Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Sledování pramenných vývěrů ve správě Lesů města Brna v severní části okresu Brno-venkov Diplomová práce

2015

Bc. Ema Stehnová

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny

Sledování pramenných vývěrů ve správě Lesů města Brna v severní části okresu Brno-venkov Diplomová práce

2015

Bc. Ema Stehnová

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Sledování pramenných vývěrů ve správě Lesů města Brna v severní části okresu Brno-venkov zpracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne: 7. dubna 2015 ………………………….. podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat své vedoucí diplomové práce paní Ing. Janě Markové, Ph.D. za její cenné připomínky a poskytnuté konzultace při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Pavlu Jordanovi z lesní správy Brno Lesů města Brna, a.s. za jeho ochotu při provádění laboratorních rozborů a rady při zpracování návrhů úprav studánek. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své mamince, která mi pravidelně půjčovala auto k průzkumu a pravidelným měsíčním měřením. Děkuji všem svým blízkým, kteří mě ve studiu a ve zpracování této práce podporovali.

Abstrakt Jméno: Bc. Ema Stehnová Název kvalifikační práce: Sledování pramenných vývěrů ve správě Lesů města Brna v severní části okresu Brno-venkov Diplomová práce se zabývá sledováním pramenných vývěrů a návrhem úprav studánek v severní části okresu Brno-venkov ve správě Lesů města Brna, a.s. Cílem práce bylo roční sledování studánek, pravidelné měsíční měření vydatnosti pramene, teploty vody, pH a obsahu kyslíku. Dále také provedení rozsáhlejších laboratorních rozborů, ze kterých bylo možné rozhodnout o kvalitě vody. Zjištěné hodnoty byly graficky a tabelárně zpracovány a porovnány s hodnotami dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Diplomová práce obsahuje textový popis úprav sledovaných studánek. U studánky V Hájku je navržena celková rekonstrukce a součástí je detailní technický popis konstrukce studánky a situační nákres zasazení do prostředí. Dalším cílem práce bylo navrhnout u jedné studánky informační tabuli s přesnou grafickou a textovou podobou. Klíčová slova:

voda a vodní zdroje, pramen, studánka, vydatnost pramene, průtok, teplota, pH, obsah kyslíku, laboratorní rozbory, návrhy úprav, informační tabule

Abstract Name: Bc. Ema Stehnová Title of thesis: Monitoring water springs in management of Lesy města Brna, a.s. in the northern part of district Brno-venkov

The thesis engages in mapping water springs and design modifications of springs in the northern part of district Brno-venkov in management of Lesy města Brna, a.s. The goal of the thesis was annual monitoring of natural springs, periodic monthly measurement of the spring intensity, water temperature, pH and content of oxygen. And last but not least making complete laboratory analyzes which indicate quality of water. The results were processed by graphs and tables and they were compared with Regulation no. 252/2004 Sb., which determines hygienic demands on potable water. The thesis contains textual delineation of modifications of monitoring spings. The spring called V Hájku there is designed total renovation.

The detailed technical

depiction of construction of spring and layout the spring to surroundings. The next goal was designed informational table with exact graphic and textual shape.

Keywords:

water and sources of water, spring, well, spring flow, flow, temperature, pH, content oxygen, laboratory analysis, proposals of arrangement, information board

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................................9

2

Cíl práce ......................................................................................................................... 10

3

Literární rešerše .............................................................................................................. 11 3.1 Rozšíření vody na Zemi ................................................................................................. 11 3.2 Koloběh vody ................................................................................................................ 12 3.3 Zdroje vody ................................................................................................................... 14 3.4 Podzemní voda .............................................................................................................. 14 3.4.1 Pramenné vývěry .................................................................................................... 16 3.5 Fyzikální, chemické a biologické vlastnosti vody ........................................................... 17 3.5.1 Fyzikální vlastnosti ................................................................................................. 18 3.5.2 Chemické vlastnosti ................................................................................................ 18 3.5.3 Biologické vlastnosti .............................................................................................. 20 3.5.4. Charakteristika parametrů z laboratorní zkoušky .................................................... 20 3.6 Studánky ....................................................................................................................... 26 3.7 Informační tabule .......................................................................................................... 29 3.8 Lavičky ......................................................................................................................... 29

4

Metodika ......................................................................................................................... 30

5

Základní údaje a popis přírodních poměrů lokality ........................................................... 32 5.1 Základní údaje o lokalitě ............................................................................................... 32 5.2 Přírodní poměry lokalit v okolí studánek ....................................................................... 33 5.2.1 Geomorfologické poměry ....................................................................................... 33 5.2.2 Biogeografické poměry, fauna a flóra ..................................................................... 35 5.2.3 Geologické poměry................................................................................................. 38 5.2.4. Pedologické poměry .............................................................................................. 41 5.2.5. Klimatické poměry ................................................................................................ 43 5.2.6. Hydrologické poměry ............................................................................................ 45 5.2.7 Antropogenní poměry ............................................................................................. 47

6

Podrobný popis stavu pramenů a studánek ....................................................................... 49 6.1 Studánka Brčálka .......................................................................................................... 49 6.2 Olšová studánka ............................................................................................................ 51 6.3 Studánka V Hájku ......................................................................................................... 53 6.4 Studánka U Sovy ........................................................................................................... 55 6.5 Studánka U Širokého proudu ......................................................................................... 56

7

Výsledky ......................................................................................................................... 58 7.1 Grafické vyhodnocení měsíčních měření parametrů vody ve studánkách ........................ 59

7.2 Grafické vyhodnocení laboratorních rozborů vody ve studánkách .................................. 61 7.3 Grafické znázornění závislosti vydatnosti pramene na měsíčních srážkách ..................... 67 7.4 Grafické znázornění závislosti teploty vody studánek na teplotě okolí ............................ 70 7.5 Návrhy úprav studánek .................................................................................................. 71 7.5.1 Studánka Brčálka .................................................................................................... 71 7.5.2 Olšová studánka ..................................................................................................... 73 7.5.3 Studánka U Širokého proudu .................................................................................. 74 7.5.4 Studánka V Hájku................................................................................................... 74 7.5.5 Studánka U Sovy .................................................................................................... 76 7.6 Materiál, náklady a dotace ......................................................................................... 77 7.6.1 Potřeba materiálu .................................................................................................... 77 7.6.2 Náklady .................................................................................................................. 79 7.6.3 Dotace .................................................................................................................... 81 8

Diskuze ........................................................................................................................... 83

9

Závěr .............................................................................................................................. 87

10

Summary ..................................................................................................................... 90

11

Seznam použité literatury a zdrojů ............................................................................... 93

12

Seznam tabulek a obrázků ........................................................................................... 96

13

Přílohy ........................................................................................................................ 98

1 Úvod Voda je nedílnou a nejdůležitější součástí naší planety Země. Voda je spolu s půdou a ovzduším základním předpokladem všeho živého na Zemi. Přibližně 71 % povrchu Země pokrývá slaná voda moří a oceánů, které akumulují přibližně 97 % zásob vody. Sladká voda tvoří přibližně 3 % hydrosféry, jež se nachází v povrchové a podpovrchové formě. A přibližně 1 % světové sladké vody se nachází v pitné podobě, snadno dostupné pro lidi. Voda, jenž tvoří významnou složku biomasy, má v krajině nezastupitelnou biologickou funkci. Je součástí jak rostlin, tak i živočichů. (Kravka a kol., 2009) V důsledku stoupajícího počtu obyvatel roste i spotřeba vody. Lze konstatovat, že nedostatek pitné vody je globálním problémem celého lidstva. Největší problémy s pitnou vodou řeší subsaharská Afrika. Evropa má v současnosti dostatek pitné vody. Velkým problémem je ale její znečištění a zacházení s odpadními vodami. Neustále se zhoršující kvalita vody poukazuje na to, že lidé si kvalitní vody příliš neváží. Tento přístup k vodním zdrojům by se měl změnit nebo nastane nevyhnutelná katastrofa. Prameny jsou přirozené vývěry podzemní vody na zemský povrch (Hruška, Jelínek 1998). Studánky jsou pak objekty, ve kterých se prameny soustředí v jednom místě. Úcta k pramenům a studánkám má dávnou historii. První studánky byly budovány v první polovině 20. století jako zdroj pitné vody pro sedláky a lesníky. V druhé polovině 20. století pak docházelo k jejich devastaci a některé zanikly v důsledku melioračních zásahů a vlivem nešetrných zásahů člověka. (O studánkách, 2014) Je důležité pečovat o stávající studánky a neustále hledat nové prameny. Studánky vznikaly v období, kdy lidé celé dny pracovali venku na polích a v lesích. A sloužily pro ně jako zdroj pitné vody. V současné době je mnoho takových studánek, které již neslouží původnímu účelu a postupně chátrají. V posledních padesáti letech začalo studánek postupně ubývat. Upravené studánky jsou také vyhledávanými lokalitami pro relaxaci, stávají se významným krajinotvorným prvkem a odráží náš přístup ke krajině. U studánek by se měly nacházet informační tabule, které informují o kvalitě vody. V roce 2008 byl založen Mladými ochránci přírody Národní registr pramenů a studánek, který vznikl s cílem zapojit do péče o ně širokou veřejnost. V Národním registru pramenů a studánek je v současnosti zaregistrováno 2280 studánek, o které se někdo stará. Neustále dochází k nárůstu zájmu veřejnosti o studánky v krajině. (Národní registr pramenů a studánek, 2014) 9

2 Cíl práce Tato diplomová práce vznikla na podnět Lesů města Brna, a.s. Sledované studánky byly zadány panem Ing. Pavlem Jordanem z Lesní správy Brno. Jejich požadavkem bylo zhodnocení stavu studánek, sledování základních parametrů kvality vody a v neposlední řadě také laboratorní rozbor. Dalším požadavkem bylo tabelární a grafické zpracování parametrů kvality vody a následné zpracování návrhu úpravy studánky, která je ve špatném technickém stavu. Cílem práce bylo zmapování vybraných studánek v lesích města Brna v severní části okresu Brno-venkov. Jedna lokalita se nachází u Lelekovic a druhá u Veverské Bítýšky. Jedná se o pět studánek, které jsou pod správou podniku Lesy města Brna, a.s. Zaprvé bylo třeba zpracovat literární rešerši na přehled řešené problematiky. Dále byly vypracovány přírodní poměry daných oblastí. Cílem práce dále bylo pravidelně v měsíčních intervalech sledovat studánky a měřit základní parametry vody (teplota, pH, kyslík) a vydatnost pramenů. Dále pak dvakrát ročně provést komplexní laboratorní rozbor kvality vody. Následně byly všechny parametry vyhodnoceny a zpracovány graficky a tabelárně. Laboratorní rozbory byly porovnány s hodnotami pro pitnou vodu dle vyhlášky MZČR č. 252/2004 Sb. Po vyhodnocení stávajícího stavu bylo nutné navrhnout

úpravu

studánek

a

bezprostředního

okolí

s ohledem

na

splnění

hydrologických, krajině-ekologických a rekreačních funkcí. U nejméně vyhovující studánky bylo navrženo nové technické řešení včetně výkresu. U dalších vyhovujících studánek byly navrženy pouze malé úpravy, které jsou popsány v textové části. U jedné vybrané studánky dále navrhnout grafickou, textovou podobu a technické řešení informační tabule. Dále zpracovat mapové, výkresové a tabelární přílohy včetně fotodokumentace.

10

3 Literární rešerše 3.1 Rozšíření vody na Zemi Voda je jednou z nejdůležitějších součástí naší planety Země. Základním předpokladem všeho živého v krajině je voda spolu s půdou a ovzduším. Voda se vykytuje ve všech přírodních hmotách (v minerálech, horninách, rostlinách, živočiších aj.) (Krešl, 2001). Je to nejrozšířenější sloučenina. V přírodě se vyskytuje ve všech fyzikálních skupenstvích, a to plynném, pevném a kapalném. Voda, chemickým vzorcem H2O, je sloučenina jednoho atomu kyslíku a dvou atomů vodíku, které jsou spojeny polární kovalentní vazbou. Je bezbarvá, čirá, bez chuti a bez zápachu, v tlusté vrstvě namodralá kapalina. Teplota tání je 0 °C a teplota varu 100 °C. Při teplotě 3,98 °C má největší hustotu (1000 g. cm-1). Voda ovlivňuje mnoho přirozených i umělých pochodů

anorganického

i

organického

prostředí.

Limituje

látkové

výměny,

ekosystémové cykly, krajinotvorné procesy a primární produkci. Její primární význam je ekosystémový. (Kravka a kol., 2009) Život celé společnosti je závislý na zdrojích biosféry. Základními zdroji biosféry jsou: voda, vzduch, půda, rostlinstvo, živočišstvo, nerostné suroviny a sluneční záření. Tyto zdroje jsou buď vyčerpatelné, nebo nevyčerpatelné. Téměř 4 miliardy let zná geologická historie Země vodu. Lidé se domnívají, že by stačilo, aby Země byla na jiné oběžné dráze kolem Slunce a voda by se zde pravděpodobně nevyskytovala. Na vzdálenější dráze by naopak zmrzla. Teorie vzniku vody je dávána do souvislostí s odplyněním pláště Země. (Tourková, 2004) Oceány a moře, jako základní zdroj a recipient vody na Zemi, zaujímají přibližně 70,8 % zemského povrchu a akumulují cca 97,2 % zásob vody se značně omezeným využitím. Sladká voda se nachází v povrchové formě v jezerech, řekách, bažinách, nádržích, ledovcích a sněhu. Právě ledovce a sníh tvoří největší zásobárnu sladké vody. Podpovrchovými zdroji na pevnině je voda půdní a podzemní. Podzemní voda má přibližně objem 8 mil. km3 a půda pojímá cca 65 tis. km3. Celková zásoba vody na pevnině činí 2,8 %, v ovzduší přibližně 0,0009 %. Nedostatek vody obtěžuje cca 1/6 světové populace. (Kravka a kol., 2009) Česká republika tvoří střechu Evropy a pramennou část povodí Odry, Moravy a Labe. Jediným zdrojem vody v těchto povodích jsou atmosférické srážky spadlé na 11

jejich území, které jsou prostorově i časově velmi diferencované. Na našem území jsou rozhodujícím zdrojem vody atmosférické srážky (Krešl, 2001). Průměrný úhrn srážek za rok 2013 je cca 727 mm (ČHMÚ, 2014). Za rok 2005 atmosférické srážky činily přibližně 57 730 mil. m3 a celkový výpar 42 872 mil. m3. Zdroje podzemních vod měly objem cca 1 305 mil. m3 a povrchových vod přibližně 5 489 mil. m3. Lze tedy konstatovat, že Česká republika je pramenné a odtokové území. Primárním zdrojem retence a akumulace vod je půda. Sekundárními zdroji pak vodní toky a nádrže. (Kravka a kol., 2009) Voda tvoří základní složku biomasy a má v krajině nezastupitelnou biologickou funkci. Živé buňky jsou z převážné části tvořeny vodou. Mízy a šťávy vyšších rostlinných organismů obsahují více než 95 % vody. Savci jako ucelená skupina obsahují 70 – 80 % vody. Největší význam má voda v kapalném skupenství, jejímž hlavním zdrojem jsou atmosférické srážky. Pro rostliny je důležitý nejen úhrn srážek, ale také jejich intenzita, četnost výskytu a rozdělení ve vegetačním období. Velký význam má také voda v plynném skupenství, protože vodní páry zvlhčují vzduch, který pak ovlivňuje velikost transpirace rostlin a intenzitu výparu z povrchu půdy. Vodní páry ve formě oblačnosti do jisté míry mají vliv na intenzitu fotosyntézy. Sám člověk k životu potřebuje cca 2,5 až 3 litry pitné vody denně. Pitná voda nahrazuje ztráty vody v organismu, ale také zajišťuje přísun stopových prvků, vápníku, sodíků, hořčíku. Voda v krajině se podílí na stavbě hornin a půdy (voda mineralogická, krystalická, hydratační atd.), a tak tvoří funkci stavební vody. Voda je zdrojem a prostředkem vodní eroze, transportu a ukládání zemin a hornin. Pro sekundární potřeby lidstva se voda značně uplatňuje jako zdroj mechanické, chemické a tepelné energie. V neposlední řadě je voda nepostradatelná ve své hygienické funkci, při rekreaci a sportu. Z hlediska krajinářské tvorby je voda nezaměnitelný přírodní činitel. (Tlapák a kol., 1992)

3.2 Koloběh vody Voda, která se vyskytuje na zemi i v atmosféře se souhrnně nazývá hydrosféra. Pro vodu na Zemi je charakteristický její neustálý koloběh, který je spojen se změnou skupenství (Šilar, 1996). Slunce a Země, jako zdroj energie, je nutný k cirkulaci vody v přírodě. Energie ze Slunce umožňuje výpar a pohyb vlhkosti v atmosféře. Gravitace způsobuje pohyb vody ve skupenství pevném a kapalném (Tourková, 2004).

12

Pouze 0,4 % hydrosféry se účastní koloběhu vody na Zemi (Krešl, 2001). Kravka a kol. (2009) uvádí, že existuje velký a malý koloběh vody. Ve velkém koloběhu dochází k transportu vody mezi pevninou a oceánem. U malého koloběhu probíhá transport vody pouze nad oceány nebo pouze nad bezodtokými oblastmi pevniny. Koloběh vody probíhá takto: z hladiny oceánů a moří se nepřetržitě voda vypařuje. Většina páry se ihned sráží a vrací se do oceánu jako déšť, značnou část par odnese vítr nad pevninu. Zde se páry srážejí a spadnou v podobě deště, mlhy, jako kroupy či sníh. Mimo to se vzdušná vlhkost kondensuje jako rosa nebo námraza na rostlinstvu či jiných předmětech. Většina této vody se znovu vypařuje nebo ji absorbují rostliny, které ji později transpirují. Srážky, kam řadíme sníh, mlhu, kroupy a déšť se částečně vypařují ještě před dopadem na zemský povrch. Další část zachytí listy rostlinstva, část stéká na zem a část se vypařuje. Voda, která dopadla na půdní povrch, stéká ve strůžkách do potoků a řek a dále odtéká do moří a oceánů. Druhá část zasakuje póry a průlinkami a tvoří půdní vláhu, jež je vázána kapilárními silami při zemském povrchu, a která se buď z půdy vypaří, nebo ji využije rostlinstvo a zpětně ji transpirací vypaří. Další část vody prosákne nebo proteče většími póry a puklinami a stane se součástí podzemní vody. Lze říci, že podzemní voda je vlastně soustava podzemních toků a jezer, tekoucích v průlinkách a pórech hornin. Má svůj spád a odtéká do řek, oceánů, vyvěrá na povrch jako prameny, nebo se dostává do hlubších vrstev a pro potřebu lidí se pak čerpá z artézských nebo obyčejných studní. Celá cirkulace vody je závislá na vypařování a probíhajících procesech v atmosféře. Tourková (2004) píše, že tento celý hydrologický koloběh vody lze vyjádřit rovnicí hydrologické bilance. Hydrologická bilance se stanoví pro určitý čas a prostor, a může se vztahovat k jakémukoliv území, konstatuje Šilar (1996). Nejčastěji se stanovuje pro orografické povodí, což má výhodu v tom, že území je hydrologicky uzavřeným celkem, v němž se snadněji určí vztahy mezi srážkami a odtokem. Kravka a kol. (2009) uvádí, že hydrologická bilance porovnává příjmové a ztrátové (bilanční prvky) složky hydrologického cyklu. Umožňuje určit velikost přírodních zdrojů vody a tím pádem i možnosti jejich využití v určitém území. Zjednodušeně lze hydrologickou bilanční rovnici vyjádřit takto: atmosférické srážky se rovnají součtu odtoku vody, klimatického výparu a množství vody, které zvýšilo nebo snížilo zásoby povrchové a podzemní vody. Dle Tourkové (2004) se v zjednodušené formě touto rovnicí vyjadřuje rovnováha mezi tvorbou a odtokem podzemních vod a jejich vztahem k ostatním složkám hydrosféry.

13

3.3 Zdroje vody Vědní obor zabývající se časovým a prostorovým rozdělením vody a koloběhu vody na Zemi, dále také jejími fyzikálními, chemickými i biologickými vlastnostmi se nazývá hydrologie (Šilar, 1996). Součástí hydrologie je hydrometeorologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie a výzkum kvality vody (Kravka a kol., 2009). Hydrogeologie se zabývá podzemními vodami. Jejich původem, zákony pohybu, podmínkami výskytu, jejich vzájemným působením s horninami, jejich režimem, fyzikálními a chemickými vlastnostmi atd. (Šilar, 1996). Dle Tlapáka a kol. (1992) je základním zásadním předpokladem správného hospodaření s vodou v krajině znalost vodních zdrojů. Z hydrologického hlediska členíme vodní zdroje následovně. Vody atmosférické, které souhrnně označují vlhkost ovzduší, oblaka a atmosférické srážky. Tyto vody se vyskytují ve všech třech fyzikálních skupenstvích.

Vlhkost

vzduchu

se významně podílí

na

mnoha

atmosférických jevech. Vody povrchové pochází z deště, ze sněhu, z výtoku podzemních vod, ledovců a zahrnují přirozené a umělé tekoucí vody (řeky, říčky, potoky, bystřiny apod.). Mezi vody povrchové řadíme i vody stojaté, které se dělí na přirozené (jezera, močály, moře) a umělé (rybníky, přehradní nádrže). Vody podpovrchové, které jsou pod povrchem země. Tyto vody jsou zdrojem kvalitní pitné vody a hlavním předpokladem života rostlin. Výskyt podpovrchových vod, jejich kvalita i pohyb jsou podmíněny prostředím, ve kterém se nachází. ČSN 73 6511 Názvosloví v hydrologii rozděluje podpovrchovou vodu na vodu půdní a vodu podzemní. Půdní voda obvykle nevytváří souvislou vodní hladinu a je většinou obsažena v horních půdních horizontech. Voda podzemní vyplňuje dutiny zvodnělých hornin, jimiž prosakuje nebo v nichž se hromadí. Voda podzemní se dále člení dle původu na vodu vadózní, juvenilní a fosilní.

3.4 Podzemní voda Tato diplomová práce se zaměřuje na vodu podzemní, kterou si blíže popíšeme. Tourková (2004) uvádí, že podzemní voda vzniká převážně vsakem srážkových vod v infiltrační oblasti do horninového prostředí. Základem přirozené infiltrace je gravitace, avšak velikost vsaku je závislá na několika faktorech. Těmito faktory jsou morfologie terénu, klimatické podmínky, charakter srážek a vegetace, geologické prostředí vystupující na zemský povrch, nasycení horninového prostředí podzemní vodou a antropogenní zásah do krajiny. 14

Největší část podzemních vod se tvoří z atmosférických srážek, jež pronikly do podzemí z povrchu zemského, nebo vznikla přímo pod povrchem kondenzací vodních par atmosférického původu. Tyto vody nazýváme vadózní. Menší podíl podzemních vod pochází z vodních par vycházejících z magmatu a prostupujících z hloubky do povrchových částí zemské kůry, jsou to tzv. vody juvenilní (Hruška, Jelínek, 1998). Tlapák a kol. (1992) píší, že juvenilní voda se nezúčastňuje koloběhu vody na Zemi. Voda fosilní je přítomna v horninách již od dob jejich vzniku a taktéž se nezúčastňuje oběhu vody v přírodě. Podzemní voda proniká póry, podél puklin a dutinami větších rozměrů. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách v § 2 definuje podzemní vody: „Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních“. Dále tento vodní zákon v § 2 vymezuje pojem útvar podzemní vody: „Útvar podzemní vody vymezené soustředěním podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech; kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustí, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr.“ Vodním zdrojem se dle tohoto zákona rozumí povrchové i podzemní vody, které jsou využívány nebo mohou být využívány pro uspokojování potřeb lidí, především pro pitné účely. Podzemní vodu můžeme členit podle různých kritérií. Podle Hrušky a Jelínka (1998) hladina podzemní vody v horninách s pórovou a puklinovou propustností může být volná nebo napjatá. Na volnou hladinu působí pouze tlak atmosférický. Při stlačení volné hladiny nepropustným nadložním krytem, hydrostatickým tlakem nebo tlakem plynů přechází hladina volná v hladinu napjatou. Podzemní vodu s napjatou hladinou označujeme také jako artézskou. Pro artézskou vodu je charakteristický při hladině větší tlak než atmosférický. Tlapák a kol. (1992) konstatují, že se podzemní voda dělí také podle toho, v jakém prostředí se nachází. Například voda průlinová, puklinová a krasová. Průlinová podzemní voda vyplňuje místa v usazených horninách a zeminách. Její pohyb je velmi pomalý. Puklinová podzemní voda se pohybuje v trhlinách, puklinách a zlomech mezi jednotlivými vrstvami hornin. Krasová voda se vyskytuje v horninách s puklinami, kavernózními dutinami a podzemními chodbami. Dále se podzemní voda dělí na přírodní zdroje (proudící množství vody), na přírodní zásoby (zbývající, statická část podzemní vody) a na doplňkové zdroje, které lze získat umělým zvětšením přírodních zásob nebo zdrojů vody. Šilar (1996) uvádí, že podzemní voda 15

s normálním obsahem rozpuštěných tuhých látek, plynů a mikroorganismů se nazývá prostá voda. Vody, které se od prostých vod liší množstvím nebo druhem rozpuštěných látek, plynů či teplotou se nazývají vody minerální. Šilar (1996) dále píše, že meze chemického složení, teploty či radioaktivity, při jejichž překročení lze vodu považovat za minerální, jsou stanoveny normami. Obsah rozpuštěných látek se u minerálních vod uvádí v mg na 1 kg. U nás jsou vody považovány za minerální, pokud obsahují více než 1000 mg . kg-1 rozpuštěných neústrojných látek. Dle Krešla (2001) se podpovrchové vody podle toho, jak je voda v horninách vázána, dělí na chemicky vázanou vodu a mechanicky vázanou vodu. Z hydrologického hlediska mají význam podpovrchové vody, které se v horninách mohou pohybovat ať v plynném, či kapalném stavu a zúčastňovat se koloběhu vody v přírodě. 3.4.1 Pramenné vývěry Dle Šilara (1996) podzemní voda vyvěrá na zemský povrch v místech, kde zvodnělé pásmo vystupuje na povrch, a to buď ve skrytých vývěrech v korytech toků a v nádržích, nebo ve viditelných soustředěných vývěrech. Tourková (2004) uvádí, že převážná část zásob podzemní vody se odvodňuje způsobem tzv. skrytých vývěrů, které se na tocích projevují přírony (nárůstem průtoku). Kromě skrytého odvodňování podzemní vody existuje odvodnění soustředěným vývěrem. Hruška a Jelínek (1998) dále píší, že prameny jsou přirozené soustředěné vývěry podzemní vody na zemský povrch. Prameny vznikají tam, kde zemský povrch protíná hladinu podzemní vody a kde přebytek této vody může vytékat. Dále vznikají tam, kde na povrch země vyúsťuje zvodnělá puklina, zlom, vodou nasycené povrchové pásmo či krasová dutina. Tourková (2004) konstatuje, vyskytuje-li se v území více pramenů pohromadě a jsou ve vzájemném hydrologickém vztahu, nazýváme je prameništěm. Prameny můžeme dělit podle různých hledisek. Například podle výskytu v terénu, geologických poměrů, setrvalosti vývěrů apod. Nejvýznamnějším kritériem pro třídění pramenů je směr, kterým se podzemní voda dostává k vývěru. Podle toho se rozdělují prameny sestupné a prameny vzestupné. Sestupné prameny vznikají tam, kde hladina podzemní vody směrem k vývěru klesá. U vzestupných pramenů voda vystupuje k vývěru proti směru gravitace, a to působením přetlaku vyvolaného buď hydrostatickým tlakem, nebo tlakem plynů a par obsažených ve vodě. Voda se zde pohybuje ve dvou větvích, a to v sestupné větvi přiváděcí vodu z napájecí oblasti a ve vystupující větvi směřující k pramenu. Vystupující prameny dále dělíme na vrstevní 16

nebo zlomové. Prameny vyskytující se v krasových oblastech nazýváme vyvěračky (Hruška, Jelínek, 1998). Tourková (2004) dále dělí prameny podle setrvalosti vývěru na prameny stálé, občasné a periodické. Prameny občasné vyvěrají po určitou dobu v roce a při absenci srážek vysychají. Periodické prameny se vyskytují v pravidelných intervalech. Podle geologických poměrů se rozlišují prameny suťové, vrstevní, puklinové a zlomové. Podle morfologie terénu dělíme prameny na údolní, svahové a terasové. Vyvěrající podzemní vodu v pramenech můžeme zcela dobře kvantifikovat. Množství vyvěrající vody za časovou jednotku udává vydatnost pramene. Nejjednodušší způsob měření vydatnosti pramene je měření odměrnou nádobou o známém objemu, kdy měříme čas potřebný k jejímu naplnění. Lze říci, že vydatnost pramene závisí na srážkách spadlých v infiltračním území. Rovněž je závislá na rozsahu a propustnosti hydrogeologické struktury, které může tlumit výkyvy vydatnosti pramene. U mnoha pramenů dochází během roku ke kolísání vydatnosti. (Tourková, 2004) Tlapák a kol. (1992) konstatují, že z hlediska možného využití je nutné znát vydatnost a kvalitu vody pramene. Důležitým faktorem je i stálost průtoků, zejména v suchém období. Jímaní vody z pramene se nejčastěji provádí za použití pramenných jímek. Existují různé pramenné jímky, například pramenná jímka s bočním vývěrem. Při využívání pramenných vývěrů je zapotřebí, aby byly jímací objekty opatřeny přelivným zařízením, které přebytečnou vodu neškodně odvádí do recipientu. Pokud by nebyla přebytečná voda odvedena, docházelo by k povrchovému zamokření níže ležících pozemků.

3.5 Fyzikální, chemické a biologické vlastnosti vody Podzemní voda v přirozeném stavu je svými vlastnostmi pro člověka nejblíže požadavkům na zdravotně nezávadnou vodu. Podzemní vodu, která svými vlastnostmi nevyhovuje vodě pitné, lze upravit. Možnosti úpravy jsou ovšem limitovány některými faktory (Tourková, 2004). Dle Tlapáka s kol. (1992) jsou vlastnosti podzemní vody podmíněny prostředím, jímž se voda pohybuje. Při hospodaření s podzemní vodou se tedy držíme zásady chránit a uchovat její nejlepší vlastnosti, aby si zachovala přiměřenou tvrdost, vhodnou čistotu i teplotu a mohla tak být ideálním zdrojem vody pro obyvatelstvo, zemědělství i průmysl. Pro potřeby lidstva lze používat pouze určitou část podzemních vod, které označujeme jako využitelné vodní zdroje.

17

Chemické a fyzikální vlastnosti vody jsou ovlivněny obsahem různých látek a sloučenin. Tyto látky mohou být mechanicky přimíšené anorganické i organické povahy ve vodě nerozpuštěné, pouze rozptýlené, které se dále usazením dají z vody odstranit. Dále to mohou být rozpuštěné pevné i plynné látky, které se dostávají do vody z hornin nebo ovzduší. Nebo to jsou mikroorganismy rozptýlené ve vodě. (Hruška, Jelínek, 1998) Odběr vody z pramene se provádí z výtokové roury, přepadu nebo pod hladinou. Při odběru by se mělo zamezit tříštění neboli provzdušnění vody. Nejlepší je, když je přítok ponořen co nejhlouběji do odběrové lahve a voda se nechá přetékat. Pokud je pramen nezachycený, je nutné nejdříve upravit vývěr a vzorek odebrat až po vyčištění vody. (Tourková, 2004) 3.5.1 Fyzikální vlastnosti Mezi nejdůležitější fyzikální vlastnosti řadíme teplotu, obsah nerozpustných látek, barvu, pach a chuť. Požadavky na fyzikální vlastnosti jsou různé podle jejího využití. Barva a pach závisí na chemických a biologických vlastnostech vody. (Tlapák a kol., 1992) Teplota podzemní vody vypovídá o tom, v jaké hloubce se nachází zvodeň pod terénem a o rychlosti proudění podzemní vody. Většinou se teplota pohybuje v rozmezí 5 13 °C. ČSN 75 7111 doporučuje teplotu pro pitnou vodu v rozmezí 8 12 °C. Barva je indikátorem čistoty. Čisté podzemní vody jsou bezbarvé. Povrchové vody s dostatečnou hloubkou jsou blankytně modré. Přítomnost suspendovaných látek snižuje intenzitu barvy. Pach je dán přítomností prchavých primárních látek ve vodě (např. H2S, látky biologického původu a jiné kontaminanty). Chuť závisí na přítomnosti přírodních a kontaminujících látek. Chuť může významně ovlivnit obsah železa, manganu, hořčíku, zinku, chloridů, síranů, ale také pH. (Tourková, 2004) 3.5.2 Chemické vlastnosti Při chemickém rozboru vody hodnotíme obsah různých kationtů a aniontů, obsah kyslíku, oxidu uhličitého a organických látek. Z kationtů jsou to především ionty vodíkové, které jsou obsaženy v přírodních vodách. Poměr mezi volným a vázaným CO2 určuje koncentraci vodíkových iontů, a tedy i pH (chemickou reakci) vody. Kationty sodíkové a draslíkové se do vody dostávají vyluhováním z půdy. Hlavním 18

zdrojem vápníkových kationtů (Ca2+) jsou vápence a sádrovce. Rozpouštěním magnezitu a dolomitu vznikají kationty hořčíku. Kationty vápníku a hořčíku určují uhličitanovou tvrdost vody. Celková tvrdost je pak součtem tvrdosti uhličitanové a neuhličitanové. Tvrdost se měří v tzv. německých stupních (1° = 10 mg CaO+MgO v 1 litru vody). Rozeznáváme vody měkké (0 8 °n), středně tvrdé (8 12 °n) a vodu tvrdou (více než 12 °n). Mezi nejdůležitější anionty, které ovlivňují reakci vody a její alkalitu, řadíme anionty hydrogenuhličitanové. Anionty síranové mají původ v síranech, které se nacházejí v půdě. Síranové anionty působí velmi agresivně na konstrukce z betonu. Zvýšený obsah dusičnanových a fosforečnanových aniontů souvisí s nesprávnou aplikací průmyslových hnojiv zemědělské výroby. Amonné ionty signalizují fekální znečištění. Kyslík se do vody dostává při styku se vzduchem a následkem biologického působení vodních rostlin. Organické látky i CO2 jsou obsaženy ve všech přírodních vodách. V podzemních vodách se vyskytuje nejmenší množství organických látek. Obsah organického znečištění vody udává BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku za 5 dnů). (Tlapák a kol., 1992) Pitter (2009) uvádí, že chemické složení podzemních vod souvisí se vzájemným působením srážkových a povrchových vod, podzemní atmosféry a horninového prostředí. Lze konstatovat, že půdní a horninové prostředí nejvíce ovlivňuje kvalitu a kvantitu podzemních vod. Můžeme říci, že chemické složení závisí především na složení půd a hornin, kterými voda při svém podzemním oběhu protéká a také na složení povrchových a srážkových vod v dané oblasti. Při tvorbě složení podzemních vod se uplatňují především tyto vlivy: 1) Přímé rozpouštění obvykle nepostačuje k vytvoření vyšších koncentrací rozpuštěných látek ve vodě. Výjimkou jsou snadno rozpustné minerály na bázi síranů a chloridů (např. sádrovec CaSO4.2H2O, kamenná sůl NaCl nebo draselné soli). Přímým rozpouštěním se podzemní vody obohacují huminovými látkami vyskytujícími se v půdě. 2) Chemické působení. Voda se obohacuje především vápníkem, hořčíkem, sodíkem, draslíkem a křemíkem. 3) Vliv srážkových a povrchových vod, které mají vliv zejména na mělké podzemní vody ve svrchních zvodnělých vrstvách. Může se jednat o některé specifické anorganické nebo organické škodliviny (např. některé toxické kovy a uhlovodíky), tak i o běžné součásti přírodních vod.

19

4) Modifikující přeměny. Primárně vzniklé sloučeniny podléhají druhotným modifikujícím přeměnám výměnou iontů, oxidací a redukcí. Dochází k tzv. metamorfóze chemismu. Tyto procesy významně ovlivňují např. poměrné zastoupení Na, K a Ca. Rozpuštěný kyslík ve vodě Pitter (2009) konstatuje, že se kyslík do vody dostává dvěma způsoby. Jednak difúzí z atmosféry, jednak při fotosyntetické asimilaci vodních rostlin, řas a sinic. Rozpustnost kyslíku ve vodě závisí na koncentraci rozpuštěných látek, s jejímž vzrůstem klesá. Rozpustnost kyslíku ovlivňuje také teplota vody i tlak (při větších výškových rozdílech může být tento vliv významný). Kyslík je důležitý a nezbytným prvkem pro zajištění aerobních pochodů při samočištění povrchových vod a při biologickém čištění odpadních vod. Přítomnost či nepřítomnost kyslíku indikuje stav jakosti vod a rozhoduje o tom, jaké procesy budou ve vodě probíhat (aerobní nebo anaerobní). Koncentrace rozpuštěného kyslíku je důležitým indikátorem čistoty povrchových vod. Podle koncentrace kyslíku se povrchové vody zařazují do tříd z hlediska čistoty. Hodnota rozpustnosti kyslíku se udává v mg.l-1. (Pitter, 2009) 3.5.3 Biologické vlastnosti Tlapák a kol. (1992) konstatují, že podle přítomnosti živých organismů se posuzují biologické vlastnosti vody. Vyhodnocuje se přítomnost řas, bakterií a prvoků. Jsou-li v pitné vodě obsaženy mikroorganismy, tak to signalizuje znečištění povrchovou vodou. Obsah mikroorganismů ve vodě se provádí pomocí bakteriologického rozboru, při kterém se stanovuje obsah zárodků psychrofilních, mezofilních a koliformních. 3.5.4. Charakteristika parametrů z laboratorní zkoušky pH Pojem pH je charakterizován jako záporná hodnota dekadického logaritmu aktivity vodíkových iontů, která se vyjadřuje v molech na litr (Horáková a kol., 2003). Tourková (2004) uvádí, že hodnota pH ovlivňuje chemické i biochemické procesy ve vodě. Umožňuje rozlišit výskyt jednotlivých prvků ve vodě. Používá se také při posuzování agresivity vody. U podzemních vod se pH pohybuje v rozmezí 5,5 7,5. Pokles hodnoty se projevuje u kyselých vod z oblasti rašelin, sulfidických rud a některých málo mineralizovaných vod z oblasti krystalinika. Jedná se o logaritmickou stupnici od 0 do 14. U kyselin je hodnota menší než 7. Hodnota 7 zobrazuje neutrální vodu. A hodnoty 20

větší než 7 zásaditost vody. Hodnota pH se stanovuje nejrůznějšími metodami. Od nejjednodušší při užití indikátorových papírku, až po složitější elektrometrické metody (Horáková a kol., 2003). Mezní hodnota pro pitnou vodu se pohybuje v rozmezí 6,50– 9,50. Konduktivita Jedná se o elektrolytickou konduktivitu, což je míra koncentrace ionizovatelných anorganických a organických součástí vody (Pitter, 2009). Horáková a kol. (2003) konstatují, že se jedná o převrácenou hodnotu odporu. Stanovení konduktivity umožňuje odhad koncentrace iontově rozpuštěných látek a celkové mineralizace ve vodě. Hodnota konduktivity se využívá k posuzování čistoty destilované vody. Konduktivita je závislá především na koncentraci iontů, jejich náboji, pohyblivosti a na teplotě vody. Nejčastěji se měří nebo přepočítává na teplotu 25 °C. Pitter (2009) říká, že se elektrolytické konduktivity využívá také při kontrole výsledků chemického rozboru vody. Z její výsledné hodnoty lze posoudit úplnost chemické analýzy iontových složek vody. Hodnota konduktivity zobrazuje přibližnou míru koncentrace elektrolytů ve vodě. Prosté podzemní vody mají většinou konduktivitu v rozmezí 5–50 mS.m-1. Mezní hodnota konduktivity pitné vody je 125 mS.m-1. KNK4,5 Zkratka KNK značí kyselinovou neutralizační kapacitu, což je výsledná alkalita vody. Ve formě číselného indexu se udává zvolená hodnota pH. Volba pH je závislá na účelu, ke kterému má dané stanovení sloužit. Dle acidobazické rovnováhy v hydrochemii lze usoudit, že při pH přibližně 4,5 bude celkový oxid uhličitý ve vodě přítomen ve formě volného oxidu uhličitého. Stanovení koncentrace jednotlivých forem CO2 má klíčový význam a tudíž patří tato zkouška téměř k povinným zkouškám u rozborů vody. Přírodní a užitkové vody mají pH v rozmezí 4,5–8,3, a proto se z kyselinových kapacit určuje pouze KNK4,5. Tato zkouška informuje o schopnosti vázat hydroxidové a vodíkové ionty, což je významná vlastnost všech vod, způsobená uhličitanovým systémem. Touto zkouškou se zjistí obsah alkalicky reagujících látek ve vodě. Vyhláška pro stanovení jakosti pitné vody neuvádí mezní hodnoty. (Horáková a kol., 2003) Chloridy Dle Horákové a kol. (2009) jsou chloridy nejrozšířenější formou výskytu chloru ve vodách a patří mezi základní anionty přírodních vod. Pitter (2009) dále píše, že jsou chloridy přítomné převážně jako jednoduchý ion Cl-, protože mají jen malé kompletační 21

schopnosti. Rozpustnost chloru je závislá především na hodnotě pH. Ve vodě jsou chloridy biochemicky i chemicky stabilní. Oxidují se při vysokých hodnotách oxidačněredukčního potenciálu, což u přírodních vod nepřichází v úvahu. Z hygienického hlediska nejsou chloridy nikterak nebezpečné. Ovšem při vyšších koncentracích ovlivňují chuť vody. Chloridy patří mezi silně agresivní sloučeniny a mohou zapříčinit lokální i plošnou korozi kovů. K hygienickému zabezpečení pitné vody se používá technologie chlorování. Mezní hodnota pro pitnou vodu je 100 mg/l. (Pitter, 2009) Amonné ionty Amoniakální dusík (NH4+, NH3) je primárním produktem rozkladu organických dusíkatých látek živočišného i rostlinného původu. Významným antropogenním zdrojem amoniakálního dusíku organického původu jsou především splaškové odpadní vody, odpady ze zemědělských výrob a kalová voda z anaerobní stabilizace čistírenských kalů. Dalším zdrojem amoniakálního dusíku anorganického původu jsou hlavně dusíkatá hnojiva, která se infiltrací a splachem se zemědělských ploch dostávají do povrchových a podzemních vod. Při rozpouštění amoniaku ve vodě dochází ke vzniku hydrátu NH3.H2O, který se pak přímo disociuje na ionty NH4+ a OH-. Téměř všechny amonné soli jsou ve vodě dobře rozpustné. V podzemních vodách se amoniakální dusík obvykle vyskytuje ve velmi nízkých koncentracích. Výjimku tvoří podzemní vody, které jsou kontaminované fekáliemi nebo dusíkatými hnojivy. Volný molekulární NH3 je těkavý a lze jej z vody odstranit provzdušňováním. Tohoto způsobu úpravy se někdy využívá při odstranění amoniakálního dusíku z odpadních vod obsahující vyšší koncentrace. Z hygienického hlediska je amoniakální dusík velmi důležitý, protože je jedním z primárních produktů při rozkladu organických dusíkatých látek. Je tudíž důležitým chemickým indikátorem znečištění podzemních vod živočišnými odpady. Mezní hodnota amonných iontů pro pitnou vodu je 0,5 mg.l-1. (Pitter, 2009) Dusičnany Horáková a kol. (2003) píší, že dusičnany patří mezi hlavní anionty vody, vyskytující se ve všech druzích vod, avšak v různých koncentracích. Pitter (2009) dále uvádí, že dusičnany vznikají především sekundárně při nitrifikaci amoniakálního dusíku a jsou konečným stupněm rozkladu dusíkatých organických látek v oxickém prostředí. Dalším významným zdrojem je hnojení zemědělských pozemků dusíkatými hnojivy. V atmosférických srážkách se nachází dusičnany anorganického původu, které pak 22

zvyšují koncentraci dusičnanů v povrchových vodách. U dusičnanů, jako i u ostatních anorganických sloučenin dusíku, je výhodné vyjadřovat jejich koncentrace jako dusičnanový dusík N-NO3-. Jejich koncentrace vzrůstají v důsledku zvyšujícího se počtu obyvatel a intenzivní zemědělské činnosti. V podzemních vodách mohou koncentrace dusičnanů kolísat v širším rozmezí v závislosti na jejich vzniku. Vysoká koncentrace dusičnanů, ale i dusitanů bývá charakteristická pro podzemní vody v borových lesích. V přírodních vodách se jejich koncentrace mění také v závislosti na vegetačním období. Maximální koncentrace dusičnanů dosahuje v zimním období, kdy se vyluhují z půdy, protože jsou velmi slabě vázány v půdním sorpčním komplexu. V letním vegetačním období jsou naopak vyčerpávány z vody vegetací. Samy o sobě jsou dusičnany málo škodlivé. Mohou ale nepřímo škodit tím, že se v zažívacím traktu mohou redukovat bakteriální činností na toxičtější dusitany. Pokud k redukci nedojde, jsou dusičnany poměrně rychle vylučovány močí. Dusitany potom reagují s hemoglobinem na methemoglobin, který v krvi nemůže přenášet kyslík a dochází k dusičnanové alimentární methemoglobinaemii. Toto onemocnění je kritické především u kojenců do 3 měsíců, velmi ojediněle bylo prokázáno u dospělé populace. Vzniku onemocnění je nutné předcházet používáním nezávadné pitné vody i k přípravě umělé výživy kojenců do 3 měsíců. Dalším záporným rysem dusičnanů je jejich nepřímá toxicita, která spočívá v tom, že mohou být prekurzory dusitanů, které pak reagují v zažívacím traktu s aminy za vzniku N-nitrosoaminů, což jsou látky považované za potenciální karcinogeny. V požadavcích na jakost pitné vody se uvádí nejvyšší mezní hodnota NO 350 mg.l-1. Pro kojeneckou vodu pak platí nejvyšší mezní hodnota 10 mg.l-1. Dusitany Pitter (2009) uvádí, že dusitany se jako minerály na zemském povrchu nevyskytují. Jsou-li přítomny ve vodách, vznikají zejména biochemickou oxidací (nitrifikací) amoniakálního dusíku nebo biochemickou redukcí dusičnanů, což je v minimálním množství případů. Zvýšené množství dusitanů se může nacházet ve vodách s intenzivním chovem ryb. Dusitany jsou ve vodách zpravidla doprovázeny dusičnany a amoniakálním dusíkem. Vyskytují se obvykle v nízkých koncentracích díky své chemické a biochemické labilitě. Lze konstatovat, že dusitany v přírodních vodách nedominují, protože jsou v oxických podmínkách rychle transformovány nitrifikací na dusičnany. A ve velmi čistých vodách bývají přítomny jen ve velmi nízkých koncentracích. Vyšší koncentrace dusitanů se nachází ve splaškových odpadních vodách. Horáková a kol. (2003) píší, že dusitany patří mezi významné indikátory 23

fekálního znečištění podzemních a pitných vod. Pokud jsou ovšem dusitany anorganického původu, pak ztrácí svoji indikátorovou hodnotu. Pitter (2009) dále uvádí, že jsou dusitany ve vodách velmi nestálé. Ve vyšších koncentracích v pitné vodě způsobují methemoglobinaemii. Dusitany také působí velmi toxicky na ryby a mohou být příčinnou jejich masového úhynu. Nejvyšší povolená hodnota dusitanů v pitné vodě je 0,5 mg.l-1. CHSKMn Horáková a kol. (2003) uvádí, že zkratka CHSK značí chemickou spotřebu kyslíku. Je definována jako hmotnostní koncentrace kyslíku, která je stejná s hmotností silného oxidačního činidla spotřebovaného na oxidaci oxidovatelných látek v 1 litru vody. CHSK řadíme mezi nespecifické ukazatele vody a jeho hodnota slouží k odhadu organického znečištění vody. Jeho zvýšená hodnota u rozboru pitné vody může negativně ovlivnit jakost pitné vody. Existuje mnoho metod na stanovení CHSK a souvisí především s použitým oxidačním činidlem. Hodnota CHSKMn, u níž se používá jako oxidační činidlo mangan, pouze v pitné a přírodní vodě. Zásadně se nevyužívá při analýze odpadních vod. Výhodou této metody je její jednoduchost provedení, malá časová a materiálová náročnost. Největší nevýhodou je nízký stupeň oxidace většiny organických látek. Z tohoto důvodu není hodnota CHSKMn chápána jako ukazatel obsahu organických látek ve vodě, ale spíše jako uzanční ukazatel jakosti (nebo také znečištění) vody. Při zkoušce dochází k předběžnému odhadu organického znečištění. Mezní povolená hodnota pro pitnou vodu je 3,0 mg.l-1. Překročení této mezní hodnoty značí možnou přítomnost organických látek živočišného i rostlinného původu. (Horáková a kol., 2003) Zákal a barva Pitter (2009) definuje zákal jako snížení průhlednosti vody pomocí nerozpustných látek. Čirost vody je základním požadavkem pro jakost pitné a užitkové vody. Zákal způsobují anorganické a organické látky, které jsou zpravidla koloidně dispergované a mohou být buď přírodního, nebo antropogenního původu. Může se jednat o jílové minerály, hydratované oxidy kovů, bakterie, plankton a detrit. Zákal u podzemních vod se vyskytuje jen zřídka a je tvořen převážně anorganickými látkami. Pro pitnou vodu je mezní hodnota zákalu 5 ZF. Zákal je významnou veličinou především při procesech úprav vody a jedním z kritérií pro odhad dávky koagulačního činidla. Horáková a kol. (2003) píší, že se barva čisté vody v průhledu světla do dostatečné hloubky jeví jako světle modrá. Přírodní vody jsou často nějak zbarveny. Pitter (2009) 24

dodává, že barva přírodních vod je zapříčiněna hlavně huminovými látkami (především fulvokyselinami, které zbarvují vodu žlutě až žlutohnědě). Vodu mohou zbarvovat taktéž nerozpustné látky. Barva vody i její intenzita závisí na hodnotě pH a musí být vždy k této hodnotě vázána. Také závisí na oxidačně-redukčním potenciálu. V nejjednodušším případě se barva vody vyhodnocuje pouze vizuálně a výsledek se vyjadřuje kvalitativně (tj. slovním popisem odstínu a intenzity). U přírodních vod, které jsou často zbarveny huminovými látkami žlutohnědě, se intenzita tohoto zbarvení srovnává s řadou porovnávacích roztoků. Výsledky se vyjadřují jako obsah platiny (v mg) v 1 litru. U pitné vody je mezní hodnota barvy stanovena na 20 mg.l-1.

Vápník+hořčík Tyto prvky jsou v přírodě velmi rozšířené a v přírodních vzorcích se vzájemně doplňují. Vápník a hořčík se do vody dostávají rozkladem hlinitokřemičitanů vápenatých a hořečnatých. Větší obohacení podzemní vody vápníkem a hořčíkem souvisí s rozpuštěným CO2, který významně zvyšuje rozpustnost minerálů na bázi uhličitanů. V málo mineralizovaných vodách se vápník a hořčík vyskytují hlavně jako jednoduché kationty Ca2+ a Mg2+. Ve více mineralizovaných vodách se ve větším množství tvoří různá iontová seskupení. Často je koncentrace vápníku vyšší než u hořčíku. Ve spojitosti s vápníkem a hořčíkem a technologii vody hovoří často o tzv. tvrdosti vody. Protože tento název neodpovídá svým významem správnému popisu vlastností vody a je obtížné přesně definovat různé druhy tvrdosti, se od tohoto názvu upouští. Pitter (2009) uvádí: „Pojem „tvrdost vody“ není nezbytný a udržuje se spíše z tradičních důvodů.“ Co se týká hygienického hlediska, jsou oba prvky netoxické a jejich přítomnost je v pitné vodě žádoucí. Oba prvky mají pozitivní vliv na lidský organismus. Voda obsahující převážně vápník a hydrogenuhličitany jsou chuťově nejlepší. Vyšší koncentrace hořčíku mohou nepříznivě ovlivnit chuť vody. Doporučená hodnota pro pitnou vodu je 2,0–3,5 mmol/l. (Pitter, 2009) Železo Ve vodách se mohou vyskytovat různé formy železa. Formy, v jakých se železo nachází ve vodách, závisí především na hodnotě pH, oxidačně-redukčním potenciálu a na přítomnosti komplexotvorných látek (Horáková a kol., 2003). Pitter (2009) dále konstatuje, že lze analyticky odlišit celkové železo, železo rozpuštěné, nerozpuštěné a železo organicky vázané. V zemské kůře se vyskytuje mnoho železných rud. Mezi nerozšířenější patří pyrit FeS2, magnetovec Fe3O4, limonit a siderit. Pouhým 25

rozpouštěním těchto látek se voda železem obohacuje pouze minimálně. Ve většině případů dochází ke složité chemické reakci. Přítomnost železa ve vodě způsobuje především technické závady – materiály, které jsou v těsném kontaktu, zbarvuje žlutě až hnědě. Z hlediska hygienického pak negativně ovlivňuje především barvu, chuť a zákal vody. Mezní hodnota železa v pitné vodě činí 0,2 mg/l. (Pitter, 2009) Koliformní bakterie Některé koliformní bakterie jsou obsaženy v trávicím traktu lidí a živočichů, a tudíž jsou hlavním indikátorem fekálního znečištění. Tyto bakterie se vyskytují také v půdě a v rozkládajícím rostlinném materiálu. Patří do čeledi Enterobacetriaceae. Do této čeledi řadíme spoustu rodů např. Salmonella, Shigella, Yersinia enterocolitica. Tyto bakterie nejsou rezistentní vůči teplotám vyšším než 50 °C. Při teplotách vyšších než 72 °C by se měly tyto bakterie zcela devitalizovat. Přítomnost koliformních bakterií ve vodě indikuje fekální znečištění z traktu teplokrevných živočichů včetně člověka. Takto kontaminovaná voda může způsobit různé zdravotní problémy, kterými jsou nevolnost, zvracení a průjem. Mezní hodnota dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. je 0 KTJ/100 ml. (Bakterie, 2015) Kolonie 36°C a kolonie 22°C Tento rozbor stanovuje počty kolonií kultivované při teplotách 36 °C a 22°C. Jedná se o všudypřítomné bakterie, které mají za vhodných podmínek ve vodě příznivé podmínky pro rozmnožování. Na jejich množení má vliv mnoho faktorů. Například teplota vody, rychlost proudění vody, přítomnost nutrietů (uhlíku, dusíku a fosforu). Mezní hodnoty pro pitnou vodu jsou: kolonie 36 °C max. 100 KTJ/1ml a kolonie 22 °C max. 500 KTJ/1ml. (Vodárenství, 2015)

3.6 Studánky Kovařík (1998) píše, že úcta k pramenům a studánkám má dávnou historii. S rostoucím poznáváním těchto vodních zdrojů se postupem času vyvíjela snaha i o jejich ochranu. V některých případech, kdy se podcenila ochrana mimořádných vodních zdrojů, došlo k jejich poškození, ne-li ke zkáze. Již ve starověku Keltové chovali velkou úctu k posvátným pramenům, studánkám, tůním a močálům. Dále pak Římané využívali léčivých pramenů na mnoha místech. Bez pochyby lze konstatovat, že i dávní Slované, stejně jako jiné mnohé národy v pohanském období, si mimořádně vážili vodních zdrojů. Prameny a studně uctívali a přinášeli jim i oběti. 26

Studánka je životadárný vývěr vody, uctívaný pohanskými kulty dávných časů, symbol čistoty, osvěžující ústa i duši a v neposlední řadě nezastupitelný prvek v ekosystému krajiny. V první polovině 20. století byla vybudována většina současných studánek jako zdroj pitné vody pro lesníky a sedláky. V druhé polovině 20. století docházelo k jejich postupné devastaci a ke snižování jejich významu v krajině. Některé studánky zanikly vlivem melioračních zásahů, jiné vlivem nešetrných zásahů člověkem vyschly, další byly pohlceny rozvíjející se zástavbou. Především lesní studánky trpěly nedostatkem péče a špatným hospodařením v lesích. (O studánkách, 2014) Je žádoucí neustále hledat nové prameny a pečovat o stávající studánky, to znamená chránit je před nepříznivými vlivy a nevhodnými zemědělskými zákroky při aplikaci chemických prostředků (Kotásková, 2009). U studánek by se měly nacházet informační tabule, které obsahují údaje o hodnotách jakosti vody. V naší krajině existuje velké množství studánek. Vznikly v období, kdy lidé pracovali celé dny venku na polích a v lese. V současnosti již mnoho studánek neslouží původnímu účelu a postupně chátrají. (ČSOP a studánky, 2014) Nejčastěji vyhledávanými lokalitami pro rekreaci jsou místa u vodních ploch a toků a u studánek (Kotásková, 2009). Studánky a prameny se mohou stát cílem nevšedních výletů, při kterých se o nich můžeme dovědět jejich historii či pověsti, vztahující se ke studánce (Kovařík, 1998). Lze konstatovat, že smyslem péče o studánky je tvorba turisticky a esteticky atraktivních míst, která mohou sloužit k relaxaci. Studánky se stávají především významným krajinotvorným prvkem, který odráží náš přístup ke krajině. (O studánkách, 2014) Výstavba studánky je finanční investicí, kterou je třeba provést jen u těch pramenů, které na základě průzkumu splňují tyto podmínky: -

stálá vydatnost pramene

-

vyvěrající pramen není povrchový ani mělce povrchový

-

doba měření základních charakteristik se blíží 15 leté řadě dat

-

rozbor vody splňuje požadavky pro pitnou vodu

-

vydatnost vody není závislá jenom na srážkových úhrnech

(O studánkách, 2014) Dle Kotáskové (2009) neexistuje jednotný návod na úpravu a vybudování studánky, protože každý pramen má své specifické podmínky. Je ovšem několik variant řešení úprav pramenných vývěrů. Nejčastěji se voda zadržuje kamennou zídkou z lomového 27

kamene na cementovou maltu a následně vytéká odtokovou trubkou. Další možností je svedení vody do pramenné jímky, kde se voda shromažďuje a dále vytéká odvodní trubkou zídkou stavěnou na sucho. Vhodnou úpravou jsou i různé estetické dřevěné stříšky na kamenné podezdívce či betonovém základu, které jsou umístěny nad sběrnou jímkou. Pokud je přítomný pouze jeden výron pramene, je vhodné svést vodu trubkou do skruže, tu pak propojit se studánkovou stavbou, ve které je zabudována trubka pro odvedení vody. Je důležité zachovat princip spojených nádob tak, aby hladina vody vystoupala k místu výtoku i při nižších stavech podzemní vody. Finančně náročnějším prostředkem je vybudování betonové galerie. V tomto případě dochází k téměř stoprocentnímu záchytu vody. Stavba by měla být uzavřena, aby nedocházelo k promísení povrchové a podzemní vody. Skruž by měla být dokonale utěsněná. Před vybudováním studánkové stavby je nutné vypracovat projekt, který musí být schválen příslušnými orgány ochrany přírody, majiteli pozemku a dalšími dotčenými orgány. Nemělo by se opomenout zbudování napajedla pro lesní zvěř a ptáky. Pokud ovšem studánka nesplňuje výše uvedená kritéria, je vhodné vybudovat prozatímní studánkovou stavbu, která by měla umožnit lepší podmínky pro sledování pramene. (O studánkách, 2014) V posledních padesáti letech začalo studánek postupně ubývat, především proto, že o ně lidé přestali pečovat. Před několika lety se Český svaz ochránců přírody začal snažit o nápravu zdevastovaných studánek. V roce 1999 Mladí ochránci přírody vyhlásili projekt s názvem Zachraňme studánky, a pak založili v roce 2008 Národní registr pramenů a studánek, dostupný na webových stránkách estudanky. eu. Národní registr je tak jistým rozšířením projektu Zachraňme studánky s cílem zapojit do péče o studánky širokou veřejnost. Každým rokem, již od projektu Zachraňme studánky, vychází Studánkový sborník, který obsahuje informace o studánkovém dění během celého roku. Studánkový sborník z roku 2014 informuje, že je již v Národním registru 2280 studánek, o které se někdo stará. Dále uvádí, že v posledním roce dochází k nárůstu zájmu lidí o studánky a péči o ně. (Národní registr pramenů a studánek, 2014)

28

3.7 Informační tabule Dle Kotáskové (2009) informační tabule plní funkci informační i výchovnou. Slouží k lepší orientaci v obcích, na naučných stezkách a podávají podrobné informace o konkrétní lokalitě nebo tamní historii. Textová část je navíc doplněna fotografiemi nebo ilustracemi. Konstrukce informační tabule je převážně tvořena dvěma svislými dřevěnými sloupky, nebo dvojicí sloupků, které jsou kotveny pomocí ocelových kotev do patek z prostého betonu. Kotvy bývají připevněny svorníky. Panel je pak vytvořen z dřevěných prken nebo z desek umístěnými mezi sloupky. Plastové panely s popisy jsou připevněny hřebíky nebo vruty. Celou konstrukci je vhodné doplnit stříškou, která částečně tabuli zastíní.

3.8 Lavičky Lavičky slouží k odpočinku vsedě a jsou základním vybavením odpočinkových míst. Měla by být na ně kladena jak funkční, tak i estetická kritéria. Lavičky musí být nejen pohodlné, ale i pevné a především odolné vůči nepříznivým povětrnostním vlivům a vandalismu. Lavičky v krajině jsou nejčastěji zhotovovány z kamene a ze dřeva. V intravilánu je možné použít i kov, kombinaci kovu a dřeva, dřeva a betonu, kdy sedací plochy budou ze dřeva. Nejjednodušším sedacím prvkem je jednoduchá lavice bez opěradel. Přičemž výška sedací plochy by se měla pohybovat mezi 34 až 46 cm. Vytvořením opěradla se výrazně zvýší komfort sezení. (Kotásková, 2009)

29

4 Metodika Zpracování této diplomové práce bylo započato v dubnu roku 2014. Diplomová práce byla zpracována dle zadaného tématu. Všechny mapované studánky se nachází v severní části okresu Brno-venkov v okolí Lelekovic a Veverské Bítýšky v lesích, které jsou ve správě Lesů města Brna, a.s. Klíčové údaje byly získány vlastním terénním měřením, pozorováním pramenů a vyhodnocením laboratorních rozborů vody z jednotlivých pramenů. Pro zpracování byly dále použity všechny možné dostupné zdroje a mapy. První seznámení s mapovanými studánkami bylo uskutečněno terénním průzkumem lokalit s vedoucím Lesní správy Brno panem Ing. Pavlem Jordanem v dubnu 2014. Před začátkem vlastního terénního šetření byly lokality, kde se prameny vyskytují vyhledány v základní mapě. Dále došlo k seznámení s lokalitami pramenů. Geografická poloha jednotlivých pramenů byla zaměřena přístrojem GPS Trimble, který byl zapůjčen na Ústavu hospodářské úpravy lesů a aplikované geoinformatiky Mendelovy univerzity. Data byla dále zpracována v programu ArcGIS. Zjištěné údaje terénním měřením a údaje z laboratorních rozborů byly následně zpracovány v programu Microsoft Excel do přehledných tabulek a grafů. Ty pak byly vloženy do programu Microsoft Word, ve kterém byla práce zpracována. Po vyhodnocení současného stavu studánek a vydatnosti pramenů bylo navrženo vzorové řešení úpravy studánky V Hájku v k. ú. Holasice u Veverské Bítýšky. Návrh úpravy studánky a informační tabule byl zpracován ve studentské verzi programu AutoCAD 2013. Vlastní měření bylo zahájeno v květnu roku 2014. Po dobu 11 měsíců byla měřena v pravidelných intervalech vydatnost mapovaných pramenů, teplota vody, pH a obsah O2. Poslední měření bylo realizováno v březnu roku 2015. Úplné laboratorní rozbory byly provedeny v měsíci říjnu 2014 a únoru 2015. K měření byl použit multifunkční přístroj Multi 340i, který vysoce přesně měří parametry vody. Dále byly použity odměrné válce o objemu 1 l, 0,5 l a 0,25 l, stopky na mobilním telefonu a kapesní zápisník s propiskou. K měření vydatnosti pramene byla využita nejjednodušší metoda, která se používá u nejmenších potoků a méně vydatných pramenů. Měření proběhlo pomocí odměrné nádoby a měření času potřebného k jejímu naplnění. Vytékající voda byla zachycena do odměrného válce o objemu 1 litr a souběžně byl měřen čas potřebný k naplnění nádoby stopkami na mobilním telefonu. Vydatnost pramene byla vypočtena dosazením do vzorce Q = V/t v litrech za sekundu. Měření teploty, pH i nasycení vody 30

kyslíkem bylo prováděno přístrojem Multi 340i. Diody přístroje byly ponořeny do vody v odměrném válci a po ustálení byly hodnoty odečteny z displeje přístroje a zapsány do kapesního zápisníku. Hodnoty byly zapsány do tabulky v programu Microsoft Excel a následně vyhodnoceny pomocí grafů. Podrobné laboratorní rozbory byly provedeny v měsíci říjnu 2014 a únoru 2015. Laboratorní rozbory, které bylo možno realizovat díky společnosti Lesy města Brna, a.s., byly vyhotoveny v akreditované laboratoři podniku Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. na Útvaru kontroly kvality na pracovišti č. 1 – Laboratoř ČOV Brno-Modřice. Vzorky vody z pramenů byly jímány 21. 10. 2014 a 17. 2. 2015 přímo do vzorkovnic, které byly poskytnuty podnikem Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. U každého pramene byla voda jímána do čtyř vzorkovnic, které sloužily k různým účelům. K mikrobiologickému rozboru vody byla použita sterilní skleněná zábrusová vzorkovnice o objemu 250 ml. Hrdlo vzorkovnice bylo opatřeno krytem z alobalu. Sterilní vzorkovnice byla otevřena těsně před samotným odběrem a byla naplněna 2–3 cm pod hrdlo. Alobal z hrdla nebyl sundán, ale pouze opatrně odtáhnut. Po naplnění byla vzorkovnice uzavřena a alobal byl přitisknut zpět k hrdlu. Dále byly naplněny i polyethylenové vzorkovnice, které slouží k fyzikálně-chemickému rozboru vody. Byly odebrány 2 vzorkovnice o objemu 500 ml. Nejdříve byla vzorkovnice vypláchnuta vzorkovanou vodou, pak naplněna a důkladně uzavřena šroubovací zátkou. K úplnému rozboru bylo nutné naplnit ještě malou polyethylenovou vzorkovnici o objemu 1 dl. Takto odebrané vzorky byly druhý den dodány do laboratoře. Analýzy byly započaty ihned po odebrání vzorků vody. Provedení analýz trvalo celkem pět dní (22. 10. 2014– 27. 10. 2014 a 18. 2. 2015–23. 2. 2015). Při laboratorních rozborech byly provedeny následující zkoušky: pH, konduktivita, KNK4,5, chloridy, amonné ionty, dusičnany, dusitany, CHSK (Mn), zákal, barva, vápník+hořčík, železo, koliformní bakterie, kolonie 36 °C, kolonie 22 °C. Výsledné laboratorní rozbory byly porovnány s vyhláškou MZČR č. 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Vlastní fotodokumentace pramenů a studánek byla realizována digitálním fotoaparátem Olympus VG-170. Po navržení vzorové úpravy studánky V Hájku byly vypočteny ekonomické náklady, které bude nutné vynaložit pro realizaci navržené úpravy. Ekonomický návrh byl proveden na základě cen materiálů od různých výrobců. Při celkové ceně byla započítána i práce a příprava stanoviště. 31

5 Základní údaje a popis přírodních poměrů lokality 5.1 Základní údaje o lokalitě V této diplomové práci jsou řešeny následující studánky: -

studánka U Sovy

-

studánka U Širokého proudu

-

studánka V Hájku

-

Olšová studánka

-

studánka Brčálka

Studánky se nachází ve dvou geografických oblastech, studánka U Sovy, studánka U Širokého proudu, studánka V Hájku u Veverské Bítýšky a Olšová studánka a Brčálka v okolí Lelekovic. Všechny studánky se nachází na pozemcích určených k plnění funkcí lesa (zkráceně PUPFL), které spravují Lesy města Brna, a.s. Administrativní členění Všechny studánky se nachází v okrese Brno-venkov. Olšová studánka, studánka Brčálka Kraj: Jihomoravský Obec: Lelekovice Katastrální území: Lelekovice (679895) Studánka V Hájku Kraj: Jihomoravský Obec: Lažánky, místní část Holasice Katastrální území: Holasice u Veverské Bítýšky (679461) Studánka U Sovy Kraj: Jihomoravský Obec: Lažánky Katastrální území: Lažánky (679470) Studánka U Širokého proudu Kraj: Jihomoravský Obec: Sentice Katastrální území: Sentice (747681) (Nahlížení do katastru nemovitostí, 2014)

32

5.2 Přírodní poměry lokalit v okolí studánek 5.2.1 Geomorfologické poměry Studánka U Sovy, studánka U Širokého proudu, studánka V Hájku Hercynská pohoří provincie: Česká vysočina soustava: Česko-moravská podsoustava: Českomoravská vrchovina celek: Křižanovská vrchovina podcelek: Bítešská vrchovina okrsek: Deblínská vrchovina Bítešská vrchovina je plochá vrchovina z krystalických břidlic a vyvřelin moldanubika, místy se nachází ostrůvky mořských neogenních usazenin. Rozloha Bítešské vrchoviny je 1368,41 km2 a střední výška 517,2 m. (Demek, 2006) Deblínská vrchovina je členitá vrchovina, která je rozčleněna hlubokými údolími Svratky a jejich přítoků. Celková rozloha je 92,19 km2. Deblínská vrchovina se vyznačuje složitou geologickou stavbou především moravika svratecké klenby a ve sníženinách neogenní sedimenty. Mezi obcemi Veverská Bítýška a Heroltice vytváří řeka Svratka hluboké průlomové území a u obce Lažánky hluboké kaolinické zvětraliny. Nejvyšší bod Pasník je situován 543,4 m n. m. Střední část Deblínské vrchoviny je zalesněná smrkovými, borovými a smíšenými porosty s řadou rozlehlých zbytků doubrav, bučin a suťových listnatých lesů. V jihovýchodní části se nachází hojný výskyt bramboříku nachového (Cyclamen purpurascens). Vesnice jsou většinou obklopeny vysokokmennými sady a široké hřbety souvisle zorněny. V lesích se hojně vyskytuje černá zvěř. Nachází se zde maloplošná zvláště chráněná území – v jižní části PP Údolí Bílého potoka, v západní části – PR Slunná (pralesovitá bučina s příměsí lípy) a v severní části se nachází PP Pláně (pastvinná lada s jalovcem a teplomilnou faunou a flórou). U Lažánek se vyskytují rozsáhlé vápencové kamenolomy a jámy po těžbě kaolinu. Roztroušeně se zde nachází druhově bohaté lokality teplomilné a vápnomilné flóry – dřín (Cornus mas), hvězdnice chlumní (Aster amellus), růže galská (Rosa gallica), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) a vratička měsíční (Botrychium lunaria). (Demek, 2006) 33

Olšová studánka, studánka Brčálka Hercynská pohoří provincie: Česká vysočina soustava: Česko-moravská podsoustava: Brněnská vrchovina celek: Drahanská vrchovina podcelek: Adamovská vrchovina okrsek: Babí lom Adamovská vrchovina je členitá a směrem k severu se klínovitě zúžuje. Rozloha činí 269,91 km2 a střední výška je 400 m. Je tvořena převážně granitickými horninami brněnského masivu, dále devonskými slepenci a křemenci, místy i vápenci. Povrch Adamovské vrchoviny je silně ovlivněn neotektonickými pohyby. Od Blanska k jihu teče hlubokým průlomovým údolím řeka Svitava. (Demek, 2006) Babí lom je členitý hřbet a celý okrsek má rozlohu 14,64 km2. Je tvořen granodiority, metabasity a diority brněnského masivu. Nejvyšší část tvoří skalnatý hřeben, tvořený vzhůru vztyčenými vrstvami devonského slepence s bizarně uspořádanými skalními skupinami a hojnými projevy mrazového zvětrávání a svahových pohybů. Nejvyšším bodem je Babí lom (562,1 m n. m.). V okrsku Babí lom se nachází 2. až 4. lesní vegetační stupeň, kromě jižního okraje, který je souvisle zalesněný smrkovými, borovými a listnatými porosty s teplomilnou i podhorskou květenou. Nachází se zde také maloplošná zvláště chráněná území – PR Babí lom (na skalním hřebeni se vyskytují reliktní bory a zakrslé doubravy a pod skalami suťové lesy a bučiny) a PP Březina (habrodubový háj s jeřábem břekem a vzácnou flórou – prstnatec bezový (Dactylorhiza samicina), len žlutý (Linum flavum) a plamének přímý (Clematis recta). V jižní části hřebene je kamenná rozhledna, která je velmi turisticky navštěvovaná. (Demek, 2006)

34

5.2.2 Biogeografické poměry, fauna a flóra Všechny mapované studánky se nachází v Brněnském bioregionu (1.24). Dle Culka (1996) je Brněnský bioregion tvořen okrajovou vrchovinou Hercynika. Náleží sem následující geomorfologické celky: Bobravská vrchovina, střední část Boskovické brázdy, západní okraj Drahanské vrchoviny a východní okraj Křižanovské vrchoviny. Bioregion má plochu 812 km2 a má protáhlý tvar (ve směru S-J). 40 % rozlohy tvoří lesy, 34 % orná půda, 4 % travní porosty a 1,1 % vodní plochy. Culek (1996) uvádí, že bioregion leží na východním cípu hercynské podprovincie a je zde patrný karpatský a panonský vliv. Bioregion je tvořen soustavou granodioritových hřbetů a prolomů se sprašemi. V údolích řek se nachází stanovištní mozaika se segmenty teplomilnými i podhorskými. Převažuje 3. vegetační stupeň (dubo-bukový) s významným zastoupením 2. vegetačního stupně a ostrůvkovitě se zde vyskytuje i 4. bukový vegetační stupeň. Okrajové svahy Českomoravské vrchoviny, které přechází do Velkomeziříčského bioregionu, řadíme do netypické části bioregionu. V údolí Svitavy se dochovaly rozsáhlé dubohabřiny a bučiny a řada travnatých lad. Bioregion je tvořen hlavně amfibolickými granodiority, místy i diority a starými diabasy. Na okraji Českomoravské vrchoviny vystupují fylity, devonské vápence a slepence. Devonské slepence a jílovce vystupují i v oblasti Babího lomu. Z pokryvů se uplatňují spraše, místy tvořící i desítky metrů mocné závěje. Velmi rozšířené jsou písčitohlinité svahoviny. Reliéf je tvořen systémem prolomů a hrástí. Prolomy mají široká plochá konkávní dna a jsou tvořená sprašovými závějemi a návějemi. Výrazný je skalnatý hřeben Babího lomu z křemitých devonských slepenců. Na Svitavě i Svratce se vytvořil údolní fenomén, který společně s pestrým geologickým podkladem a členitým reliéfem zvyšuje celkovou biodiverzitu oblasti. Reliéf má převážně charakter ploché vrchoviny. Výšková členitost se pohybuje od 150 do 200 m. Některé hřbety a průlomová údolí mají charakter členité vrchoviny s členitostí 200–300 m. Mezi nejnižší body řadíme koryta Svitavy a Svratky v Brně s nadmořskou výška cca 200 m. Typická výška bioregionu je 250–500 m. (Culek, 1996) Dle Quitta (1971) převážná část bioregionu náleží do mírně teplé oblasti – MT 11, úvaly patří do teplé oblasti T 2 a hřbety do mírně teplé oblasti MT 7. Podnebí je tedy mírně suché a poměrně teplé. Podnebí je hodně diferencováno členitým reliéfem – časté jsou teplotní inverze a naopak extrémně teplé polohy na jižních svazích. V bioregionu se nachází hnědozemě až hnědozemní černozemě na spraších a typické kambizemě s luvizeměmi na svazích hřbetů a jejich úpatích. Ve skalnatých 35

údolích vystupuje mozaika půd převážně ovlivněných geologickým podkladem – litozemě, rankery atd. Vůči Velkomeziříčskému bioregionu je geomorfologická hranice neostrá, daná difúzní hranicí rozšíření zarovnaných povrchů, ale relativně ostrá v biotě. Vůči Sýkořskému bioregionu je gradient pozvolný a hranice nikterak výrazná. Hranice se Svitavským bioregionem je především biotická. (Culek, 1996) Přirozená vegetace nižších poloh patří k hercynským dubohabřinám, méně i ke karpatským dubohabřinám. Ve vyšších polohách jsou hojnější bučiny. Na prudších svazích teplomilné doubravy na kyselejších podkladech. Podél větších toků jsou olšiny. Primární bezlesí je velmi vzácné. V oblasti Deblínské vrchoviny (studánka V Hájku, studánka U Sovy) by se nacházela rekonstruovaná přirozená vegetace – dubohabrové háje s rostlinným pokryvem – černýšová dubohabřina. Brněnský bioregion má značně zachovalou biotu, čemuž odpovídá hustá síť vyhlášených maloplošných zvláště chráněných území. Co se týká bioty, bioregion leží na rozhraní termofytika a mezofytika. Floristická skladba odpovídá poloze bioregionu na okraji hercynské podprovincie. Převažují zde středoevropské, hercynské prvky, vzácně se objevují druhy karpatského migrantu např. ostřice převislá (Carex pendula), hvězdnatec čemeřicovitý (Hacquetia epipactis) a pryšec mandloňolistý (Tithymalus amygdalus). Panonské druhy se nachází ostrůvkovitě (na vápencovém podkladě). Náleží k nim dub pýřitý (Quercus pubescens), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), kavyl sličný (Stipa pulcherrima) a len žlutý (Linum flavum). Norické druhy se vyskytují od jihu území – např. kručinka chlupatá (Genista pilosa), křivatec český (Gagea bohemica), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens). Malý výskyt slatinných druhů např. kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), ostřice přioblá (Carex diandra) aj. Skuteční dealpidi a perialpidi se vyskytují ojediněle, náleží k nim penízek chlumní (Thlaspi montanum), lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata) a pěchava vápnomilná (Sesleria albicans). Faunu regionu ovlivňuje především brněnská aglomerace. Projevuje se synantropní výskyt a sekundární změna rozšíření různých živočišných druhů (např. kuna skalní, poštolka obecná atd.). Většinu ochuzené fauny představují lesní druhy, zástupci panonského prvku (ještěrka zelená, kudlanka nábožná aj.). Svratka náleží parmovému pásmu. Svitava pak přechodu parmového a lipanového pásma. Menší vodní toky řadíme k pstruhovému pásmu. Mezi významné vyskytující se druhy patří: ježek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps), kuna skalní (Martes foina), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velký (Myotis myotis), 36

strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), břehule říční (Riparia riparia), lejsek malý (Ficedula parva), poštolka obecná (Falco tinnunculus), ještěrka zelená (Lacerta viridis) a různé druhy měkkýšů např. pásovka žíhaná (Cepaea vindobonensis), žitovka obilná (Granaria frumentum), zemoun skalní (Aegopis verticillus). (Culek, 1996) Již v průběhu neolitu byly prolomy s úrodnými půdami osídleny a hřbety a vyšší polohy byly odlesněny až počátkem středověku. Především v údolí Svitavy zabírají přirozené lesní porosty značnou část plochy. Nachází se zde krásné komplexy bučin, dubohabřin i ostrůvků reliktních borů a suťových lesů. Na ostatním území jsou přirozené lesy zpravidla nahrazeny lignikulturami. I přesto jsou zde fragmenty přirozených lesů dosud hojné. V bezlesí převládají pole. Bioregion má dosti zachovalou biotu, čemuž nasvědčuje hustá síť MZCHÚ. Celková plocha bioregionu je 812 km2. Z toho je 34 % orná půda, 4 % travní porosty, 40 % lesy, 1,1 % vodní plochy. Koeficient ekologické stability je 1,4. (Culek, 1996)

Biochory Studánka V Hájku – biochora 3PQ – pahorkatiny na pestrých metamorfitech 3. v. s. Studánka U Sovy, studánka U Širokého proudu – biochora 3UQ – výrazná údolí v pestrých metamorfitech 3. v. s. Olšová studánka, studánka Brčálka – biochora 3VP – vrchoviny na neutrálních plutoniích 3. v. s. (Mapomat, 2014) Přírodní lesní oblasti „Přírodní lesní oblasti území vymezená v rámci průzkumu lesních stanovišť na základě geologických, orografických a fytogeografických podmínek“. (ÚHUL, 2014) Šetřené studánky se nachází ve dvou PLO: PLO 33 – Předhoří Českomoravské vrchoviny (studánka V Hájku, U Širokého proudu, U Sovy). Lesnatost PLO 33 je přibližně 31,3 % a katastrální výměra celé oblasti je 3615,77 km2. PLO 30 – Drahanská vrchovina (Olšová studánka, Brčálka). Celková lesnatost je cca 55,4 % a rozloha 1579,14 km2. (Přírodní lesní oblasti, 2014) 37

5.2.3 Geologické poměry Deblínská vrchovina – studánka U Sovy, V Hájku, U Širokého proudu Deblínská vrchovina se vyznačuje složitou geologickou stavbou především moravika svratecké klenby a ve sníženinách neogenních sedimentů (Demek, 2006). Deblínská vrchovina se nachází na východním okraji Českého masivu a má velmi pestrou a složitou geologickou strukturu (Kubalíková, 2005). Moravikum je varisky konsolidovaná jednotka složná ze tří litotektonických částí, kam patří skupina Bílého potoka, bítešská ortorula a olešnická skupina. Karbonátová sedimentace obecně následovala po siliciklastické. Během celosvětových zdvihů mořské hladiny byly uloženy givetské a frasnské vápence. U Lažánek však tyto vápence dosahovaly menší mocnosti než v Moravském krasu. Těleso bítešské ortoruly je tvořeno texturně různorodými, obvykle šedými nebo načervenalými horninami grafitického protolitu. (Hanžl a kol., 2007) Stýkají se zde tyto hlavní regionální geologické jednotky: brunovistulikum, moravikum, moravské paleozoikum, boskovická brázda, terciér a kvartérní pokryv. Hlavní část sledovaného území Deblínské vrchoviny tvoří svratecký masiv, při okrajích se vyskytuje moravikum svratecké klenby a zasahuje zde i neogén. Moravikum tvoří příkrovovou jednotku, která se skládá z hornin skupin Bílého potoka (slabě metamorfované vulkano-sedimentární komplex s převažujícími fylity), bítešské ortoruly (metamorfovaný kadomský granit) a olešnické skupiny. Kvartérní pokryv je soustředěn na akumulačních oblastech Českého masivu (Kubalíková, 2005). Geologickou stavbu Deblínska tvoří jak horniny vyvřelé (granit a aplit), tak přeměněné (ortorula, fylit, mramor, erlan, kvarcit, pararula a metabazit) i usazené. Mezi sedimentární horniny řadíme jednak devonská klastika, vápence a permské pískovce, tak i třetihorní mořské jíly. V dobách ledových sedimentovaly říční štěrky a větrem unášené spraše (Trojan, Trávníček 2011).

38

Geologická stavba území

Obr. 1: Geologická stavba zájmového území a lokalizace studánek - Deblínsko (Geologická mapa 1:50 000, 2015) Legenda: ID 6: nivní sediment ID 7: smíšený sediment ID 12: písčito-hlinitý až hlinito-písčitý sediment ID 16: spraš a sprašová hlína ID 19: sprašová hlína ID 453: slepence, brekcie ID 456: jílovce, prachovce, pískovce ID 458: arkózové pískovce ID 510: vápence ID 507: vápence, brekcie ID 519: arkózy, slepence ID 1130: aplit, pegmatit ID 1054: porfyroblastická, muskovitická ortorula místy s biotitem a granátem (bítešská skupina) ID 1055: porfyroblastická dvojslídná ortorula (bítešská skupina) ID 1074: sericitický fylit místy s chloritem ID 1078: laminovaný, chlorit sericitický fylit ID 1081: vápenec krystalický ID 1118: migmatitizovaná biotitická pararula až migmatit, místy s amfibolem (deblínská skupina) 39

ID 1087: metabazit, metatuf (deblínská skupina) (Geologická mapa 1:50 000, 2015) Adamovská vrchovina – Olšová studánka, Brčálka Adamovská vrchovina je tvořena převážně granitickými horninami brněnského masivu, dále devonskými slepenci a křemenci, místy i vápenci. Je rozčleněna na řadu dílčích bloků, prolomů a kotlin s výrazným průlomovým údolím řeky Svitavy. Povrch Adamovské vrchoviny je silně ovlivněn neotektonickými pohyby (Demek, 2006). V blízkosti Olšové studánky se nachází Babí lom, což je významná geologická lokalita. Skalní hřeben je tvořen svisle stojícími vrstvami fialově červených křemenných silicifikovaných slepenců. Úzký pruh zde vystupuje v tektonické pozici jako šupina mezi rozdílnými částmi brněnského masivu. Ve střední části jsou vedle tektonických jevů vidět i sedimentologické jevy. V období pleistocénu docházelo k mrazovému rozpadu skály na bloky, které byly soliflukcí transportovány po svahu. Ve střední části hřebene jsou vedle tektonických jevů vidět i sedimentologické fenomény jako gradační zvrstvení slepenců. Tato lokalita je chráněná a je zde vyhlášena národní přírodní rezervace. (Geologické lokality, 2014) Geologická stavba území

Obr. 2: Geologická stavba zájmového území a lokalizace studánek - Lelekovice (Geologická mapa 1:50 000, 2015)

40

Legenda: ID 7: smíšený sediment, nezpevněný ID 12: písčito-hlinitý až hlinito-písčitý sediment ID 13: kamenitý až hlinito-kamenitý sediment ID 16: spraš a sprašová hlína ID 519: arkózy, slepence ID 1099: šedý, načervenalý biotitický granodiorit ID 1113: metabazalt, zelená břidlice ID 1115: metaryolit ID 1130: aplit, pegmatit ID 1131: granitový porfyr (Geologická mapa 1:50 000, 2015) 5.2.4. Pedologické poměry Deblínská vrchovina V této oblasti jsou půdy ovlivněny především geologickým podložím. Převládají zde hnědé půdy typické (kambizemě), které vznikaly na krystalických horninách a dále ilimerizované půdy. V údolních partiích se vyskytují pseudogleje s hnědými oglejenými půdami. Zřídka se vyskytují rendziny v jižní části území (Kubalíková, 2005). Procentuální rozdělení půdních typů na Deblínsku: kambizem (hnědé půdy) – 63,1% luvizem – 21,2 % fluvizem – 6,1 % hnědozem – 4,5 % ranker – 1,8 % pseudoglej – 1,6 % glej – 1,1 % rendzina – 0,9 % pararendzina – 0,1 % Na vápence se vážou především rendziny a pararendziny. Kolem vodních toků se vyskytují fluvizemě, pseudogleje a gleje. Na prudkých svazích se nachází mělké kamenité rankery. Luvizemě jsou v polohách s vyššími úhrny srážek na mírných svazích. V nižších polohách a na vápnitých sedimentech se vyskytují hnědozemě.

41

Ovšem nejvíce se vyskytující skupinou půd jsou kambizemě - na svazích a často na silikátových honinách. (Trojan, Trávníček 2011)

Adamovská vrchovina Kuřimsko i okolí Lelekovic patří do Brněnského bioregionu, pro který je charakteristické střídání hnědozemí až hnědozemních černozemí na sprašových substrátech. Dále střídání typických kambizemí s luvizeměmi na svazích hřbetů a na jejich úpatí. Ve skalnatých údolních zářezech se vyskytují různé půdní typy – litozemě, rankery, typické rendziny. Kolem potoků a řek se vyskytují v převážné míře fluvizemě. (Drobilová, 2007)

Obr. 3: Skupiny půdních typů na zemědělské půdě v k. ú. Lelekovice (Statistická ročenka půdní služby, 2015)

42

5.2.5. Klimatické poměry Dle Quitta (1971) řadíme lokality všech studánek do klimatické oblasti mírně teplé MT 11. Tato klimatická oblast je charakteristická dlouhým, teplým a suchým létem, přechodné období je krátké s mírně teplým jarem i podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s malými sněhovými srážkami. Velmi členitý reliéf mapovaného území vede k určitým rozdílům v topoklimatu. V údolí Svitavy v letních měsících za slunného počasí dochází k častým teplotním inverzím.

Charakteristika MT 11: Počet letních dní: 40–50 Počet dní s teplotou alespoň 10 °C: 140–160 Počet mrazových dní: 110–130 Počet ledových dní: 30–40 Průměrná teplota v lednu: -2– -3 °C Průměrná teplota v dubnu: 7–8 °C Průměrná teplota v červenci: 17–18 °C Průměrná teplota v říjnu: 7–8 °C Počet dnů se srážkami alespoň 1 mm: 90–100 Srážkový úhrn ve vegetačním období: 350–400 Srážkový úhrn v zimním období: 200–250 Počet dnů se sněhovou pokrývkou: 50–60 Počet jasných dnů: 120–150 Počet zatažených dnů: 40–50 (Quitt, 1971) Detailnější klimatické údaje byly převzaty z tabulek podnebí. Klimatické údaje byly čerpány z nejbližší klimatické stanice (pro obě lokality) v Tišnově. Průměrné dlouhodobé klimatické údaje za období 1901–1950 na klimatické stanici v Tišnově jsou uvedeny v následujících tabulkách. Poslední tabulka (tab. 4) podává informace o průměrné teplotě a srážkách za rok 2013.

43

Tab. 1: Průměrné klimatické údaje za období 1901 (1926) – 1950 z klimatické stanice Tišnov (Vesecký, 1961) Průměrná teplota vzduchu (°C) za období 1901–1950 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok -2,6 -1,1 3,0 8,0 13,3 16,2 18,2 17,2 13,5 8,2 3,2 -0,5 8,0 Průměr měsíčních a ročních maxim teploty vzduchu (°C) za období 1926–1950 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok 7,0 9,8 17,0 23,0 27,4 29,8 31,9 31,3 28,9 22,0 14,8 8,4 31,7 Průměr měsíčních a ročních minim teploty vzduchu (°C) za období 1926–1950 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok -16,9 -15,5 -10,5 -3,9 0,1 3,3 6,5 5,7 1,2 -3,8 -5,9 -14,2 -19,4 Průměr denních maxim teploty vzduchu (°C) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok 0,3 2,6 8,1 14,2 19,6 23,3 25,7 24,1 20,4 13,1 6,4 1,7 13,3 Průměr denních minim teploty vzduchu (°C) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok -6,8 -6,1 -2,4 2,1 6,3 9,4 11,0 10,5 7,6 3,2 0,2 -4,4 2,5

Tab. 2: Průměrné počty tropických, letních a mrazových dnů za období 1926–1950, klimatická stanice Tišnov (Vesecký, 1961) Průměrný počet tropických dnů [tmax>=30 °C] za období 1926–1950 V. VI. VII. VIII. IX. Rok 0,4 1,4 3,4 3,0 1,0 9,2 Průměrný počet letních dnů [tmax>=25 °C] za období 1926–1950 IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. Rok 0,7 4,9 11,1 15,9 15,6 5,8 0,4 55,4 Průměrný počet mrazových dnů [ve 2 m nad zemí tmin<=-0,1 °C] za období 1926–1950 IX. X. XI. XII. I. II. III. IV. V. VI. Zimní období 0,4 4,7 12,4 23,2 28,0 23,3 21,8 7,3 1,5 0,0 122,6

Tab. 3: Průměrný a nejvyšší úhrn srážek za období 1901–1950, klimatická stanice Tišnov (Vesecký, 1961) Průměrný úhrn srážek (mm) za období 1901–1950 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok IV.–IX. X.–III. 32 27 30 39 60 71 80 65 44 48 44 39 579 359 220 Nejvyšší úhrn srážek (mm) a rok jeho výskytu za období 1901–1950 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok IV.–IX. X.–III. 89 63 90 94 171 160 190 223 130 135 132 81 821 580 368 1917 1916 1909 1904 1911 1926 1932 1938 1910 1930 1903 1920 1910 1937 1915/16

Tab. 4: Průměrná teplota vzduchu a úhrn srážek za rok 2013 Průměrná teplota vzduchu (°C) za rok 2013, klimatická stanice Tišnov-Hájek (409 m n. m.) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok IV.–IX. -2,4 -0,3 0,1 8,7 12,9 17,1 21,1 19,7 12,7 19,9 4,6 1 8,9 15,3 Max. 8,1 6,9 13,2 24,9 23,8 32,4 36 36,6 25,2 0,1 16,8 8,6 36,6 36,6 Min. -10,6 -7,7 -10,7 -5,3 3,2 5,5 8 8,2 1,1 9,9 -7,4 -6 -10,7 -5,3 Hodinový úhrn srážek (mm) za rok 2013, klimatická stanice Tišnov-Hájek (409 m n. m.) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Rok IV.–IX. Suma 14 22,2 12,5 16,6 81,10 50,9 2,7 51,60 54,7 37,0 15,3 4 367 260,1 Max. 1 2 2 5,9 9,8 4,3 2,5 9,7 4,9 5,5 1,9 0,8 9,8 9,8 Min. 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1

(Hydrodata, 2014)

44

5.2.6. Hydrologické poměry Deblínská vrchovina – studánka U Sovy, V Hájku, U Širokého proudu Vodní toky v mapovaném území patří do povodí Moravy a úmoří Černého moře. Studánka U Sovy náleží k povodí Pejškovského potoku, studánka U Širokého proudu k povodí Bezejmenného toku a studánka V Hájku k povodí Holasického potoku. Holasický i Pejškovský potok jsou pravostrannými přítoky řeky Svratky. Tyto dva pravostranné přítoky jsou také nejvýznamnější toky na celé Deblínské vrchovině. Dalším významným tokem je Maršovský potok, který protéká významnou geologickou lokalitou, která se nazývá Maršovský žleb. Nachází se zde krasový vývěr ve tvaru puklinové propasti, malé jeskyně a drobné mikrokrasové jevy. V blízkosti Lažánek (studánka V hájku) se nachází zatopený kaolinový lom. Tento lom nemá na odtokové poměry lokality značný vliv. Studánka U Širokého proudu se nachází na levé straně řeky Svratky, a tudíž Bezejmenný tok tvoří levostranný přítok Svratky. Hustota říční sítě v oblasti Deblínské vrchoviny je 0,67 km-1 a hustota údolní sítě je 1,38 km-1. Pejškovský potok pramení asi půl kilometru severně od Braníškova. Převažující směr údolí je Z-V a je mírně křivolaké. Údolí je vytvořené převážně erozí, nejedná se o tektonický fenomén. Šířka nivy značně kolísá, avšak nepřesahuje 30 metrů. Rozšíření nivy nastává v místech, kde do Pejškovského potoku přitéká Maršovský potok. V místě soutoku Pejšovského potoku se Svratkou je niva široká cca 150 m. Heroltický potok pramení přibližně 1 km západně od Vohančic v místě akumulace sprašových hlín a tvoří přímočaré údolí, také ve směru Z-V, které není tektonicky podmíněno. (Kubalíková, 2005) Co se týká hydrogeologie, tak se v této lokalitě nachází významný hydrogeologický celek herolticko-lažánecké vápence. Kolektory podzemních vod představují neogenní písky a štěrky, jež jsou prokládány jílovými vrstvami. Tyto vrstvy slouží jako nepropustné podloží i jako izolátor (důležité aspekty pro ochranu podzemních vod před kontaminací). Magmatity a metamorfity jsou zde považovány za jednokolektorový puklinový zvodnělý systém s mělkým oběhem podzemních vod. (Kubalíková, 2005)

45

Obr. 4: Hydrologické poměry a lokalizace sledovaných studánek v Deblínské vrchovině (Mapy.cz, 2014) Adamovská vrchovina – Olšová studánka, Brčálka Vodní toky v zájmovém území patří také do povodí Moravy a úmoří Černého moře. Obě studánky leží v povodí Záhumenského potoku, který pramení v lesích severně od Lelekovic, pod studánkou U lávek. Záhumenský potok se v Lelekovicích vlévá do řeky Ponávky. Ponávka dále teče směrem k Brnu. Vodu z Ponávky v městě Brně odvádí štola a v Obřanech se vlévá do Svitavy. Na severním okraji Lelekovic, cca 500 m pod studánkou Brčálkou se nachází malý rybník. Ponávka pramení severozápadně od Vranova v nadmořské výšce 480 m (Navrátilová, 2012). Z hlediska typu hydrogeologického prostředí, můžeme v mapované lokalitě v okolí Kuřimi nalézt jak průlinové, tak i puklinové kolektory a jejich přechodové formy. V okolí Kuřimi se nachází puklinový kolektor v připovrchové zóně. (Anonym 1, 2014)

46

Obr. 5: Lokalizace sledovaných studánek u Záhumenského potoku (Mapy.cz, 2014)

5.2.7 Antropogenní poměry Krajina Deblínska Člověk významnou měrou vytváří nové tvary reliéfu a ovlivňuje působení řady geomorfologických pochodů jako je zvětrávání, eroze a ukládání hornin, zvětralin a půd. V současnosti je člověk nezávislým geomorfologickým činitelem. Antropogenní transformace reliéfu vznikají působením člověka na vzniklé geomorfologické pochody. Antropogenní transformace reliéfu na Deblínsku svou četnosti i plošným rozsahem nijak nevybočují z průměru našeho státu. Výjimkou je území tzv. lažánecké plošiny. Administrativně patří ke katastrům obce Lažánky a Maršov. Z tohoto území (lažánecké plošiny) je historicky doložena těžba rud (železo a mangan), vápence, kaolínu a hnědého uhlí. V krajině lze pozorovat mnoho těžebních (montánních) tvarů reliéfu. Jedná se především o hospodářské zužitkování vápence a kaolínu. Nejdelší tradici má v okolí Lažánek těžba rud různých kovů – např. stříbro, železo, mangan. Dolování rud železa je poprvé zmiňované roku 1236. S dolováním železné rudy souvisí i počátky historie lámání vápence. V současném kamenolomu probíhá pouze produkce drceného kameniva a stavebního kamene. V roce 1908 bylo v blízkosti lokality Šachty nalezeno bohaté ložisko kaolínu. Kvůli problémům s podzemní vodou a v souvislosti s vyčerpáním ložiska byla těžba ukončena v roce 1929. Také zde probíhala těžba hnědého uhlí, která ovšem měla pouze lokální význam. Byla těsně svázána s těžbou kaolínu. Uhlí se používalo k pohonu lokomobily, která zajišťovala vytahování kaolínu 47

z dolu. Na lažánecké plošině lze nalézt tvary konstrukčního i destrukčního charakteru. K destrukčním tvarům řadíme vápencové lomy a důl na kaolín. Mezi konstrukční tvary patří výsypky tvořené materiálem z kaolínového dolu. V území se nachází tři jámové lomy a jeden etážový lom. Jámové lomy jsou dnes již nevyužívané. Kaolínové hliniště je v současné době zatopeno. Po skončení těžby nebyly lomy ani haldy nijak rekultivovány. Dominantní roli zde hrála spontánní biologická sukcese. Plocha postupně zarůstala náletovými dřevinami a zplanělými ovocnými stromy. (Svozil a Hynek, 2011) Krajina Lelekovic V současnosti člověk ovlivňuje téměř veškerou krajinu. Mezi Lelekovicemi a Vranovem u Brna se nachází lom, který produkuje drcené kamenivo, lomový kámen a zásypový materiál. Výchozí surovinou tohoto lomu je granodiorit. Tento lom obhospodařuje společnost Kalcit s.r.o. a zabývá se těžbou a zpracováním vysokoprocentních vápenců, granodioritu a písků. V současné době vlastní 3 provozovny a to Lom Líšeň, Kamenolom Vranov a Pískovnu Blansko Dolní Lhota. (Kalcit, 2015)

48

6 Podrobný popis stavu pramenů a studánek Všechny mapované studánky se nachází na pozemcích určených k plnění funkcí lesa a prošly určitou technologickou úpravou. Čtyři mapované studánky se nachází v dobrém stavu. Studánka V Hájku ve stavu horším. U této studánky tudíž navrhuji její úpravu. Mapované studánky se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Brno-venkov.

6.1 Studánka Brčálka Lokalizace Obec: Lelekovice Katastrální území: Lelekovice GPS souřadnice: N 49°17´51.00´´ E 16°34´59.88´´ Nadmořská výška: 368 m n. m.

Obr. 6: Studánka Brčálka (Stehnová, 2014)

Obr. 7: Poloha studánky Brčálky (Mapy.cz, 2014) Studánka Brčálka se nachází v severní části za obcí Lelekovice směrem na rozhlednu Babí lom v blízkosti retenční nádrže. Ulicí Záhumení (po turistické trase Petra Bezruče) se dostaneme před malou retenční nádrž, dále odbočíme doprava na lesní stezku, která vede přímo ke studánce (cca 200 m). Studánka má také druhý název: „Za rybníčkem“. Nachází se v povodí řeky Ponávky. Jedná se o mělce podchycený průtočný pramen. V okolí se nachází další studánky. Tato z nich má nestálejší průtok. Je často využívána lidmi z okolí. V roce 1995 zde byl proveden laboratorní rozbor vody. Studánka je přírodního charakteru. Celá konstrukce 49

je zhotovena z přírodního lomového kamene, ze které vychází výtoková trubka. Pramen je zadržován kamennou zídkou na cementovou maltu. Voda vytéká ocelovou výtokovou trubkou do dopadiště, které je zpevněno uložením kamene. Voda dále odtéká rýhou po pravé straně pěšiny. Nad odtokovou trubkou je umístěna žulová deska, na které je nápis: Brčálka – tuto studánku obnovila pro žíznivé pocestné v roce 2006 Strana zelených. Trubku oživují polokulovité kolonie červených řas spolu s droboučkými rozsivkami rodu Achnanthes (Drápalová a kol., 2002). Z pozorování lokality lze konstatovat, že je studánka hojně navštěvována místními obyvateli. Laboratorní rozbory vzorku vody vyhovují vyhlášce č. 252/2004 Sb. na pitnou vodu. V měsíci listopadu zde byl objeven nový vývěr vody, který se nachází přibližně 2 metry nalevo od studánky. U studánky se nachází malá dřevěná lavička, která byla pravděpodobně vybudována místními obyvateli. Okolí studánky je udržované a čisté. Nevýhodou okolí studánky je téměř stále zamokřená pěšina, která vede ke studánce. Biota V okolí studánky se nachází lesní společenstvo, tvořené převážně hospodářskými dřevinami. Vyskytují se zde smíšené porosty. Dominantní porostní skupinu tvoří jehličnany. Listnaté porosty se zde vyskytují pouze ostrůvkovitě. Jehličnaté porosty zde mají charakter monokultury. Přirozená vegetace nižších poloh patří k hercynským dubohabřinám. Dřeviny: Jako hlavní dřevina se zde nachází smrk ztepilý (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris), příměs tvoří modřín opadavý (Larix decidua), dub zimní (Quercus petraea), buk lesní (Fagus sylvatica), javor mléč (Acer platanoides). Přibližně 50 m pod studánkou je dominantní dřevinou dub, lípa a jilm. V blízkém okolí studánky se nachází rozsáhlé monokultury borovice lesní (Pinus sylvestris). (Informace o lesním hospodářství v ČR, 2015) Bylinné patro: Samorostlík klasnatý (Actaea spicata), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), papratka samičí (Athyrium filix-femina), rulík zlomocný (Atropa bella-donna), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), jahodník truskavec (Fragaria moschata), pitulník horský (Galeobdolon montanum), mařinka vonná (Galium odoratum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), jestřábník zední (Hieracium murorum), strdivka nicí (Melica nutans). (Kutková, 2008) 50

6.2 Olšová studánka Lokalizace Obec: Lelekovice Katastrální území: Lelekovice GPS souřadnice: N 49°18´16.92´´ E 16°34´55.86´´ Nadmořská výška: 430 m n. m.

Obr. 8: Olšová studánka (Stehnová, 2014)

Obr. 9: Poloha Olšové studánky (Mapy.cz, 2014) Olšová studánka se nachází severně za obcí Lelekovice přibližně 800 m po lesní zpevněné cestě, která vede z Lelekovic, kolem studánky Brčálky až do místa Lelkovadla. Studánka se nachází na východním úpatí Babího lomu. Studánka je také známá pod názvem „U silničky“. Studánka byla vybudována koncem 80. let 20. století členy organizace Českého svazu ochránců přírody z Lelekovic. Tento pramen má velmi rozkolísané průtoky během celého roku. Vydatnost se pohybuje od 0,8 až 60 l/min. I po větším dešti vzroste průtok i několikanásobně. Rozkolísanost průtoku varuje před používáním vody bez převaření. Obsah rozpuštěných látek a vodivosti kolísá v závislosti na vydatnosti pramene (Drápalová a kol., 2002). Studánka podchycuje jeden z pramenů v této pramenné míse (Informační cedule u Olšové studánky). Jedná se o mělkou podzemní vodu, jež přitéká svahem od rozhledny na Babím lomu v hloubce několika metrů. Stejně jako studánka Brčálka je Olšová studánka přírodního vzhledu a je vybudována 51

z lomového kamene na cementovou maltu. Pramen je sveden do pramenné jímky, do které je možno nahlédnout přes ocelová dvířka z boční strany kamenné konstrukce studánky. Z kamenné konstrukce vychází výtoková trubka, voda dopadá do dopadiště, které je zpevněno kamenem. Voda v podobě soustředěného odtoku je odvedena rýhou do výtokové jímky u cesty. Dále je vedena propustkem pod cestou do recipientu Záhumenského potoka. Tato studánka patří také do povodí řeky Ponávky. Z pravidelného měsíčního sledování pramene lze konstatovat, že je to studánka se značně rozkolísanými průtoky během celého roku. Prostředí v okolí studánky je čisté a upravené. Nedochází zde k výraznému zamokření míst soustředěného odtoku. Voda je bez problému odváděná propustkem dále do potoka. U studánky se nachází informační tabule, která přibližuje návštěvníkům historii a okolní přírodu. Tabule sděluje, že je voda „snad stále pitná“. Laboratorními rozbory bylo zjištěno, že voda nevyhovuje vyhlášce č. 252/2004 Sb., na požadavky pro pitnou vodu. Nevyhovuje pH, CHSK a koliformní bakterie. Biota V okolí studánky se také nachází lesní společenstvo, tvořené převážně hospodářskými dřevinami. Původní vegetaci zde tvořily bukové lesy, na sušších místech s dubem, na vlhčích s jedlí. V současné době převažují smrkové monokultury, které se vyznačují malou ekologickou stabilitou krajiny. V oblasti prameniště se původně vyskytovala olšina. Na řadě míst lze v současnosti pozorovat roztroušeně porost olše lepkavé (Alnus glutinosa). Dominantní porostní skupinu tvoří jehličnany. Jehličnaté porosty zde mají charakter monokultury. (Informační tabule u Olšové studánky) Dřeviny: Dominantní dřevinou je zde smrk ztepilý (Picea abies). S příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris), modřínu opadavého (Larix decidua), dubu zimního (Quercus petraea), jilmu horského (Ulmus glabra), lípy malolisté (Tilia cordata) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). (Informace o lesním hospodářství v ČR, 2014) Bylinné patro: V blízkém okolí studánky rostou především vlhkomilné a stínomilné druhy. Lze zde pozorovat kapradiny: kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapraď osténkatá (Dryopteris dilatata). Dále se zde nachází máta dlouholistá (Mentha longifolia), ostřice řídkoklasá (Carex remota). (Informační tabule u Olšové studánky)

52

6.3 Studánka V Hájku Lokalizace Obec: Lažánky, místní část Holasice Katastrální území: Holasice u Veverské Bítýšky GPS souřadnice: N 49°17´21.42´´ E 16°24´27.54´´ Nadmořská výška: 302 m n. m.

Obr. 10: Studánka V Hájku (Stehnová, 2014)

Obr. 11: Poloha studánky V Hájku (Mapy.cz, 2014) Studánka v Hájku se nachází severně od Holasic v lesní části s názvem Hájek. V blízkosti studánky prochází žlutá turistická trasa. Po žluté turistické trase se studánka nachází přibližně 1,2 km od Holasic. Bližší informace o studánce nebyly nikde zjištěny, studánka není zapsána v Národním registru pramenů a studánek. Z průzkumu lokality studánky nelze usoudit, jak je pramen jímán. Konstrukce studánky je kombinovaná – dřevo a plech. Dřevěná konstrukce s plechovými prvky tvoří přístřeší nad výtokovou trubkou, která je umístěna v zadní části přístřešku. K výtokové trubce je velmi těžký přístup. Dopadiště vody není nijak zpevněno, voda vytéká přímo na povrch zeminy. Největším problémem této lokality je její stálé zamokření. Odtok vody ze studánky, není nijak soustředěný. Voda se volně rozlévá v okolí studánky. V této pramenní míse se nachází několik vyvěrajících 53

pramenů, ty ale nejsou nijak upravovány. V letních měsících je okolí studánky výrazně pokryto buření a některými invazními druhy rostlin. Vydatnost pramene není v průběhu roku rozkolísaná. Studánka není příliš esteticky atraktivní. Studánka se nachází v blízkosti turisticky značené trasy, tudíž by měla být rekonstruována, popřípadě další vyvěrající prameny regulovány. Okolí studánky je neupravené, v letních měsících zde byly nalezeny odpadky. Laboratorní rozbory nevyhovují vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu v důsledku zvýšené hodnoty dusičnanů a koliformních bakterií. Případnou rekonstrukcí by se mohli negativní vlastnosti vody eliminovat. Biota V okolí studánky se nachází lesní společenstvo. Jedná se o smíšený porost. Původní vegetací v okolí Holasic jsou dubo-habrové háje. Potenciální přirozenou vegetaci tvoří černýšová dubohabřina. Dřeviny: Základní dřevinou v blízkém okolí prameniště je jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Majoritní dřeviny: buk lesní (Fagus sylvatica), javor mléč (Acer platanoides) a třešeň (Cerasus sp.). Další dominantní dřevinou je jedle bělokorá (Abies alba) s příměsí smrku ztepilého (Picea abies) a modřínu opadavého (Larix decidua). Místy se nachází porosty dubu, jilmu a lípy. V západní části lesního porostu od studánky se nachází rozsáhlá smrková monokultura. (Informace o lesním hospodářství v ČR, 2014) Bylinné patro: V blízkém okolí studánky rostou především vlhkomilné a stínomilné druhy. Lze zde pozorovat kapradiny: kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), dále se zde nachází máta dlouholistá (Mentha longifolia), mařinka vonná (Galium odoratum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) v letních měsících se zde hojně vyskytuje invazní druh netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera).

54

6.4 Studánka U Sovy Lokalizace Obec: Lažánky Katastrální území: Lažánky u Veverské Bítýšky GPS souřadnice: N 49°18´10.08´´ E 16°23´30.84´´ Nadmořská výška: 297 m n. m. Obr. 12: Studánka U Sovy (Stehnová, 2014)

Obr. 13: Poloha studánky U Sovy (Mapy.cz, 2014) Studánka U Sovy se nachází u lesní cesty z Pejškova do Heroltic. Nachází se v severní části katastrálního území. Leží v blízkosti Pejškovského potoka. Kolem studánky vede zeleně značená turistická trasa. Tato studánka byla vybudována podnikem Lesy města Brna, a.s. v roce 2008 a byla pojmenována po architektu panu Sovovi. Prameniště se nachází ve svahu, přibližně 30 metrů od studánky. Tento pramen ze tří svahových pramenišť je sveden potrubím do studánky. Je to poměrně velká kamenná zděná stavba. Ve výklenku se nachází socha sovy. Výtoková trubka je zasazena v konstrukci, přibližně 30 cm nad zemí. Na celé konstrukci studánky jsou vybudovány lavičky pro odpočinek turistů. Blízké okolí studánky je velmi malebné a čisté. Nachází se zde také informační tabule, která popisuje Lesní správu Deblín. Dále jsou zde i 55

lavičky se stolem a vhodně vyřešený odpadkový koš. Stavba je velice povedená. Pramen nevykazoval rozkolísanost vydatnosti během roku. Laboratorní rozbory z října 2014 nevyhovují vyhlášce č. 252/2004 Sb. z důvodu vyšší přítomnosti koliformních bakterií v měsíci únoru 2015 pak všechny hodnoty tuto vyhlášku nepřekračovaly. Biota V okolí studánky se nachází lesní společenstvo. Jedná se o smíšený porost, přičemž poměr jehličnatého lesa k listnatému lesu je 2:1. Dřeviny: V okolí studánky se nachází: smrk ztepilý (Picea abies) 41 %, borovice lesní (Pinus sylvestris) 14 %, jedle bělokorá (Abies alba) 5 %, modřín opadavý (Larix decidua) 3 %, dub zimní (Quercus petraea) 18 %, buk lesní (Fagus sylvatica) 5%, habr obecný (Carpinus betulus) 5 %. (Informační tabule u studánky U Sovy) Na ploše prameniště a v blízkosti Pejškovského potoka je dominantní dřevinou olše lepkavá (Alnus glutinosa) s příměsí buku, javoru, třešně a jasanu. (Informace o lesním hospodářství v ČR, 2014)

6.5 Studánka U Širokého proudu Lokalizace Obec: Sentice Katastrální území: Sentice GPS souřadnice: N 49°17´56.47´´ E 16°25´03.30´´ Nadmořská výška: 285 m n. m Obr. 14: Studánka U Širokého proudu (Stehnová, 2014)

56

Obr. 15: Poloha studánky U Širokého proudu (Mapy.cz, 2014) Studánka U Širokého proudu se nachází přibližně 100 m od lesní cesty, která vede z obce Sentice do chatařské osady u řeky Svratky. Místo je označeno dřevěnou cedulí. Studánka byla v roce 2010 zrekonstruována. Studánka se nachází přibližně 2,5 km severně od Veverské Bítýšky. V prameništi se vyskytuje více pramenů. Upravený pramen je jímán do pramenné jímky, která je vybudována z betonu a obložena kameny. Celá konstrukce studánky je kombinovaná: lomový kámen, beton, dřevo, střešní krytina z asfaltového šindele. Z konstrukce vystupuje odtoková trubka, dopadiště vody není nijak upraveno. Odtok vody je v délce 2 m od studánky soustředěn do rýhy. Potom se voda rozlévá volně po povrchu. Vedle studánky je umístněna dřevěná lavička. Studánka je z cesty dobře značená a dostupná. Laboratorní rozbory vyhovují vyhlášce č. 252/2004 Sb. pro pitnou vodu. Žádné mezní hodnoty nebyly zjištěny. Biota V okolí studánky se nachází lesní společenstvo. Jedná se o hospodářský porost smíšený. Dřeviny: V nejbližším okolí studánky dominuje: smrk ztepilý (Picea abies) s příměsí modřínu opadavého (Larix decidua), dubu zimního (Quercus petraea), jilmu (Ulmus sp.) a lípy malolisté (Tilia cordata), dále příměs buku lesního (Fagus sylvatica) a ostatních listnáčů. (Informace o lesním hospodářství v ČR, 2014)

57

7 Výsledky Všechny mapované studánky v lesích města Brna byly po dobu jednoho roku sledovány. Měření parametrů vody bylo započato v květnu 2014. Každý měsíc byly sledovány tyto parametry vody: teplota vody, pH, kyslík a vydatnost pramene. Dvakrát ročně pak byly odebrány vzorky pro komplexní laboratorní rozbory, kde bylo zjišťováno: pH, konduktivita, KNK4,5, chloridy, amonné ionty, dusičnany, dusitany, CHSK (Mn), zákal, barva, vápník+hořčík, železo, koliformní bakterie, kolonie 36 °C a kolonie 22 °C. Hodnoty teploty ovzduší a množství srážek, z kterých se zjišťovala závislost pramenů na okolním prostředí, byly brány z internetových stránek hydrodata.cz. Teplota okolí byla převzata z nejbližší meteorologické stanice v Tišnově. Celkový denní úhrn srážek byl brán pro Brno-Tuřany. Získané hodnoty z laboratorních rozborů byly dále porovnány s hodnotami dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Výsledky jsou členěny na dvě části. V první části jsou rozebrány výsledky sledování kvality vody ve studánkách. Ve druhé části jsou navrhnuty možné úpravy studánek. U studánky V Hájku pak detailní technické řešení. Dále také navržena informační cedule u studánky Brčálky. V měsíci květnu 2014 byly celkem 3 studánky neprůtočné a to Olšová studánky, studánka U Širokého proudu a studánka V Hájku. V měsíci červnu pak byla odebrána vody z pramenné jímky, pro získání hodnot pH, teploty a množství rozpuštěného kyslíku. V dalších měsících byly všechny studánky průtočné.

58

7.1 Grafické vyhodnocení měsíčních měření parametrů vody ve studánkách

Teplota vody 16

14

Teplota ve °C

12

Brčálka

10 8

Olšová

6

U širokého proudu

4

U Sovy

2

V Hájku

0 5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Obr. 16: Teplota vody ve studánkách Obr. 16 znázorňuje teplotu vody ve studánkách, která byla měřena v pravidelných měsíčních intervalech. Studánka U Sovy vykazuje v porovnání s ostatními studánkami v letních měsících nejvyšší teplotu a v zimních měsících naopak nejnižší. V zimních měsících (v únoru) byla naměřena nejnižší teplota vody ve studánce U Sovy a to 5,2 °C a nejvyšší teplota v prosinci ve studánce Brčálka a Olšová a to 8,8 °C. V měsíci květnu kvůli neprůtočnosti studánek byla teplota naměřena pouze u dvou. Nejvyšší rozdíly teplot v letních a zimních měsících vykazuje studánka U Sovy. Naopak nejmenší rozdíly vykazuje studánka Brčálka.

Obr. 17: Hodnota pH vody ve studánkách Obr. 17 zobrazuje naměřené hodnoty pH v každém měsíci měření. Olšová studánka každý měsíc vykazuje hodnoty menší než 6,5, což je nejnižší hranice pH pro pitnou vodu, dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. Nejvyšší hodnoty pH vykazuje studánka U Sovy, které vždy přesahovaly hodnotu 7 pH. Hodnoty pH vykazují malou rozkolísanost 59

během celého roku. Studánka Brčálka a U Širokého proudu se pohybují na hranici 6,5. Hodnota vymezená vyhláškou č. 252/2004 Sb. pro pitnou vodu je od 6,5 do 9,5.

Rozpustnost kyslíku ve vodě 16

Množství kyslíku mg/l

14 12 10

Brčálka

8

Olšová

6

U širokého proudu

4

U Sovy

2

V Hájku

0 5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Obr. 18: Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě Obr. 18 zobrazuje množství rozpuštěného kyslíku v mg/l ve vodě u všech studánkách. Nejvíce rozpuštěného kyslíku obsahuje voda ve studánce U Sovy. Hodnota v únoru 2015 dosahuje nad 14 mg/l. Naopak nejméně rozpuštěného kyslíku obsahuje voda ve studánce U Širokého proudu. Obsah kyslíku závisí především na teplotě a tlaku ovzduší. V letních měsících (od června 2014 do srpna 2014) jsou hodnoty podstatně nižší, než v podzimních a zimních měsících.

Vydatnost pramenů 0,35

0,3

Průtok v l/s

0,25

Brčálka

0,2

Olšová U širokého proudu

0,15

U Sovy 0,1

V Hájku

0,05

0 5.

6.

7.

8.

9.

10. 11. 12.

1.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

60

2.

3.

Obr. 19: Vydatnost pramenů ve studánkách Obr. 19 znázorňuje vydatnost pramenů v litrech za sekundu v jednotlivých měsících. Nejvyšší rozkolísanost průtoků vykazuje Olšová studánka, kdy v září průtok dosahoval 0,33 l/s a v následujícím měsíci říjnu 0,022 l/s. Vyrovnaný průtok vykazuje studánka V Hájku, Brčálka, U Sovy a U Širokého proudu. U většiny studánek se vydatnost pramenů pohybuje do hodnoty 0,05 l/s.

7.2 Grafické vyhodnocení laboratorních rozborů vody ve studánkách Laboratorní rozbory byly provedeny v říjnu 2014 a únoru 2015. Rozbory byly provedeny ve zkušební laboratoři podniku Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.

Obr. 20: pH vody z laboratorních rozborů Obr. 20 zobrazuje hodnoty pH vody v jednotlivých studánkách. Pouze Olšová studánka v obou měsících nedosahuje nejnižší hranici hodnoty pH pro pitnou vodu dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. Studánka Brčálka má v obou měsících shodné pH nad hranicí 6,5. Dle této vyhlášky je možné konstatovat, že požadavkům na pitnou vodu z hlediska pH, nevyhovuje v obou měsících Olšová studánka. Nejvyšší hodnota pH byla naměřena ve studánce U Sovy (nad hodnotu 7 pH). Rozbory dále ukázaly, že se hodnota pH mění pouze nepatrně v měsíci říjnu a únoru.

61

Konduktivita 90

Konduktivita v mS/m

80 70 60 50 40

říjen 2014

30

únor 2015

20 10 0 Brčálka

Olšová

U Širokého proudu

V Hájku

U Sovy

Studánka

Obr. 21: Konduktivita vody ve studánkách Obr. 21 znázorňuje naměřenou konduktivitu ve vodě v říjnu a v únoru. Hodnoty naměřené v říjnu 2014 jsou vyšší, než hodnoty naměřené v únoru 2015. Nejvyšší hodnotu konduktivity má studánka V Hájku, kde konduktivita v obou měsících přesahuje 70 mS/m. Hodnota ovšem nepřesahuje maximální dovolenou hodnotu konduktivity dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., která činí 125 mS/m. Tudíž všechny studánky tomuto kritériu vyhovují. Nejnižší hodnota konduktivity byla naměřena v Olšové studánce (33,4 a 32,4 mS/m).

KNK4,5 6

KNK 4,5 v mmol/l

5 4 3

říjen 2014 2

únor 2015

1 0 Brčálka

Olšová

U Širokého proudu

V Hájku

U Sovy

Studánka

Obr. 22: Rozbor KNK4,5 ve studánkách Obr. 22 znázorňuje výsledky rozboru KNK4,5. U přirozených vod znázorňuje tato hodnota množství hydrogenuhličitanů obsažených ve vodě. Tento rozbor znázorňuje alkalitu vody, která značí schopnost vody neutralizovat kysele reagující látky. Vzorky vody jednotlivých studánek nepřesahují 5 mmol/l. Nejnižší hodnota byla naměřena u

62

Olšové studánky a u Brčálky. Nejvyšší hodnoty pak U Širokého proudu, V Hájku a U Sovy. Tato hodnota odpovídá celkovému obsahu HCO3- ve vodě. Neutralizační kapacita je důležitá při stanovení průběhu biologických procesů v přírodních vodách. Jedná se zejména o samočisticí schopnost vody. Hodnoty neutralizačních kapacit nejsou nijak limitovány vyhláškou č. 252/2004 Sb.

Chloridy 30

Chloridy v mg/l

25

20 15

říjen 2014 10

únor 2015

5 0 Brčálka

Olšová

U Širokého proudu

V Hájku

U Sovy

Studánka

Obr. 23: Chloridy obsažené ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 23 zobrazuje množství chloridů ve vodě sledovaných studánek. Nejvyšší obsah chloridů byl zjištěn u studánky V Hájku, hodnota se pohybovala v obou měsících kolem 25 mg/l. Rozbory v jednotlivých měsících studánky V Hájku vykazují větší rozdíly, než je tomu u ostatních studánek. Mezní hodnota dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. je 100 mg/l. Všechny studánky této hodnotě pro pitnou vodu vyhovují.

Obr. 24: Dusičnany obsažené ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 24 uvádí množství dusičnanů ve vodě u sledovaných studánek. Nejvyšší obsah dusičnanů obsahuje studánka V Hájku, která téměř dvojnásobně přesahuje vyhlášku č. 63

252/2004 Sb., která stanovuje nejvyšší mezní hodnotu 50 mg/l. Vyšší obsah dusičnanů u studánky v Hájku byl naměřen v únoru. Ostatní studánky, této vyhlášce vyhovují. Zvýšený obsah dusičnanů má také studánka U Sovy. Nejméně dusičnanů bylo nalezeno u Olšové studánky a Brčálky, kde naměřené hodnoty jsou pod 10 mg/l. Výskyt dusičnanů výrazně snižuje kvalitu vody pro pitné účely. Tab. 5: Obsah amonných iontů a dusitanů

Tab. 5 ukazuje množství amonných iontů a dusitanů ve vodě v jednotlivých studánkách. Dusitany byly ve všech případech obsaženy v nepatrném množství menším než 0,012 mg/l. Nejvyšší mezní hodnota obsahu dusitanů dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. je 0,50 mg/l. Dále jsou zde zaznamenány hodnoty amonných iontů. Nejvyšší množství amonných iontů obsahuje Olšová studánka. Mezní hodnota dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. je 0,50 mg/l. Ostatní studánky mají nepatrné množství amonných iontů.

Obr. 25: Obsah CHSK (Mn) ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 25 znázorňuje množství CHSK (Mn) obsažené u jednotlivých studánek. Vyšší hodnotu, než povoluje vyhláška č. 252/2004 Sb., vykazuje Olšová studánka. Ve většině případů, kromě studánky Brčálky, je CHSK (Mn) vyšší v únoru než v říjnu. Nejvyšší rozdíl v hodnotě CHSK (Mn) v jednotlivých měsících vykazuje studánka U Širokého proudu. 64

Zákal 2

Zákal v ZF(n)

1,5

1

říjen 2014

únor 2015

0,5

0 Brčálka

Olšová

U Širokého proudu

V Hájku

U Sovy

Studánka

Obr. 26: Rozbor zákalu vody u sledovaných studánek Obr. 26 zobrazuje, jak velký zákal, je přítomen u jednotlivých studánek. Největší zákal byl zjištěn ve studánce V Hájku v říjnovém rozboru. V ostatních případech je zákal větší v únorovém rozboru. Mezní hodnota dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. je stanovena na 5 ZF (n). Této hodnoty nedosahuje, ani nepřesahuje žádná sledovaná studánka.

Obr. 27: Obsah vápníku a hořčíku ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 27 znázorňuje množství vápníku s hořčíkem ve vodě u jednotlivých studánek v měsíci říjnu a únoru. Téměř u všech studánek, kromě Brčálky, bylo množství vápníku a hořčíku vyšší v únoru. Dále jsou zde znázorněny doporučené hodnoty dle vyhlášky č. 252/2004 Sb., které jsou stanoveny v rozmezí 2,0–3,5 mg/l. Tuto doporučenou hodnotu nedosahuje studánka V Hájku, která toto rozmezí převyšuje. A naopak Olšová studánka tohoto rozmezí nedosahuje. Studánka Brčálky, U Sovy a U Širokého proudu se nachází v rozmezí doporučených hodnot.

65

Tab. 6: Množství železa ve vodě u sledovaných studánek v říjnu a únoru

Tab. 6 uvádí množství železa ve vodě u jednotlivých studánek. V únorovém rozboru obsahovaly všechny studánky železa méně než 0,03 mg/l. V říjnovém rozboru, kromě studánky Brčálky, obsahovaly ostatní studánky vyšší množství železa. Nejvyšší hodnota byla naměřena ve studánce U Sovy, kde hodnota dosáhla 0,07 mg/l. Mezní hodnota stanovená vyhláškou č. 252/2004 Sb. je 0,20 mg/l. Této hodnoty nedosáhla žádná z mapovaných studánek.

Obr. 28: Množství koliformních bakterií u jednotlivých studánek Obr. 28 zobrazuje množství koliformních bakterií v říjnu a únoru u jednotlivých studánek. V únoru nebyly v žádné ze sledovaných studánek koliformní bakterie přítomny. Nejvyšší počet koliformních bakterií byl vyhodnocen v říjnu V Hájku, kde hodnota vystoupala až na 20 KTJ/100 ml. Olšová studánka a U Sovy obsahovaly v říjnovém rozboru 7 KTJ/100 ml. Mezní hodnota dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. je stanovena na 0 KTJ/100 ml. Tuto hodnoty dosahovaly v obou měsících studánka Brčálka a U Širokého proudu. Tyto bakterie indikují fekální znečištění a slabou ochranu vodního zdroje.

66

Obr. 29: Množství kolonií 36 °C a kolonií 22 °C ve studánkách Obr. 29 zobrazuje množství kolonií bakterií ve studánkách v měsíci únoru a říjnu. Kolonie 22 °C nepřesahovaly mezní hodnotu dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. v žádné studánce. Mezní hodnota kolonií 36 °C byla překročena u Olšové studánky v říjnových rozborech. Nejvyšší počet kolonií 22 °C byl vyhodnocen v říjnovém rozboru u Olšové studánky, dále byl zjištěn vyšší počet také u studánky U Širokého proudu. V únorovém rozboru byl počet všech kolonií značně menší než v říjnu. Mezní hodnoty dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. jsou pro kolonie 22 °C rovny 500 KTJ/1 ml a pro kolonie 36 °C 100 KTJ/1ml.

7.3 Grafické znázornění závislosti vydatnosti pramene na měsíčních srážkách

40,00

140,00

35,00

120,00

30,00

100,00

25,00

80,00

20,00

60,00

15,00 10,00

40,00

5,00

20,00

0,00

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Závislost vydatnosti pramene studánky Brčálky na měsíčních srážkách

0,00 5.

6.

7.

8.

9. 10. 11. 12. 1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Vydatnost v ml

Srážky v mm

Obr. 30: Závislost vydatnosti pramene studánky Brčálky na srážkách ve sledovaném období

67

350,00

140,00

300,00

120,00

250,00

100,00

200,00

80,00

150,00

60,00

100,00

40,00

50,00

20,00

0,00

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Závislost vydatnosti pramene Olšové studánky na měsíčních srážkách

0,00

5.

6.

7.

8.

9. 10. 11. 12. 1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Obr. 31: Závislost vydatnosti pramene Olšové studánky na srážkách ve sledovaném období Závislost vydatnosti pramene studánky U Širokého proudu na měsíčních srážkách 60,00

140,00

50,00

120,00

Vydatnost v ml

80,00 30,00 60,00 20,00

40,00

10,00

Srážky v mm

100,00

40,00

20,00

0,00

0,00 5.

6.

7.

8.

9. 10. 11. 12. 1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Obr. 32: Závislost vydatnosti pramene studánky U Širokého proudu na srážkách ve sledovaném období

60,00

140,00

50,00

120,00

100,00

40,00

80,00 30,00 60,00 20,00

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Závislost vydatnosti pramene studánky V Hájku na měsíčních srážkách

40,00

10,00

20,00

0,00

0,00 5.

6.

7.

8.

9. 10. 11. 12. 1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Vydatnost v ml

Srážky v mm

Obr. 33: Závislost vydatnosti pramene studánky V Hájku na srážkách ve sledovaném období 68

70,00

140,00

60,00

120,00

50,00

100,00

40,00

80,00

30,00

60,00

20,00

40,00

10,00

20,00

0,00

Srážky v mm

Vydatnost v ml

Závislost vydatnosti pramene studánky U Sovy na měsíčních srážkách

0,00 5.

6.

7.

8.

9. 10. 11. 12. 1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Vydatnost v ml

Srážky v mm

Obr. 34: Závislost vydatnosti pramene studánky U Sovy na srážkách ve sledovaném období Obr. 30 až obr. 34 znázorňují závislost vydatnosti pramenů sledovaných studánek na srážkách v období od května 2014 do března 2015. Srážky byly brány z meteorologické stanice Brno-Tuřany. Z těchto grafů lze přibližně odhadnout, o jaký pramen se jedná. Zda je pramen hodně závislý na množství srážek v měsíci či naopak. Pokud je vydatnost pramene velmi závislá na srážkách, potom lze usoudit, že pramen bude podchycen pouze mělce. Pokud je pramen méně závislý na množství srážek, pak je pramen hluboko podchycen. Z obr. 31 lze vyvodit, že pramen Olšové studánky je hodně závislý na množství srážek, a tudíž je mělce podchycen. Jedná se o velmi rozkolísané průtoku. U této studánky jsou také zhoršeny parametry kvality vody. Z obr. 32, 33 a 34 lze sledovat, že vydatnost pramenů se zvyšuje až přibližně v tříměsíčním odstupu. Můžeme tedy říci, že pramen je podchycen hlouběji. Obr. 30 uvádí, že pramen Brčálky je také částečně závislý na množství srážek, ale jeho průtok není moc rozkolísaný. Pramen Brčálky je tedy pravděpodobně také mělce podchycen.

69

Teplota v °C

7.4 Grafické znázornění závislosti teploty vody studánek na teplotě okolí

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 -2 -4

Závislost teploty vody studánky Brčálky na teplotě okolí

5.

6.

7.

8.

9.

10. 11. 12.

1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Teplota vody

Teplota okolí

Obr. 35: Závislost teploty vody u studánky Brčálky na teplotě okolí

Teplota v °C

Závislost teploty vody Olšové studánky na teplotě okolí 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 -2 -4 5.

6.

7.

8.

9.

10. 11. 12.

1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Teplota vody

Teplota okolí

Obr. 36: Závislost teploty vody u Olšové studánky na teplotě okolí

Teplota v °C

Závislost teploty vody studánky U Širokého proudu na teplotě okolí 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Teplota vody

Teplota okolí

Obr. 37: Závislost teploty vody studánky U Širokého proudu na teplotě okolí 70

Teplota v °C

Závislost teploty vody studánky V Hájku na teplotě okolí 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 5.

6.

7.

8.

9.

10. 11. 12.

1.

2.

3.

Měsíc (květen 2014 - březen 2015)

Teplota vody

Teplota okolí

Obr. 38: Závislost teploty vody studánky v Hájku na teplotě okolí

Obr. 39: Závislost teploty vody studánky U Sovy na teplotě okolí Obr. 35 až obr. 39 zobrazují závislost teploty vody sledovaných studánek na teplotě okolí. Na obr. 35 je znázorněna studánka Brčálka, která během roku vykazuje poměrně stálé teploty vody a je nejméně závislá na teplotě okolí. Na teplotě okolí je nejvíce závislá studánka U Sovy (obr. 39).

7.5 Návrhy úprav studánek Lze konstatovat, že téměř všechny sledované studánky jsou v dobrém technickém stavu. Jedná se o studánku Brčálku, Olšovou, U Širokého proudu a U Sovy. Pouze studánka V Hájku je ve špatném technickém stavu. Proto je návrh úprav zaměřen především na celkovou rekonstrukci této studánky. 7.5.1 Studánka Brčálka Studánka Brčálka je přírodního charakteru. Její velmi vhodné řešení zapadá do lesního ekosystému, ve kterém se nachází. Během ročního sledování studánka 71

vykazovala pravidelné a nerozkolísané průtoky. Výsledky laboratorních rozborů v říjnu 2014 a únoru 2015 vždy vyhovovaly požadavkům na pitnou vodu, které jsou stanoveny ve vyhlášce č. 252/2004 Sb. V listopadu 2014 zde byl objeven další menší pramenný vývěr, u kterého byla vybudovaná rýha pro odtok vody. Bylo by vhodné tento pramenný vývěr sledovat a zajistit jeho odtok do vybudované rýhy. Tato studánka byla obnovena v roce 2006. Její technický stav je velmi dobrý. Voda odtéká vybudovanou terénní rýhou, jak je žádoucí. Okolí studánky by bylo vhodné trochu upravit. Proto zde navrhuji informační ceduli, která bude informovat o významu vody obecně a o kvalitě vody ve studánce. Její přesná grafická a textová podoba je níže. Dále zde navrhuji přírodní dřevěnou lavičku ze smrkové kulatiny, která nahradí starší malou lavičku, která není příliš esteticky působivá. Dále je nutné upravit menší nadchod nad rýhou, kterou odtéká voda. Bylo by dobré tuto malou lávku zrekonstruovat za použití dřevěných desek. Návrh informačního panelu Informační panel bude vystaven ze dřeva. Bude se jednat o dřevěné hranoly o rozměrech 10 x 10 cm. Nosnou část budou tvořit dvě stojky, které budou pomocí ocelových patek a šroubů připevněny do betonové patky. Zastřešení bude vytvořeno z dřevěných desek (celkem 2 desky o rozměrech 1190x290x25 mm. Detailní popis včetně rozměrů viz výkresová příloha. Výška informačního panelu: 2200 mm Šířka informačního panelu: 1200 mm

Obr. 40: Návrh informační tabule u studánky Brčálky

72

Obr. 41: Návrh lavičky ze smrkové kulatiny u studánky Brčálky Návrh grafické a textové podoby informační tabule

Obr. 42: Návrh grafické podoby informační tabule u studánky Brčálky 7.5.2 Olšová studánka Olšová studánka se nachází přibližně 1 km po lesní cestě od studánky Brčálky. Je taktéž přírodního charakteru. Vybudovaná z lomového kamene na cementovou maltu. Studánka je v dobrém stavu. Místy lze vidět rozpadanou cementovou maltu, která kameny drží pohromadě. Bylo by nutné poupravení cementové malty. Voda je shromážděna v pramenné jímce, do které je přístup přes kovová dvířka. Tato dvířka jsou často pootevřená a hrozí vniknutí něčeho, co by mohlo poškodit kvalitu vody. Bylo by

73

potřeba dvířka zabezpečit před samovolným otevíráním. Tato studánka má poměrně rozkolísaný průtok, který velmi souvisí s měsíčním srážkovým úhrnem. Z tohoto lze usoudit, že se jedná o mělce podchycený pramen, jehož kvalita vody bude pravděpodobně mírně snížena. Laboratorní rozbory prokázaly, že voda nevyhovuje požadavkům na pitnou vodu, dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. V říjnu 2014 i únoru 2015 nevyhovuje hodnota pH a CHSK (Mn). Dále v říjnu 2014 byla zjištěna přítomnost koliformních bakterií a kolonií 36 °C. K této studánce se traduje pověst, že její voda má zázračné účinky, které uzdravují nemoci jater, střev a prostaty. U studánky je vybudovaná menší informační tabule. Celé okolí studánky je upravené, voda odtéká terénní rýhou do propustku pod lesní cestou, a dále vtéká do Záhumenského potoka. 7.5.3 Studánka U Širokého proudu Tato studánka byla v roce 2010 zrekonstruována Lesy města Brna, a.s. Studánka je ve výborném technickém stavu. Svým technickým řešení perfektně zapadá do lesního prostředí. U konstrukce studánky se také nachází dřevěná lavička, která vybízí k odpočinku návštěvníků. V prvních měsících sledovaní (duben 2014 – červen 2015) nevykazovala studánka žádný průtok. Z průzkumu bylo usouzeno, že je pramen podchycen vysoko a v sušším období pramen vytéká níže. V dalších sledovaných měsících již studánka vykazovala pravidelné a nerozkolísané průtoky. Proto by bylo vhodné průtok pravidelně sledovat. A pokud by se zjistila její neprůtočnost v delším časovém období, tak odtokovou trubku posunout o několik centimetrů níže. Laboratorní rozbory prokázaly kvalitní vodu v měsíci říjnu 2014 i únoru 2015. Kvalita vody vyhovovala vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu. Jedná se o kvalitní pitnou vodu. Proto by bylo dobré tuto studánku neustále sledovat a zachovávat její funkčnost. 7.5.4 Studánka V Hájku Konstrukce studánky V Hájku je v devastujícím stavu. Voda ze studánky špatně odtéká, protože zde není vytvořena žádná terénní rýha. Odběr vody ve studánce je taktéž značně ztížen z důvodu nevyhovujícího dosavadního zastřešení. Tato studánka se nachází v těsné blízkosti žluté turistické stezky, vedoucí z Veverské Bítýšky do Heroltic. Tato studánka, jako jediná z pěti sledovaných, by potřebovala větší rekonstrukci, tudíž se návrhy úprav zaměřují především na ni.

74

1) Úprava konstrukce studánky 

odstranění stávajícího zastřešení a celé konstrukce studánky, odtoková trubka bude ponechána



očištění povrchu pod trubkou, vybrání zeminy pod trubkou min. 30 cm a zarovnání terénu



při pracovních činnostech je třeba dávat pozor na vyvěrající pramen tak, aby nedošlo k jeho narušení



vybudování menších základových rýh pod konstrukcí studánky, cca 60 cm hlubokých a 20 cm širokých



vybetonování základu pod studánkou a následné urovnání s terénem



vyzdění stavby studánky lomovým kamenem frakce 0–250 mm na cementovou maltu a zabudování výtokové trubky



proti vniknutí nežádoucích předmětů bude nad vyzděnou kamennou stavbou umístěn dřevěný poklop z dřevěných desek o tloušťce 20 mm



do kamenné stavby je třeba zabudovat upevňovací šrouby (na každé obvodové straně, mimo přední, budou umístěny 2 šrouby; tj. celkem 6 šroubů), na které následně bude upevněn dřevěný hranol (10 x 10 cm)



k upevněnému hranolu se budou postupně připevňovat další dva hranoly



hranoly budou umístěny pouze na dvou bočních stěnách a na zadní stěně



přední stěna bude volná k umístění hrnečků apod.



nad třemi dřevěnými hranoly bude umístěna konstrukce střechy



krytinu střechy bude tvořit asfaltový šindel zelené barvy



před kamennou stavbou studánky bude vybudovaný menší odtokový prostor (bazének pro dopadající vodu), ze kterého bude voda dále vytékat do vyhloubené terénní rýhy



odtokový prostor bude vybudovaný taktéž z lomového kamene na cementovou maltu a odtoková trubka bude DN 40 mm

2) Úprava nejbližšího okolí studánky 

vyčištění nejbližšího okolí studánky od větví a ztrouchnivělých kmenů



z důvodu vysokého obsahu dusičnanů bude navržena informační tabule, která bude sdělovat kvalitu vody (upozornění, že voda není pitná)



v blízkosti studánky bude vybudována lavička o bude se jednat o lavičku z přírodního materiálu 75

o sloupky budou vybudovány z lomového kamene na cementovou maltu a do nich se zabudují šrouby a na ty se dále připevní dřevěný sedák z fošen o tloušťce 60 mm 

z důvodu velké svažitosti a nepřístupnosti se na protějším svahu (po kterém vede žlutá turistická značka) vybudují schody z přírodního materiálu (lomového kamene)



bude se jednat o jednoduchou stavbu, kdy kameny budou zabudovány do vyhloubených záseků v terénu



pod svahem odtéká voda ze studánky a přilehlého prameniště – zde bude navrženo umístění placatého kamene pro lepší přebrodění tekoucí vody

Obr. 43: Konstrukční řešení rekonstrukce studánky V Hájku (detailní popis v příloze ve výkresové části) 7.5.5 Studánka U Sovy Studánka U Sovy je poměrně nová konstrukce, která byla vybudována Lesy města Brna a.s. v roce 2008. Pramen vykazuje pravidelný průtok. Pramen je do studánky 76

přiveden z cca 80 m vzdáleného prameniště. Odtok studánky je sveden betonovým korytem do protékajícího Pejškovského potoka. Z hlediska technického se jedná o novou stavbu, která v současnosti nepotřebuje žádnou úpravu. Okolí studánky je taktéž pěkně upraveno, nachází se zde posezení se stolem a lavičkami, informační tabule a odpadkový koš. Pro zajištění čistoty prostředí by bylo vhodné odpadkový koš kontrolovat, aby nedocházelo k rozšiřování odpadků do okolí. Výsledky z říjnových (2014) laboratorních rozborů prokázaly výskyt koliformních bakterií. V únoru 2015 voda již žádné koliformní bakterie neobsahovala, a tudíž vyhovovala vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na pitnou vodu. 7.6 Materiál, náklady a dotace 7.6.1 Potřeba materiálu Studánka Brčálka Lavička bude zhotovena ze smrkové kulatiny. Sedací plocha bude z půlkulatiny o průměru 40 cm. Podstavce budou z kulatiny o průměru 15 cm. Spojení bude provedeno hřebíky o délce 10 cm. Podstavce budou podsypány štěrkem. Celá konstrukce bude natřena ochranným impregnačním nátěrem a poté nátěrem kaštanové barvy. Bude použit LUXOL IMPREGNACE (bezbarvý fungicidní nátěr) a LUXOL ORIGINÁL (kaštanové barvy). Informační tabule se bude skládat ze dvou dřevěných sloupků (hranol 10x10 cm). Výška sloupků bude 2,2 metrů. Tyto dřevěné hranoly budou pomocí ocelových kotev zabudovány do betonových patek o rozměrech 30x30x30 cm. Sloupky budou spojeny hranoly 8x8 cm. Zadní stěna mezi spojovacími hranoly bude vyplněna palubkami o rozměru: šířka 6 cm, tloušťka 2 cm a délka 65 cm. Celkem bude potřeba 17 palubek. Plocha cedule (90x60 cm) bude plechová a zalaminovaná, dle mého návrhu bude vyrobena u firmy Urbania, s.r.o. Plocha cedule bude připevněna šrouby. Nad konstrukcí bude umístěna stříška z desek šířky 20 cm, tloušťka bude upravena dle nákresu (zkosená deska od 1,5 cm do 2,5 cm) a délky 120 cm. Střecha bude připevněna vruty o délce 5 cm, na každé straně budou 3 vruty. Palubky budou ke spojovacím hranolům připevněny hřebíky o délce 4 cm. Spojovací trámky budou připevněny hřebíky o délce 20 cm. Dřevěné části budou taktéž opatřeny nátěrem LUXOL IMPREGNACE a LUXOL ORIGINÁL (kaštan).

77

Studánka V Hájku Celá konstrukce studánky bude vybudována na základu z prostého betonu o hloubce 50 cm. Tloušťka základu bude 20 cm a bude vybudována pod kamenné zídky, které budou tvořit spodní část konstrukce. Na základ bude vystavěna stavba z lomového kamene (rozměry stavby jsou 60 x 70 cm) na cementovou maltu a tloušťka stěny činí 20 cm. Do této konstrukce budou zabudovány šrouby k upevnění hranolů (10x10 cm). K vyplnění volného prostoru budou použity palubky o tloušťce 2 cm, šířky 6 cm a délky 50 cm, které budou upevněny vruty do hmoždinek délky 5 cm. Po obvodové straně budou na sebe připevněny hranoly (10x10 cm) pomocí hřebíků délky 15 cm. Na dřevěné hranoly se dále připevní střešní konstrukce, která se skládá z: trámky 5x5 cm délky 70 cm (celkem 4 kusy), latě tloušťky 2 cm, šířky 7 cm a délky 70 cm (celkem 20 kusů) a spojovacích trámků šířky 5 cm, tloušťky 3 cm a délky 40 cm (celkem 2 kusy). Trámky budou spojeny hřebíky o délce 15 cm (10 kusů). Krytina bude tvořena asfaltovým šindelem zelené barvy. Šindel bude připevněn k latím hřebíky o délce 1,5 cm (100 kusů). Celková plocha pokrytí šindelem je 1,134 m2. Před stavbou bude vybudovaný malý odtokový bazének o rozměru 18x60 cm. Výška stěny, která bude také z lomového kamene na cementovou maltu, bude 10 cm. Uprostřed bude zabudována odtoková mosazná trubka DN 40 mm. Dřevěné části budou taktéž opatřeny nátěrem LUXOL IMPREGNACE a LUXOL ORIGINÁL (kaštan). Dále zde bude vybudovaná lavička. Podstavce budou vybudovány z lomového kamene na cementovou maltu. Pod podstavci bude vybudovaný základ z betonu o rozměrech 38x35 cm a hloubce 30 cm. Na takto vybudovaném základu budou vystavěny 2 podstavce o výšce 35 cm. Na které bude pomocí šroubů umístěna sedací plocha, kterou budou tvořit 2 smrkové fošny o tloušťce 6 cm, šířce 25 cm a délce 1,9 m. Mezi fošnami bude ponechána mezera cca 3 cm. Dřevěné fošny budou také natřeny prostředkem LUXOL IMPREGNACE a LUXOL ORIGINÁL (kaštan). Je zde dále navržena jednoduchá informační tabule, která se bude skládat z jednoho hranolu 10x10 cm výšky 2 m, který bude zabudovaný do betonové patky a uchycen pomocí ocelové kotvy. Na hranol bude pomocí šroubů připevněna plechová zalaminovaná tabule o rozměrech 40x60 cm. Hranol bude opět ošetřen impregnačním prostředkem LUXOL IMPREGNACE a dále natřen LUXOLEM ORIGINÁL kaštanové barvy.

78

7.6.2 Náklady Studánka Brčálka Tab. 7: Celkové náklady na vybudování návrhů u studánky Brčálky Náklady na návrhy u studánky Brčálky Lavička ze smrkové kulatiny Název dílce Sedací plocha Podstavec (2x) Spojovací materiál Štěrkový podsyp Nátěr Nátěr - 3 vrstvy

Materiál SM kulatina (polovina) SM kulatina Stavební hřebík - 120 mm Štěrk frakce 2/4 Luxol impregnace Luxol originál - kaštan

Jednotka Množství m³ m³ kg t m² m²

0,076 0,051 0,14 0,2 1,3 1,3

Cena za Cena vč. jednotku DPH 2400 182,4 2400 122,4 38,3 6 375 75 179 Kč/1 l 47 105 Kč/0,75 l 66

Informační tabule Dřevěné sloupky SM hranoly (10x10cm) m³ 0,044 6655 293 Dřevěné spojky SM hranoly (10x10 cm) m³ 0,03 6655 200 Prkna prismovaná SM tloušťka 25 mm m³ 0,0205 6776 139 Informační cedule Plech+lamino (900x600) ks 1 1500 1500 Stříška (2x) SM prismovaná (32 mm) m³ 0,0192 6776 130 Spojovací vrut Vrut univerzální (4,0x50mm) ks 6 0,25 1,5 Hřebíky Hřebíky délky 40 mm ks 34 1,31 45 Hřebíky Hřebíky délky 200 mm kg 1 31 31 Kotevní patka Kotevní patka do betonu ks 2 96 192 Betonové patky Beton B20 kg 20 2,4 48,5 Nátěr Luxol impregnace m² 3 179 Kč/1 l 89,5 Nátěr - 3 vrstvy Luxol originál - kaštan m² 3 105 Kč/0,75 l 105 Cena celkem 3273,3 30 % na ztráty tj. průřez dřeva, poškození spojovacího materiálu apod. 914 Cena práce na zhotovení inforamační tabule a lavičky odhadem 20 hodin, včetně terénních prací. Hodinová sazba 1 hod/120 Kč 2400 Cena celkem (s DPH) včetně práce 6587,3

Tab. 7 znázorňuje celkové náklady vynaložené na návrhy u studánky Brčálky. Jedná se o vybudování lavičky a informační tabule. Celková cena včetně DPH činí 6587 Kč. Ceny za jednotlivé položky byly brány od různých firem: Dřevo – SM hranoly, kulatina, prismované desky – Lesy města Brna, a.s. Spojovací materiál – hřebíky, vruty, kovové kotevní patky – firma Hašpl Štěrk – z blízkého kamenolomu z Vranova u Brna (pozn. cena je brána od firmy Alstec s.r.o. z Brna, protože kamenolom Kalcit s.r.o. neměl uveřejněny ceny) Beton B20 – použitý pro kamenné patky u informačních tabulí – firma Kovomat z Rosic u Brna Nátěr Luxol impregnace a Luxol originál (kaštan) – impregnační nátěr byl proveden v jedné vrstvě, nátěr kaštanové barvy ve třech vrstvách - internetový obchod barvyonline.cz Plechová cedule – zalaminovaná – firma Urbania s.r.o.

79

Studánka V Hájku Tab. 8: Celkové náklady na rekonstrukci studánky V Hájku Lavička Název dílce Betonový základ - 2x Kamenné podstavce Výplň na vyzdění Upevnění dřevěných fošen k podstavcům Sedací plocha Nátěr Nátěr Cena celkem 15 % na ztráty

Materiál

Cena za Cena celkem jednotku vč. DPH 40 2,4 97 0,16 605 97 20 2,4 48

Jednotka Množství

Beton B 20 Lomový kámen Cementová malta

kg t kg

Závitová tyč

ks m³ m² m²

4 49,5 0,057 6776 1,9 179 Kč/l 1,9 105 Kč/0,75 l

198 386 72 70 968 145 1113

Informační tabule Beton B 20 kg Kotevní patka do betonu ks SM hranol 10x10 cm m³ Plech+lamino (400x600 mm) ks Luxol impregnace m² Luxol originál - kaštan m² Vruty 2x ks

5 2,4 1 96 0,02 6655 1 800 0,8 179 Kč/l 0,8 105 Kč/0,75 l 2 0,5

12 96 133 800 29 28 1 1099 165 1264

Fošna prismovaná-2x Luxol impregnace Luxol originál - kaštan

Cena celkem vč. DPH

Betonová patka Kotevní patka Dřevěný sloupek Informační cedule Nátěr Nátěr Připevnění cedule Cena celkem 15 % na ztráty

Cena celkem vč. DPH

Betonový základ Kamenné stěny včetně bazénku Výplň na vyzdění Upevnění dřevěných hranolů Dřevěná stěna Prkna prismovaná Střešní trámky Spojovací trámky Podbití střechy Střešní kytina Spojovací hřebíky Spojovací hřebíky Spojovací hřebíky Spojení prismovaných desek k vyzděným stěnám Výtoková trubka Nátěr Nátěr Cena celkem 30 % ztráty

Konstrukce studánky Beton B 20 kg Lomový kámen t Cementová malta kg Závitová tyč ks Hranoly (10x10) 10 ks m³ SM tloušťka 25 mm m³ SM hranoly 5x5 (4kusy), 70 cm m³ Střešní latě bm Prismovaná prkna tloušťka 25 mm m³ Asfaltový šindel m² Hřebík 150 mm kg Hřebík 50 mm kg Hřebík 15 mm kg Hmoždinky

ks ks m² m²

Mosazná DN 40 mm x 30 cm Luxol impregnace Luxol originál - kaštan

80 0,4 50 6 0,06 0,011 0,007 0,8 0,032 1,134 1 0,12 0,015

2,4 605 2,4 49,5 6655 6776 7018 8,25 6776 199,7 30,6 30,6 116,1

194 242 120 297 399 75 50 6,6 217 226 30,6 3,7 1,7

25 0,4 1 204 7,5 179 Kč/l 7,5 105 Kč/0,75 l

10 204 269 260 2601,6 780 3381,6

Cena celkem vč. DPH

Vybudování schodů - 20 schodů 10 % ztráty

Schody Lomový kámen ručně tříděný

t

0,09

Cena celkem vč. DPH Cena celkové rekonstrukce Práce včetně výkopových, urovnávacích a čistících prací celkem 100 hodin, 1 hod/120 Kč Celková cena (s DPH) včetně práce

80

1584

143 14,3 157,3 5915,9 12 000 17915,9

Tab. 8 znázorňuje celkové náklady vynaložené na rekonstrukci u studánky V Hájku. Jedná se o vybudování lavičky, informační tabule a celé stavby studánky. Celková cena včetně DPH činí 17 916 Kč. Ceny za jednotlivé položky byly brány od různých firem: Dřevo – SM hranoly, kulatina, prismované desky – Lesy města Brna, a.s. Spojovací materiál – hřebíky, vruty, kovové kotevní patky – firma Hašpl Lomový kámen – z blízkého kamenolomu v Lažánkách (František Matlák); pozn. cena je brána od firmy Rosa s.r.o. z Tišnova, protože kamenolom z Lažánek neměl uveřejněny ceny) Beton B20 a cementová malta – B 20 použitý pro kamenné patky u informačních tabulí a cementová malta u zděných zídek z lomového kamene – firma Kovomat z Rosic u Brna Nátěr Luxol impregnace a Luxol originál (kaštan) – impregnační nátěr byl proveden v jedné vrstvě, nátěr kaštanové barvy ve třech vrstvách - internetový obchod barvyonline.cz Plechová cedule – zalaminovaná – firma Urbania s.r.o. Střešní krytina – asfaltový šindel – od firmy Dehtochema-tn a.s. 7.6.3 Dotace Dotace je poskytována formou finančních prostředků nejčastěji ze státního rozpočtu. Dotace se také často chápe jako veřejná podpora zejména investičních nákladů projektu. Můžeme říct, že je program nazýván dotací, pokud spolufinancuje 80 a více procent investičních nákladů projektu. (Dotaceonline.cz, 2015) Pro úpravy pramene, rekonstrukci studánek, výstavbu informačních tabulí a laviček v lesním prostředí, je možné čerpání dotací z Programu rozvoje venkova ČR. Program rozvoje venkova na období 2014–2020 schválila Vláda ČR 9. 7. 2014. Předpokládané schválení ze strany Evropské komise se očekává v 1. čtvrtletí roku 2015. (Dotace, 2015) V kapitole 8 Popis vybraných opatření a v podkapitole 8.5.2. Neproduktivní investice v lese můžeme najít základní popis, vztahující se na problematiku dotací rekonstrukcí studánek, informačních tabulí atd. Obecný popis: Operační program je zaměřen na podporu zvyšování environmentálních a společenských funkcí lesa podporou činností využívajících společenského potenciálu

81

lesů. Operace je zacílena na PUPFL na území celé České republiky mimo ZCHÚ, oblasti Natura 2000 a Prahu. Typ podpory: Příspěvek na vynaložené způsobilé výdaje. Příjemci: Soukromí i veřejní vlastníci, nájemci a pastýři lesa a jiné soukromoprávní a veřejnoprávní subjekty a jejich sdružení a spolky. Způsobilé výdaje: -

opatření k posílení rekreační funkce les, např. značení, výstavba a rekonstrukce stezek pro turisty do šíře 2 metrů a významných přírodních prvků, výstavba herních, naučných a fitness prvků

-

opatření k usměrňování návštěvnosti území např. odpočinková stanoviště, přístřešky, informační tabule a závory

-

opatření k údržbě lesního prostředí – zařízení k odkládání odpadků

-

opatření k zajištění bezpečnosti návštěvníků lesa – mostky, lávky, zábradlí

Kritéria přijatelnosti: -

projekt lze realizovat na PUPFL na území ČR – mimo ZCHÚ, oblastí Natura 2000 a území hl. města Prahy

-

žadatel musí mít na PUPFL schválený LHP nebo LHO v souladu s národními předpisy

Částky a míry podpory: -

podpora se poskytuje jako příspěvek na vynaložené způsobilé výdaje

-

maximálně do výše 100 % způsobilých výdajů

Příspěvek EZFRV činí 75 % veřejných výdajů a příspěvek ČR činí 25 % veřejných výdajů. (Program rozvoje venkova 2014–2020) Dále je možné čerpat finanční dotace prostřednictvím Místních akčních skupin (MAS). Studánka Brčálka, Olšová a U Širokého proudu se nachází v lokalitě MAS Brána Brněnska o. s. Studánka V Hájku a U Sovy v lokalitě MAS Brána Vysočiny o. s. Navržené úpravy je také možné provést ve spolupráci s ekologickými a nadačními organizacemi (např. Veronica aj.)

82

8 Diskuze Budování a údržba studánek má v českých zemích hlubokou tradici. V dřívější době studánky sloužily k poskytování vody pro zemědělce, lesníky a zvěř. Lidé také věřili v zázračné účinky těchto přírodních pramenů. Postupem doby se jejich význam vytrácel, lidé si začali budovat vlastní zdroje pitné vody a studánky začaly chátrat. Dalším důvodem je také postupná mechanizace při zemědělských i lesních pracích a skutečnost, že lidé se od přírody postupem času začali odvracet. V současné době se lidé začínají více zajímat o přírodu kolem sebe. Vznikají různé spolky a nadace, které se ochranou přírody zabývají. Kvalita vody jednotlivých pramenů často kolísá, a je tudíž obtížné vodu ve studánce označit jednoznačně za pitnou. Je důležité vodu neustále sledovat a o kvalitě vody informovat např. na informačních tabulích atd. Pokud se upraví studánka s nekvalitní vodou, je důležité zřídit také informační tabuli, která bude tuto informaci sdělovat návštěvníkům. Studánka Brčálka je v dobrém technickém stavu. A svým konstrukčním řešením zapadá do lesního prostředí. Vydatnost pramene byla přes celý rok stálá a průtok nebyl nikterak rozkolísaný. Výsledky laboratorních rozborů v říjnu 2014 a únoru 2015 prokázaly, že se jedná o kvalitní pitnou vodu. Olšová studánka se stejně jako Brčálka nachází v k. ú. Lelekovice. Tato studánka je také přírodního charakteru a zapadá do zdejší krajiny. U studánky se nachází informační tabule. Ve sledovaném období (květen 2014 – březen 2015) studánka vykazovala značně rozkolísané průtoky, které byly závislé na úhrnu srážek. Z tohoto poznatku lez konstatovat, že kvalita vody bude značně nestálá, a že pramen je pravděpodobně mělce podchycen. Výsledky obou laboratorních rozborů nevyhovovaly vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Voda nevyhovovala z hlediska hodnoty pH, CHSK (Mn) a v říjnu 2014 také množství koliformních bakterií a kolonií 36 °C. O vodě také panuje pověst, že je léčivá a pomáhá při potížích s játry, prostatou a střevy. Studánka U Sovy a U Širokého proudu jsou nejnovější, a tudíž také v dobrém technickém stavu. Voda je do studánky U Sovy přivedena potrubím z cca 30 m vzdáleného prameniště (na svahu přes Pejškovský potok). Z tohoto důvodu můžeme usoudit, že voda obsahuje větší množství rozpuštěného kyslíku, než ostatní studánky. Voda je také značně závislá na teplotě okolí. Vydatnost pramene je poměrně stálá, 83

v letních měsících značně menší než v zimních a podzimních. Laboratorní rozbory z října 2014 zjistily, že voda nevyhovuje z hlediska koliformních bakterií, vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. V měsíci únoru 2015 již voda plně vyhovovala těmto požadavkům. Studánka U Širokého proudu v prvních sledovaných měsících nevykazovala žádný průtok. Od července 2014 byl průtok stálý, jenž na srážky reagoval s dvouměsíčním zpožděním. Z tohoto lze usoudit, že se jedná o pramen hluboko podchycený. Laboratorní rozbory v obou měsících ukázaly, že voda je kvalitní a pitná. Vyhovuje vyhlášce č. 252/2004 Sb. Značně problematická je ovšem studánka V Hájku. Tato studánka byla jako jediná z hlediska technického a estetického nevyhovující. Tudíž bylo rozhodnuto, že u této studánky bude navrženo nové konstrukční řešení. Po laboratorních rozborech v říjnu 2014 a v únoru 2015 bylo zjištěno, že studánka značně přesahuje nejvyšší mezní hodnotu dusičnanů, která je stanovena dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. na 50 mg/l. Zvýšené množství dusičnanů je pravděpodobně důsledkem nevhodného hnojení dusíkatými hnojivy na blízkých zemědělských pozemcích. Voda z těchto pozemků prosakuje do spodních vrstev půdy a znečišťuje pramen této studánky. Toto by se dalo zlepšit vhodným obhospodařováním pozemků např. zatravněním a používáním živočišných hnojiv. V měsíci říjnu byla dále přesažena povolená hodnota koliformních bakterií. Pokud bude studánka zrekonstruovaná, nebude určena pro pitné účely, ale pouze pro osvěžení. Studánka je v lesním prostředí vhodně umístěna i z hlediska procházející stezky. Bylo by vhodné studánku zrekonstruovat, aby plnila funkci atraktivního odpočinkového místa. Dle návrhu je zde zamýšleno s instalací informační tabule, která bude sdělovat jakost vody a s instalací lavičky. Na protějším svahu budou pro lepší zpřístupnění vybudovány schody z lomového kamene. Řada autorů uvádí, že se mají upravovat výhradně ty studánky, které obsahují kvalitní pitnou vodu. Jsem si vědoma toho, že voda v této studánce není pitná, ale úprava studánky je žádoucí a vhodná k zachování této studánky v krajině. Vodu by bylo třeba sledovat a časem je možné, že se kvalita vody zlepší a stane se pitnou. V současné době také funguje studánková poradna. Jedná se o společnou poradnu Ekologického institutu Veronica a Regionálního sdružení ČSOP Brno. Tuto poradnu vede pan Rudolf Pecháček, který podává informace o vodě ze studánek, pramenů, ale i ze studen. Pan Pecháček provádí také pravidelné měření některých mých sledovaných studánek. Poskytl nám nějaká svoje data. Po srovnání uvádím následující tabulku:

84

Tab. 9: Srovnání naměřených dat u studánky Brčálky Studánka Brčálka Moje data pH

Q (l/min)

Teplota

29.5.14

10,1

6,94

0,38

25.5.14

10,6

26.6.14

10,2

6,88

0,27

25.6.14

10,0

28.7.14

10,9

6,84

0,60

23.7.14

10,9

27.8.14

10,8

6,59

1,00

25.8.14

10,7

25.9.14

11,0

6,45

2,40

25.9.14

10,6

30.10.14

10,8

6,58

1,00

21.10.14

10,7

25.11.14

9,5

17.12.14

8,8

Měření neprobíhalo

Datum měření

Datum měření

Data p. Pecháček Teplota

3.12.14

10,0

6,57

1,20

1.1.15

9,6

6,63

1,25

20.1.15

8,3

1.2.15

9,0

6,60

1,50

17.2.15

7,2

14.3.15

8,2

6,56

1,50

11.3.15

7,9

pH Q (l/min) 6,82 0,36 7,07 0,30 6,61 1,00 6,54 1,30 6,3 2,20 6,48 1,32 6,51 1,32 6,2 1,80 6,37 1,32 6,54 1,50 6,35 1,80

Tab. 9 porovnává hodnoty naměřené panem Rudolfem Pecháčkem z Ekologického institutu Veronica a hodnoty a mým měřením. Měření ovšem neprobíhalo ve stejný den, tudíž lze vidět menší odchylky v naměřené teplotě. Průtok je celkem srovnatelný. V hodnotách naměřeného pH lze vidět také menší odchylky, které mohou být způsobeny měřením, rozdílným měřidlem atd. Tab. 10: Srovnání naměřených dat u Olšové studánky Olšová studánka Moje data pH

Q (l/min)

Teplota

29.5.14

10,2

6,65

0,01

25.5.14

26.6.14

10,7

6,49

0,00

25.6.14

11,0

28.7.14

11,2

6,64

0,10

23.7.14

12,0

27.8.14

11,8

6,54

0,05

25.8.14

11,6

25.9.14

10,8

6,35

53,0

25.9.14

10,2

10,0

6,24

0,60

21.10.14

10,8

25.11.14

9,2

17.12.14

8,0

30.10.14

Měření neprobíhalo

Datum měření

Datum měření

Data p. Pecháček Teplota

pH

Q (l/min) 0,00

3.12.14

9,2

6,24

2,00

1.1.15

8,1

6,28

1,50

20.1.15

8,0

1.2.15

8,0

6,15

5,00

17.2.15

5,9

14.3.15

7,1

6,15

3,30

11.3.15

7,0

6,28 6,2 5,94 5,42 5,65 5,59 5,48 5,23 5,84 5,66

0,00 0,30 5,00 19,98 1,32 2,72 9,00 9,00 0,90 5,40

Tab. 10 ukazuje srovnání jednotlivých měření parametrů vody panem Rudolfem Pecháčkem a mým měřením. Naměřené hodnoty vody jsou celkem srovnatelné. Značně rozdílné jsou ovšem hodnoty pH. Tato chyba je nejspíše zapříčiněna špatným měřením nebo chybou na přístroji, či jinými okolnostmi. Vzhledem k tomu, že se jedná o studánku s velmi rozkolísanými průtoky, je dosti možné, že se i průtoky den ode dne liší (čemuž nasvědčuje tabulka). Studánky v krajině plní mnoho funkcí. Mezi nejdůležitější funkce patří zdroj vody, orientační bod v krajině, estetický prvek, odpočinkové a relaxační místo. Lidé si více 85

uvědomují důležitost studánek v krajině. Jeví o ně větší zájem a pečují o ně. To dokazuje i vznik Národního registru pramenů a studánek, kde každoročně vzrůstá počet přihlášených studánek do evidence. Zachování studánek je důležité i z hlediska budoucích generací.

86

9 Závěr Tato diplomová práce se zabývá problematikou pramenných vývěrů a studánek v krajině. Na začátku práce byla stručně popsána problematika vody na Zemi, její základní charakteristiky, s jakou vodou se můžeme setkat, fyzikální a chemické vlastnosti vody. Zájmovým územím této práce byla severní část okresu Brno-venkov v blízkosti Lelekovic a Veverské Bítýšky. Studánky se nachází v lesích města Brna a stará se o ně podnik Lesy města Brna, a.s. Byly sledovány tyto studánky: Brčálka, Olšová, U Širokého proudu, U Sovy a V Hájku. Cílem této diplomové práce bylo sledovat vybrané studánky, v pravidelných měsíčních intervalech měřit základní parametry vody a následně navrhnout možnou úpravu studánek. U jedné vybrané studánky pak navrhnout celkové technické řešení úpravy. Každý měsíc byly zjišťovány tyto parametry vody: teplota vody, pH, množství rozpuštěného kyslíku a vydatnost pramene. U jedné pak navrhnout informační tabuli s přesnou grafickou a textovou podobou. Dvakrát ročně pak udělat větší laboratorní rozbory a jejich výsledky porovnat s vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu. Dále také graficky vyhodnotit závislost vydatnosti pramenů na měsíčním srážkovém úhrnu. A závislost teploty vody na teplotě okolí. Výsledky pravidelného měsíčního měření i laboratorního měření, které bylo provedeno v říjnu 2014 a únoru 2015, byly zpracovány do grafů a porovnány. Z pravidelného měření parametrů vody byly zjištěny následující výsledky. Téměř u všech studánek se hodnota pH pohybuje v rozmezí 6,5–7. Studánka U Sovy má v porovnání s ostatními vyšší hodnotu pH v rozmezí 7–7,5. Naopak Olšová studánka má nejnižší hodnotu pH, která byla většinou pod hodnotou 6. Teplota vody byla závislá především na teplotě okolí. Nejvyšší rozdíly v teplotě vody mezi letními a zimními měsíci vykazuje studánka U Sovy. To je nejspíše zapříčiněno tím, že voda je do studánky přiváděna potrubím z přibližně 50 m vzdáleného prameniště. Teplota vody u žádné sledované studánky v zimních měsících neklesla pod 5 °C. Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě závisí na teplotě a tlaku ovzduší. Menší hodnoty vykazovaly letní měsíce. Více kyslíku se pak nacházelo v zimních měsících. Nejvíce kyslíku bylo naměřeno opět ve studánce U Sovy a pravděpodobně to bude ze stejného důvodu, jako zvýšená teplota vody v porovnání s ostatními studánkami. Vydatnost pramenů byla u sledovaných studánek různorodá. Nejvíce rozkolísané průtoky (velmi závislé na množství srážek) měla Olšová studánka. Ostatní studánky měly poměrně 87

stálé průtoky, které byly vyšší od října 2014 do ledna 2015. V květnu i červnu 2014 byly tyto studánky neprůtočné: Olšová, U Širokého proudu a V Hájku. Laboratorní rozbory byly provedeny v říjnu 2014 a v únoru 2015. Výsledky prokázaly, že ve studánce Brčálce a U Širokého proudu se jedná o kvalitní pitnou vodu. Výsledné hodnoty byly porovnány s vyhláškou č. 252/2004 Sb. A žádné hodnoty nepřekračovaly povolenou mezní hodnotu. Studánka U Sovy v říjnovém rozboru obsahovala zvýšené množství koliformních bakterií, a tudíž nevyhovovala kvalitám pitné vody. V únoru pak studánka všechny hodnoty měla v pořádku a vyhovovala vyhlášce č. 252/2004 Sb. Výsledky rozborů u Olšové studánky a studánky V Hájku značně této vyhlášce nevyhovovaly. Olšová studánka měla překročeny mezní hodnoty pH, CHSK (Mn) a v říjnu 2014 navíc koliformních bakterií a kolonií 36 °C. Studánka V Hájku nevyhovovala nejvyšší mezní hodnotě dusičnanů. Rozbor ukázal, že voda obsahuje v říjnu 2014 89,1 mg/l a v únoru 2015 93 mg/l. Dovolená hodnota pro pitnou vodu je 50 mg/l. Zjištěné hodnoty téměř dvojnásobně překračují limitní hodnoty. Zvýšené množství dusičnanů je pravděpodobně důsledkem nevhodného hnojení dusíkatými hnojivy na blízkých zemědělských pozemcích. Toto by se dalo zlepšit vhodným obhospodařováním pozemků např. zatravněním a používáním živočišných hnojiv. Z důvodu nevhodného technického řešení a velmi špatného stavu bylo u studánky V Hájku navržena celková rekonstrukce. Tato studánka nebude určena pro pitné účely, ale pouze pro osvěžení. Studánka je v lesním prostředí vhodně umístěna i z hlediska procházející stezky. Dle návrhu je zde zamýšleno s instalací informační tabule, která bude informovat o kvalitě vody a s instalací lavičky. Jsem si vědoma toho, že voda v této studánce není pitná, ale úprava studánky je žádoucí a vhodná k zachování této studánky v krajině. Vodu by bylo třeba sledovat a časem je možné, že se kvalita vody zlepší a stane se pitnou. Dále byla navržena informační tabule a lavička u hojně navštěvované studánky Brčálky. Závěrem práce je nutné podotknout, že kvalita vody ve studánkách je závislá na mnoha faktorech. Dochované studánky, které je nutné renovovat, a nemají pitnou vodu, je třeba opatřit informační tabulí, která bude o kvalitě vody informovat. Kvalitu vody sledovat a dělat pro zlepšení kvality vody maximum. Studánky jsou přeci součástí naší krajiny a neměly by se vytrácet. Zachování studánek je důležité i z hlediska budoucích generací. Se studánkami je spojena i lidová tvořivost. Mnohé studánky jsou spojeny

88

s různými pověstmi. U některých můžeme nalézt i básně neznámých autorů, které svědčí o úctě ke studánkám a lidové tvořivosti.

„Tož napij se – nastav vodě svoji dlaň a v tichém rozjímání dej přírodě svou daň. Věz, mě dobrý člověk vyčistil a zbudoval, tím jméno své navždy ve mně zachoval. I když dnes již v zemi odpočívá, má voda mu věčnou chválu zpívá.“ Neznámý autor

89

10 Summary This thesis engages in problems of natural springs and small wells in landscape. In the beginning of the thesis was briefly described problems of water on Earth and her basic features, what kind of water we can meet and physical and chemical attributes of water. The area of interest of this thesis was the northern part of district Brno-venkov in nearness the town Lelekovice and Veverská Bítýška.The springs are situated in forest of city Brno and which are management of Lesy města Brna, a.s. They were monitored this springs: Brčálka, Olšová, U Širokého proudu, U Sovy and V Hájku. The goal of this thesis was pursue chosen springs and in periodic monthly intervals measure basic parameters of water and after design modifications of springs. At one chosen spring design total technical solution of modification. Every month was probed this parameters of water: water temperature, pH, content of oxygen and spring intensity. At one spring design informational table with exact graphic and textual shape. Twice a year do complet laboratory analyzes and thein results compare with Regulation no. 252/2004 Sb., which determines hygienic demands on potable water. The next goal was evaluace dependence of spring intensity on monthly precipitation amount. And dependence of water temperature on temperature of surroundings.

The results of

periodical monthly measurement and laboratory analyzes which were accomplished in October 2014 and February 2015, was processed to graphs and compared. This results were determined from periodic measurement parametres of water. Nearly all springs have value of pH in range 6,5 – 7. The spring U Sovy has higher pH in range 7–7,5. The spring Olšová have the lowest pH which is mostly below 6. Temperautre of water was not dependent on temperature surroundings. The spring U Sovy has the highest differences between summer and winter months. I tis due to water is piped by duct from 50 meters distant springs place. Water temperature did not fall under 5 degrees Celsius. The oxygen content is dependent on temperature and pressure of atmosphere. The summer months demonstrated lesser values than winter months. The most oxygen was measured in spring U Sovy. Spring Olšová has the unevenest rate of flow which was dependent on quantity of rain. Another springs had stable rate of flows. In May and June 2014 it was this springs non flow: Olšová, U Širokého proudu, V Hájku. Laboratory analyzes was accomplished in October 2014 and February 2015. The results demonstrated that quality potable water is in spring Brčálka and U Širokého 90

proudu. The results were compared with Regulation no. 252/2004 Sb. Any results draw the line at allowed limit value. Spring U Sovy included increased amount of coliform bacterium in October analysis and so it was not convenient of quality potable water. All values were right and suit Regulation no. 252/2004 Sb. Spring Olšová had exceeded limit values of pH, CHSK (Mn) and in October 2014 also number of coliform bacterium and colonies of bacterium 36 degrees Celsius. Water in spring V Hájku had increased limit value of nitrates. The allowed value (in accordance Regulation no. 252/2004 Sb.) is 50 mg/l. Determined values nearly double exceeded limited values. Increased quantity of nitrates is as a results of unsuitable fertilization nitrogenous fertilizer on near agricultural grounds. Suitable farming these grounds could improve this problem (for example grass over, use animal fertilizer). Complete rekonstruction was suggested V Hájku due to very bad technical condition. This spring was not determine for potable purposes but only for refresh. There will be placed informational table which will purvey informations about quality of water and. Also there will disigned bench from natural materials. Reconstruction is desirable and suitable for maintain this spring in the landscape. In the end of this thesis is important to remark that the quality of water in all the springs is influenced by many factors. The spirngs which don’t content potable water it is necessary provide by informational table. For improve quality of water is needed do maximum. The springs are component our landscape and should’t disappear.

91

Seznam zkratek

EZFRV

evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova

CHSK

chemická spotřeba kyslíku

KNK

kyselinová neutralizační kapacita

KTJ

kolonie tvořící jednotku

LHO

lesní hospodářská osnova

LHP

lesní hospodářský plán

LVS

lesní vegetační stupeň

MAS

místní akční skupina

MZČR

Ministerstvo zemědělství České republiky

MZCHÚ

maloplošné zvláště chráněné území

PLO

přírodní lesní oblast

PUPFL

pozemky určené k plnění funkcí lesa

ZCHÚ

zvláště chráněné území

92

11 Seznam použité literatury a zdrojů Literatura: CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky, I. díl. Praha: Enigma, 1996, 347 s. ISBN 80-85368-80-3. DEMEK, Jaromír a Peter, MACKOVČIN. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vydání. Brno: AOPK ČR, 2006, 580 s. ISBN 80-86064-99-9. DRÁPALOVÁ, Jana, Rudolf PECHÁČEK a Olga SKÁCELOVÁ. Studánky v okolí Babího lomu. 1. vydání. Brno: ČSOP, 2002, 10 s. DROBILOVÁ, Linda. Vývoj využívání krajiny Kuřimska a jejích změn v historickém kontextu. In PETROVÁ, Andrea a Lucie GROHMANOVÁ. ÚSES – Zelená páteř krajiny 2007. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, s.r.o., 2007, s. 16–21. ISBN 978-80-86386-98-0. HANŽL, Pavel a kol. Základní geologická mapa České republiky 1:25 000 s Vysvětlivkami. Praha: Česká geologická služba, 2007, 1 mapa. ISBN 978-80-7075-6799. HORÁKOVÁ, Marta a kol. Analytika vody. Praha: VŠCHT, 2003, 335 s. ISBN 807080-520-X. HRUŠKA, Boris a Stanislav, JELÍNEK. Lesnická geologie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998, 197 s. ISBN 80-7157-321-2. KOTÁSKOVÁ, Pavla. Krajinné stavitelství pro rekreační využití. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 79 s. ISBN 978-80-7375-342-9. KOVAŘÍK, Petr. Studánky a prameny Čech, Moravy a Slezska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 261 s. ISBN 80-7106-253-7. KRAVKA, Miroslav a kol. Základy lesnické a krajinářské hydrologie a hydrauliky. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2009, 113 s. ISBN 978-80-7375338-2. KREŠL, Jiří. Hydrogeologie. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 125 s. ISBN 80-7157-513-5. KUBALÍKOVÁ, Lucie. Geomorfologické poměry Deblínské vrchoviny. Brno, 2005. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Zdeněk Máčka. 93

KUTKOVÁ, Hana. Floristická studie květeny území severně od Brna mezi obcemi Bílovice nad Svitavou, Adamov a Lelekovice. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Olga Rotreklová. NAVRÁTILOVÁ, Jana. Podélná variabilita hydromorfologické kvality Ponávky. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce Zdeněk Máčka. PITTER, Pavel. Hydrochemie. 4. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2009, 592 s. ISBN 978-80-7080-701-9. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno, 1971. SVOZIL, Břetislav a Alois HYNEK. Deblínsko: na cestě k trvalé udržitelnosti: vlastivědná učebnice. 1. vydání. Deblín: ZŠ a MŠ Deblín, 2011, 259 s. ISBN 978-80260-0164-5. ŠILAR, Jan. Hydrologie v životním prostředí. Ostrava: Vysoká škola báňská-Technická univerzita, 1996, 136 s. ISBN 80-7078-361-3. TLAPÁK, Václav, Jan ŠÁLEK a Vladimír LEGÁT. Voda v zemědělské krajině. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda ve spolupráci s MŽP ČR, 1992, 318 s. ISBN 80-2090232-5. TOURKOVÁ, Jana. Hydrogeologie. 2. vydání. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2004, 165 s. ISBN 80-01-03101-2. TROJAN, Jakub a Jan TRÁVNÍČEK. Atlas Deblínska. Brno: Geodis Brno, 2011, 81 s. ISBN 978-80-87473-00-9. VESECKÝ, Antonín. Podnebí Československé socialistické republiky: tabulky. Praha: Hydrometeorologický ústav, 1961, 379 s. Informační tabule u Olšové studánky. Informační tabule u studánky U Sovy.

Legislativa: Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů. Vyhláška č.252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Program rozvoje venkova 2014–2020. Mze ČR. 94

Internetové zdroje: Anonym 1 [online]. Kuřim: HBH projekt, 2011 [cit. 2014-11-23]. Dostupné z: www.kurim.cz/filemanager/files/file.php?file=51555 Bakterie [online]. Praha: Bakterie.eu, 2010 [cit. 2015-01-11]. Dostupné z: http://www.bakterie.eu/koliformni-bakterie ČSOP a studánky [online]. Praha: ČSOP, 2007 [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://www.csop.cz/index.php?cis_menu=1&m1_id=1003&m2_id=1075&m_id_old=99 9. Dotace

[online].

Praha:

MZe,

2015

[cit.

2015-01-11].

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-venkova-na-obdobi-2014/ Dotaceonline.cz [online]. Praha: Grant Advisor, spol. s.r.o., 2015 [cit. 2015-03-12]. Dostupné z: http://www.dotaceonline.cz/Page.aspx?SP=1181 Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Praha: ČGS, 2014 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://mapy.geology.cz/geocr_50/ Geologické lokality [online]. Praha: ČCS, 2011 [cit. 2014-11-23]. Dostupné z: http://lokality.geology.cz/765 Hydrodata [online]. Praha, 2013 [cit. 2014-11-15]. Dostupné z: http://hydrodata.cz/ Informace o lesním hospodářství v ČR [online]. Brandýs nad Labem: ÚHUL, 2015 [cit. 2014-12-15]. Dostupné z: http://geoportal.uhul.cz/LhpoMap/?MapComposition=spt Kalcit [online]. Vranov, 2014 [cit. 2015-01-14]. Dostupné z: http://www.kalcit.cz/ Mapomat [online]. Praha: AOPK ČR, 2012 [cit. 2014-11-21]. Dostupné z: mapy.nature.cz. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Praha: ČUZK, 2004 [cit. 2014-11-21]. Dostupné z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ Národní registr pramenů a studánek [online]. Praha: MOP, 2008 [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://www.estudanky.eu/ O studánkách [online]. Podomí: Zouhar, 2011 [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://studanky.barvinek.net/. Přírodní lesní oblasti [online]. Brandýs nad Labem: ÚHUL, 2015 [cit. 2014-11-21]. Dostupné z: http://www.uhul.cz/nase-cinnost/oblastni-plany-rozvoje-lesu/prirodni-lesnioblasti-plo 95

Statistická ročenka půdní služby [online]. Praha: VÚMOP, 2014 [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://statistiky.vumop.cz/?core=stat&kind=pt&year= Územní srážky [online]. Praha: ČHMÚ, 2014 [cit. 2014-10-29]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/portal/dt?action=content&provider=JSPTabContainer&menu=JSP TabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_5_Uzemni_srazky&nc=1&portal _lang=cs#PP_Uzemni_srazky. Vodárenství [online]. Praha: MAURI s.r.o., 2015 [cit. 2015-01-11]. Dostupné z: http://www.vodarenstvi.cz/clanky/vime-co-pijeme-overovani-mikrobiologickenezavadnosti Zdroje mapových obrázků a příloh: Geoportal.cuzk.cz [online]. Praha: ČUZK, 2015 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z: www.geoportal.cuzk.cz Mapy.cz [online]. Praha: Seznam.cz a.s., 2015 [cit. 2014-10-20]. Dostupné z: www.mapy.cz

Fotodokumentace: Vlastní fotodokumentace.

12 Seznam tabulek a obrázků Obr. 1: Geologická stavba zájmového území a lokalizace studánek – Deblínsko Obr. 2: Geologická stavba zájmového území a lokalizace studánek – Lelekovice Obr. 3: Skupiny půdních typů na zemědělské půdě v k. ú. Lelekovice Obr. 4: Hydrologické poměry a lokalizace sledovaných studánek v Deblínské vrchovině Obr. 5: Lokalizace sledovaných studánek u Záhumenského potoku Obr. 6: Studánka Brčálka Obr. 7: Poloha studánky Brčálky Obr. 8: Olšová studánka Obr. 9: Poloha Olšové studánky Obr. 10: Studánka V Hájku Obr. 11: Poloha studánky V Hájku 96

Obr. 12: Studánka U Sovy Obr. 13: Poloha studánky U Sovy Obr. 14: Studánka U Širokého proudu Obr. 15: Poloha studánky U Širokého proudu Obr. 16: Teplota vody ve studánkách Obr. 17: Hodnota pH vody ve studánkách Obr. 18: Množství rozpuštěného kyslíku ve vodě Obr. 19: Vydatnost pramenů ve studánkách Obr. 20: pH vody z laboratorních rozborů Obr. 21: Konduktivita vody ve studánkách Obr. 22: Rozbor KNK4,5 ve studánkách Obr. 23: Chloridy obsažené ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 24: Dusičnany obsažené ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 25: Obsah CHSK (Mn) ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 26: Rozbor zákalu vody u sledovaných studánek Obr. 27: Obsah vápníku a hořčíku ve vodě u jednotlivých studánek Obr. 28: Množství koliformních bakterií u jednotlivých studánek Obr. 29: Množství kolonií 36 °C a kolonií 22 °C ve studánkách Obr. 30: Závislost vydatnosti pramene studánky Brčálky na srážkách ve sledovaném období Obr. 31: Závislost vydatnosti pramene Olšové studánky na srážkách ve sledovaném období Obr. 32: Závislost vydatnosti pramene studánky U Širokého proudu na srážkách ve sledovaném období Obr. 33: Závislost vydatnosti pramene studánky V Hájku na srážkách ve sledovaném období Obr. 34: Závislost vydatnosti pramene studánky U Sovy na srážkách ve sledovaném období Obr. 35: Závislost teploty vody u studánky Brčálky na teplotě okolí Obr. 36: Závislost teploty vody u Olšové studánky na teplotě okolí Obr. 37: Závislost teploty vody studánky U Širokého proudu na teplotě okolí Obr. 38: Závislost teploty vody studánky v Hájku na teplotě okolí Obr. 39: Závislost teploty vody studánky U Sovy na teplotě okolí Obr. 40: Návrh informační tabule u studánky Brčálky 97

Obr. 41: Návrh lavičky ze smrkové kulatiny u studánky Brčálky Obr. 42: Návrh grafické podoby informační tabule u studánky Brčálky Obr. 43: Konstrukční řešení rekonstrukce studánky V Hájku Tab. 1: Průměrné klimatické údaje za období 1901 (1926) – 1950 z klimatické stanice Tišnov Tab. 2: Průměrné počty tropických, letních a mrazových dnů za období 1926–1950, klimatická stanice Tišnov Tab. 3: Průměrný a nejvyšší úhrn srážek za období 1901–1950, klimatická stanice Tišnov Tab. 4: Průměrná teplota vzduchu a úhrn srážek za rok 2013 Tab. 5: Obsah amonných iontů a dusitanů Tab. 6: Množství železa ve vodě u sledovaných studánek v říjnu a únoru Tab. 7: Celkové náklady na vybudování návrhů u studánky Brčálky Tab. 8: Celkové náklady na rekonstrukci studánky V Hájku Tab. 9: Srovnání naměřených dat u studánky Brčálky Tab. 10: Srovnání naměřených dat u Olšové studánky

13 Přílohy Příloha č. 1: Fotodokumentace Příloha č. 2: Tabelární zpracování výsledků Příloha č. 3: Náčrt zasazení studánky, informační tabule a lavičky u studánky V Hájku Příloha č. 4: Návrh schodů na žluté turistické značce Příloha č. 5: Náčrt návrhů úprav u studánky Brčálky Příloha č. 6: Mapové přílohy Příloha č. 7: Výkresy návrhů úprav u studánky Brčálky Příloha č. 8: Výkresy návrhů úprav studánky V Hájku Příloha č. 9: Grafická a textová podoba návrhu informační cedule u studánky Brčálky

98