Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav ekologie lesa. Diplomová práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ekologie lesa

Diplomová práce Časoprostorová aktivita bobra evropského na vybraných lokalitách na okrese Kroměříž

2005/2006

David TŮMA

ABSTRAKT Autor diplomové práce:

David Tůma

Název diplomové práce: Časoprostorová aktivita bobra evropského na vybraných lokalitách na okrese Kroměříž

V posledních letech bobr evropský (Castor fiber) expanduje stále více do naší přírody a osídluje další nové lokality. Svým chováním a činností si dokáže upravit okolní prostředí a „měnit ho k obrazu svému“. Diplomová práce je zaměřena na sledování časoprostorové aktivity populace bobra evropského (Castor fiber) na nově osídlené lokalitě na okrese Kroměříž. Práce se soustřeďuje na aktivitu bobrů v oblasti kácení dřevin a jeho rozložení po lokalitě, stavební aktivitu a vliv na okolní biocenózy a ekologické hodnocení lokality z hlediska její vhodnosti pro bobry. Klíčová slova: druh dřeviny, průměr dřeviny, bobří stavby, vliv na okolní biocenózy, ekologické hodnocení lokality.

ABSTRACT Author of the thesis:

David Tůma

Title of the thesis:

Spacio-temporal activity ob beaver (Castor fiber) chosen locality in Kroměříž region.

In last years beaver (Castor fiber) expands more and more into our nature and colonizes next new localities. With its behaviour and activities it can modify surrounding environment and „change it in own image“.

This thesis is aimed at monitoring of spacio-temporal activity of beaver`s (Castor fiber) population at new sittled habitat in Kroměříž region. Thesis is aimed at beavers activities that includes tree felling and its collocation at habitat, building activity and effect on surrounding biocenosis and ecological appraisal of locality on the part of availability for beavers.

Keywords: Sort of woody species, species diameter, beaver`s building effect on surrouding biocoenosis, ecological appraisal of locality

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Časoprostorová aktivita bobra evropského na vybraných lokalitách na okrese Kroměříž zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor diplomové práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne …………….………. podpis studenta .................................................... .

Poděkování: Chtěl bych poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Josefu Suchomelovi Ph.D. za jeho odborné a organizační vedení při zpracování této práce. Dále chci poděkovat svému strýci Radovanu Bajerovi za jeho obětavou pomoc při terénních pracích.

OBSAH 1

ÚVOD............................................................................................................................1

2

CÍL PRÁCE..................................................................................................................2

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................3 3.1 TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ SOUČASNÝCH BOBRŮ RODU CASTOR ..............................3 3.2 FYLOGENEZE RODU CASTOR ....................................................................................5 3.3 CHARAKTERISTIKA DRUHU BOBR EVROPSKÝ (CASTOR FIBER) ................................6 3.3.1 Popis ..................................................................................................................6 3.3.2 Rozmnožování a způsob života ..........................................................................8 3.3.3 Potrava...............................................................................................................8 3.3.4 Ekologie .............................................................................................................9 3.3.5 Etologie..............................................................................................................9 3.4 KOMENZÁLOVÉ.....................................................................................................10 3.5 KONKURENTI ........................................................................................................11 3.5.1 Potravní konkurence ........................................................................................11 3.5.2 Prostorová konkurence ....................................................................................11 3.6 PREDÁTOŘI ...........................................................................................................12 3.7 BAKTERIE A PARAZITÉ ..........................................................................................12 3.7.1 Bakterie. ...........................................................................................................12 3.7.2 Endoparazité....................................................................................................12 3.7.3 Ektoparazité. ....................................................................................................13 3.8 NEMOCI ................................................................................................................13 3.9 HISTORIE A SOUČASNOST BOBRA EVROPSKÉHO V EVROPĚ ....................................14 3.9.1 Historie v Evropě .............................................................................................14 3.9.2 Současnost v Evropě ........................................................................................15 3.10 HISTORIE A SOUČASNOST BOBRA EVROPSKÉHO NA NAŠEM ÚZEMÍ ........................15 3.10.1 Historie na našem území..............................................................................15 3.10.2 Současnost na našem území.........................................................................16 3.11 PRÁVNÍ OCHRANA A NÁHRADA ŠKOD ZPŮSOBENÝCH BOBREM EVROPSKÝM .........17 3.11.1 Právní ochrana ............................................................................................17 3.11.2 Náhrada škod...............................................................................................18

4

CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ................................................19 4.1 POLOHA A VYMEZENÍ ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ .........................................................19 4.2 GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY ...............................................................................20 4.2.1 Geomorfologické začlenění oblasti..................................................................20 4.2.2 Georeliéf ..........................................................................................................20 4.3 GEOLOGICKÉ A PEDOLOGICKÉ POMĚRY ................................................................21 4.3.1 Geologická stavba............................................................................................21 4.3.2 Půdy .................................................................................................................21 4.4 KLIMATICKÉ A HYDROLOGICKÉ POMĚRY ..............................................................21 4.4.1 Klimatické poměry ...........................................................................................21 4.4.2 Hydrologické poměry.......................................................................................23 4.5 VEGETAČNÍ POMĚRY .............................................................................................23 4.5.1 Fytogeografické členění...................................................................................23 4.5.2 Potravní základna bobrů .................................................................................24 4.6 ZOOLOGICKÁ SLOŽKA ...........................................................................................24

5

MATERIÁL A METODY.........................................................................................25

5.1 OBDOBÍ ZPRACOVÁNÍ DAT ....................................................................................25 5.2 SBĚR DAT A JEJICH VYHODNOCENÍ ........................................................................25 5.2.1 Determinace a měření průměrů kácených dřevin............................................25 5.2.2 Rozložení prostorové aktivity bobrů na lokalitě ..............................................25 5.2.3 Stavební činnost bobrů na lokalitě...................................................................26 5.2.4 Vliv bobrů na okolní biocenózy .......................................................................26 5.3 EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ LOKALITY Z HLEDISKA JEJÍ VHODNOSTI PRO BOBRY.....26 6

VÝSLEDKY ...............................................................................................................32 6.1 PREFEROVANÉ DRUHY A PRŮMĚRY DŘEVIN ..........................................................32 6.2 ROZLOŽENÍ PROSTOROVÉ AKTIVITY BOBRŮ NA LOKALITĚ ....................................33 6.3 STAVEBNÍ AKTIVITA BOBRŮ A JEJICH VLIV NA OKOLNÍ BIOCENÓZY ......................35 6.3.1 Stavební aktivita bobrů ....................................................................................35 6.3.2 Vliv bobrů na okolní biocenózy .......................................................................35 6.4 EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ LOKALITY Z HLEDISKA JEJÍ VHODNOSTI PRO BOBRY.....36

7

DISKUZE ...................................................................................................................39 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6

PREFERENCE DŘEVIN ............................................................................................39 PREFERENCE PRŮMĚRU KMENE .............................................................................40 ROZLOŽENÍ ČASOPROSTOROVÉ AKTIVITY BOBRŮ .................................................41 STAVEBNÍ AKTIVITA BOBRŮ ..................................................................................41 VLIV BOBRŮ NA OKOLNÍ BIOCENÓZY ....................................................................42 EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ LOKALITY Z HLEDISKA JEJÍ VHODNOSTI PRO BOBRY.....43

8

ZÁVĚR .......................................................................................................................45

9

SUMMARY ................................................................................................................47

10

LITERATURA...........................................................................................................49

11

SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................53

1 Úvod „Na počátku byla země pokryta vodou v níž žili jen bobři, vydry a ondatry. Potápěli se do hloubek a vynášeli odtud bahno, z něhož Velký Duch Manitoův stvořil souši. Pohoří, vodopády a jeskyně byly prací bobrů, kteří byli velcí jako obři. Jejich úkolem bylo dát pevnině tvar. Tito obrovití bobři měli i svou vlastní řeč. Nicméně později vzbudili hněv Manitoův a ten jich mnoho pobil. Za trest jim také odebral řeč. Duch bobra vyšel z jeho těla a stal se člověkem“ (Vávra 1997). Takto si vysvětlují vznik světa a následně člověka z “Otce všech bobrů“ indiáni kmene Amokino tj. “bobří lidé“ od jezera Huron v Severní Americe. Dnešní pohled na původ země i člověka je poněkud odlišný, ale tato legenda je cenná tím, že se jedná o jeden z mála případů, kdy bobr v lidských dějinách hrál jinou roli než roli “zdroje“ kožešiny, masa, kastorea apod., což na řadě míst, spolu s předsudky, vedlo k jeho úplnému vyhubení (Vávra 1997). Bobr evropský (Castor fiber L.) byl na území současné ČR vyhuben v první polovině 18. století. Ve druhé polovině 18. století byly prováděny pokusy s farmovými chovy bobra i s jeho vypouštěním do volné přírody, především v oblasti Třeboňska. Nicméně problémy, způsobené bobry na jihočeských rybnících, stejně jako absence jakékoliv ochrany druhu na ostatním území, vedly začátkem 19. století k opětovnému vyhubení (Hošek 1978). Tato diplomová práce má za úkol zjistit aktivity bobrů na nově osídlených lokalitách, jaké druhy dřevin a jakých tloušťkových dimenzí bobři preferují v břehových porostech a do jaké míry se dokáží přizpůsobit novému prostředí.

1

2 Cíl práce Cíle práce jsou: 1) sledování časové a prostorové aktivity vybraných populací bobra evropského 2) zjištění potravního spektra druhů dřevin 3) sledování prostorové rozložení aktivity 4) sledování stavební aktivitu a vliv na okolní biocenózy 5) ekologické hodnocení lokality z hlediska vhodnosti pro bobry

2

3 Literární přehled 3.1 Taxonomické zařazení současných bobrů rodu Castor V současné době tvoří rod Castor

dva druhy:

bobr evropský (Castor fiber

L.,1758) a bobr kanadský (Castor canadensis Kuhl,1820). Tyto dva druhy jsou poměrně dobře rozlišitelné, viz. například práce Lavrova (1981) a Heideckeho (1986). Eurasijská populace bobra Castor fiber je tvořena několika poddruhy. Na počátku našeho století představovaly tyto poddruhy také geograficky izolované reliktní populace. V povodí Labe v Německu (okolí Magdeburgu) žije poddruh Castor fiber albicus. V jižním Norsku je autochtonní populace nominátního poddruhu Castor fiber fiber. Při ústí řeky Rhôny ve Francii se zachoval poddruh Castor fiber galliae. V evropské části bývalého SSSR (Bělorusko, okolí Voroněže) a v severovýchodním Polsku se zachoval a později byl šířen východoevropský poddruh Castor fiber vistulanus. Další dva poddruhy žijí v Asii (Castor fiber birulai, Castor fiber pohlei). U bobra kanadského (Castor canadensis Kuhl, 1820) bylo popsáno celkem 24 poddruhů (Lehký 1995). Pro přehlednost uvádím systematické rozdělení čeledi bobrovitých, jak jej ve své práci uvedli Hanák a Heráň (1975), a ze kterého vycházím v této práci i já. čeleď : Castoridae - bobrovití

2 recentní druhy

rod :+ PALEOCASTOR Leidy,1869 rod: + TROGONTHERIUM Fisher,1809 rod: + DIPOIDES Jaeger,1835 rod: + STENOFIBER Geoffroy,1883 rod: CASTOR Linneaus, 1758 + Castor issidorensis Croizet et Jobert,1828 Castor fiber Linneaus,1758

- bobr evropský

C. fiber fiber L. 1758

- bobr skandinávský

C. f. albicus Matschie, 1907

- bobr labský

C .f .galliae Geoffroy, 1803

- bobr galský

3

C. f. vistulanus Matschie, 1907

- bobr běloruský

C. f. pohlei Serebrenikov, 1929

- bobr uralský

C. f. birulai Serebrenikov,1929

- bobr mongolský

Castor canadensis Kuhl, 1820

- bobr kanadský

Někteří autoři (např. Lavrov 1981) mají ovšem jiný názor. Mezi evropskými bobry rozlišují dva druhy - východní a západní (viz. níže). Ognev (1947) a Lavrov (1981) dokazují existenci dvou poddruhů "východního" bobra a předkládají množství měření dokazujících, rozdíly mezi běloruskými (C. fiber belarusicus) a voroněžskými bobry (C. fiber osteuroaeus). Přesto se mezi západoevropskými a středoevropskými zoology udrželo souhrnné označení Castor fiber vistulanus pro východoevropské bobry. Rozdělení eurasijských zástupců rodu Castor dle Lavrova (1981) Castor albicus - západní bobr Castor albicus albicus Matschie, 1907

- labský bobr

Castor albicus galliae Geoffoy, 1803

- rhônský bobr

Castor fiber - východní bobr Castor fiber fiber Linneaus, 1758

- skandinávský bobr

Castor fiber belarusicus Lavrov, 1974

- běloruský bobr

Castor fiber osteuropaeus Lavrov,1974

- východoevropský bobr

Castor fiber pohlei Serebrenikov, 1929

- západosibiřský bobr

Castor fiber tuvinicus Lavrov, 1974

- tuvinský bobr

Castor fiber birulai Serebrenikov, 1929

- mongolský bobr

Přes jistou nejednotnost se však většina autorů shoduje na tom, že v Eurasii žijí tři homogenní skupiny bobrů: asijští, západoevropští a východoevropští. Pro vznik "západní" a "východní" skupiny bobrů hovoří fakt, že v době glaciálů byli bobři vytlačeni postupujícím ledovcem do dvou oblastí (refugií). A to jihozápadní a východní (příp. jihovýchodní). Velmi pravděpodobné je, že jako refugium posloužila např. delta Dunaje a dalších velkých řek. Je nasnadě, že během této několik tisíciletí trvající geografické izolace muselo dojít k vytvoření určitých rozdílů. JZ skupina po ústupu ledovců v holocénu 4

osídlila západní a střední Evropu, zhruba po řeku Vislu. Bobři východní skupiny se rozšířili do východní Evropy a přes Finsko osídlili i Skandinávii (Heidecke 1986). Pecina (1990) předpokládá, že v Čechách žil poddruh Castor fiber albicus (což se jeví jako nanejvýš pravděpodobné s ohledem na autochtonní labskou populaci bobra v Německu). Opravdovou záhadou ovšem je, který poddruh bobra žil v povodí Dunaje a tedy i na značné části našeho území. Je dost pravděpodobné, že na Moravě, náležící do povodí tohoto evropského veletoku, žil zvláštní poddruh bobra z okruhu "východních bobrů". Na příslušnost k této skupině lze usuzovat vzhledem k výše zmíněné hypotéze o dvou "ústupových cestách" před ledovcem. Uvážíme-li, že v pleistocénu sestoupili alpské ledovce vlastně až k Dunaji, je téměř jisté že bobři volili právě "východní" cestu, po proudu své rodné řeky, pravděpodobně do její delty. Existenci zatím fiktivního dunajského bobra by bylo potřeba doložit (nebo vyvrátit) studiem kraniologických materiálů dunajského původu, který je uložen v muzeích států bývalého habsburského mocnářství (Lehký 1995).

3.2 Fylogeneze rodu Castor V této části bych se stručně zmínil o vývoji bobrů, od jejich prvních prapředků až po dnešní evropské a kanadské bobry. Rod Castor patří do řádu hlodavců (Rodentia). Ten se objevil na Zemi přibližně ve svrchním paleocénu (tj.cca před 65 mil.lety). Živočichové, které můžeme považovat za první předky dnešních bobrů, patřící do nadčeledi Castoridea se dle Lyčeva (1977 in Lavrov 1981) objevili v Asii ve středním oligocénu (tj.cca před 25 mil.lety) a patřili k rodu Propaleocastor. Nejstarším rodem bobra na evropské pevnině je rod Stenofiber. Tito první bobři byli malí hrabaví hlodavci a jako mnozí další nevedli život podobný dnešním bobrům (Musil 1987). Ve střední Evropě se tito bobři objevili v oligocénu (Lavrov 1981). Právě uvnitř rodu Stenofiber můžeme plynule, krok za krokem sledovat jeho přeměnu v rod Castor, který jako samostatný rod vystupuje poprvé ve starším pliocénu (tj.cca před 5mil.lety). Postupně probíhá i adaptace na vodu, která dosahuje vrcholu u dnešních bobrů (Musil 1987).

5

Během třetihor se vytvořila řada paralelních vývojových linií. Jednou z nich je např. poměrně hojně rozšířený obrovský bobr rodu Trogontherium, který žil od poloviny pliocénu po mindel-risský glaciál. Dosahoval velikosti vlka a jeho kosterní pozůstatky byly nalezeny také u nás (Musil 1987). Vereščagin (1969 in Lavrov 1981) dokládá koexistenci rodu Trogontherium s rodem Castor, který se podle něj vyvinul již koncem miocénu. Ruští autoři (Lyčev 1973 a Lavrov 1981, in Lavrov 1981) také předpokládají, že v pliocénu bobr osídlil Severní Ameriku po pevninském mostě (Lehký 1995).

3.3 Charakteristika druhu Bobr evropský (Castor fiber) 3.3.1

Popis

Recentní zástupci čeledi bobrovití (Castoridae) ve dvou velmi vzájemně podobných druzích (Castor fiber, Castor canadensis) jsou druhými největšími hlodavci vůbec (po kapybaře Hydrochoerus hydrochaeris Linnaeus), bobr evropský je největší evropský hlodavec. Bobrovití jsou rozšířeni holarkticky od severní hranice rozšíření stromů a k hranici subtropů. Oba druhy mají velmi podobné zavalité tělo a širokou hlavu s krátkýma ušima. Celkově působí mohutným, ale nemotorným dojmem (Kostkan 2000). Významná a charakteristická je řada adaptací k obojživelnému způsobu života především plochý ocas s povrchem charakteru šestiúhelníkových šupin, mezi kterými vyrůstají pouze řídké a krátké chlupy, takže na první pohled vypadá jako lysý. Při pobytu ve vodě slouží rovněž uzavíratelné nozdry i uši, plovací blány, struktura srsti atd. Končetiny jsou krátké a silné, přední jsou hrabavé s dobrou uchopovací schopností díky částečně protistojnému pátému prstu, plovací blána je pouze naznačena. Zadní končetina je rovněž hrabavá, dlouhé prsty (až 20 cm) mají dobře vyvinutou plovací blánu, na čtvrtém prstu je rozdvojený dráp, sloužící k péči o hustou srst. Zbarvení je tmavě hnědé nebo černé. Srst je velmi hustá, zimní podsada má 23 200 - 27 000, letní 13 900-18700 chlupů na 1 cm2 (Dzeciolowski 1996). Délka pesíků dosahuje asi 60 mm, na konci se zužují. Na příčném průřezu jsou pesíky oválné až kopinaté s dutinou dělenou do přihrádek, ve kterých je rovněž umístěn pigment. Podsada vyrůstá ve svazcích. Srst je pečlivě udržována s pomocí výměšků podocasních žláz a k úpravám srsti slouží i rozdvojený čtvrtý prst zadní končetiny. Ve vodě si srst zachovává velmi dobré izolační vlastnosti, výměna probíhá průběžně, se zvýšenou intenzitou v dubnu a květnu a pak opět srpnu až

6

září. Tepelné izolaci rovněž slouží vrstva podkožního tuku, která je nejsilnější na břišní straně těla (Kostkan 2000). Anální otvor ústí společně s urogenitální soustavou ve společném vývodu, podobném kloace. U samců je přítomna os penis, dlouhá asi 20 mm. Charakteristická je přítomnost dvou, u dospělců obou pohlaví téměř stejně velkých párových žláz, ležících v blízkosti "kloaky" pod kořenem ocasu. Větší žlázy (délky žlázy u dospělců kolem 8 cm, u ročního mláděte asi 4 cm dlouhé) jsou na povrchu hladké, uvnitř bohatě členité až laločnaté, obsah je polotekutý až gelovitý, žluto-hnědavé barvy. Charakterem i výrazným zápachem je žláza stejná u samců, samic i mláďat. Pach obsahu této žlázy je velmi silný, základem je „pižmo“ a obsahuje i pro člověka rozeznatelný nahořklý pach, pravděpodobně původem z pryskyřičných a siličných složek dřevin. Tyto žlázy byly známy pod obchodním názvem "Castoreum - bobří stroj". Druhý pár žláz je jen o něco menší (délka žlázy u dospělců 7 cm, u ročního mláděte asi 2 cm dlouhé). Žláza má hladký povrch a uvnitř je jen mírně laločnatá , obsah je homogenní, šedavý, charakterem připomíná tuk. Tato žláza se uplatňuje především při úpravách srsti proti pronikání vody (zvětšení hydrofobního charakteru povrchu chlupů), má ovšem rovněž velmi výrazný specifický pach (odlišný od první žlázy). Rovněž s těmito žlázami se obchodovalo, a to pod obchodním názvem "Castorin".Obě žlázy jsou aktivní při pachovém značení teritoria (Kostkan 2000). Lebka je robustní, velká šířka je dána hlavně širokými jařmovými oblouky. Většina specifik bobří lebky souvisí s mohutným rozvojem svaloviny, která se projevuje i rozsáhlými drsnými povrchy v místech úponů svalů na lebce a dolních čelistech. S úpony svalů zřejmě souvisí i rozvoj sagitálního hřebene v oblasti mezitemenní kosti a příčně navazující vysoký hřeben týlní kosti, které jsou patrné až u bobrů starších jednoho roku. Tyto hřebeny mění v bočním pohledu původně zaoblený tvar temenní a týlní části lebky mláďat na lineární s ostrým pravoúhlým přechodem na temeno. Charakteristické jsou i výrazné, šikmo vzad směřující kostěné zvukovody. V čelním pohledu jsou očnice kryty širokou horní čelistí, v čelním pohledu jsou dobře viditelné předočnicové otvory. Na dolní čelisti je mohutný svalový výběžek, který v bočním pohledu kryje M3 a částečně i M2. Nápadné jsou velké řezáky jasně oranžové barvy, stoličky jsou silně hypsodontní (Kostkan 2000).

7

Zubní vzorec:

3.3.2

1, 0, 1, 3 ---------------- = 20 1, 0, 1, 3

Rozmnožování a způsob života

Bobr je monogamní tvor, rozmnožuje se v lednu až březnu, březost trvá 105 - 109 dní a mláďata přicházejí na svět v dubnu až červnu. Na svět přichází 2 - 5 nidifugních mláďat. Noru opouštějí již po 4 - 6 týdnech v doprovodu rodičů. V rodině zůstávají 2 - 3 roky a přibližně v tomto věku dosahují pohlavní dospělosti. Po jejím dosažení jsou pak rodiči vyhnáni z kolonie. Bobří kolonii tvoří rodičovský pár a dvě až tři generace potomků. Průměrná velikost jedné bobří kolonie je od pěti do osmi jedinců. Schopnost se rozmnožovat trvá do 16 let, ale těžiště je mezi 4 - 10 lety života (Vorel 2006). Zejda (2002) uvádí, že říjnost samic může být roztažena přibližně 14 dnů, avšak vlastní říje trvá 12 – 14 hodin. Pokud není samice v této době oplodněna, říje se ještě může 2 – 3krát během uvedených 14 dnů opakovat. Vzhledem k nálezům gravidity u samic, starých 12 – 18 let, je možno stanovit maximální plodnost jedné samice na 27 až 75 mláďat za život. Bobři osidlují teritoria o celkové délce až 2 km v závislosti na charakteru krajiny. V zimě je to ovšem daleko méně, 100 – 500 m (Syrovátková 1998). Ta si označují pachovými značkami a aktivně brání. Sun et Müller-Schwarze (1997) uvádějí, že podle sekretu druhého páru análních žláz jsou bobři schopni rozlišit příbuzné jedince při obraně teritoria. Aktivní jsou za soumraku a v noci. Za noc jsou schopni urazit až 20 km, ale průměrně se pohybují na vzdálenost 5,2 km. (Syrovátková 1998). Zimu tráví v doupatech. Smith et al. (1991) udávají u kanadských bobrů mírné snížení teploty a aktivity, ale zvířata nehibernují. Protože obývají rozsáhlý areál, jsou jednotlivé populace přizpůsobeny místním klimatickým podmínkám. 3.3.3

Potrava

Bobr evropský je výhradní býložravec. Jeho potravní spektrum zahrnuje jak byliny, tak i dřeviny. Spotřeba rostlin je závislá na několika faktorech. Jednak je to roční období, dále stav vodní hladiny na lokalitě, kvalita a kvantita potravní nabídky, dosažitelnost a nakonec je důležitá i schopnost regenerace rostlin. Je popsáno 86 druhů dřevin a 149 druhů bylin, které slouží jako potravní základna labského bobra. Tento výběr je však zúžen na 35 8

hlavních rostlin, přičemž největší druhová rozmanitost v potravě je na přelomu září a října. Využívány jsou především vodní rostliny a byliny rostoucí na břehu. Dřeviny tvoří významný podíl ve stravě až na konci vegetačního období od října do prosince, kdy dochází k intenzivnímu zásobování na zimu. Vyskytují se v menší míře i během celého roku. Potřeba potravy je kryta především měkkými dřevinami rodů Salix spp., Populus spp. a dalšími druhy náležejícími do měkkých a tvrdých luhů (Vorel 2006). Zásoby představují větve zabodnuté do bahnitého dna poblíž východu z nory, případně uložené přímo v norách nebo spletené do plovoucích vorů. Ty v zimě na hladině zamrznou, ale jsou přístupné ze spodní strany (Syrovátková 1998). 3.3.4

Ekologie

Bobr nejčastěji obývá stojaté nebo mírně tekoucí vody o dostatečné hloubce, bez výrazného kolísání hladiny a s dobře rozvinutým břehovým porostem. Proto jim vyhovují především odstavená ramena, meandry, náhony, zdrže nad jezy, jezera a rybníky. Podle Heideckeho hodnocení lokalit jsou pro bobry jako nejlepší ta stanoviště, která se svým charakterem blíží přirozenému, člověkem nepozměněnému prostředí. Toto hodnocení je však použitelné pouze pro rozsáhlejší území, na jednotlivých lokalitách totiž bobři ukazují svoji dobrou přizpůsobivost a případně i schopnost „měnit prostředí k obrazu svému„ (Tučková 2001). Faktorem ovlivňujícím vhodnost stanoviště je také přítomnost především měkkodřevinných pobřežních luhů. Důležitý je výskyt alespoň jednoho z těchto druhů dřevin: vrby, topolu, jasanu nebo javoru (Vorel 2006). 3.3.5

Etologie

Bobr evropský se jako vysoce adaptabilní druh dokáže rychle přizpůsobovat změněným podmínkám. Někteří autoři se domnívali, že bobři různých evropských poddruhů nejsou schopni stavět hráze na vodních tocích, např. C. fiber albicus. Ve skutečnosti bobři žijící v územích s vyššími břehy a hlubokou vodou hrabou nory a hráze nestaví. Na malých mělkých tocích hrázemi zvyšují hladinu vody, aby byly východy z nor nebo hradů bezpečné. Stavba hradů je podmíněna plochými břehy a vysokou hladinou podzemní vody, případně sypkými půdami na březích, které nejsou pro hrabání nor dostatečně pevné (rašelinné půdy, štěrky a písky atd.). Často staví i tzv. polohrady, které

9

tvoří většinou větvemi překrývané propadající se mělké nory. (Kollar et Seiter 1990, Janýšková 1997). Ve vápencových územích ve Francii je popsáno přebývání i v jeskyních. Hrady i nory, zvlášť pokud jsou užívány řadu let, tvoří složité systémy chodem s mnoha východy a nouzovými náhradními prostorami (Kostkan 2000). Poněkud zkreslený je názor o pomalém a neobratném pohybu bobra na souši. Při odchytu v Polsku na podzim 1991 se bobr na vzdálenost asi 100 m pohyboval po souši rychlostí běžícího člověka. Bobr je výborný plavec, plave především pomocí zadních končetin a ocasu. Plavání je velice tiché, hlasitý úder ocasem o hladinu a následné potopení je typický výstražný signál pro ostatní členy komunity. Dobře se potápí, pod vodou vydrží podle některých autorů až 12 minut. Běžné potopení je ale mnohem kratší. Při plavání na hladině jsou zadní nohy hodně roztaženy, nad hladinu vyčnívá svrchní část hlavy i celý hřbet až téměř ke kořeni ocasu a působí mohutným dojmem. Ve vodě se cítí bezpečněji, při náznaku nebezpečí utíká ze souše do vody. Při potopení uzavírá zvukovody i nozdry. Svalovina ústního otvoru je uzpůsobena tak, že bobr může hryzat stromy pod vodou, aniž by voda vnikala do tlamy (Kostkan 2000).

3.4 Komenzálové Komenzály bobra jsou zejména organismy využívající jeho staveb jako vlastních úkrytů. Ze savců to jsou vydra říční (Lutra lutra), norek (Mustela vison), lasice hranostaj i kolčava (Mustela erminea, M. nivalis), ondatra (Ondatra zibethicus), rejsci, hryzci (Arvicola spp.), hraboši (Microtus spp.) a myši (Muridae). Za zimní úkryt mohou bobří stavby využít také někteří plazi, např. užovky (Natrix natrix), zmije (Vipera berus), ještěrky (Lacerta spp.), nebo želva bahenní (Emys orbicularis). Z obojživelníků se lze setkat s čolky (Triturus spp.) a žábami (Anura). Vchody do nor osídlují ryby jako štika (Esox lucius), mník (Lota lota), piskoř (Misgurnus fossilis), sumec (Silurus glanis) a další. Kromě vydry, norka a velkých dravých ryb, které někdy napadají mláďata, ostatní „nájemníci“ bobrům neškodí (Vávra 1997). Djakov (1975) uvádí, že při propadnutí nor mohou jejich horní části využívat i lišky (Vulpes vulpes), mývalovec kuní (Nyctereutes procyonoides) nebo jezevec (Meles meles). Dokonce někteří ptáci je mohou využít jako úkryt či místo pro stavbu hnízd, např. rehek (Phoenicurus spp.), slavík (Luscinia spp.) a další.

10

3.5 Konkurenti O konkurenci lze uvažovat ve dvou oblastech. Je to konkurence v prostorové nice a potravní nice. 3.5.1

Potravní konkurence

Konkurenci mohou představovat ty druhy, které se živí především kůrou dřevin a vodní či břehovou vegetací. Dále se musí trvale vyskytovat poblíž vodstev (cca do 100 150 metrů). Z hlediska bylinné vegetace mohou konkurencí být prakticky jen hospodářská zvířata. Ta navíc díky své váze mohou bobrům probořit nory. Djakov (1975) pozoroval na několika místech Běloruska a Ruska, jak intenzívní pastva dobytka vedla k přeměně těchto míst v lokality bobrem neobyvatelné. Pouze v jarním období, dokud je bylin málo, mohli by konkurenty představovat hraboši , ale spíše jen při přemnožení. Významnější škody může způsobit ondatra, zejména v místech, kde jsou její populace početnější a potravní nabídka naopak není tak bohatá. V době od podzimu do časného jara, kdy se živí množstvím oddenků rákosu, orobince, leknínu apod., pak může být bobrům konkurencí neboť ti využívají stejný potravní zdroj. Během zimy se mohou na bobry pokácených dřevinách přiživovat i zajíci či myšovití hlodavci. Zatímco drobní myšovití hlodavci se živí částmi větví pod sněhem, zajíci ohlodávají kůru nad sněhem. Přidat se k nim mohou i jeleni a losi, ale i tento vliv má význam hlavně v oblastech s velkým výskytem těchto zvířat (Vávra 1997). 3.5.2

Prostorová konkurence

Ani v této oblasti nemá bobr vážné konkurenty. Pokud by ho suchozemští živočichové vytlačili z jedné nory, přestěhuje se do jiné - má jich na lokalitě několik a zůstane žít na tom samém místě. Do určité míry jsou konkurencí vydra, mývalovec kuní, liška, jezevec a rosomák (Vávra 1997). Kuriozitou je nález z Voroněžského zapovedniku (Rusko), kde v roce 1949 objevili ve starém bobřím hradě doupě vlků (Djakov 1975). Jarní úkryty bobrů, sloužící k přečkání povodní, jsou situovány výše a jejich vchody bývají za normálních vodních stavů nad hladinou, mohou právě v těchto dobách využívat lišky, jezevci či mývalovci kuní. Pro bobra jsou v tu dobu ale nevhodné, a proto nelze tento případ považovat za konkurenci. Celkově vzato některé výše uvedené druhy

11

živočichů, za jistých okolností mohou být bobrům konkurencí, ale skutečně vážného konkurenta bobr nemá (Vávra 1997).

3.6 Predátoři Predátoři přestavují nebezpečí spíše pro mláďata než pro dospělce. Navíc s ohledem na stavy šelem není toto ohrožení velké. Za potenciální predátory lze považovat vlka (Canis lupus), medvěda (Ursus arctos), rysa (Lynx lynx), rosomáka (Gulo gulo), vydru (Lutra lutra), lišku (Vulpes vulpes), mývala (Procyon lotor), toulavé psy a mývalovce kuního (Nyctereutes procyonoides). Pro mladé mohou být nebezpeční také tchoři (Mustela pustorius, M. eversmanni.), kuny (Martes martes, M. foina.), sobol (Martes zibellina), lasice (Mustela erminea, M. nivalis), norek (Mustela vison) (spíše americký, který je větší a agresivnější než evropský), ale i velké štiky (Esox lucius) a sumci (Silurus glanis). Z ptáků přichází v úvahu např. orel mořský (Haliaeetus albicilla), jestřáb (Accipiter gentilis), luňák (Milvus migrans, M. milvus) a to při jarních záplavách nebo během večerních a ranních hodin, pokud bobři začnou aktivovat před soumrakem nebo se ukryjí až později zrána. Větší hrozbu může představovat výr velký (Bubo bubo) a některé další sovy, aktivní ve stejnou dobu jako bobři, navíc disponující výborným zrakem a schopností neslyšného letu (Djakov 1975). V Severní Americe jsou dle MullerSchwarzeho (1994) hlavními predátory bobra vlk (Canis lupus) a kojot (Canis latrans).

3.7 Bakterie a parazité 3.7.1

Bakterie (Kostkan 2000).

Jedná se především o bakterie Mycobacterium spp., Streptococcus spp., Staphylococcus spp., Pasteurella spp., Salmonella typhimurium, S. dublin, S. altendorf. 3.7.2

Endoparazité (Vávra 1997).

Trematoda - Motolice (kmen Ploštěnci - Plathelminthes): Stichorchis subtriquetrus Rud. (1814), Psilotrema castoris Orloff (1946), Plagiorchis castoris Orloff et Moscalew (1953), Pl. massino Petrow et Tichonov (1927), Ochestoma ellipticum Pratt (1902), Echinostoma orlovi Romaschov (1966), E. armigerum Barker et Irvine (1915), E. revolutum Frohlich (1802), E. sp. Orloff et Romaschov (1954), Stephanoproraoides lawi Price (1934), Echinoparyphium sp. Formitschewa (1956),

12

Fasciola hepatica L. (1758), Dicrocoelium lanceatum Stiles et Hassal (1896), Opisthorchis felineus Blanchard (1895), Alaria alata Goeze (1782).

Cestoda - Tasemnice (kmen Ploštěnci - Plathelmithes): Alveococcus multilocularis Abuladse (1960), Taenia hydatigena (1766), Taeniidae sp. Mathevosian (1960), Paranoplocephala omphalodes Hermann (1783), Rodentolepis straminea Goeze (1782), Hymenolepaea sp. Orloff (1948).

Acanthocephala - Vrtějši: Polymorphus paradoxus Connell et Corner (1957).

Nematoda - Hlístice (kmen Hlísti - Nemathelminthes): Castorstrongylus castoris Chapin (1925), Travassosius rufus Khalil (1922), T. americanus Chapin (1925), Trichostrongylus axei Cobbold (1879), T. capricola Ransom (1907), Ascaris lumbricoides L. (1758), Dipetalonema sprenti Anderson (1953), Setaria sp. Hall (1916), Trichocephalus castoris Rudolphi (1819), Hepaticola hepatica Railliet (1895), Oxyuris sp. Canavan (1929), Rhabditis sp. Chlebovitsch (1939), Gongylonema sp. Morgan (1968). 3.7.3

Ektoparazité (Kostkan 2000).

Členovci. Všenky: Trichodectes castoris Osborn. Roztoči: Xenocastor fedjushini Zachvatkin, 1941; Schizocarpus mingaudi Trouessart, 1896; Haemogamasus sp. Brouci: Platypsillus castoris Ritsema, 1869 (Sylphidae). Platypsillus castoris je rozšířen u evropských i amerických bobrů a tvarem těla připomíná blechy, podle některých autorů nejde o parazita, ale symbionta (Kostkan 2000).

3.8 Nemoci Bobři stejně jako jiní živočichové trpí řadou chorob. Z infekčních onemocnění to mohou být (Vávra 1997): Paratyfus - je znám u zvířat žijících jak v zajetí tak i na svobodě. Nejvíce na tuto chorobu umírají 2-5 měsíční mláďata a jedinci oslabení jinou chorobou, nepříznivými podmínkami apod..

13

Tularémie - evropský bobr je vůči ní značně odolnější než kanadský: na farmě ve Voroněžském zapovědniku při epidemii tularémie zahynulo šest z osmi kanadských bobrů a jen jeden ze třiceti čtyř evropských. Pasteurellóza - hubí hlavně mladé, oslabené, špatně se vyvíjející jedince. Je to jediné onemocnění, které masově hubilo bobry evropské (v nivě řeky Bereziny v roce 1953). Salmonelóza - nebezpečná pro mladé i dospělé jedince. Nejvyšší úmrtnost zaznamenána u mláďat do půl roku věku. Větší úhyn je uváděn z Běloruska. Tuberkulóza - potvrzena z Německa a USA - Dzieciolowski (1996). Možný je výskyt dalších chorob jako infekce stafylokoků a streptokoků, toxoplasmóza, ale i vzteklina (ta je uváděna jen u kanadského bobra). Vystaveni jsou také řadě neinfekčních chorob - nachlazení, střevní a žaludeční choroby, srdeční choroby atd. V zajetí chovaní bobři, hlavně mladí, často umírají na zápal plic, různé katary atd. Další zaznamenaná onemocnění: gastritida, zauzlení střev, vyčerpanost, žlučové kameny, otok plic, rozšířené srdce a anémie. Nejsou ušetřeni ani nervových otřesů a šoku. V roce 1952 při odchytu v Choperském zapovědniku (Rusko) uhynul jeden jedinec na infarkt myokardu. Slepota se vyskytuje zřídka, častější je oslepnutí na jedno oko. Nejčastěji se vyskytuje jako výsledek znečištění očí, nebo díky poraněním ze soubojů. Ty jsou příčinou nejen slepoty, ale také dalších poranění jako poranění kůže, otevřených i zavřených zlomenin kostí, případně i úhynu (Vávra 1997).

3.9 Historie a současnost bobra evropského v Evropě 3.9.1

Historie v Evropě

V historické době obýval bobr evropský téměř celou Evropu (kromě Irska, jižní Itálie, Dánska a Řecka). Mizet začíná od 13. století – nejdříve z Britských ostrovů, dále ze Španělska a západní Francie – v 17. století. 18. a 19. století znamená rozpad evropské části areálu do několika navzájem izolovaných oblastí. Na počátku 20. století stavy bobrů dosáhly minima a zvířata přežívala jen v několika refugiích. Od začátku minulého století se však bobr evropský opět šíří, a to jak s přispěním člověka, tak i přirozeně. Tento jev má tendenci urychlení především v posledních 20 letech (Kostkan 1998).

14

3.9.2

Současnost v Evropě

V současnosti jsou bobrem osídlena rozsáhlá území Norska, Švédska, Finska, Pobaltí, Běloruska, Ukrajiny, severního a středního Ruska a Polska. Odtud pronikají i do sousedních zemí. V západní Evropě se postupně rozrůstají původní populace v povodí Labe a Rhony, v dalších oblastech díky výsadkům (v Rakousku na řekách Dunaj a Inn, ve Francii na Loiře a v Normandii, ve Švýcarsku a v Dánsku). Na některých územích došlo k vysazení bobrů kanadských. Ve Finsku a ruské Karélii dnes žijí početné populace současně s bobrem evropským, zvířata z výsadků v Rakousku byla údajně zpět vychytána. Mezidruhové vztahy obou druhů nebyly ve střední Evropě dosud podrobně studovány (Kostkan 2000). Rozmístění jednotlivých refungií druhu Castor spp. v Evropě z přelomu 19. - 20. století zobrazuje příloha č. 1. Současný výskyt rodu Castor spp. v Evropě znázorňuje příloha č. 2.

3.10 Historie a současnost bobra evropského na našem území 3.10.1 Historie na našem území Bobr byl ve středověku obecně rozšířen a intenzívně loven, a to až do 18. století, kdy rychle mizel. Důvodem byl nejspíše lov pro kožešinu, bobří stroj i z důvodů ochrany rybníků, protože je velmi přizpůsobivý ke změnám biotopu. Hošek (1978) uvádí následující doklady o posledním výskytu nebo ulovení bobrů: Labe s přítoky: 16. - 18. století. Poslední známé úlovky jsou z Labe (Děčína) - 1722, Kolína - 1645, z Orlice (Opočno) - 1718, z Doubravky (Žehušice) - 1643. Ohře (Ostrov nad Ohří) v roce 1666. Na Jizeře žil asi do pol. 17. století. K oblastem s největšími úlovky bobrů patřilo koncem středověku Třeboňsko (Lužnice, Nežárka a jejich přítoky, včetně rybníků a Nové řeky). Z Nežárky existují doklady o úlovcích ještě z roku 1720, vyhubení na Nežárce a Lužnici se odhaduje nejpozději k roku 1750. Většina bobrů podél řeky Moravy a jejich přítoků vymizela koncem sedmnáctého století, poslední známý úlovek bobra z této oblasti pochází z Grygova u Olomouce z roku 1730. To byli patrně poslední bobři autochtonních populací povodí Labe a Moravy. Koncem 18. století se na schwarzenberských panstvích pokouší o umělý chov v tzv. "bobrovnách". Zdařilý byl chov bobrů dovezených z Polska v roce 1773 do bobrovny v Červeném Dvoře u Českého Krumlova. Lze předpokládat, že v té době již původní divoká

15

populace u nás neexistovala. Bobři z odchovů v Červeném Dvoře a snad i z jiných bobroven byli v letech 1804 - 1809 vysazeni na několik rybníků u Třeboně. Zde se rozmnožovali a šířili do okolí, především na Lužnici. Po povodni v roce 1830 pronikli po Vltavě až do Prahy a žili i v Praze na Židovském, Střeleckém a Maltézském ostrově. Odtud zmizeli neznámo kam. Na Třeboňsku byl v roce 1833 vydán příkaz k hubení bobrů, kteří údajně páchali velké škody na hrázích rybníků a rybničních náhonů. Postupně byli přes některé snahy o ochranu vyhubeni. Na Nové řece to bylo v roce 1871 a na Nežárce v roce 1876. To je zároveň poslední doklad o výskytu bobra ve volné přírodě na území dnešní České republiky. Tento bobr byl chycen živý, převezen do bobrovny na rybníku Rožmberk a neúspěšně pářen s dovezeným bobrem z Hamburku. Zánik chovu v této bobrovně a tedy druhé vyhynutí bobra na našem území je datováno rokem 1882 (Hošek, 1978). 3.10.2 Současnost na našem území Bobr evropský se v České republice vyskytuje již v několika oblastech, zejména na Moravě, kde je osídleno rozsáhlé území téměř kolem celého toku řeky Moravy. Spodní část řeky je obydlena včetně menších i větších přítoků. Úspěšně obydlen je také střední a horní tok Moravy včetně souvisejících toků. Bobři, kteří zmíněné území osídlili, pocházejí ze dvou zdrojů. Prvním jsou reintrodukce v Rakousku. Tam byli bobři v šedesátých letech 20. století vysazováni v povodí Dunaje a díky tomu, že byli chráněni, se postupně přirozeným způsobem rozšířili až na jižní Moravu. Druhým zdrojem byly výsadky v oblasti Olomouce. Zde bylo v letech 1992 – 1994 vypuštěno 20 jedinců, kteří se podobně úspěšně rozšířili v rámci střední Moravy. V současnosti už je osídlení kontinuální téměř v celém povodí řeky Moravy. Kromě toho se bobři vyskytují na severní Moravě, především v Odře a jejích přítocích, ti však mají původ v polských umělých odchovech. V Čechách je osídlení rozděleno do tří menších oblastí. Poměrně novým místem, kde se tito hlodavci objevili, je horní tok Divoké Orlice v Orlických horách. Zdejší jedinci jsou rovněž potomky bobrů vysazených v Polsku. Dalším místem, kde v České republice žijí bobři, je Český les v jihozápadních Čechách. Také tito jedinci pocházejí z reintrodukcí, které v tomto případě proběhly v druhé polovině 20. století v Bavorsku a postupnými migracemi se vysazení jedinci dostali na naše území do povodí menších podhorských toků. Dnes se úspěšně šíří zatím do malých toků v povodí Otavy a Berounky. Posledním důležitým místem výskytu bobra evropského na našem území je úsek dolního Labe v okolí Děčína a Ústí nad Labem. Tito příslušníci poddruhu bobr labský (Castor fiber albicus) jsou 16

patrně jedinými původními bobry na našem území. Zdrojem ostatních populací v rámci ČR jsou fenotypově vzdálenější a geneticky nepůvodní poddruhy pocházející za Skandinávie, Ruska a Litvy (Vorel 2003). Stav rozšíření populace bobra evropského v ČR na přelomu let 2003 – 2004 je uveden v příloze č. 3.

3.11 Právní ochrana a náhrada škod způsobených bobrem evropským 3.11.1 Právní ochrana Bobr je také zahrnut do přílohy III. Washingtonské konvence – Úmluvě o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin – CITES, ke které Česká republika přistoupila v roce 1992. Zákon aplikující CITES do našeho právního systému byl přijat v roce 1997 (zákon č. 16/1997 Sb.) (Vlašín et al. 1998). Na Červené listině ohrožených druhů IUCN (1994) je zařazena pouze mongolská subspecie Castor fiber birulai (Vlašín et al. 1998). Bobr evropský (Castor fiber L.) je v ČR druhem chráněným v kategorii „kriticky ohrožený druh„ podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a je uveden v příloze č. I. (druh vyžadující vyhlášení zvláště chráněného území) a příloze č. IV. (druh vyžadující ochranu) Směrnice Rady Evropských společenství č. 92/43/EEC. Zároveň je to živočich s dalekosáhlým vlivem na prostředí, a to jak na přírodní a přírodě blízké prvky, tak i na antropogenní systémy, včetně vodohospodářských děl a staveb. Připravovaný Management plán (Plán péče) bobra evropského by měl po schválení zadavatelem (MŽP ČR) stanovit dlouhodobý způsob ochrany včetně postupu řešení konfliktních situací, monitoringu a výzkumu populace bobra evropského. V poslední fázi je jeho úkolem navrhnout i cíleně zaměřenou osvětovou kampaň pro laickou i odbornou veřejnost. Příprava managementového plánu pro bobra evropského v České republice probíhá v rámci grantu VaV/620/1/04 "Výzkum ekologie a rozšíření, návrh managementu populací a záchranných programů zvláště chráněných druhů" Ministerstva životního prostředí, řešeného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. V rámci soustavy NATURA 2000 budou chráněna území s nejpočetnějším výskytem bobra evropského. Zde bude zachován stávající vodní režim a existující břehové porosty a v případě potřeby budou učiněna i opatření vedoucí k minimalizaci rušení bobra. V územích ležících mimo soustavu NATURA 2000 bude režim ochrany bobra méně přísný

17

(připravuje se managementový plán předpokládající zonaci území státu podle stupně ochrany bobra) (Vorel 2006). 3.11.2 Náhrada škod V současné době je možno poskytovat náhrady škod, způsobených bobrem evropským podle zákona

č.115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených

vybranými zvláště chráněnými živočichy.

18

4 Charakteristika zkoumaného území 4.1 Poloha a vymezení zkoumaného území Ve své práci jsem se věnoval pozorování aktivit populace bobra evropského na říčce Malá Bečva (viz příloha č. 4). Podle historických záznamů z počátku 17. století sloužila Malá Bečva, tehdejší název zněl „Steklá“, jako odlehčovací rameno řeky Bečvy. Název Malá Bečva se patrně datuje od doby, kdy došlo k význačnějšímu dělení vody zřízením pevného jezu v Troubkách. O Malé Bečvě nelze se s určitostí vyjádřit, jde-li o tok umělý nebo přirozený. Vznik tohoto ramene Bečvy lze vysvětlit tím, že původně před jakýmkoli umělým zásahem plynuly vody Bečvy volně údolím. Jedním takovým proudem byla Malá Bečva. Pro přirozený charakter řeky svědčí četné a velké oblouky, které by při umělém díle nevznikly. Původním majitelem vodního díla, jezu a Malé Bečvy byl arcibiskupský velkostatek, který využil vody na závlahu luk, k založení velkého rybníka a k vytvoření silotvorného díla. V současnosti plní Malá Bečva funkci kanálu, který odvádí vodu z řeky Bečvy u Troubek a ústí zprava do Moštěnky u Plešovce (Rosecký 2006). Plocha povodí činí 69,5 km2, délka toku 18,1 km a průměrný průtok u ústí je 0,08 m3. s-1. Reliéf toku je rovinný. Vybraná lokalita náleží do komplexu lužních lesů okolo řeky Moravy, jejích přítoků a ramen. Tok náleží do povodí Moravy 4 – 12 – 02. V detailním členění patří do povodí Malé Bečvy 4 – 12 – 02 – 098 (Drobníčková 2003). Zkoumané území toku se rozkládá jižně od mostu silnice, která spojuje Kojetín s Chropyní, dále teče lužním lesem v okolí obce Plešovec a pokračuje svými meandry až po soutok s říčkou Moštěnkou a dále až po soutok s řekou Moravou severně od města Kroměříže. Délka toku zájmového úseku řeky měří 6,6 km. V širším okolí zájmového území jsou zájmy ochrany přírody a krajiny vymezeny především plochami územních systémů ekologické stability, a to jak na lokální, tak na regionální úrovni. Ze zvláště chráněných území ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění, je v širším okolí zájmového území registrována NPP Chropyňský rybník v k.ú. Chropyně a PP Rameno Moravy v k.ú. Miňůvky.

19

Národní přírodní památka - Chropyňský rybník Pro svůj ornitologický, botanický a historický význam prohlášen Státním pozemkovým úřadem přírodní památkou, v roce 1954 pak ministerstvem kultury státní přírodní rezervací. S platností nového zákona na ochranu přírody a krajiny v roce 1992 byl přehlášen do kategorie národní přírodní památka. Jeho rozloha činí 24,36 ha. Rybník je chráněn pro výskyt kotvice plovavé (Trapa natans) a jako hnízdiště racka chechtavého (Larus ridibundus). Rybník je chráněn pro výskyt kotvice vzplývavé, jako hnízdiště racka chechtavého a dalších druhů. Napájen je vodou z řeky Malé Bečvy. Přírodní rezervace chropyňského rybníka je nestarší rezervací na kroměřížském okrese. Tato lokalita je zajímavá jak z ornitologického hlediska, tak svými botanickými zvláštnostmi (Mackovčin 2002).

Přírodní památka – Rameno Moravy Jedná se slepé rameno řeky Moravy. Přírodní památkou bylo vyhlášeno v roce 1995. Jeho rozloha činí 1,59 ha. Jedná se o jedinou lokalitu výskytu stulíku žlutého (Nuphar lutea) na Kroměřížsku (Mackovčin 2002).

4.2 Geomorfologické poměry 4.2.1

Geomorfologické začlenění oblasti

Sledovaná lokalita se podle geomorfologického členění reliéfu řadí takto (Pavelka 2003): Systém: Alpsko-himalájský Subsystém: Karpaty Provincie: III - Západní Karpaty Subprovincie: III 1 Vněkarpatské sníženiny Oblast: III 1 A Západní vněkarpatská sníženina Celek: III 1 A-3 Hornomoravský úval 4.2.2

Georeliéf

Makroreliéf má charakter roviny. (patří k nejplošším v ČR). Sklon reliéfu se pohybuje v rozmezí 0,4 – 2,5 ‰. Říčka protéká údolní nivou, tvořenou nezpevněnými sediment a díky tomu se zařezává do krajiny. Její břehy dosahují, zvláště břehy volných

20

meandrů dosahují výšek 4. - 6. metrů. Svou akumulační činností vytváří říčka štěrkové lavice přímo v korytě. Za povodní (zpravidla na jaře v létě) se pravidelně vylévá ze břehů a rozlévá se do lužního lesa, přilehlých luk a polí. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 199 m n.m. až 190 m n.m.

4.3 Geologické a pedologické poměry 4.3.1

Geologická stavba

Zájmové území leží ve vnějších západních Karpatech a to v jejich výrazné sníženině – Hornomoravském úvalu. Oblast moravských úvalů se rozprostírá ve střední a dolní části povodí řeky Moravy, Svratky a Dyje a jejich přítoků. Geologický podklad tvoří čtvrtohorní sedimenty (Hruška 1998). Geologická stavba je v zásadě jednoduchá a ve všech segmentech obdobná. Podloží tvoří pleistocenní a staroholocenní štěrkopísky a na nich spočívá 1 – 5 metrů mocná vrstva povodňových hlín. V detailu je však stavba velmi proměnlivá, s různou písčitostí a vápnitostí jednotlivých vrstev, doplněná organogenními sedimenty usazenými v bývalých mrtvých ramenech. Na břehových valech Bečvy jsou typické fluvizemě, zrnitostně lehčí (Culek 2005). 4.3.2

Půdy

V bioregionu dominují glejové fluvizemě. Pouze na břehových valech podél Bečvy, krátkém úseku podél Moravy u Kojetína a na nízké terase u Chropyně se vyskytují typické fluvizemě na písčitém materiálu. Půdy se vyvinuly na bezkarbonátových sedimentech. Mezi Troubkami, Chropyní a Moštěnicí se vyskytují ostrovy typických černic, u Chropyně dokonce na karbonátových nivních sedimentech (Culek, 1995).

4.4 Klimatické a hydrologické poměry 4.4.1

Klimatické poměry

Lokalita patří do teplé oblasti T2. Tato oblast je charakterizována dlouhým, teplým a suchým létem. Přechodné období bývá velmi krátké s teplým až mírně teplým jarem i podzimem. Zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt, 1971).

21

Charakteristiky klimatické oblasti T2 dle Quittovy klasifikace klimatu ČR Počet letních dnů

50 – 60

Počet dnů s průměrnou teplotou 10 °C a více

160 – 170

Počet mrazových dnů

100 – 110

Počet ledových dnů

30 - 40

Průměrná teplota v lednu [°C]

-2 až -3

Průměrná teplota v červenci[°C]

18 - 19

Průměrná teplota v dubnu [°C]

8-9

Průměrná teplota v říjnu [°C]

7–9

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

90 – 100

Srážkový úhrn ve vegetačním období [mm]

350 - 400

Srážkový úhrn v zimním období [mm]

200 – 300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

40 – 50

Počet dnů zamračených

120 – 140

Počet dnů jasných

40 – 50

Průměrné měsíční teploty za období 1961 – 1990 [°C] Měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

Teplota -2,2 -0,1 3,9

8,9

13,9

16,7

18,2

17,7 14,1 9,1

XI

XII

3,8 -0,3

[°C] Průměrná roční teplota: 8,6 °C

Průměrné měsíční srážky za období 1961 – 1990 [mm] Měsíc

I

II

III

IV

V

VI

VII VIII IX

X

XI

XII

Srážky

24

29

29

43

70

85

68

40

43

29

73

44

[mm] Průměrné srážky za rok: 577 mm K vyhotovení teplotních a srážkových poměrů jsem využil údajů z meteorologické stanice Kroměříž, ležící v nadmořské výšce 204 m. n. m.

22

4.4.2

Hydrologické poměry

Hydrograficky celé území patří k povodí Moravy (Dunaje), k pomoří Černého moře. Morava se svým hlavním přítokem zleva – Bečvou se v jarních měsících a v období zvýšených letních dešťových srážek rozvodňují a zaplavují lesy podél toků. Celý tok Malé Bečvy je ovlivněn jak tokem řeky Bečvy, tak i tokem řeky Moravy. Malá Bečva plní funkci kanálu, který odvádí vodu z Bečvy u Troubek a ústí zprava do Moštěnky u Plešovce a následně do Moravy severně od Kroměříže . Plocha povodí činí 69,5 km2, délka toku 18,1 km a průměrný průtok u ústí je 0,08 m3. s-1. Celé území náleží do komplexu lužních lesů okolo řeky Moravy, jejích přítoků a ramen. Tok náleží do povodí Moravy 4 – 12 – 02. V detailním členění patří do povodí Malé Bečvy 4 – 12 – 02 – 098. V zájmovém území jsou vyhlášeny 2 pásma hygienické ochrany vod PHO 2a, PHO 2b. Území je též součastí Chráněné oblasti přirozené akumulace vod " Kvartér řeky Moravy ".

4.5 Vegetační poměry 4.5.1

Fytogeografické členění (Culek, 1995)

Provincie: Středoevropský listnatý les Podprovincie: Karpatská Celek: Hornomoravský úval Podcelek: Středomoravská niva Region: Kojetínský

V současnosti převažují pole, zachovány jsou komplexy lužních lesů, zbytky luk a rybníky s bohatou faunou (Culek, 1995). Potenciální vegetace je tvořena lužními lesy podsvazu Ulmenion (zejména FicarioUlmetum campestris), které na vyvýšených místech přecházejí do dubohabřin (svaz Carpinion). Primární bezlesí představovala pouze vodní vegetace (Culek, 1995). Fytocenologické členění biotopů tvrdých luhů nížinných řek je rozděleno takto: Svaz Alnion incanae Pawlowski et al. 1928, podsvaz Ulmenion Oberdorfer 1953: QuercoPopuletum Neuhäuslová-Novotná 1965, Querco-Ulmetum Issler 1926, Fraxino-Populetum Jurko 1958, Fraxino pannonicae-Ulmetum Soó in Aszód 1936 corr. Soó 1963 (Chytrý 2001). Louky na místě tvrdého luhu odpovídají vegetaci svazu Alopecurion (Culek 2005).

23

4.5.2

Potravní základna bobrů

Podle typologického mapování lesů dle ÚHUL jsou se na lokalitě nejrozšířenějšími společenstvy lužních lesů jilmové doubravy (asociace Ficario-Ulmetum campestris). Na lokalitě jsou ze stromového patra jsou zastoupeny především Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Alnus glutinosa, Carpinus betulus, Cerasus avium, Fraxinus excelsior, Pinus sylvestris, Picea abies, Populus tremula, P. alba, Quercus robur, Salix alba, S. caprea, S. triandra, S. fragilis, S. viminalis, Tilia cordata, T. platyphyllos, Ulmus minor, Ulmus laevis. Z keřového patra jsou zastoupeny Crataegus laevigata, Euonymus europaeus, Swida sanguinea, Sambucus nigra. Z bylin jsou hojněji zastoupeny Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Galium aparine, Glechoma hederacea, Myosotis sylvatica, Symphytum officinale, Galanthus nivalis, Rubus caesius, Pulmonaria officinalis, Galeobdolon luteum, Ficaria bulbifera, Stachys sylvatica, Colchicum autumnale, Convallaria majalis, Viola odorata, , Anemone ranunculoides, Anemone nemorosa, Ajuga reptans, Allium ursinum, Phalaris arundinacea, Dactylis polygama, Carex riparia.

4.6 Zoologická složka Zastoupená fauna patří především k typickým zástupcům společenstev řek, jezer, periodických a stálých tůní, litorálu uvedených vodních společenstev, břehových porostů, lužních lesů a mokrých luk. Výrazný vliv na faunu má okolní intenzivně obhospodařovaná zemědělská krajina. Zajímavý je výskyt živočichů, kteří mohou bobra ulovit. Jedná se o jestřába, káně, výra. Ze savců připadá jako bobří predátor v úvahu pouze liška, která může ulovit mláďata, příležitostně i vydra a prase divoké. Vážné nebezpečí mohou představovat také toulaví psi a kočky.

24

5 Materiál a metody 5.1 Období zpracování dat Údaje, které v této práci dále zpracovávám jsem získával téměř výhradně z vlastních terénních průzkumů. Víceméně pravidelné sledování jsem prováděl od října 2003. V tuto dobu už byla lokalita minimálně 1 rok bobry obsazena. Poslední terénní průzkum jsem provedl na začátku dubna 2006 v období po povodních, které tuto lokalitu pravidelně postihují.

5.2 Sběr dat a jejich vyhodnocení 5.2.1

Determinace a měření průměrů kácených dřevin

Lokalitu jsem navštěvoval od října roku 2003 a postupně jsem se snažil nalézt a určit všechny dřeviny, které se zde nacházejí. Jako pomůcku při determinaci dřevin jsem používal knihu Stromové a keřové dřevina lesů a volné krajiny ČR (Pikula 2003). K detailnímu zkoumání mi sloužil lovecký triedr. K měření průměrů dřevin jsem používal dvoumetrové pásmo. V zimním období jsem také používal lopatku k odhrabání sněhu od kácených kmenů. Kácené stromy jsem zaznamenával, do mnou navržené tabulky, podle druhu a průměru dřeviny. I když jsem se snažil nalézt a determinovat všechny druhy dřevin vyskytujících se na lokalitě, v pozdějším vyhodnocení výsledků jsem sloučil všechny vyskytující se druhy topolů do společného rodu Populus spp, vrb do rodu Salix spp., javorů do rodu Acer spp., jilmů do rodu Ulmus spp. a lip do rodu Tilia spp. Vyhodnocení využívání jednotlivých dřevin bobry jsem posuzoval, jak z hlediska preferovaných druhů dřevin, tak z hlediska preferovaných průměrů. Tyto údaje jsem zjišťoval z počtu dřevin (stromů a keřů) ohryzaných bobrem. 5.2.2

Rozložení prostorové aktivity bobrů na lokalitě

Jelikož jsou na lokalitě preferována určitá místa, kam soustřeďují bobři svou činnost spojenou s kácením dřevin, snažil jsem se nějakým způsobem tuto činnost zmapovat. K tomuto účelu mi výborným způsobem sloužil letecký snímek lokality v měřítku 1 : 5000. Do něho jsem pak zakreslil všechny zjištěné údaje. Ve snímku jsem vyznačoval, jak orientační a významné body v krajině, tak místa soustředěného kácení, mnou objevené bobří nory, případně další činnost bobrů.

25

Soustředil jsem se také na další aktivitu bobrů jako jsou potravní stoličky, používané skluzavky a chodníky, pachové značky, případně trus. Ze zjištěných údajů o bobrově aktivitě jsem pak následně vyhotovil konečný letecký snímek lokality (příloha č. 5), ve kterém jsou vyznačeny samotné “bobří paseky”, stavební činnost bobra a další aktivita. 5.2.3

Stavební činnost bobrů na lokalitě

Stavební činnost bobrů jsem zaznamenával vždy s každou terénní pochůzkou na lokalitě. Snažil jsem se vyhledávat nově vybudované nory nebo nory aktuálně obývané. Také jsem zjišťoval, jestli bobři opravují poškozené nory a mění je na tzv. polohrad. Prohlížením dna a míst s přirozenou akumulací splavovaného materiálu, jsem sledoval případnou potenciální stavbu bobří hráze. Stavební aktivitu bobra jsem pak vyhodnotil na základě pozorování při terénních pochůzkách a porovnával ji s předchozími záznamy z minulé návštěvy. 5.2.4

Vliv bobrů na okolní biocenózy

Při svých terénních pochůzkách jsem se snažil sledovat veškeré bobří aktivity mající vliv na jejich prostředí. Hlavní pozornost jsem soustředil do míst intenzivního kácení, kde jsem se soustředil na zmlazovací schopnost kácených dřevin a také na změnu bylinné skladby, případně na vliv na ostatní živočichy. Pozorováním a prozkoumáváním břehů jsem se snažil postihnout vliv stavební aktivita bobra na případnou erozi břehů a dna toku.

5.3 Ekologické hodnocení lokality z hlediska její vhodnosti pro bobry K ekologickému hodnocení biotopu jsem používal metodu Heideckeho (Heidecke 1989). Na základě této metodiky, jsem provedl ekologické zhodnocení lokality. Metoda spočívá v hodnocení čtyř hlavních faktorů, které mají vytvářet podmínky pro úspěšný rozvoj bobra a které jsou považovány za rovnocenné.

26

Hlavní faktory: 1. Topografie (R1) 2. Hydrologie (R2) 3. Vegetace (R3) 4. Škodlivé faktory (Op)

Faktory R1 - R3 byly odvozeny od předpokládané přirozené ekologické niky druhu. Každá dílčí část je hodnocena z hlediska podobnosti s přirozeným stavem biotopu. Přirozený stav je hodnocen stupněm 5, čím je stanoviště více vzdáleno od tohoto „ideálu“ směrem k antropickému vlivu, je hodnoceno níže až k hodnotě 0. Za škodlivé (oponentní) faktory (Op) jsou považovány takové, o kterých autor předpokládá, že negativně ovlivňují vhodnost lokality. Hodnota každého z hlavních faktorů je založena na 13-ti dílčích, jednotlivě působících faktorech. Každý z nich je charakterizován odlišnou důležitostí (vahou). Ta může nabývat hodnoty 0,4 nebo 0,8. Sumy vah jednotlivých dílčích faktorů dávají váhu hlavního faktoru (ta maximálně dosahuje hodnoty 2, čímž je zaručena rovnocennost jednotlivých hlavních faktorů). Podle dále uvedeného klíče je možno určit stupeň plnění každého vedlejšího faktoru (EG).

Jde v podstatě o stupeň realizace předpokládaného přirozeného

ekologického schématu druhu na lokalitě. Stupeň plnění (EG) nabývá hodnot 0 - 5. Pokud se vyskytne hodnota 0, předpokládáme, že je lokalita pro bobra nevhodná. Je možné stanovit i mezistupně (interpolací).

Klíč pro hodnocení dílčích faktorů prostředí (Heidecke 1989), číslo udává stupeň plnění dílčího faktoru (Kostkan 2000) R1 – TOPOGRAFIE a/ Mozaika krajiny (váha faktoru 0,4) 0 regulovaný vodní tok 1 zastavěná krajina, chudá na struktury 2 monotónní zemědělská krajina, ozeleněné nivy 3 parková krajina, lesy 4 velmi proměnlivá krajina luk a lesů 5 strukturálně bohaté údolí původního toku

27

b/ Charakter břehů (váha faktoru 0,8) 0 kamenné břehy, čerstvě meliorované břehy 1 částečná nebo jednostranná technická úprava břehů 2 erozí ohrožené ploché břehy, případně částečně upravované 3 inženýrsko - biologická úprava břehů s velkými přestávkami v péči 4 velmi proměnlivé břehy 5 silný reliéf, částečně velký sklon břehů, stabilní dno s dobrým pokrytím vegetací nebo prokořeněním c/ Jemná struktura pobřeží (váha faktoru 0,4) 0 přímočará pobřežní oblast bez strukturních prvků (písečná pláž) 1 přímočarý břeh, částečně bez nebo s hraničními strukturami, jednotvárný 2 rozčleněná břehová linie, hraniční struktury nepatrně diferencované 3 pobřežní oblast a hraniční struktury jsou rozčleněné 4 meandry, pobřežní oblast bohatá na struktury a mozaikovitá 5 vysoce diferencovaná mozaika jemné struktury; členité pobřeží, ostrovy a rozvětvení, vysoký podíl hraničních čar rozčleněním na nejrůznější struktury d/ Poloha vzhledem k možnosti migrace (váha faktoru 0,4) 0 izolované vodstvo, víc než 50 km k nejbližší bobří kolonii 1 izolované, 10 km pozemní komunikace k nejbližšímu vodstvu 2 spojení při povodni, jednostranné rozšiřování 3 v období sucha žádné spojení, nejbližší /potenciální/ osídlení 30 km 4 spojovací vodstva, přímé rozšiřování ve dvou směrech, nejbližší osídlení je 2 - 10 5 trvalé spojení i možnosti rozšiřování, nejbližší kolonie 2 km

km

R2 – HYDROLOGIE e/ Forma vodstva (váha faktoru 0,4) 0 izolovaná vodstva (pískovny) 1 velká oligotrofní jezera, kanály 2 malá stojatá vodstva (rybníky, slepá ramena) zanášející se příkopy, přímočaré vodní systémy 3 jednoduché příkopy, eutrofní jezera, regulované úseky řek 4 řetězce jezer spojené toky, plošně rozvětvený vodní systém 5 trvale se regenerující přirozené toky širší jak 5m s tvorbou meandrů, spojené s ostatními vodstvy f/ Vodnatost (váha faktoru 0,8) 0 příkopy bez dostatku vody, méně než 50 cm hluboké 1 toky ohrožené fluktuací (dlouhodobé vysychání a náhlé povodně ) 2 dočasné částečné vysychání, možnost záchrany při povodni 3 trvalé udržování vodní hladiny 4 neperiodický a roční vodní cyklus, nebezpečí zanášení 5 dlouhodobě stálá roční rytmika, trvale zajištěna minimální hloubka 80 cm g/ Kvalita vody (váha faktoru 0,8) 0 trvalé toxické zatížení nad limit 1 silné zatížení splašky; občas toxickými 2 vysoké zatížení splašky; eutrofizované a oteplené vody 3 střední zatížení splašky, brzdící růst rostlin 4 nepodstatné ovlivnění, převážně pevnými látkami 5 bez zatížení splašky, čistá voda

28

R3 - VEGETACE h/ Dřeviny (váha faktoru 0,8) Míněna je dostupná potrava, mezistupně na základě nepatrného podílu mladších stromů jsou možné 0 dřeviny chybí 1 velmi skromný porost keřů, prostá řada topolů (nebezpečí holožíru) 2 pobřežní křoviny (Crataego - Prunetea), vrbo - březový pobřežní pás nebo jiné listnaté dřeviny 3 tvrdý luh (Fraxino - Ulmetum) lemující tok 4 olšiny (Alnetum glutinosae), pás dřevin s větším podílem vrb a topolů (Salici - Populetum) nebo úzké pásy porostu (Irido - Salicetum alba) 5 „galeriové lesy“ s křovinatými loukami pokrývajícími více než 50% pobřežního pásma, rovněž luční kultury (dobře dostupné mladé vrby a topoly ve značném množství), velkoplošné rozšíření společenstev Rubo - Salicetum viminalis a Carici - Salicetum cinereae. i/ Byliny (váha faktoru 0,8) Mezistupně jsou možné jako u dřevin 0 byliny chybí 1 stupeň pokrytí 50% , skrovné, hraničí s ornou půdou 2 stupeň pokrytí 75%, mokré louky, hraničící s nivou, s vysokými keři nebo lesní vegetací 3 vydatné louky, úzký pás keřů nebo rákosí 4 společenstvo s dvouzubcem (Bidens sp.), rákosiny nebo velké plošné rozšíření vodních rostlin 5 společenstvo s dvouzubcem a rákosem, jakož i dostatečné množství submerzní zimní pastvy (Rhisome Nymphaeion). j/ Pokrytí (váha faktoru 0,4) 0 vůbec žádné pokrytí pobřežního pásma 1 sporé, nízkými travinami a keři ve velkých odstupech 2 slabé, keře a stromy ve velkých odstupech, částečně převislý břeh 3 volné, místy dostatečně velké keře, 50% pokrytí 4 místy husté a vysoké, 75% pokrytí 5 břeh s převislou vegetací, ideálně husté a neproniknutelné křoviny pokrývající až 90% pobřežního pásma či velké plochy Op - ŠKODLIVÉ FAKTORY k/ Příčiny škod (váha faktoru 0,8) 0 intenzívní nástrahy 1 silné neznámé nebezpečí * 2 neznámé nebezpečí * 3 velké nebezpečí přirozených ztrát ** 4 nebezpečí přirozených ztrát ** 5 téměř bez přirozeného nebezpečí ** */ - lov, rybaření, náhodná usmrcení, doprava, stavby, otrava **/ - povodně, led, přirození nepřátelé, vysoký spad parazitů, infekce l/ Rušení (váha faktoru 0,8) 0 trvalé rušení 1 silné obtěžování hlukem (motorové čluny) a omezování (rybaření, vypouštění rybníků) 2 občasné extrémní rušení (manévry, intenzívní rybářské využívání), časté ničení hrází a staveb 3 rušení intenzívním lovem se psy a silný rybolov v celé pobřežní oblasti 4 příležitostné hospodářské práce na vodstvu 5 bez rušení, jen schválená antropogenní činnost bez vlivu

29

m/ Ochrana (váha faktoru 0,4) 0 absolutní přeměna (odpřírodnění) oblasti 1 zástavba, zástavba břehů, změna využívání ploch, zaplnění 2 snížení nabídky potravy, mechanická a chemická úprava břehů, odstraňování živných dřevin,příp.odstraňování bobry pokácených dřevin 3 ovlivnění péčí o vodstvo a regulací výšky hladiny 4 lokalita přirozené stabilní bez dlouhodobých změn 5 lokalita přirozené stabilní bez dlouhodobých změn s cílenou péčí o ni

Vynásobením stupně plnění (EG) váhou faktoru (0,4; 0,8) dostaneme jeho hodnotu (WZ). Součtem hodnot (WZ) jednotlivých dílčích faktorů získáme hodnotu hlavního faktoru (R1 - Op). Na základě zjištěných hodnot jednotlivých hlavních faktorů lze vypočítat index lokality (Ih) a zařadit ji do jedné ze čtyř kategorií. Index lokality (Ih) vypočteme podle následujícího vzorce:

R 1 . R 2 . R 3 . Op Ih = ------------------------------------k . (R 1 + R 2 + R 3 + Op)

Maximální hodnota Ih je 100% a představuje model ideální lokality. V praxi však nebývá tato hodnota dosažena. Koeficient k = 2,5 a slouží k převedení na procenta (a tím i snazší prezentaci výsledků).

Kategorizace lokalit 1. Ih > 50 % - Optimální lokality: Tyto lokality odpovídají ekologickému schématu druhu. Jsou to především měkké luhy v záplavových územích řek, zvláště v oblastech ústí, kde jsou široce rozvětvené, na ostrovy bohaté divočící vody a rozsáhlé mokřadní oblasti, včetně olšových lesů. 2. Ih = 50 - 30 % - Vhodné lokality: Oproti předchozímu stupni je tento určen menší pestrostí struktury krajiny a výskytem cizích prvků typických pro rušené a zatížené oblasti. Heidecke (1989) uvádí jako příklad regulované řeky s regenerovanou vegetací břehových porostů, stojaté vody a slepá ramena v luzích, malé bažiny a větší potoky delší než 15 km.

30

3. Ih = 30 - 15 % - Suboptimální lokality: Do této skupiny patří silně zanesená slepá ramena, izolované toky a odvodňovací příkopy s až 3 km dlouhým dřevinným lemem v otevřené krajině a velká oligotrofní jezera. 4. Ih < 15% - Nevhodné lokality: Tato stanoviště jsou nevhodná pro trvalé bobří osídlení a jsou používány převážně jako migrační cesty a letní sídla. Patří sem vodohospodářsky využívané řeky, příkopy, kanály, stojaté vody, rozsáhlé rákosové oblasti bez dřevin, sekundární toky bez dřevin.

31

6 Výsledky 6.1 Preferované druhy a průměry dřevin Pozorováním jsem zjistil, že bobři využívají k potravě 22 druhů dřevin z 26 determinovaných. Výsledky jsou vyhodnocovány jak za celkové období 10/2003 - 2/2006, tak za jednotlivá období 10/2003 – 9/2004, 10/2004 – 9/2005 a 10/2005 – 2/2006. Činím tak proto, že v průběhu jednotlivých období docházelo k rozdílné intenzitě kácení, rozdílným preferencím kácených dřevin a také k rozdílnému počtu kácených stromů a keřů. Na lokalitě bylo káceno 638 stromů a keřů. V prvním období 10/2003 – 9/2004 bylo káceno 321 stromů a keřů, v druhém období 10/2004 – 9/2005 bylo káceno pouze 78 stromů a ve třetím období 10/2005 – 2/2006 bylo káceno 239 stromů. Nejvíce využívanými dřevinami byl dub letní Quercus robur a topol Populus spp. Zatím co Quercus robur byl nejčastěji kácen v tloušťkovém intervalu 2,6 – 6 cm, Populus spp. byl preferován v intervalu 12,1 – 30 cm. Největšími pokácenými stromy byly 2 vrby obě o průměru 60 cm. Za zmínku také stojí částečně ohryzaný kmen topolu bílého o průměru 137 cm a vrby o průměru 150 cm. Přehled využívaných dřevin jsem vyznačil v tabulce (tab. č. 1 viz níže). Kompletní vyhodnocení preferovaných druhů kácených dřevin a také počtu kácených stromů a keřů za celkové období i v jednotlivých letech jsem vyhotovil v příloze (příloha č. 6). Pokácené stromy a keře lze nalézt prakticky během celého roku. Hlavní kácení však připadá na dobu od poloviny října do začátku března a má na něho vliv výrazné ochlazení a zřejmě i délka dne. V době od května do září se pokácené stromy vyskytují spíše sporadicky. I když bobři začínají po ochlazení výrazně kácet, nevytvářejí si klasickou zimní zásobu větví poražených stromů. Po skácení stromu jsou větve nebo části kmene ohlodány na místě nebo jsou staženy k vodě a zkonzumovány přímo tam. Dokládají to četné „potravní stoličky“ na místě kácení nebo u břehu ve vodě. Některé stromy jsou káceny přímo do vody, takže bobr při jejich konzumaci nemusí vodu vůbec opustit, jak dokládá foto č. 1 a 2 (viz příloha č. 7). Jiné pokácené stromy jsou skáceny a využity až později, většinou za delší dobu (měsíc i déle), jiné skácené stromy zase nejsou jako potrava využity vůbec a stávají se tak potravou hlavně zajíců a ostatní zvěře.

32

Tab. č. 1 Přehled využívání dřevin Dřevina: Využívání dřevin vrba - Salix spp.** s topol - Populus spp*. +++ olše - Alnus glutinosa, + dub - Quercus robur +++ třešeň - Cerasus avium smrk - Picea abies jasan - Fraxinus excelsior s habr - Carpinus betulus borovice - Pinus sylvestris s javor - Acer campestre, A. platanoides, A. pseudoplatanus ++ bez - Sambucus nigra líska - Corylus avelana + lípa - Tilia cordata, T. platyphyllos s jilm - Ulmus minor, Ulmus laevis s hloh - Crataegus laevigata s brslen - Euonymus europaeus s Svída - Swida sanguinea s +++ preferovaná dřevina, na dané lokalitě hojná a bobry vyhledávaná, její podíl v potravě je nad 20% ++

střední četnost využití dřeviny, využívaná dřevina, na lokalitě většinou v dostatečném množství ale její podíl v potravě je do 20%

+

dřevina využívaná, podíl v potravě je do 10%

s

dřevina velmi zřídka využívaná, nebo ve velice malém množství (jen jednotlivé větve, ojedinělé ohryzy kůry – tzv. „zrcátko“

-

dřevina se na lokalitě vyskytuje, ale zatím nebyla bobry využita

**

Salix alba, S. caprea, S. triandra, S. fragilis, S. viminalis

*

Popolus tremula, Populus alba

6.2

Rozložení prostorové aktivity bobrů na lokalitě Nejvíce jsou dřeviny káceny na třech místech lokality a tvoří 85 % všech kácených

dřevin (540 stromů z celkového počtu 638). Tyto místa jsem označil jako „bobří paseky“ a zakreslil jsem je do leteckého snímku lokality (příloha č. 5). Přehled využívání dřevin na jednotlivých „bobřích pasekách“ je vyznačen v tabulce (tab. č. 2). Samotná intenzita kácení na jednotlivých pasekách je uvedena v příloze č. 8.

33

Kromě toho jsem do snímku (příloha č. 5) vyznačil další menší místa kácení, zvláště stromů větších dimenzí (vrby o průměru 60 cm) a nalezené nory. Ve snímku jsou také vyznačeny orientační a významné body v krajině. Na lokalitě jsem také napočítal každoročně 25 – 30 skluzavek, které bobři pravidelně využívali k přenosu větví a dříví ze břehu do vody. Zvláště skluzavky v místech soustředěného kácení dosahují hloubky až 20 cm (zvláště při vlhkém počasí, kdy je jejich povrch rozbahnělý). Také jsem každoročně napočítal 20 – 25 potravních stoliček, na kterých bobři konzumovaly potravu. Další pobytové znaky, jako trus a pachové značky, se mi nepodařilo nalézt. Tab. č. 2 Přehled využívání dřevin na jednotlivých „bobřích pasekách“ Paseka A Paseka B Paseka C Dřevina: vrba - Salix spp**. s s + topol - Populus spp*. +++ ++ +++ olše - Alnus glutinosa + ++ + dub - Quercus robur +++ jasan - Fraxinus excelsior s + s borovice - Pinus sylvestris s javor - Acer campestre, A. platanoides, A. pseudoplatanus s +++ s líska - Corylus avelana ++ ++ lípa - Tilia cordata, T. platyphyllos s ++ jilm - Ulmus minor, U. laevis s hloh - Crataegus laevigata s svída - Swida sanguinea + +++ nejvíce preferovaná a využívaná dřevina ve vysokém počtu stromů ++

využívaná dřevina ve větším počtu stromů

+

dřevina je využívána v malém počtu stromů

s

velmi zřídka využívaná dřevina ve velice malém množství nebo jen jak ojedinělé ohryzy.

-

dřevina není využívána

**

Salix alba, S. caprea, S. triandra, S. fragilis, S. viminalis

*

Popolus tremula, Populus alba

34

6.3 Stavební aktivita bobrů a jejich vliv na okolní biocenózy 6.3.1

Stavební aktivita bobrů

Na lokalitě se stavební aktivita bobra projevuje výhradně v podobě hrabání nor. Břehy toku jsou vysoké a s dostatečným sklonem. Půda břehů je na většině území písčitohlinitá, na některých místech se vyskytují i vrstvy jílů, které celý půdní profil zpevňují. Navíc jsou břehy toku prorostlé kořeny dřevin, takže bobrům poskytují ideální podmínky pro hloubení nor. Ostatní typy bobřích staveb jsem na lokalitě nepozoroval. Hrady nejsou stavěny díky dostatečné výšce a sklonu břehů. Stavbu tzv. „polohradu“ jsem nepozoroval, ani u nor, na kterých se propadl strop. Pokud dojde ke zřícení stropu nory, začne si bobr ihned hloubit noru na jiném místě. Ke zřícení stropu nor dochází většinou z důvodu vysokého stavu vody při povodni, které lokalitu každoročně postihují ať už v menším či větším rozsahu. Při těchto povodních bobr začíná hloubit nory s rostoucí nebo klesající hladinou toku tak, aby vchod do nory byl vždy pod hladinou. Po opadu vodu jsou vchody dobře patrné na stěně břehu (foto č. 3 a 4 v příloze č. 7). Pokud je po povodních nora v dobrém stavu, jsou některé z nich využity bobrem při dalších povodních opakovaně. Rozmístění objevených nor je vyznačeno v leteckém snímku (příloha č. 5). Stavbu bobří hráze jsem také nepozoroval. Za zmínku však stojí vznik přirozené hráze, která vznikla při dubnové povodni roku 2006, kdy došlo ke splavení kmenů a dříví z okolí a jejich zachycení a stromech, které bobr skácel do vody v předchozích letech. Po tomto přirozeném přehrazení toku došlo k vzestupu hladiny a zaplavení širšího území, které jinak zaplaveno není. Možná právě tato situace by mohla vyprovokovat bobra k úpravě této vzniklé hráze. Rozhodně by měla stavba hráze příznivý vliv na vzestup hladiny spodní vody, spojenou s rozvojem společenstva vlhkomilné vegetace, která by rozšířila potravní nabídku pro bobry. Došlo by zároveň k zadržení vody ve stále více vysušované krajině. 6.3.2

Vliv bobrů na okolní biocenózy

S ohledem na výše uvedené se domnívám, že největším zásahem bobrů do jejich životního prostředí je kácení stromů a keřů. Bobr svým kácením způsobuje na některých místech snížení zakmenění v porostech a tím umožňuje růst buřeně, která pak brání náletu semen okolních stromů. Soustředěné kácení na jednom místě se nejvíce projevilo na „pasece B a C“ (foto č. 5 až 8 v příloze č. 7), kde je intenzívně kácen dub letní a topol 35

osika. Na této volné ploše se prosadila buřeň, hlavně kopřiva dvoudomá a v letních měsících tu vytváří 1,5 m porost, který brání náletu semen z okolo stojících stromů. Hloubení nor nemá podstatný vliv na charakter břehů. Jelikož jsou břehy dostatečně zpevněny kořeny dřevin, nepozoroval jsem žádný sesuv břehu nebo vytvoření nátrže proudící vodou. Jako pozitivní i negativní můžu označit i vliv na ornitofaunu. Svým kácení snižuje možnost hnízdění ptáků na stromech. Naopak prosvětlení porostu může mít příznivý vliv na změny vegetace a tím umožnit hnízdění i nelesním druhům ptáků. Změnou vegetace, ve prospěch světlomilných druhů bylin, se zvýší potravní nabídka i ostatním druhům zvěře. Často jsem pozoroval, jak se na „bobřích pasekách“ lovili dravci. Zatím je možné konstatovat, že je vliv bobrů na prostředí zatím nevýznamný.

6.4 Ekologické hodnocení lokality z hlediska její vhodnosti pro bobry Na základě použité metodiky (Heidecke 1989) jsem vyhodnotil čtyři hlavní faktory prostředí, určující ekologické schéma bobra. Výsledky hodnocení jednotlivých vedlejších faktorů jsem zaznamenal do tabulky (tab. č. 3). Hodnoty hlavních faktorů (R1- Op), stejně jako index jednotlivých lokalit ( Ih ) a jejich zařazení do jedné ze čtyř kategorií jsem pro přehlednost uvedl v tabulce (tab. č. 4).

Tab.č. 3 Tabulka s výsledky hodnocení vedlejších faktorů prostředí lokality Vedlejší faktory

Váha fakt.

E

W

R1 – TOPOGRAFIE Mozaika krajiny

0,4

3

1,2

Charakter břehů

0,8

4

3,2

Jemná struktura pobřeží

0,4

4

1,6

Poloha vzhledem k možnosti migrace

0,4

4

1,6 7,6

Σ W R1 R2 – HYDROLOGIE Forma vodstva

0,4

5

2

Vodnatost

0,8

5

4

Kvalita vody

0,8

4

3,2 9,2

Σ W R2 R3 - VEGETACE Dřeviny

0,8

3,5

36

2,8

Byliny

0,8

2

1,6

Pokrytí

0,4

4

1,6 6

Σ W R3 Op - ŠKODLIVÉ FAKTORY Příčiny škod

0,8

4

3,2

Rušení

0,8

3

2,4

Ochrana

0,4

5

2

Σ W Op

7,6

E - v tab. je stupeň plnění ( 0-5, podle klíče) W - je hodnota faktoru ( váha faktoru x E )

Tab. č. 4 Tabulka - výsledky hodnocení hlavních faktorů ΣW

Hlavní faktory R1 - TOPOGRAFIE

7,6

R2 - HYDROLOGIE

9,2

R3 - VEGETACE

6

Op - ŠKODLIVÉ FAKTORY

7,6

Index lokality - Ih Kategorie dle Ih

41,95 % Vhodná lokalita

Hodnoty hlavních faktorů (R1- Op) jsou součtem hodnot dílčích faktorů Z výsledků uvedených v tabulce vyplývá, že lokalita je hodnocena jako “vhodná“. Nižší hodnoty dosahuje faktor R3 z důvodu dřevinné vegetace tvrdého luhu, která obsahu menší procento zastoupení „měkkých dřevin“. Podle mého názoru, lze hodnotu tohoto faktoru do budoucna zvýšit vhodnou úpravou dřevinné skladby ve prospěch dřevin měkkého luhu. Je také dost pravděpodobné, že sám bobr „upraví“ svým kácením dřevinnou skladbu. V některých místech lokality, kde bobr kácel nebo stále kácí, už dochází ke zmlazení kácených dřevin. Poměrně vysoké hodnoty dosahuje faktor R2 z důvodu samotného charakteru toku (trvalá dynamika přirozeného toku) a kvality vody, kdy nedochází k znečistění splašky z okolí. Ostatní faktory R1 a Op dosahují nadprůměrné hodnoty. Do hodnoty faktoru R1 se promítá charakter krajiny a spojení toku Malé Bečvy s řekou Bečvou a Moravou, které zajišťuje potenciální migrační trasu bobrů. Faktor Op dosahuje své hodnoty z důvodu 37

výskytu nebezpečí přirozených ztrát způsobených pravidelnými povodněmi a také výskytem potenciálních predátorů. Přestože je lokalita součástí hospodářského lesa, jsou pobřežní oblasti ponechány svému víceméně přirozenému vývoji s minimem zásahů. Také rušení bobrů lovem a rybolovem je zanedbatelné.

38

7 Diskuze 7.1

Preference dřevin Dřeviny kácené bobrem do jisté míry odrážejí nabídku prostředí, což znamená, že

jsou závislé na zeměpisné šířce a dalších geografických a klimatických vlivech, ale svoji roli zde hrají samotné vlastnosti dřevin i individuální potřeby zvířat. Na sledovaném území v daném období 10/2003 – 2/2006 jako potravní zdroj nejvíce využíván hlavně Populus spp. a Quercus robur. Podstatnou část také tvořil Acer spp. a Alnus spp. To, že dub slouží jako potrava jsem si ověřil na ohlodaných částech větví a kmínků na potravních stoličkách v blízkosti místa kácení. Kácení Quercus robur je v rozporu s výsledky jiných autorů, který jako nejpreferovanější dřeviny označují topoly a vrby (Lehký 1995, Janýšková 1997, Kostkan 2000, Tučková 2001) a dub není zmiňován jako druh sloužící za potravu. Spíše se o něm píše jako o zdroji dřeva na bobří stavby. Jelikož je dub kácen společně s topolem lze do jisté míry vyloučit i tvrzení Kostkana (2000), že by jiné druhy dřevin mohly být káceny jako náhradní zdroj po vyčerpání zásob preferovaných dřevin jako jsou zmiňované topoly a vrby. Přitom vrba je na lokalitě využívána v menší míře a jde spíše o kácení jednotlivých stromů z tloušťkové kategorie 20,1 – 30 cm a 30,1 – 40 cm. Keřové vrby nejsou ve srovnání s ostatními dřevina využívány takřka vůbec. Je to pravděpodobně způsobeno hromaděním fenolických látek v kůře výmladků vrb, které dřevinu chrání před herbivory. Právě tyto křovité vrby byly v minulosti každoročně seřezávány lidmi, které jakoby simulovalo kácení bobrem. Tento fakt uvádí Basey et al. (1988 a 1990), kdy došlo k hromadění fenolických látek v kůře výmladků osik jako ochrana před herbivory. U silnějších stromů jejich obsah klesal, na lokalitě čerstvě osídlené bobry však tyto látky ve výmladcích nalezeny nebyly. Tím zároveň potvrdil, že obrana rostlin zde vzniká až po působení herbivorů. Také zmiňované javory a olše tvoří podstatnou část jídelníčku. Tyto dřeviny jsou všeobecně označovány jako „stavební“. Autoři (Bryant et Kuropat 1980, Pinkowski 1983 in Nolet 1994) rovněž uvádějí, že olše, je-li kácena, plní funkci především jako stavební materiál (Bryant et Kuropat 1980, Pinkowski 1983 in Nolet 1994). Přesto se právě Nolet (1994) zmiňuje o tom, že na pozorované lokalitě v Holandsku nedocházelo ke stavební činnosti, a proto olše a ostatní minoritní druhy byly káceny pro potravní účely. Dále uvádí, že má olše sice vysokou energetickou hodnotu, avšak obsahuje také velké množství vlákniny, která je pro bobry těžko stravitelná (Nolet 1994). 39

Rovněž kácení borovice v jarních měsících by se dalo vysvětlit tvrzením, že kůra a jehličí obsahují velké množství vitamínů A, C, E. Dalším důvodem může být i udržování stálé hladiny éterických olejů a pryskyřičných látek v castoreu. Obsahují však velké množství pryskyřic, které nedovolují jejich hojnější využívání. Myslím si, že široké spektrum kácených dřevin poskytuje společně s ostatními složkami potravy bobrům vyvážený přísun životně důležitých látek a prvků.

7.2

Preference průměru kmene Podle mých výsledků je nejvíce kácených dřevin z tloušťkové kategorie 2,6 – 6,0

cm. Celkem patří 70 % všech kácených stromů do průměru 12 cm (448 stromů z celkového počtu 638 stromů). Tento fakt je v souladu s výsledky jiných autorů. Preferenci průměrové kategorie 2,6 – 6,0 cm konstatuje ve své práci také Syrovátková (1998). Ke stejným závěrům dospěli i John (1999) a Kostkan (2000). Henry a Bookhout (1970) udávají, že asi 90% skácených stromů je o průměru do 8 cm, stromy nad 25 cm jsou káceny vzácně. Ve výsledcích autorek Drobné a Ježekové (2000) mají tři čtvrtiny využitých stromů do 10 cm v průměru. Uvedenou problematikou se zabýval už Aldous (1938). V jeho výzkumu byly nejvíce využívány kmeny o průměru v rozmezí od 8 do 15 cm. Zároveň zjišťoval, že s rostoucí tloušťkou kmene klesá procento úplně zužitkovaných stromů. U stromů větších průměrů bobři často využívají pouze jejich vrcholové části, někdy je však i silnější strom po skácení naporcován a odtahán a kůra je ohryzána i ze spodní části kmene. Toto tvrzení mohu také potvrdit. Na „pasece A“ bobr ohlodal kůru na většině pokácených osik o průměru 20 – 25 cm po celé délce kmene nebo aspoň do míst, kde byl schopen dosáhnout. Na „pasece C“ zase bobr „porcoval kmen osiky na cca 50 cm kusy a ty odtahoval k vodě, kde je ohlodal. Ohlodaný kus pak nechal ležet na břehu. Velmi zajímavý výzkum prováděli Basey et al., (1988, 1990). Zjistili, že na lokalitách obsazených bobrem dlouhodobě se preference tloušťky kácených osik s časem mění. Bobři na nově obsazené lokalitě preferovali kmeny o průměru do 7,5 cm, ale na lokalitě využívané více než dvacet let preferovali stromy až o tloušťce přes 19.5 cm. Tento rozdíl autoři vysvětlují již výše zmiňovaným obsahem fenolických sloučenin obsažených v kůře.

40

7.3

Rozložení časoprostorové aktivity bobrů Ve sledovaných rocích začal bobr intenzivně kácet s poklesem teploty vzduchu.

Tato doba přicházela koncem října až začátkem listopadu. Přes zimu kácel bobr bez významných výkyvů v intenzitě. Na jaře s růstem bylinného patra kácení pozvolna ustávalo, ale během roku přerušeno nebylo. Vávra (1997) pozoroval kácení v CHKO Litovelské Pomoraví na podzim roku 1995. Kácení začínalo na lokalitě Bahenka po prvních mrazících, což bylo v polovině října, koncem října se stávalo intenzivním a v polovině listopadu sláblo. Na lokalitě Hvězda se ve stejném roce kácelo pouze v listopadu. Během zimy docházelo ke kácení pouze tam, kde se bobři mohli dostat na povrch a tato aktivita byla dávána do souvislosti s nedostatečným množstvím zásob. Jelikož bobr kácí většinu stromů na určitých místech lokality, domnívám se, že jedním z důvodů tohoto nerovnoměrného kácení, je prostorová distribuce přítomných dřevin. Zvláště osika je kácena hlavně místech, kde je jí největší zastoupení („paseka A a C). Dále bych se zde chtěl zmínit o faktu, proč v období 10/2004 – 9/2005 došlo ke kácení pouze 78 stromů. Na podzim roku 2004 došlo k rozvodnění toku a jeho vylití ze břehů po dobu 5 dní. Jak popisuje Vorel (2003), jsou bobři v době nejvyšších stavů vody, kdy dojde i k zaplavení nor, nuceni vyhledat jiné místo, popřípadě se dočasně schovat pod větvemi stromů a keřů. Domnívám se, že za tohoto stavu mohl být bobr uloven predátory a dravci (liška, jestřáb, káně), protože neměl možnost dostatečného úkrytu. Není také vyloučeno, že došlo k utonutí mláďat nebo vypuzení odrostlých mláďat z rodiny a tím snížení počtu jedinců. K tomuto závěru mě vede nízká intenzita kácení, ve srovnání s ostatními roky, kterou si vysvětluji snížením počtu bobrů na lokalitě. Kostkan (2000) uvádí, že v podobných případech mohou bobři lokalitu opustit. To, že by bobři lokalitu po povodni opustili, vylučuji z toho důvodu, že bobr v kácení pokračoval a navíc jsem sledoval jeho další aktivitu v hrabání nor.

7.4 Stavební aktivita bobrů Jednou ze všeobecně známých schopností bobra je i jeho schopnost budovat si obydlí a hráze, které zadržují vodu, potřebnou na zabezpečení vchodů do nich. Evropští bobři (Castor fiber) se vyznačují nižší stavební aktivitou, než příbuzný Castor canadensis ze Severní Ameriky (Pillery 1983, Djakov 1975).

41

Evropští bobři si budují v zásadě dva základní typy obydlí. Jedním z nich jsou hrady (nadzemní stavby ze dřeva a bahna) a druhým typem jsou nory (vyhrabané do břehů). Typ stavby závisí na charakteru stanoviště, kde je vybudována. Rozhodující je úhel sklonu a výška břehu, dále také struktura půdy. U mělkých břehů si bobři zpravidla staví hrady, do strmých si hrabou až několik metrů dlouhé nory (Kollar et Seiter 1990). Samozřejmě existuje řada přechodových typů, které lze po vzoru jiných jazyků nazvat “polohrady” (rus. - “poluchatka” , Djakov 1975). Na lokalitě hloubí bobr výhradně nory. Břehy toku jsou dostatečně vysoké a s dostatečným sklonem. Půda břehů je na většině území písčitohlinitá, na některých místech se vyskytují i vrstvy jílů, které celý půdní profil zpevňují. Navíc jsou břehy toku dostatečně prorostlé kořeny dřevin, takže bobrům poskytují ideální podmínky pro hloubení nor. Ani v případě propadnutí stropu nory není opravena na tzv. polohrad. Vysvětluji si to tím, že bobr má dostatek vhodných břehů, ve kterých hloubí nory. Vede mě k tomu skutečnost, že v případě zřícení stromu nory, bobr začal ihned novou noru jinde. Domnívám se, že hlavní příčinou stavby polohradů je struktura půdy. Janýšková (1997) uvádí, že bobr vyhrabává nory ve vysokých a strmých březích, kterými mohou být i doly po těžbě rašeliny. Pro jejich stavbu je rozhodující výška, sklon a struktura půdy břehů, která umožňuje soudržnost a pevnost vykopaných nor a komor. Ve své prácí dále uvádí, že nory jsou budovány v převážné míře v půdě hlinité, která vykazuje optimální soudržnost a pevnost. Co se týká výšky břehů, jedná se především o vysoké břehy řek, říčních ramen, kanálů a jezera. Podle Panova (1990) polohrady vznikají nad propadnutými norami nebo obydlenými komorami, vybudovanými ve snadno se rozpadající písčité nebo rašelinné půdě. Samotné hrady jsou bobry budovány tehdy, když je nemožné budování nor. Panov (1990) uvádí, že na ukrajinském Polesí jsou hrady budovány v terénech s nízkými břehy, nejčastěji v bažinných a mokřadních oblastech, zatopených oblastech podél povodí řek.

7.5 Vliv bobrů na okolní biocenózy Od počátku osídlení nové lokality se projevuje vliv bobrů na ni. Dochází k zásahům do fytocenózy, související s kácením dřevin (stromů i keřů) na březích s následnou změnou druhové a věkové skladby porostů. Také budováním staveb obydlí (stavba nor a tzv.

42

polohradů) dochází k narušování břehů. Dále dochází k hromadění dřeva, půdy a jiného materiálu, především rostlinného původu při stavbě hrází, a potravních zásobáren. Právě při stavbách hrází, místy i rozsáhlých, dochází na drobných tocích k vytváření různě velkých jezer a mokřadů. S tím jsou spojeny změny odtokových poměrů a také sedimentace splavenin v bobřích jezerech (Kostkan 2000). Současně se ale s touto bobří činností mohou zlepšit životní podmínky živočichů podobného způsobu života (vydra, norek, vodní ptáci apod.). Naopak dřeviny, nesnášející dlouhodobé zaplavení kořenového systému,

na

zaplaveném území dříve či později

odumírají. V ojedinělých případech může dojít i k větším škodám. Djakov (1975) popisuje případ kdy díky stavbě jedné hráze došlo k zatopení 6 hektarů lesa, v jiném případě 10 hektarů pole.

7.6 Ekologické hodnocení lokality z hlediska její vhodnosti pro bobry Pro toto hodnocení jsem použil metodiku dle Heidecke (1989). I když je touto metodou hodnocena lokalita jako „vhodná“, je podle mého názoru tato metoda uplatnitelná spíše pro větší území s výskytem bobra, než pro hodnocení jednotlivých lokalit. U těch může dojít, vlivem nízké hodnoty některého z dílčích a následně hlavních faktorů, ke celkově nízkému hodnocení vhodnosti lokality pro osídlení bobry. Tato metoda vychází z toho, že za „optimální lokality“ jsou považovány přirození biotopy nivy řeky, nedotčené lidskou činností které „odpovídají ekologickému schématu druhu“. K této použité metodice se negativně staví Kostkan (2000), podle jehož názoru se takové lokality ve střední Evropě prakticky nevyskytují a pokud by chování bobra v terénu odpovídalo schématu podle Heideckeho klasifikace, pak by bobři měli k dispozici pouze několik „optimálních lokalit“ částečně pak „vhodné lokality“ a převládaly by lokality „suboptimální“ nebo „nevhodné“. Bobr by pak byl vzácným živočichem, žijícím pouze na několika relativně izolovaných lokalitách. To však neodpovídá současnému rychlému šíření bobra ve střední Evropě i u nás a je tedy zřejmé, že v reálných podmínkách existuje řada sice antropogenních faktorů, ovšem z hlediska požadavků druhu na biotop mohou některé takové faktory částečně nebo plně substituovat faktory přirozené. Z jeho výsledků pak vyplývá, že bobři osídlují nejen lokality přirozené, ale často i lokality tzv. suboptimální nebo nevhodné, což platí především pro Českou republiku.

43

Kostkan (2000) provedl zkoumání 30 lokalit v ČR a signifikantně neprokázal závislost mezi délkou osídlení se žádným z testovaných faktorů, distribuce lokalit ve vztahu k hodnoceným faktorům se tedy jeví jako náhodná, jinak řečeno distribuce bobra evropského (Castor fiber) v České republice není závislá na žádném z testovaných faktorů dle metody Heideckeho (1989). Na základě těchto výsledků zamítl hypotézu, že bobr evropský (Castor fiber)

na lokalitách v České republice většinou osídluje přirozené

biotopy minimálně ovlivněných člověkem. Rovněž z výsledků Tučkové (2001) je patrné že bobr zdárně rozvíjí své kolonie na řece Piwonia, kanálech Rów Olszowo, Rów Graniczny, i když jsou podle Heideckeho považovány pouze za lokality vhodné a suboptimální. Tato situace je obdobná jako situace, které popisují Zurowski a Kasperczyk (1986). Autoři uvádějí, že počet bobrů vzrůstá zejména na lokalitách v zemědělské krajině, v blízkosti lidských obydlí, komunikací, vysokého dopravního ruchu a

turistických

kempů. Podle mého se dá s touto teorií souhlasit, protože bobr je znám svou schopností významným způsobem měnit prostředí, které osídluje a přizpůsobovat ho k obrazu svému. Za nejdůležitější faktor pro osídlení lokality bych označil dostatek potravy a napojení toku na okolní vodní a říční síť z hlediska další migrace. Do jisté míry lze zohlednit i kvalitu vodního prostředí. Jiné faktory (ráz krajiny a škodlivé a antropogenní vlivy) se zdají být spíše nevýznamné.

44

8 Závěr Ve své práci jsem se věnoval pozorování aktivit populace bobra evropského na říčce Malá Bečva. Terénní pozorování jsem prováděl od října 2003. V tuto dobu už byla lokalita minimálně 1 rok bobry obsazena. Poslední terénní průzkum byl proveden na začátku dubna 2006 v období po povodních, které tuto lokalitu pravidelně postihují. V současnosti plní Malá Bečva funkci kanálu, který odvádí vodu z řeky Bečvy u Troubek a ústí zprava do Moštěnky u Plešovce . Plocha povodí činí 69,5 km2, délka toku 18,1 km a průměrný průtok u ústí je 0,08 m3. s-1. Reliéf toku je rovinný. Vybraná lokalita náleží do komplexu lužních lesů okolo řeky Moravy, jejích přítoků a ramen. Zkoumané území toku se rozkládá jižně od mostu silnice, která spojuje Kojetín s Chropyní, dále teče lužním lesem v okolí obce Plešovec a pokračuje až po soutok s říčkou Moštěnkou a dále až po soutok s řekou Moravou severně od města Kroměříže. Délka toku zájmového úseku řeky měří 6,6 km. Pozorováním jsem zjistil, že bobři využívají k potravě 22 druhů dřevin z 26 determinovaných. Výsledky jsou vyhodnocovány za období 10/2003 - 2/2006. Na lokalitě bylo bobrem káceno 638 stromů a keřů, z nichž převládá dub letní Quercus robur a topol Populus spp. Zatím co Quercus robur byl nečastěji kácen v tloušťkovém intervalu 2,6 – 6 cm, Populus spp. byl preferován v intervalu 12,1 – 30 cm. Nejvíce jsou dřeviny káceny na třech místech lokality a tvoří 85 % všech kácených dřevin. Tyto místa jsem označil jako „bobří paseky“ a údaje z nich vyhodnotil zvlášť od ostatních údajů. Na základě použité metodiky (Heidecke 1989) jsem vyhodnotil čtyři hlavní faktory prostředí, určující ekologické schéma bobra. Z výsledků vyplývá, že lokalita je označena jako “vhodná“. Tyto lokality se vyznačují menší pestrostí struktury krajiny a výskytem cizích prvků, typických pro rušené a zatížené oblasti. Stavební aktivita bobra se na lokalitě projevuje výhradně v podobě hrabání nor. Břehy toku jsou vysoké a s dostatečným sklonem. Půda břehů je na většině území písčitohlinitá, na některých místech se vyskytují i vrstvy jílů, které celý půdní profil zpevňují. Navíc jsou břehy toku prorostlé kořeny dřevin, takže bobrům poskytují ideální podmínky pro hloubení nor. Ostatní typy bobřích staveb jsem na lokalitě nepozoroval. Jako hlavní vliv na okolní biocenózy lze označit kácení dřevin. Bobr svým kácením způsobuje na některých místech prosvětlení v porostech a tím umožňuje růst buřeně, která 45

pak brání náletu semen okolních stromů. Soustředěné kácení na jednom místě se nejvíce projevilo na „pasece B a C“, kde je intenzívně kácen dub letní a topol osika. Hloubení nor nemá podstatný vliv na charakter břehů. Jelikož jsou břehy dostatečně zpevněny kořeny dřevin, nedochází k žádným sesuvům břehů nebo vytvoření nátrže proudící vodou. Jako pozitivní i negativní můžu označit vliv činnosti bobra na ornitofaunu. Svým kácením snižuje možnost hnízdění ptáků na stromech. Naopak prosvětlení porostu může mít příznivý vliv na změny vegetace a tím umožnit hnízdění i nelesním druhům ptáků. Změnou vegetace ve prospěch světlomilných druhů bylin se zvýší potravní nabídka i ostatním druhům zvěře.

Věřím, že výsledky mojí práce poskytnou další poznatky o chování tohoto živočicha, který se vrací zpět do naší přírody a krajiny.

46

9 Summary My thesis focuses on observation of activities of population of european beaver in the river Malá Bečva. Area observation has been made since November 2003. In that time the locality had been already occupied by beavers for more than a year. The last area observation was made in the beginning of April 2006 in the period right after the flooding which is more than usual here. The river Malá Bečva is being nowadays used as the cannel to drain away the water from the river Bečva close to village Troubky and joins the river Moštěnka from the right at Plešovec. The sheet of the river-basin counts 69,5 km2, the river length is 18,1 km and average flow rate at the entry is 0,08 m3. s-1. The topography of the flow is flat. Sorted area belongs to the set of flood-plain forest along the river Morava, it’s affluent and branches. The explored area of the flow is located at the south from the bridge joining Kojetín and Chropyně, running on through the flood-plain forest around Plešovec and further more to the junction with the river Moštěnka and the junction with the river Morava at the north of Kroměříž. The length of the explored section of the river is 6,6 km. By my observation I found out that beavers use as their nutriment 22 evergreen tree species out of 26 known. The findings analyzed were gotten within November 2003 and February 2006. 638 trees and bushes were cut down by beavers in this area in which the main species was Quercus robur and Populus spp.. When Quercus robur was cut down mostly in the axial length 2,6 – 6 cm, Populus spp. was cut down in 12,1 – 30 cm. Most of the evergreen trees were cut down at three places and make 85 % of all cut wood. These places were marked as „beavers lawns“ by me and the data from these places were analyzed singly. In terms of the method used (Heidecke 1989) the main four factors that determine the ecological scheme of beaver were evaluated. The results show that the area was considered as suitable. These localities are described by smaller variety of the scenery structure and strange elements typical for busy and loaded areas. The constructive activity of beavers were singly through digging the holes. The river banks are high and steep. The subsoil of the banks is mainly sandy loam partly till fixating the soil profile. The river banks are overgrown by tree radixes. This makes the area perfect for beaver to dig holes in it. No other types of beaver’s buildings were not seen in this area. 47

The main influence on the biocoenose is cutting down of wood. Beaver causes sparsely stocked stand. The places were the concentration of this activity was more than usual are laws B and C where forest oak and poplar tree was mainly cut down. Digging of holes makes no serious damage on river banks. The banks are firmly overgrowth with the tree radixes and there are no landslips or ponds observed. Both influences – positive and negative can be seen in relation of a beaver on the ornithofauna. By cutting down trees less birds can nest in this area and at the same time by sparsely stocked stand makes more space for change of flora. By this change more light liking species of herbs can serve as a food ingredient for other animals.

I believe that the results of my thesis can serve as information about behavior of beavers who come back to our nature.

48

10 Literatura ALDOUS, S. E. (1938): Beaver food utilization studies. Journal of wildlife management, 2(4): 215 – 222. BASEY, J. M., JENKINS, S. H., BUSHER, P. E. (1988): Optimal central-place foraging by beavers: Tree-size selection in relation to defensive chemicals of quking aspen. - Oecologia, 76, 278-282. Berlin. BASEY, J. M., JENKINS, S. H., MILLER, G. C. (1990): Food selection by beavers in relation to inducible defenses of Populus tremuloides. - Oikos 59, 57-62. BRYANT, J. P., KUROPAT, P. J. (1980): Selection of winter forage by subarctic browsing vertebrates: The role of plant chemistry. Ann. Rev. Ecol. Syst. 11: 261 – 285. CULEK, M. (1995): Biogeografické členění ČR. Enigma s.r.o., Praha, 347 s. CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky, II díl. Vydala AOPK ČR, Praha, 590 s. DJAKOV, J. V. (1975): Bobry evropejskoj časti Sovětskovo sojuza. Moskva, 479 s. DROBNÁ, J., JEŽEKOVÁ, P. (2000): Vplyv trofickej aktivity bobra (Castor fiber) na drevinnú zložku vybraných pobrežných fytocenóz Záhorskej nížiny. Lynx, Praha, 31: 23 – 32. DROBNÍČKOVÁ, H. (2003): Stanovení dobývacího prostoru Chropyně výhradního ložiska štěrkopísku Plešovec (Zlínský kraj). Českomoravské štěrkovny, a.s. Brno, Příkop 15/17, 656 13 Brno, 25 s. DZIECIOLOWSKI, R.(1996): Bóbr. Wydawnictwo SGGW, Warszawa, 124 s. HANÁK, V. et al., HERÁŇ, I. et al. (1975): Přehled soustavy a české názvy savců. Lynx, n. s., supplement, 4: 144 s. HEIDECKE, D. (1986): Taxonomische Aspekte des Artenschutzes am Beispiel der Biber Eurasiens. Hercynia N. F., Leipzig, 22(2): 146 – 161. HEIDECKE, D. (1989): Okologische bewertung von Biberhabitaten. Saugetierkd. Inf., Jena (3), 13 : 13-28. HENRY, D. B., BOOKHOUT, T. A. (1970): Utilization of woody plants by beavers in northeastern Ohio. The Ohio Journal of science, 70(2): 123 – 128.

49

HOŠEK, E. (1978): K výskytu a vymizení bobra evropského (Castor fiber L.) v českých zemích. Vědecké práce zemědělského musea, 17: 111 – 126. HRUŠKA, B. (1998): Lesnická geologie. MZLU, Brno, 98 s. CHYTRÝ, M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Vadala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Kališnická 4-6, 130 23 Praha 3 ve spolupráci s katedrou botaniky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Botanickým ústavem Akademie věd České republiky, Praha, První vydání, 307 s. JANÝŠKOVÁ, R. (1997): Bobr evropský (Castor fiber L.) na území „Poleski park narodowy“. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta UP Olomouc, 68 s. JOHN, F. (1999): Využití a ovlivnění dřevin bobrem evropským (Castor fiber). Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc, 28 s. KOSTKAN, V. (1998b): Šíření bobra evropského (Castor fiber) ve střední Evropě. In Otáhal, I., Plesník, J. (1998): Záchranné programy živočichů v České republice. Sborník konference Ochrana živočichů, Bertošovice na Moravě, 28. – 30. říjen, 128 s. KOSTKAN, V. (2000): Ekologická nika bobra evropského (Castor fiber L. 1758) v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Doktorská disertační práce. Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc, 93 s. KOLLAR, H. P. et SEITER, M. (1990): Biber in Donau - Auen ostlich von Wien. Eine erfolgreiche Wiederansiedlung. Verein fur Okologie und Umweltschutz, Wien, 76 s. LAVROV, L., S. (1981): Bobry palearktiky. Voroněž, 269 s. LEHKÝ, J. (1995): Bobr evropský (Castor fiber L.) na území CHKO Litovelské Pomoraví. Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta UP Olomouc, 73 s. MACKOVČIN, P. (2002): Chráněná území ČR II – Zlínsko. Vydala AOPK ČR Praha, 375 s. MULLER-SCHWARZE, D. (1994a): Chemical repellents for beaver: new leads. New York, 479-484. MUSIL, R. (1987): Vznik, vývoj a vymírání savců. Academia, Praha, 292 s.

50

NOLET, B. A., HOEKSTRA, A., OTTENHEIM, M. M. (1994): Selektive foraging on woody species by the beaver Castor fiber, and its impact on a riparian willow forest. Biological conservation, 70: 117 – 128. OGNEV, S., I. (1947): Zveri SSSR i priležaščich stran. Tom V. Moskva – Leningrad PANOV, G. M. (1990): Bóbry. Urožaj, Kijev, 176 s. PAVELKA, R., PAVELKOVÁ, L. (2003): Geomorfologické členění České republiky[online].c2000, poslední revize 31.12.2003 [cit. 2006-03-31]. Dostupné z:http://www.trasovnik.cz. PECINA, P. (1990): Kapesní atlas chráněných a ohrožených druhů živočichů, 3. díl. SPN Praha. 336 s. PIKULA, J. (2003): Stromové a keřové dřevina lesů a volné krajiny ČR. Akademické nakladatelství Cerm, s.r.o., Brno , 226 s. QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Studia geographica č. 16, Brno. ROSECKÝ, J. (2006): Internetové stranky Města Chropyně[online].cRosecký: aktualizace 10.4.2006 [cit. 2006-05-02]. Dostupné z: http://www.muchropyne.cz. SMITH, D. W., PETERSON, R. O., DRUMMER, T. D., SHEPUTIS, D. S. (1991): Overwinter activity and body temperature patterns in northern beavers. Can. J. Zool. 69: 2178 – 2182. SUN, L., MÜLLER-SCHWARZE, D. (1997): Sibling recognation in the beaver: a field test for phenotype matching. Animal Behaviour, 54(3): 493 – 502. SYROVÁTKOVÁ, P. (1998): Heterogenita stanovišť bobra evropského. - MS, diplomová práce. Katedra zoologie Přírodovědecké fakulty UP Olomouc, 69 s. TUČKOVÁ, P (2001):Vybrané aspekty kácení dřevin bobrem evropským (Castor fiber L.). Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc, 67 s. VÁVRA, T. (1997): Bobr evropský (Castor fiber) na území CHKO Litovelské Pomoraví. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc, 62 s. VLAŠÍN, M., ŠAFÁŘ, J., KOSTKAN, V. et al. (1998): Návrh záchranného programu bobra evropského (Castor fiber). Nepublikovaný tiskopis. Brno, Olomouc, 13 s. VOREL, A. (2003): Labští bobři a povodně. Časopis Vesmír, říjen 2003, ročník 82, 578 582.

51

VOREL, A. (2006): Katedra ekologie a životního prostředí, fakulta lesnická a enviromentální České zemědělské univerzity v Praze[online].cFLE ČZU v Praze: aktualizace 20.3.2006 [cit. 2006-04-02]. Dostupné z: http://fle.czu.cz/~vorel/_o%20bobrech/ ZEJDA, a kol. (2002): Hlodavci v zemědělské a lesnické praxi, vydal Agrospoj s.r.o. Těšnov 17, Praha 1, 284 s. ZUROWSKI, W., KASPERCZYK, B. (1986): Charakteristics of a European beaver population in the Suwalki Lakeland. Acta Theriologica, 31,24: 311 - 325.

52

11 Seznam příloh Příloha č. 1 - Rozmístění jednotlivých refungií druhu Castor spp. v Evropě z přelomu 19. 20. století Příloha č. 2 - Současný výskyt rodu Castor spp. v Evropě Příloha č. 3 - Stav rozšíření populace bobra evropského na přelomu let 2003 – 4 Příloha č. 4 - Poloha a vymezení zkoumaného území Příloha č. 5 - Letecký snímek lokality v měřítku 1: 5000 Příloha č. 6 - Grafy Příloha č. 7 - Fotografie Příloha č. 8 - Graf intenzity kácení na jednotlivých pasekách

53