Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin
Jarní kultura pekingského zelí Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Ivan Malý, CSc.
Vypracovala: Veronika Gežová Brno 2009
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Jarní kultura pekingského zelí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
V Brně, dne: Podpis:
Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu doc. Ing. Ivanu Malému, CSc. za věnovaný čas, odbornou pomoc a cenné rady a připomínky poskytované v průběhu zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Magdaleně Tvrzníkové za metodické vedení při polním pokusu. V Brně, dne: Podpis:
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ V TEXTU Tab. č. 1: Nutriční hodnoty pekingského zelí (Kopec, 1998) Tab. č. 2: Agrotechnické termíny při pěstování z předpěstované sadby (Malý, 2003) Graf č. 1 : Denní teploty, denní maxima a minima v průběhu vegetace Graf č. 2: Srážky v průběhu vegetace Graf č. 3: Rozložení a sumy srážek v průběhu roku 2008 Graf č. 4: Hodnocení podle jakostních tříd Graf č. 5: Hlávky vyřazené z hodnocení Graf č. 6: Průměrná sklizňová hmotnost hlávek Graf č. 7: Zdravotní stav hlávek Graf č. 8: Zdravotní stav odrůd Graf č. 9: Index ranosti dle Reinholda Graf č. 10: Jedlý podíl Graf č. 11: Výnos pekingského zelí
OBSAH 1.ÚVOD...................................................................................................................5 2. LITERÁRNÍ REŠERŠE....................................................................................6 2.1 Původ a rozšíření pekingského zelí.........................................................6 2.2 Botanické zařazení a charakteristika.......................................................6 2.3 Odrůdy pekingského zelí.........................................................................7 2.4 Nutriční hodnota.....................................................................................7 2.5 Akumulace dusičnanů v pekingském zelí...............................................8 2.6 Nároky na klimatické a půdní podmínky................................................9 2.7 Agrotechnika...........................................................................................9 2.7.1 Osivo.........................................................................................9 2.7.2 Řazení v osevním postupu......................................................10 2.7.3 Příprava půdy..........................................................................11 2.7.4 Pěstování z přímého výsevu....................................................11 2.7.5 Pěstování z předpěstované sadby...........................................12 2.7.6 Výživa a hnojení.....................................................................13 2.7.7 Ošetřování během vegetace....................................................14 2.7.8 Fyziologické poruchy, choroby, škůdci a plevele..................14 2.7.9 Použití přípravků na ochranu rostlin.......................................22 2.7.10 Krytí netkanou textilií...........................................................22 2.8 Sklizeň...................................................................................................23 2.9 Skladování.............................................................................................23 2.10 Uplatnění na trhu.................................................................................24 2.11 Zpracování...........................................................................................24 3. Cíl A METODIKA............................................................................................25 3.1 Cíl pokusu..............................................................................................25 3.2 Charakteristika pokusného pozemku.....................................................25 3.3 Charakteristika odrůd v pokusu.............................................................25 4. VLASTNÍ POKUS............................................................................................27 4.1 Popis pokusu..........................................................................................27 4.2 Meteorologická charakteristika v průběhu vegetace.............................27 5. DOSAŽENÉ VÝSLEDKY...............................................................................29 5.1 Hodnocení sklizně podle jakostních tříd...............................................29 5.2 Hodnocení hlávek vyřazených z pokusu...............................................30 5.3 Hodnocení sklizňové hmotnosti hlávek.................................................30 5.4 Hodnocení zdravotního stavu................................................................31 5.5 Hodnocení ranosti..................................................................................33 5.6 Hodnocení odrůd podle jedlého podílu..................................................33 5.7 Hodnocení výnosu.................................................................................34 6. DISKUZE...........................................................................................................35 7. ZÁVĚR...............................................................................................................37 8. POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA......................................................38 9. PŘÍLOHY...........................................................................................................43
1. ÚVOD Zelenina je početná skupina rostlin, které slouží jako potrava lidí nebo jako koření či přísady jídel. Podle druhů se využívají jejich jedlé plody, listy, výhony, řapíky, cibule, kořeny, hlízy, poupata nebo semena. Jako zelenina se na světě využívá více než 1200 druhů rostlin patřících do 80 čeledí. Asi polovina z tohoto počtu se pěstuje, druhou polovinu tvoří plané rostliny. Podle užitkových částí se zelenina dělí na plodovou, kořenovou, listovou, cibulovou, luskovou a košťálovou. Pekingské zelí se využívá pro listy. V České republice bývá pekingské zelí často nesprávně nazýváno zelím čínským. Pekingské zelí (Brassica pekinensis) tvoří hlávky, zatímco čínské zelí (Brassica chinensis) má listy volné a tužší. Pekingské zelí patří v současné době k nejvýznamnějším listovým zeleninám na našem trhu. Zvláště v zimních a jarních měsících nahrazuje hlávkový salát, protože je lépe skladovatelné. Je to zelenina biologicky hodnotná s malým množstvím využitelné energie. Obsahem vitamínu C, který je nezbytný pro správnou funkci všech buněk lidského těla, předčí pekingské zelí citróny. Obsahem provitamínu A, který je životně důležitý pro oči a růst, předčí hlávkový salát. Obsahuje i niacin nutný pro uvolňování energie z potravy, thiamin působící příznivě na nervový systém a riboflavin důležitý pro dobrou funkci srdce a dalších orgánů. Neméně důležitý je obsah kyseliny listové, která je nutná pro obnovu buněk a podporu imunitního systému. Z minerálních látek obsahuje mnoho draslíku, potřebného pro správnou funkci nervového a svalového systému, a vápníku, který zajišťuje správnou funkci svalů, srážlivost krve a přenos elektrických impulsů nervy. Také obsahuje hořčík, důležitý pro normální činnost nervů a svalů, železo účastnící se procesu krvetvorby a síru s vlivem na činnost některých enzymů. Obsahuje protisklerotické složky a látky s hojivým účinkem na zažívací trakt. Obsah kyselin je minimální, ale převážnou část z nich tvoří kyselina glukoronová, která na sebe váže toxiny akumulované v těle a v ledvinách a tělo je pak vylučuje močí. Pekingské zelí je jemná, křehká a chutná zelenina, která si zaslouží pozornost nejen pro příznivý obsah vitaminů a minerálů, ale také pro vysoký obsah bílkovin, vlákniny, hořčin a nízký obsah cukrů. Cílem mojí bakalářské práce bylo navrhnout dvě odrůdy pekingského zelí vhodné pro jarní termín pěstování, při kterém jsou hlávky určeny pro přímou spotřebu.
2. LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Původ a rozšíření pekingského zelí Pekingské zelí je druh pocházející z Dálného východu. Planě rostoucí se v přírodě nevyskytuje, o jeho původu se proto vedou spory. Například Štamberková (2003) uvádí, že se jedná o spontánního křížence zelí čínského a vodnice, Biggs (1997) udává, že se jedná o křížence brukvovité zeleniny choi a okrouhlice a Hlava a kol. (1998) předpokládá vznik tisíciletou kultivací a pečlivými výběry z původního zelí čínského. První zmínky o jeho pěstování pocházejí z Číny již z 5. stol. před n.l., kde se nazývá ta-paj-achai. Nejvíce se pěstuje v širokém okolí Pekingu, odtud také pochází jeho název. Do ostatních světadílů se pekingské zelí dostalo poměrně pozdě, až kolem roku 1780, nejpravděpodobněji přes jižní Vietnam (Troníčková, 1985). V Evropě byly první pěstitelské zkušenosti získávány ve Francii na začátku 19. století. Bylo pěstováno pod dodnes užívaným názvem pe-tsai. Přesto se v Evropě a u nás jeho pěstování rozšiřovalo pomalu. Jednou z příčin je citlivá reakce na klimatické podmínky (Štamberková, 2003). U nás se začalo pěstovat v malém množství mezi první a druhou světovou válkou (Pevná a kol., 1989). Dnes je pekingské zelí velmi rozšířenou zeleninou hlavně v Číně, Japonsku, Koreji, ale i USA. Stává se rovněž jednou z nejpěstovanějších listových zelenin v západní Evropě a v poslední době se stalo nejrozšířenější a neoblíbenější salátovou zeleninou i v České republice (Petříková a kol., 2006).
2.2 Botanické zařazení a charakteristika Pekingské zelí (Brassica rapa var. pekinensis) se botanicky řadí do třídy Dicotyledoneae (dvouděložné), čeledi Brassicaceae (brukvovité).
Je to jednoletá rostlina dlouhého dne (Pevná a kol., 1969). Má elipsovité nebo široce oválné, jemně pilovité, bezřapíkaté listy, které vytvářejí buď pootevřenou nebo pevně uzavřenou hlávku. Listová čepel je široká, světle zelená, s výraznou bělavou nervaturou, jemná, spojená dužnatým řapíkem po celé délce (Petříková a kol., 2006). Dle typu hlávky lze pekingské zelí rozlišit na tři variety: •
var. pekinensis (acephala) s hlávkou válcovito-oválnou, pevně zavinutou. Tato varieta je pěstitelsky nejoblíbenější, hlávky jsou dobře skladovatelné
•
var. cylindrica s hlávkou úzce protáhlého tvaru, s méně dobře uzavřeným vrcholem a delší vegetační dobou. Patří sem výnosově velmi dobré odrůdy, některé i dobře skladovatelné
•
var. laxa s neuzavřenou hlávkou a velmi pevnou nervaturou listů. Chuťově velmi dobrá, neskladovatelná, u nás se nepěstuje (Štamberková, 2003).
Hlávky jsou až několik kilogramů těžké a vytváří se již za 3 měsíce (Pekárková, 1997). Klíčí velmi rychle za 2 - 4 dny po výsevu (Petříková a kol., 2006). První 3 týdny po výsevu je nutné semenáčky udržovat při teplotě 20 – 25 °C (Biggs, 1997). Je totiž schopno jarovizace těsně po vyklíčení a stimulujícím faktorem není pouze dlouhý den, ale i nízká teplota ve stadiu klíčení. Při teplotách 0- 16 °C dochází k vybíhání do květu, při teplotě nad 16 °C dojde k vybíhání až po vytvoření hlávky. V období hlavního růstu je nejvhodnější teplota 12 - 16 °C (Malý a kol., 1998). Koření mělce, od 45 cm do 60 cm (Knott, 1957). Kvete za 36 - 40 dní v podmínkách osmnáctihodinového dne, při krátkém dni za 74 dní. Květní lodyhy jsou rozvětvené, 80 cm vysoké, květenstvím je řídký prodloužený hrozen. Kalich tvoří čtyři úzké, elipčité, ke koruně přitisklé lístky, koruna se skládá ze čtyř úzkých obvejčitých plátků žluté barvy (Petříková a kol., 2006). Plodem je 7 až 10 cm dlouhá šešule slabě zploštělého tvaru s krátkým zobánkem. Uvnitř je velký počet drobných kulovitých semen (Hlava a kol., 1998).
2.3 Odrůdy pekingského zelí V současné době je v ČR registrováno 28 odrůd pekingského zelí (Anonym 7, 2009). Mezi odrůdami jsou značné rozdíly ve skladovatelnosti, toleranci vůči chorobám, vegetační době, velikosti, konzistenci a tvaru hlávek (Anonym 2, 2007). Při výběru odrůdy je dobré dát přednost odrůdám evropských firem, protože jsou šlechtěním přizpůsobené zdejším podmínkám (Pekárková, 1997).
2.4 Nutriční hodnota Pekingské zelí patří mezi nutričně hodnotné zeleniny. Na výslednou nutriční hodnotu působí celá řada faktorů, k nejvýraznějším patří odrůda, pěstební období a dostupnost živin (Petříková a kol., 2004). Ve srovnání s hlávkovým zelím obsahuje pekingské zelí méně glycidů a méně celulózy, ale více stravitelných bílkovin bohatých na důležité aminokyseliny, především
lyzin (Pevná a kol., 1989). Je také bohaté na vitamin C a provitamin A, v čemž předstihuje hlávkový salát. Nezanedbatelný je i obsah minerálních látek (Hlava a kol., 1998). Specifickou chuť pekingského zelí způsobuje sirný hořčičný olej (Kott, Moravec, 1989). V porovnání s hlávkovým salátem má nižší obsah nitrátů (Malý a kol., 1998). Nutriční hodnoty pekingského zelí uvádí tabulka č. 1.
Tab. č. 1: Nutriční hodnoty pekingského zelí (Kopec, 1998) Základní složky Voda Sušina Bílkoviny Lipidy Sacharidy Popeloviny Vláknina Energie, kJ/kg Koef. jedlého podílu
g/kg 954 46 11 3 10 6,5 16 510 0,52
Vitaminy A - karotén B1 - thiamin B B2 - riboflavin B6 - pyridoxin PP - niacin B9 - folacin (k.listová) B12 - kobalamin kys. pantotenová C - kys. askorbová D - kalciferol K - fylochinon
mg/kg 0,78 0,30 0,40 1,10 4 0,77 0 1,10 360 0 44
Minerální látky Ca - vápník Fe - železo Na - sodík Mg - hořčík P - fosfor Cl - chlor K - draslík Zn - zinek Mn - mangan Cu - měď
mg/kg 400 6 67 110 550 180 2020 2 2,80 0,20
2.5 Akumulace dusičnanů v pekingském zelí Dle Pekárkové (1992) jsou dusičnany (nitráty) jedním z běžných asimilačních produktů všech rostlin a samy o sobě nejsou pro člověka škodlivé. Pouze pro kojence, kteří nemají ještě vyvinutý ochranný chemismus zažívání, jsou ve vy9šších dávkách toxické. V ústní dutině se však i u dospělého člověka dusičnany redukují na dusitany (nitrity), které mohou v zažívacím traktu podporovat vznik karcinogenních nitrosaminů. Přípustné množství dusičnanů v pekingském zelí dle Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 53/2002 je 2500 mg . kg -1 (Hlušek a kol., 2002). Mezi základní opatření ke snížení obsahu dusičnanů patří optimalizace dávek a forem dusíkaté výživy, vhodný způsob a doba aplikace dusíkatých hnojiv dle skutečné potřeby rostliny, zásoby dusíku v půdě a jeho předpokládané mobilizace, vyvážený poměr ostatních makroprvků a přítomnost mikroprvků. Obsah dusičnanů lze snížit zajištěním dostatku vláhy, vhodnou dobou a hustotou výsevu nebo výsadby, sklizní vyzrálé zeleniny a vhodnou dobou sklizně v průběhu dne (Prugar, 1995).
2.6 Nároky na klimatické a půdní podmínky Pekingské zelí pochází z monzunové oblasti, je proto náročné na vyrovnané vláhové a tepelné podmínky (Troníčková, 1985). Optimální pro pěstování jsou kukuřičné a řepařské výrobní oblasti, lze ho však pěstovat až do 700 m nad mořem (Malý a kol., 1998). Průběh počasí významně ovlivňuje jeho kvalitu a výtěžnost (Buchtová, 2007). Půdy vyžaduje kypré, hlinité a dobře vyhnojené, s dostatkem vláhy (Pevná a kol., 1969). Nejvhodnější jsou půdy středně těžké (Petříková a kol., 2004). V těžkých půdách ohrožuje kulturu vyšší výskyt houbových chorob a podehnívání hlávek. Na extrémně suchých půdách dochází byť i jen za přechodného sucha k vybíhání do květu a k poruchám v tvorbě hlávek (Malý a kol., 1998). Nejvhodnější pH se pohybuje v rozmezí 6,5 – 7,0 (Biggs, 1997).
2.7 Agrotechnika Pokud je zvolena správná odrůda a dodrženy některé rozhodující podmínky, je možno pekingské zelí pěstovat téměř po celý rok (Anonym 1, 2009). V našich podmínkách je možné pěstování jak z přímých výsevů, tak z předpěstované sadby (Hlava a kol., 1998).
2.7.1 Osivo HTS pekingského zelí je 3 - 5 g (Petříková a kol., 2006). Počet semen v 1 g je 200 – 330 ks (Malý, 2003). Klíčivost si osivo při skladování v chladných a suchých podmínkách udržuje až 5 let (Knott, 1957).
2.7.1.1 Výroba osiva Pekingské zelí je cizosprašné a k opylení dochází větrem a hmyzem. Nutná izolační vzdálenost od porostů jiných brukvovitých rostlin je 500 až 1000 m. (Malý, 2003). Při pěstování na semeno se vysévá koncem dubna do dobře připravené půdy a ošetřuje se jako porost konzumního pekingského zelí. Rostliny kvetou koncem června a v červenci. V srpnu, jakmile semena v šešulích začnou hnědnout, se celé květenství odřízne a dosušuje. Výnos semene z 1 ha je 600 – 800 kg s klíčivostí 80 – 95 % (Pevná, 1969).
Většina odrůd pekingského zelí registrovaných v ČR patří k tzv. jednoduchým dvouliniovým hybridům. Odrůdou je generace F1, první filiální generace, vzniklá po křížení dvou inbredních linií. Vyznačuje se vysokým stupněm genotypové homogenity a heterozygotnosti. Tyto parametry zabezpečují vysoký stupeň hospodářské uniformity a výkonnosti. Při výrobě hybridního osiva je cílem získat co nejvyšší, tedy 100 % hybridnost. Toho se u pekingského zelí dosahuje využitím cytoplasmatické pylové autoinkompatibility, která má u mateřské linie vyloučit opylení vlastním pylem. K reprodukci dvouliniového hybridu je nezbytné mít k dispozici tři vhodné, prostorově odizolované pozemky, mezi nimiž s vysokou pravděpodobností nemůže dojít k přenosu pylu. První dva pozemky slouží k množení rodičovských inbredních linií a na třetím pozemku se vyrábí hybridní osivo (Hrabětínek, 1997).
2.7.1.2 Inkrustace osiva Inkrustace představuje chemickou ochranu fungicidy a insekticidy ve formě suspenze. K její přípravě se nepoužívá voda, ale speciální inkrustační látka, která umožní dobré přilnutí suspenze k semenu. Osivo pekingského zelí se inkrustuje proti dřepčíkům a květilce (Petříková, 1997).
2.7.2 Řazení v osevním postupu Pekingské zelí lze pěstovat jako předplodinu nebo následnou plodinu (Hlava a kol., 1998). Malý (2003) upřesňuje, že vzhledem ke krátké vegetační době se pekingské zelí častěji pěstuje jako plodina následná. Jako následné plodině se mu velmi dobře daří po hrášku a ozimých směskách (Petříková a kol., 2006). Pekárková (1997) uvádí také vhodnost pěstování po bramborách, rané cibuli a jiných zeleninách. Nevhodné však je pěstování po košťálových zeleninách nebo jiných brukvovitých plodinách s ohledem na možnost rozšíření škůdců a chorob (Kott, Moravec, 1989). Bartoš (2000) uvádí jako hlavní problém vysokou náchylnost vůči nádorovitosti kořenů. Dle Roda (2008) je proto možno pekingské zelí zařadit po košťálovinách nejdříve za 6 let.
2.7.3 Příprava půdy Příprava půdy záleží na půdním typu a předplodině.
2.7.3.1 Orba Při pěstování jarní kultury se na podzim provádí tzv. podzimní orba. Půda se před zimou nakypří a vytvořením hřebenitého povrchu se usnadní zasakování vody z podzimních a zimních srážek, čímž se vytváří větší zásoba vláhy v půdě. Při pěstování pekingského zelí jako následné plodiny se provádí letní orba, která je mělká a musí být provedena rychle po sklizni předplodiny, aby se snížily ztráty vody škodlivým výparem.
2.7.3.2 Předseťová příprava půdy Předseťová příprava půdy představuje obdělávací zásahy do menší hloubky orniční vrstvy, umožňující kvalitní uložení osiva nebo sadby a rychlé vzejití porostu. Provádí se smykováním a vláčením.
2.7.4 Pěstování z přímého výsevu U porostu z přímých výsevu je mohutnější kořenový systém, lepší adaptabilita na vláhové poměry, nižší procento vykvetlic a vetší odolnost vůči vnitřní nekróze hlávek. Nevýhodou je vetší spotřeba osiva 0,7 - 1 kg . ha-1, při přesném setí 0,5 - 0,6 kg . ha-1 (Petříková a kol, 2006). Přímý výsev je doporučen pouze v pozdních jarních a letních měsících kdy je více světla a nehrozí nebezpečí nachladnutí rostlin. Pekingské zelí se vysévá do sponu 50 x 10 cm a po vzejití se vyjednocuje (Anonym 1, 2009). Biggs (1997) uvádí, že semena lze vyset do řádků vzdálených 30 - 35 cm a později rostliny vyjednotit do konečných rozestupů. Pevná (1989) doporučuje výsev semen do hloubky 1 – 2 cm do řádků vzdálených 50 cm. Po vytvoření dvou pravých listů se provede vyjednocení na vzdálenost 30 cm. Vyjednocení je třeba provést včas, jinak se zpomaluje růst rostlin a klesá výnos. Nejvhodnější doba výsevu v podmínkách ČR je od poloviny července do začátku srpna (Hlava a kol., 1998). Dřívější výsevy způsobují vybíhání do květu, pozdější výsevy zapříčiňují nízkou hmotnost hlávek, které jsou nevhodné ke skladování (Malý a kol., 1998). Při vzcházení hrozí silné napadení dřepčíky (Anonym 3, 2006).
2.7.5 Pěstování z předpěstované sadby Hlavní agrotechnické termíny při pěstování pekingského zelí z předpěstované sadby jsou uvedeny v tabulce č. 2.
Tab. č. 2: Agrotechnické termíny při pěstování z předpěstované sadby (Malý, 2003) Pekingské zelí Typ jarní Typ podzimní
Výsev 15.-20. 2. 1.-15. 7.
Výsadba 1. – 10. 4. 1.-15. 8.
Vzdálenost rostlin [cm] 30x40 30x40
Sklizeň kon. 5. – zač.6. kon. 9. - 10.
2.7.5.1. Předpěstování sadby Výhodou pěstování z předpěstované sadby je nižší spotřeba osiva 0,3 – 0,4 kg . ha-1, menší mezerovitost a vyšší počet jedinců na jednotku plochy. Nevýhodou je přerušení plynulého vývoje, což může vést k vyššímu vybíhání do květu, menší adaptabilitě rostlin na vláhové poměry a vyšší výskyt fyziologických chorob (Malý a kol., 1998). Předpěstování sadby trvá 3 – 4 týdny a rostliny se vysazují ve fázi 4 – 5 pravých listů (Pevná, 1969). Předpěstování probíhá ve výsevním substrátu, který má upravenou reakci (potlačenou kyselost), vhodný poměr objemu vzduchu a nízký obsah živin, čímž jsou zajištěny ideální podmínky pro klíčení a růst mladých rostlin (Anonym 8, 2009; Anonym 9, 2006; Anonym 10, 2008).
2.7.5.2 Ošetřování sadby Ošetřování sadby představuje především regulaci teplotního, světelného, vodního režimu a ochranu proti škůdcům a chorobám. Teplota v době předpěstování sadby by měla být vyšší než 18 °C, jinak pekingské zelí jarovizuje, nevytváří hlávku a vybíhá do květu (Malý a kol. 1998). Při nedostatku světla se rostlinky „vytahují“. V předjarních a jarních měsících je však potřebné snížit vysokou intenzitu světla spojenou s nadměrným zvyšováním teploty v prostorách skleníku pomocí stínování. Optimální vzdušná vlhkost je 60-75% a substrát má být dostatečně vlhký, ne však zamokřený (Petříková, 1997).
2.7.5.3 Výsadba Doba výsadby je odvislá od typu kultury (Pokluda, 2008). Hlavní kořen po výsadbě často špatně větví, je citlivý na poškození, na které reaguje přesazovacím
šokem, zvláště není-li po výsadbě provedena pohotová závlaha (Bartoš, 2000). Nejpozdější termín pro výsadbu podzimní kultury je 10. září (Stein, 1999).
2.7.5.4 Spon Malý a kol. (1998) uvádí optimální spon 0,5 x 0,3 nebo 0,4 x 0,4 m , což odpovídá počtu 6 až 7 rostlin na 1 m2, tj. 62 - 67 tisíc rostlin . ha-1. Katalog firmy Bejo udává spony pro rané odrůdy 0,5 x 0,35 m, tj. 57 tisíc rostlin . ha-1 a pro letní a podzimní odrůdy 0,5 x 0,4 m, tj. 50 tisíc rostlin . ha-1(Anonym 1, 2009).
2.7.6 Výživa a hnojení Pekingské zelí se pěstuje v první trati (Peleška, 1992). Vzhledem ke slabé kořenové soustavě a rychlému tvoření velkého množství hmoty potřebuje značné množství lehce přístupných živin (Pevná a kol., 1989). Hnojí se na základě půdní analýzy a odběru živin předpokládaným výnosem s korekcí na statková hnojiva. Odběr živin 1 t produkce je asi N 3,30 kg, P 0,70 kg, K 3,30 kg, Ca 2,20 kg, Mg 0,40 kg a S 0,75 kg (Hlušek a kol., 2002). Při předpokládaném výnosu 40 t tržních hlávek na hektar se aplikují dávky 100 – 150 kg N, 31 kg P, 150 kg K a 15 kg Mg (Petříková a kol., 2006).
2.7.6.1 Dusík Hnojení pekingského zelí dusíkem je třeba volit velmi pečlivě, protože může kumulovat nitráty (Malý, 2003). Dávka N by měla být rozdělena do dvou dávek. 65 % z celkové dávky se aplikuje před výsadbou ve formě síranu amonného, ledku amonného s vápencem nebo dolomitem (Hlušek a kol., 2002). Přihnojení se realizuje 20 – 30 dní po výsadbě v ledkové formě (Vaněk a kol., 2002).
2.7.6.2 Fosfor a draslík Pekingské zelí patří mezi plodiny silně náročné na fosfor a středně náročné na draslík. Osvědčilo se jarní hnojení superfosfátem před výsadbou nebo přímým výsevem. Pokud jsou používána statková hnojiva, je vhodné fosforečná hnojiva zaorat s chlévským hnojem (Hlušek a kol., 2002). Draselná hnojiva se na těžších půdách přidají při přípravě půdy, na lehkých půdách při přípravě k setí (Malý a kol., 1998).
2.7.6.3 Vápník Pekingské zelí je náročné na dostatek přijatelného vápníku. Na středně těžkých a těžkých půdách se při vápnění půdy používá pálené vápno v množství 1,5 t . ha-1. Doporučuje se udržovací vápnění v dvouletých intervalech dávkou 1 t páleného vápna na ha (Petříková a kol., 2004).
2.7.6.4 Organické hnojení Pokud se hnojí chlévským hnojem, tak k předplodině. To je však nutné jen na půdách s nedostatkem humusu (Petříková a kol., 2006). Hnojí se po provedené podmítce v dávce asi 30 – 45 t . ha-1 s následnou střední orbou (Kryštof, 2000). Dobrým zdrojem humusu při pěstování pekingského zelí je i zelené hnojení, které se vyrovná dávce 20 – 30 t chlévského hnoje (Hlušek a kol., 2002).
2.7.7 Ošetřování během vegetace Během vegetace se porost plečkuje a podle potřeby dojednocuje (Bartoš, 2000). Nezbytná je pravidelná závlaha (Malý, 2003). Dalšími agrotechnickými opatřeními jsou ochrana proti chorobám a škůdcům a udržování porostu v nezapleveleném stavu.
2.7.7.1 Ošetřování půdy za vegetace Plečkováním porostu pekingského zelí dochází k ničení půdního škraloupu a k mechanickému omezování zaplevelení.
2.7.7.2 Závlaha Pekingské zelí mělce koření, vyžaduje proto častou závlahu. Nedostatek vody může mít nepříznivý vliv na růst hlávek (Biggs, 1997). Jak uvádí Kott a Moravec (1989), několik důkladných závlah podle průběhu počasí významně přispívá k výnosu i k jakosti pekingského zelí. Nejvyšších sklizní bylo dosaženo pri srážkách během vegetace v množství 265 - 290 mm. Při nedostatečných srážkách vyžaduje pravidelnou doplňkovou závlahu v množství 120 – 150 mm (Petříková a kol., 2004).
2.7.8 Fyziologické poruchy, choroby a škůdci a plevele Pekingské zelí je poškozováno celou řadou fyziologických poruch, patogenů a živočišných škůdců.
2.7.8.1 Fyziologické poruchy Okrajová nekróza listů Symptomy: Na vnitřních listech jsou drobné, vpadlé šedé až černé skvrny, které se vytvářejí na čepeli, žilnatině a někdy mohou splývat do souvislejších skupin skvrn. (Hudec, Gutten, 2007). Tato skvrnitost se může projevit již v průběhu vegetace, ale někdy až při skladování (Ackermann a kol., 2004). Příčinou je nedostatek přijatelného vápníku. Porucha je podporována nadbytkem dusíku v půdě, kyselými půdami a nedostatečnou závlahou (Malý, 1998). Ochrana: Nepřímá ochrana je založena na pravidelné závlaze, vyrovnané výživě a úpravě půdní reakce na neutrální až mírně zásaditou. Přímou ochranou je postřik listovým hnojivem při prvních příznacích (Rod a kol., 2005).
Mrazová a chladová poškození Symptomy: Zastavení růstu rostlin, anthokyanizace, vadnutí a při velkém poškození i smrt rostlin (Benada, Špaček a kol., 1961). Po rozmrznutí vznikají hniloby a pletiva se rozpadají na kašovitou hnijící hmotu (Hudec, Gutten, 2007). Při slabším poškození nebo při poškození mladších rostlin rostliny poškození odrůstají (Rod a kol., 2005). Ochrana: Porost lze krýt netkanou textilií (Hradil a kol., 2000).
2.7.8.2 Virové choroby Virus mozaiky květáku – Cauliflower mosaic virus (CaMV) Virus mozaiky vodnice – Turnip mosaic virus (TuMV) Pekingské zelí je jednou z nejnáchylnějších zelenin k těmto virovým mozaikám (Malý a kol., 1998). Příznaky obou virů jsou často velmi podobné nebo rostliny mohou být napadeny oběma viry současně (Rod a kol., 2005). Symptomy: Na napadených listech se objevuje žlutozelená mozaika, některé listy jsou znetvořeny (Schwarz a kol., 1996). Zdroj infekce: Semenné porosty, ozimé brukvovité plodiny a plevele. Přenos a šíření viru zprostředkují mšice (Čača a kol., 1990). Ochrana: Nepřímou ochranou je pěstování odolných odrůd, střídání plodin a likvidace plevelů (Hudec, Gutten, 2007). Důležitá je včasná chemická ochrana proti přenašečům – mšicím (Benada, Špaček a kol., 1961).
2.7.8.3 Bakteriální choroby Bakteriální měkká hniloba - Erwina carotovora pv. carotovora Hniloba vyskytující se jak v průběhu vegetace, tak až v průběhu skladování. Symptomy: Napadené části nejprve zvodnatí a následně zahnívají. V pokročilé fázi napadení se celé rostliny přemění na kašovitou, nepříjemně zapáchající hmotu (Schwarz a kol., 1996). Při systémové infekci postižené rostliny přestávají růst, mají žlutozelené listy, vadnou a odumírají (Ackermann a kol., 2004). Zdroj infekce: Závlahová voda, rostlinné zbytky, rhizosféra kulturních i plevelných rostlin a mechanismy sklízecích strojů (Kůdela a kol., 2002). Bakterie pronikají do rostlin v místě poranění a prokázán byl i přenos larvami květilek (Benada, Špaček a kol., 1961). Ekologie: Rozvoj infekce podporuje vlhké a deštivé počasí (Táborský, Šedivý, 1997). Onemocnění se vyskytuje především na těžkých půdách (Čača a kol., 1990). Ochrana: Nepřímou ochranou je střídání plodin, odstraňování napadených rostlin, šetrná sklizeň a vyvážená výživa (Böhmer, Wohanka, 2003). Přímou ochranou je tepelná a chemické dezinfekce půd a pěstebních substrátů (Rod a kol., 2005).
2.7.8.4 Prvoci Nádorovitost kořenů brukvovitých - Plasmodiophora brassicae Symptomy: Na kořenech se tvoří nádory, listy jsou světlé a při slunném počasí vadnou (Hessayon, 2002). Nádory jsou zpočátku kompaktní, později se za přispění bakterií rozpadají (Čača a kol., 1990). Rostliny s deformovaným kořenovým systémem špatně rostou, nevytváří hlávku a odumírají (Benada, Špaček a kol., 1961). Ekologie: Nebezpečí napadení snižují dobře propustné půdy s vyšší hodnotou pH (Böhmer, Wohanka, 2003). Zdroj infekce: Trvalé spory, které přežívají v půdě po dobu 3 – 6 let (Hudec, Gutten, 2007). Ochrana: Nepřímou ochranou je časový odstup v pěstování brukvovitých plodin nejméně 4 – 5 let, odvodnění pozemku, zvýšení pH na minimálně 7 a důsledná ochrana proti plevelům (Schwarz a kol., 1996). Chemická ochrana nemá větší význam, výjimkou je dusíkaté vápno aplikované v předjaří nebo na jaře a co nejdříve zapravené do půdy. Dobrý účinek je při dávkách 0,8 až 1,0 t . ha-1, což je finančně nákladné a představuje vysokou dávku dusíku (150 až 200 kg . ha-1) (Rod, 2008). U pekingského zelí již existují rezistentní odrůdy (Böhringer, Jörg, 1996).
2.7.8.5 Houbové choroby Alternariová skvrnitost listů brukvovitých – Alternaria brasicicola, A. brassicae, A. raphani Nejčastější choroba u pekingského zelí. Jednotlivé původce nelze odlišit pouhým okem a často se vyskytují ve směsné infekci (Rod a kol., 2005). Symptomy: Na listech se objevují drobné okrouhlé, světlé nekrózy, skvrny se šíří a mohou splývat. Na napadeném pletivu se tvoří černý povlak mycelia hub (Kazda a kol., 2001). Při detailnějším pozorování skvrny je viditelná koncentrická kresba soustředných tmavých kružnic (Hudec, Gutten, 2007). Napadené pletivo zasychá a v listech se objevují trhliny a díry (Schwarz a kol., 1996). Zdroj infekce: Infikované osivo a napadené posklizňové zbytky rostlin (Benada, Špaček a kol., 1961). Ekologie: Onemocnění se šíří především za vysoké vzdušné vlhkosti a vyšší teploty (optimum je 24°C) (Ackermann a kol., 2004). Ochrana: Likvidace napadených zbytků, použití osiva ze zdravých porostů nebo osiva dezinfikovaného (Čača a kol., 1990). Střídání plodin v dostatečných časových odstupech, vhodný způsob závlahy, nepřehnojování dusíkem a nepříliš husté porosty (Rod a kol., 2005). K přímé ochraně lze použít fungicidy (Anonym 6, 2009)
Fomová hniloba brukvovitých - teleomorfa: Leptosphaeria maculans, anamorfa: Phoma lingam Symptomy: Listy žloutnou a předčasně uvadají. Báze stonku je zjizvena a postupně podléhá tlení (Schwarz a kol., 1996). Postižené rostliny slaběji rostou a díky redukci kořenů jdou lehce vytáhnout z pudy. Silně postižené rostliny hynou (Ackermann a kol., 2004). Typickým rozlišovacím znakem od jiných chorob jsou drobné černé pyknidy na listech a kořenech (Benada, Špaček a kol., 1961). Zdroj infekce: Napadené osivo, během vegetace se patogen rozšiřuje pyknosporami (Hudec, Gutten, 2007). Ekologie: Rozvoj onemocnění podporuje deštivé počasí (Kazda a kol., 2001). Ochrana: Moření osiva, důsledná likvidace napadených posklizňových zbytků, dodržování osevního postupu a dostatečná prostorová izolace od semenných porostů a ozimé řepky (Malý a kol., 1998).
Plíseň zelná - Peronospora parasitica Symptomy: Na napadených mladých rostlinách se vytvářejí žlutozelené skvrny. Napadené listy žloutnou a vadnou (Čača a kol., 1990). Na spodní straně skvrn po nočním ovlhčení vyrůstají bělošedé povlaky sporangioforů a sporangií. U starších rostlin parazit napadá především vnější listy, na kterých způsobuje skvrnitost (Ackermann a kol., 2004). Při systémové infekci dochází k zbrzdění růstu, zbarvení pletiv a jejich nekróze (Benada, Špaček a kol., 1961). Zdroj infekce: Oospory v rostlinných zbytcích, mycelium v napadených přezimujících brukvovitých rostlinách (Hudec, Gutten, 2007). Ekologie: Chorobu podporuje vlhké počasí, zastíněné a závětrné polohy, zejména v blízkosti vodních toků a ploch a nedostatek draslíku při současném nadbytku dusíku (Malý a kol., 1998). Ochrana: Preventivní ochrana je založena na střídání plodin a používání zdravého osiva (Böhmer, Wohanka, 2003). Dále na zaorání posklizňových zbytků, desinfekci půdy a nepříliš hustých výsevech (Schwarz a kol., 1996). Porosty je třeba dostatečně prostorově izolovat od porostů ozimých brukvovitých plodin (Rod a kol., 2005). K přímé ochraně lze použít fungicidy (Anonym 6, 2009).
Padání klíčních rostlin – Pythium spp., Fusarium spp., Phoma spp., Botryotinia fuckeliana (anamorfa: Botrytis cinerea), Moniliopsis aderholdi, Olpidium brassicae, Phytopthora spp., Thanatephorus cumumeris (anamorfa: Rhizoctonia solani), Thiealaviopsis brasicola, Verticilium spp., aj. Symptomy: Kořenový krček vodnatí, zhnědne až zčerná a zužuje se (Benada, Špaček a kol., 1961). Rostlina se pokládá na zem a odumírá (Táborský, Šedivý, 1997). Zdroj infekce: Mycelium nebo trvalé spory na posklizňových zbytcích a v půdě a napadené osivo (Schwarz a kol., 1996). Ekologie: Onemocnění podporuje nedostatek světla, nadbytek vody, utužená půda a vysoké teploty půdy i vzduchu (Rod a kol., 2005). Ochrana: Nepřímá ochrana je založena na použití mořeného osiva, dezinfikovaného substrátu a nářadí, nepřehušťování porostů, včasném přesazení a nepřemokřování sadby a dostatečném větrání (Böhringer, Jörg, 1996).Vznik a rozvoj onemocnění omezuje i zapravení biologického přípravku na bázi některých užitečných hub nebo je možné použít fungicidní zálivku (Kazda, 2008).
2.7.8.6 Škůdci Květilka zelná (Delia radicum) Patří k nejvýznamnějším škůdcům brukvovité zeleniny. Pekingské zelí bývá napadáno velice často. Symptomy: Listy napadených rostlin mají modravou barvu a za slunečného počasí vadnou (Hessayon, 2002). Kořeny a kořenový krček poškozují žlutobílé larvy (Böhmer, Wohanka, 2003). Ty se někdy se vžírají i do košťálu a řapíků (Šefrová, 2006). Silně napadené rostliny odumírají. Pri slabším napadení jsou rostliny zbrzděny v růstu a nevytvářejí hlávky (Ackermann a kol., 2004). Popis škůdce: Dospělci jsou šedí, podél hřbetu mají tmavé pruhy a dorůstají délky 5 – 6 mm. Larvy jsou bílé, nemají diferenciovanou hlavu a dosahují délky 8 mm (Šedivý, 2002). Vajíčka jsou asi 1 mm dlouhá, perleťově bílá. Pupárium je oválné, hnědé barvy, dlouhé 3,5 – 6,5 mm (Capinera, 2001). Ekologie: Výskyt květilek omezuje suché a teplé počasí (Rod a kol., 2005). Déšť a chladné počasí mohou snížit produkci vajíček (Capinera, 2001). Ochrana: Hluboká orba, likvidace zbytků po košťálové zelenině a řádná výživa rostlin (Čača a kol., 1990). Účinné je zakrytí porostu sítěmi (Petříková a kol., 2004).
Plži - Slimáček polní (Deroceras agreste), slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum), slimák nejvetší (Limax maximus), plzák zahradní (Arion discinctus), plzák španělský (Arion lusitanicus) Symptomy: Do listů vykousané nepravidelné otvory a v lodyhách vykousané jamky (Hessayon, 2002). Žilky listu zpravidla nebývají poškozené. V blízkosti bývá zaschlý perleťově lesklý sliz (Ackermann a kol., 2004). Popis škůdce: Slimáček síťkovaný je krémově až kávově zbarvený a dosahuje délky 6 cm. Menší slimáček polní je žlutobílý až hnědě zbarvený. Slimák největší má na hřbetě nohy ostrý kýl a konec těla špičatý. Dosahuje délky 10 cm. Plzák zahradní je 3,5 – 4 cm dlouhý, tělo má hrubou povrchovou strukturu a hřbet a konec těla je zaoblený. Plzák španělský je hnědočerveně zbarvený, dlouhý 10 – 15 cm (Šefrová, 2006). Ekologie: Optimální teplota pro aktivitu plžů je 15 – 20°C, při vyšších teplotách se snižuje možnost jejich pohybu v důsledku tuhnutí jejich hlenu (Graber, Suter, 2004). Ochrana: Nepřímou ochranou jsou jemně zpracované, uválené půdy a podpora antagonistů. Přímou ochranou je časté vláčení, které ničí vajíčka i plže a současně
podporuje vysychání povrchu půdy (Rod a kol., 2005). K přímé biologické ochraně jsou využívány hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita (Kejklíčková, 2009). Návnady a postřikové přípravky by měly být aplikovány večer za suchého počasí (Schwarz a kol., 1996).
Mšice zelná (Brevicorine brassicae) Symptomy: Napadené listy žloutnou a pokrývají se černí (Hessayon, 2002). Na rostlinách jsou kolonie mšic, voskový povlak a svlečené kožky mšic (Ackermann a kol., 2004). Popis škůdce: Bezkřídlé samičky jsou šedozelené s tmavou hlavou a světle hnědými nohami, hustě pokryté voskovým prachem. Okřídlené samičky mají tmavě hnědé nohy a jsou menší (Capinera, 2001). Ekologie: Teplé a mírně vlhké vegetační období vede k rychlému přemnožení (Čača a kol., 1990). Ochrana: Nepřímou ochranou je kvalitní příprava půdy, zaorání rostlinných zbytků a vyrovnaná výživa (Hudec, Gutten, 2007). Důležitá je podpora antagonistů. Intenzitu napadení omezuje závlaha postřikem (Rod a kol., 2005). Chemická ochrana se provádí přípravky s účinnou látkou Pirimicarb (Anonym 6, 2009).
Housenky motýlů a můr - můra zelná (Mamestra brassicae), můra kapustová (Mamestra oleracea), osenice polní (Agrotis segetum), bělásek zelný (Pieris brassicae), bělásek řepový (Pieris rapae) Symptomy: V listech vykousané různě veliké otvory, někdy až holožír (Šedivý, 2002). Poškozené rostliny jsou znehodnoceny trusem a často podléhají hnilobě (Hudec, Gutten, 2007). Ekologie: Housenky nejvíce škodí při teplém a suchém počasí (Hessayon, 2002). Ochrana: Nepřímá ochrana spočívá v podpoře antagonistů, entomopatogenních mikroorganismů a diverzifikaci zemědělské krajiny (Rod a kol., 2005). Část kukel může být na jaře zlikvidována časným zpracováním půdy (Schwarz a kol., 1996).
Dřepčíci (Phyllotreta spp.) Symptomy: V listech vykousány okrouhlé jamky nebo okénka (Böhringer, Jörg, 1996). Klíčící rostlinky mohou být poškozeny ještě před vzejitím, případně těsně
po vzejití. V důsledku ztráty asimilační plochy listy a silně poškozené rostliny výrazně zaostávají v růstu (Hudec, Gutten, 2007). Popis škůdce: 2 - 2,5 mm velcí brouci s nitkovitými tykadly, jednobarevně temně zbarvení nebo s podélnou žlutou páskou na krovkách (Kazda, 2008). Mají zesílená stehna třetího páru noh a dobře skáčou (Šefrová, 2006). Ekologie: K přemnožení dochází za horkého a suchého počasí. Opakovaná častá zálivka snižuje aktivitu dospělců (Ackermann a kol., 2004). Ochrana: Překrytí porostu netkanou textilií, setí mořeného osiva a pravidelná závlaha (Rod a kol., 2005).
Plodomorka zelná (Contarinia nasturtii) Symptomy: Následkem posátí listy tloustnou, ohýbají se přes srdéčko a čepele listů kadeřaví (Böhringer, Jörg, 1996). Vegetační vrchol zahnívá a na bázi listů sají žluté larvy (Šedivý, 2002). Popis škůdce: Larvy jsou 1,5 – 2 mm dlouhé, žluté, beznohé a při vyrušení skákají. Dospělci jsou podobní drobným komárům (Šefrová, 2006). Ekologie: Citlivé rostliny je vhodné pěstovat na sušších a větrnějších lokalitách, protože kukly za sucha zasychají. Parazitem tohoto druhu je blanokřídlý parazitoid Pirene eximia (Rod a kol., 2005). Ochrana: Upřednostnění větrných poloh a pěstování pod netkanou textilií (Ackermann a kol., 2004).
2.7.8.7 Plevele Přímý škodlivý vliv plevelů na plodiny je důsledkem jejich konkurence. Mají mohutný kořenový systém, pomocí kterého z půdy lépe získávají vodu i živiny a také omezují prostor pro růst a vývoj pěstovaných plodin. Mnohé druhy navíc mají schopnost vzdorovat zamokření, mrazu a dalším nepříznivým podmínkám. Nepřímý škodlivý vliv plevelů spočívá v rozšiřování chorob a škůdců. U pekingského zelí to může být hlenka kapustová, která z plevelů napadá například hořčici polní a ředkev ohnici. Plevele také poskytují potravu a úkryt živočišným škůdcům a ztěžují polní práce (Dvořáček, Smutný, 2003). Struktura plevelné vegetace se vyznačuje velkým množstvím druhů podle stanovištních podmínek. Na zavlažovaných plochách mohou navíc být zastoupeny i plevele hydrofilní, např. rdesno blešník, rdesno červivec, ježatka kuří noha nebo
ptačinec žabinec. Značný může být i výskyt plevelů světlomilných, např. zemědým lékařský nebo drchnička rolní (Čača a kol., 1990). 2.7.9 Použití přípravků na ochranu rostlin 2.7.9.1 Použití fungicidů V současné době jsou registrovány fungicidy Rovral Flo a Rovral Flo Aktiv s účinou látkou Iprodione, která účinkuje na široké spektrum houbových patogenů (Anonym 6, 2009). Jak uvádí Bartoš (2000), nutná je u pekingského zelí prevence proti napadení alternárií.
2.7.9.2 Použití insekticidů Do porostu pekingského zelí je v roce 2009 registrován přípravek Pirimor 50 WG s účinnou látkou Pirimicarb, který je možno použít na ochranu proti mšicím (Anonym 6, 2009).
2.7.9.3 Použití herbicidů Dle Registru přípravků na ochranu rostlin 2009 nejsou žádné herbicidní přípravky pro pekingské zelí povoleny. Důležitý je proto výběr bezplevelných pozemků a kultivace (Anonym 6, 2009).
2.7.10 Krytí netkanou textilií Netkaná textilie je propustná pro vodu, snižuje výpar vody, způsobuje rychlejší prohřátí půdy, zrychlení vývoje zakrytých rostlin a zabezpečuje stabilnější vlhkost vzduchu a půdy. Poskytuje také ochranu před prudkým deštěm a při pěstování jarní kultury poskytuje ochranný účinek proti pozdním jarním mrazům až do – 3,5 °C (Hradil a kol., 2000). Spolehlivá je i ochrana před náletem škůdců, jako jsou květilky a dřepčíci. Podmínkou úspěšné ochrany je, aby krytí předcházelo prvnímu náletu škůdce. Textilie musí být dobře utěsněná, aby pod ni škůdci nevnikli (Pekárková, 2002). Petříková (1997) zdůrazňuje i snížení výskytu houbových chorob. K nakrývání se používá pokladač, kterým se textilie odvíjí a po stranách fixuje na dno brázdy a přihrnuje zeminou (Malý a kol., 1998). Dobře odplevelený pozemek se textilií kryje ihned po výsadbě, po výsevu stačí pozemek pokrýt až druhý den (Hradil a kol., 2000). Netkanou textilii je třeba po měsíci uvolnit, aby ji tvořící se hlávky neprotrhly. Odstraňuje se asi 14 dní před sklizní (Malý, 2003).
2.8 Sklizeň Sklízí se hlávky v optimální sklizňové zralosti, plně vyvinuté, zelené barvy, uzavřené a pevné (Malý a kol., 1998). Nejčastěji se sklízí ručně a odstraňují se vnější listy a kořeny. Během dvou hodin by mělo následovat vychlazení na požadovanou teplotu a následní uskladnění nejlépe v chladírenských skladech. Tato sklizeň je časově náročná - 500 hodin . ha-1 (Petříková a kol., 2006). Částečně mechanizovaná probírková sklizeň s využitím sklízecích plošin a dopravníků, je vhodnou variantou pro pekingské zelí určené k přímé dodávce na trh. Lze ji s výhodou využít hlavně u porostů, které nejsou sklízeny jednorázově, kdy jednotlivé rostliny postupně vstupují do sklizňové zralosti. Plně mechanizovaná sklizeň není v našich podmínkách příliš rozšířená (Veverka a kol., 2006) Termín sklizně jarního typu je konec května až začátek června (Malý, 2003). Podzimní typ se sklízí do konce října (Pevná a kol., 1989). Podzimní mrazy do -3 °C až -5 °C vyvinuté rostliny sice nepoškodí, ale zastaví jejich růst (Pekárková, 1997). Předčasně dozrálé hlávky je vhodné sklidit již koncem září pro přímý konzum (Petříková a kol., 2006). Výnosy tržních hlávek mohou dosahovat až 60 t . ha-1 (Peleška, 1992).
2.9 Skladování Pekingské zelí lze úspěšně skladovat. Je ale třeba posuzovat výchozí stav obsahových látek po sklizni, protože po několikaměsíčním skladování se může jejich hladina změnit. Například podíl vitaminů se snižuje, proto je výhodnější pěstovat odrůdy s jejich vyšším zastoupením (Petříková a kol., 2004). Hlávky ke skladování by měly mít minimální hmotnost 500 – 600 g, nejlépe skladovatelné jsou však hlávky těžší než 1000 g, které jsou dobře uzavřené (Pevná a kol., 1989). Optimální hmotnost je 1400 – 2600 g, hlávky se zažloutlými vrcholy a vyšší hmotností jak 2600 g jsou přezrálé a ke skladování nevhodné (Malý a kol., 1998). Hlávky musí být zdravé, dobře vyvinuté, zbavené kořenů a suchých a poškozených listů (Petříková a kol., 2006). Pekingské zelí lze skladovat ve speciálních krechtech, ve sklepích nebo chladírnách (Hlava a kol., 1998). Skladuje se při teplotě kolem 0° C a 90 – 95 % vzdušné vlhkosti po dobu 2 až 3 měsíců (Knott, 1957). Doba skladovatelnosti záleží zejména na odrůdě.
Skladovat je také možno ve skladech s řízenou atmosférou. Tento typ skladů je ale investičně i provozně nejnákladnější. Mezi přednosti patří především prodloužení skladovací doby při zachování kvality (Bartoš, 2000). Pro krátkodobější skladování se hlávky dobře očistí a vloží do mikrotenového sáčku nebo obalí folií, aby bylo omezeno vadnutí (Koudela, 2008).
2.10 Uplatnění na trhu a situace pěstování pekingského zelí v ČR Pěstitelské plochy pekingského zelí v České republice se v posledních letech pohybují kolem 300 ha s průměrným výnosem okolo 17 t . ha-1. Ačkoliv se již ověřila vhodnost odrůd pro celoroční pěstování, téměř 70 % produkce přichází na trh na podzim. Český trh je pod vlivem masivních dovozů, na podzim z Polska a Rakouska, v zimních měsících ze Španělska (Bartoš, 2000). Jeho obliba stále stoupá, protože je podstatně jemnější než naše zelí hlávkové (Hlava a kol., 1998). Do jisté míry nahrazuje hlávkový salát, jehož uchovatelnost ve svěžím stavu je v obchodní síti i v domácnostech po jeho přípravě velmi krátká (Bartoš, 2000).
2.11 Zpracování Pekingské zelí se nejčastěji konzumuje syrové v salátech (Hlava a kol., 1998). Hodí se však i k mléčnému kvašení jako hlávkové zelí a dá se vařit i dusit (Pekárková, 1992). Předností je jeho jemná konzistence a křehkost (Pevná a kol., 1989).
3. Cíl A METODIKA 3.1 Cíl pokusu Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit čtyři odrůdy pekingského zelí při jarním pěstování. Jednalo se o odrůdy Manoko F1, Mirako F1, Sprinkin F1 a Yamiko F1. Kultura pekingského zelí byla pěstována bez chemické ochrany, systémem integrované produkce. Porovnání bylo provedeno z několika hledisek. Sledovala se jakost a kvalita hlávek, zdravotní stav, ranost, hmotnost hlávek, jedlý podíl a výnos jednotlivých odrůd. Výsledkem práce bylo navržení dvou odrůd vhodných pro jarní pěstování.
3.2 Charakteristika pokusného pozemku Polní pokus byl založen na školním pozemku v areálu MZLU v Brně – Černých Polích. Město Brno je ze tří stran obklopeno zalesněnými kopci, na jihu přechází do rozsáhlé jihomoravské nížiny. Leží v nadmořské výšce od 190 do 425 m a díky své poloze má příznivé klimatické podmínky. Podnebí je poměrně teplé a mírně suché, což způsobuje poloha v mírném srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Lokalita je charakterizována dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím jara a podzimu a mírně teplou a suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn srážek činí 509 mm a průměrná roční teplota je 8,4 °C. Střídají se tu hnědozemě až hnědozemní černozemě na spraších a typické kambizemě s luvizemněmi.
3.3 Charakteristika odrůd v pokusu Manoko F1 Velmi raná odrůda s vysokou odolností k vybíhání do květu a výborným zdravotním stavem. Soudkovité hlávky jsou husté, krátké, světle zelené barvy. Vegetační doba od výsadby 50 dní. Je rezistentní k fusariím. Odrůda vhodná pro nejranější sklizně i pro letní a podzimní pěstování (Anonym 2, 2009). Udržovatel odrůdy, držitel šlechtitelských práv: Bejo Zaden B.V., P. O. Box 50, 1749 ZH Warmenkuizen, Nizozemsko
Zmocněný zástupce pro ČR: Bejo Bohemia, s. r. o., Podůlšany 49, 533 45 Opatovice nad Labem (Anonym 11, 2005; Anonym 5, 2008)
Yamiko F1 Raná odrůda. Hlávka je válcovitá, uvnitř žlutá o hmotnosti 1-2 kg. Pěstitelsky je vhodná pro celou sezónu. Je odolná vůči vybíhání a je určena pro přímý konzum jen s krátkodobým skladováním (asi 1 měsíc) (Anonym 4, 2003). Udržovatel odrůdy a držitel šlechtitelských práv: Nickerson – Zwaan B.V., Schanseind 27, 4921 PM Made, Nizozemsko Zmocněný zástupce pro ČR: Sempra Praha a. s., U topíren 2, 170 41 Praha 7 (Anonym 11, 2005; Anonym 5, 2008)
Sprinkin F1 Raná hybridní odrůda pro přímou spotřebu. Hlávka nízká až střední, na podélném řezu široce elipsovitá, uzavřená, světle zelená s krátkým vnitřním košťálem a na řezu se světle žlutým srdíčkem. Odrůda je velmi odolná proti vybíhání do květu za dlouhého dne a odolná proti napadení alternariovou skvrnitostí. Délka vegetační doby se pohybuje kolem 92 dní od výsevu (62 dní od výsadby) (Morávek, Krpešová, 2005) . Udržovatel odrůdy a držitel šlechtitelských práv: Syngeta Seeds B.V., P. O. Box 26, 1600 AA Enkhuizen, Nizozemsko Zmocněný zástupce pro ČR: Saga Seed, spol. s. r. o., U křížku 1084, 289 22 Lysá nad Labem (Anonym 11, 2005; Anonym 5, 2008)
Mirako F1 Hybridní, velmi raná, vzrůstná a zdravá odrůda. Tvoří soudkovité pevné dobře uzavřené hlávky střední velikosti. Je odolná proti mokré hnilobě. Vhodná pro rané, letní i podzimní sklizně.Vegetační doba od výsevu je 52 dní (Anonym 1, 2009). Udržovatel odrůdy, držitel šlechtitelských práv: Bejo Zaden B.V., P. O. Box 50, 1749 ZH Warmenkuizen, Nizozemsko Zmocněný zástupce pro ČR: Bejo Bohemia, s. r. o., Podůlšany 49, 533 45 Opatovice nad Labem (Anonym 11, 2005; Anonym 5, 2008)
4. VLASTNÍ POKUS 4.1 Popis pokusu Při polním pokusu byly hodnoceny a porovnány čtyři odrůdy pekingského zelí. Od každé odrůdy bylo na jaře vysazeno 135 sazenic, po 45 sazenicích v řádku ve 3 opakováních. Sazenice byly vysazeny do sponu 40 x 50 cm. Na každém okraji pokusné plochy byl vysazen řádek nespecifikované odrůdy, aby byl pokusný porost homogenní. Výsadba byla provedena z předpěstované sadby. Semena jednotlivých odrůd byla vyseta 28. února 2008 ve školním skleníku do výsevních misek s výsevním substrátem. Předpěstování sadby probíhalo po dobu 43 dnů. Sazenice všech čtyř odrůd byly vysazeny na pozemek 10. dubna 2008. Pří výsadbě byla provedena závlaha. Ihned po vysazení byl celý porost zakryt netkanou textilií Pegas Agro 17 UV, pro zamezení nežádoucího účinku nízkých teplot, napadení rostlin škůdci a chorobami a k urychlení vývoje porostu. Netkaná textilie byla na porostu ponechána po dobu 27 dnů, do 6. května 2008, kdy byla provedena okopávka a přihnojení hnojivem Cererit. Při této okopávce byla prokypřena půda a odstraněny plevele. Zavlažování porostu během vegetace se neprovádělo pravidelně, byla uplatněna doplňková závlaha 2 – 3 x týdně, dle potřeby. Nebyla použita chemická ochrana vůči chorobám a škůdcům. Sklizeň byla provedena ruční probírkou ve 3 fázích a to 9., 17. a 25. června 2008. Hlávky byly odříznuty těsně pod spodními listy a vloženy do přepravky. Po každé sklizni byly hlávky zváženy a poté byla provedena tržní úprava hlávky, která spočívala v odstranění suchých a zahnědlých listů. Pomocí bodové stupnice byl u každé hlávky stanoven zdravotní stav, napadení jednotlivých rostlin a jakostní třída. Hlávky byly kolmo uloženy do přepravek.
4.2 Meteorologická charakteristika v průběhu vegetace Průměrná teplota v průběhu vegetace byla 14,9°C. Celkový úhrn srážek za vegetační období byl 189,05 mm. Denní teploty a srážky jsou uvedeny v grafech č. 1, 2 a 3
Graf č. 1 : Denní teploty, denní maxima a minima v průběhu vegetace 35,0 30,0
Teplota (°C)
25,0 20,0 prům.t. (°C) 15,0
max.t. (°C) min.t. (°C)
10,0 5,0
10 .4 .2 00 8 17 .4 .2 00 8 24 .4 .2 00 8 1. 5. 20 08 8. 5. 20 08 15 .5 .2 00 8 22 .5 .2 00 8 29 .5 .2 00 8 5. 6. 20 08 12 .6 .2 00 8 19 .6 .2 00 8
0,0 -5,0
Datum
Zdroj: Meteorologická stanice MZLU Brno - Arboretum
Graf č. 2: Srážky v průběhu vegetace 45,00 40,00 35,00
mm
30,00 25,00 srážky (mm) 20,00 15,00 10,00 5,00
10 .4 .2 00 8 17 .4 .2 00 8 24 .4 .2 00 8 1. 5. 20 08 8. 5. 20 08 15 .5 .2 00 8 22 .5 .2 00 8 29 .5 .2 00 8 5. 6. 20 08 12 .6 .2 00 8 19 .6 .2 00 8
0,00
Datum
Zdroj: Meteorologická stanice MZLU Brno - Arboretum
Graf č. 3: Rozložení a sumy srážek v průběhu roku 2008
Zdroj: Meteorologická stanice Brno – Žabovřesky
5. DOSAŽENÉ VÝSLEDKY 5.1 Hodnocení sklizně podle jakostních tříd Dle normy ČSN 46 3135 - Pekingské zelí: Hlávky I. jakosti musí být: - dobře vyvinuté - pevné, s přihlédnutím k odrůdě s listy těsně přiléhajícími - nepoškozené mrazem - v podstatě mechanicky nepoškozené; drobné praskliny na vnějších listech se dovolují, pokud nezhoršují celkový vzhled, jakost a uchovatelnost výrobku a jeho obchodní úpravu obalu Hlávky II. jakosti mohou mít: - vady tvaru - vady vybarvení - hlávky musí být dostatečně pevné Pekingské zelí I. jakosti i II. jakosti, bez ohledu na typ hlávky, musí dosahovat hmotnosti nejméně 350 g.
Z grafu č. 4 je patrné, že největší podíl hlávek v I. jakostní třídě měla odrůda Mirako F1, a to 78,79 % a zároveň měla nejmenší počet hlávek ve II. jakostní třídě, 18,99 % i hlávek nestandardních - 2,22%. Nejmenší podíl hlávek v I. jakostní třídě měla odrůda Sprinkin F1 a to 65,53 %, která zároveň měla 10,66 % hlávek nestandardních, což bylo nejvíce ze všech zkoušených odrůd.
Graf č. 4: Hodnocení podle jakostních tříd 100%
5,04
90%
Podíl jakostních tříd (%)
80%
2,22
2,44 10,66
18,99
24,23
28,73
23,81
70% 60%
nestandard II. jakost
50%
I. jakost
40% 30%
78,79
73,33
66,23
65,53
20% 10% 0% Manoko F1
Mirako F1
Sprinkin F1 Odrůda
Yamiko F1
5.2 Hodnocení hlávek vyřazených z pokusu Od každé odrůdy bylo vysazeno 135 sazenic. Některé hlávky nebyly sklizeny pro vysoké napadení chorobami a škůdci, část jich poté byla vyřazena při tržní úpravě. Nejlepší odrůdou byla odrůda Mirako F1, u které byly do pokusu zařazeny všechny hlávky. Nejhorší byla odrůda Manoko F1, u které nebylo hodnoceno 15,13 % hlávek.
Graf č. 5: Hlávky vyřazené z hodnocení 16
15,13 13,45
14 12 Podíl hlávek (%)
10,57 9,76
10
hlávky nesklizené 7,63
8
hlávky vyřazené při tržní úpravě hlávky vyřazené celkem
6 4,58 4
3,05
2
0,84
0,81 0
0
0
0 Manoko F1
Mirako F1
Sprinkin F1
Yamiko F1
Odrůda
5.3 Hodnocení sklizňové hmotnosti hlávek Sklizňová hmotnost je hmotnost hlávky ihned po odřezání při sklizni. Průměrné sklizňové hmotnosti hlávek uvádí graf č. 6.
Graf č. 6: Průměrná sklizňová hmotnost hlávek 2500 2167,4 Průměrná sklizňová hmotnost (g)
2012,89 2000
1825,71
1750,23
1500
1000
500
0 Manoko F1
Mirako F1
Sprinkin F1 Odrůda
Yamiko F1
Z grafu č. 6 vyplývá, že největší průměrnou sklizňovou hmotnost hlávek dosáhla odrůda Yamiko F1 a to 2167,4 g. Naopak nejnižší průměrnou sklizňovou hmotnost měla odrůda Sprinkin F1, 1750,23 g. Rozdíl mezi největší a nejmenší průměrnou sklizňovou hmotností činí 417,17 g.
5.4 Hodnocení zdravotního stavu Zdravotní stav byl hodnocen u každé sklizené hlávky pekingského zelí. Bodová stupnice se pohybovala v rozmezí od 1 do 9: 9 zdravé rostliny, žádné napadení chorobami a škůdci 8 velmi slabé napadení listů chorobami a škůdci 7 slabé napadení listů chorobami a škůdci, odstraněny 2 – 3 spodní listy 6 slabé až střední napadení listů, odstraněny 3 – 4 spodní listy 5 střední napadení listů, slabé napadení košťálu, odstraněno 4 – 5 spodních listů 4 střední až silné napadení listů, střední napadení košťálu, odstraněno 5 – 6 spodních listů 3 silné napadení listů, střední až silné napadení košťálu, odstraněno 6 – 7 spodních listů 2 silné až velmi silné napadení listů, silné napadení košťálu, odstraněno 7 a více spodních listů 1 velmi silné napadení celé rostliny, nepoživatelnost hlávky
Graf č. 7: Zdravotní stav hlávek 65 60 55 50 Počet hlávek (ks)
45 40
Manoko F1
35
Mirako F1
30
Sprinkin F1
25
Yamiko F1
20 15 10 5 0 1
2
3
4
5
6
Bodová stupnice
Z grafu č. 7 vyjadřující hodnocení zdravotního stavu hlávek vyplývá, že nejvíce hlávek bylo určeno jako stupeň 4 a 5, což odpovídá střednímu až silnému napadení listů
chorobami a škůdci, střednímu napadení košťálu a při tržní úpravě bylo odstraněno průměrně 5 – 6 spodních listů. Při hodnocení jednotlivých hlávek dopadla nejhůře odrůda Manoko F1, u které v 6. stupni nebyla zařazena žádná hlávka a v 5. stupni bylo pouze 30 hlávek. Nejlépe byla vyhodnocena odrůda Yamiko F1, která měla ze zkoušených odrůd největší počet hlávek zařazených do stupně 5 a 6.
Graf č. 8: Zdravotní stav odrůd 4,5
4,44
4,4
Průměrná bodová hodnota
4,3 4,21 4,2 4,1 3,97
4
3,92 3,9 3,8 3,7 3,6 Manoko F1
Mirako F1
Sprinkin F1
Yamiko F1
Odrůda
Jak je vidět z grafu č. 8, v průměru byl zdravotní stav nejlepší u odrůdy Yamiko F1, kde průměrná bodová hodnota byla 4,44 a nejhorší u odrůdy Sprinkin F1, kde tato hodnota činila 3,92.
Z chorob byla pozorována alternáriová skvrnitost, se slabým výskytem u všech odrůd a fómová hniloba, která se vyskytovala také u všech odrůd a byla příčinou výpadku několika hlávek při sklizni. Největším problémem zdravotního stavu bylo vysoké napadení květilkou zelnou, které i přes okamžité krytí porostu netkanou textilií bylo nejčastější příčinou výpadku hlávek jak při sklizni, tak po tržní úpravě. Ojediněle se vyskytovali plži. Horší zdravotní stav hlávek v pokusu byl zapříčiněn nepoužitím chemických přípravků na ochranu rostlin. Odrůda Manoko F1 byla nejvíce náchylná k houbovým patogenům, Yamiko F1 pak ke květilce zelné.
5.5 Hodnocení ranosti Ranost
byla
hodnocena
indexem
ranosti
podle
prof.
Reinholda
(Fzz – Frühzeitigkeitzahl) vypočítaného podle vzorce: Fzz = (Ot * t) Q Ot – jednotlivé sklizně tržního zboží v kg T – počet dní od výsadby do příslušné sklizně Q – celková sklizeň tržního zboží v kg
Varianta, která dosáhla nejnižší číselnou hodnotu indexu ranosti, byla považována za nejranější.
Graf č. 9: Index ranosti dle Reinholda
68 67,68
Index ranosti
67,5 66,96
67
66,49 66,5 66,09 66 65,5 65 Manoko F1
Mirkao F1
Sprinkin F1
Yamiko F1
Odrůda
Jak vyplívá z grafu č. 9, nejranější odrůdou byla odrůda Yamiko F1, rozdíly jsou však nepodstatné.
5.6 Hodnocení odrůd podle jedlého podílu Jedlý podíl je procentuální porovnání sklizňové a tržní hmotnosti. Procenticky vyjadřuje, jaký mají jednotlivé odrůdy čistý výnos bez odpadních listů, které jsou odstraněny při tržní úpravě.
Nejvyšší jedlý podíl měla odrůda Mirako F1 a to 53,25%. Nejnižší jedlý podíl měla odrůda Sprinkin F1 a to 46,56%. Jedlý podíl jednotlivých odrůd uvádí graf č. 10.
Graf č. 10: Jedlý podíl 54
53,25 51,84
52
Jedlý podíl (%)
50
49,58
48 46,56 46
44
42 Manoko F1
Mirako F1
Sprinkin F1
Yamiko F1
Odrůda
5.7 Hodnocení výnosu Z grafu č. 11 vyplývá, že nejvyšší výnos byl zaznamenán u odrůdy Mirako F1 53,6 t . ha-1. Nejnižší výnos měla odrůda Sprinkin F1, a to 39,5 t . ha-1. Průměrný výnos byl 4,61 kg/m2 , v přepočtu 46,1 t . ha-1.
Graf č. 11: Výnos pekingského zelí 60 53,6 51,2 50 39,9
39,5
Výnos (t / ha)
40
30
20
10
0 Manoko F1
Mirako F1
Sprinkin F1 Odrůda
Yamiko F1
6. DISKUZE Pevná a kol. (1989) udává výnos pekingského zelí 15 – 40 t . ha-1, Peleška (1992) udává výnosy podstatně vyšší, a to 50 – 60 t . ha-1. Petříková a kol. (2004) a Malý a kol. (1998) shodně uvádí výnosy tržních hlávek v rozmezí 30 – 60 t . ha-1. Tato tvrzení
nejlépe
souhlasí
s dosahovanými
výnosy u
všech
použitých
odrůd
a to i při pěstování bez chemické ochrany. Zjištěné výnosy u jednotlivých odrůd byly: Sprinkin F1 39,5 t . ha-1, Manoko F1 39,9 t . ha-1, Yamiko F1 51,2 t . ha-1 a Mirako F1 53,6 t . ha-1. Při konvenčním pěstování by výnosy pekingského zelí byly ještě vyšší. Dosažené výnosy však velice převyšují průměrné výnosy pekingského zelí v ČR v posledních 10 letech (příloha č. 14), kdy se výnosy pohybovaly od 7,5 t . ha-1 do 25,2 t . ha-1. Kott a Moravec (1989) uvádí, že hlávky dosahují hmotnosti 600 – 1000 g i více. Prodejci osiva (Anonym 4, 2003; Anonym 12, 2009; Anonym 13, 2009) udávají hmotnost hlávek 800 – 2000 g. Průměrná hmotnost hlávek u zkoušených odrůd těchto hmotností dosahovala, u dvou odrůd byla vyšší než 2000 g. Nejvyšší průměrná hmotnost byla zaznamenána u odrůdy Yamiko F1 (2167,4 g), naopak nejnižší u odrůdy Sprinkin F1 (1750,23 g). Ranost byla hodnocena pomocí indexu ranosti dle Reinholda, kde varianta dosahující nejnižší číselnou hodnotu je považována za nejranější. Dle prodejce osiva (Anonym 2, 2007) je odrůda Manoko F1 s vegetační dobou 50 dní od výsadby nejranější odrůdou ze zkoušených odrůd. Toto tvrzení se nepotvrdilo, naopak index ranosti byl u této odrůdy nejvyšší. Naopak odrůda Yamiko F1, která má dle prodejce osiva (Anonym 14, 2009) nejdelší vegetační dobu ze zkoušených odrůd (60 – 63 dní), byla vyhodnocena jako nejranější. Rozdíly v ranosti u zkoušených odrůd však byly nepodstatné. Malý a kol. (1998), Stein (1999) a Petříková a kol. (2006) udávají, že netkaná textilie poskytuje spolehlivou ochranu před náletem škůdců, jako jsou květilky a dřepčíci. I přes toto opatření však byla část hlávek silně napadena květilkou zelnou. Jak však uvádí Ackermann a kol. (2004), samičky květilky zelné kladou vajíčka v průběhu května. Netkaná textilie byla z porostu odstraněna již 6. května a proto pravděpodobně neposkytla dostatečnou ochranu.
Petříková (1996), Malý (1998), Stein (1999) a Rod a kol. (2005) uvádějí, že v porostech pekingského zelí způsobuje škody alternáriová skvrnitost brukvovitých. Toto tvrzení se ukázalo jako správné, v porostu se onemocnění vyskytlo. Peleška (1992), Pekárková (1997) i Malý a kol. (1998) uvádějí, že výsadba z předpěstované sadby může vést k vyššímu vybíhání do květu a k fyziologickým poruchám. U použitých odrůd nebyl v daném roce zjištěn výskyt. Pevná a kol. (1969), Peleška (1992) a Pekárková (1997) uvádějí, že pekingské zelí lze pěstovat jen jako podzimní kulturu s výsevem nebo výsadbou nejdříve ve druhé polovině července. Důvodem je jeho dlouhodenní charakter, který v podmínkách dlouhého dne způsobuje vybíhání do květu. Byly však již vyšlechtěny odrůdy odolné proti vybíhání do květu, které lze po předpěstování sadby při teplotách vyšších něž 16°C pěstovat v polních podmínkách i jako jarní kulturu. Petříková a kol. (2004) udává, že pěstování jarní kultury je náročné na volbu nevybíhavé odrůdy. Při polním pokusu byly zvoleny odrůdy, které jsou odolné proti vybíhání do květu za dlouhého dne a všechny zkoušené odrůdy se osvědčily.
7. ZÁVĚR Během pokusu byly zkoušeny čtyři odrůdy pekingského zelí. Všechny zkoušené odrůdy lze použít pro jarní kulturu v podmínkách ČR. U žádné z odrůd nedošlo k vybíhání do květu. Jarní kulturu pekingského zelí lze doporučit jako ekonomicky výhodnou pro pěstování systémem integrované produkce.
Za nejlepší lze označit odrůdu Mirako F1, která měla nejvyšší hektarový výnos (53,6 t . ha-1), nejvyšší podíl hlávek v I. jakostní třídě (78,79 %), nejvyšší jedlý podíl (53,25 %) a druhý nejlepší zdravotní stav při nejmenším množství nestandardních hlávek (2,22 %).
Druhou nejlepší odrůdou byla odrůda Yamiko F1, která měla nejlepší zdravotní stav a byla nejranější. Měla druhý nejvyšší jedlý podíl (51,84 %), druhé největší zastoupení hlávek v I. jakostní třídě (73,33%) a druhý nejvyšší výnos (51,2 t . ha-1), avšak při větším počtu nesklizených hlávek (10,57 %), což bylo způsobeno napadením chorobami a škůdci.
Odrůdy Mirako F1 a Yamiko F1 lze doporučit jako nejlepší pro pěstování jarní kultury pekingského zelí v podmínkách ČR.
8. POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA ACKERMANN, P. A KOL.: Metodiky ochrany zahradních plodin pro zahradníky a zahrádkáře, Květ, Praha, 2004, ISBN 80-85362-50-3 ANONYM 1: Bejo – Katalog osiva zeleniny [online], 2009 [cit. 2009-03-07], dostupné na World WideWeb:
ANONYM 2: Semo s. r. o. - Sortimemt zeleniny [online], 2007 [cit. 2009-03-07], dostupné na World WideWeb: ANONYM 3: Moravoseed, spol. s r.o. - Sortiment zeleniny [online], 2006 [cit. 2009-03-07], dostupné na World Wide Web: ANONYM 4: Semena Veleliby a.s., Yamiko F1 [online], 2003 [cit. 2009-02-15] publikováno: Rukověť zahrádkáře 2003, dostupné na World Wide Web: ANONYM 5: Seznam odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize ke dni 15. 6. 2008 [online], ÚKZÚZ, 2008, [cit. 2009-04-15], dostupné na World WideWeb: ANONYM 6: Registr přípravků na ochranu rostlin [online], 2009 [cit. 2009-03-09] dostupné na World Wide Web: ANONYM 7: Common catalogue of varieties of vegetable species – Brassica rapa L.– Chinese cabbage [online], 2009 [cit. 2009-03-27], dostupné na World Wide Web: ANONYM 8 : Rašelinové substráty Knor [online], 2009 [cit. 2009-03-12], dostupné na World Wide Web:
ANONYM 9: Výsevní substráty BBCom [online], 2006 [cit. 2009-03-12], dostupné na
World Wide Web: ANONYM 10: Substrát pro výsev a množení Agro CS [online], 2008 [cit. 2009-03-12] , dostupné na World Wide Web: ANONYM 11: Věstník ÚKZÚZ, Seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ke dni 1. 6. 2005, ÚZKÚZ, Brno, 2005, 106 s. ANONYM 12: Manoko F1 [online], 2009 [cit. 2009-04-29], dostupné na World Wide Web: ANONYM 13: S&G Chinese cabbage [online], 2009 [cit. 2009-04-29], dostupné na World Wide Web: ANONYM 14: Yamiko F1 [online], 2009 [cit. 2009-04-29], dostupné na World Wide Web: BARTOŠ, J. a kol. : Pěstování a odbyt zeleniny, Agrospoj, Praha, 2000 BENADA, J., ŠPAČEK, J. A KOL.: Zemědělská fytopatologie III. díl - Choroby zeleniny, Československá akademie zemědělských věd, Praha, 1961, 714 s. BIGGS, M.: Zelenina, Volvox Globator, Praha, 1997, ISBN 80-7207-053-3, 256 s. BÖHMER, B., WOHANKA W.: Atlas chorob a škůdců okrasných rostlin, ovoce a zeleniny, Brázda, Praha 2003, ISBN 80-209-0317-8, 239 s. BÖHRINGER, M., JÖRG, G.: Ochrana rostlin, Blesk, Ostrava, 1996, ISBN 80-86060-00-4, 155 s. BUCHTOVÁ, I.: Situační a výhledová zpráva. Zelenina [online], Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, 2005 [cit. 2009-02-11], dostupné na World Wide Web: BUCHTOVÁ, I.: Situační a výhledová zpráva. Zelenina [online], Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, ISBN 978-80-7084-604-9, 2007 [cit. 2009-02-11], dostupné na World Wide Web: BUCHTOVÁ, I.: Situační a výhledová zpráva. Zelenina [online], Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, ISBN 978-80-7084-706-0, 2008 [cit. 2009-02-11], dostupné na World Wide Web:
CAPINERA, J. L.,: Handbook of Vegetable Pests, Academic Press, San Diego, 2001, ISBN 0-12-158861-0, 730 s. ČAČA, Z. A KOL.: Ochrana polních a zahradních plodin, 2. přepracované vydání, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1990, ISBN 80-209-0171-X, 368 s. DVOŘÁČEK, J., SMUTNÝ, V.: Herbologie – Integrovaná ochrana proti polní plevelům, MZLU, Brno, 2003, ISBN 80-7157-732-4, 186 s. GRABER, C., SUTER, H.: Jak vyhnat plže ze zahrady, Víkend, Praha, 2004, ISBN 80-7222-346-1, 61 s. HESSAYON, D. G.: Ochrana rostlin v zahradě, Beta, Praha – Plzeň, 2002, ISBN 80-7306-031-0, 127 s. HLAVA, B. A KOL.: Tropické a subtropické zeleniny, Brázda, Praha, 1998, ISBN 80-209-0274-0, 146 s. HLUŠEK, J. a kol.: Výživa a hnojení zahradních plodin, Redakce časopisu Farmář – Zemědělec, Praha, 2002, ISBN 80-902413-5-2, 81 s. HRABĚTÍNEK, J.: Hybridní odrůdy v semenářství a praxi, 1997 [cit. 2009-02-25], dostupné na World Wide Web: HRADIL, R. A KOL.: Česká biozahrada – Zelenina a ovoce bez chemie, Fontána, Olomouc, 2000, ISBN 80-86179-46-X, 184 s. HUDEC, K., GUTTEN, J.: Encyklopedie chorob a škůdců, Computer Press, Brno, 2007, ISBN 978-80-251-1768-2, 358s. KAZDA, J.: Jarní ochrana brukvovitých, Zahrádkář 4/2008, Český zahrádkářský svaz, Praha, 2008, str. 40 - 41 KAZDA, J. A KOL. : Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny, Redakce časopisu Farmář – Zemědělec, Praha, 2001, ISBN 80-902413-3-6, 148 s. KEJKLÍČKOVÁ, P.: Možnosti regulace škůdců brukvovité zeleniny, Zahradnictví č. 1/2009, Profi Press, Praha, 2009, str. 16 - 18 KNOTT, J. E.: Handbook for vegetable growers, John Wiley and sons, Inc., New York, 1957, 245 s. KOPEC,K.: Tabulky nutričních hodnot ovoce a zeleniny, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1998, ISBN 80-86153-64-9, 72 s. KOTT, L., MORAVEC,J.: Pěstování a použití méně známých zelenin, SZN, Praha, 1989, 272 s. KOUDELA, M.: Skladujeme sklizenou zeleninu, Zahrádkář č. 12/2008, Český
zahrádkářský svaz, Praha, 2008, str. 38 - 39 KRYŠTOF, M. : Kultura pekingského zelí, Diplomová práce, MZLU, Brno, 2000 KŮDELA, V A KOL.: Rostlinolékařská bakteriologie, Academia, Praha, 2002, ISBN 80-200-0899-3, 348 s. MALÝ, I. A KOL.: Polní zelinářství, Agrospoj, Praha 1998, 196 s. MALÝ, I.: Pěstujeme květák, zelí a další košťálové zeleniny, Grada Publishing, Praha, 2003, ISBN 80-247-0409-9, 92s. MORÁVEK, Z; KRPEŠOVÁ N.: Popisy nově registrovaných odrůd košťálovin, kořenových a listových zelenin zapsaných ve Státní odrůdové knize od 1. 7. 2002 do 30. 4. 2004 – III. [online], ÚKZÚZ, 2005 [cit. 2009-03-27], dostupné na World Wide Web: PEKÁRKOVÁ, E.: Pěstujeme zdravou zeleninu, Květ, Praha, 1992, ISBN 80-03-00664-3 PEKÁRKOVÁ, E.: Pěstujeme zeleninu, Grada publishing, Praha, 1997, ISBN 80-7169-493-2, 149 s. PEKÁRKOVÁ, E.: Pěstujeme salát, špenát a další listové zeleniny, Grada Publishing, Praha, 2002, ISBN 80-247-0283-5, 96 s. PELEŠKA, S. : Pěstujeme zeleninu, Mona, 1992, ISBN 80-7026-088-2, 89 s. PETŘÍKOVÁ, K. : Zelinářství – Pěstitelské technologie, MZLU, Brno, 1996, ISBN 80-7157-225-X, 94 s. PETŘÍKOVÁ, K. : Zelinářství (obecná část), MZLU, Brno, 1997, ISBN 80-7157-277-2, 58 s. PETŘÍKOVÁ, K. A KOL.: Zelenina – Pěstování, ekonomika, prodej, Profi Press, s.r.o., Praha, 2006, ISBN 80-86726-20-7, 240 s. PETŘÍKOVÁ, K. A KOL.: Integrované pěstování listové zeleniny, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 2004, ISBN 80-7271-154-7, 44 s. PEVNÁ, V. A KOL.: Zeleninárstvo, Príroda, Bratislava, 1969, 421 s. PEVNÁ, V. A KOL.: Záhradníctvo – Zeleninárstvo, ovocinárstvo, vinohradníctvo, Príroda, Bratislava, 1989, ISBN 80-07-00039-9, 623 s. POKLUDA, R.: Integrované pěstování listové zeleniny, Zahrádkář č. 9/2008, Český zahrádkářský svaz, Praha, 2008, str. 20 – 21 PRUGAR, J.: Vliv agrotechniky na obsah dusičnanů v zelenině a bramborách, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1995, ISSN 0862-3562, 52 s.
ROD, J.: Nádorovitost brukvovitých [online], 2008 [cit. 2009-03-14], dostupné na World Wide Web: ROD, J. A KOL.: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy, Biocont Laboratory, Brno, 2005, ISBN 80-901874-3-9, 400 s. SCHWARZ, A. A KOL.: Obrazový atlas chorob a škůdců zeleniny, Biocont Laboratory, Brno, 1996, ISBN 80-901874-1-2, 320 s. STEIN, S.: Zelenina, Príroda a.s., Bratislava, 1999, ISBN 80-07-01074-2, 104s. ŠEDIVÝ, J.: Ochrana rostlin na zahradě od jara do zimy, Grada Publishing, 2. vydání, Praha, 2002, ISBN 80-247-0322-X ŠEFROVÁ, H.: Rostlinolékařská entomologie, Konvoj, Brno, 2006, ISBN 80-7302-086-6, 206 s. ŠTAMBERKOVÁ, J. : Co je vlastně čínské zelí [online], 2003 [cit. 2009-01-25], dostupné na World Wide Web: TÁBORSKÝ V., ŠEDIVÝ, J. : Rostlinolékařství, Credit, Praha, 1997, ISBN 80-902295-2-2, 347 s. TRONÍČKOVÁ, E.: Zelenina, ARTIA, Praha, 1985, 223 s. VANĚK, V. A KOL.: Výživa a hnojení polních a zahradních plodin, Redakce časopisu Farmář- Zemědělec, 3. vydání, Praha, 2002, ISBN 80-902413-7-9, 132 s. VEVERKA, V. A KOL..: Mechanizační prostředky pro sklizeň listové zeleniny [online], 2006 [cit. 2009-03-26], dostupné na World Wide Web: