KONCEPCE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI
LEDEN 2004
Zpracovatel: Krajský úřad – Moravskoslezský kraj Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Oddělení sociálních služeb v gesci výboru sociálního a zdravotního zastupitelstva kraje
OBSAH: Úvod
str. 2
1. Sociodemografická analýza kraje z pohledu sociální politiky 1.1. Charakteristika kraje 1.2. Populace 1.3. Ekonomická základna a trh práce 1.4. Kriminalita 1.5. Školství 1.6. Vybrané ukazatelé zdravotní péče 1.7. Sociální politika 1.8. Regionální specifika a regionální rozvoj
str. 3 str. 3 str. 4-6 str. 7-10 str. 11-12 str. 13-15 str. 16-17 str. 18-19 str. 20-22
2. Východiska a základní pojmy v oblasti sociálních služeb 2.1. Sociální služby 2.2. Nástroje k rozvoji sociálních služeb 2.2.1. Standardy kvality sociálních služeb 2.2.2. Komunitní plánování
str. 23-24 str. 25-31 str. 32 str. 32-33 str. 33-34
3. Problémové okruhy, cíle a opatření v oblasti sociálních služeb str. 35-38 3.1. Rezidenční služby str. 39 3.1.1. Charakteristika problémových okruhů str. 39-40 3.1.2. Cíle a opatření str. 41 3.2. Terénní služby str. 42 3.2.1. Charakteristika problémových okruhů str. 42-43 3.2.2. Cíle a opatření str. 43 3.3. Intervenční služby str. 44 3.3.1. Charakteristika problémových okruhů str.44 3.3.2. Cíle a opatření str. 45 3.4. Standardy kvality v sociálních službách, vzdělávání v sociálních službách 3.4.1. Charakteristika problémových okruhů str. 46-47 3.4.2. Cíle a opatření str. 47-48 3.5. Komunitní plánování str. 49 3.5.1. Charakteristika problémových okruhů str. 49 3.5.2. Cíle a opatření str. 49 3.6. Financování služeb str. 50 3.6.1. Charakteristika problémových okruhů str. 50-55 3.6.2. Cíle a opatření str. 55 3.7. Krajská zařízení sociálních služeb str. 56-61 3.7.1. Charakteristika problémových okruhů str. 61 3.7.2. Cíle a opatření str. 62
Závěr
str. 63
Legenda zkratek Seznam příloh č. 1-8
str. 64 str. 65
2
ÚVOD Sociální služby jsou velmi významnou částí aktivit státu, samosprávy a nestátních subjektů, jimiž jsou řešeny problémy jednotlivců, rodin i celých skupin obyvatelstva. Cílem koncepce sociálních služeb v Moravskoslezském kraji je určit směr vývoje v poskytování sociálních služeb v kraji s ohledem na specifika vyplývající z charakteristik regionu. Součástí předkládané koncepce je zmapování rozložení sociálních služeb, sociální vybavenost jednotlivých regionů a potřebnost lokality. Na základě získaných dat vyplynuly základní okruhy problémů a byly nastíněny možnosti jejich řešení. V koncepci je zahrnuto několik hlavních současných trendů v oblasti sociálních služeb a směrů vývoje, které jsou v souladu s Programem rozvoje Moravskoslezského kraje. Základní ideou je umožnění poskytnutí kvalitní sociální služby všem občanům, v kterémkoli mikroregionu kraje, s ohledem na jeho mnohdy i specifické potřeby. Trendem, jež charakterizuje poskytování sociálních služeb v moderních, na „občanství“ založených sociálních státech, je prosazování rovného přístupu k občanům - uživatelům služeb nacházejících se v nepříznivé životní situaci, případně představujících určitým způsobem znevýhodněnou, ohroženou skupinu obyvatel. S tím souvisí snaha zabránit porušování práv člověka, zabránit sociálnímu vyloučení, snaha podpořit občana při vyrovnávání životních příležitostí a posílení jeho kompetencí nutných k odpovědnému rozhodování o sobě samém, o odpovědnosti za vlastní situaci. V návaznosti na uvedené trendy je uplatňována tendence podporovat rovný přístup k poskytovatelům s ohledem na dodržování standardů kvality sociálních služeb. Optimální kooperace všech zainteresovaných subjektů je předpokladem k vytvoření sítě sociálních služeb, která svou komplexností, provázaností jednotlivých druhů služeb, flexibilitou reakcí na konkrétní situace bude efektivně zabezpečovat potřeby regionu. Základem pro zpracování daného materiálu je sociodemografická analýza Moravskoslezského kraje z pohledu sociální politiky a analýza sociálních služeb poskytovaných na území kraje vycházející ze zjištěných dat. Detailněji jsou zpracovány okruhy rezidenčních, terénních, intervenčních služeb, standardů kvality a vzdělávání v sociálních službách, komunitního plánování, oblast financování služeb a analyzována jsou také krajská zařízení poskytující sociální služby. Materiál vznikal za situace, kdy chybí legislativní opora, kdy chybí ucelená databáze jednotlivých skupin reálně i potenciálně potřebných občanů. V minulosti rovněž nebyla vytvářena žádná kompletní evidence poskytovatelů sociálních služeb. Údaje sloužící jako podklad ke zpracování současné počáteční evidence poskytovatelů byly získávány z více zdrojů a budou průběžně doplňovány. Není možné garantovat stoprocentní zachycení všech poskytovatelů sociálních služeb neboť se stále objevují noví.
3
1. SOCIODEMOGRAFICKÁ ANALÝZA KRAJE 1. 1. CHARAKTERISTIKA KRAJE POLOHA, ROZLOHA Rozlohou 5 554 km² zaujímá Moravskoslezský kraj cca 7 % území České republiky, konkrétně její severovýchod. Podle usnesení vlády ČR představuje statistickou jednotku NUTS 3 a současně i statistickou jednotku NUTS 2 – Moravskoslezsko. Kraj sousedí na severu s Polskem a na východě se Slovenskem. V rámci celorepublikového uspořádání je jižním sousedem kraj Zlínský, jihozápadním kraj Olomoucký. Na území kraje leží dva horské masívy – Jeseník na západě a Moravskoslezské Beskydy na východě kraje. Většinově se území kraje nachází v povodí řeky Odry. Kraj má velmi výhodné geografické i klimatické podmínky pro celoroční rozvoj celé řady forem cestovního ruchu. SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ Administrativně je region severní Moravy a Slezska členěn na šest menších regionů: Bruntálsko, Frýdeckomístecko, Karvinsko, Novojičínsko, Opavsko a Ostravsko, dále dvacet dva obcí s rozšířenou působností a třicet jedna obcí s pověřeným obecním úřadem. Celkem je kraj tvořen tři sta dvěmi obcemi, přičemž je tento počet čtvrtý nejnižší po Praze, Karlovarském a Libereckém kraji. V kraji žije 1 273 575 obyvatel, tímto se dostává na druhé místo v pořadí po hlavním městě Praze. Pro region je typické, že ve městech nad 10 tisíc obyvatel (16 měst) žije většina, to je 67 % obyvatel kraje. Největším městem regionu a zároveň třetím největším městem v republice je Ostrava. Ta je kulturním, společenským i průmyslovým centrem regionu a zároveň městem sídelním, kde žije 25 % obyvatel. V sídelní struktuře převažují velká města, téměř polovina obyvatelstva bydlí v pěti městech s více než 50 tisíci obyvateli. Podíl městského obyvatelstva je tímto, ve srovnání s ostatními kraji, v republice nadprůměrný a k 1.1.2002 činil cca 78 %. Tabulka č. 1: Administrativní členění kraje k 31. 12. 2001 Správní jednotka Počet obcí Počet Počet obyvatel katastrálních území Bruntálsko 71 165 105,7 Frýdeckomístecko 77 113 227,2 Karvinsko 16 50 280,4 Novojičínsko 57 117 160,4 Opavsko 80 142 182,1 Ostrava - město 1 39 317,9 Moravskoslezský kraj 302 626 1 273,6 Česká republika 6 254 13 147 10 292,9
Podíl městského obyvatelstva 69,3 % 58,3 % 90,3 % 68,9 % 56,3 % 100 % 77,68 % 70,9 %
4
1. 2. POPULACE POČET OBYVATEL Moravskoslezský kraj je se svými 1 273 575 obyvateli v roce 2001 druhým nejlidnatějším krajem v ČR. Hustota osídlení 228 obyvatel na 1 km² je druhá nejvyšší po Praze. Jádrová část kraje v okolí měst Ostrava, Havířov, Karviná a Frýdek-Místek patří k nejhustěji osídleným oblastem republiky. Počet obyvatel kraje v posledních letech stagnuje, resp. mírně klesá. Prognóza počtu obyvatel na konci roku 2002 předpokládala pokles na 1 262 660. VĚKOVÁ STRUKTURA, PORODNOST Nízká porodnost je společným rysem pro současnou populační situaci v celé České Republice. Přesto je podíl obyvatel ve věku 65 a více let ke skupině 0 – 14 let stále ještě příznivý, což znamená druhé místo mezi kraji - za krajem Karlovarským. Průměrný věk obyvatel kraje je 38,1 let, pro srovnání republikový průměr činí 39,0 let. Moravskoslezský kraj vykazuje jak historicky, tak v krátkodobé retrospektivě lepší demografické ukazatele, než ostatní kraje. Poněkud jiná situace je pouze u průměrné doby dožití, kdy je v kraji evidována vyšší úmrtnost jak u mužů, tak u žen, dále v rozvodovosti a potratovosti, kdy jsou zaznamenány počty relativně vyšší než v jiných oblastech. Z hlediska budoucího vývoje lze očekávat pokles počtu obyvatel a postupné stárnutí obyvatelstva, stejně tak pokračující odliv obyvatel z měst do jiných sídel. Podle statistiky Českého statistického úřadu k 31.12.2001 byl v kraji počet živě narozených dětí nižší (11 332) než počet zemřelých (13 029). Hovoříme tedy o negativním přirozeném přírůstku. MIGRACE Nepříznivý vývoj nastává i u migrace obyvatel, kdy se do kraje k 31.3. 2002 přistěhovalo 929 obyvatel, a vystěhovalo 1 923 obyvatel, což znamená migrační úbytek. Největší celkový negativní přírůstek obyvatel neboli migrační úbytek zaznamenala města Ostrava, Karviná a Frýdek–Místek. Počet odstěhovaných obyvatel z těchto lokalit převyšuje počet obyvatel přistěhovaných. O nejvyšším celkovém přírůstku obyvatel hovoříme ve spojitosti s městy Petřvald a Fulnek. A vůbec nejvíce obyvatel se přistěhovalo opět do města Petřvald a Frýdlant nad Ostravicí. ÚMRTNOST Ve vývoji struktury úmrtnosti podle příčin smrti nedochází k podstatným změnám. V roce 2002 však došlo v kraji k nárůstu počtu zemřelých, který ovšem nebyl nijak výrazný. V Moravskoslezském kraji nejčastěji umírají muži i ženy na nemoci oběhové soustavy cca 51% všech úmrtí, na druhém místě jsou příčinou smrti novotvary - cca 27%. Počet umělých přerušení těhotenství i nadále klesá. Mírně se naopak zvýšila jak novorozenecká, tak kojenecká úmrtnost, přičemž novorozenecká úmrtnost v kraji vysoce překračuje hodnotu za republiku v tomto ohledu.
5
SŇATEČNOST, ROZVODOVOST Sňatečnost a rozvodovost nezaznamenaly v roce 2002 významnější změny. Počet sňatků každoročně klesá. Hrubá míra sňatečnosti (počet sňatků na 1 000 obyvatel) činí 4,7 (ČR 5,2). Rozvodovost zůstává na hodnotě 3,3 (ČR 3,1). NÁRODNOSTNÍ STRUKTURY A CIZINCI Moravskoslezský region je výrazně multi–etnickým regionem. Nejvýraznějšími národnostními menšinami zde jsou polská (Frýdek-Místek, největší podíl v ČR, 8%) a slovenská menšina (Karviná, největší podíl v ČR, 5,5%). Podstatnou menšinu v kraji rovněž tvoří obyvatelé, kteří se hlásí ke slezské národnosti, a to především ve městě Opava. Dalšími kraji, kde byla překročena 5% hranice podílu jiných národností, jsou kraje Ústecký a Liberecký. V roce 2002 požádalo v České republice o azyl 8 482 osob, což znamená pokles oproti roku 2001 o 53%. Tento pokles je nejvýraznější změnou v roce 2002 a souvisí s novelou zákona o azylu. Zatímco v lednu 2002 požádalo o azyl 1 334 osob, v únoru to již bylo 678 osob, tedy téměř o 50% méně. Od února dále žádalo o azyl průměrně 650 osob měsíčně. Popisovaná změna se týká pouze počtu podaných žádostí, netýká se alespoň na počátku roku složení žadatelů, to zůstalo v podstatě konstantní. Největší počet všech žádostí cca 20% tvoří Ukrajinci, druhou nejvýznamnější státní příslušností žadatelů je Vietnam. Na třetím místě jsou v současné době občané ze Slovenska. Následuje Moldavsko, Gruzie, Rusko, Čína, atd. Moravskoslezský kraj eviduje čtrnáct žadatelů o azyl. K 31.12.2001 žilo v České republice 163 805 cizinců s délkou pobytu nad 1 rok. Největší zastoupení je v Praze a v kraji Středočeském. Moravskoslezský kraj je na třetím místě. Déle než jeden rok zde žije 15 159 cizinců, z toho 5 189 žen.. Osob s platným azylem k 31.12.2001 je v ČR 1 261. Údaje o stavech za jednotlivé kraje zatím nejsou k dispozici. V Moravskoslezském kraji se nachází přijímací středisko v obci Vyšní Lhoty, záchytné zařízení pro cizince je ve Frýdku-Místku a pobytová střediska jsou situována do měst Havířov a Bruntál. Integrační azylové středisko v kraji není. Na základě usnesení vlády ze dne 22. ledna 2003 č. 86, byla stanovena pro rok 2003 procentní kvóta 3% (3 osoby) pro Moravskoslezský kraj ve věci zajištění bydlení pro osoby s uděleným azylem. Obce se mohou zapojit do Státního integračního programu a nabídnout osobám s platným azylem integrační byty. V Moravskoslezském kraji je šestnáct integračních bytů: bývalý okres Ostrava – celkem 7 bytů bývalý okres Frýdek-Místek - celkem 5 bytů bývalý okres Karviná - celkem 2 byty bývalý okres Nový Jičín – celkem 2 byty bývalý okres Bruntál - celkem 2 byty pouze bývalý okres Opava se zatím do programu nezapojil. DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURA Velkým nedostatkem kraje z hlediska dopravní infrastruktury je absence přímého napojení na dálniční síť, jež dosud není do kraje přivedena. Významné zlepšení dostupnosti území předpokládá dobudování dálničního tahu D47.
6
Silniční komunikační systém se v současnosti opírá o hlavní mezinárodní silnice Opava – Ostrava – Český Těšín – Mosty u Jablunkova a Nový Jičín – Frýdek – Místek – Český Těšín, které procházejí východní částí kraje. Výskyt výrazně různorodých krajinných typů způsobuje značné rozdíly, pokud jde o úroveň vybavenosti komunikacemi v jednotlivých částech kraje. Zhoršená dopravní obslužnost je patrná zejména v následujících oblastech: Beskydy, Poodří a Oderské vrchy, Vítkovsko, Osoblažsko a podhůří Jeseníků. Okrajové oblasti kraje mají výrazně nižší úroveň dopravní obsluhy, pokud jde o počty a frekvenci linek veřejné silniční a železniční dopravy ve srovnání s centrální aglomerací kraje. Společná hranice regionu s Polskem a Slovenskem v oblasti hraničních přechodů na Jablunkovsku a Těšínsku ještě navíc umocňuje dopravní zátěž, která způsobuje další bezpečnostní komplikace. URBANIZACE A HUSTOTA OSÍDLENÍ Hustota osídlení je v kraji vysoká v níže položených částech. Naproti tomu existují velmi řídce osídlené oblasti s hustotou pod 10 obyvatel na km² (Vítkovsko, Rýmařovsko, Osoblažsko) Nadprůměrná koncentrace městského obyvatelstva a jeho hustota se projevuje na Ostravsku a Karvinsku. V Ostravě představuje podíl hromadného bydlení cca 87% a na Karvinsku 78%. Na Opavsku je to však jen 41%, na Frýdeckomístecku 47,5% a Novojičínsku pak 50% podíl. Přesto je současný stav bydlení v kraji charakterizován vysokým podílem hromadného bydlení oproti průměru v ČR. Venkovské oblasti Moravskoslezského kraje se vyznačují rozmanitostí podmínek. Obecně lze hovořit o nedostatku pracovních příležitostí a nedostatečné dopravní dostupnosti okrajových lokalit regionu, což úzce souvisí s rostoucí mírou nezaměstnanosti. Uvedené nedostatky dále prohlubují hospodářskou zaostalost venkova a mají podíl na celkovém vylidňování některých oblastí, zejména na Bruntálsku, Frýdeckomístecku, Novojičínsku a Vítkovsku. Menší vesnice v kraji se potýkají s poměrně nepříznivou situací, pokud jde o dostupnost základní občanské vybavenosti a služeb (školy, zdravotnická zařízení apod.). Situace na Vítkovsku a Bruntálsku je komplikována navíc vyšším zastoupením sociálně nepřizpůsobivých a problémových skupin populace. Naopak řada venkovských oblastí disponuje značným zemědělským a rekreačním potenciálem a dává příležitost k intenzivnímu rozvoji - v zemědělské výrobě a cestovním ruchu. Je pozorovatelný trend sezónního bydlení obyvatel měst v důchodovém věku na venkově.
7
1. 3. EKONOMICKÁ ZÁKLADNA A TRH PRÁCE ODVĚTVOVÁ STRUKTURA Moravskoslezský kraj zahrnuje regiony Bruntálska, Frýdeckomístecka, Karvinska, Novojičínska, Opavska a Ostravska. Tento územní celek je svým charakterem různorodý, přičemž jeho jádrem je ostravsko-karvinská aglomerace. Jedná se o tradiční industriální oblast s vysokým podílem tzv. „velkého“ průmyslu - především uhelného hornictví, metalurgie, těžkého strojírenství a chemie. Dalšími významnými sektory jsou strojírenský, farmaceutický, elektrotechnický, papírenský, textilní a potravinářský průmysl. Zemědělská výroba má celoplošný charakter, nejvýrazněji je však zastoupena na Bruntálsku, Novojičínsku a Opavsku. Lesní hospodářství je doménou podhůří Beskyd a Jeseníků. Ve srovnání s jinými kraji v republice je v Moravskoslezském kraji poddimenzován sektor služeb. Od roku 1990 probíhá v kraji rozsáhlá restrukturalizace hospodářské základny, která je provázena uvolňováním desetitisíců zaměstnanců. Kraj patří v rámci celé republiky ke strukturálně nejpostiženějším oblastem, pro něž je charakteristický razantní útlum těžkého průmyslu a téměř neustále se zvyšující nezaměstnanost. Intenzita jejího nárůstu byla zatím nejvýraznější v letech 1997 až 1999, kdy za třicet šest měsíců stoupl počet evidovaných uchazečů o zaměstnání o 57 013. Za hospodářsky velmi slabé se dají považovat mikroregiony Osoblažsko na Bruntálsku a Vítkovsko na Opavsku. Jsou charakterizovány dlouhodobě nízkým počtem pracovních příležitostí (v oblastech není sídlo žádné významnější firmy, malá kupní síla, vysoký podíl romského obyvatelstva a nízká vzdělanostní úroveň), špatnou úrovní infrastruktury a dopravních služeb (což vede k relativní izolovanosti) a dále nízkou konkurenceschopností průmyslu a zemědělství. VÝVOJ A STRUKTURA ZAMĚSTNANOSTI Podle výběrového šetření pracovních sil bylo v regionu v roce 2000 zaměstnáno celkem 534,1 tis. pracovníků, což oproti roku 1993 znamená zhruba 1% pokles. Dominantním odvětvím kraje je průmysl, přesto se i zde eviduje významný úbytek. Naproti tomu největší přírůstky zaměstnanců zaznamenaly tyto oblasti: obchod, peněžnictví, veřejná správa, školství, stavebnictví a pohostinství. Největší zaměstnanost dle odvětví tedy eviduje průmysl, přičemž region tímto překračuje průměrné hodnoty v rámci republiky. Tento sektor je následován sektorem služeb a to převážně veřejného charakteru. Vývoj na trhu práce bude i v příštích letech ovlivňován restrukturalizací zejména v ocelářském průmyslu, kdy se v časovém horizontu - do roku 2005 očekává největší intenzita v uvolňování zaměstnanců právě v tomto odvětví. NEZAMĚSTNANOST A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA K 31. červenci 2003 bylo v Moravskoslezském kraji oficiálně bez práce 104 431 obyvatel, což je nejvyšší počet vykázaný v tomto měsíci za celé období transformace hospodářství. Za tímto počtem stojí, nejen v tuto dobu obvyklý, příliv nových absolventů škol a učilišť, ale výrazně se na něm podepsaly také problémy řady strojírenských podniků v kraji. Stejně jako již v měsíci červnu 2003 se nezaměstnanost zvyšovala i v měsíci červenci a to ve všech regionech. Nejstrmější vývoj má za sebou region Novojičínska následovaný Bruntálskem. Průměrná míra nezaměstnanosti činí 16,5 % (téměř dvojnásobek průměru ČR), což znamená že je každý šestý občan v aktivním věku bez práce. Nejtěžší situace je dlouhodobě v některých oblastech Bruntálska a Karvinska. V mikroregionu Osoblažsko
8
i v červenci 2003 dosahovala nezaměstnanost 25,5 %, přičemž v obci Bohušov to bylo 35,5 %, v Hlince 32,2 % a ve Slezských Pavlovicích 31,5 %. Jen o málo lépe je na tom Moravskoberounsko s průměrnou nezaměstnaností 22,4 %. Na Karvinsku (Karviná, Stonava, Dětmarovice, Petrovice) činil podíl nezaměstnaných na počtu občanů v aktivním věku koncem července 21,8 %. Celkově nejvyšší počty volných pracovních míst jsou hlášeny na Karvinsku a v Ostravě. V Karviné jde ale z více než 63 % o pracovní místa pro důlní pracoviště. Průměrný podíl uchazečů na jedno pracovní místo činí 38,6 uchazeče. Tabulka č. 2: Rozbor nezaměstnanosti v MSK k 31. 7. 2003 Správní Nezaměstnaní Počet Počet jednotka volných nezam. celkem z toho v % míst na VPM absolventi, občané (VPM) mladiství se ZPS 7,3 18,7 268 33,9 Bruntálsko 9 089 16 454 13,6 15,2 368 44,7 F-M 8,8 11,3 684 40,1 Karvinsko 27 245 11 515 10,6 12,3 287 40,0 NJ 10 943 12,0 12,1 473 23,1 Opavsko 29 185 11,3 10,9 629 46,4 Ostravaměsto 104 431 10,7 12,6 2 703 38,6 MSK 520 366 10,7 13,3 43 742 11,9 ČR
Nejvíce postižený mikroregion/ obec/obvod Osoblažsko Hrčava Karviná Fulnecko Jakartovice Vítkovice
Celková míra nezam. v%
Osoblažsko Mostecko
16,5 9,9
16,7 14,8 20,4 14,5 11,5 18,2
Nově (v červenci 2003) se na úřadech práce v kraji přihlásilo 9 558 občanů, což je letošní druhý nejvyšší počet, vyšší byl jen v měsíci lednu 2003. Oproti měsíci červnu 2003 jde o nárůst o 1 290 osob. Naopak v měsíci červenci 2002 byl počet občanů, kteří se nově hlásili na úřadech práce, o 564 osob vyšší. Kromě absolventů škol a učilišť a mladistvých, kterých přišlo v měsíci červenci 2003 na úřady práce požádat o zprostředkování zaměstnání celkem 1 811, a zaměstnanců již zmíněných strojírenských firem, byl mezi nově evidovanými občany také, jako již tradičně, vysoký počet bývalých pracovníků z oblasti obchodu a stravovacích služeb. A obdobně jako v předchozích letech byli ve větší míře zastoupeni i bývalí zaměstnanci ze školství. AKTIVNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Výsledky prvního prázdninového měsíce roku 2003 ukazují, že úřady práce naplno využívají pro zlepšení situace na trhu práce v kraji všechny formy podpory tvorby nových pracovních míst v rámci své aktivní politiky zaměstnanosti. Na veřejně prospěšných pracích vzniklo o 25 míst více než loni, společensky účelných pracovních míst pro obtížně umístitelné uchazeče bylo vytvořeno dokonce o 85 více, odbornou praxi dotovaly úřady práce 123 absolventům oproti loňským 84 absolventům. Jen nových chráněných dílen a pracovišť vzniklo méně než v červenci 2002, ale jejich celkový počet od začátku roku je letos již o 50 vyšší než k 31. červenci 2002. Do rekvalifikačních kurzů nastoupilo v kraji 6449 uchazečů o zaměstnání, o rovnou tisícovku více než ke stejnému datu před rokem.
9
Tabulka č. 3:
Nová pracovní místa vytvořená v rámci APZ a rekvalifikace uchazečů o zaměstnání
ukazatel (celkový počet) nová pracovní místa vytvořená v rámci APZ veřejně prospěšné práce společensky účelná pracovní místa místa pro odbornou praxi absolventů a mladistvých chráněné dílny a pracoviště nová pracovní místa vytvořená v rámci APZ celkem rekvalifikace uchazečů o zaměstnání uchazeči zařazení do rekvalifikací
červenec 2002
červenec 2003
stav od počátku roku k 31.7.2002 31.7.2003
59 144
84 229
1 871 1 671
1 553 1 658
84
123
803
753
12
6
37
87
299
442
4 382
4 051
275
409
5 449
6 449
ZNEVÝHODNĚNÉ SKUPINY – UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ A UCHAZEČŮ SE ZPS NA TRHU PRÁCE Aktuálně je v kraji kolem třinácti a půl tisíc nezaměstnaných absolventů škol. Z toho přibližně jednu polovinu tvoří absolventi, kteří ukončili studium v roce 2002. Absolventi tvoří cca 11% z celkového počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce v Moravskoslezském kraji. V kraji bylo k 30. září 2002 v evidenci úřadů práce celkem 929 mladistvých bez ukončené přípravy na povolání. Novým jevem, který úřady práce v poslední době zaznamenávají, je rostoucí počet neúspěšných žáků při závěrečných zkouškách, resp. maturitách na středních školách. Skupina uchazečů o zaměstnání, kteří nemají žádnou kvalifikaci, je velmi početná, představuje kolem 30 tisíc uchazečů. Jejich možnosti uplatnění jsou velmi malé a stále se zhoršují, tak jak se zaváděním nových technologií do praxe klesá poptávka po nekvalifikované práci. Pokud jde o uplatnění podle oborů, úřady práce jednotně potvrzují, že nejlepší předpoklady mají a budou mít absolventi technických oborů, a to na všech úrovních vzdělání. Poptávka po profesích nástrojař, soustružník, frézař, horizontkář, obráběč kovů, strojní mechanik, zámečník, svářeč, technolog, konstruktér neutuchá a zřejmě poroste s tím, jak se s odchodem starších odborníků do důchodu projeví generační obměna. Další silně poptávanou skupinou jsou zdravotní sestry, včetně oborů ošetřovatelských a pečovatelských, a zdravotnických oborů vyučovaných na vyšších odborných školách. Tito absolventi se v evidenci úřadů práce víceméně nevyskytují. Specifická je situace u oborů šička, prodavač, číšník, servírka, kuchař (a jejich kombinací), kde úřady práce jednak evidují značné počty absolventů a současně v těchto profesích existuje relativní dostatek volných míst. Vysoká frikční nezaměstnanost v těchto profesích je způsobena silnou fluktuací na těchto místech, nedostatečným platovým ohodnocením, směnností a organizací pracovní doby, zejména ve spojení s nepříznivou dopravní obslužností. Mezi nejhůře uplatnitelné skupiny na trhu práce se řadí především osoby se změněnou pracovní schopností (ZPS). Evidenční stav těchto osob je v našem kraji z celé ČR dlouhodobě nejvyšší. K 31. 7. 2003 bylo na úřadech práce v kraji evidováno 13 158 osob se ZPS, což je zhruba o 1 000 občanů více než v tuto dobu loňského roku a nejvíce za celou dobu existence českých úřadů práce vůbec. Česká republika eviduje cca 69 208 uchazečů o zaměstnání se ZPS. S ohledem na tuto znevýhodněnou skupinu je Moravskoslezský region zastoupen v cca 20%. Možnosti pracovního uplatnění uchazečů o zaměstnání se ZPS jsou v tomto kraji trvale mizivé. Počet volných pracovních míst nahlášených zaměstnavateli a vhodných pro tuto skupinu občanů je minimální. K 31. 7. 2003 zaznamenaly úřady práce v kraji pouze 54 volných pracovních
10
míst. Nejhorší situace je na Karvinsku, kde úřady práce pro 3 083 uchazečů se ZPS nabízí pouze 2 vhodná volná pracovní místa. DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST Dalším výrazně negativním rysem a velice vážným problémem nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji, který se velmi rychle prohlubuje, je rostoucí délka evidence. Průměrná doba setrvání všech uchazečů v evidenci úřadů práce našeho kraje meziročně stoupla k 31.12.2002 z 564 na 609 dní, což je o 125 dní více než činil celostátní průměr. Kategorii tzv. dlouhodobě nezaměstnaných (nad 12 měsíců) tvořilo koncem uplynulého roku celkem 47 169 osob (46,6 % z celkového evidenčního počtu uchazečů). K absolutně největšímu nárůstu ze všech kategorií došlo během roku 2002 ve skupině občanů evidovaných déle než 24 měsíců, kdy je téměř 30% všech nezaměstnaných našeho kraje bez práce již déle než dva roky. Kategorii dlouhodobě evidovaných nezaměstnaných tvoří především: - uchazeči se změněnou pracovní schopností, - osoby starší 45 let, - lidé bez vzdělání, popřípadě pouze s ukončenou základní školní docházkou, - příslušníci národnostních menšin, - osoby pečující o malé dítě či o člena rodiny s dlouhodobým zdravotním postižením, - lidé společensky nepřizpůsobiví. Dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost se negativně promítá do sociální oblasti, přičemž bývá rovněž často příčinou nárůstu kriminality. VÝVOJOVÉ TRENDY, SPECIFIKA Vývoj na trhu práce v roce 2002 v České republice lze charakterizovat jako období mírného nárůstu zaměstnanosti a zároveň nárůstu evidované nezaměstnanosti spojeného s obvyklými sezónními výkyvy. Stav na počátku roku 2003 posunul nezaměstnanost na historicky nejvyšší hodnotu za celé období transformace české ekonomiky. Klíčové problémy českého trhu práce spočívají zejména: v nedostatku volných pracovních míst na většině území republiky, který je prakticky absolutní ve většině regionů Moravskoslezského a Ústeckého kraje, v nesouladu mezi kvalifikací nabízenou a poptávanou, v potřebě zvyšování motivace lidí k přijetí a udržení zaměstnání, zejména osob s nižší kvalifikací, aby při pobírání sociálních dávek byli zvýhodněni ti, kteří pracují, v nedostatečných kapacitách úřadů práce k řešení problému aktuální a očekávané situace v nezaměstnanosti. V nejbližším období se očekává, že se ve vývoji zaměstnanosti mohou pozitivně projevit vedle ekonomického růstu a realizace programů aktivní politiky zaměstnanosti také lokální dopady přílivu zahraničních investic. Na druhé straně lze očekávat pokračující negativní dopady restrukturalizace a částečně i opožděné dopady silné koruny. Ekonomický tlak na růst produktivity práce bude zvyšovat nároky na kvalitu a připravenost stávajících nebo nově přijímaných zaměstnanců.
11
1. 4. KRIMINALITA Vývoj kriminality z hlediska vyšších územních samosprávných celků je v policejních statistikách sledován od roku 2001. Nejvyšší počet trestných činů je charakteristický pro hl. m. Prahu, s odstupem následují kraje Středočeský, Moravskoslezský a Jihomoravský, problematický je kraj Ústecký. Nejnižší kriminalitou jsou zatíženy kraje Vysočina, Karlovarský a Pardubický. Na čelních místech se v počtu evidovaných trestných činů - vraždy, loupeže, znásilnění, vydírání, vloupání, krádeží aut a věcí z nich, řadí kraje Ústecký a Moravskoslezský, následuje kraj Jihomoravský. V České republice bylo zjištěno celkem 358 577 trestných činů, Moravskoslezský kraj se podílí 11%. Největší počet trestných činů v kraji se týkal násilné kriminality. Index nápadu trestné činnosti = počet evidovaných trestných činů přepočtený na 10 000 obyvatel dosahuje výše 297, tímto je Moravskoslezský kraj na šestém místě v pořadí. Co se týče jednotlivých měst, nejvyšší počet trestných činů zaznamenala Ostrava a Karviná, naopak nejvyšší % pokles trestné činnosti vykazuje Opava. Mimořádná pozornost je věnována pachatelům z věkových skupin dětí a mladistvých, a to nejen skutkovým podstatám trestné činnosti těchto pachatelů, ale zejména realizaci celého spektra opatření na úseku prevence včetně konkrétních preventivních aktivit. S ohledem na uplatňovaný přístup lze pozitivně hodnotit klesající trend kriminality dětí, a to zvlášť v nejzatíženějším území, tj. ve městě Ostrava. Pachatelé – děti vykazují nadále výraznou účast na prostých krádežích, varujícím je rovněž vysoký počet skutků násilné kriminality. Mladiství se značně podílejí na krádežích motorových jednostopých vozidel, na krádežích automobilových součástek a na krádežích motorových vozidel. V kategorii majetkové kriminality došlo ke snížení evidovaného nápadu trestné činnosti. Tento druh kriminality se vyznačuje výjezdovostí pachatelů do jiných teritorií ke spáchání trestných činů a v mnoha případech vysokou organizovaností. Přestože vývoj násilné kriminality zaznamenal mírný pokles, na objemu této kriminality se nejvýše podílí Moravskoslezského kraj. Úroveň mravnostní kriminality stagnuje, prostituce zůstává nadále lokálním problémem příhraničního města Český Těšín. Drogová problematika se stala jednou z trvalých priorit. Je charakterizována vysokou latencí, organizovaností a obtížnou prokazatelností. Ministerstvo vnitra ČR eviduje ve své statistice kriminality drogové trestné činy podle §187 a § 188 písmeno a) trestního zákona1. Celkem bylo v České republice zjištěno 4 330 drogových trestných činů, za které bylo stíháno 2 204 pachatelů. Z celkového počtu stíhaných osob/pachatelů drogových trestných činů bylo 192 dětí (tj. osob do 15 let věku) a 329 mladistvých (tj. osoby od 15 do 18 let věku). Objasněnost je cca 94%. Ze statistických dat bohužel nelze vyčíst o jaký druh ani o jaké množství omamné či psychotropní látky se u jednotlivých trestných činů jedná. V Severomoravském kraji bylo zjištěno 416 trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, za které bylo stíháno celkem 388 pachatelů, z toho 14 dětí a 67 mladistvých. Policie eviduje 297 spáchaných skutků. V rámci šíření 1
§ 187 Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů § 188a Šíření toxikomanie 2 Do okruhu sociální prevence jsou řazeny projekty nabízející sportovní, zájmové a vzdělávací aktivity, krizová a poradenská zařízení, osvětová činnost na školách. Mezi projekty situační prevence patří městské kamerové systémy, pulty centralizované ochrany,osvětlení, spojovací, výpočetní a další technické zařízení.
12
toxikomanie bylo zjištěno 133 trestných činů, za které bylo stíháno 26 osob, z toho 6 dětí a 5 mladistvých a evidováno celkem 123 skutků. Objasněnost se pohybuje okolo 90 % úspěšnosti. Z podkladů okresních ředitelství PČR vyplývá realizace značného počtu výroben (varen) drog, skladba drog se podstatně nemění, i nadále je nejvíce užívanou návykovou látkou marihuana a pervitin. Významná je problematika užívání těkavých látek. Policie zaznamenává rychle rostoucí distribuci drogy extáze, a to především v zábavných zónách a podnicích. Prevence kriminality V roce 2000 schválila vláda Strategii prevence kriminality na místní úrovni na léta 2001 – 2003, ve které je zohledněna reforma veřejné správy a s tím související záměr vlády iniciovat rozvoj preventivních aktivit v rámci samostatné působnosti krajů. Systém prevence kriminality na místní úrovni řeší tzv. Program prevence kriminality na místní úrovni (dále v textu jen „Program“). Tento je zaměřen na podporu měst s počtem obyvatel nad 10 000. Nárůst trestné činnosti zejména dětí a mladistvých v malých městech a ve venkovských oblastech vyvolává potřebu rozšířit záběr preventivních programů i na menší obce a mikroregiony. Do Programu s podporou státní účelové dotace jsou v Moravskoslezském kraji zařazena všechna okresní města a dále: Bohumín (24 tis. obyvatel), Český Těšín (28 tis. obyvatel), Frenštát pod Radhoštěm (11,6 tis. obyvatel), Frýdlant nad Ostravicí (10 tis. obyvatel), Havířov (88,9 tis. obyvatel), Kopřivnice (24,4 tis. obyvatel), Krnov (26,1 obyvatel), Příbor (9 tis. obyvatel) a Orlová (36,3 tis. obyvatel). Nejdéle realizují Program města Ostrava, Havířov, Nový Jičín a Kopřivnice. Všech 15 výše jmenovaných měst dohromady získalo v rámci dotačního systému v roce 2002 finanční podporu pro celkem 55 projektů sociální a situační prevence, informování občanů a vzdělávání manažerů prevence kriminality, a to v úhrnné výši 4 931 000 Kč.
13
1. 5. ŠKOLSTVÍ Oblast vzdělávání v Moravskoslezském kraji je zabezpečena sítí základních, středních, vyšších odborných a vysokých škol, předškolních a školských zařízení. Na rekvalifikačním studiu a dalším vzdělávání se pak podílejí i jiné instituce v kraji (úřady práce, vzdělávací agentury v podnikatelské sféře apod.) V Moravskoslezském regionu bylo evidováno ve školním roce 2001/2002 celkem 1 566 škol a školských zařízení. Z porovnání počtu jednotlivých škol a zařízení v České republice vyplývá (dle údajů ve Statistické ročence Ústavu pro informace ve vzdělávání za školní rok 2001/2002), že Moravskoslezský kraj má druhý nejvyšší počet škol základních (po Středočeském kraji), třetí nejvyšší počet škol středních (po Praze a Jihomoravském kraji) a dále třetí nejvyšší počet předškolních zařízení (po kraji Jihomoravském a Středočeském) a celkově nejvyšší počet dětí ze všech krajů ČR. Ve školním roce 2001/2002 probíhala výuka celkem na 467 základních školách. Celkem se na základních školách vzdělávalo 136 045 žáků (134 507 žáků v 6 004 běžných třídách a dále 1 538 žáků ve 126 třídách speciálních a specializovaných). Úbytek 4 079 žáků v běžných třídách základních škol od předešlého školního roku dokumentuje a potvrzuje nepříznivou demografickou prognózu. Ze statistiky rovněž vyplývá, že se v základních školách mírně zvyšují počty přípravných tříd pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou zřízeny při základních školách (v 7,5 % z celkového počtu ZŠ) speciální a specializované třídy, ve kterých vzdělávání těchto žáků probíhá s přihlédnutím k jejich specifickým problémům. Další možností je jejich individuální integrace do běžných tříd ZŠ. Pozitivní je skutečnost, že stavy individuálně integrovaných žáků se zvyšují, v souvislosti s tím ubývá počet speciálních a specializovaných tříd (pokles o 14 tříd ve srovnání s uplynulým školním rokem). Na středních školách studovalo ve školním roce 2001/2002 celkem 66 694 žáků v 37 gymnáziích, 85 středních odborných školách, 57 středních odborných učilištích a učilištích. V maturitních oborech se připravovalo na budoucí povolání 72,4% žáků, v nematuritních oborech 27,6%. Ve speciálních školách středního školství, které tvoří 18 odborných učilišť, 7 praktických škol a 2 školy pro mládež s tělesným a zrakovým postižením, studovalo 3 154 žáků. Síť středních odborných škol kraje tvoří z cca 34% nestátní školy, přičemž podíl žáků těchto nestátních škol v kraji je 21,3%. Vyšší odborné školy (dále jen „VOŠ“) jsou zastoupeny ve všech regionech kraje kromě Bruntálska, nejvíce VOŠ je v Ostravě. Moravskoslezský kraj je zřizovatelem celkem 4 VOŠ, 6 VOŠ má soukromého zřizovatele. Nejvíce žáků (celkem 725) studovalo obory ekonomické, které mají velmi různorodé zaměření (např. podnikání, finanční poradenství, zahraniční obchod, účetnictví, přeprava a zasilatelství). Další početnou skupinu tvořilo 644 žáků studujících obory se zaměřením na hotelnictví a turismus. Dále pak co do početnosti následovaly obory zaměřené na zdravotnictví, sociální péči, veřejně-správní činnost, výpočetní techniku a strojírenství. Ve dvou státních jazykových školách Moravskoslezského kraje bylo ve školním roce 2001/2002 pořádáno celkem 173 základních, středních, vyšších a konverzačních kurzů, ve kterých studovalo 3 374 posluchačů. Jejich počet byl v porovnání s předchozím školním rokem o 277 (tj. o 8,9 %) vyšší, zatímco počet kurzů vzrostl o 4. Na území Moravskoslezského kraje působilo ve sledovaném období 8 pedagogickopsychologických poraden, jejichž zřizovatelem je kraj. Při porovnání druhu a četnosti výkonů ve školním rocích 2000/2001 a 2001/2002 vyplývá, že došlo k nárůstu počtu výkonů v individuálních činnostech s klienty za kraj jako celek. Tento fakt koresponduje
14
s údaji uváděnými ve výročních zprávách pedagogicko-psychologických poraden, čili s údaji o rozporu mezi celkovým poklesem počtu dětí, ale vzrůstajícím počtem žádostí o vyšetření dětí a současně nárůstem závažnosti problémů a z toho vyplývající náročnosti péče o klienta. Počet speciálně-pedagogických center (dále jen „SPC“) Moravskoslezského kraje se od minulého školního roku nezměnil, center je celkem deset (po jednom v regionech Bruntálsko, Frýdeckomístecko, Karvinsko a Novojičínsko, po třech v regionech Opavsko a Ostravsko). I v následujících letech se předpokládá zachování stávajícího počtu SPC. V případě potřeby vzniku dalších pracovišť k zajištění péče o děti v regionech, ve kterých současná síť SPC nestačí, se předpokládá řešení situace vznikem odloučených pracovišť stávajících SPC. Významnou roli v oblasti vzdělávání hraje vysoké školství. V Moravskoslezském regionu působí tři vysoké školy, a to Slezská univerzita v Opavě, Ostravská univerzita v Ostravě a Vysoká škola Báňská – Technická univerzita v Ostravě. Zde byla v roce 2002 otevřena nová fakulta bezpečnostního inženýrství, která je svým zaměřením unikátní ve střední Evropě. V oborové struktuře vysokých škol převládají technické (44,3% studentů) a ekonomické vědy (24,6% studentů). Zbývající obory zastupují humanitní, přírodní a ostatní vědy. V Moravskoslezském kraji působí dva diagnostické ústavy – dětský (Bohumín-Šunychl) a pro mládež (Ostrava-Kunčičky), zřizovatelem obou je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jejich celková kapacita je 99 lůžek. Dětský diagnostický ústav v BohumíněŠunychlu má elokovaná internátní střediska výchovné péče zřízena v Kelči a Valašském Meziříčí. Diagnostický ústav pro mládež v Ostravě-Kunčičkách sdružuje celkem 7 středisek – 5 s ambulantní péčí (Bruntál, Krnov, Frýdek-Místek, Karviná-Fryštát, Opava) a dále 2 internátní střediska, která současně vykonávají péči ambulantní (Ostrava-Koblov a Ostrava-Přívoz). Ve školním roce 2001/2002 provozovalo své služby v Moravskoslezském kraji celkem 17 dětských domovů, z toho 16 jich zřizoval Moravskoslezský kraj, jeden dětský domov byl církevní - zřizovatel Biskupství ostravsko-opavské. Církevní dětský domov je sice zařazen do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení od roku 2000, dosud však není v činnosti, ve školním roce 2001/2002 neměl svěřence ani zaměstnance. Na území Moravskoslezského kraje dále existují celkem 3 výchovné ústavy, jejichž zřizovatelem je rovněž MŠMT. Jeden z těchto ústavů je tzv. dětský (Horní Těrlicko), kde jsou umístěni děti do doby, než ukončí povinnou školní docházku, příp. než ukončí přípravu na povolání. Další dva ústavy jsou určeny pro mládež, která ukončila povinnou školní docházku (Nový Jičín a Ostrava-Hrabůvka). Celková kapacita těchto speciálních výchovných zařízení je 214 lůžek. NÁRODNOSTNÍ ŠKOLSTVÍ Polské národnostní školství jako důležitý multikulturní prvek kraje je specifickou součástí vzdělávacího systému Moravskoslezského kraje, zejména pak jeho dvou regionů (Frýdeckomístecko a Karvinsko), ve kterých se v současné době vyskytují školy (různého typu) s polským vyučovacím jazykem. Obecný úbytek počtu dětí a žáků vzhledem k demografickým prognózám má faktický dopad rovněž na populaci s polskou národností. Polské národnostní školství se potýká s efektivní naplněností tříd, což se projevuje zejména vysokým počtem kapacitně malých škol s polským jazykem vyučovacím.
15
VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA Vzdělanostní struktura dospělé populace Moravskoslezského kraje se zásadně neliší od průměru České republiky, vykazuje jen o něco málo nižší podíly osob s vyšší úrovní vzdělání; to především díky tomu, že vývoj v posledních deseti letech má velmi příznivou dynamiku změn, větší než v celé České republice, jak o tom svědčí porovnání vzdělanostní úrovně různých věkových skupin populace. V populaci ve věku 25 - 64 let má úplné střední vzdělání a úplné střední odborné vzdělání (s maturitou) jen 30,2% (proti 31,6% v celé ČR) a vysokoškolské jen 9,9% (proti 11,5% v celé ČR), zatímco odpovídající hodnoty pro populaci ve věku 25-34 let jsou 36,9% (již více než průměr ČR 36,6%) a 11,1% (rozdíl proti průměru ČR 11,8% je již zmenšen na polovinu). Ve srovnání s průměrem České republiky tedy existuje v Moravskoslezském kraji určitý posun k většímu zastoupení méně vzdělaných osob u starších ročníků. Ty proto mají horší předpoklady (i motivaci) pro rekvalifikaci a jsou více ohroženy nezaměstnaností. VÝVOJOVÉ TRENDY Struktura vzdělávací nabídky středních škol má - ve srovnání s Českou republikou - nižší podíl úplného středního vzdělání a úplného středního odborného vzdělání s maturitou (a zejména gymnaziálního). Tím není vytvořen dostatečný tlak a dostatečná základna pro to, aby absolventi středních škol pokračovali v uspokojivé míře v dalším studiu. Soustava vysokých škol je přitom poměrně značně rozvinuta do té míry, že není nutné zřizovat v nejbližším období veřejnou neuniverzitní vysokou školu. Při rozšiřování bakalářského studia na vysokých školách lze dokonce očekávat, že zájem o vyšší odborné studium se bude ještě dále zmenšovat. Druhou závažnou skutečností je, že v mezikrajovém srovnání má obyvatelstvo kraje, jak již bylo uvedeno výše, slabší vzdělanostní strukturu starších ročníků populace. Má tedy omezený potenciál přizpůsobovat se nezbytným – již realizovaným i chystaným – strukturálním změnám. Řada dalších skutečností rovněž nasvědčuje tomu, že i podnikatelský potenciál, schopnost vytvářet příležitosti pro vlastní uplatnění se na pracovním trhu, je výrazně nižší. Pro úspěšný vývoj vzdělanostní úrovně kraje je proto nezbytné rozvíjet rovněž další vzdělávání a urychleně rozšiřovat jeho nabídku. Využití existující kapacity – slušné infrastruktury středních, vyšších odborných škol a vysokých škol, odbornosti učitelů i vybavení – přispěje rovněž k nezbytnému propojení počátečního i dalšího vzdělávání, rozšíření dosavadní klientely těchto škol pak zajistí jejich smysluplné využití i v budoucnu, v období demografického poklesu.
16
1. 6. VYBRANÉ UKAZATELE ZDRAVOTNÍ PÉČE Síť zdravotnických zařízení v kraji vychází z historických tradic. Její hustota je nerovnoměrná. Zahrnuje celkem 2 912 subjektů s celkem 12 708 lůžky. Ve zdravotnických zařízeních všech resortů pracovalo k 31.12.2001 v kraji celkem 4 323,98 lékařů, z celkového počtu lékařů v České republice cca 11% eviduje Moravskoslezský kraj. Zhruba ve stejném procentu z celkového počtu jsou zastoupeni také střední zdravotničtí pracovníci. K totožnému datu bylo evidováno 594,77 praktických lékařů pro dospělé a na 1 úvazek lékaře připadlo 1 780 registrovaných osob starších 15–ti let. V nestátním sektoru pracovalo 94,6% praktických lékařů pro dospělé. Ambulantních lékařů pro děti a dorost bylo zaznamenáno 301,26, na 1 pracovní úvazek lékaře připadlo 1 019 registrovaných osob dětského a dorostového věku. Soukromou praxi vedlo 93% ambulantních lékařů pro tuto kategorii občanů. Ambulantních lékařů – gynekologů v Moravskoslezském kraji pracovalo 158,92, 1 lékař měl v péči průměrně 4 095 žen. Nestátní sektor zaměstnával 88,8% ambulantních gynekologů. Ambulantních lékařů – stomatologů bylo evidováno 721,33 a na 1 lékaře připadlo 1 766 osob. Podíl nestátního sektoru činil 98,4%. Lůžkovou péči zabezpečoval v Moravskoslezském kraji pouze resort zdravotnictví s 20 nemocnicemi s 7 792 lůžky, dále 220 odborných léčebných ústavů s 3 096 lůžky a 3 lázeňské léčebny s celkovým počtem 1 820 lůžek. Úhrnem je v regionu 2 912 zdravotnických subjektů s celkem 12 708 lůžky, tj. 11,3% ze 112 504 lůžek v ČR. Od 1.1.2003 je Moravskoslezský kraj zřizovatelem 19 zdravotnických zařízení. Z tohoto počtu je 9 nemocnic, 6 zdravotnických záchranných služeb, 2 odborné léčebné ústavy, 1 dětský domov pro děti ve věku do 3 let a 1 kojenecký ústav pro děti do 1 roku. Zdravotní péče je poskytována v 7 nemocnicích, v nichž je poskytována akutní lůžková péče v základních oborech - vnitřní lékařství, chirurgie, pediatrie, gynekologie a porodnictví a v dalších oborech, dále v 1 nemocnici v Bílovci s lůžkovou péčí ve třech základních oborech a v 1 nemocnici ve Vítkově poskytující péči ve dvou základních oborech. Kromě nemocnic nabízí služby zdravotní péče 6 zdravotnických záchranných služeb, přičemž Územní středisko záchranné služby Ostrava zabezpečuje ve svém hlavním předmětu činnosti i leteckou záchrannou službu. Léčbou respiračních onemocnění, obezity a nemocí pohybového ústrojí dětí se zabývají dva odborné léčebné ústavy. Ústavní a výchovnou péči pro děti, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím, zajišťují dvě zdravotnická zařízení. Jde o kojenecký ústav pro děti do 1 roku věku s kapacitou 56 míst a dětský domov pro děti od 1 do 3 let věku, jehož kapacita je 25 dětských klientů. Moravskoslezský kraj disponuje dostatečnou akutní, z časového hlediska většinou krátkodobou až střednědobou lůžkovou péčí. Potřeba počtu těchto lůžek však od roku 1998 výrazně klesá, a to především v důsledku rozvoje medicínských technologií, kdy se těžiště diagnostiky a akutní standardní péče přesouvá postupně k ambulantním formám zdravotní péče. Naopak, kapacit pro poskytování následné péče, většinou dlouhodobé, orientované na doléčování, léčebnou rehabilitaci a ošetřování pacientů po akutních onemocněních a pacientů dlouhodobě nemocných, je trvalý nedostatek. Nedostačující kapacita se týká jak 17
lůžek následné péče, tak léčeben dlouhodobě nemocných, stacionářů a domácí péče zejména v malých obcích. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se pro oblast zdravotnictví stává prioritou především transformace akutních lůžek na lůžka následné péče a zároveň zkvalitnění přednemocniční péče jako kompenzace při této transformaci, dále pak optimalizace a podpora domácí zdravotnické a ošetřovatelské péče na celém území kraje.
18
1. 7. SOCIÁLNÍ POLITIKA Sociální politikou nazýváme souhrn opatření příslušných institucí, jenž směřuje s ohledem na převládající hodnotové představy ke zlepšení ekonomických a sociálních životních podmínek obyvatel státu. Sociální politika, coby součást hospodářské politiky České republiky, definuje tři základní systémy, a to systém sociálního zabezpečení, systém státní sociální podpory a systém sociální péče. Tyto tři systémy presentují pomoc státu občanům nacházejícím se v přesně definovaných sociálních situacích, jenž stát považuje za natolik podstatné, aby se angažoval na jejich řešení. Úroveň peněžního příjmu je jedním z hlavních faktorů určujících životní standard jednotlivce a indikujících možná opatření v rámci aktivit sociální politiky. Hladina peněžního příjmu ve prospěch ekonomické a sociální situace jednotlivce či domácnosti je redukovatelná tzv. sociálními příjmy ze strany státu. Sociální příjmy měly výrazně pozitivní dopad na vývoj úhrnných příjmů domácností v České republice za rok 2002. Reálně se zvýšily u všech jejich sledovaných typů. Největší podíl na vzestupu kupní síly celkového objemu sociálních příjmů měl přírůstek objemu dávek důchodového pojištění související s vyšší průměrnou částkou vyplacených důchodů. Zhruba 15 % podíl na reálném přírůstku objemu celkových sociálních příjmů měl vzestup objemu dávek nemocenského pojištění. Tento fakt byl důsledkem větších příjmů domácností z nemocenského. Při téměř stagnujícím průměrném procentu pracovní neschopnosti se meziročně znatelně prodloužila délka trvání jednoho případů. Ukazatele dosahovaly nejvyšších hodnot především v oblastech s nejnižší mzdovou hladinou anebo nejméně příznivým vývojem situace na trhu práce a naopak. Dlouhodobější pracovní neschopnost byla i nadále považována za příjmově výhodnější alternativu nezaměstnanosti. Nezanedbatelný přírůstek reálného objemu sociálních příjmů byl zaznamenán též u dávek státní sociální podpory. Zasloužilo se o něj především zvýšení objemu přídavků na děti a příspěvků na bydlení. Ze všech druhů dávek poskytovaných v rámci tohoto systému se snížila pouze kupní síla objemu zaopatřovacích příspěvků a pohřebného. Prokazatelná regionální diferenciace výše dávek státní sociální podpory zohledňovala regionální mzdovou úroveň a sociální situaci na daném území, zásadně determinovanou mírou především dlouhodobé nezaměstnanosti. Největší průměrná částka těchto dávek (na 1 obyvatele) byla vykázána v Ústeckém a Moravskoslezském kraji a naopak jejich nejnižší průměrná výše v Praze a v Plzeňském kraji. Průměrná měsíční výše dávek státní sociální podpory připadající na 1 obyvatele Moravskoslezského kraje dosahovala cca 285 Kč, kdežto v přepočtu na obyvatele ČR činila cca 250 Kč. Největší růstovou dynamiku těchto dávek evidoval kraj Ústecký, nejmenší pak kraj Vysočina. Nejvyšší celkovou průměrnou dávku na jednoho obyvatele měly regiony Bruntálsko, Jesenicko, Chomutovsko a Sokolovsko. Jedná se o hospodářsky slabé regiony charakterizované nízkou životní úrovní, nízkou ekonomickou úrovní a nadprůměrnou nezaměstnaností, zejména dlouhodobou. V roce 2002 bylo v Moravskoslezském regionu vyplaceno nejvíce dávek státní sociální podpory na Ostravsku, a to v hodnotě cca 1,1 miliardy. Následovalo Karvinsko s dávkami v hodnotě cca 1,0 miliardy, na třetím místě bylo Frýdeckomístecko s dávkami ve výši cca 7,7 milionů. Šestici regionů pak sestupně uzavírají Opavsko, Novojičínsko a nakonec Bruntálsko. V Moravskoslezském kraji byly za rok 2002 vyplaceny tyto dávky v celkové výši cca 4,7 miliard Kč. Vzestup nezaměstnanosti spolu se značným nárůstem počtu dlouhodobě nezaměstnaných osob (déle než 6 měsíců) měl zřejmě také podíl na citelném zrychlení tempa růstu objemu
19
dávek sociální péče. Počet případů v evidenci sociálně potřebných byl nicméně o 1,3% nižší než před rokem (nejvíce poklesl v Praze). Jejich největší průměrná částka připadla tedy na regiony s nejvyšší nezaměstnaností – kraje Ústecký, Moravskoslezský a Olomoucký. Co se týče objemu příjmů domácností z hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, ten se zvýšil proti roku 2001 o 17,1 %. Stoupl jak počet jeho příjemců, tak i průměrná úroveň podpory. Územní diferenciace průměrné výše této skupiny sociálních příjmů byla dána lokální mzdovou hladinou a strukturou jejích příjemců. Z těchto důvodů byla nejvyšší průměrná hodnota podpory zaznamenána v Praze, Plzeňském a Středočeském kraji, nejnižší pak v kraji Moravskoslezském, Olomouckém a Ústeckém.
20
1. 8. REGIONÁLNÍ SPECIFIKA A REGIONÁLNÍ ROZVOJ Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje je programem regionálního rozvoje, který je realizován prostřednictvím nástrojů regionální politiky na úrovni kraje. Oblasti podpory regionálního rozvoje vymezuje § 3 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivé oblasti podpory regionálního rozvoje v Programu rozvoje Moravskoslezského kraje2 jsou soustředěny do šesti priorit, kterým odpovídají tzv. problémové okruhy. Hlavními prioritami rozvoje kraje jsou: podpora malého a středního podnikání, zvyšování objemu přímých tuzemských i zahraničních investic a vytváření nových pracovních příležitostí, příprava na integraci do EU a s tím související všestranné zkvalitňování dopravní, technické, telekomunikační a institucionální infrastruktury kraje, rozvoj lidských zdrojů na bázi partnerství a efektivní komunikace veřejného a soukromého sektoru, vzdělávacích institucí a neziskových organizací, snížení negativních vlivů průmyslu a dopravy na životní prostředí, využití potenciálu cestovního ruchu, zvyšování efektivnosti zemědělství a podpora proměny venkova na multifunkční, plně integrované součásti kraje. Jednou z problémových oblastí dle Programu rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje (dále jen „PRK“), jež si žádá specifická opatření a spadá do problémového okruhu rozvoje lidských zdrojů je problémová oblast zdraví a sociální péče, přičemž specifickým cílem je zlepšit zdravotní stav a kvalitu života obyvatelstva prostřednictvím optimalizace rozvoje zdravotnických služeb, prevence a zdravotní výchovy včetně rozvoje sociálních služeb jak pro seniory, tak ohrožené sociální skupiny a jednotlivce. Právě demografická a regionální specifika determinují ona konkrétní opatření nutná k uskutečnění cílů rozvoje. Stručný popis výchozího stavu pro oblast zdraví a sociální péči dle PRK 1. Zdravotní péče je rychle dostupná na většině území s výjimkou horských a podhorských částí kraje. V kraji je také dostatečná akutní lůžková péče, problémy jsou s nedostatkem lůžek následné péče, léčeben dlouhodobě nemocných a stacionářů a s nedostatečnou kapacitou domácí péče zejména v malých obcích. 2. V některých částech kraje je nedostatek praktických lékařů, některých ambulantních specialistů. 3. Vzhledem k dříve dominujícím výrobám a stavu životního prostředí má Moravskoslezský kraj ještě stále zvýšený výskyt některých onemocnění – nádorových, tuberkulózy a zejména nemocí z povolání. 4. Hygienicko-epidemiologické péče je dostupná a kvalitní. 5. Vzhledem ke své geografické poloze má kraj možnost rozvíjet česko-polskou příhraniční spolupráci v poskytování zdravotní péče. 6. Co se týče péče sociální, tak v současné době jsou v kraji zajišťovány všechny základní sociální služby, nerovnoměrná je však jejich dostupnost a kvalita, a je patrné nedostatečné propojení mezi poskytovateli sociálních služeb. Citelně chybí 2
Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje je základní střednědobý programový dokument k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje, který konkretizuje strategické cíle a rozvojové aktivity ve formě konkrétních opatření a stanoví návrh způsobu financování a implementace.
21
bezbariérové přístupy ke zdravotnickým a sociálním zařízením pro občany se sníženou mobilitou. 7. Nevyhovující je kapacita a kvalita sociální péče pro občany s handicapem a další specifické skupiny občanů. Ve vazbě na stav ve zdravotnictví je pociťován nedostatek lůžek následné péče. 8. Současná kapacita a stav většiny zařízení sociální péče vyvolává nutnost modernizace a transformace. 9. Nedostatek terénních sociálních služeb včetně monitoringu poptávky po takových službách. 10. Vysoká míra výskytu sociálních problémů spojených s nezaměstnaností a kriminalitou vyvolává potřebu vytvořit síť domovů a center pro ženy v nouzi, poradenská centra pro rodiny se sociálními problémy, ubytování a péče o bezdomovce, zřizování domů na půli cesty apod. 11. Specifičnost těchto skupin obyvatel vede k velkým nárokům na odbornost a pracovní zatížení personálu. REGIONÁLNÍ SPECIFIKA DETERMINUJÍCÍ KONKRÉTNÍ OPATŘENÍ V RÁMCI KONCEPCE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V KRAJI 1. Přetrvávající nízká porodnost v kraji, přesto příznivá věková struktura z hlediska předproduktivního a produktivního věku. 2. Postupné stárnutí obyvatelstva a s tím související nárůst počtu seniorů, což vyvolává potřebu přizpůsobení systému sociální péče a sociálních služeb v kraji. (Převažující nabídku rezidenčního typu služeb pro tuto skupinu populace obohatit o terénní a intervenční typ sociálních služeb a zároveň podporovat jejich rozvoj v oblastech se stíženou dostupností sociálních služeb obecně. Jde o dostupnost jak místní, časovou, tak ekonomickou). 3. Dostupnost základní sociální péče v šesti největších regionech kraje, naopak nedostatek lůžek následné péče, stacionářů, zařízení paliativní péče, v malých obcích pak nedostatečná kapacita domácí péče (HOME CARE). 4. Různorodost kvality poskytované sociální péče, což může do jisté míry souviset s nerovnoměrným rozložením sociálních služeb na území kraje. V regionech, kde je služeb dostatek, je prostor pro konkurenci. 5. Vyšší míra rozvodovosti vzhledem k situaci v jiných regionech – vyšší procento sociálně slabých rodin, samoživitelů apod. 6. Vysoká míra nezaměstnanosti, probíhající restrukturalizace hospodářského sektoru a s tím související důsledky jako je migrační úbytek obyvatel produktivního věku, nárůst počtu rodin se sociálními problémy, nárůst sociálně slabých skupin obyvatel, vzrůstající počet problémových lokalit – čtvrtí – ghett, růst počtu bezdomovců, existence vysoké zatíženosti s ohledem na kriminalitu a sociálně patologické jevy, což v konečném důsledku vede opět k nárůstu sociálních problémů. Tato situace dává prostor k celé řadě opatření, podpoře programů pro dlouhodobě nezaměstnané, pro dosud zaměstnané, jejichž pozice je však ohrožena (ocelářský průmysl), pro znevýhodněné skupiny obyvatel. Podpora poradenské sítě, zapojení a podpora zaměstnaneckých agentur – jak rekvalifikačních, poradenských, tak personálních; využití vzdělávacích institucí, nestátního neziskového sektoru apod. 7. Nedostatečně rozvinutá dopravní infrastruktura a s tím související: stížená dostupnost sociálních služeb v některých částech kraje, zvláště v horských a podhorských oblastech, také v oblastech Vítkovska a Osoblažska, řídce
22
osídlených až vylidněných, s horší vybaveností služeb (škol, zdravotnických zařízení, služeb pro děti a mládež, sociálních služeb). Oblasti postižené vysokou mírou nezaměstnanosti, oblasti, kde narůstá počet sociálně nepřizpůsobivých a problémových skupin obyvatelstva, oblasti, kde v důsledku nepříznivé dopravní infrastruktury, chybí uspokojivé podmínky pro přepravu osob se zdravotním postižením, je třeba tedy zajistit dostupnost sociálních služeb pro tyto specifické lokality zejména podporou komunitního plánování obcí, podporou terénních programů apod. 8. Nadprůměrná koncentrace městského obyvatelstva na Ostravsku a Karvinsku souvisí s vysokým podílem hromadného bydlení v sídlištních lokalitách, což způsobuje typické sociální problémy obyvatel těchto lokalit. 9. Nižší podíl osob s vyšší úrovní vzdělání vůbec, vyšší zastoupení méně vzdělaných osob starších ročníků (ve vztahu k ČR), což má vliv na uplatnitelnost na trhu práce a využitelnost nabídky rekvalifikačních kurzů. Existuje poměrně hustá síť vzdělávacích institucí, které představují dostatečnou kapacitu pro vzdělávání obecné i vzdělávání odborné např. v sociálních službách – úzká souvislost s naplňováním personálních standardů kvality sociálních služeb a prováděním výzkumů v sociální oblasti. Dostatečná síť vzdělávacích institucí má možnost reagovat na stávající trh práce, stejně tak může svými programy podporovat znevýhodněné skupiny populace v přístupu ke vzdělání zřizováním a podporou přípravných ročníků, speciálních školských zařízeních, programů, které vyžadují spolupráci s nestátními neziskovými subjekty a s jinými sociálními institucemi. Je dán prostor ke zkvalitňování vzdělanostního profilu pracovníků v sociální oblasti, nejrůznější vzdělávací instituce mohou fungovat jako polyfunkční kulturní a vzdělávací centra apod.
23
2. VÝCHODISKA A ZÁKLADNÍ POJMY V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Prostřednictvím sociální politiky, coby součásti hospodářské politiky státu, jsou garantována základní lidská a občanská práva a současně jsou aktivizováni jak občané, tak také příslušné instituce. Obvykle je chápána jako dlouhodobá sociální investice do lidí, a tím také do ekonomického rozvoje společnosti. V oblasti sociální politiky působí několik sociálních systémů. Systém sociálního zabezpečení a státní sociální podpory prezentuje státní politiku, systém sociální péče je koncipován do dvou oblastí – dávky a služby sociální péče, přičemž je zde dán také prostor pro působnost samosprávných celků. V zákonech č. 128/2000 Sb., o obcích a č. 129/2000 Sb., o krajích, oba ve znění pozdějších předpisů, se mimo jiné hovoří o tom, že obce a kraje pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. 1) systém sociálního zabezpečení - řeší takové situace, na něž je možno se dopředu připravit ve smyslu odkladu části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace. Zahrnuje pojištění v nezaměstnanosti, nemocenské pojištění a pojištění důchodové. Je financován z příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů a z příspěvků státu. Uvedený systém je doplněn zdravotním a úrazovým pojištěním. Organizační struktura sociálního zabezpečení, působnost orgánů státní správy, povinnosti organizací a občanů, problematika řízení v této sféře je upravena zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; 2) systém státní sociální podpory představuje pomoc státu občanům nacházejícím se v daných sociálních situacích, jež jsou přesně definovány, a které stát považuje za natolik podstatné, aby se angažoval prostřednictvím finančních příspěvků na jejich řešení. Tyto dávky jsou poskytovány jak v závislosti na příjmech rodiny (přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, na dopravu), tak i bez závislosti na těchto příjmech (rodičovský a zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné, pohřebné). Uvedený systém pojímá rodinu jako soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, vytvořil jednotnou koncepci systému státní sociální podpory, která využívá zákonem stanovenou hranici životního minima jako základní stavební kamen pro určení výše dávek. Životní minimum je společensky uznaná, minimální hranice příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze (zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů); 3) prostřednictvím systému sociální péče stát poskytuje dávky sociální péče potřebným občanům, tj. zejména těm, jejichž příjem nedosahuje částek životního minima a nemohou si příjem zvýšit (vzhledem k věku, zdravotnímu stavu, z jiných vážných důvodů) vlastním přičiněním, především prací. Sociálně potřebnému občanovi se při splnění zákonem stanovených podmínek poskytují jednorázové či opakující se peněžité nebo věcné dávky, jež jsou určeny k zabezpečení jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb. Poskytování dávek sociální péče a sociálních služeb upravuje zákone č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České
24
republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Velmi úzce s touto oblastí souvisí rovněž zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů a již dříve zmiňovaný zákon o životním minimu.
25
2.1. SOCIÁLNÍ SLUŽBY Jsou velmi významnou částí aktivit státu, samosprávy a nestátních subjektů, jimiž jsou řešeny problémy jednotlivců, rodin i skupin obyvatel. Současná legislativa vztahující se k sociálním službám není vyhovující. Platná právní úprava obsahuje tyto právní normy: zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, vyhláška MPSV č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, vyhláška MPSV č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, vyhláška MPSV č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních a zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, vše ve znění pozdějších předpisů. Zavedený pojem „sociální služby“ jako takový není v zákoně nikde definován (pouze použití výrazu „sociální služby“ v ustanovení § 73 písmeno a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, blíže pouze specifikuje tzv. služby sociální péče: výchovná a poradenská péče, pracovní rehabilitace, ústavní sociální péče, péče v ostatních zařízeních sociální péče, pečovatelská služba, stravování, kulturní a rekreační péče, mimořádné výhody pro některé skupiny občanů těžce zdravotně postižených a bezúročné půjčky. Vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, uvádí okruhy osob, kterým lze poskytovat služby sociální péče: rodinám s dětmi, zdravotně postiženým občanům a starým občanům, občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc a občanům společensky nepřizpůsobeným. Tento právní předpis dále upravuje ústavní sociální péči a ostatní účelová zařízení sociální péče. Pro poskytování ústavní sociální péče se zřizují zejména tyto ústavy sociální péče (dále jen „ústav“): ústavy pro tělesně postiženou mládež, ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením, ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami, ústavy pro mentálně postiženou mládež, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami, ústavy pro smyslově postižené dospělé občany, ústavy pro mentálně postižené dospělé občany, ústavy pro chronické alkoholiky a toxikomany, ústavy pro chronické psychotiky a psychopaty, domovy důchodců a domovy-penziony pro důchodce. Do kategorie ostatních účelových sociálních zařízení patří: manželské a předmanželské poradny, domovy pro matky s dětmi, zařízení pro výkon pěstounské péče, stanice pečovatelské služby pro děti, zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené, kluby důchodců, samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce a zařízení pečovatelské služby pro staré a těžce zdravotně postižené občany. Pojem „sociální služby“ je širší a zahrnuje v sobě i termín „služby sociální péče“. Z tohoto důvodů je již několik let připravován nový zákon o sociálních službách, jež by pojímal problematiku globálně a řešil různé okruhy, které se často stávají předmětem diskuse. V návrhu tohoto zákona v současné podobě je zdůrazněna sociální nezávislost a autonomie klienta, respektive ke klientovi - k jeho právům, participace klienta v procesu poskytování daného typu služby, zajištění rovných podmínek pro poskytovatele služeb. Za koncepci
26
služeb odpovídá veřejný sektor, přičemž garantuje jejich kvalitu (odpovídá za akreditační řízení a finančně se účastní na rozvoji služeb). Sociální služby definovány z hlediska: - vymezení cílové skupiny – komu je služba určena je stanoveno popisem nepříznivé sociální situace; - identifikace podstatných znaků služby – určení charakteristického rysu služby, uvedení důležitých identifikačních znaků, čím se jedna služba liší od jiné v návaznosti na reakci na stejnou sociální situaci; - specifického cíle služby – očekávaný výsledek, změna v nepříznivé sociální situaci při využití dané služby. Nepříznivá sociální situace je situací, v níž se lidé nacházejí jestliže pro svůj věk, ztrátu soběstačnosti, pro nemoc, zdravotní postižení, krizovou situaci, životní návyky, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných závažných důvodů, nejsou fakticky schopni zabezpečovat a uspokojovat své životní potřeby a tyto potřeby nejsou ani jinak zabezpečeny nebo jestliže jejich způsob života ohrožuje zájmy a potřeby společnosti. Jsou navrženy následující typy nepříznivých sociálních situací:. - snížení soběstačnosti v základních životních dovednostech, - bezdomovectví, - životní způsoby vedoucí ke konfliktu se společností - ohrožení vývoje dítěte, - naléhavá krize v osobním životě, - snížení schopností nebo dovedností uplatňovat vlastní práva. DEFINICE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB: Domovy a penziony (DP) Jsou určeny lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy zejména v oblastech osobní péče a péče o domácnost, a kteří v této situaci nechtějí žít ve vlastním domácím prostředí. Dávají přednost službám, jejichž součástí je bydlení mimo domov - nebo mají o takovou službu zájem na přechodnou dobu z důvodu, že dojde, případně již došlo, k dočasnému omezení jiné pro ně standardní služby či pomoci rodiny. Součástí služby je poskytnutí bydlení v prostorech zvlášť k tomu určených, které uživateli nahrazují domov. Služba je časově neomezená, případně z důvodu přechodné potřeby (např. jako odlehčení pro rodinu uživatele) dočasná. Cílem poskytovaných služeb je podpora rozvoje nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, jeho případný návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo alespoň zachování původního životního stylu. Chráněné bydlení (CB) Je určeno lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy zejména v oblastech osobní péče a péče o domácnost, kteří chtějí žít samostatně v běžném prostředí. Součástí služby je poskytnutí bydlení v bytě, který pro uživatele představuje domov. Je spravován poskytovatelem, je součástí běžné zástavby a uvnitř jeví všechny základní znaky běžného bytu a jeho provozu (zejména vedení společné domácnosti s možností individuálního hospodaření). Tato služba je časově neomezená.
27
Cílem poskytovaných služeb je podpora soběstačnosti uživatele, případný návrat do vlastního domácího prostředí nebo alespoň zachování či obnovení původního životního stylu. Podporované bydlení (PB) Je určeno lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy zejména v oblastech osobní péče a péče o domácnost, kteří chtějí žít samostatně v běžném prostředí. Podstatou služby je pomoc s vedením domácnosti včetně hospodaření, provádění činností spojených s péčí o byt a v případě potřeby pomoc v oblasti osobní péče. Služba je poskytována ve vlastním bytě uživatele (nikoli v bytě spravovaném zařízením) a je časově neomezená. Cílem je umožnit člověku zůstat ve vlastním domácím prostředí. Osobní asistence (OA) Služba je určena lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy např. v oblastech osobní péče, využívání veřejných míst, péče o domácnost, kontaktu s rodinou a širší společností. Podstatou služby je osobní pomoc se zvládnutím běžných každodenních dovedností a úkonů, které by člověk dělal sám, kdyby mu v tom nebránilo zdravotní postižení nebo stáří. Služba je poskytována v přirozeném prostředí, kde uživatel žije, pracuje, vzdělává se apod. Je poskytována na základě aktuální potřeby uživatele v předem stanoveném rozsahu, nikoli výčtem úkonů. Cílem poskytovaných služeb je zajištění soběstačnosti uživatele nebo podpora rozvoje soběstačnosti, setrvání v přirozeném prostředí a zachování vlastního životního stylu. Dílny (DI) Služba je určena lidem, jejichž soběstačnost v některé oblasti např. osobní péče, používání veřejných míst a služeb je natolik snížena, že potřebují dlouhodobou podporu při získání pracovního místa nebo lidem, kteří o získání pracovního místa na trhu práce zatím neusilují. Služba je poskytována ve zvláštních zařízeních s denním režimem. Uživatel není k poskytovateli služby v pracovněprávním vztahu. Podstatou služby je aktivizace, upevnění a rozvoj pracovních dovedností a návyků. Cílem je umožnit lidem v produktivním věku uplatnit své vlohy a připravit se na vstup na trh práce. Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba (PPs) Služba je určena lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti orientace nebo komunikace. Podstatou služby je pomoc uživateli osobně si vyřídit vlastní záležitosti, využívat přirozené zdroje společnosti, služby apod. Pečovatelská služba (PS) Je určena lidem, jejichž schopnosti, zejména v oblasti osobní péče a péče o domácnost, jsou sníženy. Podstatou služby je pomoci těmto lidem zvládnout vyjmenované, předem dohodnuté běžné každodenní úkony, které by dělali sami, kdyby jim v tom nebránilo zdravotní postižení nebo stáří. Cílem služeb je umožnit člověku setrvat ve vlastním domácím prostředí a zachovat vlastní životní styl.
28
Centra denních služeb (CD) Jsou určeny lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy, např. v oblasti osobní péče, využívání veřejných míst a služeb, využití volného času, získání a udržení si pracovního místa, uplatňování práv a nároků, kontaktu s komunitou atd. Jde o kombinaci služeb poskytovaných v denním režimu v zařízení či v přirozeném prostředí, jejichž podstatou je aktivizace uživatelů, stabilizace nebo posílení jejich schopností a dovedností. Cílem je posílit samostatnost a soběstačnosti lidí, jejichž schopnosti jsou z různých důvodů sníženy a umožnit jim využívat běžné veřejné nebo komerční služby a další zdroje společnosti. Podporované zaměstnávání (PZ) Služba je určena lidem, kterým snížené dovednosti a schopnosti zejména v oblastech využívání veřejných míst a služeb, komunikace, atd. zabraňuje využití služeb zaměstnanosti. Tito lidé potřebují osobní individuální pomoc nejen se získáním pracovního místa, ale i s jeho udržením. Jde o časově omezenou, přitom však dlouhodobou (řádově měsíce až 2 roky) službu, u níž se ze strany uživatelů předpokládá aktivní přístup a jejíž podstatou je podpora rozvoje dovedností, potřebných pro získání a udržení si pracovního místa.Podpora je uživateli k dispozici v případě potřeby i přímo na pracovišti. Cílem je umožnit lidem v produktivním věku využívat služeb zaměstnanosti, zejména pak získat a udržet si místo na otevřeném trhu práce (mimo systém chráněných dílen) za rovných platových podmínek. Přechodné zaměstnávání (PE) Služba je určena lidem, jejichž snížené dovednosti využívat veřejná místa a služby, komunikovat, prosazovat vlastní zájmy atd. jsou současně provázeny neexistencí nebo výrazným omezením pracovních návyků. Jde o časově omezenou (řádově měsíce) podporu poskytovanou zařízením na běžných pracovištích jiných zaměstnavatelů bez uzavření pracovněprávního vztahu. Cílem je umožnit lidem v produktivním věku získat nebo obnovit pracovní návyky nutné k pozdějšímu získání a udržení si pracovního místa. Domy na půli cesty (DC) Služba je určena lidem, kteří opouštějí ústavní zařízení, jiná pobytová zařízení (např. terapeutické komunity, psychiatrické léčebny apod.), případně rodinu a schopnosti těchto osob začlenit se do života běžné společnosti jsou v důsledku snížených dovedností v oblasti péče o domácnost, prosazování práv a nároků a v dalších důležitých sférách psychosociálních dovedností sníženy. Jde o časově omezenou dlouhodobou službu v zařízení (řádově měsíce), která je spojena s poskytnutím bydlení. Cílem je rozvinout schopnosti lidí a umožnit jim, aby se osamostatnili a byli schopni vést samostatný život. Poradny (PO) Služba je určena lidem, kteří v důsledku snížené soběstačnosti v některých oblastech např. v uplatňování práv a nároků, využívání veřejných míst a služeb, kontaktu s komunitou i rodinou, komunikace, nejsou schopni bez vnější podpory vyřešit specifickou situaci ve svém životě.
29
Podpora je realizována prostřednictvím poskytování rad, zprostředkování informací o právech, povinnostech a oprávněných zájmech, odkazování, aktivní pomoci při vyjednávání, zastupování anebo doprovázení. Cílem je nabídnout možnosti řešení a pomoc při jejich realizaci a tím člověku umožnit, aby byl schopen vlastními silami vyřešit životní situaci nebo problém. Raná péče (RP) Služba je orientovaná na celou rodinu s dítětem raného věku (do 4 resp. 7 let věku), jehož vývoj je ohrožen vlivem zdravotního postižení či biologickými faktory nebo prostředím. Do služeb se promítají pedagogická, sociální a zdravotní opatření. Cílem je vrátit nebo zachovat rodičům jejich kompetenci k výchově dítěte a k vytváření vhodných podmínek pro jeho vývoj. Odlehčovací služby (OS) Pomoc rodinám, které celoročně pečují o dítě s postižením, ve zvládnutí péče za současného zachování ve společnosti běžných příležitostí pro rodiče (zaměstnání apod.). Služby jsou poskytovány zejména formou doprovodů dítěte do školy, péčí v domácím prostředí a také formou krátkodobých pobytů. Cílem je umožnit rodičům chodit do zaměstnání, zapojit se do společenského života, odpočinout si od celoroční péče o dítě. Zařízení pěstounské péče (PP) Služba je určena dětem bez rodinného zázemí (opuštěné děti, děti, které nemohou žít se svými rodiči z důvodu ohrožení týráním, zanedbáváním, děti, které jsou z důvodů postižení, onemocnění či poruch chování apod. umisťovány krátkodobě či dlouhodobě do ústavní péče). Obsahem služby je poskytnutí rodinného zázemí a rodinné výchovy. Cílem je umožnit opuštěným dětem žít v rodinném prostředí. Azylové domy (AD) Služba je určena lidem bez přístřeší, kteří mají základní zájem o získání vlastního bydlení. Podstatou služby je poskytnutí přechodného ubytování za současné motivace k aktivitě a pomoc s navržením a realizací způsobů, jak si zajistit vlastní bydlení. Jde o režimové zařízení, v němž se život odlišuje od běžné normy. Cílem je najít další uplatnění či zakotvení pro lidi bez přístřeší a umožnit jim řešit samostatně jejich problémy a minimalizovat závislost na sociální pomoci. Noclehárny (NO) Služba je určena lidem bez přístřeší, kteří mají zájem o přespání, u kterých se ale nevyžaduje aktivní zájem o zajištění si vlastního bydlení. Podstatou služby je poskytnutí přespání, případně stravy. Dále je uživatelům, v případě zájmu, poskytnuta informace o návazných sociálních službách, s jejichž pomocí lze řešit jejich nepříznivou sociální situaci. Jde o nízkoprahové zařízení. Hlavním cílem je snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života uživatelů a vytvořit podmínky, aby v případě zájmu mohl uživatel získat vlastní bydlení. (Noclehárna plní funkci prvního stupně integračního programu.)
30
Nízkoprahová denní centra (NC) Služba je určena lidem bez přístřeší, kteří mají zájem o využití hygienického zařízení, jídlo a zázemí přes den, ale u nichž není vyžadován aktivní zájem o zajištění jejich potřeb vlastními silami. Vedle poskytnutí strany a možnosti základní hygieny je dále uživatelům v případě zájmu poskytnuta informace o návazných sociálních službách, s jejichž pomocí lze řešit jejich nepříznivou situaci. Jde o nízkoprahové zařízení. Cílem je snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života lidí bez domova a vytvořit podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svou situaci vlastními silami. Terénní programy pro uživatele drog (SW) Služba je určena lidem, kteří zneužívají návykové látky, žijí nedůstojným nebo rizikovým způsobem života, žijí v prostředí zasaženém sociálně patologickými jevy (drogy, rasismus) a jsou jimi přímo ohroženi apod. Podstatou služby je vytváření podmínek pro navázání kontaktu s těmito lidmi, jejichž způsob života vede k tomu, že nechtějí nebo sami nemohou řešit situaci, v níž se ocitli. Jedná se o mobilní formu služby. Cílem je minimalizovat možná sociální a zdravotní rizika související se způsobem života těchto lidé. Umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (DM) Služba je určena lidem, kteří žijí v prostředí zasaženém sociálně-patologickými jevy (drogy, rasismus) a jsou jimi bezprostředně ohroženi. Jde o vytváření podmínek pro navázání kontaktu s lidmi, jejichž způsob života vede k tomu, že nechtějí nebo sami nemohou řešit nepříznivou sociální situaci, v níž se ocitli. Jedná se stacionární formu služby. Cílem je minimalizovat možná sociální a zdravotní rizika související se způsobem života těchto lidí, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Kontaktní centra (KC) Služba je určena lidem kteří zneužívají návykové látky, žijí nedůstojným nebo rizikovým způsobem života apod. a jejichž způsob života vede k tomu, že nechtějí anebo sami nemohou řešit nepříznivou sociální situaci, v ní se ocitli. Podstatou služby je vytváření podmínek pro navázání kontaktu s těmito lidmi, v případě zájmu poskytnutí informací a rad, které jim umožní řešit vlastní nepříznivou sociální situaci. Jedná se o stacionární formu služby. Cílem je minimalizovat sociální a zdravotní rizika související se způsobem života těchto lidí. Umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Terapeutické komunity (TK) Služba je určena lidem, kteří jsou závislí na návykových látkách (prošli detoxikací) či mají jinou chronickou psychickou poruchu a kteří mají zájem o změnu životního stylu a návrat do běžného života. Jde o režimové pobytové zařízení, které poskytuje střednědobou a dlouhodobou (obvykle 6-9 měsíců) časově omezenou pomoc. Cílem je umožnit lidem změnit životní styl a zapojit se do běžného života.
31
Krizová pomoc (KP) Jde o neodkladnou pomoc lidem, kteří nejsou schopni vlastními silami a nebo z vlastních zdrojů, zvládnout v potřebném čase svůj životní prožitek nebo životní situaci. Krizová pomoc je krátkodobá (obvykle do 7 dnů), je poskytována nepřetržitě a v dosahu má krizové lůžko. Cílem je poskytnou člověku v této situaci bezpečí, podporu a vedení při zvládnutí situace vlastními silami, aby pocítil úlevu a naději na návrat na předkrizovou úroveň. Tísňové péče (TP) Služba je určena lidem, kteří jsou v důsledku snížení soběstačnosti v oblasti osobní péče či zdravotního stavu vytaveni stálému, vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu nebo schopností. Jde o nepřetržitou distanční hlasovou a elektronickou komunikaci s těmito lidmi. Cílem služby je umožnit setrvání trvale nebo přechodně osamělých lidí v uvedené situaci ve vlastním domácím prostředí při maximálním snížení rizika poškození jejich zdraví nebo života. Typologie sociálních služeb může být určena dle různých kritérií. Příkladem může být třídění dle: - délky trvání služby – dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé; - místa poskytování služby – služby spojené s bydlením v zařízení, spojené s návštěvou zařízení, spojené s návštěvou uživatele; - charakteru činnosti služby – služby sociální péče, služby sociální intervence, služby sociálních aktivit; Služby sociální péče jsou z důvodu jednodušší následné grafické i textové presentace řazeny dle povahy do tří skupin: Rezidenční služby: jedná se o služby pro takové klienty, kteří nechtějí či nemohou žít v přirozeném prostředí (domovy pro seniory a občany s postižením, penziony, chráněné bydlení aj.); Terénní služby: poskytují klientům možnost zachování takové kvality života, která by jim dovolila žít v přirozeném prostředí (zpravidla v jejich domácnostech) a mají za cíl se přirozenému prostředí co nejvíce přiblížit, mají podpůrný charakter (osobní asistence - jako komplex služeb, pečovatelská služba, stacionáře, chráněné dílny, odlehčovací péče aj.); Služby sociální intervence: poskytují okamžitou a nepostradatelnou podporu v krizových situacích, pomáhají člověku znovu nalézt své místo ve společnosti. Jedná se o služby včasné pomoci, služby pomáhající při řešení problémů a služby zabezpečující podmínky pro přežití. Služby sociální intervence mají preventivní charakter (poradenství, dům na půl cesty, denní centrum, terapeutické komunity, aj.).
32
2.2. NÁSTROJE K ROZVOJI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB 2.2.1. STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Optimalizace systému poskytování sociálních služeb je problematikou složitou a je nezbytná spolupráce všech zainteresovaných stran. Podstatným krokem vedoucím ke změnám stávající situace v oblasti kvality poskytování sociálních služeb je potřeba zaměřit se zejména na aktivní podporu prosazování a zavedení standardů kvality sociálních služeb do praxe. Cílem je vytvořit podmínky pro rovné příležitosti k užívání těchto služeb ve společnosti a snaha zajistit směřování sociálních služeb k podpoře setrvání člověka v přirozeném prostředí a k rozvoji jeho přirozených sociálních vazeb tam, kde je to možné. Standardy kvality sociálních služeb (dále jen „standardy“) byly vytvořeny v uplynulých třech letech ve spolupráci se státními a nestátními subjekty v rámci česko-britského projektu Podpora MPSV při realizaci reformy sociálních služeb. Vzhledem k tomu, že vznikly v takto široké a dlouhodobé diskusi, lze je považovat za všeobecně přijatou představu o tom, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Standardy byly publikovány v roce 2002 Ministerstvem práce a sociálních věcí a jsou pojímány jako doporučený trend v rozvoji sociálních služeb. Jde o soubor jasně definovatelných, měřitelných a ověřitelných kritérií s cílem objektivně posoudit kvalitu poskytované služby. Jsou jimi mimo jiné rovněž stanovena práva a povinnosti poskytovatelů i uživatelů služby. Standardy, jichž je celkem 17, jsou rozděleny do 3 základních částí (standardy jsou popsány jen obecně, více informací o nich je obsaženo např: na internetových stránkách MPSV: www.mpsv.cz): Procedurální standardy: jsou nejdůležitější, stanovují, jak má poskytování služby vypadat, stanovují povahu poskytování služby, pravidla jednání se zájemcem o danou službu, způsob přizpůsobení se služby individuálním potřebám člověka. Týkají se ochrany práv uživatelů služeb a vytváření ochranných mechanismů jako jsou postupy při stížnostech, při střetech zájmů apod.; Standard 1 – cíle a způsoby poskytování služeb 2 – ochrana práv uživatelů 3 – jednání se zájemcem o službu 4 – dohoda o poskytování služby 5 – plánování a průběh služby 6 – osobní údaje 7 – stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociálních služeb 8 – návaznost na další zdroje Personální standardy: se věnují personálnímu zajištění služeb. Kvalita služby je přímo závislá na pracovnících, na jejich dovednostech a vzdělání, schopnostech, vedení a podpoře, na podmínkách, které pro práci mají apod. Standard 9 – personální zajištění služeb 10 – pracovní podmínky a řízení poskytování služeb 11 – profesní rozvoj pracovníků a pracovních týmů
33
Provozní standardy: definují podmínky pro poskytování sociálních služeb. Zaměřují se na prostory, v nichž jsou služby poskytovány, na dostupnost, ekonomické parametry služby, rozvoj jejich kvality. Standard 12 – místní a časová dostupnost služby 13 – informovanost o službě 14 – prostředí a podmínky poskytování služeb 15 – nouzové a havarijní situace 16 – zajištění kvality služeb 17 – ekonomika
2.2.2. KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ Komunitní plánování umožňuje plánovat sociální služby způsobem odpovídajícím místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Jde o otevřený proces zjišťování potřeb a zdrojů, včetně hledání nejvhodnějších variant řešení. V komunitním plánování jde zejména o zapojení uživatelů služeb, poskytovatelů a zadavatelů do přípravy a uskutečňování plánu služeb na svém území a dosažení konsenzu při dialogu a vyjednávání, který je přijat a podporován většinou účastníků. Výsledkem komunitního plánování je zejména systém sociálních služeb na místní úrovni, který odpovídá zjištěným místním potřebám, reaguje na lokální odlišnosti a zajišťuje, že finanční prostředky na služby vynakládané jsou efektivně využívány. Uživatel sociálních služeb je člověk v nepříznivé sociální situaci, kterému jsou služby určeny. Cíle a záměry uživatelů mají při komunitním plánování stejnou váhu jako cíle zadavatelů a poskytovatelů. Zadavatel je ten, kdo je odpovědný za zajištění sociálních služeb, které odpovídají místním potřebám – tj. obec nebo kraj. Poskytovatel sociálních služeb může být: fyzická osoba, nestátní nezisková organizace, organizace zřízená obcí, organizace zřízení krajem, organizace zřízená státem. Všichni poskytovatelé mají při komunitním plánování rovné postavení. Jejich cíle a záměry mají stejnou váhu. Z důvodu adresnosti poskytovaných služeb, nutnosti detailní znalosti místních, popřípadě regionáních odlišností, podmínek a různorodých požadavků, je komunitní plánování a zpracování komunitního plánu zejména záležitostí obcí. Je velmi podstatné, že v procesu komunitního plánování musí být potřeby, priority a směry rozvoje sociálních služeb stanoveny lidmi, kteří v obcích žijí. Cílem je nejen posilovat sociální soudržnost komunity, ale také přispívat k sociálnímu začleňování a předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivců i skupin. Participace všech účastníků systému sociálních služeb (poskytovatelé, zadavatelé i uživatelé), jejich spolupráce a přínosný dialog je předpokladem ke zvyšování kvality, dostupnosti sociálních služeb a jejich rozvoji s reflexí individuálních potřeb a lokálních diferencí. Součástí komunitního plánování je také soustava sledování, hodnocení a informování veřejnosti. Neméně podstatným faktem je dosažení efektivity investovaných finančních prostředků neboť jsou vynakládány jen na takové služby, jichž je v dané oblasti opravdu zapotřebí a které budou skutečně využívány.
34
3. PROBLÉMOVÉ OKRUHY, CÍLE A OPATŘENÍ V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Na území Moravskoslezského kraje jsou poskytovány sociální služby různými poskytovateli. Poskytovatelem sociálních služeb může být: fyzická osoba, nestátní nezisková organizace, organizace zřízená obcí, organizace zřízená krajem, organizace zřízená státem. Takto definovaný poskytovatel vytváří zařízení, v němž jsou sociální služby uživatelům poskytovány a je charakterizováno místem, časem a klientelou. V minulosti nebyla vytvářena žádná kompletní evidence poskytovatelů sociálních služeb. Údaje sloužící jako podklad ke zpracování současné počáteční evidence poskytovatelů byly získávány z více zdrojů, zejména však prostřednictvím dotazníků adresovaných obcím v kraji, do nichž zaznamenaly poskytovatele sociálních služeb na jejich území. Dotazníky byly distribuovány v říjnu 2002 a termín odevzdání byl stanoven do konce roku 2002, avšak ne všemi oslovenými byl dodržen. V souvislosti s druhou etapou reformy veřejné správy, následným zrušením okresních úřadů, došlo rovněž k situaci, že samotné obce neměly zcela jasný přehled o všech státních i nestátních subjektech činných v oblasti sociálních služeb a dotazníky tak nebyly úplné. Dále byla získaná data srovnávána s dostupnými databázemi, s výstupy dotační politiky kraje a ministerstva. Informace byly průběžně doplňovány a jsou zpracovány k datu 1. 8. 2003. Není možné garantovat stoprocentní zachycení všech poskytovatelů sociálních služeb neboť se stále objevují noví. Sociální služby jsou dle formy děleny na rezidenční, terénní a intervenční. V následujícím textu bude zmíněna i skupina tzv. kombinovaných služeb, do níž jsou řazeny služby obsahující prvky výše uvedených forem. Zařazení jednotlivých typů služeb do základních kategorií rezidenčních, terénních a intervenčních služeb se liší dle převažujících kritérií. V této úvodní studii jsme se opírali o vlastní zařazení poskytovatele. V Moravskoslezském kraji celkem ze 361 (100 %) zjištěných poskytovatelů sociálních služeb zajišťuje rezidenční služby 170 (48 %), terénní služby 63 (17 %), intervenční služby 117 (32 %) a služby kombinované 11 (3 %) - viz graf č. 1. Klíčem pro dělení území kraje bylo zvoleno územní členění, které odpovídá správnímu rozdělení kraje na 31 obcí (jde o obce s pověřeným obecním úřadem dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů), čímž bylo dosaženo vytyčení určitých základních spádových oblastí. Detailní členění poskytovatelů sociálních služeb působících na území kraje je uvedeno v tabulce č. 4.
35
Graf č. 1: Poskytov atelé sociálních služeb v Morav skoslezském kraj i
3% 32% 48%
17%
rezidenční služby
terénní služby
intervenční služby
kom binované sl.
Informační zdroj: Výstupy z dotazníkového šetření odboru sociálních věcí a zdravotnictví MSK k 1. 8. 2003
O rozložení poskytovaných sociálních služeb v Moravskoslezském kraji a jejich struktuře v jednotlivých správních územích obcí vypovídá následující graf č. 2 Graf č. 2:
Struktura sociálních služeb (soc. sl.) v Moravskoslezském kraji poskytovaných ve správním území obcí s pověřeným úřadem
Poskytovatelé sociálních služeb v Moravskoslezském kraji
Mesto Albrechtice
3%
Osoblaha 32%
48%
Vrbno pod Pradedem 17%
Krnov
Bruntál Rýmarov
Kravare
Horní Benešov Opava
Hlucín Bohumín
Moravský Beroun
Orlová
Ostrava
Vítkov Bílovec
Legenda Hranice kraje
Pocet poskyt. soc. služeb
Hranice obce s pov. úřadem celkem
Odry
Struktura soc. služeb
0
pocet obyvatel
1
22 000
Fulnek
2 -8
soc.sl. kombinované
9 - 13
soc.sl. intervencní
14 - 27
soc.sl. terénní
28 - 89
soc.sl. rezidencní
Karviná
Havírov Vratimov Ceský Tešín
Studénka Príbor Nový Jicín
Frýdek-Místek Trinec
Koprivnice Frenštát pod Radhoštem
Frýdlant nad Ostravicí
Jablunkov
Poznámka: Velikost kruhového diagramu je přizpůsobena počtu obyvatel ve správním území dané obce s pověřeným úřadem. Vyhotovil:
Mgr. Marta Hrnková, RNDr. Stanislav Hasalík, KÚ MSK, 8/2003 zdrojová data - Odbor sociálních věcí a zdravotnictví GIS data vyhotovena s použitím dat RZM 10, ČÚZK 2002
[ Měřítko: 1:650 000
36
Jak z mapy vyplývá, zdaleka ne všechny regiony jsou pokryty sítí sociálních služeb stejnou měrou. Jednoznačně se tímto zviditelňuje potřeba propojit a doplnit sociální služby v místech, kde schází. Tabulka č. 4: Přehled obcí II. stupně v Moravskoslezském kraji – demografie a přehled počtu poskytovatelů sociálních služeb a forem poskytovaných služeb poř. číslo
obce II. a III.st.
Správní obvod obce – počet obyvatel
Forma poskytované sociální služby rezidenční terénní intervenční
kombinované celkem
1. Bílovec
14 612
1
0
0
0
1
2. Bohumín
30 053
5
1
1
0
7
3. Bruntál
25 423
4
2
5
0
11
4. Č. Těšín
28 810
10
2
6
0
18
5. Frenštát p. R.
20 720
6
0
0
0
6
6. Frýdek-Místek
108 529
13
8
4
0
25
7. Frýdlant n.O.
20 056
3
0
1
0
4
8. Fulnek
7 238
0
0
0
0
0
9. Havířov
99 986
9
4
10
0
23
10. Hlučín
39 793
6
2
0
0
8
11. H. Benešov
3 560
0
1
0
0
1
12. Jablunkov
22 662
2
2
0
0
4
13. Karviná
75 250
11
5
11
0
27
14. Kopřivnice
28 735
3
2
1
0
6
15. Kravaře
20 768
1
0
0
0
1
16. Krnov
31 641
6
2
11
0
19
17. Město Albrechtice
8 553
2
0
0
0
2
18. Moravský Beroun
5 669
0
0
0
0
0
19. Nový Jičín
45 752
7
2
4
0
13
20. Odry 21. Opava
13 258 102 221
1 24
1 11
0 18
0 3
2 56
22. Orlová
48 249
6
1
6
0
13
23. Osoblaha
3 105
1
0
0
0
1
337 103
31
13
38
7
89
25. Příbor
13 109
2
1
0
0
3
26. Rýmařov
17 984
0
0
0
1
1
27. Studénka
12 164
2
1
0
0
3
28. Třinec
54 895
11
1
1
0
13
29. Vítkov
14 308
2
1
0
0
3
30. Vratimov
6 456
0
0
0
0
0
31. Vrbno p. Pradědem
8 535
1
0
0
0
1
170
63
117
11
361
24. Ostrava
CELKEM
Legenda: obce II. stupně – obce s pověřeným obecním řadem obce III. stupně – obce s rozšířenou působností Zdroj: Český statistický úřad, data za rok 2002 Výstupy z dotazníkového šetření odboru sociálních věcí a zdravotnictví MSK k 1. 8. 2003
CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ V minulosti byly klientům poskytovány zejména sociální služby rezidenčního charakteru. Na této situaci se do jisté míry podílely historické aspekty. Osoby s postižením, dlouhodobě nemocní byli izolováni od společnosti a umisťování v uzavřených ústavních zařízeních. 37
Ústavní péče byla koncipována jako ochrana klientů před nároky vnějšího světa s pevně stanoveným režimem a převahou zdravotnického přístupu k řešení problému. Po revoluci v roce 1989 vznikl nově prostor pro nestátní organizace při působení na poli sociálních služeb. Subjekty, jež mezi prvními využily této možnosti, byly církve a občanská sdružení a docházelo tak k živelnému rozvoji sociálních služeb, a to především terénních a intervenčních, což podporovala mj. tehdejší grantová politika státu. Území Moravskoslezského kraje vykazuje značné disproporce v pokrytí poskytovateli sociálních služeb. Rozmístění poskytovatelů bylo závislé na jejich schopnosti získat finance a rozvinout tak infrastrukturu v oblasti. Situace byla rovněž ovlivněna rozdílným přístupem bývalých okresů ve způsobu reakce na potřeby regionu a jejich uměním využít možností, jež jim byly k dispozici a rozvinuly trh. Soudobý trend směřuje k tomu, aby služby sociální péče zaměřené na seniory byly zajišťovány obcemi. Fakt, že péče o občany obcí, tedy také o seniory, je záležitostí obcí, jednoznačně vyplývá i ze současné legislativy. V souvislosti s tímto je nutná obecní podpora především terénních služeb (např. pečovatelská služba, osobní asistence), jimiž je poskytována pomoc seniorům v jejich domácím prostředí, kdy jsou zachovány společenské vazby občanů, se současným upouštěním od principů ústavní péče v daných zařízeních. Kraj v souladu s výše uvedenou tendencí bude zřizovat zejména zařízení pro specifickou skupinu obyvatel, jejichž potřebnost přesahuje rámec jednotlivých obcí. Jedná se tedy především o ústavy sociální péče s větší kapacitou klientů - osob s postižením. CÍLE A OPATŘENÍ K ŘEŠENÍ CÍLE: 1. Vytvořit databázi poskytovatelů sociálních služeb na území kraje. 2. Zajistit podmínky pro vytvoření spektra sociálních služeb v kraji, které by odpovídalo skutečným potřebám regionu. 3. Přizpůsobit rozvoj struktury sociálních služeb spektru sociálních služeb v kraji. 4. Podpořit optimální propojenost a návaznost jednotlivých služeb na území kraje. OPATŘENÍ: 1. Vypracovat analýzu vytvořenou na základě databáze poskytovatelů sociálních služeb, databázi průběžně aktualizovat, poskytnout obcím a zpřístupnit veřejnosti, umožnit poskytovatelům evidenci v databázi. 2. V nově vyhlašovaných dotačních programech kraje preferovat terénní a intervenční sociální služby. 3. Při rozvoji sociálních služeb v kraji preferovat terénní a intervenční služby před službami ústavní péče. 4. Provést monitoring síťování sociálních služeb v kraji.
38
3.1. REZIDENČNÍ SLUŽBY Jedná se o služby pro takové klienty, kteří nechtějí či nemohou žít v přirozeném prostředí. Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole o sociálních službách, do komplexu rezidenčních služeb řadíme: domovy a penziony, ústavy sociální péče, azylové domy, noclehárny, chráněné bydlení, domy na půli cesty, dílny, centra denních služeb - pokud jsou spojeny s rezidenčními službami, terapeutické komunity, pěstounská péče aj. Z celkového počtu 170 poskytovatelů rezidenčních služeb jsou jimi nejvíce zajišťovány služby v domovech penzionech (67 zařízení se 6095 lůžky), v azylových domech (27 zařízení se 792 lůžky), v ústavech sociální péče (24 zařízení se 1893 lůžky) a v centrech denních služeb (24 poskytovatelů). Podrobnější informace o jmenovaných službách jsou předkládány v následujícím textu. Při pohledu na stav ve srovnávaných 31 obcích lze konstatovat, že v rámci zabezpečování rezidenčních služeb jednoznačně vyniká Ostrava, následovaná Opavou, Frýdkem-Místkem, Karvinou a Třincem. V této souvislosti je však nutné vzít v úvahu skutečnost rozdílné velikosti území obcí a jejich počtu obyvatel. Přehled četnosti poskytovatelů rezidenčních služeb v MSK tvoří přílohu č. 2. Nejčetněji jsou služby domovů a penzionů poskytovány na území Ostravy. Následuje Opava, Frýdek-Místek a Třinec. Přehled četnosti stavu lůžek v domovech a penzionech v MSK s uvedením počtu zařízení v jednotlivých obcích je znázorněn v příloze č. 3. Kumulace azylových domů a nocleháren je největší v Ostravě. Dále se ve větším počtu tato zařízení nacházejí v Havířově a v Karviné .V příloze č. 4 je uveden přehled rozmístění azylových domů a nocleháren v kraji včetně počtu lůžek v nich. Ústavy sociální péče jsou v nejvyšší míře provozovány v lokalitě Opavy, kde jsou služby poskytovány 5 zařízeními pro 637 klientů v celoročním režimu pobytu. V globálním přehledu četnosti lůžek v ústavech sociální péče v MSK, který je zmapován v příloze č. 5, je také zaznamenána situace v Ostravě, kde 2 zařízení poskytují služby celoročně 367 osobám. Ve výše uvedené příloze je rovněž uveden počet ústavů sociální péče v daných obcích, přičemž je však podstatné poukázat na fakt, že např. jedno zařízení disponuje vyšší kapacitou míst než více zařízení v jiné obci. Situace sociálních služeb rezidenčního charakteru, které jsou v kraji poskytovány, je zachycena ve shora uvedené tabulce č. 4. a v přehledu všech zachycených sociálních služeb v kraji tvořícího přílohu č.1.
3.1.1. REZIDENČNÍ SLUŽBY – CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ Rezidenční služby jsou, stejně jako další sociální služby, poskytovány krajem, obcemi, organizacemi a občany. Kraj i obce mohou zřizovat zařízení rezidenčního charakteru v samostatné působnosti. Kraj svou sociální politikou podporuje také nestátní sektor, poskytuje poradenské služby, provádí metodické vedení a kontrolu.
39
Rezidenční služby v Moravskoslezském kraji pokrývají spektrum všech poskytovaných sociálních služeb největší měrou, a to téměř 50 %, přičemž kraj se na zajišťování služeb tohoto typu podílí nejvíce. Jedná se zejména o služby zabezpečované v domovech a penzionech, v ústavech sociální péče a v centrech denních služeb. Jak již bylo zmíněno, péče o občany obcí, tedy také o seniory, je záležitostí obcí a jednoznačně vyplývá i ze současné legislativy. Kraj v souladu s výše uvedenou tendencí bude zřizovat zejména zařízení pro specifickou skupinu obyvatel, jejichž potřebnost přesahuje rámec jednotlivých obcí. Jedná se tedy především o ústavy sociální péče s větší kapacitou klientů - osob s tělesným, mentálním postižením. Tento trend zatím není plně uplatňován a potřebnost jeho realizace rovněž reflektuje výbor sociální a zdravotní zřízený krajským zastupitelstvem. V současné době jsou v oblasti ústavních služeb preferována zařízení koedukovaná, komunitního typu (asi pro 50 osob), respektující standardy kvality sociálních služeb, v nichž je možno pracovat s klientem individuálně, dle jeho potřeb a schopností a zabezpečit tak maximální rozvoj jeho osobnosti. Z těchto důvodů dochází k transformaci a rozvolnění velkokapacitních ústavů na menší, přičemž jsou opouštěny dispozičně nevyhovující objekty (např. zámky), ve kterých byly dříve ústavní služby často poskytovány. V minulosti ve velkých ústavech, kam byli lidé s postižením umisťováni a segregováni od společnosti, převládal ošetřovatelský typ péče a výchovně-pedagogické, rozvojové aktivity byly opomíjeny, čemuž odpovídala také profesní struktura pracovníků. Ovšem zdaleka ne všichni klienti potřebují ošetřovatelský typ péče, proto je prosazována změna ve smyslu posílení počtu pedagogů a vychovatelů na úkor snížení počtu zdravotnických pracovníků. Přes fakta uvedená v předchozím odstavci stále existuje kategorie klientů, kteří potřebují převážně ošetřovatelský typ péče a je tedy nezbytné vybudovat v kraji nové zařízení – ošetřovatelský ústav. V kraji chybí služba, jež by reflektovala nutnost péče o skupiny osob s úzce specifickými problémy, a to o seniory s diagnózou psychózy a závislostí na alkoholu. Tito lidé jsou vesměs umisťováni v domovech důchodců, kde tvoří nesourodý prvek svými odlišnými způsoby chování, potřebami a vyžadují zvláštní typ péče, který jim v domovech důchodců nemůže být poskytnut. Z analýzy rezidenčních služeb vyplynula nerovnoměrnost rozptýlení poskytovatelů sociálních služeb v kraji. V určitých oblastech (např.Opavsko, Ostravsko) je síť poskytovatelů poměrně hustá, v jiných (např. Bruntálsko) jsou sociální služby zastoupeny nedostatečně, případně neodpovídají potřebám regionu. Tento problém není doménou pouze Moravskoslezského kraje, ale potýkají se s ním i kraje ostatní.
40
3.1.2. REZIDENČNÍ SLUŽBY – CÍLE A OPATŘENÍ K ŘEŠENÍ CÍLE: 1. Zvyšovat kvalitu poskytovaných rezidenčních služeb tak, aby zařízení odpovídala standardům kvality sociálních služeb. 2. Podporovat vznik nových a transformaci současných zařízení na koedukovaná zařízení a zařízení komunitního typu. 3. Působit na změnu struktury pracovníků v zařízeních poskytujících rezidenční služby tak, aby odpovídala specifickým potřebám cílových skupin. 4. Působit na změnu úrovně vzdělání v zařízeních poskytujících rezidenční služby. 5. Podpořit vznik nového typu zařízení – ošetřovatelského ústavu, který by byl určen pro skupinu klientů potřebujících převážně péči zdravotnického personálu. 6. Podpořit zřízení chybějícího zařízení pro psychotiky a osoby závislé na alkoholu ve věku seniorů. OPATŘENÍ: 1. V zařízeních zřizovaných krajem zavést do praxe standardy kvality sociálních služeb. 2. Informovat obce o možnostech zvyšování kvality sociálních služeb. 3. V rámci dotačního řízení podpořit stávající zařízení, v nichž jsou poskytovány sociální služby dle standardů kvality sociálních služeb, formou příspěvku na provoz a podpořit dotacemi nové poskytovatele, kteří reagují na potřeby lokality. 4. Působit a podílet se na vzniku nových a na transformaci současných zařízení na koedukovaná zařízení komunitního typu. 5. Provést analýzu a vyhodnocení struktury personálu ve vztahu k potřebám cílových skupin. 6. Podporovat aktivity v rámci celoživotního vzdělávání pracovníků. 7. Zohledňovat kvalifikaci, která by odpovídala potřebám cílové skupiny klientů, při výběru pracovníků 8. V rámci rozvoje sociálních služeb v kraji podpořit vznik chybějících zařízení určených pro specifické cílové skupiny se zvláštními potřebami. 9. Podpořit vznik zařízení pro seniory závislé na alkoholu a psychotiky a vznik ošetřovatelského ústavu vyhlášením dotačního programu.
41
3. 2. TERÉNNÍ SLUŽBY Terénní služby poskytují klientům možnost zachování takové kvality života, která by jim dovolila žít v přirozeném prostředí (zpravidla v jejich domácnostech) a mají za cíl se přirozenému prostředí co nejvíce přiblížit, mají podpůrný charakter. Komplex terénních služeb zahrnuje pečovatelskou službu, osobní asistenci, průvodcovskou předčitatelskou a tlumočnickou službu, podporované bydlení, odlehčovací služby, ranou péči, chráněné dílny, centra denních služeb a další. K terénním službám je systémové zařadit centra denních služeb, avšak s ohledem na vlastní určení poskytovatelů, je tato služba zpracována v rezidenčních a intervenčních službách. V profilu 63 poskytovatelů terénních služeb zcela dominuje pečovatelská služba (48 poskytovatelů), jež je realizována zejména na území Opavy, Frýdku-Místku a Ostravy. Služby osobní asistence jsou k dispozici uživatelům především v Ostravě (celkem 4 poskytovatelé ze 7), lze jich také využít ve Frýdku-Místku, v Karviné a v Opavě. Služba podporovaného bydlení je zaznamenána v Opavě. Pouze v Karviné jsou zaznamenány 2 subjekty specializující se na poskytování průvodcovské, předčitatelské a tlumočnické služby. Na území Ostravy jsou poskytovatelé služeb odlehčovacích a rané péče poskytující služby i širšímu okolí. V souhrnu lze uvést, že nejvíce jsou různými subjekty uspokojovány potřeby občanů v rámci terénních služeb v Ostravě, Opavě, Frýdku-Místku, případně pak v Karviné. Přehled četnosti poskytovatelů terénních služeb v MSK tvoří přílohu č. 6. Konkrétní data jsou zaznamenána ve výchozí příloze č. 1.
3.2.1. TERÉNNÍ SLUŽBY – CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ V Moravskoslezském kraji je terénní služba, tvořící téměř 1/5 z celkového objemu sociálních služeb, zajišťována zejména obcemi a nestátními subjekty. V profilu terénních služeb zcela dominuje pečovatelská služba poskytující pomoc občanům v domácím prostředí. Kraj prostřednictvím Okresního ústavu sociálních služeb v Opavě (dále jen „OÚSS“), který bude k 1. 1. 2004 rozdělen, do konce roku 2003 poskytoval pečovatelskou službu na území 13 obcí. Od roku 2004 kraj tuto službu přestane poskytovat a její zajištění bude záviset na přístupu obce, která ji bude zajišťovat vlastní organizací či ve spolupráci s jiným poskytovatelem. Rovněž při hodnocení terénních služeb, stejně jako u jiných druhů sociálních služeb, je patrno její nerovnoměrné pokrytí v jednotlivých lokalitách. Nejvíce jsou uspokojovány potřeby občanů v rámci terénních služeb na Opavsku, Ostravsku, Frýdecko-Místecku, Karvinsku. Avšak s výjimkou pečovatelské služby, jsou v Moravskoslezském kraji další
42
druhy služeb terénního charakteru zastoupeny v relativně nízkém počtu. Tento stav nekoresponduje s trendem zaměřujícím se na rozvoj terénních služeb. Terénní služby jsou do jisté míry schopny nahradit služby ústavní. Jejich zajišťování je méně finančně náročné, jsou schopny pružně reagovat na variabilitu situací a podporují využití přirozených zdrojů řešení obtížných sociálních situací.
3.2.2. TERÉNNÍ SLUŽBY – CÍLE A OPATŘENÍ K ŘEŠENÍ CÍLE: 1. Podporovat stávající terénní služby a vytvářet podmínky pro zvýšení kapacity terénních služeb, zejména v oblastech, kde jednotlivé druhy služeb zcela chybí. 2. Podpořit rozvoj odlehčovacích služeb. OPATŘENÍ: 1. V rámci financování rozvojových programů preferovat rozvoj terénních služeb. 2. Zvýšit informovanost obcí o potřebě posilovat terénní služby na území obce (zejména pečovatelskou službu, osobní asistenci, odlehčovací služby aj). 3. V rámci lůžkové kapacity kraje vytvořit podmínky pro rozvoj odlehčovacích služeb.
43
3.3. INTERVENČNÍ SLUŽBY Nově vznikající služby sociální intervence poskytují okamžitou a nepostradatelnou podporu v krizových situacích, pomáhají člověku znovu nalézt své místo ve společnosti. Jedná se o služby včasné pomoci, služby pomáhající při řešení problémů, krizí a služby zabezpečující podmínky pro přežití. Služby sociální intervence mají preventivní charakter a jsou zaměřeny na zamezení sociálního vyloučení, chudoby a prevenci kriminality. V souvislosti s komplexem intervenčních služeb hovoříme zejména o poradnách, tísňové péči, dílnách, přechodném a podporovaném zaměstnávání, centrech denních služeb, terapeutických komunitách, specifických programech pro uživatele drog, nízkoprahových centrech pro dospělé i děti, osobní asistenci aj. Z hlediska sociální prevence jsou zde zařazovány i azylové domy, ale s ohledem na stálé ubytovací kapacity v některých z nich jsou (spolu s ostatními podobnými zařízeními) analyzovány v rezidenčních službách. V Moravskoslezském kraji, na základě zjištěných údajů, působí celkem 117 poskytovatelů intervenčních služeb, přičemž nejčetněji jsou zastoupeny subjekty poskytující pomoc klientům prostřednictvím poraden (50). Sítí těchto zařízení je nejvíce pokryto území Ostravy, Opavy a Havířova. Přehled četnosti poskytovatelů intervenčních služeb v MSK (graf č. 1) a srovnání počtu poraden s celkovým počtem intervenčních služeb (zpracováno v %, graf č. 2) tvoří přílohu č. 7. Na provozu center denních služeb se podílí celkem 14 poskytovatelů, přičemž nejvíce z nich působí v regionu Ostravy, poté zařízení realizují své aktivity v Krnově a tato služba je dostupná rovněž v Opavě a Karviné. Z hlediska vzrůstající potřeby reagovat na situaci dětí, mládeže a dospělých ohrožených sociálně-patologickými jevy je těmto osobám na území kraje nabízena pomoc prostřednictvím 17 nízkoprahových a kontaktních center. Těmito službami je nejvíce pokryta oblast Ostravy a Karviné. Téměř 1/3 zařízení se nachází na území Ostravy. Zbývající působí v Opavě, v Krnově, Karviné a Havířově. Podrobný rozpis jednotlivých zajišťovaných služeb na konkrétním území je uveden v příloze č. 1.
3.3.1. INTERVENČNÍ SLUŽBY – CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ Intervenční služby jsou v množství všech poskytovatelů sociálních služeb zastoupeny přibližně 1/3 a jsou zajišťovány především nestátními subjekty. V této sféře je v Moravskoslezském kraji největší měrou poskytována pomoc klientům prostřednictvím poraden zaměřujících se na celou škálu poradenských aktivit, určených osobám, jež svou situaci, problém nejsou schopny vyřešit vlastními silami. V kraji působí velké množství poraden vzniklých na základě potřeb určitých skupin, avšak na území kraje je nedostatečné pokrytí všeobecným poradenstvím. Význam těchto služeb přímo narůstá s velikostí sídla. Důležitým faktorem při hodnocení situace sociálních služeb je jejich komplexní propojenost a návaznost, která v kraji není optimální. 44
3.3.2. INTERVENČNÍ SLUŽBY – CÍLE A OPATŘENÍ K ŘEŠENÍ CÍLE: 1. Podporovat poskytování intervenčních služeb v komplexech za účelem celistvého řešení vzniklých sociálních problémů. 2. Zprostředkovat informace potřebné k řešení obtížných sociálních situací občanů kraje jako prevenci sociálního vyloučení. OPATŘENÍ: 1. Informovat poskytovatele a obce o potřebě poskytovat intervenční služby v komplexech za účelem celistvého řešení vzniklých sociálních problémů. 2. Při podpoře rozvojových programů upřednostňovat služby v návazném propojení. 3. Podporovat rozvoj sítě občanských poraden, případně jejich specializovaných služeb pro určité skupiny (marginální skupiny, oběti násilí, senioři aj.)
45
3. 4. STANDARDY KVALITY V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH, VZDĚLÁVÁNÍ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Standardy kvality v sociálních službách jsou nástrojem ke zvyšování úrovně sociálních služeb. Standardy jsou souhrnem jasně definovaných, měřitelných a ověřitelných kritérií s cílem objektivně posoudit kvalitu poskytované služby. Jsou jimi rovněž stanovena práva a povinnosti poskytovatelů i uživatelů služby.
3.4.1. STANDARDY KVALITY, VZDĚLÁVÁNÍ – CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ a) Standardy kvality v sociálních službách V současné době je úroveň zavádění standardů kvality v sociálních službách a poskytování služeb podle těchto standardů u různých poskytovatelů služeb různá. Rozdíly jsou dány jednak historickým vývojem vzniku typů a zařízení služeb, ekonomickým potenciálem poskytovatele a zejména celkovým přístupem poskytovatelů, popřípadě zadavatelů ke změně postavení klienta v systému sociálních služeb. V minulosti byla kvalita služby posuzována zejména podle materiálního vybavení zařízení, v současné době je kladen ve zvýšené míře důraz také na kvalitu personálního a procedurálního zajištění služeb. Klíčový význam při zvyšování kvality služby mají procedurální standardy, které nevyžadují velké finanční náklady a jsou prvním možným konkrétním krokem poskytovatele k nastavení změn, které směřují především k posílení pozice klienta v systému sociálních služeb. Lze konstatovat, že v důsledku vývoje dotační politiky státu vůči nestátním subjektům v oblasti sociálních služeb, kdy byla tendence prioritně podporovat projekty uplatňující principy standardů a v důsledku toho, že se některé organizace na území MSK zapojily do procesu tvorby standardů v průběhu jejich vzniku, je úroveň poskytovaných sociálních služeb u některých poskytovatelů NNO na dobré úrovni. Obecně se však zavádění standardů kvality v sociálních službách t.č. vyznačuje nahodilým průběhem a nesystémovostí. V současné době nejsou k dispozici věrohodné kvantifikovatelné údaje o počtu subjektů, které zavádění standardů ve svých zařízeních realizují. b) Vzdělávání v oblasti sociálních služeb Pro kvalitu služby je důležitá vzdělanost pracovníků. Přímou práci s klienty by měli vykonávat a řídit lidé, kteří mají pro tuto činnost odbornou kvalifikaci. V současné době v sociální sféře pracují v různých úrovních pracovního zařazení a řízení zaměstnanci, kteří nemají potřebnou kvalifikaci. Oblast sociální práce se plně rozvinula jako obor až po roce 1989, kdy postupně vznikala síť škol na všech úrovních včetně vysokoškolské přípravy pracovníků. Na území MSK působí v oblasti středního školství Církevní střední škola a Střední zdravotnická škola sv. Anežky v Odrách (obory sociální činnost – sociální pečovatelství a sociální vychovatelství), Střední odborná škola v Krnově (obor sociální péče – pečovatelská činnost), Soukromá střední odborná škola ve Frýdku - Místku (obor sociální péče –
46
pečovatelská činnost), AHOL střední odborná škola s.r.o. v Ostravě (obor sociální péče – sociálně-správní činnosti a pečovatelská činnost). Další pracovníci na úrovni SOŠ a SOU jsou připravováni pro oblast sociální práce v příbuzných oborech a dalších studijních programech, např. ošetřovatelství, humanitární činnost apod. Ministerstvo školství rovněž akredituje u vybraných vzdělávacích institucí rekvalifikační kurzy, které poskytují rekvalifikaci v základních oblastech, ve kterých se pracovník musí orientovat, chce-li pracovat v sociálních službách. V oblasti vyššího odborného školství působí na území MSK Vyšší odborná škola sociálně právní v Ostravě (obor sociální práce). Vysokoškolské obory se sociálním zaměřením jsou vyučovány na Ostravské univerzitě na dvou fakultách - Filozofické fakultě s katedrou psychologie a sociální práce a Zdravotně sociální fakultě s katedrou sociální práce a dále na Slezské univerzitě ve studijním oboru sociální management. Vzdělávání v sociálních službách je velmi podstatnou složkou při zvyšování úrovně kvality poskytování služeb. Úzce souvisí zejména s naplňováním personálních standardů v oblasti rozvoje pracovníků a pracovních týmů. Mělo by se stát přirozenou součástí celoživotního vzdělávání odborníků pracujících v sociální sféře. Je žádoucí, aby poskytovatelé sociálních služeb měli vypracovány programy vzdělávání pracovníků a je nezbytné, aby se tyto programy odvíjely zejména od zjištěných potřeb uživatelů služeb a trendů v sociálních službách. V současné době není k dispozici objektivní informace o stavu úrovně vzdělanostního potenciálu v zařízeních sociálních služeb na území MSK. Informace jsou zjištěny prozatím u zařízení zřizovaných krajem (viz tabulka č. 11). Obecně lze konstatovat, že kvalifikovanost pracovníků ve službách a v jednotlivých zařízeních je nerovnoměrná a neproporcionálně zastoupená. Např. v typech služeb a zařízení, jejichž vznik spadá do historického období první poloviny 20. století, převládá dosud v důsledku tehdejšího pojetí péče, zejména medicínský přístup k péči o klienty.
3.4.2. STANDARDY KVALITY, VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH – CÍLE A OPATŘENÍ CÍLE: 1. Zvyšovat kvalitu poskytovaných sociálních služeb na území MSK. 2. Podporovat celoživotní vzdělávání pracovníků v sociálních službách, zvyšovat kvalifikovanost odborného personálu. OPATŘENÍ: 1. Podpořit zavádění standardů kvality v sociálních službách na území MSK formou vyhlášení dotačního programu Moravskoslezského kraje pro zavádění standardů kvality. 2. Podpořit zvyšování vzdělanostní úrovně pracovníků v sociálních službách formou vyhlášení dotačního programu pro vzdělávání pracovníků. 3. Zpracovat standardy kvality pro zařízení zřizovaná MSK. 4. V dotačních řízeních MSK na sociální služby prioritně podporovat subjekty, které zavádějí standardy kvality do praxe a mají zpracován program vzdělávání pracovníků.
47
3. 5. KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ 3.5.1. KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ Komunitní plánování je nástrojem k vytvoření optimalizace sociální sítě na vymezeném území reagujícím na potřeby občanů v konkrétních návaznostech na dostupné zdroje. Základním rysem komunitního plánování je a) místní zapojování všech, kterých se sociální služby týkají, na dialog a vyjednávání a na dosažení výsledku, který je přijat a podporován většinou účastníků, b) zvyšování podílu občanů na rozhodovacím procesu. Proces komunitního plánování v oblasti sociálních služeb na úrovni kraje je primárně závislý na existenci zpracovaných komunitních plánů obcí. Na základě znalosti potřeb na místní úrovni (obcí) lze vytvořit propojenou a funkční síť sociálních služeb na úrovni kraje, které budou dostupné a budou reagovat na reálnou potřebu obyvatel kraje. V současné době je v MSK komunitní plánování obcí v počátečním rozvoji. Do komunitního plánování se v Moravskoslezském kraji z 302 obcí do první poloviny roku 2003 aktivně zapojily 4 obce: Ostrava, Opava, Karviná a Havířov. V průběhu procesu zavádění komunitního plánování v ČR, který iniciovalo MPSV v rámci tříletého českobritského projektu Podpora MPSV při realizaci reformy sociálních služeb, byly v roce 2002 a 2003 proškoleny komunitní triády (uživatelé, zadavatelé, poskytovatelé) v řadě obcí na území ČR. Potenciál postupného zavádění komunitního plánování v dalších obcích na území kraje je především v možnosti využití zkušeností dobré praxe obcí, ve kterých proces komunitního plánování již probíhá, dále rovněž v možnosti využití nabídky vzdělávacích aktivit MPSV a dalších vzdělavatelů. Je možné také využít dotační programy různých poskytovatelů dotací nebo grantů, které jsou na komunitní plánování zaměřeny.
3.5.2. KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ – CÍLE A OPATŘENÍ CÍLE: 1. Vytvořit podmínky pro širší zavádění komunitního plánování v obcích na území MSK. 2. Na základě komunitních plánů obcí zpracovat komunitní plán kraje. OPATŘENÍ: 1. Zvýšit informovanost obcí o možnostech komunitního plánování v oblasti služeb. 2. Podpořit rozšíření komunitního plánování formou vyhlášení dotačního programu pro zavádění komunitních plánů v obcích. 3. V dotačních řízeních na sociální služby prioritně podporovat subjekty, jejichž aktivity budou součástí zpracovaných komunitních plánů obcí.
48
3. 6. FINANCOVÁNÍ SLUŽEB Sociální služby na území ČR byly do roku 1989 zajišťovány státem zejména prostřednictvím okresních ústavů sociálních služeb. Některá zařízení sociálních služeb po roce 1989 převzaly od státu obce. V souvislosti s reformou veřejné správy a zánikem okresních úřadů byla v roce 2003 zařízení sociálních služeb v MSK zřizovaná státem převedena na kraj. V 90. letech vznikaly vedle již existujících typů služeb (především služby ústavního typu a pečovatelská služba) také nové moderní typy služeb reagující na potřeby uživatelů, které zajišťovaly a zajišťují téměř výhradně nestátní neziskové subjekty (dále jen „NNO“). Jedná se zejména o intervenční a terénní služby. Vývoj mechanismu financování sociálních služeb po roce 1989 V polistopadovém vývoji vstupují do financování sociálních služeb samosprávné orgány. Stát od tohoto období zajišťuje služby jednak prostřednictvím vlastních příspěvkových organizací, jimž poskytuje provozní příspěvky a dále uskutečňuje státní dotační politiku vůči samosprávám a nestátním neziskovým subjektům. V rámci dotační politiky vůči obcím poskytuje pro obecní rezidenční zařízení dotaci na lůžko a současně obcím poskytuje dotace na programy samospráv. Dotační politika vůči nestátním neziskovým subjektům je realizována formou každoročního vyhlašování dotačních programů pro nestátní subjekty, dotace na lůžko pro rezidenční zařízení nestátním subjektům poskytována není. Samosprávné orgány financují sociální služby na svém území dvěma způsoby – prostřednictvím vlastních příspěvkových organizací a dále formou dotací poskytovatelům služeb z vlastních rozpočtů. Dotace poskytovatelům služeb jsou poskytovány jednak formou dotací na provoz (účelová dotace na provozní příspěvek) a jednak formou dotací na rozvojové programy nebo formou grantů na konkrétní akce. Organizace a občané jsou přímými poskytovateli sociálních služeb. Finanční prostředky získávají z části z veřejných zdrojů (provozní příspěvky a rozvojové programy), částečně z vlastních zdrojů u služeb, jejichž charakter to umožňuje (úhrady klientů za služby, prodej vlastních výrobků) a částečně ze soukromých zdrojů (nadace, podnikatelská sféra apod.). Reformou veřejné správy stát svěřil kompetence k poskytování sociálních služeb samosprávám. Z kompetencí plyne předpoklad spolufinancování státu při zajišťování těchto služeb, v současné době však není jasně a zřetelně definována změna mechanismu finančních toků. Stávajícím trendem je, že stát si zachová určitý vliv vůči samosprávám i NNO.
3.6.1.
FINANCOVÁNÍ SLUŽEB – CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ
Sociální služby na území Moravskoslezského kraje (dále jen „MSK“) poskytuje stát, kraj, obce, organizace a občané. Jedním ze základních problémů v oblasti financování sociálních služeb na území MSK je, že neexistuje ucelený přehled finančních toků směřujících do oblasti sociálních služeb na území kraje. Údaje, které jsou aktuálně k dispozici, jsou parciální, nemají centrální evidenci. Z dostupných údajů uvádíme následující přehled finančních toků v oblasti sociálních služeb na území kraje. 49
PŘEHLED FINANČNÍCH TOKU V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB NA UZEMÍ MSK (údaje zjištěny k 30.9.2003) Sociální služby zřizované státem V současné době na území MSK poskytuje sociální služby jeden státní subjekt – Ministerstvo práce a sociálních věcí, které řídí příspěvkovou organizaci státu Ústav pro tělesně postižené občany (dále jen „ÚTP“). ÚTP je součástí rozsáhlého areálu Rehabilitačního centra Hrabyně. Působnost služeb v ÚTP je celostátní. Financování služeb poskytovaných v ÚTP je a bude i nadále hrazeno ze státního rozpočtu. ROK 2003 Dotace na provoz ze státního rozpočtu Objem investičního majetku k 31. 12. 2002
41.158.000,-- Kč 8.875.000,-- Kč
Informační zdroj: MPSV
Sociální služby zřizované Moravskoslezským krajem Výčet zařízení je uveden v příloze č. 7. Počátek financování těchto zařízení se datuje od roku 2003, kdy kraj převzal ze zaniklých okresních úřadů 20 organizací poskytujících sociální služby. Krajská zařízení v roce 2003 jsou financována z dotací ze státního rozpočtu minimálně ve výši stanovené zákonem č. 579/2002 Sb., o státním rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž z dalších zdrojů. ROK 2003 Dotace na provoz ze státního rozpočtu Investiční dotace z krajského rozpočtu Investiční dotace z ISPROFIN k 30.6.2003
457.198.000 Kč 18.121.000 Kč 99.927.000 Kč
Informační zdroj: Krajský úřad Moravskoslezského kraje
Mechanismus financování krajských zařízení v nadcházejících letech není dán zcela jednoznačně. Jednou z možností je, že způsob financování krajských zařízení bude nastaven podobným způsobem jako financování zařízení zřizovaných obcemi. Za tohoto předpokladu by část nákladů finančních prostředků v oblasti rezidenčních služeb byla hrazena formou státní účelové dotace na lůžko (cca 1/3 nákladů). K dorovnání zbývající části nákladů by byly použity finanční prostředky z daňových výnosů kraje (cca 1/3) a z příjmu klientů na úhradu nákladů za služby (cca 1/3). Ostatní služby vyjma rezidenčních budou hrazeny z krajského rozpočtu. Sociální služby zřizované obcemi Obce zřizují především rezidenční služby (domovy důchodců, domovy penziony, ústavy sociální péče) a terénní služby, z nich pak poskytují zejména pečovatelskou službu. Orientace služeb v obcích je zaměřena převážně na cílovou skupinu seniorů. Rezidenční zařízení zřizovaná obcemi jsou financována zčásti formou státní účelové dotace na lůžko* ve výši uvedené v tabulce č. 5, zbývající část nákladů hradí obce z vlastního rozpočtu a z příjmu klientů za poskytované služby. Pečovatelskou službu a ostatní služby na svém území hradí obce z vlastního rozpočtu. 50
Pro rok 2003 byla Ministerstvem financí na základě zákona č. 579/2002 Sb., o státním rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, stanovena státní účelová dotace v zařízeních zřizovaných obcemi minimálně ve výši 203.831.000 Kč. Tabulka č. 5: Výše státní účelové dotace na lůžko v roce 2003 Ústavy sociální péče celoroční a týdenní pobyt denní pobyt Domovy důchodců Celoroční pobyt
73 665 Kč 39 639 Kč 60 472 Kč
*Výše státní účelové dotace na lůžko se liší v závislosti na typu zařízení
a formě pobytu v zařízení a je každoročně stanovována na základě zákona o státním rozpočtu. Výše státní účelové dotace na lůžko v jednotlivých zařízeních závisí na kapacitě klientů zařízení.
Obecní zařízení se potýkají se závažnými problémy. Státní účelová dotace nepokrývá skutečnou potřebu provozních příspěvků zejména v závislosti na velikosti obce. Do roku 2002 byly tyto náklady zprvu plně, později částečně dokrývány z prostředků státu. Od roku 2003 tento mechanismus již není realizován. Na základě údajů poskytnutých obcemi se v roce 2003 deficit finančních prostředků potřebných na sociální služby v obcích pohybuje na úrovni 60.000.000 Kč. Sociální služby zřizované nestátními neziskovými subjekty Nestátními neziskovými subjekty (dále jen „NNO“) se pro účely tohoto materiálu rozumí občanská sdružení, církevní právnické osoby, obecně prospěšné společnosti a fyzické osoby, které vyvíjejí veřejně prospěšnou činnost na úseku sociálních služeb. Po roce 1989 vznikly nové typy služeb, které reagovaly pružně na aktuální potřeby klientů. Jedná se zejména o typy služeb uvedených v kapitole 2. Dosavadní legislativní úprava v oblasti sociálních služeb je nedostatečná. Již od roku 1993 je připravován zákon o sociálních službách, jenž by měl upravit mimo jiné také financování služeb. Systém financování sociálních služeb poskytovaných NNO je ve srovnání s ostatními nejméně stabilní. Financování je vícezdrojové - zčásti jsou služby financovány ze státního rozpočtu z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí formou dotací nestátním neziskovým subjektům na sociální služby a zčásti z dalších veřejných rozpočtů. Ostatní finanční prostředky získávají NNO formou sponzoringu, částečně též z příjmu od klientů za služby tam, kde to charakter služby umožňuje, Základním rysem v oblasti financování služeb poskytovaných NNO je, že: 1. výše uvedené dotace ze státního rozpočtu i z jiných veřejných rozpočtů jsou nenárokové, 2. poskytovatelé služeb musí každoročně obhajovat potřebu služeb v rámci každoročních dotačních řízení i u služeb, které jsou dlouhodobě zavedené a ověřené a které v mnoha případech neposkytuje stát, kraj ani obce - v tomto případě neplní funkci kapacitně doplňkovou, nýbrž jde o poskytování primárně potřebných chybějících služeb. V důsledku této skutečnosti dochází k zatěžujícímu odčerpávání kapacity lidského potenciálu a času na úkor zvyšování kvality péče.
51
3. Současný systém financování služeb v oblasti NNO vytváří prostředí, které je v oblasti poskytovatelů služeb charakterizováno existenční nejistotou, nižšími mzdami a dále kumulací pracovních činností spojených s přetížeností pracovníků v organizacích. Pro rok 2004 byla Ministerstvem financí schválena varianta, kterou bude pravděpodobně převedena do rozpočtového určení daní část finančních prostředků z dotací ze státního rozpočtu nestátním subjektům ve výši cca 1/3 objemu roku 2003; zbývajícími 2/3 bude i nadále disponovat MPSV. Pro ilustraci uvádíme přehled údajů z MPSV o objemu finančních prostředků ze státního rozpočtu poskytnutých na sociální služby v Moravskoslezském kraji na rok 2003. Tabulka č. 6: Přehled o výši vyplacených dotací MPSV na sociální služby poskytované NNO v MSK Rok 2001 2002 2003
Výše vyplacených dotací MPSV v Kč 132 025 892 122 600 498 159 424 800*
* Údaj obsahuje součet výše dotací poskytnutých v rámci řádného a odvolacího dotačního řízení Informační zdroj: MPSV
Na území kraje bylo v roce 2003 podpořeno v rámci řádného dotačního řízení ze státního rozpočtu z kapitoly MPSV 164 projektů, kdy tato dotace tvořila 33,7% jejich celkových rozpočtů. Údaje jsou uvedeny v tabulce č. 7. Tabulka č. 7: Objem finančních prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu na NNO poskytující sociální služby v Moravskoslezském kraji v roce 2003
ROK 2003 Celkem podpořených projektů MPSV v roce 2003 (celá ČR) z toho na území MSK
Počet projektů
Objem financí (zaokr. v mil. Kč)
Celk. rozpočet projektů (zaokr. v mil. Kč)
1.231
1.048
2.677
164
152
451
Podporované projekty realizované na území Moravskoslezského kraje je možné dle typologie služeb rozdělit do kategorií uvedených v tabulce č. 8.
52
Tabulka č. 8: Struktura objemu přidělených dotací ze státního rozpočtu na jednotlivé typy sociálních služeb v Moravskoslezském kraji v roce 2003
Kód typu sociální služby DP CD AD OA DI PS PO JN DM PZ TK KC KP CB DC NO PP OS Celkem
Typ sociální služby Domovy a penziony Centra denních služeb Azylové domy Osobní asistence Dílny Pečovatelská služba Poradny Jiné Nízkoprah.zařízení pro děti a mládež Podporované zaměstnávání Terapeutické komunity Kontaktní centra Krizová pomoc Chráněné bydlení Domy na půl cesty Noclehárny Zařízení pěstounské péče Odlehčovací služby
Počet podpořených projektů 22 36 17 8 7 22 20 2 11 2 4 4 3 2 1 1 1 1 164
Přidělená dotace v Kč 38 901 000 32 972 000 31 532 000 9 665 000 7 352 000 6 539 000 6 332 000 3 719 000 3 605 000 2 257 000 1 900 000 1 642 000 1 552 000 1 448 000 980 000 717 000 609 000 380 000 152 102 000
Na základě zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, § 14 odst. 3 poskytuje kraj organizacím a občanům poskytujícím sociální služby příspěvky na úhradu nákladů za tyto služby. Kraj může v rámci samostatné působnosti na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, § 36 odst. 1 písm. c) poskytnout dotaci subjektům působícím na území kraje v oblasti sociálních služeb. Moravskoslezský kraj financuje sociální služby formou vyhlašování dotačních řízení v sociální oblasti od roku 2002. V roce 2002 byla za sociální služby poskytované NNO přidělena dotace ve výši 13.411.674,-- Kč. V roce 2003 činila tato částka 17.534.700,-- Kč. NNO v oblasti sociálních služeb dále podávají žádosti o podporu projektů na Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo vnitra a další veřejné a soukromé poskytovatele dotací a grantů. Údaje jsou rozptýlené a sumárně v současné době nejsou k dispozici. Na základě usnesení vlády č. 642/2002 ze dne 19.6. 2002, se připravuje decentralizace dotačních řízení včetně převodu části finančních prostředků na krajskou úroveň prostřednictvím novely zákona č. 243/2003 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění 53
pozdějších předpisů. V případě realizace tohoto vládního záměru bude krajům svěřena zodpovědnost za financování sociálních služeb poskytovaných NNO.
3. 6. 2. FINANCOVÁNÍ SLUŽEB – CÍLE A OPATŘENÍ CÍLE: 1. Zpracovat celkový přehled o struktuře finančních toků plynoucích na území MSK do oblasti sociálních služeb. 2. Vytvořit podmínky pro kontinuální poskytování sociálních služeb nestátními neziskovými subjekty v závislosti na vývoji decentralizace státní dotační politiky vůči této skupině poskytovatelů. 3. Podporovat rozvoj sociálních služeb na území MSK. OPATŘENÍ: 1. Zmapovat, analyzovat a vyhodnotit finanční toky plynoucí na území MSK do oblasti sociálních služeb. 2. Aktualizovat systém dotačních programů na spolufinancování provozních prostředků na sociální služby poskytované organizacemi a občany. 3. Na základě analýzy sociálních služeb realizovat dotační řízení na podporu rozvojových programů v oblasti sociálních služeb.
54
3.7. KRAJSKÁ ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Do konce roku 2003 Moravskoslezský kraj bude vykonávat zřizovatelskou funkci v sociální oblasti u 20 organizací, z nichž 1 (Okresní ústav sociálních služeb se sídlem v Opavě, (dále jen „OÚSS“) spravoval 16 dílčích zařízení. Zastupitelstvo kraje rozhodlo o rozdělení OÚSS ke dni 31. 12. 2003, čímž dojde od 1. 1. 2004 ke vzniku samostatných organizací s právní subjektivitou a jejichž zřizovatelem se stane kraj. OÚSS mj. zabezpečoval na Opavsku pečovatelskou službu (terénní služba), kterou budou po jeho rozdělení zajišťovat dotčené obce a také poskytoval služby Domova pro matku a dítě, jež bude nově zřizovat nezisková organizace. Až na výjimku zajišťuje Moravskoslezský kraj služby sociální péče rezidenčního charakteru. Jedná se zpravidla o zařízení určená k zabezpečování potřeb seniorů a mentálně postižených osob. Konkrétně jde o: 15 domovů důchodců (DD) s kapacitou 1661 lůžek a 4 domovy-penziony pro důchodce (DP) s kapacitou 484 klientů; 11 ústavů sociální péče (ÚSP) s celkovou kapacitou 1232 klientů, v nichž jsou poskytovány služby sociální péče lidem s mentálním či kombinovaným postižením, a které jsou rozděleny na ústavy pro děti a mládež, dospělé; zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující služby 7 rodinám se 42 dětmi. Od ledna 2003 zajišťování činností těchto zařízení, jež byly dříve součástí okresních úřadů, přešlo na ústavy sociální péče. V jednom z předchozích odstavců zmiňovaná výjimka je presentována Centrem psychologické pomoci – Rodinná a manželská poradna v Karviné, která prostřednictvím svých detašovaných pracovišť (Frýdek-Místek, Nový Jičín, Bruntál) poskytuje služby intervenční. Rozdělením OÚSS bude k této organizaci přičleněna rovněž Manželská a předmanželská poradna v Opavě. Příspěvkové organizace zřizované krajem se největší měrou nacházejí na Opavsku, což souvisí s dřívějším fungováním OÚSS v Opavě, prostřednictvím něhož byly poskytovány služby sociální péče na tomto území. Při srovnání např. s Ostravou je situace odlišná v tom smyslu, že v Ostravě se na poskytování sociálních služeb podílí obec i neziskový sektor a kraj tak nezřizuje žádné zařízení. Výčet jednotlivých příspěvkových organizací na území konkrétních obcí je součástí přílohy č. 8, avšak vzhledem k tomu, že data jsou zpracována k 1.8.2003, jsou zde také uvedeny také služby, které kraj od 1. 1. 2004 již zajišťovat nebude. ANALÝZA ZAŘÍZENÍ KRAJE POSKYTUJÍCÍCH REZIDENČNÍ SLUŽBY Cílem této analýzy bylo zjistit podmínky, za nichž jsou klientům poskytovány sociální služby v jednotlivých krajských zařízeních a srovnání základních parametrů kvality péče v daných typech ústavů. K tomuto účelu byl oddělením sociálních služeb, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, vytvořen dotazník, který měl zmapovat situaci ve zmíněných organizacích. Otázky byly 55
zaměřeny na sociální i technické parametry, konkrétně pak na klienty a intimitu jejich osobního prostoru, personál a jeho vzdělanostní profil, celkový stavebně-technický stav objektů apod. Výstupy z dotazníku, který byl zaslán všem dotčeným organizacím, byly spolu s již dříve shromážděnými údaji zpracovány ke dni 31. 8. 2003 a jsou presentovány v následujícím textu. Za účelem zjednodušení budou dále krajské domovy důchodců označovány zkratkou DD, domovy-penziony pro důchodce DP a ústavy sociální péče ÚSP s udáním místa, kde se zařízení nachází. KLIENTELA A PERSONÁL Kvalita služby sociální péče poskytované v ústavním zařízení je ovlivňována faktory, které souvisí s počtem, vzděláním a strukturou pracovníků. Vzhledem k tomu, že se v ústavních zařízeních nacházejí zejména klienti se specifickými potřebami, je nezbytné dosáhnout stavu, kdy s těmito klienty bude pracovat personál s odpovídajícím odborným vzděláním, schopnostmi i dovednostmi, jehož počet a struktura bude přizpůsobena velikosti daného ústavu, a kterému bude umožněno další vzdělávání a profesní rozvoj. Z analýzy struktury, vzdělanostního profilu a profesního poměru zaměstnanců příspěvkových organizací Moravskoslezského kraje lze vyvodit následující závěry. V domovech důchodců a v domovech-penzionech pro důchodce zcela jednoznačně převažuje zdravotnický personál, který tvoří 47 % z celkového počtu zaměstnanců. Uvedení pracovníci dosáhli zejména úplného středního vzdělání (36 %), vyučení (22 %), vyššího odborného vzdělání (21 %) a základního stupně (19 %). Jen 2 % jsou tvořena vysokoškolsky vzdělaným zdravotnickým personálem. Pouze 1 % z celkového počtu pracovníků tvoří pedagogové a vychovatelé, kteří v těchto rezidenčních službách působí spíše jako sociální pracovníci. Zbývajících 10 % pracovníků je zařazeno k hospodářsko-správnímu úseku a 42 % do kategorie ostatních, reprezentujících víceméně služby technického, údržbového charakteru. V ústavech sociální péče je vyjádřen poměr zdravotnických pracovníků 38 % k 13 % pedagogů a vychovatelů. Zdravotnický personál dosáhl především úplného středního vzdělání (34 %) a vyššího odborného vzdělání (30 %), následují vyučení (20 %) a zaměstnanci se základním vzděláním (16 %), žádný z uvedených zaměstnanců neabsolvoval vysokoškolské studium. Ze zmíněných 13 % pedagogů a vychovatelů je vysokoškolsky vzděláno 36 %, 25 % dosáhlo vyššího odborného vzdělání, 30 % úplného středního vzdělání. Pracovníků vyučených je 7 % a 2 % jsou tvořena osobami se základním vzděláním. Kategorie hospodářsko-správního personálu je vyčíslena 15 % z celkového počtu zaměstnanců, přičemž téměř polovina z nich ukončila vysokou školu. Ve skupině ostatních pracovníků (34 %) převládají osoby vyučené a se základním vzděláním. V následujících tabulkách (č. 9 pro DD a DP a č. 10 pro ÚSP) je vedle kapacity zařízení rovněž zaznamenána situace v personální oblasti u jednotlivých organizací. Poměr profesí
56
pracovníků je uveden v relativních číslech, celkový počet pracovníků je přepočten na úvazky. Tabulka č. 9: Kapacita zařízení a struktura personálu v DD a DP Kapacitazařízení
Celkem pracovníků
Název organizace
v% celkem
AČ
PV
ZD
HS
OS
1
DD Bruntál
120
63
46
12
42
2
DD Frenštát pod Radhoštěm
114
58
53
12
35
3
DD Karviná
257
114
64
5
31
4
DD Nový Jičín, Bezručova
112
65
55
6
39
5
DD Nový Jičín, Hřbitovní
100*
68
57
4
37
6
DD Odry
80
49
55
10
35
7
DD Petřvald
171
105
52
10
38
8
DD Příbor
60
35
49
14
37
9
Domov - penzion Havířov
2
186
49
26
14
60
10 Domov - penzion Orlová
182
44
25
20
55
11 DD a ústav pro dospělé Bohumín
96**
116
42
6
39
12 DD Budišov nad Budišovkou
45
31
45
13
42
13 DD Kyjovice
103
53
57
7
36
14 DD Opava, Rooseveltova
55
31
52
6
42
15 DD Opava, Rybářská
155
89
50
6
44
16 DD Háj ve Slezsku
85
46
56
9
35
17 DD Vítkov
108
69
55
18 Domov - penzion Opava I.
46
14
19 Domov - penzion Opava II.
13
6
39
21
79
10
42
70
Celkem
2145
1099
1
47
Tabulka č. 10: Kapacita zařízení a struktura personálu v ÚSP
Název organizace
Kapacita zařízení
Druh pobytu v zařízení Celkem pracovníků v%
celkem
celoroční
týdenní
denní
AČ
PV
ZD
HS
1 Sagapo Bruntál
45
15
20
10
28
68
4
29
2 ÚSP Dolní Životice
186
186
100
3 Harmonie Hošťálkovy
110
110
59
4 ÚSP Hlučín
123
123
59
5 ÚSP Jindřichov ve Slezsku
90
90
56
6 ÚSP Nová Horka
90
90
45
7 11
OS
50
6
44
24
29
40
46
8
46
43
32
14
45
13
42
7 ÚSP Opava, Mánesova
53
51
2
34
44
6
50
8 ÚSP Opava, Marianum
232
227
5
118
10
48
5
37
9 ÚSP Ostravice
160
160
93
18
37
9
36
10 ÚSP Petřvald
44
44
26
11 ÚSP Tichá
20 Celkem
1153
1096
42
16
48
10
17
3
12
17
25
17
37
20
646
13
38
15
34
Vysvětlivky : * DD 100 klientů + v oddělení pro mentálně postižené 19 klientů ** DD 96 klientů + v ústavu pro dospělé 60 klientů *** v DP Opava I.,II. poskytuje společný personál služby klientům AČ – celkový počet pracovníků v zařízení udán v absolutních číslech PV – pedagogové a vychovatelé ZD – zdravotničtí pracovníci
57
HS – hospodářsko-správní pracovníci OS – ostatní pracovníci, zejména poskytující služby údržbového a technického charakteru
Celkové zmapování vzdělanostního profilu zaměstnanců je presentováno prostřednictvím tabulky č. 11, ze které je jednoznačně patrné nedostatečné zastoupení pomaturitního vzdělání u personálu. V souvislosti s tím je také nutné poukázat na skutečnost, že nezanedbatelnou část vysokoškolsky vzdělaných pracovníků tvoří lidé pracující v úseku hospodářsky-správním, kteří tedy přímo služby klientům neposkytují. Tabulka č.11: Vzdělanostní profil zaměstnanců vzdělání (%) typ
vysokoškolské
vyšší odborné
úplné střední
vyučení
základní
DD, DP
1
2
36
40
21
ÚSP
2
4
43
41
10
CELKOVÝ STAVEBNĚ-TECHNICKÝ STAV OBJEKTŮ Rezidenční služby jsou uživatelům poskytovány prostřednictvím 30 zařízení, která jsou umístěna v objektech, jejichž vlastníkem je v 64 % Moravskoslezský kraj a v 36 % jiný subjekt. Nejčastěji je příslušný objekt pronajímán obcí, v níž se zařízení nachází, případně církevní organizací. Některé organizace - zvláště ÚSP, poskytují své služby ve více budovách, které jsou v rozdílném stavebně-technickém stavu a umožňují svými podmínkami jinou kvalitu péče, na což byl při celkovém posouzení zmíněných zařízení brán zřetel. Obslužný provoz Až na výjimky byl stav obslužného provozu (hodnocena byla kuchyně, prádelna, vytápění) oslovenými zařízeními v průměru charakterizován jako dobrý, bez potřeby investice, případně s vyjádřením potřeby drobných investic k rozvoji kvality služby. Výjimkou je havarijní stav kuchyně a prádelny v zámku Hošťálkovy, kde poskytuje služby mentálně postiženým ženám Harmonie. Kritický stav je doložen vyjádřením hygienické stanice a provoz povolen na nezbytně nutnou dobu, nejdéle však do 31.12.2005. Na rovněž havarijní stav kuchyně poukazuje ÚSP pro mládež, Hlučín. Technický stav Za havarijní je označen stav elektroinstalace i odpadů v Harmonii v Hošťálkovech (opět doloženo zprávami revizních elektrotechniků), dále za havarijní je považován stav odpadů v ÚSP Ostravice, v ústavu pro dospělé při DD Bohumín, v DD Karviná, v DD Odry, v DD Budišov nad Budišovkou a v DD Víkov. Také v DD Petřvald je technický stav označen za havarijní. Zbývající zařízení v souvislosti s elektroinstalací a odpady hodnotila stav jako dobrý, popřípadě s nutností drobných investic. Stav stavby Rovněž při posouzení daných charakteristik (střecha, okapy, vnější plášť objektu, statika budovy) jsou patrné diference v jednotlivých zařízeních. Jednoznačně nejkritičtější je stav v Harmonii v Hošťálkovech a v ÚSP Jindřichov, kde jsou téměř všechny sledované parametry označeny za havarijní. Značnou nevýhodou těchto dvou zařízení je také jejich umístění v dispozičně nevhodných objektech zámků, které jsou památkově chráněny 58
a nelze tak upravit prostory dle potřeb (např. přepažení velkých místností, vysoké stropy, dlouhé chodby). Ostatní zařízení (vyjma 4 organizací považujících za velmi špatný stav okapů) hodnotila stav stavby poměrně příznivě. Bezbariérovost Ve 28 % považují organizace objekty, ve kterých poskytují uživatelům služby, za zcela bezbariérové. Jako částečně bezbariérových je hodnoceno 57 % budov a 15 % objektů je označeno za naprosto bariérové. Požární ochrana Více než polovina objektů je dle mínění organizací, které v nich klientům poskytují služby sociální péče, vyhovujících z hlediska požární ochrany. Až na Harmonii v Hošťálkovech, kde je požární ochrana naprosto nevyhovující, je ve zbývajících objektech posouzena jako převážně neodpovídající. INTIMITA OSOBNÍHO PROSTORU KLIENTŮ Právo na určitou míru soukromí a zachování si jisté úrovně intimity má nepochybně každý člověk, respektive i osoba nějakým způsobem znevýhodněná (věkem, postižením apod.). Osobní prostor a možnosti klientů, kteří žijí v ústavním zařízení, je do značné míry limitován organizačními a stavebními parametry ústavu. Podílí se na něm např. počet a kapacita pokojů, umístění a typ sociálního příslušenství, existence prostor sloužících k trávení volného času, případně k různým druhům terapií, způsob, jakým dané zařízení umožňuje klientům kontakt se společností, s okolním světem aj. Pouze v některých krajských zařízeních, a to převážně v domovech důchodců a v domovech penzionech pro důchodce, je umožněno obyvatelům užívat jednolůžkové či dvojlůžkové pokoje. Ve zbývajících zařízeních jsou klienti umístěni ve více-lůžkových pokojích, výjimku však netvoří ani pokoje s kapacitou 10, 11, dokonce i 15, 17, 18 lůžek. Tyto naposledy zmíněné velkokapacitní místnosti se nacházejí zejména v ÚSP Marianum, v ÚSP na Mánesově ulici v Opavě a v ÚSP Nová Horka. S výše uvedeným souvisí i fakt, že jen v několika málo zařízeních je sociální příslušenství součástí pokojů. V ostatních jsou zpravidla umístěna na chodbách a slouží většímu počtu osob současně. Přitom ne vždy je při vykonávání hygienických potřeb respektováno soukromí klientů (společné sprchování, osobní hygiena za přítomnosti více osob atd.). Ve všech ústavech je uživatelům k dispozici prostor k trávení volného času a k vykonávání zájmových činností. Jedná se o různě vybavené společenské místnosti, klubovny, herny, sály určené k pořádání akcí většího rozsahu, místa přizpůsobená k provádění speciálních druhů terapií, realizaci pracovně výchovných aktivit aj. Navazuje také účelně upravené okolní vnější prostranství (zahrady, altány, herní doplňky, vybavení sloužící k odpočinku), jehož cílem je zkvalitnit obyvatelům jejich bezprostřední životní prostředí). Je však nutno konstatovat, že i v tomto ohledu jsou viditelné rozdíly mezi jednotlivými zařízeními v možnostech, které svým klientům nabízejí. Z celkového počtu 11 ústavů sociální péče je pouze 5 koedukovaných. Zbývající organizace umožňují svým obyvatelům kontakt s druhým pohlavím prostřednictvím společenských, sportovních, kulturních akcí, klienti blízkých ústavů se vzájemně navštěvují. Pohyb
59
klientů mimo ústav je omezen mírou jejich schopností, druhem postižení, někteří se mohou pohybovat samostatně, jiní v doprovodu vychovatele.
3.7.1. KRAJSKÁ ZAŘÍZENÍ CHARAKTERISTIKA PROBLÉMOVÝCH OKRUHŮ Je zřejmé, že složení personálu bude odlišné v domovech důchodců a v ústavech sociální péče, což je dáno jinými nároky a potřebami klientů. Přesto lze na základě výše uvedeného přehledu konstatovat, že existují výrazné rozdíly v poměru pracovníků zajišťujících přímou péči o uživatele služby. V krajských zařízeních při jisté míře zobecnění stále přetrvává dnes již zastaralý model ošetřovatelské péče o klienty a výchovně-pedagogické aktivity jsou odsouvány do pozadí. Tento stav neodpovídá soudobým trendům, které respektují individualitu klientů a fakt, že ne všichni potřebují ošetřovatelský způsob péče v míře, jíž se jim nyní dostává. Přednost je dnes dávána sociálním pracovníkům, pedagogům, vychovatelům a jiným odborníkům, kteří se věnují klientům s cílem rozvinout nebo zachovat jejich schopnosti a dovednosti tak, aby mohli nadále využívat služeb sociální péče pouze v rozsahu nezbytně nutném. Stavebně-technický stav objektů je ve většině zařízení kraje poskytujících rezidenční služby hodnocen jako dobrý, případně si vyžaduje nepříliš rozsáhlé úpravy. Sociální služby jsou však poskytovány i v objektech, které svým havarijním stavem neumožňují zajistit klientům potřebnou péči. Nejkritičtější je v těchto souvislostech situace zámku v Hošťálkovech, kde působí Harmonie – centrum pro mentálně postižené dospělé. Stav technický, obslužného provozu i samotné stavby je již natolik alarmující, že bylo nařízeno vystěhování ústavu na základě negativních stanovisek a zpráv hygieniků, hasičů i elektrotechniků. S obdobnými problémy, které stále vzrůstají mírou závažnosti, se potýká také ÚSP Jindřichov ve Slezsku. Nevyhovující stav, který bude také nutné řešit četnými úpravami a rekonstrukcemi, je v ÚSP Ostravice a v DD Budišov nad Budišovkou. Pouze 1/3 ze všech zařízení je zcela bezbariérových. V několika ústavech sociální péče i v domovech důchodců jsou stále klienti nuceni obývat mnohalůžkové pokoje, výjimkou není kapacita 15 – 18 lůžek. Příslušenství určené k hygienickým potřebám slouží zpravidla více uživatelům současně. Tato situace zcela neodpovídá standardům kvality sociální péče a popírá právo člověka na zachování si základní míry soukromí, intimity a osobního prostoru. Mnohá krajská zařízení svou kapacitou značně přesahují limit komunitního zařízení (tento činí kolem 50 osob) a jsou také umístěna v dispozičně nevyhovujících objektech (zámky). Řešení je nutno hledat individuálně, v závislosti na typu objektu, v němž jsou služby poskytovány neboť rekonstrukce dispozičně nevhodných, pro poskytování sociálních služeb neúčelných budov, je nesystémová. Rozdíly mezi jednotlivými zařízeními lze spatřit i v možnostech trávení volného času (i mimo areál ústavu), které jsou klientům k dispozici. Některá zařízení nabízejí svým obyvatelům realizaci zájmů v širokém spektru variant (mnohé druhy terapií, tělocvičny, rehabilitace atd.), nabídka jiných je poměrně omezena.
60
3.7.2. KRAJSKÁ ZAŘÍZENÍ – CÍLE A OPATŘENÍ K ŘEŠENÍ CÍLE: 1. Zvyšovat kvalitu sociálních služeb poskytovaných v krajských zařízeních. 2. Změnit strukturu pracovníků v krajských zařízeních poskytujících rezidenční služby s cílem zajistit cílovým skupinám klientů péči odpovídající jejich skutečným potřebám. 3. Posílit vzdělanostní potenciál pracovníků v ústavních zařízeních. 4. Zajistit klientům služby sociální péče v typech zařízení, která budou svými stavebnětechnickými parametry odpovídat standardům kvality sociálních služeb. 5. Postupně rozvolňovat velkokapacitních zařízení na menší, komunitního typu a současně vytvářet koedukovaná zařízení.
OPATŘENÍ: 1. Sjednotit metodiku řízení příspěvkových organizací kraje v oblasti sociálních služeb. 2. Provést analýzu a vyhodnocení podmínek pro poskytování sociálních služeb v krajských zařízeních. 3. Vytvořit podmínky k zavedení standardů kvality sociálních služeb do praxe u zařízení zřizovaných krajem. 4. Zpracovat metodické materiály za účelem změny struktury pracovníků ve prospěch odborných sociálních pracovníků oproti zdravotnickému personálu a dle potřeb klientů. 5. Zohledňovat úroveň vzdělání při výběrových řízení na pracovní pozice v zařízeních poskytujících rezidenční služby. 6. Podporovat aktivity v rámci celoživotního vzdělávání. 7. Řešit aktuální havarijní stavy krajských zařízení. 8. Provést transformaci ÚSP Harmonie v Hošťálkovech a opustit objekt zámku, který je v havarijním stavu. 9. Provést transformaci ÚSP Jindřichov ve Slezsku, který je umístěn v nevyhovujícím objektu zámku. 10. Provést transformaci ÚSP Ostravice. 11. Postupně vytvářet bezbariérové objekty vyhovující předpisům o požární ochraně. 12. Při rozvolňování ústavů respektovat současný trend preference koedukovaných zařízení, komunitního typu, kdy jsou zároveň opouštěny dispozičně nevyhovující objekty.
61
ZÁVĚR Na základě rozboru a vyhodnocení shromážděných dat byly vymezeny základní problémové okruhy týkají se rezidenčních, terénních, intervenčních služeb, standardů kvality a vzdělávání v sociálních službách, komunitního plánování, oblasti financování služeb a krajských zařízení poskytující sociální služby. Jsou stanoveny konkrétní cíle, jsou uvedeny způsoby řešení formou konkrétních opatření. Území Moravskoslezského kraje je sociálními službami vybaveno poměrně dostatečnou měrou, avšak vykazuje značné disproporce v rozložení sociálních služeb v jednotlivých mikroregionech. Z tohoto důvodu je zapotřebí zajistit podmínky k vytvoření spektra sociálních služeb v kraji, jež by odpovídalo potřebám regionu a vývojovým trendům. Při rozvoji sociálních služeb v kraji budou upřednostňovány terénní a intervenční typy sociálních služeb před službami rezidenčního charakteru, a to s ohledem na potřeby uživatelů. V souvislosti s demografickými změnami – stárnutím obyvatel, bude nutné zaměřit pozornost na poskytování sociálních služeb této skupině obyvatel. Soudobý trend směřuje k tomu, aby služby sociální péče zaměřené na seniory byly zajišťovány obcemi, což jednoznačně vyplývá i ze současné legislativy. V oblasti rezidenčních služeb je zřejmá potřeba služby, jež by reflektovala nutnost péče o skupiny osob s úzce specifickými problémy (pro psychotiky a osoby závislé na alkoholu ve věku seniorů, pro osoby potřebující převážně ošetřovatelský typ péče), proto kraj bude podporovat vznik chybějících zařízení. V souladu se současnými trendy kraj bude podporovat zařízení koedukovaná, komunitního typu, která poskytují sociální služby odpovídající standardům kvality s respektováním potřeb uživatelů. Jedním z podstatných cílů je zvyšovat kvalitu sociálních služeb poskytovaných v krajských zařízeních a podporovat růst kvality sociálních služeb poskytovaných jinými subjekty. Optimalizace poskytování sociálních služeb v kraji rovněž souvisí se zaváděním komunitního plánování v obcích, neboť jen samotné obce mohou na základě detailní znalosti lokality postihnout konkrétní potřeby na svém území. Na základě zpracovaných obecních komunitních plánů bude zpracován komunitní plán Moravskoslezského kraje, který bude reflektovat skutečné potřeby území. Tento materiál je prvotní a vznikal za situace, kdy chybí legislativní opora, kdy chybí ucelená databáze jednotlivých skupin reálně i potenciálně potřebných občanů. V minulosti rovněž nebyla vytvářena žádná kompletní evidence poskytovatelů sociálních služeb. Z těchto důvodů je tato koncepce vytvořena jako výchozí při zpracování následujících pojetí, která budou aktualizována, a do kterých budou zapracovány také připomínky stran působících ve sféře sociálních služeb. Výstupy koncepce jsou předpokladem k diskusi odborné i široké veřejnosti nad problematikou poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji.
62
Legenda použitých zkratek (řazeny dle výskytu v textu) APZ ZPS MSK VOŠ SPC MŠMT PRK NNO ÚSP MPSV OÚSS DD DP CB PB OA DI PPs PS CD PZ PE DC PO RP OS PP AD NO NC SW DM KC TK KP TP
aktivní politika zaměstnanosti změna pracovní schopnosti Moravskoslezský kraj vyšší odborná škola speciální pedagogické centrum Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje nestátní nezisková organizace (subjekt) ústav sociální péče Ministerstvo práce a sociálních věcí Okresní ústav sociálních služeb v Opavě domov důchodců domovy a penziony chráněné bydlení podporované bydlení osobní asistence dílny průvodcovská a předčitatelská služba pečovatelská služba centra denních služeb podporované zaměstnávání přechodné zaměstnávání domy na půli cesty poradny raná péče odlehčovací služby zařízení pěstounské péče azylové domy noclehárny nízkoprahová denní centra terénní programy pro uživatele drog nízkoprahová zařízení pro dětí a mládež kontaktní centra terapeutické komunity krizová pomoc tísňové péče
63
Seznam příloh Příloha č. 1) Přehled poskytovatelů sociálních služeb – četnost (tabulka) Příloha č. 2) Přehled četnosti poskytovatelů rezidenčních služeb v MSK (graf č. 1) Příloha č. 3) Přehled četnosti stavu lůžek v domovech a penzionech v MSK (graf č. 1) Příloha č. 4) Přehled četnosti stavu lůžek v azylových domech a noclehárnách v MSK (graf č. 1) Příloha č. 5) Přehled četnosti stavu lůžek v ústavech sociální péče v MSK (graf č. 1) Příloha č. 6) Přehled četnosti poskytovatelů terénních služeb v MSK (graf č. 1) Příloha č. 7) Přehled četnosti poskytovatelů intervenčních služeb v MSK (graf č. 1) Počet poraden ve srovnání s celkovým počtem intervenčních služeb v MSK v % (graf č. 2) Příloha č. 8) Přehled příspěvkových organizací MSK poskytujících sociální služby v jednotlivých obcích (tabulka)
64