ..................... 53 Graf 5 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 1 ................................................................. 57 Graf 6 - Znázornění první volby - test č. 1 ..................................................................... 58 Graf 7 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 2 ................................................................. 60 Graf 8 - Znázornění první volby - test č. 2 ..................................................................... 61 Graf 9 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 3 ................................................................. 63 Graf 10 - Znázornění první volby - test č. 3 ................................................................... 64 Graf 11 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 4 ............................................................... 66 Graf 12 - Znázornění první volby - test č. 4 ................................................................... 67 Graf 13 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 5 ............................................................... 69 Graf 14 - Znázornění první volby - test č. 5 ................................................................... 70 Graf 15 - Znázornění příjmu krmiva - test č. 6 ............................................................... 72 Graf 16 - Znázornění první volby - test č. 6 ................................................................... 73 Graf 17 - Grafické znázornění výpočtu chemického skóre ............................................ 76 Graf 18 - Grafické znázornění výsledků indexu esenciálních aminokyselin.................. 77

84