Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ekologie lesa
Diplomová práce Vliv bobra evropského (Castor fiber L. 1758) na vitalitu břehových porostů nelesních ploch v polesí Soutok
Brno 2006
Vypracoval : ROMAN FRIČEK
ABSTRAKT Autor diplomové práce:
Friček Roman
Název diplomové práce:
Vliv bobra evropského (Castor fiber L. 1758) na vitalitu břehových porostů nelesních ploch v polesí Soutok
V posledních několika letech bobr evropský (Castor fiber) expanduje stále více do naší přírody a svým chováním způsobuje stále citelnější škody. To rozděluje naší společnost na dva rozdílné tábory. Jeden se ho snaží ochraňovat a ten druhý spíše tlumit. Důležité je však najít nejvhodnější řešení mezi stranami představující člověka a bobra. Diplomová práce je zaměřena na sledování vlivu populace bobra evropského na porosty dřevin nelesních ploch na polesí Soutok. Dále pak na odhad škod, které svou činností způsobuje a na jeho vliv na dřevinnou skladbu a ekologickou zátěž na toto zájmové území. A v neposlední řadě na nástin možnosti ochrany cílových dřevin.
Klíčová slova: dřevina, poškození, ochrana, vliv na břehové porosty, nelesní kultury
2
ABSTRAKT Author of the thesis: Roman Friček Title of the thesis:
The Influence of Beaver (Castor fiber L. 1758) on the Vitality of Riparian Stands of Non-forest Areas in the Forestland Soutok
In recent years, we have seen the beaver (Castor fiber) expanding more and more into the nature and causing more noticeable damages by its behaviour. This fact has divided the society into two different groups. One of them tries to protect the beaver, the other attempts to kill this species. The important thing is to find the most convenient solution suiting both mankind and the beaver. The thesis is aimed at monitoring the influence of the beaver population on the natural cover of wood of non-forest areas in the forestland Soutok. The next aim is to estimate damages caused by beaver’s activities and its influence on the species composition and environmental load on the area of interest. And last but not least it brings an outline of the possibility of protection of the target wood.
Keywords: wood, damage, protection, influence on riparian stands, non-forest areas
3
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vliv bobra evropského(Castor fiber L.1758) na vitalitu břehových porostů nelesních ploch v polesí Soutok zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne…………….
4
Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: ......................................podpis studenta
5
Poděkování: Chtěl bych poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Josefu Suchomelovi Ph.D. za jeho odborné a organizační vedení při zpracování této práce.
6
OBSAH 1. Úvod …………………………………………………………………………….9 2. Cíl práce ………………………………………………………………………10 3. Literární přehled ……………………………………………………………..11 3.1. Taxonomické zařazení bobra evropského ………………………………11 3.2. Systematika rodu bobr (Castor) ………………………………………...11 3.3. Právní ochrana …………………………………………………………..12 3.4. Charakteristika druhu bobra evropského (Castor fiber) ……………….. 12 3.5. Biologie druhu …………………………………………………………..16 3.6. Teritoriální chování ……………………………………………………..17 3.7. Biologie rozmnožování …………………………………………………17 3.8. Potrava …………………………………………………………………..18 3.9. Charakteristika pobytových znaků ……………………………………...19 3.10. Komenzálové, konkurenti, predátoři, parazité, nemoci …………………20 3.11. Srovnání bobra evropského (Castor fiber) a bobra kanadského ………..25 (Castor canadensis) 3.12. Ekologické charakteristiky kácených dřevin …………………………...26 4.
Materiál a metodika …………………………………………………………29 4.1. Postup, druhy a způsoby měření ………………………………………….29 4.2. Práce v terénu …………………………………………………………….30 4.3. Postup a pravidla při měření výškoměrem Blume-Leiss ………………...30 4.3.1. Výška stromu a její měření …………………………………………...30 4.3.2. Výškoměr Blume-Leiss ……………………………………………...31
5. Charakteristika sledovaného území z hlediska přírodní lesní oblasti ……32 5.1. Biogeografické členění …………………………………………………..32 5.2. Poloha, horniny a reliéf, půdy …………………………………………...32 5.2.1. Plocha a základní údaje ………………………………………………32 5.2.2. Horniny a reliéf ………………………………………………………32 5.2.3. Půdy ………………………………………………………………….33 5.3. Biota …………………………………………………………………….33 5.4. Podnebí …………………………………………………………………..34 6. Výsledky …………………………………………………………………….. 35 6.1. Tabulky naměřených hodnot ……………………………………………...35 7. Diskuze ……………………………………………………………………….45 7.1. Kácení dřevin a potravní nároky ………………………………………….45 7.2. Upřednostňování jednoho druhu dřeviny …………………………………47 7.3. Vliv na druhové spektrum organismů v ekosystému ……………………..47 7.4. Poškozování jehličnanů bobrem evropským ……………………………..48 7.5. Možnosti ochrany dřevin před poškozením ………………………………49 8. Závěr …………………………………………………………………………..52
7
9.
Seznam použité literatury …………………………………………………...56
10. Seznam příloh ………………………………………………………………..59
8
1.ÚVOD „ Bobří pokolení má starobylé předky. Nejstarší rodové se vyhřívali v záři teplého slunce naší planety již před statisíci lety. Ctihodné dokumenty pravěké té generace tajila v sobě půda třetihorních usazenin v hnědouhelném pásmu pod Krušnými horami do nedávna, až se naskytla příležitost, že se památky octly najednou na denním světle a mohly býti důvtipem zemězpytcovým zkoumány a pravdivě ozářeny “ (ZÍBRT 1929)
„Na počátku byla země pokryta vodou v níž žili jen bobři, vydry a ondatry. Potápěli se
do hloubek a vynášeli odtud bahno, z něhož Velký Duch Manitoův stvořil souši. Pohoří, vodopády a jeskyně byly prací bobrů, kteří byli velcí jako obři. Jejich úkolem bylo dát pevnině tvar. Tito obrovití bobři měli i svou vlastní řeč. Nicméně později vzbudili hněv Manitoův a ten jich mnoho pobil. Za trest jim také odebral řeč. Duch bobra vyšel z jeho těla a stal se člověkem“ (PILLERI 1986).
Takto si vysvětlují vznik světa a následně člověka z “Otce všech bobrů“ indiáni kmene Amokino tj. “bobří lidé“ od jezera Huron v Severní Americe. Dnešní pohled na původ země i člověka je poněkud odlišný, ale tato legenda je cenná tím, že se jedná o jeden z mála případů, kdy bobr v lidských dějinách hrál jinou roli než roli “zdroje“ kožešiny, masa, kastorea apod., což na řadě míst, spolu s předsudky, vedlo k jeho úplnému vyhubení. Tato diplomová práce má za úkol zjistit jaké druhy dřevin a jakých tloušťkových dimenzí bobr evropský (Castor fiber L.) preferuje v břehových porostech nelesních ploch na polesí Soutok.
9
2. CÍL PRÁCE Cílem práce je 1) sledování vlivu populace bobra evropského na porosty dřevinnelesních ploch na polesí Soutok 2) odhad škod, které svou činností způsobuje, a jeho vliv na dřevinnou skladbu a ekologickou zátěž na toto zájmové území. 3) schopnost regenerace a výmladnost preferovaných dřevin. 4) nástin možnosti ochrany cílových dřevin
10
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1. Taxonomické zařazení bobra evropského Říše:
Animalia – Živočichové
Podříše:
Metazoa – Mnohobuněční
Kmen:
Chordata – Strunatci
Podkmen:
Vertebrata – Obratlovci
Nadtřída:
Gnathostomata – Čelistnatci
Třída:
Mammalia – Savci
Nadřád:
Placentalia – Placentálové
Řád:
Rodentia – Hlodavci
Podřád:
Sciuromorpha – Veverkovití
Nadčeleď: Castoridea Čeleď:
Castoridae – Bobrovití
Rod a druh: Castor fiber Linnaeus, 1758 – bobr evropský Castor canadensis Kuhl, 1820 – bobr kanadský (HAMŠÍKOVÁ 2003)
3.2. Systematika rodu bobr (Castor): Omezím se zde pouze na stručný přehled u nás užívaného členění rodu Bobr - Castor (LINNAEUS, 1758) (HANÁK et HERÁŇ 1975). Recentními zástupci jsou dva druhy - bobr evropský (obývající Eurasii) a bobr kanadský (obývající Severní Ameriku).
Castor fiber Linnaeus, 1758 - bobr evropský. Rozlišuje se na šest subspecií:
Castor fiber fiber Linnaeus, 1758 bobr skandinávský Castor fiber albicus Matschie, 1907 bobr labský Castor fiber galliae Geoffroy, 1803 bobr galský Castor fiber vistulanus Matschie, 1907 bobr běloruský Castor fiber pohlei Serebrennikov, 1929 bobr uralský Castor fiber birulai Serebrennikov, 1929 bobr mongolský
11
Castor canadensis Kuhl, 1820 bobr kanadský Různí autoři tento druh dělí na devět, jedenáct resp. dvacet čtyři poddruhů a navíc vylišují další dva druhy: Castor subauratus a Castor caecator (OGNĚV 1947, PILLERI 1986, JENKINS et BUSHER 1979,).
3.3. Právní ochrana Podle zákona č. 144/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. je bobr evropský kriticky ohroženým živočichem. Je rovněž uveden v příloze č. I. (druh vyžadující vyhlášení zvláště chráněného území ) a v příloze č. IV. ( druh vyžadující ochranu ) Směrnice Rady Evropských společenství č. 92/43/EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích bylin, která se pro ČR stala závaznou po vstupu do Evropské unie. V Červeném seznamu IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody) je veden v kategorii druh ”téměř ohrožený”, v Červeném seznamu ČR jako druh ”zranitelný”. V současné době je připravována novela vyhlášky č. 395/1992 Sb., kde byl již podle současných dostupných informací neměl být tento druh zařazen mezi kriticky ohrožené druhy živočichů.
3.4. Charakteristika druhu „Bobr, obojživelný tvor, který se v vodě i na zemi živí.“ Pokračuje pak latinským popisem: Bobři (castores) nazývají se podle názvu “vyklestiti“(castrare). Toto zvíře podobá se psovi pontickému, jest dlouhé a štíhlé, čtvernožec, zuby má přeostré, dva nahoře a dva dole, kůži jemnou a drahou, která čím jest černější, tím vzácnější, ocas má podobný ocasu rybímu„ ( ROHN 1764 in ZÍBRT 1929). Bobr evropský (Castor fiber L.) je největším hlodavcem severní polokoule a po kapybaře (Hydrochoerus hydrochaeris), dosahující délky těla okolo 130 cm a hmotnosti až 50 kg, je druhým největším hlodavcem naší planety. Dosahuje celkové délky přes 130 cm (i s ocasem) a hmotnosti přes 30 kg (viz. dále).
12
V přírodě se dožívá kolem 20 - 25 let, ale v zajetí to bývá i 35 až 50 let (PILLERI 1986). Schopnost rozmnožování trvá zhruba do 16 let, přičemž hlavní období rozmnožování spadá mezi 3(4) - 10 rok života (FREYE in DZIECIOLOWSKI 1996). Všechny končetiny mají po pěti prstech, avšak přední a zadní se od sebe výrazně liší. Přední jsou krátké, s nepříliš dlouhými prsty zakončenými drápy. Slouží k pohybu, hrabání nor a dalším stavebním aktivitám, pro udržování srsti, k držení potravy, jsou užívány při hrách a bojích, ale také při změnách směru plavání. Zadní končetiny jsou značně delší, mezi prsty mají vytvořeny plovací blány. Drápy jsou dobře vyvinuty, na druhém prstu je dvojitý dráp sloužící k rozčesávání srsti a vyčesávání ektoparazitů (DJAKOV 1975). Výrazným poznávacím znakem je široký, zaoblený, silně zploštělý ocas. Jeho větší část je lysá, pokrytá šupinami. Pouze u kořene je osrstěný. Používán je při plavání jako veslo a kormidlo, ale také pomáhá udržet tělo ve vodorovné poloze, neboť nadlehčuje těžší zadní část těla. Při kácení dřevin slouží jako opora těla. Díky lysé části má též využití při termoregulaci (DJAKOV 1975). (HODGON et LANCIA in DZIECIOLOWSKI 1996) rozlišují tři významy úderu ocasem o vodní hladinu u bobra kanadského (Castor canadensis): 1. výstražný signál pro členy rodiny, kteří se nachází na břehu či v mělké vodě, aby utekli na hloubku, 2. pro zastrašení a odehnání případných predátorů, 3. pokus o zjištění informací o zdroji neklidu. Barva srsti může být od světle přes tmavě hnědou až k černé. Výskyt albínů je dle CHLEBOVIČE in DJAKOV (1975) výjimečný. Podle ŽUROVSKÉHO (in GLOWACINSKI, 1992) je černé zbarvení způsobeno recesivní alelou. ĎOŽKIN et MAKAROV (1976) uvádějí, že Lavrov nalezl v povodí řeky Azas (levý přítok Jeniseje) jedince s bílými skvrnami na břiše tj. částečného albína. PILLERI (1986) popisuje ovlivnění barvy srsti kanadského bobra klimatem. Jedinci ze severních populací v Kanadě jsou nejtmavší, zatímco jedinci z jižních oblastí jako je Colorado nebo Rio Grande del Norte mají srst nejsvětlejší, což dle autora odpovídá Glogerovu pravidlu, že v oblastech s vyšší vlhkostí dochází k většímu ukládání melaninu (resp. eumelaninu) a srst je tmavší. V oblastech s nižší vlhkostí se pak více ukládá žlutohnědý phaeomelanin. Výměna srsti má dvě maxima (jak je obvyklé u savců) a to na jaře (duben - květen) a na podzim (srpen září). Srst je značně hustá - na 1 cm připadá až kolem třiceti tisíc chlupů. Její vodotěsnost je umožněna promašťováním výměšky análních žláz.
13
Chrup se skládá z dvaceti zubů. Horní řezáky (hlodáky) dosahují 10 až 12 cm celkové délky. Zubní vzorec je 1 0 3 1 1031 Tělesné rozměry (dle ANDĚRY et HORÁČKA, 1982): Délka těla: 75 - 102 cm, hmotnost: 17 - 30 kg, délka ocasu: 25 - 30 cm, délka ušního boltce: 3 - 4 cm, délka zadního chodila: 17 - 20 cm. BOUCHNER (1986) pak uvádí délku kroku 10 - 25 cm a šířku kroku 15 - 20 cm. Níže uvádím podrobnější údaje ruských autorů o tělesných rozměrech bobra, jeho hmotnosti a jejím kolísání v průběhu roku.
Tab. I. Tělesné rozměry bobra evropského. Údaje (LAVROVA in DJAKOV 1975) na základě měření ve Voroněžském zapovědniku - Rusko (měřeno 1186 jedinců). Rozměry (v cm): Délka hlavy: Délka trupu: Délka ocasu: Šířka ocasu: Délka z. chodidla:
Dospělci 15,5-18,0 59,0-74,0 25,5-32,0 12,5-15,5 16,5-19,0
Dvouletí jedinci 14,0-16,0 55,0-67,0 23,0-30,0 10,5-14,5 16,0-18,0
Jednoletí jedinci 13,0-15,0 50,0-61,0 20,0-27,5 8,5-12,5 15,0-17,0
Letošní mláďata 9,5-13,0 27,0-51,0 11,0-22,0 4,0-9,0 9,0-15,0
Rozměry: délka hlavy - vzdálenost do čenichu k týlu délka trupu - vzdálenost od týlu po začátek lysé části ocasu délka ocasu - délka lysé části ocasu šířka ocasu - nejširší místo lysé části ocasu délka zadního chodidla - délka pravého chodidla od paty po konec prostředního prstu, nezapočítává se délka drápu.
Tab. II. Hmotnost bobra evropského. Na základě odchytů v Choperském zapovědniku (Rusko) – (DJAKOV 1975).
Hmotnost (v kg): letošní mláďata jednoletí jedinci dvouletí jedinci dospělci
14
samci 3,65 10,10 13,58 18,10
samice 3,58 9,12 13,95 18,22
Tab. III. Kolísání hmotnosti bobra evropského v průběhu roku (v kg). Měřeno u Voroněžské populace - Rusko. (ĎOŽKIN in DJAKOV 1975).
měsíc: leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
samci: 16,50 14,78 15,70 15,64 16,15 17,86 17,68 18,03 18,98 16,78 18,61 20,28
samice: 16,53 14,69 15,64 17,18 17,20 17,47 17,68 17,92 19,15 17,86 18,86 17,86
Ze smyslů je nejlépe vyvinut sluch a čich. Zrak atrofuje, podobně i chuť. Naopak dobře vyvinut je hmat. Hlas je poměrně slabý a připomíná naříkání. Vydávají ho hlavně zvířata v rozrušení. Nejčastěji se ozývají mláďata, žádajíce potravu. Zvuky mají velký význam také při hrách (DZIECIOLOWSKI 1996). U bobrů v zajetí bylo prý rozlišeno sedm různých zvuků a řada dalších nebyla klasifikována (PILLERI 1983). Plave relativně zvolna, ale vytrvale. Pod vodou je dle různých autorů schopen vydržet 10 až 20 minut (DZIECIOLOWSKI 1996, DJAKOV 1975). Díky zvláštnímu svalovému mechanismu je schopen při potápění uzavřít nozdry i ušní otvory. Ústní otvor je uzavírán ochlupenými pysky těsně za hlodáky, což bobrovi dovoluje hlodat i pod vodou (DZIECIOLOWSKI 1996). Bobr je monogamní živočich s minimálním sexuálním dimorfismem. Dospělé samice jsou však o něco těžší než samci viz. Tab. II. Pohlavní dospělosti dosahují zpravidla ve třech letech života. Říje probíhá v zimě a na začátku jara. Březost trvá průměrně 107 dní (105-109). Mláďata se rodí zejména v květnu a červnu (celkově od dubna do července) (DJAKOV 1975, DZIECIOLOWSKI 1996). Novorozeňata jsou osrstěná a váží cca 0,5 kg. Jejich počet kolísá od 2 do 7, ale zpravidla bývají 2 - 3. Panuje mezi nimi rovnováha pohlaví nebo mírně převažují samci. S rodiči zůstávají většinou do věku dvou až tří let, pak se zpravidla osamostatňují.Typickou jednotkou bobří populace je rodina. Modelová rodina je pak tvořena párem rodičů, dvojicí letošních mláďat a dvojicí jednoletých až dvouletých subadultních jedinců. 15
Bobři
obývají
pobřežní
oblasti
toků, vodních
ploch
nebo
mokřadů,
za předpokladu přítomnosti dostatku potravy, tj. zejména měkkých listnatých dřevin a bylinné vegetace. Velikost teritoria jedné rodiny je několik set metrů pobřeží, ale tento rozměr během roku kolísá. Dle DJAKOVA (1975) bobři v jím sledované oblasti (Choperský zapovědnik, Rusko) zabírali v létě úsek 1600 - 2800 metrů břehu, zatímco v zimě to bylo jen kolem 300 - 900 metrů. HAMŠÍKOVÁ (2003) uvádí že v našich podmínkách délka břehové linie obývaná bobrem evropským na území Litovelského Pomoraví dosahuje 950 m.
3.5. Biologie druhu Bobr evropský je největší evropský hlodavec přizpůsobený k životu ve vodě.. Bobři jsou přísně monogamní živočichové. Žijí v rodinách, které se v optimálních podmínkách skládají z páru dospělých jedinců, mláďat a ročních až dvouletých subadultních jedinců, kteří od rodičů odcházejí po dosažení pohlavní dospělosti (ANDĚRA et HORÁČEK 1982, LAVROV 1981). Období rozmnožování trvá u bobra evropského od druhé dekády prosince do začátku dubna. U samců byl začátek spermatogeneze zjištěn v listopadu, nejintenzivnější byla v lednu a únoru, později utichla. Mezi červnem až říjnem jsou samci inaktivní. U samic byla zjištěna aktivita vaječníků již od října, ale první případy přítomnosti žlutých tělísek byly zjištěny v lednu. Makroskopicky zřetelná gravidita byla zaznamenána od poloviny února. Říjnost samic může být roztažena přibližně do 14 dnů, avšak vlastní říje trvá 12 - 14 hodin. Pokud není samice v této době oplodněna, říje se může ještě 2 - 3krát během uvedených čtrnácti dnů opakovat. Březost trvá u bobra 105 dní. Velikost vrhu je 1 - 5 mláďat, většinou 3, nebo i méně (ZEJDA a kol..2002). Mláďata se rodí v květnu až červnu, jsou osrstěná a váží okolo 0,5 kg. Pohlavně bobr dospívá v 3 - 4 roku, dožívá se 15 - 17 let (ANDĚRA et HORÁČEK 1982, LAVROV 1981). Díky zadním nohám opatřených plovacími blánami, širokému zploštěnému ocasu a husté, vodovzdorné srsti může bobr plavat i v zimě pod ledem ve vodě, jejíž teplota se blíží 0 0C. Dokáže běžně zadržet dech až na 4-5 min., což mu stačí k tomu, aby pod vodou uplaval vzdálenost 750 metrů, aniž by se musel vynořit a nadechnout. Je-li bobr pronásledován, dosahuje při plavání průměrné rychlosti 5 km/hod, maximální rychlosti pak 2 m/s, tedy 7 km/hod. Dalším důkazem přizpůsobivosti je třetí oční víčko
16
– mžurka, která zajišťuje dokonalé vidění pod vodou při současné ochraně očí. Díky zvláštnímu utváření zadní části jazyka a hrtanové příklopky může bobr uzavřít společný ústní a hrtanový otvor a dýchat pouze nozdrami. Přičemž tlama může zůstat otevřená. Bez této schopnosti by totiž nemohl stavět hráze, budovat svá obydlí a ani si na dně dělat zásoby potravy na zimu (LAVROV 1981).
3.6. Teritoriální chování Bobr evropský je přísně teritoriální zvíře, které je schopné se chovat velice agresivně, aby uhájilo svůj životní prostor. Bobří teritoria bývají od sebe vzdáleny cca 1 km a více (KASPERCZYK, 1992). V jeho teritoriu se najdou i tak zvláštní místa jako “odpočívárna“ nebo “ společná jídelna”. Na březích širokých řek, pokud to terén umožňuje, nestaví bobří hráze, ale vyhrabávají si nory, které mají vstupní otvor umístěn pod vodou a mohou být dlouhé až 10 metrů. Každá bobří rodina si hlídá svůj úsek vodní hladiny a zdroje potravy. Samec i samice značí teritorium výměškem zvláštních žláz umístěných poblíž řitního otvoru. Výměšku se říká bobrovina. Označená jsou především vyvýšená místa v teritoriu – kopečky, větvičky i bláto. Všichni členové skupiny „své”značky dobře znají, avšak cizí bobr, když na ně narazí, rychle změní směr cesty (KAPIC 1996).
3.7. Biologie rozmnožování Páry bobrů spolu zůstávají po celý život a jsou si velmi věrné. To je – zejména mezi hlodavci – mimořádně vzácný jev. Čtyři až osm zvířat spolu žije v kolonii, kterou tvoří rodičovský pár a mláďata z posledních dvou až tří vrhů. S výjimkou rodičovského páru věk zvířat v kolonii obvykle nepřesahuje dva roky. Průměrná hustota bobřího osídlení bývá 0,4 - 0,8 kolonie/km2, nejvýše mohou na této ploše žít tři kolonie vedle sebe. Bobří mléko
obsahuje 67 % vody
a 33 % sušiny. Ta se skládá z
bílkovin (27,3 %), značného množství tuků (60 %) a dále téměř stejného podílu cukrů (6,7 %) a minerálních látek (6,1 %). Díky této stravě malí bobři rychle rostou. Jejich hmotnost, která se při narození pohybuje okolo 500 gramů, se během prvního roku života zvýší na 6 až 12 kilogramů. Nejmladší mláďata rostou i během své první zimy, zatímco starší zvířata přes toto období nerostou a na hmotnosti přibývají pouze od
17
června do listopadu, a to až do čtvrtého roku života. V 5 až 9 letech již dosáhnou své konečné hmotnosti, což je 14 až 20 kg, přičemž někteří jedinci mohou vážit dokonce 30 kg, nebo ještě i více (KAPIC 1996).
3.8. Potrava Bobři patří mezi výhradní herbivory. V Evropě bylo v jejich potravě zjištěno více než 150 druhů bylin a cca 80 druhů dřevin (KOSTKAN 2000). Spektrum kácených dřevin se liší, jedná-li se pouze o potravu nebo i o stavební materiál (DOUCET 1994). Poměr bylinné a dřevinné složky v potravě závisí na roční době. Od jara do podzimu převažují zelené byliny (suchozemské i vodní), jejich oddenky a listy stromů, od podzimu se začínají ve větší míře přidávat i větvičky a kůra, které potom ve formě zásob tvoří hlavní složku potravy během zimy. Zásoby představují větve zabodnuté do bahnitého dna poblíž východu z nory, případně uložené přímo v norách nebo spletené do plovoucích vorů. Ty v zimě na hladině zamrznou, ale jsou přístupné ze spodní strany (SYROVÁTKOVÁ 1998). Bobr je velký milovník dřeva. Živí se jím po celý rok a kůra a větve stromů tvoří základ jeho jídelníčku. V létě má potravu samozřejmě mnohem pestřejší. Bobr je především býložravec, který si svůj běžný jídelníček vylepšuje nejrůznějšími druhy vodních i suchozemských rostlin, například leknínem bílým (Nymphaea alba L.), zástupci čeledi okřehkovité (Lemnaceae) anebo rdestovité (Potamogetonaceae). Ale základem jeho potravy zůstává dřevo: javor (Acer sp.), bříza (Betula), osika (Populus tremula), topol (Populus sp.), a především vrba (Salix sp.), neboť na jejím čerstvém pařezu raší velmi brzy velké množství mladých výživných výhonků. Dospělý bobr dokáže porazit strom o průměru kmene 12 centimetrů za půl hodiny: svými řezáky ohlodá kmen dokola, až strom padne a na místě zůstane jen špičatý pahýl. Z poraženého stromu chutná bobrovi prakticky všechno: v létě žere čerstvé listy, kůru a růstová pletiva (kambium) kmene a silných větví, nepohrdne však ani kořeny. Koncem léta začíná část členů bobří kolonie stahovat větve pod hladinu a připravovat na dně zásoby potravy na zimu. Tyto větve, které díky nízké teplotě okolní vody zůstávají téměř v čerstvém stavu, si uchovávají po celou zimu svou výživnou hodnotu a poskytují každodenní potravu celé bobří kolonii. Jediná bobří rodina si může takto nastřádat zásobu větví o objemu až 80 m3 (SYROVÁTKOVÁ 1998).
18
Bobři jsou aktivní (a tedy přijímají potravu) po celý rok. Pouze v období nejtužších mrazů upadají občas do letargie a žijí pouze z tukových zásob. Aby bobr mohl dobře trávit celulózu, které v potravě spořádá obrovské množství, má slepé střevo tvořené třemi laloky, v nichž žijí mikroorganismy, kteří celulózu rozkládají (SYROVÁTKOVÁ 1998). DOUCET et FRYXELL (1993), DOUCET et BALL (1994), FRYXELL a kol. (1994) popsali, že bobr tráví topol (Populus tremuloides) až 2,3 až 2,7 krát rychleji než olši (Alnus rugusa) a 2,6 až 3 krát rychleji než javor (Acer rubrum). Ve stejném pořadí vyhodnotili DOUCET et FRYXELL (1993) z potravy množství dostupné energie. Z hlediska strategie zisku maximálního množství energie je tedy topol nejvýhodnější potravou. Kromě toho – stejně jako zajíci a králíci – požírá vlastní zelený a jemný trus, který je prvním produktem trávení, je velmi výživný a bobr si ho užírá přímo od řitního otvoru. Přesto však dokáže bobr dokonale využít nejvýše 32 – 33 % přijaté celulózy, čímž se nijak neliší od ostatních býložravců. Jeho mimořádnost v tomto směru ale spočívá ve schopnosti využít nejvýživnějších částí někdy velmi těžko stravitelného vlákninového dřeva, jímž se živí.
3.9. Charakteristika pobytových znaků Pachová značka Udávaný průměrný počet pachových značek na jednu rodinu se liší dle různých autorů. Někteří udávají průměrný počet 3,2 na rodinu. Jiní udávají rozmezí 2 - 34, a dokonce se vyskytly studie bobřích rodin, které vytvořily více než 100 pachových značek (HAMŠÍKOVÁ 2003). Pachové značky se dají velice snadno nalézt u skluzavek, stoliček, nor a hradů a to tím, že mají výrazný pach. Skluzavka Vzniká vyhlazením od častého pohybu bobra mezi vodou a břehem. Potravní stoličky Jedná se o hromádku nakupených bobrem zpracovaných větviček, která se nachází z kraje vodní plochy, ale i na břehu v místě, kde bobr konzumuje dřevinnou potravu. Hrady Hrady bobr staví při nedostačující výšce břehu nutné při budování nor. Velikost se pohybuje od 0,6 - 3,5 m. V hradu je jedna obývací komora, ve které přebývají
19
mláďata. Hrady doprovázejí souběžně podvodní kanály o délce 30 – 40 m. Stavba je neustále zpevňována a upravována novými větvemi a blátem. Pokud je hrad opuštěn většinou se během 2 – 3 let rozpadne (HAMŠÍKOVÁ 2003). Nora Bývá vyhrabána ve vyšších březích řek a stojatých vod. Pokud se ocitne vchod do nory nad hladinou, maskují ho bobři větvemi (HANZÁK 1963). Ohryzy Nejzřetelnějším projevem pobytové činnosti bobra jsou ohryzy. Rozeznáváme tzv. dokonalé ohryzy, nedokonalé ohryzy a zrcátka (KOLLAR et SEITER 2003).
3.10. Komenzálové, konkurenti, predátoři, parazité, nemoci Komenzálové: Komenzály bobra jsou zejména organismy využívající jeho staveb jako vlastních úkrytů. Ze savců to jsou vydra říční (Lutra lutra L.), norek evropský (Lutreola lutreola L.), lasice hranostaj (Mustela erminea L.) i kolčava (Mustela nivalis L.), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus L.), rejsek vodní (Neomys fodiens Penn.), hryzec vodní (Arvicola terrestris L.) a hraboš severní (Microtus oeconomus Pall.). Za zimní úkryt mohou bobří stavby využít také někteří plazi, např. užovka obojková (Natrix natrix L.), zmije obecná (Vipera berus L), ještěrka obecná (Lacerta agilis L.), nebo želva bahenní (Emys orbicularis L.). Z obojživelníků se lze setkat s čolkem obecným (Triturus vulgaris) a skokanem hnědým (Rana temporaria). Vchody do nor osidlují ryby jako štika obecná (Esox lucius L.), mník jednovousý (Lota lota L.), piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis L.), sumec velký (Silurus glanis L.) a další. Kromě vydry, norka a velkých dravých ryb, které někdy napadají mláďata, ostatní “nájemníci“ bobrům neškodí (CZUDEK 2003). Při propadnutí nor mohou jejich horní části využívat i lišky obecné (Vulpes vulpes L.), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides Gray) nebo jezevec lesní (Meles meles). Dokonce někteří ptáci je mohou využít jako úkryt či místo pro stavbu hnízd. Jako je rehek (Phoenicurus sp.), slavík obecný (Luscinia megarhinchos Brehm) a další (DJAKOV 1975). Zajímavým organismem je brouk Platypsyllus castoris Rits (1869). Některými autory je považován za parazita, zatímco podle jiných se jedná o nekrofága živícího se odumřelými buňkami epitelu pokožky bobra (OGNĚV 1947). Další, např. DJAKOV
20
(1975), ho považují za komenzála, kterému je bobří srst úkrytem a potravou jsou mu různí roztoči (např. Schizocarpus minguandi). napadající bobra. Touto činností bobrovi pomáhá se jich zbavovat. Je-li tomu tak, potom s ohledem na to, že tento brouk se vyskytuje pouze na bobrovi a to navíc na obou druzích (evropském i kanadském) což předpokládá jeho přítomnost již u společného předka dnešních bobrů, lze toto soužití označit za symbiózu (KOSTKAN in verb.).
Konkurenti: O konkurenci lze uvažovat ve dvou oblastech. Je to konkurence v prostorové nice a potravní nice. Potravní konkurence: Konkurenci mohou představovat ty druhy, které se živí především kůrou dřevin a vodní či břehovou vegetací. Dále se musí trvale vyskytovat poblíž vodstev (cca do 100 - 150 metrů). Z hlediska bylinné vegetace mohou konkurencí být prakticky jen hospodářská zvířata (DJAKOV 1975). Ta navíc díky své váze mohou bobrům probořit nory. Pouze v jarním období (dokud je bylin málo), by mohli konkurenty představovat hraboši , ale spíše jen při přemnožení. Významnější škody může způsobit ondatra, zejména v místech, kde jsou její populace početnější a potravní nabídka naopak není tak bohatá. V době od podzimu do časného jara, kdy se živí množstvím oddenků rákosu obecného (Phragmites communis), orobince širolistého (Typha latifolia L.), leknínu apod., pak může být bobrům konkurencí, neboť ti využívají stejný potravní zdroj (CZUDEK 2003). Během zimy se mohou na bobry pokácených dřevinách přiživovat i zajíci polní (Lepus europaeus) (pozorováno i v Litovelském Pomoraví) či myšovití hlodavci. Zatímco drobní myšovití hlodavci se živí částmi větví pod sněhem, zajíci ohlodávají kůru nad sněhem. Přidat se k nim mohou i jeleni (Cervus elaphus) a losi (Alces alces), ale i tento vliv má význam hlavně v oblastech s velkým výskytem těchto zvířat (CZUDEK 2003). Prostorová konkurence: Ani v této oblasti nemá bobr vážné konkurenty. Pokud by ho suchozemští živočichové vytlačili z jedné nory, přestěhuje se do jiné - má jich na lokalitě několik a zůstává žít na tom samém místě. Do určité míry jsou konkurencí vydra, psík mývalovitý, liška, jezevec a rosomák (Gulo gulo). Kuriozitou je nález z Voroněžského zapovedniku (Rusko), kde v roce 1949 objevili ve starém bobřím hradě doupě vlků (Canis lupus) (DJAKOV 1975).
21
Jarní úkryty bobrů, sloužící k přečkání povodní, jsou situovány výše a jejich vchody bývají za normálních vodních stavů nad hladinou, mohou právě v těchto dobách využívat lišky, jezevci či psíci mývalovití. Pro bobra jsou v tu dobu ale nevhodné, a proto nelze tento případ považovat za konkurenci. Celkově vzato některé výše uvedené druhy živočichů, za jistých okolností mohou být bobrům konkurencí, ale skutečně vážného konkurenta bobr nemá.
Predátoři: Predátoři přestavují nebezpečí spíše pro mláďata než pro dospělce. Navíc s ohledem na stavy šelem není toto ohrožení velké. Za potenciální predátory lze považovat vlka (Canis lupus L.), medvěda hnědého (Ursus arctos L.), rysa ostrovida (Lynx lynx L.), rosomáka (Gulo gulo), lišku obecnou (Vulpes vulpes) a toulavé psy (Canis familiaris). Pro mladé mohou být nebezpeční také tchoř tmavý (Putorius putorius), kuna skalní a lesní (Martes martes, Martes foina), sobol (Martes zibellina), lasice kolčava (Mustela nivalis) a norek americký (Lutreola vison) (CZUDEK 2003). Z ptáků přichází v úvahu např. orel mořský (Haliaeetus albicilla), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), luňák hnědý (Milvus migrans) a to při jarních záplavách nebo během večerních a ranních hodin, pokud bobři začnou aktivovat před soumrakem nebo se ukryjí až později zrána. Větší hrozbu může představovat výr velký (Bubo bubo) a některé další sovy. Aktivní ve stejnou dobu jako bobři, navíc disponující výborným zrakem a schopností neslyšného letu (DJAKOV 1975). CHLEBOVIČ in DJAKOV (1975) popisuje případ zabití dvou bobřích mláďat zmijí (Vipera berus L). V Severní Americe jsou dle MULLER-SCHWARZEHO (1994) hlavními predátory bobra vlci (Canis lupus) a kojoti (Canis latrans).
Parazité: (dle OGNĚVA 1947; DJAKOVA 1975) Z endoparazitů byli dosud nalezeni: Trematoda - motolice (kmen Ploštěnci - Plathelminthes): Stichorchis subtriquetrus Rud. (1814), Psilotrema castoris Orloff (1946), Plagiorchis castoris Orloff et Moscalew (1953), Pl. massino Petrow et Tichonov (1927), Ochestoma ellipticum Pratt (1902), Echinostoma orlovi Romaschov (1966), E. armigerum Barker et
22
Irvine (1915), E. revolutum Frohlich (1802), E. sp. Orloff et Romaschov (1954), Stephanoproraoides lawi Price (1934), Echinoparyphium sp. Formitschewa (1956), Fasciola hepatica L. (1758), Dicrocoelium lanceatum Stiles et Hassal (1896), Opisthorchis felineus Blanchard (1895), Alaria alata Goeze (1782). Cestoda - Tasemnice (kmen Ploštěnci - Plathelmithes): Alveococcus multilocularis Abuladse (1960), Taenia hydatigena (1766), Taeniidae sp. Mathevosian (1960), Paranoplocephala omphalodes Hermann (1783), Rodentolepis straminea Goeze (1782), Hymenolepaea sp. Orloff (1948). Acanthocephala - vrtejši (kmen): Polymorphus paradoxus Connell et Corner (1957). Nematoda - hlístice (kmen Hlísti - Nemathelminthes): Castorstrongylus
castoris
Chapin (1925),
Travassosius
rufus Khalil (1922),
T. americanus Chapin (1925), Trichostrongylus axei Cobbold (1879), T. capricola Ransom (1907), Ascaris lumbricoides L. (1758), Dipetalonema sprenti Anderson (1953), Setaria sp. Hall (1916), Trichocephalus castoris Rudolphi (1819), Hepaticola hepatica Railliet (1895), Oxyuris sp. Canavan (1929), Rhabditis sp. Chlebovitsch (1939), Gongylonema sp. Morgan (1968).
Ektoparazité: Klíště Schizocarpus minguandi Trouessart (též Histiophorus minguandi Trouessart). (DUBINNAJA in DJAKOV 1975) prý na bobrech Voroněžské oblasti nalezla dalších jedenáct druhů rodu Histiophorus a navíc lokalizovala jejich výskyt na těle bobra. Dalším ektoparazitem je Haemogamasus nidi. Předpokládá se možnost přechodu parazitů vyskytujících se v doupatech bobrů na samotné bobry. Jedná se o Dermacentor marginatus, Trichodectes castoris OSBORN (1896) a Leptinillus validus Hovn. DJAKOV (1975) zmiňuje také nálezy pijavek rodu Herpobdella.
23
Nemoci: Bobři stejně jako jiní živočichové trpí řadou chorob. Z infekčních onemocnění to mohou být: Paratyfus - je znám u zvířat žijících jak v zajetí tak i na svobodě. Nejvíce na tuto chorobu umírají 2 - 5 měsíční mláďata a jedinci oslabení (jinou chorobou, nepříznivými podmínkami apod.). Tularémie - evropský bobr je vůči ní značně odolnější než kanadský: na farmě ve Voroněžském zapovědniku při epidemii tularémie zahynulo šest z osmi kanadských bobrů a jen jeden ze třiceti čtyř evropských. Pasteurellóza - hubí hlavně mladé, oslabené, špatně se vyvíjející jedince. Je to jediné onemocnění, které masově hubilo bobry evropské (v nivě řeky Bereziny v roce 1953) – (FIŠELEVIČ in DJAKOV 1975). Salmonelóza - nebezpečná pro mladé i dospělé jedince. Nejvyšší úmrtnost zaznamenána u mláďat do půl roku věku. Větší úhyn je uváděn z Běloruska. Tuberkulóza - potvrzena z Německa a USA (DZIECIOLOWSKI 1996). Možný je výskyt dalších chorob jako infekce bakterií rodu Stafylococus a Streptococus, toxoplasmóza, ale i vzteklina (ta je uváděna jen u kanadského bobra). Bobři jsou vystaveni také řadě neinfekčních chorob, jako je nachlazení, střevní a žaludeční choroby, srdeční choroby atd. V zajetí chovaní bobři, hlavně mladí, často umírají na zápal plic, různé katary atd. Další zaznamenaná onemocnění: gastritida, zauzlení střev, vyčerpanost, žlučové kameny, otok plic, rozšířené srdce a anémie. Nejsou ušetřeni ani nervových otřesů a šoku. V roce 1952 při odchytu v Choperském zapovědniku (Rusko) uhynul jeden jedinec na infarkt myokardu. Slepota se vyskytuje zřídka, častější je oslepnutí na jedno oko. CHLEBOVIČ in DJAKOV (1975) píše, že slepota se nejčastěji vyskytuje jako výsledek znečištění očí, nebo díky poraněním ze soubojů. Ty jsou příčinou nejen slepoty, ale také dalších poranění jako poranění kůže, otevřených i zavřených zlomenin kostí, případně i úhynu (DJAKOV 1975).
V letech 1950 - 1975 byly vyhodnocovány ztráty bobří populace na Labi v zahraničí (celkem bylo evidováno 216 úhynů). 21 zvířat bylo střeleno brokovou zbraní, jinak bylo usmrceno 19 bobrů, avšak z nich byly jen dva dospělí. Deset kusů uhynulo na silnicích a železnicích a osm jich zahynulo v nalíčených železech. U tří
24
bobrů byla zjištěna akutní otrava silážními šťávami, které unikly do životního prostředí. Pět mladých bobrů bylo zahubeno psy v letním období (JANČÍKOVÁ 2005).
3.11. Srovnání charakteristických znaků bobra evropského a bobra kanadského Toto porovnání provádím proto, že byl bobr kanadský (Castor canadensis) v Evropě vysazen, a to ve Finsku a na Dunaji v okolí Vídně. Samozřejmě, že se jedná o potravního konkurenta, ale zároveň nikdo nepotvrdil, ani nevyvrátil, vzájemné křížení obou druhů. V letech 1935 - 1937 bylo ve Finsku vypuštěno 19 bobrů evropských a 7 bobrů kanadských. Dnešní poměr obou poddruhů je více než opačný – v r. 1998 bylo odhadováno, že ve Finsku žije 9000 jedinců C. canadensis a pouze 1000 původních C. fiber. V Rakousku, odkud pochází naše jihomoravská populace bobrů, bylo ve druhé vlně reintrodukce v letech 1976 - 1988 vypuštěno na Dunaji v okolí Vídně celkem 42 bobrů rozdílného původu. 9 kusů C. f. fiber, 18 kusů C. f. vistulanus a bohužel také 15 bobrů kanadských (Castor canadensis) (BÁDR 2005). Bobr kanadský (Castor canadensis) je
velmi podobný bobru evropskému,
bezpečné odlišení obou druhů na základě morfometrických znaků není spolehlivé a lze je u živých jedinců provést buď na základě studia karyotypu nebo pomocí biochemické genetické diskriminace. Tuto analýzu je možné provádět ze srsti, a to i z malého množství (5 – 10) chlupů. Kromě rozdílů v počtu a ve stavbě chromozomů jsou jednoznačné rozdíly ve stavbě lebky. S tvarem čelisti zřejmě souvisí předpokládaný odlišný tvar ohryzů na stromech. Tento rozdíl je patrně v terénu obtížné nebo nemožné prokázat. Bobr evropský i bobr kanadský obývají prakticky stejnou niku, mají shodné životní projevy, pobytové stopy, způsob kácení dřevin, stavbu nor, hradů a hrází, potravní spektrum, prostředí atd. jsou prakticky totožné. Mezidruhové vztahy mezi bobrem evropským a kanadským nebyly v Evropě dosud podrobně studovány, předpokládá se větší konkurenční tlak kanadského bobra vlivem rychlejšího rozmnožování, díky většímu počtu mláďat ve vrhu a pravděpodobně i dřívějšího dospívání a reprodukčního věku.
25
3.12. Ekologické charakteristiky kácených dřevin V oblasti, kterou jsem si vybral pro svůj výzkum, byly bobrem evropským poškozovány níže uvedené dřeviny. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro bližší ekologickou charakteristiku a popis těchto druhů. Jasan ztepilý ( Fraxinus excelsior L.) Rychle rostoucí, přesto relativně dlouhověká dřevina (250 let), s relativně dobrou výmladností pařezovou i kořenových náběhů. Zvěř často jasan okusuje a loupe kůru. Dospělý jasan je světlomilný, v mládí vyžaduje zastínění, u silně osvětlených kmenů vzniká riziko korní spály. Vyžaduje dostatek vody, včetně vysoké hladiny podzemní vody, ale nesnáší stagnující podzemní vody a záplavu snáší jen krátkodobě (HECKER 2003).
Javor jasnolistý (Acer negundo L.) Byl zaveden do Evropy v roce 1688. Ve střední Evropě je zimovzdorný. Velmi rychle roste a kvete po několika málo letech. Plody jsou rozšiřovány větrem. Vyskytuje se na hlubokých, živných až chudých půdách, nivních, hlinitých a písčitých. Lužní lesy, břehy řek a jezer. Ve společenstvech s vrbami, topoly a javorem stříbrným (HECKER 2003).
Javor babyka (Acer campestre L.) Vyžaduje v létě více tepla než ostatní domácí javory. Babyka velice dobře regeneruje z pařezů a dříve byla důležitou složkou nízkého lesa. Dříve se také pravidelně seřezávala, aby narůstalo více mladých větví pro krmení dobytka. Vyskytuje se na živných, zásaditých, vlhkých až střídavě suchých hlinitých půdách (HECKER 2003).
Topol osika (Populus tremula L.) Rychle rostoucí světlomilná dřevina, poměrně odolná vůči suchu i relativně vysokému zamokření. Mezi ostatními měkkými dřevinami lužních poloh má patrně nejlepší schopnost tvorby kořenových výmladků, naproti tomu netvoří, nebo jen špatně, výmladky pařezové. Vzhledem k plošně velkému rozsahu kořenového systému a dobré výmladnosti je schopna po smýcení vytvořit na velkých plochách osikové houštiny, které se díky nárokům na světlo, postupně samovolně zřeďují. Přírůstky jsou nejvyšší přibližně od pátého do třicátého roku. Je často vyhledávána řadou druhů savců jako potrava, patrně pro měkké dřevo. V zapojených lesních porostech je poměrně vzácná a 26
není v lesním hospodářství vyhledávaná. Díky rychlému vegetativnímu šíření a světlomilnosti je častou pionýrskou dřevinou na druhotných stanovištích a po odlesnění (HECKER 2003).
Topol bílý (Populus alba L.) Stejně jako ostatní topoly je i topol bílý větrosnubným stromem. Mladé stromy dorůstají do konečné výšky asi ve 40 letech. Stáří stromů může činit 400-500 let a průměr kmene může dosahovat 2,5m. Může tvořit výhony z kořenů, na nichž jsou pak listy mnohem větší a chlupatější než listy v koruně stromu. Vyskytuje se na kyprých, svěžích a živných půdách hlinitých nebo jílovitých (HECKER 2003).
Vrba (Salix sp.) (běžné druhy údolních niv) Světlomilné dřeviny, nesnášející ani boční zástin, při zastínění urychlují vertikální růst a nasazují vysoko ležící korunu. V případě bočního zástinu může být růst i šikmý. Snáší krátkodobé zaplavení i trvale sníženou hladinu spodní vody. Špatně snáší trvale stojatou vodu a špatné provzdušnění trvale podmáčeného půdního profilu. Vrbám nejlépe vyhovují spíše propustné až skeletovité půdy, ale celkově nejsou na půdu příliš náročné a jsou proto rozšířeny především na březích tekoucích vod. Vrby mají výbornou výmladkovou schopnost až do stáří, při trvalém seřezávání tvoří “hlavaté vrby“. Dobře kořenují z řízků nebo i silných větví, ležících na zemi (HECKER 2003).
Vrba jíva (Salix caprea L.) Světlomilná dřevina snášející malé boční zastínění, odolnější vůči suchu než jiné druhy rodu. Naopak špatně snáší trvalý nadbytek vody a proto chybí v bezprostředních břehových liniích. Snáší však dočasné zamokření i zaplavení. Tyto vlastnosti jí umožňují osídlovat dobře osvětlené břehy i po devastaci, náspy atd. Vytváří stromy nebo keře, podle podmínek. Má rozsáhlý kořenový systém, a proto i dobrou kořenovou výmladnost. Dobře snáší seřezávání a i rány se dobře zavalují a hojí. Je často okusována různými savci a při dobrých schopnostech zavalovat rány okus dobře snáší. Její kůra má nejvyšší obsah tříslovin ze všech vrb (HECKER 2003).
Jilm vaz (Ulmus laevis L.) Kořenový systém je hluboký. Potřebuje dostatek vláhy i v létě. V lužních lesích roste společně s dubem letním, jasanem ztepilým a s javory. Vyskytuje se na písčitě jílovitých 27
a hlinitých půdách, které jsou zásadité, živné a prosákavé. Především v blízkosti vodních toků (HECKER 2003).
Dub letní (Quercus robur L.) Dub letní snese více vlhkosti než dub zimní. Je důležitou složkou některých lužních lesů (tvrdý luh). Vyskytuje se na hlubokých, vlhkých a živných půdách hlinitých a na humózních půdách písčitých. Je to světlomilná a teplomilná dřevina. Špatná pařezová i kořenová výmladnost (HECKER 2003).
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna L.) Má velkou ekologickou šířku, větší nároky na světlo. Rychle se rozrůstá jako pionýrská dřevina. Vyskytuje se na hlubokých, vlhkých až mokrých nivních a hlinitých půdách, ale také na mělkých půdách vápencových strání, které jsou střídavě suché a mají nedostatek humusu (HECKER 2003).
Bez černý (Sambucus nigra L.) Roste nejlépe na světlých nebo polostinných místech a v půdě bohaté na dusík. Má rád hluboké, nevysýchavé, živné a humózní půdy. Vyznačuje se dobrou kořenovou výmladností (HECKER 2003).
28
4. MATERIÁL A METODIKA 4.1. Postup, druhy a způsoby měření Na zájmovém území, kde jsem zjišťoval způsoby a rozsah poškození ohryzem bobra evropského, jsem měřil tyto údaje: dřevinu, průměr a obvod poškozeného stromu ve výšce cca 0,5 m nad zemí, jeho výšku a způsob poškození. U některých stromů nemám kompletní údaje, jelikož se často jednalo pouze o pařezy a hodnoty výšek tudíž nebylo možno změřit, maximálně odhadovat. Průměr a obvod stromů jsem měřil pomocí plátěného pásma a výšku, pokud to bylo ovšem možné, pomocí výškoměru Blume-Leiss. Co se týče stupně poškození, vytvořil jsem si následující stupnici :
1) strom nepoškozený 2) zrcátka – ohlodaná pouze kůra stromů 3) strom nahlodaný max. do 1/3 průměru stromu 4) strom nahlodaný více jak 1/3 průměru stromu 5) strom pokácený a zůstatek pouze pařez
K orientaci v terénu jsem měl k dispozici mapu obory Soutok, v měřítku 1 : 10 000. Zájmové území jsem si vybarvil červenou barvou. Tím jsem rozlišil lokality, na kterých jsem prováděl šetření a celý komplex jsem rozdělil do deseti menších částí. Každou část jsem označil římskou číslicí pro lepší přehlednost a systematiku. Plochu jednotlivých částí jsem zjišťoval z mapy pomocí digitálního planimetru.
Tab. IV.
Plocha lokalit Číslo lokality Plocha lokality v km2 Obvod lokality v km I
0,087
1,413
IIa
0,113
3,443
IIb
0,157
2,880
III
0,209
4,080
IV
0,093
1,728
V
0,091
2,200
VI
0,690
4,701
29
VII
0,423
4,145
VIII
0,275
4,092
IX
0,863
6,490
X
0,420
6,082
∑
3,421
41,254
4.2. Práce v terénu Studovanou lokalitu jsem rozdělil do několika menších sektorů, které jsem označil římskými číslicemi. Tím jsem získal přehled o území a zároveň systém v zapisování zjišťovaných údajů. Plochu jednotlivých sektorů jsem zjišťoval z mapy planimetrickou metodou. Tabulka s jednotlivými výměrami sektorů viz.Tab. IV. V jednotlivých sektorech jsem zapisoval údaje o každém poškozeném stromu, který se zde nacházel. Byl to: druh dřeviny, průměr, obvod, výška stromu a stupeň poškození. Z deseti ploch, které jsem si vymezil, jsem škody bobrem evropským zjistil pouze na plochách I až V a na ploše s označením IX. Na zbylých plochách sice poškození nebylo, ale podle ostatních pobytových znaků se zde bobr nacházel také. V přímé blízkosti mého území se nacházeli dvě kolonie bobrů.
4.3. Postup a pravidla při měření výškoměrem Blume-Leiss 4.3.1. Výška stromu a její měření Výška stromu je vzdálenost dvou rovnoběžných rovin kolmých k ose kmene, z nichž dolní jde patou kmene a horní prochází vrcholem stromu. Praktické zjištění takto definované výšky není jednoduché. Měření vyžaduje, aby roviny, v níž probíhají záměrné paprsky, byly rovnoběžné s rovinou procházející osou kmene a bodem pozorování. To je technicky velmi náročné. Proto se měří svislá výška, u které je základní směr osy a příslušných rovin svislý a primitivními prostředky jej lze fixovat.Svislá výška je vzdálenost dvou vodorovných rovin, z nichž dolní jde patou kmene a horní prochází vrcholem stromu. Rozdíl mezi výškou stromu a svislou výškou stromu je pro běžné potřeby lesnické zanedbatelný. Proto se výška stromů i běžně nakloněných měří jako výška svislá. U silně nakloněných stromů se výška měří v rovině naklonění ze dvou protilehlých stanovišť (ZACH 1994).
30
4.3.2. Výškoměr Blume-Leiss Tento přístroj spadá do kategorie pravých výškoměrů a je založen na principu podobnosti pravoúhlých trojúhelníků ( ve svislé rovině ).
Základní rovnice h = l * tg α
h……výška, odvěsna pravoúhlého trojúhelníka l…….vzdálenost, odvěsna pravoúhlého trojúhelníka α ...…výškový, nebo hloubkový úhel, úhel trojúhelníka
Konstrukce výškoměru musí zaručit, že při měření výšky stromu se v přístroji vytvoří pravoúhlý trojúhelník podobný trojúhelníku vytvořenému záměrnými při měření stromu, přičemž úsečka odpovídající výšce musí ležet na stupnici výšek. Při měření tímto výškoměrem je nutné měřit přesně ve vzdálenosti, pro kterou je sestavena výšková stupnice výškoměru (ZACH 1994).
31
5. CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ Z HLEDISKA PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLASTI 5.1. Biogeografické členění oblasti biogeografická provincie – Panonská biogeografická podprovincie – Severopanonská biogeografický region – Dyjsko-Moravský bioregion (CULEK 1995)
5.2. Poloha území, horniny a reliéf, půdy 5.2.1. Plocha a základní údaje Dyjsko-Moravský bioregion leží na jihu jižní Moravy, zabírá široké nivy - osy geomorfologických celků Dyjsko-svratecký a Dolnomoravský úval. Směrem k jihu bioregion přesahuje do Rakouska a na Slovensko, v České republice má plochu 605 km2. Bioregion je tvořen širokými říčními nivami, náležícími do 1. vegetačního stupně, s jasným vztahem k panonské provincii. Území bylo od pravěku osídleno a v dnešní nivě ležela významná centra Velké Moravy, přesto se zde zachovaly lužní pralesy a rozsáhlé nivní louky. I přes narušení vodního režimu vodohospodářskými úpravami zde má řada druhů a společenstev nejreprezentativnější zastoupení v rámci celé České republiky. Mnoho jihovýchodních prvků zde má hranici svého areálu, např. jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Biodiverzita je vysoká, obohacená splavenými druhy. Fauna řeky Moravy, i přes úpravy a znečištění, má široké spektrum organismů černomořského povodí. Netypické části bioregionu leží ve vyšších částech širokých niv a v blízkosti vrchovin, odkud přitékají jejich řeky. V současnosti mají lužní lesy a orná půda vyrovnané zastoupení, luk je málo, hojné jsou vodní plochy, místní malé hodnoty (Nové Mlýny) (CULEK 1995).
5.2.2. Horniny a reliéf Bioregion zabírá nivy Moravy a jejich přítoků (Dyje, dolní Jihlavy, Svratky). Podkladem jsou převážně písky a štěrkopísky nejnižší terasy, povrch však tvoří 2-5 m mocné nivní hlíny, z nichž se zejména v jižní části noří na řadě míst tzv.hrůdy, částečně pohřbené přesypy vátých písků. Patří sem i plošiny nejnižších teras ovlivněné vodním režimem nivy.
32
Geomorfologie bioregionu je klasická nivní; k jejímu charakteru patří volné meandry 2-4 m hluboko zaříznutých řek, ramena v různém stádiu zazemnění, vyvýšeniny hrůdů. Zvláště bohatá na hrůdy je niva dolní Dyje a oblast soutoku Moravy a Dyje. Nejvyšší hrůdy jsou 6-8 m vysoké (Dolní Věstonice), v oblasti soutoku mají i několik hektarů (Pohansko, Doubravka). Dynamika nivy byla v 70.- 80. letech silně narušena regulací toků a budováním Novomlýnských nádrží, které umrtvily původní vodní režim řek, především Dyje. Dle výškové členitosti ( 2-10 m ) má niva charakter roviny. Nejnižším bodem bioregionu v rámci ČR je soutok Dyje a Moravy – 148 m, nejvyšším niva Svitavy v Brně – 200 m. Typická výška bioregionu je 155 – 185 m (CULEK 1995).
5.2.3. Půdy V bioregionu převažují glejové fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech, ovšem ve vyšších částech bioregionu, kde řeky usazovaly po opuštění vrchovin hrubozrnnější materiál, převládají typické fluvizemě (Svratka po Židlochovice, Jihlava po Pohořelice, Dyje po Dyjákovice). V nivě Moravy jsou pod ústím přítoků z nižších flyšových pohoří (Velička, Kyjovka) vlivem přínosu jemnozrnnějšího a vápenatějšího materiálu zastoupeny hojněji glejové černice. Pod ústím Olšavy jsou naopak vlivem přínosu převážně písčitého materiálu z vyšších Karpat písčitější typické fluvizemě. V depresích niv bioregionu jsou místy úživné půdy slatinné, v mrtvých ramenech jsou typické gleje a hnilokaly. Na hrůdech převažují málo živné stenické kambizemě nebo rankery (CULEK 1995).
5.3. Biota Vegetační stupně (Skalický): planární Potenciálně převládají lužní lesy. Tvrdý luh je tvořen vegetací podsvazu Ulmenion, zejména asociacemi Ficario-Ulmetum campestris a Fraxino pannonicaeUlmetum, které zřídka na nejvyšších místech Slávií přecházejí do typů blízkých panonskému Primulo versi-Carpinetum a snad až k teplomilným doubravám. Primární bezlesí je vyvinuto v mokřadech (vnitrozemská delta, mrtvá ramena) s katénou vegetace svazu Phragmition communis, Caricidae gracilit, které přecházejí ve vodě v různé typy
33
vegetace, náležející svazům Hydrocharition, Nymphaeion albe, Potamion lucentis, Potamion pusilli a Batriachion aquatilis. Ve vlhkomilné i suchomilné floře jsou zastoupeny četné druhy vázané na aluvia dolních toků řek velmi často vyzařující z Panonie, kontinentálního charakteru, které mají zčásti charakter mezních prvků. Jsou to např. jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), pryšec bahenní (Tithymalus palustris), žluťucha slatinná (Thalictrum flavum), jarva žilná (Cnidium dubinum), svízelka piemontská (Cruciata pedemontana), kopytník evropský (Asarum evropaeum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) Význačné druhy savců jsou zde např. ježek východní (Erinaceus concolor), bobr evropský (Castor fiber), netopýr brvitý (Myotis emarginatus) atd. V LHC Židlochovice se vyskytují dřeviny: dub letní-lužní, jasan úzkolistý, habr, topol bílý + černý, pajasan, ořešák černý, lípa, jilm. (CULEK 1995).
5.4. Podnebí Dle QUITTA (1971) leží celý bioregion v nejteplejší oblasti ČR – T 4. Podnebí je výrazně teplé, jedno z nejteplejších v českých zemích. Niva Dyje je srážkami poměrně chudší: Drnoholec 9,3 0C, 495 mm; Podivín 9,2 0C, 516mm. Srážky v nivě Moravy jsou vlivem blízkosti návětrného svahu Karpat vyšší: Hodonín 9,5 585 mm; Uherské Hradiště 9,0
0
0
C,
C, 600 mm. Klima niv je charakteristické slabými
přízemními teplotními inverzemi, celkově se však podnebí bioregionu blíží podnebí Podunajských nížin (CULEK 1995).
34
6.VÝSLEDKY V této části práce jsou zpracovány hodnoty, které jsem naměřil. Všechny výsledky jsou uspořádány v tabulkách a jsou vyjádřeny za jednotlivé plochy i za celkovou výzkumnou lokalitu. Je zde procentické složení poškozených dřevin, počty kusů v tloušťkových intervalech a stupně poškození. Plochy s označením I, IIa, IIb a III se nacházejí jako jediné za oborním plotem a jsou součástí břehu řeky Dyje. Rozmanitost druhového spektra dřevin na těchto lokalitách je zhruba stejný a počet jedinců zastupující určitý druh dřeviny se také shoduje (zjištěno odhadem). Plochy s číslem IV a V jsou podobné jako předešlé lokality jen s tím rozdílem, že se nalézají za oborním plotem v areálu obory, kolem slepých ramen Dyje. Plochy s označením VI, VII, VIII a X jsou převážně oborní louky s ostrůvky dřevin, které protkává menší vodní kanál, nebo struha. Poslední plocha s číslem IX nese název Pohánsko a veškeré škody, které jsem zjistil byly kolem vodní nádrže.
6.1. Tabulky – údaje se týkají pouze poškozovaných dřevin Zkratky dřevin použité v tabulkách: VR – vrba, TP – topol, JS – jasan, JM – jilm, DB – dub, LP – lípa, AK – akát
Procentické složení dřevin v jednotlivých výzkumných plochách Tab. V. Na ploše I převažuje dřevina vrba a to v drtivé většině. Nutno upozornit, že to je jediná plocha s velkou převahou vrby. POCHA I dřevina
počet kmenů Vyjádření v %
VR
111
82,8
TP
16
11,9
JS
4
3
Acer negundo
3
2,3
Σ
134
100
35
Tab. VI. U plochy IIa je případ obdobný jako u I. Proč je ale na sousedících plochách preferován odlišný druh dřevin, je otázkou. PLOCHA IIa dřevina
počet kmenů vyjádření v %
VR
3
13,6
Acer negundo
17
77,2
Fraxinus angustifolia
1
4,6
Prunus spinosa
1
4,6
Σ
22
100
Tab. VII. Na ploše IIb je situace zcela jasná. Z tabulky je patrné, že bobr poškozoval pouze vrbu a to v malém množství. PLOCHA IIb dřevina počet kmenů vyjádření v % VR Σ
7 7
100 100
Tab. VIII. Na ploše s označením III s jasnou převahou převládl jasan a to s hodnotou 57,1%. Zde si bobr prakticky jiných druhů ani nevšímal a vysloveně preferoval jednu dřevinu.
dřevina
PLOCHA III počet kmenů vyjádření v %
JS Fraxinus angustifolia Populus tremula VR Populus alba Prunus spinosa Acer negundo JM DB Σ
278 1 37 99 2 7 15 47 1 487
36
57,1 0,2 7,6 20,3 0,4 1,4 3,1 9,7 0,2 100
Tab. IX. Plocha IV je podobná ploše IIb. Opět malé poškození, které se tentokrát týká topolu bílého. PLOCHA IV dřevina Populus alba Σ
počet kmenů vyjádření v % 2 2
100 100
Tab. X. Na ploše s označením V lze vyčíst, že zde byla pro bobra atraktivní dřevina jilm. Plných 66,7%. Proč ale náhlá změna druhu? PLOCHA V dřevina Populus alba VR JM Σ
počet kmenů vyjádření v % 4 1 10 15
26,7 6,6 66,7 100
Tab. XI. Poslední plocha na které jsem zjistil poškozování je s označením IX. Zde žádná dřevina není výrazně preferována. Zde však bobr ohlodal i bez černý a s tím jsem se nikde před tím nesetkal. PLOCHA IX (Pohánsko) dřevina počet kmenů vyjádření v % VR 1 2,9 TP 2 5,9 JM 4 11,8 LP 1 2,9 AK 3 8,8 JS 2 5,9 Acer campestre 9 26,5 Crataegus monogina 8 23,5 Sambucus nigra 4 11,8 34 100 Σ
37
Procentické složení dřevin z celkového zájmového území ( plocha I - IX ) Tab. XII. Tato tabulka nám vyjadřuje celkové složení dřevin za celkové sledované území. Je zde patrné, že nejatraktivnější druh dřeviny pro bobra evropského (Castor fiber L.) na mé sledované lokalitě na polesí Soutok, je jasan a vrba. Z těchto údajů, by se teoreticky dalo vycházet do budoucna vyhledem k preventivní ochranu dřevin. Dá se určit jaké dřeviny přednostně chránit. Samozřejmě, že na různých lokalitách budou výsledky odlišné, ale v jakém rozsahu tato odchylka bude velká, to se v této situaci nedá posoudit.
celkový počet kmenů vyjádření v % dřevina VR 222 31,7 TP 55 7,9 Populus alba 8 1,1 JS 284 40,5 Fraxinus angustifolia 2 0,3 Acer negundo 35 5 Acer campestre 9 1,3 JM 61 8,8 DB 1 0,1 AK 3 0,4 LP 1 0,1 Crataegus monogyna 8 1,1 Sambucus nigra 4 0,6 Prunus spinosa 8 1,1 701 100 Σ
Vyjádření tlouštěk poškozovaných dřevin v jednotlivých lokalitách Ve své práci jsem se také chtěl zaměřit na jakou sílu kmenů se bobr převážně orientuje v nelesních oblastech na polesí Soutok. V tabulkách je % zastoupení jednotlivých tloušťkových intervalů, které jsem dále rozpočítal na dřeviny, které ten daný interval tvoří. Z toho se dá vyčíst kolik % a jaká dřevina jednotlivý interval zastupuje. Tab. XIII. Z tabulky je patrné že nejvíce je zastoupen interval (11-20 cm), ve kterém převládá poškozovaná dřevina vrba. 1 javor jasanolistý (Acer negundo L.)
38
PLOCHA I Tloušťkový interval (po10cm) 0-10 11-20 21-30 31-40 41-50 Σ
dřeviny v počt.ks Počty Σ VR TP JS 1 13 5 0 1 19 48 7 4 1 60 42 2 0 1 45 7 2 0 0 9 1 0 0 0 1 111 16 4 3 134
% zastoup. intervalu 14,2 44,8 33,6 6,7 0,7 100
%zastoup.dřevin v intervalu VR TP JS 68,4 26,3 0 80 11,7 6,7 93,3 4,4 0 77,8 22,2 0 100 0 0 -
1 5,3 1,6 2,3 0 0 -
Tab. XIV. Na ploše IIa je patrné že největší podíl zde mají dřeviny o síle 0-10 cm, které tvoří z 91,7% javory. Podle mého názoru je využíval jako potravy a zásobárny, nikoli na stavbu. 1
trnka obecná (Prunus spinosa L.) PLOCHA IIa
Tloušťkový interval (po10cm) 0-10 11-20 51-60 61-70 71-80 191-200 Σ
dřeviny v počt.ks VR JV JS 0 11 0 0 6 0 0 0 1 1 0 0 1 0 0 1 0 0 3 17 1
Počty Σ 1 1 0 0 0 0 0 1
12 6 1 1 1 1 22
% zastoup. intervalu 54,6 27,4 4,5 4,5 4,5 4,5 100
%zastoup.dřevin v intervalu VR JV JS 0 91,7 0 0 100 0 0 0 100 100 0 0 100 0 0 100 0 0 -
Tab. XV. Z tabulky pro plochu IIb lze vyčíst že zde je nečetnější interval 31-40 cm, který je tvořen 100% zastoupením vrby. PLOCHA IIb
Tloušťkový Dřevina v Počty % %zastoup.dřevin interval (po10cm) počtech ks zastoupení v intervalu Σ intervalu VR VR 31-40 3 3 42,8 100 41-50 1 1 14,3 100 51-60 1 1 14,3 100 71-80 1 1 14,3 100 101-110 1 1 14,3 100 7 100 7 Σ 39
1 8,3 0 0 0 0 0 -
Tab. XVI. PLOCHA III
% Tloušťkový Počty dřeviny v počt.ks %zastoup.dřevin interval zastoupení v intervalu Σ (po10cm) VR TP JS 1 2 JM DB 3 intervalu VR TP JS 1 2 JM DB 3 0-10 45 7 221 1 6 16 0 7 303 62,3 14,8 2,3 73 0,3 2 5,3 0 2,3 11-20 27 7 43 0 6 18 1 0 102 20,9 26,5 6,8 42,2 0 5,9 17,6 1 0 21-30 3 9 7 0 0 7 0 0 26 5,3 11,6 34,6 26,9 0 0 26,9 0 0 31-40 8 5 7 0 2 5 0 0 27 5,6 29,7 18,5 25,9 0 7,4 18,5 0 0 41-50 8 5 0 0 0 1 0 0 14 2,9 57,1 35,7 0 0 0 7,2 0 0 51-60 2 5 0 0 1 0 0 0 8 1,6 25 62,5 0 0 12,5 0 0 0 61-70 2 1 0 0 0 0 0 0 3 0,6 66,7 33,3 0 0 0 0 0 0 71-80 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0,2 100 0 0 0 0 0 0 0 81-90 2 0 0 0 0 0 0 0 2 0,4 100 0 0 0 0 0 0 0 131-140 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0,2 100 0 0 0 0 0 0 0 99 39 278 1 15 47 1 7 487 100 Σ 1 jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia L.) 2 javor jasanolistý (Acer negundo L.) 3 trnka obecná (Prunus spinosa L.)
Tab. XVII. Na této lokalitě jsou poškozeny pouze dva kmeny topolu, ale je vidět, že jsou poměrně větších dimenzí. Stává se, že bobr někdy jen silné kmeny nahlodá, aniž by se k nim později vracel. Stromy však stejně následkem poškození hynou, nebo do nich vnikne houbová infekce. PLOCHA IV
Tloušťkový Dřevina v Počty % %zastoup.dřevin interval (po10cm) počtech ks zastoupení v intervalu Σ intervalu TP TP 61-70 1 1 50 100 81-90 1 1 50 100 2 100 2 Σ Tab. XVIII. Na ploše s označením V výrazně převládly kmínky o síle 11-20 cm, které tvořily pouze jilmy. Ale celkové počty poškozených stromů taktéž nejsou vysoké. PLOCHA V dřeviny v počt.ks Tloušťkový interval (po10cm) 0-10 11-20 21-30 31-40 41-50 81-90 Σ
VR 0 0 0 1 0 0 1
TP 0 0 0 0 3 1 4
JM 3 6 1 0 0 0 10
%zastoup.dřevin Počty % zastoup. v intervalu intervalu VR TP JM Σ 3 20 0 0 100 6 40 0 0 100 1 6,7 0 0 100 1 6,7 100 0 0 3 20 0 100 0 1 6,7 0 100 0 100 15
Tab. XIX. Na ploše IX v drtivé většině převládl interval 0-10 cm, kde většinu dřevin tvoří javor babyka (Acer campestre L.) a hloh jednosemenný (Crataegus monogyna L.) 1 bez černý (Sambucus nigra L.)
3 hloh jednosemenný (Crataegus monogyna L.)
2 javor babyka (Acer campestre L.) PLOCHA IX Tloušťkový interval (po10cm 0-10 11-20 21-30 31-40 81-90
Σ
VR 0 0 1 0 0 1
TP 0 0 0 1 1 2
dřeviny v počt.ks JM LP AK 1 0 0 2 3 2 0 1 1 2 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 4 1 3 4
JS 1 1 0 0 0 2
2 8 1 0 0 0 9
3 7 1 0 0 0 8
Počty Σ 21 7 4 1 1 34
% zastoupení intervalu 61,8 20,6 11,8 2,9 2,9 100
% zastoup.dřevin v intervalu VR 0 0 25 0 0 -
TP 0 0 0 100 100 -
JM 0 28,5 50 0 0 -
LP 0 0 25 0 0 -
AK 9,5 14,3 0 0 0 -
1 14,3 14,3 0 0 0 -
Vyjádření tlouštěk poškozovaných dřevin z celkového zájmového území
Tab. XX. Tato tabulka vyjadřuje zastoupení jednotlivých tloušťkových intervalů za celé sledované území. Je zde patrné, že v drtivé většině převládl interval 0-10 cm, s převahou jasanu. Myslím si, že zde preferoval bobr dřeviny menších dimenzí hlavně pouze jako potravu, nikoli na stavbu hradů. Počty % zastoup. Převládající % zastoup. Tloušťkový interval (po10cm) intervalu dřevina převl.dř. Σ 0-10 358 51,1 JS 62 11-20 181 25,8 VR 41,4 21-30 76 10,8 VR 60,5 31-40 41 5,8 VR 46,3 41-50 19 2,7 VR 52,6 51-60 10 1,4 TP 50 61-70 5 0,8 VR 60 71-80 3 0,4 VR 100 81-90 5 0,8 TP 60 101-110 1 0,1 VR 100 131-140 1 0,1 VR 100 191-200 1 0,1 VR 100 100 701 Σ
42
JS 4,8 14,3 0 0 0 -
2 38,1 14,3 0 0 0 -
3 33,3 14,3 0 0 0 -
Vyjádření stupně poškození v nejpreferovanějším tloušťkovém intervalu
Legenda ke stupni poškození : strom nepoškozený nahlodaný, pouze zrcátka
O
strom nahlodaný max. do 1/3
–
strom nahlodaný více jak 1/3
+
strom zcela pokácený, nebo pouze pařez
x
( dokonalý ohryz ) 1
javor jasanolistý (Acer negundo L.)
2
trnka obecná (Prunus spinosa L.)
3
jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia L.)
4
javor babyka (Acer campestre L.)
5
hloh jednosemenný (Crataegus monogyna L.)
6
bez černý (Sambucus nigra L.)
Tab. XXI. Tato tabulka ukazuje, jaká jsou procenta jednotlivých stupňů poškození v nejčastěji se vyskytujícím tloušťkovém intervalu 0-10 cm a rozepsané i na jednotlivé druhy dřevin. Evidentně převažuje x (dokonalý ohryz) s 91,3 % a z toho tvoří jasan 58,6 %. tloušť. stupeň VR Σ Σ interval poškoz. ks % % 0 22 6,2 1.1 0-10 0 0 0 + 9 2.5 0.3 x 327 91,3 14.8 358 100 16.2 Σ
TP % 0.8 0 0 2.5 3.3
JM JS AK 1 2 3 4 5 6 Σ % % % % % % % % % 0.6 1.7 0.3 0.3 0.6 0 0.8 0 0 6.2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0.3 1.7 0 0 0 0.3 0 0 0 2.6 4.4 58.6 0.3 4.7 1.6 0 1.4 2 0.8 91.2 5.3 62 0.6 5 2.2 0.3 2.2 2 0.8 100
43
Vyjádření stupně poškození za celkové sledované území a za nejpreferovanější dřeviny Tab. XXII Z tabulky je patrné, že ze všech poškozených dřevin, které se na mé lokalitě vyskytovaly, převládá dokonalý ohryz a to ze 77 %. U jasanu a vrby je to také dokonalý ohryz a to z 89,4 % a ze 72,1 %. stupeň poškoz. 0 + x Σ
Σ ks 107 3 51 540 701
JS JS VR VR Σ ks % ks % % 15,3 17 6 42 18,9 0,4 0 0 2 0,9 7,3 13 4,6 18 8,1 77 254 89,4 160 72,1 100 284 100 222 100
44
7. DISKUZE 7.1. Kácení dřevin a potravní nároky Dřeviny jsou hlavní potravou v zimě, byliny zvláště na jaře. Bobr evropský si dělá z rostlinných potravních složek zimní zásoby. V zásobárnách bývají především části dřevin. Tyto zásoby mohou být značné, na jedno zvíře může připadnout až deset prostorových metrů dřeva. Přibližně 10 – 15 % zvířat si nedělá žádné zásoby (ZEJDA a kol. 2002). Prováděl jsem měření a zjišťování rozsahů škod na dřevinách způsobené zimním ohryzem bobra evropského (Castor fiber) v lesním závodu Židlochovice, polesí Soutok – Lanžhot, na pozemcích nelesní půdy. Týká se to především břehových porostů kolem řeky Dyje, které jsou mimo oboru. Zde jsou zastoupeny a poškozovány především měkké listnaté dřeviny, jako jsou topol bílý (Populus alba), topol osika (Populus tremula), vrba (Salix sp.) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). U těchto dřevin je výrazné zmlazování, takže odumírání či snížená stabilita u těchto porostů nepřichází v úvahu. Škody se týkají větších dimenzí pouze u topolů, které by mohly být relativně dobře zpeněženy prodejem dřeva. V menší míře jsou zde poškozovány i jilmy (Ulmus sp.), které jsou zde zastoupeny v menším procentu zastoupení a jejich poškozování bobrem jen napomáhá k jejich likvidaci. Další z napadených dřevin je dokonce i trnka obecná(Prunus spinosa) a hloh jednosemenný (Crataegus monogyna). Při měření v roce 2005 jsem dokonce narazil i na tři keře bezu černého (Sambucus nigra), které mám vyfotografované ve svých přílohách. Nikdy před tím jsem se s tím nesetkal a toto zjištění považuji za zajímavé. Například NETÍK (2005) uvádí, že se setkal i s poškozováním ořešáku královského (Juglans regia). A HRIB (2004) říká, že z tvrdých dřevin mu nejvíce chutná jilm, dub a na posledním místě jasan. Jak dokázali FRYXELL a kol. (1994), DOUCET et FRYXELL (1993), efektivita trávení (stravitelnost) různých druhů dřevin se liší a lze tedy předpokládat, že objem spotřebované biomasy pro pokrytí energetické potřeby během zimy bude pro různé druhy různý. Snižováním průměrných teplot narůstá počet skácených stromů, ale při velmi nízkých teplotách kácení ustává (TUČKOVÁ 2001). V Kalifornii pozoroval také HALL (1960), který výrazné trendy v kácení v průběhu roku zdůvodňuje změnami počasí. Největší množství dřevin zde bylo skáceno pozdě na podzim, minimum uprostřed zimy.
45
V mých porostech však největší zatížení škod nese vrba, a to ve všech možných dimenzích. Druhy poškození jsou různé. Mohou to být jen zrcátka, celkové ohlodání kůry po celém obvodě, nedokonalý ohryz až po úplné pokácení dřeviny. Bobr se v mnoha případech vracel k pokračování hlodání, které bylo započato již minulý rok. Pokud ovšem napadená dřevina již neuschla. Různé možnosti poškození jsou opět vyobrazeny v přílohové části. U poškozených stromů zapisuji druh dřeviny, způsob poškození, průměr v prsní výšce (pokud je to možné), obvod kmene a jeho výšku. Na vrbách a topolech se kromě bobrů živí i další druhy herbivorů, například bělokur, jeřábek lesní, zajíci polní nebo los lesní, zároveň je u těchto druhů olše jedním z nejméně preferovaných zdrojů potravy (BRYANT et KUROPAT 1980). Autoři rovněž uvádějí, že za nepřítomnosti topolů a vrb bobři využívají břízu. Olše má, je-li kácena, funkci především jako stavební materiál (BRYANT et KUROPAT 1980, PINKOWSKI 1983 in NOLET 1994). Přesto se právě NOLET (1994) zmiňuje o tom, že na pozorované lokalitě v Holandsku nedocházelo ke stavební činnosti, a proto olše a ostatní minoritní druhy byly káceny pro potravní účely. V mých výsledcích uvádím, že nejpreferovanější tloušťkový interval je (0-10 cm). Proto jsem svůj výsledek srovnával s cizími autory. Například HENRY et BOOKHOUT (1970) udávají, že asi 90% skácených stromů je o průměru do 8 cm, stromy nad 25 cm jsou káceny vzácně. Ve výsledcích autorek DROBNÉ et JEŽEKOVÉ (2000) mají tři čtvrtiny využitých stromů do 10 cm v průměru a ohryzy nad 45 cm se vyskytují pouze ojediněle. Přes letní období se bobr živí pouze bylinnou potravou, takže poškozování dřevin je otázka zimního období a to zhruba od listopadu po začátek května.Z bylin konzumuje bobr evropský tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), bršlici kozí nohu (Aegopodium podagraria), několik druhů šťovíku (Rumex) a kopřivu (Urtica), kostival lékařský (Symphytum officinale), rdesno obojživelné (Bistorta major), sevlák širolistý, pcháč oset (Cirsium arvense), mléč rolný (Sonchus arvensis) a zelinný (S. oleraceus), rákos obecný, orobinec širolistý (Typha latifolia) a úzkolistý (Typha angustifolia), vachtu třílistou (Menyanthes trifoliata) a další druhy. Z některých druhů požírá jen listy, z jiných celé stonky i s listy, jak je tomu třeba u kopřivy dvoudomé (ZEJDA a kol.2002).
46
7.2. Upřednostňování jednoho druhu dřeviny před jiným Při mých pochůzkách jsem zjistil zajímavé etologické chování. Jedná se o upřednostňování jedné dřeviny před druhou. Týkalo se to lokality lesního pozemku a to konkrétně u dubové mlaziny. Kolem této mlaziny jsou hojně zastoupeny vrbové břehové porosty, kterých si bobr prakticky nevšímal a systematicky dokonalým ohryzem likvidoval duby. Tím vznikla obrovská škoda na jmenovaném lesním porostu. Duby dosahovaly průměrných dimenzí 7 cm. Počet poškozených a pokácených dřevin jsem odhadl na 40 % z celkového množství. Nevím, čím by toto chování mohlo být způsobeno, ale musí se zohlednit fakt, že v bezprostřední blízkosti dubové mlaziny je vystaven hrad a pokácená část dřevin byla použita právě na výstavbu tohoto hradu a také jako potravní stoličky. Toto zajímavé chování týkající se upřednostňování jedné dřeviny před druhou ve stejné lokalitě, kde je velký výběr potravní nabídky, nebylo dosud vysvětleno. DONKOR et FRYXELL (1999) studovali krátkodobý vliv bobřího kácení na porost. Z krátkodobého pohledu označují bobra za neklíčový druh v boreálním lese, protože při kácení preferuje listnaté dřeviny a zvyšuje význam jehličnanů. Ale z dlouhodobého hlediska je efekt jiný díky tomu, že po kácení dochází ke zcela odlišné regenerační reakci preferovaných (jehličnanů) a nepreferovaných (listnáčů) dřevin.
7.3. Vliv na druhové spektrum organismů v ekosystému Z mého pozorování, nashromážděných dat, porovnávání a okulárního odhadu, jsem došel k těmto závěrům. Na mé lokalitě, jíž jsou nelesní břehové porosty řeky Dyje na polesí Soutok, je druhové složení dřevin převážně měkkého luhu. Jedná se převážně o vrby, topoly, javory atd. Nachází se zde ale i ve velké míře jasany. Z drtivé většiny jsou to druhy, kterým okus příliš nevadí a jsou schopny zmlazování. V tomto případě se tedy dá říci, že se jedná o ustavičné omlazování porostu, bez významnějšího ovlivnění druhového spektra. Jedná se většinou o kmeny netvárné a lesnicky nevýznamné. Kvalitou spadající hlavně do třídy palivové dříví. Jiný pohled problému je však ze strany vodohospodářů a krajinného rázu. Svými stavbami, prošlapanými skluzy a ohryzem, zanáší bobr slepá ramena Dyje a způsobuje vodní erozi. Voda, která podemílá odkácené břehy, které se nestačily zmladit, je neustále odnáší a prohlubuje a tím vznikají sesuvy břehů. Koryto řeky se tedy pomalu, ale jistě neustále mění. Odkácením
47
a prosvětlováním břehových porostů, mají šanci na růst také ostatní dřeviny. Jsou to buď břízy, nebo naplavená semena jiných dřevin. Ačkoliv zákon hovořící o náhradách škod spáchaných tímto zvláště chráněným živočichem přesně specifikuje škody, které je možno z prostředků MŽP hradit, existují i škody, které MŽP hrazeny nejsou, mohou být velice závažné. Jedná se především o poškození hrázových těles rybníků a přehradních nádrží, poškození a nátrže břehových hran toků (JANČÍKOVÁ 2005). Bobr má jistě také svým výskytem nepochybný vliv na ostatní živočichy. Jsou to především ondatry, vydry či jiní říční živočichové. Může je ovlivňovat svojí činností, snižováním hnízdních krytů, nebo jen svou přítomností vytlačovat jednotlivé druhy z lokalit, kde byly dříve hojné. MÜLLER (2005) však uvádí, že bobr evropský společenstva drobných zemních savců nijak výrazně neovlivňuje. Existují
však
argumenty,
obhajující
rozumný
regulovaný
odlov,
který nepřesáhne určité procento z celkové populace, neohrozí její stabilitu a je schopen alespoň částečně regulovat škody, páchané tímto živočichem v kulturní krajině. Ze skutečností získaných z managementu bobra kanadského v USA vyplývá, že hranice mezi odlovem, který neohrozí populaci a odlovem, který může vést k celkovému zhroucení této populace, je velmi tenká. Bylo prokázáno, že zatímco odstřel do 20 % celkového množství jedinců populaci nedokáže ohrozit, již zvýšení jen na 25 % může vést k absolutnímu zániku populace (JANČÍKOVÁ 2005).
7.4. Poškozování jehličnanů bobrem evropským HOŘENÍ (2004) uvádí, že bobr evropský dokonce poškozuje i jehličnaté dřeviny.Oblíbenou potravou bobra evropského (Castor fiber L.) je kůra listnatých dřevin, zejména tzv. měkkých listnáčů. V poslední době se poněkud překvapivě objevuje i poškození jehličnanů. To jistě lesníky nepotěší. Jde o okrajovou záležitost, ale domnívám se, že to z hlediska zajímavosti stojí za zmínku. Tento jev byl zpozorován a měřen v CHKO Litevské Pomoraví. Výsledky se opírají o data zjištěná na pěti výzkumných plochách o celkové výměře 2.5 ha. Výzkumné plochy o šíři 25 m a délce 200 m se nacházely v břehovém porostu řeky Moravy mezi městy Litovel a Olomouc. Na každé z ploch byly kromě převládajících dřevin lužního lesa zastoupeny jehličnaté porosty (zejména smrkové). V období od října 2002 do května 2003, byla zjišťována druhová příslušnost přítomných
48
dřevin, tloušťka ve 30 cm nad zemí. Vzdálenost každé dřeviny od vody a poškození z minulých let (ohryz kůry a kácení dřevin). Lesní porosty výzkumných ploch tvořily z 62 % listnaté dřeviny ( JS, VR, OL, DB, LP, TP, JV, AK a JM ). Podíl jehličnanů, zastoupených převážně smrkem a vtroušeným modřínem, činil 38 %. Zajímavým zjištěním je skutečnost, že nejvíce poškozovanou dřevinou ve sledovaném období byl smrk (a to 82 % z celkového počtu čerstvě poškozených). Jehličnaté porosty byly zastoupeny jedinci v rozmezí třetího až pátého věkového stupně. S existencí tohoto potravního chování bobra bude nutno sladit strategii zakládání nových jehličnatých porostů a bude nutné zavést i individuální ochranu dřevin. Toto řešení bude velice pracné a nákladné, ale bohužel oplocenky poškozování dřevin bobrem neřeší, protože je zřejmá skutečnost, že se bobr pod oplocenkou podhrabe, nebo prokouše.
7.5. Možnosti ochrany dřevin před poškozováním „Následníky francouzských zálesáků stali se v Severní Americe trapeři a lapali bobry do pastí (trappe) a sklopců. Bez těchto zálesáků byla by ona ohromná území ostala ještě dlouho tajemnými. Trapeři dali jména horám a řekám. Na území velikém jako celá Evropa neznali tehdy ještě peněz kovových, a trapeři vyměňovali bobřiny za sekery, nože, pilky, přezky, dýmky, tabák a tkaniva. Za dvacet kožešin bobřích dostávali indiáni pušku, nebo libru střelného prachu, za jednu bobřinu zrcátko, nebo hřeben. Na chutném mase bobřím pochutnávali si lovci velice. Milovníky té pochoutky byli tamější otcové duchovní a vyhlásily bobří maso za postní jídlo z toho důvodu, protože bobr žije ve vodě a podobá se rybě“ (ZÍBRT 1929). Cílem této práce je pouze nastínit možnosti obrany dřevin před poškozením bobra evropského (Castor fiber). Za tři roky mého zabývání se problematikou kácení dřevin, jsem však měl možnost vidět účinnost několika způsobů ochran používaných lesníky na Polesí Soutok i jinde.
Mechanická ochrana – oplocenky – bobr je schopen se podhrabat, či prokousat a musí se provádět průběžná kontrola a oprava obaly a kryty – nevýhoda je vysoká nákladnost a dřevinu to
49
ochrání pouze na určité období (drátěné pletivo, umělohmotné obaly) ovazování kmenů – ovazování kmene uříznutými větvemi výběr cílových nadějných dřevin a jejich ochrana
Oplocenky nejsou pro bobra překážkou. Bez problémů je podhrabává, a pokud je mu to znemožněno, může jeho nora vyústit až několik metrů za plotem uvnitř oplocenky (NETÍK 2005).
Chemická ochrana – aplikace repelentů – repelenty s vlastnostmi výkalů predátorů (liška, rys, vlk a medvěd). V praxi těžko použitelné, protože bude obtížné takové výkaly opatřit.
Biologická ochrana – úprava vhodné druhové skladby dřevin – vhodná úprava druhové pestrosti a navýšení potravní nabídky a tím zvýšení biodiverzity porostů. - prostorová úprava dřevin - mezi porosty cílových dřevin (DB) vysazovat pruhy atraktivních dřevin (VR, TP). - vysazování a podpora přirozených predátorů – vlk, medvěd, rys. Je to pouze alternativní řešení. V praxi by se tím dosáhlo, dle mého názoru, mnohem větších škod a výsledný efekt by nesplnil očekávání.
Vlk nejčastěji vyhledává jelena lesního (Cervus elaphus), prase divoké (Sus scrofa) a srnce obecného (Capreolus capreolus), kteří tvoří 70-95% jeho potravy (ČERVENÝ a kol. 2005) - podzimní přikrmování bobrů – slabší vrbové a topolové větve z mýtních a výchovných těžeb. - zakládání břehových porostů vrby – individuální ochrana proti bobrovi, vrby pěstovány jako hlavové, ořez na podzim s ponecháním větví na místě. 50
- stanovení normovaných stavů - regulovaný odlov a odchyt je nejefektivnější řešení, které se časem stane nutností. V současné době odlov nepřichází v ůvahu, protože bobr je chráněné zvíře ( zákon o životním prostředí č.114/1992 a prováděcí vyhláška č.395/1992, NATURA 2000 ) a je řazen do kriticky ohrožených druhů. Navíc není zaregistrován v zákoně o myslivosti jako zvěř.
Povolení regulovaného odlovu bobra odstřelem nebo odchytem do nastražených pastí. Toto je podle mého názoru nejlepší řešení, ke kterému časem expanze populace a výrazných škod na lesních porostech musí dojít. V současné době všechny škody spojené z bobrem evropským (Castor fiber) hradí stát. Lov je v této době zatím zakázán, ale do budoucna po ustálení populace, bude určitě povolen a bude nezbytnou součástí ochrany porostů. V dnešní době je možné bobra pouze odchytávat a to do živo lovných pastí. Provádět to mohou pouze lidé kvalifikovaní, kteří mají povolení ministerstva životního prostředí. VOREL (2005) popisuje živochytné pasti, které pracují na principu velké sklopky. Jsou nalíčené částečně do vody, aby mohly zachytit plovoucího jedince. Atraktantem je bobří pižmo (výměšek anální žlázy) a topolová kůra. Součástí pasti je aktivní vysílačka, která samočinně hlásí její sklapnutí.
Škody v současné době řeší zákon 115/2000 Sb. O poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Zákon je ze dne 5. dubna 2000.
Výše uznaných požadavků na náhradu škody dle zákona č. 115/2000 Sb. v Jihomoravském kraji k datu 27.10 2004 v tis. Kč Zvláště chráněné druhy živočichů r.2000 r.2001 r.2002 r.2003 r.2004 Celkem 24 234 2 758 5 500 1 541* 10 057 kormorán 0 0 0 17 0 17 vydra 0 0 0 bobr 827 2 503 1 1883 24 234 2 758 6 344 3 024* 11 957 celkem *
neobsahuje škody za II. pololetí 2004
51
(JANČÍKOVÁ 2005)
8. ZÁVĚR Závěrem tedy shrnu všechna podstatná a důležitá data, která jsem zjistil za dobu, kterou jsem věnoval bobru evropskému (Castor fiber), na území obory Polesí Soutok na nelesních lokalitách. Celkovou plochu, která byla 3,421 km2 a její obvod činí 41,254 km, jsem rozdělil na deset ploch. Výčet každé plochy a její rozloha je uvedena výše viz.Tab.IV. Na všech plochách jsem změřil každý poškozovaný strom a u něj jsem zjistil průměr, obvod, stupeň poškození a výšku. Stupnici na stupeň poškození, jsem si určil a sestavil sám. Z dat, která jsem nashromáždil, jsem určil tyto hodnoty. Na lokalitě s označením I, byla atraktivní dřevina pro bobra evropského vrba z 82,3 % a to s průměrem, který byl nejvíce zastoupen v tloušťkovém intervalu (11-20 cm). Na lokalitě IIa, to byl javor jasanolistý, s 77,2 % v intervalu (0-10 cm). Co se týče IIb, zde to byla opět vrba se 100 %, v intervalu (31-40 cm). Výsledek trochu zkresluje okolnost, že na celé ploše bylo pouze sedm kmenů a to jenom vrby. V lokalitě s označením III, to byl jasan ztepilý z 57,1 % a intervalem (0-10 cm). V lokalitě s označením IV, to byl topol bílý plných 100%, intervaly (61-70 a 81-90 cm). Zde byly pouze dva kmeny. Na lokalitě s označením V, byly zjištěny tyto údaje. Převládal zde jilm vaz s 66,7 % a nejčastějším průměrem v intervalu (11-20 cm). Poslední lokalita, kde byla zjištěna aktivita bobra v rámci kácení a poškozování dřevin, byla IX. Zde je to javor babyka z 26,5 %, v intervalu (0-10 cm). Tyto údaje jsem také přepočítal na celkové zájmové území. Z toho vyplývá, že na celé mé ploše je pro bobra nejatraktivnější jasan ztepilý a to z 40,5 %, s nejčastěji vyskytovaným průměrem v intervalu (0-10 cm), a na druhém místě se umístila vrba s 31,7 % (Tab.XII.). Celkově bylo změřeno 701 kusů stromů. Z celkového počtu stromů, nějakým způsobem poškozených, bylo 77 % s dokonalým ohryzem (tedy zcela pokáceno) a 15,3 % jen se zrcátky (Tab.XXII). Zaměřil jsem se s touto hodnotou i na nejpreferovanější dřeviny za celou lokalitu, kterými jsou jasan ztepilý a vrba. Vyšly mi tyto výsledky. U jasanu opět převládl dokonalý ohryz a to z 89,4 %. Zrcátka činí jen 6%. S vrbou je to obdobné, dokonalý ohryz byl zaznamenán ze 72,1 % a zrcátka u 18,9 % (Tab.XXII). Z těchto údajů usuzuji, že se bobr zaměřil spíše na menší dimenze stromů, které na této lokalitě používal výhradně jako potravu, nikoli ke stavbě hradů či hrází. Z přehlodaných kmínků si dělal potravní stoličky nebo je zapichoval do bahnitého dna řeky. Samozřejmě, že se musí brát v úvahu zastoupení a pestrost druhového spektra na jednotlivých lokalitách, které přímo ovlivňují potravní nabídku a nároky sledovaného
52
bobra. Co se týče nastínění ochrany, prevence či náhled do budoucna ohledně škod bobrem evropským (Castor fiber), jsou rozepsány výše v textu. V mém případě, kdy jsem sledoval poškozování na nelesních porostech, tak škody nenabudou vážnějšího charakteru. Převážně proto, že se jedná většinou o přímé břehy či slepá ramena řeky Dyje. Zde jsem pozoroval, že kmeny jsou zde v drtivé většině pokroucené, nahnilé a slabých dimenzí. Těžba by zde byla komplikovanější a jednalo by se převážně o sortiment palivového dříví. Horší to samozřejmě je na lesních porostech, kde jsem měl možnost škody vidět a porovnávat. V mém případě se mohu domnívat jaký vliv mají škody na vodní erozi a ovlivňování druhového spektra. Drtivá většina poškozovaných dřevin na mém zájmovém území má skvělou zmlazovací schopnost. Z toho tedy vyplývá, že břehové porosty jsou neustále díky bobrovi omlazovány. Průměr dřeviny pro něj pravděpodobně není až tak důležitý, protože jsem zaznamenal i poškozenou vrbu jívu o průměru 195 cm, která byla nahlodána více jak 1/3 průměru. Podle mého pozorování jsem došel k závěru, že bobr evropský na nelesních porostech nečiní žádné vážnější škody, spíše naopak. Problémem ovšem zůstává jak tohoto živočicha udržet právě v těchto lokalitách, aniž by se rozšiřoval do lesních porostů. Měli bychom si stanovit optimální počty jedinců, aby škody na lesních porostech byly na únosné míře, ale zároveň, abychom stav bobrů evropských nevrátili na kritickou hranici. Měli bychom si také uvědomit, že bobr je v našich podmínkách původní druh a že do naší přírody patří.
53
8. SUMMARY In this conclusion I will summarize all significant and important facts that I found out over the period of time I spent studying the beaver (Castor fiber) in the area of the game park Polesí Soutok in the non-forest areas. I divided the whole area of 3,421 km2 with the circumference of 41,254 km into ten parts. The enumeration of each part and its surface area is given above – see Table I. I measured every damaged tree in all the areas and noted its diameter, circumference, the degree of damage and the height. However, only when this was possible. I created my own scale for the degree of damages. The data I collected brought me the following figures. In area I the attractive wood for the beaver VR out of 82,3 % and that was with a diameter with the most frequent occurrence in the thickness interval (11-20 cm). In area IIa it was Acer negundo with 77,2 % in the interval (0-10cm). As for the Iib, here it was again VR with 100 %, in the interval (31-40cm). The result is a little distorted by the fact that in the whole area there were only seven trunks and these were willows. In III it was JS with 57,1 % and the interval (0-10cm). In IV it was Populus alba with the full 100 % and the intervals (61-70 and 91-90 cm). There were only two trunks there. In V, the following data were collected – prevailing JM with 66,7 % and the most frequent diameter in the interval (11-20cm). The last locality where the activity of the beaver within the terms of cutting down and damaging the wood was revealed was IX. Here it is Acer campestre with 26,5 % in the interval (0-10cm). I also calculated these figures with respect to the whole area of interest. And the result is that the most attractive for the beaver is JS with 40,5 % with the most frequent diameter in the interval (0-10cm), in the second position stands the willow with 31,7 % (see Table XII.). The total number of woods calculated is 701. Out of this total that was somehow nibbled, 77 % had perfect nibbling (therefore were cut down completely) and 15,3 % only with mirrors (Table XXII.). I also concentrated with this figure on the most preferred woods in the whole area and these are ash and willow. The results I obtained are as follows. With the ash perfect nibbling was predominant with 89,4 %. The mirrors represent only 6 %. It is similar as for the willow – the perfect nibbling was registered with 72,1 % and the mirrors 18,9 % (see Table XXII.). I estimate that the beaver concentrated on smaller dimensions of trees which he used in this locality exclusively for food, not to build castles or dams. He used the
54
nibbled trunks to make food chairs or he necked them down in the muddy bottom of the river. Of course what has to be taken into consideration is the representation and diversity of the species spectrum in individual localities that influences directly the food offer and demands of the monitored beaver. As for the outlined protection, prevention or outlook in the future considering the damages caused by the beaver (Castor fiber), they are enumerated above in the text. In my case, when I monitored the damages in non- forest areas the damages will not be of a very serious nature. This is especially due to the locality – straight banks or blind channels of the river Dyje. I found out that the trunks here are in vast majority crooked, rotting and of weak dimensions. The cutting would be rather complicated and the wood obtained would predominantly serve as firewood. The situation is of course worse in the forest areas where I could see the damages and compare them. In my case I can assume what influence the damages have on water erosion and the impact on species spectrum. The vast majority of damaged wood in my area of interest has an excellent rejuvenating ability and this implies that the bank areas are being constantly rejuvenated thanks to the beaver. The diameter of the wood does not seem to be so important for it because I found a damaged willow with the diameter of 195 cm where over 1/3 of its diameter was nibbled.
55
9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDĚRA M. et HORÁČEK I.(1982): Poznáváme naše savce. MF Praha, 256. s. BÁDR V. (2005): Svět myslivosti „Bobr evropský – vnitrodruhová taxonomie reintrodukce bobrů v Evropě“, 2005 č.4, vydavatel Lesnická práce s.r.o, str.16-17. BRYANT J. P., KUROPAT P. J. (1980): Selection of winter forage by subarctic browsing vertebrates: The role of plant chemistry. Ann. Rev. Ecol. Syst. 11: 261 – 285 s. CULEK M. a kol. (1995): Biogeografické členění České republiky, ENIGMA s.r.o.347.s. CZUDEK R., BUKOVJAN K., HAVRÁNEK F. (2003): Ondatra, nutrie, bobr, Ministerstvo zemědělství ČR, odvětví lesního hospodářství, 28.s. ČERVENÝ J., KOUBEK P., BUFKA L. (2005): Vesmír „Velké šelmy v České republice, 2005 č.12, vydavatel Vesmír s.r.o., str.727-730 DONKOR, N. T., FRYXELL, J. M. (1999): Impact of beaver foraging on structure of lowland boreal forest of Algonquin Provincial Park, Ontario. Forest Ecology and Management 118:83-92 s. DOUCET, CH. M., FRYXELL, J. M. (1993): The effect of nutritial quality on forage preference by beavers. Oikos 67:201-208 s. DOUCET, CH. M., BALL, J. P. (1994): Analysis of Digestion Data: Apparent and True Digestibilities of Foods Eaten by Beavers. Am. Midl. nat. 132:239-247 s. DJAKOV, J. V. (1975): Bobry evropejskoj časti Sovětskovo sojuza. Moskva. 479. s. DROBNÁ J., JEŽEKOVÁ P. (2000): Vplyv trofickej aktivity bobra (Castor fiber) na drevinnú zložku vybraných pobrežných fytocenóz Záhorskej nížiny. Lynx, Praha, 31: 23 – 32 s. FRYXELL, J. M., VAMOSI, S. M., WALTON, R. A., DOUCET, C. M. (1994): Retention time and the functional response of beavers. Oikos 71:207-214 s
GLOWACINSKY, Z. (ed.) (1992): Castor fiber (Linne, 1758) - Bóbr europejski. Polska czerwona ksiega zwierzat PWRiL, Warszawa
56
HALL, J. G.(1960): Willow and aspen in the ecology of beaver on Sagehen Creek, California. Ecology, 41(3): 484 – 494 s. HAMŠÍKOVÁ L. (2003): Prostorová disperze a populační hustota bobra evropského (Castor Fiber L.1758) v prostoru soutoku Moravy a Dyje, bakalářská práce, UP Olomouc, 35 s. HANZÁK J. (1963): Bobři – stavitelé, Živa, 203 s. HECKER M. ( 2003 ): Stromy a keře, Rebo Produktions CZ, Dobřejovice 238. s. HENRY D. B., BOOKHOUT T. A. (1970): Utilization of woody plants by beavers in northeastern Ohio. The Ohio Journal of science, 70(2): 123 – 128 s. HOŘENÍ A. (2004): Lesnická práce „Poškozování jehličnanů bobrem evropským“ vydavatel Lesnická práce s.r.o, str.20-21. HRIB M., KORDIOVSKÝ E., (2004): Lužní les v Dyjsko-moravské nivě, Návrat bobra, str.463-466, vydal Moraviapress Břeclav, 591 s., ISBN 80-86181-68-5 JANČÍKOVÁ D. (2005): Výskyt a šíření bobra evropského (Castor fiber) na jižní Moravě a jeho vlivy v krajině, bakalářská práce, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 42.s. JENKINS S. H., BUSHER P. E. (1979): Castor canadensis. Mammalian species, 120 s. 1-8. KAPIC T. (1996): Řeky, vydavatelství ITEM spol.s.r.o. Bratislava. Z francouzského originálu Vie savage, vydaného Societé des Périodigues Larousse, Paris 1990, přeložil Ing. Tomáš Kapic KASPERCZYK, B. (1992): Habitat use by European beaver in lakelands depending on the population density and age. In Bobek, B, (ed): Global trends in Wildlife management. 18th IUGB Congress, Jagellonian University Krakow, Vol 2: 141-143 s. KOLLAR H.P., SEITER M. (1990): Bobři v Dunajských luzích východně od Vídně – úspěšné znovuosídlení, Spolek pro ekologii a výzkum životního prostředí 19 s.
57
KOSTKAN, V. (2000): Ekologická nika bobra evropského (Castor fiber L. 1758) v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Doktorská disertační práce. Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc, 93. s. MULLER-SCHWARZE, D. (1994a): Chemical repellents for beaver: new leads. New York. 479-484. s. MÜLLER P. (2005): Vliv bobra evropského (Castor fiber L.1758) na společenstvo drobných zemních savců v lužních lesích jižní Moravy, bakalářská práce, MZLU Brno, 45 s. NETÍK J. (2005): Svět myslivosti „Návrat bobra na Břeclavsko“, 2005 č.3, vydavatel Lesnická práce s.r.o, str.21-23. NOLET, B. A., HOEKSTRA, A., OTTENHEIM, M. M. (1994): Selektive foraging on woody species by the beaver Castor fiber, and its impact on a riparian willow forest. Biological conservation, 70: 117 – 128 s. OGNĚV (1947) : Zveri SSSR i priležaščich stran. Tom V. Moskva QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSR, Mapa 1: 500 000, Geografický ústav ČSAV, Brno SYROVÁTKOVÁ, P. (1998): Heterogenita stanovišť bobra evropského. Diplomová práce.Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc, 69. s. TUČKOVÁ P. (2001): Vybrané aspekty kácení dřevin bobrem evropským (Castor fiber L.), diplomová práce, Přírodovědná fakulta UP, Olomouc, 67 s. VOREL A. (2005): Svět myslivosti „Jsou bobři v České republice na přelomu tisíciletí v civilizační krizi?“, 2005 č.3, vydavatel Lesnická práce s.r.o, str.17-20. ZACH J., DRÁPELA K., SIMON J. (1994): Dendrometrie cvičení, vydala Vysoká škola zemědělská v Brně, 174.s. ZEJDA J., ZAPLETAL M., PIKULA J., (2002): Hlodavci v zemědělské a lesnické praxi, vydal Agrospoj s.r.o.Těšnov, Praha 1, 284. s. ZÍBRT J. (1929): Bobr v zemích československých, Nákladem Československé Akademie Zemědělské, v Praze 1929, 132. s.
58
10. SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č.1 – tabulky naměřených hodnot Příloha č.2 – letecký snímek obory Příloha č.3 – mapa umístění obory Příloha č.4 – mapy výzkumných ploch Příloha č.5 – legenda k mapám přílohy č.4 Příloha č.6 – obrazová příloha
59