MENDELOVA LESNICKÁ A ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Agronomická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA LESNICKÁ A ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2009

Melounková Tereza 1

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Chov skotu v systému ekologického zemědělství Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Daniel Falta

Tereza Melounková

Brno 2009 2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Chov skotu v systému ekologického zemědělství vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne………………………………………. podpis absolventa…………………….

3

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji Ing. Danielu Faltovi za cenné rady a materiály, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce, a za čas, který mi věnoval při konzultacích.

4

ANOTACE: Cílem bakalářské práce bylo zdokumentovat situaci v chovu skotu v systému ekologického zemědělství. Práce se zaměřuje především na chov dojeného skotu v systému ekologického zemědělství, avšak obsahuje i kapitoly týkající se ekologického chovu skotu obecně a kapitoly se stručnou charakteristikou chovu skotu BTPM. Součástí práce je stručný přehled o vzniku a vývoji ekologického zemědělství ve světě i v ČR a chovu skotu v ČR. Stěžejní částí je popis specifik chovu dojeného skotu v systému ekologického zemědělství, který je zaměřen na výběr vhodného plemene, krmení a ustájení skotu a techniku a technologii dojení. V závěrečné části práce je analýza současného trhu s biomlékem a porovnání situace farmářů hospodařících v konvenčním a ekologickém zemědělství.

klíčová slova: ekologické zemědělství, ekologický chov skotu, chov dojeného skotu, biomléko

ANNOTATION The aim of thesis is to document the situation on cattle in the organic farming system. The work is focused on organic diary farming, but also contains a chapter about organic farming and cattle in general chapter, a brief feature on cattle without market milk production. Part of this work is a brief overview of the emergence and development of organic farming in the world and in the Czech Republic and on cattle in the Czech Republic. The central part is a description of the specifics dairy breed in the organic farming system, which focuses on the selection of a suitable breed, feeding and housing of cattle and milking techniques and technologies. In the final part of the analysis is the current market with organic milk and compared the situation of farmers manage the conventional and organic farming.

key words: organic agriculture, organic farming, dairy, organic milk

5

OBSAH

OBSAH............................................................................................................................. 6 1. ÚVOD........................................................................................................................... 8 2. EKOLOGICKÝ CHOV SKOTU................................................................................ 10 2.1. Právní podklady ................................................................................................... 10 2.2. Kontrolní systém a certifikace.......................................................................... 10 2.3. Welfare................................................................................................................. 12 2.3.1. Právní podklady k welfare............................................................................. 12 1.3.2. Zásady welfare............................................................................................... 13 2.4. Podmínky chovu skotu v systému ekologického zemědělství ............................. 15 2.4.1. Počet kusů a rozměry vybavení ..................................................................... 15 2.4.2. Technologie chovu ........................................................................................ 16 2.4.3. Krmení ........................................................................................................... 18 2.3.5. Reprodukce.................................................................................................... 20 2.3.6. Porážka .......................................................................................................... 20 3. HISTORIE A VÝVOJ ODVĚTVÍ ............................................................................. 22 3.1. Vývoj ekologického zemědělství ......................................................................... 22 3.2. Vývoj ekologického zemědělství v ČR ( 1990-2004).......................................... 23 3. 2. Vývoj chovu skotu .............................................................................................. 24 4. PRODUKČNÍ ZAMĚŘENÍ V CHOVU SKOTU ...................................................... 30 4.1.Chov skotu bez tržní produkce mléka ................................................................... 30 4.1.1. Plemenné chovy............................................................................................. 30 6

4.1.2. Ostatní produkční zaměření........................................................................... 31 4.1.3. Výběr vhodného plemene.............................................................................. 32 4.1.4. Bio maso ........................................................................................................ 34 5. SPECIFIKA CHOVU SKOTU S TPM V SYSTÉMU EZ......................................... 35 5.1 Výběr vhodného plemene ..................................................................................... 35 5.1.1. Český strakatý skot........................................................................................ 35 5.1.2. Ostatní mléčná plemena ................................................................................ 39 5. 2. Krmení dojnic a telat v chovech s TPM.............................................................. 40 5.3. Technologie chovu dojnic .................................................................................... 43 5.3.1. Technologie ustájení...................................................................................... 43 5.3.2. Technika a technologie dojení....................................................................... 45 6. EKONOMICKÉ ASPEKTY PRODUKCE BIOMLÉKA.......................................... 48 6.1 Produkce biomléka................................................................................................ 48 6.2. Ekonomické aspekty chovu dojeného skotu v EZ ............................................... 49 7. ZÁVĚR: ...................................................................................................................... 53 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 54 PŘÍLOHA: ...................................................................................................................... 58

7

1. ÚVOD

Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který je šetrný k přírodě a k využívání přírodních zdrojů. Snaží se o naplnění myšlenky trvale udržitelného rozvoje, tedy o nastolení dynamické rovnováhy mezi využíváním přírodních zdrojů a jejich obnovou. Také proto je jedním z pilířů ekologického zemědělství pomoc při ochraně přírody a krajiny. Důraz je kladen na zachování biodiverzity druhů typických pro daný kraj. Ekologický zemědělec by tedy měl dělat více než jen hospodařit na svých pozemcích šetrně vůči přírodě. Zároveň se očekává, že bude pečovat o krajinu, například budováním remízků či jiných biokoridorů, důležitých pro zachování typického rázu krajiny. U živočišné výroby realizované v systému ekologického zemědělství je navíc kladen mimořádný důraz na zachování podmínek tzv. welfare, tedy pohody zvířat. Chov skotu bez tržní produkce mléka je v systému ekologického zemědělství v ČR daleko více rozšířený než chov skotu s tržní produkcí mléka. Je to zajisté dáno tím, že chov dojného skotu je technologicky i ekonomicky výrazně náročnější. Vzhledem k tomu že skot bez tržní produkce mléka bývá i konvenčně chován obdobným způsobem jako v ekologickém zemědělství, nebývá přechod od konvenční výroby k výrobě ekologické tak náročný, jako je tomu například u skotu dojného. V podstatě se pro chovatele skotu jedná o zpřísnění stávajících podmínek. Musí se omezit stavy dobytka na určitý počet na hektar, jak to vyplývá z platných zákonů. Dále je nutné krmit skot krmivy pocházejícími z ekologické produkce a dodržovat speciální nařízení týkající se welfare, plemenitby veterinární péče aj. Také investice do vybavení nebývají příliš vysoké, porovnáváme-li je opět s investicemi do vybavení podniku, zabývajícího se chovem krav s tržní produkcí mléka. Masný skot může být celoročně chován na pastvinách. Investice se tedy převážně vztahují na vybudování ohrazení pastvin, přístřešků proti nepřízni počasí, krmných a napájecích zařízení a budov pro uskladnění krmiva. Pokud se podnik zabývá též produkcí masa, je vhodné vybudovat vlastní jatka. Soukromá jatka rozhodně nejsou ze zákona povinná, ale je to bráno jako určitý ideální stav, který zvyšuje pohodu zvířat, brání jejich zbytečnému utrpení a také zlepšuje kvalitu produktu. Bohužel stavba jatek 8

významně zvyšuje ekonomickou zátěž na podnik a proto je u nás zatím jen několik málo takových podniků. Chov skotu bez tržní produkce mléka je velmi dobře možné provozovat extenzivně. Proto mnoho ekologicky hospodařících zemědělských podniků chová skot jako doplňkovou složku výroby.

9

2. EKOLOGICKÝ CHOV SKOTU

Chov skotu, stejně jako chov ostatních hospodářských zvířat, je v ekologickém zemědělství vázán na půdu. V praxi se to projevuje tak, že množství zvířat, které je možno chovat se vypočítává z celkové rozlohy pozemku, se kterou podnik hospodaří. Dalším propojujícím článkem je požadavek na produkci vlastních krmiv, která ale není povinná, je jen doporučená (Web 5, 2006).

2.1. Právní podklady Chov skotu v systému ekologického zemědělství v České republice upravuje zákon o ekologickém zemědělství č.242⁄2000 Sb. v platném znění. Společně s ním upravuje ekologické zemědělství v České republice Nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin, a v něm zapracované Nařízení rady 1804/1991 o živočišné produkci. Nejnovější novelizaci všech těchto nařízení pak přináší Nařízení komise (ES) č. 889/2008. Toto dvě nařízení upravují podmínky získání určitého označení, podmínky výroby biopotravin, systém kontroly ekologického zemědělství, pravidla pro konverzi a specifická pravidla pro rostlinnou a živočišnou produkci v systému ekologického zemědělství. Nařízení má navíc 7 příloh, z nichž pro ekologický chov skotu jsou nejdůležitější: příloha I. - Zásady ekologické produkce, část C – Krmiva; příloha VII. – Maximální počet zvířat na hektar a příloha VIII. – Minimální plocha na zvíře. K dalším právním předpisům patří Nařízení Rady 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova prostřednictvím EAGGF. Toto nařízení řeší podporu hospodaření v méně příznivých oblastech a oblastech s ekologickým omezením, kam patří asi 50% ČR, pokud započítáme i zvláště chráněná území (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

2.2. Kontrolní systém a certifikace

10

Zemědělec, který chce začít hospodařit v systému ekologického zemědělství, je povinen nejprve uzavřít smlouvu o kontrole s některou z kontrolních organizací. Ta provede vstupní kontrolu. Poté zemědělec může podat na ministerstvo zemědělství žádost, ke které přiloží potvrzení o vstupní kontrole. Ode dne doručení žádosti na ministerstvo vstupuje farma do období přechodu na ekologické zemědělství, tzv. konverze. Konverze skotu trvá 12 měsíců, konverze pastvin 24 měsíců a konverze orné půdy je 36 měsíců. Pokud přechází současně celá farma, doba konverze je pro všechny pozemky i zvířata 24 měsíců. Po dobu konverze již je zemědělec povinen dodržovat podmínky ekologického zemědělství. Každý zemědělec podnikající v ekologickém zemědělství musí mít uzavřenu platnou smlouvu s některou kontrolní organizací. V ČR jsou v současné době tři: KEZ, ABCERT a Biokont.

Dozor nad kontrolními

organizacemi a dodržováním zákona provádí Ministerstvo zemědělství (Web 5, 2006).

Základní principy kontroly EZ jsou:
Všechny stupně výroby a prodeje musí být zahrnuty do systému inspekce výroby ekologických potravin.
Všichni, kteří vyrábí, připravují, či importují ekologické výrobky ze třetích zemí, jsou povinni podílet se na inspekčním systému Společenství
Systém inspekce zabezpečuje kontrolu výroby pomocí dozoru v každé etapě a uplatnění pravidel označování výrobků v každém jeho stupni

Kontrolu EZ provádí kontrolní organizace pověřená Mze. Základní činnost kontrolní organizace je certifikační činnost a kontrolní činnost. Kontrolní organizace vydávají

certifikáty,

umožňující

používat

značku

bio,

jednotlivým

farmám,

zpracovatelským závodům a jatkám. Také udělují osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin. Organizace provádějí tři typy kontrol. Vstupní kontroly provádějí v podniku, který chce podat k MZe žádost o registraci k EZ, a dále u nově ohlášených výrobců biopotravin a osob uvádějících bioprodukty a biopotraviny na trh. Pravidelné řádné kontroly jsou ohlášené a probíhají minimálně jednou ročně. Nařízené či namátkové kontroly, bývají prováděny na udání nebo při podezření na neplnění 11

podmínek EZ. Tyto kontroly mohou být i neohlášené a mohou být provedeny kdykoliv během roku (Web 5, 2006). Každý ekologický zemědělec je povinen vést záznamy o svém hospodaření. Záznamy o hospodářských zvířatech mají podobu registru, který je v prostorách zemědělského podniku neustále k dispozici kontrolním orgánům nebo subjektům. Tyto záznamy poskytují celkový popis systému nakládání se stádem a obsahují následující informace. U zvířat, která vstupují do zemědělského podniku, evidujeme původ a den vstupu do podniku, období přechodu, identifikační značku a veterinární záznamy. U zvířat opouštějících zemědělský podnik, uvádíme stáří, počet kusů, hmotnost - v případě porážky, identifikační značku a místo určení. Je předepsáno uchovávat podrobnosti o jakýchkoli ztracených zvířatech a příčiny ztráty. U krmiv evidujeme typ, včetně doplňkových krmiv, a poměry různých složek v krmných dávkách. Pro prevenci a léčení nákaz a veterinární péči schraňujeme informace o dni ošetření a podrobnosti o diagnóze,

dávkování,

typu

léčebného

přípravku,

s

upřesnění

aktivních

farmakologických látek, a informace o použité léčebné metodě. Dále uchováváme předpis veterinárního lékařem s uvedením důvodů použití daného preparátu a ochranných lhůt před uvedením živočišných produktů, označených jako ekologické produkty, na trh (Web 5, 2006).

2.3. Welfare

2.3.1. Právní podklady k welfare

Základem ekologického chovu skotu (i všech hospodářských zvířat) je welfare, neboli pohoda zvířat. Hlavní zásady jsou zakotveny v zákonech o zacházení se zvířaty a zákonech zabývajících se ochranou zvířat proti týrání. Těmto zákonům podléhá veškerá činnost spojená se zvířaty, tedy tyto zákony jsou společné a stejné pro ekologické i konvenční zemědělství. Základní právní předpisy: •

Zákon č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění. 12

•

Zákon č. 91/1996 Sb. o krmivech, v platném znění.

•

Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči, v platném znění.

•

Zákon č. 154/2000 Sb. o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, v platném znění.

•

Nařízení vlády č. 27/2002, tyká se zaměstnání a zaměstnanců v chovech zvířat

•

Soubor mezinárodních smluv s Radou Evropy týkajících se ochrany zvířat

Zákon č. 242⁄2000 Sb. o ekologickém zemědělství, v platném znění zpřísňuje a rozšiřuje podmínky chovu zvířat pro ekologické zemědělce oproti zemědělcům konvenčním převážně v oblasti welfare. Hlavní motto zní: "Pohoda zvířete není určena tím, co zvíře dělá, ale jak se cítí.„ Je tím myšleno, že to, že zvíře může celý den odpočívat a má dostatek krmiva, neznamená, že je spokojené, i když by se nám to mohlo zdát. Neméně důležité totiž je, jak pohodlně může zvíře odpočívat, jak kvalitní dostává krmivo a jak snadno se k němu dostane. Kromě toho jsou v konvenčním zemědělství někdy opomíjeny sociální potřeby zvířat, potřeba přirozeného pohybu, přirozený režim dne a biorytmy (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

1.3.2. Zásady welfare

Zásady welfare – pět a jedna svoboda: 1. Svoboda od hladu a žízně. Svoboda od hladu a žízně v praxi obnáší, že zvíře musí mít neustále k dispozici nezamrzající zdroj vody a musí mít dostatek kvalitního krmení odpovídající jeho potřebám a využití. Podrobnosti uvádím v odstavci o krmení. 2. Svoboda od nepohodlí. Svoboda od nepohodlí znamená, že zvíře musí mít přístup k vhodnému místu k odpočinku a ochraně proti nepřízní počasí. Odpočívadlo by mělo být suché a 13

dostatečně pohodlné. Další informace naleznete v odstavci způsob ustájení a pastevní chov. 3. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění - v ekologickém zemědělství je nepřípustné používat elektrické poháněče, biče a jiné donucovací prostředky vyvíjející elektrický výboj. Důraz je kladen na prevenci zranění a onemocnění. Nemocné zvíře musí být léčeno. Úplné informace jsou uvedeny v odstavci veterinární péče. 4. Svoboda od strachu a stresu. Ekologické zemědělství klade důraz na minimalizaci stresu. V praxi se týká omezení transportu živých zvířat na nezbytné minimum nebo minimalizace vzdálenosti, na kterou je zvíře transportováno. Důležitá je konstrukce stájí, pastvin a naháněcích uliček, krmných a napájecích míst tak, aby se zvířata na sebe nemusela tlačit, čímž by mohlo docházet k nebezpečným situacím. Jednotlivá zvířata musí mít dostatek prostoru pro plnění svých fyziologických potřeb, aby nedocházelo ke stresu. Pokud je neustále narušována tzv. osobní zóna zvířete přítomností dalších zvířat, je zvíře ve stresu a na takovéto situace může reagovat podrážděně až agresivně. Významnou roli hraje také skladba stáda. Zvířata by spolu měla dobře vycházet. Ve stádě by měla být udržována nastolená hierarchie, a zbytečně by neměla být narušována. Jednotlivá stáda by se neměla bezdůvodně míchat. Při zařazování nového kusu do stáda je nutná opatrnost, nějakou dobu může trvat, než se ustanoví nová hierarchie a po tuto dobu může ve stádu docházek k nepokojům. Také při porážení zvířat je snaha o minimalizaci stresu. Více v odstavci porážka.

5. Svoboda projevit přirozené chování. Pro skot, jako živočišný druh patřící mezi býložravé přežvýkavce, je přirozený pozvolný

celodenní

přísun

potravy

v malých

dávkách.

V přirozených

podmínkách se skot pomalu pohybuje po krajině a postupným spásáním si plní příslušné části zažívacího traktu. Když je zvíře nasyceno, uchýlí se na bezpečné 14

místo, kde v klidu odpočívá a znovu tráví pozřenou potravu. Pokud tedy chceme zajistit podmínky pro přirozené chování, musíme zvířeti poskytnout možnost volného pohybu po pastvině a bezpečné místo k odpočinku. V ekologickém zemědělství je povolen nahradit pastvu tam, kde není možná, celoročním výběhem. Jelikož je skot zvíře stádové, potřebuje ke své pohodě kontakt s jinými zvířaty. Neměli by tedy být chována jednotlivá zvířata odděleně, bez možnosti sociálních kontaktů. Přirozené podmínky splňuje chov ve stádě. Při reprodukci se klade důraz na přirozenou plemenitbu. Praktikuje se volné připouštění plemenným býkem, který se volně pohybuje se stádem krav na pastvině. Další podrobnosti v kapitolách způsoby chovu a reprodukce.

6. Svoboda vykonávat volně a osobně kontrolu nad vlastní životní pohodou Zvíře má možnost vyhnout se nejen utrpení ale také stavu umrtvující nečinnosti. (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Hrouz a kol., 2000)

2.4. Podmínky chovu skotu v systému ekologického zemědělství

2.4.1. Počet kusů a rozměry vybavení

Na základě nitrátové směrnice, která stanovuje maximální množství dusíku 170 kg /ha půdy, byl vypočten počet kusů dobytka na hektar. Počet kusů se vždy vztahuje na celkovou plochu, kterou farma disponuje, nikoliv pouze na plochu na které se dobytek skutečně chová. Maximální počet dospělých samců i samic, tedy skotu staršího než 2 roky je 2 kusy na hektar plochy. Jalovic mezi 1. a 2. rokem života můžeme chovat 3,3 kusu na hektar a jalovic mladších 1 roku 5 kusů na hektar. Maximální počty chovaných zvířat na hektar plochy u dalších kategorie skotu jsou uvedeny v tabulce č. 1. Zákon o ekologickém zemědělství, respektive nařízení rady uvádějí minimální rozměry výběhových ploch a minimální plochu stáje na jedno zvíře. Například na jednu dojnici připadá 6 m2 vnitřní plochy stáje a 4,5 m2 plochy výběhu. Rozměry ploch 15

chovatelských zařízení pro další kategorie skotu jsou uvedeny v tabulce č. 2. Dále jsou zde v zákoně rozepsány rozměry žlabů a napáječek, rozměry hrazení a staveb pro skot a sklony a výškové úpravy podlah (Web 5, 2006).

Tabulka č. 1: Maximální počet zvířat na ha kategorie počet ks/ha telata na výkrm 2 ostatní skot do 1 roku 5 skot od 1 do 2 let - býci 3,3 býci stáří 2 a více let 2 chovné jalovice 2,5 jalovice na výkrm 2,5 dojnice 2 vyřazené jalovice 2,5 ostatní krávy 2,5 (NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 889/2008, Příloha IV)

Tabulka č. 2: Minimální vnitřní a venkovní plocha pro ustájení jednotlivých kategorií skotu vnitřní kategorie plocha(m2) venkovní plocha(m2) skot do 100kg 1,5 1,1 skot do 200kg 2,5 1,9 skot do 350 kg 4 3 skot více než 5(min 3,7(min 350kg 1m2/100kg) 0,75m2/100kg) dojnice 6 4,5 plemenný býk 10 30 (NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 889/2008, Příloha III; I.)

2.4.2. Technologie chovu

Celoroční pastevní odchov bez ustájení je v ekologických chovech masného skotu naprosto převažující. Tento způsob také nejvíce odpovídá ideálním představám o chovu 16

skotu v ekologickém zemědělství. Pro chovatele je výhodný především z hlediska nízkých provozních nákladů. Při této technologii chovu je nezbytně nutné zajistit včasnou adaptaci. V ideálním případě by mělo zvíře žít na pastvině od narození po celý život. Jen tak lze získat zvíře dostatečně odolné vůči všem povětrnostním vlivům, nemocem a dalším vlivům prostředí. Odolnost zvířat je v ekologickém zemědělství klíčová. Nejenže snižuje náklady na péči o zvíře, ale hlavně působí jako hlavní preventivní opatření, protože veterinární prevence medikamenty až na výjimky povolena není. Je nezbytně nutné vybudovat na pastvině místo k odpočinku, které bude dostatečně chráněno před nepříznivými povětrnostními vlivy. Většinou postačí jednoduchý přístřešek krytý ze stran. Jeho velikost je nutno přizpůsobit počtu chovaných zvířat. Méně náročným, tzv. extenzivním plemenům postačí jako úkryt i skupina stromů. Zvířata chovaná pastevně musí být navíc přikrmována, hlavně v zimním období, kdy je pastva obtížná a velmi chudá. K tomuto účelu je vhodné využít mobilní krmné vozy. Jejich umístění je vhodné často střídat, aby nedocházelo k ušlapání pastviny v místě krmení. Nesmíme zapomínat také na přísun minerálních látek, ideálně formou minerálního lizu, kde si zvířata sama dávkují přijaté množství. Zvířata musí mít také neustále k dispozici nezamrzající zdroj čisté vody (Web 5, 2006; Adamskí, 2000). Dalším povoleným způsobem chovu skotu v ekologickém zemědělství je volný chov v nezateplených stájích s přístupem do výběhu či na pastvinu. Tento způsob je využíván především pro chov dojeného skotu v systému ekologického zemědělství. Podlahy ustájovacích prostor jsou hladké, nikoli však kluzké. Nejméně polovina minimální plochy podlahy v uzavřených prostorách musí být pevná, a nemůže tedy sestávat z roštové podlážky nebo mřížové konstrukce. Ustájovací prostory by měly být vybaveny pohodlným, čistým a suchým prostorem k odpočinku o dostatečné rozloze, který je tvořen pevnou konstrukcí bez roštů. Tento prostor je vybaven dostatečně velkým suchým místem ke spaní, které je pokryt podestýlkou. Podestýlka sestává ze slámy nebo jiného vhodného přírodního materiálu. Může být vylepšena a obohacena o jakékoli minerální produkty vyjmenované v příloze I. Rozměry stájí krmišť napájecích žlabů a výběhů se řídí pokyny uvedenými v příloze Nařízení Rady (EHS) č. 2091/91. Stájový chov volný bez výběhu či pastviny není v ekologickém zemědělství povolen. Také není povoleno trvalé uvázání zvířat. Za určitých podmínek je však možné chovat zvíře část dne uvázané a po zbytek dne na pastvě či ve výběhu (Web 5, 2006). 17

2.4.3. Krmení

Krmení by v ideálním případě mělo pocházet z vlastního podniku. Pokud podnik nemá dostatek, může ho nakoupit. Nakoupené krmivo musí pocházet z ekologicky hospodařících podniků. Donedávna existovaly výjimky a při nedostatku bylo povoleno nakoupit krmivo z konvenčních podniků. Maximální povolené procento ročně činilo pro konvenční krmiva 10 %. Tyto hodnoty se každoročně vypočítávaly a byly vyjádřeny procentem sušiny v krmivech zemědělského původu. Maximální povolené procento konvenčního krmiva v denní krmné dávce, s výjimkou období stěhování stád na pastvu, bylo stanoveno na 25 %, vyjádřené jako podíl sušiny. Avšak, od 1. ledna 2008 jsou zemědělci povinni skotu poskytovat krmivo, jež bude ze 100 % ekologického původu, budou-li chtít své produkty prodávat jako ekologické nebo je označit evropským logem pro ekologickou produkci. Skot, jakožto přežvýkavec, musí mít alespoň 60% krmné dávky tvořených objemovými krmivy. Pokud je to možné, měla by být hlavní část objemového krmiva přijímána pastvou. Doporučená je pastva alespoň 150 dní v roce (Web 5, 2006). V zimě je vhodné přikrmovat senem. Podnik také může vyrábět silážovaná krmiva – siláž, senáž, slamáž. Ke konzervaci je jediná povolená látka kyselina mléčná. Jadrná krmiva se používají hlavně při intenzivním výkrmu telat, a dále pro březí zvířata v poslední fáze před porodem. Jsou vhodné také pro příkrm v době laktace především pro dojený skot. Pro dorovnání vysoké spotřeby energie u dojnic je vhodné využít také okopaniny, hlavně krmnou řepu (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Telata musí být krmena mateřským mlékem po dobu minimálně tří měsíců. Je vhodné a povolené vytvořit skupinu telat kojených jednou kojnou krávou (Web 5, 2006). Krmiva

povolená

v ekologickém

zemědělství

jsou

součástí

pravidel

uveřejněných v NR 2092/91, které jsou závazným předpisem pro všechny členské státy EU. Sortiment surovin použitelných pro sestavování krmných dávek nebo krmných směsí je taxativně vymezen Nařízením rady 2092/91 v příloze II., část C. Krmiva; a v části D. Doplňkové látky, určité produkty používané ve výživě zvířat (směrnice 18

82/471/EHS) a vedlejší produkty zpracovatelského průmyslu používané do krmiv (Web 5, 2006). V ekologickém zemědělství je zakázáno používat jako krmivo extrahované šroty. Jedná se o krmiva, na něž bylo působeno chemickými extrakčními činidly. Semena olejnin lze však upravovat šrotováním, či vločkováním. Je možné je také zkrmovat vedlejší produkty z lisování semen olejnin, tedy buď výlisky – lisování semen olejnin za studena, nebo pokrutiny – lisování semen olejnin za tepla. Je nepřípustné paušální zkrmování syntetických aminokyselin a používání syntetických aminokyselin. Dále je zakázáno používat pro krmné účely podestýlku, či exkrementy v jakékoliv podobě či úpravě. Rovněž je vyloučeno zkrmování geneticky modifikovaných pícnin a krmiv. Důležitým kriteriem hodnocení kvality krmiv je jejich zdravotní nezávadnost, která je nezbytná pro dosažení kvalitního a bezpečného finálního potravinového produktu. Je třeba se vyvarovat používání plesnivých, nahnilých, či jinak poškozených krmiv (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Základem by měla být prevence. Zde je kladen velký důraz na výběr plemene a vybudování vysoké přirozené obranyschopnosti organismu. Doporučená jsou plemena krajová, která jsou nejlépe přizpůsobena místním podmínkám a jsou přirozeně odolnější než intenzivní plemena zahraniční. Další prevence spočívá v odpovídajících chovatelských postupech, vhodném ustájení a vysoce kvalitním krmivu. K dobré kondici a zdravotnímu stavu vysokou měrou přispívá také pravidelný pohyb. Pokud už zvíře onemocní, musí být léčeno. Přednostně mají být uplatněny alternativní postupy léčby, jako například homeopatie, aplikace bylin aj. Pokud i tato léčba selže, je nutné přistoupit k alopatické léčbě. V ekologickém zemědělství platí při použití alopatických léčebných prostředků dvojnásobná ochranná lhůta, než je stanovena na obalu (Web 5, 2006). Jakékoliv preventivní zákroky jsou zakázány. Je zakázáno preventivní očkování, kromě těch, která jsou ze zákona povinná, a preventivní podávání antiparazitik. Dále je zakázáno preventivní či paušální podávání antibiotik a jiných léků, stimulátorů růstu a antistresorik. Odrohování může být povoleno kontrolní organizací, pokud má zlepšit bezpečnost práce a manipulace se zvířaty, nebo má zvýšit pohodu a hygienu zvířat. Kastraci je možné provádět kvůli zajištění kvality výrobků či zachování tradičních 19

postupů. Je nutné, aby tyto zákroky prováděla kvalifikovaná osoba a byly prováděny v nejvhodnějším věku za minimalizace strádání. Výjimky jsou možné na doporučení veterinárního lékaře (Web 5, 2006).

2.3.5. Reprodukce

Při reprodukci je upřednostňována přirozená plemenitba, ale je povolená také inseminace. Embryotransfer a genové manipulace jsou zakázány. Chovatel také nesmí používat hormony pro synchronizaci či stimulaci říje, důraz je kladen na přirozené projevy. Při obnově stáda má chovatel samice přednostně nakupovat z ekologicky hospodařících podniků, přičemž má možnost nakoupit až 10% samic z konvenčního chovu. Samice z konvenčního chovu musí projít konverzí. Pro reprodukční účely je možné samce nakupovat neomezeně i z konvenčních chovů. Při obnově stáda je nutné dodržet množstevní kvóty, týkající se maximálního množství nakoupených kusů, které přichází na ekofarmu z konvenčního podniku. U samců, tedy plemenných býků není žádný limit stanoven. Použit v chovu může být okamžitě – není nutná konverze. Týká se to ovšem jen zvířat určených ryze k chovatelským účelům. U samic je situace složitější. Z konvenčního chovu může pocházet maximálně 10% z celkového množství nakoupených samic za rok. Pokud jsou používány z těchto zvířat nějaké produkty, pak tato zvířata musí také nejdříve projít konverzí (Web 5, 2006).

2.3.6. Porážka

Také při porážení je důraz kladen na minimalizace stresu. Zde je kromě welfare zvířat zohledněno ještě jedno hledisko. Stres totiž jak známo, negativně ovlivňuje kvalitu masa. Hovězí maso se vlivem stresu zvířete před porážkou stává tuhé a suché. Jako preventivní opatření je farmářům doporučováno vybudovat vlastní jatka. Odpadá tak veškerý stres způsobený přepravou, kdy běžně zvířata cestují i stovky kilometrů na místo porážky. Zvíře také není stresováno novým prostředím a přítomností dalších 20

neznámých zvířat. Druhou, neméně důležitou podmínkou minimalizace stresu je jednotlivá porážka. V praxi to znamená, že v průběhu porážky je v místnosti přítomno pouze porážené zvíře a ostatní zvířata čekají v jiné místnosti. Faktem ovšem je, že vybudovat vlastní jatka představuje pro podnik výraznou finanční zátěž. Z tohoto důvodu je v ČR zatím minimum farem, které tato vlastní jatka mají, nebo je plánují zřídit, dali by se spočítat na prstech jedné ruky. Celkově bylo v roce 2007 v celé české republice pouze 20 firem, které jsou oprávněny provádět porážku zvířat, chovaných v systému ekologického zemědělství. Kvůli tomu stále ještě mnohá zvířata odchovaná v ekologických podmínkách končí na konvenčních jatkách a jejich maso je tedy prodáváno jako konvenční. Na ekologických jatkách, stejně jako v kterémkoliv jiném ekologicky hospodařícím podniku, je zakázáno používat elektrické biče a jiné elektrické poháněcí nástroje. Je také zakázáno zvířata tlouct. Nutný je klidný přístup a slušné zacházení se zvířaty (Web 5, 2006).

21

3. HISTORIE A VÝVOJ ODVĚTVÍ

3.1. Vývoj ekologického zemědělství

Za kolébku ekologického zemědělství se považuje Rakousko, kde byl roku 1924 vytvořen

rakouským

polyhistorikem,

zakladatelem

Antroposofické

společnosti

Rudolfem Steinerem, nový filozofický systém hospodaření, v pozdějším období nazývaný biologicko-dynamický, či biodynamický. V základním díle, Zemědělský kurz, Steiner definoval základní principy organického hospodaření a duchovního přístupu k přírodě. Byly tím položeny základy pro rozvoj ekologického hnutí na území Rakouska a Německa (Doležalová, 2006). Ve 30. letech se ve Švýcarsku vytvořilo organicko - biologické hnutí, navazující na dílo Dr. Rushe. V tomto období dozrávaly myšlenky nových koncepcí v Anglii, které vytvořily základ pro nový systém hospodaření na farmách. Nositeli byli Albert Howard a Eva Balfour. Prvotním zájmem hospodaření byla zdravá půda, rostliny a zvířata, vztahy mezi mini a následně i zdravím člověka (Doležalová, 2006). V 40. letech se hnutí šířilo ve Francii, Holandsku a USA. Z dnešního pohledu se vyznačovalo malým, téměř zanedbatelným rozšířením organických systémů, nárůst je registrován až s uvědomováním si nutnosti ochrany životného prostředí v období 70-80. let (Doležalová, 2006). Dříve byla zemědělská politika ve všech evropských zemích orientována na to, aby produkce zemědělství byla zvyšována pro dosažení plné soběstačnosti v produkci potravin. Poté, co během 80. let bylo v Evropě tohoto plně dosaženo, vstoupily do popředí další cíle – především ve smyslu zvýšení kvality produkce i zavedení zásad ochrany přírody do zemědělských technologií. Právě tyto aktivity jsou realizovány v rámci ekologického zemědělství, které až do této doby mělo v celém agrokomplexu pouze okrajovou roli. Tím samozřejmě získaly zcela nové možnosti růstu a podpory. Nové výrobní metody a zájem spotřebitelů postupně získaly na svém významu nejenom ve většině evropských zemí, nýbrž také v dalších zemích jako v USA, Kanadě, Austrálii a Japonsku. Ve všech těchto zemích potřeba ekologických potravin stále narůstala. Jako 22

v klasickém tržním hospodářství, stál za tím především tlak požadavků spotřebitelů na zdravé potraviny, jejichž produkce nezatěžuje životní prostředí. Tyto záležitosti byly stále hlouběji zkoumány a staly se součástí řady vnitřních právních předpisů v té době především v Rakousku, Francii a v Dánsku (Doležalová, 2006). Další vývoj podporoval i zájem některých států poskytovat na národní a regionální úrovni subvence pro tyto formy zemědělské produkce. Vytvoření právních norem ekologického zemědělství umožnilo provádět certifikace ekologických zemědělských podniků, kterými se ověřuje schopnost vyhovět právním předpisům. Absolutně největší počty certifikovaných podniků ekologického zemědělství lze nalézt v Itálii (již koncem 90. let téměř 50 000 ekologických podnikatelů), Rakousku (asi 20000 ekologických podnikatelů), v Německu i Španělsku bylo do roku 2000 certifikováno okolo 10 000 ekofarem a zpracovatelských podniků (Doležalová, 2006).

3.2. Vývoj ekologického zemědělství v ČR ( 1990-2004) V České republice se vznik ekologického zemědělství datuje od roku 1990, kdy byly za součinnosti Ministerstva zemědělství ČR (MZe), Sdružení Libera a Svazu PROBIO (svazy sdružující ekologické farmáře) položeny základy celého systému. Zásadní posun ve vývoji ekologického zemědělství znamenal rok 1991, kdy byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly zřejmě hlavním důvodem nárůstu ploch až na 15 tis. ha. V té době v ČR působilo pět svazů ekologických zemědělců (Web 6, 2006). Rozhodnutí MZe ČR zrušit dotace způsobilo v letech 1993-1996 stagnaci ploch, ale zároveň mělo pozitivní vliv na kvalitativní rozvoj ekologického zemědělství. Řada podniků hospodařících ekologicky jen z důvodů dotací ukončila svou činnost a počet svazů se zredukoval na dva. MZe ČR se věnovalo především přípravě metodických a legislativních kroků a sjednocování celého hnutí. V roce 1994 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné ochranné známky pro biopotraviny a to zejména z důvodů marketingu a zviditelnění produkce na veřejnosti. V této době začali působit na českém trhu větší zpracovatelé a obchodníci a postupně se zvyšovalo povědomí spotřebitelů o tomto typu produkce (Web 6, 2006). 23

Posledními důležitými kroky pak bylo v roce 1998 obnovení finanční podpory pro ekologické farmáře a v roce 1999 vznik nezávislé kontrolní organizace K.E.Z. o.p.s., která je zárukou dodržování přísných pravidel ekologického hospodaření. V roce 2000 došlo ke schválení zákona o ekologickém zemědělství, který stanoví pravidla pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat, dále pro zpracování, dovoz, vývoz a označování bioproduktů a biopotravin. Zákon je v souladu s platnou legislativou EU o ekologickém zemědělství, tj. nařízením č. 2092/91/EEC (Web 6, 2006). Ekologické zemědělství je dnes v ČR stabilizovaný zemědělský systém, který je státem podporován a je dobrou alternativou vývoje zemědělství v ČR do budoucnosti (Web 6, 2006). Celkový obrat s biopotravinami na českém trhu dosáhl v roce 2004 234 milionů Kč, což je růst o 30 % oproti roku 2003. Od roku 2002 trh vzrostl celkově o 56 %. Znamená to, že každý Čech utratil v roce 2004 průměrně přibližně 23 Kč za biopotraviny, nejvíce v řetězcích: 65 %, v bioprodejnách a prodejnách zdravé výživy: 25 %, v ostatních prodejnách potravin 2,5 % a přímo z ekofarem nebo jiným přímým upůsobem se prodalo 7,5 % z celkového obratu. Počet ekologických farem se zvýšil jen o 3,26 % na 836, počet bio výrobců vzrostl během roku 2004 o 17,25 % na 116. Zemědělská půda zařazená do systému ekologického zemědělství (EZ) dosáhla ke konci roku 2004 6,16 % podílu na celkové zemědělské půdě ČR (Web 6, 2006).

3. 2. Vývoj chovu skotu Skot byl domestikován v oblasti úrodného půlměsíce, ale i jinde, během neolitické revoluce, přibližně před sedmi tisíci let. První zobrazení scén dojení samic přežvýkavců, které pocházejí z Mezopotámie a Egypta, jsou stará přibližně čtyři tisíce let. Dokumentují získávání mléka především pro sýrařské zpracování, které je zmiňováno i ve Starém zákoně. Od těch dob poskytuje skot lidstvu významné zdroje potravin, surovin, tažné síly a zužitkovatelného odpadu. Jak je zřejmé, postupně s šířením po celé zeměkouli poskytoval chov skotu zdroje důležitých živin a zaměstnání celým lidským generacím až dodnes. U některých přírodních kultur docházelo i ke 24

vzniku kultů. Například v některých kulturách jižní Asie je dodnes kráva považována za posvátné zvíře (Hanuš, 2003). Svým potřebám přizpůsobil člověk skot pomocí metod umělého výběru v plemenitbě, s cílem geneticky fixovat důležité hospodářské vlastnosti. Zlepšována byla masná i mléčná produkce. Domestikovaný skot si do dnešních dob udržel většinu ze svých historických funkcí. Pozvolna ztratil význam jako zdroj tažné síly. Podržel si však roli významného zdroje surovin a potravin. Navíc mu nově přibyla funkce faktoru údržby krajiny. Ta je dána jednak rehabilitací téměř ztracené role krajiny v životě kulturního člověka a zejména bezprostřední vazbou skotu na travní porosty (Hanuš, 2003). Vývoj chovu skotu v Evropě na začátku 21. století je dobře zachycen na následujícím grafu (Graf č. 1). Obecně lze říci, že ve všech zemích došlo ke snížení stavu dojeného skotu a téměř ve všech došlo také k poklesu stavu skotu ostatního, tedy skotu BTPM. Výjimkou je pouze Česko a Rakousko, kde sice došlo k nejvýraznějšímu poklesu stavu dojeného skotu, ale naopak došlo k výraznému zvýšení stavu skotu BTPM. Lze z toho vyvodit, že v těchto dvou zemích dochází k nejintenzivnějšímu přechodu farem z mléčného skotu na skot BTPM. Největší nárůst stavu skotu BTPM pak zaznamenalo Česko, během pěti let vzrostl počet chovaných zvířat o 120%.

25

Graf č. 1: změny stavu krav mezi léty 1999 -2004

(Bouška a kol., 2006)

Početní stavy dojeného skotu jistě souvisí s průměrnou mléčnou užitkovostí. Proto je zde ještě pro srovnání uveden graf průměrné užitkovosti ve zmiňovaných zemích (Graf č. 2). Z grafu je patrné, že ve všech zemích, bez výjimky, se průměrná užitkovost zvýšila.

Graf č. 2: Průměrná produkce mléka

(Bouška a kol., 2006) 26

Graf č 3.: Změna produkce mléka mezi lety 1999 a 2004

(Bouška a kol., 2006)

Pro větší přehlednost je zde uvedena také změna užitkovosti, vyjádřena v procentech (Graf č. 3). Z tohoto grafu můžeme jasně vyčíst určitou závislost průměrné užitkovosti a změny stavu skotu. Se zvyšující se užitkovostí zákonitě klesá počet chovaných kusů. Česko a Rakousko, země s největším snížením stavu dojeného skotu vykazují také nejvýraznější zvýšení průměrné produkce mléka o 19% resp. 23%. V České republice došlo v posledních deseti letech (1993 – 2003) při celkovém poklesu počtu krav dojeného skotu (v kontrole užitkovosti o 373 990 normovaných laktací, tedy o 52%) také k přesunu zastoupení plemen. U dřívějšího téměř výsadního chovu českého strakatého skotu docházelo od 70. let 20. století k poklesu jeho zastoupení a nástupu černostrakatého, později holštýnského plemene, takže v roce 2003 bylo zastoupení obou plemen téměř shodné (47,5% resp. 46,4%). Poněvadž v kontrole užitkovosti je zařazeno asi 95% dojených krav, je možné považovat odhad zastoupení za spolehlivý. Vývoj chovu jednotlivých plemen dojeného skotu zobrazuje Graf č. 4.

27

Graf č. 4: Vývoj chovu jednotlivých mléčných plemen v letech 1999 - 2003

(Sambraus, 2006)

V uvedeném desetiletí ( 1993-2003) se zvýšil počet masných krav zařazených v kontrole užitkovosti o 15 519 (více než osmkrát) a došlo také k přesunu jejich zastoupení. Importem ze zahraničí a rozšířením stávajících stád získala vedoucí postavení plemena charolais (24,2% z počtu krav v kontrole užitkovosti) a aberdeen Argus (20,5%). Toto zastoupení je nutné považovat pouze za orientační, neboť z celkového počtu 130 000 chovaných krav bez tržní produkce mléka bylo zařazeno v kontrole užitkovosti jen 20%. Zastoupení plemen v celkové populaci chovu krav bez tržní produkce mléka může být poněkud jiné, nežli v kontrole užitkovosti (Sambraus, 2006).

28

Graf č. 4: Vývoj chovu jednotlivých masných plemen v letech 1999 - 2003

(Sambraus, 2006)

Změnilo se také vzájemné zastoupení dojených krav a krav bez tržní produkce mléka. V celé populaci se zvýšilo zastoupení krav bez tržní produkce mléka z 3,5% v roce 1993 na 20% v roce 2003 (Sambraus, 2006)

29

4. PRODUKČNÍ ZAMĚŘENÍ V CHOVU SKOTU V chovu skotu rozlišujeme dva hlavní produkční směry. Jsou jimi chov skotu bez tržní produkce a mléka a chov skotu s tržní produkcí mléka. Tyto dva směry se výrazně liší svými hlavními produkty. Rozdílné jsou také ekonomické aspekty, náklady a rentabilita. Odlišnosti jsou v převládajícím typu ustájení, skladbě krmné dávky a ve volbě plemene (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

4.1.Chov skotu bez tržní produkce mléka Hlavním produktem tohoto odvětví je tele. To je pak dále využíváno, dle konkrétního zaměření, přímo k jatečním účelům, k výkrmu, nebo je vybráno k dalšímu chovu. Tele se odchovává výhradně na mateřském mléce, žádné mléčné náhražky se nevyužívají. Kravské mléko se v tomto produkčním směru využívá jen pro výživu telat (Šarapatka, Urban a kol., 2003). . Při průzkumech u českých ekologických farmářů se zjistilo, že průměrný denní přírůstek u ekologických zemědělců byl stejný, jako u konvenčního zemědělství. Avšak při přepočtu na hektar, dochází ke snížení přírůstku asi o 5%, vlivem přísnější kvóty omezující počet zvířat (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

4.1.1. Plemenné chovy

Plemenné chovy. Zaměřují se na produkci telat pro budoucí využití v chovu. Tento produkční směr je náročný především na dobré plemenářské znalosti a dlouholeté zkušenosti s chovem skotu. Je nutné vybírat do chovu ta nejlepší zvířata s výbornou užitkovostí a pečlivě vytvářet rodičovské páry. V praxi se sleduje nejen užitkovost konkrétních chovných zvířat, ale také užitkovost jejich předků a potomků. Souhrn těchto faktorů poskytuje šlechtitelům obraz skutečných kvalit vybraného zvířete (Šarapatka, Urban a kol., 2003). 30

V ekologickém zemědělství se kromě užitkovosti klade velký důraz na přirozenou odolnost, zdravotní stav, reprodukční schopnosti a dlouhověkost. Šlechtitel chovných zvířat určených pro ekologické zemědělství musí při své práci přihlížet ke všem těmto aspektům. Ekologický zemědělec má totiž velmi omezené možnosti podpůrných prostředků. Vzhledem k zákazu preventivního očkování, či paušálního dávkování antibiotik potřebuje ekologický zemědělec přirozeně odolná zvířata s výborným zdravotním stavem. Nejsou povoleny ani žádné podpůrné reprodukční prostředky, jako jsou hormonální injekce k vyvolání říje, což klade nároky na přirozeně plodné plemenice s pravidelnou říjí a výbornými ostatními ukazateli plodnosti. Zvířata také musí mít odpovídající stavbu těla konstituční tvrdost a chodivost, protože již z principů ekologického chovu by měli většinu života strávit na pastvinách či ve výbězích. V budoucnosti bude důležité využití genetické bezrohosti v plemenářské práci a to i u plemen, tradičně rohatých. Mohlo by to vyřešit problémy s odrohováním (Šarapatka, Urban a kol., 2003). V neposlední řadě se klade důraz na dlouhověkost. Ideálem je nejméně osm produkčních let zvířete, to znamená asi deset let života. Důležitá je nejen délka, ale také kvalita života. Zvíře by mělo v odpovídající kondici a dobrém zdravotním stavu dosahovat požadované užitkovosti po co nejdelší dobu. Dodržení všech požadavků u chovného zvířete je v praxi téměř nemožné. Důležité je, že se ekologické zemědělství, na rozdíl od konvenčního, nesnaží o extrémní užitkovost. Cílem je velmi dobrá užitkovost, ovšem při současném zachování všech ostatních požadavků. Zvíře nesmí být vyčerpáváno nadměrnou užitkovostí, protože se tím zkracuje produkční věk a negativně ovlivňuje zdravotní stav (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

4.1.2. Ostatní produkční zaměření

Užitkové chovy produkují tzv. zástavový skot. Zástavová telata jsou prodávána ve věku 8-10 měsíců při hmotnosti 250 – 330 kg. Jsou určena k dalšímu výkrmu. Tento systém má nejmenší požadavky na chovatelské zázemí. Je vhodný pro začínající zemědělce nejlépe do oblastí s trvale zatravněnou půdou. Bývá úspěšný i v chovech, kde mateřskou populaci tvoří kombinovaná plemena (Šarapatka, Urban a kol., 2003). 31

Chovy s produkcí jatečných telat produkují telata určená k porážce ihned po odstavu. Hmotnost telat při prodeji bývá o něco vyšší než u předešlé kategorie. Problematické bývá hlavně zajištění odbytu, protože v době prodeje většinou nabídka značně převyšuje poptávku. Chovatel musí tedy dodávat prvotřídní kvalitu, aby v tvrdé konkurenci obstál (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Výkrm odstavených zvířat využívá býčků i jaloviček, které nejsou vhodné k obnově stáda. Chovatel může k výkrmu využívat zvířata vlastní nebo nakoupený zástavový skot. Tento systém je vhodný pro zkušenějšího chovatele, neboť je třeba sestavit kvalitní a vyváženou krmnou dávku k dosažení požadovaných hmotnostních přírůstků. Chovatel musí být schopen vytvořit dostatečnou produkci kvalitního objemného krmiva a zároveň disponovat kvalitní produkcí z orné půdy (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

4.1.3. Výběr vhodného plemene

Při volbě plemene je třeba brát v úvahu schopnosti zvířat přizpůsobit se podmínkám prostředí, jejich životaschopnost a odolnost proti chorobám. Plemeno musí být zvoleno tak, aby se předešlo určitým zdravotním problémům, které se v důsledku intenzivního šlechtění některých plemen na extrémní masnou užitkovost u některých plemen upevnily. Příkladem jsou například obtížné porodu s častou nutností císařského řezu (Šarapatka, Urban a kol., 2006). Z kombinovaných plemen lze doporučit český strakatý skot, který jako domácí plemeno splňuje, nejen odpovídá filosofii ekologického zemědělství, ale je také odolné vůči místním vlivům a přizpůsobené zdejším podmínkám. Více o tomto plemeni je uvedeno v kapitole 4.1.1. (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Chovatel má ale také možnost, vybrat si z celé škály specializovaných masných plemen, které jsou u nás chovány. Některé jsou do podmínek ekologicky hospodařících chovů vhodnější, a některé jsou méně vhodné (Šarapatka, Urban a kol., 2003). První skupinou jsou extenzivní plemena malého rámce. Patří sem plemena galloway a skotský náhorní skot – highland. Jedná se o primitivní plemena, která nikdy 32

nebyla výrazněji šlechtěna na produkci. Jejich užitkovost je proto relativně nízká, ale na druhou stranu jde o zvířata velmi nenáročná na krmení i péči, což výrazně snižuje náklady na jejich chov. Tato plemena jsou ideální pro extenzivní chov masného skotu nebo pro hobby chov. Pro svou nenáročnost bývají také využívána k ekologické údržbě krajiny, například ve zvláště chráněných územích. Tento skot velmi dobře snáší chov i v drsném klimatu horských. Lze ho chovat celoročně venku i bez přístřešku. Jako úkryt před nepřízní počasí mu postačí i skupina stromů. (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Sambraus, 2006) Druhou skupinu tvoří extenzivní plemena středního rámce. Patří sem hereford a aberdeen argus a salers. Jedná se o otužilá a odolná plemena vhodná do nepříznivých klimatických i chovatelských podmínek. Ideální jsou pro extenzivní způsob chovu. Jejich užitkovost je lepší než u předchozí skupiny, ale zachovávají si skromnost a nenáročnost (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Sambraus, 2006). Třetí skupinu tvoří plemena polointenzivní středního rámce. K nim řadíme plemena limousine, masný simentál, piemontese a gaskoňské. Tato plemena se vyznačují již velmi dobrou masnou užitkovostí. Mají ale také výrazně vyšší nároky na ustájení, krmení a chovatelské zázemí. (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Sambraus, 2006) Čtvrtou skupinou jsou plemena intenzivní, velkého rámce. Patří sem plemena charolais, belgické modrobílé a blonde d' Aguitaine. Jedná se o nejnáročnější ze všech masných plemen skotu. Mají výbornou užitkovost, nejvyšší hmotnostní přírůstky a nejlepší jatečnou výtěžnost. U některých jedinců, zvláště plemene belgické modrobílého, se vyskytuje extrémní osvalení některých partií, tzv. hypertrofie svalstva. Jedná se o genetickou anomálii, která byla u tohoto plemene selekčně upevněna. Vzhledem k tomu, že se jedná o nepřirozený jev a do jisté míry negativně ovlivňuje život skotu, nelze ho pro ekologické zemědělství doporučit už jen z důvodů filozofie ekologického zemědělství. Navíc velký tělesný rámec telat, mohutné osvalení a intenzivní růst již v prenatálním období způsobují těžké porody, často s nutností provedení císařského řezu. Tato plemena jsou tedy obecně méně vhodná pro ekologické podniky. Vyžadují intenzivní péči, kvalitní krmení a chovatelské podmínky. Výjimkou by však mohlo být plemeno charolais, které je u nás v ekologickém systému 33

hospodaření i v extenzivním konvenčním chovu poměrně časté a zkušenosti chovatelů bývají spíše pozitivní (Mikšík, Žižlavský, 2005; Šarapatka, Urban a kol., 2003; Sambraus, 2006).

4.1.4. Bio maso

Hovězí maso je důležitým produkčním artiklem našeho zemědělství i přesto, že se jeho spotřeba za poslední dobu z různých důvodů výrazně snížila. Ve 20. století u nás spotřeba hovězího masa vykazovala dlouhodobě nárůst. Z úrovně 15 kg na obyvatele v roce 1936 vzrostla do roku 1989 na 30 kg na obyvatele. Od roku 1990 však trend vývoje obrátil a v současné době dosahuje jeho průměrná spotřeba asi 9 kg na obyvatele. (Jakubec a kol., 2002) Maso pocházející z ekologického zemědělství nabízí spotřebitelům lákavou alternativu ke konvenčnímu hovězímu masu, které neustále ztrácí na popularitě. Bio hovězí maso je v průměru o 40% dražší než konvenční hovězí maso. (Václavík, 2006) Co tedy spotřebitele na bio mase tak láká? Bio hovězí maso pochází mladých zvířat chovaných cíleně pro masnou produkci. Navíc prochází procesem zrání. Bio hovězí maso je tedy křehké a velmi chutné. Zvířata nejsou krmena antibiotiky, hormony, masokostními moučkami ani GMO. Jejich krmivo pochází také z ekologické produkce, a proto není hnojeno průmyslovými hnojivy ani stříkáno chemickými postřiky. To vše dává spotřebiteli pocit, že maso je zdravější. Navíc pro podporu smýšlení spotřebitele o bezpečnosti bio hovězího masa je všechno bio maso testováno na výskyt BSE. Poslední důvodem, proč spotřebitelé kupují bio maso je hledisko etické. Ať už se jedná o podporu welfare chovu zvířat, či šetrného zacházení s přírodou a jejími zdroje (Web 1, 2005)

34

5. SPECIFIKA CHOVU SKOTU S TPM V SYSTÉMU EZ

Hlavním cílem chovu dojnic v ekologickém zemědělství není prostá snaha o co nejvyšší produkci mléka. Politika produkce spočívá v dlouhověkosti, celoživotní užitkovosti a nízkých nákladech. Za výhodné se považuje dožití kolem 10 let s produkcí více než 35 000 - 40 000 litrů mléka za 7-8 laktací. (Šarapatka, Urban a kol., 2003)

5.1 Výběr vhodného plemene

Prakticky všechna plemena, která jsou zastoupena u českých chovatelů, lze dobře využít i v ekologických chovech, neboť předpisy v tomto ohledu nekladou striktní vymezení. Populace dojeného skotu v ČR se zhruba dělí na dvě velké vyrovnané skupiny, které dosahují počtu přibližně 200 000 ks. Je to populace českého strakatého skotu, která zaznamenala v posledním desetiletí poměrně významný pokles a je nahrazována populací černostrakatého skotu, jejíž stavy rostou. Ostatní plemena jako montbeliard, jersey a ayrshire jsou zastoupeny v zanedbatelné míře. Podrobné informace týkající se vývoje stavu dojeného skotu a zastoupení jednotlivých plemen jsou uvedeny v příloze č. II. Vývoj chovu jednotlivých plemen skotu: Tabulka č. 1 a Graf č. 1. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Pro ekologický chov skotu zaměřený na produkci mléka jsou vhodnější kombinovaná plemena, nejlépe domácího původu. Je samozřejmě možné, chovat dojnice výrazně mléčných plemen, ale jejich adekvátní výživa je v našich klimatických podmínkách značně problematická i v konvenčních zemědělství. Podmínkám a filosofii ekologického zemědělství v ČR nejlépe odpovídá český strakatý skot. (Šarapatka, Urban a kol., 2003)

5.1.1. Český strakatý skot

35

Český strakatý skot, který byl dříve nazýván červenostrakatý, vznikl ve 30. letech 20. století, ve snaze sloučit všechny rázy strakatého skotu chované v Čechách a na Moravě. Hlavním iniciátorem byl profesor Taufer. V roce 1924 vyšel zákon o plemenitbě hospodářských zvířat. Na základě tohoto zákona bylo povoleno používat k plemenitbě pouze býky, kteří odpovídali plemennému rázu a byli příslušníky plemene simensko-českého, bernsko-českého, bernsko-hanáckého, kravařského, hřbíneckého, chebských a českých červinek. (Mikšík, Žižlavský, 2005; Šarapatka, Urban a kol., 2003) Po druhé světové válce dochází k typologické přestavbě plemene z trojstranné užitkovosti (mléko-maso-tah) na užitkovost dvoustrannou (mléko-maso). V pozdějším období kolektivizace dochází ke značné stagnaci vývoje plemene. V roce 1967 se plemeno přestalo rozdělovat na těžší nížinný typ a lehčí horský typ. Dostalo také své dnešní jméno - český strakaté plemeno. (Mikšík, Žižlavský, 2005) Od 60. let se v chovu kromě čistokrevné plemenitby uplatňuje i zušlechťovací křížení s cílem zvýšení mléčné užitkovosti a zlepšení vlastností vemene. V 60. letech bylo využíváno především ayrshirské a švédské červenostrakaté plemeno. Výsledkem bylo výrazné zlepšení produkce mléka, tvarových i funkčních vlastností vemene, utváření končetin a pastevní schopnosti. Křížení však mělo i negativní dopad. Celkově se zmenšil tělesný rámec a zhoršila se masná užitkovost. Proto byla tato křížení zastavena. (Mikšík, Žižlavský, 2005) Od roku 1971 je prováděno zušlechťovací křížení s červenou varietou holštýnského skotu. Výsledkem je zlepšení mléčné užitkovosti a utváření vemene a zvětšení tělesného rámce, přičemž zůstává přibližně stejná růstová schopnost mladého skotu. Zhoršila se však jatečná hodnota zvířat. (Mikšík, Žižlavský, 2005) Od roku 1980 dochází ke splývání zušlechťovacích křížení obou směrů a k vytvoření syntetické populace. V roce 1997 Svaz chovatelů českého strakatého skotu změnil dosavadní trend šlechtění a upřednostnil upevnění tradičních hodnot plemenitbou pouze v rámci strakatého skotu shodného fylogenetického původu. Při výběru zvířat do plemenitby je rozhodující plemenný a užitkový typ. Podíl plemen je druhotný. (Mikšík, Žižlavský, 2005; Šarapatka, Urban a kol., 2003)

36

Chovný cíl plemene je zaměřen na vysokou a hospodárnou produkci kvalitního mléka a masa. V dlouhodobější perspektivě charakterizuje mléčnou užitkovost cílový požadavek 6 000 až 7 500 kg mléka s obsahem bílkovin nad 3,5 %. Masnou užitkovost pak průměrný denní přírůstek nad 1 300 g v intenzivním výkrmu býků a jatečná výtěžnost nad 58 %. Řada předních konvenčních chovů dosahuje těchto parametrů již v současné době (Web 2, 2007). Požadován je skot kombinovaného produkčního zaměření se zvýrazněnými znaky mléčnosti, středního až většího tělesného rámce, dobrého osvalení a harmonického zevnějšku. Tradiční vyjádření užitkového typu je masná užitkovost : mléčné užitkovosti v poměru 34 – 40 % : 66 – 60 %. Dnes je však navíc kladen důraz na začlenění nových parametrů v rozsahu cca 15% , které jsou vyjádřením konstitučního zdraví zvířete tzv. fitness. Hospodárnost chovu strakatého skotu je dána ukazateli chovné užitkovosti, především dobrým zdravotním stavem, zejména mléčné žlázy, pravidelnou plodností, snadnými porody, vitalitou telat, bezproblémovým odchovem i schopností k pastvě a vysokému příjmu a využití objemných krmiv. (Mikšík, Žižlavský, 2005; Šarapatka, Urban a kol., 2003) Zpracovatelský průmysl oceňuje dobrou a standardní kvalitu suroviny dodávané z chovů strakatého skotu: mléko v nejvyšších třídách jakosti s žádoucím obsahem mléčných složek a vysokou výtěžnost kvalitního, chuťově výrazného masa, vhodného ke všem formám technologického využití (Web 2, 2007). Širší typová variabilita strakatého skotu v rámci populace a jeho adaptibilita na rozdílné chovatelské podmínky usnadňuje chovatelům volbu vhodného produkčního využití a pohotové reagování na měnící se požadavky trhu. Umožňuje jak efektivní využití ke spolehlivé kombinované produkci, tak specializované využití k výrazné mléčné nebo masné produkci. Strakatý skot se osvědčuje pro užitkové křížení s dojnými plemeny i pro chov bez tržní produkce mléka (Web 2, 2007). V podmínkách ekologického zemědělství využije chovatel všechny pozitivní vlastnosti plemene. Je to místní plemeno, takže je přirozeně odolné proti negativním vlivům prostředí. Navazuje také na zemědělskou tradici plemene chovaného v českých zemích po generace. Jako kombinované plemeno má výhody nenáročnosti a širokého spektra využití. Ekologický chovatel dojného skotu může bez komplikací využít býčky 37

z vlastního odchovu k výkrmu s předpokladem velmi dobré mléčné i masné užitkovosti. Je tedy ideálním plemenem pro kombinovanou produkci, o kterou by se měli ekologické farmy snažit především (Web 2, 2007; Šarapatka, Urban a kol., 2003). Český strakatý skot fylogeneticky spadá do větve strakatých evropských plemen – flechvieh. Strakatý skot je v národních variantách chován v mnoha zemích střední Evropy. V následujících grafech nalezneme srovnání Českého strakatého skotu s dalšími významnými národními strakatými plemeny. V průměrné mléčné užitkovosti (Graf č. 5) český strakatý skot zaostává, avšak, jak už bylo uvedeno, cílem chovatelů je zvýšení užitkovosti až na 7500 kg, čímž by se průměrná užitkovost dostala na úroveň ostatních strakatých plemen.

Graf č. 5: Srovnání mléčné užitkovosti u národních plemen strakatého skotu

(Bouška a kol., 2006)

Graf č. 6: Srovnání obsahu mléčných složek u národních plemen strakatého skotu

38

(Bouška a kol., 2006)

Porovnáním průměrného obsahu mléčných složek (Graf č. 6) nezjistíme výraznější odchylku u jednotlivých strakatých plemen. Nejnižší obsah mléčných složek má Švýcarský skot. Avšak vlivem výrazně nejvyšší produkce mléka, bude produkce jednotlivých mléčných složek přepočtená na množství (kg) stejně nejvyšší. Zbylá tří plemena jsou v obsahu mléčných složek téměř vyrovnaná.

5.1.2. Ostatní mléčná plemena

Černostrakatý skot je celosvětově nejrozšířenějším plemenem dojeného skotu. Jedná se o specializované mléčné plemeno, které ve vhodných chovatelských podmínkách dosahuje nejvyšší produkce mléka ze všech plemen skotu. Průměrná užitkovost je mezi 7 500 až 9 000 kg mléka (liší se v různých zemích), ale není výjimkou ani více než 10 000 kg mléka za laktaci. Ve vysoce produkčních zemědělských podnicích specializovaných na produkci mléka je používáno téměř výhradně toto plemeno. K udržení vysoké produkce vyžaduje černostrakatý skot vynikající chovatelské podmínky. Mimořádně náročný je na kvalitu krmiva. V ekologickém zemědělství je problém naplnit tyto náročné podmínky. Ani z hlediska filozofie není černostrakatý skot, jako plemeno zaměřené pouze na produkci, zrovna ideální, a proto ho ani nelze příliš doporučit. Přesto ho řada ekologických chovatelů po celém světě úspěšně chová (Sambraus, 2006).

Zajímavou variantou pro ekologické zemědělce by mohlo být plemeno jersey. Toto mléčné plemeno pochází z ostrova Jersey v Lamanšském průlivu. Je to plemeno malého 39

rámce, které se vzhledem ke své velikosti vyznačuje vysokou mléčnou produkcí. Toto plemeno je velmi oblíbené u drobných chovatelů, kteří mají doma jednu krávu pro vlastní spotřebu. Plemeno se vyznačuje velmi vysokým obsahem mléčných složek. Mléko v průměru obsahuje 5,8% tuku a 4% bílkovin. Díky těmto vlastnostem je mléko vhodné hlavně na zpracování na sýry a další mléčné výrobky. To je ideální příležitost pro ekofarmáře, kteří si produkty zpracovávají sami na farmě. V ceně mléčných produktů se totiž kvalita mléka zhodnotí lépe, než při prodeji surového mléka, u kterého mlékárny při výkupu dostatečně neplatí za vysoký obsah mléčných složek (Sambraus, 2006). Dalším zajímavým plemenem by mohlo být hnědé plemeno. Toto původní horské mléčné plemeno pocházející z alpských oblastí bylo později dovezeno do USA a zde bylo prošlechtěno na intenzivní mléčnou užitkovost, pod názvem brown swiss. Také evropský chov dosáhl velmi dobrých výsledků ve výši mléčné užitkovosti při zachování odolnosti a nenáročnosti tohoto plemene. Zvířata z evropských chovů jsou vhodná pro ekologickou produkci mléka zejména v horských a podhorských oblastech (Sambraus, 2006). V ostatních evropských zemích jsou v ekologickém chovu mléčného skotu využívána plemena domácí, na která však lze narazit i u nás. Ve Francii je to montbeliard, ve Velké Británii ayrshire, v Rakousku pincgavský skot a další alpská plemena. Tato plemena je možné chovat i v našich podmínkách. Při výběru plemene je nutné zhodnotit chovatelské a klimatické podmínky vlastního chovu a porovnat je s množstvím a kvalitou očekávané produkce. (Sambraus, 2006).

5. 2. Krmení dojnic a telat v chovech s TPM

Základním požadavkem výživy skotu v ekologickém zemědělství je uhrazení 60% denní potřeby živin objemovými krmivy. Zároveň zvířata nesmějí dostávat více než 10% krmiv původem z konvenčního zemědělství, čímž vznikají jistá omezení. Současně je tím vyvíjen pozitivní tlak na chovatele, aby připravovali objemová krmiva vysokých kvalit. Základním horizontem produkční účinnosti krmiv je 12-14 litrová 40

denní laktace. Dnešní realita je však poměrně špatná. Setkáváme se s účinností jen kolem 7-8 litrů. Takže dojnice s dojivostí nad tuto hranici musí již být přikrmována jadrným krmivem. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Dobrá kvalita objemných krmiv příznivě ovlivňuje zdravotní stav. Posunuje totiž hranici nutnosti přikrmování jadrnými krmivy, což je v chovu přežvýkavců jedno z nejlepších opatření pro udržení dobrého zdravotního stavu. Další produkce mléka se dosahuje příkrmem okopanin nebo obilnin, nejlépe z vlastní produkce. Až potom přichází na řadu využití 10% přídavku sušiny povolených konvenčních krmiv. Krmení musí být velmi pestré po celý rok.(Šarapatka, Urban a kol., 2003) V ekologických chovech je nezbytné využít přirozené fyziologické vlastnosti přežvýkavců, které je zvýhodňují oproti ostatním druhům hospodářských zvířat. Jedná se o schopnost zužitkovat velkou část rostlinné produkce, a to i tu, která pro monogastrická zvířata zužitkovat nedovedou. Další pozoruhodnou schopností je schopnost trávit vlákninu. Ta je zdrojem kvalitních bílkovin, energie a také cenných biologických látek, jako jsou vitaminy skupiny B a K. Značná část těchto produktu přechází během syntéz i do mléka. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Pastva je přirozený a původní způsob výživy polygastrických zvířat. Organizované využívání pastvy zabezpečí rozšíření nejhodnotnější, nejpřirozenější a nejzdravější součást krmivové základny. Je základní podmínkou živočišné výroby v ekologickém zemědělství. Pastevní píce je bohatá na bílkoviny a vitaminy. Spásání porostu v mladém stavu a pohyb zvířat na pastvině mají příznivý vliv na vývin zvířat a jejich zdravotní stav. Nejhospodárnější je využívání pastvy od jara do podzimu. Ekonomický význam pastvy spočívá v možnosti efektivního využití porostů na místech jinak nevhodných pro rostlinnou výrobu. Příznivý vliv na zdravotní stav dojnic dokládá prodloužení produkčního věku zvířete. (Kotlaba, 2004) V zimě zařazujeme do krmné dávky seno. Mělo by být nejlépe alespoň dvojího druhu. Jedno by mělo pocházet z druhově bohatých luk. Z výzkumů vyplývá, že časté seče snižují výnos sušiny a zvyšují kvalitu píce. Z hlediska ekologického zemědělství je tedy vyšší četnost sečí výhodnější, neboť vyžaduje nižší počet zvířat na ha a nižší spotřebu jadrných krmiv. Optimální jsou tedy 3-4 seče za rok, v závislosti na kvalitě porostu (Kühbauch, 1987; Kühbauch, Anger, 1999). 41

Druhý typ sena pochází z pícnin pěstovaných na orné půdě. Jejich pěstování je v pro ekologického zemědělce velmi důležité, protože mají příznivý vliv na stav obdělávaných pozemků. Dokážou potlačit zaplevelení a zásobují půdu důležitými živinami, zejména dusíkem fixovaným ze vzduchu při použití bobovitých rostlin. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Důležitou součástí krmné dávky dojeného skotu chovaného v systému ekologického zemědělství jsou okopaniny, které jsou v konvenčním zemědělství neprávem velmi podceňované. Porovnáme-li náklady na jednotku energie krmiva řepy a kukuřice, pak je výhodnější řepa, a to zejména v chladnějších oblastech. Okopaniny mají příznivý obsah dobře využitelné energie a biologicky účinných látek. Zařazením okopanin do krmné dávky dojnic se velmi příznivě ovlivňuje poměr zastoupení vlákniny v sušině a většinou se i zvýší příjem dalšího objemového krmiva. Zároveň je tento postup účinným způsobem šetření jádra. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) V ekologickém zemědělství je povoleno používání fermentovaných krmiv konzervovaných kyselinou mléčnou. Při přípravě je povolen přídavek melasy, obilných šrotů a probatických mikrobiálních preparátů. Při procesu přípravy a uskladnění fermentovaných krmiv je třeba dbát na bezpečnost, aby nedošlo ke znečištění životního prostředí. Uskladnění krmiv je u nás nejčastěji realizováno použitím lisovaných balíků v plastových foliích, nebo foliových plastových pytlů, tzv. AG-bagy. V zahraničí se používají silážní věže, často dřevěné konstrukce. Zvýšením sušiny siláží kukuřice nad 28% a senáží nad 35% je možné účinně zamezit odkapávání silážní šťávy. Důležitý je také termín sklizně, který ovlivňuje stravitelnost hmoty a tím i konverzi živin. Často používaným a doporučovaným typem fermentovaného krmiva je siláž z drcených celých rostlin hustě setého obilí sklízeného ve stádiu voskově – mléčné zralosti. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Základní chovatelskou povinností ve výživě telat je zajištění napojení mlezivem, co možná nejdříve po porodu. Nejefektivnější doba pro pro přijetí protilátek z mleziva přes stěny trávícího traktu je 6-9 hodin po narození. Doporučené je častější napojení menšími dávkami v kratších časových intervalech, než velké nárazové dávky. Telata se krmí nejpřirozenější formou – tedy sáním od matky a to minimálně 3 měsíce. Pokud to není možné, například u dojeného skotu, využívá se systém skupiny kojících krav, které 42

zajistí kontinuální přísun mléka.. Používání mléčných náhražek a mléka z konvenčního zemědělství je zakázáno. Telatům umožňuje co nejrychlejší návyk na pevná krmiva. Přikrmujeme jádrem a kvalitním senem. Je také nezbytné zajistit dostatek zdravotně nezávadné vody. Postupně snižujeme množství plnotučného mléka. (Šarapatka, Urban a kol., 2003)

5.3. Technologie chovu dojnic

5.3.1. Technologie ustájení

Dojnice jsou nejnáročnější kategorií nejen skotu, ale i hospodářských zvířat vůbec. Je tedy logické, že se problematice této kategorie věnuje zvláštní pozornost a je snaha o vytvoření technologie plně respektující jejich fyziologické potřeby, což je nutným předpokladem dlouhodobé užitkovosti a dlouhověkosti dojnic. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Obecné zásady: Ustájení dojnic by mělo umožňovat volný pohyb zvířat. Trvalé vazné ustájení je v ekologickém zemědělství nepřijatelné. Zvíře musí mít přístup do výběhu nebo na pastvinu. Ideální je v letních měsících pobyt na pastvině a v zimních měsících pobyt ve zpevněném výběhu. Nutností je poskytnout zvířatům pohodlné místo k odpočinku. Počet boxových loží musí být minimálně stejný jako je počet zvířat. Podlahovina lože by měla být tepelně izolovaná, neklouzavá a měkká. Lože by mělo být pokryto vhodnou suchou podestýlkou. Jedna dojnice musí mít k dispozici minimálně 6 m2 vnitřní plochy a 4,5 m2 venkovního výběhu. Poměr počtu dojnic a míst u žlabu je 1:1, při adlibidním systému krmení je možný poměr až 1,5:1. Na jednu dojnici je nutné zajistit 60 mm napájecího žlabu v zimě a 100 mm napájecího žlabu v létě. Pohybové chodby musí být tak široké, aby se zvířata setkávala bez stresujících vlivů. Stáje by měli být vzdušné se systémem přirozeného větrání a cirkulace vzduchu, čímž se zamezí chladovému a tepelnému stresu a nepříznivým hodnotám vzdušné vlhkosti. Nutná je eliminace

43

průvanu. Osvětlení by mělo být přednostně přirozené s nutným přisvětlováním v potřebnou denní dobu. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Volné boxové ustájení s možností výběhu, nebo pastvy je prototypem ideálního ustájení pro chov dojeného skotu v systému ekologického zemědělství. Stáj je funkčně rozdělena na krmiště, kaliště a boxovou část. Krávy mají volný přístup ke krmnému stolu. Tato technologie bývá většinou využívána v kombinaci s adlibidním systémem krmení. Boxy musí poskytovat snadnou orientaci a vzbuzovat ve zvířatech důvěru k odpočinku. Musí zvířeti umožnit pohodlné uléhání a vstávání a volný pohyb hlavy. Taktéž musí zajišťovat dostatek místa pro boky při současném vyloučení příčného zalehávání. Podlaha a hrazení musí být z pevného a odolného materiálu.

Boxové

ustájení bývá buď stelivové, kdy jsou lože pokryta vrstvou slámy, nebo bezstelivové, kdy jako lože slouží speciální gumové matrace. V ekologickém zemědělství se z důvodů tradice dává přednost stelivovému provozu. Výkaly bývají odstraňovány z hnojných chodeb mobilními shrnovači. (Bouška, 2006) Kombiboxové ustájení je v ekologickém zemědělství povolená, avšak v dnešní době již překonaná technologie, která se již při nové výstavbě či rekonstrukci nepoužívá. Hlavními problémy je nedořešené znečištění zvířat a nadměrná pracnost. Podstatou systému je tzv. kombibox, který je současně stáním, ložem a přístupovým prostorem ke krmnému prostoru, často i k napáječce. Oproti předešlému systému je zde maximalizována pohoda ve stádě, protože zvířata se téměř neruší. Jejich nebezpečí však spočívá ve zdravotních rizicích poranění struku, vemene, nebo končetin. Dochází také k výraznějšímu znečišťování zadních partií, což v konečném důsledku může vést ke vzniku mastitid. Hlavní výhodou oproti volnému ustájené by měly být menší investiční náklady. Výkaly bývají odstraňovány z hnojných chodeb mobilními shrnovači. (Bouška, 2006) Vazné ustájení je v ekologickém zemědělství nepřípustný způsob ustájení zvířat. V praxi jsou však stále ještě v provozu, i když už i v konvenčním zemědělství jsou považovány za překonanou technologii. Rozlišujeme tři typy, které se liší především plochou, kterou má zvíře k dispozici. Jsou to dlouhé, středně dlouhé a krátké stání. Vazné ustájení je možné použít pouze jako nouzové či přechodné řešení, například při průběžné modernizaci tradičních stájí. Vždy musí být kombinováno 44

s pravidelným odvazováním a možností volného pobytu na pastvě. (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Bouška, 2006) Ustájení na hluboké podestýlce muže být realizováno jako kotcové ustájení. Pro chov dojnic se většinou nevyužívá, avšak může být dobře využito pro chov krav stojících na sucho, nebo pro odchov jalovic. Pro chov dojnic lze využít volné ustájení s lehárnou na principu hluboké podestýlky a s odděleným krmištěm a kalištěm. Je však potřeba počítat se zvýšenou potřebou slámy – asi 5 kg/ks/den. Méně kapacitní chovy mohou v ekologickém zemědělství využít systém volného ustájení s lehárnami se šikmou podlahou ( o sklonu 6 – 8%). Tato technologie je však vhodnější pro ostatní kategorie skotu než pro dojnice, kterým hrozí zvýšené riziko úrazů. (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Bouška, 2006) Ustájení nízkonákladové – přístřeškové, které je běžně využíváno v chovu krav BTPM je vhodnou variantou také pro odchov dojnic. Je však nutné, aby chovatel učinil určitá opatření. Hlavní je včasná adaptace na tento systém, v ideálním případě už od telete. Dále je nutné zajistit neomezený přístup k nezamrzající vodě. Je potřeba zajistit adekvátní výživu, která odpovídá tomuto typu ustájení složením, množstvím, kvalitou a strukturou. Přístřešky musí zajišťovat dostatečnou ochranu před nepříznivými vlivy počasí. (Šarapatka, Urban a kol., 2003)

5.3.2. Technika a technologie dojení

Produkce mléka je nejnáročnějším souborem pracovních činností v rámci chovu skotu. Navíc požadavky na kvalitu mléka a výrobků z něj stále rostou. Kvalita mléka je ovlivňována mnoha faktory, jako jsou: • Zdravotní stav dojnice • Kvalita výživy a krmení • Kvalita vody v podniku • Vhodnost ustájení • Kontrola mléčné žlázy a kvality mléka 45

• Úroveň mléčnice (zejména účinnost zchlazení) • Celkový stav, úroveň a dezinfekce dojícího zařízení • Dodržovaní technologických postupů • Minimalizace stresu • Respektování fyziologické podstaty ejekce mléka (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Všechny tyto aspekty ovlivňují finální množství a kvalitu mléka. Chovatel se také musí zaměřit na důslednou prevenci mastitid – zánětů mléčné žlázy, které u dojnic představují neustálé nebezpečí. Případná léčba je s ohledem na ekologickou produkci nákladná a zdlouhavá. Její léčení je často nerentabilní, takže při vleklých potížích se přistupuje k vyřazení krávy z chovu. Předpokladem dobrých výsledků je také klidné a odborné zacházení s dojnicemi, optimální dojící technika a respektování fyziologické podmíněnosti produkce mléka. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Typy dojíren: Ve správně konstruované a dobře osvětlené dojírně může dojič ve vzpřímené poloze sledovat stojící krávy, proud mléka, ale i pohodlně čistit a kontrolovat dojící stroje a zařízení. Dojírny umožňují práci bez většího svalového zatížení a po delší časové období. Rychlá výměna zvířat, resp. Skupin však na druhé straně vyžaduje vyšší psychické zatížení obsluhy. (Doležal, 1997) V současné době se využívá několik typů: rybinová, tandemová, paralelní a všechny typy také v rotační verzi. Jednotlivé typy se liší co do průchodnosti, snadnosti obsluhy a oprav, spolehlivosti a ceny. (Bouška, 2006) Pro potřeby ekologické farmy jsou většinou plně dostačující dojírny rybinové. Počet stání odpovídá velikosti dojeného stáda. Krávy stojí v těchto dojírnách šikmo a jejich vemena jsou tím pádem vzdálena jen nepatrně od sebe. Tento fakt výrazně zkracuje cestu dojiče za krávou a umožňuje dobrý přístup k vemeni. Běžně bývají v menších chovech dostačující rybinové dojírny s krávami po dvou stranách střední uličky. Pro větší podniky se však může rybinová dojírna využívat ve tvaru kosočtverce (polygonové dojírny), nebo trojúhelníku (tritonové dojírny). (Bouška, 2006) 46

Z dalších typů dojíren jsou vhodné tandemové dojírny a pro koncentrovanější chovy autotandemové dojírny. U tandemových dojíren přichází každá kráva na dojící místo jednotlivě a setrvá zde až do vydojení. Pak jí nahradí další kráva. U nejjednodušších forem ovládá dojič manuálně otevírání a zavírání branek. U automatických dojíren je obsluha branky ovládána strojem a běžné je i automatické snímání dojícího zařízení. (Bouška, 2006) Nejvýkonnější jsou rotační dojírny, které jsou vhodné pro podniky s vysokou koncentrací zvířat. Jejich praktické použití na ekofarmách je však nepravděpodobné. Bouška, 2006) V ekologických chovech je třeba odmítnout zavádění tzv. robotizovaného dojení, které eliminuje lidský faktor při získávání mléka. Filozofie ekologického zemědělství však klade zvýšený důraz na manuální práci, na kontakt ošetřovatele se zvířetem a dojiče s dojnicí. V ekologickém zemědělství hraje tento kontakt nezastupitelnou roli. (Šarapatka, Urban a kol., 2003; Bouška, 2006)

47

6. EKONOMICKÉ ASPEKTY PRODUKCE BIOMLÉKA

Je do jisté míry problematické, porovnávat hospodaření podniku konvenčního a ekologického, protože mají odlišný systém hospodaření, používají odlišné technologie a mnohdy i jiné odrůdy rostlin a plemena zvířat. V konečném důsledku pak vlastně ani nelze očekávat stejný ekonomický výsledek u těchto dvou systémů, protože oba mají jiné cíle. (Šarapatka, Urban a kol., 2003)

6.1 Produkce biomléka

V roce 2007 dosáhla spotřeba biomléka a mléčných biovýrobků v České Republice 270 milionů korun. Z 58% byla kryta z domácích zdrojů a zbylých 42% v hodnotě 113 milionů korun bylo dovezeno, zejména z Rakouska a Německa. Čeští výrobci se dlouhodobě potýkají s nedostatkem domácí suroviny – kravského mléka v biokvalitě, a jsou nuceni kvůli uspokojení závazků vůči maloobchodu mléko dovážet ze Slovenska, Polska a Německa. Vzhledem k velkému nedostatku jsou mlékárny ochotné jezdit pro biomléko na farmy vzdálené i více než 100km. (Václavík, 2008) Největší českou firmou, produkující biomléko, je Ústav pro strukturální politiku v zemědělství, a. s., dceřiná společnost AGRO-Měřín, a.s., která vyprodukuje asi 3 miliony litrů biomléka ročně. Necelé 2 miliony litrů biomléka vyprodukuje ročně firma BEMAGRO, a.s. z jižních čech. Více než 1 milion litrů biomléka dodá ještě ročně do mlékáren firma Krakonošův ranč – hospodářské družstvo z Poniklé v Libereckém kraji. Dalších přibližně 30 ekofarem vyprodukuje ročně více než 100 litrů biomléka a asi 30 ekologických podniků chová od 1 do 10 dojnic na mléko pro prodej ze dvora a pro vlastní spotřebu. (Václavík, 2008) V letech 2005-2006 klesl počet ekofarem o 33% a tři významní dodavatelé biomléka oznámili úmysl ukončit chov dojnic a přejít na chov skotu BTPM. Vyplývá to z šetření, které na ekofarmách s chovem dojnic provedl Spolek poradců v ekologickém zemědělství EPOS. Navíc, v roce 2006 bylo přibližně 40% produkce biomléka prodáno jako konvenční do konvenčních mlékáren. Tento podíl má v současnosti klesající trend 48

a očekává se i snižování do budoucnosti s tím, jako roste zájem mlékáren o zpracování biomléka. (Václavík, 2008) Podle

Výzkumného

ústavu

zemědělské

ekonomiky

činila

produkce

certifikovaného kravského biomléka v roce 2006 11,2 milionů litrů a v roce 2007 10,7 milionů litrů. (Václavík, 2008) Právě značný převis poptávky vytváří ideální prostředí pro rozvoj chovu dojnic v systému ekologického zemědělství. Přesto nelze očekávat, že v nejbližších letech dojde l výraznému zlomu a ekofarmy s chovem krav BTPM přejdou na chov dojnic, nebo ho obnoví. Takový krok je totiž spojen s velkými investicemi do ustájení a dojící techniky a znamená kompletní reorganizaci chovatelského zázemí. Navíc dochází ke zvýšení pracovních nákladů a nutnosti nových pracovníků na pozice ošetřovatelů a dojičů. (Václavík, 2008) Podle ročenky Český trh s biopotravinami 2008 tvořila kategorie Mléko a mléčné výrobky v roce 2007 druhou největší kategorii biopotravin. V roce 2007 měla tato kategorie 21% podíl na celkovém trhu a zaznamenala tím meziroční nárůst o 6%. Celkový objem této kategorie 270 milionů korun znamená nárůst oproti roku 2006 o 136,8%. Mléčné výrobky od českých mlékáren a českých ekologických zemědělců tvořily 58%, tedy 157 milionů korun z celkového obratu kategorie. (Václavík, 2008)

6.2. Ekonomické aspekty chovu dojeného skotu v EZ

Zemědělský podnik hospodařící v systému ekologického zemědělství je hospodářskou jednotkou, od které se očekává, že bude hospodářsky životaschopná. Je zde tedy nutno brát v úvahu i otázku ziskovosti. Avšak to neznamená, že by produkce některých jednoznačně neziskových komodit nebyla možná a obhájitelná. Společnost může považovat za přínosné i vedlejší efekty produkce, které se neprojeví v ceně produktu. Přínosem může být třeba zvýšení biodiverzity, ochrana vod a půdního fondu nebo zlepšení životních podmínek a pohody zvířat. I přesto je nezbytné se zabývat také finančními otázkami, protože zemědělci jsou podnikatelé a přirozeně usilují o zisk. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) 49

V ekologickém zemědělství se projevuje zvýšená nákladovost na manuální pracovní a také externí výdaje, které přímo nesouvisí s výrobou, jako je péče o svěřené pozemky z hlediska ochrany přírody a snahy o zvyšování biodiverzity. Naproti tomu se snižují výnosy, v důsledku používání šetrnějších postupů založených na tradičních metodách hospodaření extenzivního charakteru. Zároveň se ale také snižují vstupy, zejména externí část, která u konvenčních zemědělců představuje nákup chemických prostředků ochrany rostlin a průmyslových hnojiv. Cílem je vysoká míra soběstačnosti zemědělského podniku a uzavřený koloběh prostředků. (Šarapatka, Urban a kol., 2003) Obecně je ekonomická výkonnost farmy hodnocena na základě srovnání výše vynaložených nákladů a dosažených výnosů. Hlavní výnosovou položkou jsou tržby, avšak je třeba do nich zahrnout, mimo jiné, také poskytované dotace, např. dotace na podporu ekologického zemědělství. Současná výše těchto dotací je uvedena v Tabulce č. 3. Výše tržeb je ovlivněna objemem produkce, tzn. hektarovým výnosem a realizovanou prodejní cenou. U produktů ekologického zemědělství je realizována tzv. cenová prémie. Jedná se o navýšení ceny bioproduktu oproti průměrné ceně odpovídajícího produktu konvenčního zemědělství. U mléka dosahuje v rámci Evropy cenová prémie hodnoty 10 – 30% a v ČR okolo 20%. Dle průzkumů je ovšem v praxi cenová prémie pouze 5% a navíc se stále velká část mléka pocházejícího z ekologického zemědělství prodává jako konvenční mléko (Šarapatka, Urban a kol., 2003).

Tabulka č. 3: Dotace pro ekologické zemědělství výše dotace v Kč/ha

druh pozemku hospodaření na orné půdě hospodaření na TTP pěstování vinic, chmelnic a ovocných sadů pěstování zeleniny a bylin na orné půdě (Web 3, 2006)

4 260 Kč 2 650 Kč 25 285 Kč 16 790 Kč

U chovu hospodářských zvířat lze obecně říci, že vliv konverze na ekologické zemědělství na výnosy podniku je menší, než je tomu u rostlinné produkce. Přírůstky i 50

produkce mléka jsou sice o něco nižší, ale to je více ovlivněno odlišnou strukturou chovaných plemen, než samotným přechodem na pravidla v ekologickém systému chovu. Průměrná produkce mléka představuje v průměru 80-105% produkce v konvenčním chovu. Při přepočtu na ha je pokles vyšší, a to až na 70-80% z důvodu nižší hustoty zvířat na plochu travních porostů (Šarapatka, Urban a kol., 2003). Z Tabulky č. 4 vyplývá, že náklady na chov jedné dojnice jsou v ekologickém zemědělství nižší ve srovnání se zemědělstvím konvenčním. Velké úspory jsou zaznamenávány hlavně v oblasti krmení. Krmiva pocházejí většinou z rostlinné výroby vlastního ekologického podniku. V oblasti produkce krmiv tedy dochází ke snižování nákladů především vlivem nižších externích vstupů, jako jsou hnojiva, postřiky atd. Navíc krmná dávka dojnic chovaných v EZ je tvořena daleko větším podílem objemných krmiv, včetně pastvy, a to výrazně snižuje náklady na drahé koncentrované a jadrné krmivo. Náklady se však navyšují hlavně v oblasti mzdových nákladů (ačkoliv z tabulky to jasně nevyplývá), jelikož EZ je náročnější na lidskou práci a odmítá nadměrnou technizaci výroby. Tabulka č. 4: Náklady na chov dojnic Náklady celkem v Kč Náklady celkem v Kč na 1 kus a rok na 11 l mléka v % Nákladová položka ekologické konvenční ekologické konvenční Krmiva - nakupovaná - vlastní Léčiva a dezinfekční prostředky Ostatní přímý materiál Přímé materiálové náklady celkem Ostatní přímé náklady a služby Přímé mzdové náklady včetně SZP Náklady pomocných činností Odpisy dlouhodobého majetku Odpisy zvířat Režijní náklady

11412 3143 8269

16486 6826 9661

32,3 8,9 23,4

35,6 14,7 20,8

53

499

0,2

1,1

585

1061

1,7

2,3

12051

18046

34,1

38,9

4852

4285

13,7

9,2

6798

9570

19,2

20,6

828

1448

2,3

3,1

554

1901

1,6

4,1

3758 6535

4720 6377

10,6 18,5

10,2 13,8

Náklady celkem

35 376

46 348

100

100

8,52 Kč

7,76 Kč

51

(Šarapatka, Urban a kol., 2003)

Ve srovnání s konvenčním zemědělstvím jsou ovšem nižší výnosy (Tabulka č. 5) Je to dáno především menší intenzifikací výroby a menším počtem chovaných zvířat. Proto také náklady na jednotku prodeje jsou v konečném důsledku u ekologického zemědělství vyšší než u konvenčního zemědělství. Tabulka č. 5: Výnosy z chovu dojnic Systém hospodaření Měrná Položka jednotka ekologický konvenční Užitkovost Průměrná realizační cena

1 ks/rok

3681

5459

Kč/l

7,91

7,58

52

7. ZÁVĚR:

Ekologické zemědělství je extenzivní produkční systém, jehož cílem je trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů při zachování dostatečné produkce a rentability podniku. Ekologický zemědělec dobrovolně vstupuje do provozu s mnoha významnými omezeními. Vzdává se části svého zisku ve prospěch naplnění idejí ekologického zemědělství, především udržení zdravé půdy, vody a ovzduší, zvyšování biodiverzity druhů, a v neposlední řadě také zdravější zemědělské produkce. Pro oblast živočišné výroby je stěžejním prvkem pohoda zvířat. Ekologicky hospodařící farmář dělá navíc některé činnosti, které přímo nesouvisejí se zemědělskou výrobou a tedy ani nemohou být motivovány ziskem. Je to například péče o krajinu, jako budování remízků, nádrží, naučných stezek apod. Dodržováním všech omezení, mezi které patří i omezení intenzity využívání zemědělské půdy, přichází zemědělec o část zisku. Navíc dochází k navýšení nákladů, které jsou spojeny s mimoprodukčními činnostmi a nárůstem lidské práce. Kompenzaci přinášejí zemědělci cenové prémie při prodeji produktů a také dotace pro farmáře hospodařící v systému ekologického zemědělství. Tyto kompenzace mnohdy ani nestačí ztráty pokrýt. Důležitým faktem je, že ekologické zemědělství nelze dost dobře dělat ryze pro zisk. Ten, kdo je motivován jen faktorem zisku nemůže hospodařit v souladu s předpisy ekologického zemědělství. Tyto dvě věci se vzájemně vylučují. Ekologické zemědělství je nutné dělat z přesvědčení. Farmář musí věřit, že to co dělá má smysl.

53

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ANONYM: Zemědělství 2006, MZE. Praha. 2007. 140 s. ISBN: 978-80-70-84-617-9 BOUMA, D.: Láká biomléko? Zemědělec. Praha, 2003 [online]. Dostupný z WWW: http://smtp.pro-bio.cz/probio/info.nsf/_/0591DBF4E0763C6DC1256D7B00397A91 BOUŠKA, J. a kol.: Chov dojeného skotu. Praha. Nakladatelství Profi Press, s.r.o., 2006. 186 s. ISBN 80-86726–16-9 ČERMÁK, B., ŠTOCH, M. a kol.: Ekologické zásady chovu hospodářských zvířat. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, 1997. 43 s. ISBN: 80-8315327-4 DOLEŽALOVÁ, H.: Zbožíznalství. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská

fakulta,

2006

[online].

Dostupný

z

WWW:

http://www2.zf.jcu.cz/~kpicha/zbn/zbn/obsah.htm GREGA, L. a kol.: Mimoprodukční přínos trvale udržitelného multifunkčního zemědělství v podmínkách české republiky, Brno, 2006 HANUŠ, O.: Sborník příspěvků - Šlechtitelské a technologické aspekty chovu dojených krav a kvality mléka. 1. vydání – Rapotín. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o.,Rapotín, Českomoravská společnost chovatelů a.s.,Praha, Svaz výrobců mléka, a.s, Šumperk, 2003 HROUZ, J. a kol.:Etologie hospodářských zvířat. Mendelova lesnická a zemědělská univerzita v Brně, první vydání, 2000. 185 s. ISBN: 80-7157-463-5 JAKUBEC, V., ŘÍHA, J., a kol.: Využití diferenciace mezi mastnými plemeny k efektivní produkci. Rapotín 2002 s podporou Ministerstva zemědělství České republiky. 144 s. ISBN: 80-903143-0-9 KŐHBAUCH, W.: Veränderung der Qualität von Grünland unter dem Einfluß von Standorf und Bewirtschaftung. Kali-Briefe (Büntehof), 1987 KŐHBAUCH, W., ANGER, M. : Modellberechnung des Nährstroffspielraums von Grünlandbetrieben mit Milchproduktion. Agribiol, 1999 54

KVAPILÍK, J., RŮŽIČKA, Z., BUČEK, P.: Ročenka - chov skotu v České republice – Hlavní výsledky a ukazatele. Českomoravská společnost chovatelů, a. s., Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Svaz chovatelů holštýnského skotu v ČR, Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 2008. 94 s. ISBN: 978-80-9041431-0-8 MIŠÍK, J., ŽIŽLAVSKÝ, J.: Chov skotu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 162s. ISBN: 80-7157-883-5 SAMBRAUS,

H.H.:

Atlas

plemen

hospodářských

zvířat.

1.

vydání

-

Praha.Nakladatelství Brázda, 2006 ŠARAPATKA, B., NIGGLI, U. a kol.: Zemědělství a krajina – cesty k vzájemnému soužití. První vydání, Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 271 s. ISBN: 978-80244-1885-8 ŠARAPATKA, B., URBAN, J. a kol.: Ekologické zemědělství: Učebnice pro školy i praxi, II. díl. 1. vydání – Šumperk, PRO – BIO Svaz ekologických zemědělců, 2005 ŠARAPATKA, B., URBAN, J. a kol.: Ekologické zemědělství v praxi. 1. Vydání, Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR, Ministerstvem zemědělství ČR, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, Bioinstitut, o.p.s. a EPOS – Spolkem poradců EZ, 2006, 503 s. ISBN 978-80-903583-0-0 URBAN, F.: Chov dojeného skotu. Nakladatelství APROS, 1997. 288 s. ISBN 80 – 901100-7-X VÁCLAVÍK, T.: České biomléko. Bio Obchod, č. 6. Green marketing, 2008 [online]. Dostupný

z

WWW:

http://www.ekomilk.cz/files/clanek_casopis_BioObchod_0608_1.pdf VÁCLAVÍK, T.: Český trh s Biopotravinami 2005. Green marketing, 2006 VÁCLAVÍK, T.: Vývoj ekologického zemědělství v České republice od roku 1990 [online].

2005

[cit.

2005-10-19].



55

Dostupný

z

WWW:

VESELÝ, P., SKLÁDANKA, J.: Výživa zvířat v ekologickém zemědělství. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, první vydání, 2007. 40s. ISBN 978-80-7375065-7 WALTER, L. F.: Ecological Agriculture and Rural Development in Central and Eastern European Countries. IOS Press, 2004

ANONYMNÍ INTERNETOVÉ ZDROJE

WEB 1: Biohovězí. Biopark s.r.o. Velký Šenov, 2005 [online]. Dostupný z WWW: http://www.biohovezi.cz/index.php?page=biohovezi WEB 2: Chovný cíl a standart; Šlechtitelský program českého strakatého skotu. Svaz chovatelů českého strakatého skotu, Praha, 2007 [online]. Dostupný z WWW: http://www.cestr.cz/files/slechteni_a_reprodukce/slechtitelsky_program_2007.pdf WEB 3: Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 20072013,

MZe,

Praha.

2006

[online].

Dostupný

z

WWW:

http://www.mze.cz/attachments/NSP_SFC.pdf WEB 4: Plemena. Český svaz chovatelů masného skotu, Praha, 2007 [online]. Dostupný z WWW: http://www.cschms.cz/index.php

WEB 5: Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb. včetně vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství s komentářem. KEZ, o. p. s., Chrudim, 2006 [online]. Dostupný z WWW: http://www.kez.cz/1/zakladni/z242nr834nk889.pdf WEB 6: Vývoj ekologického zemědělství v České republice od roku 1990. Měsíc biopotravin.

Mze.

Praha,

2006

[online].

56

Dostupný

z

WWW:

http://bio-

potraviny.abecedazdravi.cz/vyvoj-ekologickeho-zemedelstvi-v-ceske-republice-odroku-1990

SEZNAM GRAFŮ: Graf č. 1: změny stavu krav mezi léty 1999 -2004 Graf č. 2: Průměrná produkce mléka Graf č 3.: Změna produkce mléka mezi lety 1999 a 2004 Graf č. 4: Vývoj chovu jednotlivých mléčných plemen v letech 1999 – 2003 Graf č. 5: Srovnání mléčné užitkovosti u národních plemen strakatého skotu Graf č. 6: Srovnání obsahu mléčných složek u národních plemen strakatého skotu

SEZNAM TABULEK: Tabulka č. 1: Maximální počet zvířat na ha Tabulka č. 2: Minimální vnitřní a venkovní plocha pro ustájení jednotlivých kategorií skotu Tabulka č. 3: Dotace pro ekologické zemědělství Tabulka č. 4: Náklady na chov dojnic Tabulka č. 6: Výnosy z chovu dojnic

57

PŘÍLOHA:

SEZNAM OBRÁZKŮ:

Obrázek č. 1: Označení potravin pocházejících z ekologického zemědělství Obrázek č. 2: Highland – skotský náhorní skot Obrázek č. 3: Galloway Obrázek č. 4: Hereford Obrázek č. 5: Aberdeen - angus Obrázek č. 6: Salers Obrázek č. 7: Limousine Obrázek č. 8: Masný ementál Obrázek č. 9: Gaskoňské plemeno Obrázek č. 10: Charolais Obrázek č. 11: Belgické modrobílé Obrázek č. 12: Blonde d´Aguitaine Obrázek č. 13: Český strakatý skot

58

Obrázek č. 1: Označení potravin pocházejících z ekologického zemědělství

(Web 5, 2006)

Obrázek č. 2: Highland – skotský náhorní skot

(Web 4, 2007) Obrázek č. 3: Galloway

59

(Web 4, 2007)

Obrázek č. 4: Hereford

(Web 4, 2007) Obrázek č. 5: Aberdeen - angus

(Web 4, 2007) 60

Obrázek č. 6: Salers

(Web 4, 2007)

Obrázek č. 7: Limousine

(Web 4, 2007) Obrázek č. 8: Masný simentál

61

(Web 4, 2007) Obrázek č. 9: Gaskoňské plemeno

(Web 4, 2007)

Obrázek č. 10: Charolais

62

(Web 4, 2007) Obrázek č. 11: Belgické modrobílé

(Web 4, 2007) Obrázek č. 12: Blonde d´Aguitaine

(Web 4, 2007)

63

Obrázek č. 13: Český strakatý skot

(Web 2, 2007)

64