REFLEXE ABSOLVENTSKÉHO VÝKONU

REFLEXE ABSOLVENTSKÉHO VÝKONU THOMAS MANN ZPOVĚĎ HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA SCÉNICKÉ CV INSCENAČNÍ TÝM: DRAMATIZACE, PŘEKLAD A DRAMATURGIE: MARTIN SLÁDEČEK REŢIE: LUKÁŠ KOPECKÝ SCÉNA A KOSTÝMY: MONIKA URBÁŠKOVÁ HUDBA: MARIO BUZZI SVĚTLA: PETRA KONVICOVÁ ZVUK: MARTIN HOLOUBEK PRODUKCE: HANA HŘEBAČKOVÁ OSOBY A OBSAZENÍ: FELIX KRULL: ZBYŠEK HUMPOLEC OTEC, MARKÝZ: JAKUB REK MATKA, DIANA: IDA SOVOVÁ SESTRA, ELEANOR: ALŢBETA VACULČIAKOVÁ KMOTR, LORD KILMARNOCK, PROFESOR KUCKUCK: LIBOR STACH MÜLLER-ROSÉ: JAN ŘEZNÍČEK DOŇA MARIA PIA: LUCIE INGROVÁ ZOUZOU, ŘEDITELKA: SARAH HAVÁČOVÁ KNĚZ, STANKO: VOJTĚCH ŘÍHA ZAZA: TÁŇA MALÍKOVÁ OSTATNÍ: LUCIE INGROVÁ, TÁŇA MALÍKOVÁ, VOJTĚCH ŘÍHA ZAHAJOVACÍ ZKOUŠKA: 18. PROSINCE 2013 PREMIÉRA: 9. ÚNORA 2014 V DIVADELNÍM STUDIU MARTA ABSOLVENTSKÉ PŘEDSTAVENÍ PROBĚHLO 17. KVĚTNA 2014 POČET ODEHRANÝCH PŘEDSTAVENÍ: 9

ÚVOD 0

„ … Aby si zajistili trvání svého druhu, zvyknou živočichové klamat tělem. Přizpůsobují svou barvu či tvar světu, v jehož podmínkách žijí. Nejsou tak tím, kým jsou (neboť „ten, který je“, je pouze jeden), ale tím, kým je v očích světa nutné být. Z hlediska zvládnutí této strategie, je člověk věru tím, za koho se pokládá, tedy nejvelkolepějším evolučním článkem. Že ten, kdo klame, je (s rozvojem kapitalismu „se má“), věděli lidé odevždy. První úvahy o klamu jako o nutnosti známe již z Antiky.Nejznámějším výrokem tímto směrem je ono renesanční“muldus vult decipi, ergo decipiatur“ (Svět chce být klamán, tedy klamme.) Za autora tohoto výroku je považován nenávistný papež Pavel IV. (1476-1559). Již v roce 1529 jej ale slovy „verum proverbium“ (pravdivé úsloví) komentuje i Martin Luther. A jiný mnich zas v „Paradoxech“ Sebastiana Frankse z roku 1533 dodává „proto jsem tu“. O světě, jenž chce být klamán, a o člověku k tomu nadaném je nejen Mannův nedokončený šelmovský román Zpověď hochštaplerka Felixe Krulla z roku 1954, ale také inscenace…“ (Martin Sedláček)1 …a já bych ráda dodala, ţe„o tom“ je také můj studijní obor. Paradox (ve významu); „klameme klamem“… Jakobynaším posláním bylo„klamat“ svět, který se svým akceptováním podílí na tomto „klamu“. „Klamat“, tedy…podvádět…balamutit…obehrávat…čímţ to hrát…? Obehrávat nejen svět, ale i sám sebe, při práci na roli, kdyţ můj herecký aparát2 odmítá během jejího zkoušenípřijmout principy jedné herecké metody,oklamu ho (se) zkouškou druhé, atd.Jsem tímto pádem sama sobě hochštaplerem…ergo nejen svět chce být klamán… „Co jsem já sám, co chci a co nechci, totiž nikoliv výřečnou krasomluvu jihu, nýbrž sever, etiku, hudbu, humor; jaký je můj poměr k životu a smrti; to

1

citováno z programu inscenace „Zpověď hochštaplera Felixe Krulla“ - Úvodní slovo dramaturga (Martin Sedláček) 2 tímto termínem mám na mysli, kromě fyzické, i emoční a intelektuální stránku herce

1

všechno jsem se dozvěděl díky tomu, že jsem psal – a zároveň jsem si uvědomil, že člověk sebe sama nepoznává nijak jinak než tím, že koná.“3 Thomas Mann(1875-1955) – německý esejista, kulturní kritik a romanopisec, který získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1929 – narodil se6. června 1875 v Lübecku jako Paul Thomas Mann – jeho otcem byl bohatý obchodník Thomas Johann Heinrich Mann, který si vzal Julii da Silva Bruhnsovou pocházející z Brazílie – byl ţenatý s Katiou Pringsheimovou s níţ měl šest dětí – v

roce

1936

přijal

československé

občanství,

neboť

nechtěl

spolupracovat s tamním reţimem v Německu. – V roce 1938 emigroval do Ameriky, kde mimo jiné přednášel na univerzitách – roku 1952 se usazuje ve Švýcarsku a Německonavštěvuje pouze jednou za rok – zemřel 12. srpna 1955 v nemocnici v Curychu. Svůj první román Buddenbrookovinapsal jiţ ve svých jednadvaceti letech, mezi další nejznámější romány patří např. Doktor Faustus nebo Kouzelný vrch a mnoho dalších. Pikareskní román Zpověď hochštaplera Felixe Krulla začal psát roku 1910 a aţ na sklonku ţivota se k němu vrátil, nicméně další část dokončit nestihl. Přesto se toto dílo dočkalo filmových adaptací; roku 1957 a jako televizní film v roce1982.

3

přepsáno z programu k inscenaci Zpověď hochštaplera Felixe Krulla

2

Scénosled: Osobní údaje Je moţné pokládat za prolog začínající příchodem postav Otce, Matky, Kmotra, Sestry a posléze Felixe Krulla. Jde o kratičkou scénu, kdy zprvu není jasné, zda se jedná o reklamu na nový sekt Lorley Extra Cuveé nebo narození „zázračného dítěte“ Felixe Krulla. Výstiţněji, neţ prvními třemi replikami postav Otec, Matka, Kmotr, to popsat nelze: „ Ach!“, „ Ne!“, „ Ano, ano.“ I. Vzdělání Obsahuje pět scén, kdy se dozvídáme o Felixově rodině, o kýčovitých večírcích, o Felixově touze „vydávat se“ za někoho jiného, o jeho prvotním „hraní“, kdy před svou matkou simuluje, ţe je churav. Jsme svědky jeho první návštěvy divadla, i jeho rozčarování nad slavným hercem v divadelní šatně aţ po „bezuzdnou oslavu“, kdy Felixův otec rozhazovačným stylem ţivota přijde o finance a jako východisko ze situace volí sebevraţdu. Poté je Felix svým Kmotrem vyslán do světa slovy: „…Proud už tě ponese Felixi. Jedna má přítelkyně je hoteliérkou v Paříži a ty u ní s trochou štěstí budeš pracovat. Tu máš hrací prostor, rozvíjej své dary!“ II. Pracovní zkušenosti, jazyky a jiné dovednosti Obsahuje čtyři scény, při nichţ Felix projde pohovorem, poté nastoupí jako pingl v restauraci, kterou vyuţívá ke svým malým zlodějinám a kde jej prominentní dáma – Diana odvede do svého budoáru. Následně je v jiné restauraci poţádán Markýzem o výměnuidentity, a ač prohodí: „To je nemožné! Nejsem žádný hochštapler…“přijímá a odjíţdí.

3

III. Společenské angaţmá Obsahuje šest scén, kdy vidíme Felixe, jak se seznamuje během koridy s rodinou profesora Kuckucka a jak jej berou k sobě domů. Tam Felix profesora zabije, mumifikuje a při tom píše dopis svým rodičům. Nakonec se v zahradě Kuckuckových opakuje scéna z Felixovy první návštěvy divadla, jen s tím rozdílem, ţe je nyní Felix reálně její součástí. „Zdá se, že také vrah může být umělcem.“Tuto větuFelix mimoděk pronese při pohledu na toreadora zabíjejícího býka. Motivační dopis Je epilog, kdy Felix monologem sděluje, ţe pochopil. Pochopil divadlo, herce, oceňovanou líbivost umění, potaţmo „filozofii dnešního světa“ dodávajíc: „Tady mě máš, krásný klamný světe, vycházím ti vstříc! Chceš mě? Chcete mě?!“ Netradičně tradiční první čtená Má nepřítomnost na první – zahajovací zkoušce byla zapříčiněna hospitalizací v nemocnici po úrazu způsobeného během zkoušení předešlé inscenace. Zprostředkovaně jsem se od spoluţáků dozvěděla, ţe probíhala v brněnské kavárně Café Placzek. Uţ při sdělení této informace mi prolétlo hlavou: „Proč?…Co se děje, ţe nám není umoţněno zkoušet v prostorách studia Marta?…Má to nějaký důvod?…“, a ono to důvod mělo. Průčelí této kavárny totiţ tvoří forma francouzských oken, která měla navodit představu architektonického záměru scény připravované inscenace. Velká výloha byl výraz, který mi utkvěl v paměti, kdyţ mi jeden ze spoluţáků popisoval prostor kavárny, k níţ jsem během zkoušení, po svém návratu z Prahy do Brna, zavítala. Pod tímto označením mi a priori vytanul obrázek výloh jako ze socialistické éry, který se ovšem skutečnosti ani v nejmenším nepodobal.

4

Myslím, ţe ne jen pro mě bylo reţisérovo upozornění na paradoxně dva rozdílné světy – před a za okny kavárny - důleţitým, ale snadno přehlédnutelným detailem. Tuto zvláštní bariéru ‘slepé průhlednosti‘, jsme se snaţili během našeho představení metaforicky bourat. Dle mého mínění, to byl jeden ze záměrů našeho reţiséra Lukáše Kopeckého. I v rámci představení jsme se tento symbol rozdělení „dvou světů“ pomyslným průsečíkem snaţili vytvořit obrazným symbolem „čtvrté stěny“, jeţ představovalo čištění pomyslné „výlohy“ ještě před samotným započetím hry. Ta iluzivně oddělovala hlediště od jeviště, aby v samotném závěru byla alegoricky i doslovně překročena.

Díky zborcení tohoto „pilíře“ jsme se

snaţili názorně ukázat klamnost divadelního světa. Pro mě představovali klam, iluze a podvod filozofii Felixe Krulla. Hochštapler; čili osoba, která vědomě (s podvodným úmyslem nebo bez) předstírá, ţe je člověk vyššího postavení (např. aristokratický původ, vyšší vzdělání apod.) neţ ve skutečnosti, aby z toho získala osobní prospěch. Podvodník vyššího stylu, uhlazeného chování, manipulátor dosahující aţ geniálního kalibru. „Minimální snaha – maximální styl“ (Kabaretní rallye Zlatá kozačka) Tímto mottem bych charakterizovala svou představu hochštaplerství, ačkoli já si kladla otázku, co vede člověka, respektive postavu Felixe Krulla, ţe zaujme tento „ţivotní styl“. Dle mého názoru to byla shoda okolností v čele s formující socializací prostředí, v němţ vyrůstal a následně, v kterém se pohyboval. Podvědomě jsem vţdy byla lehce deprimována lidmi, u nichţ „bez práce, jsou koláče“, nebo moţná, ţe jen spíš nemám ţaludek na to, abych z pouhé vlastnosti bryskních komunikačních schopností následně „upletla bič“ (pozn. bude v následujícím textu ještě mnohokrát zmiňován).

5

„Kdo si přivlastňuje víc moci, než mu podle jeho odpovědnosti přísluší, je podvodník. Kdo na sebe bere víc odpovědnosti, než jeho moci odpovídá, je intelektuál“. (Gabriel Laub4) Práce na rolích Mezi úkoly jedné z prvních společných hodin zkoušení patřil i ten, kdy jsme zkoušeli (s odkazem na „výlohu“) pohyb figuríny, tedy omezené mnoţství motorických prostředků závislých na jejím typu. V praxi to znamenalo vyzkoušet například, jak chodí, jde o typ, který stojí nebo ten co sedí a pokud, tak jak…které časti „umělého těla“ jsou fixní, které mohou změnit polohu, či se ohnout atd. Výsledek se nakonec zakomponoval do úvodní scény hry, kdy se ve statické, ne v příliš přirozené podobě představí čtyři postavy, tedy Otec, Matka, Sestra a Kmotr. Kromě pohybových stylizací jsme v souvislosti s úvodní scénou hledali i stylizaci pro mluvu. Příkladem jsou právě ony první repliky Otce, Matky a Kmotra. Jednoslovné a opakující se pětkrát po sobě. Aţ v závěrečných fázích zkoušení jsme dospěli k výsledku, kdyOtcovo „Ach!“, Matčino „Ne!“ a Kmotrovo „Ano, ano.“ bylo ve velmi pomalém rytmu pregnantně opakováno jen s narůstající hlasovou gradací a významovou naléhavostí. Celá inscenace byla vystavěna na stylizované „střihovosti“ jednání. Velmi často nám reţisér opakoval, ţe představení musí fungovat stroj. Jedna scéna střídá střihem druhou (např. v podobě štronza). Text se musí vršit, neboť „Mann je klenba“. Precizní načasování funguje jak na jevišti, tak i mezi scénami v zákulisí. Neţ si k tomuto mustru našel kaţdý z nás „individuální klíč“, není divu, ţe si jejmnozíosvojili aţ během generálkového týdne.

4

čeko-polský esejista a aforista

6

Zpověď Diany5Philibert aneb práce na absolventské roli Distingovaná,

vzdělaná,

nevypočitatelná

umělkyně

s nervózně

kolísavým altem a vznešenou mluvou na jedné straně, panovačná, arogantní a perverzní intelektuálka na straně druhé. Třetí její stránkou je prázdnota a osamělost. Mou snahou bylo skloubit všechny tři polohy této postavy. Ačkoli celou hrou prostupuje určitá stylizace včetně role Diany, mohli jsme nechat problesknout v určitých momentechDianina dialogu s Krullem i trochu „hlubších“ podtextů, které samotný text nabízel. Vypíchnout ne jen sošnost pohybů, nečitelnost střihových reakcí, dokonalou dikci nebo přiznanou ekvilibristiku, ale i letmý nástin raněné touhy po smyslu ţivota, coţ v Dianině případě bude nenaplněný sen - být matkou. Během prvních aranţovacích zkoušek jsme mimo jiné zkoušeli její úvodní postoj před scénou „v pokoji“. Ačkoli jsme od toho během zkoušek upustili, inspirovala jsem se atributy bohyně Diany jako např. luk a šíp, celkovou vznešeností drţení těla, neboť jiţ při čtených zkouškách byla zmíněna spojitost s bohyní Dianou, nikoli jen podle jména. Jak sama Diana říká „…Tím božsky prázdným jste vy, mladí muži s nohama jako Hermes.“ Spojení s řecko-římskou mytologií je obsaţeno i v textu. Hermes jako bůh lsti a podvodu, ochránce zlodějíčků kontra Diana bohyně lovu, ochránkyně ţen a zobrazována jako tři postavy (dea trivia, tzn. trojcestná), coţ korespondovalo s mou snahou odehrát všechny tři polohy této role. Svůj největší boj během zkoušení jsem sváděla s momentem, kdy Diana zjistí, ţe ji Krull okradl o skříňku se šperky; „…O kolik víc je pro mě zloděj než to, co ukrad. Hermes! Neví, kdo je Hermes, a sám jím je!“ To, ţe ji „vzrušuje“, kdyţ ji Krull okrádá; „Mám báječnou myšlenku! Budeš u mě krást! Zavřu oči a budu dělat jako bych spala. …“se mi natolik bytostně příčilo, ţe jsem nebyla schopna jakýmikoli hereckými prostředky, během zkoušení ztvárnit uvěřitelnost této její „libůstky“. Aţ v generálkovém týdnu, se mi topodařilo překlenout a to „humorem s nadhledem“. I kdyţ jsem tuto

5

Diana je původně přídavné jméno a znamená „boţská, nebeská“.

7

připomínku dostávala od reţiséra, musela jsem si na této scéně najít „něco sympatického“ sama. Mimo zevrubný rozbor role a konkrétní konzultace s naším dramaturgem, mi jako studijní materiál slouţil původní Mannův text, k němuţ jsem se v závěrečné fázi zkoušení vracela. Jakkoli to nemám ráda, neb je to pro mě většinou zavádějící ve smyslu totálního napodobování, shlédla jsem i filmovou verzi Krulla, právě i kvůli zmiňované Dianině hře s chremastistofilii6. Dovolím si parafrázovat Krullovu repliku: „ …Dobrý den! Jmenuji se Diana Philibert. A jsem jiná než ostatní. …“, pro Dianu je únik z reality prostřednictvím jejího psaní, chce zaţívat to, co její hrdinové na papíře. I kvůli tomu proţívá své románky s mladými hochy. První scénou, kdy se Diana ukáţe na jevišti v á la grandiózním stylu, je příchod do restaurace, kde Krull pracuje. Ač se celá scéna odehrává za ní (cíleně jsem seděla zády k divákům), přesto vnímá veškeré dění, jímţ se baví, bez toho, aby komukoli ukázala svůj koment prostřednictvím tváře. Pro mě to představovalo jednu z jejích rafinovaných taktik, včetně faktu, ţe si při příchodu vybrala Krulla jako svou další „lovnou zvěř“. Do druhé, navazující scény (pokoj Diany)jsme plynule přešli díky metaforické zkratce, tj. odehráním imaginárního výtahu, jehoţ iluzi napomáhalo zvukové cinknutí ohlašující další podlaţí. Při této drobné vsuvce se na kratičký okamţik ocitl na scéně celý náš ročník jako na společné fotografii. Naprostý minimalismu scény Dianina „budoáru“, bez rekvizit, nábytku dával vyniknout literárnímu jazykuMannových textů, které jsem se snaţila vědomě vzít do hry. Jakoţto spisovatelka, mluvit s pregnantností, květnatě, vychutnávat si rozkoš z kaţdého slova, vedoucího k pointě. I díky tomu jsem přišla s nápadem dalšího výrazového prostředku, tedy zakomponovat do textu více francouzštiny, neţ bylo v Dianiných replikách. Veškeré její jednání je promyšlené, plynulé, lehké s grácií, je to femme fatale bez ohledu na její věk.Evidentně ji baví konfrontovat „nebohé“ hochy s bizarními situacemi, jako v případě Krulla, kdy je Dianou donesen na scénu „arzenál“ v podobě důtek, biče, šlí, deštníku a podobných „hraček“. Vţdy je

8

aspoň tři kroky před Krullem, coţ ji pro něj činí nečitelnou aţ do okamţiku, kdy mluví o touze po dítěti, nebo kdyţ přebere na chvilku iniciativu Krull. Z obou situací však dokáţe bravurně vybruslit střihovou změnou tématu, postojem, či uplatněním společenské pozice. Vţdyť Krull je pro ni pouhý, hloupoučký pingl. Diana vs. Matka Ač mým prvotním a hlavním úkolem byla role Diany, během svých individuálních čtených zkoušek jsme se zabývali i podobnostmi s rolí Matky. Byla jsem si vědoma, ţe mají pár společných prvků, jako např. obě jsou v manţelství nešťastné, obě jsou ve svých vztazích tou dominantní osobou a obě si ze stávající situace hledají únik (ač kaţdá jiným způsobem, principiálně stejnou cestou). U Diany jsou to její knihy, v nichţ reflektuje své zkušenosti s různou škálou mladých milenců. I kdyţ Diana na rozdíl od Matky děti nemá, tajně po nich touţí. Její představa zůstává nenaplněná; „…Možná to souvisí s tím, že jsem nikdy nebyla matkou. Možná je to jen touha po synovi. …“ Je moţné, ţe je neplodný manţel nebo ona sama, coţ Dianin muţ řeší alkoholem. Je sice obklopena materiálními věcmi; „…můj muž mě ověsí třikrát krásnějšími věcmi, než jsou ty, které si mi ukradl. Toaletní mísy mu vynášejí. …“ale rozhodně ji nenaplňují, aneb jak říká Felix Krull: „ Kdo má fantazii, nemůže se v životě nikdy nudit. Jak se vůbec někdo může v životě nudit? Chápete to? Chápete? Nechápete! Já také ne!“můţe za její únik do světa literární fantazie i nuda… Také manţel Matkyřeší své problémy prostřednictvím alkoholu. Mimo jiné např. námi vyfabulovaný milenecký vztah své ţeny - Matky s Kmotrem. Moţná, ţe mě k návrhu rodinného trojúhelníku přivedla nazkoušená inscenace Hamleta a pro mě samotnou, jakýsi „Gertrudin komplex“, (tzn. milenecký vztah s bratrem svého manţela a lehce povrchní láska k vlastnímu synovi), byl impulsem pro snazší ztvárnění rodinných vztahů Krullových, neboť s minimem prostoru a ve stylizovaném jednání to nebylo čitelné.

6

sexuální úchylka, praktika, kdy postiţeného sexuálně vzrušuje, kdyţ je oloupen nebo okraden

9

Snahu rozehrát, aspoň okrajově, negaci ve vztahu Matky s Otcem jsem měla od první scény, která následně vygradovala aţ ve scéně, kdy se Otec zastřelí. V náruči Kmotra jen mimochodem prohozené slůvko „Ne“, bylo alfou a omegou jejich vztahu. Otázkou zůstává kdo koho vlastně v obou případech, jak Diany, tak Matky, klame. Jsou i ony hochštaplery …?

10

Shrnutí Díky moţnosti pracovat na roli Diany, samotná příprava a zkoušení pod taktovkou Lukáše Kopeckého, mi byly cennou zkušeností, takţe i kvůli těmto aspektům jsem se rozhodla absolvovat v této roli. Práce na ní pro mě byla klíčovou zkušeností a to nejen díky principu zkoušení, jakým nás Lukáš Kopecký vedl. Oceňovala jsem i rafinované reţijně - dramaturgické záměry, jak „nás prodat“, čili nepodbízivým způsobem prezentovat naš absolventský ročník. Ať prostřednictvím zdánlivě nepodstatné „výtahové etudy“, nebo volbou formy - jimi vymyšleného ţánru scénického CV7. Dosavadní práce na rolích pro předešlé tři inscenace v Divadelním studiu Marta pobíhaly,z mého pohledu, majoritně po čas zkoušek, ať jsme si to chtěli přiznat či ne. V tomto případě jsme předem byli důrazně nabádáni k soustavné přípravě a to samostatně, mimo zkoušky. Tato „domácí příprava“ se následně během zkoušek na zkušebně, potaţmo na jevišti měla odzrcadlit v následném vývoji směřujícím ke konečné podobě hry. Troufnu si tvrdit, ţe drtivá většina z nás si tento zdůrazněný reţisérův poţadavek vzala k srdci aţ v polovině zkoušení, coţ moţná zbrzdilo její vývoj a průběh. Rozumím tomu, ţe za to mohla nést vinu i nízká míra koncentrace mých spoluţáků po náročném zkoušení předešlé inscenace Peer Gynt, kterou navíc provázela řada zranění. Po překonání těchto počátečních krizových momentů jsme se, jak bylo ostatně naším „dobrým“ zvykem, semkli a pracovali, jak by řekl L. Kopecký, jako dobře promazaný stroj. I u mě samotné měla práce na roli Diany charakter sinusoidy. Ačkoli to mohlo vypadat z počátku jako lehký úkol, byla jsem si vědoma, ţe zde zúročím nejen veškeré dosavadní herecké zkušenosti, ale také si sáhnu na dno svých uměleckých moţností, čímţ myslím jistou frustraci, kdyţ jsem v jeden moment zůstala stát na mrtvém bodě. Zpětně si teď uvědomuji, co stálo v pozadí. Pro mě to bylo způsobeno zahlcením teoretickými informacemi ohledně role, které mi paradoxně bránilo v jejich praktickém zobrazení na jevišti, neb jsem se snaţila odehrát veškeré

11

polohy sloţitosti Dianina charakteru v jeden nerozfázovaný moment. Do slepé uličky mě dostala i zbytečně velká míra psychologizování, jak by řekl prof.

Krobot,

která

konkrétně

v tomto

případě

byla

kontraproduktivní,především v úvodních minutách Dianina projevu šla proti herecké lince, s níţ jsem rolikoncipovala. Vygradováním „tlaku“ byla nedůvěrave zdárné dokončení finální podoby role ze strany pár pedagogů profesorského

sboru,

coţ

vyústilo

v mé

rozhodnutí

k „vyresetování“

dosavadní „herecké blokády Donellanova pavouka“. Znamenalo to vlastní intenzivní přípravuv předvečer generálkového týdne, kdy jsem se vrátila na pomyslný začátek zkoušení, k jeho průběhu, k reţijním připomínkám, k „oblouku postavy“ tedy jejímu vývoji, i ke svému hereckému deníku s mnoţstvím poznámek od Lukáše Riegra jako např. „Přelstít vlastní rozum“. Suma sumárum, i Donellanovo „Nevím, jak …“, které mají v průběhu práce na roli dozajista všichni studenti činoherního herectví, mi pomohli najít si vlastní cestu k (nyní si to uţ mohu dovolit říct) zdařilé podobě reprízovaného tvaru postavy ‘Diana’, včetně zpětného kladného ohodnocení ze strany „nedůvěřivých“ pedagogů.

7

CV- Curriculum Vitae

12

Fotografické přílohy k inscenaci:

Matka s Otcem (Jakub Rek)

Diana Philibertová

13

Diana s Felixem Krullem (Zbyšek Humpolec)

14