f
UNIVERSITA KARLOVA V PRAZE FILOSOFICKA FAKULTA KATEDRA TEORIE KULTURY STUDIJNI OBOR KUL TUROLOGIE
PETR KOZEL
Kulturologicka reflexe architektonickeho rozvoje Parize
RIGOROZNI pRACE
VEDouel PRAeE : PH DR. VLADIMIR eZUMALO, eSc.
2009
Prohlasuji, ze jsem tuto praci vypracoval samostatne s vyuzitim uvedenych pramenu a literatury.
2
'P
Obsah
Obsah ...................................................................................... 3 Uvod ....................................................................................... 5
Kulturologicka reflexe soucasneho urbanizovaneho prostredi •••••••••••••• 12 Architektura v kulturologicke perspektive ..................................... 16 Orientace v modernim svete .................................................... 19 Svet moderni svobody ............................................................ 22 Architektura v modernim svete ................................................. 24 Moderna a ekologie ............................................................... 25 Architektura novych technologii ................................................ 29 Architektura a verejny prostor .................................................. 30 Obrazova priloha I .................................................................... 36
Kulturologicka reflexe architektonickeho . p arlze ........................................................................ . 39 rozvoJe Trvale udrZitelny rozvoj parizske aglomerace ............................. 45 Pariz a Agenda 21 ............................................................... 45 Francouzska architektura 2. poloviny 20. stoleti ......................... .48 ~,~
Obrazova priloha II ................................................................... 52
Priklady mestskeho prostredi v Parizi .......................................... 55 ~'v k' ~.' Panzs y vereJny prostor ...................................................... . 56 Les Halles ........................................................................... 61 Pavilony Baltarda ............................................................... 62 Prestavba v 70. letech ......................................................... 63 Soucasna revitalizace oblasti Les Halles .................................... 66 Patrick Berger & Jacques Anziutti architectes ............................. 66 Obrazova priloha III ................................................................... 70 ~,~ k' Panzs yo bytny' dOum ................................................................ . 73 Od kupeckeho domu k cinzaku ............................................... 73 Pariz pomoderni ................................................................ 74 Panelovy dum Bois-le-Pretre .................................................... 76 Rehabilitace v duchu trvale udrzitelneho rozvoje ......................... 79 Vitezny navrh studia Vassal/Lacaton ........................................ 83 Obrazova priloha IV .................................................................. 85 Zaver .................................................................................... 88 Seznam pouzite literatury .......................................................... 96 Seznam vyobrazeni .................................................................. 100
3
F
4
Uvod
Vztah Cloveka a jeho prostredi je hlavnim tematem teto pnke, jejiz teoreticky ramec tvori urbanni ekologie, teorie architektury a urbanismu. Vychazime z konstatovani, ze vetSina lidstva v soucasnosti zije v urbanizovanem prostredi. Clovek v zajeti masove komunikace, masove spotreby, fragmentovane spolecnosti, nejasnosti vlastni identity a dalsich elementu ztezujicich porozumeni svetu je konfrontovan s prostredim, v nemz se nedokaze plne orientovat. Jedna ze zakladnich lidskych potreb, kterou je prave potreba porozumeni svemu univerzu, touha po pochopeni vztahu mezi Clovekem a jeho okolim, je tak nebezpecne narusena 1 •
Clovek si vytvari prostredi, ve kterem existuje, mesta a architekturu, z pochopitelnych existencnich duvodu, jako je pristresi, prostor pro praci, souziti s ostatnimi lidmi atd. Ackoli jsou samy
0
sobe tyto duvody utilitarni,
jejich vymezeni, strukturace, je uchopitelna pouze v ramci celku lidskeho zivota a kultury. Potreba strechy nad hlavou je univerzalni a vychazi z fyziologicke konstituce Cloveka. Kazda historicka epocha se vsak vuci vnejsimu prostredi vymezuje jinak. Meni se predstava
0
pojmu bydleni,
0
jeho
forme, vyznamu a smyslu. Jakym zpusobem se konkretne naplni zakladni lidska potreba, je jasne kulturne determinovano. Kulturni meritka a cile se tedy neuplaUiuji az po materialni existenci one konkretni strechy, ale prave v jejim zrodu a vymezeni. Tato meritka jsou soucasti lidskeho rozhodovani a
1 srov. Ortova, 1999.
5
neni podstatne, zda zcela bezdeene, z duvodu konformismu nebo vnitrni reflexe. Utilitarni cile jsou vzdy ze sve podstaty dHCi, smeruji k naplneni parcialni potreby, kulturni cile se naopak vztahuji k univerzalite lidskeho zivota a sveta a vychazeji z konkretni historicke situ ace a zkusenosti. Tyto kulturni, tedy univerzalni, cHe predstavuji celkovou zivotni koncepci, ktera je podminkou integrity zivota nejen jednotlivce, ale zaroven spoleenosti v dane kulture. Jsou tedy zakladem vazby mezi Clovekem a jim vybudovanym prostredim.
"Usporadavanim prostoru a prostoru jsou zaroven usporadavany a ve fyzickem tvaru zviditelnovany vyznamy, ktere vyjadruji, jak dana spoleenost a doba chape svuj svet. ,,2 Kazdy architektonicky poCin ve meste, od cesty pres verejny prostor az po obytny dum, dodava ureitemu mistu specificky lidsky rozmer a vyznam, ktery se vrazuje do kontextu okolnich mist a jejich ,
0
vyznamu. Vystavba mesta je orientovana a definovana celkovym obrazem, ktery si ureita spoleenost a epocha
0
svem svete vytvari. Mesto je materializovanou
zkusenosti lidskeho sveta, tak jak byl ve sve dobe akceptovan. Velka cast urbanizovaneho prostoru je pojednana nekvalitni ueelovou zastavbou, nemajici s architekturou prilis spoleeneho. Antropolog Marc Auge proto hovori
0
"ne-mistech", tedy
0
anonymnich, neosobnich prostorach jako
jsou dalnieni najezdy, parkoviSte, obchodni centra, letiSte, stale stejne hotelove retezce ad. 3 Neomezuje se vsak pouze na prostorovou skalu, prikladem mu jsou prostory pro uprchliky na letistich, ktere vlastne z pravniho hlediska nikam nepatri. Tato ne-mista ale hlavne nemaji sebemensi ambici nest, bye i jen naznak vyznamu, symboliky a obsahu a moznosti ho vytvorit. Krome jejich bezprecedentniho rozsirovani kolem velkych mest prorustaji i do mestskych center a jednotlivych etvrti. Je zcela alarmujici, kdyz vedle spoleeensko-vedni reflexe soueasneho stavu se realizuji (zejmena) 2 Kratochvil, in: Halik, 1996, s. 75. 3 Auge, 1992.
6
megalomanske dopravni stavby primo v centrech mest. Ilustrativni je nova pobrezni komunikace v Praze Karline ktera rozdeluje cele uzemi svymi ctyrmi jizdnimi pruhy a navazuje tak na tradici devastujicich dusledku prazske magistraly. Naopak kvalitni architektonicka tvorba se potyka s problemem jisteho elitismu "vyssi" architektury, ktera je urcena pouze odborne verejnosti. Tento fakt rozhodne neni novinkou uvedenou do zivota modernismem. Vzdyexistovala vysoka a obycejna architektura, respektive stavitelstvl. Problem lezi jinde soucasne prostredi, tj. architektura jakozto fyzicka materie kartezianskeho pojeti sveta, ve sve masovosti a globalni standardizaci prestala poCitat s Clovekem, s individualni bytosti v jeji komplikovanosti a nezaraditelnosti. Vyssi architektura zustala, ale stavitelstvi se nahradilo stavenim bez architekta a bez stavitele, zustal pouze stavebnik (receno dnesnim nazvoslovim: investor). Soucasny stay je casto davan za vinu moderne a moderni architekture. Ovsem toto pojeti je problematicke. Existovala jedna jedina moderni architektura? Lze davat na stejnou rovinu Louise Kahna, Le Corbusiera a Miese van der Roha? Nikoliv, jejich pristupy jsou velice odliSne, nicmene moderni architektura nejsou pouze spicky svetove tvorby. Architektonicka modern a neni vinikem soucasneho stavu, ale ve svych dusleddch je jeji vystiznou ilustrad. Reflexe uvnitr modernistickeho hnuti probihala od samotneho vzniku tohoto proudu a setkani ClAM v padesatych letech, kdy naplno probihala vnitrni diskuse stran architektonicke moderny, jsou plna protichudnych postojU. Vyraz mezinarodni styl (International style) je dosti nepresnym oznacenim pro moderni architekturu v celosvetovem meritku. Tvrzeni, ze moderni architektura se projevovala a projevuje po cele planete stejnymi prostredky neni spravne. Jak pripomina K. Frampton na rozdil od neoklasicismu konce 18. stoleti se moderna regionalne a spolecensky lisila. 4
4 Frampton, 2004, s. 291.
7
Vedle vnitrni reflexe v ramci moderniho hnuti se v intelektualni rovine proti moderne vymezila postmoderna, ktera se snazila architektury",
0
0
"navrat Cloveka do
jeji komunikaci s uzivatelem. Prave intelektualni debata
mezi modernisty a postmodernisty je ve svem dusledku vyznamnejsi nez samotne postmoderni stavby. Moderna byla vulgarizovana masovosti a standardizad zpusobila anonymni staveni a tato jeji poloha je po pravu kritizovana, nicmene si uchovala vysokou uroven ve svych spickovych realizadch. Postmoderna byla naopak vulgarizovana jednim ze svych puvodnich trumfu - dvojim k6dovanim, tj. srozumitelnosti nejen pro odborniky, ale i pro laiky - poklesem k banalite, popisnosti, a hlavne paradoxni pseudosrozumitelnostl pro laiky ve forme kyce. Pokud se podivame na analyzu architektonicke moderny od Leona Kriera, nelze nez obdivovat vtip a mimoradny pozorovad talent spojeny s exaktnim pojmenovanim jednotlivych negativnich jevu 5 • Tento dojem se rychle ztrad pri pohledu na Krierem inspirovane postmoderni realizace, ktere se tak casto utapeji v popisnosti, hromadeni historickych citad bez koherentni logiky. Je na miste klast si otazku jakym zpusobem se moderni a postmoderni architektura dnes prosazuje po nekolika desetiletich reflexi a vzajemnych negativnich vymezenich. 5 nadsazkou lze vyslovit tezi
0
poucene moderne.
(im jinym je totiz umirneny minimalismus, ktery dokaze zcela jasne prihlasit ke kritickemu regionalismu a zaroven zcela neagresivne dokaze rozvijet to nejlepsi z tradic moderni architektury? Prikladem, ktery zosobnuje tento pristup, predtavuje, krom jinych jmen, svycarsky architekt Peter Zumthor, ktery je v ceskych architektonickych kruzich dobre znam svymi realizacemi. "Verim, ze budovy, ktere jsou progresivne akceptovany svym okolim, jsou schopny komunikovat v nekolika rovinach s lidskym citem a rozumem. Ale pocity a nase porozumeni je zakoreneno v minulosti,,6. Autor tohoto citatu nam predklada koncept poCitajid s lidskym a hlavne historickym vedomim. Nejedna se zde ovsem
0
5 srov. Krier, 2001. 6 Zumthor, 2004, s.18.
8
II I
primou, direktivni cestu k pochopeni a nahled na konkretni stavby. Existuje totiz vicero moznych zpusobu pochopeni jednotlivych relaizaci, jiz v samotnem konceptu se poCita s nekolikavrstevnim uchopenim: " ... historickYm, estetickym, funkcnim, obycejnym a kazdodennim, osobnim, vasnivym,,7. Zumthor se snazi ve svych realizacich zhodnotit intelektualni reflexi zakladnich problemu soucasneho prostredi. Zumthorovi realizace jsou formalne prisne modernisticke a zaroven velice lidske a intimni. Osobni zkusenost s architekturou tohoto autora je nenahraditelna.
v teto praci se zabyvame predevsim lidskou existenci v architekture,
pozici
Cloveka v mestskem prostredi. V centru pozornosti jsou zejmena dYe oblasti mestskeho prostredi: verejny prostor jakozto stezejni fenomen v kulturologicky vymezenem environmentalnim pristupu, na miste druhem je to budova ve sve fundamentalni forme obytneho domu. Tato forma pro nas zaujima centralni misto pro pochopeni architektury jakozto ziteho fenomenu, ktery kazdodenne ovlivnuje jedince a jeho percepci univerza. Skrze to, co duverne zname, posuzujeme svet, zakladem lidskeho zivotniho postoje je zita zkusenost intimniho prostredi. Jako ilustrativni cast predkladanych tezi se v druhe casti budeme zabyvat dvema probihajicimi realizacemi tech to zminenych forem lidskeho prostredi. Zastupcem prvniho z nich, verejneho prostoru, je rekonstrukce oblasti Le Halles v centru Parize. Volba tohoto pripadu je zamerna a vychazi z techto argumentu. Jedna se
0
prostor, ktery ma silny genuis loci a splnuje
antropologicke vymezeni mista tak, jak jej vymezuje antropolog Marc Auge tj. je dtzitelem identity, historickeho vedomi a vztahovosti k sirsimu okoli. Dale je nutne uvest, ze bohaty vycet historickych zmen, ktery zde probehl je ukazkovy pro dejinnou transformaci a je zcela vystihujici jednotlive "Zeigheist". Zejmena pak v dobe nedavne, v sedmdesatych letech, kdy se pozdni modernisticky pristup promichal s nastupujici postmodernou a zcela
7 ibid. s. 65
9
bezpecne minul zamysleny cil tehdejsi rekonstrukce. A v neposledni rade je to aplikace trvale udriitelneho pristupu k verejnym prostoram Parizskou radnici v prave nadchazejici rehabilitaci celeho uzeml. Druhou formou lidskeho prostredi je lidske obydll ve sve diskutabilni, nicmene zasadne rozsirene modernisticke forme: panelovem dome. I na tomto priklade lze vystizne ilustrovat jednotlive faze (kratkeho) historicke ho vyvoje a navic se pri soucasne rekonstrukci uplatnuji zcela nove synteticke nedestruktivni pristupy.
v konkretni rovine jednotlivych prikladu se budeme v obou pripadech venovat realizacim v Parizi. Volba mesta Parize pro ilustraci predlozenych tezi vychazi z nekolika argumentu. Zaprve se z historickeho hlediska jedna
0
typicky priklad vyvoje velkomesta na
evropskem kontinente se vsemi fazemi urbanni transformace od tradicni mestske struktury pres vyznamne prestavby pod tlakem industrializace zejmena v 19. stoleti a silne rozvojove impulsy v podobe obou svetovych valek a nasledku imigracnich vln po rozpadu kolonil. Druhym argumentem je kontinualni existence jisteho druhu intelektualni a socialni reflexe ohledne stavu samotne mestske struktury a neustale spolecenske tenze na zlepsovani tohoto stavu. Pochopitelne se casto doslovne naplnilo lidove rceni "vice skody nez uzitku", nicmene velmi zajimave jsou nasledne reakce a "opravy" nevhodnych zasahu. V tomto smyslu je pro nas velmi vyznamna dostupnost a vysoka zpracovanost dat v oblasti vyzkumu a intelektualni reflexe nazoru parizske verejnosti, ktera se aktivne vyjadruje k problematice sveho mesta. Dalsim duvodem, proc zde Pariz reprezentuje v urcitem ohledu model, na nemz lze ukazat staY soucasneho velkomesta, je jeho "prumernost", lepe receno ukazkovost snahy
0
reseni a zlepsenl. Ve svetovem meritku se nejedna
o nejradikalnejsi pristupy jako napriklad v Amsterdamu, zaroven vsak Pariz predstavuje mnoho prikladu hodnych k nasledovanl. Poslednim duvodem je osobni zkusenost s touto metropoll. Povazuji zde za dulezitou skutecnost, ze se nejedna
0
mesto, ve kterem bych vyrustal, a proto
10
jsem byl nucen se pokusit
0
jeho pochopeni zvnejsku. Po dlouholetem
navstevovani, ktere vsak nikdy nepresahlo vic jak dva tydny, se mi podarHo uskutecnit rocni pobyt, ktery byl dostatecne dlouhou dobou na castecne proniknuti do fungovani mechanismu a logiky francouzske metropole. Po dlouhem zvazovani jsem se rozhodl vystavet tuto praci na vyse zminenych konkretnich prikladech. Jedna se
0
projekty, ktere jsem mel moznost sledovat
delsi dobu - od architektonickych soutezi pres verejne debaty, az po zahajeni samotne realizace. Pro mne osobne jsou to priklady architektury, ktera z velke miry splnuje pozadavky trvale udrzitelneho rozvoje, troufam si tedy tvrdit, ze jejich kvality nespoCivaji pouze v naplneni pozadovane funkce s estetickym ucinkem.
Nas pohled na dane tema je pohledem kulturologickym, tj. pluridisciplinarnim. Nechceme se omezit pouze na jednotlive discipliny, jako sociologii, antropologii, demografii ad., a jejich chapani lidske spolecnosti, zajima nas hlavne interaktivita Cloveka a jeho prostredi.
11
Kulturologicka reflexe soucasneho urbanizovaneho prostredi
Soucasny svet je svetem urbanizovanYm. Podle zpravy OSN (World Urbanization Prospect. The Revision 8 ) z 24. brezna 2005 je budoud demograficky vyvoj neuprosny. Vice jak polovina obyvatel planety dnes zije v mestskem prostredi. V roce 2030 se celosvetove pomer obyvatelstva zijidho v tomto prostredi vysplha az na 60 %. Pokud porovname tento udaj s rokem 1800, kdy zila ve mestech pouha 3 % obyvatel, je tento stale akcelerujid proces duvodem k celkovemu zamysleni. Hovorime-li dnes
0
pomeru
presahujicim padesatiporcentni hranici mestskeho obyvatelstva, nerikame tim nic
0
dramatickem vyvoji v Africe a podstatne casti Asie. Prave africky
kontinent se stane dejiStem bezprecedentniho pmivu obyvatel do mest. Nutno zminit tento rustovy nepomer mezi rozvojovymi mesty, ktera porostou
0
desitky procent, a mesty euroatlantickeho typu, kde se zvyseni projevi v radu procentnich bodu. Napriklad pocet obyvatel mesta Kinshasy vzroste do roku 2015
0
neuveritelnych 83%, a to na 8,7 milionu. Prvenstvi si vsak i v tomto
roce ponecha Tokio, jez dosahne 36,2 milionu, druhe misto obsadi Bombaj s 22,6 milionu, treti misto bude patrit Dilli (20,9 milo), ktere nasleduje po japonske metropoli (34,4 mil.), Mexico City (18,1 mil.) a New Yorku (17,8 mil.). Jiz tate Clsla dokazuji, ze i bez ohledu na ekonomickou dominanci
8 cit. die Puglia, 2006.
12
uvedenych megapoli, tj. mestskych struktur nad 10 mil. obyvatel, se jedna o vetsinove zivotni prostredi9 • Dalsi podstatnou zmenou, ktera nas v budoucnu bezpochyby ceka, je demograficky posun ve skladbe obyvatelstva. Podle OSN se v roce 2050 pocet lidi starsich 60 let vyrovna poctu obyvatel pod 15 let. Prlliv novych obyvatel do mest nevytvari ovsem pouze ekologicke a socialni problemy - od urcite hranice se urbanizovany prostor zcela zahlti a zacne kolabovat. V rovine socialni se vytvari zcela neprekonatelna hranice pro nove prichozi, kteri se nedokazi integrovat do mestskeho zpusobu zivota. Zustavaji oddeleni na okrajich mest a ve slumech, kde si zachovavaji urcitou degenerovanou formu venkovskeho zivota. Zjevne ovsem bez vazby na pudu a jejich tradicni zivotni styllO. Podle teto zpravy se pocet chudinskeho obyvatelstva v subsaharske Africe pohybuje okolo 70%. Formou urcite segregace ovsem netrpi pouze nejnizsi spolecenska vrstva v rozvojovych zemich. Fyzicka segregace je pritomna i v demokratickych spolecnostech, uzavrene ctvrte najdeme jak v USA, tak v Evrope. V souvislosti s mestem se nam nepodari vyhnout se otazce, zda v soucasnosti plati pojem mesta, tak jak jej definuje Max Weber v roce 1921 a tak jak jej chape vetSina jeho obyvatel, tj. mnohovrstevny pojem, na ktery je vazana urcita forma zivotniho stylu a kazdodenni praxe a ktery je vysledkem dejinneho kontinualniho vyvoje 11 • Je otazka, zda lze v dnesnim svete hovorit meste jako vyhranenem utvaru nebo
0
0
urbanizovanem prostredi. Zpusob
zivota se behem poslednich par desitek let natolik zmenil a formalni stranky mesta jsou natolik radikillne pretvorene, ze uz nelze s jistotou hovorit o vhodnosti pojmu mesta pro zivotni styl, charakterizovany prejizdenim mezi satelitni ctvrti, primestskou prumyslovou z6nou, supermarketem a multiplexem. Presto se jedna
0
mestsky zpusob zivota a je zrejme, ze zde
dochazi k podstatnemu vyznamovemu posunu. 9 srov. Saassen, 1999. 10 Puglia, 2006, s. 58. 11 Weber, in: Lide mesta, 812006 5.98.
13
Jak jiz bylo naznaceno vyse, suburbanizacnf proces a s nfm spojeny rust predmestf a satelitnfch mest nastolil zejmena pro statistiky otazku, kterou oblast povazovat za mesto a kde uz je pocatek ryze venkovskeho osfdlenf. V soucasnosti na svete existuje nekolik desftek takovych kriterif, pomod nichz je mesto nebo mestska aglomerace vymezovana. Ruzne definice mesta tak ztezujf predevsfm moznost vzajemneho porovnanf.
Za zakladnf indikator velikosti, vyznamu nebo uspesnosti mesta vsak rozhodne muzeme povazovat ukazatel populacnf velikosti, i kdyz je mnohdy problematicke tato zdanlive snadno zjistitelna data mezi sebou srovnavat. Je zrejme, ze pro spravne hodnocenf rustu mesta je nutne postupne "prehodnocovanf" uzemnfho vymezenf mesta a zaClenenf aglomerovanych nebo suburbanizovanych obd do mestskeho prostoru. Pri hodnocenf rustu mesta je treba uvazit i uzemnf rozsirovanf (popr. zmensovanf) mestskeho prostoru pripojovanfm aglomerovanych obd, ktere muze v retrospektivnfm pohledu zpusobit vyznamne vyvojove zmeny poctu obyvatelstva.
Pri hodnocenf populacnfho rustu mesta byva rozhodujfcfm faktorem predevsfm rust/pokles obyvatelstva; nesmfme vsak zapomenout i na dalsf faktory, jako naprfklad - predevsfm v obdobfch rychleho rustu mest - prirozena mena obyvatelstva ci casto opomfjena denzita (hustota). Problem dezurbanizace a nasledne reurbanizace se projevuje ruznou intenzitou v rozdflnych oblastech. Prfklad Parfze nam muze nastfnit budoud vyvoj v Cesku. Snaha obyvatel opustit panelove sfdliste a nastehovat se do vysneneho domku v zeleni se nasledne menf v odliSnou realitu. Hustota kobercove zastavby nedovoluje v zadnem prfpade chapat tento druh bydlenf jako raj v zeleni. Naopak, jedna se
0
skutecnou periferii, okraj, navfc v drtive
vetsine prfpadu v nekvalitnfm lacine luxusnfm vzhledu. Naproti tomu prstenec sfdlist' okolo centra mest nabfzf prostor k revitalizaci uz jen svou geografickou blfzkostf a zaClenenfm do systemu mestske dopravy.
14
Vsechny evropske staty na zapad od nasi hranice rostou prirozenou menou. U vetsiny evropskych mest jiz take neplati pravidlo
0
mensich prirozenych
zisdch nez u venkovske populace. Ekonomicky silnejsi rodiny ve mestech maji naopak tendenci k zakladani viceClennych rodin (se dvema nebo tremi detmi). Ve vetsine evropskych mest se take projevuje trend postupne reurbanizace, kdy se obyvatelstvo navrad zpet do jadrovych oblasti mest a byvalych periferii, tj. sidlist', a tim jiste dochazi i k omlazovani vekove struktury mestskeho obyvatelstva. Prikladem uspesne reurbanizace v centralni casti Parize je oblast Faubourg Saint Antoine na vychode, kde se do velice nepriznive situ ace dokazal privest dostatecny potencial na jeho revitalizaci. Znovuobjeveni autentickeho vyrazu teto ctvrti se podarHo diky zasazeni nekolika staveb a tim zvysit jeji atraktivitu natolik, ze se zde dnes setkavame s pestrou smesi "puvodnich", socialne slabsich vrstev s prichozimi "novousedliky". Uprava verejnych prostor, nekolik kontextualnich staveb, vyraznych realizad socialniho bydleni od vyraznych jmen svetove architektury, jako Atelier Fuksas, sem privedlo tanecni studia, architektonicke ateliery, restaurace a dalsi prvky mestskeho zivota.
15
Architektura v kulturologicke perspektive
soucasny svet je svetem esteticky ztvarnenym, a to nejen v rovine architektonicke. V dnesni dobe se v podstate nedostaneme k jinym objektum nez k tem, ktere jsou vyprojektovany designery nebo technology, vse podleha pravidlum - minimalne bezpecnostnim. Prostredi, ve kterem zijeme, je prostredim architektonicky ztvarnenYm. Architektura a design by mely artikulovat a splnovat zakladni potreby jednotlivce kladene na jeho zivotni prostor - vedle esteticke hodnoty tez porozumeni, identifikaci, orientaci, pocit bezpeCi, schopnost symbolizace a dalsl. Neni ovsem jednoduche se zodpovedne zabyvat architekturou v tomto bytostne kulturologickem kontextu. Potykame se zde s problemy ohledne ustaveni definic samotnych velicin, jako je architektura, jeji role, otazka po univerzalite pravidel a moznosti jejich uplatneni na individualni urovni.
Pojem, ktery se v souvislosti se stavem soucasne architektury objevuje velice casto, je slovo krize. Uziti tohoto terminu ve vztahu k nasemu tematu je treba upresnit odkazem na konkretni historicke situace vyvolavajid v architekture, umeni a kulture obecne trhliny narusujid vedomi jejich vlastni identity a rozostrenim jejich cflu a prostredku. Hovorime zde
0
zdanlive
homogennich dejinach moderni architektury, ktera se promenovala casto synchronne s krizemi hospodarskymi a spolecenskymi. Krize je procesem, pri kterem se neguje stavajici staY, destruuje minulost a zaroven se vytvari mnozstvi energie pro tvorbu novou. Receno se Sola Moralesem, "je krize momentem extremniho uvedomeni, bdelosti a osamelosti. ,,12 Predklada zde zajimavou paralelu
0
krizi architektury, kdyz hovori
0
krizi
z lekarskeho hlediska - krize vede bud' k uzdraveni, nebo smrti pacienta ...
12 Sola Morales, 1999, s. 17.
16
ph hodnoceni architektury je patrna soucasna snaha
0
nezabredavani do
klasifikacni pasti - velmi casto se stava, ze kritika pouze klasifikuje, moderni / klasicky, organicky / mechanicky a desitky dalsich hodnoceni. Fenomenologie v architektonicke kritice posunula jeji zajem
0
to, co je
specificke, jedinecne. Na zaklade takoveho pristupu je zde zrejma snaha o ziskavani znalosti
0
vecech samotnych, ktere nejsou zalozeny na
abstraktnich principech, ale na reprezentaci. Snazi se
0
vytvareni sirsiho
ramce z jednotlivosti, oproti vtesnani jednotlivosti do konkretniho ramce.13
Jednou z prednich funkci, ktere architektura mela zajiSt'ovat, je napomahat identifikaci s prostredim a nasledne spoluvytvaret vlastni lidskou identitu. Je zapotrebi, aby se prostredi stalo pro jednotlivce jeho integralni soucasti 14 , znamenalo pro neho bezpecnou velicinu, ke ktere se muze vztahovat. V teto souvislosti lze uvest, ze jednotliva konkretni mesta (pri vedomi problematicnosti tohoto pojmu v dnesnim svete) maji velmi rozdilny charakter v ramci sve vlastni topografie. Casto je celkovy charakter vysledkem slouceni nekolika zcela nesourodych aglomeraci, ktere nemely mnoho spolecneho do te doby, nez jednoduse administrativne splynuly. Specificnost kazdeho z nich neni jen pouhym historickym faktem, ale konkretni objektivni realitou, ktera natrvalo spoluvytvari s ostatnimi castmi jedinecnost charakteru daneho mesta. Prikladem, kdy se puvodne jednalo
0
samostatna mesta, jez vytvoma svym
spojenim jeden velky celek nesouci nekolik spolecnych kvalit, je Praha. Nazorne je to taktez v Parizi, ktera je velmi centralizovana v sirsim geografickem ramci, nicmene na urovni ctvrti je tomu s nekolika parcialnimi centry naopak. Londyn je rozprostren zcela pluralitne s nekolika vyraznymi paralelnimi centry. Schopnost vstrebavat ruznorodost bez jeji redukce na unifikaci a jednotvarnost je jednou z hlavnich kvalit tradicnich mestskych struktur. Pochopitelne v historicke perspektive se jednotlive pripady znacne 13 srov. ibid. 14 Norberg-Schulz, 1994, s. 5.
17
liSi, nicmene u vetsiny z nich jsme si zcela jisti tim,
0
jake konkretni misto se
jedncL Co tuto jistotu zpusobuje? Proc nam nektera mesta pri prvnim pocitu pripadaji tak prijemna a jina nas nijak neoslovi? Co charakterizuje a definuje jejich jedinecnost? Kazdy obyvatel by mel byt schopen "cteni" daneho architektonickeho jazyka, a tim porozumet prostredi. Ke "cteni" mesta lze na jedne strane pristoupit z perspektivy historicke ve smyslu vysledku historickych epoch, ktere utvorily dnesni stay konkretniho mista. Na strane druhe jde
0
percepci soucasne mestske struktury, skrze, na prvni pohled
ponekud paradoxni, jednotu v ruznorodosti - mestske struktury jako ramce, ktery do sebe vstrebava nove i cizorode prvky. Pochopitelne ji nelze spatrovat pouze v rovine formalni, ale i v oblastech zdanlive neviditelnych (socialni a prostorove vazby, mobilita a obyvatelnost prostredi). Veskery tento potencial by se dal shrnout do mestske identity, identity mesta, ktera neni nijak stabilni a neexistuje sama
0
sobe, avsak je treba ji stale znovunachazet jako
dynamickou identitu 15. Tato identita mesta "je" procesem identifikace jednotlivce ci cele mestske spolecnosti s jejich vlastni civitas. Identifikace obyvatelstva s danym charakterem mesta se uskutecnuje nejen diky verejnym a monumentalnim budovam, ale i diky konkretni mestske ulicni siti a mestske morfologii jako celku. Pohled na mesto se nevztahuje pouze na pozitivni existenci jednoty. Sledujeme urcity ramec, jistou nedokoncenou, tedy stale se vyvijejid dynamickou kvalitu, vztahujici se k historickemu obdobi, ktere bylo klicove a otevrene v jeji konstituci. Je nasnade, ze zde narazime na uskali kazdeho historickeho badani, a tim je soucasne dnesni vnimani stavu veci, ktere velmi ovlivnuje nasi percepci "tehdejsich" pocitu a pohledu "tehdejsiho" Cloveka. Tento problem je zvlaste citlivy ve vazbe na otazku nasi soucasne, zcela matematizovane schopnosti abstrakce a dedukce, ktera se pochopitelne neda s nekdejsi percepd a pocity vubec srovnavat. Mestska ruznorodost, jez byla v prubehu dejin spontanne usporadana do jiste homogenity, nam dnes pripada samozrejmou. Proto je velmi prehnane dnesni
15 Dewitte, 1999, 5.81.
18
jednoduche odmitimi (v porovnani k urcite epose) soucasne architektury. pffkladu bychom mohli uvest bezpocet: jak velkou zmenou byla pro Parizany stavba Louvru nebo Eiffelovy veze, pro Prazany stavba Klementina aj. Casto je to nenapadna formalni odlisnost ci koncept, ktery se nam ve svem vysledku zda naprosto vYlucny. Jako priklad bychom mohli uvest mesto Bamberg, ve kterem nalezame naprosto bezprecedentni umisteni radnice uprostred mostu. Je to vsak vzhledem k rivalite obou pobreznich ctvrtf a jejich snahy
0
egalitarskou pozici radnice vcelku logicke - na neutralni reku. Je to nezridka pouhe historicke vedomi jednotlivce ci obyvatelstva, ktere je schopno rozpoznat nekdejsi jednotu vlastniho mesta. Ta soucasna nemusi byt nic jineho nez pouhy odlesk casu minulych v kolektivni pameti jeho obyvatel. Presto navstevnik prijizdejid poprve do konkretniho mesta v nekterych pripadech zaziva pocit jednoty a silne mistni identity, aniz by znal historicky kontext. V nekterych pripadech urcity rys ci charakter je natolik silny, ze zastini castecnou strukturalni rozporuplnost. Identita mest, potazmo identita, kterou mu davaji jeji obyvatele a navstevnici, je totiz protichudna a spoCiva v kontrastech a antagonismech.
Orientace
V
modernfm svete
Jednou ze stezejnich veliCin, ktere bychom radi zminili v ramci kulturologickeho pohledu na soucasnou situaci vztahu Cloveka k jeho prostredi, je fenomenologie architektury. Tematem, jake nas v teto souvislosti zajima, je bezdomovi jako charakteristika soucasneho stavu. Za jeji pricinu byva oznacovana modernita. Ovsem jak bychom mohli definovat modernitu? Spolu s Hilde Heinen muzeme konstatovat, ze modern ita ma vlastne tri etymologicke vYznami 6 • Prvnim vyznamem modernity je pritomnost ve smyslu soucasnost v opozici k 16 in Heinen, 1999, 5.115.
19
minulosti, druhym vyznamem je adjektivum novy ve smyslu negace stareho a konecne treti vyznam ma koreny v devatenactem stoleti a lze ho charakterizovat urcitou prechodnosti, chvilkovosti. Vsechny tfi vyznamove roviny poukazuji na vylucnost soucasnosti, ktera je v nasi soucasne spolecnosti vnimana jako jasne oddelujici od minulosti a odkazujici k budoucnosti. Rozvedeno dale se modernita rozchazi s tradici a snazi se negovat odkaz minulosti. Souvisi to nepochybne s linearnim pojetim casu, ktery je nasemu civilizacnimu okruhu vlastni a ktery je opakem tradicniho, cyklickeho chapani. Pripomenme si v teto souvislosti jmeno Marie Jean Antoine Caritat, znameho pod jmenem Condorcet, ktery ve sve knize Esquisse d' un tableau historique des progres de l' esprit humain (1792) popsal ideu pokroku tak, jak je chapana v podstate dodnes. Condorcet chape lidske dejiny jako neustaly zapas rozumu s tmarstvim. V tomto zapase mohou nastat momenty stagnace nebo regrese, ale ty jsou vzhledem k prevladajici tendenci nepodstatne, takZe celkove vyzneni historickeho vyvoje - a s nim i celkova tendence Condorcetova dila jsou optimisticke. Pokrok povazuje za nezvratitelnou skutecnost, ktera muze byt anulovima pouze koncem existence Zeme jako planety nebo koncem existence lidskeho rodu. Jeho dilo znamenalo vyvrcholeni zapasu
0
myslenku
pokroku jako vYvoje lidstva k lepsi budoucnosti. 17 Dalsim dusledkem modernity je krize obYvatelnosti. Martin Heidegger se ve svem textu "Stavet, bydlet, myslet" z roku 1951 zamysli nad pojmem bydleni, o jeho zasadnim vyznamu pro Cloveka. Nehovori zde ani tak bytove krizi, ale spiSe
0
0
povalecne
neschopnosti bydlet. Dale odhaluje paralelu mezi
by tim a stavenim, bydlenim ve vztahu ke ctyrem zakladnim velicinam - nebi a zemi, bozskemu a smrtelnemu. "Co oznacuje slovo prostor, rika jeho davny vyznam. Prostor (raum, rum) znamena prostranstvi vyklizene pro sidlo nebo tabor. Prostor je neClm vyklizenym a uvolnenym, a to uvnitr hranic, recky peras. Hranice neni tim, kde neco konCl, nybrZ tim, odkud ma toto neco pocatek sveho byti - jak
17 srov. Condorcet, 1982.
20
pochopili Rekove. Proto i pojem je horismos, tj. vymer, hranice. Prostor je bytostne vyklizene, ohranicene prostranstvi. Toto vyklizene prostranstvi je vzdy umozneno a drZi pohromade, tzn. je shromazdeno prostrednictvim nejakeho mista, tj. prostrednictvim nejake veci takoveho druhu, jako je treba most. Byti jednotlivych prostoru tedy vychazi z mist, a nikoliv z prostoru jako takoveho. ,,18 Reakce na Heideggerovy myslenky jsou v podstate dvojiho druhu - prvni v jistem smyslu nostalgicko-utopicka, reprezentovana Norbergem-Schulzem, a skepticka, zastoupena Cacciarim. Je opravdu otazkou, zda se soucasny Clovek dokaze navratit k autentickemu byti a bydleni, tak jak po nem vola NorbergSchulz. Cacciari naopak radikalizuje svuj postoj tvrzenim, ze tato autenticita byti jiz v zadnem pripade neexistuje v dusledku katastrofalni redukce vztahu mezi Clovekem a svetem. Architekture tedy naopak zbyva v podstate "mlcet" a tim reflektovat tento stay. Duvod, proc se reakce na Heideggeruv text natolik liSi, je mozne spatrovat v postoji k moderne - zatimco Norberg-Schulz ji povazuje za nahodilou a zvracenou, tim padem odchylujici se od prirozeneho stavu veci, Cacciari ji zcela opacne klasifikuje jako danou velicinu, se kterou se musime smirit. Spolecne s Levinasem a jeho textem "Heidegger, Gagarin a my,,19 se ovsem da poukazat na heideggerovske priliSne zaujeti mistem, vesnici a krajinou a pripoutani Cloveka k tomuto mistu, coz jsou atributy totalitnich ideologii, zvlaste fasismu. Lze to posuzovat s nadhledem, nicmene fakt, ze je Cloveku vlastni i jisty druh nomadstvi a nestalosti, se prave v instruktivni interpretaci Norberga-Schulze neobjevuje. V teto souvislosti a v souvislosti s architekturou je zajimavy pojem kriticky regionalism us, ktery do sirsiho povedomi uvedl K. Frampton nasledujici definici: "Termin kriticky regionalism us nema oznacovat mistni - vernakularni architekturu, ktera kdysi vznikla ze slozite souhry klimatu, kultury, mytu a remesla, ale spiSe ma identifikovat ony nove regionalni skoly, jejichz hlavnim zamerem bylo reflektovat a zuzitkovat specificke zakladni danosti, ve kterych 18 Heidegger, 1958, s. 324. 19 Levinas, 1976, s. 299-303.
21
L
se pOhybuji. ,,20 Hlavni snahou regionalismu je formulovani takovych zpusobu tvorby, ktere by byly schopny postihnout specificnost mista a zaroven dokazaly reflektovat univerzalitu. Regionalismus se vyjadruje vyrazovymi prostredky moderni architektury a zaroven se snazi Nejedna se tedy
0
0
hlubokou kontextualitu.
banalni pouzivani folklornich specifik, spiSe
0
rozvinuti
specifickeho genia loci, principu, eventuelne materialu dane oblasti. Nejvyznamnejsi zastupci regionalismu v architekture jsou napriklad Alvaro Siza, Sola Morales a dalsi.
Svet moderni svobody
Technologicky vYvoj a standardizovane, anonymni staveni s sebou prinasi stale vetsi abstraktnost socialnich vztahu. Moderni Clovek je zcela vyvazan z tradici definovane spolecnosti, modern ita vyvazuje jedince z jeho klanovych, rodinnych vazeb a poskytuje mu svobodu, ktera se projevuje vysokou mobilitou, castou zmenou socialnich roli atd. Veskere charakteristiky modernity lze uspesne pouzit i na problematiku prostredi. S jistou nadsazkou je mozne jit v kriticke argumentaci az k vyhranenym zaverum. Teprve moderna totiz naplnila to,
0
co ve skutecnosti usilovalo nabozenstvi,
tj. svobodu Cloveka, lidska prava, humanismus. Nabozenstvi, a zvlaste krest'anstvi, muzeme oznacit za predstupen moderny. Krest'anstvi by pak bylo kolebkou moderny. Dusledni kritikove moderny pak nejspiSe odmitnou i krest'anstvi jako prilis moderni a rez v kulturnich dejinach Evropy a lidstva povedou jinudy - jako Nietzsche naleznou pocatek zkazy u Platona nebo Sokrata, kteri pripravili pudu krest'anstvi, nebo jako Claude Levy-Strauss u neoliticke revoluce a vzniku civilizace ci jako nekteri hlubinni ekologove posunou tento pocatek az k okamziku, kdy se v prirode objevil prvni zivocich vyzbrojeny rozumem. 20 Frampton, 2004, s. 366.
22
Kosikuv hegelovsky marxismus nas vede k jinemu pohledu: soucasna i minula doba je dvojznacna a vnitrne rozporna. Celou otazku upadku, rozkladu a krize bychom pak meli konkretizovat tim, ze ji zasadime do urciteho kulturniho, politickeho a ekonomickeho celku, ktery je vnitrne Clenity a rozporny, a na upadek, rozklad a krizi pohllzime z hlediska cele teto konkretni celkove struktury, tj. z hlediska jak jejfch prvku rozkladnych a destruktivnfch, tak i prvku osvobozujfcfch a progresivnfch. Jak se to potom ma s archaickymi svety, ktere podle nekterych konzervativnfch autoru byly blize pravde byti, Bohu, bohum nebo Zemi? Tento konzervativni pohled na minulost musi nejprve provest tajnou operaci a zakryt vsechny rusive, disharmonicke a rozkladne prvky, jez se prolinaji s temi prvky, ktere se maji vyzdvihnout. Pripadne se nektere rusive oblasti, jako je pravo silnejsiho, nasili, nesvoboda, otroctvi, neutralizuji tim, ze se oznaCi za prirozene, nedulezite nebo osudove, jak to Cini totalitne zabarvene ideologie. Konzervativni obraz minulosti si pak Cloveka podmanuje svou krasou a vznesenosti a mnozi mu podlehnou proto, ze maji smysl pro krasu a vznesenost. Krasa se stala pravdou. Kriticke mysleni tuto krasu a vznesenost narusuje tim, ze odhaluje to, co na tomto obrazu zustalo zakryto. Jak by rekl Walter Benjamin, tento obraz je vzdycky zaroven dokumentem jak kultury, tak barbarstvi. Vsechno kulturni bohatstvi, ktere nas tak okouzluje a povznasi, "dekuje za svou existenci nejen namaze velikych geniu, kteri je stvorHi, ale i nevyslovnemu utrpeni jejich soucasniku. ,,21 Kriticke mysleni rika, ze krasne nemusi byt pravdive. Adorno to ve svych Minima moralia vyjadrH takto: "Strom, ktery kvete, lze v okamziku, ve kterem jeho kveteni vnimame bez stinu hruzy. ,,22 Esteticky nebo moralne pusobivy obraz minulosti se doplnuje s obrazem pritomnosti, ktery je podobne jednostrannY. Na obraze moderniho sveta je toho take mnoho zakryto, zvlaste ty stranky moderny, ktere jsou osvobodive a progresivni. Nasledkem tohoto zakryvani "bezprostredne" vnimame moderni 21 Benjamin, 1979, s. 11. 22 cit. dIe Dewitte, 1999, s. 28.
23
svet chvlli jako karnevallibovule, kde neplatf zadna pravidla, a chvlli jako vezenskY dvorek, na kterem chodfme v pruhovanych satech stale dokola. Takove vnfmanf sveta se projevuje i ve vychozf vete Levinasovy Totality a nekonecna: "Pravy zivot tu nenf." Ale my jsme na svete.23 Vnfma-li nekdo soucasny svet chvlli jako karneval - jako stay beztfze - a chvlli jako vezensky dvorek - jako Levinasovo pohrebiSte Jineho, pak se v nem casem nemuze neprobudit touha po uniku a po "absolutne Jinem", ktere se do nasf "totality Stejneho" jednou zvnejsku prolomf. Pokud ma vubec nejaky smysl hovorit
0
sekularizovanem nabozenstvf, tak je to prave v prfpade teto metafyziky Stejneho a Jineho.
Architektura
V
modernim svete
Na prelomu 19. a 20. stoletf se z architektu, puvodne dekorateru fasad, stali nositele vizf a idejf spolecnosti. Tento trend vyrazne katalyzovaly svetove valky, jejichz nasledky se architekti snazili vyresit prostrednictvfm navrhu novych domu a mest. Zdravejsf architektura prinesla obyvatelum vice hygieny a svetla, masovou produkci chybejfdch bytu a strfdme puristicke formy. Prvotnf nadsenf vystrfdaly rozpaky a problemy pramenfd z poprenf predchazejfdho vyvoje stavby mest. Clovek nebyl na tyto radikalnf zmeny pripraven. Pravdepodobne v tomto obdobf mezi valkami doslo k rozdelenf nazoru na krasnou architekturu mezi odbornou a laickou verejnostf. Programove budovanf futuristickych vizf vsak mezi architekty zdomacnelo. Generacnf vlny architektu zalozily sve prosazovanf se na popfranf filozofie stavenf svych predchudcu. Byt stejneho smyslenf nudf, zadano je ozivenf, zmena, exces. Tato potreba permanentnf inovace vyvolala chaos
23 Levinas, 1997, 5.19.
24
v arehitektoniekem vYvoji - v soucasnosti se nestavi domy v jednom slohovem obdobi, nybrz v jednom casovem obdobi. Revoluee v arehitekture neni mozncl, protoze podstatou arehitektury jako umeleekeho oboru je uspokojeni pozadovane funkee za dosazeni nalezite estetiky. Arehitekt respektuje stavebnika, prostrednietvim nehoz realizuje svuj nazor, svou filozofii. Potreba funkcniho vyuziti staveb tak v podstate umoznuje jen zmenu fasady, obalujici potrebny prostor. Varieta prostoru je po staletem experimentovani vycerpana. S oblibou take rikame: "Vse tady jiz jednou bylo". V dalsi casti teto praee budeme na konkretnich pripadeeh staveb dokumentovat, ze s timto tvrzenim lze souhlasit jen zcasti.
Moderna a ekologie
Definie ekologieke arehitektury existuje nekolik a vetSinou se setkavame s priliSnym durazem na teehnologiekou stranku jako jsou izolaee, spotreba energie atd. V kulturologieke perspektive je pro nas ovsem stezejni jiny aspekt - Clovek a jeho prostredi. Spravne poehopena ekologieka arehitektura neni vysledkem levicoveho smysleni, ale mnohem spiSe liberalnim smerem. To tvrdi arehitekt Petr Suske, vedouci atelieru arehitektury prazskeho (VUT a zaroven set atelieru SEA (Skupina ekologieke arehitektury). Jeho mnohdy vyhranene nazory jsou pohledem aktivniho arehitekta a pedagoga, ktery nahllzi na arehitekturu z poziee pozorovatele s ironiekym odstupem. Suske zpoehybnuje a zamerne provokuje tim, ze se nehodla smirit s vseobeene zazitym antagonismem mezi modernou a ekologii. Opravdu maji moderniste na svedomi tolik soucasnyeh arehitektoniekyeh zlocinu? A je skutecne kazdy dum s nepravidelnym pudorysem, zahrabany do hliny natolik ekologieky?
l
25
suske zesmesnuje dva extn§my, ktere si privlastnujf oznacenf ekoarchitektura: prHiSnou abstrakci high-tech architektury, ktera nenecha Cloveku prostor k bytf v Heideggerovskem slova smyslu, a na druhe strane totalnf odmftnutf modernfch principu, dohnane az k navratu k suchym zachodum. Je nesmysl chapat ekologickou architekturu jako poustevnickou chysi, v nfz budeme zft v pokore vedene snahou podrfdit se potrebam mravencu. Suske stavf na prvnf mfsto individualitu kazde architektury. Protikladem jsou prefabrikovane, uniformnf stavby - predevsfm rodinne domky, ktere jsou poznamenane pokleslym amalgamem globalnfch architektonickych prvku. Zdanlive paradoxne Suske stavf anonymnf administrativnf budovy ci reprezentativnf sfdla velkych firem vedle tech to sfdelnfch kasf rozprostfrajfcfm se kolem vetsiny mest. Povazuje je za prfklady architektury, ktera nedokaze vytvorit individualnf prostredf. Suske nenabfzf konkretnf navod na ekologickou stavbu, jen nekolik zasad. Vedle individuality je to naprfklad vyber stavebnfho materialu a meritko stavby, ktere by mely respektovat mistni zvyklosti. Ekologicky dum by mel mit vztah s okolim, nabidnout prostor k zivotu jejich obyvatel a soucasne respektovat jejich financnf moznosti. Nebrani se ani dekoru, ktery vychazf z povahy pouzitych materialu. Petr Suske neni v oblasti ekoarchitektury jen teoretikem. Se svym atelierem (SEA) ma za sebou realizaci nekolik ekostaveb: restaurace z nepalene hliny Hlinena basta v Pruhonidch, slameny rodinny dum v Mlade Boleslavi, uprava Pruhonickeho namestf ci navrh pruhonickeho fitness centra, kde cvicenci pri vzpirani nebo behem spinningu budou vyrabet energii k osvetlenf ci cirkulaci vzduchu ...
Odlisny pristup k ekologicke tvorbe na poli architektury zastupuje tvorba botanika Patricka Blanca a jeho tymu, ktera predstavuje novou technologickou etapu v zahradnf architekture. Dovoluje realizovat vertikalnf rostlinny dekor jak v exterieru, tak v interieru. Dosud hole svisle steny se mohou pokryt stale zivou vyzdobou a vegetace se
26
tak primo zaClenuje do architektury a mestskych prostor. Blanc, ktery je botanikem ve francouzskem statnim vyzkumnem ustavu, se zabyva danym konceptem jiz asi tri desitky let. Francouzske verejnosti se poprve predstavil v roce 1994 na zahradnim festivalu v Chaumont / Loire, kde jeho jednoducha, stale vlhka a zelena zed' vzbudila pozornost mnoha navstevniku. Od te doby prodava botanik patentovany system Rostlinna stena (Mur vegetal) do celeho sveta. Patrick Blanc presahuje ordinerni klasifikaci: ve 14 letech sazel kvetiny na zahradni zdi u rodicu na parizskem predmesti a jeho palisady pokryte kapradim, zachycenym na dratenem pletivu, udivovaly sousedy. Nasledne cela leta projizdel tropicke zeme, aby pochopil, jake strategie k zivotu zaujima vegetace v tech nejobtlznejsich podminkach. Nektere rostliny rostou na plochach pokrytych mechem bez zeminy - na skalach, na kmenech stromu nebo na kamenech v potoce. Tato vegetace se nachazi v dostatecne vlhkem prostredi s castymi desti, jeji koreny se zachycuji jenom povrchove a vyuzivaji vodu, ktera omyva povrch. Tento zpusob rustu se vyskytuje v teplych i tropickych z6nach, nejcasteji v temnem houstl a na horach. Dlouha pozorovani privedla Patricka Blanca k napadu pestovat rostliny na svislych plochach bez zeminy po vzoru tropu: pokud se nektere rostliny mohly vyvinout v extremnich situacich temer bez slunce a bez humusu, musi existovat moznost reprodukovat system umele. Jeho svisle zelene steny tak predstavuji skutecny ekosystem bez pudy. Prvni rostlinna stena byla z plsti aquanape, na kterou se nasily kapsy a do nich vlozily rostliny. V zahrade v Chaumont vydrZely tyto steny celkem pet let. Dnes je system dotazen do nejmensiho detailu a bezvadne funguje. Na kovovou konstrukci se pripevni 10 mm silne desky expandovaneho PVC ve vzdalenosti 10 cm od nosne zdi tak, aby byla zarucena izolace proti vode. Pres to se zafixuji dYe vrstvy polyamidove zahradnicke plsti a do pripravenych za.rezu se vlozi mlade vyhonky i s koreny, seminka a odnoze. Vegetace je rozmistena po plsti v cele vYSce tzv. rostlinne steny priblizne v hustote 20 rostlin na metr ctverecni.
27
Zavlazovimf se provadf systemem perforovanych trubek, umfstenych na vrcholu steny. Celek je programovan a doplnen distribud zivneho roztoku s velmi nfzkou koncentrad. Zabudovane vnitrnf osvetlenf, nazvane "dennf svetlo", zajiSt'uje fotosyntezu. Cela instalace je velice lehka, jednoducha a dlouhodobe spolehliva. UdrZba se omezuje na kazdorocnf strfhanf a odstranovanf suchych listu, protoze plevel se na svislych plochach neusazuje. Stena vyzaduje asi tolik prace, kolik bezna zahrada, pouze musf byt provadena ze zebrfku. Nova technika vertikalnfho pestovanf rostlin eliminovala problemy spojene s vahou substratu. Tak je mozne osazet jakekoliv plochy budov bez ohledu na jejich vysku. Rozmery rostlinne steny nejsou omezene ani do sfrky, ani do vysky. Pri kazde realizaci dava botanik - podobne jako malir na platne pruchod sve predstavivosti. Textury, tvary a barvy jsou prvky, s jejichz pomod tvorf sve kompozice. Rostliny vybfra podle toho, zdali se plazf, padajf nebo rostou do vysky tak, aby tvorily kontrastnf seskupenf: kapradf, slezinfky, plavune, begonie nebo orchideje ... Rostliny zakorenene v malych kapsach z polyamidove plsti elegantne splyvajf jako na brehu potoka nebo na stftu stareho domu. Na hrebenu strech jsou to obloukovite kere - vrby nebo tavolnfky. Nfze Patrick Blanc umfst'uje "stenove kvetiny" (wallflowers) - zvonky, fialy, rozchodnfky a lomikamen. Dobre zvladnuty system dovoluje Blancovi "blaznive" projekty - od nevdecnych parkoviSt' az po 70patrovou fasadu budovy v Tokiu. V mestskem prostredf se nabfzf siroke uplatnenf techto vertikalnfch ploch od jednotlivych budov az po kruhove objezdy. V Bordeaux, v kamennem historickem stredu mesta, realizoval nedavno Patrick Blanc zelenou vertikalnf zahradu pro detske hriSte. Nejde tu jenom
0
vizualnf dojem zelene -
zavlazovana zelen ovlivnuje zivotnf prostredf a prinasf, zejmena v horkem lete, pocit svezesti. Vertikalnf uprava nijak nezmensuje vyuzitelnou plochu hriSte. Pres 100 metru dlouha stena je posazena rozmanitou vegetad tak, aby mela ruznou texturu a barvy, prizpusobene detem.
28
puvodne mel koncept rostlinne steny za cll chranit fasady budov a zajiSt'ovat instalaci vegetace po dobu nejmene triceti let s omezenou, ale pravidelnou udrzbou. Dnes je vyhledavan pro esteticke hodnoty a "ekologicky korektnf" vzhled budov. Pres velke rozmery nekterych realizad se nejedna
0
seriovou
produkci. Patrick Blanc rfka: "Zadna z mych sten nenf stejna, vse zavisf na klimatu a na svetovych stranach, nikdy neslouzf jen jako vypln prostoru." Nabfzf se otazka, zda je tento technologicky postup ekologickY. Z pohledu uzivatele rozhodne ano, protoze dokaze zcela modifikovat prostredf a vyrazne zvysit komfort mestkych prostor. Jejf technologicka narocnost je vsak diskutabilnf.
Architektura novych technologii
Zatfmco konstruktivismus usiloval
0
novou architekturu pro novou spolecnost,
dekonstruktivismus je jistou antitezf vychazejfcf z presvedcenf, ze technokraticky poradek vedeny globalni modernizad prekracuje rozumne meze. Reflexe teto situace se objevuje v mysleni zakladatele dekonstruktivismu Jacquese Derridy, ktery spolupracoval s Bernardem Tchumim a Petrem Eisenmanem na projektu male zahrady v Parku de la Villette v Parizi. Jak piSe Frampton: "Zklaman idealistickym dedictvim osvfcenstvi a zajat - obdobne jako je zajata architektura - mezi konfliktnimi pozadavky prakticke a poeticke povahy, Derrida, zda se, usiluje
0
zajetf
rozporne stredni pozice kdesi mezi Heideggerovou existencialistickou kritikou a jakousi formou socialnfho pragmatismu - volne spriznenou s neredukovanou dvojznacnosti jazyka. ,,24
24 Frampton, 2004, 5.389.
29
Muzeme rici, ze umele futuristicke vize dekonstruktivistu z 80. let opustily kreslid platna a dockaly se exaktni a zivotaschopne realizovatelne technologie. Flexibilni membrany obaluji oble tvary novych domu, beton je odlevan do libovolnych plastovych forem, doba pouze plocheho skla je ta tam. Masivnejsimu pruniku novych technologii do sirsiho stavebniho povedomi vsak brani jejich cena. Nezanedbatelnou roli hraje i jejich obtiznejsi vyuzitelnost, a proto se "elektronicka" nebo "informacni" nebo "digitalni" architektura uplatnuje spfSe jako doplnek konvencnich budov nebo pri stavbe muzei, mediatek, vystavnich pavilonu a dalsich lukrativnich zakazkach.
Architektura a verejny prostor
Lidska sidla byla vzdy symbolickym obrazem toho, jak Clovek pochopil svuj svet a sebe sameho. Od nepameti se do pudorysu lidskych sidel promitala take socialni struktura a zakladnim rastrem teto slozite vypovedi bylo vzdy vyjadreni vztahu mezi soukromym a verejnym. Rozlozeni verejnych prostoru lidskeho sidla nejvice vypovida
0
konkretnich hospodarskych i spolecenskych
pomerech. Verejne prostory jsou interierem mesta, ve kterem se pohybuji, setkavaji, bavi a odpoClvaji jeho obyvatele i navstevnici. V tom, jak je tento interier komponovan, propojen, vybaven a vyuzivan, se citelne odrazi nejenom historicke dedictvi, ekonomicke moznosti, kultura a zivotni zpusob obyvatel, ale i hodnotovy system soucasne politicke moci.
Vilem Flusser rika, ze dnes mame prostor soukromy propojen skrze nejruznejsi kabely s prostorem verejnym, ze uz tedy nemuzeme prisne rozlisovat mezi tajnym a verejnym, domem a namestim. Uz totiz neplatl, ze se informace ziskavaji ve verejnem prostoru, v soukromi se zpracovavaji, aby se mohly
30
vn3.tit zpet do verejneho, a tak dal. Kdo dnes beha venku, riskuje, ze informace zmesvk'a ... 25 Jednotlive epochy i ruzne kulturni a nabozenske oblasti se v chapani verejneho prostoru charakteristicky lisi. Postupne se promenuji take nektere lidske potreby a v dusledku toho i duraz na urcite funkce verejneho prostoru. Jakkoliv je nas svet medializovany, svuj verejny zivot si stale zijeme ve verejnem prostoru navsi a mesta. Naopak se domnivam, ze v soucasne dobe, kdy se spolecnost atomizuje a roste pocet domacnosti jednotlivcu i osamelych starych lidi, vzrusta vyznam verejnych prostoru, kde se takovi jedinci mohou citit "mezi lidmi", aniz by museli navazovat nove osobni kontakty. "Silne" verejne prostory, takove, ktere maji zvlastni historicky vyznam ci oplyvaji dostatecne silnym duchem mista, umoznuji lidem identifikovat se s nimi a najit tak pevny bod ve zrychlujicim se pohybu sveta. V obdobi globalizace se proto muze stat velkou nadeji prave obnoveni pocitu sounalezitosti mistnich spolecenstvi, ktery je spojen s pocitem zodpovednosti k urcitemu mistu.
Nejstarsi rostla sidla vznikala jako ostruvky bezpeCi v jinak nepratelske divoke prirode - vetSinou kolem centralniho verejneho prostoru, ktery slouzil k tomu, aby se mohli vsichni sejit ke spolecne praci, jidlu, "valecne porade" nebo oslave. Uz anticka recka mesta znala atraktivni centrum a dobre adresy. V prvnim modernim velkomeste Rime se pak navic objevuje kontrast vystavnosti centra a nevystavnosti periferie i dobre adresy za mestem. Rim zaroven poznal jiz to, co do evropskeho vyvoje vratil az explozivni rust mest a stavba monofunkcnich ctvrti ve 20. stoleti: nutnost oddelit v mestskem prostoru individualni misto bydleni od mist prace, zabavy, odpocinku. Komplexnost funkci a vyznamu mesta musela byt delegovana na jeho centrum. 26
25 Flusser, 1997, s. 50. 26 srov. Czumalo, 2004.
31
Integrita stredovekeho mesta byla vymezena vztahy sakralniho s profannim a verejneho s privatnim. V dalsim stupni pak vztahem mesta a domu i dvoji mestske uzavrenosti. Hradby a brany byly artikulad vztahu mestskeho uvnitr a vne, dum byl pak vyjadrenim uzavrenosti privatni sfery. Hlavni kompozicni kostrou stredovekych sidel byla sit' verejnych prostoru (trziSt' a prostoru pred chn~my) a ulic, ktere tyto prostory propojovaly s branami v mestskych
hradbach. Tedy prostory, pro nez bylo mestske uvnitr verejnym vne.
Od stredoveku byl zaklad mestskeho planovani dvakrat radikalne zmenen. K prvni takove zmene doslo v renesanci, k druhe pak ve 30. letech minuleho stoleti. V renesanci byl ucinen zakladni krok k prechodu od volneho vyvoje k planovanym mestum. Ukol budovat mesta prevzala zvlastni skupina profesionalu, ktera rozvijela myslenky a teorie
0
tom, jak by mela mesta
vypadat. Mesta se stavala umeleckymi dily a soubezne zacaly byt zkoumany jiste funkcni aspekty souvisejid predevsim s obranou, dopravou a formalizovanymi socialnimi funkcemi, jako jsou slavnostni prehlldky a procesi.
Staticky renesancni prostor nabyl v baroknim meste dynamickeho charakteru. Jeho zakladnimi znaky se staly "system, centralizace, extenze a pohyb", piSe Norbert-Schulz. "V baroknim meste ztrad jednotliva budova svou plastickou individualitu, stava se soucasti sirsiho urbanistickeho systemu. Prostor mezi budovami nabyva novy vyznam, stava se z nej realny konstitutivni element urbanisticke totality. ,,27
Prumyslova revoluce 2. poloviny 18. stoleti zpusobila tzv. druhou mestskou revoluci (viz zakladni periodizace procesu urbanizace oznacujid proces rustu mest na Bllzkem a Strednim vychode okolo roku 5 000 pro n. l. pojmem prvni mestska revoluce.) Rust mest a nove potreby zvetSujici se skupiny mest'anstva
27 Norberg-Schulz, 1997, s. 40.
32
si vyzadaly nove urbanisticke pristupy. Byla to lakava vyzva - pro velkoryse zasahy do struktury mest existovaly racionalni argumenty, byly k dispozici nove technologie a v dobe konjunktury i investicni kapital. Uvnitr zhust'ujiciho se zastaveni se v urcitych obdobich objevily nove prHezitosti pro vytvoreni verejnych prostoru odpovidajicich novym potrebam. Nove bulvary i parky vyuzivaly uzemi mestskeho opevneni, zahrad zrusenych klasteru ci ploch byvalych hrbitovu.
v te dobe vznikly verejne prostory,
ktere reprezentovaly spolecenske ambice
a hospodarsky vyznam celeho mesta. Byly promyslene formalne projektovany jako soucasti komplexu velkolepych verejnych staveb a byly jimi cilene dotvareny. Tyto prostory v dobe sveho vzniku presahovaly duverne lidske meritko organicky rostle struktury, behem dalsiho stoleti se ovsem staly samozrejmou soucasti prostredi techto mest. Zejmena v pripade, ze se mesto dale rozrustalo, se totiz jejich puvodne mozna "megalomanske" rozmery staly v pomeru k velikosti mesta relativne primerenejsimi (napr. Central park v New Yorku).
Urbanismus se az do 20. stoleti vyvijel jako discipllna zamerena na stavbu mest - pri komponovani verejnych mestskych prostoru vyuzival znalosti lidskeho vnfmanf a dokazal zamerne vytvaret prostory pro ruzne funkce. Tradicni mestsky prostor byl vzdy prostorem "uvnitr" - interierem, ktery byl vymezen okolnfmi stavbami. Pro navozenf spravne spolecenske atmosfery byla promyslene vyuzita architektura okolnich budov, ale poCitalo se i s efektem slunecnfho svetla i socharske vyzdoby.
Verejne prostory, ktere po staleti hraly ve strukture sidel klfcovou integrujici roli, byly ve funkcionalismu 20.-30. let 20. stoleti predefinovany do pouze dvojrozmernych, viditelne neohranicenych volnych ploch, obklopujicich nove soliternf objekty. (Jlohou techto ploch bylo hlavne dat z odstupu vyniknout stale vyssfm stavbam, zlepsit jejich proslunenf a umoznit volny pohyb lidf na cerstvem vzduchu.
33
Funkcionalisticky urbanism us odmftl jak ulici, tak namestf. Novym idealem se stalo zonovanf - uzemnf oddelenf jednotlivych funkd - bydlenf, vyroby, rekreace. Obycejna mestska ulice nahle stala v protikladu k "nove krase". Le Corbusier ji podrobil funkcnf kritice, podle ktere uz nebyla schopna plnit naroky intenzfvnf automobilove dopravy, ale predevsfm uz se mu nezdala byt
"
krasna". "Ulice je prfkop, hluboka trhlina, budf v nas pocit tfsne ... , je plna
lidf, hemzenf, nebezpecl..., zvykli jsme si na jejich osklivost..., je temna, nic nam v nf nemuze poskytnout potesenf z architektury, ani potesenf, ktere dava rad ... Je to ulice tisfcileteho chodce, zbytek staletf, neucinny zastaraly organ ... , opotrebovava nas, znechucuje se nam, proc jeste prezfva?". 28
"Roztrousenf a rozptylenf domu zajistilo svetlo a vzduch, ale zpusobilo take prHisne rozredenf lidf a udalostf. Rozdeleni funkd mezi obydli, tovarny, verejne budovy atd. mozna omezilo fyziologicke nevyhody, ale redukovalo rovnez mozne vyhody tesnejsiho kontaktu. Nove mestske ctvrti jsou charakteristicke velkymi vzdalenostmi mezi lidmi, udalostmi a funkcemi. ,,29
Pozadavek expanzivniho rustu mest v 60. a 70. letech 20. stoleti nastolil eru "uzemniho planovani", ktere se stalo technickou a ekonomickou disciplinou a novymi odbornymi argumenty zastinilo vyznam tradicnfch urbanistickych kriterii. Osudovym nasledkem principu funkcionalistickeho zonovani a rozrustani mest do okolni krajiny byl narust nezbytne dopravy mezi jednotlivymi castmi mesta. Ozemni planovani se muselo zamerit hlavne na reseni "fungovani" mest - tj. na rozmisteni jednotlivych funkcnfch ploch s ohledem na jejich vzajemne mozne vlivy a spojeni dopravou - zpocatku hromadnou, pozdeji prevazne automobilovou. Verejne prostory - ulice, nabrezi - se v uzemnim planovani postupne zacaly chapat jen jako koridory, kudy tato doprava muze byt vedena, namesti, velke 28 Le Cor busier, 1982, s. 26. 29 Gehl, 2000, s. 45.
34
vnitrobloky a siroke chodniky zase jako mista, kde je mozno "realizovat dopravu v klidu" neboli parkovat.
V 70. letech si lide v ruznych castech sveta zacali uvedomovat neudrzitelnost tohoto vyvoje a nastal obrat smerem k revitalizaci verejnych prostoru. Mesta s osvfcenym vedenim na celem svete zacala hledat vlastni strategii jak zastavit upadek svych center a vratit verejne prostory chodcum. Do diskuse
0
verejnem prostoru zacali zasahovat postmoderniste se svymi ne
vzdy zdafilymi,
0
to vsak podnetnejsimi prispevky.
"Postmoderna revoltuje proti rigidite modernismu produkovanim velkeho mnozstvi deformovanych a bombastickych budov navrienych s vetSim durazem na umeleckou vypoved' nez na uzitecnost pro obyvatele. Na druhe strane mnozstvi pripadu ukazalo, ze soucasna architektura muze slouzit a vylepsovat kazdodenni zivot mezi budovami. (ely rozdil tkvi v peclivosti a v pozornem projektovani. ,,30
30 ibid, s. 50.
35
Obrazova priloha I.
Obr. 1 - 2 Satelitn; sn;mky Kcih;ry, kontrast vysoke hustoty obydlenL
Obr. 3 Schangha; -pNklad ne-m;sta.
36
Obr. 4 Sao Paulo - slum "Rajske mesto" Obr.5 Mexico-City.
Obr. 6 Sao Paulo.
37
--
.
Obr. 7 a 8 Ekologicka architektura: P. Blanc: Tower Flower, Petr Suske: Dum s destnikem
Obr. 9 Peter Zumthor, lazne Vals, arch;tektura promlouvajici s llovekem
38
Kulturologicka reflexe architektonickeho rozvoje Parize
V nasledujfcf casti se na konkretnfm prfkladu velkomesta a dvou urovnfch architektury budeme snazit
0
zarazenf do aktualnfch reflexL
Parfzska aglomerace se sklada z centralnf casti intramuros s 20 ctvrtemi, dale z 29 "hranicnfch" ctvrtf a nakonec z 396 "perifernfch" obcL Deset milionu obyvatel na 2 700 km 2 radf tuto aglomeraci mezi nejlidnatejsf metropole, nicmene zdaleka nedosahuje hodnot tech nejvetSfch, jako je Mexico City nebo Tokio. 0 to vfce prekvapf hodnoty denzity (hustoty) na km 2 , kdy Parfz v prumeru dosahuje 3 500 obyvatel na ctverecnf kilometr oproti 2 300 v Mexico City. V centru Parfze se tato hod nota dostava az na Cislo 24 500! Pro doplnenf celkove bilance nam pomuze nasledujfcf statistika: na 50 Parfzanu pripada 50 krys, 5 psu, 4 stromy, 2 holuby a 13 automobilu, coz jsou vysledky vyzkumu parfzske radnice
0
biodiverzite. 31
Parfzska radnice, vedoma si techto hodnot, se jiz delsf dobu snazf jednat, a proto bylo prijato nekolik koncepcl, jez by mohly situaci zlepsovat nejen 31 srov. Basset, 2003.
39
v kratkodobem casovem horizontu. V roce 2000 byl prijat zakon
0
mestskem
rozvoji (Loi SRU), ktery se snazf nove definovat mestske planovanf a na jedne strane zamezit nekontrolovatelnemu uzemnfmu rozsirovanf a na strane druhe jasne preferovat obnovu a zlepsovanf stavajfcfch ctvrtf. Tato norma zaroven respektuje rovnost vsech obyvatel, ochranu prostredf, a to nejen v prfrodnfm smyslu, ale hlavne v sirsfm pojetf, ktere je velice blfzke kulturologickemu pohledu. Dalsfm bodem tohoto zakona je ekonomicke vyuzitf mestskych prostor; slovo ekonomicke je zde mysleno v jeho puvodnfm smyslu, a sice hospodarnost, uspornost a dobre hospodarenf. Aplikace takovych podnetu do praxe se realizuje prostrednictvfm modifikad Uzemnfho planu (Plan locale d' Urbanisme - PLU). Tento zakon predstavuje podstatnou zmenu v urbanisticke legislative. Zakon
0
solidarite a mestske obnove (Loi relative a
la Solidarite et au renouvellement urbains, SRU) je pokusem
0
komplexnf
resenf uzemnfho rozvoje. Mezi zakladnfmi hesly figurujf pojmy: rovnovaha, koherence, smfSenost, solidarita, restrukturalizace a obnova. Zakon SRU obsahuje mnozstvf Clanku zamerenych na obnovu a rehabilitaci problemovych urbanizovanych uzemf. Najdeme zde dalsf ustanovenf tykajfcf se dotad do narusenych prumyslovych zan, urcenych na podporu stavajfcfch aktivit. Do operad restrukturace problemovych zan se mohou zapojovat i regionalnf investicnf organizace. PosHena byla i mfstnf pozemkova politika. Verejne pozemkove organizace byly drfve prevazne zakladany statem, nicmene zakon umoznuje zalozit i mfstnf pozemkove organizace. Zasadnfmi zmenami prochazf nazvoslovf zakladnfch urbanistickych dokumentu, jejichz pocatek saha do roku 1967. Dalsfm dokumentem je Plan uzemnf spravy a trvale udrzitelneho rozvoje (Plan d' amenagement et de developpement durable - PADD). Tyto dva dokumenty jsou totiz hlavnfm nastrojem na definovanf strategie a celkoveho smerovanf celeho parfzskeho regionu. Namfsto hledanf resenf pro expanzi mest v letech minulych, zabyva se nynf urbanisticka legislativa spfSe omezenfm jejich rozpfnavosti, vcetne omezenf vsech negativnfch vlivu, ktere mestsky zpusob zivota prinasl. Namisto drivejsfch zasahu slouzidch k omezeni vyuziti uzemi,
40
hledaji se nyni zpusoby racionalniho zhusteni stavajici zastavby podle hesla
"
stavet mesto na nem samotnem".
Zasadni zmeny urbanisticke legislativy v povalecnem obdobi se daji shrnout do tfi etap. Prvni etapa probihala v sedesatych a sedmdesatych letech a resila zakladni otazky uzemniho rozvoje vzhledem k situaci vznikle povalecnym demografickym rustem, rozvojem prumyslu spojenym s hromadnym odchodem ze zemedelstvi a poCinajicim prilivem imigrace. V letech sedesatych disponoval stat velkymi pravomocemi v oblasti pozemkove politiky. Hojne se uzivalo predkupni pravo a ostatni mechanismy pro tvorbu novych mestskych zan. V roce 1967 (Loi d'orientation fonciere, LOF) byl zaveden system dvou zakladnich dokumentu uzemniho planovani tzv. Ridici schema (Schema directeur, SO) a vlastni Uzemni plan (Plan d'Occupation des Sols, POS). SO urcoval zakladni cile uzemniho rozvoje a byl zpracovavan pro vetSi uzemi napr. aglomerace, POS byl nastrojem obce a urcoval podminky vyuziti ploch jednotlivych pozemku. Zaroven byly zavedeny slavne francouzske ZACy (Zone d' Amenagement Concertee). Vznikaly i prvni ochranne zakony. Ministr kultury Malraux se zasadil
0
prvni zakon
0
ochrane
pamatek v roce 1962. Prvni zakon tykajici se zivotniho prostredi vysel v roce 1971. Oruha etapa velkych reforem souvisela s decentralizaci francouzskeho statniho systemu. To byl pocatek reforem urbanismu vedenych francouzskou levici. Zakladni pravomoci tykajici se uzemniho planovani byly prevedeny na obce a uzemni spolky. Stat si ponechal kontrolni pravomoc a jine oblasti uzemniho planovani celostatniho vYznamu. Oecentralizace byla dlouho ocekavana a priSla v dobe ekonomickeho rustu. Mnoho aglomeraci, jejichz mesto a pridruzene obce vytvorHy tzv. Etablissement Public de Cooperation Intercommunale (EPCI) nebo ruzne syndikaty, se pustilo do rizeni a podnikani v urbanismu. Mely k tomu dostatek pravomoci a nastroju. Podil verejnych financi ve verejnem sektoru se vsak zmensil. Mesta zahajila prilis ambiciazni operace a hospodarska krize nasledovana krizi trhu s nemovitostmi v letech 1990-1992 zastihla mesta nepripravena. Od devadesatych let nastava etapa
41
navratu statnich intervend, jejichz typickym predstavitelem je dnesnf zakon SRU. V roce 1991 byl publikovan zakon
0
meste (Loi d'orientation pour la ville,
LOV). Stat byl nucen znovu zasahovat do samostatnosti obd v ramci ruznych socialnich programu. 32
puvodnf Rfdfd schema (Schema directeur, SD) bylo prejmenovano na Schema uzemnf koherence (Schema de coherence territoriale, SCT). Jeho nazev ma vyjadrovat i ucel. Tento dokument by mel predstavovat komplexnf program trvale udriitelneho rozvoje uzemf (aglomerad nebo jinych uzemnich celku), zalozeny na analyzach uzemf a usilujicf
0
soulad mezi rozvojem, zivotnfm
prostredfm, bydlenfm, dopravou a uzemnf vybavenostf.
Jiz zmfneny PLU, ekvivalent Uzemnfho planu, se oproti puvodnfmu vyrazne promenil dfky prijetf principu trvale udriitelneho rozvoje. Tento dokument vymezuje dulezite oblasti pro projekty rozvoje uzemf, rehabilitace, zvysenf hustoty zastavenosti, centralnf funkce apod. Mohou byt oznaceny specialnf z6ny, ktere budou prednostne reseny a ve kterych bude rovnou platit stavebnf uzavera na 5 let. Urcenf funkcnfho vyuzitf ploch nenf povinne, rovnez tak koeficienty zastavenosti. Tam, kde je to nutne, mohou byt naopak stanoveny urbanisticke nebo architektonicke predpisy s durazem na kvalitu resenf a zaClenenf do okolf. Plan obsahuje i navrhy komunikad, zelenych ploch, verejnych staveb, krajinarske upravy, ale i demolice nebo projekty odvodnenf. Rozsah ploch nekterych funkd, naprfklad obchodnich, muze byt limitovan. Prevratnou novinkou je narfzenf, ze kazda obec musf rezervovat 20% obytnych ploch na socialnf bydlenf. Druhou velkou zmenou je zrusenf jedne z exkluzivit ZACu, kterou byla moznost mft vlastnf zastavovacf plan. Nynf jsou plochy ZACu zaCleneny a zpracovany rovnou v PLU (Uzemnfm planu).
32 srov. Dolezelova 2001, s. 33-35.
42
Parizske vnitrni mesto provazi relativni i absolutni pokles podilu nejchudsich vrstev, zvlaste manualne pracujicich delniku, kteri jsou z centra postupne eliminovani decentralizaci parizskeho prumyslu. Stredni trida roste pocetne a z ni predevsim "white-collar workers" davaji prednost bydleni v mensich bytech v centru pred prostornejsimi a komfortnejsimi byty na predmestich. Ceny domu klesaji od centra smerem na predmesti a rozdily mezi nimi se prohlubovaly az do pocatku devadesatych let. Od osmdesatych let panuje nedostatek obydli k pronajmu, volne do my na prodej jsou od centra velmi vzdalene. Tento jev je vysvetlovan nasledujicimi argumenty:
Zesilenim klicove ekonomicke role Parize a okolniho regionu v globalnim meritku mezinarodniho obchodu a trhu, coz znamenalo rust podilu tercialni slozky zamestnanosti v centru a vyraznou koncentraci manazerskych funkci do centra - a to navzdory velkemu hnuti smerovanemu na zapad - La Defence, a na vychod - nove mesto Marne-la-Vallee. Vlivem kulturni politiky vlady, ktera byla zamerena na centrum a jeho prestiz (napr. rekonstrukce nebo vystavba Orsay, Beaubourg, Louvre aj.). Skrze lidskou touhu byt blize praci a spotrebe (kultura, restaurace atd.). Castecne take okouzlenim vytouzenym zivotnim stylem "white-collar workers".
Dusledkem je nedostupnost centra pro mene majetne. Sociodemograficky vyzkum z roku 2004, uskutecneny na zaklade dotaznikoveho setreni provedeneho ve 1243 domacnostech (vybranych podle typu bydleni v 5 mistech regionu) a rozhovoru s 20 pary vyssi stredni tridy (podminkou byl vek mezi 32 - 45 lety, alespon 1 dite do veku 7 let, stabilni profesni situace, stehovani v poslednich ctyrech letech nebo uvaha o prestehovani v blizke budoucnosti a zajem
0
vlastnictvi domu), vedl
k zajimavym zjiStenim:
43
Zeny preferujf bydlenf co nejblfze k mfstu zamestnanf, muzi jsou ochotni dojfzdet dale. Vliv na vyber bydlenf ma dostupnost lokalit, blfzkost sluzeb, fyzicky stay objektu, socialnf prostredf a hod nota mfsta. Parfzane zijfd v centru travf nekolik veceru tydne mimo domov, cenf si moznosti vyuzfvat hromadnou dopravu a bydlenf v centru pro ne znamena urcitou prestiz. Pro rodiny zijfcf na predmestf je typicky opacny, rodinne orientovany zivotnf styl. Bydlf vetsinou v samostatnem dome, ktery vlastnf nebo si jej prejf vlastnit. Prejf si zft rodinnym zivotem v dostatecne velkem, komfortnfm prostoru, blfzko prfrody, v mfste, kde nebude hrozit nebezpecf jejich detem. Parfz hodnotf jako hlucne, spinave, zneciStene, odosobnene, preplnene mesto s nedostatkem zelene. Na otazku: "Pokud byste nasli stejne velke a stejne nakladne bydlenf v Parfzi, vyhnuli byste se stehovanf na periferii?" odpovfda znacna cast z techto domacnostf ano. Typicky je navrat do centra, kdyz deti vyrostoU. 33 Obecne lze konstatovat, ze index starf (pomer poproduktivnf ku predproduktivnf sloke populace) se zvysuje smerem k centru, v centralnf casti je obvykle vyssf index feminity (podfl zen na 1000 muzu) a smerem k centru klesa prumerna velikost domacnostf. V dusledku revitalizace a prestavby mestskych center lze vsak pochopitelne vypozorovat mnohe odchylky!
33 srov. Fixot, 1999, s. 130.
44
Trvaie udriiteiny rozvoj pafiiske agiomerace Trvale udrZitelny rozvoj se v teto aglomeraci potyka s ekvivalentnfmi problemy jako vsechny ostatnf metropole prorustajfd do okolnf periferie. Ustrednfm motivem je urcenf limitnfch hod not, za kterymi se mestske prostredf stava pro Cloveka nezitelnYm. Jedna se hlavne
0
vseobecne zname
oblasti jako zneciStenf ovzdusf, automobilova doprava, pretfzenost hromadne dopravy, socialnf nerovnosti a zaroven oblasti, jako je renovace architektonickych celku, funkcnf diverzita atd.
Problematiku trvale udrzitelneho rozvoje v parfzske aglomeraci zastupuje lokalnf samosprava s podporou politicke reprezentace centralnf radnice. Jedna se
0
obecne platny jev vsech urbanizovanych celku zapadnfho typu
s obdobnou hustotou, kdy celkove limity (nejen) ekologickych hod not jsou nastaveny centrcilne, nicmene sledovanf jejich dodrZovanf je preneseno na lokalnf uroven. Ekologicke problemy techto mestskych struktur jsou prfmo vazany na celosvetovou situaci, v prvnf rade klimaticke zmeny. Protokol z Kj6ta byl prijat hlavne vzhledem k vzrustajfd hodnote C02 v atmosfere. K problematice mesta se vaze v ekologicke oblasti hospodarenf s vodou a energiemi, jejichz spotreba se dle zpravy OSN zvysf v prfStfch 25 letech
0
60%.
Pafii a Agenda 21 Ve Francii se podle udajU Ministerstva pro zivotnf prostredf prihlasilo k programu Agendy 21 pouhych 100 aglomerad. Mesto Parfz zaujfma vzhledem ke sve povaze metropole zcela vyjimecnou roli. V prvnf rade se jedna
0
zcela
jasne politicky formulovanou podporu zlepsenf mestskeho prostfedf, rozsirovanf zelene aj. Parfzska radnice se snazf vyhovet pozadavkum Agendy
45
21, ale predevsim potrebam svych obyvatel. Siroka diskuse mezi odbornou a laickou verejnosti, ktera probiha ke kazdemu mestskemu projektu, vede k prozatim dilCim vysledkum. podstatnou prekazkou pri vytvareni mestskeho prostredi v ramci udrzitelneho rozvoje je definovani poptavky, kterou N. Michelin artikuluje nasledovne:
"
Pane architekte, nezaCinejte s komplikacemi, my dobre vime, co lide
chteji. ,,34 Toto pausatni utvrzovani funkcinaru statni spravy a investoru presne vyjadruje charakter majoritni vystavby nejen kancelarskych, ale i bytovych budov. Jistota, ze klienti nechteji nic jineho, kreativniho a nestandardniho, je nanestesti velice silna a omezuje ruznorodost velke casti projektu. Jedna se
0
tdni klise tykajici se toho, co se nejlepe prodava: tripokojovy byt s oddelenou kuchyni pristupnou primo z predsine nebo velkoprostorove klimatizovane kancelare. Dalsi oblasti je omezujici sit' norem, ktere je treba bezvyhradne doddovat, od teplotne-izolacnich az po protipozarni opatreni. Izolovani od vnejsiho prostredi je dnes povyseno na hlavni triumf vetsiny stavebni produkce; tato "nadizolovanost" je vsak casto zbytecna a zcela odtrhava Cloveka od jeho prostredi. Zivotni rytmus se odehrava v kolobehu byt-garazauto-garaz-kancelar a zpet. Poslednim omezenim volnejsich koncepci je v urcite rovine priliSna regulace v kontrastu se zcela neregulovanym vztahem jednotlivych elementu navzajem a k prostredi. Vyse jmenovana trojice omezeni: "co lide chteji", naddimenzovana lat'ka kvality a preregulovanost vytvareji silne limitujici tlak na autentickou tvorbu prostredi.
34 in Michelin, 2005, s. 18.
46
Parizska organizace Arsenal, ktera je mestem zrizenym mechanismem pro rozvoj architektury a urbanismu, vypracovala nekolik zasad, jez v intencich trvale udrzitelnosti nastinuji pristupy k mestskemu prostredi. Vedle prirodniho ramce a historickych, tradicnich casti mesta se jedna zaroven
0
revitalizaci a
zachovani vsech vrstev mestskeho zastaveni. Nasledujici podnety je treba chapat jako tematicke celky problemu:
• uprednostnovat rehabilitaci, revitalizaci pred demolici; • experimentovat s novym uzivanim, premenou obsahu; • akceptovat ponechani reseni do budoucnosti, nebranit naslednemu rozvoji; • vzdy se vztahovat k danemu, eXistujicimu prostredi, nepovazovat zadne prostredi za kategoricky spatne; • verit v existenci prirody ve meste; • inovovat v ramci interpretativni logiky, nekopirovat, tj. neprejimat modely bez adaptace; • davat prednost podpore pred limitovanim, vyhybat se uzavrenosti; • posuzovat budovy vzhledem k jejich materialove skladbe; • propoCitat energii spotrebovanou na metr ctverecni kazde novostavby; • snazit se vyuzit prirodni system ventilace, moznost primeho vetrani;
47
Francouzska arch;tektura 2. polov;ny 20. stoleti
Zatfmco ozivenf architektury se ve Francii v mnoha ohledech datuje od studentske revoluce v kvetnu 1968, modernizace zeme za Charlese de Gaulla se zda byt tim nejdulezitejsim katalyzatorem, jenz posleze privedl francouzsky stat k tomu, aby intervenoval na poli architektury v oblasti teoreticke - prostrednictvim vladou sponzorovaneho vyzkumu - i teoreticke, a to diky zadavanf rozsahlych verej nych zakazek. V roce 1968 tento proces doprovazela celkova reorganizace centralizovane a skomfrajfcf Ecole des Beaux-Arts, ktera byla rozClenena do rady jednotek ci "unite pedagogique", sidlidch nejen v Parfzi, ale take ve Versailles, Clermont-Ferrand, Bordeaux a v Marseille. Doslo tak k decentralizaci, jez promenila francouzske architektonicke skolstvi a vedla k vytvorenf nekolika velmi prisnych unites, jako UP 8 a UP3 v Parizi, ktere vedli architekti Henri Ciriani a Henri Gaudin. Vznikly take nove instituce zastit'ujid architekturu. Za vlady Valeryho Giscarda d'Estainga byl zalozen Institut Fran<;:ais d' Architecture, v roce 1989 pak Pavilon de l' Arsenal, kde je umfstena stala expozice mapujfd vyvoj parizske architektury a urbanismu od rimske Lutecie do dnesnfch dnu. Formou kratkodobych vystav jsou zde pravidelne predstavovany architektonicke souteze. Progresivni kuratorsky zamer usiluje
0
zapojeni co nejsirsi verejnosti
do planovani mesta. Vfcestupnova komunikace zdejsfch expozic dokaze uspesne oslovit jak odborne, tak i laicke publikum. Soucasti instituce je rovnez rozsahla knihovna s mediatekou. Pavilon de l' Arsenal je zaroven vydavatelem a sponzorem rady zasadnfch publikad i filmovych dokumentu.
Program vystavby financovane statem vrcholil v osmdesatych letech za vlady Fran<;:oise Mitteranda tzv. "Grand Travaux" v Parizi i v dalsfch mestech. Pocatky tohoto programu spoClvaji v sedmdesatych letech, kdy byla vyhlasena mezinarodnf architektonicka soutez na Centre Pompidou. Stavba vitezne
48
dvojice architektu Piano - Rogers, ktera je realizaci technologicke a infrastrukturalni retoriky Archigramu, vstoupila v letech 1972 - 77 do sameho centra mesta a vytvofila zde nove meritko. Jakkoliv je z mnoha mist "dobre" viditelna a rozhodne ji nelze minout bez povsimnuti, jeji odpurci nejsou prHiS pocetni. Kazdodenni uzivani sice odhalilo radu nedostatku, mnohe se vsak podafilo odstranit pri nedavne rekonstrukci. Vyborny kuratorsky tym, zdarma pristupna podzemni galerie, obchod s designem a upominkovymi predmety, levnejsi kavarna i luxusni restaurace, promitaci saly, ohromne knihkupectvi a nekolik pater knihovny s mediatekou, to vse dle meho nazoru potvrzuje, ze architekt Rogers dosahl sveho, kdyz misto "stavba" pouzil pro budouci Centre Pompidou vyraz "misto, v nemz se mohou dit veci". Jedna z nejpopularnejsich staveb pripomina ropnou plosinu, s jejiz technologii soutezi, a vznikla s minimem ohledu ke specifice sveho urceni. Ohromny rozpon prihradove konstrukce je predimenzovany a plochy sten, zakladni prvek galerie, jsou naopak silne poddimenzovane. Meritko stavby nema absolutne zadny vztah k jejimu mestskemu kontextu a budova vubec nereprezentuje svuj institucionalni statut... Paradoxni je, ze 70% z vice nez 20 000 navstevniku denne vubec nenavstivi vlastni expozice, ale prichazeji jen kvuli budove a vyhledu z ni.
Z realizaci vzeslych v ramci Mitterandova zmineneho projektu "Grand Travaux" vynikaji predevsim dYe stavby polozene na protilehlych koncich velke osy: sklenena pyramida v Louvru, dokoncena v roce 1988 podle projektu americkeho architekta I. M. Pei, a kancelarska budova v podobe obri brany ve ctvrti Defense, postavena podle projektu danskeho architekta J. O. von Spreckelsena v roce 1989. Dalsi realizovane soutezni navrhy z poloviny osmdesatych let zahrnuji i Parc de la Villette od Bernarda Tchumiho a novou Operu u Bastilly, navrienou ne prHiS znamym kanadskym architektem Carlosem Ottem. K tomuto vyctu je treba pripojit rovnez "rekonstrukci" Musee d'Orsay od italske architektky Gae Aulentiove.
49
Temer dvacet let dostavali u tech to projektu v Parizi prednost zahranicni architekti. Era nove generace domadch tvurcu vypukla az na konci osmdesatych let. Prvnimi plody teto politiky byly Arabsky institut architekta Jeana Nouvela, dokonceny v race 1987, skulpturalni Cite de la Musique od Christiana de Portzamparca u vchodu do Parku la Villette a monumentalni Bibliotheque de France od Dominiqua Perraulta, dokoncena v race 1995.
Vladou zajiSt'ovana obnova vzdelavani a vyzkumu ve Francii mela vliv i na vudCi casopisy, a to predevsim na L' Architecture d' Aujourd'hui a AMC (Architecture, mouvement et continuite). Do vedeni techto casopisu byli ve druhe polovine sedmdesatych let dosazeni sefredaktori z rad architektuteoretiku (v pripade AMC to byl Jacques Lucan), kteri stali v cele soustredeneho prezkoumavani moderni francouzske tradice. Novym pohledem tak byla sledovana tvorba od pionyru betonovych staveb, velkych konstrukteru Perreta, Garniera a inzenyra Eugena Freyssineta, pres proud kvazi art deco, zastoupeny Michelem Roux-Spitzem a Pierrem Patoutem, az ke spriznene, ponekud modernejsi verzi funkcionalismu pestovane Robertem MalletStevensem. Velka pozornost byla venovana lehkym stavbam ze zeleza a skla z dHny Jeana Prauveho a Edouarda Alberta a rovnez tradici parizskeho moderniho hnuti, jak byla v ruznych variantach razpracovana ve tricatych letech Jeanem Ginsbergem, Brunem Elkoukenem, Eileen Grayovou, Charlotte Perriandovou a predevsim Le Corbusierem. Vysledkem bylo znovuobjeveni Le Corbusierava dedictvi, ktere se v osmdesatych letech projevovalo ruznymi zpusoby. Na jedne strane se dokoncila rada vyznamnych staveb poslednich Clenu Le Corbusierava atelieru, jako napriklad Francouzske velvyslanectvi v Rabatu od Julliana de la Fuenta z raku 1985 a Francouzske kulturni stredisko v Damasku od Joseho Ouberia dokoncene
0
rok pozdeji.
Na druhe strane se Le Corbusieruv jazyk a metody staly predmetem syntakticke reinterpretace architekta H. E. Cirianiho. Tento architekt zavedl do francouzskeho architektonickeho mysleni pojem "piece urbaine", kterym
50
minil znacne rozsahly, ale jednotny viceucelovy komplex, jenz je schopen zajistit podminky mestskeho zivota jak uvnitr, tak za hranicemi sveho obvodu. Tento nesentimentalni kontextualnf prfstup je patrny ve vsech Cirianiho dflech (napr. bytova vystavba na polokruhovem pudorysu nedaleko predmestf Evry z roku 1986; Archeologicke muzeum v Arles z roku 1991). Nejvyraznejsfm prfkladem techto principu je monumentalnf blok Ministerstva finand Cirianiho byvalych spolupracovnfku Paula Chemetova a Borji Huidobra. Stavba v podobe viaduktu byla postavena v roce 1990 v parfzske ctvrti Bercy. Proti monumentalite "grand constructeurs", ktera byla silnym inspiracnfm zdrojem, se vymezila skupina architektu pracujicich spfSe pod vlivem topograficky inspirovane architektury Alvara Sizy. V tomto duchu vznikla v roce 1983 napriklad organicka obytna ctvrt' v Evry.
51
Obrazova priloha II.
,
A
POlITE ST.OUE NpORTfOE
CliCHY
OfSTDUfN
cUC'!t~!!UI/T
ST.OENISpOR ~B~'L ERS
POlITfDE
COURBE'lOIE
LACHAPEUi
lit Gnnde Atchll , • • ~ CN" lit thfnst!
\ CiriHS ; . SciencBS 6ifidt! PANTIN " ". rhldllsr,
\
lit Vii/tiff.
~ POlITE DE PANTIN
LEPIlE· ST·GEIWA/S
19"
~.fOie. "C.I.
PUTEAUX
lES ULAS
P.,cdes
fORTE
Buttes Chaumont
DfS UI.AS
\
Bd l" 'i/k
BAGNOlET
\
,\'Ib ,i lmoillillll
,
.\
Of I BAGI/DLET PORTE
II
11"
Cimetiere du Pere LeCh,i$e ,
Chm'tl/l"<
PORTE DE
\' MONTRflJIL MONTREUIL
1._. PI. dO
I
IJ
PORTE DE VINCENNES
/11ST-MANDt POlITE
J
ST·MANDt /,/PORTE0 REE
ZIHI 901S DE VINCENNES
PI. 01'1"'.
~
14"
PORTl-Df.
, PORTE CHARENTON (-
MEU DOI;
ISSY· l ES·MOULINEAUX YANYES
.MAlAKOFF
Pare
CijARENTON
Cir; Montsouris O~ir.!!S~'"
'-..
AI
--~::::::::=::.
PORTE DE GfN TIUY
Obr. 10 Ptan Pafiie.
Rey
PORU D'/TAUt
IVRY. SUR·SEINE
I
La Mame
Obr. 11 J. O. von Spreckelsen: Velky oblouk.
52
Obr. 12. P. Chemetov, B. Huidobro: Ministerstvo finand.
Obr. 13 Ctvrt' Grenelle.
Obr. 14 Dominique Perault: Mitterandova knihovna.
53
Obr. 14 a 15 Patrick Berger: Park Andre Citroen.
Obr. 16 pfiklad minimalismu, Herzog, Demeuron, rue de Suisse.
54
Prfklady mestskeho prostredf v Parffi
V teto casti uvedeme konkretni projekty, jake odpovidaji vyse uvedenym pozadavkum na rust moderniho mesta. Jedna se zaroven
0
projekty a
realizace, ktere v soucasne dobe stoji v centru pozornosti odborne i laicke verejnosti. Vybrane priklady jsou rozdeleny do dvou skupin odpovidajicim jednotlivym vrstvam mestskeho prostredi. Nejprve se budeme zabyvat verejnymi prostranstvimi, parky a zahradami. Nastinime historicky vyvoj, hlavni pozornost vsak budeme venovat soucasnosti. Uvedeme projekt a realizaci pracujici s verejnym prostorem. Druha cast bude venovana soukromemu prostoru a obytnemu domu. Na prikladu pristupu parizske radnice se pokusime priblizit soucasne trendy. Za zasadni a velmi inspirujici pro nase prostredi, povazujeme otazku renovace panelovych domu. Na nasledujicich stranach proto predstavime architektonickou soutez na transformaci obytneho vezaku u Porte Pouchet v sedmnacte ctvrti.
Uvedene realizace jsou ve vztahu k predchozi casti vyjimecne z kulturologickeho pohledu na architekturu. Jedna se
0
architekturu a jeji
transformace reflektujici problematickou pozici Cloveka, teritorialniho tvora a vnima okolni prostredi v hierarchicke stupnici - od sveho osobniho intimniho prostoru pres prostor soukromy, polosoukromy ci poloverejny az k prostoru verejnemu.
55
Pafiisky vefejny prostor Pro parizsky verejny prostor i hlediska jeho soucasne podoby byly nejdulezitejsi zasahy prefekta Haussmanna. Na mistech vyvlastnenych domu vznikaly velkolepe komunikace a novostavby standardizovanych pudorysu i pruceli a objevil se rovnez standardizovany system vybaveni ulic pisoary, lavickami, pristresky, kiosky, hodinami, lampami atd. Soukrome zahrady a parky byly zatizeny dani natolik vysokou, ze se jich vetsina slechtickych rodin musela vzdat. Pod vedenim Haussmannova inzenyra Alphanda pak na techto mistech vznikly verej ne zahrady a parky. Dalsi zelene plochy byly zrizovany na pozemcich zrusenych lomu, mestskeho opevneni a pozdeji take tovaren a vyrobnich provozu. Na pocatku 20. stoleti byla Pariz se svymi predmestimi hlavni tovarnou Francie. Teprve po roce 1945 zacal byt prumysl premist'ovan do vzdalenejsich oblasti (teto fazi se ve fr. literature rika deindustrializace Parize) a na uvolnenych prstencich predmesti zacaly byt budovany obytne domy. Ve 2. polovine 20. stoleti zacal byt rozvoj techto ctvrti zcela nesrovnatelny s tim, co se dele intramuros. Jako prvni byla rusena mestska jatka a plynarny. Tuto operaci v podstate zapocal jiz Louis Bonnier. Ve sve studii (omission de l'extension de Paris z roku 1913 zmapoval mista, ktera by mela byt uvolnena a nahrazena novymi zelenymi plochami. Tehdy primo oznacil nekolik provozu, ktere by mely byt vyhosteny za brany mesta. Decentralizaci nazyval "neodvratny proces, v nemz v poslednich padesati letech zmizely jatka Roule, Montmartre, Menilmontant a Grenelle. ,,35 Nasledovat mely hrbitovy, kasarna, nemocnice, trznice, ale hlavne plynarny. Prvni plynarny opustily Pariz okolo roku 1930, a to predevsim ve ctvrtich Tolbiac a Vaugirard. Na uvolnenych parcelach vzniklo nekolik mestskych parku a namesti s dostatkem zelene.
35 cit. dIe Texier, 2005, 5.144.
56
V roce 1934 byl vypracovan prvni projekt na urbanisticke reseni celeho parizskeho regionu. Jeho autory byl Henri Prost, Jean Royer a Pierre Remaury. Remaury v roce 1943 rekl: "Uz nekolik let probiha rada projektu, jejichz cHem je rovnomerneji rozmistit prumysl a sejmout tak hlavni podH z departemantu Seine. Udalosti poslednich dnu jasne ukazuji, ze se jedna
0
krok naprosto
nezbytny z hlediska narodni obrany a bezpeCi obyvatel." (ibid. s. 162) Proces, ktery Bonnier zapocal, ziskal totiz v perspektive druhe svetove valky zcela novy rozmer. Jeste vice politiky pak vstoupilo do procesu deindustrializace v povalecnem obdobi. Komunisticka strana usilovala naopak 0 nedotknutelnost tovaren i delnickych ctvrti. Projekty, ktere byly jiz pred valkou vypracovany na rekonstrukci trZnic les Halles a La Villette, byly po valce prehodnoceny. Mestska rada roku 1951 prohlasila, ze bude usilovat
0
to, aby tyto historicke
ctvrti nebyly zniceny ...
o osm let pozdeji prohlasil set planovaci komise mesta (PUD - Plan d'urbanisme directeur): "Pariz vzdy byla spravnim strediskem, a ne vyrobnim centrem. Nema cenu, abychom zde dale zachovavali prumysl, ktery by mohl byt mnohem lepe umisten v blizkosti surovinnych nebo energetickych zdrojU." V roce 1959 byl vypracovan urbanisticky plan, ktery vykazal zlomek prumyslu, jehoz pritomnost ve meste byla i nadale nezbytna, do oblasti mezi branou la Chapelle a la Villette a do blizkosti Lyonskeho a Slavkovskeho nadrazi. "A protoze jsou tyto ctvrti vyhrazeny podnikum, ktere jsou v jinych ctvrtich nezadouci, bydleni zde bude mozne pouze za vyjimecnych podminek." Jiz zminovana komunisticka strana se vsak nechala slyset, ze "na planovane deindustrializaci Parize vydelaji pouze urednici a zamozne vrstvy, ktere si na uvolnenych pozemcich vystaveji sve domy".36 V sedesatych letech opustila mesto rada malych podniku a s nimi i mnoho zamestnancu a uredniku. V letech 1962 - 66 ztratil parizsky prumysl temer
60 000 zamestnancu. Nejvice byl v tomto smeru zasazen 13. obvod, ktery do te doby patrH predevsim metalurgii a stavebnictvi. Do roku 1968 odtud odeslo
36 ibid. s. 165.
57
40 %procent podniku a misto nich zde zacaly vyrustat obytne vezaky. Vinny . trh byl premisten do okrajove ctvrti Bercy a na jeho miste vznikl univerzitni komplex Jussieu. K puvodnimu zameru Louise Bonniera se mesto vratilo az v prubehu 90. let dvacateho stoleti. Tehdy bylo na miste byvalych tovaren vybudovano nekolik rozsahlych parku a zahrad. Nejprve vznikl park misto jatek la Villette, po nem park Citroen na miste tovarny stejneho jmena a nakonec park Bercy v okoli vinnych trznic. Pro budouci rozsirovani zelene zbylo jeste par hektaru kolem zeleznic a starych parizskych mlynu.
Rozvoj Parize pokracoval cestou, kterou v roce 1958 nastoupil de Gaulle. Urbanismus V. republiky vychazel z propracovane struktury pravnich narizeni a dekretu, jejichz hlavnim cHem bylo propojit uzemni planovani mesta a detailni urbanisticke studie jednotlivych mestskych cast!. K tomu melo pomoci zapojeni verejnosti do rozhodovani napriklad
0
regulaci dopravy i
0
prijeti
narizeni tykajicich se vyuzivani pozemku. Prostredkem k tomu mely byt verejne souteze a vystavy projektu, k nimz se verejnost mohla vyjadrit. Jaky byl v te dobe postoj architektu, kteri v prubehu minulych triceti let vicemene bez vyhrad tvorHi ve jmenu Athenske charty? V roce 1967 vydala dvojice architektu Pierre Dufau a Albert Laprade studii s nazvem Pour ou c~ntre
la destruction de Paris (Pro nebo proti destrukci Parize). Jejich
hlavnim tematem bylo rozliseni mezi historickou Parizi a periferii, ktera ma byt prestavena. Jejich prace byla castecne podnicena debatou, ktera
0
pet let
drive probehla na strankach deniku Le Figaro. Vyznamni architekti G. Gillet, B. Zehrfuss a C. Charpentier tehdy vyjadrHi svuj nezajem mesta i
0
0
okrajove casti
nadrazi d'Orsay, ktere jiz nebylo vyuzivano a planovalo se nove
vyuziti tohoto pozemku. Na otazku, zda existuje hranice mezi historickou casti mesta a moderni Parizi budoucnosti, tehdy odpovedeli, ze jejich ukolem je uchranit pouze nejdulezitejsi cast Velke Parize. HovorHi
0
"svatem
mnohouhelniku", ktery korespondoval s "krystalizujici Parizi" Raymonda Lopeze a Michela Holleye.
58
Vsichni jmenovani architekti se setkali v roce 1963, v CDU (Centre de documentation et d'urbanisme), kde meli premyslet a diskutovat o budoucnosti parizske krajiny. Skupina odborniku (s prevahou architektu) debatovala cely rok, mnohdy velmi ostre,
0
zpusobech a omezenich vystavby
Velke Parize. Velmi rychle se mezi jednotlivymi Cleny rozhorely ostre spory, jejichz priCinou bylo predevsim vymezeni jadra mesta, ktere je treba chranit. Vysledkem dlouhych dohadu bylo stanoveni ctyr zan: historicke jadro a nabrezi, ktera musi byt chranena, periferie, zany, na nichz muze byt staveno bez vyskovych omezeni i v libovolne hustote zastaveni, a nakonec zany urcene k mimoradnym projektum. Posledni skupina pozemku byla dale delena na sest sektoru, mezi ktere patrila ctvrt' la Defense a centrum predmesti Boulogne. Prijeti techto narizeni odstartovalo likvidaci ohromne casti mesta. Za periferie byla totiz tehdy oznacena napriklad i mista nedaleko Eiffelovy veze. Misto fungujidch ctvrti s vlastnimi trznicemi, namestimi a vice ci mene zajimavymi cinzaky z 19. stoleti zde vznikly dzungle vezaku - ctvrt' Grenelle. Co bylo pricinou? Mnozi odbornici se shoduji, ze v 60. letech prevazila proceduralni rizeni a politika techto operad nad skutecnymi potrebami mesta a jeho obyvatel.
Na citlive jedince vystavba sedesatych let pusobila jako rychle se sirid nakaza likvidujici mesto. Charakter jednotlivych ctvrti postupne mizel pod tunami betonu. V tomto ovzdusi se zrodilo nekolik utopickych projektu, ktere se snazily uspokojit potreby moderniho mesta se zachovanim maxima puvodniho. Skutecnost, ze Pariz se sklada z jednotlivych ctvrti, z nichz kazda je jina, neCim typicka a zvlastni, byla podstatou snah mnoha architektu a teoretiku. Proti uniformite mesta chteli bojovat tim, ze jasne vymezi ulohu jednotlivych ctvrti. Slo tedy
0
jakousi obdobu funkcnich zan, ktere vsak vicemene
odpovidaly historickemu deleni mesta.
Vyznamnym tematem se od osmdesatych let staly parky. Nejen proto, ze pomer zelenych ploch a tech zastavenych patril v Parizi k nejnizsim v Evrope,
59
ale zaroven diky tlaku verejneho mineni. Podafilo se na jedne strane zhodnotit historicke parky, ale hlavne vzniklo nekolik vyjimecnych realizaci. Vzhledem k vyznamu pro nasledujici vyvoj byl nejvyznamnejsim park La Villette. Ackoliv mel v prostoru byvalych jatek la Villette vzniknout park jiz
0
mnoho let drive, teprve v roce 1983 byla vyhlasena soutez, jejimz vysledkem mel byt prototyp mestskeho parku pro 21. stoleti. Tento rok se stal klicovym okamzikem pro architektonickou neoavantgardu. Ve finalovem kole souteze na park v la Villette se totiz utkal Rem Koolhaas a v Americe usazeny svycarsky architekt Bernard Tchumi. Vitezny navrh Barnadra Tchumiho predznamenal zrod jiz zmineneho architektonickeho dekonstruktivismu. Inspirad k tomuto navrhu byl Tchumimu rusky konstruktivismus, ranna prace Oscara Niemeyera, Kandinskeho poucka "bod, linie, plocha", kterou formuloval v Bauhausbucher No.9, i prace avantgardniho filmare Kulesova 37 • Usiloval
0
antiklasickou
architekturu, kde se neocekavane konfigurace a funkce objevuji na cervenych konstruktivistickych pavilonech, ktere v pravidelnych intervalech znackuji park. Jeden pavilon od druheho je odlisen tim, ze Tchumi vzdy mirne obmenil soustavu hranolu, valcu, ramp, schodiSt' a markyz a do jiste miry tak vyjadfil i rozdily v naplni jednotlivych staveb.
"Nahle neni jasne, co bylo drive, zda forma nebo jeji deformace, zda hostitel nebo parazit ... zadny lekarsky zakrok nemuze formu osvobodit, nelze ucinit ostry chirurgicky rez. Odstraneni parazita by znamenalo zabit hostitele. Tvori symbiotickou entitu." napsal v roce 1988 Mark Wigley v katalogu k prehlidce v newyorskem Muzeu moderniho umeni, nazvane Dekonstruktivisticka architektura. 38
37 srov. Roncaylo, 1992. 38 cit. dIe Frampton, s. 389.
60
Les Halles
Na miste dnesnfch Halles bylo trziSte jiz od stredoveku. V 19. stoleti zde byla vybudovana velkolepa konstrukce Victora Balltarda a kratce po jejim dokonceni Zola
0
tomto miste napsal naturalisticky roman s nazvem "Bricho
Parize". V 70. letech 20. stoleti byly puvodni Halles strZeny a nahrazeny diskutabilnim komplexem Clauda Vasconiho a Jeana Willerwala. Ackoliv bylo jeho otevreni v roce 1979 uvadeno sloganem: "Bricho se stava srdcem.", dnesni navstevnik Halles vchazi spfSe do nemocm§ho travfciho traktu. Komplikovana zmet sklenenych "destniku", atrif a zahradek i podzemnfch betonovych tunelu neskutecne rychle zestarla. "Srdce" jedenactimilionove metro pole je sice verejnym parkem a nakupnim centrem, ale predevsim ohromnym dopravnim uzlem spojujicfm centrum s dalekym predmestim. Soucasna statisticka bilance prostoru Les Halles je mimoradna i v celoevropskem meritku. Jedna se
0
jedno z nejvetSfch podzemnfch nadrazi
v Evrope - krizi se zde 3 linky primestskych vlaku RER, 5 linek metra s denni kapacitou 1 milion osob. Zaroven se jedna
0
jedno z nejvetSfch nakupnfch
center nachazejicfch se pod zemi - 180000 m2 vcetne parkoviSt'. Nesmime zapomenout na hustou sit' podzemnfch komunikacf, ktere veskerou dopravu svedly pod povrch, a to jednak automobily navazujfci na okolni nekolikaproude ulice, jednak skladove prostory a obsluzne komunikace.
Vyvoj ctvrti Les Halles predstavuje koncentraci dejin nejen parizskeho urbanismu. Ukazkove jsou pak zejmena dejiny pristupu k verejnemu prostoru. Historicky se centralita Parize radikalne promenovala s castym presunem parcialnfch center, nicmene prostor Les Halles vzdy figuroval v jejim vyctu. Geograficky a funkcne patri dodnes k "opravdovemu centru". K pochopeni vyznamu celeho uzemi nam muze prispet jeho historicky vyvoj.
61
Prostor ,
0
kten§m zde hovorime, byl obchodne dulezitym mistem jiz od dob
Lutecie, rimske predchudkyne dnesni Parize. Nachazi se v miste krizeni dvou obchodnich cest, severojizni a zapadovychodni, sledujici tez paralelne logiku Carda a Decumana, luteckeho intramuros, nachazejiciho se jizne od Seiny. Prostory trhu se na tomto uzemi zachovaly v podstate po celou dobu existence Parize. Historicky se trh se nachazel prevazne okolo renesancni kasny na namesti Nevinatek a teprve v 19. stoleti se rozsiril na zapad, kdy dosahl dnesnich rozmeru. Slova Pierra Patte z roku 1765 v knize Monuments eriges en France e la gloire de Louis XV, zneji nasledovne: " ... je to jedno z nejhure zastavenych mist Parize, do my jsou zde postaveny nahodne, ulice vedoud k tomuto mistu jsou prHiS uzke, vozy vezoud zbozi jsou casto nuceny cekat celou noc, nez se jim podari se dostat na namesti. Neni jineho mista, ktere by si vice zaslouzilo zkrasleni, nez jest toto!". 39
Pavilony Baltarda
Napoleon I. se rozhodl prodej zkultivovat a vystavet zde krytou trZnici. Teprve prefekt Rambuteau vsak vyhlasil architektonickou soutez. Vystavba centralni trznice Les Halles pod vedenim Victora Baltarda a Felixe (alleta od roku 1854 byla vysledkem zive diskuse, snazid se definovat parizske centrum. Pro nas je dulezite, ze cela polemika mela dopad na celkovy rozvoj verejnych prostranstvi. Tlak na presun a novou vystavbu trznice byl vyvijen od radnice ze dvou hlavnich duvodu - prvnim bylo predefinovani ulicni site vzhledem k dopravnim narokum a druhym byla premena namesti Nevinatek z preplneneho trhu na mestsky prostor. Jiz v roce 1750 existoval projekt na otevreni prostoru pro trZnici, nebyl vsak zrealizovan ani castecne. V roce 1853 byla tedy vyhlasena nova soutez, ktere se zucastnila cela rada tehdejsich architektonickych a inzenyrskych spicek. Maurice-Sidoine Storez navrhoval ctvercove namesti se zeleni, Joseph Nicolle vytvoril navrh namesti sahajid az k arkadam Louvru
0
strane 700 m. Dulezitou soucasti zaCleneni tak velkeho
39 cit. dIe Texier, s. 72.
62
namesti byla komunikacni osa vychod-zapad, ktera byla planovana prave do urovne zamyslene trznice. Napoleon III. vsak tuto ideu opustil a osa byla realizovana ulici Rivoli vychazejici z Louvru. Dopravni situace, uzce spojena se zasobovanim, byla resena po dobu nekolika desetileti, od ulice Rambuteau vybudovane v roce 1838, vedouci od vychodu k zapadu po severni strane Halles az po konecnou severojizni ulici Louvre z roku 1888 spojujici po zapadni strane Halles s rekou Seinou. Prestoze byl zamer zcela zretelny - propojeni starych centralnich ctvrti s novymi a tim celkoveho otevreni prostoru Halles, vysledek techto zasahu byl diskutabilni. Nove dopravni tepny radikalne rozbily puvodni propojeni jednotlivych casti prostrednictvim tradicnich ulic jako Faubourg St-Honore ad. Tato ulice vedouci od zapadu do centra Parize fungovala po sedm stoleti. Paradoxne se jiz v teto dobe vytvorH relativne silne izolovany prostor, ktery sam
0
sobe svou podstatou prostoru trZnice pritahoval obyvatele a obchodniky
za nakupovanim, nicmene jiz nepritahoval dalsi populaci, ktera se mu zcela logicky vyhybala po velkych bulvarech, ktere tento prostor sice tesne, ale spolehlive mijeji. Tim se urbanisticky zdarH presny opak zamyslenych stavebnich uprav otevreni a propojeni s okolim, navic trvajicim temer celou polovinu 19. stoleti.
Prestavba v 70. Ie tech Geneze celeho projektu celkove upravy prostoru Halles je slozita a neni jednoduche ve strucnosti uvest vsechny zvraty v jeho pocatcich. (ely proces se silne zpolitizoval prave diky verej nemu mineni, ktere se v srpnu 1971 ostre postavilo proti destrukci casti starych Halles, konkretne zapadni strany zvane Pavillons Baltard.
Nasledujici leta je mozne charakterizovat jako krizi mestske politiky a interiery Les Halles jsou jejim obrazem. Neschopnost politiku se dohodnout na celkovem reseni vedla k prijimani a naslednemu odmitani jednotlivych projektu, zmenam architektonickych tymu a hlavne celkove chaoticnosti
63
zadani. Vysledkem byl nesourody tym architektu Bernarda, Bofilla, La Tour d' Auvergne a Salteta, kteri byli ovsem i po jejich vyberu do realizacniho tymu opet pod politickym tlakem. Cele uzemi je proto nekonzistentni, zastavene diskutabilni architekturou, ktera ma velmi nizkou uroven komunikace navzajem a hlavne s okolnim prostorem. Chaoticke prostory, ktere "vysly" po slozeni jednotlivych objektu, nemaji nic spolecneho s verejnym prostorem.
puvodnim zamerem renovace trznice Les Halles bylo predefinovani tohoto uzemi v celkovem kontextu Parize ve smyslu posHeni jeho centralniho vYznamu. Ve svem dusledku se podarH paradox. Diky sve uzlove dopravni poloze se stalo bezpochyby centrem parizske aglomerace (zaroven i celeho regionu Ille de France), ale rozhodne nepredefinovalo centrum Parize. Prave naopak. Na otazku proc se tak stalo, se zda byt odpovedi jiz zmineny podzemni dopravni uzel, ktery privazi do Parize statisice pasazeru denne. Vetsina techto cestujicich nema jinou moznost nez vystoupit, respektive prestoupit prave v tomto miste. Druhym duvodem je enormni nakupni centrum, ktere ovsem slouzi opet spiSe lidem, kteri zde pouze prochazeji, nez Parizanum bydlidm v okoli. Pro pojmenovani celeho nove definovaneho uzemi byl pouzit slovnik, ktery mel jasne poukazovat k otevrenosti a k participaci verejnosti. Jiz od pocatku, od sedesatych let se mu zacalo rikat Le Forum, Forum, evokujid anticke demokraticke namesti, verejny prostor v puvodnim slova smyslu. V Prispevku ke studiim stran budoucnosti centra Parize z roku 1960 se muzeme mimo jine doCist: "Odvolavajice se na anticke kolonady, portiky klasicke ery, by se zde melo vytvorit forum konce 20. stoleti, siroce otevrene do okolniho prostoru, do ktereho se bude moci nasledne rozsirit. ,,40 Vysledek byl bohuzel prave opacny. Na vychodni strane byl postaven hlavni vstup nazyvany Porte Lescaut, sestupujid pres obchodni patra az k urovni nastupiSt' metra a nadrazi vlaku
40 Texier, s. 193.
64
RER. Vzhledem k faktu, ze se jedna
0
nejkratsf a nejjasnejsf cestu z podzemf
na povrch, je vyuzfvana mnohonasobne vfce nez ostatnf Portes. Pavilonova zastavba zvedajfd se nad touto vertikalnf komunikad, ktera pokracuje na severnf strane smerem ke kostelu sv. Eustacha, je pojednana sveraznou reinterpretad puvodnfch Baltardovych hal. Kovove konstrukce s lehce historizujfdm tvaroslovfm pusobf zvlaste z opacne strany, od zapadu, zcela destrukcne na prostorovou orientaci prochazejfdch. "Zbytek" prostoru je parkove upraven a pro navstevnfka komplikovan slozitou definovatelnostf. Zahrady byly dokonceny v roce 1987 podle navrhu architekta Louise Arretche. Jiz od dob demolice byla jasne definovana prevaha zelene, ovsem spfSe ve forme volnych zabavnych cest pres Forum nez jasne dane haussmannske parkove upravy. NepodarHo se vsak dostatecne prosadit integralnf koncepci a vznikl park z velke casti definovany podzemnf strukturou, od svetlfku po vjezdy do podzemnfch komunikad. Jadrem parku je kaskadovite po urovnfch se svazujfd prostor, pochopitelne jedna
0 0
kterem se kritika vyjadruje jako
0
prazdnu. Provozne se
prfsun svetla do nizsfch pater a prostorove
0
jakysi do
sebe uzavreny amfiteatr komunikujfd pouze s podzemnf castf. Pokud se Clovek pohybuje v labyrintu podzemnfch obchodnfch chodeb, je pochopitelne prfjemnou zmenou moci vyjft yen na dennf svetlo. V opacnem prfpade, kdyz se chodec pohybuje po povrchu, je bez jakekoli vazby nucen k obchazenf, komplikovanemu navfc okolnf upravou. Podstatou neschopnosti se orientovat a nalezt pozadovanou sluzbu nebo pouze cestu z jednoho bodu k druhemu je totiz definice celeho prostoru. Hally nejsou verejnym prostorem, ale podzemnfm obchodnfm centrem se zelenou strechou. Zakladem obchodnfch komplexu je zamerna a pochopitelna yule provozovatele
0
ztraceneho a bloudfdho nakupujfcfho, ktery projde okolo co
nejvetSfho mnozstvf vyloh a obchodu. Je nasnade otazka proc tuto definici prevzala politicka reprezentace parfzske radnice.
65
soucasna revitalizace oblasti Les Hailes
Z analyzy vypracovane pro parl:zskou radnici v intendch (nejen) trvale udrZitelneho rozvoje vychazely podminky pro verejnou soutez uskutecnenou v roce 2005. Debata ohledne budoucnosti nami zminovane lokality se otevrela na konci roku 2002, nasledujid rok probihala verejna odborna diskuse mezi urbanisty, architekty a politiky a v cervnu se k celemu problemu poprve vyjadruje verejnost, nasledne verejne diskuse se konali nekolikrat do roka. Do finalniho vyberu se dostala ctverice projektu od prednich architektonickych atelieru: Jeana Nouvela, holandskych MVDVR, Rema Koolhase a atelieru Seura. Parizska verejnost se jednoznacne priklanela ke Koolhasovu navrhu, ktery byl velice atraktivni a spoCival v rozmisteni vice nez 20 barevnych vezi, pro ktere se rychle ujal vyraz flak6ny od parfemu. Vedle nekterych nerealnych vizi MVDVR se tento predlozeny navrh zdal byt tou pravou cestou, ktera bude dostatecne progresivni a zaroven kontextualne reflektujid. Zvitezil ovsem atelier Seura s navrhem celkove neagresivnim, syntetickym a spiSe ramcovym nez konkretnim. Neni velkym prekvapenim, ze ve vedeni atelieru je urbanista - David Mangin. Jeho navrh stanovil zadavad podminky druheho kola, v nemz se utkali architekti jako Massmiliano Fuksas ci Toyo Ito. V po rote pak zasedli jejich nemene znami kolegove (napr. Herzog, Neutelings, Sejima).
Patrick Berger ft: Jacques Anziutti architectes
Netrpelive ocekavane vyhlaseni vysledku druheho kola souteze probehlo v cervnu roku 2006. Nakonec byl vybran projekt atelieru Patrick Berger & Jacques Anziutti architectes, jehoz dosud nejslavnejsi realizad jsou skleniky v Parku Andre-Citroen. Vitezny navrh se jmenuje Canopee a odpovida pozadavkum trvale udrzitelneho rozvoje. Centralni ctverec zakryva ve vYSce 9 metru nad zemi ohromna semitransparentni strecha
0
delce strany 145 metru,
jez pripomina dosiroka rozvetvenou korunu stromu. Patrick Berger navrhl zcela novou formu budovy, ktera je otevrena do sveho okoli, zejmena do parku. Stavbu nepojmenoval Canopee, Koruna stromu nahodou. Budova prostorove navazuje primo na koruny stromu v sousedidm
66
parku, zaroven ale predstavuje programove prihlasenf k architekture jakozto zivotnfmu prostredf Cloveka. Prostredf vytvorenem Clovekem, navazujfdm na prfrodnf formy a zaroven citujfd historickou vazbu na puvodnf Baltarovy pavilony. Otevrenost formy k parku je podporena prunikem parkove vegetace do nitra objektu, ktery se jiz stava soucastf podzemnfch pater. Podzemf se svou vertikalnf otevrenostf dostavajf na povrch a tfm zjednodusujf fyzickou orientaci uzivatelu. Dulezitou roli hraje symbi6za jednotlivych elementu. Pohyb svetla, vody a lidf je formou strechy prostupujfd do podzemf sladena do komunikacnfho uzlu, navazujfdmu na dopravnf infrastrukturu pod povrchem. Organicka forma listu svym tvarem pripomfna plfce, symbolicky se tak bricho Parfze stava prostorem k dychanf, nikoli travenf... Dumyslny system cirkulace vzduchu, orientace umoznujfcf vyuzft prevladajfd zapadnf smer vetru k prirozenemu vetranf je podporena systemem otvfradch "supin". Sklenena strecha, sestavena ze zcela pruhlednych az mlecnych panelu, symbolizuje transparenci ve sve fenomenologicke podstate. Na rozdH od sklenenych administrativnfch budov, kde je sklo pouzito, jakozto reflektujfd plocha, ktera symbolizuje uspech a technologickou vyspelost, je transparence pouzita na plasti Bergerovi budovy zamerna a poCftajfcf s propojenfm exterieru a interieru. Slunecnf svit a dest'ova voda hraje vyraznou estetickou roli pri stekanf po organickem tvaru strechy a zaroven je zcela vyuzita na zavlahu a vzduchotechnickou bilanci. Soucastf architektonickeho zameru je tez zkvalitnenf tesneho sousedstvf budovy, snfzenf jejfch okrajovych castf se dostane slunecnf svit az k patam okolnfch budov.
Dulezitou soucastf celeho projektu je jeho rehabilitace v duchu trvale udrzitelneho rozvoje. Prostor nebude uzavren na nekolik let, Cfmz by se zkomplikovala provozuschopnost celeho uzemf, naopak soucastf projektu je rfzena postupna transformace po jednotlivych krodch s udrzenfm funkcnosti behem prado
67
Duraz na trvale udrzitelny rozvoj je v teto soutezi patrny v nekolika oblastech. Prvnf je bezpochyby co nejvetsf rozvoj mestske zelene. Zakladem budoucfho navrhu je zaClenenf Halles do nove vytvoreneho zeleneho koridoru v ose vychod-zapad, ktery bude spojovat vyznamne mestske body a prostory. V teritorialne uzsfm smyslu se jedna
0
propojenf velmi frekventovane trasy od
Centra Pompidou pres Halles k zahradam kralovskeho palace (Palais Royal). V soucasnosti je totiz zcela nejasne, kudy se ma chodec mezi temito mfsty pohybovat - casto jde zcela nelogicky oklikou po preplnene ulici Rivoli a pak se nasledne vracf na stejnou uroven. Toto castecne podvedome vyhybanf se prostoru byvale trZnice ma duvod nejen v prftomnosti velkeho mnozstvf bezdomovcu a vysokem podflu drobne kriminality okolo vstupu do metra Lescaut na kraji Halles. Zaroven je to neexistence jasne komunikace smerem "rovne" tzn. vychod-zapad. Nejmarkantnejsf je to pred Obchodnf komorou, vyraznou kruhovou stavbou puvodne slouzicf jako obilna trznice, ktera se nachazf na uplnem zapade prostoru Halles. Sirsf vztahy teto osy sahajf az k byvalemu Kralovskemu namestf, Place des Vosges. Druhou osu, sever-jih, je potreba podstatne rozsfrit a akcentovat jednotlive smery - k Louvru, k mostu Pont Neuf na jihu a k jednotlivym ulicfm na opacne strane. Podstatnou soucastf pojednanf verejneho prostoru a jeho pribllzenf k jeho uzivatelum je resenf povrchu. Zpusob, jak a Cfm je vytvorena vozovka a chodnfky, vyrazne prispfva k citelnosti daneho mfsta. Na rozdfl naprfklad od Prahy je vetsina parfzskych chodnfku vyasfaltovana. Uzitf vhodne dlazby je proto vyraznym posunem ve vnfmani pozice chodce oproti ulici. Dulezita je tez snaha
0
materialova sjednocenf a akcentovanf nekterYch mfst castecnymi modifikacemi. Dalsf vyznamnou oblastf uprav je zprfstupnenf vsech prostor pro vozfckare adetske kocarky - cely zminovany koridor je potreba provazat a odstranit bariery jak v urovni chodniku, tak v prfstupech k metru a nadrazl. V sirsfm kontextu se bude jednat hlavne
0
vyrovnanf rozdflnych urovnf ulice v prostoru
od Centre Pompidou aLes Halles. Dalsf oblastf v rovine praktickeho uzfvani, na ktere parfzska radnice klade duraz, jsou cyklisticka prfstupnost a zaroven
68
dostatek parkovadch mist pro motocykly. Posledni je mestsky mobiliar vcetne verejneho osvetleni. Zaverem pripomenme fakt, ze architektura komplexu Les Halles spolu se zahradou Fora byla mezi architekty dlouhou dobu hodnocena velmi pozitivne. Rychle vsak zestarla. Postmoderni forma vysla z mody a spolu s provozni komplikovanosti se tak komplex stal zcela nevyhovujici.
69
Obrazova priloha III.
Obr. 17 Les Hales v rnestskern rarnci
Obr. 18 Kontextualm vazby na okoli Les Hailes
70
Obr. 19 Kont;nu;ta korun stromii
B Obr. 20 Porovncini piivodniho a navrhovaneho prostoroveho reseni
71
..
1" ..
Obr. 21 Synergje svetla, vody, vzduchu a lidi
Obr. 22 Maketa navrhovaneho reseni
72
Parizsky obytny dum
Od kupeckeho domu k c;nztiku Za vlady Ludvika XIV. (1650 - 1653) se v Parizi rozvinul princip, ktery muzeme nazvat sedimentaci. Sedimentaci je zde myslena skutecnost, ze az na vyjimky se nestavi od zakladu nove, ale na stredoveke zastavbe se usazuji nova patra a Cim dal tim vice dekorativnich prvku. Drevene konstrukce jsou kryty "seriove" vyrabenym dekorem, ktery mnohdy neodpovida vnitrni realite. Architektura obytnych budov se tak postupne stava fikci. Stejny obal s bohatym stukem casto skryva zcela odliSne byty. Z vnejsi fasady proto nelze vyCist, zda se za ni skryva jednoduchy byt
0
jedne mistnosti ci luxusni
sestipokojovy apartman. Sofistikovane omitky ze sadry a vapna vytvari jednotnou tvar mesta bez ohledu na to, do jake kategorie ve skutecnosti stavby patri. Nasledujici vyvoj je charakterizovan hybridizaci stavebnich slohu a typu i neustalou modifikaci vztahu mezi vnejsi a vnitrni podobou budov. Abychom vsak pochopili pribeh zrozeni obytneho domu, ktery je zakladnim prvkem parizske mestske krajiny, musime se seznamit se zakladnimi stavebnimi typy, na ktere navazal. Tato historie zaCina na konci 17. stoleti, kdy v Parizi koexistovalo pet zakladnich typu obytnych budov. Nejjednodussim typem byl dum kupeckY. Typ dalSi, slechticky dum, mel hlavni trakt umisten mezi zahradou a dvorem. Treti v hierarchicke rade byl soukromy dum patrici jedne rodine. Za vlady Ludvika XIV. vznika dum najemni, jehoz zakladem byly dva kupecke do my spojene dohromady. Vyznamnym jednoticim prvkem najemnich domu byla postava majitele, jehoz vyznam vsak postupne slabl a byl nahrazen rozmerem spolecneho bydleni. Poslednim typem je predmestsky palac. Jakkoliv stal puvodne na okraji, byl
73
zcela urcujid pro dalsi vyvoj bytove dispozice i system komunikace a obsluhy jednotlivych mistnosti.
Az do Haussmannovy prestavby mesta ve druhe polovine 19. stoleti byl pro parizskou mestskou krajinu nejtypictejsi dum s obchodem v prizemi. Mezi nejstarsi dochovane priklady domu tohoto typu patri stavba v ulici Feronnerie, ktera velmi vyznamne poznamenala dalsi vyvoj "tvarnosti" obytne zastavby centra mesta. Zcela bezprecedentni byla rovnez velikost parcely, kterou zabirala. Jedna se
0
radu dvaceti ctyr kupeckych domu vystavenych na
ctvercovem pudorysu. Kazdy ma obchod v prizemi, tri patra a podkrovi resene v Mansartove stylu. Ve stredni casti fasady je souvisla rada podkrovi prerusena monumentalizujidm frontonem. Dum byl postaven na pozemku zruseneho hrbitova Nevinatek, tedy nedaleko Louvru. Dum v ulici Feronnerie je dulezitym meznikem take z toho duvodu, ze na jeho pruceli muzeme sledovat primou inspiraci architekturou kralovskeho palace. Jde tedy
0
nejstarsi priklad
domu, ktery svou fasadou vystoupil z kategorie "obycejneho" domu a smele se - po formalni strance - priblizil sidlu krale. Na tomto prikladu vidime, ze princip "fiktivni architektury" obytnych budov do mesta neprinesl Haussmann, ale ze zde existoval jiz
0
mnoho drive. Muzeme tedy rici, ze Haussmann
dovedl parizskou stavebni tradici do krajnosti.
Pafii pomoderni Od dob barona Haussmanna Pariz nejvice poznamenal architekt Raymond Lopez (1904 - 1966). Sila tohoto charismatickeho architekta a urbanisty byla rovnez v jeho vysoke politicke angazovanosti. Na sklonku druhe svetove valky vystoupil na konferenci s nazvem "Politika predmestskych ctvrti". "Jestlize architektura organizuje zivot jedince uvnitr jeho obydli a urbanismus uvnitr jeho mesta, politika musi organizovat zivot obcana uvnitr jeho naroda ... NestaCi horecne diskutovat
0
tom, zda jsme pro klasicke strechy ci stresni
terasy, okna na vysku ci na sirku, pro ci proti regionalismu, pro ci proti zelezu nebo armovanemu betonu a prefabrikovanym stavebnim prvkum, dulezite je
74
vedet, podle jakych politickych principu budou pod temito strechami a za temito okny, za neopracovanymi ci prefabrikovanymi fasadami obyvatele zit. ... Ukolem techniku je, aby do svych planu prelozili politicke doktriny. ,,41 Tato politicka vize vedla k velkemu estetickemu pragmatismu, ktery byl pro Raymonda Lopeze charakteristickY. Lopez
0
architekture a uzemnim planovani
rovnez svedomite psal, diskutoval a polemizoval. Ostre kritice vystavoval Le Corbusiera. Lopez rozvinul architektonicky styl, ktery muze byt pokladan za jadro klasickeho modernismu povalecneho obdobi. Lopez se svou architekturou otevira moderne, ale zbavuje se heroismu a priklani se spiSe k ortodoxnimu obdobi mezi dvemi valkami. Vzhllzi se jednoduse vice v architekture Ludwiga Miese van der Rohe ci Eero Saarinena nez v Le Corbusierove.
Hlavni studie vedena Lopezem pro CDU mela za ukol zjistit pocet "spatne vyuzivanych" bloku, coz je vyraz bllzky Le Corbusierovi, ktery hovorH o "spatne obsazene" parizske pude. "V nasledujicich dvaceti letech se zcela zmeni mestska struktura Parize a bude treba zcela prestavet polovinu obytnych domu, ,,42 prohlasil zadavatel studie. Lopezova studie svym rozsahem pripominala studii Paula Juilllerata, ktery na pocatku stoleti zjiSt'oval stay jednotlivych ctvrti z hlediska hygieny. Lopez se svym asistentem a 42 studenty parizske Ecole des beaux-arts dospeli k Clslu 1 500 ha hodnych rekonstrukce a zrentabilizovani. Primo nezdravych, hygienicky nevyhovujidch, bylo pouze 250 ha z tohoto poctu. Krome komfortu a stari byla dulezitym kriteriem vyberu take vyska budov. Ctyri patra tvorHa hranici pro to, zda budova dobre vyuziva pozemku ci nikoliv. Na zaklade teto studie byla okamzite zahajena stavba nekolika vezovych budov v okoll Place d'italie (napr. la tour Antoineet-Cleopatre).
41 cit. dIe Texier, 2004, s. 197. 42 ibid s. 194.
75
Panelovy
dum Bois-le-Pretre
Zaverecnym prikladem teto prace je rehabilitace vezoveho paneloveho domu v oblasti Porte Pouchet, ktery byl dle projektu architekta Lopeze postaven na severovychodnim rozhrani vnitrni Parize a ctvrti Clichy a Saint Ouen. Budova byla postavena mezi lety 1959 a 1961, rekonstruovana v roce 1989 a v roce 2005 se stala predmetem architektonicke souteze. (ely projekt je soucasti Velkeho projektu mestske obnovy (Grande Projet de Renouvellement Urbain), pochazejiciho z brezna roku 2002, kdy parizska radnice podepisuje tento projekt, ktery ma za ukol zlepseni zivota v perifernich ctvrtich, tykajici se 11 000 obyvatel v 7 obvodech.
Panelovy dum Bois-le-Pretre byl postaven podle navrhu zmineneho Raymonda Lopeze v ramci upravy celeho uzemi podle jeho regulacniho planu. Dosahuje vysky 17 nadzemnich podlazi a obsahuje 96 bytu. Pouzit je zde standardni panelovy konstrukcni system Lopez
0
0
rozponu 7,20 m.
nem prohlasil: "Tato vystavba je zakladem, od nehoz se bude odvijet
nasledujicich 20 let stavebnich operaci. ,,43
Zadavatelem projektu byla Narodni unie HLM, ktera se v 50. letech transformovala z HBM. Z iniciativy rady filantropu doslo roku 1894 k zakonne uprave, jez umoznila vystavbu tzv. levnych bytovych domu (HBM - Habitations
a Bon Marche), ktere mely nekdy experimentalni, nekdy velmi tradicni charakter. Rada z nich vstoupila do dejin architektury a je pamatkove chranena (arch. A. Labussier, H. Sauvage, T. Garnier atd.). Nazev "levny" se vsak v padesatych letech stal synonymem spatne kvality a uniformity, coz 43 cit. die Lucan s. 87.
76
souviselo predevsfm s pocatkem masove vystavby povalecnych sfdlist'. Levne bydlenf proto v roce 1950 zmenilo jmeno na bydleni se sniienym najemnym (HLM - Habitations
a Loyer Modere). Zaklad tohoto systemu socialnfho bydlenf
je v rukou statnfch nebo polostatnfch organizad, ktere poskytujf developerum znacne zvyhodnene uvery, danove ulevy apod. na vystavbu a spravu socialnfch bytovych jednotek, urcenych k pronajmu nebo na prodej. Dnes se touto cinnostf ve Francii zabyva asi 600 spolecnostf. Jejich pravnf podstata je ruzna: soukrome spolecnosti, druzstevnf spolecenstvf, uzemnf nebo mestske pravnf subjekty. Vsechny jsou sdruzeny do Narodnf unie HLM. Na prvnf pohled na sobe nezavisle organizace jsou ve skutecnosti prfmo nebo neprfmo rfzeny jak statnf spravou a politickou orientad, tak regulad trhu.
Pozadavky na zastavbu Bois-le-Pretre jsou pro dobu prelomu padesatych a sedesatych let zcela signifikantnf: Raymond Lopez mel navrhnout modernf celek skladajfd se z prevazne horizontalnfch panelovych domu zasazenych v zeleni s nekolika vezovymi "panelaky". Cele uzemf po dokoncenf v roce 1961 nabfzelo 1104 bytu, 14 ha sportovnfch ploch, 6 ha pro skolnf plochy a dYe povrchova parkoviSte. Na severnf strane bylo uzemf v roce 1966 ohraniceno mestskym dalnicnfm okruhem peripherique.
Budova Bois-le-Pretre je pro dane obdobf charakteristicka vyrazem i dispozid. Parfz se jf proto take rozhodla ukazat svetu a v roce 1957 Lopez spolecne s Eugenem Beaudouinem navrhl zcela identickou stavbu pro berlfnske Interbau. Byl to vedle Le Corbusierova l'Unite d'Habitation, typ Berlfn, dalsf francouzsky prfspevek do velke mezinarodnf diskuze. Vystavnf projekt Iterbau, kde jako vystavovany artefakt slouzila vzorova obytna ctvrt' vcetne vybavenf modelovych interieru, vychazel z tradice predvalecnych architektonickych vystav a zaroven se hlasil k odkazu internacionalnfho stylu. V napojenf na rozsahly park Tiergarten vznikla obytna ctvrt' v zeleni zalozena na principech modernf architektury s vyuzitfm experimentalnfch stavebnfch materialu a novych konstrukcnfch systemu.
77
Vyzadovana byla inovativni reseni, ktera mela udat smer vyvoji standardu socialni obytne vystavby. Celek doplnovaly sakralni stavby, skolka, knihovna i dum sluzeb. Pozornost byla venovana rovnez uprave zelene a uziti umeleckych del ve verejnem prostoru. V ramci povalecne obnovy reagoval zapadni Berlin projektem Interbau na pompezni palacovou vystavbu podel bulvaru Stalin allee ve vychodni casti mesta. Interbau tak do jiste miry byla politickym gestem. Idea svobody byla symbolicky prenesena do usporadani domu volne stojicich v zeleni a rozchod se stigmatizujici erou byl vyjadren navazanim na progresivni predvalecne tendence. Projektu se zucastnilo 54 architektu ze 13 statu.
Zub casu vsak nesetri ani progresivni technologie a zakousl se rovnez do vezaku Bois-le-Pretre. Tricet let od vystavby, na zacatku devadesatych let, se mistni samosprava rozhodla provest rekonstrukci vedouci k dosazeni norem ukladanych zakonem: vnejsi zatepleni, bezpecnost, topeni, mriz ve vchodu, opravu fasad ad. Toto zvyseni normativniho standardu resilo zaroven i okoli budovy a v neposledni rade reagovalo na predchazejici debatu
0
kvalite
urbanismu a architektury uplynulych let. Soucasny vzhled fa sad a vnitrniho vybaveni pochazi z teto doby a je dilem inzenyrske kancelare Tecteam. Problemem teto modelove rekonstrukce z 90. let minuleho stoleti je vyhradne technokraticke reseni bez jakehokoli ohledu na obyvatele. Izolace se jiste zlepsi a vytahy budou mene poruchove ... Kvalita celkoveho prostredi a jeji hlavni akteri vsak zustavaji jaksi stranou. Silne nam to pripomina upravy panelovych domu vCR, ktere se staly castym architektonickym zadanim. Na trhu se objevila rada typovych regeneracnich prvku (zavesene nebo prisazene balkony, posuvne zaskleni lodzii atd.) i specializovanych publikaci, ale rekonstrukce se az na vyjimky omezily na "libive" upravy fasad - cetne divoke "revitalizace" barvou ve stylu nenaplnenych ambici postmoderny dokazuji, ze teple barvy dokazi pusobit i zcela nevesele a nepovzbudive.
78
Francouzskym rekonstrukcim udava smer pozadavek trvale udriitelneho rozvoje a na osnovach starych zelezobetonovych skeletu vznikaji pozoruhodne realizace. Jednim z nejvyraznejsich prikladu je prave vezak Bois-le-Pretre architekta Raymonda Lopeze.
Rehabilitace v duchu trvale udriitelneho rozvoje Pro oblast Porte Pouchet byla sestavena skupina odborniku ze dvou atelieru CO-BE a Trevelo-Kohler - architektu a urbanistu, kteri spolecne s detailni sociologickou studii definovali rehabilitaci tohoto mestskeho prostoru obsahujiciho celkem 326 bytu. Vzhledem k tesne blizkosti dalnicniho okruhu je navrzeno zbourani vezoveho paneloveho domu Borel a tretiny na nej navazujiciho horizontalniho domu, vzdalenejsi budovy vcetne Bois-Le-Pretre jsou zachovany a jejich budouci podoba vyplyva z vysledku souteze. Oficialne se rekonstrukce nazyva "Transform ace veze Bois-Le-Pretre a jejich podminek k bydleni" a jeji organizaci je poverena architektka Franc;:oiseHelene Jourdova. Jiz v samotnych pojmenovani je vyrazny posun od technologie k humannimu meritku cele rehabilitace. Roli hlavni architektky pripravneho tymu je predevsim organizace souteze, definovani pozadavku a potreb obyvatel dotcenych domu formou setkani a dotazniku s konkretnimi vysledky a zaCleneni principu trvale udrzitelneho rozvoje do celkoveho pojeti projektu. Organizatori celeho projektu chteji demonstrovat, ze s nizsi investici (konkretne 100 000 eur na jeden byt oproti 170 000 eur pri demolici a nasledne novostavbe), dosahnou nadprumernych vysledku. Jejich cily je vytvoreni autonomniho charakteru uzemi s vytvorenim jeho vlastni funkcni centrality, posilovani identifikace obyvatel s touto ctvrti, dynamizaci mistniho zivota, integraci lidi s rozdHnymi typy handicapu (at' zdravotniho ci socialniho).
CHem parizske radnice je vytvoreni precendentu v nasledujicich kategoriich:
79
• architektonicka kvalita; • pouziti principu trvale udrzitelneho rozvoje, zvlaste pak princip vysoke environmentalni kvality; • uspokojeni pozadavku mistnich obyvatel a reflexe jejich nazoru na rehabil itaci
Projekt rekonstrukce Bois-le-Pretre ukazuje, ze v oblasti rehabilitace bytovych domu - socialniho bydleni (ve francouzskem slova smyslu) je mozne dosahnout vysoke architektonicke urovne. Nejinspirativnejsim rozmerem je pak odpoved' na otazku, co se soucasnymi sidlisti, jakym zpusobem promenit "panelak" v dum s vysokym standardem bydleni. Obecne prevlada nazor, ze nejvhodnejsim resenim je bourat a nasledne znovu (jinak a lepe) stavet sidliSte, v Parizi se tak delo v masivnim meritku. V tomto pripade bylo i pres zdanlive spatny technicky stay konstrukci rozhodnuto
0
jejich zachovani a rehabilitaci.
Jednim z hlavnich argumentu pro transformaci soucasne panelove zastavby oproti jeji demolici je vysoke mnozstvi "puvodnich" obyvatel, kteri zcela jasne deklaruji odmitavy postoj k bourani svych domu. V pripade zahranicnich pristehovalcu, kteri tvori podstatnou cast obyvatel parizskych sidlist' byva fixace k mistu silnejsi. Predevsim obyvatele byvalych kolonii, kteri se obtizne zaClenuji do cizi kultury, mivaji silne pouto k "prvnimu" domovu v nove zemi. Tuto skutecnost dokazuji napfiklad studie provedene v souvislosti s demolicemi obytnych bloku na jednom z nejvetSich parizskych sid list' La Courneve (vystavba tohoto "mesta 4000 bytu" byla zapocata v roce 1956 na zaklade projektu architektu Clementa Tambuteho et Henriho Delacroixe; v roce 1971 zde zilo 17000 obyvatel a v roce 2005 zde smrt mladeho Sidiho Ahmeda Hammache prispela k rozpoutani vlny nasilnosti na parizske periferii).
Zasadou trvale udriitelneho rozvoje je nedestrukcni princip. Demolice objektu je proto povazovana za nejmene vhodnou moznost, protoze celkove
80
vyvolava neblahe nasledky na socialnf zivot konkretnf ctvrti. Energeticka bilance je navk v celkovem uhrnu vyssf pri nove vystavbe na demolicnkh uzemkh nez pri rehabilitaci existujfdch budov. Demolice navk nelze obhajovat stavem konstrukcnkh prvku (ve vetsine prfpadu je lze snadno opravit), skodlive materialy lze odstranit ... Neexistuje tedy ekonomicky, technicky ani zdravotnf duvod, ktery by rehabilitaci paneloveho domu vylucoval. Funkcne, svou vnitrnf organizad, v podstate dokazf plne uspokojit potreby svych obyvatel. Prfklad Bois-le-Pretre dokazuje, ze komfort jednotlivych bytu lze momerne snadno vyrazne zvysit.
Vftezny atelier musel respektovat vysledky pruzkumu provedeneho mezi obyvateli domu a reflektovat pripomfnky vznesene na pravidelnych setkankh organizovanych radnid u prllezitosti predstavenf jednotlivych projektovych fazf Radnice si od tohoto postupu slibovala vetsf porozumenf mezi architekty a pozdejsfmi uzivateli. V tomto smeru je tez vyhodou, ze se jedna
0
jiz
existujfd, konkretnf obyvatele a neprojektuje se "slepa" vystavba pro developery bez vazby na konkretnf osoby. Zrej my je take pozadavek na splnenf co nejvetSfho poctu bodu pozadovanych principem HQE - Haute Qualite environnementale - vysoke environmentalnf kvality. Tento princip se objevil poprve na zacatku devadesatych let v ramci Aalborske konference
0
evropskych mestech a je zalozen na dvou hlavnkh
zasadach. Prvnf je princip dobrovolneho environmentalnfho rfzenf projektu, nejedna se tedy
0
normativnf a predpisy vynutitelnou kvalitu. Druha zasada
vychazf z environmentalnkh potreb definovanych od pocatku projektu podle celkoveho kontextu. Pro pribllzenf uved'me nekolik okruhu spadajkkh do vyse zmfnenych zasad:
81
• cistota staveniSte, hlavne nakladani s odpadnim materialem, minimalizovani dopadu stavby na okoli, jako je zamereni se na jednotlive aktery na stavbe a jejich vliv na prostredi, hluk, ciSteni stavby a okoli, omezeni znecisteni ovzdusi a vody atd.;
• omezeni energeticke narocnosti stavby a nasledneho objektu vyberem vhodneho druhu energie;
• vyber vhodnych materialu, nejen vzhledem k jejich vlastnimu vlivu na zivotni prostredi, ale zaroven s prihlednutim k jejich energeticke vyrobni bilanci;
• spotreba a recyklace uzitkove a dest'ove vody;
• komfort a zdravi - do teto kategorie patri nejen akusticke, termicke a dalsi hodnoty, ale zaroven psychicke a pocitove prijeti prostredi novymi obyvateli za sve;
• informace predane uzivatelum vedouci k spravnemu uzivani v duchu environmentalnich hodnot;
v pripade rekonstrukce Bois-Le-Pretre mistni radnice striktne vyzaduje dodrZeni vsech podnetu, ktere se princip trvale udrZitelneho rozvoje snazi uvest v praxi. Vysledkem by mela byt vysoka architektonicka hod nota vychazejici z formalni a technicke inovace. Jedna se
0
projekt, pri kterem se
zachovava pocet a struktura domacnosti - s 5% toleranci zmen. Navzdory kritice vezovych domu, je tato vertikalni struktura vzhledem k hustote obyvatel Parize povazovana za vhodnou formou.
82
Vitezny navrh studia VassallLacaton Studio Vassal/Lacaton zalozili v roce 1987 v Bordeaux Anne Lacaton a JeanPhilippe Vassal. Vedle mnozstvf novostaveb, se od pocatku jejich spoluprace venujf rekonstrukdm a rehabilitadm zejmena modernfch staveb. Vftezny navrh na obnovu paneloveho domu Bois-le-Pretre vychazf z jejich celozivotnf filozofie architektonicke tvorby zalozene na strfdmosti, kontextu, respektu k ekologickemu ramci a vyuzitf potencialu rekonstruovanych staveb. Zakladem je respektovanf pozadavku radnice na trvale udrzitelny charakter celeho projektu. Jak bylo uvedeno, puvodne se mel cely objekt zbourat, ale na na zaklade pruzkumu se od demolice upustilo. Jednotlivy obyvatele tak zustavajf ve svych by tech, ktere budou transformovany nasledujfcfm zpusobem: cely dum bude rozsfren do vsech stran
0
prubezne zimnf zahrady a
kryte terasy, ktere umoznf jednak rozsfrenf obytneho prostoru tak tepelnou izolaci. Na 6 288m2 pripada 3 560m2 rozsfrenych teras.
Hlavnf prfnose prfstupu dvojice Vassal a Lacaton spoCfva ve vyuzitf vyhod panelove konstrukce a v jejf nove funkcnf interperetaci, Cfmz prfmo navazujf na zasady trvale udrzitelneho rozvoje. Panelovy dum je tvoren jednotlivymi panely, ktere autori "vymenujf" za nove s mnohem vetsfmi okennfmi otvory a prostupy. Stejne tak jednotlive zdi je mozne redefinovat i na poli pudorysu zvetsovanf spolecnych prostor bytu na ukor malych separovanych mfstnostf. Tento prfstup je novatorsky svym syntetickym postojem k puvodnf "materii". K samotnym konstrukdm pristupuje pozitivne, nepouzfva kategorickou negaci, ale naopak vyuzfva jejich kvalit a ty pak rozvfjf a doplnuje
0
kvality nove.
Nedllnou soucastf projektu je prfma komunikace s obyvateli rekonstruovaneho domu. V roce 2008 byl dokoncen prototyp vzoroveho bytu, nachazejfd se ve tretfm podlazf, na kterem si kazdy mohl fyzicky zazft promenu obYvaneho prostredf.
83
Pristup parizske radnice je pro nelS inspirativni hlavne v tom, ze se snazi o konstruktivni mlpravu negativnich jevu sidlistnich celku. Pocit, ktery se velice casto objevuje v analyzach postoju obyvatel takoveho prostredi, je anonymita, odosobneni, absence vztahu k mistu apod. Podobne jako u nas i ve Francii se donedavna uplatnoval princip kamuflazi, vytvareni iluzivnich fasad a forem. Radnice a spolecnosti zabyvajici se opravami panelovych domu casto odmitaji resit jiny nez technicky stay. Esteticka kvalita a socialni rozmer cele problematiky je casto odbyt tim nejbanalnejsim zpusobem. Jednoduse se na fasadu namaluje absurdni, nejcasteji historicky motiv bez jakekoli vazby k mistu a budove. Vysledkem rehabilitace by mela byt integrace a identifikace obyvatel s jejich prostredim. Toho lze sice castecne dosahnout zlepsenim technickych parametru, jak bylo naznaceno vyse, to nicmene nereflektuje duchovni rozmer lidske osobnosti a potrebu estetickeho komfortu.
84
Obrazova priloha IV.
Obr.23 a 24 Panelovy
Obr. 25 Projekt VassallLacaton 2007.
85
Obr. 26 Prostorove rozsifeni celeho objemu budovy.
Obr. 27 Prezentace bytoveho prototypu vsem obyva
86
Obr. 28 a 29 Bytovy prototyp, pied a po rekonstrukci
Obr. 30 a 31 ukcizka dalsf transformace paneloveho domu od stejne arch;tektonicke kancelciie
87
Zaver
V soucasnosti vice nez polovina lidf poprve v historii lidstva zije v urbanizovanem prostredf. Soucasny Clovek modernou osvobozeny ze vsech vazeb tradicnf spolecnosti se tez znatelne odpoutal ze sveho prostredf tfm, ze mu prestal rozumet. Architektonicky ztvarneny prostor, jakozto majoritnf zastupce soucasneho lidskeho zivotnfho prostredf prestal s Clovekem srozumitelne komunikovat. Lze ovsem toto tvrzenf postavit i opacne, Clovek v soucasnosti zahlceny informacemi prestal vyvfjet snahu
0
zfskavanf informad
podstatnych, mezi ktere bezesporu pochopenf okolnfho sveta a starost
0
nej
nalezl. Architektura a jejf esteticky a ontologicky vliv zaCfna opravdu u jednotlivce doma tfm, jak a v cem bydlf, a pokracuje do vsech sfer lidskeho zivota. Na zaklade pochopenf sve zivotnf niky muze Clovek pochopit svet. Na predchazejfdch strankach se objevily dYe roviny lidskeho prostredf: spolecny, verejny prostor na prfkladu prostoru Les Halles a jednotlivou budovu, obytny dum Bois-Le-Pretre. Jsou to prfklady prfstupu, ktere se snazf
0
zlepsenf podmfnek lidske existence tfm, ze chapou lidskou bytost jako komplexnf jev a ne pouze parciatne jako uzivatele, chodce, zakaznfka ad.
Parfz jako modelove post-industrialnf velkomesto, toto hlavnf mesto 19. stoletf receno s Walterem Benjaminem, se ve svem vyvoji potykala s mnozstvfm problemu a dodnes celf ambici6znfm vyzvam. Jednou z nejvetSich je odstranenf socialnf segregace etnicky uzavrenych komunit, ktere vznikly po rozpadu kolonialnf moci. S vedomfm historicke a strukturatnf odliSnosti mezi
i I i
1
88
Parizi a Prahou je mozne vest nektere paralely a hlavne porovnavat cesty k naprave chyb a problemu zpusobenych prekotnou vystavbou velkych obytnych celku. V rovine naseho kulturologickeho zajmu
0
Cloveka a jeho
prostredi je inspirativni hlavne pevne ukotvena obcanska spolecnost, ktera spoludefinuje zity prostor. Dulezity je zpusob zapojeni obyvatel do rozhodovani, jejich institucionalizovana pozice v tomto procesu. Je evidentni, ze soucasny svet nelze naplanovat velkou teorii, jako to udelal napriklad Le Corbusier ve svem Cite radieuse, dnes je treba naopak v malych lokalnich celcich nachazet spolecenskou koherenci v cele jeji komplexnosti ve vztahu k prostredi, jak bylo naznaceno drive.
Vyse zminene zkusenosti z Francie by pro nas mely byt mementem, ze na prahu tretiho tisicileti jsou pro zivot obyvatel mesta, jeho atraktivitu pro navstevniky i ekonomickou prosperitu dulezitejsi kvalitni komfortni (v sirsim slova smyslu) prostory nez udivujici, a bezesporu potrebne inzenyrske stavby. Stay verejnych prostoru nasich mest a obci vypovida hlavne
0
prioritach
mistnich politiku - protoze obcanu se pred zahajenim prace na uzemnim planu na jejich nazory a prani vetSinou nikdo nepta. Situace malych mest a obci (pripadne nektere mestske casti) by mohla byt priznivejsi i pres sve omezene investicni moznosti nez mesta velka. Samosprava, ktera ma bliz ke svym volicum, by totiz mohla chapat, ze privetive verejne prostory prispivaji nejenom ke spokojenosti obyvatel, ale pritahuji take potrebne investice. Ne vzdy se vsak tate logika podari prosadit. Prikladu, kdy se na malem prostoru uskutecnilo mnoho negativnich zasahu, ktere zcela znemoznily dalsi rozvoj, je v nasem prostredi nespocet. Ve velkych mestech se zpravidla venuje pozornost hlavne staronovym "pesim z6nam", ktere vznikly a dosud funguji hlavne jako nakupni ulice. 0 moznem dalsim rozmeru verejnych prostoru se u nas zatim moc neusiluje - vzdyt' v nasi planovaci praxi dosud neexistuje ani ustalena terminologie pro ruzne druhy eXistujicich verejnych prostoru.
89
Vyraz "verejne prostranstvf" uzfvany v obecnf legislative (Zakon
0
obdch 128 -
z r. 2000) rfka v § 34: "Verejnym prostranstvfm jsou vsechna namestf, ulice, trZiSte, chodnfky, verejna zelen, parkya dalsf prostory prfstupne kazdemu bez omezenf, tedy slouzfd obecnemu uzfvanf, a to bez ohledu na vlastnictvf k tomuto prostoru." Tato definice oznacuje pouze dvourozmernou plochu a regulace k nf vztazene se tykajf hlavne jejfho docasneho zaboru, mfstnfch poplatku za uzfvanf apod. Uzemnf planovanf v nasich mestech a obdch se v poslednfch letech soustred'uje hlavne na prfpravu uzemf pro prumyslove zany. Investovat do verejnych prostoru je pro soukromy kapital ovsem logicky nezajfmave. Urbanisticke plany novych lokalit rodinnych domu s verejnymi prostory nepo(ftajf (zhorsily by ekonomickou bilanci cele investice), a tak jejich obyvatele vyuzfvajf namestf, hriSte a parky ve stavajfcf "staromadnf" zastavbe. Nakupnf centra vyrustajfcf podel hlavnfch dopravnfch tepen nabfzejf uvnitr svych hangaru iluzi "verejnych prostoru" v soukromem vlastnictvf bezpecnych a cistych, ale soucasne naprosto sterilnfch a anonymnfch. Pravych ne-mfst nevytvarejfdch jednotlivou identitu ani vztah, ale pouze izolaci a samotu 44 • Prave ve srovnanf s temito prostory vynikne nenahraditelna hod nota autentickych verejnych prostoru jako jedinecnych a magickych mfst pro mfstnf spolecenstvl. Pro konkretnf prfklady nenf treba dlouze hledat v literature. Zcela prfznacna v negativnfm slova smyslu je transform ace kasaren na Namestf republiky na Praze 1. Vynechme politickou reprezentaci, ktera zcela rezignovala na spolecensky a kulturnf potencial tohoto kompaktnfho prostoru v prfme navaznosti na mestske centrum. Vfdenska inspirace Museumqautierem, uspesnou promenou ekvivalentnfch kasaren na soubor muzef na prazsky magistrat nedorazila. Naopak bylo zrejme zapotrebf otevrft obchody identickych znacek, ktere se nachazejf pouhych nekolik desftek metru dal. Nezabyvejme se nynf bezohlednosti k pamMce samotne a
44 srov. Auge, 1992.
90 I
1
k naprosto ubohe prezentaci "zbytku" archeologickych vykopavek mezi stanky na zmrzlinu. Pro nasi problematiku je podstatnejsi politicky diletantismus ve vztahu k mestskemu prostoru. Volna plocha nadvor\ zcela zmizela pod nanosem pseudoarchitektury, vyplnujici a prevysujid puvodni zastavbu. Prostor se mohl stat verejnym prostranstvim - ktere zcela bez problemu muze mit komercni charakter - promenil se vsak v prehlidkou promarnenych sand na kvalitni mestskou politiku. Jeste vice alarmujid je prostor pred kasarnami, samotne Namesti republiky. Puvodne se poCitalo se samostatnou architektonickou soutezi na upravu znacne nekoherentniho prostoru, ktere nikdy plne nenaplnilo ambice zacatku 20. stoleti na "prijimajici salon Prahy" a ve skutecnosti svou komplikovanosti namestim nikdy plne nebylo. Tento staY potvrdila dostavba narozi ulic Na poriCi a v Celnici ve forme nevyrazne bankovni budovy. Radnice vypsala samostatnou architektonickou soutez na upravu prostoru namesti v navaznosti na masivni stavebni prace tykajid se vjezdu a vyjezdu do obchodniho centra "Palladium". Tato soutez byla byt' jen v odbornych kruzich diskutovana a prezentovana. Vitezem se stal atelier HSH, znamy svymi kvalitnimi realizacemi podobneho charakteru (pripomenme upravu Horniho namesti v Olomouci nebo velmi narocnou upravu Jirskeho namesti na Prazskem hrade). Pristup k verejnemu prostoru atelieru HSH zcela vybocuje z prumeru. Svymi jemnymi zasahy, ktere vychazeji z odhaleni historickych vrstev a kombinad funkcnich a prostorovych usporadani. Z naseho kulturologickeho pohledu je zasadni prace s geniem loci daneho mista. Rozvijenim jednotlivych historickych sedimentu, vcetne toho soucasneho, dokazi silne artikulovat identitu jednotlivych prostor. Prazska radnice nicmene po prezentaci vitezneho navrhu verejnosti zmenila nazor a nechala soukromeho investora, aby cely prostor prad jeho obchodnim domem vyresil po svem. Bez aplikace jakehokoli vztahu ke zbytku namesti se tento prostor lacine vydlazdil bez jakychkoli architektonickych prvku a naznaku vYznamu. Amaterismus a laciny detail byl podporen naprostou nekoordinad s ostatnimi ucastniky pretvoreni namesti, vchod do metra nebyl ani ociSten ... dopravni podnik se zrejme vubec neucastnil zadneho jednani.
91
Rekonstrukce Namestf republiky ukazuje chybnou cestu upravy verejnych prostranstvL Lze ji shrnout do nekolika bodu. Soukromy investor prevzal rozhodovad pozici
0
podobe mestskeho prostoru, bez verejne souteze a
diskuse. Dopravne se podarHo pouze privest dalsf tisfce automobilu do podzemnfho parkoviSte, neexistuje zadny naznak cyklistickych tras. Zcela se rezignovalo na zelen - plocha na reklamnf akce a pout'ove stankarenf nesmf byt niCfm narusena. Povrchy nenesou zadny vyznam, neakcentujf osy hlavnfch komunikacnfch tahu, nesoustredf strety MHD s chodci do koridoru, ve svem dusledku se pouze srovnala uroven tramvaje a puvodnfch chodnfku.
Podle soucasnych pravidel nejsou ani v analyzach, ani v konceptu a navrhu uzemnfho planu oddfly venovane verejnym prostorum jako takovym. Dusledkem je naprfklad to, ze jedine parky a hriSte jako specificke druhy verejnych prostoru se objevujf v legende jako verejna zelen a sport, zatfmco ulice, namestf, nabrezf a ruzne placky, kde si take deti hrajf, jsou rozptyleny v kresbe a barvach jinych funkd anebo jsou jen bflymi mfsty - "prostory mezi budovami", kterym se plan nevenuje.
Pesf chuze, nejprirozenejsf druh lidskeho pohybu, se v praxi uzemnfho planovanf zcela vytratila jako regulernf druh dopravy. Naopak automobilova doprava, ktera verejne prostory stale vfce okupuje (a to i v podobe tzv. dopravy v klidu - parkovanf), ma pro svuj dynamicky rozvoj systematickou a stale se zdokonalujfd metodiku. Absence verejnych prostor v nove vznikajfdch monotonnfch zastavbach vyplnujfdch prostor mezi sfdlistem, prumyslovou zonou a nakupnfm strediskem, tzv. satelitnfch mesteckach, je alarmujfcL Jednotlive budovy majf mezi sebou vztah tak, jak jsou staveny - zcela nahodile, bez ohledu na sve okolL Tento fakt je navfc podtrzen neexistend spolecnych prostor, ktere by vnesla do techto perifernfch oblastf alespon naznak hierarchie.
92
Druhou oblasti, ve ktere se lze vyraznym zpusobem inspirovat, je setrna revitalizace stavajicich sidlist'. Opet je nutne varovat pred zjednodusujici pausalizaci - v jednotlivych sidlistnich celcich jsou velike rozdily. Nejen dobou vzniku - od Ostravy Poruby v duchu sorely z padesatych let az po Jizni mesto nebo Nove Butovice, ale hlavne svou estetickou a prostorovou kvalitou.
Kriticky odstup ceskych intelektualu se behem predchazejicich dvaceti let prerodil ve verejnou dehonestaci obyvatel sidliSt', urazlive poznamky
0
"kralicich z kralikaren", "termitech" a podobne, medialne publikovane projevy opovrzeni vuci tem, kteri na sidlisti bydli - to je ta nejkratSi cesta ke skutecnym socialnim problemum.
Abstraktni raz techto domu puvodne vychazejici z estetiky purismu byl vetSinou dan tehdejsi omezenou nabidkou konstrukcnich prvku. Vsude vidime tytez fasady se stejnymi otvory, hmota domu je vetsinou maximalne jednoducha - kvadr. U tohoto tematu je vhodne pozastavit se nad naslednymi upravami takovychto objektu. Nezridka se totiz stava, ze prave snaha
0
formalni oziveni stavby se
ubira nest'astnym smerem. Nerespektuje puvodni kvalitu budovy a jeji esteticky vyraz, jakkoli muze byt monot6nni a neprijemny. Dodatecne upravy by vsak mely brat ohled na to, ze se jedna
0
abstrahovanou jednoduchou
stavbu a nesnazit se ji bezhlave infikovat cizorodym dekorem. Nepatricne pusobi jak "zaplaty" dodatecne zasklivanych lodzii, tak ozdobne historizujici mrize Ci falesne mansardy na puvodne plochych strechach. Za nest'astne povazuji rovnez nejruznejsi prolamovane polygonalni arkyre, vikyre a podobne utvary, ktere naprosto nerespektuji puvodni strukturu objektu. Dulezitou soucasti architektury je totiz jeji uprimnost vuci Cloveku - panelak jednoduse neni volne stojici Cinzak s valbovou strechou ani predimenzovany alpsky penzion. Tyto stavebni upravy, jako jsou falesne strechy a natery fasad na ruzovo, jsou v soucasnosti v Evrope odstranovany jako zavadejici a zcela mylne. Panelak se nestava pro Cloveka prijatelnejsi tim, ze se na nej maluje
93
jiny dum, naopak. Pojednimi fasady podle navrhu revitalizace Bois-Le-Pretre je zcela odliSne - nepopira svou, fenomenologicky vzato, podstatu, ale naopak z ni dela svuj hlavni vyrazovy prostredek, podtrhujid klady tohoto typu bydleni.
Nikomu by dnes nemela unikat hodnota sidlist' ve smyslu ekologickem (navaznost na centrum, dopravni dosazitelnost, relativne huste obydleni stavebnich pozemku pri dobrem pomeru zelene, hygienicke parametry). V tomto smyslu budou sidliSte hrat stale priznivejsi roli v rozlevajidm se mori cirkusovych rodinnych domku. Jednou ze zasadnich kvalit je skutecnost, ze sidliSte jsou dopravne i urbanisticky integrovanou soucasti mesta, ze od nej nejsou oddelena "vesnid", reps. rozlehlymi prstenci rodinnych domku.
V rovine kulturne ekologicke je zpusob, jakym se parizska radnice stavi k problematice, velmi zajimavy. Predevsim tim, ze se snazi dostat Cloveka zpet do centra deni. Princip trvale udrZitelneho rozvoje posiluje mistni samospravu a lokalni spolky a tim zvysuje participaci obyvatel na definovani jejich prostredi.
Mytus
0
nocleharnach je velice diskutabilni a vyplyva ze zlozvyku pomerovat
jakoukoliv novou vystavbu mestotvorneho vyznamu tepajidm centrem mesta. V zadnem z ceskych mest se nevytvorilo rovnocenne paralelni centrum, a tim padem se ze sve podstaty nova vystavba nemuze rovnat vlastnimu centru. Ani blokova zastavba nebyla nikdy zarukou pozitivni multifunkcnosti. Neni tomu zase tak davno, par desitek let, kdy utichla kritika novych, rychle vznikajidch mestskych ctvrti 19. stoleti - byla temer totozna: nocleharny a odporne kasarny. Dnes tak popularni "mestske" ctvrti Zizkov, Libel1, Holesovice, sveho casu rovnez nazyvane kasarnami, naplnene az po suteren jen podradnymi byty, s chudou nabidkou na hlavnich tridach, rovnez prosly etapou krize jak funkcni (prirozenym vyvojem standardu), tak i eticke (pul stoleti trvajid kritika historismu), a nasledovne podstoupily dokonalou transformaci. Dnes jiz
94
etablovane (nebot' mely dostatek casu byt prolezeny zivotem skrz naskrz), nabizeji tyto casti mesta neeD naprosto jineho, nez v dobe sveho vzniku - byty dostaly koupelny, zmizela kamna, kour, pradelny. Jiz jen jejieh relativni priblizeni se eentru zpusobuje, ze jsou vnimany orad kvalitneji. Z hlediska, ktere sledujeme, se totiz krize moderny v rovine Clovek a jeho prostredi projevuje daleko drive, nez se vystavela sidliste. Pokud tedy eheeme sidliste uehovat v dustojnyeh soeialnich souvislosteeh, bylo by vhodnejsi zbavit se tendend pohlizet na ne jako na meneeenne anomalie, ale naopak se pokusit
° jejieh setrnou revitalizaei.
Byt' se zda, ze existuji silne myslenkove proudy zabyvajici se Clovekem v arehitekture, realita je ponekud odlisna. Vetsina realizad nema zadnou arehitektoniekou ambiei a nekolik vreholovyeh realizad nedokaze zvratit eelkovou diskutabilni kvalitu vytvareneho lidskeho prostredi. Nastesti lze sledovat s nadsenim projekty ve kteryeh Clovek jakozto uzivatel arehitektury hraje hlavni roli. Tyto snahy nam mohou ukazat nejistou eestu otevrenou arehitektoniekou budouenosti.
95
Seznam pouzite literatury
AUGE, M., Non-Ueux - Introductin a une anthropoLogie de La surmodernite. Paris: SEUIL, 1992. BASSET, F. Guide de L'Ecocitoyen. Paris: Parigramme, 2003. BENJAMIN, W. Dilo a jeho zdroj. Ed. Grebenfckova, R. Praha : Odeon, 1979. Parfz, hlavnf mesto 19. stoletf, s. 67-78. CALVINO, I., Les villes invisibLes. Paris: Seuil, 1996. COEN, L., A La recherche de La cite ideaLe. Arc et Senans : Institut ClaudeNicolas Ledoux, 2000. LE CORBUSIER, Oeuvre compLete de 1910 - 1929. Paris: Picard, 1982. LE CORBUSIER, Za novou architekturou. Praha : Nakladatelstvf Petr Rezek, 2005. CHOAY, F., L'Urbanisme, utopie et realites. Paris: Seuil, 2001. CONDORCET, Esquisse d' un tabLeau historique des progres de L' esprit humain. Paris: Flammarion, 1988. CZUMALO, V. Je historie uCiteLkou? Par historickych poznamek
0
Ciniaku a
jinych podobach bydLeni. In: Forum architektury a stavitelstvl. 2003, roc. 9, c.
3, s. 4 - 5. DEWITIE, J., L'unite dans La multiplicite. In : Revue du MAUSS, tome 14, Paris: MAUSS, 1999, s.78-94. DEWITIE, J., ELoge de La pLace - Camillo Sitte
ou L'agoraphilie, In : La ville
inquiete, Le temps de la reflexion VIII, Paris: Gallimard, 1987 s. 151-177. DOLEZALOvA, L., Reforma francouzskeho urbanistickeho zakona. in: Urbanismus a uzemnf rozvoj. 2001, roc. 4, c. 1, s. 4.
96
DOULAT, F., La pdson et son architecture. in: Supplement d' Architecture d'aujourd'hui Paris, 1999, roc. 12, c. 3, s. 55-62. DRUOT, F., LACATON, A., VASSAL, J.-F., Plus. Barcelone : Editions Gustavo Gili SL, 2007. FIXOT, A.-M., Architecture, urbanisme et utilitarisme, In : Revue du MAUSS, tome 14, Paris: MAUSS, 1999, s. 128-172. FOUCAULT, M., Dohlizet a trestat. Praha : Dauphin, 2000. FRAMPTON, K., Moderni architektura, kriticke dejiny. Praha : Academia, 2004. GEHL, J., livot mezi budovami. Nadace Partnerstvf - Brno : Program Partnerstvf pro verejna prostranstvf a Jan Gehl, 2000. GRUBER, K., Forme et caract ere de la ville allemande. Brusel : Editions des Archives d' Architecture Moderne, 1985. HALIK, P., KRATOCHVIL, P., NOVY, 0., Architektura a mesto. Praha : Academia, 1996. HEIDEGGER, M., Essais et confedences. Paris: Gallimard, 1958. HEINEN, H., Ed. Architecture and Modernity. Cambridge: MIT Press, 1999. HORSKA, P. MAUR, E., MUSIL, J., Zrod velkomesta. Praha a Litomysl : Paseka, 2002. HRUZA, J. V0toj urbanismu II. Praha : Ceske vysoke ucenf technicke v Praze, Fakulta architektury, 1996. JENCKS, Ch. Le langage de I 'architecture post-moderne. Paris: Denoel, 1985. JOURNET, N., Morale. In : Sciences humaines, 2001, roc. 23, c. 102, s.16-24. kol. autoru, Umelecke dUo ve vefejnem prostoru. Praha : Sorosovo centrum soucasneho u menf, 1997. KRIER, L. Architektura, volba nebo osud. Praha : Academia, 2001. LAMPUGNANI, V. M., Dictionary of 20th century architecture. London: Thames and Hutson, 1988. LAPIERRE, E. Identification d'une ville. Paris: Architecture de Paris, 2003. LEVINAS, E. Totalita a nekonecn. Praha : OIKOYMENH, 1997. LEVINAS, E. Difficile liberte. Paris: Albin Michel, 1976.
97 1
LOOS, A. ReCi do pr6zdna. Kutna Hora : Ticha Byzanc, 2001. LUCAN, J. Architecture en France 1940-200. Paris: Moniteur, 2002. LYNCH, K. Obraz mesta. Praha : Bova Polygon, 2004. MERLEAU-PONTY, M. PhenomenoLogie de La perception. Paris: Gaillimard, 1992. MICHELIN, N. Nouveaux Paris - La ville et ses possibiLites. Paris: Picard, 2005. MUSIL, J. SocioLogie soudobeho mesta. Praha : Svoboda, 1967. NORBERG-SCHULZ, Ch. Genius Loci. Praha : Odeon, 1994. NORBERG-SCHULZ, Ch. L 'Art du lieu - Architecture et paysage, permanence
et mutations. Paris: Le Moniteur, 1997. ORTOvA, J. KapitoLy z kuLturni ekoLogie. Praha : Karolinum, 1999. PINCON, M. SocioLogie de Paris. Paris: La Decouverte, 2004. PLUNZ, R. Habiter New York. Bruxelles : Mardaga, 1981. PUGLIA, F. del, Ed. Cities, Architecture and Society. Venezia - Marsilio, 2006. REABURN, M.,Ed. Dejinyarchitektury. Praha : Odeon, 1993. RONCAYLO, M., PAQUOT, T. ViLLes et civilisation urbaine XVllle - XXe sieele. Paris: Larousse, 1992. SAASSEN, S. MegapoLes. In: Urbanisme, 1999, roc. 12, c. 1, s. 14-25. SCHMEIDLER, K. SocioLogie v architektonicke a urbanisticke tvorbe. Brno : Ing. Zdenek Novotny, 2001. SinE,
c. Stavba mest podLe umeLeck"ych z6sad.
Praha : ABF, 1995.
SOLA-MORALES, I. de. Topografie soucasne architektury. Praha : CKA, 1999. SUSKE, P. EkoLogick6 architektura ve stinu moderny. Brno : ERA, 2008. SEVCIK, O. Architektura, historie, umeni. Praha : Grada, 2002. SVACHA, R. Dekonstruktivismus. in: ARCHITEKT 1996, roc. 32, c. 19 s. 52-54. TAFURI, M. Vienne La Rouge. Bruxelles : Mardaga, 1982. TEXIER, S. Paris contemporain. Paris: Parigramms, 2005. TEXIER, S. Voies publiques, Histoire et pratiques de L' espace public a Paris. Paris: Picard, 2006.
98
i
WEBER, M. Mesto. Pojem a kategorie. in: Lide mesta: Revue pro antropologii, etnologii a etologii komunikace. 2006, roc. 18, C. 1, s.
s. 97-115. ZUMTHOR, P. Penser L'architecture. Basel: Birkhauser, 2008.
Loi relative a la Solidarite et au renouvellement urbains, in: Le Moniteur, C. 5065, 22.12. 2000 s. 52-78.
99
•
i
Seznam vyobrazeni
Obrazova pHloha I.
Obr. 1 - 2 Satelitni snimky Kahiry, kontrast vysoke hustoty obydleni. (zdroj: PUGLIA, F. del, Ed. Cities, Architecture and Society. Venezia Marsilio, 2006.)
Obr. 3 Schanghai -pfiklad ne-mista. (zdroj: SAASSEN, S. Megapoles. In: Urbanisme, 1999, roc. 12, C. 1, s. 14-25.)
Obr. 4 Sao Paulo - slum "Rajske mesto" (zdroj: archiv autora)
Obr.5 Mexico-City. (zdroj: PUGLIA, F. del, Ed. Cities, Architecture and Society. Venezia Marsilio, 2006.)
Obr. 6 Sao Paulo. (zdroj: archiv autora)
Obr. 7 a 8 Ekologicka architektura: P. Blanc: Tower Flower, Petr Suske: Dum s destnikem (zdroj: archiv autora)
Obr. 9 Peter Zumthor, lazne Vals, architektura promlouvajici s Clovekem (zdroj: archiv autora)
100
Dbrazovei p1iloha II
Dbr. 10 Plein Pa1iie. (zdroj: archiv autora)
Dbr. 11 J. D. von Spreckelsen: Velky oblouk. (zdroj: archiv autora)
Dbr. 12. P. Chemetov, B. Huidobro: Ministerstvo finand. (zdroj: archiv autora)
Dbr. 13 Ctvrt' Grenelle. (zdroj: archiv autora)
Dbr. 14 Dominique Perault: Mitterandova knihovna. (zdroj: archiv autora)
Dbr. 15 a 16 Patrick Berger: Park Andre Citroen. (zdroj: www.patrickberger.fr)
Dbr. 16 P1iklad minimalismu, Herzog, Demeuron, rue de Suisse. (zdroj: LAPIERRE, E. Identification d'une ville. Paris: Architecture de Paris,
2003. )
Dbrazovei priloha III.
Dbr.17 Les Hales v mestskem reimd. (zdroj: www.patrickberger.fr)
Dbr. 18 Kontextueilni vazby na okoli Les Hailes. (zdroj: archiv autora)
Dbr. 19 Kontinuita korun stromu. (zdroj: www.patrickberger.fr)
Dbr. 20 Porovneini puvodniho a navrhovaneho prostoroveho reseni. (zdroj: www.patrickberger.fr)
101
Obr. 21 Synergie svetla, vody, vzduehu a lidi. (zdroj: www.patrickberger.fr)
Obr. 22 Maketa navrhovaneho reseni. (zdroj: archiv autora)
Obrazova priloha IV.
Obr.23 a 24 Panelovy dum Bois Ie Pretre v roee 1959 a 1990. (zdroj: archiv autora)
Obr. 25 Projekt VassallLaeaton 2007. (zdroj: www.lacatonvassal.com)
Obr. 26 Prostorove rozsifenf celeho objemu budovy. (zdroj: www.lacatonvassal.com)
Obr. 27 Prezentaee bytoveho prototypu vsem obyvatelum. (zdroj: archiv autora)
Obr. 28 a 29 Bytovy prototyp, pred a po rekonstrukd (zdroj : DRUOT, F., LACATON, A., VASSAL, J.-F., Plus. Barcelone : Editions Gustavo Gili SL, 2007.)
Obr. 30 a 31 ukazka dalsf transformace paneloveho domu od stejne architektonicke kancelare (zdroj : DRUOT, F., LACATON, A., VASSAL, J.-F., Plus. Barcelone : Editions Gustavo Gili SL, 2007.)
102
