Mendelova univerzita v Brně. Agronomická fakulta. Institut celoživotního vzdělávání. Mykózy bramboru. Závěrečná práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Institut celoživotního vzdělávání

Mykózy bramboru Závěrečná práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Ing. Ivana Šafránková Ph.D.

Ing. Šárka Otradovcová Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci s názvem Mykózy bramboru vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Závěrečná práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne……………………………………… podpis autora……………………...........

Poděkování Děkuji doc. Ing. Ivaně Šafránkové PhD. za cenné rady a připomínky při zpracování závěrečné práce.

ABSTRAKT Mykózy patří k nejvýznamnějším chorobám bramboru. Pro zvolení vhodného způsobu ochrany je nutné znát symptomy napadení, podmínky šíření a způsob přežívání jednotlivých patogenů. V některých případech ale není fungicidní ochrana možná a lze uplatnit pouze agrotechnická opatření. Nejvhodnější je kombinace obou způsobů. U chemické ochrany je třeba dbát na střídání účinných látek přípravků, aby nedocházelo ke vzniku rezistence, případně využívat také biologickou ochranu. K ochranným opatřením patří mj. také urychlení vegetace předkličováním nebo narašováním sadby a včasná výsadba, případně aplikace přírodních látek na posílení obranyschopnosti a podporu růstu rostlin. Klíčová slova- brambor, choroby, ochrana

ABSTRACT

The mycosis is one of the most important diseases of potatoes. It is essential to recognize symptoms of the concrete pathogen, conditions of its spreading and to know its environment to be able to choose the best way of protection before the application of the fungicide. In some case there is no possibility to apply a protective fungicide and only the agro-technological means can be applied. The most convenient method is the combination of the two ways of protection. When a chemical protection is applied, it is essential to diversify the fungicidal substances to prevent building of resilience, eventually it is possible to use also a biological protection. The possible way of protection is for example the pre-germination of the plantation and the early plantation, eventually the application of different natural substances to fortify defences and support the growth. Key words: potato, diseases, protection

Obsah 1. Úvod

08

2. Cíl práce

09

3. Literární přehled

10

3.1 Choroby brambor

10

3.1.1Plíseň bramboru

10

3.1.2 Vločkovitost hlíz bramboru

13

3.1.3 Stříbřitost slupky bramboru

16

3.1.4 Hnědá skvrnitost bramboru

18

3.1.5 Terčovitá skvrnitost bramboru

19

3.1.5 Fusariová hniloba bramboru

20

3.1.6 Fomová hniloba bramboru

21

3.1.7 Černá tečkovitost bramboru

23

3.1.8 Vodnatá hniloba bramboru

24

3.1.9 Prašná strupovitost bramboru

25

3.1.10 Rakovina bramboru

26

3.1.11 Další choroby

27

3.2 Výskyt mykóz bramboru

28

3.2.1 Plíseň bramboru

28


33


36

3.2.4 Terčovitá a hnědá skvrnitost bramboru

37


38


38


38

3.2.8 Vodnatá strupovitost bramboru

38


39


39

3.3 Ochrana proti houbovým chorobám brambor

40

3.3.1 Plíseň bramboru

40


48


50

3.3.4 Terčovitá a hnědá skvrnitost bramboru

50


51


51


51

3.3.8 Vodnatá strupovitost bramboru

51


52


52

4. Závěr

53

5. Literatura

55

1. ÚVOD Celosvětově patří brambor hned po pšenici, rýži a kukuřici k nejvýznamnějším zemědělským plodinám, v České republice je druhou nejdůležitější pěstovanou plodinou. Brambory jsou pěstovány na celém světě. Na přelomu 18. a 19. století zajistily brambory dostatek potravy a ochránily obyvatelstvo před kurdějemi. V polovině 19. století se spolehnutí na brambory jako hlavní zdroj potravy obyvatelům Evropy vymstilo. Porosty pěstované v Irsku napadla plíseň bramboru a v důsledku hladomoru zemřel milion obyvatel a další milion emigroval do USA. Podobná situace se opakovala v Německu uprostřed první světové války. Do Čech přivezl brambor lékárník Jiří Agricola z Jáchymova z Německa v roce 1628 při příležitosti oslav opevnění města Jáchymova a předkládal je na hostině pořádané hejtmanem Jindřichem z Könneritz. Brambor (Solanum tuberosum L.) patří botanicky do čeledi Solanaceae, rodu Solanum, kde je zahrnuto více než 400 druhů, rostoucích většinou v tropických a subtropických oblastech. V České republice je rozšířeno i několik dalších nejen kulturních rostlin z této čeledi, např. rajče nebo lilek jedlý, ale i některé plevele, např. lilek černý nebo lilek potměchuť. Pěstování bramboru patřilo v minulých desetiletích na našem území k základním zemědělským činnostem. Brambory významně přispívaly k udržování půdní struktury a úrodnosti půdy. Oproti dřívějšímu rozšíření je jejich plocha v dnešní době výrazně nižší, podstatně se změnila také technologie pěstování. V tradičních oblastech pěstování, např. na Vysočině, se dnes vysazuje do odkameněné půdy, což významně přispělo ke snížení sklizňových ztrát způsobených oděry a nárazy kamene a napadení některými patogeny, které se do hlíz pronikají přes poranění. Výsadba do širokých řádků usnadňuje přístup mechanizace do porostu i pro ochranu rostlin. Také způsob sklizně a následná posklizňová úprava jsou dnes prováděny jinak. To vše vede vyšším výnosům, lepší kvalitě i uplatnění tuzemských brambor na trhu u nás i v zahraničí.

8

2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo vypracování literární rešerše zaměřené na choroby bramboru vyvolané houbami a houbám podobnými organismy. Zhodnotit výskyt jednotlivých patogenů v České republice, u nejvýznamnějších chorob provést srovnání jejich významu v jiných státech a uvést ochranná opatření, která lze uplatnit při konvenčním a ekologickém pěstování bramboru.

9

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Choroby brambor Brambor patří mezi plodiny, které mohou být napadány mnoha patogeny. Poškozovány jsou jak nadzemní tak podzemní orgány bramboru. Poškození listů a stonků má za následek snížení asimilační plochy, a následně negativní dopad na výnos. Poškození kořenů a stolonů obvykle negativně ovlivňuje další růst rostliny, což se opět může projevit snížením výnosu. Výskyt patogenů na hlízách ovlivňuje negativně jejich kvalitu, v některých případech může hlízy zcela znehodnotit (Rasocha et al., 2008). Houbové choroby se na porostech bramboru začínají významně projevovat nejčastěji v průběhu června. Obvykle je nutné udržovat fungicidní clonu opakovanými aplikacemi od tohoto období až do konce vegetace (Kazda et al., 2010). Nejvýznamnější mykózou je plíseň bramboru, z dalších chorob pak vločkovitost hlíz bramboru, stříbřitost slupky bramboru, terčovitá a hnědá skvrnitost hlíz bramboru, prašná strupovitost bramboru, černá tečkovitost bramboru, fusariová hniloba hlíz bramboru, fomová hniloba hlíz a rakovina bramboru.

3.1.1 Plíseň bramboru Phytophthora infestans (Mont.) de Bary, 1876

3.1.1.1 Význam a hostitel Phytophtohora infestans je z celosvětového hlediska nejvýznamnějším patogenem bramboru, který napadá nadzemní (listy a nať) i podzemní části (hlízy) (Clulow et al., 1994, Grönberg a Andersson, 2011, Struik, 2010) a může způsobit vysoké výnosové ztráty (Stachewicz, 2007a), které dosahují v průměru 20 % (Lehmann, 2007) až 40 % (Radtke et al., 2000). Má proto značný ekonomický význam (Sedlák a Vlastníková, 2008). Z tohoto důvodu je hlavní prioritou šlechtitelských programů vývoj odrůd rezistentních proti plísni bramboru (Kirk et al., 2001). Parazit napadá výhradně rostliny z čeledi Solanaceae. Závažné hospodářské ztráty způsobuje jen u bramboru a rajčat (Radtke et al., 2000). 10

3.1.1.2 Patogen Původcem choroby je obligátně hemibiotrofní parazit Phytophthora infestans, třídy Oomycetes. Jedná se o velmi přizpůsobivý organismus, jehož populace se neustále mění (Hausvater et al., 2011). Vzhledem k vláknitému charakteru habitu byly oomycety řazeny do říše Fungi (Houby). Analýzy genetických a biochemických metod prokázaly fylogenetickou příbuznost hnědým řasám a skupině Diatomit, s nimiž tvoří velmi různorodou říši Stramenopiles (Haldar et al., 2006). Během posledních 20–30 let se změnila struktura a biologie patogen, čímž se ztížila i ochrana (Turkensteen et al., 2002, Singh a Narayana Bhat, 2005, Hausvater et al., 2011). Patogen přezimuje nepohlavním stadiem, tj. myceliem v živém pletivu hlíz nebo pohlavním stadiem, tj. trvalými oosporami (Habermayer a Adler, 2000, Singh a Narayana Bhat, 2005). Důležitým předpokladem pro pohlavní rozmnožování plísně bramboru je výskyt obou pohlavních typů patogena A1 a A2 (Radtke et al., 2000). Oospory se vyznačují silnou buněčnou stěnou, odolnou vůči vnějším vlivům (suchu i mrazům) a dlouhodobou životností a představují reálné nebezpečí infekce porostů brambor z půdy (Rasocha et al., 2008). Tvorbou oospor se zvyšuje genetická variabilita plísně, tzn. přizpůsobit se rezistentním vlastnostem odrůd, mechanismu účinných látek fungicidů nebo se adaptovat na podmínky vnějšího prostředí a skladování (Habermayer a Adler, 2000). Hyfy parazita prorůstají intercelulárně pletiva rostliny a do buněk pronikají haustoria odčerpávající živiny. Během vegetace se plíseň rozmnožuje nepohlavně (Rasocha et al., 2008), tvoří sporangiofory se sporangii (Kazda et al., 2010). Za vhodných podmínek se ze sporangií uvolňují buď pohyblivé zoospory nebo se sporangium chová jako konidie a přímo klíčí (Palmer, 2002). Zdrojem primární infekce v průběhu vegetace jsou infikované rostliny, které vyrostly z napadených hlíz, v nichž houba přezimovala (Hausladen, 2005). Po vysazení infikované hlízy mycelium prorůstá do nadzemní části rostliny, a pokud jsou příznivé podmínky, obvykle na vegetačním vrcholu rostliny, fruktifikuje. Z primárně infikovaných rostlin se sporangia šíří na okolní rostliny (Häni et al., 1993) vzdušným prouděním (Stachewicz, 2007a, Radtke et al., 2000, Häni et al., 1993). Deštěm jsou sporangia smývána do půdy, podle intenzity a četnosti srážek se mohou dostat až do hloubky 5 cm (Stachewicz, 2007a) a prostřednictvím půdní vody se dostávají do hlíz (Palmer, 2002). Optimální teplota inkubace patogenu je uváděna pro teploty 20–23 °C, teploty pod 15 °C ji prodlužují 11

(Rudkiewicz et al., 1983, Palmer, 2002). K šíření infekce dochází nejvíce při trvalém ovlhčení listů a teplotách nad 10 °C, opt. 13–20 °C, tj. při relativně teplém a deštivém počasí (vlhkost 95–100%). Sporangia mohou přežívat na povrchu a v půdě několik dnů až týdnů v závislosti na průběhu počasí a supresivních vlastnostech půdy. Pokud se hlízy dostanou při sklizni do styku s natí napadenou plísní, může snadno docházet k infekci (Radtke et al., 2000, Hausvater et al., 2011d). Pokud se na povrchu tvoří životaschopná sporangia, mohou být zdrojem infekce a šíření plísně při manipulaci s hlízami ve skladech (Dowley et al., 2005).

3.1.1.3 Symptomy Radtke et al. (2000) uvádějí, že 10–15 % hlíz je latentně napadeno. První symptomy lze očekávat, pokud po vzejití bramboru následuje 5–7 dní s vyšší vlhkostí (Hausladen, 2007). První ohniska primárních infekcí se mohou vyskytovat u velmi raných odrůd (především při pěstování pod folií) již v květnu (Häni et al., 1993), běžně se vyskytují v závislosti na průběhu počasí obvykle v první dekádě června. Nejprve jsou především na špičkách listů pozorovány jednotlivé žlutozelené, žluté, rychle nekrotizující skvrny, později se tvoří i na řapících listů a stoncích. Skvrny se rychle zvětšují, splývají a postupně dochází k usychání celé nadzemní části rostliny (Radtke et al., 2000, Kazda et al, 2010). Na spodní straně listů se při vysoké vlhkosti na rozhraní mezi zdravým a odumřelým pletivem objevuje šedobílý povlak tvořený sporangiofory. Infikované hlízy mají na slupce olovnatě šedé, nepravidelné skvrny (Radtke et al., 2000). Na průřezu hlízy jsou viditelné rezavé keříčkovitě větvené skvrny (Kazda et al., 2010) pronikající do hloubky. Někdy může být dužnina napadena jen těsně pod slupkou. Příznaky primární infekce pocházející z infikovaných hlíz se projevují na vegetačních vrcholech případně stonku. Patogen se ve vrcholové části rostliny šíří přes řapíky listů. U velmi raných a raných odrůd se sekundární infekce šíří v porostech bramboru obvykle od poloviny června, u odrůd poloraných, polopozdních a pozdních dochází k napadení později (Rasocha et al., 2008). Množství napadených hlíz závisí na stupni napadení natě, množství a intenzitě dešťových srážek, na vrstvě zeminy kryjící hlízy, vlhkosti a struktuře půdy a na dalších biotických a abiotických faktorech (Hausvater et al., 2011d). 12

Hlízy v půdě jsou infikovány přes otevřené lenticely, očka, čerstvé rozprasky a drobná poranění (Stachewicz, 2007a). Patogen vytváří vstupní místa pro bakteriální měkkou hnilobu nebo fusariovou hnilobu a zvyšuje jejich výskyt (Radtke et al., 2000, Stachewicz, 2007a, Scheid, 2006, Scheid, 2008). Obr. 1 Hlíza napadená plísní bramboru

Foto P. Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

Obr. 2 Plíseň bramboru na nati

Foto: Petr Doležal, VÚB Havl. Brod

3.1.2 Vločkovitost hlíz bramboru Teleomorfa: Thanatephorus cucumeris (A.B- Frank) Donk, 1956 Anamorfa: Rhizoctonia solani J.G.Kühn, 1858

3.1.2.1 Význam a hostitel Choroba se vyskytuje ve všech bramborářských oblastech (Radtke a Rieckmann, 1990), významně snižuje výnos a podstatně zhoršuje výtěžnost a kvalitu konzumních 13

nebo sadbových hlíz (Bains et al., 2002). Ztráty na výnosech dosahují 5–10 % (Rasocha et al., 2008), při silné kontaminaci hlíz až 30 % (Ahvenniemi et al., 2005). K největším škodám dochází při zanedbání agrotechniky, významný vliv má stanoviště a průběh počasí (Scheid, 2002). Patogen napadá až 250 hostitelských rostlin z 60 čeledí. Z kulturních rostlin napadá především brambory, cukrovku, kukuřici a obilniny (Bittner, 2000, Radtke et al., 2000).

3.1.2.2 Patogen Původcem choroby je polyfágní houba Rhizictonia solani (Bittner, 2000). Patogen se obvykle rozmnožuje nepohlavně a vyskytuje se především ve formě vegetativního mycelia nebo sklerocií, která přežívají v půdě mnoho let (Fox, 2006, Schollvin a Grocholl, 2004, Kazda et al., 2010). Množit se a přežívat může na nerozložených rostlinných zbytcích v půdě (Tsror a Peretz-Alon, 2005). Brambor je napadán převážně kmeny s vícejaderným myceliem, v jejichž rámci se vyskytují kmeny vyznačující se patogenitou, rozdílnou infekčností a odlišnou citlivostí vůči fungicidům (Rasocha et al., 2008). V půdě mohou sklerocia přežívat více let (Radtke a Rieckmann, 1990). R. solani napadá klíčky na hlízách bramboru před vzejitím porostu. Napadená sadba vede k infekci klíčků a sekundárnímu klíčení, což zpomaluje vzcházení. Nové klíčky mají určitý stupeň rezistence vůči patogenu (Lehtonen et al., 2008). Ztráty vznikají následkem poškození vodivých cest vlivem působení fytotoxinů na podzemní části stonků a ve stolonech (Turff, 2002). V mírném evropském klimatu je všeobecně za nejvýznamnější zdroj infekce považovány infikované hlízy, zatímco v subtropických a tropických podmínkách infikovaná půda. Impulz k tvorbě sklerocií na hlízách je dán dozráváním rostlin a hlíz v závěru vegetace (Hausvater et al., 2011f). Největší vývoj sklerocií nastává 3–4 týdny po ukončení vegetace. Patogen se může šířit i ve skladu přerůstáním mycelia z hlízy na hlízu, zejména při skladování vlhkých zeminou obalených hlíz (Rasocha et al., 2008). Napadení sadby R.solani zatím není kritériem hodnocení při zkouškách zdravotního stavu sadby brambor v rámci uznávacího řízení (Böhm et al., 2010).

3.1.2.3 Symptomy

14

Příznaky onemocnění jsou velmi rozmanité (Hausvater et al., 2011f) a objevují se na nadzemní i podzemní části rostliny (Desnouck, 2011). Kromě černých teček na povrchu slupky se vyskytují deformace, zářezy, odrůdově netypická drsná slupka a symptom „dry core“ (lokálně omezená suchá hniloba) (Karalus, 2005, Radtke et al., 2000), zasahující do hloubky až 12 mm (Hausmann, 2006). Napadené kořeny jsou rezavě hnědé a trouchnivějí, což se projeví na nadzemních částech vadnutím a žloutnutím. Od báze stonků vzhůru se šíří sytě rezavě hnědé skvrny, které se střídají s nezasaženým pletivem. Postupně skvrny splývají a celá rostlina odumírá (Kazda et al., 2010). Pokud jsou vysazeny infikované hlízy, na napadených klíčcích se tvoří hnědé nekrotické skvrny (Rasocha et al., 2008), případně silně napadené klíčky odumírají. Důsledkem je nové rašení, dochází k opětovné infekci a tím také k vysilování sadbových hlíz. Výsledkem je opožděné a nevyrovnané vzcházení a trsy mají méně stonků (Radtke et al., 2000). Pokud je infekce velmi silná, dochází k deformacím hlíz, rozpraskům někdy i značného rozsahu (Hausvater et al., 2011f). Mohou se tvořit nevyrovnané, drobné hlízy (Radtke et al., 2000). Pokud houba pronikne do lenticel, vytvářejí se obvykle 2–5mm hluboké dutinky, které připomínají požerky drátovců (Rasocha et al., 2008). Těmito dutinkami mohou sekundárně vstupovat bakterie vyvolávající měkkou hnilobu. Pokud se hlízy nacházejí mělce pod povrchem půdy nebo v jeho úrovni, mohou zelenat a často bývají také poškozeny sluncem, a následně jsou náchylné k napadení plísní bramboru (Hauvater et al., 2011c). Na podzemní části stonků se vytvářejí rovněž nekrózy různého rozsahu, stonky jsou zvrásněné a rozpraskané (Häni et al., 1993). Často jsou také druhotně napadány bakteriemi s projevy černání stonku. Vlivem narušení cévních svazků dochází ke svinování a žloutnutí listů na vegetačním vrcholu, zkrácením internodií a rychlejším stárnutím stonků, takže nemocné rostliny mají dřívější nástup kvetení a dříve odumírají (Hausvater et al., 2011f). Při vlhkém a chladném počasí se na stoncích těsně nad povrchem půdy objevuje fruktifikační stadium v podobě bílého povlaku mycelia (Kazda et al., 2010, Radtke et al., 2000).

15

Obr. 3 Sklerocia R.solani na hlíze


3.1.3 Stříbřitost slupky bramboru Helminthosporium solani Durier et Mont., 1849

3.1.3.1 Význam a hostitel V 90. letech minulého století se stříbřitost slupky objevila jako hospodářsky závažná choroba konzumních a průmyslových brambor (Errampalli et al., 2001). V posledních letech tato choroba získává na významu (Von Tiedemann a Hofmann, 2006, Radtke et al., 2000). Skladovací ztráty v důsledku stříbřitosti se pohybují okolo 6-8 % (Ivanjuk a Zezjulina, 2002). Radtke et al. (2000) uvádí úbytek hmotnosti v důsledku stříbřitosti až 5 %. Jediným známým hostitelem je brambor (Rasocha et al., 2008, Hausvater a Doležal, 2008).

3.1.3.2 Patogen Stříbřitost

slupky bramboru

způsobuje houba Helmintosporium solani

(Stachewicz, 2008). Hlavním zdrojem infekce na poli je napadená sadba (Stachewicz, 2008), z níž patogen přechází na dceřiné hlízy (Hospers-Brands et al., 2005). Mycelium prorůstá mezibuněčné prostory a proniká do pokožkových buněk nikoliv do dužniny (Rasocha et al., 2008). Půda není významným činitelem podílejícím se na infekci, 16

protože životaschopnost konidií se rychle snižuje (Hausvater a Doležal, 2008). Saprofyticky patogen přežívá na rostlinných zbytcích v půdě (Rasocha et al., 2008). Experimentálně byla prokázána životaschopnost po dobu 9 měsíců v půdě, na nářadí a

ve

skladech.

Pro

infekci

hlíz

je

rozhodující

množství

inokula

v sadbě, podmínky v období po odumření natě po desikaci do sklizně, vlhkostní a teplotní režim po naskladnění a skladování hlíz. Pro růst mycelia a šíření patogenu má velký význam vysoká vlhkost a vyšší teploty, pro tvorbu spor vysoká vlhkost vzduchu (Stachewicz, 2008). Podle Rasochy et al. (2008) jsou pro rozvoj patogenu nezbytné min. 90 % vlhkost a teplota 3 °C. Radtke et al. (2000) a Hausvater a Doležal (2008) uvádějí jako optimální podmínky pro infekci a šíření patogenu teplotu 20–25 °C při vlhkosti vyšší než 95 %.

3.1.3.3 Symptomy Stříbřitost slupky je onemocnění poškozující povrch hlíz. Patogen napadá hlízy na poli a za vhodných podmínek i po uskladnění (Avis et al., 2010). První symptomy se objevují na slupce v pupkové části hlízy (Rasocha et al., 2008) v podobě stříbřitě šedých nepravidelných skvrn (Scheid, 2000), které mohou postupně pokrývat podstatnou část povrchu hlízy (Hospers-Brands, 2008). Následkem proniknutí vzduchu do infikovaných buněk získává povrch hlízy stříbřitý lesk, zvláště patrný při ovlhčení povrchu. V důsledku vyšších ztrát vlhkosti se mohou silně napadené hlízy svrašťovat (Scheid, 2000, Tian a Chen, 2007). Na skvrnách lze často pozorovat tmavý sazovitý povlak, který tvoří konidiofory s konidiemi (Rasocha et al., 2008). U hlíz s červenou slupkou může dojít ke změnám barvy. Houba neproniká do dužniny, většinou nedochází ani k napadení oček a poškození klíčivosti a vzcházení (Hausvater a Doležal, 2008). K optickým vadám se přidružují i ztráty na hmotnosti (Scheid, 2000). Značné rozdíly existují v náchylnosti jednotlivých odrůd (Hausvater a Doležal, 2008).

17

Obr. 4 Stříbřitost slupky bramboru

Foto: P. Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

3.1.4 Hnědá skvrnitost bramboru Alternaria alternata (Fr.) Kiessl, 1912, syn. Alternaria tenuis Nees., 1816

3.1.4.1 Význam a hostitel Následkem předčasné ztráty asimilačního aparátu vznikají výnosové ztráty, které mohou dosahovat 20–30 % (Leiminger a Hausladen, 2010). Brambor je jedním z mnoha hostitelů (Rasocha et al., 2008).

3.1.4.2 Patogen Původcem choroby je houba Alternaria tenuis (Alternaria alternata) (Rasocha et al., 2008). Patogen přežívá v půdě, na infikovaných rostlinných zbytcích. Přenos je možný také sadbou (Kazda et al., 2010). V porostu se z rostliny na rostlinu šíří konidiemi

přenášenými

vzdušnými

proudy

a

dešťovými

kapkami.

Nejprve

bývají napadeny starších a oslabené listy, na nichž vznikají nové spory (Häni et al., 1993), které se tvoří při teplotě 5–30 °C (Tafforeau, 2010).

3.1.4.3 Symptomy Na listech se tvoří tmavohnědé zónované skvrny, které jsou ostře ohraničené od okolního pletiva (Kazda et al., 2010). Velikost a tvar skvrn je velmi proměnlivý v závislosti na náchylnosti odrůdy (Rasocha et al., 2008). Skvrny mohou vzájemně splývat. Pokud se skvrny začnou tvořit na okraji listů, je v první polovině rozvoje 18

symptomů možná záměna se symptomy plísně bramboru. Napadení hlíz se na slupce projevuje jako suchá hniloba (Kazda et al., 2010). Při silné infekci dochází k vyšší ztrátě vody během skladování, hlízy jsou scvrklé, nekrózy však nepronikají hluboko do dužniny (Rasocha et al., 2008). Obr. 5: Příznaky hnědé skvrnitosti na nati

Foto: Petr Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

3.1.5 Terčovitá skvrnitost bramboru Alternaria solani Sorauer, 1896, syn. Macrosporium solani Ellis et G. Martin, 1882

3.1.5.1 Význam a hostitel Ve všech bramborářských oblastech se výskyt za posledních deset let zvýšil (Tafforeau, 2010) a význam této choroby se neustále zvyšuje (Leiminger a Hausladen, 2007). Škody na nati nebývají závažné, větší škody (až 30 %) mohou vzniknout poškozením hlíz (větší ztráty při skladování, snížení klíčivosti) (Häni et al., 1993, Tafforeau, 2010). Patogen napadá brambory, rajčata a další rostliny z čeledi Solanaceae (Häni et al., 1993).

3.1.5.2 Patogen 19

Původcem choroby je houba Alternaria solani (Radtke et al.,2000). Alternaria dosahuje maximálního infekčního tlaku v horkých, suchých dnech (Zellner, 2003, Bässler a Hausladen, 2003, Hausladen a Bässler, 2004).

3.1.5.3 Symptomy První symptomy se dají zjistit po 2–3 týdnech po vzejití porostů, již na začátku června (Radtke et al, 2000). Od poloviny července dochází k vertikálnímu šíření patogenu (Hausladen, 2005). Žlutohnědé skvrny na špičkách listů, se nejprve objevují na spodních listech, později dochází k jejich dalšímu šíření na celou rostlinu (Radtke et al., 2000).

3.1.6 Fusariová hniloba bramboru Anamorfa: Fusarium coeruleum Lib. ex Sacc, 1886, syn. F. solani var. coeruleum (Lib. ex Sacc.) C. Booth, 1971 Teleomorfa: Gibberella pulicaris (Fr.) Sacc., 1877 Anamorfa: Fusarium sambucinum Fuckel, 1870

3.1.6.1 Význam a hostitel Každoroční přímé ztráty způsobené fusariem činí v průměru 0,5 t.ha-1, nepřímé ztráty ve skladech mohou být vyšší (Peters, 2002). Brambor je jedním z řady hostitelů.

3.1.6.2 Patogen Původcem může být několik druhů rodu Fusarium (nejčastěji F.solani var. coeruleum a F. sulphureum) (Stachewicz, 2007, Rasocha et al., 2008), které způsobují fusariovou hnilobu bramboru ve skládce nebo na poli (hniloba matečných hlíz) (Ocamb et al., 2007). Inokulum se vyskytuje v půdě, která je prakticky trvalým zdrojem infekce. Při nepříznivých podmínkách přežívají konidie v půdě mnoho let (Stachewicz, 2006). Vyšší výskyt fusarií lze očekávat v lehčích písčitých a kamenitých půdách (Rasocha et al., 2008). K infekci hlíz dochází téměř výhradně v místě mechanických poškození a také při narušení hlíz jinými škůdci a patogeny, především plísní bramboru (Hilton et al., 2002, Rasocha et al., 2008). Nižší výskyt suché fuzáriové hniloby byl zjištěn při technologii pěstování v odkameněné půdě (Salvet, 2000). Pro vývoj choroby je příznivá 20

vyšší teplota půdy a také vyšší teplota během skladování (Peters, 2002). Infekce jsou možné ve velkém teplotním rozpětí – u F.solani var. coeruleum 10–15 °C a u F. sulphureum 5–25 °C. Náchylnost hlíz k fusariové hnilobě se zvyšuje s fyziologickým stárnutím pletiva hlíz (Stachewicz, 2007).

3.1.6.3 Symptomy Napadení hlíz fusarii se projevuje koncentricky zvrásněnými nekrotickými skvrnami na slupce. V pozdější fázi se objevuje bílé, žluté nebo růžové mycelium. Na průřezu hlízy se napadení projevuje vrstevnatou destrukcí dužniny, někdy se v ní mohou vyskytnout malé dutiny s bílým myceliem (Radtke et al., 2000). První příznaky v podobě nekróz slupky se projevují zpravidla za měsíc po sklizni nebo po poškození hlízy při manipulaci ve skladu. Při zvýšené vlhkosti ve skladu (potní vrstva, nedostatečné větrání, nadměrné množství zeminy a nedostatek vzduchu) dochází obvykle k sekundárnímu napadení hlíz bakteriemi a rozklad hlíz je poté dokončen měkkou hnilobou (Radtke a Rieckmann, 1990). Dalšímu mechanickému poškození hlíz lze předejít omezením manipulace během skladování. Patogen se potom ve skladu dále nerozšiřuje a při dostatečném větrání dochází k mumifikaci napadených hlíz (Rasocha et al., 2008). Obr. 6: Řez hlízou napadenou Fusariem


3.1.7 Fomová hniloba bramboru Phoma foveata (Foister) Aveskamp, Gruyter et Verkley, 2010

3.1.7.1 Význam a hostitel 21

Spolu s dalšími patogeny způsobuje značné skladovací ztráty (Radtke et al., 2000). Patogen napadá brambory, rajčata, řepu, košťáloviny a další rostliny (Häni et al., 1993).

3.1.7.2 Patogen Choroba je způsobována houbou Phoma foeveata (Rasocha et al., 2008). Z pyknid, které se vytvářejí na bázích stonků, se uvolňují pyknospory, které jsou deštěm smývány do půdy a infikují mechanicky poškozené hlízy. Zdrojem šíření choroby je napadená a kontaminovaná sadba. V půdě patogen přežívá pouze krátkodobě a pokud pěstitel dodrží čtyřletou osevní rotaci, není půda zdrojem infekce (Radtke et al., 2000).

3.1.7.3 Symptomy Příznaky choroby se objevují v době skladování, a to obvykle dva až tři měsíce po sklizni (Kazda et al., 2010, Radtke et al., 2000). Optimální teplota pro šíření patogena je 4–8 °C (Häni et al., 1993). Na slupce se tvoří propadlé nekrotické skvrny, které se postupně zvětšují (Rasocha et al., 2008). Pletivo hlíz se rozkládá většinou bez uvolňování vody (Kazda et al., 2010). Povrch skvrn je hladký nebo nepravidelně zvrásněný, zřídka se na povrchu vyskytují tmavé pyknidy. Hlízy se scvrkávají a mohou se v nich objevovat dutiny s šedofialovým myceliem (Kazda et al., 2010). V závěru vegetace se objevují symptomy také na bázích odumírajících stonků v podobě podélných nekrotických skvrn s hnědými pyknidami (Radtke a Rieckmann, 1990). Obr. 7: Řez hlízou napadenou houbami rodu Phoma


22

3.1.8 Černá tečkovitost bramboru Colletotrichum coccodes (Wallr.) S. Hughes, 1958

3.1.8.1 Význam a hostitel Onemocnění se vyskytuje se ve všech bramborářských oblastech (Radtke et al., 2000). Původce napadá především brambory a rajčata, ale i další rostliny z čeledi Solanaceae, a dále také z čeledí Fabaceae a Cucurbitaceae (Kazda et al., 2010).

3.1.8.2 Patogen Chorobu způsobuje mikroskopická houba Colletotrichum coccodes (Radtke et al., 2000, Kazda et al., 2010). Na napadeném pletivu se tvoří ve svazečních konidiofory s oválnými, šťíhlými, na jednom konci mírně zašpičatělými konidiemi (Kazda et al., 2010). U brambor dochází k infekci v druhé polovině vegetace a postupně přechází k saprofytismu na odumírajících zbytcích natě, kde houba přežívá. Zdrojem infekce je půda, případně také kontaminované hlízy. K napadení hlíz ve skladu dochází poměrně zřídka. Patogen napadá pouze slupku, jen zcela výjimečně je napadena i dužnina, ale pouze mělce pod slupkou. Pro rozvoj infekce je důležitá vyšší vlhkost ve skladu a teploty kolem 2 °C (Rasocha et al., 2008).

3.1.8.3 Symptomy Prvním viditelným nespecifickým příznakem je žloutnutí a vadnutí rostlin ve druhé polovině vegetace, pletiva stonků, stolonů a kořenů tmavnou, někdy se objevuje i zasychání listů (Radtke et al., 2000, Kazda et al., 2010) a postupně odumírají jednotlivé části rostlin (Rasocha et al., 2008). Při časné infekci se příznaky mohou objevovat v porostu ohniskovitě (Rasocha et al., 2008). Kořeny zasažených rostlin trouchnivějí, gumovatí a měknou (Häni et al., 1993). Na zasychajícím pletivu stonků jsou viditelné drobné černé acervuli s konidiemi, případně mikrosklerocia houby (Radtke et al., 2000, Kazda et al., 2010). Pokud jsou infikovány hlízy, projevuje se napadení nekrózami připomínajícími otlaky (Rasocha et al., 2008) nebo stříbřitým zabarvením slupky. V prvních fázích napadení lze symptomy zaměnit se stříbřitostí slupky bramboru, kterou způsobuje houba Helminthosporium solani. Také na hlízách se postupně vyvíjejí sytě hnědé nebo černé konidiofory houby (Kazda et al., 2010). Při silnějším napadení 23

sadbových hlíz může patogen způsobit poruchu klíčivosti a následnou mezerovitost porostu (Radtke a Rieckmann, 1990). Obr. 8: Černá tečkovitost bramboru na hlíze


3.1.9 Vodnatá hniloba bramboru Pythium ultimum var. ultimum Trow, 1901

3.1.9.1 Význam a hostitel Choroba vede k rychlému a úplnému rozkladu hlíz (Peter et al., 2005) a způsobuje velké výnosové a skladovací ztráty (Gudmestat, 2006). Patogen se vyskytuje v půdě a může napadat i jiné kulturní rostliny (Gans, 2008).

3.1.9.2 Patogen Původcem choroby je houba Pythium ultimum var. ultimum, případně jiné druhy rodu Pythium. Patogen proniká do hlízy přes mechanická poškození způsobená při sklizni (Gans, 2008, Radtke et al., 2000). P. ultimum tvoří oospory, sporangia a zoospory (Gans, 2008).

3.1.9.3 Symptomy Rozklad hlíz nastává již v průběhu prvního týdne po sklizni. Následkem macerace dužniny je uvolňováno větší množství vody bez nepříjemného zápachu, který se uvolňuje až později, při sekundárním napadení hlíz bakteriemi (Radtke et al., 2000).

24

Nápadný je rychlý průběh choroby během několika dnů po sklizni (Rasocha et al., 2008). Obr. 9: Vodnatá hniloba bramboru na řezu hlízou


3.1.10 Prašná strupovitost bramboru Spongospora subterranea (Wallr.) Lagerh., 1892 syn. Spongospora subterranea f. sp. subteranea J.A. Toml., 1892

3.1.10.1 Význam a hostitel Tento patogen zhoršuje kvalitu hlíz (Baldwin et al., 2008) a je přenašečem moptop viru bramboru (Radtke et al., 2000). Patogen napadá mimo brambor i další rostliny z čeledi Solanaceae, např. rajčata (Radtke et al., 2000).

3.1.10.2 Patogen Prašnou

strupovitost

způsobuje

nitrobuněčný

patogen

z

říše

prvoků

Sporangospora subterranea (Rasocha et al., 2008) napadající mladé hlízy, kořeny i stolony (Merz, 2000). Do hlíz proniká nejčastěji lenticelami. Patogen tvoří vytrvalé spory, které vykazují vysokou rezistenci vůči mrazu, vysokým teplotám a suchu a mohou přežívat v půdě několik let (Rasocha et al., 2008). Stachewicz (2002) uvádí, že minimální doba přežití v půdě je 5–6 let. Z trvalých spor se uvolňují zoospory, které se dostávají pomocí půdní vody ke kořenům, stolonům, stonkům a hlízám. Ve vznikajících 25

puchýřcích se tvoří nové vytrvalé spory. Ve skladu se houba dále vyvíjí a může infikovat zdravé hlízy (Häni et al., 1993). Pro výskyt prašné strupovitosti je příznivá teplota půdy během vegetace pod 16 °C a pokud je v půdě, zvláště během vývoje kořenu a hlíz, trvale dostupná volná voda (Stachewicz, 2002). Napadení lze redukovat pěstováním provokujících rostlin, jako jsou například řepka nebo řepice (Häni et al., 1993).

3.1.10.3 Symptomy Na napadených hlízách se tvoří buď jednotlivě nebo ve shlucích vyvýšené puchýřky. Po prasknutí se z nich vydrolují sporangia v podobě světle hnědého prášku (Rasocha et al., 2008). Ve slupce zůstávají malé dutinky. Silnější napadení vede k částečnému rozrušení dřeně a k tvorbě znetvořených hlíz. Na stolonech, kořenech a stoncích se objevují zprvu bílé, později hnědé hálkovité nádorky (Häni et al., 1993). Obr. 10: Symptomy prašné strupovitosti na hlíze


3.1.11 Rakovina bramboru Synchytrium endobioticum (Schilb.) Percival, 1909

3.1.11.1 Význam a hostitel Rakovina bramboru byla prvně introdukována do Evropy na konci 19. století, dnes se vyskytuje v 15 evropských zemích (Baayen et al., 2006). Ztráty mohou dosáhnout až 100 % (Kazda et al., 2010). Houba napadá kromě bramboru také rajčata, lilek a mnoho plevelů z čeledi Solanaceae (Radtke et al., 2000).

26

3.1.11.2 Patogen Původce choroby je houba S. endobioticum, která parazituje uvnitř buněk hostitele všech pletiv s výjimkou kořenové soustavy. Nevytváří hyfy, ale sporangia, která se rozpadají na aktivně pohyblivé zoospory pronikající do hostitelské buňky. Infikované buňky se zvětšují a napadené pletivo bují v nádory (Rasocha et al., 2008). Patogen dlouhodobě přetrvává v půdě (Kazda et al., 2010) v podobě silnostěnných, tzv. zimních sporangií nejméně 30 let (Radtke et al., 2000). Přenos je možný sadbou, ale i zeminou na strojích, erozí půdy apod. Zdrojem infekce jsou i odpadní hlízy, nebo statková hnojiva, pokud byly napadené hlízy zkrmeny (Kakau et al., 2004). Sporangia neztrácejí životaschopnost ani při průchodu trávicím ústrojím hospodářských zvířat. Existuje více než 40 patotypů (Kreuz et al., 2008), které mohou překonávat bariéru odolných odrůd (Rasocha et al., 2008).

3.1.11.3 Symptomy Příznakem jsou nádory, které se tvoří na hlízách vždy v blízkosti oček, na stolonech a výjimečně i na stoncích. Nádory mohou být různé velikosti – od několika milimetrů až do několika centimetrů (Radtke a Rieckmann, 1990). Mladé hlízy mohou být zcela přeměněny v nádor. Na nadzemní části rostlin nejsou příznaky časté (Radtke et al., 2000). V počátcích rozvoje choroby jsou nádory světle zbarvené, později tmavnou a rozpadají se (Kazda et al., 2010). Obr. 11: Symptom rakoviny bramboru


3.1.12 Další choroby U bramboru se můžeme setkat také s dalšími původci chorob, jejichž význam je u nás pouze okrajový nebo se vyskytují velmi vzácně. V některých státech a oblastech 27

světa však způsobují významné hospodářské ztráty. K nim patří například Phytophthora erythroseptica (růžová hniloba bramboru) a Sclerotinia sclerotiorum (sklerotiniová hniloba), které se v našich porostech vyskytují jen ojediněle. Hlízy v chladnějších a vlhkých oblastech napadá Polyscytalum pustulans, původce bradavičnaté skvrnitosti slupky bramboru. Dále se mohou vyskytovat, zejména v teplejších a aridnějších oblastech, také původci verticiliové vadnutí Verticillium albo-atrum a Verticillium dahliae, poškozující vodivá pletiva rostliny a způsobující ztráty na výnosech (Radtke a Rieckmann, 1990, Radtke et al., 2000, Rasocha et al., 2008).

3.2 Výskyt mykóz bramboru v České republice a v zahraničí

3.2.1 Plíseň bramboru Situace v České republice Plíseň bramboru je celosvětově nejobávanější chorobou brambor, a v České republice se vyskytuje každoročně. I přes výrazné pokroky v ochraně, používání účinnějších fungicidů a intenzivní práci v oblasti genetiky a šlechtění, jsou ztráty velmi vysoké (Hausvater et al., 2011d), v průměru na 15 %, přičemž 10 % připadá na ztráty na výnosech a 5 % na ztráty ve skladech (Kazda et al., 2010; Hausvater et al., 2011e). Situaci velmi komplikuje také široký sortiment pěstovaných odrůd (Hausvater et al., 2011d). P. infestans je patogen, jehož výskyt a šíření úzce souvisí s průběhem povětrnostních podmínek ve vegetaci. Mnohem menší, spíše lokální vliv, mají ostatní faktory, např. množství zdrojů infekce, struktura porostu, výživa, vývoj porostu apod., a mohou buď částečně zpomalit, nebo urychlit nástup a průběh epidemie choroby. Výrazněji se však projeví náchylnost odrůdy k plísni v nati a na hlízách a také úroveň ochrany, která výrazně eliminuje výnosové i kvalitativní ztráty, pokud je aplikována včas a je zvolen optimální postup podle aktuálních podmínek (Hausvater a Doležal, 2009).

Situace v roce 2007 V roce 2007 byly nejvýznamnějším infekčním zdrojem plevelné brambory a vyšší procento nerozložených infikovaných hlíz, které po výsadbě vzešly. I když infekčních zdrojů bylo v roce 2007 dostatek, nebyly vhodné podmínky pro infekci 28

porostů a šíření patogena, nebo byly jen krátkodobě. Po celou dobu vegetace chybělo delší srážkové období jako předpoklad pro dlouhodobé ovlhčení listové plochy. Bouřkové srážky a přívalové deště byly střídány teplým a slunečným počasím. Ohniska choroby se objevovala v lokalitách s vyššími srážkovými úhrny a zamokřením půdy, k epidemickému šíření však nedošlo. První výskyty plísně v bramborářské oblasti byly zjištěny během druhé červnové dekády většinou u velmi časně vysázených porostů v rizikových lokalitách nebo u porostů se zdroji infekce v sadbě. Druhá vlna výskytu choroby byla v první polovině července. Častější výskyt byl pak pozorován koncem srpna v souvislosti s nižšími nočními teplotami a srážkami v podobě rosy. V tomto období byla ale většina porostů poškozena suchem a identifikace plísně byla velmi obtížná. K ovlivnění výnosů v důsledku napadení plísní v roce 2007 prakticky nedošlo a ani nebyl očekáván problém s infekcí hlíz (Hausvater et al., 2007).

Situace v roce 2008 V roce 2008 byly velmi vhodné podmínky pro epidemické šíření plísně bramboru v rozhodujících produkčních oblastech. V ranobramborářské oblasti se první sekundární infekce objevily koncem května, v bramborářské oblasti v první červnové dekádě (Hausvater a Doležal, 2009). Zdrojů infekce v tuzemské sadbě bylo velmi málo, výskyty byly zjištěny nejdříve u citlivých odrůd v sadbě z dovozu. V červenci došlo k epidemickému šíření patogena a intenzivní srážky a vlhká půda umožnily již v tomto období také poměrně silnou infekci hlíz. Zvláštností roku 2008 bylo neobvykle časné a vysoké napadení poloraných a polopozdních relativně odolných odrůd, včetně nejodolnějších. Méně příznivé podmínky pro šíření plísně bramboru byly v srpnu a v září (Hausvater a Doležal, 2009). Počet ošetření fungicidy se pohyboval v tomto roce od dvou do osmi, v závislosti na odrůdě, ranosti, náchylnosti k plísni bramboru a užitkového směru. Ročník 2008 lze tedy považovat za rok se silným výskytem plísně v nati i na hlízách. Intenzivní aplikace fungicidů zvýšila výnos 60–80 %, v porovnání s neošetřenou kontrolou (Hausvater a Doležal, 2009).

Situace v roce 2009 29

V roce 2009 se téměř opakovala situace z roku 2008, tj poměrně málo infekčních zdrojů v tuzemské sadbě, ale velmi silný infekční tlak choroby v červenci a časná infekce hlíz, které se však rozložily v půdě ještě před sklizní a nezpůsobily závažnější problémy ve skladech (Hausvater et al., 2010a). V bramborářské oblasti byly v roce 2009 klimatické podmínky velmi příznivé pro infekci porostů, epidemické šíření plísně bramboru i pro infekci hlíz. Období od května do srpna bylo srážkově nadnormální a za celou vegetaci nebyl dlouhodobější přísušek, který by přerušil šíření patogenu. Časté srážky spolu se stále vlhkou půdou vytvářely v porostech vhodné mikroklima příznivé pro rozvoj a šíření patogenu. Příčinou infekce hlíz byly intenzivní srážky v červenci a množství inokula patogenu v nati. Vlhkostní a teplotní poměry v půdě byly příznivé pro rychlý rozklad hlíz podporovaný bakteriemi (Hausvater et al., 2010a). V bramborářské oblasti byly první výskyty plísně zjištěny ve druhé červnové dekádě a epidemické šíření pak započalo na přelomu června a července. Ve druhé červencové dekádě již bylo možno v porostech najít infikované hlízy. Koncem července a v první polovině srpna bylo v některých lokalitách u citlivých odrůd zaznamenáno napadení hlíz v rozsahu 30–50 %. Velmi silný infekční tlak se projevil rychlým odumíráním natě a oproti letům s průměrným nebo slabým tlakem choroby se stíraly rozdíly mezi odrůdami v náchylnosti k plísni bramboru (Hausvater et al., 2010a). Aplikaci fungicidů v roce 2009 komplikovaly nejvíce časté srážky a zamokření pozemků. V některých případech bylo zapotřebí 10–12 ošetření. Časná infekce hlíz sice způsobila výnosové ztráty, ale rozklad hlíz v půdě před sklizní omezil ve většině případů problémy ve skladech (Hausvater et al., 2010a).

Situace v roce 2010 Rok 2010 lze označit jako třetí „plísňový“ rok v řadě. Vyznačoval se silným infekčním tlakem a silnou infekcí natě i hlíz (Hausvater a Doležal, 2011b). V ranobramborářské oblasti se v roce 2010 plíseň šířila od konce května a v červnu byly již některé porosty silně napadeny. Jednalo se zejména o porosty na jižní Moravě. V bramborářské oblasti byly první výskyty pozorovány od druhé červnové dekády. Jednalo se o primární infekce a drobná ohniska v zapojených porostech, jejichž šíření se dále zastavilo (Hausvater et al., 2010b).

30

Větší napadení plísní bramboru bylo v roce 2010 zjištěno na přelomu července a srpna po infekčním období ve třetí červencové dekádě. V tomto období započalo také epidemické šíření choroby a zároveň byly také vhodné podmínky pro infekci hlíz. Pro rok 2010 byla charakteristická vysoká infekce hlíz již při relativně slabém napadení natě, což bylo způsobeno smýváním spor patogenu k hlízám při intenzivních srážkách. K infekci hlíz došlo zejména v porostech, kde nebyla po srážkách včas obnovena fungicidní ochrana, případně byly použity přípravky, které neměly dostatečnou účinnost pro jejich ochranu. Příznivé podmínky pro plíseň byly až do konce vegetace, protože dešťové srážky v září byly doplněny a později nahrazeny rosou (Hausvater et al., 2010b).

Situace v roce 2011 V roce 2011 se plíseň bramboru stala již čtvrtým rokem v nepřetržité řadě hlavním problémem této plodiny (Hausvater a Doležal,2011a). I když průběh epidemie byl rozdílný, lze roky 2008–2011 označit jako roky „plísňové“ (Hausvater a Doležal, 2011b). První významnější výskyty bylo možné v bramborářské oblasti pozorovat sice až od druhé červencové dekády, ale šíření choroby bylo velmi rychlé a porosty, které nebyly ošetřeny fungicidy, byly zcela zničeny během dvou až čtyř týdnů, v závislosti na lokalitě a náchylnosti odrůdy (Hausvater a Doležal, 2011a). Významná infekční období v roce 2011 byla: 18.–26. června, 10.–21. července a 26.–30. července. V srpnu pak infekční období trvalo po celou první polovinu měsíce. Intenzivní srážky a trvale vlhká půda podpořily také infekci hlíz (Hausvater a Doležal, 2011b). Většina sadbových porostů byla v tomto roce desikována před nástupem epidemie a jediný zdroj infekce pro sadbové hlízy tak mohly být případné obrosty. U ostatních užitkových směrů při intenzivní ochraně ovlivnila plíseň výnos jen v malém měřítku (Hausvater a Doležal, 2011a).

Situace v roce 2012 V roce 2012 měla plíseň bramboru v jednotlivých lokalitách velmi rozdílný vývoj v závislosti na průběhu počasí (srážkové úhrny), ale obecně lze výskyt choroby považovat za průměrný (Hausvater a Doležal, 2012).

31

První pouze lokální výskyty v bramborářské oblasti se objevily ve druhé dekádě června. Přívalové deště s následným slunečním svitem nestačily pro intenzivní rozvoj patogena a vysoké teploty na konci června další vývoj zastavily. Teprve červencové srážky vedly k plošnému šíření plísně a k nástupu epidemie, která pokračovala i v srpnu, v jeho druhé dekádě však byla přerušena a k obnovení dalšího šíření patogena přispěly srážky a snížení teplot koncem srpna a v září. K infekci hlíz docházelo pouze v menším rozsahu a lokálně. V rámci ochrany bylo důležité obnovení fungicidní clony ihned po přívalových deštích (Hausvater a Doležal, 2012).

Situace v zahraničí Plíseň bramboru je celosvětově závažná choroba bramboru (Struik, 2010). Běžný výskyt a velká proměnlivost původce jsou příčinnou dosud ne zcela vyřešeného problému (Kapsa, 2010). Celosvětově dosahují ztráty na nechráněných porostech 70 % a při časných infekcích dokonce 100 %. Roční výdaje na ochranu proti plísni bramboru se v celosvětovém měřítku odhadují na cca 4 mld. eur, z toho polovina jsou ztráty potenciální úrody a druhá polovina jsou náklady určené na boj s patogenem. V Polsku jsou každoroční ztráty v závislosti na ročníku odhadovány na 22–57 %. Nárůst ztrát je způsoben časnějším výskytem epidemií v sezóně a bouřlivějším průběhem choroby, nárůstem významu dodatečných zdrojů infekce v prostředí a zvětšením infekčního potenciálu P. infestans a větším ohrožením pěstovaných odrůd bramboru plísní. Kromě agrotechnických a pěstitelských opatření se celosvětově využívá chemická ochrana fungicidy, které mají preventivně zamezit výskytu patogena. Pokud se již v porostech objeví první příznaky plísně, fungicidy omezí pouze šíření patogena zpomalením jeho rozvoje. V posledních letech počet ošetření používaných proti plísni ve státech západní Evropy dosahuje 23–25 aplikací za sezónu, v Polsku obvykle do 20 aplikací (velkovýroba) a 4–6 zásahů na ostatních plochách. Pro určení data prvního a následujících ošetření se v Polsku používá prognóza NegFry a sporadicky Dacom, umožňující ušetřit až 30 % zákroků proti plísni bramboru (Kapsa, 2010). Také v zemích Beneluxu je plíseň bramboru závažnou chorobou. Za posledních 15–20 let došlo k velkému nárůstu počtu ošetření. Na začátku 90. let 20. století se během celého vegetačního období používalo obvykle osm aplikací, ale např. v letech 2007–2008 to bylo až 20 aplikací. Používání přípravků chránících hlízy vede k postupnému snížení výskytu latentní infekce v sadbě. V letech 2000–2005 bylo 32

v Nizozemí způsobeno kontaminovanou sadbou asi 30 % prvních infekcí. V Beneluxu se první aplikace fungicidu obvykle provádějí při vzejití 80 % porostu. Při pozdějším zahájení fungicidní ochrany, je riziko infekce již příliš vysoké. Častějším jevem je také výskyt oospor. V Nizozemí u průmyslových brambor pochází přibližně 80 % infekcí z oospor. Podstatně menší množství oospor lze najít v oblastech s pravidelným ošetřením proti plísni bramboru. Důležitým zdrojem infekce plísní bramboru jsou plevelné brambory. Pokud je na polích v hromadách konzumních brambor zjištěn výskyt P. infestans, jsou pěstitelé nuceni zaplatit pokutu. Dodržování legislativy je úředně kontrolováno (Desnouck, 2009).

3.2.2 Vločkovitost hlíz bramboru Situace v České republice Hospodářský význam vločkovitosti hlíz bramboru v České republice významně vzrostl zejména v posledních 20 letech (Hausvater et al., 2011c). Výskyt patogena významně snižuje výnos (5–10 %), zhoršuje výtěžnost a kvalitu konzumních a sadbových hlíz (Rasocha et al., 2008). K největším škodám dochází při zanedbání agrotechniky, použití nekvalitní a nepřipravené sadby a při pěstování na nevhodných pozemcích (Rasocha et al., 2008). Vliv na tom mají také strukturální změny v zemědělské výrobě, které např. neumožňují respektovat vhodné osevní postupy (Hausvater et al, 2011c). Významnou roli hraje také náchylnost odrůdy. Významnější jsou ztráty kvalitativní, kdy je porušen vzhled hlíz výskytem sklerocií, a ve sklizni je vysoký podíl drobných, deformovaných a nazelenalých hlíz (Rasocha et al., 2008).

Situace v roce 2007 V roce 2007 byly obecně méně vhodné podmínky pro rozvoj patogena v porostech díky jejich rychlému vzejití, takže klíčky byly méně postiženy nekrózami. Vyšší výskyty i způsobené škody byly zjištěny především u nemořené sadby náchylných odrůd, při použití silně odklíčené a infikované sadby a na pozemcích s nerozloženou organickou hmotou, kde se patogen rozmnožil na rostlinných zbytcích. Velmi účinným opatřením proti tvorbě sklerocií je včasná sklizeň po ukončení vegetace. Čím je delší období od konce vegetace do sklizně, tím více sklerocií patogena se na slupce vytvoří (Hausvater et al., 2007)

33

Situace v roce 2008 V roce 2008 se na několika lokalitách vyskytly silné infekce způsobující výrazné deformace hlíz a infekci lenticel. Zdrojem infekce nebyly pouze sadbové hlízy, ale také půda s velkým množstvím nerozložené organické hmoty, což v našich podmínkách nebylo do této doby příliš významné. Je proto důležité kromě moření hlíz využívat také přípravky určené k řádkové aplikaci do půdy (Čepl et al., 2008).

Situace v roce 2009 Lokálně se vločkovitost vyskytla v silnějším měřítku, v důsledku příznivých podmínek v druhé polovině vegetace, tj. trvale vlhké půdy. Z důvodu výskytu plísně nebo bakterióz nebylo ale možné využít jako ochranné opatření včasnou sklizeň, která musela být odložena na pozdější období, až se hlízy rozloží. Nepříznivé podmínky skladování, tj. nedostatečné osušení hlíz nebo přítomnost potní vrstvy, umožnily další rozvoj této patogena ve skladu (Čepl et al., 2009).

Situace v roce 2010 V roce 2010 došlo k přerušení výsadby vlivem nepříznivého počasí (květnové srážky), což mělo za následek klíčení a vysilování sadby ve skladech. Po výsadbě silně oslabené sadby do chladné a mokré půdy se rozvinula měkká hniloba a v mnoha případech byla rašící očka znovu napadena R. solani. Odklíčení zkomplikovalo moření proti patogenu, protože přípravky není vhodné aplikovat na nezahojené rány po odlámání klíčků. Povětrnostní podmínky a pomalé vzcházení dále podporovaly napadení klíčků a báze stonků a objevily se další mnohačetné projevy této choroby, které poznamenaly vývoj rostlin po celou vegetaci a odrazily se ve výnosu a kvalitě hlíz. Zejména v ranobramborářské oblasti a na těžších půdách bylo opět pozorováno těžké poškození hlíz (deformace a rozprasky) jako důsledek napadení vločkovitostí (Hausvater et al., 2010c). Situace v roce 2011 V roce 2011 nezpůsobil patogen na jaře výraznější škody. Příznivé půdní podmínky po výsadbě a rychlé vzcházení porostů omezilo napadení klíčků a tvorbu

34

nekrotických lézí na podzemních částech stonků a stolonech. Vyšší výskyt byl pouze lokální v těžších a chladných půdách (Hausvater a Doležal, 2011a).

Situace v roce 2012 Vzhledem k poměrně rychlému vzcházení porostů nebyly ani v roce 2012 problémy s vločkovitostí nijak závažné. K silnému napadení došlo v případech, kde byly silné půdní zdroje a kde se opozdila sklizeň (Hausvater a Doležal, 2012).

Situace v zahraničí Výskyt vločkovitosti hlíz, která patří mezi nejzávažnější choroby bramboru, je zaznamenán ve většině bramborářských oblastí světa, včetně zemí Beneluxu (Desnouck, 2011). Ochrana proti vločkovitosti hlíz v zemích Beneluxu Inokulum na hlízách je významnější než inokulum, které se vyskytuje v půdě. Významným doporučením pro omezení výskytu vločkovitosti je používání zdravé certifikované sadby a ošetření veškeré sadby. U sadbových hlíz s velkými sklerocii, kdy ochrana nemusí být dostatečná. Velká sklerocia ztěžují pronikání účinných látek přípravků do hlíz. U hlíz, které byly ošetřeny nematocidy, může docházet až ke zdvojnásobení infekce. V případě aplikace nematocidů je třeba vždy použít přípravek proti vločkovitosti. V zemích Beneluxu se ošetřuje mořením více než 70 % sadbových brambor a u speciálních odrůd, které jsou určeny pro přímý konzum, v chladných letech i více. Důležitým opatřením ke snížení výskytu i intenzity napadení hlíz je střídání plodin v osevním postupu. Napadené hlízy by neměly být skladovány na polích, která jsou určena pro budoucí výsadbu porostů bramboru, protože by se mohli stát zdrojem inokula. K moření hlíz proti chorobám přenášeným sadbou bylo registrováno několik přípravků, které zajišťují dobrou ochranu i proti vločkovitosti. Nejpoužívanější přípravky jsou na bázi účinné látky pencycuron (Monceren) a flutolanil (Moncut, Monarch). Přípravky jsou k dispozici jako práškové a kapalné formulace. Aplikace kapalných přípravků se provádí obvykle před výsadbou. Hlízy jsou ošetřeny postřikem na válcovém dopravníku speciálním aplikátorem. Tyto systémy jsou využívány především u velkých pěstitelů. Největší výhodou je nepřítomnost prachu a bezpečnější

35

aplikace z hlediska zdraví v době výsadby a možnost ošetření před výsadbou v chladném období (únor nebo březen). Ke zlepšení ochrany hlíz vedla zejména cílená aplikace fungicidu do řádků při výsadbě. Přípravek se umístí do půdy v okolí hlízy, ale je třeba se vyvarovat přímého kontaktu s hlízou. Další půdní aplikace jsou více selektivní na hlízy. Je doporučeno použití technologie dvou nebo tří trysek pro pokrytí půdy. Ve Francii je používána nová aplikační metoda nazvaná „Systém Oscar“, podle přípravku Oscar (účinné látky flutolanil a mancozeb). Jedná se o tzv. „potahovací“ systém umožňující aplikace práškových i kapalných formulací fungicidů. Prášek je rozmíchán ve vodě a je injikován na hlízy ve speciálním válci. Velkou výhodou je dokonalé pokrytí povrchu hlíz a možnost snížení aplikační dávky, aniž by došlo k omezení účinnosti. Nevýhodou je vysoká cena systému (více než 10 tis. EUR) (Desnouck, 2011).

3.2.3 Stříbřitost slupky bramboru Situace v České republice Stříbřitost slupky byla v minulosti v naší zemědělské praxi chorobou zcela neznámou nebo byla považována za okrajovou chorobu, která nemá vážnější hospodářský význam. Během posledních let se významně zvýšily požadavky na kvalitu hlíz (Hausvater a Doležal, 2008) a na mytých hlízách u odrůd s hladkou a jemnou pokožkou, kde způsobuje stříbřitě šedé skvrny je velmi nápadná (Rasocha et al., 2008) a ovlivňuje prodejnost produktu (Hausvater a Doležal, 2008). Výjimečně, pokud jsou sadbové hlízy silně napadeny, může stříbřitost slupky také snižovat klíčivost, způsobit tak mezerovitost porostu a následně ovlivnit celkový výnos (Rasocha et al., 2008).

Situace v letech 2007–2012 Během vegetace v roce 2007 nebyly vhodné podmínky pro šíření patogena, ale po srážkách v září, se situace změnila. Významným preventivním opatřením je osušení hlíz před naskladněním a udržování suchého povrchu hlíz po celé skladovací období. V pokusech VÚB v Havlíčkově Brodě byly nejvíce napadeny odrůdy Adora, Asterix, Berber, Deliane, Komtesa, Milva, Rosella, Ukama, Valfi a Vivaldi (Hausvater et al., 2007). V roce 2008 se stříbřitost slupky vyskytovala ve větším měřítku než v roce předchozím. Negativní vliv má zejména u hlíz s jemnou slupkou a u hlíz, které jsou 36

určeny na mytí (Čepl et al., 2008). Podobně jako vločkovitost se i stříbřitost slupky vyskytla v roce 2009 lokálně v silnějším měřítku. Ani stříbřitost nebylo možno eliminovat včasnou sklizní, a to ze stejných důvodů jako u vločkovitosti (Čepl et al., 2009). Dostatek vláhy v roce 2010 podpořil rozvoj stříbřitosti slupky bramboru. Tato choroba se může dále šířit i ve skladu, pokud jsou naskladněny mokré hlízy. Silné napadení podstatně zvyšuje hmotnostní ztráty (Hausvater et al., 2010c). V roce 2011 měla stříbřitost slupky bramboru velmi příznivé podmínky po celou dobu vegetace, neboť bylo velmi vlhko, což rozvoji této choroby vyhovuje (Hausvater a Doležal, 2011a). Také v roce 2012 byl, podobně jako v roce 2011, vyšší výskyt stříbřitosti slupky bramboru. Bylo tomu tak zejména u partií sklizených pozdě nebo při sklizni za mokra (Hausvater a Doležal, 2012).

Situace v zahraničí V Holandsku se snaží o snížení infekce dceřiných hlíz během vegetačního období. Využívají k tomu zkrácení vegetačního období, během kterého mohou být dceřiné hlízy napadány, stimulováním rozpadu konidií a identifikaci a hodnocením alternativních ošetření a antagonistů (Hospers-Brands et al., 2005). Také v Bělorusku je stříbřitost slupky rozšířená ve všech oblastech. Maximálního výskytu dosahuje ke konci období skladování. Silné napadení má za následek poruchy klíčení hlíz a růstu rostlin. Skladovací ztráty způsobené stříbřitostí se v Bělorusku pohybují okolo 6,0–8,1 % (Ivanjuk a Zezjulina, 2002), v Německu u náchylných odrůd jsou často vyšší než 50 %, přičemž u napadených hlíz je povrch často pokryt z více než 20 % stříbřitostí (Stachewicz et al., 2001).

3.2.4 Terčovitá a hnědá skvrnitost bramboru V našich podmínkách se terčovitá a hnědá skvrnitost bramboru objevuje každoročně, častěji v suchých letech a v ranobramborářských oblastech. Houba napadá zejména listy, zřídka jsou ve větším rozsahu infikovány hlízy (Rasocha et al., 2008). Často dochází k záměně s poškozením porostu suchem nebo nedostatkem hořčíku (Rasocha et al., 2008). V Evropě se choroba zatím vyskytuje pouze v naťové formě, ale napadány mohou být i hlízy (Tafforeau, 2010). V Německu se význam této choroby zvyšuje. Je

37

rozšířena téměř po celém Německu a v mnoha porostech vede k závažným výnosovým ztrátám (Leiminger a Hausladen, 2008).

3.2.5 Fusariová hniloba bramboru Běžně se vyskytující patogen patří k původcům nejdůležitějších skládkových chorob mechanicky poškozených hlíz. Výskyt jednoznačně závisí na použité technologii sklizně a posklizňové úpravě. V minulosti byla vážným problémem a způsobené ztráty byly velmi vysoké. Využíváním technologie odkamenění došlo k významnému snížení ztrát (Rasocha et al., 2008).

3.2.6 Fomová hniloba bramboru Fomová hniloba bramboru je skládková choroba, která se objevuje především v letech s chladným a vlhkým počasím v závěru vegetace a v období sklizně. V ČR byla vážným problémem v 80. letech minulého století. V současné době je její výskyt nižší, což je také způsobeno šetrnějšími technologiemi sklizně a posklizňové úpravy, které méně poškozují hlízy (Rasocha et al., 2008). Pokud se patogen vyskytne, může způsobit v průběhu skladování ztráty okolo 10–15 %, u napadené sadby se navíc snižuje vzcházivost (Kazda et al., 2010).

3.2.7 Černá tečkovitost bramboru Černá tečkovitost brambor je choroba, která se v porostech brambor vyskytuje zcela běžně. Napadá kořeny, stolony i podzemní část stonků, a někdy také hlízy. Způsobené škody se dají jen obtížně odhadnout. Škody spočívají především v tom, že vlivem destrukce kořenového systému, dochází ke zkrácení vegetace. V porostu se choroba projevuje nenápadně a připomíná přirozené dozrávání. V praxi je proto snadné příznaky této choroby přehlédnout. V pokusech byly zjištěny ztráty vlivem zkrácení vegetace až 50 % (Rasocha et al., 2008).

3.2.8 Vodnatá hniloba bramboru Choroba se objevuje lokálně za specifických podmínek při sklizni bramboru za trvale vyšších teplot vzduchu, tj. nad 20 °C. Problémy způsobuje při časné sklizni v červenci, srpnu, případně v září. Ztráty u jednotlivých partií a odrůd bývají závažné (Radtke et al., 2000). 38

3.2.9 Prašná strupovitost bramboru Choroba se vyskytuje lokálně, především ve vyšších polohách humidnějších oblastí, zejména ve vlhčích letech. V rozhodujících bramborářských oblastech není příčinou vážných ztrát. K významnějším škodám může docházet u konzumních brambor (kvalita a skladovací ztráty) (Häni et al., 1993). Celosvětový význam prašné strupovitosti se zvýšil a v některých oblastech je strupovitost jedním z hlavních problémů produkce brambor (Merz a Falloon, 2009). Prašná strupovitost je jedním z nejzávažnějších problémů kvality brambor ve Švýcarsku (Merz et al., 2005), kde cca jedna třetina půd pro pěstování brambor je kontaminována. Na těchto půdách je doporučeno pěstovat co nejméně náchylných odrůd. Největší prioritou je zde udržení dobrého zdravotního stavu půd, které zatím kontaminované nebyly (Merz et al., 2009).

3.2.10 Rakovina bramboru Patogen byl poprvé introdukován do Evropy na konci 19. století. Rychle se rozšířila a dnes se vyskytuje v 15 evropských zemích (Baayen et al., 2006).

Situace v České republice Rakovina bramboru je velmi škodlivá karanténní choroba, která může způsobovat až 100% ztráty (Kazda et al., 2010). Je vázána na vlhčí a chladnější oblasti. Původce dlouhodobě zamořuje půdu. V současné době její význam poklesl, neboť byla eliminována důsledným uplatňováním karanténních opatření a pěstováním odolných odrůd (Rasocha et al., 2008). Česká republika na mezinárodním poli vystupuje jako země, kde se původce rakoviny bramboru vyskytuje, ale jeho šíření je omezené. Dříve byl výskyt zaznamenáván zejména drobných pěstitelů a zahrádkářů, ale zákazem pěstování veškerých lilkovitých rostlin, zatravněním pozemků a vyšlechtěním rezistentních odrůd se v podstatě dosáhlo eradikace patogena. Je ale pravděpodobné, že se objeví nové kmeny rakoviny bramboru, pro které nejsou dosud vyšlechtěny odolné odrůdy (Lukášová, 2012). Situace v zahraničí V zemích sousedících s Českou republikou je situace podobná, pouze v Polsku je výskyt uváděn každoročně. Dle EPPO se v Nizozemsku vyskytují nové patotypy 39

u průmyslových odrůd bramboru na výrobu škrobu (Lukášová, 2012). V Německu se doporučuje důsledně dodržovat fytosanitární pravidla a ohlašovací povinnost již při výskytu prvních symptomů rakoviny, šlechtit odrůdy rezistentní proti všem patotypům, v oblastech s vhodnými klimatickými podmínkami pro výskyt rakoviny pěstovat pouze rezistentní odrůdy (Stachewicz, 2002, Stachewicz, 2003).

3.3 Ochrana proti houbovým chorobám bramboru 3.3.1 Plíseň bramboru Cílem ochrany bramboru proti plísni bramboru je přizpůsobit ochranná opatření pěstované odrůdě tak, aby byla maximálně účinná a efektivní, byly minimalizovány náklady a sníženy vstupy fungicidních přípravků (Hausvater et al., 2011e). Ochrana proti hnilobě hlíz je možná pouze ve spojení s úspěšnou ochranou proti plísni v nati (Stachewicz, 2007).

Agrotechnická opatření Cílem agrotechnických opatření je oddálit infekci porostů, omezit další šíření choroby a snížit infekci hlíz. Tato opatření podporují také účinnost chemické ochrany nebo snižují její potřebu. Jsou společná pro všechny odrůdy a užitkové směry (Rasocha et al., 2008; Hausvater et al., 2011e). Mezi agrotechnická opatření patří výběr lokality, pozemku, vhodných odrůd, osevní sled, biologická příprava sadby, včasná výsadba, hloubka výsadby, tvar a nahrnutí hrůbků, vyrovnaná výživa, připravenost porostů na sklizeň, sklizeň, posklizňová úprava a skladování a likvidace infekčních zdrojů (Tiemens et al., 2002, Stachewicz, 2007, Bhat a Singh, 2008).

Výběr lokality a pozemku Důležitou roli hraje výběr pozemku, jehož poloha a půdní podmínky oddalují napadení porostu a omezují šíření patogena, které je nižší v otevřených lokalitách s častým prouděním vzduchu a na pozemcích s lehčí půdou (Hausvater et al., 2011e). Za rizikové a nevhodné jsou považovány uzavřené lokality v blízkosti lesů a vodních ploch nebo vodotečí, s vysokou hladinou spodní vody a těžkou vysychající půdou (Rasocha et al., 2008) na nichž porosty osychají a trvale mokrá půda vytváří vhodné mikroklima pro šíření patogena v porostu a infekci hlíz. Pokud je nutná výsadba bramboru v takových podmínkách, je třeba volit nejodolnější odrůdy (Hausvater et al., 2011e). 40

Výběr odrůd Při výběru vhodné odrůdy je kromě náchylnosti natě a hlíz důležité zvažovat také vhodnost pro konkrétní lokalitu a pozemek (Rasocha et al., 2008). Náchylné odrůdy vyžadují intenzivnější ochranu (Hausvater et al., 2011e). Náchylná odrůda by neměla být pěstována na vlhkém pozemku, uzavřené lokalitě, kde je slabší proudění vzduchu a vyšší vzdušná vlhkost (Kazda et al., 2010). Velmi rané a rané odrůdy jsou obvykle náchylnější než odrůdy s delší vegetační dobou. Citlivé odrůdy by měly být vysazovány do otevřených lokalit s lehčí propustnou půdou (Rasocha et al., 2008). Odrůdy s vyšší odolností hlíz k infekci jsou vhodnější pro dlouhodobější skladování (Hausvater et al., 2011e).

Osevní sled Osevní sled nebyl považován z hlediska výskytu plísně bramboru za důležitý, ale po potvrzení pohlavních oospor patogenu v pletivech přirozeně infikovaných rostlin je předpoklad možného zdroje infekce v půdě. I z tohoto důvodu by brambory měly být pěstovány po sobě nejdříve po čtyřech letech (Radtke et al., 2000).

Včasná výsadba a biologická příprava sadby Čím je porost v období začátku epidemie plísně bramboru starší, tím jsou ztráty nižší (Hausvater et al., 2011e). Důležitá je proto také biologická příprava sadby (narašení, naklíčení) a včasná výsadba.

Likvidace infekčních zdrojů Z hlediska prevence je nutné věnovat pozornost infekčním zdrojům, tj. skládkám odpadních brambor a plevelným bramborům, které mohou lokálně ovlivnit první výskyty plísně, zvláště u citlivých odrůd (Hausvater et al., 2011e).

Vyrovnaná výživa Vyšší odolnost porostu k plísni lze podpořit také vyrovnanou výživou, dostatečnou zásobou hořčíku a zamezením jednostranného přehnojení dusíkem (Kazda et al., 2010). Přijatelný hořčík zvyšuje odolnost rostlin (Hausvater et al., 2011). Porosty

41

přehnojené dusíkem a přehoustlé umožňují rychlejší šíření patogenu (Rasocha et al., 2008).

Hloubka výsadby, tvar a nahrnutí hrůbků Infekci hlíz podporuje mělká výsadba, nevhodný tvar hrůbků a jejich nedostatečné nahrnutí (Hausvater et al., 2011e). Srážky mohou proplavovat spory patogena z natě k zakládajícím se hlízám a infikovat je (Hausvater et al., 2011e). Silnější vrstva půdy kryjící hlízy působící jako biologický filtr a omezuje napadení (Kazda et al., 2010).

Připravenost porostů na sklizeň Napadenou nať je vhodné před sklizní mechanicky nebo chemicky (desikace) odstranit (Häni et al., 1993), aby nedocházelo k dalším infekcím hlíz. Problematická může být sklizeň velmi raných napadených odrůd, kdy se sklízejí nevyzrálé hlízy určené k okamžité spotřebě (Hausvater et al., 2011e).

Sklizeň Sklizeň musí být šetrná, aby nedocházelo k mechanickému poškození hlíz. Pokud došlo k časnému napadení hlíz již za vegetace a hlízy hnijí v půdě, je vhodné termín sklizně odložit a porosty sklízet až v době, kdy jsou napadené hlízy rozloženy (Hausvater et al., 2011e).

Posklizňová úprava a skladování Při manipulaci hlíz po sklizni je důležité posklizňovou úpravu a skladování přizpůsobit zdravotnímu stavu hlíz. Partie s vyšším výskytem napadení nejsou vhodné pro dlouhodobé skladování. Pokud je nutné hlízy po sklizni třídit, pak nejdříve za tři týdny po sklizni, až se zahojí mechanická poškození a projeví se příznaky napadení hlíz (Hausvater et al., 2011e). Hlízy s vyšším výskytem plísně je vhodné přechodně uložit na skládku a následně je vytřídit. Skládky s výskytem plísně musí být intenzivně větrány, aby nedošlo k sekundárnímu rozvoji mokré bakteriální hniloby. Problematické partie je vhodné co nejdříve vyskladnit a zpracovat (Rasocha et al., 2008).

Ošetření porostu fungicidními přípravky 42

Rozhodující součástí intenzivní ochrany proti plísni bramboru je ošetření fungicidy. Podle konkrétní situace a náchylnosti odrůdy k dosažení co nejvyšší účinnosti by měla být aplikace provedena včas a kvalitně, vhodným fungicidem a v odpovídajících opakováních (Kazda et al. 2010, Rasocha et al., 2008). Termín pro první ošetření lze stanovit podle vývoje porostů, podle prognózy SRS nebo Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě (Hausvater et al., 2011d). Obecně první ošetření se provádí v době před zapojením porostu mezi řádky (Rasocha et al., 2008) a mělo by zabránit vzniku sekundárních infekcí. Pokud se nepodaří porost ošetřit včas, rozšíření patogena v porostu rychle narůstá a i následná intenzivní fungicidní ochrana je málo účinná (Hausvater et al., 2011e). Intervaly mezi ošetřeními se řídí, mimo údajů na etiketě přípravku, průběhem počasí a infekčním tlakem patogena. Ošetření je nutné opakovat častěji při deštivém počasí, silnějším infekčním tlaku patogena a u náchylných odrůd. Zvláště důležité je obnovování fungicidní clony po silných přívalových deštích. Po zjištění plísně v porostu a při jejím dalším šíření je třeba použít přípravky chránící hlízy (Hausvater et al., 2011d). Dávka vody u všech fungicidů by neměla být nižší než 400 l.ha-1. Plnou dávku vody i registrovanou dávku fungicidu je nutné dodržet i v případě, kdy jsou používána smáčedla nebo bioaktivátory (Kazda et al., 2010; Hausvater et al., 2011d). Velmi důležité je střídat účinné látky, aby se předcházelo vzniku rezistentních populací patogenu (Kazda et al., 2010). V době před výskytem plísně a v období suchého počasí a slabého infekčního tlaku se začíná s preventivním ošetřením běžnými kontaktními fungicidy na bázi mancozebu a metiramu. Je-li však nástup podmínek pro infekci časný, předpokládá se rychlé šíření plísně a je vhodné počasí, je nutné zahájit ochranu systémovými fungicidy (Rasocha et al., 2008). V období před a na začátku epidemie, v období silného infekčního tlaku a deštivého počasí je nutné použití nejúčinnější fungicidy, tj. přípravky lokálně systémové, systémové, trojsložkové kombinace a nejúčinnější kontaktní (Hausvater et al, 2011e). Z důvodů nebezpečí rezistence je nutné umírněné použití systémových fungicidů obsahujících fenylamidy (Rasocha et al., 2008). Ve druhé polovině postřikové sezóny, v porostech s výskytem plísně a na závěr vegetace se používají fungicidy, které vykazují příznivý efekt na ochranu hlíz, tj. především fungicidy s účinnými látkami fluazinam a cyazofamid. Částečnou ochranu hlíz poskytují také fungicidy s účinnými látkami dimethomorph, propamocarb 43

hydrochloride a fenamidone (Hausvater et al., 2011e). Tyto přípravky by měly být používány na počátku šíření patogena v porostu. Obvykle je třeba nejméně dvě, často ale i více aplikací podle délky období, ve kterém jsou hlízy vystaveny zdroji infekce z natě a podle intenzity srážek (Rasocha et al., 2008). Nedílnou součástí integrované ochrany hlíz proti plísni bramboru je mechanické nebo chemické ukončení vegetace, které je ale nutné dobře zvážit, protože se přeruší tvorba výnosu (Hausvater et al., 2011e). V úvahu je nutné brát i intenzita napadení natě a očekávaný vývoj infekce (stagnace nebo silný infekční tlak), okamžitý a očekávaný vývoj počasí (vhodnost podmínek pro infekci hlíz), užitkový směr pěstování, náchylnost odrůdy k plísni na hlízách a půdní podmínky dané lokality (Rasocha et al., 2008; Hausvater et al., 2011d). Obecně je možné doporučit ukončení vegetace v období, kdy intenzita napadení natě dosahuje 5–20 % (Rasocha et al., 2008), případně 1–30 % (Hausvater et al., 2011e). Ukončit vegetaci při nízkém napadení natě je nutné především u velmi náchylných odrůd, za předpokladu rychlého šíření plísně v porostu, při očekávání intenzivních dešťových srážek a na lokalitách s těžší půdou. Ukončení vegetace při vyšším napadení natě je možné v případech, kdy patogen v porostu není aktivní, předpokládá se delší období bez srážek a nejedná se o rizikovou lokalitu (např. údolní poloha apod.). Za těchto podmínek lze zvolit mechanické ničení natě nebo pomaleji působící desikanty. Přirozené dozrávání porostu je možné pouze u zdravé bramborové natě (Rasocha et al., 2008).

Frekvence ošetření Opakování ošetření závisí na účinnosti fungicidních přípravků a jejich perzistenci na listech, na průběhu povětrnostních podmínek a infekčním tlaku patogenu. Použití některých účinných látek je třeba omezit, aby se předešlo vzniku rezistentních kmenů. Důležitá pro stanovení frekvence ošetření je náchylnost pěstované odrůdy (Hausvater et al., 2011e). Obvyklý interval je 7–10 dní za předpokladu, že se nejedná o období intenzivních srážek. Při deštivém počasí, silném infekčním tlaku a u náchylných odrůd je nutné ošetření opakovat dříve, obvykle po 5–7 dnech. Ošetření je nutné vždy obnovit po intenzivních a přívalových srážkách. K významnému smývání fungicidního filmu dochází při jednotlivých srážkách nad 10 mm. Je také třeba sledovat vývoj počasí a ošetřit porosty před obdobím vhodným pro intenzivní šíření plísně, tj. před příchodem 44

delšího srážkového období. Rovněž je nutné počítat s technicky neproveditelným ošetřením z důvodu zamokřenosti pozemků. Intervaly lze prodloužit v období beze srážek, zvláště při stálém počasí v tlakové výši, kdy nejsou podmínky pro chorobu příznivé (Hausvater et al., 2011e). Fungicidy chrání listy před infekcí, omezují, případně zastavují šíření patogena a některé zajišťují i ochranu hlíz. Nejúčinnější fungicidy sice dosahují za sezónu průměrné účinnosti 70–80 % na plíseň v nati, ale i v porostech dobře ošetřených fungicidy postupně se zvětšuje napadení listů. V praxi lze dosáhnout i při použití velmi kvalitních aplikátorů pokryvnosti 50–60 %. Samovolně se však po srážkách pokryvnost postupně zvyšuje rozléváním fungicidního filmu na nezasažená místa. Je proto nutné, aby se účinná látka fungicidu volně pohybovala ve vodním roztoku. Z tohoto důvodu se neosvědčuje použití smáčedel a jiných pomocných látek, zvláště těch, které fixují fungicidní roztok v místě dopadu. V první polovině vegetace je vhodné použít systémové fungicidy, které jdou dobře rozptýlit a zajišťují dobrou ochranu během aktivního růstu porostu (Hermeziu a Hermeziu, 2005). Množství vody pro fungicidní roztok aplikované na 1 ha by mělo být nejméně 400 l. Při nižších dávkách velmi klesá pokryvnost a tím i účinnost ošetření. O tom, jak bude fungicidní ochrana účinná a efektivní, rozhoduje její včasné zahájení, výběr přípravků pro danou situaci, jejich vhodné řazení v postřikovém programu a také opakování ošetření v potřebných intervalech (Hausvater et al., 2011e). Ochranu proti plísni lze rozdělit do tří fází. První fáze představuje ochranu proti primární infekci a ochranu nových přírůstků listů, druhá fáze je zachování dobrého zdravotního stavu natě a zajištění výnosové výkonnosti a třetí fáze je udržení dobrého zdravotního stavu hlíz (Juister, 2004). Ochrana proti plísni představuje 10 a více % celkových nákladů na pěstování bramboru. V mnoha případech lze dosáhnout stejné účinnosti ochrany při různě vysokých nákladech. O efektivnosti ochrany rozhoduje především sladění jednotlivých složek (agrotechnické opatření, aplikace fungicidů, ukončení vegetace) a přizpůsobení ošetření náchylnosti odrůdy a konkrétním podmínkám ve vegetaci (průběhu počasí a infekčnímu tlaku choroby).

Zvláštnosti ochrany u jednotlivých užitkových směrů (Hausvater et el., 2011e)

MNOŽITELSKÉ POROSTY 45

Vegetace těchto porostů bývá kratší, protože je zde potřeba regulace velikosti hlíz a omezení přenosu virových chorob. U vyšších generací množení je chemické ničení natě povinné. Proto je u těchto porostů zapotřebí menší počet ošetření (4–6) a časnější ukončení vegetace, které zajišťuje i ochranu hlíz, zejména v letech, kdy podmínky pro jejich infekci nastávají později. Důležitá je likvidace případných obrostů, které mohou být také zdrojem infekce. Je také třeba provést včasnou sklizeň.

KONZUMNÍ BRAMBORY RANÉ V ranobramborářských oblastech jsou pěstovány brambory pro první sklizně, které před výsadbou bývají nakličovány s cílem maximálně urychlit vegetaci. Výskyt plísně v těchto oblastech je časnější, ale vzhledem k nižším srážkám jsou podmínky pro rozvoj plísně bramboru méně příznivé. Místo přirozených srážek jsou zde podmínky podporovány závlahou. Z důvodu rané sklizně je potřeba ošetření fungicidy nižší, zpravidla 2. Při výběru fungicidu je důležitým kritériem kromě účinnosti přípravku, také co nejkratší (3–7 dnů) ochranná lhůta, aby bylo možné pružně reagovat termínem sklizně na požadavky trhu. Pokud se provádí likvidace natě, je většinou mechanická a jejím cílem je především usnadnit sklizeň.

KONZUMNÍ BRAMBORY OSTATNÍ Konzumní brambory pro přímý konzum nebo na výrobky vyžadují intenzivní ochranu. Velkou pozornost je třeba věnovat partiím, které jsou určeny pro dlouhodobé skladování a spotřebu v první polovině roku následujícím po sklizni. Potřebný počet ošetření závisí na náchylnosti odrůdy, délce její vegetační doby a samozřejmě opět na infekčním tlaku a průběhu počasí. Obvyklá potřeba ošetření je 5–10.

BRAMBORY URČENÉ PRO VÝROBU ŠKROBU U brambor určených pro výrobu škrobu je cílem maximální výnos a platí všechna opatření a pravidla pro použití fungicidů jako u brambor konzumních ostatních. Odrůdy často vynikají vyšší odolností vůči plísni bramboru, menší důraz může být kladen na ochranu hlíz, vzhledem k okamžitému zpracování. Výběr vhodných fungicidů a optimální počet ošetření závisí na náchylnosti odrůdy, délce vegetace a průběhu počasí.

46

Ochrana bramboru proti plísni bramboru v systému ekologického zemědělství Finckh et al. (2006) uvádějí, že neexistují účinné látky, které by zajistily kontrolu plísně v ekologické produkci brambor. Základní ochranou v tomto systému je využívání velmi raných odrůd odolných vůči plísni bramboru, které dosáhnou určitého výnosu ještě před atakem plísně bramboru. V systému ekologického zemědělství lze použít přípravy, které zvyšují vitalitu a obranyschopnost rostlin, případně měďnaté fungicidy (Spenser a Tamm, 2011). V některých zemích, včetně České republiky, je ale množství těchto přípravků omezeno zákonem (ČR 6 kg.ha-1na rok).

Využití kalifornských žížal Eisenia andrei V systému ekologického zemědělství lze jako vhodnou alternativu k fungicidní ochraně využít vermikompost z kalifornských žížal, který podporuje růst rostlin. Jejich výměšky obsahují huminové kyseliny, růstové hormony, enzymy a aminokyseliny (např. asparagin) (Strumpf, 2006). Z pokusů v Německu, USA a na Ukrajině vyplynulo, že vermikompost má pozitivní vliv na vývoj rostlin, rozvoj kořenového systému, podporuje celkovou vitalitu a růst rostlin, znásobuje množství květů, urychluje dozrávání a zvyšuje nutriční hodnotu plodin. Vermikompost by měl být 60 až 70krát účinnější než klasický hnůj, ale tuto vlastnost má pouze nejjemnější frakce (Váňa 1994). Při aplikaci na list bramboru, papriky, vinné révy, okurky a další plodiny byl prokázán preventivní ochranný účinek proti plísním a houbovým patogenům (Schulzberger, 1998).

Využití huminových látek Většinu organické části půdy, rašeliny a přírodní vody představují huminové látky (Klavins et Purmalis, 2009), které se používají v zemědělství. Mají vysokou schopnost výměny iontů a jsou schopny vytvářet cheláty (Wershaw, 1993). Procházka a kol. (2011) uvádějí, že jsou schopny posilovat obranné funkce rostlin a podporovat jejich růst a vývoj. Dle Tugarinova et al. (2008) mohou také integrovat s půdními fermenty, vitamíny a jinými látkami. Huminové přípravky jsou získávány především z hnědého uhlí, rašeliny, sapropelu a dalších látek. Mezi tyto přípravky patří mimo jiné lignohumát. Protože je prakticky 100% rozpustný ve vodě, je vhodný jako hnojivo s chelátovými mikroprvky na list. Tugarinov et al. (2008) uvádí jako nejvýznamnější účinek lignohumátu zvýšení výnosů až o 10 %, zvýšení odolnosti k suchu a změnám 47

teploty a také zvětšení kořenového systému rostliny, což se projeví vyšší kvalitou plodin.

Využití přípravků na bázi mědi V současné době jsou přípravky na bázi mědi používány k potlačení plísně v systému ekologického zemědělství, ale Evropskou komisí byly nedávno z důvodu hromadění Cu iontů v půdě omezeny (Leach 2007, Hofmann et al., 2008).

Využití přírodních výtažků z rostlin Latten (1994) poukazuje ve svých pokusech v některých případech na 90–100% účinnost etanolových extraktů z rebarbory kadeřavé (Rheum rhabarbarum) a zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis). Účinnost extraktů zlatobýlu kanadského proti Phytophthora infestans se podle Stephana et al. (2005) pohybuje nezávisle na použité koncentraci v rozmezí 19–96%, ale bez inhibičního efektu na růst mycelia. Testované přípravky na bázi rostlinných výtažků a podpůrných přípravků vykazují v maloprovozních podmínkách účinnost proti Phytophthora infestans, ale nedosahují účinnosti komerčně využívaných měďnatých přípravků (Steenblock et Forrer, 2002). Využití mikroorganických přípravků Jako

alternativa

syntetických

přípravků

existují

přípravky

na

bázi

antagonistických mikroorganismů, např. houby rodu Trichoderma (Kulikov et al., 2005). Daayf et al. (2003) poukazuje na potenciál využití Trichoderma harzianum a Bacillus subtilis jako biokontrolu druhů Phytophthora. Stephen et al.(2005) uvádějí, že přípravek Trichodex na bázi T. harzianum sice snižuje výskyt fytoftory, ale závisí na podmínkách prostředí a jeho účinnost je vyšší při aplikaci aspoň 24 hodin před inokulací Phytophthory infestans.

3.3.2 Vločkovitost hlíz bramboru Ochrana proti patogenu zahrnuje pěstitelská opatření a moření sadbových hlíz. Pěstitelská opatření zahrnují výběr pozemků podle nároků jednotlivých odrůd. Velmi důležité je nevysazovat náchylné odrůdy do těžších a méně záhřevných půd. Odrůdy je třeba vybírat v souvislosti s půdními podmínkami a přípravou půdy a podle 48

předpokládané realizace sklizně na trhu. Velmi důležité je dbát na rozložení organických zbytků v půdě před výsadbou. Proto není vhodné k bramborům hnojit slámou, slamnatým hnojem nebo nevyzrálými organickými hnojivy. Patogena omezuje výsadba narašených nebo naklíčených hlíz do přiměřeně vyhřáté a dobře zpracované biologicky aktivní půd. Je nutné dodržet vhodnou hloubku výsadby a dbát, aby nedocházelo k ulámání nebo poškození klíčků. Hlízy by měly být sklizeny co nejdříve po zpevnění slupky, tj. 2–3 týdny po odstranění natě. Pokud hlízy zůstávají dlouho v půdě, podstatně narůstá tvorba sklerocií i u mořené sadby. V průběhu skladování je třeba vhodným větráním udržovat suchý povrh hlíz. Při vysoké vlhkosti se rozrůstá mycelium patogena a infikuje očka (Rasocha et al., 2008; Hausvater et al., 2011c).

Moření sadbových hlíz fungicidy

Základním opatřením je moření sadbových hlíz fungicidy, které eliminují zdroj infekce, tj. sklerocia a mycelium na hlízách. Účinnost moření závisí na použitém fungicidu, podmínkách daného ročníku a intenzitě napadení sadby. Při kvalitním ošetření dosahuje účinnost 60–80% a zvýšení výnosu kolem 5%. Přednostně je nutné mořit náchylné odrůdy, zejména pokud se na sadbových hlízách vyskytují sklerocia (Rasocha et al., 2008). Při moření je třeba dbát na rovnoměrné rozdělení mořidla, dostatečnou pokryvnost povrchu hlíz a přesné dávkování mořidla (Rasocha et al., 2008). Po odklíčení nebo poranění rašících oček je třeba mořením odložit až do zahojení ran. Kromě agrotechnických a chemických metod ochrany, které jsou v praxi využívány, je experimentálně věnována také pozornost biologickým možnostem boje s vločkovitostí využitím parazitických a antagonistických mikroorganismů (Rasocha et al., 2008). Rhizoctonia solani je po plísni bramboru druhým nejzávažnějším patogenem v ekologickém zemědělství (Karalus, 2005). K nejvýznamnějším parazitům R. solani patří Verticillium biguttatum, Gliocladium roseum a některé druhy rodu Trichoderma, z bakterií jsou významnými antagonisty druhy r. Azotobacter a Bacillus (Hausvater, 2003). V letech 2005–2007 byly prováděny pokusy na ochranu hlíz odrůdy Kufri Bahar proti R. solani. Testován byl extrakt cibule (4%), Neem 0,2%, Trichoderma virideae (8 g.kg-1), Trichoderma harzianum (8 g.kg-1), Bacillus subtilis, kyselina boritá 3% + Bacillus subtilit a 3% kyselina boritá. Všechny varianty prokázaly nižší výskyt patogena a vyšší výnosy ve srovnání s neošetřenou kontrolou. Minimální výskyt vločkovitosti a 49

vyšší výnos hlíz ale byl zjištěn u varianty máčení hlíz do 3% kyseliny borité a po 30 minutovém máčení hlíz do 3% kyseliny borité + ošetření hlíz Bacillus subtilis (Singh et al., 2008).

3.3.3 Stříbřitost slupky bramboru V ochraně proti stříbřitosti slupky bramboru jsou rozhodující opatření snižující infekční potenciál nebo zhoršující podmínky pro infekci během vegetace a skladování hlíz. Je důležité volit odrůdy s nízkou náchylností k chorobě (Stachewicz, 2008), použití zdravé sadby (Rasocha et al., 2008) a sázení na parcely, které po srážkách rychle vysychají. Vhodným opatřením je včasná desikace. Pokud jsou vysazeny napadené hlízy, lze očekávat napadení dceřiných hlíz a vyšší ztráty výparem při dlouhodobém skladování. Sklizeň by měla být provedena ihned po vyzrání hlíz, za suchého počasí. Zásadním opatřením je osušení hlíz po sklizni, zejména probíhá-li sklizeň v dešti (Stachewicz, 2008). V průběhu skladování by měly být hlízy udržovány suché při teplotě 2–4 °C. K moření sadby v současné době není registrován žádný fungicid (Rasocha et al., 2008). Byla sledována účinnost fungicidů na ošetření sadby před výsadbou. Všechny fungicidy s výjimkou fluazinamu průkazně snížily napadení houbou. Nejúčinnější účinná látka byl fludioxonil a prochloraz-Zn aplikované ve formě postřiku (účinnost 82–88 %) a účinné látky propineb a mancidan aplikované ve formě poprachu (účinnost 77–78 %). Ošetření azoxystrobinem a imazalilem nedosahovalo požadované účinnosti (účinnost 43–68 %). Žádná z variant neovlivnila výnos hlíz (Tsror (Lahkim) et PeretzAlon, 2004). V organickém pěstování nejsou k dispozici účinná opatření, která by omezovala přenos spor z mateřské hlízy na dceřinou (Hospers-Brands et al., 2005). Biologická ochrana proti stříbřitosti zatím propracována nebyla, na potlačení choroby se podílejí především bakterie (Rasocha et al., 2008).

3.3.4 Terčovitá a hnědá skvrnitost bramboru Speciální ochrana proti patogenu se obvykle neprovádí, protože fungicidy účinné proti plísni bramboru působí i proti tomuto patogenu. Napadená sadba by neměla být vysazována, protože je nejen zdrojem infekce, ale také špatně klíčí a následkem jsou mezerovité porosty (Rasocha et al., 2008). Pokud se používají fungicidy, první aplikace 50

se provádí 7–8 týdnů po vzejití porostu. Základem strategie kombinované fungicidní ochrany (proti Alternaria a Phytophthora infestans) je aplikace přípravků s obsahem mancozebu (Hausladen, 2009).

3.3.5 Fusariová hniloba bramboru Mezi opatření vedoucí k omezení výskytu fusariové hniloby patří snížení mechanického poškození slupky a oček, osušení hlíz po sklizni, odstranění všech nemocných hlíz před uskladněním, zabránění novým infekcím během tržní úpravy a vyskladňování na jaře a čištění skladů, palet, strojů i dopravních pásů (Stachewicz, 2006). Tomu je třeba přizpůsobit především technologii sklizně a posklizňové úpravy. Po sklizni je možné použít fungicidy k moření hlíz, zejména u partií určených pro dlouhodobé skladování. V České republice nejsou v současné době registrovány žádné fungicidy určené k ochraně proti fusariové hnilobě (Rasocha et al., 2008).

3.3.6 Fomová hniloba bramboru Stěžejním opatřením proti fomové hnilobě bramboru je omezení mechanického poškození hlíz v průběhu sklizně a posklizňové úpravy volbou vhodných technologií. K zabránění poškození hlíz a šíření infekce by se během skladování nemělo s hlízami manipulovat, zejména za teplot nižších než 10 °C. Hlízy pro dlouhodobé skladování by měly být při sklizni nebo naskladňování mořeny. Ani v tomto případě není registrován vhodný přípravek (Rasocha et al., 2008).

3.3.7 Černá tečkovitost bramboru Ochrana proti černé tečkovitosti bramboru je problematická a v praxi se běžně neprovádí, navíc patogen je k fungicidům velmi odolný. Při vyrovnané výživě a správné agrotechnické praxi je odolnost porostů k chorobě vyšší. K omezení výskytu přispívá správný osevní postup s přerušením pěstování bramboru minimálně na dobu 4 let. Při skladování by teploty neměly klesnout pod 3 °C (Rasocha et al., 2008).

3.3.8 Vodnatá hniloba bramboru Výskyt choroby lze jen velmi obtížně předvídat. Náchylnost jednotlivých odrůd není známa, ale u některých odrůd se předpokládá vysoká. Pokud se onemocnění vyskytne bezprostředně po zahájení sklizně, je třeba sklizeň zastavit a pokračovat až po 51

zchladnutí půdy (Rasocha a kol., 2008). Ochrana spočívá především v prevenci poškození hlíz při sklizni a zajištění optimálních podmínek na začátku skladování (Gans, 2008). Vysoce náchylné odrůdy by měly být sázeny pouze na pozemky, na nichž nebyl zjištěn výskyt patogenu (Gudmestad, 2006).

3.3.9 Prašná strupovitost bramboru Adekvátní chemická ochrana proti patogenu neexistuje, proto je významné šlechtění rezistentních odrůd (Baldwin et al., 2008). Metody pro snížení výskytu prašné strupovitosti zahrnují polní výběr a rotaci plodin, detekci patogenu, pěstování rezistentních odrůd, výsadbu zdravé ošetřené sadby do zamořené půdy, přizpůsobení stavu živin v půdě a využívání vhodných opatření ochrany během růstu porostů (Falloon, 2008). Preventivní agrotechnická ochranná opatření, spočívající ve vyvarování se nadměrně vlhkých půd nebo dodržování správného osevního postupu, nejsou zvláště při silném zamokření půdy postačující, protože spory mohou v půdě přežívat minimálně 5– 10 let (Merz, 2000). 3.3.10 Rakovina bramboru Výskyt patogenu podléhá ohlašovací povinnosti (Kakau et al., 2004). Ochrana proti rakovině bramboru je dána zákonnými opatřeními pro karanténní škodlivé organismy (Rasocha et al., 2008). Přímá ochrana neexistuje, uplatnit lze pouze preventivní opatření, tj. používání uznané sadby a zabránění rozšiřování odpadních hlíz na pole (Kakau et al., 2004). Významným opatřením je šlechtění na odolnost proti rakovině bramboru, takže většina sortimentu pěstovaných odrůd je vůči této chorobě odolná (Rasocha et al., 2008).

52

4. ZÁVĚR Ačkoliv se v České republice plocha pěstovaného bramboru každoročně snižuje, jsou brambory hned po pšenici druhou základní zemědělskou plodinou. Pěstování bramboru není z pohledu pěstitele jednoduchou záležitostí. Kromě splnění základních požadavků na pěstování mohou být porosty během vegetace a hlízy po uskladnění napadeny patogeny a škůdci, kteří snižují kvantitu i kvalitu hlíz. Z houbových chorob má pro pěstitele největší význam plíseň bramboru, která při nedostatečné nebo špatně provedené ochraně může vést úplné ztrátě sklizně. Při napadení nadzemních částí dochází ke snížení asimilační plochy a k následnému snížení výnosu. Pokud je nať napadena plísní bramboru, mohou být dešťovými srážkami sporangia splachována do půdy a napadat hlízy. Následně dochází ke snižování výnosu, a pokud dojde k časné sklizni, může patogen způsobovat další ztráty také ve skladech. Proto je velmi důležité věnovat značnou pozornost fungicidní ochraně proti plísni. Vhodné je také pěstování odolných odrůd, což ale pěstitel není schopen vždy splnit, protože musí reagovat na požadavky trhu. Výnos a kvalitu hlíz snižuje vločkovitost hlíz bramboru. Ztráty vznikají v důsledku poškození vodivých cest. K ochraně proti patogenu lze využít kromě používání certifikované sadby také moření hlíz fungicidy a využívání všech dostupných agrotechnických opatření. Stříbřitost hlíz bramboru, projevující se na pokožce, způsobuje problémy zejména u praných hlíz, u nichž ovlivňuje prodejnost. Ochrana proti patogenu je založena na použití zdravé sadby. Bohužel, v současné době není při uznávání sadby v rámci provádění mechanického rozboru stříbřitost slupky sledována. Není registrován ani žádný fungicid. Mezi karanténní houbové patogeny patří rakovina bramboru, která v současné době nezpůsobuje v České republice výraznější problémy. Výskyt je sledován a jsou dodržována přísná bezpečnostní opatření.

53

Významná je fusariová a fomová hniloba bramboru zejména u uskladněných hlíz. Předcházení těmto patogenům spočívá ve snížení mechanického poškození hlíz při sklizni. Také další patogeny mohou způsobit značné ztráty, ale obvykle jsou pouze lokálního charakteru a plošně výraznější škody nezpůsobují.

54

5. LITERATURA Ahvenniemi, P.M., Lehtonen, M.J., Wilson, P.S., Valkonen, J.P.T. (2005). Influence of farming systém, variety and black scurf infestation level of seed tubers on stem canker and blac scurf (Rhozoctonia solani) of potato. In Abstracto f Papers and Posters. 16th Triennial Conference of the EAPR. July 17 to 22. Bilbao. Spain. s. 335–338 Avis, TJ., Martinez, C., Tweddell, R.J. (2010). Integrated management of potato silver scurf (Helminthosporium solani). Canadian Journal of Plant Pathology. 32. č. 3. s. 287– 297 Baayen, R.P., Cochius, G., Hendriks, H. (2006). History of potato wart disease in Europe – a proposal for harmonisation in defining pathotypes. European Journal of plant Pathology. 116. s. 21–31 Bains, P.S., Bennypaul, H.S., Lynch, D.R. (2002). Rhizoctonia disease of potatoes (Rhizoctonia solani): fungicidal efficacy and cultivar sesceptibility. American Journal of Potato Research. 79. č. 2. s. 99–106 Baldwin, S.J., Genet, R.A., Butler, R.C. (2008). A greenhouse assay for powdery scab (Spongospora subterranea f. sp. subterranea). Potato Research. 51. č. 2. s. 163–173 Bässler,

E.,

Hausladen,

H.

(2003).

Alternaria.

Bewertung

der

fungiziden

Leistungsfähigkeit und erste Bekämpfungsansätze. Kartoffelbau. 54. č. 6. s. 232–234 Bhat, M.N., Singh, B.P. (2008). Managing late blight, hitherto the unsolved problém in potato cultivation. Indian Horticulture. 53. č. 6. s. 32–33 Bittner, V. (2000). Houba Rhizoctonia solani na polních plodinách. Agro. 5. č. 7. s. 2–3 Böhm, H., Heinrich, J., Dreyer, W. (2010). Wege zu einer besseren Qualität von ökologisch erzeugtem Pflanzgut. Kartoffelbau. 61. č. 11. s. 482–484 Clulow, S., A., Stewart, E., Daschwood, E., Wastie, R. (1994). Tuber surface microorganisms influence the susceptibility of potato tubers to late blight Invergowrie, Dundee: Scotish crop research institute. 1995. s. 33–43 Čepl, J., Hausvater, E., Kasal, P. (2008). Pěstování brambor v roce 2008. Bramborářství. 16. č. 6. ISSN 1211–2429. s. 3–5 55

Čepl, J., Hausvater, E., Kasal, P. (2009). Pěstování brambor v roce 2009. Bramborářství. 17. č. 6. ISSN 1211–2429. s. 4–5 Daayf, F., Adam, L., Fernando, W.G.D. (2003). Comparative screening of bacteria for biological control of potato late blight (strain US-8) using in vitro, detached leaves, and whole plant testing systems. Canadian Journal of Plant Pathology. 25. s. 276–284 Desnouck, J. (2009): Ochrana proti plísni bramboru v zemích Beneluxu. Bramborářství. 17. č. 5, ISSN 1211–2429, s. 18–19 Desnouck, J. (2011): Rhizoctonia solani v zemích Beneluxu. Bramborářství. 19. č. 4. ISSN 1211–2429. s. 21–23 Dowley, L.J., O´Sullivan, E., Griffin, D. (2005). Tuber to spread of late blight in store. In Abstracts of Papers and Posters 16th Triennial Conference of the EAPR, July 17 to 22, Bilbao, Spain, s. 880-881 Errampalli, D., Saunders, J.M., Holley, J.D. (2001). Emergence of silver Scurf (Helminthosporium solani) as an economically important disease of potato. Plant Pathology. 50. s. 141–153 Falloon, R.E. (2008). Control of powdery scab of potato: towards untegrated disease management. American Journal of Potato Research. 85. č. 4. s. 253–260 Finckh, M.R., Schulte–Geldermann, E., Bruns, C. (2006). Challenges to Organic Potato Farming: Disease und Nutrient Management. Potato esearch. 49. s. 27–42 Fox, R. (2006). Rhizoctonia stem and stolon canker of potato. Mycologist. 20. s. 116– 117 Gans, P. (2008). Would you class this as a minor rot?. Potato Review. 18. č. 6. s. 28–29 Grönberg, L., Andersson, B. (2011). Can an alternative host increase the problems with late blight in potato?. In Abstracts of the 18th Triennial Conference of the EAPR. July 24–29. Oulu. Finland, s. 78 Gudmestad, N. (2006). Research on spud rot. Potato Storage International. 3. č. 2. s. 23– 26 56

Habermeyer, J., Adler, N. (2000). Einflussfaktoren auf Primärbefall durch Kraut- und Knollenfäule Angepasste Fungizidstrategien ableiten. Kartoffelbau. 51. č. 1/2. s.50–54 Häni, F., Popow, G., Reinhard, H., Schwarz, A., Tanner, K., Vorlet, M. (1993): Obrazový atlas chorob a škůdců polních plodin. ISBN 80–85827–12–3. 336 s. Hausladen, H. (2005). Stängelbefall – ein Problem bis zur Ernte. Kartoffelbau. 56. č. 4. s. 140–143 Hausladen,

H.

(2005a).

Dürrfleckenkrankheit

der

Kartoffeln

Weiterführende

Untersuchungen zur Alternaria-Bekämpfung. Kartoffelbau. 56. č. 6. s. 229–231 Hausladen, H. (2007). Prognosemodelle-der Baustein einer erfolgreichen PhytophthoraBekämpfung. Kartoffelbau. 58. č. 5. s. 164–166 Hausladen, H. (2009). Alternaria – Dürrfleckenkrankheit – mit spezifischen Fungiziden behandeln? Kartoffelbau. 60. č. 7. s. 274–277 Hausladen, H., Bässler, E. (2004). Dürrfleckenkrankheit an Kartoffeln? Was ist die Ursache?. Kartoffelbau. 55. č. 6. s. 210–212 Hausmann, R. (2006). Untersuchengen zu Rhizoctonia solani (Dry Core). Kartoffelbau. 57. č. 7. s. 318–321 Hausvater, E. (2000). Stříbřitost slupky bramborových hlíz. Bramborářství. 8. č. 5. s. 3– 4 Hausvater, E. (2003). Vločkovitost hlíz bramboru – možnosti ochrany. Agro. 8. č. 9–10. s. 18–20 Hausvater, E., Doležal, P., Satrapová, V. (2007): Houbové a bakteriální choroby brambor a ochrana v roce 2007. Bramborářství. 15. č. 5. ISSN 1211–2429. s. 17–20 Hausvater, E., Doležal, P. (2008): Stříbřitost slupky bramboru. ISBN 978–80–86940– 18–2. 8 s. Hausvater, E., Doležal, P. (2009): Ochrana proti plísni bramboru. Farmář. 15. č. 2. příloha Speciál. ISSN 1210–9789. s. XIII–XVI

57

Hausvater, E., Doležal, P., Mazáková, J., Táborský, V. (2010a): Plíseň bramboru v roce 2009. Bramborářství. 18. č. 3. ISSN 1211–2429. s. 9–13 Hausvater, E., Doležal, P., Dejmalová, J. (2010b): Problémy ochrany brambor v letošním roce. Bramborářství. 18. č. 5. ISSN 1211–2429. s. 12–14 Hausvater, E., Doležal, P., Dejmalová, J. (2010c): Výskyt chorob a škůdců v letošním roce. Úroda. 58. č. 11. ISSN 0139–6013. s. 49–51 Hausvater, E., Doležal, P. (2011a): Ochrana brambor v roce 2011. Úroda. 59. č. 10. ISSN 0139–6013. s. 35–38 Hausvater, E., Doležal, P. (2011b): Ochrana proti plísni bramboru v minulé sezoně a fungicidní pokusy. Úroda. 59. č. 7. ISSN 0139–6013. s. 42–46 Hausvater, E., Doležal, P. (2011c): Choroby, škůdci a ochrana brambor v letošním roce. Bramborářství. 59. č. 5. ISSN 1211–2429. s. 7–11 Hausvater, E., Doležal, P., Dejmalová, J. (2011d): Plíseň bramboru. ISBN 978–80– 86940–34-2. 12 s. Hausvater, E., Doležal, P., Mazáková, J., Táborský, V. (2011e): Metodika ochrany proti plísni bramboru podle náchylnosti odrůd. ISBN 978–80–86940–27–4. 32 s. Hausvater, E., Doležal, P., Dejmalová, J. (2011f): Vločkovitost hlíz bramboru a možnosti ochrany. ISBN 978–80–86940–32–8. 12 s. Hausvater, E., Doležal, P. (2011g). Comparison of fungicide efficacy on potato late blight the Czech Republic during 2008 – 2010. In Abstract of the 18th Triennial Conference of the EAPR, July 24–29, 2011. Oulu. Finland. s. 142 Hausvater, E., Doležal, P. (2012): Výskyt škodlivých činitelů a ochrana brambor v letošním roce. Bramborářství. 20. č. 5. ISSN 1211–2429. s. 14–16 Hausvater, E, Doležal, P. (2013). Zásady a některé aktuální aspekty ochrany proti plísni bramboru. Úroda. 61. č. 5. ISSN 0139–6013

58

Hermezieu, M., Hermezieu, R. (2005).Efficacy of fungicide programmes for the control of late blight in Romania. In Abstracts of Papers and Posters 16th Triennial Conference of the EAPR. July 17 to 22. Bilbao. Spain, s. 816–820 Hilton, A.J., Stevenson, L.R., Clayton, R.C. (2002). Factors affecting dry rot of potatoes in storage. In: Abstracts of Papers and Posters. Potatoes Today and Tomorrow. 15th Triennial Conference of the EAPR. Hamburg 2002, July 14–19, s. 174 Hofmann, U., Heibertshausen, D., Baus – Reichel, O., Berkelmann – Loehnertz, B. (2008). Optimization of Downy Mildew (Plasmopara viticola) Control in Organic Viticulture with Low Copper Doses, New Copper Formulations, and Plant Strengtheners: Results of four yers of on farm research, 16th IFOAM Organic World Congress,

Moldena,

Italy,

June

16–20,

Archive

dat

http://orgprints.org/view/projects/conference.html Hospers-Brands, A.J.T.M. (2008). Effectsnof seed infection level by silver scurf (Helmintosporium solani) on the infection level of harvested potatoes. In Potato for a Changing World: Abstracts of Papers and Posters of 17th Triennial Conference of the EAPR. Brasov: Transilvania University of Brasov. s. 466–467 Hospers – Brands, A.J.T.M., Schepers, H.T.A.M., Veerman, A. (2005). Control of silver scurf (Helmintosporium solani) in organic seed potato production. In Abstracts of Papers and Posters 16th Triennial Conference of the EAPR, July 17 to 22. Bilbao. Spain. s. 691 Ivanjuk, V.G., Zezjulina, G.A. (2002). Rasprostranennosť i vredonostnosť serebristoj parši kartofelja v Belarusi. In Kartofelevodstvo. Sbornik naučných trudov. 11. Minsk. s. 143–155 Juister, J. (2004). Krautfäule-Spätbehandlung in Kartoffeln. Kartoffelbau. 55. č. 7. s. 254–257 Kakau, J., Abdel-Kader, D., Müller, P. (2004). Risiko der Verbreitung von Quarantänekrankheiten. Kartoffelbau. 55. č. 7. s. 248–250 Kapsa, J. (2010). Ochrana proti plísni bramboru v Polsku. Bramborářství. 18. č. 4. ISSN 1211–2429. s. 14–18 59

Karalus, W. (2005). Rhizoctonia – Befall an Pflanz- und Ernteknollen im ökologischen Kartoffelbau. Kartoffelbau. 56. č. 3. s. 72–75 Kazda, J., Mikulka, J., Prokinová, E. (2010): Encyklopedie ochrany rostlin. ISBN 978– 80–86726–34–2. 400 s. Kirk, W.W., Felcher, K.J., Douches, D.S. (2001). Susceptibility of potato (Solanum tuberosum L.) foliage and tubers to the US8 genotype of Phytophthora infestans. American Journal of Potato Research. 78. č. 4. s. 319–322 Klavins, M., Purmalis, O. (2009). Humic substances as surfactans. Environmental Chemistry Letters Vol. 8. Number 4. s. 349–354 Kreuz, L., Domkářová, J., Horáčková, V. (2008). Detekce genu rezistence Sen1 vůči Synchitrium endobioticum v genomu brambor. Vědecké práce – Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod. 16. s. 33–41 Kulikov, S.N., Slámová, F.K., Zakharova, N.G., Nemtsev, S.V., Varlamov, V.P. (2005). Biological Preparations with Different Mechanisms of Action for Protecting Potato against Fungal Diseases, Applied Biochemistry and Mikrobiology. 42. č. 1. s. 77–83 Latten, J. (1994). Biologische Bekämpfung phytopathogener Pilze mit Hilfe von Pflanzenextrakten. Justus Liebig University. PhD thesis, s. 90–121 Leach, S.S. (2007). Effects of copper fungicide soil residues on Phytophthora infestans. American Journal of Potato Research. 43. č. 12. s. 431–438 DOI:10.1007/BF02862731 Lehmann, I. (2007). Problempilz Phytophthora infestans: Ӧko-SIMPHYT für mehr Sicherheit im Kartoffelanbau. Kartofelbau. 58. č. 6. s. 222–224 Lehtonen, M.J., Somervuo, P., Valkonen, J.P.T. (2008). Infection with Rhizoctonia solani induces defence genes and systemic resistence in potato sprouts. In Potato for a Changing World: Abstracts of Papers and Posters of 17th Triennial Conference of the EAPR. Brasov: Transilvania University of Brasov. s.136 Leiminger, J. Hausladen, H. (2007). Dürrfleckenkrankheit der Kartoffel: Einfluss der Reifegruppe verrschiedener Sorten auf die Befallsenentwicklung und Schadrelevanz von Alternaria. Kartoffelbau. 58. č. 4. s. 108–111 60

Leiminger J., Hausladen H. (2008). Alternaria an Kartoffeln: Welche Strategie ist die richtige?, Kartoffelbau, 59, č. 6, s. 216–219 Leiminger, J., Hausladen, H. (2010). Schwellenorientierte Bekämpfungsstrategien gegen Alternaria. Kartoffelbau. 61. č. 6. s. 238–242 Lukášová, H. (2012). Houbové choroby a škůdci brambor. Zemědělec. č. 49. ISSN 1211–3816. s. 26 Merz, U. (2000). Der Pulverschorf der Kartoffel: Ein „Comeback“ mit Folgen. Kartoffelbau. 51. č.7. s. 300–301 Merz, U., Schwärzel, R., Keiser, A. (2009). Der Pulverschorf der Kartoffel: Neue Erkentnisse

dank

nationaler

und

internationaler

Forschungszusammenarbeit.

Kartoffelbau. 60. č. 8. s. 324–328 Merz, U., Jaquiéry, P., Keiser, A. (2005). Powdery scab – tools for an integrated control approach. In Abstracts of Papers and Posters. 16th Triennial Conference of the EAPR, July 17–22. Bilbao. Spain. s. 129–131 Merz, U., Faloon, R. E. (2009). Review: Powdery scab of potato – increased knowledge of pathogen biology and disease epidemiology for effective disease management. Potato Research. 52. č. 1. s. 17–37 Ocamb, C.M., Hamm, P.B., Johnson, D.A. (2007). Benzumidazole resistence of Fusarium species recovered from potatoes with dra rot from storages located in the Columbia Basin of Oregon and Washington. American Journal of Potato Research. 84. č. 2. s. 169–177 Palmer, J. (2002). Late season stratégy now needs rethink. Potato Review. 12. č. 4. s. 14–15 Peters, J. (2002). Disease survey confirms need for checks. Potato Review. 12. č. 1. s. 20, 22–23 Peters, R.D., Platt, H.W., Lévesque, C.A. (2005). First report of Pythium sylvaticum causing potato tuber rot. American Journal of Potato. 82. č. 2. s. 173–177

61

Procházka, P., Štranc, P., Pazderů, K., Kohout, L. (2011). Moření osiva biologicky aktivními látkami. Osivo a sadba. X. odborný a vědecký seminář, sborník referátů, 10. února 2011. ČZU Praha Radtke, W., Rieckmann, W. (1990). Krankheiten und Schädlinge der Kartoffel. ISBN 3–7862–0088–2. 168 s. Radtke, W., Rieckmann, W., Brendler, F. (2000).Kartoffel. Krankheiten. Schädlinge. Unkräuter. ISBN 3–7862–0113–7. 272 s Rasocha, V., Hausvater E., Doležal P. (2008). Škodliví činitelé bramboru. ISBN 978– 80–86940–12–0. 161 s. Rudkiewicz, F., Sikorski, J., Ślazak, J. (1983). Wplyw rodzaju gleby nawozenia i zwalczania Phytophthora infestans na rozwój niektórých chorób na roślinách i bulwach ziemniaka. Biul.Inst.Ziem. (30). s. 157–161 Salvet, V. (2000). Druhové spektrum fuzárií na hlízách bramboru. In: Sborník referátů z XV. České a Slovenské konference o ochraně rostlin v Brně 12.–14. září 2000, s. 189– 190 Sedlák, P., Vlastníková, H. (2008). In planta detection of Phytophthora infestans by means of polymerase chain reaction. Vědecké práce – Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod. 16. s. 103–111 Sedláková, V., Hausvater, E., Doležal, P. (2009): Náchylnost odrůd bramboru k některým chorobám hlíz v polních podmínkách. Bramborářství. 17. č. 5. ISSN 1211– 2429. s. 5–8 Scheid, L. (2000). Silberschorf – weit mehr als nur ein Schönheitsfehler!. Kartoffelbau. 51. č. 5. s. 198–200 Scheid, L. (2002). Pflanzgutbeizen immer notwendig?. Kartoffelbau. 53. č. 1/2, s. 19– 23 Scheid, L. (2006). Was tun gegen Lagerfäulen? Kartoffelbau. 57. č. 8. s. 362–365 Scheid, L. (2008). Lagerverluste durch Nass- und Trockenfäulen vermeiden. Kartoffelbau. 59. č. 7, s. 290–294 62

Scholvin, A., Grocholl, J. (2004). Rhizoctonia – Belastung von Pflanzgut. Auswirkungen auf Ertrag und Qualität. Kartoffelbau. 55. č. 7. s. 258–261 Singh, B.P., Narayana Bhat, M. (2005). Development, issues and strategies for the management of potato late blight. Potato Journal. 32. č. 3–4. s. 105–117 Singh, R.B., Naik, P.S., Thakur, K.C. (2008). Eco-friendly management of black scurf disease in potato. In Abstract Global Potato Conference 2008: Opportunities and Challenges in Challenges in the New Millenium, 9 – 12 December 2008. New Delhi: Indian Potato Association. s. 157–158 Spenser, B., Tamm, L. (2011). Regulation of Plant Protection in Organic Farming. Regulation of Biological Control Agents, Part 1. s. 113–125. DOI 10.1007/978–90– 481–3664–3–4 Stachewicz, H., Schumann, G., Peters, R. (2001). Prüfung der Silberschorfanfälligkeit. Kartoffelbau. 52. č. 1/2. s. 13–17 Stachewicz, H. (2002). Kann der Pulverschorf in Deutschland an Bedeutung gewinnen?. Kartoffelbau. 53. č. 1/2. s. 28–31 Stachewicz, H., Baayen, R., Hendriks, H. (2002). Neuer Kartoffelkrebspathotyp in den Niederlanden. Kartoffelbau. 53. č. 3. s. 74–75 Stachewicz, H. (2003). Auf Befall mit Kartoffelkrebs achten!. Kartoffelbau. 54. č.5. s. 200–203 Stachewicz, H. (2006). Fusarium-Pilze: Wichtige Krankheitserreger der Kartoffel. Kartoffelbau. 57. č. 4., s. 144–149 Stachewicz, H. (2007a). Häufige Erkrankungen der Knolle durch Pilze und Bakterien während der Lagerung, Teil 1: Die Braunfäule. Kartoffelbau. 58. č. 9/10. s. 400–402 Stachewicz, H. (2007b). Häufige Erkrankungen der Knolle durch Pilze und Bakterien während der Lagerung, Teil 2: Die Fusarium – Trockenfäule. Kartoffelbau. 58. č. 11. s. 447–449 Stachewicz, H. (2008). Häufige Erkrankungen der Knolle durch Pilze und Bakterien während der Lagerung, Teil 3: Der Silberschorf. Kartoffelbau. 59. č. 1/2. s. 31–33 63

Steenblock, T., Forrer, H.R. (2002). Kartoffelanbau: Krautfauleberatung via Internet. Agrarforschung 9 (5). s. 207–214 Stephan, D. Schmidt, Carvalho, S.A., Seddon, B., Koch, E. (2005). Evaluation of biocontrol preparations and plant extracts for the control of Phytophthora Infestans on potato leaves. European Journal mof Plant Pathology 112. s. 235–246 Struik P.C. (2010). Can physiology help us to combat late blight in potato? In Potato Agrophysiology, Proceedings of the International Symposium on Agronomy and Physiology of Potato, 20 – 24 September 2010 Nevsehir – Turkey. s. 19–27 Strumpf, W. (2006). Biologisches Pflanzenstärkungsmittel BIQ

punktet mit

hervorragenden Untersuchungsergebnissen im Vergleich zu anderen Düngern. Pressinformation. Schulzberger, R. (1998). Kompost und Wurmhumus. BLV München. 127 s. Tafforeau S. (2010). Alternaria is identified as early target. Potato Review. 20. č. 2. s. 4–6 Tian, S.M., Chen, Y.C. (2007). First report of Helminthosporium solani causing silver scurf of potato in Hebei province, North China. Plant Disease. 91. č. 4. s. 460 Tiemens-Hulscher, M., Hospers, M., Finckh, M. (2002). Agronomic strategies for the control of late blight in organic productions systems. In: Abstracto f Papers and Posters. Potatoes Today and Tomorrow. 15th Triennial Conference of the EAPR. Hamburg, July 14–19. s. 170 Tsror (Lahkim), L., Peretz – Alon, I. (2004). Control of silver scurf on potato by dusting or spraying seed tubers with fungicides before planting. American Journal of Potato Research. 81. č. 4. s. 291–294 Tsror (Lahkim), L., Peretz-Alon, I. (2005). The influence of the inoculum source of Rhizoctonia solani on development of black scurf on potato. Journal of Phytopathology. 153. s. 240–244 Tugarinov,

L.V.,

Alexejova,

S.V.,

Skrenževský,

S.S.

(2008).

Lignohumát

v zemědělství. Rozsah použití. Státní zemědělská univerzita Petrohrad. s. 1–6. 64

Turff, R. (2002). Fungus more complex than first thought. Potato Review. 12. č. 4. s. 4– 6 Turkensteen, L., Mulder, A., Flier, W.G. (2002). Phytophthora in den Niederlanden Aktuelle Entwicklung zur Bekämpfung. Kartoffelbau. 53. č. 6. s. 212–217 Váňa, J. (1994). Výroba a využití kompostů v zemědělství. CZ Biom. 40 s. Von Tiedemann, A.,

Hofmann,

L. (2006). Silberschorf–infektionswege und

Bekämpfungsmöglichkeiten. Kartoffelbau. 57. č. 4. s. 150–152 Wershaw, R.L. (1993). Model for humus in soils and sediments. Environ. Sci. Technol. s. 814–816. DOI 10.1021/es00042a603 Zellner, M. (2003). Fungizidwirkung gegen Alternaria solani und A. alternata. Katroffelbau. 54. č. 5. s. 192–195

65

PŘÍLOHY

66

Tabulky Tab. 1.: Průměrné napadení hlíz velmi raných odrůd bramboru (v %) v r. 2004–2008 (Sedláková et al., 2009) Odrůda Adora Ambra Bellarosa Berber Colette Flavia Impala Inova Komtesa Krasa Leoni Magda Rosara Solist Valetta Velox Vera

Rhizoctonia solani 4,6 1,2 11,6 0,0 3,4 1,0 7,8 0,2 0,4 4,6 6,0 4,6 0,0 7,6 0,2 1,6 8,2

Helmithosporium solani 85,0 69,0 52,4 83,0 44,6 60,0 79,2 45,8 75,2 51,8 68,8 65,2 58,2 55,8 56,2 74,0 45,6

Tab. 2.: Průměrné napadení hlíz poloraných odrůd bramboru (v %) v r. 2004–2008 (Sedláková et al., 2009)

Odrůda Agria Andante Ditta Filea Golf Granola Innovator Kariera Korela Laura Milva Red Star Santé

Rhizoctonia solani 2,0 30,6 4,4 21,4 20,4 4,0 30,6 4,8 13,8 3,4 13,6 6,2 14,8 67

Helmithosporium solani 44,6 36,0 34,0 37,6 78,2 41,6 43,8 39,6 52,6 83,8 79,0 84,8 64,6

Satina Solara Victoria

5,8 6,4 0,0

58,4 24,8 44,6

Tab. 3.: Průměrné napadení hlíz raných odrůd brambor (v %) v r. 2004–2008 (Sedláková et al., 2009) Odrůda Adéla Aneta Annabelle Belana Dali Karin Karlena Katka Kornelie Marabel Miranda Monalisa Nomade Princess Ramos Rebel Red Scarlet Secura Tegal Tomensa Vineta Vivaldi

Rhizoctonia solani 4,6 23,0 0,4 2,0 9,2 3,2 0,8 4,4 14,8 20,0 19,0 1,4 11,2 5,2 6,6 34,6 2,2 2,2 10,8 23,6 19,0 0,0

Helmithosporium solani 29,8 59,6 59,4 31,4 53,4 37,4 53,4 49,2 49,0 38,6 49,8 75,6 57,0 29,4 53,0 24,8 83,2 56,8 47,8 44,2 31,6 76,2

Tab. 4.: Průměrné napadení hlíz polopozdních až pozdních odrůd bramboru (v %) v r. 2004–2008 (Sedláková et al., 2009)

Odrůda Akira Amylex Asterix Marena

Rhizoctonia solani 9,6 16,4 2,4 2,0 68

Helmithosporium solani 53,8 67,2 76,2 51,2

Mozart Ornella Panda Samantana Sibu Westamyl

2,2 5,2 2,8 20,4 2,6 11,0

66,4 64,6 47,4 66,8 63,2 58,0

Tab. 5: Účinné látky ve fungicidech registrované v ČR proti plísni bamboru k 1.3.2013 (Hausvater a Doležal, 2013)

Fungicid

účinná látka nebo kombinace účinných látek

počet registrovaných fungicidů

Dithane DG Neotec, Dithane M 45, Manfil 75 WG, Manfil 80 WP, Manzate 75 WG, Mastana SC, Novozir MN 80 NEW, Penncozeb 75 DG Mancozeb

8

Curzate Gold, Curzate M, Curzate M WG, Drago, Zentanil WG

5

Cymoxanil, mancozeb

Bukanyr, Cuprocaffaro, Flowbrix, Korzar, Kuprikol 50, Kuprikol 250 SC Oxichlorid měďnatý Champion 50 WP, Funguran– OH 50 WP, Champion 50 WP, Kocide 2000 Hydroxid měďnatý Criterium, Galben M, Fantic M Mancozeb , benalaxyl Ranman TOP, Ranman+Ranman Activator Cyazofamid Altima, Nando 500 SC, Zignal 500 SC Fluazinam Valis M, Emendo

Mancozeb, valifenalát

Tanos 50 WG

Cymoxanil,famoxadone

Kunshi

Infinito

Cymoxanil, fluazinam Fenamidone, propamocarbhydrochloride Fluopicolide, propamocarbhydrochloride

Mixanil

Cymoxanil, chlorothalonil

Acrobat MZ WG

Mancozeb, dimethomorph

Sereno

Mancozeb, fenamidone

Ridomil Gold MZ Pepite

Mancozeb, metalaxyl - M

Electis

Mancozeb, zoxamide

Revus

Mandipropamid

Polyram WG

Metiram

Consento

69

4 (+2 malobalení)

4 3 2 3 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Obrázky plíseň bramboru Obr. 1 Foto Petr Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

Obr. 2 Foto Petr Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

70


fusariová hniloba Obr. 4

Foto Petr Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

71


fomová hniloba Obr.6 Foto Petr Doležal, VÚB Havlíčkův Brod

72


73

Mendelova univerzita v Brně. Agronomická fakulta. Institut celoživotního vzdělávání. Mykózy bramboru. Závěrečná práce

Recommend Documents