Masarakova univerzita Pedagogická fakulta Katedra didaktických technologií
Řešení problémů mladistvých z hlediska kosmetické péče Bakalářská práce
Brno 2011
Vypracovala: Pavlína Javůrková
Vedoucí práce: PhDr. Alena Šafrová
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s vyuţitím pouze citovaných
literárních
pramenů,
dalších
informací
a
zdrojů
v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/ 2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 20.4.2011
…………………………
Děkuji vedoucí bakalářské práce PhDr. Aleně Šafrové za její pomoc a velmi cenné rady při vedení bakalářské práce. Stejně tak děkuji i všem respondentům, kteří se ochotně zúčastníli výzkumu.
Anotace JAVŮRKOVÁ PAVLÍNA Řešení problémů mladistvých z hlediska kosmetické péče. Bakalářská práce. Vedoucí práce: PhDr. Alena Šafrová. Brno: Masarykova univerita, pedagogická fakulta, katedra didaktických technologií. 2011, stran 70 , příloh 7 Práce se zabývá koţními problémy, které se nejčastěji projevují u mladistvých a mladých dospělých. Zjišťuje také, jak se těmto lidem dá pomoci jak z lékařského, tak kosmetického hlediska. Klíčová slova: akné, dermatologie, kosmetická péče, koţní onemocnění, léčba, lupenka, mladiství, problémy
JAVŮRKOVÁ PAVLÍNA Solving problems of adolescents in terms of beauty care. Bachelor thesis. Supervisor: PhDr. Alena Šafrová. Brno: Masaryk University, Science Education, Department of educational technology. 2011, parties 70, Annexes 7 The work deals with skin problems that often manifest in adolescents and young adults. Also identifies how these people can help both medical and cosmetic aspects. Keywords: acne, dermatology, beauty care, skin disease, treatment, psoriasis, adolescents, problems
Řešení problémů mladistvých z hlediska kosmetické péče Obsah Úvod ............................................................................................................6 1 Osobnost mladistvých jedinců ..................................................................8 1.1 Vývoj osobnosti mladistvého .................................................................8 1.2 Faktory ovlivňující psychiku a vývoj mladých lidí ..............................12 1.3 Problémy mladistvých ovlivňující mimo jiné jejich zdravotní stav ......15 2 Kůţe a její nejčastější choroby ................................................................20 2.1 Historie dermatologie ...........................................................................20 2.2 Anatomie a fyziologie lidské kůţe ........................................................20 2.3 Nejčastější choroby a změny na kůţi mladistvého ...............................23 3 Pomoc při problémech s pletí ..................................................................32 3.1 Alopatická a homeopatická léčba .........................................................32 3.2 Pomoc z hledicka kosmetiky a komunikace se zákazníkem ................36 4 Řešení problémů mladistvých z hlediska kosmetické péče......................40 4.1 Charakteristika šetření, cíl a metody ....................................................40 4.2 Charakteristika výzkumného souboru ..................................................41 4.3 Výsledky šetření ...................................................................................41 4.3.1 Výsledky dotazníkového šetření .......................................................41 4.3.2 Kazuistiky .........................................................................................56 4.4 Závěry šetření ......................................................................................62 Závěr ..........................................................................................................66 Resumé .......................................................................................................67 Pouţitá literatura.........................................................................................68 Seznam příloh.............................................................................................70
Úvod Téma
bakalářské
práce,
týkající
se
koţních
problémů
mladistvých, jsem si zvolila z toho důvodu, ţe mne zajímá kosmetika, zajímám se o různé novinky. Největším důvodem pro zvolení tématu ale bylo, ţe znám mnoho lidí s koţními problémy nejen v okolí, kde bydlím, ale i v naší rodině se přímo objevuje akné i lupenka. Konkrétně u sestry, která si díky svému onemocnění proţila mnoho. Sestra má lupenku, a proto vím, jak je léčba této choroby náročná, zdlouhavá a často bez výsledků. Také vím, jak můţe být veřejnost k lidem, u kterých se onemocnění kůţe vyskytuje, zlí a necitliví. Podle mého názoru se mladiství s koţními problémy straní kolektivu. Je to ovšem individuální, závislé na jedinci. Tito lidé mají málo sebevědomí a jsou více nervózní. Mohou být uzavřeni sami do sebe. Proto se tato práce zaměří na jejich problémy. Cílem bakalářské práce tedy je na základě studované literatury poukázat na danou problematiku a pomoci mladistvým s řešením jejich problémů. Výsledkem by mělo být pro čtenáře uvědomění si moţností, kterými jim mohou být lékaři a kosmetička prospěšní. Ukázat, jak se s touto pomocí mění sebevědomí. Proto budou analyzovány odborné prameny týkající se psychologie osobnosti, biologie člověka, dermatovenerologické prameny a knihy týkající se kosmetiky. Kosmetická péče má za úkol zlepšit nebo obnovit krásu celého lidského těla. Neměli bychom se ale zaměřovat pouze na krásu vnější, ale i na tu vnitřní. Sledujeme projev, vyjadřování, vystupování a celkovou atmosféru, kterou kolem sebe člověk vytváří, tedy celkovou image. Kosmetička by se při své práci měla řídit určitými pravidly. Jednotlivé úkony a přípravky volit dle aktuálního zdravotního stavu pleti, řídit se kontraindikacemi a při některých onemocněních by neměla chybět spolupráce s koţním lékařem.
6
V rámci tvůrčí části práce jsou analyzovány výsledky šetření na základě dotazníku a kazuistik mladistvých.
7
1 Osobnost mladistvého 1.1 Vývoj osobnosti mladých lidí V současnosti je růst člověka hlavním ukazatelem zdraví jedince. Kaţdý člověk si nese genetickou informaci, tu ovlivňuje řada faktorů, ať uţ hormony, nebo klima, ve kterém člověk ţije. Výţiva, zdraví ţivotní styl a péče o tělo i ducha má na zdraví kůţe nepochybně dobrý vliv. V této kapitole patří zmínka o původu člověka vůbec. V současné době je platná Darwinova teorie o vývoji z hlediska druhu. Je to evoluční teorie, která popisuje, jak se člověk současnosti vyvinul z niţších primátů. První tvorové, kteří se podobali člověku, ţili asi před pěti miliony lety v Africe. Těm se postupně zvětšoval mozek, vzpřimovali se a měnil se jim vzhled a tvar rukou. Přímí předkové člověka se vyvinuli opět v Africe asi před 2,3 miliony let. Prvním z takovýchto předků byl Homo habilis. Tento člověk zručný se postupně rozšířil do Asie a Evropy. Člověk vzpřímený, neboli Homo erectus, byl vysoký aţ 170 cm a nahradil člověka zručného, ten byl zase nahrazen moudrým člověkem (Homo sapiens), který byl lovec, ţijící v ne příliš velkých skupinách. V oblasti Blízkého východu se našel důkaz kosterních pozůstatků o existenci člověka dnešního typu (Homo sapiens sapiens). Tyto části kostí zařazují odborníci do doby v rozmezí asi před devadesáti aţ třiceti tisíci lety. Tento člověk se dle J. Jelínka a V. Zicháčka (1998) měnil v prostoru a čase. Člověk dnešního typu vznikal na základě genetického rozlišování v době ledové. Rozdíly v pigmentaci kůţe se vyskytují díky odlišným klimatickým podmínkám. Světlejší typy ţily v mírném a chladném podnebí, populace ţluté rasy se vyskytovaly v okolí tropických pralesů, černá rasa zase osidlovala oblasti bez lesů. Mezi těmito rasami nalezneme genetické rozdíly z důvodu lepší přizpůsobivosti na okolní klima. Je to tedy především barva pleti, barva a stavba vlasů, výška těla a především enzymové změny, které mohou také ovlivňovat vzhled pokoţky.
8
V kaţdém případě je velmi důleţitým článkem v prevenci různých onemocnění matka. A to nejen po narození dítěte, ale jiţ v prenatálním období. Těhotná ţena by v kaţdém případě měla dodrţovat zdravý ţivotní styl a pečovat o dobrý průběh těhotenství. Neměla by pít alkohol, kouřit, vůbec by se měla vyvarovat návštěvám zakouřených místností. To vše můţe mít vliv na zdraví dítěte. Mnoho odborných pracovníků se snaţí přesně věkově určit hranice mezi jednotlivými obdobími lidského ţivota. Toto období přichází přirozeně. Z praktického hlediska není takové přesné rozdělení moţné, protoţe kaţdý člověk se mění individuálně jak tělesně, tak i duševně. [JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V.1998] Rané dětství začíná novorozenckým obdobím, tj. dnem narození dítěte a končí zpravidla po odhojení jizvy po pupučníkové šňůře. Novorozenci mají pomněrně velkou hlavu, dlouhé tělo a krátké končetiny. Svalovina se podílí na celkové hmotnosti novorozence asi 20 %. Svalová vlákna se postupem času zvětšují a jsou mohutnější. Jejich počet se však nijak zásadně nezvyšuje. Od začátku asi druhého měsíce ţivota proţívá dítě kojenecké období, které se vyznačuje tím, ţe dítě v této době nabývá na hmotnosti a velmi rychle roste. Období batolete začíná 1. rokem ţivota. V tomto období se zdokonaluje neuropsychický a motorický vývoj. Také lze řící, ţe se u batolat koriguje výška postavy dítěte. Jestliţe má dítě genetický předpoklad po rodičích býti velkým a narodí se malé dítě, v tomto období se růst můţe urychlit, říká se tomu catch-up. Také můţe být problém opačný (catch- down). Tyto odchylky by se měly sledovat z důvodu prognózy případné nemoci. Při sledování růstu dítěte bychom se měli mít na pozoru, tím zjistíme moţné zvlášttnosti, které mohou mít vliv například i na kůţi, především ale na celkovéý zdravotní stav jedince. Všeobecně lze říci, ţe by se měly sledovat kaţdé odchylky od normálu, ty mohou zhoršit aktuální zdravotní stav. Toto období končí kolem 4. roku ţivota, kdy se dítě začleňuje do společnosti. V období předškolním a mladším školním věku dochází k výraznému rozvoji jak centrální nervové soutavy (CNS), tak i 9
vegetativních funkcí, jako je například krevní oběh, tlak, dýchací soutava aj. Z batolete se stane vytáhlé dítě, které však ještě nestrácí dětský ráz. Pohlavní zrání objevující se u dívek dříve, to je kolem 8. roku ţivota a u chlapců o dva roky později označujeme jako předčasnou puberta. V české populaci není takovýchto dětí ale ani 1%. [JELÍNEK, J., ZICHÁČEK, V. 1998] Kdyţ si máme představit lidi, kteří dospívají, jsou to buď děti v pubertě, nebo adolescenti. Věk, kdy nastává období puberty je individuální, obecně však platí, ţe dívky jsou o pár let dopředu v dospívání neţli hoši. Slovo puberta pochází ze slova pubescere, neboli obrůstati chmířím. Toto období začíná dívkám kolem 13. roku, u chlapců zpravidla o dva roky později. Jak jsme si ale jiţ řekli, je to velmi individuální. Jestliţe se puberta projeví u dívek aţ kolem 15. roku a u chlapců aţ kolem 17. roku ţivota, označujeme ji jako opoţděnou pubertu. Můţe ale nastat i situace opačná, kdy se pohlavní zralost objeví u dívek jiţ kolem 10. roku, u chlapců o dva roky později. Vágnerová(1999), ve své knize Vývojová psychologie píše, ţe puberta je období člověka, které je nejdynamičtější. Podle mého názoru je to také období vnějších i vnitřních změn, které jsou ostatním lidem snadno viditelné. Chlapci se neuvěřitelně rychle „ vytáhnou“ , mění se jim hlas (mutace). Dívkám rostou prsa, zakulacují se boky a objevují se, stejně jako u kluků, první známky ochlupení. Funkční zralost se u dívek projevuje v podobě první mestruace, u chlapců se tato zralost projeví v podobě první ejakulace. Z hormonů jsou, jak popisují ve své publikaci V. Vojtík, J. Machová a V. Břicháček (1990), aktivní především hormony podvěsku mozkového, pohlavních ţláz, štítné ţlázy a nadledvinek. Tyto hormony mohou být spojovány s nejčastějšími somatickými poruchami mladistvých. Jsou to především vady páteře, projevující se jako bolavá záda, vyskytující se častěji u hochů neţli u dívek. Vybočená záda, neboli skolióza, je podle těchto autorů nejznámější deformitou páteře. Velmi neoblíbenou poruchou u chlapců tohoto věku je gynekomastie. Projevuje se jako zvětšení prsního dvorce, jako u dívek. Chlapci se za ni stydí, většinou však do dvou let ustoupí, 10
nepotřebuje ţádnou léčbu. Jak mazové, tak potní ţlázy jsou aktivnéjší. To znamená, ţe se u takových dětí v pubertě objevuje pocení více, neţ kdy předtím. Mazová ţláza produkuje více mazu, tím se mohou ucpávat póry na obličeji, zádech i ramenou, toto onemocnění se nazývá akné. U většiny takto postiţených jedinců mizí po odhojení. Některým však akné můţe zanechat na kůţi neţádoucí jizvičky. Takovéto projevy na kůţi jsou výsledkem dědičnosti, hormonálních a metabolických změn. Taktéţ se mohou objevovat poruchy neurovegetativní regulace, která se projevuje jako sklon ke kolapsům při rychlých pohybech, dlouhém stání, nebo malým přísunem tekutin. Zvyšuje se krevní tlak, dívky mají studené a vlhké končetiny a stěţují si na neustálý pocit chladu. Tato vada způsovuje nadměrnou únavu. Puberta je povaţována za období vzdoru. „Puberťáci“ se často nedohodnou se svými rodiči, myslí si, ţe jejich názor je nejlepší a často dají na názor svých vrstevníků, neţ na názor starších a zkušenějších lidí. Odpoutávají se od nejich dozoru, touţí poznávat dobrodruţství, ale díky nevelkým ţivotním zkušenostem a touze býti v očích kamarádů odváţným, se velmi často hovoří o typických úrazech, jako jsou pády, nebo řezné rány. [Vojtík, V., Machová, J., Břicháček, V. 1990] Slovo adolescence má původ ve slově adolesco, neboli dospívat. Podle O. Čačky (2000) je úkolem adolescentů dosáhnout v duševním vývoji na úroveň kultivované a zralé osobnosti. Je to i období personalizazace a individualizace, tedy uvědomění si sebe samého, nabývat na různé situace a okolnosti vlastního názoru, formovat vlastní ţebříček hodnot.Velmi zajímavé je, ţe adolescenti, jak uţ píše O. Čačka (2000) ve své psychologii, preferují intenzivní proţitky, to znamená, ţe kdyţ uţ něco dělají, tak na 100%, mají rádi např.: hlučnou hudbu a rychlá auta. Kdyţ něčeho chtějí dosáhnout, tak co nejrychleji a neodkladně. Proto v tomto období ţivota vznikají rychlé známosti, gamblerství, narkománie aj. více, neţ v kterémkoli jiném období. Adolescenti mají také za úkol se adaptovat do společnosti (socializace). Mají před sebou jedno z nejdůleţitějších rozhodnutí ve svém ţivotě, a to rozhodnutí o profesi, kterou by v budoucnu chtěli vykonávat. Na střední 11
škole je následně čeká jedna z nejnáročnějších zkoušek- maturita. Mnoho lidí si řekne, ţe maturita není nic obtíţného, ale tyto „děti“ ještě nikdy ţádnou jinou obtíţnější zkoušku neabsolvovali. Proto si myslím, ţe období adolescentů je nejnáročnější pro psychiku jedince, vyskytuje se zde mnoho změn, které mohou být následně podnětem stresu. „Děti byly nesamostatné, pubescenti chtěli být samostatní a adolescenti jsou již schopní být samostatní a zodpovědní, avšak nechtějí“. [Čačka, O. 2000] U adolescentů se jiţ pomalu zastavuje růst. Kolem 18. roku chrupavčité spoje mezi některými kostmi mizí a kosti jsou spojeny srůstem. V dospělosti se zvyšuje hmotnost v důsledku nárůstu a mohutnění svalové hmoty. V období kolem 30. roku začínají srůstat kosti lebky, tělo takového člověka má větší sklon k ukládání tuků. [Riegerová,J. Přidalová, M. Ulbrichtová, M.,2006] K tomu, aby tělo prospívalo tak, jak bylo výše uvedeno, nám můţe velkou měrou pomoci zdravý ţivotní styl. Pod tímto slovním spojením si většina lidí představí vyváţenou stravu, dostatek tekutin, pohyb, absenci kuřáctví a alkoholu, nebo vyhýbání se nebezpečným ţivotním situacím. Zdraví celkového organismu člověka se totiţ zaručeně odrazí na vzhledu pleti. Nemoci, které lze spojit s nesprávným ţivotním stylem jsou především srdéční a cévní onemocnění, nebo zvýšený krevní tlak (hypertenze). 1.2 Faktory ovlivňující psychiku a vývoj mladých lidí Nejlépe se dospívající podle Čačky (1995) přizpůsobují, adaptují a rozvíjí za pomoci rodiny, práce a volného času. Ve své novější knize ale Čačka (2000) poukazuje na dědičnost, jako jeden z nejdůleţitějších činitelů psychického vývoje. Při působení patogenních vlivů vznikají, jak popisují V.Vojtík, J.Machová, V.Břicháček (1990), poruchy psychického rázu, či choroby, kdy se k jednomu patogennímu faktoru připojují další. Jen ve výjimečných případech zůstává jediný patogenní faktor. Na osobnost působí jak vnější faktory, tak faktory vnitřní. 12
Nejdůleţitějším vnitřním faktorem, ovlivňujícím vývoj a vývin mladistvého, je dědičnost, nebo-li dědičná výbava, vzniklá v početí na základně různých okolností, vţdy je výsledkem náhodných dispozic jak ze strany otce, tak ze strany matky. „Dědičnost nevytváří hodnotovou, neměnnou vlastnost, ale jen předpoklady určité kvality“. [Vágnerová, M. 1999]. To tedy znamená, ţe jestliţe máme vrozenou nějakou vnitřní dispozici, můţeme ji vyuţít jen tehdy, jestliţe ji objevíme a budeme prohlubovat, poté se tato dispozice můţe stát vlastností. Díky dědičnosti můţeme po rodičích, nebo prarodičích získat dědičné choroby. Člověk se s nimi jiţ narodí, nezávisí u nich na podnětech, či vnějším prostředí. Nejznámějšími dědičnými koţními chorobami můţe být lupenka, nebo otoky z důvodu choroby cévního systému. Období, o kterém se v této práci hovoří přednostně, je značně ovlivňováno také hormonálními změnami. Hormony jsou produkty endokrinních ţláz a z těchto ţláz jsou převáděny do krevního oběhu. Mezi nejdůleţitější hormony, ovlivňující celkový vzhled člověka, řadíme růstový hormon somatotropin. Má značné vyuţití v době dospívání. Zvýší- li se jeho produkce v době nedokončeného růstu, můţe dojít aţ k obřímu vzrůstu, neboli gigantismu. Jestliţe je tomu opačně, dochází ke trpasličímu vzrůstu. Celkový vzhled můţe ovlivnit i štítná ţláza vylučující hormon tyroxin. Ten ovlivňuje nejen psychický, ale i fyzický vývoj jedince. Při nedostatku tohoto hormonu mluvíme o kretenismu. Při nadbytku tohoto hormonu dochází ke zvětšení této ţlázy (struma). Můţeme zmínit i kortisol, hormon kůry nadledvin, který zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekcím. Orgány, které začínají produkovat hormony v období puberty, proto jsou pro mladistvé tak důleţitými, jsou muţská varlata a ţenské vaječníky. Jejich produkce má nejvýraznější
vliv
na
pokoţku
mladistvého.
Varlata
produkují
testosteron, podporující tvorbu bílkovin a růst svaloviny. U dívek vaječníky produkující estrogeny. Ty řídí menstruační cyklus. V období v měsíci těsně před menstruací, právě díky těmto hormonům můţe být kůţe mastnější a mohou se vyskytovat komedony[Jelínek, J., Zicháček, V. 1998] O hormonech hovoříme především z toho důvodu, ţe jakákoliv 13
změna vnitřního charakteru se můţe následně projevit na vzhledu kůţe. Díky hormonálním změnám dojde k přeměně z dítěte v dospělého člověka. Velký vliv na celkový vzhled člověka mají i metabolické děje. Metabolismus popisuje J. Jelínek a V. Zicháček (1998) jako přeměnu látek. Ta probíhá v podobě anabolických a katabolických jevů. Při anabolickém metabolismu se spotřebovává energie. Při katabolickém metabolismu se zabezpečují veškeré pochody a děje. Ve zdravém organismu jsou tyto děje v celkové rovováze. Rodina, ve které dítě ţije, je podle mého názoru nejdůleţitějším článkem v rozvoji osobnosti mladistvého. Výchova v rodině je avšak také ovlivněna dědičností. Snoubí se zde záměrné i bezděčné vlivy od raného dětství. S věkem roste počet konfliktů, v tomto období je také důleţitá celková rodinná atmosféra, vztahy mezi ostatními rodinami a postavení rodiny ve společnosti. Utváří se zde postoje mladistvého k ostatním lidem, kultuře, vzdělání. [Čačka,O. 1995] Práce je odrazem výkonu a úsilí pracovníka. Mnozí mladiství, kteří se musí rozhodnout na základní škole pro školu připravující na budoucí povolání, nejsou ještě pro toto rozhodnutí psychicky zralí a zodpovědní. Zájmy jsou jen dočasné a kolísavé. Proto se rozhodují například podle toho, co jim doporučují rodiče, kamarádi atd. Potom se můţe stát, ţe mladistvého škola nezajímá a nudí. Proto tito ţáci nerpospívají a jsou nuceni přecházet na jednodušší školy. Taková situace můţe mít negativní vliv na psychiku jedince. Z výzkumů vyplívá, ţe největší vliv na výběr povolání mají rodiče, komunikační prostředky, školy samotné, známí, poradenské intituce a jiná zařízení. [Čačka,O. 1995] Ve volném čase mladiství většinou odpočívají, vyuţívají jej ke hře. V hrách mohou získat zajímavé informace, nebo upevnit informace získané. Rozvíjí se kreativita, a tím se mladí lidé mohou seberealizovat. Tím, ţe mladiství navštěvují ve volném čase kina, divadla, čtou literaturu, sledují televizi apod., se vytváří záţitky a zkušenosti, to je pro ně přitaţlivé a motivačně účinné. Kaţdý mladiství by měl mít své vlastní
14
místo, na kterém ho nikdo nebud rušit. Toto místo mu pomáhá udrţovat duševní rovnováhu, odpočine si zde a načerpá síly. 1.3 Problémy mladistvých ovlivňující mimo jiné jeho zdravotní stav Takovéto problémy můţeme nazývat sociálně patologické jevy. Nejrozšířenějším problémem
dospívajících jsou podle mého názoru
různé druhy závislostí. Tyto závislosti mohou mít také vliv na celkový vzhed pleti. Pod takovéto závislosti řadíme podle P. Mühlpachra (2001) drogové zavislosti. Ve stavu opojení drogou lidé mění své vědomí úmyslně, aby vyvolali halucinogenní stav. Drogy znali lidé jiţ od pradávna. Rozeznáváme čtyři etapy drogové závislosti [Waldmann in Mülpachr, 2001]
1)
„Etapa se vyznačuje hledajícím vztahem mladistvého, který
prožívá své generační problémy a konflikty. 2)
Etapa je spojená s vytvářením a stabilizací skupin( part)
mladistvých, kde se konzumují drogy. 3)
Etapa je vyjádřena vznikem vlastní závislostijedince na
droze, kterou potřebuje bez ohledu na partu 4)
Etapa znamená fyzickou závislst na droze se stálou starostí
o její opatření, neboť hrozí dramatické abstinenční projevy. Toxikoman neprožívá pravý efekt drogového opojení, ale úlevu od nepříjemných prožitků po aplikaci a nutnost udržovat v organismu stálou hladinu“. [Mühlpachr, P. 2001] Drogy mají nepochybně velmi negativní vliv na zdraví jednce. Projevují se jako hematomy, špatná hygiena se můţe projevovat ve formě infekcí, či ţloutenek, v nejhorším případě virem HIV. Objevují se poruchy vnitřních orgánů, např.: ledvin, či jater. To, ţe některý z těchto orgánů nefunguje tak, jak by měl, se také můţe projevit na kůţi ve formě
15
abscesů, hlavně na končetinách. Tyto abscesy mohou přejít aţ do trombózy. Další problém můţe nastat v závislosti na alkoholu. Alkohol je látka, pronikající ke všem orgánům. Je to také droga, která je společensky akceptovaná, ale v ţádném případě bychom ji kvůli tomu neměli podceňovat. Pokud se dítě nedostane do jiné situace neţ do takové, ve které se pije alkohol, jako projev dospělosti, mohlo by to pro ně býti poměrně nebezpečné. [Mühlpachr,P. 2001] Podle mého názoru má na závislostech největší podíl rodina. Myslím si, ţe se takovéto patologické chování projevuje spíše u dětí, jejichţ rodiče mají stejný problém, ať uţ s alkoholem, drogami, gamlerstvím či prostitucí. Díky oslabenému imunitnímu systému a obranyschopnosti alkoholiků, vzniká také řada nebezpečných projevů celkového zdravotního stavu. Objevují se infekce a vlivem cirhózy jater vznikají na kůţi otoky, především na končetinách. Díky tomu můţe vzniknout nebezpečný zánět pobřišnice, kdy jsou střeva pokryta hnisem Vznikají bronchitidy, které jsou ještě více podporovány a dráţděny kouřením. Tabakismus je také závislost a je u mladistvých velmi často řešeným tématem. Źáci ve školách se nechtějí lišit od ostatních spoluţáků, vlivem party a touhou chovat se jako „dospělý“. Nejen to můţe vést mladistvého k prvním ochutnávkám cigaret a následné závislosti na ně. Typologe kuřáků podle Schmidta, jak uvádí P. Mülpachr (2001) : 1.
„Příležitostný kuřák
Kouří občas, ná základě kuřáckých zvyklostí, které stimulují. Necítí potřebu, pokud se objeví, uspokojí ji, pokud ne, nezpůsobí žádné komplikace. 2.
Návykový kuřák
Kouří ze zvyku ve vleku kuřáckých závislostí a napodobení. Psychodynamické procesy jsou tak fixovány, aby se mohla vyvinout psychická závislost. Kouření může ukončit bez větší námahy. 3.
Kuřák s psychickou závislostí
Do této skupuny patří kuřák z požitku, u něhož stojí v popředí vůně, chuť a kuřácký ceremoniál. Lze sem zařadit i ty, kteří jsou motivováni 16
prožívaným uvolněním, uklidněním, odstraněním dysforie a pocitu prázdnoty. 4.
Kuřák s psychickou i fyzickou závislostí
Do popředí vystupují farmakodynamické účinky nikotinu, které kuřák vyhledává pro emočně vegetativní prožitky. Na tělěsnou závislost upozorňuje bušení srdce, návaly, pocení, třes a neklid po absenci kouření“. [Mühlpachr, P. 2001] Kuřáci mají často problémy se srdcem, cévami, vyskytují se u nich častěji infarkty a v neposlední řadě rakovina. Kouření nepochybně ovlivňuje vzled kůţe. Vykazuje však na kůţi většinou jen změny estetického rázu. Kůţe kuřáka stárne rychleji, vrásky se objevují uţ v mladším věku, pleť vypadá uvaneně a oslabeně. Tento klinický obraz se ale vyskytuje nejen u aktivních kuřáků, ale i u lídí, kteří se často pohybují v zakouřených místnostech. Některé studie se domnívají, ţe také chronické koţní onemocnění, kterou je lupenka, by mohlo souviset s kouřením. Pacientů s psoriázou, kteří kouří, je podle lékařů velmi mnoho. Je to ale pouze jejich dojem, který není vědecky objasněn a potvrzen. [Mühlpachr, P.2001] Závislost na hracích automatech je v dnešní době také řešeným tématem. Automaty nemusí být jen výherní, ale také pouze hrací. Jsou to různé vědomostní automaty, jukebox...Tyto podle mého názoru nebezpečné nejsou. Problém nastává u výherních automatů. Ty lákají vysokými výhrami za pomněrně malou částku peněz. Poté si nejen mladistvý myslí, ţe vyhraje vţdy a vzniká závislost. Zákon ale zakazuje hazardní hry na automatech osobám mladším osmnácti let. Provozovny upozorňují velkými zákazy vstupu do takových heren osobám mladším 18 let, ale z vlastní zkušenosti vím, ţe v praxi občanské průkazy provozovatelé těchto sluţeb téměř vůbec nekontrolují. Závislost na výherních automatech způsobuje to, ţe mladistvý spotřebuje všechny své finance pro tyto účely. Z toho můţe vzniknout kriminalita. Kriminalita se rozlišuje na zjevnou a skrytou, jak uvádějí ve své publikaci T. Jilčík, A. Plšková, L 17
Zapletal (1999). Většina spáchaných trestných činů mladistvých je odhalená. Bohuţel se vyskytuje i nějaké procento těchto činů, které zůstávají neodhalené, tedy skryté. Kriminalita mezi mládeţí je bohuţel velmi častá. V této problematice rozeznáváme základní pojmy: Zletilost- způsobilost, mít nějakou povinnost k právním úkonům. Zletilost získáme dovršením 18. Roku ţivota, nebo taktéţ uzavřením manţelství pčed tímto rokem. Mladistvý- pojem spojený s počátkem trestní odpovědnosti. Tato odpovědnost začíná v den 15. Narozenin a končí v den 18. Narozenin. Dítě- podle úmluvy o právech dítěte (20.11.1989) je osoba mladší 18 let, pokud nedosáhne, jak uţ jsem se zmiňovala výše, zletilosti dříve. „Pokud tedy hovoříme o mládeži, mladistvých a dětech- jedná se o věkové kategorie:
Dítě do 15 let
Mladistvý 15- 18 let
Mládež 0- 18 let“
[Jilčík, T., Plšková, A., Zapletal, L. 1999] Do skupiny nejčastějších poruch můţeme zařadit i gamblerství a kriminalitu. Mladiství, kteří trpí takovými poruchami chování jsou velice často dětmi rodičů, kteří se o chování svých dětí velmi nezajímají. Proto se tito mladiství často objevují v různých klubech a zakouřených místnostech. Místo alespoň osmihodinového spánku ponocují, to se nepochybně odrazí na vzhledu kůţe. Bude unavená, zanedbaná a bude stárnout rychleji. Všechny tyto popsané problémy jsou odrazovým bodem pro následné
psychické
trauma,
nedostatek
sebevědomí
a
pocit
méněcennosti, které můţe vést dokonce aţ k sebevraţdě (suicidium). 18
Suiciditou se zabývá mnoho vědních oborů, jako je psychologie, psychiatrie, nebo sociologie. Sebevražednost je vnímána jako jakási agresivita a nesnášenlivost proti vlastní osobě. U těchto lidí je porušen pud sebezáchovy. Vyskytuje se i u dětí, s věkem sebevraţednost roste a vzestup zaznamenáváme ve stáří. [Jilčík,T., Plšková,A., Zapletal,L. 1999] To jsou nejdůleţitější patologie mladistvých, avšak ne všechny. Můţeme sem ještě řadit sexuální patologie, prostituci, sociální násilí, šikanu či diskriminaci. V této kapitole jsme se zabývali vývojem člověka od narození, přes prenatální období aţ po dospívání, které nás v této práci zajímá nejvíce. Dozvěděli jsme se, jak se člověk s přibývajícím věkem mění nejen psychicky, ale i fyzicky. Dále jsme si řekli, ţe nejdůleţitější vlivy, které ovlivňují vývoj a zdraví jedince, jsou vnitřní vlivy, konkrétně genetika, hormonální a metabolické změny. Člověka ale můţou ovlivňovat ale i podmínky vnějšího prostředí, rodina, přátelé aj. Na zdravý zjev a vzhled kůţe má nepochybně vliv zdravý ţivotní styl a velmi špatně ji můţou ovlivnit různé druhy závislostí, ať uţ na drogách, alkoholu, nebo cigaretách. S ohledem na téma bakalářské práce je nutné se dále zabývat stavem kůţe a jejími moţnými problémy.
19
2 Kůže a její nejčastější choroby 2.1 Historie dermatologie Vznik a vývoj koţního lékařství můţeme sledovat jiţ ve starověku,
kdy
v Číně
vzniká
sbírka
vědomostí
o
koţních
onemocněních. Ve starověkém Řecku o nich píší například Hippokrates, či Galénos. Zájem o kůţi potvrzují téţ egyptské papyry s předpisy proti svědivým koţním onemocněním, návody na přípravu různých mastí či obladů. Oproti tomu středověk ţádné nové poznatky tomuto oboru nepřinesl, naopak se někteří snaţili ztemňovat některé oblasti medicíny. Novověk je povaţován za období počátku dermatovenerologie, coţ je věda, zabývající se koţními a pohlavními chorobami. Následně tato věda vstoupila jako samostatný vědní obor na univerzitní půdu. Jan Astruc v 18. století poprvé zmapoval a popsal anatomii lidské kůţe. Ferdinand von Hebra zaloţil ve Vídni první dermatologickou školu. V českých zemích v 60. Letech 19. Století vzniká česká a německá klinika, kde roku 1883 Vítězslav Janovský odprezentoval svou slavnostní úvodní přednášku. Janovský
je povaţován za zakladatele vědecké
dermatologické literatury v českých zemích, současně byl 1. prezidentem československé vědecké dermatologické společnosti, jak ve své knize zdůrazňuje V. Rozsívalová (2005). Současná dermatologie se specializuje především na diagnózu a rozpoznání onemocnění kůţe, či koţních derivátů ( vlasů, nehtů), následnou léčbu. [[online]Dermatologie] 2.2 Anatomie a fyziologie lidské kůže Kůže (derma) patří mezi nejdůleţitější, ţivotně důleţité orgány. Je jakousi hranicí mezo vnitřními orgány a zevním prostředím. Tyto vlivy
20
na kůţi taktéţ působí. Na celkový vzhled kůţe mají nepříznivý vliv stresy a různé jiné psychické problémy. Z morfologického hlediska lze kůţi rozdělit na tři části [Rozsívalová, V. 2005] Epidermis, neboli pokožka je tvořena buňkami v pěti vrstvách nad sebou. V této epitelové části se vyskytují buňky pro ochranu před UV zářením, buňky s úzkým vztahem k imunitnímu systému, nebo například buňky melanocyty, ve kterých se tvoří koţní barvivo- melanin. První buňky pokoţky nasedají na bazální membránu a mají válcovitý tvar, směrem vzhůru jsou čím dál více oploštělé v důsledku úbytku vody. Nejvrchnější buňky této vrstvy stále rohovatí, odumírají a olupují se na povrchu kůţe. Pod pokoţkou se vyskytuje vrstva důleţitá z hlediska hydratace, napětí a pruţnosti kůţe. Corium (škára) je střední vazivová a nejsilnější část mající funkci především ochrannou. Vyskytují se v ní papily, v nichţ jsou uloţena nervová zakončení. Tato nervová tělíska se vyskytují v papilární části v několika druzích umoţňujících například dotykové čití, či receptory teplot. Škáru tvoří základní hmota a vazivová vlákna. Hmotu papilární části tvoří především voda, kyselina hyaluronová, která tuto vodu váţe, soli a krevní bílkoviny. Vazivová vlákna jsou důleţitá z hlediska tonusu a turgoru, tedy pevnosti a pruţnosti kůţe. V této vrstvě najdeme mazové ţlázy. Ty se vyskytují všude na lidském těle kromě dlaní a plosek nohou. Největší produkce mazu je na obličeji. Mazovou ţlátu tvoří několik váčků se společným vývodem. Její činnost není celý ţivot stejná. Produkce začína v pubertě, v tomto období je míra promaštění nejvyšší. S věkem mnoţství mazu klesá. Potní ţlázy vylučují aromatický sekret, kaţdý ţivočišný druh má specefický zápach. Jsou nerovnoměrně rozloţeny po těle. Ţláza mléčná je největší lidskou ţlázou v těle. U dívek se rozvíjí vlivem ţenských hormonů v pubertě. Pod škárou je uloţeno podkožní vazivo, to obsahuje řídké pojivo, nervy, cévy aj. Toto vazivo je důleţité z hlediska pohyblivosti a chrání vnitřní orgány člověka jak buď proti mechanickému poškození, či teplotním změnám. Nacházejí se v něm Vater- Paciniho tělíska, receptory
21
čití tlaku a tahu, jak podrobněji do detailů popisuje kniha J.Jelínka a V. Zicháčka (1998). Ke kůţi patří ještě přídatné orgány, jsou to vlasy, chlupy a nehty. Vlasy jsou u káţdého člověka jiné. Liší se tvarem, barvou, délkou. Tyto ukazatele ovlivňuje genetika, rasová příslušnost, pohlaví či věk. U člověka má kaţdý vlas svou růstovou fázi, to znamená ţe vyrůstá a vypadá nezávisle na ostatních vlasech. Denně jich vypadne cca. 40. Jejich význam je důleţitý při udrţování tělesné teploty a proti mechanickému poranění kůţe. Úkolem nehtů je chránit poslední články prstů. Nehet tvoří rohová ploténka, ta leţí na nehtovém lůţku. Nehtové lůţko je tvořeno vrchním vazivem škáry. Obrázek č. 1 Skladba kůţe [ Rulcová, J. 1999]
Fyziologie lidské kůže Kůţe má mnoho funkcí [Jelínek, J. Zicháček, V. 1998]. Je to například ochranná funkce. Chrání proti mechanickým vlivům svou 22
pevností, to zajišťuje kolagenní vazivo a pruţností, tu zajišťuje vazivo elastické. Proti teplotním vlivům se lidská kůţe chrání především díky prokrvení, pocení a koţnímu mazu. Význam u termoregulace má ale i tukový polštář, míra ochlupení a rohová vrstva. Jedna z nejdůleţitějších funkcí kůţe je ochrana proti UV záření. Toto téma je v dnešní době poměrně velmi rozebírané a podle mého názoru je to dobře. UV záření je totiţ opravdu velmi nebezpečné a kůţe se proti němu chrání pomocí rohové vrstvy a melaninu. Zatímco rohová vrstva je „pouze „ jakousi bariérou, melanin pohlcuje škodlivé ultrafialové záření a přeměňuje ho na infračervené tepelné záření. Další funkcí kůţe je funkce smyslová. Kůţe zabezpečuje vnímání hmatu, teploty a bolesti. Tělíska reagují nejvíce při teplotě 25 °C. Měli bychom zmínit i funkci depotní, neboli skladovací, funkci, kdy je v podkoţí uloţen tuk, v něm vitaminy rozpustné v tucích. Vylučovací funkce probíhá pomocí mazových a potních ţláz. Maz a pot se uplatňuje při ochraně kůţe. Pot svou kyselostí omezuje růst mikroorganismů, má proto slabé dezinfekční účinky. Poslední, ale neméně důleţitou, je funkce resorpční. Vstřebávání látek, neboli permabilita se uskutečňuje pomocí kůţe. Lze jí ale vpravovat jen látky rozpustné v tucích nebo tukových rozpouštědlech. 2.3 Nejčastější choroby a změny na kůži mladistvého Jedním z nejčastějších onemocnění lidské kůţe, které se s věkem neustále mění, je akné. Je to onemocnění mazových žláz. [Rulcová, J. 2005] Do skupiny takovýchto onemocnění však nepatří pouze akné, ale můţeme sem zařadit i
dermatitis seborrhoicu, chorobu vznikající
z neznámé příčiny. Prokázána je pouze zvýšená tvorba mazu. Vyskytuje se často u kojenců v intertriginózní (zapářkové) lokalizaci. Taktéţ ji mají děti a muţi středního věku v kštici a na obličeji v T- zoně. Chronické onemocnění ţláz středního věku postihující častěji ţeny neţ muţe, je rosacea, neboli růţovka. Pro představu uvádíme obrázek růţovky v příloze 1. Dalším onemocněním mazových ţláz u ţen mladšího a 23
středního věku je dermatitis perioralis. Papuly (pupínky) se vyskytují v oblasti úst a dokonce i na očních víčkách. Onemocnění je charakterizováno jako nesnášenlivost na kosmetické a čistící přípravky. Nás však zajímá typické onemocnění mazových ţláz mladistvých, a to akné. Hlavní a klíčovou roli v rozvoji této choroby mají pohlavní hormony [Rulcová, J. 2005] Akné, vyskytující se u mladistvých, se nazývá acne vulgaris. Jedná se o zánětlivé onemocnění mazových ţláz mladých lidí. Na tvorbu tohoto onemocnění působí řada faktorů, jako například genetika, hormonální vlivy, funkce mazové ţlázy, bakteriální infekce, či v neposlední řadě funkce imunitního systému. Acne vulgaris se vyskytuje nejčastější v období puberty, u dívek můţe být zahájena nadměrná tvorba mazu jiţ kolem 8. roku, a k ústupu dojde kolem 22. roku ţivota, jak popisuje J. Rulcová (2005). První projevy akné se začínají projevovat v lokalizaci pro akné typických, a to na bradě, nose, čele (T-zona), dále pak na ramenou, horní polovině zad a trupu a ve výstřihu. Tyto lokalizace nejsou samozřejmně přesně dané a můţou se kombinovat, obrázek tohoto typu akné je uveden v příloze 2. Komedonální akné se vyznačuje tím, ţe není tak viditelné. Komedony se vyskytují v menší míře. Myslím si, ţe tento druh má většina dospívajících. Akné papulopustulózní (pupínky a neštovičky) je typické větším počtem komedonů a zánětlivých pupínků, výsledným stavem mohou být drobné jizvy. U některých pacientů ale jsou tyto jizvyčky výsledkem zbytečného vymačkávání či škrabání. Nejtěţší formou akné je acne conglobata s jak otevřenými, tak i uzavřenými komedony, papulami (pupínky) i pustulami (neštovičky). Kromě pupínků a neštoviček se vyskytují i bolestivé zánětlivé uzly, často se z nich buď samovolně, nebo po otevření uvolní maz a hnis. Tvář není tak postiţená, jako například u acne papulopustulózního. Vyskytuje se hlavně na zádech a dokonce i v zapářkové oblasti, na co poukazuje ve své publikace J. Buchvald a kol. (1992). To byly tři nejvíce objevované formy akné. Samozřejmně jsou i jiné formy, které uţ pro mladistvé tak typické nejsou. Myslím si, ţe kaţdý člověk s jakoukoli formou akné by měl navštěvovat dermatologa. Spolupráce kosmetičky a koţního lékaře by měla být u těţších forem akné samozřejmostí. Nejen od lékaře, ale i 24
od kosmetičky
se čeká, ţe napomůţou k odstranění zánětů, zabrání
vzniku nových pupínků, odstraní komedony a zmírní projev mastné kůţe. U léčby tohoto onemocnění je velmi důleţitá trpělivost a důslednost. Člověk s takovýmto problémem by měl vědět, ţe pokud se objeví jiná reakce na lék, neţ jakou očekával, léky by se měly ihned vysadit. Vedlejší účinky se mohou projevovat jako pálení, svědění, zarudnutí, olupování, byť se nám ze začátku mohly zdát jako nepodstatné. Dále je nutné si uvědomit, ţe pokud se projevy zlepší, ustoupí zanícené komedony a zlepší se celkový stav pleti, tento klinický obraz není záleţitost dlouhodobá. Naopak „léčba musí trvat tak dlouho, dokud trvají příčinné faktory onemocnění, nebo jsou tak oslabeny, že již nemají schopnost vyvolat nové projevy akné.“ [ Rulcová, J. 2005] Jak u malých dětí, tak i u mladistvých se objevují různé choroby z přecitlivělosti kůže. Jsou to především různé druhy ekzémů, nebo kopřivka. Ekzém je neinfekční onemocnění, které je zánětlivé. Vzniká především u lidí s citlivou aţ přecitlivělou pokoţkou, jak nastiňuje V.Rozsívalová (2005). Nejčastějším typem takového ekzému je kontaktní ekzém. Je typem alergické reakce objevující se po 2- 3 dnech. Uvolněné mediátory z alergenu způsobují zánět kůţe. Mezi nejčastější alergeny patří různé chemické přípravky v domácnosti, kosmetické přípravky atd. Kontaktní ekzém vrcholí většinou po dvou dnech, následně ustupuje. Můţe se objevovat jak v akutní, tak i chronické formě. U akutní formy kůţe svědí, objevuje se výsev pupínků a puchýřků následně mokvajících a zasychajících. U chronické formy je kůţe zhrubělá s trhlinkami. Alergen se šíří i krevním oběhem a mízou. Dalším druhem ekzému je atopický ekzém. Je to dědičné onemocnění vyskytující se především u dětí. První známky ekzému se u malých dětí objevují nejdříve ve 3. měsíci ţivota. U atopiků je průběh jejich koţních problémů většinou doprovázen sennou rýmou či astmatem. Průběh onemocnění je závislý na věku chorého. U dětí do 1 roku ţivota se červené loţiska s hrubým povrchem lokalizují nejčastěji na obličeji. Mohou se odhojit, většinou ale přetrvávají aţ do dospělosti. V dospělosti můţe být pacient 25
psychicky labilní. Jeho typická místa jsou obličej, ramena, podkolení a loketní jamky. Tato choroba většinou přetrvává celý ţivot, léčba není jednoznačná. Kůţe se musí často promazávat a měl by se změnit ţivotní styl atopika. Velkým upozorněním by mohlo být, aby nemocný dbal na správné oblečení, které „nekouše“. Obrázek atopika je uveden v příloze 3. Onemocnění, které můţe taktéţ nepochybně působit na psychiku mladistvého, je lupenka, neboli psoriasis vulgaris. Je to chronická nemoc mně nejvíce blízká, protoţe ji máme v rodině. Z tohoto důvodu se o lupenku zajímám nejvíce. Důvod, proč psoriáza vzniká je neznámý, prokázat lze pouze dědičnost a nadměrnou deskvamaci, neboli olupování kůţe. Rohovatění probíhá 7- 10 krát rychleji neţ u normálí kůţe. Lupenka je nejen váţným dermatologickým, ale i sociálním problémem. Mnoho lidí je totiţ o tomto onemocnění málo poučeno, a proto se mohou od lidí s psoriázou „ stranit“, i kdyţ je to zcela zbytečné. Lupenka je totiţ neinfekční onemocnění, které se můţe objevit v kterémkoli roku ţivota.Na loktech, kolenou, v ovlasené části hlavy, či na kříţové oblasti se vyskytují růţové pupínky na povrchu kryté šupinami. Tyto pupínky (papulky) splýají do loţisek. Známe tři druhy lupenky, které se však spolu mohou různě kompinovat. Lupenka kapkovitá je akutní formou, vyskytující se často po infekcích, dále inverzní lupenku, jeţ postihuje zapářkovou oblast. Třetí formou je pustulózní lupenka, u ní se tvoří puchýřky na dlaních a chodidlech. Zhoršovat toto onemocnění mohou různé provokační faktory jako například stres, tedy psychické vlivy. Ten můţe způsobit první výsev lupenky [Benáková, N. 2003]. Další faktory, na které by si lidé s lupenkou měli dávat pozor, jsou různé infekce a záněty, fyzikální a chemické vlivy, léky, klima, vnitřní choroby či ţivotospráva. Hlavním cílem léčby tohoto onemocnění je dostat lupenku pod kontrolu, to znamená dosáhnout toho, aby se aktuální projevy zahojily. Na samostatné zahojení psoriázy bohuţel spoléhat nelze, tento úkaz se vyskytuje jen velmi zřídka. Lupenka, stejně jako ekzem, jsou onemocnění nepřenosná, proto se okolí nemusí takových lidí stranit. V příloze č. 4 se nachází obrázek lupenky.
26
Virové
choroby,
které
opět
přehledně
popsala
V.
Rozsívalová(2005) patří mezi nejčastějším onemocněním, se kterým se setkáváme. Všechna virová onemocnění jsou přenosná. Jsou to především herpetické infekce, bradavice a mykózy. Herpes simplex human (opar) vyvolávají viry DNA, které jsou v těle a přeţívají v něm latentně. Často tyto infekce recidivují a propukají většinou po různých impulsech ( slunce, stres, zima). Takovýmto problémem trpí asi 2% populace. Ze začátku infekce kůţe svědí a pálí, následně se objeví puchýřky, které bolí, ty poté praskají a mokvají, zasychají a odhojí se. Takové odhojení trvá 10- 12 dní. Proto se taková infekce většinou neléčí a čeká se aţ se odhojí samovolně. Herpes se můţe vyskytovat jak v okolí rtů, tak na genitální oblasti. Dalším infekčním herpetickým onemocněním je herpes zoster, neboli pásový opar. Puchýřky se objevují kdekoli na těle a vypadají jako krvavé skvrny, po pár dnech se tyto skvrny změní na neštovičku, která praská, zasychá a objevuje se strup, jako u herpes simplex human. Je důleţité takovéto onemocnění odhalit a zahájit léčbu včas, protoţe je velmi nebezpečné na obličeji, tam se můţe stát, ţe se opar přesune na rohovku oka. Herpetické onemocnění, jak herpes simplex human i herpes zoster, uvádíme v příloze č. 5. Bradavice, neboli verrucae, jsou častějším onemocněním u dětí a mladistvých, neţlli u dospělých. Jsou způsobeny viry vyskytujícími se v různých typech. Nejčastější jsou bradavice obyčejné, vyskytující se předvším na prstech, hřbetech rukou nebo obličeji. Obraz bradavic na chodidlech je uveden na obrázku v příloze č.6. Ploché bradavice jsou bradavice mladistvých. Objevují se papulky barvy kůţe 2- 3 mm velké na rukou, předloktí a obličeji. Tyto pupínky buď mizí spontáně, nebo se na odstranění pouţívají salicilové prepráty. Kondilomy jsou ostré bradavice. Na genitální oblasti se vyskytují květákovité výrůstky přenášející se pohlavním stykem. Dalším onemocněním, které je častější u dětí, je molluscum (virové onemocnění kůže). Molusku způsobují POX viry. Objevují se papulky, ze kterých po zmáčknutí vyleze „surová hmota“ s obsahem 27
vironů. Nejvíce se vyskytuje na objičeji, ale predilekce je moţná všude na těle. Odstaňuje se nejčastěji chirurgicky, ato seškrábnutím chirurgickou lţičkou. Mykózy, tedy plísně patří mezi nejčastější nákazy celé populace vůbec. Postihuje jak kůţi a koţní deriváty, tak i vnitřní orgány. Tato infekce je vyvolána vláknitými a kvasinkovitými houbami. Těm se samozřejmně nejlépe daří ve vlhké a teplé oblasti, tedy oblasti zapářkové. Pozor na plísně bychom si měli dávat na veřejných koupalištích, či sauně. Plísně chodidel uvádíme na obrázku v příloze č. 7. Měli bychom také zdůvodnit odchytky a nerovnosti pleti, které sice nejsou onemocněními, ale mladiství si je často uvědomují a mohou mít taktéţ dopad na psychiku. [Rozsívalová, V. 2005 ] Dalšími vadami pleti, které existují, ovšem nejsou brány jako onemocnění, ale spíše jako anomálie kůţe, jsou névy, tedy mateřská znaménka. Mateřská znaménka se objevují u kaţdého člověka většinou hned po narození. Mohou se ale ukázat i v pozdějším věku. Jsou to anomálie kůţe většinou kulatého, či oválného tvaru, nepravidelné skvrnky a hrbolky. Na jejich vzniku se podílí jak pigment, tak ţlázy, nebo vazivo. Névy mohou být pigmentové nebo z krevních cév. Pigmentové jsou samozřejmě tvořeny z velké části pigmentem, mají rozmanitý tvar a různou velikost. Většinou jsou to výstupky, nebo hrbolky, někdy s chloupkem. Cévní névy jsou výsledkem rozšíření kapiláry jiţ od narození. Mohou se ale objevit i v dětském věku. Takovéto névy jsou nezhoubné, mohou nabývat na velikosti, nebo se samovolně hojit. Nejčastějšími cévními névami jsou teleangiektázie. Ty postihují především obličej, přesněji řečeno tváře a nos. Jsou buď vrozené, mohou se ale objevovat i jako výsledek stárnutí kůţe. Vyskytovat se mohou i různé keratózy. Hnědavé hrbokly objevující se na obličeji a hřbetech rukou. Můţe z nich vzniknout rakovina. Milia jsou taktéţ keratózy. Drobná zrníčka bělavé, výjimečně ţluté barvy, objevující se hlavně na lícních kostech a v okolí očí. Xantelazmata jsou výsledkem rohovatění kůţe, taktéţ v očním okolí. Mají ţlutavou barvu. Objevují se ale především u starších lidí. Je 28
v nich uloţen cholesterol, xantelazmata mohou poukazovat na některou poruchu vnitřních orgánů, jako je diabetes nebo cévní choroby. Velkým problémem, nejen u mladistvých, mohou být jizvy (cicatrix). Jsou to změny na kůţi, vazivová náhrada tkáně, která sahá do škáry i hlouběji. Jizva, která je čerstvá, má růţovou barvu a je pruţná. Starší jizvy jsou bělavé a tuhé. Rozdělujeme tři typy jizev podle toho, jak splívají s povrchem koţního reliéfu. Atrofické jizvy jsou klasické menší jizvičky v úrovni kůţe. Hypertrofické jizvy jsou zbytnělé a profilují nad úroveň kůţe. Nejvíce viditelnými jizvami s charakterem nádorového bujení, jsou keloidy. Ty vznikají po popáleninách a infekčních, či hnisavých onemocněních. Pro dermatologa představují problém těţko léčitelný. Po chirurgickém odstranění se totiţ často objevují opakovaně. Po úrazu se doporučuje vtírat masti, také pravidelná masáţ jizvy můţe změnit velikost či tvar. Pigmetace ovlivňuje také zásadně vzhled kůţe, proto jsou poruchy pigmentace pro mladistvé taktéţ velmi důleţité. Do hyperpigmentace, tedy nadměrné pigmentace, se řadí například pihy, které jsou tak často v povědomí, především mladých dívek. Pihy vzniknou v důsledku nahromadění melaninu v pokoţce. Vyskytujé se hlavně na obličeji a ramenou. Depigmentace, tedy ztráta pigmentu, vzniká v průběhu ţivota, můţe být ale i vrozená. Vrozenou depigmentací můţe být napřílad albinismus. Úplná ztráta pigmentu tvoří bezbarvou kůţi, bílé vlasy i chlupy. Nepřítomnost pigmentu i v očích můţe mít za důsledek světloplachost takovýchto jedinců. Dalším problémem pigmentace je vitiligo. Lze ho označit jako depigmentaci, neboli ztrátu melaninu ostře ohraničenou na některých lokalitách lidského těla. Jsou to především tváře, ruce a rozkrok. Postiţená kůţe nesvědí. Člověk, u kterého se vitiligo objevuje, by o svou kůţi měl dbát, především tedy v letních měsících. Toto onemocnění se totiţ zvýrazňuje vlivem slunečního záření a opálení kůţe. Různé nehody a úrazy zapřičiňují vpravování různých částeček např. prachu z ulice do hlubších vrstev kůţe. Takový proces se označuje poúrazová tetováž. 29
Velkým problémem můţe být také nadměrné ochlupení (hypertrichóza). Objevuje se i u dívek nad horním rtem a bradě. Na obličeji se odstraňuje především epilací. Je to odstranění chlouků i s vlasovou cibulkou. Epilací rozumíme například vytrhávání pinzetou, teplým nebo studeným voskem. Takto vytrţený chloupek sice vyroste, ale jeho kořen je slabší. Další vytrhávání proto nebude uţ tak bolestivé. Jestliţe se člověk chce zbavit chloupků navţdy, vyuţívá se trvalá epilace laserem, nebo elektrickou jehlou. Depilace se na obličeji nedoporučuje. Chloupky totiţ po tomto úkonu rychleji rostou a jsou ostřejší neţ po epilaci. Depilace je taktéţ odstranění chloupku, ale pouze v úrovni koţního reliéfu. Pod pojmem depilace si můţeme představit holení, či stříhání. Konečně nejčastější problém mladých a dospívajících lidí. Hyperhydróza ( nadměrné pocení). To probíhá buď na celém těle, nebo místně například na dlaních a ploskách nohou. Příčinou bývá dědičná porucha mazové ţlázy, otylost, teplé prostředí,infekce. K částečné redukci a omezení tohoto problému slouţí deodoranty a antiperspiranty a koupele v odvarech, například z ořechového listí. [Rozsívalová, V. 2005] U mladistvého se ale nemusí vyskytovat
a projevovat takové
poruchy, které jsou na první pohled znát. Velmi důleţitou roli právě v takovém období hraje psychika mladistvého. Proto si myslím, ţe zmínka o dysmorfofobické poruše není zbytečná. Je to onemocnění lidí myslících si , ţe mají na těle jednu či více deformit. Přitom se můţe jednat i o zanedbatelný nedostatek. Takoví lidé neustále vyhledávají odbornou pomoc a péči lékařů, nejčastěji dermatologů, chirurgů a stomatologů, načeţ s výsledkem nebudou téměř nikdy spokojení. Proto mohou mít takto nemocní lidé společné znaky, a to vtíravé myšlenky, stranění se lidí, zakrývání, nebo neustálé se kontrolování v zrcadle. Při léčbě je účinné podávání antidepresiv. Nejen koţní onemocnění mohou mít negativní vliv na psychiku jedince, ale také vnímání lidí s problémy na kůţi širokým okolím. Jestliţe nemocný neuslyší nemístné poznámky na svůj vzhled, můţe to kaţdopádně pozitivně působit na jeho psychiku, tím i na stav pleti.
30
Tato kapitola byla věnována kůţi a jejím změnám. Kůţe je tedy tvořena třemi vrstvami, a to podkoţím, škárou a pokoţkou. Kůţe má i mnoho funkcí, jako např.: ochrannou, nebo termoregulační. U mladistvých se mohou, vzhledem k hormonálním a metabolickým změnám, objevovat na kůţi různé anomálie. Nejčastějším problémem mladistvých je akné. Nadměrnou činností mazové a potní ţlázy trpí mnoho mladých lidí. Takoví lidé často vyhledají odbornou pomoc.
31
3 Pomoc při problémech s pletí 3.1 Alopatická a homeopatická léčba Zdraví lze definovat jako úplnou absenci jakékoliv nemoc a udrţování sociální a duševní pohody. [[online] wikipedie, zdraví] Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, ţe takových lidí je jen asi 15- 30 %. Také lze říci, ţe pokud je člověk zcela zdráv, jeho tělo udrţuje homeostatickou rovnováhu a má vyváţený poměr příjímané a vydané energie. Preventivním opatřením proti nemocem je tedy jiţ zmíněný ţivotní styl. Jestliţe se zaměříme na koţní choroby, můţeme prevenci doplnit ještě o ochranu proti slunečnímu záření, krémy na opalování, ale i oblečením, slunečními brýlemi, nebo kloboukem. Je dobré si uvědomit, ţe lidské tělo není uzpůsobeno na takové mnoţství chemických látek, které pouţíváme. Myslíme tím například čistící a mycí přípravky. Lidé by si také měli uvědomit, ţe není nejlepší kaţdodenní sprchování, tím se mu můţe stratit přirozený koţní film, tedy i ochranná schopnost. Myslím si ale, ţe většina lidí si jeden den bez sprchy neumí představit, proto bychom se měli mýt vlaţnou vodou a omezit mýdlo. To alespoň následně důkladně spláchnout. Doba, kterou strávíme ve sprše či vaně by měla být co nejkratší. Prevencí můţeme označit kromě očkování i pouţití repelentů proti hmyzu a ochranných pomůcek proti pohlavně přenášeným chorobám. [[online] VZP archiv] Kaţdý postiţený nějakou koţní chorobou čeká pomoc jak od své kosmetičky, tak lékaře , či léčitele. Jestliţe ale trpí nevyléčitelnou nemocí, čekají alespoň radu od těchto lidí. Takovou radu, která zmírní bolest, či svědění a zlepší aktuální stav kůţe.
32
Klasická medicína ( alopatie) Obrázek č. 2 Lékové formy léčiv [Vašín, Z. Jedličková, H. 2001]
Vzhled kůţe je jakýmsi odrazem celkového zdravotního stavu. Jestliţe se nám na kůţi objeví např. vyráţka, můţe to být vodítkem, ţe v těle není něco v pořádku. V dermatologii lékaři vyuţívají léčbu celkovou, která je tvořena především antibiotiky, antihistaminikay, venotoniky, vitamíny, hormony či retinoidy. Tato celková léčba se pouţívá většinou v kominaci s místní léčbou. Léky pouţívané při léčbě dermatologických problémů mohou být tekuté. Jsou to především roztoky, a to vodní, lihové, nebo olejové. Vodní roztoky se vyuţívají hlavně u koupelí, nebo obkladů. Tyto koupele mohou mít protizánětlivé a desinfekční účinky, změkčují, odstraňují šupiny a krusty. Lihové roztoky, neboli tinktury pouţíváme k potírání postiţené oblasti těla. Tato tinktura zanechá na kůţi účinnou léčivou látku ve velké koncentraci. Nejznámější formou lihového roztoku je jodová tinktura, která má silné desinfekční účinky. Olejové roztoky pouţíváme k pročištění pokoţky, zanechá kůţi vláčnou. Dále mohou mít léky pevný základ. Jsou to zásypy a prášky. Jsou tvořeny suchými částicemi minerálního nebo rostlinného původu. Zásypy a pudry se pouţívají na místech, která jsou často zpocená, mají totiţ vysoušet pokoţku. Pokoţka ošetřená pudrem můţe být prevencí
33
opruzenin. Pudry se hodí na řešení akutních ekzémů. Zásypy mohou být ale i tekuté, jsou to tzv. tekuté pudry, které se od klasických pudrů liší tím, ţe se hodí i na mokvavé plochy a zánětlivé dermatózy. V neposlední řadě se vyuţívají léky s masťovým základem. Jsou to tedy masti a krémy. V tomto základu se vyskytují rozpuštěné účinné látky. Mast je nerozpustná ve vodě, a proto, jestliţe je aplikována na kůţi, zabraňuje úniku tepla, protoţe tvoří neprodyšnou vrstvu. Masti mají protizánětlivé účinky a vyuţívají se např. u léčby ekzémů a lupenky. Účinné látk obsaţené v léku jakéhokoliv základu se dostávají do těla mezibuněčnými
prostory
a
resorpční
schopností
kůţe,
tedy
transepidermálně a transfolikulárně. V dermatologii se vyuţívá také fyzikální léčby, která je náročná z hlediska nároků na personál, který obsluhuje přístroje. Ty vyuţívají produkují hlavně teplo a chlad. Léčba chladem, neboli kryoterapie má v dermatologii široké uplatnění. Můţe se vyuţít jako místní anestezie plynem kelénem. Většina lidí si pod léčbou chladem představí tekutý dusík, který díky svému chladu -196°C
způsobí odumření neţádoucí tkáně (keratomů, či
bradavic). Vaporizace jiţ není léčba chladem, právě naopak. Vaporizátor je přístroj uţívající se u zánětlivých forem akné. Můţe se vyuţívat i v kosmetice. Kosmetička musí být ale samozřejmně s tímto přístrojem seznámena a dostatečně proškolena v jeho uţívání. Dalšími
druhy
léčby
teplem
jsou
elektrokauterizace
a
elektrokolagulace. Mají téměř stejnou funkci, pouze s rozdílem v tom, ţe elektrokauterizátor je přístroj s rozţhaveným očkem na konci. Elekrokolagulátor
je
elektrický
noţík
slouţící
k excizi
patologické tkáně. Léčba za pomoci ultrazvuku vyuţívá také teplo, které pomáhá zmírňovat keloidní jizvy, zánětlivé procesy a vředy. Laser jiţ nevyuţívá teplot, ale v dermatologii se taktéţ pouţívá především k odstraňování různých cévních poruch, které jsou na kůţi viditelné. Jsou to například teleangiektázie, projevující se jako malé červené ţilky na tvářích, především starších lidí. Dále mají laserové paprsky destruktivní účinky, vyuţívají se k odstranění tetování, jizev, 34
vrásek, mateřských znamének. V poslední době je oblíbená epilace, která nás můţe za pomoci tohoto přístroje trvale zbavit neţádoucích chloupků. V neposlední řadě se v dermatologii vyuţívá plasticko- chirurgických zákroků. Ty mají za úkol odstraňovat, nebo alespoň zmírňovat vady vrozené i získané v průběhu ţivota a sleduje i estetickou stránku člověka. Chirurgická léčba vyuţívá dermabrazi (obroušení) kůţe, ta napomáhá zmírnit vrásky jizvy. Excize znamená vyříznutí neţádoucí tkáně, mateřských znamének, ale i koţních nádorů. S těch estetických zákroků můţeme zmínit například vyuţívanou úpravu horních i spodních víček (blafaroplastika), nebo face lift, tedy odstranění vrásek díky vytaţení obličeje. [ROZSÍVALOVÁ, V. 2001]
Homeopatická léčba Vedle alopatie, tedy klasické medicíny, je homeopatie dle J. Čehovského (1994) nejpouţívanější léčebnou metodou. Mohou se jí zabývat i klasičtí lékaři. Je to metoda, která se v posledních letech těší stále většímu zájmu lidí. Základní myšlenkou této léčby je, ţe se podobné léčí podobným. Takové úvahy jiţ sdílely babky kořenářky, nebo zaříkávači. Jako příklad lze uvést, ţe nějaký druh rostliny vyvolává při celkovém zdraví například angínu, pouţijeme tuto rostlinu jako homeopatické řešení proti onemocnění s podobnými příznaky, je docela moţné, ţe angína ustoupí. Při takové snaze o pomoc je ale důleţité pouţít rostlinu v co nejmenší koncentraci a co nejmenší dávku. Důleţitým bodem v tomto druhu léčby je, ţe se nepředepíše rostlina jen podle názvu nemoci, kolem člověka se sleduje ještě řada jiných faktorů, to znamená psychická a fyzická charakteristika člověka. Proto homeopatie rozlišuje asi sto druhů angíny, kdy na kaţdou pouţije zcela jiný lék. K léčbě se přistupuje tak, ţe se neléčí nemoc, ale spíše celý člověk. Cílem je samozřejmně zcela se zbavit nemoci. Jsou známy i případy, kdy se člověk vyléčil díky homeopatikům z chronického onemocnění (chronické záněty, ekzémy, cukrovka aj.). 35
V Čehovského knize (1994) je detailně popsán případ pětilletého chlapce, který od dvou měsíců trpěl atopickým ekzémem. Jsou zde popsány jeho psychické i fyzické potřeby. Chlapce léčili klasičtí lékaři potlačujícími léky. Po podání homeopatického léku ţádná změna k lepšímu neproběhla, ba naopak. Homeopaté zjistili, ţe nebyl pouţit správný lék. Nevyhovující byl vysazen a nasadil se nový. V prvních dnech po podání měl chlapec návaly strachu, zhoršení ekzému, na to se ekzém i dušnost zcela ztratiliy. 3.2 Pomoc z hlediska kosmetiky a komunikace se zákazníkem Někteří by si mohli říci, ţe kosmetička nemůţe nemocným s jejich koţními problémy nijak pomoci. Na to jsou přece dermatologové. V prvné řadě má kosmetička úlohu psychologickou. Jestliţe k ní přijde mladá dívka, která je se svojí pletí nespokojená, kosmetička s ní můţe o problému hovořit, a tak úplně ovlivnit dívčino smýšlení. Proto můţeme uvaţovat, ţe kosmetička je v poradensktví lidem, jako je tato dívka, velmi důleţitá. Zná individuálně kaţdého svého zákazníka, při práci má dodstatek času s lidmi hovořit, poznat jejich problémy. Tato pracovnice by měla být ale v komunikaci se svou zákaznicí velmi opatrná. Měla by se vyhýbat tématům, na která mohou mít obě strany různý názor. Jsou to řeči například o politice, na kterou mají lidé různé názory. Dále by se kosmetička přirozeně měla vyvarovat klepům a pomluvám. Jestliţe se u ní zákaznice dozví nějaké pomluvy o jiné zákaznici, nebude mít ke své kosmetičce důvěru, moţná se uţ nikdy nevrátí. Jestliţe má zákaznice ke své kosmetičce naprostou důvěru a v salonu se cítí dobře, dosáhne vlastní vyrovnanosti a to, jak uţ jsme si řekli, působí na vzhled kůţe také velmi kladně. Ve vztahu kosmetička / klient je tedy velmi důkeţitá komunikace. Ta má dle Z. Vybírala (2000) důleţitou roli v objasnění jakýchsi záměrů, motivace, dorozumění, ale i nedorozumění. Vţdy jsou v ní emoce, a tak člověk můţe poznat náladu jedince, s nímţ komunikuje. Proto by si lidé, v našem případě kosmetička, měla uvědomit, ţe zákazník chce slyšet jen
36
dobré informace. Ty horší by uţ kosmetička měla sdělovat s velkou opatrností. Funkcí komunikování je hlavně: informovat- předat zprávu, doplnit jinou, „dát ve známost“, oznámit, prohlásit...( informativní funkce) instruovat-
navést,
zasvětit,
naučit,
dát
recept...(
instruktáţní funkce) přesvědčit, aby adresát (po)změnil názor- získat někoho na svou stranu, zmanipulovat, ovlivnit...( persuazivní funkce) pobavit- rozveselit druhého, rozveselit sebe, rozptýlit, „jen tak si popovídat“...( funkce zábavní) [Vybíral, Z. 2000] Při rozhovoru s nemocnými musí mít dle J. Křivohlavého (1993) kosmetička v sobě velkou známku empatie, tedy citové porozumění s klientem. Dle M. Jacobse „empatie začíná tam, kde opustíme vlastní myšlenky, city a představy a začneme uvažovat o tom, jak bychom se asi my cítili v situaci druhého člověka. “ [KŘIVOHLAVÝ, J. 1993] Uvedený autor tedy poukazuje na vcítění se do situace druhého člověka, porozumění a naprosté zţití se s jeho problémem. O něco snaţší vcítění, v našem případě kosmetičky a klienta bude, jestliţe kosmetička sama proţila nějaké koţní onemocnění, popřípadě zda má nějaké takové onemocnění v rodině. Jestliţe tomu tak není, kosmetička by měla mít dostatečnou fantazii na to, aby soucítíla s nemocným. Podle mého názoru kosmetička zná kaţdého svého pravidelně navštěvujícího zákazníka daleko lépe, neţli lékař a řeší nejen důsledky změn vnitřního a vnějšího prostředí, ale zaměřuje se i na příčiny. Provádí poradenskou sluţbu a dle aktuálního stavu pleti navrhuje moţnosti jejího ošetření. Správně zvolené kosmetické přípravky totiţ mohou být prvním krokem k zaručení pěkného a zlepšení aktuálního vzhledu pleti. Naopak kosmetička, která nad svým výběrem tolik nepřemýšlí, můţe zvolit kosmetické přípravky jak na odborné, tak i na ošetření doma, nesprávné
37
produkty. Zvolením nesprávných přípravků lze i zhoršit aktuální zdravotní stav, především u akné. U koţních onemocnění, která se v této práci probírají, by nepochybně měla kosmetička spolupracovat s dermatologem. Jestliţe bych měla doporučit mladistvým, jak si poradit s akné, jestli vynecháme práci dermatologa, řekla bych, ţe nejdůleţitějším bodem, jak jiţ bylo řečeno, je zvolení správných kosmetických přípravků s desinfekčními a adstrintgentními účinky. S těmito přípravky čistit pleť důkladně kaţdý den. Ty odstraní přebytečný maz a pleť ztratí oleózní vzhled. Mléko a mléčné výrobky někdy také mohou akné zhoršit. Vyhýbat se stresovým situacím a zakouřených místností. Pozor na neodborné mechanické odstraňování komedonů, tzv. „vymačkávání“ doma. Tento úkon je potřeba přenechat kosmetičce. Velký problém je totiţ v hygieně a to nejen při mechanickém odstraňování komedonů, ale i v tom, ţe mnozí lidé s tímto problém si často sahají na obličej. To můţe aktuální zdravotní stav také zhoršovat. Přínosem pro sebevědomí mladých dívek můţe být také úkon, který provádí kosmetička, a to líčení. Snaţí se totiţ podtrhnout přednosti ţen a překrýt jejich nedostatky. Dále by přirozenost neměla být nijak líčením znásilňována. Jestliţe se těmito zásadami bude kosmetička řídit, můţe být zákaznice, která má málo sebevědomí,byť jen na jeden den, toto sebevědomí získat. Pozor ale při líčení pleti se známkami onemocnění, jakými jsme se zabývali v 2. kapitole. Ať uţ u lupenky, ekzemu či jiné dermatózy, líčíme pouze se svolením dermatologa a s přípravky a pomůckami klientce vlastními. Ve třetí kapitole jsme se zaměřili na pomoc mladistvým s jejich problémy. Řekli jsme si, ţe na vzhled kůţe má nepochybně vliv zdraví celého organismu. Zaměřili se na řešení koţních obtíţí ať uţ z pohledu lékařského, tak i kosmetického. Kosmetička by měla mít v náplni práce mimo jiné také poradenskou sluţbu a obchodní činnost. Měla by znát dobře pleť své klientky a přípravkem, který aplikuje nebo doporučí, si býti dokonale 38
jistá. Měla by umět naslouchat svým klientkám nejen v oblasti kosmetiky. Vzájemná důvěra obou stran by měla být samozřejmostí. Jen zákaznice, která si bude jistá absolutní diskrétností a odbornou péčí se bude ke své kosmetičce opakovaně vracet. Teoretická část bakalářské práce se zaměřila na vymezení jednotlivých stadií ţivota člověka a jejich popisem. Pro průzkum a praktickou část bakalářské práce bylo také důleţité popsat kůţi a její nejčastější choroby, následnou pomoc jak z hlediska lékařského, tak i kosmetického.
39
4 Řešení
problémů
mladistvých
z hlediska
kosmetické péče, tvůrčí část 4.1 Charakterisktika šetření, cíl, metody V praktické části bakalářské práce se budeme zabývat koţními onemocněními, jejich rozšířením mezi mladistvými, informovaností veřejnosti i tím, jak můţe kosmetička svou prací zlepšit aktuální stav pleti a vnímání těchto problémů ostatními lidmi. Hlavním cílem průzkumu je poukázat na důleţitost péče o pleť a ovlivnění vzhledu kůţe mladistvého jednce kosmetičkou. Dílčí cíle: Zjistit výskyt problémů s pletí u mladistvých. Zjistit, jak vnímá mladistvý své koţní problémy a jak na jejich vzhled reaguje okolí. Zjistit, jak mladiství pečují o svou pleť a jak řeší případné problémy. Dále byly pro splnění cíle šetření stanoveny následující teze: Mladiství negativně vnímají své koţní problémy a vadí jim reakce okolí. Mladiství řeší své problémy s pletí. Mladiství
neřeší
své
problémy
s pletí
v rámci
odborného
kosmetického ošetření. Ve výzkumném šetření byla pouţita metoda analýzy odborných pramenů, technika nestandardizovaného dotazníku, technika volného rozhovoru a kazuistika.
40
4.2 Charakteristika výzkumného souboru Nestandardizovaný dotazník je tvořen 20 otázkami, z nichţ 17 je uzavřených a 3 otevřené. Uzavřené otázky se zaměřují především na onemocnění, částečně kosmetickou péči a vnímání koţních změn okolím. V dotazníku jsou zařazeny ještě tři otevřené otázky, u kterých se mohou ţáci a studenti více rozepsat. Ty zachytí odpovědi, týkající se přímo kosmetiky. Dotazník byl předloţen třiceti mladým lidem ve věku 13- 20 let. Šlo o náhodný výběr respondentů z řad mých známých, se kterými jsem se předem domluvila a těm, kteří byli ochotní dotazník vyplnit jsem ho poslala přes internet. Návratnost dotazníku byla 100%.
Znění
dotazníku je uvedena v příloze č. 1. S dalšími 6 respondenty byly vedeny volné rozhovory, na jejichţ základě byly vypracovány kazuistiky. Mezi těmito respondenty se objevovali i mladí dospělí, kteří ale svým prblémem trpěli jiţ v dospívání. Výzkumný soubor tedy tvoří 36 respondentů. Se všemi těmito respondenty jsem spolupracovala koncem roku 2010. 4.3 Výsledky šetření 4.3.1
Výsledky dotazníkového šetření
Výsledky průzkumu jsou členěny do dvou částí. První z nich tvoří výsledky dotazníkového šetření 30 vyplňujících, druhá část obsahuje kazuistiky 6 respondentů. S těmito respondenty jsem se předem domluvila na spolupráci.
41
Výsledky dotazníku: Tab. č. 1 VĚK 1. Kolik je ti let?
%
A (13,14)
5
16,6
6
20
9
30
10
33,3
B (15,16) C (17,18) D (19,20)
Nejméně respondentů bylo mezi mladistvými mezi13.- 14. rokem (16,6%). Naopak nejvíce odpovědí se mi dostalo od mladistvých mezi 19.-20. rokem (33,3%). Je pochopitelné, ţe znám více lidí blízkých věkem k věku mému. Mezi takto starými lidmi mám i přátele, které jsem pochopitelně poprosila o pomoc při vyplnění dotazníku mezi prvními.
42
Tab. č. 2 POHLAVÍ %
2. Jaké jsi pohlaví? A (ţena)
23
76,6
7
23,3
B (muţ)
Mezi přáteli a známými mám přirozeně více dívek, neţli chlapců, proto mi i na dotazník odpovídalo více respondentů ţenského pohlaví (76,6%). Tvořily více neţ tři čtvrtiny celkového počtu respondentů. Dotazovaných muţů bylo jen 7 (23,3%). Tab. č. 3 ONEMOCNĚNÍ 3.
Postihuje
onemocnění kůže?
tě %
A (ano)
14
46,6
16
53,3
B (ne)
Nečekala jsem téměř polovinu respondentů s nějakým koţním onemocněním. Takových mladistvých bylo 14 (46,6%). Myslím si ale, ţe mnozí z těch, kteří odpovídali, si ale svou chorobu jen namlouvají a nerozeznají přirozenou produkci mazu vzhledem k jejich věku oproti akné.
44
Tab. č. 4 VLASTNÍ ONEMOCNÉNÍ 4.
Jakým
trpíš
kožním %
onemocněním? A (akné)
8
26,6
B (ekzem)
4
13,3
C (lupenka)
1
3,3
D(jiné onemocnění)
2
6,6
E (ţádné onemocnění)
16
53,3
Jak uţ jsem se zmiňovala výše, více neţ polovina mladistvých trpících nějakým onemocněním mluví o akné (26,6%). Měli bychom ale rozeznávat onemocnění a přirozené hormonální změny a zvýšenou produkci ţláz v tomto věku. Ekzemem trpí také relativně vysoké procento z dotazovaných (13,3%). O lupence je všeobecně známo, ţe jí trpí v průměru asi 3% populace. V této otázce se nám to potvrdilo, protoţe lupenkou trpěl 1 z respondentů (3,3%). Zkušenosti z jiným onemocněním měli 2 z dotazovaných (6,6%). Zbytek z respondentů (53,3%) netrpí ţádným onemocněním. V této tabulce je vidět, ţe jedna dívka odpověděla na tuto otázku dvakrát, a to ţe trpí jak akné, tak i ekzemem.
Tab. č. 5 SPOLUPRÁCE S DERMATOLOGEM 5. Navštěvuješ kožního %
lékaře? A (ano pravidelně)
6
20
B (jen výjmečně)
12
40
C (ne, nikdy)
12
40
45
I kdyţ, jak respondenti, kteří dpovídali na otazník, téměř z 50% trpí nějakým koţním onemocněním (viz. tab. č. 4), jen 6 z nich (20%) navštěvuje pravidelně koţního lékaře. Ojediněle a jen výjmečně navštívilo dermatologa 12 (40%) z dotazovaných mladistvých, stejně jako takových, kteří k dermatologovi nejdou nikdy. Tab. č. 6 SPOLUPRÁCE S KOSMETIČKOU 6. Chodíš pravidelně na %
kosmetiku? A (ano)
2
6,6
B (spíše ano)
5
16,6
C (spíše ne)
8
26,6
D (ne)
15
50
Jak jsem předpokládala, mnoho mladistvých si myslí, ţe pravidelná péče o pleť je velmi důleţitá, i přesto celých 15 z respondentů (50%) na kosmetiku nikdy nechodí. Pravidelně navštíví kosmetičku bohuţel jen 2 z dotazovaných (6,6%). Mnoho je takových, kteří odbornou pomoc kosmetičky absolvovali jen jednou, či minimálně. Takových mladistvých je 8 (26,6%). Mezi dotazovanými se našlo i 5 (16,6%) těch, kteří se snaţí pravidelně kosmetičku navštívit, ne vţdy jim to však vyjde.
46
Tab. č. 7 POHLED NA KOSMETICKÉ PŘÍPRAVKY 7.
Myslíš
si,
že
pravidelná péče o pleť se %
odráží na jejím vzledu? A (ano)
20
66,66
B (spíše ano)
7
23,33
C (spíše ne)
3
10
D (ne)
0
-
Velmi mne potěšilo, ţe si všichni myslí, ţe pravidelná péče o opleť alespoň trochu ovlivňuje její vzhled. Ze souboru 30 respondebtů si 20 (66,6%) myslí, ţe pravidelná péče o pleť má na ni jednoznačně velký vliv. Z dotazovaných si 7 (23,3%) myslí, ţe se můţe péče na jejím vzhledu odrazit a 3 z respondentú (10%)
věří tomu, ţe kosmetické
přípravky většinou nenapomohou k hezčí pleti. Tab. č. 8 PRAVIDELNÁ PÉČE 8. Pečuješ o svou pleť %
důkladně a každý den? A (ano)
11
36,6
B (spíše ano)
10
33,3
C (spíše ne)
7
23,3
D (ne)
2
6,6
47
Odpovědi na tuto otázku mne velmi zaskočily především z toho důvodu, ţe většina respondentů byly dívky. Myslela jsem si, ţe je u dívek pravidelná péče o jejich kůţi samozřejmostí. Jak jsem se ale dočetla v odpovědích, někteří hoši se starají o svou kůţi častěji neţ dívky. Nejvíce respondentů, a to 11 (36,6%), odpovědělo, ţe si pleť čistí vţdy. 10 mladistvých (33,3%) také o pleť pečuje, někdy však zapomenou. 7 (23,3%) je takových, kteří si jen málokdy vzpomenou, ţe by si měli pleť např. před spaním vyčistit a 2 z respondentů (6,6%) to nedělají bohuţel nikdy. Tab. č. 9 STYDLIVOST NEMOCNÝCH 9.
Jestliže
trpíš
onemocněním kůže, dělá ti problémy ukazovat své tělo?
%
A (ano)
5
16,6
B (spíše ano)
6
20
C (spíše ne)
4
13,3
D (ne)
15
50
Celých 15 (50%) mladistvých respondentů nemá problém s odhalováním svého těla. Myslím si ale, ţe tyto údaje odpovídají těm mladistvým, kteří nemají s kůţí ţádný problém. Jsou ale i takoví, kteří se za své tělo jednoznačně stydí. Ze souboru dotazovaných je jich 5 (16,6%). 6 (20%) je těch, kterým sice pohledy okolí na jejich tělo vadí, ale nemají z toho aţ takovou hrůzu, jako respondenti kteří odpovídali jednoznačně ANO. 4 (13,3%) z dotazovaných s ukazováním svého těla mají problém jen výjmečně.
48
Tab. č. 10 KOMUNIKACE 10. Dokážeš o svých %
problémech hovořit? A (ano)
15
50
B (spíše ano)
7
23,3
C (spíše ne)
8
26,6
D (ne)
0
_
Většina mladistvých nevidí v komunikaci ţádný problém. Všichni z respondentů odpověděli tak, ţe dokáţí v jistí míře o problémech mluvit. Nikdo z nich totiţ nedal odpověď, ţe o problémech jednoznačně hovořit nedokáţe. Polovina, tedy 15 z respondentů (50%) dokáţí vţdy sdělit informace např. lékaři o svých problémech. 7 (23,3%) jsou takoví kteří většinou v komunikaci a sdělení svých problémů nemají většinou problém. Zaskočilo mne zde vysoké procento (26,6%), udávající, ţe 8 z respondentů mají velký problém se sdělením svých problémů ať uţ psychických či fyzických. Tab. č. 11 REAKCE VEŘEJNOSTI NA KOŢNÍ PROBLÉMY 11. Je ti nepříjemné, jsi-
li
v blízkosti
někoho %
s kožním onemocněním? A (ano)
6
20
B (spíše ano)
7
23,3
C (spíše ne)
9
30
D (ne)
8
26,6
49
Soubor respondentů na tuto otázku odpovídal rovnoměrně. U kaţdé odpovědi se jednalo o 20- 30%
z celkového počtu respondentů. To
znamená, ţe se nedá říci, ţe v průměru nějak zvlášť vadí mladým lidem přítomnost lidí s koţním onemocněním. Nedá se ani tvrdit, ţe jsou tito lidé veřejnosti lhostejní. Nejvíce, 9 (30%) mladistvých, odpovědělo tak, ţe jim většinou nevadí přítomnost člověka onemocněním kůţe. V počtu odpovědí následovaly odpovědi 8 (26,6%) respondentů, kteří dali jednoznačnou odpověď, a to, ţe jim nevadí nikdy míti v okolí někoho s problémem kůţe. 7 (23,3%) vadí většinou býti v blízkosti někomu z problémy kůţe a 6 (20%) to vadí vţdy. Tab. č 12 REAKCE DĚTÍ A MLADISTVÝCH NA KOŢNÍ PROBLÉMY S v ý
12.
Myslíš,
že
děti
a
mladiství jsou např. ve škole díky svým změnám na kůži %
středem posměchu?
sA (ano)
10
33,3
l B (spíše ano)
10
33,3
e C (spíše ne) d
6
20
kD (ne)
4
13,3
e S odpovědí na tuto otázku naprosto souhlasím, protoţe vím, jak mohou být některé děti ve škole zlé. Kdejaké sebemenší odlišení od normálu můţe být spouštěcí moment pro posměch dětí. Stejný a nejvýšší počet odpovědí
byl
„ano“
a
„spíše
ano“.
50
10 zespondentů (33,3%) odpovídalo tak, ţe děti jsou většinou i jednoznačně díky koţním onemocněním terčem nemístných poznámek dětí. 6 (20%) z respondetů si myslí, ţe se to stává pouze vyjímečně. 4 (13,3%) z respondentů myslí, ţe se to nestává nikdy. Takto odpovídali podle mého názoru jen mladiství, kteří se s posměchem dětí ve třídě nikdy nesetkali.
Tab. č. 13 UPLATNÉNÍ VE SPOLEČNOSTI 13. Myslíš, že lidé s kožním onemocněním
mají
složitější
uplatnění ve společnosti?
%
A (ano)
4
13,3
B (spíše ano)
13
43,3
C (spíše ne)
10
33,3
D (ne)
3
10
Téměř polovina z celkového počtu mladistvých respondentů si myslí, ţe lidé s koţní chorobou mají sloţitější uplatnění ve společnosti. Jednoznačná odpověď na tuto otázku se nám dostala od 4 (13,3%) z respondentů. Nejvíce 13 (43,3%) mladistvých odpovídalo tak, ţe si myslí, ţe lidé s problémy kůţe mohou mít sloţitější pozici např. při hledání zaměstání, není to však podmínkou. Relativně mnoho odpovědí, a to 10 (33,3%) volilo „spíše ne“. Tito mladiství si myslí, ţe většinou nemocní nemají problém při uplatnění ve společnosti, ojediněle však mohou nastat.
51
Tab. č. 14 SEBEVĚDOMÍ 14. Myslíš, že lidé s kožním onemocněním mají problém se %
sebevědomím? A (ano)
9
30
B (spíše ano)
14
46,6
C (spíše ne)
5
16,6
D (ne)
2
6,6
Více neţ tři čtvrtiny z dotazovaných respondentů odpověděli na otázku o sebevědomí tak, jak bych odpověděla i já. Lidé s koţním onemocněním podle mne mají problém se sebevědomím, a proto je komunikace s takovými lidmi velmi důleţitá. Jen 2 respondenti (6,6%) odpověděli, ţe nemocní nemají problémy se sebepojetím. Naopak nejvíce 14 (46,6%) volilo odpověď „spíše ano“. Dle názoru těchto respondentů mají většinou lidé takto nemocní problémy se sebevědomím Tab. č. 15 VŠEOBENÝ PŘEHLED O NEMOCÍCH 15. Myslíš, že lidé zcela zdraví mají všeobecný přehled např. o příčinách, přenosu na zdravého,
léčbě
kožních %
onemocněních? A (ano)
3
10
B (spíše ano)
3
10
C (spíše ne)
16
53,3
D (ne)
8
26,6
52
V této oblasti se potvrdil můj předpoklad, ţe nejen mladiství, ale všeobecně všichni lidé, nemají velkou znalost o
problémech kůţe.
Většinou neznají příčiny přenosu, proto mohou vznikat nepříjemné situace. 53,3% (16) mladistvých si myslí, ţe lidé většinou neznají příčiny, přenos, klinický obraz onemocnění.
Zaujalo mne, ţe 3
z respondentů (10%) si myslí, ţe kaţdý člověk je o koţních onemocněních jednoznačně poučen. Tab. č. 16 CITLIVOST OKOLÍ NA ZMĚNY KŮŢE 16. Vadilo by ti býti např. ve stejném plaveckém bazénu s člověkem, který trpí kožním
onemocněním
kdybys
věděl/a,
že
i je %
nepřenosné? A (ano)
9
30
B (spíše ano)
9
30
C (spíše ne)
6
20
D (ne)
6
20
Tady se stekáváme s problémem z předchozí otázky. Jak vidíme, více neţ polovině respondentů by byla návštěva veřejného koupaliště s osobou
postiţenou
koţním
onemocněním
nepříjemná.
Mnoho
nemocných to ví, proto se takových míst straní a vzniká jiţ zmiňovaný problém se sebevědomím. Nejvíce respondenti tedy odpovídali ţe by jim společný bazén s nemocným jenoznačně vadil aţ tak, ţe by jim to bylo značně nepříjemné. Takto odpovědělo 9 (30%) mladistvých. 6 (20%) z respondentů odpovědělo, ţe by jim to nebylo krajně nepříjemné i tak, ţe by jim to nebylo vůbec nepříjemné.
53
Tab. č. 17 KRÁSA ČLOVĚKA 17. bychom
Myslíš, všichni
že měli
sledovat u člověka více stránku
duše
než %
fyzickou? A (ano)
20
66,6 26,6
B (spíše ano)
8
C (spíše ne)
1
3,3
D (ne)
1
3,3
Podle odpovědí na předchozí otázky bych čekala úplně jinou odpověď, proto vidím mezi ot. č.16 a ot .č. 17 jistý rozpor. U šestnácté otázky odpovídala většinou, ţe by jim vadilo trávit volný čas v bazénu společně s nemocnými koţní chorobou, v poslední otázce naopak většina (66,6%) respondentů řekla, ţe bychom měli sledovat více stránku duševní, neţli tělesnou. Proto je můj závěr z tohoto posouzení posledních dvou uzavřených otázek, ţe mladiství sice vědí, ţe je důleţitější sledovat, jaký je člověk uvnitř, sami ale sledují více stránku tělěsnou. Takových, kteří si myslí, ţe by se u člověka měla sledovat více stránka tělesná bylo zanedbatelné mnoţství, ato 2 (6,6%). Tito dva respondenti byli oba hoši. Je však zřejmé, ţe viditelné koţní onemocnění je pro okolí nepříjemné bez ohledu na náš vztah k lidem obecně. Otázka č. 18 Navštěvuješ-li kosmetičku, co si většinou necháš provést za úkony? Většina z dotazovaných tuto otázku nezodpověděla, protoţe většina z respondentů kosmetické ošetření odborníka nikdy nepodstoupila. Kdyţ
54
uţ ale odpovídali, většinou to byly dívky. Nejvíce odpovídaly, ţe chodí, nebo byly u kosmetičky při prvním formování obočí, na čištění pleti a aplikaci výţivných masek. Všechny se tam cítily dobře, ale většina z nich pravidelně na kosmetiku nechodí, ať uţ z jakéhokoli důvodu. Otázka č. 19 Poradila ti někdy kosmetička, jak by ses měl/a o svou pleť starat doma? Jestli ano, popiš co ti poradila a jestli ti její doporučení bylo přínosem. Z takových, kteří někdy navštívili kosmetičku, odpovídali na tuto otázku tak, ţe jejich kosmetička se zajímala o jejich individuální péči o pleť doma. Kosmetička jim navrhovala přípravky s různými účinky dle jejich typu pleti. Dále jim doporučovaly samozřejmě pravidelnou péči a důkladné povrchové čištění kaţdý den. To je velmi důleţité. Zmínka byla i o pitném reţimu. Jedna dívce dokonce zareagovala pleť na masku s kaolinem, proto pro příště tato dívka ví, ţe nebude pouţívat kosmetické přípravky s touto přísadou. Její kosmetička o této nesnášenlivosti samozřejmě nevěděla Otázka č. 20 Hovořila s tebou kosmetička o tvých ptoblémech a cítil/a ses po tomto rozhovoru lépe? Na tuto otázku většina z respondentů odpovídala velmi kladně. Kosmetičky jsou dle nich velmi příjemné ţeny, které na člověka působí velmi uklidňujícím dojmem a při rozhovoru s nimi se necítili špatně, ba naopak. Podle respondentů jim kosmetička poradila jak se správně starat o svůj typ pleti, a proto se následně cítili lépe.
55
4.3.2
Kazuistiky
Kazuistiky jsou vypracovány především u lidí starších 20 let. Vybrala jsem je z mého okolí zných lidí, kteří se přede mnou nestyděli o svém problému hovořit. U přátel, u kterých jsem měla moţnost hovořit i s rodiči,
byly
zajímavé
pozorovat
reakce
obou
stran.
Většina
s popisovaných osob si kvůli svému problému nese záţitek uţ od základní školy, kde jsou ostatní děti často bezohledné a zlé. Proto si myslím, ţe jsou rozhovory s takto postiţenými lidmi a posílení jejich sebevědomí velmi důleţité. Kazuistika mladé ženy trpící psoriázou Mladá ţena (25 let), u které se objevuje se psoriasis. Malé fleky olupující se kůţe na zádech a rukou od 4. Roku ţivota. Nejvíce je postiţena lupenkou hlava ve vlasech. Matka ( 50 let), nevykazuje ţádné známky nemoci Otec ( 51 let), postihuje jej psoriasis vulgaris jiţ od dětství na kloubech a v ochlupené části hlavy. Jeho otec trpěl taktéţ tímto onemocněním. Sestra ( 24 let), nevykazuje ţádné známky nemoci Sestra ( 21 let), nevykazuje ţádné známky nemoci Nemocná neprodělala krom běţných dětských nemocí ţádnoou závaţnou a není si vědoma ţádné závaţné choroby, trpí pouze křivou páteří. Dívka nastoupila ve dvou letech do jeslí, ve třech letech do mateřské školky. Jako kaţdé jiné dítko, které je závislé na matce, zprvu brečela, následně si jesle i školku oblíbila a našla si tam nové kamarády. Ve škole měla ale problémy s některými dětmi. Mnohé děti se jí za její chorobu posmívaly a nechtěly si s ní hrát, protoţe byla nemocná. Dokonce se setkala i s neférovým jednáním některých dospělých, kdy ji např. nechtěla pustit paní recepční do plaveckého bazénu. To vše, jak mi dívka tvrdí, se odrazilo na její psychice a ponese si tyto záţitky aţ do konce ţivota. Ve škole si vedla velmi dobře, většinou neţ zkončila povinná školní docházka, prospívala s vyznamenáním. Bohuţel ale 56
téměř kaţdý rok zůstávala v nemocnici kvůli psoriáze minimálně jeden měsíc. Tenkrát byl výsev loţisek znatelný na první pohled, dokonce i na obličeji. Tam jí nasadili speciální léčbu. Tato léčba měla prokazatelně výsledky zlepšující stav, ale byla to vţdy krátkodobá záleţitost. Nejvíce jí pomohla léčba v Praze, kde nasadili autovakcínu vytvořenou z její vlastní moči. Velká loţiska lupenky od té doby ustoupila. V současnosti má dívka ojedinělé, na první pohled neznatelné, známky psoriázy. Nejvíce je postiţena hlava ve vlasech. Její stav se sezóznně mění. V létě se stav zlepšuje, chladné zimní počasí na ni působí negativně. Nejlepší je pobyt u moře, kde spojením vlhkého přímořského vzduchu a slané vody a celkového klimatického podnebí působí blahodárně na její organismus. Důleţitá je psychická rovnováha, kaţdý stres a nervové vypětí můţe její stav zhoršit. Důvod, proč u této dívky psoriáza vznikla, byl dán geneticky (po otci). Dalším důvodem byl nedostatek erytrocytů v těhotenství matky, přesněji v prenatálním období. Matka byla léčena dostupnými léky ( furantoin, B12). Problém byl v tom, ţe lékaři ovlivňovali pouze projev, ne důvod nedostatku červených krvinek. Spojením otcovy dispozice a matčina problému v těhotenství se projevilo lupenkou v příhodnou chvíli. Tedy důvodem vzniku byl stres, leknutí, nebo i běţná nemoc jako je například chřipka. V současnosti se dívka snaţí dodrţet dvouměsíční očistnou kůru, kterou jí doporučila známá lékárnice a léčitelka. Musí dodrţovat přesně daný jídelníček a pomáhá jí při tom speciální nápoj. Je to směs různých bylin, které čistí vnitřní orgány a krev. Jen kdyţ tyto orgány budou v pořádku, projeví se zlepšení na kůţi této mladé ţeny. Snaţí se tuto kůru doprovodit i cvičením a zdravým ţivotním stylem a doufá, ţe se jí lupenka zlepší. Lék na úplné vyléčení této nemoci neexistuje. Myslím si, ţe dívce se dá pouze doporučit vhodné chování vzhledem k jejímu onemocnění. Alespoň jednou ročně bych jí doporučila pobyt u moře, vyhýbání stresovým situacím, psychyckou rovnováhu. Také by se dívka měla vyhýbat dráţdivým situacím. Tím myslím nošení oblečení, které
57
„nekouše“, dále by se měla vyvarovat citrusových plodů, které mohou způsobit vyráţku i u lidí zcela zdravých. Kazuistika dívky trpící na bradavice Dívka (19 let) Objevovaly se malé bradavičky seskupené do celku na levé patě. Další malá bradavička se objevila i na lokti. Matka (48 let), zdravotní sestra. Oec (51 let), vyskytovaly se u něj bradavice téměř na kaţdém prstu ruky. Po odstranění jedné mateřské bradavice zmizely všechny ostatní. Nemocná neprodělala krom běţných dětských nemocí ţádnoou závaţnou a není si vědoma ţádné závaţné choroby. Řeč se vyvíjela standardně. Dívka navštěvovala střední odbornou školu, obor kosmetička. První známky bradavic dívka zpozorovala kolem 15. roku ţivota. Ve třetím ročníku, při výuce pedikury, nemohla být modelem při nácviku tohoto úkonu. Pedikura se totiţ nesmí při bradavicích provádět. Hrozí tam infekce a následné přenesení ať uţ na pedikérku, nabo na jiné místo postiţeného. Paní mistrová zmiňované dívky s tím ale měla velký problém a doporučila dívce návštěvu lékaře. Tam jí doporučili kryoterapii, tedy léčbu tekutým dusíkem. Dívka popisuje palčivou bolest v průběhu odstaňování bradaviček a následnou bolest při hojení nejprve více puchýřů, které se následně slily do jednoho velkého puchýře. První týden po zákroku mohla chodit jen po špice nohy. Úplné odhojení trvalo asi jeden měsíc. Bradavice, která se vyskytovala na lokti pravé ruky byla odstaněna tak, ţe místo bylo lokálně znecitlivěno a bradavice se odškrábla dermatologickou lţičkou na seškrábnutí patologických jevů na kůţi. V současnosti, asi jeden rok po zákroku, má dívka na patě jizvu kruhového tvaru v průměru asi 2 cm velkou. Místo je hodně citlivé a kaţdý sebemenší nášlap, například na kamínek v botě, je velmi nepříjemný. Velmi často cítí, ţe je jizva jakoby suchá a „ táhne“. Krom toho má dívka pocit, ţe i přes jizvu se jí objevila bradavička nová. Problém s bradavicí na loktě byl téměř bezbolestný s následným odhojením do jednoho týdně. Zůstala malá jizvička, na první pohled neznatelná, bez jiných komplikací. 58
Dívka tedy objevila bradavičky na patě a lokti. Zkoušela je nejprve odstanit dostupnými, volně prodejnými léky (Verrumal, wartner bradavičník- ten je zaloţen také na bázi tekutého dusíku). Po mnoha pokusech s těmito přípravky se stav ani vzhled neměnil. Proto na doporučení lékaře podstoupila jak kraoterapii, tak exscizi. Jak říká, léčbu tekutým dusíkem uţ by nechtěla proţít nikdy v ţivotě. Dívce
bych
doporučila
jizvu na
patě
řádně
promazávat
změkčujícími mastmi, dále bych jí doporučila návštěvu dermatologie, aby se dozvěděla, co se dá dělat se znovu se objevujícími bradavicemi. Kazuistika mladíka, který trpěl akné Mladík (22 let). V období mezi 15.-18. rokem ţivota se objevovaliy zanícené komedony v obličeji, jak v T- zoně, tak i na periferii obličeje. Dokonce se objevovaly i na ramenou a zádech. Matka (45let) není si vědoma ţádného onemocnění. Otec (45 let) v mládí měl taktéţ akné Sestra ( 15 let), začínají se objevovat zanícené komedony, má sklon k akné. Tento mladý muţ trpí alergiemi (traviny, pyl, roztoči, prach). Se změnou klimatu, například na jaře při kvetení stomů, se u něj objevuje alergická reakce- kýchání, neustálé smrkání. Akné se v tuto dobu podle něj zhoršuje. Nyní není nijak léčen, pravidelně navštěvuje kosmetiku a jeho celkový stav se výrazně zlepšil. Dříve byly účinky kosmetických adstringentních přípravků znatelné vţdy po návštěvě kosmetiky. Práce dermatologa byla viditelná vţdy aţ po delším léčení (zinerit, eklaran). V horkém a vlhkém počasí byly komedony znatelnější. V současné době jsou na pleti mírně znatelné drobné jizvičky po akné, na zádech tento problém přetrvává. Doporučila bych mladíkovi pravidelnou péči kosmetičky nejen o obličej, ale i o záda. Doporučila bych mu i potírání zad pleťovými vodami s alkoholem, které vysušují a odstraňují přebytečný maz. Mohou stahovat rozšířené póry. Při akné je také velmi důleţitý pitný reţim a lidé s těmito problémy by si na pitný reţim měli dát zvlášť pozor. Ještě bych 59
doporučila vynechat ostrá a kořeněná jídla a čokoládu, tyto potraviny mohou zhoršovat aktuální stav pleti. Kazuistika mladé ženy trpící atopickým ekzemem Mladá ţena (29 let), u níţ se objevuje atopický ekzem asi od 2 měsíců ţivota. Kůţe se loupe, je červená, svědí a někdy také mokvá a hnisá. Ekzem se vyskytuje na celém těle včetně obličeje, nejvíce však na končetinách a právě na obličeji. Zajímavé ale je, ţe u této ţeny se ekzem dříve objevoval jen pod koleny a na loktech, ale od porodu (před deseti lety), který byl císařským řezem, se toto onemocnění rozšířilo i na obličej a krk. Dle lékařů je to zaviněno změnou hormonů a po narkóze. Matka (53 let), objevuje se u ní lupenka Otec (56 let), neprojevuje ţádné známky nemoci. Dalšími
zdravotními
problémy,
které
by
mohly
souviset
s atopickým ekzemem této ţeny, jsou různé druhy alergií (pyl, různé druhy potravin), náznak astmatu, nebo sníţená funkce štítné ţlázy. Dříve uţívala mastičky s obsahem kortikoidů a bylin, momentálně uţívá jen promazávací masti s vysokým obsahem oleje, uţívá pročušťující čaje, omega 3 mastné kyseliny a pije nápoj s aloe vera. Kortikoidy, které zkoušela uţívat dříve, nemají dle lékařů takový účinek, jaký by se dal očekávat, proto kortikoidy jiţ nedoporučují. Jediná nová mast, která ale kortikoidy neobsahuje nedělá této ţeně dobře. Většinou pomohly masti, ale jen dočaně, později se klinický obraz vrátil do původního stavu. Tato ţena si dává obklady z černého čaje a zinkovou pastu. Na krémy si její kůţe po čase zvykne a pak jiţ nezabírají. Ekzem se zhoršuje na podzim a v zimě. V létě je to lepší, nejlíp se na její kůţi projeví pobyt u moře, kde se nemusí ani tolik promazávat, jako doma. Zhoršujícím faktorem je dle této mladé ţeny stres, snaţí se být v klidu. Tato ţena navštívila mnoho léčitelů a homeopatů, kdy uţívala i homeopatika. Ekzem se zlepšil, ale pro ni byla léčba finančně náročná, proto tuto léčbu ukončila. Navštívila i různé lázně u nás i v zahraničí, 60
tam se jí kůţe vţdy zlepší, ale po návratu domů je její klinický obraz stejný. Této ţeně bych doporučila vyhýbání se stresovým situacím a celkově zdravý ţivotní styl, citrusovým plodům, které zhorčují všeobecně všechny druhy ekzemů a vyráţek. Stejně tak bych doporučila vyhýbat se ostrým a kořeněným jídlům. Také bych této ţeně poradila dobrý výběr kosmetiky. V přípravcích mohou mít na ekzem špatný vliv parfumace, Ph, nebo barviva. Kazuistika mladíka trpícího pásovým oparem Mladý muţ (28 let) u něhoţ se objevuje opakovaně pásový opar na břichu. Toto místo je vţdy zarudlé, objevují se puchýřky, které svědí a bolí. První pásový opar se objevil kolem 17. roku ţivota. Matka (55 let), nevyskytují se ţádné závaţné choroby. Otec (58 let), U něj se také neprojevily závaţné onemocnění, které by mohly mít souvislost s problémem jeho syna. Opar tedy recidivuje. Objeví se především v době, kdy má tento mladý muţ sníţenou imunitu, při nachlazení. Dermatolog doporučil antivirotika- herpesin tablety. Tyto tablety pomohou vţdy, kdyţ se opar objeví, navţdy ho tohoto problému ještě ţádný lék nezbavil. Doporučila bych zařadit jídla s mnoţstvím vitamínů na posílení imunity, nebo ji získat např. pravidelným otuţováním. Za zmínku také stojí připomenutí lidem s takovýmto onemocněním: konzumace potravin bez umělých a dráţdivých přísad. Dále bych doporučila, protoţe vím, ţe mladík je sportovec, pouţívání při sportu pudrů na místě, kde většinou opar vzniká. Tím by mohl zabránit zapaření a pocení, coţ je, jak si mladík myslí, pro něho při sportu důleţité. Kazuistika ženy trpící vitiligem Ţena (35 let) Vyskytuje se bílá ohraničená depigmentace na obličeji, prsou, na loktech, pod koleny. Matka (58 let), nevykazuje ţádné závaţné choroby Otec (61 let), navykazuje ţádné závaţné choroby
61
Odborníci tvrdí, ţe toto onemocnění je aţ z 20% dáno geneticky. Následně jsem zjistila, ţe vitiligem trpí i teta této ţeny. Ţena trpící vitiligem, které vzniklo po porodu jejích syna, tedy aţ v jejím 18. roku ţivota, trpí zároveň poruchou štítné ţlázy, přesněji řečeno zvýšenou produkcí, která se často spojuje s vitiligem. Kvůli poruše štítné ţlázy podstoupila tato ţena i operaci. V zimě jsou skvrny viditelnější, v létě díky slunečnímu záření alespoň mírně zbarveny do hněda. Dermatologové jí doporučili světloléčbu UVB zářením, na tento způsob léčby ale zareagovala velmi špatně, zčervenala a další ozařování jiţ lékaři nedoporučují. Nyní se mladá ţena nijak neléčí. Poruchu, o které hovoříme, mohou ovlivňovat a měnit k horšímu stresové situace, vypětí a celková nevyrovnanost osobnosti. Této ţeně se dá pouze doporučit vyhýbání se stresu, opalování těchto skvrn je dobré, ale musí být velmi opatrná. Měla by je natírat krémem alespoň s SPF 50. Při této depigmentaci bych doporučila nekonzumovat potraviny, které zatěţují játra, jsou to především ostrá jídla. Dále lze doporučit překrývání dermacolem. 4.4 Závěry šetření, diskuze Hlavním cílem průzkumu bylo poukázat na důleţitost péče o pleť a ovlivnění vzhledu kůţe mladistvého jednce kosmetičkou. K jeho splnění byly stanoveny dílčí cíle, které byly naplněny takto: Zjistit z dotazníku a kazuistik výskyt problémů s pletí u mladistvých Z celkového počtu 36 mladistvých a mladých dospělých se koţní problémy objevovaly u 20 (55,5%) respondentů. Nejvíce je postihuje akné. Vyšší produkce mazu je v tomto věku zcela normální. Je však moţné, ţe mladiství respondenti nedokáţí rozlišit akné a vyšší produkci mazu. Proto zřejmě ze souboru respondentů odpověděla celá čtvrtina respondentů, a to 9 (25%), ţe má akné.
62
Zjistit, jak vnímá mladistvý své kožní problémy a jak na jejich vzhled reaguje okolí Mladiství a mladí dospělí, kteří trpí koţním onemocněním, mají problém ukazovat své tělo. To nám můţe potvrdit kazuistika mladé dívky s psoriázou, kdy netaktní reakce okolí na její onemocnění měla špatný vliv na její sebevědomí. Všíchni z dotazovaných dokáţí o svých problémech více či méně hovořit. Velmi mnoho bylo ale takových, kteří mají problém v komunikaci (26,6%). Odpovědi o reaci okolí a veřejnosti byly různé, většinou se však procentuelně shodovaly. V průměru se nedá říci, ţe by takových, kterým vadí býti v blízkosti někomu s koţním onemocněním, převyšoval ty, kterým to nevadí. Z výsledků dotazníku vyplývá, ţe respondenti vidí problém se sebevědomím u nemocných. Přes 75% dle nich má se sebehodnocením větší či menší problém. Drtivá většina (93%) respondentů si také myslí, ţe bychom měli u lidí sledovat spíše to, jaká je osobnost. Ne všichni se ale tímto nepsaným pravidlem řídí. Více neţ 60% respondentů by totiţ vadilo být ve společném bazéně s člověkem trpícím nepřenosným koţním onemocněním. Je ovšem otázkou, zda umíme běţně rozpoznat přenosné a nepřenosné koţní onemocnění. Zjistit, jak mladiství pečují o svou pleť a jak řeší případné problémy: Mladiství z většiny (66,6%) navštěvují koţního lékaře ať uţ pravidelně, nebo vţdy při výskytu nějaké anomálie. Také si myslí, ţe pravidelná a důkladná péče o pleť se odráţí na jejím vzhledu, ale ani ne tři čtvrtiny se o pleť takto starají. Bohuţel velmi malý počet (23%) je také těch, kteří vyhledávají pravidelně odbornou péči kosmetičky. Kdyţ uţ ale na kosmetiku jdou, nechají si většinou formovat obočí a vyčistit pleť. Jejich kosmetička jim poradila péči o jejich pleť a po rozhovoru se mladistvé, většinou dívky, cítily lépe.
63
Na základě uvedených zjištění můžeme ověřit pravdivost stanovených tezí. Mladiství negativně vnímají své kožní problémy a vadí jim reakce okolí. Zjistilo se, ţe mladiství opravdu negativně vnímají své koţní problémy, jak můţeme vidět v dotazníku na otázce č. 9. Na tuto otázku sice odpovědělo 15 (50%) respondentů tak, ţe jim nevadí ukazovat své tělo. Musíme si však uvědomit, ţe na tuto otázku odpovídali i mladiství zcela zdraví. My se však musíme zaměřit jen na nemocné mladistvé, kterých bylo 14 (46,6%). Z těch 14 nemocných celých 11, tedy 79% odpovědělo tak, ţe jim dělá problém ukazovat své tělo. Pravdivost této teze se tedy potvrdila. Mladiství řeší své problémy s pletí. Zjistilo se, ţe mladiství řeší své problémy s pletí, pokud se jim na ní objeví nějaká anomálie. 18 z dotazovaných, tedy 60% z respondentů navštěvuje pravidelně, nebo ojediněle koţního lékaře, pokud je to nutné. Pravdivost této teze se tedy potvrdila. Mladiství neřeší své problémy s pletí v rámci odborného kosmetického ošetření. Zjistilo se, ţe bezmála 90% mladistvých si sice myslí, ţe pravidelná a důkladná péče o pleť se odráţí na jejím vzhledu, ne všichni se svým smýšlením řídí. Jak vyplynulo z dotazníku, o 70% z nich se dá říci, ţe se o pleť starají pravidelně. Někteří z nich ale občas zapomenou. Odbornou kosmetickou pomoc vyhledává pouze 23,3%. Pravdivost této teze se tedy potvrdila. Na základě uvedených zjištění můţeme cíl šetření povaţovat za splněný.
64
Závěr Cílem bakalářské práce bylo na základě studované literatury poukázat na problematiku řešení problémů mladistvých z hlediska kosmetické péče a pomoci jim s řešením jejich problémů. Výsledkem by mělo být pro čtenáře uvědomění si moţností, kterými jim mohou být lékaři a kosmetička prospěšní. Ukázat, jak se s touto pomocí mění sebevědomí. Proto jsme v teoretické
části bakalářské práce analyzovali
odbornou literaturu, abychom měli pevný základ pro praktickou část. Popsali jsme, jak se člověk vyvíjí, nejdůleţitější faktory tělesného i duševního vývoje. Analyzovali jsme si nejznámější koţní choroby a odchylky
pleti,
které
mohou
být
pro
mladistvého
velkým
problémem.Bylo nutné se zabývat koţními onemocněními, jejich moţnou léčbou, tedy jak můţe být pro takové lidi prospěšný lékař, léčitel, nebo kosmetička. Dále jsme se zabývali příčinami vzniku a přenosu některých onemocnění. Všechny uvedené odborné informace byly nutné pro zkoumání názorů mladistvých na řešení problémů s pletí, význam kosmetické péče a na to, jak vnímají reakce okolí na jejich nedokonalosti pleti. V praktické části bakalářské práce jsme uvedli výsledky šetření formou dotazníku a kazuistik. Mladiství i mladí dospělí řeší své problémy a změny na kůţi s dermatologem. Návštěva kosmetičky je u nich ojedinělá. Samostatné pouţívání kosmetických přípravků doma není ojedinělé, najdou se však takoví, kteří se o pleť nestarají vůbec. Nemocní mají negativní zkušenosti s reakcí okolí na jejich aktuální stav pleti, protoţe většina lidí neví, jak jednotlivé choroby vypadají, neví, jestli jsou přenosné nebo ne, proto jsou k takovým lidem nedůvěřiví a často srazí nemocným sebevědomí, aniţ by chtěli. V dětství bývají děti s koţní nemocí často terčem nemístných poznámek a posměchu, v dospělosti mají horší uplatnění ve společnosti. Vzhledem k uvedeným zjištěním, je tedy moţno povaţovat cíl této práce
bakalářské
práce
za
splněný.
66
Resumé Bakalářská práce se zabývá koţními onemocněními, která se objevují nejčastěji u mladistvých. Pomocí těmto lidem jak z hlediska lékařského, tak kosmetického. Analyzovány jsou
odborné prameny týkající se psychického i
fyzického vývoje jedince, popisem kůţe, jejími nejčastějšími chorobami a léčbou těchto onemocnění. Výzkumné šetření bylo zaměřeno na to, jak mladiství vnímají své koţní problémy, ale i to, jak vnímají problémyněkoho jiného. Dále jsme zjišťovali, jak mladiství případně řeší své problémy a nedokonalosti pleti. Ve výzkumném šetření uskutečněném mezi mladistvými a mladými dospělými ve věku 13- 35 let bylo zjištěno, ţe tito lidé negativně vnímají své problémy a vadí jim reakce okolí. Proto je většinou řeší za pomoci odborníka. Vyhledávají odbornou lékařskou pomoc. Ošetření a péči kosmetičky si dopřává jen minimální počet mladistvých a mladých dospělých. This thesis deals with skin diseases that occur most frequently in adolescents. With these people in terms of both medical and cosmetic. Analyzed as expert sources for mental and physical development of the individual, a description of the skin, its most common diseases and treatment of these diseases. The survey focused on how adolescents perceive their skin problems, but also those related to someone else. Furthermore, we examined how young people or solve their problems and imperfections. n a research study conducted among adolescents and young adults aged 13-35 years found that those people negatively perceive their problems and it bothers them the reaction of the environment. Therefore, usually addressed with the help of an expert. Seek medical advice, treatment and care affords a beautician only a minimal number of juveniles
and
young
adults.
67
Použitá literatura: BENÁKOVÁ, Nina. Lupénka v otázkách a odpovědích. 1 vyd. Praha: Triton. 2003. 128 s, ISBN 807254392X BUCHVALD, Jozef a kol. Dermato/venerológia. 1 vyd. Martin: Osveta. 1993. 286 s. ISBN 8021704985 ČAČKA, Otto. Přehled psychologie : obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1994. 83 s. ISBN 8021009047 ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. 2. dopl. vyd. Tišnov : SURSUM, 1996. 112 s. ISBN 8085799030 ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. 1. vyd. Brno : Nakladatel Jan Šabata, 2000. 377 s. ISBN 8072390600 JELÍNEK, Jan, ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. 3. Vyd. Olomouc: nakladatelství Olomouc, 1998. 551 s. ISBN 8071820709 JILČÍK, Tomáš; PLŠKOVÁ, Alena; ZAPLETAL, Ladislav. Sociologie. 3. opr. vyd. Brno : Institut mezioborových studií Brno, 1999. 63 s. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Povídej naslouchám. 1 vyd. Praha: Návrat. 1993. 105 s., ISBN 808549518 MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 104 s. ISBN 8021025115 RIEGEROVÁ, J.,PŘIDALOVÁ, M. ULBRICHTOVÁ, M. Aplikace tělesné fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. 3. Vyd. Olomouc: HANEX, 2006. 262 s. ISBN 8085783525 ROZSÍVALOVÁ, Věra. Kosmetika 1. 1. Vyd. Praha: Informatorium, 2000. 143 s. ISBN 8086073718 ROZSÍVALOVÁ, Věra. Kosmetika 2. 2. Vyd. Praha: Informatorium. 2001. 152 s. ISBN 8086073726 RULCOVÁ, Jarmila. Akné. 1. Vyd. Praha: Triton. 2005. 108 s. ISBN 8072546619
68
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha : Karolinum, 1999. 353 s. ISBN 8071848034 VAŠÍN, Z. JEDLIČKOVÁ, H. Praktická dermatologie v obrazech a schématech. 1 vyd. Brno: Vladerma, 2001. 251 s. ISBN 8023869663 Internetové zdroje: http://archiv.vzp.cz/www.vzp.cz/cms/internet/cz/Klienti/Prevence/Cteniprozd ravi/Prevence_koznich_chorob.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Dermatologie http://centrumprev.sweb.cz/MANUAL/MANUALIV-oddil2.htm http://www.odvykani-koureni.cz/novinky/nase-kuze-rika-ne-koureni-474
69
Seznam příloh Příloha č. 1- Dotazník Příloha č. 2- Akné Příloha č. 3- Atopický ekzem Příloha č. 4- Lupenka Příloha č. 5- Herpetické onemocnění Příloha č. 6- Bradavice Příloha č. 7- Plísně
70