Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Využití staveb lidové architektury ve venkovském cestovním ruchu Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Vladimír Mikule, Ph.D.
Šárka Smejkalová
Brno 2014
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci: Využití staveb lidové architektury ve venkovském cestovním ruchu vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne…………………… podpis ……………….
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu své bakalářské práce Ing. Vladimíru Mikulemu, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a pomoc, díky nimž jsem mohla tuto práci vypracovat. Děkuji také své rodině a přátelům za podporu a trpělivost, kterou mi věnovali.
ABSTRAKT Téma bakalářské práce je Využití staveb lidové architektury ve venkovském cestovním ruchu. V úvodu se zabývám charakteristikou lidové architektury, její historií a regionálními typy venkovských staveb. V další části popisuji ochranu památek lidové architektury, jejich využití v cestovním ruchu a uvádím přehled současných muzeí lidové architektury v České republice se zaměřením na konané akce. Ve třetí části zpracovávám SWOT analýzu, hodnotím současný stav muzeí lidové architektury a možnosti financování. Poslední část obsahuje závěr, kde navrhuji možnosti dalšího rozvoje ochrany památek lidové architektury v České republice. Klíčová slova: lidová architektura, muzea lidové architektury, ochrana památek lidové architektury, cestovní ruch, SWOT analýza
ABSTRACT The topic of this bachelor thesis is The use of the monuments of folk architecture in rural tourism. The introduction deals with the characteristics of folk architecture, its history and regional types of rural monuments. The next part describes the protection of the monuments of folk architecture, their use in tourism and an overview of contemporary museums of folk architecture in the Czech Republic, focusing on the events. In the third part there is used SWOT analysis, evaluation of the current state of museums of folk architecture and definition of the funding options. The last section includes the conclusion, in which I am and suggesting the possibility of the further development of the protection of the monuments of folk architecture in the Czech Republic.
Key words: folk architecture, museums of folk architecture, protection of the monuments of folk architecture, tourism, SWOT analysis
Obsah 1
ÚVOD........................................................................................................................ 7
2
CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 8
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................... 9
3.1
Lidová architektura ................................................................................................ 9
3.1.1
Historie osídlování a lidové architektury v ČR .................................................. 9
3.1.2
Vývoj venkovského domu................................................................................ 11
3.1.3
Stavební materiál .............................................................................................. 12
3.1.4
Základní typy staveb v lidové architektuře ...................................................... 13
3.1.4.1
Hospodářské stavby ...................................................................................... 13
3.1.4.2
Technické stavby .......................................................................................... 14
3.1.4.3
Církevní a obecní stavby .............................................................................. 14
3.2.
Lidová architektura a regionální typy v ČR......................................................... 15
3.2.1
Dům severozápadních Čech ............................................................................. 16
3.2.2
Severočeský dům ............................................................................................. 17
3.2.3
Dům jihozápadních Čech ................................................................................. 17
3.2.4
Jihočeský dům .................................................................................................. 18
3.2.5
Dům středočeské vrchoviny a povodí Berounky ............................................. 19
3.2.6
Dům severovýchodních Čech .......................................................................... 20
3.2.7
Dům Českomoravské vrchoviny ...................................................................... 20
3.2.8
Východočeský dům .......................................................................................... 21
3.2.9
Pomoravsko-panonský dům ............................................................................. 21
3.2.10
Východosudetský dům ..................................................................................... 22
3.2.11
Karpatský dům ................................................................................................. 23
3.3 3.3.1
Ochrana památek lidové architektury .................................................................. 24 První muzea lidové architektury ...................................................................... 25
3.4
Využití muzeí lidové architektury v cestovním ruchu ......................................... 28
3.5
Přehled současných muzeí lidové architektury v ČR .......................................... 32
3.5.1
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm ................................. 32
3.5.2
Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem ......................................... 37
3.5.3
Soubor lidových staveb Vysočina .................................................................... 39
3.5.4
Národopisné muzeum Slánska v Třebízi.......................................................... 43
3.5.5
Muzeum lidových staveb v Kouřimi ................................................................ 44
3.5.6
Soubor lidových staveb Rymice....................................................................... 45
3.5.7
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici ....................................... 46
3.5.8
Soubor lidové architektury Zubrnice ............................................................... 49
3.5.9
Expozice lidové architektury Příkazy .............................................................. 50
3.5.10
Expozice lidové architektury Chanovice ......................................................... 51
3.5.11
Muzeum vesnických staveb středního Povltaví - Vysoký Chlumec ................ 52
3.5.12
Holašovice ........................................................................................................ 53
3.6
Přehled muzeí lidové architektury na mapě ČR .................................................. 54
3.2
Financování .......................................................................................................... 55
4
SWOT ANALÝZA ................................................................................................. 57
5
ZÁVĚR .................................................................................................................... 60
6
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 62
7
SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 66
1 ÚVOD V České republice nenajdeme moře ani Alpy, přesto je zde mnoho míst, přírodních krás a turistických zajímavostí, které stojí za to vidět. Především tradiční lidová kultura, která se u nás dochovala, je lákadlem nejen pro zahraniční návštěvníky. Velkou předností je nedotčená krajina, kterou uvítají zejména turisté z rušných měst. Česká republika má zájem tyto unikátní stavební projevy lidové architektury dochovat dalším generacím, a proto jsou zřizována muzea lidové architektury, kde se stavbám dostane náležité památkové péče. Muzea lidové architektury tak zachraňují někdy až chátrající lidové stavby ochranou na místě nebo přenesením do záchranného regionálního muzea. Muzea lidové architektury neboli skanzeny se stávají stále více oblíbenými napříč všem generacím a na oplátku se snaží turisty zaujmout nejen zajímavou architekturou a tradicemi, ale i pořádanými akcemi s doprovodnými programy. Akce jsou zaměřené jak na kulturu, tak i na gastronomii, ukázku tradic, výrobu místních produktů a nechybí ani akce pro rodiny s dětmi a celé školy. Návštěvníci si mohou vybrat akce, které je zajímají a lákají a přijdou si opravdu na své, zvláště v atmosféře tradiční lidové architektury. Bakalářská práce pojednává o využití lidové architektury ve venkovském cestovním ruchu na území České republiky. V práci budu charakterizovat lidovou architekturu a zaměřím se na současný stav využívání staveb lidové architektury pro venkovský cestovní ruch. Dále uvedu přehled muzeí lidové architektury, akce a programy pořádané jednotlivými subjekty a možnosti financování. Záměrem práce je zhodnotit současný stav a navrhnout možnosti dalšího rozvoje využívání staveb lidové architektury pro venkovský cestovní ruch.
7
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je charakteristika staveb lidové architektury a jejich využití ve venkovském cestovním ruchu. Na základě zhodnocení současného stavu využívání staveb lidové architektury, přehledu, charakteristice a financování muzeí lidové architektury je vypracována SWOT analýza. V závěru jsou uvedeny možnosti dalšího rozvoje využívání staveb lidové architektury pro venkovský cestovní ruch.
8
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Lidová architektura Pod tímto pojmem se rozumí soubor stavebních projevů nebo jednotlivých staveb, vytvořené v duchu představ, názorů, potřeb, požadavků a tradic lidu, vzniklých převážně ve vesnickém prostoru a ve vesnických sídlech. Vzhled staveb lidové architektury výrazně ovlivňovaly také rozdílné přírodní podmínky a majetkové poměry. Tradiční venkovská zástavba byla vždy silně vázána na prostředí a na místní podmínky, zvláště na dostupné stavební materiály a na již zmíněné počasí. Použití místního stavebního materiálu je jeden z charakteristických rysů lidové architektury. Mezi další rysy patří regionální zvláštnosti spočívající hlavně v architektonických detailech a výtvarných ukázek, které se v místě zástavby formovaly udržovanými tradicemi. (Frolec, Vařeka, 1983) Přírodní podmínky také předurčovaly každému venkovskému sídlu nebo usedlosti umístění, velikost a skladbu, aby splňovaly svoji funkci zejména hospodářského charakteru. (Staňková, 2005) Hlediska účelu, provozu a funkce stavby zde platily daleko víc než hledisko módy nebo slohu. Tudíž se zástavba vesnic řídila podstatně jinými pravidly, než tomu bylo u architektury panské a církevní. Jelikož stavby bezprostředněji reagovaly na přírodní podmínky, pociťujeme u nich zřetelnou sounáležitost s okolím, krajinou a přírodou. Tento prvek bychom u staveb oficiální architektury jen těžko hledali. (Frolec, Vařeka, 1983) Lidová architektura je někdy také nazývána architekturou bez architektů. A to z důvodu anonymní tvorby, čímž se liší od oficiální architektury plné známých jmen, která v lidové architektuře nacházíme jen výjimečně.
Přesto je jednou z oblastí
architektury, která dosáhla významného postavení, i když v jiné poloze než vývoj profesionální slohové tvorby. (Staňková, 2005)
3.1.1
Historie osídlování a lidové architektury v ČR
Dnešní podoba a struktura vesnických sídel je výsledkem tisíciletého vývoje ovlivňovaného různými faktory. Jsou to například geografické, sociálně ekonomické, kulturně historické nebo etnické.
9
Slovanské obyvatelstvo přicházelo postupně na území našeho státu od 6. století a rozšířilo se do všech oblastí v nížinách a podél toků velkých řek. Odtud jsou známé první historické zmínky osídlování. (www.lidova-architektura.cz) Raný středověk je charakterizován postupným ukončením osídlování úrodných území. Do konce 12. století tak byla osídlena většina českého a moravského území. Přesto se na venkově kromě románských kostelů v podstatě žádné další stavby z těchto dob nedochovaly. Ale i přesto můžeme z dostupných zdrojů o předrománských a románských vesnicích říct, že nebyly příliš velké a měly nepravidelný půdorys. Obyvatelé žili zpočátku v zahloubených zemnicích nebo polozemnicích kůlové konstrukce s vyplétanými stěnami omazanými hlínou, které byly postupně vytlačovány roubenými stavbami. (Štěpán, 1995) Důležitý přelom nastal v průběhu 13. a 14. století. Technický pokrok a hospodářské změny vedly k rychlému populačnímu růstu a zvyšující se potřebě nové zemědělské půdy. Docházelo tedy k osídlování nových území i ve vyšších polohách. Vesnice získávaly pravidelný půdorys jak ve vyšších polohách, tak i v nížinách. V průběhu dalších století docházelo v souvislosti s růstem počtu obyvatelstva k rozšiřování stávající zástavby i do méně výhodných poloh. (www.lidova-architektura.cz) Další sídelní vývoj je charakterizován zakládáním osad v 16. století. Nejvíce jako součást nejbližší vsi a kolem výrobních zařízení (kovářské hamry, sklářské hutě). V 17. století řada vesnic zanikla a stavební vývoj zastavila třicetiletá válka. Ke konci století byla osídlována zalesněná a do té doby nevyužitá horská území, na nichž vznikaly poddanské osady – kopanice s nepravidelnými parcelami a řídkým zastavěním. Rostoucí nepřehlednost v evidenci usedlostí vyústila v 18. století k zavedení povinného číslování domů. (Hron, 1999) V tomto století dále došlo k tzv. raabizaci (z podnětu ekonoma Františka A. Raaba), kdy vznikaly osady na vrchnostenských pozemcích. Pronajímání nepříliš výnosných komorních velkostatků poddaným vedlo ke vzniku drobných geometricky pravidelných sídelních útvarů. (Jančár a kol., 2000) Zrušení roboty v roce 1848 podpořilo přestavbu a rozšiřování starších vesnic a usedlostí i výstavbu vesnic nových. S rozvojem průmyslu vyžadujícího koncentraci dělnictva vznikaly dělnické kolonie. (www.lidova-architektura.cz) Po druhé světové válce do našeho pohraničí přicházelo obyvatelstvo z okolních krajů i zahraničí. Noví obyvatelé, kteří přišli z jiného kulturního a sociálního prostředí, upravovali získané objekty podle sebe a svých představ. Došlo tak k asimilaci tradičních 10
prvků lidové kultury, které si osídlenci přinesli ze svého původního prostředí. Některé vesnice zůstaly neobydleny, a tak zanikly nebo byly zničeny. (Jančár a kol., 2000) Socializace a kolektivizace vesnice od roku 1949 změnila sociální skladbu vesnice a vedla ke vzniku velkokapacitních provozních objektů. Důsledkem byla modernizace bytového fondu bez vazby na tradici, zatímco stará zástavba často podléhala devastaci. Ve 20. století můžeme mluvit již jen o lidové tvorbě v detailní výzdobě štítů a průčelí. (Štěpán, 1995) Odborný zájem o lidovou architekturu v našich zemích spadá do druhé poloviny 19. století. Hlavním zájmem zkoumání se stalo tradiční lidové stavitelství přelomu 18. a 19. století. Převážná část dochovaných památek pochází až z poslední třetiny 18. století do druhé poloviny 19. století. (www.etnofolk.eu) Časový úsek skoro sta let představuje vrchol a počátek zániku venkovského stavebního projevu u nás. V současné době došlo k rozšíření i o středověké venkovské stavitelství a o moderní stavby, které se snaží zachovat prvky lidové tradice alespoň drobnými detaily. (Škabrada, Voděra, 1975)
3.1.2
Vývoj venkovského domu
Pro lidový dům bylo charakteristické jednoduché vnitřní uspořádání, které odpovídalo potřebám rolnické rodiny i provozu zemědělského hospodaření. Dům byl stavěn převážně ze dřeva a střecha byla kryta slaměnými došky. Důležitá byla také z vnější strany nanášená hliněná mazanina. (www.lidova-architektura.cz) Ve 13. až 14. století se ve vesnické zástavbě objevuje trojdílný půdorys domu s obytnou, komunikační a hospodářskou částí. Schéma se udrželo až do 19. století, kdy se vytvářely složitější útvary domového půdorysu. Vývoj s dílčími i podstatnými inovacemi se odehrával zejména v oblasti topného zařízení, složitosti půdorysu (v závislosti na regionu a sociálním postavení) a také v používaných materiálech a konstrukcích, především v přechodu od spalného k nespalnému. (Jančár a kol., 2000) Interiér se moc nelišil od většiny vesnických domů dochovaných do našich dob, zato výškové uspořádání prošlo výraznými změnami. Vysoké místnosti ale měly své opodstatnění. První místnost, do které se vcházelo, byla síň, která chránila vstup do domu a plnila komunikační funkci, ale s rozšířením sloužila také ke skladovacím a pracovním účelům. Ze síně se vstupovalo do nebývale vysoké místnosti nazývané dymná jizba. Prostory jizeb byly vysoké 3 – 4 metry. Při zatopení nebo přípravě jídla 11
byla výška důležitá pro obyvatelnost prostoru. Její horní část se postupně zaplňovala stoupajícím kouřem. Pro zabezpečení pobytu lidí byla spodní část chráněna systémem otvorů ve stěnách nad okny a dveřmi, jimiž byl dým odváděn mimo jizbu. (www.rozhlas.cz) Tento dvojdílný půdorys se dále rozšířil o třetí hospodářskou jednotku, a to komoru nebo chlév podle zaměření zemědělské produkce. Komora měla strop nízký a sloužila k uskladnění potravin nebo jiných předmětů. Poloviční výška komory umožnila postavení sýpkové komory nad ní. (Škabrada, 1999) Vysoká jizba se stavěla až do třicetileté války a nahradila ji jizba polodymná. Nad ohništěm byl velký a vzhůru obrácený trychtýř, nazývaný dymník. Zavěšený ze stropu plnil funkci zachycování kouře, který byl skrz otvor ve stropě odváděn pryč. Nejvýraznější změny nastávají až s otočením čela pece směrem k vnitřní stěně sousedící se zadní částí síně. Následkem zdánlivě nenápadného otočení pece se ale mění výškové uspořádání domu. Z tmavé a zakouřené jizby mizí dým a stává se světlou, odtud název světnice. Další vývoj se soustřeďuje na protipožární opatření a k náhradě dymníku za zděný komín a následně pak nahrazení celé roubené stavby zděnou. (Jančár a kol., 2000)
3.1.3
Stavební materiál
Různé stavební zvyklosti se vyvíjely v závislosti na kulturním a přírodním prostředí ovlivňovaného vlivy cizích kultur. Stavba byla vždy drahá a doprava stavebního materiálu nákladná, proto se materiál bral z nejbližšího okolí. Z materiálu se stavěly domy, které nejlépe odpovídaly klimatickým poměrům, například vichru a sněhu na horách nebo letnímu teplu na jihu. Jinak vypadaly domy s pastevectvím a jinou formu měly tam, kde se pěstovaly polní plodiny. Díky těmto určujícím faktorům vznikla pestrá mozaika jedinečných územních stavebních okruhů těsně spjatých s krajinou. (Hron, 1999) Pro většinu staveb se používalo dřevo. Tradiční roubená architektura byla rozšířena po celém našem území, ale později kvůli přírodním podmínkám se změnila roubená konstrukce na kamennou (Slánsko), hrázděnou (Chebsko, Krušnohoří) nebo kombinace obou. Kámen se sbíral na polích nebo byl těžen v lomech. Mezi nejčastější patřil především snadno opracovatelný pískovec, ale užívala se i tvrdá žula nebo čedič. 12
Vedle kamene se využívala i sláma, keramika nebo dokonce i mech jako izolace. (www.etnofolk.eu) Na jižní a střední Moravě převládala dlouho hlína jako další stavební materiál – dusaná nebo sluncem sušené cihly. Dřevo, kámen i hlína se na venkově udržely až do 19. století, kdy starší stavební materiály vystřídalo používání pálených cihel a později moderní materiály jako panely, beton, sklo a ocel. V současné době se můžeme setkat s domy, které jsou postaveny některou z tradičních technik, sice technologií novou, avšak s využitím lidových postupů a zkušeností (např. dřevěné novostavby). (Hron, 1999)
3.1.4
Základní typy staveb v lidové architektuře
Z hlediska typů staveb podle funkce sem řadíme především obytné domy (chalupy). Dalšími typy jsou hospodářské, technické, obecní a církevní stavby.
3.1.4.1 Hospodářské stavby Mezi hospodářskými stavbami rozlišujeme zejména objekty pro ustájení hospodářských zvířat a objekty pro skladování. Tyto stavby představují nezbytnou část provozu a hospodaření zemědělské usedlosti. (www.etnofolk.eu) Nejpočetněji zastoupené jsou chlévy, stáje a jiná zařízení pro hospodářská zvířata jako například ovčín a salaš při salašnickém chovu ovcí. Součástí salaše jsou koliba a košár. Koliba je sezónní obydlí pastýřů a měla za úlohu zpracování mléčných produktů. Ohrada pro ovce na pastvině, poli nebo louce se nazývá košár. Mezi další zařízení pro zvířata patří stáj (konírna, maštal), prkenný kurník, holubník nebo špalkové úly, které se ve včelařství používaly před zavedením rozběrných včelích úlů. Sklady a objekty pro přípravu krmiva a steliva představují velké objemné stavby stodoly sloužící k uskladnění a mlácení obilí, ale i k ukládání vymlácené slámy. Starší stodoly se stavěly roubené, později zděné a ke skladování sena se zřizoval seník. V řezárně se sekala a řezala krmiva. (www.rozhlas.cz) Sýpka jako hlavní sklad potravinářských plodin musela být pevná, protipožárně zabezpečená a většinou patrová. Skladovaly se zde mouky, osiva a zrna. Setkat se můžeme i s názvy špýchar, komora nebo sroubek. Sklep se nijak nezměnil a tak i zde najdeme brambory, zeleninu a ovoce. Pro brambory se také hloubily jámy na zahradě
13
nebo pod podlahou v domě. Na Moravě najdeme sklepy vinné. Dalšími vinohradnickými stavbami jsou drobné stavby nad úrovní terénu, tzv. vinné búdy. Oproti búdám jsou sklepy umístěné pod úrovní terénu a přístupné po schodech. Loch, podobný sklepu, avšak tajného charakteru, fungoval jako úkryt obyvatel a úschovna zásob. Potraviny byly schované i v haltýři, který byl ochlazovaný vodou. Kůlny plnily funkci úschovny nepoužívaného zemědělského nářadí, tj. strojů nebo vozů. Ale také funkci ochrannou před deštěm. (www.etnofolk.eu)
3.1.4.2 Technické stavby Technické stavby sloužily k výrobě, dopravě a k zabezpečení vody. Výrobní objekty pro zemědělskou výrobu reprezentuje hlavně vodní mlýn, který měl za úkol zpracovávat obilí na mouku. Dalším mlýnem na zpracování obilí je mlýn větrný, budovaný ve vyšších polohách. Mezi další výrobní objekty zařazujeme olejny, koliby, sušárny ovoce, dílny pro výrobu skla a keramiky. Pro železářskou výrobu jsou to především kovárny. Hamr je také kovárna, ale s kladivem poháněným vodním kolem. Mezi dopravní objekty řadíme mosty, lávky nebo milníky označující vzdálenost u cest a silnic. K zabezpečení vody zařazujeme vodohospodářské objekty jako studánky, studny, kašny nebo požární nádrže. (www.rozhlas.cz)
3.1.4.3 Církevní a obecní stavby Další skupinou jsou církevní stavby, které plnily především náboženské funkce. Kromě nesrovnatelného významu v každodenním životě, se výraznou měrou podílejí na celkovém obrazu vesnice a krajiny vůbec. Stavby kostelů sice spadají do oficiální architektury, ale některé z církevních staveb můžeme zařadit i do okruhu lidové architektury. Jsou to hlavně kaple, zvonice nebo boží muka (pilíř na významném místě v krajině s křížem, obrazem nebo soškou). Samostatné kříže jsou zpravidla kovové. Zato smírčí kříže jsou z kamene a stojí na místě spáchaného trestného činu. (www.rozhlas.cz) Mezi obecní stavby řadíme stavby majetku obce, tj. hospoda (krčma), škola, požární zbrojnice nebo obecní sýpka, sloužící i několika obcím naráz. (www.etnofolk.eu)
14
3.2.
Lidová architektura a regionální typy v ČR
Česká republika si do dnešních dnů uchovala velké množství památek tradičního stavitelství a v mnoha oblastech stále tvoří většinu existujících staveb. Lidová architektura na našem území je příkladem středoevropské či východoevropské stavební kultury a liší se od architektury západní, která se vyznačuje vysokou vertikální zděnou konstrukcí. Avšak největší odlišnosti najdeme v základním stavebním materiálu a jeho zpracování. (Staňková, 2005) Mnohotvárnost přírodních podmínek včetně historického vývoje se v našich zemích projevila i v různém utváření lidové architektury jednotlivých oblastí, které se vzájemně překrývají a ovlivňují navzájem. Mezi jednotlivými regiony je znát značná nerovnoměrnost vývoje ve vztahu k oficiální architektuře, následkem toho neodpovídá datace venkovských staveb slohovému zařazení, jaké známe u památek. (Škabrada, Voděra, 1975)
Obr. 1 Domy lidové architektury podle oblastí (www.lidova-architektura.cz)
15
Každý kraj se vyznačuje specifickým vzhledem staveb, který se během let ustálil na několik typů tradičních domů, které mají řadu dalších podtypů. Kromě dělení dle regionů se domy také rozdělují podle užitého převažujícího materiálu na oblasti
domu roubeného (severočeský, polabský, pojizerský, podkrkonošský dům, …)
domu hrázděného (chebský, krušnohorský a frýdlantský dům)
domu hliněného (hanácký a slovácký dům)
domu zděného (novodobá zděná výstavba, jihočeský, plzeňský dům).
Nejčastěji se však v lidové architektuře setkáváme s regionálním rozdělením. Obrázek výše zachycuje oblasti na mapě České republiky. Hranice nejsou ostře vymezeny a jejich grafické (či slovní) vyjádření má pouze orientační charakter. (Staňková, 2005)
3.2.1
Dům severozápadních Čech
Typickým stavebním znakem pro tuto oblast jsou domy hrázděné. Užití hrázdění se k nám dostalo ze západní a severozápadní Evropy během středověku. V té době šlo o jednu z nejrozšířenějších stavebních konstrukcí. Základem technologie je nosný skelet ze dřeva, který je vyplněn zdivem, hlínou nebo kombinací slámy a hlíny. Jde tak o princip, velmi výrazně šetřící dlouhé a masivní dříví. Díky úspoře dřeva, hlavního stavebního materiálu, byla hrázděná konstrukce velmi oblíbená. Od přelomu 16. a 17. století se začaly objevovat patrové domy, ale hrázdění se vyskytovalo zásadně v patrech domu, ve výjimečných případech v přízemí. Ke vzniku patra vedly důvody hospodářské a snaha po lepším bydlení. Pro podkrušnohorskou oblast jsou typické domy s předsazeným trojúhelníkovým štítem s výzdobnými prvky konstrukce. (Staňková, 2005)
Obr. 2 Dům severozápadních Čech (www.rozhlas.cz) 16
3.2.2
Severočeský dům
V severních Čechách se dochoval největší počet dřevěných staveb. Stavěly se zde ale také domy kamenné, zděné nebo hrázděné. Specifickým materiálem byl díky místním zdrojům pískovec, který se opracovával pro zdivo a zárubně dveří a oken. Stavba patrových domů převládala stejně jako v severozápadní oblasti Čech v 17. století. Častým znakem oblasti jsou podstávky – sloupové konstrukce s oblouky podpírající patro domu a pavlače, často po celé délce domu, které zabezpečovaly přístup do jednotlivých komor, položených nad chlévy. Charakteristickým znakem je bohatě skládaná předsazená lomenice (trojúhelníkový prkenný štít). Severočeský patrový dům je nejreprezentativnějším typem roubeného domu na našem území. (Škabrada, Voděra, 1975)
Obr. 3 Severočeský dům (www.uzsvm.cz) 3.2.3
Dům jihozápadních Čech
Domy v horských oblastech byly nízké s širokými čely a výrazně dlouho se zde uplatňovalo dřevo jako hlavní stavební materiál, které dodávalo různým částem objektů charakteristický vzhled. Patrné roubení obytných částí domu bylo často z netesaných, oblých trámců a charakteristická byla i dřevěná střešní krytina – šindel. Na území jihozápadních Čech určujeme jako podtypy dům chodský a dům alpský (a ojedinělý výběžek alpského domu - volarský dům). Směrem do středních Čech je nížinné území s podtypem domu plzeňského. (Staňková, 2005) Chodský dům je roubený s valbovou nebo polovalbovou střechou. Od konce 18. století postupně zděný. Tady vznikly podmínky pro výstavbu tradiční zemědělské usedlosti s potřebným hospodářským vybavením. (www.rozhlas.cz) 17
U alpského domu jde převážně o vyspělou roubenou a kamennou architekturu, která se zformovala z podmínek a potřeb pasteveckého hospodaření. Převážně jsou to jednotné a izolované domy bez typického hospodářského dvora, který chybí kvůli drsnějším klimatickým podmínkám. Volarský dům je pojmenován podle centra výskytu – města Volar a dnes již jde o vzácný typ domu. Je to importovaná forma alpského domu z Bavorska, kde se spojují obytné i hospodářské prostory pod jednu střechu. (Staňková, 2005)
Obr. 4 Dům jihozápadních Čech (www.rozhlas.cz) 3.2.4
Jihočeský dům
Roubené domy jižních Čech se postupně od poloviny 18. století proměnily v domy zděné, později budované z cihel, které překryly starou dřevěnou zástavbu. Zde vznikl pojem ,,selské baroko“, které je pro jižní Čechy typické, avšak s barokem má společné pouze ornamentální prvky a objevilo se dávno po baroku klasickém. V lidové architektuře se vyznačuje výzdobou štítů a bran, vyřezávanou do omítky podle dřevěných šablon a dále sytostí a barevností omítky. (Staňková, 2005) Jihočeská vesnice Holašovice, zapsaná na seznamu památek UNESCO, je nejlépe zachovaným příkladem místní architektury 2. poloviny 19. století. (www.rozhlas.cz)
18
Obr. 5 Vesnice Holašovice (www.lidova-architektura.cz) 3.2.5
Dům středočeské vrchoviny a povodí Berounky
O konkrétním stavebním utváření nejstarších vesnic středních Čech se toho ví jen velmi málo. Nejčastější pozůstatky jsou budovy nejstarších románských kostelů. (www.rozhlas.cz). Skladba objektů ve středních Čechách je rozmanitá. Základním materiálovým typem domu je přízemní roubený dům se slaměnými došky jako střešní krytinou, jen v oblastech s nedostatkem dřeva se stavěli domy zděné nebo kamenné. Patrové domy jsou mezi starší zástavbou méně obvyklé, většinou jen u bohatších stavebníků. Větší statky jsou spíše výjimkou a převažují menší stavení. Výzdoba domů byla oproti jihočeské oblasti poměrně prostá. (Škabrada, Voděra, 1975)
Obr. 6 Dům středních Čech (www.rozhlas.cz)
19
3.2.6
Dům severovýchodních Čech
Dům v málo úrodných nejvýše položených částech území českého pohraničí je až na výjimky vždy přízemní se spárovaným roubením stěn, které je často opatřeno různobarevnými nátěry. Typické jsou bohatě skládané lomenice vznikající na přelomu 18. a 19. století. (Staňková, 2005) Většina území byla zastavěna domy tzv. chlévního typu. Zadní část stavby tvořil chlév nebo stáj, do níž se dalo vstoupit kromě dvora i přímo ze síně. To umožnilo pečovat o zvířata i v období zimy, kdy byl dům v horských oblastech zapadaný sněhem. (www.infocesko.cz)
Obr. 7 Dům severovýchodních Čech (www.mistnidedictviceskyraj.cz) 3.2.7
Dům Českomoravské vrchoviny
Vysoko položená Českomoravská vrchovina bývala po dlouhou dobu nepropustným lesem mezi Čechami a Moravou. Značná část osídlení vznikla zejména v 16. století a později. Vývoj zástavby s ohledem na drsné klimatické podmínky směřoval k těsnějšímu umístění staveb po obvodu dvora, až docházelo k jeho úplnému uzavření spojením obytných a hospodářských staveb. (Staňková, 2005) Základním typem obytného domu je opět přízemní roubený dům se střechou krytou výhradně šindelem. Poměrně časté byly i roubené mnohoboké stodoly. Nejvýraznějším znakem domu bylo podlomení – nízká pultová stříška kryjící vlastní štítovou stěnu. Pozdější zděná výstavba byla opatřena keramickou střešní krytinou. Přestože zde bohatou lidovou tvorbu nenajdeme hlavně kvůli nepříznivým podmínkám celé oblasti, má zdejší lidová architektura nesporné kvality. (Škabrada, Voděra, 1975)
20
Obr. 8 Dům Českomoravské vrchoviny (www.dedictvivysociny.cz) 3.2.8
Východočeský dům
Vesnický typ domu v níže položených východočeských oblastech je podobný jako v oblasti středočeské. Jedná se o přízemní roubený dům s jednoduchým vnějším zdobením. Poměrně běžná byla úprava ploch štítu šindelem. (Škabrada, Voděra, 1975) Roubená stavba dlouho převažovala, ale jako ve všech oblastech se později objevují i zděné a zejména kamenné části. Ojedinělými částmi vesnic byly stavby kostelů a hlavně zvonic ze dřeva. (www.infocesko.cz)
Obr. 9 Východočeský dům (www.lidova-architektura.cz) 3.2.9
Pomoravsko-panonský dům
Jde o nejúrodnější zemědělskou oblast, kde díky své produkční prosperitě vznikla mimořádně vyspělá vesnická architektura. Odlišuje se častým používáním hlíny a později i nepálených cihel. Hliněné a pletené konstrukce byly oblíbené pro svou 21
tvárnost, pevnost, vodotěsnost i pro tepelné izolační vlastnosti. Usedlosti z těchto konstrukcí byly převážně velké, ale přízemní. Typickým prvkem této oblasti je žudr, klenutý přístavek chránící (i zdůrazňující) vchod do domu. (Škabrada, Voděra, 1975) Ve známých oblastech Slovácka a Hané při vesnicích vyrostly rozsáhlé soubory lisoven a vinných sklepů, které pak společně s hospodářskými stavbami dotvářely architekturu celé oblasti. (www.etnofolk.eu)
Obr. 10 Vinné búdy (www.lidova-architektura.cz) 3.2.10 Východosudetský dům Zalesněná a hornatá oblast Jeseníků byla oproti slezským nížinám zemědělsky osidlována až ve 13. až 14. století. Navazuje na severovýchod Čech a na lidový dům v polském Slezsku. Stavby jsou zde obvykle přízemní roubené, dále také zděné se strmou střechou krytou místní břidlicí. (www.rozhlas.cz) Šedomodrá břidlice je charakteristickou krytinou zdejších vesnických staveb. Čím více na východ, tím zřetelněji ubývá zdobných znaků a ornamentů. (Škabrada, Voděra, 1975)
Obr. 11 Východosudetský dům (www.rozhlas.cz) 22
3.2.11 Karpatský dům Oblast Beskyd se nehodila pro běžný způsob zemědělství a zůstávala tak, jako většina horských poloh, jen řídce osídlena. Později bylo území kolonizováno cizím obyvatelstvem, hlavně Valachy. U nás do té doby způsob hospodaření nerozšířený salašnictví a pastevectví, ovládaný zejména Valachy, se dobře hodil pro beskydské horské podmínky. To pak přineslo odlišný charakter osídlení od jiných horských oblastí, kde byly zvykem kompaktnější osídlení. Sevřené vesnice jako v jiných krajích tady nenajdeme. Stavby jsou většinou roubené, mladší konstrukce je opět zděná a domy jsou převážně přízemní kromě domu rychtáře – fojta. Fojtství patřilo k nejvýraznějším usedlostem. Jednalo se o patrové stavby, které byly bohatě vyřezávány a obklopeny hospodářskými budovami. (Škabrada, Voděra, 1975) Výrobní zařízení jako vodní mlýny, valchy na zpracování vlny, pily a podobně se objevovaly v údolích Beskyd, zatímco na horských pasekách byly sezónní domy pastevců – salaše. (www.infocesko.cz)
Obr. 12 Fojtství (www.ceskatelevize.cz)
23
3.3 Ochrana památek lidové architektury Na území našeho státu se setkáváme s díly, které jsou pozůstatkem a výsledkem práce a úsilí předcházejících generací. Jsme nuceni reagovat na existenci historických vesnických sídel. Tyto úvahy jak k dědictví přistupovat, řeší obor zvaný památková péče. Zájem o nemovité i movité památky ale neřeší pouze jediná instituce nebo úzký okruh odborníků, ale jde o celý systém založený na legislativě. V České republice, která má významné památkové bohatství, je proto důležitý zájem chránit a uchovat památky nejen lidové architektury budoucím generacím. (Staňková, 2005) Zájem o hodnoty obsažené v lidové architektuře trvá už více než 100 let. Stavební tvorba venkovského lidu má mezi jednotlivými druhy kulturních památek výjimečné postavení. Každá lidová stavba je dokumentem nejen doby svého vzniku, ale i života tehdejších obyvatel. Za dobu bádání se podařilo nashromáždit velké množství jak fotografické, tak i kresebné dokumentace. (Škabrada, Voděra, 1975) Materiál lze kromě archivů centrálních i regionálních vědeckých a památkových pracovišť nalézt v oblastních muzeích, která jsou zřizována právě za účelem ukázky a pochopení širších dějin lidové architektury. V poslední době se snažíme vrátit své zemi krásu všude tam, kde byla necitlivě narušena a právě lidová architektura nám při tom může být velkou inspirací. Naši předkové dali svému prostředí harmonii a krásu, kterou obdivujeme dodnes, a nejlepší příležitostí k tomu jsou právě muzea v přírodě. (Dvořáček, 2008) Ochranu památek lidové architektury můžeme zpravidla rozdělit na dva typy – ochranu památek přemístěním nebo ochranu památek na původním místě. Jak už to bývá, obě formy mají bezesporu své výhody i nevýhody. Uchování lidové stavby přemístěním do uměle vytvořeného přírodního muzea má řadu výhod, ale i jednu velkou nevýhodu a tím je vytržení památky z původního prostředí, kde byla vytvořena a většinou i z původní funkce, pro kterou byla postavena. Jedna velká nevýhoda je však kompenzována několika výhodami jako například maximální životností, kterou památkám umožníme přemístěním. Dále jim lze věnovat soustředěnou a neustálou péči a také mohou být bez obtíží zpřístupněny veřejnosti. Tato ochrana je v určitých chvílích jedinou možností záchrany. Mnoho památek je na svých původních stanovištích ohroženo, jejich okolí se mění a přesunem se jim může zaručit další existence. Avšak vzhledem k důležitosti kontaktu s původním prostředím (nebo alespoň původnímu prostředí podobným) je nutné, aby přesuny byly minimální a pokud možno na místa
24
s podobnou terénní, klimatickou i výškovou charakteristikou. (Škabrada, Voděra, 1975) Tudíž za přirozenější formu památkové ochrany vesnických staveb je považována ochrana na místě vzniku. Stavba neztrácí vazbu s původním prostředím, nepovažuje se za izolovanou a chápeme ji komplexně jako součást živé přírody a společenského prostředí. Na druhou stranu se v dnešních podmínkách zdá tento způsob jako nesplnitelný. Na volných pláních se staví průmyslové zóny, novostavby nahrazují objekty starší a památka je vytržena z kontextu původního okolí a stává se ohroženou, přestože stále stojí na původním místě. Zajištění odpovídajícího okolí je tedy z různých důvodů nereálné. (www.etnofolk.eu) Při výše uvedeném a současném pohledu na ochranu památek lidové architektury se jako nejúčelnější řešení ukazuje kombinace ochrany na původním místě se záchranou přemístěním. Některé objekty, které se ponechají na původním místě, mohou být doplněny objekty dalšími. Tím, že k sobě spojíme kombinací obou typů ochrany památek stavby architektonicky podobné, vznikne nově vytvořený soubor lidové architektury. Tyto drobné regionální skanzeny s maximálně autentickým prostředím se zdají být v současné době nejlepším řešením ochrany památek lidového stavitelství. (Škabrada, Voděra, 1975) V posledních desetiletích se setkáváme se snahou oživit expozice materiální kultury, tedy areály staveb se zařízenými interiéry, nemateriální kulturou. To znamená, že vedle produkce folklorních souborů se zde objevují i ukázky řemesel, lidových zvyků, jídelníčků a dokonce tradičního zemědělství. V takové podobě jsou muzea v přírodě pro turisty ještě atraktivnějším cílem. (Dvořáček, 2008)
3.3.1
První muzea lidové architektury
K významnějšímu shromažďování vědeckých poznatků o lidové architektuře vedl zvyšující se zánik lidových staveb očividné hodnoty. Stalo se tak v druhé polovině minulého století, kdy začaly být staré stavby nahrazovány novostavbami, které se s tradičním venkovským stavitelstvím zcela rozcházely. (www.lidova-architektura.cz) K první velké realizaci ochrany památek vesnického typu došlo v roce 1891 ve švédském Stockholmu na kopci Skanzen, kde bylo otevřeno první velké národopisné muzeum v přírodě. Bylo zde dochováno velké množství zbytků starých opevnění a dřevěných venkovských objektů, charakteristických pro různé oblasti Švédska.
25
Především zemědělské usedlosti, ale i samostatné hospodářské, technické a církevní objekty. (Škabrada, Voděra, 1975) Muzeum vzniklo s cílem propagace, zachování a zpřístupnění jinak ohrožených lidových staveb vcelku a v přírodním prostředí a stalo se vzorem pro mnohá další, zakládaná po celé Evropě. Odtud pochází slovo „skanzen“, které ve švédštině znamená hradby. V některých zemích střední a východní Evropy (i u nás) se švédské slovo začalo používat jako obecné označení tohoto typu muzejní expozice. Odborníci se sice snaží prosazovat český název muzeum lidové architektury v přírodě, ale stručné označení skanzen se vžilo a šířilo dál a nyní už se s ním setkáváme běžně. (Dvořáček, 2008) Ve stejném roce jako bylo ve Švédsku otevřeno první muzeum lidové architektury v přírodě, se v Praze konala Všeobecná zemská výstava. Výstava, vybavená a organizovaná výhradně českými podniky, měla obrovský úspěch a ukázala schopnost českých lidí. (Škabrada, Voděra, 1975) Součástí výstavy byla i tzv. ,,Česká chalupa“, objekt shrnující prvky vyskytující se v české lidové architektuře. Stavba s lomenicí měla ohradu a hlavní vrata s boční brankou. Uvnitř byly vystaveny předměty z muzejních i soukromých sbírek. Úspěch stavby a celé výstavy byl významným podnětem pro další sběratelskou činnost. (Frolec, Vařeka, 1983)
Obr. 13 Česká chalupa na Všeobecné zemské výstavě (www.eu.avcr.cz) Česká chalupa dala první impuls k uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Ta se konala v r. 1895 a její základ tvořila a největší úspěch sklidila tzv. výstavní vesnice, kde byly zastoupeny všechny typy domů z Čech, Moravy i Slezska (a několik domů ze Slovenska). Jednalo se o návesní útvar obklopený dvěma 26
desítkami usedlostí a jiných objektů lidového stavitelství. (Frolec, Vařeka, 1983) Výstavbě vesnice předcházel rozsáhlý výzkum lidových staveb a jejich dokumentace, uložená v Národním muzeu. Na základě sběru dokumentace byly objekty nově vytvořeny tak, aby reprezentovaly základní charakter i odlišnosti lidových staveb jednotlivých oblastí. Kromě základních údajů o původu a vzniku vystavených objektů (chalup, usedlostí, provozních staveb) autoři podrobně popsali také lidové obydlí celé příslušné oblasti a věnovali značnou pozornost interiéru a způsobu bydlení. I když vesnice existovala jen dočasně a stavby nebyly původní, šlo o naše první muzeum lidové architektury. Ojedinělou výstavu konanou v letních měsících roku 1985 navštívilo více než dva milióny návštěvníků. Stala se manifestací kulturní a hospodářské vyspělosti národa a svým demokratickým charakterem také politickou demonstrací. Patřila k největším akcím české kultury 19. století. (Škabrada, 1999)
Obr. 14 Národopisná výstava Českoslovanská (www.eu.avcr.cz) Nezadržitelný postupný zánik nejstarších a nejvýznamnějších staveb (zejména dřevěných) vedl k zřízení muzeí lidové architektury i na našem území. Prvním a dlouho jediným muzeem, které bylo stálé na rozdíl od předchozí výstavy, byla prvotní fáze Muzea valašské lidové architektury v Rožnově pod Radhoštěm zřízeného krátce po 1. světové válce. Dřevěné stavby, které ustupovaly nové zástavbě, se přemisťovaly na okraj města do parkového prostoru nově vybudovaného skanzenu. Další plány na budování muzeí v přírodě se během meziválečného období neuskutečnily, došlo jen k několika málo přesunům. Opravdového rozmachu se muzea lidové architektury dočkala v druhé polovině 20. století. (Škabrada, Voděra, 1975)
27
3.4 Využití muzeí lidové architektury v cestovním ruchu V současné době je cestovní ruch jeden z nejprogresivnějších odvětví ekonomiky, který vytváří nejvíce pracovních míst. Jde o silný faktor ekonomického růstu, který je pro mnoho zemí zdrojem bohatství. (Stříbrná, 2005) V České republice sice nenajdeme Alpy ani moře, přesto má cestovní ruch v naší zemi obrovský potenciál, který je třeba využít. Zejména se jedná o přírodní krásy a zachovalé historické objekty. O vzájemném ovlivňování památkové péče a cestovního ruchu nelze pochybovat. Existence udržovaných a zachovalých kulturních a lidových památek je jedním z předpokladů rozvoje cestovního ruchu v naší zemi a nese sebou značné výhody. Ať už se jedná o nové pracovní příležitosti a zdroj dalšího příjmu pro vesnici a památku nebo o zlepšení kvality života obyvatel. Dále se do popředí dostává stále více péče o místní a přírodní kulturní dědictví, cestovní ruch pomáhá vytvářet a rozvíjet pocit hrdosti obyvatel na místní přírodní a kulturní bohatství. Tento pocit obyvatelstva může zlepšit pochopení a snahu o ochranu a obnovu kulturních památek a také o přísunu vyšších finančních prostředků. Cestovní ruch v rámci lidové architektury může nést i některé nevýhody, hlavně pokud jde o přímé využívání památek v rámci cestovního ruchu. K památkám je potřeba přistupovat šetrně a udržovat je, nadměrná koncentrace turistů by jim mohla ublížit než pomoct. Střet zájmů může nastat také v konkurenci o státní dotace. Přesto jde cestovní ruch s lidovými památkami ruku v ruce a v úzké spolupráci nalézají oba obory společnou řeč díky společným zájmům (spokojení turisté) a snaží se o adaptaci památek pro potřeby cestovního ruchu. Kulturní turistika začíná být čím dál oblíbenější nejen v globálním, ale i v politickém smyslu. Snižuje totiž rizika konfliktů a zvýšení pocitu mezinárodní bezpečnosti, je nástrojem porozumění mezi národy a napomáhá odstraňovat rasismus a další předsudky. Kulturní dědictví v České republice vytvořené za tisíce let za sebou zanechalo nejen hmotné stopy (stavby historického významu), ale také mnoho památek nehmotného charakteru, například folklór, hudbu, tanec, gastronomické speciality, řemeslnictví a tradiční zvyky. Každá vesnice má své charakteristické kulturní bohatství, které nabízí turistům nevšední zážitky a odlišuje je od okolních vesnic. Jedná se především o návrat k tradiční kultuře provázející naše dějiny po staletí. (Ministerstvo pro místní rozvoj)
28
Na klasickou prohlídku lidových interiérů v muzeích lidové architektury navazují tematické expozice a atraktivní kulturní programy. O úspěchu těchto doprovodných akcí samozřejmě rozhoduje odpovídající propagace, informovanost turistů a kvalita provedení. Muzea lidové architektury se snaží co nejvíce přilákat nové návštěvníky a udržet si ty stálé, například prodej suvenýrů i gastronomické služby se čím dál více zkvalitňují a rozšiřují. Návštěvník může obdivovat krásy a zajímavosti umění a kulturního života našich předků. Muzea poskytují služby nad rámec stálých expozic a snaží se co nejvíce přiblížit tradiční lidovou kulturu v dané oblasti. Akce jsou zdrojem poučení a zábavy a přitahují stále větší počet návštěvníků. (Ministerstvo pro místní rozvoj)
Kulturní akce
Lidé, kteří muzeum lidové architektury navštíví proto, že se zajímají o její kulturní a přírodní bohatství, se často chtějí zúčastnit různých slavností nebo místních událostí. Velmi oblíbené kulturní akce jsou koncerty, divadla, výstavy, soutěže, vystoupení, natáčení filmů, den muzeí, folklorní soubory nebo odpoledne s poezií. Skanzeny také pořádají víkendové akce, například Hrnčířská a Bramborová sobota nebo Vojenská a Hasičská neděle. Tradiční akce a oslavy mohou sloužit jako oživení skanzenu mimo turistickou sezónu. Uspořádání festivalu nebo jiné dostatečně propagované kulturní akce, může skanzen zviditelnit a přilákat návštěvníky z celé ČR i zahraničí. Pokud je akce dobře organizována a na vysoké úrovni, může se stát každoroční tradicí (např. Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici).
Sezónní akce
Co muzea dělá atraktivními a láká turisty navštívit dané místo několikrát za sebou, jsou sezónní akce a hlavně sezónní výstavy a expozice. Se změnami ročních období, svátků a tradic se mění také vzhled jednotlivých domů. Většinou návštěvnická sezóna muzea začíná stavěním máje nebo oslavou svátků Velikonoc. Navazuje kácení máje a čas poutí, které jsou doprovázeny bohatým doprovodným programem a v letních měsících jsou připraveny prázdninové akce pro děti. Koncem srpna začínají muzea s programy týkající se podzimu, kde si mohou návštěvníci v některých skanzenech vyzkoušet tradiční podzimní práce a zemědělské činnosti (od mlácení zrní přes výrobu mouky až k pečení chlebu), orbu nebo sušení křížal a vaření povidel. Na konci roku se 29
muzea vyzdobí tradičními vánočními dekoracemi a uspořádají akce k Mikuláši, adventnímu času i Silvestru. V lednu a únoru pořádají lampiónové a masopustní průvody.
Programy pro školy, rodiny s dětmi
Muzea lidové architektury si chtějí udržet i ty nejmladší, proto pořádají dětské dny, výstavy prací škol a fotografií nebo interaktivní programy a hry pro děti i jejich rodiče. Rodiny mohou strávit příjemný den v blízkosti památek lidové architektury s herním plánem, podle kterého procházejí roubené chaloupky a hledají odpovědi na otázky, které je dovedou k rozluštění tajenky a získání odměny. Nechybí ani podobné programy pro školy. Takto strávené odpoledne děti seznámí zábavnou formou s místním lidovým bohatstvím a tradičními zvyky.
Akce spojené s produkty místní výroby
Dalším způsobem, jak zpestřit nabídku cestovního ruchu skanzeny, je nabídnout turistům produkty místní výroby. Zájem turistů o vyzkoušení těchto produktů neustále stoupá. Jsou to nejen potraviny, ale i typické předměty řemeslnické výroby. Turisté totiž vědí, kdo výrobek vyrobil, oceňují individuální přístup a ví, že některé autentické produkty nelze koupit všude. Kromě koupě si sami návštěvníci mohou vyzkoušet výrobu ve speciálních dílnách, zhlédnout typickou výrobu řemeslníků pro danou oblast, pěstování rostlin a stromů a chov hospodářských zvířat. Ve vinařských oblastech potěší turisty místní vína, sklípky a typická atmosféra. Místní výrobky nebo vzpomínkové předměty mohou turisté nakoupit také na tradičních jarmarcích a trzích, které se v muzeích lidové architektury konají několikrát do roka (vánoční, velikonoční, staročeské) a jsou spojeny s ukázkou krojů a tradičních zvyků pro danou oblast.
Naučné programy
Jedná se především o kurzy, prezentace a přednášky pořádané skanzeny s cílem rozšířit lidovou architekturu a zájem o ni do podvědomí turistů. Pracovně-naučné programy mohou nejen pomoct zlepšit stav muzea, ale také naučit zájemce něco nového o místní historii a kultuře. Do naučných programů můžeme zařadit i různé workshopy, dílničky nebo možnosti vaření ve skanzenech.
30
Gastronomické akce
Stále více oblíbenými se stávají akce spojené s jídlem. Turisté si mohou nejen sami vyzkoušet vaření místních specialit, ale mohou je i ochutnat a odnést si zajímavé recepty. Mezi oblíbené akce patří tradiční zabíjačky, vaření piva, tvarůžkové a jiné hody.
Církevní akce
Bohoslužby a mše svaté v zachovalých kostelích muzeí lidové architektury jsou oblíbené hlavně mezi staršími generacemi, ale své příznivce si pro svoji atmosféru najdou i mezi mladšími. Zejména v období Velikonoc a Vánoc.
31
3.5 Přehled současných muzeí lidové architektury v ČR 3.5.1
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
Náš nejnavštěvovanější a největší skanzen se rozprostírá na okraji města Rožnov pod Radhoštěm v lázeňském parku a jeho počátky sahají až do roku 1925. (Dvořáček, 2008) Za vznikem stojí dva bratři Jaroňkovi, kteří se do Rožnova pod Radhoštěm přestěhovali v předválečném období. Inspirací se stala Národopisná výstava Českoslovanská a také výlet staršího z bratří do Skandinávských zemí, kde poznal nejstarší muzeum v přírodě na světě – Skanzen u Stockholmu. V roce 1911 v Rožnově vznikl muzejní spolek a o dva roky později byl předložen první projekt muzea. Kvůli válce však došlo k výstavbě až o několik let později. (www.vmp.cz) V současné době je Valašské muzeum v přírodě tvořeno 3 hlavními areály, kde jsou prezentovány historické stavby lidového stavitelství z oblasti Valašska, Těšínského Slezska a moravských Kopanic. Nejstarším je ,,Dřevěné městečko“ s originály roubeného měšťanského domu, hospody a radnice. Radnice a měšťanský dům z rožnovského náměstí byly ohroženy v důsledku výstavby domů zděné konstrukce, a proto se staly prvními stavbami rožnovského muzea. (www.lidova-architektura.cz)
Obr. 15 Dřevěné městečko (autor)
32
Poté vznikl nejrozsáhlejší areál muzea ,,Valašská dědina“, který byl budován od roku 1962 a zpřístupněn byl v roce 1972. Valašsko reprezentují salašnické stavby, usedlosti, mlýn a kovárna, které jsou umístěny mezi pastvinami a políčky. Areál Valašská dědina je důkazem toho, že lze Valašské muzeum v přírodě opravdu pokládat za „živé muzeum“. Najdeme zde ukázky ručních prací, vaření, zemědělského hospodářství, salašnický chov ovcí, pěstování historických odrůd luštěnin, stromů, obilnin a léčivých bylin. (Dvořáček, 2008)
Obr. 16 Valašská dědina (autor) Historicky nejmladší areál ,,Mlýnské doliny“ byl zpřístupněný v roce 1982 a najdeme v něm zajímavé technologie mlynářských, valchařských, pilařských a hamernických prací. (www.lidova-architektura.cz)
Obr. 17 Mlýnské doliny (autor) 33
Kromě 3 hlavních areálů spadá pod správu Valašského muzea v přírodě i areál Pusteven ležící v blízkosti hory Radhošť. (www.lidova-architektura.cz) Bohužel chatu Libušín zachvátil 3. března 2014 rozsáhlý požár a nyní nejsou Pustevny pro veřejnost přístupné. Na vyhořelou chatu se pořádá veřejná sbírka. (www.vmp.cz)
Obr. 18 Chata Libušín v Pustevnách před a po požáru (www.grossmanfoto.cz, www.denik.cz) Velký důraz je v muzeu právem kladen na zemědělství a salašnickou produkci (ovčí mléko, vlna). V muzeu také můžeme vidět snad všechny druhy hospodářských zvířat, více než 100 starých odrůd ovocných stromů a ještě více druhů okrasných květin. Velká část je věnována také lidovému řemeslu a umělcům, kteří předvádí svůj um návštěvníkům muzea. Ovšem největší popularitu získal folklór a akce pořádané Valašským muzeem v přírodě. (www.vmp.cz)
34
Akce pořádané skanzenem
Masopust Tradiční obchůzky masopustních masek s širokou nabídkou zabijačkových výrobků a soutěže o nejlepší klobásu a tlačenku.
Velikonoce na Valašsku Celé Velikonoce se koná velikonoční jarmark s řemeslnými ukázkami, na Boží hod jsou v podání folklorních souborů představeny tradiční velikonoční a jarní zvyky s kraslicemi, pomlázky a jinými předměty.
Anenská pouť Oslava svátku sv. Anny jako patronky Valašska spojená s krojovaným procesím z farního kostela a pouťovou slavností v muzeu.
Kromě výše uvedených akcí Valašské muzeum v přírodě letos pořádá oslavy 250 let od posvěcení kostela a také spoustu jarmarků (Josefský, Zvonečkový, Starodávný, Všesvatský, Vánoční), koncerty, hudební folklorní festivaly, divadla, odpoledne s poezií, akce, kde si mohou návštěvníci zkusit řemesla (točení na hrnčířském kruhu, tkaní na tkalcovském stavu, setkání lidových řezbářů, oslavy pekařství), ze zvyků stavění a kácení máje, dětský lampionový průvod, sezónní výstavy, akce na Mikuláše i na Vánoce (rozsvícení vánočního stromu, ukázky zimních prací, přípravy Vánoc a ukázky vánočních zvyklostí, živý betlém) a mimo jiné i bohoslužby a mše svaté. (www.vmp.cz)
Obr. 19 Světnice (autor)
35
S výjimkou areálu Mlýnské doliny, kde je prohlídka pouze od května do září, jsou zbylé dva areály přístupné celoročně. Celé muzeum se za dobu své existence stále rekonstruuje a zlepšuje. Cílevědomé úsilí o oživení zapomenutých tradičních technik, rekonstrukce společenského života, obchodu, zábavy a lidového umění a obyčejů našich předků jsou nejvýraznějšími rysy současného dění v muzeu. Rožnovské muzeum tak plní odkaz svého zakladatele Bohumíra Jaroňka, jehož přáním bylo, aby se skanzen stal živým muzeem. (www.vmp.cz)
Obr. 20 Kostel v Dřevěném městečku (autor)
36
3.5.2
Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem
Založení a otevření muzea v roce 1967 předcházela snaha zachránit z oblasti středního Polabí alespoň několik typických staveb lidové architektury, které nenávratně mizely z tehdejších vesnic. Základem muzea byla bývalá kovárna a rychta, vykoupená majitelem přerovského panství princem Ludvíkem Salvátorem z toskánské větve Habsburků, který nechal v roce 1895 stavbu upravit podle vzoru ,,české chalupy“ ze Zemské jubilejní výstavy. Objekt byl vybaven národopisnými exponáty, nábytkem a vitrínami s nejrůznějšími sbírkami a roku 1900 poprvé otevřen veřejnosti. (www.polabskemuzeum.cz) Během okupace musela být chalupa vyklizena a sbírky byly rozvezeny do sousedních muzeí. Po osvobození se začal objekt opravovat a v roce 1967 bylo znovu muzeum otevřeno jako skanzen lidového stavitelství z oblasti středního Polabí, který se stal základem nynějšího Polabského národopisného muzea. (Dvořáček, 2008)
Obr. 21 Staročeská chalupa v Přerově nad Labem (www.atlasceska.cz)
V současné době je skanzen součástí Okresního Polabského muzea v Poděbradech a je zde celkem 31 objektů a další drobné stavby (včelín, zvonička). Muzeum je tvořeno třemi areály reprezentující historický vývoj muzea i charakter zástavby středních Čech. Návštěvníci muzea si mohou prohlédnout roubené chalupy, panské stavby stojící při místním zámku a zemědělské usedlosti. Interiéry staveb jsou vybaveny malovaným polabským nábytkem a najdeme v nich expozice tradičního zemědělství, lidového oděvu, umění a další. Ty se průběžně doplňují a obměňují, aby znázorňovaly obraz doby našich předků za poslední dvě století. (www.lidova-architektura.cz) 37
Obr. 22 Bývalá panská myslivna (www.cyklistevitani.cz)
Skanzen je veřejnosti přístupný od března do prosince a sezónu tradičně zahajuje koncem března výstavou Jaro na vsi, která trvá do Velikonočního pondělí a je spojena s bohatým doprovodným programem. V létě muzeum pořádá kurzy a prezentace tradičních řemesel. Před průčelím chalup byl pro tyto a další příležitosti vytvořen prostor pro pořádání různých národopisných programů. Muzeum se každoročně zavírá v prosinci vánoční výstavou. (www.polabskemuzeum.cz)
Obr. 23 Velikonoční expozice (www.ckeduco.cz) 38
3.5.3
Soubor lidových staveb Vysočina
Největší skanzen Čech - Soubor lidových staveb Vysočina se rozkládá v kopcovité krajině Českomoravské vrchoviny a postupně začal vznikat v 60. letech 20. století. Založen byl roku 1967, ale první návštěvníci si začínající expozici mohli prohlédnout v roce 1972 na Veselém Kopci. Na rozdíl od jiných skanzenů zde nejsou objekty soustředěny pouze na jediné místo, ale jsou rozptýleny po Pardubickém kraji. Soubor lidových staveb Vysočina je tvořen bývalým předměstím Hlinska – Betlém v Hlinsku, dále pak historickou osadou Svobodné Hamry a nejznámějším Veselým Kopcem. (Dvořáček, 2008) Skanzen Veselý kopec V současné době zahrnuje skanzen Veselý Kopec téměř 30 objektů, které zobrazují lidové stavitelství z oblasti českomoravského pomezí a Železných hor. Expozice přinášejí svědectví o práci a životě venkovského obyvatelstva od první poloviny 19. století do poloviny 20. století. Zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny tak, aby odpovídaly uspořádání obcí v regionu. Zajímavostí jsou technické památky na vodní pohon, nejvýznamnější z nich je vodní obilní mlýn přenesený na základy původního veselokopeckého mlýnu. (Dvořáček, 2008)
Obr. 24 Veselý kopec v zimě (autor) 39
Svobodné Hamry Osada s původním názvem Hamr nad Kamenicí patří mezi historickou část se zaniklou železářskou výrobou využívající od konce středověku železnou rudu. Veřejnosti je tato činnost připomínána dochovaným vodním kovacím hamrem. Za povšimnutí určitě stojí roubená hospoda datovaná na záklopovém prkně do konce 18. století a barokní zámeček na místě bývalé tvrze, který v minulosti navštěvovali slavné osobnosti. (www.vesely-kopec.cz)
Obr. 25 Vodní kovací hamr (www.vesely-kopec.cz)
Památková rezervace Betlém v Hlinsku Betlém představuje bývalé předměstí Hlinska, ležící na pravém břehu řeky Chrudimky. Roubené i zděné stavby, které si tu v první polovině 18. století postavili drobní řemeslníci, se dochovaly dodnes a roku 1989 se staly součástí Souboru lidových staveb Vysočina. Poprvé byl zpřístupněn v roce 1993 a o dva roky později se stal památkovou rezervací. Expozice ukazují život drobných řemeslníků, zejména hrnčířů a tkalců, později také hračkářů, klempířů a ševců. Uvnitř některých chalup se dosud zachovala černá kuchyně s vestavěnou hliněnou pečící troubou. Každým rokem rezervace ožívá na konci prázdnin, kdy se konají Adámkovy folklorní slavnosti. Vystupují zde místní soubory a přijíždějí sem také soubory ze všech koutů České republiky i ze zahraničí. (www.vesely-kopec.cz) 40
Obr. 26 Betlém v Hlinsku (www.vesely-kopec.cz)
Akce pořádané SLS Vysočina
Masopust na Veselém kopci V únoru se každým rokem na Veselém kopci koná tradiční masopustní obchůzka, která je zapsána do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO).
Velikonoce na Betlémě a na Veselém kopci Na Veselém kopci Velikonocemi zahajují návštěvnickou sezónu. Výstavy se konají ve všech roubených objektech a přibližují tradiční lidové zvyky a oslavují velikonoční svátky. Součástí jsou i ukázky výroby a prodej velikonočních předmětů.
Vánoční betlém a Vánoce na Veselém kopci Výstavy konané ve všech objektech přibližují tradiční vánoční zvyky, a to dárky, ozdobami, pečivem i bohatým kulturním programem. V Betlémě je k vidění unikátní mechanický betlém R. Frinty. (www.vesely-kopec.eu)
41
Programy jak na Veselém kopci, tak v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku jsou velice pestré, návštěvníci najdou pokaždé něco nového a zajímavého a odnesou si plno nevšedních zážitků. Kromě stálých výstav a expozic v SLS Vysočina, se konají i různé sezónní akce. Například Hrnčířská a Bramborová sobota na Veselém Kopci, Medobraní a Den dřeva v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku, tradiční jarmarky, výstavy prací škol a fotografií a hudební festivaly. Na Veselém Kopci jsou pořádány od června až do září zábavné programy pro rodiče s dětmi, které si mohou společně zahrát zajímavou hru v rámci jednotlivých expozic. Památková rezervace Betlém Hlinsko nabízí speciální program pro školy i veřejnost s názvem Živá historie, kde se předem objednané skupiny mohou dozvědět spoustu neobvyklých věcí o životě původních obyvatel, nahlédnout do domácností řemeslníků a vše si zaznamenat do pracovního listu. Za zmínku stojí také stálá Expozice masopustních masek a obchůzek z Hlinecka, které jsou od roku 2010 součástí světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. (www.vesely-kopec.eu) Veselý Kopec zahajuje svou sezónu 19. dubna Velikonocemi na Veselém kopci a končí v říjnu. Betlém v Hlinsku je otevřen celoročně. Expozice ve Svobodných Hamrech je v současnosti uzavřena a o otevření budou návštěvníci informováni na webových stránkách muzea. Velkou výhodou muzea je kontakt se starými pamětníky a také to, že krajinu si vybrali i různí režiséři k natáčení filmů jako byl Cirkus Humberto, Lotrando a Zubejda, Nesmrtelná teta nebo O statečném kováři, což výborně posloužilo jako reklama. Není divu, že skanzen patří mezi nejnavštěvovanější místa v Pardubickém kraji. (www.vesely-kopec.eu)
Obr. 27 SLS Vysočina v zimě (autor) 42
3.5.4
Národopisné muzeum Slánska v Třebízi
Muzeum v Třebízi bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1975 jako součást Vlastivědného muzea ve Slaném. Stavby kolem vesnické návsi zůstaly na původním místě (byly pouze upraveny k muzejním účelům) a charakterizují lidovou architekturu západní části středních Čech, oblasti Slánska, od 17. do 19. století. Obec Třebíz se nachází v krajině s nedostatkem dřeva, proto jsou tu především kamenné stavby s často na Slánsku uplatňovanou hrázděnou konstrukcí. K vidění jsou zde domky řemeslníků, obydlí chudších rodin, zemědělské usedlosti a historicky cenná součást muzea – rodný domek Václava Beneše Třebízského. (www.trebiz.cz) Třebízská náves s kostelíkem, barokní kapličkou s kašnou a rybníčkem byla v roce 1995 vyhlášena za památkovou rezervaci. (Dvořáček, 2008) Kromě typické lidové architektury a zemědělství představuje muzeum celou řadu vesnických řemesel a obchodu. Muzeum je známé především každoročními folklorními poutěmi s bohatým doprovodným programem. Na Vánoce muzeum ožívá v Cífkově statku výstavou a Mikulášským jarmarkem. Dalšími akcemi pořádanými muzeem jsou Staročeský jarmark či různé výstavy. Otevřeno je každý rok od května do října. Národopisné muzeum v Třebízi dokládá způsob života vesnické rodiny na Slánsku a je důkazem toho, že stavební památka se může stát aktivní složkou života obce i v současnosti. (www.muzeumtrebiz.cz)
Obr. 28 Cífkův statek v Třebízi (www.trebiz.cz) 43
3.5.5
Muzeum lidových staveb v Kouřimi
Muzeum je situováno na jižním okraji města Kouřim a veřejnosti bylo otevřeno roku 1976. Původně sloužilo jako regionální záchranný skanzen pro stavby ze zátopové oblasti a i díky tomu je jediným skanzenem v České republice, kde najdeme památky z celého území Čech. Skanzen tak nabízí srovnání lidové architektury z období 17. – 19. století, a to devíti většími objekty doplněnými o drobnější památky. Od roku 1995 muzeum organizuje pořady, které mají návštěvníkům přiblížit lidové zvyky a obyčeje, například Stříbrná adventní neděle, Masopust, Zelený čtvrtek nebo Svatojánská noc. V roce 1996 bylo muzeum prohlášeno za kulturní památku České republiky. Nedaleko od muzea se nacházejí archeologická naleziště dokládající staré slovanské osídlení našich předků. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha programů pro veřejnost i školy. Kromě stálých expozic jsou k vidění i sezónní (Velikonoční čas). Otevřeno je od dubna do října a pak celý prosinec. Atmosféru muzea si vybrali také filmaři k natáčení filmů jako Tajemství staré bambitky nebo Nesmrtelná teta. Areál muzea se neustále obměňuje v návaznosti na jednotlivá roční období a zachycuje příslušné lidové obyčeje a zvyky. V roce 2012 byla zahájena dostavba muzea na ,,Muzeum české vesnice“ s plánem postupného doplnění areálu o dalších 30 objektů přenesených ze středních, východních a severních Čech. (Dvořáček, 2008) (www.skanzenkourim.cz)
Obr. 29 Dům z Jílového (www.skanzenkourim.cz) 44
3.5.6
Soubor lidových staveb Rymice
Soubor lidových staveb východní Hané Rymice u Holešova známý také jako Muzeum Kroměřížska je tvořen stavbami dochovanými na místě, upravenými pro muzejní účely a veřejnosti zpřístupněné v roce 1977. Areál památek rekonstruovaný v 70. letech představuje způsob bydlení a hospodaření na Moravě posledních dvou staletích. Návštěvníci si mohou prohlédnout kromě interiérů domů dílnu vesnického sedláře, starou kovárnu s výhní a kovářským nářadím a také přenesený větrný mlýn. Vzhledem k blízkosti lesů se zde kombinuje hliněné zdivo s roubením a střecha je pokryta slaměnými došky. V současné době jsou zpřístupněny expozice Z historie obce, Cestou větru (o větrných mlýnech na Moravě a ve Slezsku) a Brázdou času (nahlédnuti do dějin venkovského lidu na Hané). Skanzen je veřejnosti přístupný od dubna do září a všechny konané akce jsou pod správou Muzea Kroměřížska, které pořádá sezónní akce a výstavy (Velikonoce, Vánoce), interaktivní programy pro děti, přednášky pro veřejnost nebo dílny v muzeu. (www.muzeum-km.cz)
Obr. 30 Soubor lidových staveb Rymice (www.lidova-architektura.cz)
45
3.5.7
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici
Po osmi letech výstavby Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici bylo v roce 1981 poprvé otevřeno veřejnosti. Je zde zachycen obraz slovácké vesnice z přelomu 19. a 20. století rozdělené do jednotlivých oblastí Slovácka, proto ve Strážnici najdeme 64 objektů uspořádaných do osmi areálů: vstupní areál, Moravské Kopanice, luhačovické Zálesí, technické vodní stavby, vinohradnické stavby, luční hospodářství, strážnické Dolňácko a Horňácko. Stavby byly uměle modelovány a vysázeny zelení tak, aby odpovídaly původnímu prostředí a reprezentovaly co nejvíce život lidu v horských oblastech Slovácka a v úrodné části Pomoraví. Vinohradnické stavby jsou jedinou expozicí na našem území, co se vinohradnictví týče. Kromě ukázky pěstování vinné révy je zde také zastoupena řemeslná výroba kovárnou a tkalcovskou dílnou. (www.skanzen.nulk.cz) Původní panský pivovar pocházející z roku 1612 byl přestavěn na hlavní vstup muzea a je prohlášený za Národní kulturní památku. (www.lidova-architektura.cz)
Obr. 31 Luhačovické zálesí (autor)
46
Akce v prostorách muzea má na starosti Národní ústav lidové kultury (NÚLK), kterého je skanzen součástí. Návštěvní sezóna je v květnu zahájena stavěním máje. Dalšími akcemi ve Strážnici jsou ukázky řemesel, Hasičská a Vojenská neděle, folklorní hry nebo období Adventu, kde jsou představeny obvyklé práce, zvyky, jídla a stolování. Pro děti jsou připraveny tvůrčí dílny na zdobení perníčků nebo vyrábění figurek z těsta. Pro dospělé jsou nachystány zabíjačkové speciality a mladá vína.
Velikonoce Velikonoční období je v dubnu přiblíženo tradičními zvyky - vynášení smrtky, hrkání, malování kraslic a příprava místních velikonočních pokrmů. V období Velikonoc se také koná Velikonoční jarmark a v rámci programu vystupují i folklorní soubory.
Dožínky Dožínky se konají v srpnu a jsou oslavou sklizně s ukázkou žňových prací, mlácení obilí a ochutnávkou čerstvě upečeného chleba z nové mouky.
Podzim na dědině Na podzim skanzen ožívá ukázkami sklizňových prací, například vyorávání brambor, čištění kukuřice a orba s koňským potahem. Nechybí ochutnávka regionálních podzimních pokrmů a hodový průvod s folklorní hudbou. (www.skanzen.nulk.cz)
Obr. 32 Vinohradnický areál (autor) 47
Mezinárodní folklorní festival Každý poslední víkend v červnu se do Strážnice sjíždějí tisíce návštěvníků s cílem užít si atmosféru města, zámeckého parku a skanzenu. Festival je místo setkávání přátel lidových tradic a zábavy ze všech koutů ČR i ze zahraničí. Poprvé se festival uskutečnil v roce 1946 a od svého vývoje představoval folklor jak v přirozené podobě, tak i v jeho úpravách. Zahraniční soubory na festivalu vystupují od roku 1957 a přinášejí divákům nové inspirace z jiných zemí. Jde opravdu o živý festival, který umožňuje bezprostřední kontakt s diváky a jejich zapojení do festivalového dění (například formou Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku). Festival probíhá v areálech skanzenu, v budově zámku a také na pódiích v zámeckém parku. Návštěvníci se mohou potěšit krásou lidových písní, krojů a tanců ve slavnostním průvodu, vyzkoušet si naše i zahraniční tance, společně si zazpívat lidové písně a vychutnat si nezaměnitelnou atmosféru letos již 69. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu. (www.nulk.cz)
Obr. 33 MFF ve skanzenu Strážnice (www.straznice-mesto.cz)
48
3.5.8
Soubor lidové architektury Zubrnice
Základem Souboru lidové architektury v Zubrnicích, otevřeného pro veřejnost v roce 1988, je stará vesnice ležící v Českém středohoří. Pro muzejní účely jsou využívány nejhodnotnější stavby uprostřed obce, které dokumentují práci, kulturu a život původního, hlavně německého obyvatelstva. Muzeum patří k mladším, takže je stále průběžně doplňováno o drobné přenášené objekty. Soubor tvoří roubené zemědělské usedlosti s expozicemi exteriérů i interiérů (unikátní teplovzdušné sušárny na ovoce), vesnická škola a starý obchod a kostel sv. Máří Magdaleny. K vidění je i přenesená barokní studna ve středu vesnice a malý roubený vodní mlýn. Muzeum je otevřeno od dubna až do října. Pravidelně se zde pořádají akce pro veřejnost, jako například Velikonoce v Zubrnicích, kde budou představeny lidové zvyky, ukázky zdobení kraslic a velikonočních receptů, pletení pomlázek, dílničky pro děti a celý program bude hudebně doprovázet folklorní soubor. Dále se koná Zubrnický masopust, Podzim v Zubrnicích (sušení křížal, výroba másla a sýrů, zpracování lnu,…), Vánoce v Zubrnicích, Pouť na sv. Máří Magdalenu (mše svatá a výstavy v kostele sv. Máří Magdaleny, řemesla, trhy), Dětský den ve skanzenu, Noc kostelů nebo Zubrnický jarmark. (Dvořáček, 2008) (www.skanzen.zubrnice.cz)
Obr. 34 Studna (www.skanzen.zubrnice.cz)
49
3.5.9
Expozice lidové architektury Příkazy
Soubor staveb lidové architektury v Příkazích u Olomouce byl veřejnosti otevřen teprve roku 1994 a o rok později byla část obce Příkazy vyhlášena za památkovou rezervaci. Hanácké skanzen (v místním nářečí) je jedinečným dokladem hliněného lidového stavitelství z oblasti Hané a jeho základ tvoří Kameníčkův grunt a několik hospodářských staveb (špaletové stodoly). Muzeum zřízené v původních objektech doplněné o další stavby představuje život na Hané v období 19. a 20. století, a to expozicemi řemeslnických dílen nebo zemědělství. Návštěvníci si také mohou prohlédnout povozy, pluhy, plečky, secí nebo parní stroje. Celé muzeum doplňují drobnější památky jako kříže, sochy svatých a kapličky. (Dvořáček, 2008) Vedle klasických komentovaných prohlídek pořádá skanzen od května až do září i řadu akcí přibližující lidovou kulturu, umění a zvyky obyvatel tohoto kulturně bohatého etnografického regionu, např. Dny tradičního hliněného stavitelství, Dny Horeckého piva, Tvarůžkové hody, Vaření piva, Ukázky sklizně, Hanácké Vánoce, řemeslné jarmarky, koncerty a výstavy. (www.hanackeskanzen.cz)
Obr. 35 Hanácké Velikonoce (www.hanackeskanzen.cz)
50
3.5.10 Expozice lidové architektury Chanovice Záchranný skanzen v Chanovicích zřizovaný pro ohrožené stavby lidového stavitelství jihozápadních Čech je budován od roku 1994 a jeho výstavba stále pokračuje. Expozice lidové architektury je součástí expozic Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech. V roce 2002 byl veřejnosti zpřístupněn první interiér a v současné době je 13 památek v rekonstrukci, některé z nich jsou již znovu postaveny v areálu expozice. Jedná se například o roubenou kůlnu se stodůlkou, roubenou stodolu, kopii sušárny na ovoce, výklenkovou kapli nebo smírčí kříž. (Dvořáček, 2008) Exteriér muzea je od června do září volně přístupný a po předchozí domluvě je možná prohlídka i s průvodcem. V plánech Vlastivědného muzea je vystavět v Chanovicích vstupní usedlost se zámezím pro návštěvníky, zpřístupnit některé další stavby a o další stavby muzeum doplnit (studna, včelín). Akce a programy zajišťuje Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech, bohužel přímo v Chanovicích se žádné nekonají kromě pracovně – naučných programů pro mládež, kdy se dobrovolníci na pracovišti klatovského muzea zapojují do očisty a konzervace sbírkových předmětů, údržby nemovitostí a realizace expozice lidové architektury. V rámci Vlastivědného muzea se konají Velikonoční trhy, výstavy, semináře nebo Den muzeí. (www.muzeum.klatovynet.cz)
Obr. 36 Expozice lidové architektury v Chanovicích (www.prachensko.org)
51
3.5.11 Muzeum vesnických staveb středního Povltaví - Vysoký Chlumec Jeden z nejmladších skanzenů u nás budovaný od roku 1998 se rozprostírá v údolí při obci a zámku Vysoký Chlumec. Muzeum vesnických staveb středního Povltaví jak se muzeum oficiálně jmenuje, je místem záchrany ohrožených objektů za Sedlčanska z 18. až 20. století. Muzeum uchovává cenné památky lidové architektury, jako jsou obytné zemědělské usedlosti, chalupnické stavení, hospodářské a technické stavby na vodní pohon, drobné technické a sakrální stavby, které byly na původním místě ohroženy zánikem. Oblast středního Povltaví patří v rámci středních Čech k území s vysokým počtem zachovaných objektů, které pocházejí až ze 17. století. Zřizovatelem skanzenu je Hornické muzeum v Příbrami, které v roce 1998 přistoupilo k přemístění prvních staveb do tohoto záchranného skanzenu. V areálu v současné době najdeme 15 staveb, z nichž v 5 jsou instalovány interiérové expozice, ve kterých najdeme muzejní sbírky s dochovanými předměty venkovských domácností, lidový oděv, řemeslnické nástroje, náčiní a další předměty rolnického hospodaření. Akce má ve správě Hornické muzeum Příbram a ve spolupráci s městysem Vysoký Chlumec každý rok pořádá Masopust, Folklorní den, Den řemesel, slavnostní křest vlastivědného sborníku Podbrdsko, ukázky lidového řezbářství nebo oslavy svátků Velikonoc. Muzeum je veřejnosti otevřeno od dubna až do října. (www.muzeum-pribram.cz)
Obr. 37 Vysoký Chlumec (www.muzeum-pribram.cz)
52
3.5.12 Holašovice Vesnice Holašovice v jižních Čechách není přímo skanzenem, ale architektonické a urbanistické hodnoty této obce je potřeba zmínit. Hlavně díky těmto hodnotám byla v roce 1998 zapsána vesnice Holašovice na seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Unikátní dochovaný soubor 23 hospodářských usedlostí selského baroka je příkladem vesnického urbanismu z vrcholné fáze středověké kolonizace. Většina staveb je využívána k bydlení, protože cílem není vznik skanzenu, ale zachování živé vesnice. Zápis na seznam UNESCO přinesl do vesnice změny do života obyvatel, které se přeneslo přes původní pocity nejistoty a obavy k pocitům hrdosti a zvýšeného zájmu o hodnoty lidové architektury a historii. Díky tomu vzniklo v roce 1999 občanské sdružení Selské baroko, které tvoří pouze obyvatelé Holašovic. Hlavní cíl vedle ochrany památek je i zachování a rozvoj lidových tradic. S rozvojem cestovního ruchu se vesnice změnila i v oblasti služeb. Došlo k opravě hostince, vzniku stylové hospody, infocentra, zemědělského muzea, keramické dílny a rozšíření nabídky ubytování v soukromí. Program konaných akcí v Holašovicích zahajuje v lednu bálová sezóna (hasičský, maškarní bál) v Jihočeské hospodě, v dubnu obyvatelé Holašovic staví máji, červen patří Oslavám letního slunovratu a keltské ohňové noci, v červenci se letos koná již 16. ročník Selských slavností Holašovic s bohatým kulturním programem a staročeským lidovým jarmarkem. Nechybí ani oslavy svátků Velikonoc a Vánoc. (www.holasovice.eu)
Obr. 38 Vesnice Holašovice (www.holasovice.eu)
53
3.6 Přehled muzeí lidové architektury na mapě ČR
Obr. 39 Muzea lidové architektury v ČR (autor) 1…………..………Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 2………..…………Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem 3……..……………Soubor lidových staveb Vysočina 4…………………..Národopisné muzeum Slánska v Třebízi 5………………..…Muzeum lidových staveb v Kouřimi 6……………..……Soubor lidových staveb Rymice 7…………..………Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici 8………..…………Soubor lidové architektury Zubrnice 9……..……………Expozice lidové architektury Příkazy 10…………………Expozice lidové architektury Chanovice 11…………………Muzeum vesnických staveb středního Povltaví - Vysoký Chlumec 12…………………Holašovice
54
3.2 Financování V rámci financování byla v roce 2002 Ministerstvem kultury ČR zpracována ,,Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice“ v souladu s vládní „Kulturní politikou v České republice“. Byla projednána a schválena vládou dne 11. 6. 2003. Tímto aktem vyjádřila zájem odborné a laické veřejnosti i územních samospráv. Vláda ČR konkrétními opatřeními vyjádřila povinnosti státu, ke spolupráci na ochraně této části kulturního dědictví vyzvala rozličné nestátní organizace i občanská sdružení a vydala doporučení v tomto směru dalším orgánům veřejné správy na nižších stupních. V Koncepci jsou vyznačeny konkrétní kroky opatření směřující k efektivnější identifikaci tradiční lidové kultury, její dokumentaci, uchovávání a předávání dalším generacím a taktéž k prezentaci veřejnosti u nás i v zahraničí. Na tuto Koncepci navazovaly i další zásadní materiály. Zejména projekt ,,Identifikace a dokumentace jevů tradiční lidové kultury v České republice“, dále pak praktická příručka ,,Problematika právní ochrany děl umělecké a řemeslné výroby“ a sborník ,,Problematika prezentace a medializace tradiční lidové kultury v České republice“. (Ministerstvo kultury České republiky) Dotace Ministerstva kultury regionálním pracovištím pro péči o tradiční lidovou kulturu v krajích ČR v letech 2004 – 2009 (v Kč) kraj/rok
2004
2005
Hl. město Praha 0 0 Středočeský 0 70 000 Jihočeský 60 000 180 000 Plzeňský 60 000 200 000 Karlovarský 0 30 000 Ústecký 60 000 100 000 Liberecký 48 000 50 000 Královéhradecký 0 60 000 Pardubický 61 000 191 000 Vysočina 60 000 50 000 Jihomoravský 50 000 64 000 Olomoucký 100 000 100 000 Zlínský 60 000 187 000 Moravskoslezský 120 000 106 000
2006
2007
2008
0 80 000 212 000 187 000 234 000 121 000 130 000 156 000 358 000 175 000 55 000 105 000 113 000 137 000
0 216 000 230 000 150 000 60 000 120 000 97 000 120 000 175 000 195 000 150 000 100 000 161 000 229 000
39 000 203 000 130 000 170 000 93 000 160 000 93 000 231 000 200 000 267 000 205 000 125 000 140 000 252 000
55
2009
celkem
44 000 83 000 158 000 727000 130 000 942 000 100 000 867 000 78 000 495000 149 000 710 000 99 000 517 000 151 000 718 000 103 000 1 088 000 265 000 1 012 000 187 000 711 000 80 000 610 000 72 000 733 000 103 000 947 000
Dotace byly určeny především na vybavení pracovišť potřebnou technikou a spotřebním materiálem, pro účely dokumentace jevů tradiční lidové kultury, na ostatní náklady na zajištění dotazníkového šetření, náklady na cestovné a služby. (Ministerstvo kultury České republiky) Další finanční prostředky získávají muzea lidové architektury z Fondů Evropské unie. V období 2007–2013 bylo v České republice využíváno 26 operačních programů, které jsou rozděleny mezi tři cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Jedním ze tří cílů je cíl Konvergence, který podporuje hospodářský a sociální rozvoj méně vyspělých regionů členských států. V České republice pod něj spadají všechny regiony s výjimkou Hlavního města Prahy a je realizován prostřednictvím osmi tematických operačních programů a sedmi regionálních operačních programů. Na osm tematických operačních programů je přidělena částka 21,23 miliard eur a na sedm regionálních operačních programů 4,66 miliard eur. Z osmi tematických operačních programů je pro tradiční lidovou kulturu nejdůležitější Integrovaný operační program, který podporuje rozvoj cestovního ruchu a kulturního dědictví. Pro tento program je z EU vyčleněno cca 1,62 miliard eur. Co se sedmi regionálních operačních programů týče, jsou rozděleny podle oblastí (ROP NUTS II Severozápad, Moravskoslezsko, Jihovýchod, Severovýchod, Střední Morava, Jihozápad, Střední Čechy) a protože je každý
regionální
operační
program
samostatným
dokumentem
spravovaným
samostatnou regionální radou reagující na potřeby příslušného regionu, obecně se zaměřují na obdobná témata, jako jsou dopravní obslužnost a dostupnost, rozvoj území, regionální rozvoj podnikání a pro tradiční lidovou kulturu důležitý rozvoj cestovního ruchu. Patří sem rekonstrukce kulturní či technické památky nebo kulturní zajímavosti pro využití v cestovním ruchu, marketingové kampaně s nadregionálním dopadem, informační a komunikační technologie v oblasti řízení a propagace cestovního ruchu apod. Všechny podporované aktivity jsou spolufinancovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), takže se jedná o investiční (infrastrukturní) projekty. (www.strukturalni-fondy.cz) Všechny tyto skutečnosti ukazují, že Česká republika v porovnání s ostatními státy stojí stále v popředí úsilí o zachování tradiční lidové kultury.
56
4
SWOT ANALÝZA K hodnocení charakteristik využití lidové architektury ve venkovském cestovním
ruchu byla zvolena SWOT analýza. SWOT analýza je metoda, pomoci které je možno identifikovat silné (S - strengths) a slabé (W - weaknesses) stránky, příležitosti (O - opportunities) a hrozby (T - threats). Metoda spočívá v rozdělení a zhodnocení jednotlivých faktorů, které jsou rozděleny do čtyř výše uvedených skupin. Vzájemnou interakcí jednotlivých faktorů (silné a slabé stránky na jedné straně, příležitosti a nebezpečí na straně druhé) je možné získat nové kvalitativní informace, které popisují a hodnotí úroveň jejich vzájemného střetu. S - silné stránky
zachování lidové architektury a historických tradic (v ČR existuje velké bohatství živé a dochované tradiční lidové kultury, včetně dochovaných objektů lidového stavitelství)
ve vybraných regionech je dosud tradiční lidová kultura součástí každodenního života
dědictví budoucím generacím
čisté a nenarušené životní prostředí
živá muzea (ukázky řemesel, pěstování tradičních plodin, chov zvířat)
různorodost akcí pořádaných skanzeny (jarmarky, výstavy, sezónní expozice,…)
folklor (hudební festivaly, koncerty)
možnost koupě suvenýrů, místních specialit, vín, pálenek a jiných výrobků
pravidelná aktualizace webových stránek (akce, aplikace do mobilů)
aktivní podíl dobrovolných spolupracovníků
návštěvnost ze zahraničí (oblíbenost ve světě)
průvodci (možnost přednášky i v cizích jazycích, s průvodcem i bez)
zájem všech věkových kategorií
workshopy
součást expozic historické předměty staré několik let
daří se získávat finanční prostředky pro podporu výzkumu, vývoje a inovací v oblasti péče o nemateriální kulturní dědictví 57
W – slabé stránky
nedostatek propagace i propagačních materiálů uvnitř skanzenů
sezónnost
malé kapacity parkovišť
návštěvnost ovlivněna počasím
absence doprovodné infrastruktury pro cyklisty (úschovna kol)
absence bezbariérového přístupu pro invalidy
malý počet ubytovacích zařízení v blízkostech skanzenů
omezené finanční a technické možnosti
potřeba finančních prostředků přesahuje možnosti veřejných rozpočtů
ochrana tradiční lidové kultury není koordinována, chybí jednotná metodika této péče
ohrožení tradičních lidových řemesel tlakem velké produkce tuzemského i cizozemského kýče
seznamování s tradiční lidovou kulturou není dosud dostatečně zahrnuto do základního vzdělávání ve školách
nedostatečná popularizace v médiích
výsledky výzkumů dosud nejsou zpřístupňovány široké veřejnosti
roztříštěná péče o dosud žijící projevy tradiční lidové kultury
O – příležitosti
bezbariérové přístupy
dobové kavárničky nebo restaurace
webové stránky i v cizích jazycích
volný prostor na trhu s řemeslnými výrobky, který mohou zaplnit lidová umělecká výroba a lidová řemesla
workshopy zaměřené na tradiční jídlo
propagace (webové stránky, letáčky v blízkých městech, rozhlas, rádio, billboardy, plakáty, sociální sítě)
rozšíření skanzenů a vznik nových
otevírací doba po celý rok (při špatném počasí akce uvnitř)
kyvadlová doprava z větších měst 58
více akcí (lidé se zdrží déle)
více aktivit pro děti (možnost využití místních tradic lidové kultury pro školní vzdělávání dětí a mládeže - rámcové vzdělávací programy)
větší dotace, podpory a více podpůrných programů
ankety spokojenosti návštěvníků, kniha návštěv
propůjčení prostředí k natáčení filmů
letní/zimní kina (promítání filmů, dokumentů o historii skanzenu, regionu, dané lokalitě)
oslovení sponzorů
větší zájem cestovního ruchu o oblast tradiční lidové kultury
vzájemná spolupráce s cestovními kancelářemi a informačními centry ve městech
zájem místních spolků o kulturní dědictví a jeho rozšiřování
zájem vysokých škol (využití znalostí z oblasti péče o tradiční lidovou kulturu v učebním plánu)
T – hrozby
chátrání a úplný zánik
malý zájem turistů
nedostatečný počet kvalifikovaných odborných pracovníků
šíření nepravdivých informací o jevech tradiční lidové kultury masovými (zejména elektronickými) sdělovacími prostředky
vandalismus (ničení památek turisty, krádeže)
pokles povědomí o tradiční lidové kultuře, identitě a kontinuitě českého kulturního prostředí, regionálních a národních dějinách
nedostatek finančních prostředků
pokles estetické úrovně muzeí
ohrožení přírodními katastrofami (povodně, požáry,…)
59
5
ZÁVĚR V České republice existuje velké bohatství živé a dochované tradiční lidové kultury,
a tak se muzea lidové architektury stávají stále více oblíbeným místem trávení volného času všech věkových kategorií. Tato živá muzea s ukázkami řemesel, pěstováním tradičních plodin a chovem zvířat mají opravdu co nabídnout. Ať už jde o stálé nebo sezónní expozice s historickými předměty starými několik let nebo pořádané atraktivní kulturní akce s doprovodnými programy, které navazují na klasické prohlídky lidových interiérů. Jsou zdrojem poučení a zábavy a snaží se co nejvíce přiblížit tradiční lidovou kulturu v dané oblasti. Různorodost akcí je obrovská a nenarušená příroda dotváří tu pravou atmosféru. Návštěvníci si kromě příjemného zážitku mohou na památku odnést nejen suvenýry, ale i místní speciality jako jsou výrobky řemeslníků, vína, pálenky, sýry a jiné. I když jsou muzea lidové architektury ovlivněna sezónností i počasím, návštěvnost skanzenů a zájem o tradiční kulturu přesto stoupá a podíl na tom mají určitě výše zmíněné akce, ale i pořádané workshopy, kde se návštěvníci mohou sami zapojit do výroby místních produktů a něčemu se přiučit. Mezi návštěvníky už nenajdeme jen české, ale i zahraniční turisty, kteří mají možnost prohlídky v cizím jazyce (většinou anglický nebo německý). Díky aktivnímu podílu a zájmu mladých lidí, je průvodců a dobrovolných spolupracovníků ve skanzenech většinou dostatečný počet. Zachování lidové architektury a historických tradic budoucím generacím se dostává do popředí zájmů našeho státu, a tak se muzeím daří získávat finanční prostředky pro podporu výzkumu, vývoje a inovací v oblasti péče o nemateriální kulturní dědictví. Přesto potřeba finančních prostředků přesahuje možnosti veřejných rozpočtů a muzea tak mají omezené finanční a technické možnosti. Avšak nedostatek financí není jediným, co skanzeny ohrožuje. Chátrání nebo úplný zánik staveb lidové architektury jsou hrozbou číslo jedna a muzea lidové architektury se snaží, aby k chátrání nedocházelo. Bohužel s vandalismem (ničení památek turisty, krádeže) a počasím (přírodní katastrofy) nic neudělají. Možnosti dalšího rozvoje využívání staveb lidové architektury vycházejí ze zpracované SWOT analýzy. Pro větší návštěvnost by bylo nejlepší odstranit slabé stránky, naopak upřednostňovat silné stránky a chopit se nabízených příležitostí.
60
V první řadě bych navrhovala investovat do propagace a s tím zlepšit i informační ukazatele ve skanzenech. Pro zvýšení návštěvnosti je důležité muzea propagovat v médiích, rozhlasech, rádiích, billboardech, na plakátech, přes sociální sítě a pravidelně aktualizovat oficiální webové stránky. Pro přilákání zahraničních turistů by bylo dobré vytvořit webové stránky i v jiných jazycích a vytvořit letáčky nejen v českém jazyce. Důležitá je také zpětná vazba, proto vytvoření knihy návštěv nebo anket spokojenosti návštěvníků povede k rozvoji daného muzea. Akcí, které lákají turisty do skanzenů, je potřeba využít a vymýšlet další originální programy a zvyšovat jejich kvalitu. Turisté se tak ve skanzenu zdrží déle, utratí více a jejich ústní propagací, která je levná a účinná, se o skanzenu dozví více lidí. Zaměření skanzenů na akce a aktivity pro děti určitě ocení rodiče a užije si celá rodina. Další možností využití místních tradic lidové kultury je pro školní vzdělávání dětí a mládeže rámcovými vzdělávacími programy. V žádném muzeu jsem se nesetkala s promítáním filmů venku (letní kina) a myslím, že tato akce by přilákala mnoho diváků. Promítat by se mohly filmy natočené nejen v daném skanzenu nebo dokumenty o historii a tradicích skanzenu či dané lokalitě. Akce by se mohla uskutečnit v zimě v některém z interiérů (zimní kino). Vedle akcí by skanzeny mohly vybudovat dobové kavárničky nebo restaurace, kde by se vařily místní speciality a s tím pořádat workshopy zaměřené na tradiční jídlo. Velkou příležitost vidím ve vzájemné spolupráci muzeí lidové architektury s cestovními kancelářemi (nabídka zájezdů do skanzenů) a informačními centry ve městech. Dále pak oslovením sponzorů a získání větších dotací a finančních prostředků, které by pomohly v rozšiřování muzeí a vzniku nových. Současně by se mohly zavést bezbariérové přístupy, které umožní přístup i pro občany s invalidním vozíkem. Další možnosti rozvoje je otevírací doba po celý rok (při špatném počasí uspořádání akcí uvnitř), kyvadlová doprava z větších měst a možnosti propůjčení prostředí k natáčení filmů nebo konání svatebních obřadů uvnitř areálů. Česká republika je opravdu výjimečná svojí tradiční lidovou kulturou, která je k vidění právě v muzeích lidové architektury. Tato bakalářská práce ukázala, že muzea mají obrovský potenciál využít stavby lidové architektury v cestovním ruchu a tím přilákat nové turisty, kteří mají zájem dozvědět se více o tradiční lidové kultuře naší země.
61
6
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
KNIŽNÍ ZDROJE DVOŘÁČEK, P. Skanzeny v České republice: muzea lidové architektury v přírodě. Vyd. 1. Olomouc: Fontána, 2008, 127 s. ISBN 978-80-7336-480-9. FROLEC, V. a J. VAŘEKA. Lidová architektura (encyklopedie). Vyd. 2 Praha: Grada, 2007. 427 s. ISBN 978-80-247-1204-8. HRON, P. Původní venkovská zástavba v oblasti Jeseníků, její zachování a rozvoj Moravský Beroun: Moravská expedice, 1999. 182 s., ISBN 80-902730-0-9. JANČÁR, J. a kol. Vlastivěda moravská: Lidová kultura na Moravě Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2000. 373 s., ISBN 80-7275-005-4. STAŇKOVÁ, J. a kol. Architektura v proměnách tisíciletí: architektonická kompozice, dějiny stavebního umění od pravěku dodnes, lidová architektura, životní prostředí a památková péče. Praha: Sobotáles, 2005, 303 s. ISBN 80-86817-10-5. STŘÍBRNÁ, M. Venkovská turistika a agroturistika. Prah: Profi Press, s.r.o., 2005. 65 s. ISBN 80-86726-14-2. ŠKABRADA, J. a S. VODĚRA. Vesnické stavby a jejich úprava. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 253 s. ŠKABRADA, J. Lidové stavby: architektura českého venkova. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. 246 s. ISBN 80-7203-082-5. ŠTĚPÁN, L. Lidové stavitelství ve stavebních plánech a mapách východočeských archivů II.: Sídla, domy a zemědělské stavby. Zámrsk: Státní oblastní archiv, 1995. 32 s.
62
INTERNETOVÉ ZDROJE Čerňanský, M.: Lidová architektura a památky ČR [online] [cit. 2013-10-18]. Dostupný na: http://www.lidova-architektura.cz/ Český
rozhlas:
Lidové
stavby
[online]
[cit.
2013-11-13].
Dostupný
na:
http://www.rozhlas.cz/lidovestavby/portal/ Historické muzeum Příbram: Skanzen Vysoký Chlumec [online] [cit. 2014-04-09]. Dostupný na: http://www.muzeum-pribram.cz/cz/skanzen-vysoky-chlumec/z-historie/ Holašovice: Oficiální stránky obce [online] [cit. 2014-04-09]. Dostupný na: http://www.holasovice.eu/ Informace Česká republika: Lidová architektura ČR [online] [cit. 2013-11-23]. Dostupný na: http://informace-ceska-republika.infocesko.cz/content/informacni-textylidova-architektura-cr.aspx Lidová architektura v České republice [online] [cit. 2013-10-23]. Dostupný na: http://www.etnofolk.eu/cs/article/lidova-architektura-v-ceske-republice Ministerstvo pro místní rozvoj: Strukturální fondy - EU [online] [cit. 2014-03-23]. Dostupný na: http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU Muzeum Kroměřížska: Soubor lidových staveb Rymice [online] [cit. 2014-04-04]. Dostupný na: http://www.muzeum-km.cz/ Muzeum lidových staveb v Kouřimi [online] [cit. 2014-04-02]. Dostupný na: http://www.skanzenkourim.cz/ Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy: Skanzen Strážnice [online] [cit. 2014-04-04]. Dostupný na: http://www.skanzen.nulk.cz/
63
Národní ústav lidové kultury: Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici [online] [cit. 2014-04-04]. Dostupný na: http://www.nulk.cz/ Národopisné muzeum Slánska v Třebízi [online] [cit. 2014-03-29]. Dostupný na: http://www.muzeumtrebiz.cz/ Polabské muzeum: Přerov nad Labem [online] [cit. 2014-03-03]. Dostupný na: http://www.polabskemuzeum.cz/vystavy-prerov-nad-labem/ Soubor lidových staveb Vysočina [online] [cit. 2014-03-25]. Dostupný na: http://www.vesely-kopec.eu/ Soubor staveb lidového stavitelství v Příkazích: Hanácké skanzen [online] [cit. 2014-04-05]. Dostupný na: http://www.hanackeskanzen.cz/ Třebíz, vesnická památková rezervace: Národopisné muzeum [online] [cit. 2014-03-29]. Dostupný na: http://www.trebiz.cz/cz/muzeum Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm [online] [cit. 2014-02-27]. Dostupný na: http://www.vpm.cz/ Veselý
kopec
[online]
[cit.
2014-03-25].
Dostupný
na:
http://www.vesely-
kopec.cz/svobodne-hamry/svobodne-hamry.php Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech: v
Chanovicích
[online]
[cit.
Expozice lidové architektury
2014-04-09].
Dostupný
na:
http://www.muzeum.klatovynet.cz/muzeumkt/chanovice.asp Zubrnice: Soubor lidové architektury [online] [cit. 2014-04-05]. Dostupný na: http://www.skanzen.zubrnice.cz/
64
OSTATNÍ PRAMENY Ministerstvo kultury České republiky. Zpráva o plnění Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu (usnesení vlády č. 571/2003) Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Školení a vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu. Využití kulturních a přírodních památek pro cestovní ruch. (Praha, 2007)
65
7
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1 Domy lidové architektury podle oblastí .............................................................. 15 Obr. 2 Dům severozápadních Čech ............................................................................... 16 Obr. 3 Severočeský dům ................................................................................................. 17 Obr. 4 Dům jihozápadních Čech..................................................................................... 18 Obr. 5 Vesnice Holašovice ............................................................................................. 19 Obr. 6 Dům středních Čech ............................................................................................ 19 Obr. 7 Dům severovýchodních Čech .............................................................................. 20 Obr. 8 Dům Českomoravské vrchoviny ......................................................................... 21 Obr. 9 Východočeský dům ............................................................................................. 21 Obr. 10 Vinné búdy ........................................................................................................ 22 Obr. 11 Východosudetský dům ...................................................................................... 22 Obr. 12 Fojtství ............................................................................................................... 23 Obr. 13 Česká chalupa na Všeobecné zemské výstavě .................................................. 26 Obr. 14 Národopisná výstava Českoslovanská ............................................................... 27 Obr. 15 Dřevěné městečko.............................................................................................. 32 Obr. 16 Valašská dědina ................................................................................................. 33 Obr. 17 Mlýnské doliny .................................................................................................. 33 Obr. 18 Chata Libušín v Pustevnách před a po požáru ................................................... 34 Obr. 19 Světnice ............................................................................................................. 35 Obr. 20 Kostel v Dřevěném městečku ............................................................................ 36 Obr. 21 Staročeská chalupa v Přerově nad Labem ......................................................... 37 Obr. 22 Bývalá panská myslivna .................................................................................... 38 Obr. 23 Velikonoční expozice ........................................................................................ 38 Obr. 24 Veselý kopec v zimě .......................................................................................... 39 Obr. 25 Vodní kovací hamr ............................................................................................ 40 Obr. 26 Betlém v Hlinsku ............................................................................................... 41 Obr. 27 SLS Vysočina v zimě ........................................................................................ 42 Obr. 28 Cífkův statek v Třebízi ...................................................................................... 43 Obr. 29 Dům z Jílového .................................................................................................. 44 Obr. 30 Soubor lidových staveb Rymice ........................................................................ 45 Obr. 31 Luhačovické zálesí ............................................................................................ 46 Obr. 32 Vinohradnický areál .......................................................................................... 47 Obr. 33 MFF ve skanzenu Strážnice ............................................................................... 48 Obr. 34 Studna ................................................................................................................ 49 Obr. 35 Hanácké Velikonoce .......................................................................................... 50 Obr. 36 Expozice lidové architektury v Chanovicích ..................................................... 51 Obr. 37 Vysoký Chlumec ............................................................................................... 52 Obr. 38 Vesnice Holašovice ........................................................................................... 53 Obr. 39 Muzea lidové architektury v ČR ........................................................................ 54
66
