pro
Karlovy Vary
Průvodce firemní grafi
Komp vo da kv a
na barevných a obrazo
Negativní bílé logo na tmavě modrém
Negativní bílé logo na černém
Pouze pro černou nebo tmavě šedo
vo da kv a
1882-2012
vo da kv a
Pouze pro dostatečně tmavě mo
VODA PRO Karlovy Vary
130leté výročí první městské vodárny aneb jak se pro Karlovy Vary zajišťovala pitná voda v minulosti a jak je tomu v dnešní době
Věnováno Logo všem karlovarským vodohospodářům. Průvodce firemní grafikou a použitím logotypu
tvar, popis, barevné varianty
Logo je tvořeno diagonálním nápisem „vodakva“, který je umístěn na diagonále linky stylizovaného písmena „K“, které díky přerušení diagonálního tahu stylizuje spojení písmen „V“ a „K“ jako „vodárny a kanalizace“.
Nápis je tvořen malými písmeny fontu Tahoma v tmavě modré barvě s upraveným prokladem znaků. Prostřední písmeno „a“ je umístěno na střed diagonální nožky „K“ kolmé k účaří nápisu. Emblém loga ve tvaru stylizovaného písmena „K“ je proveden ve tvaru jednoduché „čárové“ grafiky ve světle zelené barvě. Tahy jsou v síle písma a mají zaoblené zakončení. Přerušení diagonálního tahu uprostřed „K“ je v šířce cca dvojnásobku tloušťky tahu. Emblém „K“ má rozměrově shodnou výšku i šířku, čímž je dáno čtvercové provedení celého loga.
Tuto publikaci vydala v květnu
l.P. 2012:
vo da kv a
Logo prosím při aplikaci nijak deformujete ani neupravujte.
14
Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a.s. www.vodakva.cz
Na obsahu spolupracovali: Ing. Antonín Jágl, Mgr. Věra Štafflová, Vladimír Dlesk Michal Sadílek (podklady, fotografie, typografie, sazba, příprava výroby) Jan Jonák (reprodukce v úvodu – použité fotografie pocházejí z webu www.kvpoint.cz) Jiří Herian (fotografie, 3D schéma úpravny Březová, mapa vodovodu)
Původní lesní vodojem v tuhnickém svahu nad KV Arenou
Obsah a. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 b. Citát: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 1. Období první karlovarské vodárny v Tuhnicích a oddělených sítí na pitnou a užitkovou vodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 a. Lesní vodovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 b. První vodárna v Tuhnicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 c. Rozvod vody pitné i užitkové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 d. Voda ve městě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 e. Jak se vyráběla užitková voda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 f. Údržba vodárny a praní filtrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 g. Kvalita pitné a užitkové vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 h. Čerpadla v tuhnické vodárně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 i. Vodojemy v Karlových Varech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2. Období rozkvětu původní tuhnické vodárny, sjednocení vodovodních sítí a jejich rozšíření do nových čtvrtí . . 32 a. Hledání zdroje pitné vody pro město vyřešil chlór . . . . . . . . . . . 33 b. První rekonstrukce tuhnické vodárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 c. Zásobování okrajových obcí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 d. Jak se v původní vodárně vyráběla pitná voda z řeky Ohře . . 42 e. Vodovodní sí poškozená válkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3. Období druhé karlovarské vodárny v Tuhnicích a rozšiřování vodovodní sítě do okrajových částí . . . . . . . . . . . . . . 44 a. Druhá rekonstrukce tuhnické vodárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 b. Rozvoj vodovodů v poválečném období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 c. Jak se chemicky upravovala voda z Ohře v nové tuhnické vodárně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 d. Opět se hledá nový zdroj pitné vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 4. Období třetí karlovarské vodárny v Březové a rozšiřování vodovodní sítě do okolních regionů. . . . . . . . . . . . . . 54 a. Stanovická nádrž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 b. Přívod vody ze Stanovic do úpravny v Březové . . . . . . . . . . . . . 57 c. Výstavba úpravny pitné vody Březová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 d. Jak se vyrábí pitná voda na úpravně v Březové . . . . . . . . . . . . . 60 e. Rozvod vody z Březové po Karlových Varech a okolí . . . . . . . . . . 63 f. Rozrůstání karlovarského vodovodního systému . . . . . . . . . . . 66 g. Voda a moderní technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 h. Voda pod mikroskopem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 5. Vodárenský podnik a jeho historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 6. Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Edward Cucuel - Lázeňská společnost u Vřídla, tempera na papíře, 1900. Muzeum Karlovy Vary
Vincenz Morstadt - Karlovy Vary, kolorovaná mědirytina, kolem 1840. Muzeum Karlovy Vary
• 1•
Úvod Karlovy Vary, město tolik opěvovaných a obdivovaných termálních pramenů. Minerální voda s hřmotem a prskáním vyvěrající z hlubin země učarovala již našim předkům a stále přitahuje návštěvníky ze všech koutů světa. Zatím ale v podzemí města, ve skrytu a ve vší tichosti, proudí potrubními tepnami jiná voda, ta obyčejná pitná voda vytékající z každého kohoutku. Dnes již tak běžná součást domácností, že si její existenci skoro ani neuvědomujeme. Přesto je to právě tato voda, která dává našemu městu život. Její dostupnost přitom nebyla v minulosti tak samozřejmá jako dnes. Karlovy Vary totiž již od počátku osídlení bojují s nedostatkem Georg Opitz - Lázeňská společnost u Nového pramene, kolorovaná mědirytina, kolem 1814 - Muzeum Karlovy Vary kvalitních podzemních zdrojů vody. Zásobení města vodou tak vždy záviselo na dovednostech, znalostech i vynalézavosti místních obyvatel. A že jejich situace nebyla často vůbec lehká, o tom se lze přesvědčit v následujících kapitolách, které popisují vývoj karlovarského vodovodního systému od 19. století až dodnes. Celá historie budování tohoto systému se dá rozdělit do čtyř hlavních období. První období začíná přelomovým rokem 1882, kdy byla postavena první karlovarská vodárna v Tuhnicích, a končí rokem 1923, kdy bylo na vodárně zavedeno chlorování. Tato éra je charakteristická tím, že ve městě začaly fungovat dvě oddělené sítě: jedna navazující na původní lesní vodovody, které přiváděly do města pitnou vodu z lesních pramenů, a druhá nově vybudovaná síť na užitkovou vodu z vodárny. V druhém období, které následovalo po zavedení chlorování na úpravně a trvalo až do roku 1962, se obě městské sítě postupně začínají sjednocovat a původní
• 2• lesní zdroje se nadále využívají pouze pro zásobování veřejných kašen. Dochází k první významnější rekonstrukci tuhnické vodárny a rozvodné sítě se rozšiřují do nově přičleněných čtvrtí. Třetí období začíná rokem 1962, kdy se začala vedle původní vodárny v Tuhnicích budovat druhá vodárna s novou technologií chemické úpravy vody z Ohře, a končí rokem 1984, kdy byla zprovozněna v pořadí již třetí karlovarská vodárna v Březové, upravující vodu ze Stanovické nádrže. Poslední moderní období je charakteristické rozrůstáním celého vodovodního systému daleko za hranice města.
Úpravna vody Březová - hlavní hala (viz také zadní strana obálky)
Z vývoje karlovarského vodovodního systému je patrné, že i přes nepříznivé přírodní podmínky se několika generacím karlovarských vodohospodářů podařilo nejen zajistit kvalitní zdroj pitné vody pro město samotné, ale dokonce vybudovat z Karlových Varů centrum pro zásobování širokého okolí. A právě jejich práci je tato publikace věnovaná.
• 3•
• 4•
Citát: Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk tě pije, aniž tě zná. Ty nejsi nutná k životu: ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší, jejíž zdroj není ve smyslech. S tebou se nám vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a také pokladem nejchoulostivějším, ty, tak čistá v útrobách země. Ty nepřijímáš žádné příměsi, ty se nedáš zfalšovat, ty jsi podezíravé božstvo. Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím. Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí
Období první karlovarské vodárny v Tuhnicích a oddělených sítí na pitnou a užitkovou vodu Toto období začíná rokem 1882, kdy byla v Karlových Varech vystavěna první vodárna. Do té doby se voda do města přiváděla z lesních pramenišť, která však v létě často vysychala a rozvíjející se lázeňské město tak muselo bojovat s nedostatkem vody. Jelikož nebylo možné využít ve městě či jeho okolí kvalitní podzemní zdroj, rozhodla se městská rada vystavět novou vodárnu v Tuhnicích, která filtrovala vodu z řeky Ohře. Tuhnická vodárna vyráběla ovšem původně pouze užitkovou vodu, nevhodnou k pití, i tak ale městu významně pomohla. Používala se zde technologie pomalého filtrování, doplněná v roce 1912 o předčištění na rychlofiltrech. V návaznosti na novou úpravnu byla postupně budována nová vodovodní síť, která rozváděla užitkovou vodu do jednotlivých domů. Vedle této sítě na užitkovou vodu existovala i druhá síť na pitnou vodu, rozváděnou původními i rozšířenými lesními vodovody do významných městských budov a veřejných kašen. Obě sítě byly určené pouze pro samotné lázeňské město, okolní obce (pozdější čtvrtě) byly zásobeny z vlastních pramenišť. Éra dvou oddělených sítí končí po roce 1923, kdy bylo na tuhnické vodárně zavedeno chlorování a začala se zde místo užitkové vody vyrábět zdravotně nezávadná, tedy pitná voda. Interiér městské elektrárny Tuhnice, která sdílela zdroj páry s vodárnou - rok 1902
Vřídlo - veduta obrazových hodin, olej na plechu, kolem 1830. Muzeum Karlovy Vary
Historický zákres lesních vodovodů horního a dolního tlakového pásma (viz výpis na straně 8)
• 5•
Lesní vodovody Již od pradávna byl dostatek vody základním předpokladem pro vznik a rozvoj lidských sídel. V případě Karlových Varů však bylo zajištění zdrojů pitné vody o něco složitější. Lázeňské město, proslavené svými léčivými minerálními prameny, se totiž samo potýkalo s nedostatkem vody. Podloží města, budovaného v okolí vyvěrajících minerálTuhnický les - jedna z mnoha památek na lesní vodovod ních pramenů, tvoří nepropustné vrstvy, které nedovolovaly dostatečné prosakování vody do podzemí. Ani poloha města v úzkém údolí Teplé a výškové členění zástavby po obou březích většinou neumožňovaly plně využít podzemní vodu přímo ve městě. Obyvatelé tak museli zajistit přívod vody odjinud. Jako nejlepší varianta se přitom nabízelo využití pramenů podzemní vody z okolních lesů. Jednu věc jim ovšem příroda přeci jen ulehčila. Vzhledem ke kopcovitému terénu bylo možné přivádět vodu z vysoko položených lesních luk do města samospádem. Nejstarší dochovaný zákres lesního vodovodu města Karlovy Vary, 1865
• 6• Postupně byl vybudován rozsáhlý systém lesních vodovodů, složený z jímacích zařízení, vodojemů a dřevěného potrubí, který přiváděl vodu z lesních pramenů do městského vodovodu. Tím byla voda zpravidla dřevěným, později od 19. st. i keramickým potrubím rozváděna do kamenných kašen a litinových výtokových stojanů v jednotlivých ulicích a také do lázeňských zařízení, hotelů a dalších významných budov ve městě. První písemné zmínky o karlovarském městském vodovodu a jeho pramenných zdrojích jsou stav v roce 1999 známy až z 30. let 19. století. Nejstarší objevený plán lesního vodovodu pak pochází z roku 1865, jedná se o vodovod od Sv. Linharta k malému Versailles. Lesní vodovody se rozšiřovaly i po vybudování úpravny vody v Tuhnicích, která zpočátku dodávala pouze užitkovou vodu, nevhodnou k pití. Po zavedení chlorování na úpravně v roce 1923 se síť rozvádějící vodu z lesních pramenů do jednotlivých městských domů postupně začala nahrazovat sítí navazující na tuhnickou vodárnu, která Vodojem lesního vodovodu nad hotelem Alice od té doby začala dodávat pitnou vodu. Původní lesní zdroje zásobující veřejné kašny a pouliční výtokové stojany ovšem zůstaly i nadále v provozu. Ty byly ve městě zrušeny až dlouho po druhé světové válce v průběhu 60. a 70. let 20. století. Do dnešních dnů se v okolních lesích Karlových Varů dochovaly zbytky celkem jedenácti samostatných vodovodů. Jejich původní podoba je dodnes patrná při
• 7•
stav v roce 1998
Vodojem lesního vodovodu nad Březovou
procházkách lázeňskými lesy. Části těchto původních vodovodů se v současnosti využívají i pro odvodňování lesních půd. Vodojem lesního vodovodu nad Tuhnicemi
stav v roce 1998
• 8•
Historický zákres lesního vodovodu
Vodovody dolního tlakového pásma: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Starý maloversailleský vodovod Nový maloversailleský vodovod Vodovod Ploben pod dnešní Okružní cestou Vodovod Krugova louka nad Březovou Vodovod Postloh nad Moravskou, dřívější Pražskou ulicí Vodovod Napajedlo nad dnešní Vrázovou ulicí v Tuhnicích
Vodovody horního tlakového pásma: 1. 2. 3. 4. 5.
Vodovod Na milíři pod starou pražskou silnicí Vodovod Pöhlenhof nad dnešní Tyršovou ulicí Vodovod starý SOOS pod Goethovou vyhlídkou a Gogolovou cestou Vodovod nový SOOS pod Goethovou vyhlídkou Vodovod Brunnersloh nad dnešní Okružní cestou
• 9•
První vodárna v Tuhnicích S rozvojem lázeňství a zvyšujícím se počtem návštěvníků ve městě docházelo stále častěji k problémům s nedostatkem vody, především v letních měsících, kdy vysychaly lesní prameny dodávající vodu do městského vodovodu. V létě roku 1875 a 1876 dospěla podle dochovaných pramenů situace tak daleko, že voda musela být distribuována do jednotlivých domů v číslovaných nádobách pod stálým dozorem úředních orgánů. Voda chyběla i pro účely hygienické a zdravotní či pro hašení požárů. Proto zřídila městská správa zvláštní komisi, která měla přezkoumat možnosti zlepšení zásobování pitnou vodou. Ta předložila již v prosinci 1876 zprávu, ve které po zvážení všech možných variant řešení městu doporučila vybudování vodárny na čištění vody z řeky Ohře a vodovodního potrubí na rozvod této vody. Vycházela přitom z technologií na úpravu povrchové vody, které se v té době rozvíjely na průmyslovém severu Anglie, trpícím nedostatkem podzemních zdrojů pro rychle rostoucí města. Nová úpravna měla vyrábět filtrovanou užitkovou vodu pro pokrytí těch potřeb města, které nevyžadují pitnou vodu.
Pohled na pomalé filtry před městskou elektrárnou, 1902
•10•
Parní stroj v čerpací stanici č.III - rok 1900
Přípravou projektu byla pověřena firma Deutsche Wasserwerks-Gesellschaft z Frankfurtu nad Mohanem. Jako nejvhodnější byl vybrán pozemek ležící severozápadně od Tuhnic v meandru Ohře, v blízkosti bývalého mlýnského náhonu. Stavební práce byly zahájeny v září 1880 a dokončeny v dubnu 1882, kdy byla také vodárna uvedena do provozu.
Štítek k užitkové vodě
•11•
Rozvod vody pitné i užitkové Souběžně s výstavbou nové úpravny v Tuhnicích se začala budovat vodovodní síť pro rozvod užitkové vody po městě. Obdobně jako byly v Karlových Varech nepříznivé podmínky při získávání dobré podzemní vody pro zásobování města, vznikaly i potíže při zajištění rozvodu vody do jednotlivých městských částí a dokonce i při provádění stavebních prací a pokládání potrubí. Protáhlý tvar města v údolí Teplé, jeho výškové členění po obou stranách řeky a konečně i vlastnosti podloží a výskyt minerálních pramenů na mnohých místech způsobily, že se z rozvržení a pokládání potrubí stal mimořádně obtížný úkol. Z důvodů velkých výškových rozdílů bylo nutné vodovodní síť rozdělit do dvou tlakových pásem. Kdyby totiž bylo celé město zásobeno z jednoho společného potrubí, mělo by to na jedné straně za následek vysoký tlak vody v potrubí spodní části města, což by při velké spotřebě vedlo k nedostatku tlaku ve výše položených ulicích, a na druhé straně by velké množství vody, kolik je zapotřebí k zásobování dolního města, muselo být stále vedeno do mnohem vyšších poloh, než kolik je pro rozvod vody nezbytné. Obě pásma byla rozdělena ve výšce 350 m.n.m., přičemž Historický zákres rozvodu pitné a užitkové vody
•12•
Vodojem nad Moskevskou ulicí, zásobující dříve lázeňské území - dnes přebudovaný na střelnici.
dolní síť zahrnovala dvě třetiny celkového městského území a horní síť jednu třetinu. Pro dolní síť byl v roce 1882 zbudován vodojem na levém břehu Teplé nad dnešní Moskevskou ulicí (dříve Habsburskou). Dnes je tento bývalý vodojem, ze kterého se zásobila hlavní část lázeňského území, přebudován na střelnici. Pro horní síť byla na levém břehu Teplé postavena přerušovací výtoková komora na Sokolském vrchu nad Křižíkovou ulicí, do které byl zaústěn výtlačný řad od čerpadel z tuhnické vodárny. Odtud voda odtékala samospádem do vodojemu pro horní pásmo, který byl vybudován v roce 1882 na pravém břehu řeky Teplé nad ulicí Na Vyhlídce (dříve Panoramatickou), protože větší část výše položených domů se nacházela právě na pravém břehu. V roce 1897 byl pro horní síť na Sokolském vrchu přistavěn další vodojem, v roce 1902 pak druhý vodojem nad ulicí Na Vyhlídce, všechny tyto původní vodojemy pro horní pásmo jsou dodnes používané.
•13•
Vodojemy z roku 1882 a z roku 1902 nad ulicí Na Vyhlídce
Příčný řez vodojemu Na Vyhlídce z roku 1882
•14•
Projekt vodojemu Na Vyhlídce z roku 1882
Původní vodojem na Sokolském vrchu z roku 1897
Projekt vodojemu (dnes střelnice) nad Moskevskou ulicí z roku 1882
Detail z dosud zachovalých dveří z roku 1882
•15• Při určování průměrů potrubí se vycházelo z předpokládané spotřeby 150 litrů na osobu a den, přičemž se počítalo s počtem obyvatel města včetně hostů a návštěvníků okolo 22 000. Hlavní řad dolní sítě měl průměr 350 mm, mezi vodojemy horní sítě byla položena dvě hlavní vedení, z nichž jedno mělo průměr 200 mm a druhé 150 mm. Souběžně s výstavbou užitkového vodovodu pokračovalo i rozšiřování rozvodu pitné vody z lesních pramenů (lesního vodovodu). Začaly se jímat další prameny v okolí Karlových Varů, ať už hloubkovými drenážemi zakrytými betonovou vrstvou nebo pomocí štol a šachet. K tomu se budoval systém potrubí a vodojemů. Také rozvodná síť pro pitnou vodu byla rozdělena do dvou pásem – horního a dolního. Bývalý vodojem u malého Versailles (odvětrání)
•16•
Voda ve městě Pramenitá voda z lesního vodovodu byla rozváděna do výtokových stojanů, rozmístěných rovnoměrně po celém městě. V roce 1902 tak bylo v Karlových Varech celkem 42 veřejných výtokových stojanů. V nepřetržitém provozu pak byly kašny na konci potrubí, ostatní se v letním období, kdy prameny vysychaly, ventily zavíraly, aby se zabránilo ztrátám vody. Kromě těchto výtokových stojánků bylo na potrubí s pramenitou lesní vodou napojeno 66 výtoků ve školách, nemocnici, v lázeňských objektech a v největších hotelech.
Původní hydrant kavárny Elefant
•17•
Původní vodoměr SH
Vedle vodovodní sítě na pitnou vodu se ve městě po výstavbě vodárny v Tuhnicích postupně vybudovala rozvodná síť na užitkovou vodu. V roce 1902 bylo na tuto síť připojeno celkem 11 198 výtoků (odběrné kohouty, klosety, pisoáry, hlavní domovní kohouty, koupelny a umyvadla, hydraulické výtahy, ventilační přístroje a jiné). Bezplatně přitom bylo povoleno odebírat z tohoto vodovodu celkem 50 litrů na osobu a den, co bylo spotřebováno navíc, podléhalo v roce 1902 poplatku ve výši 20 haléřů za m3. Pokud ovšem odběr vody sloužil k pohonu strojních zařízení (například výtahů), platilo se 24 až 34 haléřů za m3. Kromě toho se platil správní poplatek 12 rakousko-uherských korun ročně za každý první výtok v nemovitosti, 3 koruny za každý další výtok (s výjimkou hlavních domovních kohoutů, které byly zdarma). Povolení k připojení na vodovodní síť byl oprávněn udělovat jen Vodoprávní úřad, odbor městského Stavebního úřadu, který také řídil provoz vodárny a vodovodu, prováděl zkoušky vnitřního potrubí před jeho uvedením do provozu, instaloval a kontroloval měřiče spotřeby a zajišťoval a kontroloval provádění povinných proplachů domovních rozvodů.
•18•
Jak se vyráběla užitková voda Původní technologie na čištění vody z povrchových zdrojů byly založeny na mechanickém principu, odpozorovaném z přírody. Vycházely z toho, že voda z podzemních zdrojů je čistější, protože postupně prochází různými vrstvami zeminy, které zachycují nečistoty. Proto se i pro čištění povrchové vody začaly využívat uměle vytvořené nádrže, ve kterých se voda nechávala projít vrstvami různě velkých kamenů, štěrku a písku. Zkušenosti přitom ukázaly, jak přesně jednotlivé vrstvy filtru poskládat, aby účinnost čištění byla co největší. Původní vodárna v Tuhnicích zahrnovala předfiltr, pomalé pískové filtry, nádrž na čistou vodu a čerpadla. Postupně s rozvojem města byla zařízení na výrobu užitkové vody rozšiřována a přestavována.
Půdorys a řezy pomalých filtrů
•19• Voda z řeky Ohře byla nejdříve na předfiltru, tvořeném metrovou vrstvou oblázků velikých jako vejce, zbavena hrubších nečistot. Poté byla čerpána na pomalé filtry, které tvořila až dvoumetrová vrstva, složená z jedné poloviny z větších a menších oblázků a štěrku a z druhé poloviny pískem. Voda se přes tyto filtry nechala pomalu procházet a zespodu se vyčištěná voda odváděla trubkami do nádrže na čistou vodu (vodojemu), odkud se opět čerpáním rozváděla do městské vodovodní sítě pro užitkovou vodu. Po několika letech provozování se přitom zjistilo, že na filtrech se dá využít i biologického principu odstraňování znečištění, dnes využívaného na moderních čistírnách odpadních vod. Tento princip vlastně vychází z přirozených samočisticích schopností vodních toků. Na písku se totiž pomalým protékáním vody vytvořila vrstva organismů, která část znečištění pohltila a zvýšila tak účinnost filtrace. Původně byly ve vodárně dva pomalé filtry otevřené a dva uzavřené, postupně se však dobudovávaly další, v roce 1904 jich bylo celkem 11.
složení �iltru: • 90 cm ostrý říční písek • 10 cm oblázkový štěrk velikosti hrášku, • 10 cm oblázkový štěrk velikosti fazole, • 10 cm oblázky velikosti lískového oříšku, • 15 cm oblázky velikosti slepičího vejce • 20 cm oblázky velikosti pěsti • 25 cm velké kameny
•20•
Údržba vodárny a praní filtrů O provoz a pravidelnou údržbu vodárny se staral Vodoprávní úřad, odbor Stavebního úřadu města Karlovy Vary. Údržba zahrnovala mimo jiné především pravidelné čištění nádrží a praní filtrů, které se velice rychle zanášely znečištěním. Právě filtračnímu provozu byla věnována zvýšená pozornost, protože na vodárnu, i když vyráběla pouze užitkovou vodu, byly kladeny požadavky, aby měla filtrovaná voda co možná nejlepší kvalitu, podobnou vlastnostem pitné vody. Čištění a údržba filtrů přitom vyžadovala značné zkušenosti a dovednosti. Na počátku fungování úpravny se nejdříve oddělovala dvou až třícentimetrová vrstva písku a když tloušťka pískové vrstvy klesla pod 65 cm, doplnil se čerstvý písek. Pravidelným sledováním a rozbory bylo ovšem prokázáno, že nový písek nezabraňuje dostatečně rozrůstání bakterií, proto byla vždy nad vrstvu nového písku naházena ještě vrstva starého usazeného písku, který již prošel filtrováním a měl větší nepropustnost, díky tomu, že se na něm rychleji vytvořila vrstva organismů, které měly schopnost biologického čištění.
Pískové hospodářství v Tuhnicích - 50.léta
•21•
Čištění pískového filtru - 50.léta
Každý filtr se po provedení vyčištění zdola pozvolna naplňoval vodou, čímž se z písku vyhnal vzduch, aby nebyly ve filtru vzduchové kanálky, kterými by pronikaly drobné organismy. Použitý písek se čistil v zařízení na praní filtračního písku, umístěném ve zvláštní budově. Tvořil ho prací buben pozvolna otáčený řemenovým převodem, který byl poháněn parním strojem.
•22•
Pohled na pomalé filtry před objektem čerpací stanice, 1902
V budově, kde se nacházela pračka písku, byla umístěna i tesařská a zámečnická dílna, v níž byly prováděny nezbytné opravy související s provozem filtrů. Kromě filtrů a nádrže na čistou vodu se dále v areálu nacházela strojovna sestávající z oddělení turbín, staré a nové čerpací stanice a skladu. Areál městských průmyslových podniků Tuhnice (vpravo je vodárna) - rok 1902
•23•
Klíč k pomalým pískovým filtrům městské vodárny
Půdorys areálu městské vodárny, elektrárny a plynárny Tuhnice, 1902
Mistr filtračního provozu a strojmistr zde měli k dispozici i obytný dům. Jak se uvádí ve stati o Karlovarské městské vodárně v knize Festschrift zur … 1902: „Pozemek kolem vodárenských objektů je úhledně oplocen a osázen ovocnými stromy, prostranství na Tuhnické ulici přeměnili zaměstnanci na okrasné a zeleninové zahrady. Podnik má s elektrárnou společnou mostní váhu, je udržován v co největší čistotě a elektricky osvětlován.“ Přístupová komunikace do městských průmyslových podniků Tuhnice - rok 1902
•24•
Kvalita pitné a užitkové vody Kvalita pitné vody z lesních vodovodů i filtrované vody z vodárny se již na začátku 20. st. pravidelně kontrolovala. Bakteriologické rozbory pitné vody se prováděly dvakrát za měsíc, z toho jednou se vzorky odebíraly přímo u pramenů a podruhé u výtokových stojanů, přičemž se zaznamenával i vliv potrubí, které bylo každý týden důkladně proplachováno. Rovněž kvalita filtrované užitkové vody byla pečlivě kontrolována. Chemické rozbory zajišťoval městský chemik a bakteriologické okresní lékař. V rámci těchto rozborů se jednou denně zkoumala voda z potrubí a jednou týdně surová voda a filtrát při odtoku z filtrů. Na základě výsledků se pak upravovala rychlost filtrování, výška vrstvy písku i velikost písečného zrna či způsob čištění filtrů. Výsledek bakteriologického rozboru z roku 1902
•25•
•26•
Čerpadla v tuhnické vodárně Vodovodní systémy se snaží maximálně využívat přírodní gravitační síly k dopravě vody na různá místa. Někde ovšem i přes veškerou důmyslnost nelze vodu samospádem dopravit, na řadu pak přichází síla umělá – čerpadla. První čerpadla pro dopravu vody jsou přitom známa již ve starověku, kdy byla poháněna lidskou nebo zvířecí silou. Také v tuhnické vodárně bylo třeba vodu přečerpávat, a to nejen v rámci úpravny, ale i do hlavních vodojemů dolního a horního pásma, odkud se voda dále samospádem rozváděla nově vybudovanou sítí. Nejprve se zde používala pístová čerpadla poháněná zpočátku vodní turbínou, později i parními stroji. Tato pístová čerpadla fungovala na principu pohybu pístu, který nasál určitý objem kapaliny a následně tento objem natlakované kapaliny vytlačil mimo čerpadlo. Koncem dvacátých let byla tato čerpadla nahrazena odstředivými čerpadly s elektrickým pohonem.
Tuhnická vodárna - původní parní stroj Hlavní čerpací stanice po rekonstrukci v roce 1969 (v popředí jsou čerpadla z roku 1929)
Původní strojní vybavení čerpací stanice na tuhnické vodárně
Zákres propojení dvou čerpacích stanic (starého a nového systému) - rok 1929
•27• Pro dopravu vody z řeky Ohře na filtry byla v původní vodárně instalována čerpadla poháněná vodní turbínou, která využívala spádu řeky Ohře v místě zdymadlového jezu. Stará čerpací stanice se skládala ze dvou vertikálních filtračních čerpadel, která v průběhu 24 hodin vyzvedla na filtry 3300 m3 vody. Dále zde byla umístěna dvě vysokotlaká čerpadla, jedno Interiér čerpací stanice Tuhnice z roku 1929 (foto z 50.let) čerpalo vodu do vodojemu pro dolní tlakové pásmo, druhé do horního tlakového pásma, obě také poháněná vodní turbínou. Jako rezerva pro turbíny se využíval jednoválcový parní stroj. V roce 1887 byla stará čerpací stanice rozšířena o dvě vysokotlaká čerpadla pro horní i dolní síť a dvě čerpadla na filtry. Rychle stoupající spotřeba vody ve městě si vynutila v brzké době další čerpací stanice, zvětšení parních kotlů a parních strojů. Aby se zajistil dostatečný výkon čerpadel a nemusela se přebudovávat nevyhovující kotelna, rozhodla se městská správa přivést páru z blízké městské elektrárny. Po instalaci dalšího kotle do centrální kotelny v elektrárně tak mohla být pára přivedena do vodárny parním potrubím, které bylo položeno v nově vybudované spojovací chodbě mezi vodárnou a elektrárnou. V bývalé kotelně vodárny pak byla v roce 1900 zřízena třetí čerpací stanice se třemi novými parními čerpadly. Původní čerpadla na parní pohon byla na konci dvacátých let v rámci rekonstrukce vodárny nahrazena elektrickými čerpadly. První tři elektrická čerpadla přitom byla v Karlových Varech instalována již v roce 1912 v souvislosti se zahájením provozu nového hotelu Imperial. Jeho zásobování užitkovou vodou zajišťovala nová čerpací stanice situovaná vedle vodojemu horního pásma nad ulicí Na Vyhlídce. Nově zřízené tlakové pásmo bylo označeno jako pásmo přečerpací stanice. Až od šedesátých let, v souvislosti s rozvojem karlovarského vodovodu a napojováním dalších částí města i okolních obcí, začaly být ve větším měřítku budovány další čerpací stanice i přímo na vodovodní síti.
•28•
Návrh vodojemu v Drahovicích
Vodojemy v Karlových Varech
Vodojemy jsou základní pilíře systémů pro zásobování pitnou vodou. Shromažďuje se v nich pitná voda a s jejich pomocí se vyrovnává rozdíl mezi přítokem ze zdroje vody a odběry spotřebitelů a celkový tlak v síti, tak aby voda v pořádku dotekla až k jednotlivým výtokovým místům. Ve vodovodní soustavě se používá hlavní vodojem, který tlakově dorovnává ostatní zásobní vodojemy. Nejstarší vodojemy v Karlových Varech souvisejí ještě s existencí lesních vodovodů. Zbytky těchto starých lesních vodojemů i jímacích zařízení můžeme dodnes pozorovat v okolních lázeňských lesích. Novodobější vodojem Na Milíři
stav v roce 1998
•29•
Pravděpodobně nejstarší původní vodojem Na Milíři
Přímo ve městě byly vodojemy budované na konci 19. století v souvislosti s výstavbou rozvodné sítě pro užitkovou vodu, vyrobenou v nové vodárně v Tuhnicích. Některé z těchto původních vodojemů jsou přitom dodnes v provozu. Mezi nejstarší vodojemy Karlových Varů patří vodojem ve Svahové ulici v Tuhnicích, dnes přebudovaný na střelnici, vystavěný v roce 1882, ze kterého se zásobovalo celé dolní pásmo, tedy i lázeňské centrum města. Pro horní pásmo se voda čerpala do vodojemu na Sokolském vrchu nad Křižíkovou ulicí (zbudovaného v roce 1897), odkud voda tekla do dvou vodojemů nad ulicí Na Vyhlídce z let 1882 a 1902. Nejvýše položený vodojem v Karlových Varech - Vítkova hora (644 n.m.)
•30•
Vodojem na Sokolském vrchu - nejvýše položený (... a nejvíc vlevo ;-)
Všechny tyto tři vodojemy jsou dodnes v provozu. Ve městě byl v roce 1912 dále zbudován vodojem Panorama nad Pražskou silnicí, v souvislosti s výstavbou hotelu Imperial a zavedením již zmíněného pásma přečerpávací stanice, a v roce 1929 další vodojem na Sokolském vrchu. Také v jednotlivých, dříve samostatných, čtvrtích města najdeme ještě původní vodojemy z konce 19. a začátku 20. století. V Drahovicích jsou to například staré vodojemy v Krokově a Hřbitovní ulici, budované ještě pro zásobování tehdy samostatné obce z původních pramenišť a dnes již nevyužívané. Za zmínku stojí také nově rekonstruovaný vodojem v Dalovicích z roku 1910, původně určený Vodojem nad Hřbitovní ulicí - Drahovice
stav v roce 1998
•31•
•32•
Období rozkvětu původní tuhnické vodárny, sjednocení vodovodních sítí a jejich rozšíření do nových čtvrtí
Vodojem z roku 1910 po rekonstrukci v roce 2011 - Dalovice
pro akumulaci vody z prameniště, až do napojení Dalovic na vodovodní systém Karlových Varů. I tento vodojem je dnes stále v provozu. V provozu je i vodojem v Březové v Cínové ulici z roku 1899. Mimo provoz jsou již vodojemy z konce 19. století v Horách, Tašovicích (nad obcí) či ve Staré Roli – nad ulicí Závodu Míru. Značná část dnešních vodojemů se vybudovala v šedesátých letech 20. století, v souvislosti s rozšiřováním vodovodní sítě na další části města i okolní obce, a také v osmdesátých letech při výstavbě nového vodovodního systému s úpravnou Březová. Dnes je v celém karlovarském vodovodním systému necelých padesát vodojemů. Největší vodojem v Karlových Varech - Růžový vrch (10.000.000 l)
Rok 1923 byl zásadním pro další rozvoj tuhnické vodárny. Od tohoto roku totiž začala díky nové technologii chlorování vyrábět zdravotně nezávadnou, tedy pitnou vodu. Vodárna byla koncem dvacátých let rozšířena a modernizována. I nadále se zde používala a rozvíjela původní technologie pomalého filtrování, doplněná rychlofiltrací a na konci chlorováním. Vodovody rozvádějící vodu z lesních pramenišť do jednotlivých domů se postupně propojovaly se sítí na užitkovou, nyní již pitnou vodu, a započalo se s odstavováním jednotlivých pramenišť. Původní lesní vodovody se udržely pro zásobování kašen a výtokových stojanů ve městě, které byly v provozu až do šedesátých let. Na vodovod z tuhnické vodárny se napojovaly nově přičleněné čtvrtě Karlových Varů s místními prameništi jako doplňkovými zdroji. Na konci války byla síť poničena nálety, v padesátých letech noví čeští správci celou síť dokumentovali a postupně obnovovali. Bylo ovšem stále více zřejmé, že vodárna s původní technologií nestačí vyrobit dost pitné vody pro rozrůstající se síť. Připravovalo se tedy její rozšíření a nakonec se po vzoru tehdejších sovětských technologií centrálně rozhodlo, že se vedle původní vodárny vybuduje nová technologie na chemické filtrování vody. Toto období tak končí rokem 1962, kdy na místě původní mechanické vodárny začala vznikat v podstatě zcela nová chemická úpravna. Zakryté pomalé filtry na tuhnické vodárně s navezeným filtračním materiálem, 1929
Nová čerpací stanice s elektrickými čerpadly na tuhnické vodárně vybudovaná v roce 1929
•33•
Hledání zdroje pitné vody pro město vyřešil chlór V době největšího rozkvětu lázeňského města na přelomu 19. a 20. st. vkládala městská správa značné finanční prostředky do rozvodu lesního vodovodu po městě. I když se na tento systém napojovaly další prameny z okolních lesů, vydatnost těchto zdrojů byla velmi kolísavá, především v letních měsících. Voda z tuhnické vodárny v té době nebyla vhodná k pití, označovala se pouze jako užitková. Městská správa se proto neustále snažila nalézt v okolí města kvalitní podzemní zdroj, ze kterého by se voda čerpala do budované rozvodné sítě. Do hledání zdroje vody byli přitom zapojeni přední odborníci své doby. Prozkoumávali se různé oblasti podél řeky Ohře i v okolí Karlových Varů a jejich možné využití, zamítnuta byla možnost přivedení pitné vody z Doupovských hor či odebírání vody z řeky Rolavy. Zkoumala se i vydatnost podzemních zdrojů na úpatí Krušných hor včetně bývalých důlních štol a byly provedeny podzemní vrty v prostoru Hroznětín – Ostrov. Veškeré průzkumy ovšem ukázaly, že možnost zajištění kvalitního zdroje podzemní vody pro město je nereálná, ať už z důvodů nedostatečné kvality podzemní vody nebo příliš velké vzdálenosti. Výstavba nádrže na upravenou vodu, tuhnická vodárna, 1929
•34•
Rychlofiltry Jewell
Problém s hledáním zdroje pramenité vody pro město se vyřešil s vývojem technologií na úpravu pitné vody. Po první světové válce byly v Anglii objeveny účinky chlóru pro desinfekci pitné vody. Chlór totiž i ve velmi malé koncentraci dokáže zahubit nežádoucí bakterie ve vodě. Lidé si nyní dokázali čistou a nezávadnou vodu vyrobit sami. Ani světové lázeňské město nezůstalo pozadu a v roce 1923 bylo na úpravně vody v Tuhnicích zavedeno chlorování plynným chlórem. Tím byla vyrobená voda, čerpaná z řeky Ohře, zdravotně zabezpečena podle požadavků kladených na pitnou vodu. +Zprávy z vrtů apod??
Rychlofiltry Jewell
•35•
Úpravna vody v Tuhnicích byla již od svého založení postupně rozšiřována a přebudovávána, v souvislosti se zvyšující se potřebou vody, s vývojem technologií i se zvětšujícím se znečištěním řeky Ohře, odkud se voda čerpala. Aby se zvýšil výkon vodárny, byly v roce 1912 před pomalé filtry ve zvláštní hale instalovány pískové rychlofiltry amerického systému Jewell, resp. Juwell, které původně měly sloužit pro předčištění vody před její filtrací na pomalých filtrech a tedy k urychlení celého procesu. Vzhledem k častému zanášení pomalých filtrů a stále větším požadavkům na množství dodávané vody, i v souvislosti s napojováním dalších okrajových částí na městský vodovodní systém, se často stávalo, že se do vodovodního systému pouštěla nejen voda, která prošla pomalou filtrací, ale současně i voda vyčištěná pouze na těchto rychlofiltrech.
V roce 1929, po zavedení chlorování, došlo k první větší rekonstrukci tuhnické vodárny. Byla přistavěna nádrž čisté vody a zřízena nová čerpací stanice s elektrickým pohonem. Otevřené pomalé filtry byly zakryty. Současně s rekonstrukcí vodárny došlo i k přestavbě rozvodné sítě v Karlových Varech. Byly zbudovány další výtlačné řady a vodojemy a vedle horního a dolního tlakového pásma bylo ve městě zřízeno ještě oddělené střední tlakové pásmo. V souvislosti s tím
Ventil (Sadová ulice)
Vakuometr - Tuhnice, 1929
První rekonstrukce tuhnické vodárny
•36•
Strojní vybavení čerpací stanice na tuhnické vodárně z roku 1929
byl vybudován kruhový vodojem na Sokolském vrchu. Parní stroje a pístová čerpadla v úpravně byla nahrazena odstředivými čerpadly s elektrickým pohonem. Celkové rekonstrukční náklady si vyžádaly přes 8 milionů korun československých. Od této doby až do šedesátých let, kdy došlo k další rekonstrukci vodárny, nebylo celkové uspořádání vodovodu zásadně měněno. Výstavba nádrže na upravenou vodu, tuhnická vodárna, 1929
•37•
Zásobování okrajových obcí Obdobně jako město Karlovy Vary měly i okrajové obce problémy se zabezpečením pitné vody pro obyvatele. Hledáním kvalitního zdroje a zajištěním rozvodu pitné vody se zabývaly i tehdy samostatné Rybáře, Drahovice, Bohatice, Dvory, Doubí a Březová. Byla vypracována řada studií i projektů, větší část z nich ale z důvodů vysokých nákladů či nedostatečné vydatnosti předpokládaného zdroje nebyla vůbec realizována a obce se postupně napojily na vodovodní systém Karlových Varů. Rybáře se napojily na karlovarský vodovod hned po výstavbě tuhnické vodárny v roce 1894. Teprve později, kdy dodávka pitné vody z města nedostačovala, zřídila obec Rybáře vlastní gravitační vodovod z prameniště Odeř, včetně jímání pramenů. Toto prameniště bylo ve třicátých letech rozšířeno a byla zde zřízena nádrž na výrobu infiltrované vody. Prameniště bylo v provozu až do konce devadesátých let 20. st. Zemní práce při výstavbě nového vodojemu na Sokolském vrchu, 1929
•38• Drahovice se napojily na karlovarský vodovodní systém v roce 1933, a to po řadě marných pokusů o zabezpečení dostatku podzemní vody. Prameniště Steidlova louka, Sedlečko ani hřiště Golf svou kapacitou, zejména v letních suchých obdobích, nestačila pokrýt potřebu obyvatel obce. Kruhový vodojem pro střední pásmo na Sokolském vrchu, 1929
Výstavba kruhového vodojemu pro střední pásmo na Sokolském vrchu, 1929
•39•
•40• Bohatice neměly svůj veřejný vodovod až do roku 1930. Od roku 1931 byla část obce připojena na vodovod Rybáře, zbytek byl zásobován z tzv. družstevního vodovodu a ze studní v dnešní Teplárenské, dříve Noskově ulici. Dvory se napojily nejprve na vodovod Rybáře, v roce 1930 pak definitivně na karlovarský vodovod. Původní zdroje podzemní vody v Tašovicích totiž nestačily a docházelo k pravidelným výpadkům v zásobování vodou. V Doubí bylo první vodovodní zařízení vybudováno již v roce 1885, jednalo se o jímací drenáž. Rekonstrukce zdrojů vody byla provedena v letech 1928 a 1937, k renovaci vodovodní sítě však došlo až v období po druhé světové válce. Rovněž připojení na karlovarský vodovod se uskutečnilo až v padesátých letech. Začátky vodovodu v Březové datují do roku 1899. Teprve připojení obce na karlovarský vodovod v roce 1948 vyřešilo problémy s nedostatkem vody v době letního sucha.
Výstavba výtlačných řadů z tuhnické vodárny do kruhového vodojemu na Sokolském vrchu, 1929
•41•
Kruhový vodojem pro střední pásmo na Sokolském vrchu, v roce 2012 mimo provoz
•42•
Jak se v původní vodárně vyráběla pitná voda z řeky Ohře Původní tuhnická vodárna byla založena na mechanickém a zčásti biologickém principu úpravy. Voda byla nejprve filtrovaná přes tzv. Jewelly, americké pískové rychlofiltry, jejichž celková plocha byla 127 m2. Poté procházela filtrací přes pomalé pískové filtry (o celkové ploše 5 100 m2), využívající zároveň i biologický efekt čištění vody pomocí vrstvy organismů, která se na filtrech během pomalého protékání vody vytvořila. Aby se zničily nežádoucí bakterie a voda se mohla dopravit nezávadná až ke spotřebiteli, přidával se na konci cyklu do vody ještě plynný chlór. Tato původně anglická technologie byla velmi náročná na údržbu, především co se týče praní a čištění filtrů, které se rychle zanášely. Navíc bylo potřeba zajistit dostatečně velkou plochu filtrů a kapacita úpravny nestačila rostoucím potřebám na kvalitu a množství vyrobené pitné vody. Proto byla postupně od šedesátých let budována vedle této mechanicko-biologické úpravny nová chemicko-mechanická úpravna. Po jejím zprovoznění sloužila původní část vodárny s Jewelly a pomalými filtry jako rezerva a byla využívána výjimečně pro doplnění systému. Rychlofiltry Jewell
•43•
Vodovodní sí poškozená válkou Krátce před koncem druhé světové války byly Karlovy Vary bombardovány spojeneckými letadly. Nálety ve dnech 17. a 19. dubna 1945 způsobily rozsáhlé škody na vodovodní síti, výtlačných řadech i úpravně vody v Tuhnicích. Na úpravně byl poškozen jeden pomalý filtr a značná část klenby, poškozeny Letecký snímek následků bombardování - vlevo nahoře meandr Ohře byly i hlavní výtlačné řady a potrubí v Rybářích. Opravy těchto potrubí si vyžádaly šest dní. Menší poškození potrubí v Drahovicích a Bohaticích byla odstraněna hned po jejich vzniku. Opravy poškozeného filtru a některých poruch na hlavních řadech byly dokončeny v druhé polovině roku 1945. Po postupném vysídlování Němců a osídlování pohraničí českým obyvatelstvem přicházeli do vodárny noví pracovníci, často bez potřebné praxe, zkušeností i znalosti karlovarského vodovodního systému. Museli se tedy nejprve seznamovat s provozovanými zařízeními a shromáždit veškerou dokumentaci k provozovaným systémům. Nejvíce informací přitom získávali právě od odsunovaných původních německých správců vodárny. V první řadě bylo nutné dát do pořádku poničenou vodovodní síť i zařízení úpravny a zajistit tak plynulé zásobování Karlových Varů pitnou vodou. V té době byly na karlovarský vodovod napojeny Karlovy Vary včetně Tuhnic, Rybář, Drahovic, Bohatic a Dvorů. Hlavním zdrojem vodovodu byla úpravna vody Tuhnice a vedlejšími zdroji prameniště Odeř, Steidlova louka, Sedlečko, hřiště Golf a Bohatice. V provozu byly i studny v Teplárenské, dříve Noskově, ulici v Bohaticích.
•44•
Období druhé karlovarské vodárny v Tuhnicích a rozšiřování vodovodní sítě do okrajových částí Od konce padesátých let začala postupná rekonstrukce původní technologie tuhnické vodárny. První projekty počítaly pouze s rozšířením vodárny, od roku 1962 se zde však začaly podle vzoru sovětských technologií budovat nádrže na čištění vody přes vysrážené chemikálie. A jelikož se ukázalo, že tato nová technologie čištění vody je daleko účinnější a rychlejší, postupně se vedle původních zařízení vodárny vystavěla zcela nová chemická úpravna, doplněná mechanickou rychlofiltrací. S postupem rekonstrukce vodárny se dále rozšiřovala i vodovodní síť do okrajových částí města i do blízkých obcí v okolí. Voda v Ohři se ovšem stále zhoršovala a i když pitná voda splňovala všechny požadované parametry, její úprava byla čím dál tím náročnější. Ani do budoucna nebyla Ohře ideálním zdrojem pro výrobu pitné vody, vzhledem k jejímu možnému znečištění. Hledal se proto nový zdroj pitné vody pro celý region, kterým se měla nakonec stát nová přehrada ve Stanovicích a nová úpravna v Březové, budované od začátku sedmdesátých let. Etapa druhé vodárny v Tuhnicích tak končí rokem 1984, kdy byla zprovozněna v pořadí již třetí karlovarská vodárna v Březové. Pohled na úpravnu vody Tuhnice přes její vodní zdroj - řeku Ohři (1982)
Historický zákres zásobování vodou lázeňského území Karlových Varů
•45•
•46•
Druhá rekonstrukce tuhnické vodárny Již krátce po válce se ukázalo, že původní vybavení vodárny nestačí na rostoucí požadavky množství i kvality upravené vody. Navíc silné mrazy na přelomu let 1946 a 1947 způsobily značné poruchy vodovodů a ztráty vody na síti stouply nad 50 %. K tomu se přidalo i velké sucho, které způsobilo vysychání vedlejších podzemních zdrojů. Úpravna tak nestačila pokrýt potřeby města. Proto byl již od poválečných let připravován projekt rekonstrukce tuhnické vodárny. Původně se počítalo pouze s rekonstrukcí a intenzifikací stávajícího zařízení vodárny, postupně ale začalo být zřejmé, že i přes tyto zásahy úpravna s původní technologií nezajistí stále rostoucí potřebu vody. Projekt byl proto několikrát předěláván a doplňován. Od šedesátých let se nakonec vedle staré úpravny, založené na mechanicko-biologickém principu pomalé filtrace, Rekonstrukce úpravny vody Tuhnice, 60. léta
začala paralelně budovat úpravna nová, využívající podle tehdejších sovětských technologií principu chemického čištění vody s pomocí takzvaných čiřičů. Čiřiče jsou vertikální usazovací nádrže, kterými voda prochází zespoda přes vznášející se vločkový mrak vysrážený dávkovanými chemikáliemi, na který se nabalují nečistoty obsažené ve vodě. V rámci výzkumu prováděného v tuhnické vodárně od začátku šedesátých let byly postupně vystavěČerpání surové vody, Tuhnice - 60.léta ny tři typy čiřičů. Na ně navazovala výstavba čtyř nových rychlofiltrů. Ty nahradily původní pomalou filtraci, která vzhledem k účinnosti chemického čištění již nebyla potřebná. K tomu se připojila i postupná rekonstrukce strojovny, čerpacích stanic a celého provozního areálu. Úpravna vody Tuhnice - detail čiřiče
•47• Práce ovšem postupovaly velmi pomalu a byly často přerušovány. Navíc byly prováděny za plného provozu ve stísněných podmínkách a vyžádaly si mnohé vícenáklady. S rostoucím počtem zásobovaných obyvatel a zhoršující se kvalitou vody v Ohři bylo ale stále jasnější, že tuhnická vodárna, i přes provedené změny, nestačí rostoucí nároky na množství i kvalitu pitné vody pokrýt. Na konci šedesátých let byla tak další výstavba tuhnicZ výstavy historických armatur varského vodovodu ké vodárny omezena vzhledem k tomu, že se již uvažovalo o výstavbě nové úpravny vody Březová. Původní projekt rekonstrukce byl znovu přepracován, tak aby zajistil zásobování do doby výstavby nové úpravny v Březové. Rekonstrukce tuhnické vodárny byla dokončena v roce 1972, v roce 1976 pak byla rekonstruovaná úpravna uvedena do trvalého provozu. Pískové hospodářství pomalých filtrů úpravny vody Tuhnice
•48•
Rozvoj vodovodů v poválečném období V padesátých letech docházelo k menším rekonstrukcím a rozšiřování na základě požadavků odběratelů. Teprve v šedesátých letech se i v souvislosti s rekonstrukcí tuhnické vodárny začala připravovat celková koncepce rozvoje a rozšiřování vodovodní sítě. Vedle postupného rozšiřování sítě se začala vyměňovat a obnovovat stará potrubí. Pro představu v roce 1947 byly ztráty na síti 51%, tedy více než polovina vody dodané z vodárny do potrubí se k odběratelům ani nedostala, v tak špatném stavu byla po válce vodovodní síť. Do sedmdesátých let byly na karlovarskou vodovodní síť napojeny obce Březová (1948), Doubí a Tašovice (1956), Sedlec (1957), Dalovice, Všeborovice, Otovice, Stará Role, Rosnice – Čankov (1959 – 1960) a v roce 1974 Jenišov. V souvislosti s rozšiřováním vodovodní sítě v šedesátých a sedmdesátých letech byla vybudována řada objektů, které navazovaly na zvýšenou výrobu vodárny v Tuhnicích a zabezpečovaly dopravu vody i do okrajových částí města. Na Sokolském vrchu byly vystavěny dva nové vodojemy pro horní a střední pásmo, dále byl postaven vodojem Slavie, Drahovice, Rybáře, Stará Role a také nové čerpací stanice. Po vybudování nových sídlišť v těchto okrajových částech města bylo třeba dostavět i hlavní propojovací výtlačné a zásobovací řady. Délka vodovodní sítě se tak zvětšila Zásobování vodou před výstavbou úpravny vody Březová
•49•
Pomalé filtry a nová čerpací stanice z roku 1969, Tuhnice - 80.léta
z původních 160 km v roce 1945 na 200 km v roce 1980. V tomto období došlo také k prudkému nárůstu spotřeby vody na osobu a den, včetně průmyslových podniků a ostatních spotřebitelů, z původních 250 litrů v padesátých letech až na 400 litrů na konci sedmdesátých let (pro porovnání dnes se tato průměrná spotřeba v Karlových Varech pohybuje kolem 170 litrů). Hlavním zdrojem karlovarské vodovodní sítě byla tuhnická vodárna, upravující vodu z řeky Ohře. Ani po rekonstrukcích ovšem tuhnická vodárna nestačila pokrýt celou spotřebu vody, proto se ještě v osmdesátých letech do karlovarského vodovodního systému doplňovala voda z téměř třiceti dalších vedlejších zdrojů – pramenišť.
•50•
Jak se chemicky upravovala voda z Ohře v nové tuhnické vodárně Od šedesátých let byla v tuhnické vodárně vedle původní technologie mechanicko-biologického čištění vody budována nová chemicko-mechanická úpravna, plně využívaná od počátku sedmdesátých let až do ukončení provozu úpravny v roce 1986. Původní část vodárny s Jewelly a pomalými filtry přitom sloužila jako rezerva a byla využívána výjimečně pro doplnění systému. Voda z řeky Ohře byla nejprve čerpána do rozdělovací věže, kterou se mohla v případě potřeby částečně odklonit do původní mechanické vodárny. V rámci nové chemicko-mechanické úpravny byla voda vedena do tří čiřičů - vertikálních usazovacích nádrží, kde procházela odspodu přes vznášející se vločkový mrak vysrážený za pomocí chemikálií (síran hlinitý a manganistan), tedy přes jakýsi chemický filtr, na který se nabalovalo znečištění obsažené ve vodě. Z povrchu čiřičů byla voda dále vedena na čtyři pískové rychlofiltry, kde se zachytily zbylé vysrážené nečistoty. Rychlofiltry přitom na rozdíl od pomalých filtrů stačilo čistit Úpravna vody Tuhnice - rychlofiltry
•51• proplachováním vodou, vzhledem k vysoké účinnosti chemického čištění. Na konci byl ještě do vody dávkován plynný chlór, který zajistil její zdravotní nezávadnost. Nová úpravna byla takto schopna vyrobit až 460 litrů pitné vody za vteřinu. Kvalita vody z Ohře byla ovšem velmi kolísavá. S rozvíjejícím se průmyslem a důlní činností v oblasti Sokolovské uhelné pánve, kterou Ohře protéká, se Čerpací stanice z roku 1929, Tuhnice - 60.léta navíc zvyšovalo nebezpečí jejího dalšího znečištění, protože nebylo možné na toku vyhlásit ochranná pásma. Ani kapacita úpravny nepostačovala rostoucí spotřebě vody. Proto se již od padesátých let začalo přemýšlet o jiném zdroji pitné vody pro město Karlovy Vary a jeho okolí. Úpravna vody Tuhnice - provozní schéma
•52•
Výstavba nádrže Stanovice, 1972-1978
Opět se hledá nový zdroj pitné vody Vzhledem ke zhoršující se kvalitě vody v řece Ohři i rostoucí potřebě pitné vody ve městě i okolí se již od poválečného období zvažovalo využití dalšího zdroje pitné vody pro Karlovy Vary. Jak už se však přesvědčily předcházející generace obyvatel Karlových Varů, ve městě a okolí není žádný kvalitní a dostatečně kapacitní zdroj podzemní vody, který by bylo možné využít pro zásobování města pitnou vodu. Lidské možnosti a dovednosti se ovšem od konce 19. století výrazně rozšířily. V třicátých letech začíná nová éra moderních přehradních nádrží. Již v roce 1935 byla v Karlových Varech vybudována první přehradní nádrž – Březová na řece Teplé, jejíž hlavním účelem bylo ochránit Karlovy Vary před povodněmi. Nově zvažované řešení tedy bylo nasnadě – vytvoření umělé zásobárny vody pro potřeby města, kde by se dala zajistit ochranná pásma proti možnému znečištění. Na konci šedesátých let byla vypracována studie zásobování Karlovarska pitnou vodou, která navrhovala vybudování zcela nového vodovodního systému. Nejdříve se uvažovalo o zachování původní tuhnické vodárny a jejího doplnění novým zdrojem, po podrobném zhodnocení kvality vody z Ohře bylo ovšem konstatováno, že tato voda již neodpovídá požadavkům kladeným na vodárenský tok určený pro zásobování pitnou vodou a do budoucna tedy již nešlo počítat s jejím využitím. Vzhledem k tomu, že nový vodovodní systém měl takřka „vyrůst na zelené louce“, bylo možné vytipovat pro plánovaná vodovodní díla takové lokality, které
•53•
Letecký snímek Stanovické přehrady
by zajistily co největší vydatnost zdroje a co nejmenší energetickou náročnost celého systému, tzn. s cílem využít pro úpravu a rozvod vody co možná nejvíce přírodní gravitační síly. Také se hledala lokalita, která by nebyla ohrožena průmyslovou činností či extenzivním zemědělstvím a samozřejmě ani nebyla příliš osídlena. V rámci nového systému zásobování Karlovarska pitnou vodou bylo tedy nakonec navrženo: 1. vybudovat novou nádrž pro akumulaci vody na Lomnickém potoce nedaleko Stanovic, 2. v návaznosti na přehradní nádrž vybudovat nová vodárenská zařízení pro úpravu a rozvod pitné vody, tedy gravitační řad pro přívod vody z nádrže na úpravnu, dále novou úpravnu vody, pro jejíž umístění byl vybrán zalesněný vrch nad Březovou, a nakonec nový hlavní vodojem na Sokolském vrchu pro rozvod pitné vody ve městě. Celý vodárenský systém se začal budovat v roce 1972 a byl dokončen o deset let později. Obyvatelům Karlových Varů a okolí začal dodávat vodu od roku 1984, kdy byla úpravna vody Březová uvedena do provozu. Tuhnická vodárna se potom ještě dva roky uchovávala jako rezervní zdroj pro případné problémy se zásobováním, definitivně byla odstavena v roce Výstavba úpravny vody Březová 1972-1984 1986. Až do roku 1998 zde bylo ještě provozní zázemí pro laboratoře, dispečink a vodovodní provoz.
•54•
Období třetí karlovarské vodárny v Březové a rozšiřování vodovodní sítě do okolních regionů V roce 1984 začala do karlovarské vodovodní sítě poprvé dodávat vodu nová vodárna Březová, jejíž zdrojem je Stanovická přehrada. Ve vodárně se používá rovněž chemická úprava, doplněná rychlofiltrací, ovšem vzhledem k lepší kvalitě vody v daleko menší intenzitě, než tomu bylo při úpravě vody z Ohře. Po spuštění nového systému zásobování se postupně přizpůsobovala a rekonstruovala původní vodovodní síť navazující na tuhnickou vodárnu a odstavovala se dosud používaná prameniště, která byla v době jejího provozu doplňkovým zdrojem. Jak se ukázalo, nový zdroj pitné vody byl velmi spolehlivý a kvalitní, proto se karlovarská vodovodní síť od devadesátých let začala rychle rozrůstat do okolních obcí, které měly předtím samostatné vodovody. Od začátku 21. století se začala síť rozšiřovat i do sousedících regionů, dosud zásobovaných upravenou vodou z řek. V roce 2012 tak celý systém zásoboval více než třetinu obyvatel Karlovarského kraje. Stav vodní nádrže Stanovice v roce 2009
První napuštění přehrady Stanovice v roce 1979
Pohled ze dna Stanovické přehrady před napuštěním
Vodní nádrž Stanovice - pohled z hráze před napuštěním
•55•
•56• výše. Surová voda se odebírá z jednoho otvoru, ostatní se uzavírají. Ve spodní části šachty voda vtéká do odběrného potrubí o metrovém průměru, kterým je vedena samospádem až do úpravny vody v Březové. Tento přívodní řad byl budován současně s nádrží. Vzhledem k významu nádrže pro zásobování pitnou vodou jsou v jejím okolí ochranná hygienická pásma, která zamezují přístupu k nádrži a také omezují zemědělské využití okolních pozemků. Odběrná věž Stanovické nádrže - řez
Pohled na odběrnou věž Stanovické přehrady
Stanovická nádrž Stavba Stanovické nádrže na Lomnickém potoce byla zahájena v roce 1972 a dokončena v roce 1978. Přehrada se rozlévá do dvou menších údolí. Celková zatopená plocha činí 142 hektarů, celkový zásobní prostor nádrže je zhruba 20 mil. m3. Hráz je sypaná, balvanitá a dosahuje výšky 57,5 m. Součástí nádrže je i čerpací stanice Teplička, plánovaná původně pro přečerpávání vody do nádrže z řeky Teplé pro pokrytí předpokládané potřeby vody, dnes ovšem nevyužívaná, a dále malá vodní elektrárna o dvou soustrojích s maximálním výkonem 36 a 46 kW. Hlavním účelem nádrže je akumulace vody pro zásobování Karlovarska pitnou vodou. Voda se odebírá pomocí věžovitého odběrného zařízení, které je již na první pohled dominantou celé nádrže. Tato odběrná „věž“ dosahuje výšky 64,5 m. Kvalita vody v nádrži se v jednotlivých vrstvách různí. Odběrné zařízení umožňuje střídat vrstvy, ze kterých se voda odebírá, právě v závislosti na kvalitě vody v nádrži, která se pravidelně sleduje. Celkem lze takto odebírat vodu ze šesti různých úrovní, nejčastěji se odebírá ze třetí a čtvrté úrovně ode dna. Vtokové otvory jsou umístěny v šachtě věže, nejnižší se nachází na kótě 476,5 m, další otvory jsou vždy o 6,5 m
•57•
Přívod vody ze Stanovic do úpravny v Březové Na stavbu nádrže ve Stanovicích navázala výstavba gravitačního řadu pro přívod vody z nádrže do nové úpravny pitné vody na zalesněném vrchu nad Březovou. Voda z nádrže Stanovice je do úpravny přiváděna gravitačním ocelovým potrubím o délce 3,56 km a průměru jeden metr. Voda vtéká do přívodního potrubí odběrným zařízením, potrubí dále prochází hrází přehrady, kde je umístěn uzávěr a měření. Trasa potrubí Revizní štola v hrázi Stanovické přehrady vede údolím Lomnického potoka, ten na třech místech přechází, až k jeho ústí do Teplé. Řeku Teplou přechází v Březové. Potrubí pak podchází pod silnicí K.Vary – přehrada Březová a stoupá po levém úbočí údolí řeky Teplé až k úpravně. Dnes tímto potrubím přiteče na úpravnu zhruba 22 000 kubíků vody denně. Ještě před samotnou úpravou protéká přivedená voda ze Stanovic přes malou vodní elektrárnu (50 kW), umístěnou v areálu úpravny Březové. Tato elektrárna využívá pro výrobu elektřiny výškového rozdílu mezi přehradou Stanovice a úpravnou a pokryje vytápění celého areálu úpravny.
•58•
Úpravna vody Březová - hlavní hala - výstavba
Výstavba úpravny pitné vody Březová Výstavba úpravny začala souběžně s výstavbou stanovické nádrže již v roce 1972. Intenzivně pokračovala na konci sedmdesátých let a byla dokončena v roce 1982. Po dva roky byla úpravna testována v rámci zkušebního provozu a trvale byla poté spuštěna v roce 1984. Úpravna byla navržena jako chemicko-mechanická s dvoustupňovou úpravou, která spočívala v usazování nečistot vysrážených do vloček za pomocí chemických látek v usazovacích nádržích a rychlofiltraci přes pískové filtry. Původní technologie čiřičů z tuhnické vodárny se opustila, protože se předpokládalo, že kvalita vody ze stanovické přehrady bude lepší než z řeky Ohře a nebyla tedy nutná tak vysoká účinnost chemického čištění. Úpravna byla projektována tak, aby dokázala vyrobit 650 litrů pitné vody za vteřinu, pro zajímavost dnes je tato kapacita využívána zhruba z necelé poloviny. Původně bylo z úpravny zásobováno 65 000 obyvatel Karlových Varů a okolí. V dnešní době, po postupném napojení dalších obcí na tento systém, je z úpravny v Březové zásoben téměř dvojnásobný počet obyvatel kraje. Hlavním objektem areálu vodárny v Březové je samotná budova úpravny, ve které jsou umístěny usazovací nádrže, pískové rychlofiltry, dávkování chemikálií a ozonizace. Vedle úpravny se nachází provozní budova, spojená s úpravnou chodbou v 1. patře. V provozní budově je vedle kanceláří, šaten a dalšího zázemí také dispečink úpravny a laboratoře. Dále se v areálu nachází, vodojemy prací a upravené vody, sklady, dílny a dnes již nevyužívaný sklad chlóru a kotelna.
•59•
Úpravna vody Březová - situace
Až do konce 20. století nebyly na úpravně prováděny žádné významné stavební úpravy. V roce 1998 zde bylo nově vybudováno moderní zázemí pro laboratoře, které původně sídlily v úpravně vody v Tuhnicích. Větší rekonstrukce budov úpravny byla zahájena v roce 2011 opravou provozní budovy a přestavbou dispečinku (velína), postupně budou rekonstruovány i další objekty úpravny.
Úpravna vody Březová - výstavba
•60•
Pohled na vstup úpravny vody Březová před rekonstrukcí - rok 2002
Jak se vyrábí pitná voda na úpravně v Březové Od doby výstavby prošla úpravna postupnou modernizací a dnes je prakticky plně automatizována a řízena průmyslovými automaty. Obsluhu úpravny zajišťuje v nepřetržitém provozu pouze jeden pracovník. Úpravna dnes vyrobí zhruba 250 litrů pitné vody za vteřinu. Na úpravně je užívána klasická dvoustupňová technologie úpravy, tj. usazování a rychlofiltrace, doplněná ztvrzováním. Voda k úpravě je sem přiváděna ze Stanovické nádrže (tzv. surová voda) gravitačním potrubím o délce 3,56 km. Úpravna vody Březová - hlavní hala - pohled přes sytič vápenného hydrátu
www.vodakva.cz www.vodakva
Úpravna vody Březová Úpravna Březová - ozonizace (dnes nevyužívaná)
Úpravna vody Březová - provozní schéma - 1982
Technologické schéma úpravny vody Březová
voda kvalitn kvalitně
vo da kv a
(1) přítok surové vody | raw water inlet (2) hydroelektrárna | hydro power station (3) usazovací nádrže | settling tanks (4) rychlomísení | rapid mixing (5) dávkování koagulátu | coagulant dosing (6) dávkování manganistanu draselného | potassium permanganate potash dosing (7) flokulace | flocculation (8) sedimentace | sedimentation (9) sběrné žlaby | collecting channel (10) odtok usazovací nádrže | sedimentation tank outlet (11) pískové filtry | sand filters (12) přítok předčištěné vody | pretreated water inlet (13) písková náplň a ltrační hlavice | sand filling and filter head (14) odtok z pískových filtrů | sand filters outlet a fi (15) d dávkování vápenného hydrátu | lime dosing (16) dávkování inhibitoru koroze | corrosion in dosing (17) dávkování kysličníku uhličitého | carbon dioxide dosing (18) směšovací komora | air dosi inhibitors mixture chamber c cham (19) dávkování chloridu amonného | ammonium chloride dosing (20) dávkování chloru | chlorine dosing (21) vodojem upravené vody | treated water storage reservoir (22) odtok do vodovodo oblastní vodovodu | regional water supply system outlet (23) manganistan draselný | potassiun ní sítě oblastního permanganate per permanganat (24) koagulant | coagulant (25) vápenný hydrát | lime (26) sytič vápenného hydrátu | lime saturator saturator or (27 (27) chlór | chlorine (28) chlorid amonný | ammonium chloride (29) inhibitor koroze | corrosion inh inhibitor hibitor (30) kysličník uhličitý | carbon dioxide (31) čerpání do vodojemu prací vody | pumping station to wash water reservoir (32) vodojem prací vody | wash water storage reservoir (33) přítok prací vody | wash water inlet (34) (34 34) přívod vzduchu vz | air inlet (35) odtok prací vody | wash water outlet (36) dmychadlo | air blower (37) (37 37) odtah usazené usazeného kalu | sludge removal (38) kalové hospodářství | sludge treatment (39) odvod kalu do kanalizace do kanalizace | sludge transported to sewerage system
Technical diagram of the water treatment plant Březová
•61•
•62•
Úpravna Březová - hlavní hala, pískové filtry
Úpravna Březová - odtok z usazovacích nádrží
Na úpravně je voda nejprve přivedena do rychlomísiče, kde se smíchá s koagulantem, chemickou látkou, pomocí níž se vysráží nečistoty obsažené ve vodě do vloček, dojde tedy k tzv. flokulaci. Na flokulaci navazují tři obdélníkové usazovací nádrže, každá je dvoupatrová s horizontálním usazováním. Zde se nečistoty ve formě těžkých vloček usadí. Kal, který po usazení zůstává, se stírá kruhovými shrabováky a odvádí na kalové hospodářství, odkud se pak dopravuje ve zhuštěné formě na čistírnu odpadních vod Karlovy Vary. Úpravna vody Březová - armaturní prostor rychlofiltrace
Voda z usazovacích nádrží následně odtéká na pískové rychlofiltry o celkové ploše 518 m2, kde se přefiltruje přes jemný písek a tím se zbaví veškerých zbylých drobných nečistot. Upravená voda je i po nadávkování práškového vápenného hydrátu pro zvýšení pH stále agresivní na kovové materiály. Proto se ještě upravuje ztvrzováním za použití dávkování plynného oxidu uhličitého, který v kombinaci s vápenným hydrátem umožňuje dosahovat optimální tvrdosti vody. Pro desinfekci se na závěr přidává plynný chlór spolu s chloridem amonným, čímž se zajistí, že se voda dostane nezávadná až ke spotřebiteli. V roce 2001 se začaly na úpravně dávkovat inhibitory koroze na bázi fosforečnanů. Tato chemikálie několikanásobně snižuje korozní rychlost ocelového potrubí a výrazně přispívá ke snížení obsahu železa v upravené vodě na vodovodní síti. Tím se zkvalitnila dodávka pitné vody až ke kohoutkům spotřebitele. Úpravna Březová - ozonizace (dnes nevyužívaná)
•63•
Rozvod vody z Březové po Karlových Varech a okolí Na novou nádrž ve Stanovicích a úpravnu vody v Březové navazovala výstavba nového hlavního vodojemu pro Karlovy Vary (tzv. čelního vodojemu) na Sokolském vrchu a přívodního řadu z úpravny do tohoto nového vodojemu o délce 3,3 km a průměru 0,8 m. Původně byl tento čelní vodojem navržen jako centrální rozdělovací vodojem, ze kterého Čelní vodojem Sokolský vrch se od roku 1984 paprskovitě gravitačně i čerpáním zásobovala celá oblast Karlovarska. V praktickém provozu se ovšem ukázalo, že takovýto systém má řadu nevýhod. Hlavní propojovací řady byly totiž položeny v lázeňském území, což komplikovalo zásahy v případě poruch. Skupinový vodovod Karlovy Vary, 1984
•64•
Interiér čerpací stanice u vodojemu Růžový vrch
Navíc bylo nutné v takovémto systému udržovat velmi vysoký tlak. Proto byl celý systém postupně v devadesátých letech přebudován a zjednodušen. Hlavní přívody do jednotlivých částí byly zbudované mimo lázeňské území a v podstatě okruhem obcházejí zásobovaná místa. Dnes zůstává přes čelní vodojem na Sokolském vrchu přímo zásobováno pouze dřívější dolní pásmo, později střední, které zahrnuje obchodní a lázeňskou část města, dále Tuhnice, Dvory, Tašovice a Doubí. Veškeré rozvody v tomto pásmu (kromě horního pásma Doubí) přitom fungují gravitačně, tedy bez nutnosti přečerpávání. Zásobování dalších čtvrtí Karlových Varů můžeme dále rozdělit do tří okruhů, které jsou ovšem vzájemně propojené: Jeden okruh vede z vodojemu na úpravně Březová přes Sokolský vrch do vodojemu na Růžovém Vrchu, odkud se gravitačně i čerpáním zásobují Rybáře, Bohatice, Sedlec, Čankov a voda pokračuje do Dalovic a dalších okolních napojených obcí. Zároveň tento okruh tvoří eventuální náhradní trasu pro zásobování Chodova a Ostrova. Druhý okruh vede z vodojemu v Březové přes Sokolský vrch do vodojemu Vysílač ve Staré Roli, odkud se dále zásobuje Stará Role, Rosnice, Počerny a voda pokračuje jednou větví do Nové Role, Mezirolí a Chodova a druhou větví do Ostrova a dalších po trase napojených obcí.
•65•
Interiér čerpací stanice Vysílač
Třetí okruh vede z vodojemu v Březové samostatným přívodem do vodojemu Slavie v Drahovicích, odkud se zásobují Drahovice, Olšová Vrata, Hůrky a voda pokračuje až do Andělské Hory. Kromě této hlavní větve vedoucí z úpravny Březová přes Sokolský vrch do Karlových Varů, Nové Role, Ostrova, Chodova a dalších obcí, vede dnes přímo z úpravny druhá větev do obce Březová, odkud se voda čerpá do vodovodu pro Horní Slavkov a okolní obce. Celý systém je samozřejmě daleko složitější, vždyť dnes zásobuje nejen samotné Karlovy Vary, ale dohromady více než třetinu obyvatel Karlovarského kraje. Našli byste v něm celkem čtyřicet sedm vodojemů a šestnáct čerpacích stanic. Údržba čerpací stanice
•66•
Rozrůstání karlovarského vodovodního systému Nově vybudovaný vodovodní systém z úpravny Březová, který využíval vodu ze Stanovické nádrže, začal od konce osmdesátých let 20. století dodávat pitnou vodu do Karlových Varů a dalších deseti obcí, tedy zhruba pro 65 000 obyvatel. Již od počátku výstavby úpravny se uvažovalo o napojení Chodova na tento systém, a to z toho důvodu, že trasa vodovodu do města z nádrže Horka, tedy ze sokolovského systému, odkud byl Chodov původně zásobován, vedla pod plánovanou loketskou výsypkou a přeložit ji nebylo možné. Od roku 1989 se tak voda z karlovarského vodovodního systému dodávala do části Chodova, od roku 2002 pak již do celého města. Celý systém dostal název Skupinový vodovod Karlovy Vary. Vedle karlovarského skupinového vodovodu byly na území bývalého okresu dva další skupinové vodovody. První, zásobující oblast Ostrova a Jáchymova, se začal budovat v padesátých letech pro potřeby tehdejších jáchymovských dolů. Vodu do něj dodávaly úpravny v Plavně a Radošově (na řece Ohři) a úpravna Myslivny (na nádrži Myslivny). Druhý vodovod byl vybudován v šedesátých letech a zásoboval upravenou vodou ze žlutické přehrady oblast Žlutic a Toužimi. Kromě toho zde byla i řada samostatných menších vodovodů s místními zdroji, které zásobovaly jednu nebo dvě obce. Výstavba přivaděče do Ostrova
Výřez Oblastního vodovodu Karlovarska z informační mapy Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech - WWW.VSOZC.CZ (vpravo dole je Toužimský vodovodní systém provozovaný také Vodakvou)
•67•
•68•
Po spuštění Skupinového vodovodu Karlovy Vary se potvrdilo, že využívaný zdroj pitné vody je skutečně velmi kvalitní, spolehlivý a má navíc i dostatečnou kapacitu, aby mohl zásobovat další území. A to i z toho důvodu, že spotřeba vody na obyvatele od začátku devadesátých let rapidně klesala, protože cena vody začala odrážet skutečné náklady. Postupně se tak začaly na tento centrální zdroj připojovat další okolní obce, které dosud využívaly místní zdroje vody, většinou prameniště, jejichž vydatnost i kvalita byly ÚV často problematické. Plavno
Výstavba přivaděče pro Horní Slavkov
Oblastní vodovod Karlovarska, 2012
Krásný Les Vykmanov
Odeř
Děpoltovice
Hroznětín
Bystřice
Dolní Žďár
Maroltov
Květnová
Kfely
Ostrov
Ruprechtov
Moříčov
Nová Role
Hájek
Nivy
Božíčany Jimlíkov
Sadov
Rosnice
Počerny
Otovice Sedlec
Radošov
Kyselka
Tašovice
dispečink Doubí
okres Sokolov
okres Karlovy Vary
Karlovy Vary ÚV Březová
Březová Háje
Bošířany
Kolová Stanovice
Horní Slavkov
Andělská Hora
Olšová Vrata
Teplička Dražov
Ležnice Krásný Jez
Pila
Hlavním úkolem v té době bylo vyřešení zásobování Ostrovska pitnou vodou. Do této oblasti totiž byla pitná voda dodávána jednak z kapacitně nevyhovující úpravny vody Plavno (vybudované v roce 1952) a jednak z úpravny vody Radošov (vybudované v roce 1958), která odebírala vodu z řeky Ohře. Pitná voda zde sice splňovala všechny normy, její úprava však byla velmi obtížná vzhledem ke kolísání kvality vody v Ohři a také zde bylo velké riziko možného znečištění řeky z průmyslových oblastí. Od roku 1996 se tak začalo projektovat propojení obou skupinových vodovodů a vytvoření rozsáhlého Oblastního vodovodu Karlovarska. Nový přivaděč pitné vody do Ostrova ze skupinového vodovodu Karlovy Vary, zásobovaného z úpravny Březová, byl dokončen v roce 2000 a byla to po roce 1989 dosud největší realizovaná vodohospodářská investice Výměna ocelového potrubí ve štole hráze Stanovické nádrže
Všeborovice
Doubí
Háje
Nová Víska Bor
Vysoká
Dalovice
Jenišov Hory
Nejda
Lesov
Stará Role
Mírová
Velichov
Podlesí
Mezirolí Čankov
Chodov
Vojkovice
Velký Rybník
Ambice nového systému byly ovšem daleko větší a vzhledem k jeho spolehlivosti se připravovalo připojení celých regionů zásobovaných, podobně jako dříve Karlovy Vary, upravovanou vodou z řek.
•69•
Vodojem ve Stanovicích vybudovaný při výstavbě přivaděče do Horního Slavkova
v kraji. Její celkové náklady dosáhly 150 milionů Kč. Úpravna vody v Radošově byla poté zcela odstavena z provozu, podobně jako původní tuhnická vodárna v Karlových Varech. To ale zdaleka nebyl konec rozšiřování oblastního vodovodu. Další velká investice následovala v letech 2001 až 2005, kdy byla vybudována nová větev z úpravny Březová do regionu Horního Slavkova, původně zásobovaného podobně jako Ostrovsko upravenou vodou z řeky (v tomto případě Teplé). Napojování dalších menších obcí na Oblastní vodovod Karlovarska pokračuje i v současnosti. Dnes celý systém zásobuje 110 000 obyvatel Karlovarského kraje a délka jeho potrubí je přes pět set kilometrů. Výstavba přivaděče do Ostrova
•70•
Voda a moderní technologie
Velín úpravny vody Březová před rekonstrukcí v roce 2011
Provoz vodovodních systémů, jako ostatně dnes prakticky žádný obor lidské činnosti, se neobejde bez moderních komunikačních a informačních technologií. Již od počátku fungování karlovarského vodovodu bylo nutné předávat a shromažďovat informace o situaci v rozvodné síti, které byly nezbytné pro zajištění plynulé výroby a dodávky vody. Pravidelně se sledovaly hladiny vodojemů a stav čerpání, kontroloval se stav sítě a případné poruchy. V počátcích se samozřejmě vše kontrolovalo a zapisovalo ručně, podle pamětníků se ovšem již na začátku 20. století přenášely pomocí elektrických kabelů a systému spínačů informace o výšce hladiny hlavního vodojemu do tuhnické vodárny, kde se poté upravovalo čerpání. Stejná informace byla současně přenášena do kanceláře městského Vodoprávního úřadu. Dispečink Vodakvy v roce 2012
•71• Větší rozvoj komunikační techniky pro dálkové přenášení informací o stavu sítě se datuje až od roku 1967, kdy byl vytvořen první dispečink na úpravně vody v Tuhnicích. Tento dispečink byl v počátcích určen pouze pro kontrolu hladiny vodojemů a měření průtoků, jejichž cílem bylo zajištění správné funkce automatických čerpadel a shromažďování dat pro vyhledávání úniků vody. V té době zde již fungovala automatická zapisovací ústředna TESLA, která každou hodinu tiskla na velké listy informace o stavech vody v hlavních městských vodojemech a průtocích na hlavních zásobovacích řadech. Od roku 1973 se začal na tuhnické vodárně budovat centrální dispečink se stálou obsluhou pro přenos dat, sledování a dálkové ovládání objektů na vodovodní síti. Postupně se na něj připojovaly další menší lokální dispečinky, které do té doby fungovaly na několika provozních střediscích. Data se přenášela pomocí různých přenosových zařízení, a to přes pevné linky či později radiostanice. Na dispečinku se zobrazovala jako kontrolky svítící na velkých ovládacích panelech, na kterých bylo zakresleno schéma vodovodu s příslušnými objekty. Od konce 80. let se data začala přenášet již do počítače, odkud se nejdříve dala pouze tisknout, později se zobrazovala na monitoru ve formě tabulek a textů. Od roku 1996 se začal pro vodovodní síť poprvé používat počítačový řídicí systém. Počítače pomocí tohoto systému ihned zpracují a vyhodnotí data na vodojemech i čerpacích stanicích a podle výsledků mohou na místě ovládat jednotlivá zařízení. Objekty se tak začaly automatizovat. Data jsou přenášena do centrálního počítače na dispečinku, kde se pomocí grafické vizualizace zobrazí na monitorech v podobě animovaných tvarů, které mění rozměr, pozici a barvu na základě naměřené hodnoty. Postupně byly staré technologie rušeny a další objekty se napojovaly na tento řídicí systém. V poslední době se pro přenos dat začaly využívat moderní mobilní technologie a internet. Dnes lze tak celý rozsáhlý systém oblastního vodovodu Karlovarska, tedy samotný chod úpravny, vodojemy na síti i čerpací stanice sledovat a dálkově řídit z jednoho jediného místa – z centrálního dispečinku, který od roku 2002 sídlí v administrativní budově Vodakvy v Doubí.
•72•
Voda pod mikroskopem Kvalita dodávané pitné vody se již od počátků vodovodu velmi pečlivě a přísně kontroluje. Jaké parametry se sledují a jaké mají být jejich hodnoty, určují normy a nařízení v rámci národní legislativy, dnes již i evropské. Jednu část kontroly zajišťují laboratoře patřící přímo vodárenskému podniku, které do roku 1997 sídlily v tuhnické vodárně. Dnes mají laboratoře moderní zázemí na úpravně v Březové. Jako ostatní laboratoře i tyto mají vlastní cerMikroorganismy, které se běžně vyskytují v neupravené surové vodě …
•73•
tifikaci, pravidelně ověřovanou Českým institutem pro akreditaci. Fungují tak jako na vodárně nezávislý subjekt a pracují přesně podle normou požadovaných postupů i s použitím odpovídajícího laboratorního vybavení. Provádějí pravidelné rozbory vzorků vody jak z úpravny, tak z různých míst v rozvodné síti a výsledky ihned hlásí příslušným orgánům státní správy. Druhou část kontroly zajišťují hygienické stanice, které provádějí namátkové kontroly na různých částech celé sítě. Obyvatelé i návštěvníci lázeňského města si tak mohou být opravdu jisti, že voda vytékající z kohoutku je ostřím zrakem sledovaná. Pochopitelně, vždyť je to také základ života vůbec. …neuniknou pozornému zraku, kontrolám a testům laboratoří Vodakva
•74•
Vodárenský podnik a jeho historie Správa původní tuhnické vodárny a celého vodovodního systému v Karlových Varech byla od konce 19. století až do roku 1950 v rukách města. Nejprve byla v rámci Městských podniků zřízena správa městské vodárny, později včleněná do samostatné Správy vodárny v rámci Stavební městské správy. Po roce 1950 byla celá vodohospodářská oblast centralizovaná, z rukou měst a obcí přešla správa vodovodů a kanalizací nejprve na krajskou a národní úroveň, později na okresní úroveň. V Karlových Varech vznikla organizace ZVaK – Zásobování vodou a kanalizace. Do konce 70. let došlo k celé řadě dalších změn. Nejprve byly v krajích vytvořeny vodohospodářské správy, které měly na starost zásobování pitnou vodou i správu vodních toků. Stát začal centrálně plánovat a řídit veškeré investice do rozvoje vodovodních a kanalizačních systémů. Také stavební a montážní činnosti byly z vodohospodářských podniků vyčleněny a převedeny do stavebních podniků. Výstavba administrativní budovy ZVAK - dnešního sídla Vodakvy (v pozadí SOS dětská vesnička)
•75•
Vozidlo kamerového monitoringu a inspekce potrubí
V roce 1960, po územní reorganizaci státu, byl původní Karlovarský kraj včleněn do Západočeského kraje a pro správu vodovodů a kanalizací byly vytvořeny Okresní vodohospodářské správy. Správa toků byla později předána nově vzniklým podnikům povodí. V roce 1977 byly tyto okresní správy opět reorganizované a byl vytvořen krajský vodohospodářský Sídlo VAK Karlovy Vary - Doubí, rok 2000 podnik Západočeské vodovody a kanalizace (ZVaK), přímo řízený z Plzně. V jednotlivých okresech byly zřízeny odštěpné závody, v Karlových Varech to byl odštěpný závod 03. Ke konci 80. let měl tento odštěpný závod zhruba 450 zaměstnanců. Po roce 1993 byla správa vodovodních a kanalizačních systémů odstátněna a vrácena do rukou měst a obcí. Národní vodohospodářské podniky byly rozděleny na infrastrukturní a provozní část. Infrastruktura, tedy vodovodní a kanalizační systémy, byla převedena na města a obce, provozní část podniků, tedy provozní budovy, mechanizace a další provozní zařízení, byla privatizovaná v rámci kupónové privatizace.
•76• Tam, kde byly vybudovány vodovodní systémy pro více měst a obcí, se obce sdružovaly do větších vlastnických subjektů, aby mohly využívat výhod společné péče o vodovodní a kanalizační systémy. Na Karlovarsku tak bylo v roce 1993 vytvořeno Sdružení měst a obcí Karlovarska, které mělo původně 39 členských obcí, včetně samotných Karlových Varů. Na privatizaci Odštěpeného závodu ZVaKu v Karlových Varech byl navržen privatizační projekt, který počítal se vstupem silného zahraničního partnera se zkušenostmi z vodohospodářského oboru. Tímto investorem se stala francouzská skupina SUEZ Lyonnaise des Eaux (dnes SUEZ Environnement), která do nově vzniklé akciové společnosti Vodárny a kanalizace Karlovy Vary (dnes Vodakva) postupně vložila potřebný kapitál, aby se firma mohla vybavit nezbytnou mechanizací, dopravními prostředky i moderní technikou. Druhou polovinu akcií postupně získalo sdružení obcí, aby si uchovalo kontrolu nad provozní společností, se kterou uzavřelo provozní smlouvu. Byl tak vytvořen model společné péče o systém zásobování pitnou vodou a odkanalizování, který je založen na dobrovolném členství, investiční i provozní solidaritě obcí a jejich účasti na řízení a kontrole provozní společnosti. Tento model, prakticky ojedinělý v České republice, se velmi osvědčil, jak ukázal vývoj celého provozovaného území od začátku 21. století. Postupně se k tomuto systému přidávaly obce nejen z Karlovarska, ale i sousedního Sokolovska, Tachovska, později i Chomutovska a dokonce i z Rakovnicka. Sdružení se v roce 2001 přejmenovalo na Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech. Počet jeho členů se do dnešních dnů více než zdvojnásobil. Vodakva má v současnosti 540 zaměstnanců a zajišťuje zásobování pitnou vodou a odkanalizování pro 90 obcí v Karlovarském, Plzeňském, Ústeckém a Středočeském kraji, což představuje zhruba 184 000 obyvatel.
•77•
Shrnutí Zajišťování vody pro Karlovy Vary bylo již od počátků osídlení tohoto území velmi složité. Vzhledem ke geologickému podloží i členění terénu nebylo možné budovat studny a využívat podzemní zdroje, lidé si tak museli obstarávat pramenitou vodu z okolních lesů. Postupně vytvořili síť lesních vodovodů, které přiváděly vodu z lesních pramenů do města. Prameny ovšem závisely na klimatických podmínkách a v letních obdobích často vysychaly.
Nejstarší dochovaný zákres jímání lesního pramene
Původní poklop jímky pramene pro lesní vodovod - tuhnický les
•78• Se zvětšujícím se věhlasem i návštěvností Karlových Varů v 19. století se situace se zásobováním lázeňského města vodou stále zhoršovala. Její nedostatek trápil a zaměstnával městské radní po mnoho let a stál městskou pokladnu nemálo prostředků. Město se marně pokoušelo nalézt kvalitní podzemní zdroj v okolí. Nakonec se po vzoru anglických technologií používaných pro úpravu vody z povrchových toků rozhodlo vystavět vodárnu v Tuhnicích, která bude filtrovat vodu z řeky Ohře. Nová vodárna byla dokončena v roce 1882. Tento rok se tak stal přelomovým pro zásobování Karlových Varů vodou.
Manometr z čerpací stanice Na Vyhlídce - 30.léta
Zpočátku sice tuhnická vodárna neuměla vyrobit pitnou vodu, pouze užitkovou, ale i tak výrazně pomohla vyřešit problémy s nedostatkem vody. V té době existovaly ve městě dva vodovodní systémy. Jeden na užitkovou vodu, rozváděnou z tuhnické vodárny do jednotlivých domů či domácností, a druhý na pitnou vodu, která byla dopravována z lesních pramenů z okolí města do významných městských budov a do veřejných kašen v ulicích. Teprve ve dvacátých letech, kdy byla na úpravně zavedena desinfekce chlórem, který bezpečně zahubil veškeré nežádoucí bakterie ve vodě, začala tuhnická vodárna vyrábět pitnou vodu.
Štítek k užitkové vodě
•79•
Přehled výroby vody v úpravně Tuhnice
Po zavedení chlorování se mohlo město na konci dvacátých let směle pustit do další rekonstrukce a rozšiřování vodárny. Dosud oddělené vodovodní sítě rozvádějící pitnou a užitkovou vodu po domech se postupně sjednotily. Původní lesní vodovody se nadále udržely pro zásobování veřejných kašen a výtokových stojanů. Začala se odstavovat jednotlivá prameniště a na karlovarský vodovod se postupně připojovaly další okrajové částí města i tehdy samostatné sousedící obce s místními prameništi jako doplňkovými zdroji. Situace se tak zcela obrátila, zatímco až do začátku 20. století se pitná voda přiváděla z okolí do Karlových Varů, nyní se naopak začala rozvádět z Karlových Varů do okolí. A tento trend pokračoval i nadále. Určitou odmlku v rozvoji celého vodovodního systému znamenala druhá světová válka a začátek padesátých let. Ke konci války byly vodovodní Vodoměr SH - malý
•80•
Strojovna čerpací stanice u vodojemu Růžový vrch
síť i zařízení vodárny značně poškozeny bombardováním a v padesátých letech se celý vodovod dával znovu do pořádku. Již od poválečné doby začalo být zřejmé, že tuhnická vodárna a původní používaná technologie, založená na pomalém filtrování vody, nestačí na zvyšující se spotřebu ve městě i na zhoršující se kvalitu vody v řece Ohři. Ukázka technologie pro spojování potrubí
•81• V šedesátých letech tak začala být vedle původního zařízení vodárny budována úpravna nová, s využitím tehdejších sovětských technologií na chemickou úpravu vody, které zajišťovaly rychlejší a efektivnější výrobu pitné vody. Tuhnická vodárna byla tedy od začátku šedesátých let do začátku let sedmdesátých prakticky neustále v rekonstrukci. Od konce padesátých let a v letech šedesátých se postupně rozšiřovala i celá vodovodní síť. Napojovaly se na ni další části města i sousedící obce a tuhnická vodárna vyVýměna potrubí ve štole hráze Stanovické nádrže ráběla stále větší množství pitné vody. Úprava vody z Ohře byla ovšem velmi náročná, vzhledem k rozvíjející se průmyslové činnosti v okolí města. A jelikož nebylo možné do budoucna situaci zlepšit, tedy vyhlásit na Ohři ochranné pásmo a zamezit případnému dalšímu znečišťování vody, město se opět dostalo do situace, kdy bylo třeba intenzivně hledat nový zdroj pitné vody. V sedmdesátých letech došlo k rozhodnutí vybudovat zcela nový zdroj vody pro celý karlovarský region a navazující vodohospodářskou infrastrukturu pro zásobování pitnou vodou. Tímto novým zdrojem se stala nová nádrž Stanovice spolu s novou úpravnou vody na zalesněném kopci nad Březovou. Stanovická nádrž a úpravna v Březové, včetně potrubí na přívod vody a nového hlavního vodojemu na Sokolském vrchu, byly postupně budovány od roku 1972. Vodu začal tento nový systém, nazývaný Skupinový vodovod Karlovy Vary, do existující sítě dodávat v roce 1984. V době uvedení do provozu zásoboval zhruba 65 000 obyvatel kraje. Od devadesátých let se na tento skupinový vodovod začaly připojovat další i vzdálenější obce, zásobované do té doby místními nepříliš vydatnými prameništi, a dokonce celé regiony, do kterých se předtím dodávala upravovaná voda z řek.
•82•
Interiér čerpací stanice Lom
V roce 1989 se na karlovarský systém napojilo město Chodov, v roce 2002 se připojil region Ostrovska a v roce 2005 region Horního Slavkova. V současnosti tak celý systém, do kterého dodává upravenou vodu z nádrže Stanovice vodárna v Březové, zásobuje zhruba 110 000 obyvatel, tedy třetinu Karlovarského kraje, Průvodce firemní grafikou a použitím logotypu a nese název Oblastní vodovod Karlovarska.
Kompozice loga Oblastní vodovod Karlovarska je dnes v majetku Vodohospodářského sdružení
obcí západních Čech, v rámci kterého společně pečuje o provoz a rozvoj vodovodů a kanalizací devadesát obcí nejen z Karlovarska, ale i z Tachovska, Sokolovska, Chomutovska a Rakovnicka. Samotný provoz zajišťuje na základě smlouvy akciová společnost Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, vystupující pod značkou Vodakva. vo da kv a
vo da kv a
na barevných a obrazových podkladech
Průhled rourou pro přivaděč na Ostrov Jednobarevné nebo černobílé logo na modré do max. 30% C
vo da kv a
Pozitivní jedobarevné logo na světle modrém podkladu
Pouze pro dostatečně tmavě modré odstíny
vo da kv a
Negativní bílé logo na tmavě modrém podkladu
vo da kv a
Pozitivní barevné logo na světle šedém podkladu Plnobarevné logo na světle šedé pouze do max. 10% K
vo da kv a
Negativní bílé logo na černém podkladu Pouze pro černou nebo tmavě šedou od 80% K
•83•
Seznam použité literatury 1. 2. 3.
Festschrift zur 74.Versammlung deutscher Naturforscher und Aerzte; Karlsbad 1902 Karlsbad Herausgegeben vom Stadtrat Karlsbad Dari-Verlag ; Berlin 1927, autorské kolégium, Ing. Josef Weber 100 let vodárny v Karlových Varech, 1982; autorský kolektiv pracovníků Západočeských vodovodů a kanalizací, OZ K.Vary
Seznam obrázků: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43.
Interiér pomalých filtrů tuhnické vodárny - rok 1929 / pískové filtry v úpravně vody Březová - rok 2002 ............. obálka Původní lesní vodojem v tuhnickém svahu nad KV Arenou ................................................................................ předsádka Edward Cucuel - Lázeňská společnost u Vřídla, tempera na papíře, 1900. Muzeum Karlovy Vary ................. předsádka Vincenz Morstadt - Karlovy Vary, kolorovaná mědirytina, kolem 1840. Muzeum Karlovy Vary .................... předsádka Georg Opitz - Lázeňská společnost u Nového pramene, kolorovaná mědirytina, kolem 1814. Muzeum Karlovy Vary .. 1 Úpravna vody Březová - hlavní hala ............................ 2 44. Návrh vodojemu v Drahovicích ..................................28 Vřídlo - veduta obrazových hodin, 45. Novodobější vodojem Na Milíři ..................................28 olej na plechu, kolem 1830. Muzeum Karlovy Vary .... 3 46. Pravděpodobně nejstarší Interiér městské elektrárny Tuhnice, původní vodojem Na Milíři .........................................29 která sdílela zdroj páry s vodárnou - rok 1902............. 3 47. Nejvýše položený vodojem v Karlových Varech Historický zákres lesních vodovodů horního - Vítkova hora (644 n.m.)............................................29 a dolního tlakového pásma (viz výpis na straně 8) ...... 4 48. Vodojem na Sokolském vrchu - nejvýše položený ......30 Nejstarší dochovaný zákres lesního vodovodu 49. Vodojem nad Hřbitovní ulicí - Drahovice ...................30 města Karlovy Vary, 1865 ............................................ 5 50. Vodojem z roku 1910 po rekonstrukci Tuhnický les - jedna z mnoha památek na lesní vodovod ..5 v roce 2011 - Dalovice .................................................31 Vodojem lesního vodovodu nad hotelem Alice.............. 6 51. Největší vodojem v Karlových Varech Vodojem lesního vodovodu nad Březovou .................... 7 - Růžový vrch (10.000.000 l) .....................................31 Vodojem lesního vodovodu nad Tuhnicemi .................. 7 52. Zakryté pomalé filtry na tuhnické vodárně Historický zákres lesního vodovodu ............................. 8 s navezeným filtračním materiálem, 1929 ................32 Pohled na pomalé filtry 53. Nová čerpací stanice s elektrickými čerpadly před městskou elektrárnou, 1902 ................................ 9 na tuhnické vodárně vybudovaná v roce 1929.....32-33 Parní stroj v čerpací stanici č.III - rok 1900 ...............10 54. Výstavba nádrže na upravenou vodu, Štítek k užitkové vodě .................................................10 tuhnická vodárna, 1929 .............................................33 Historický zákres rozvodu pitné a užitkové vody ......11 55. Rychlofiltry Jewell ......................................................34 Vodojem nad Moskevskou ulicí, zásobující dříve 56. Rychlofiltry Jewell ......................................................34 lázeňské území - dnes přebudovaný na střelnici........12 57. Vakuometr - Tuhnice, 1929 ........................................35 Vodojemy z roku 1882 a z roku 1902 58. Ventil (Sadová ulice)....................................................35 nad ulicí Na Vyhlídce ...................................................13 59. Strojní vybavení čerpací stanice Příčný řez vodojemu Na Vyhlídce z roku 1882 ..........13 na tuhnické vodárně z roku 1929 ...............................36 Projekt vodojemu Na Vyhlídce z roku 1882 ............... 14 60. Výstavba nádrže na upravenou vodu, Původní vodojem na Sokolském vrchu z roku 1897... 14 tuhnická vodárna, 1929 .............................................36 Projekt vodojemu (dnes střelnice) 61. Zemní práce při výstavbě nového nad Moskevskou ulicí z roku 1882 ....................... 14-15 vodojemu na Sokolském vrchu, 1929 .........................37 Detail z dosud zachovalých dveří z roku 1882 ...........15 62. Kruhový vodojem pro střední pásmo Bývalý vodojem u malého Versailles (odvětrání) .......15 na Sokolském vrchu, 1929 ..........................................38 Původní hydrant kavárny Elefant .............................16 63. Výstavba kruhového vodojemu Původní vodoměr SH .................................................. 17 pro střední pásmo na Sokolském vrchu, 1929 .....38-39 Půdorys a řezy pomalých filtrů ...................................18 64. Výstavba výtlačných řadů z tuhnické vodárny Pískové hospodářství v Tuhnicích - 50.léta................20 do kruhového vodojemu na Sokolském vrchu, 1929 ..39 Čištění pískového filtru - 50.léta ................................21 65. Kruhový vodojem pro střední pásmo Pohled na pomalé filtry na Sokolském vrchu, v roce 2012 mimo provoz .........41 před objektem čerpací stanice, 1902 ..........................22 66. Rychlofiltry Jewell ......................................................42 Areál městských průmyslových podniků Tuhnice 67. Letecký snímek následků bombardování (vpravo je vodárna) - rok 1902 ...................................22 - vlevo nahoře meandr Ohře .......................................43 Klíč k pomalým pískovým filtrům městské vodárny..23 68. Pohled na úpravnu vody Tuhnice Půdorys areálu městské vodárny, přes její vodní zdroj - řeku Ohři (1982) ......................44 elektrárny a plynárny Tuhnice, 1902.........................23 69. Historický zákres zásobování vodou Přístupová komunikace do městských lázeňského území Karlových Varů ...................... 44-45 průmyslových podniků Tuhnice - rok 1902 ................23 70. Rekonstrukce úpravny vody Tuhnice, 60. léta ...........45 Výsledek bakteriologického rozboru z roku 1902 ......24 71. Úpravna vody Tuhnice - detail čiřiče ..........................46 Původní strojní vybavení čerpací stanice 72. Čerpání surové vody, Tuhnice - 60.léta ......................46 na tuhnické vodárně....................................................25 73. Z výstavy historických armatur varského vodovodu.47 Tuhnická vodárna - původní parní stroj.....................26 74. Pískové hospodářství pomalých Hlavní čerpací stanice po rekonstrukci v roce 1969 filtrů úpravny vody Tuhnice........................................47 (v popředí jsou čerpadla z roku 1929).........................26 75. Zásobování vodou Zákres propojení dvou čerpacích stanic před výstavbou úpravny vody Březová ......................48 (starého a nového systému) - rok 1929.................26-27 76. Pomalé filtry a nová čerpací stanice z roku 1969, Interiér čerpací stanice Tuhnice z roku 1929 .............27 Tuhnice - 80.léta..........................................................49
•84• Seznam obrázků (pokračování): Úpravna vody Tuhnice - rychlofiltry...........................50 Úpravna vody Tuhnice - provozní schéma ..................51 Čerpací stanice z roku 1929, Tuhnice - 60.léta ..........51 Výstavba nádrže Stanovice, 1972-1978 ....................52 Letecký snímek Stanovické přehrady .........................53 Výstavba úpravny vody Březová 1972-1984.............53 Stav vodní nádrže Stanovice v roce 2009 ..................54 První napuštění přehrady Stanovice v roce 1979 ......54 Vodní nádrž Stanovice - pohled z hráze před napuštěním...............................55 86. Pohled ze dna Stanovické přehrady před napuštěním ...55 87. Pohled na odběrnou věž Stanovické přehrady ...........55 88. Odběrná věž Stanovické nádrže - řez.........................56 89. Revizní štola v hrázi Stanovické přehrady .................57 90. Úpravna vody Březová - hlavní hala - výstavba ........58 91. Úpravna vody Březová - situace .................................59 92. Úpravna vody Březová - výstavba ..............................59 93. Pohled na vstup úpravny vody Březová před rekonstrukcí - rok 2002 ......................................60 94. Úpravna vody Březová - hlavní hala - pohled přes sytič vápenného hydrátu .......................60 95. Úpravna Březová - ozonizace (dnes nevyužívaná) ....61 96. Úpravna vody Březová - provozní schéma - 1982......61 97. Úpravna Březová - odtok z usazovacích nádrží .........61 98. Úpravna vody Březová - armaturní prostor rychlofiltrace ..............................61 99. Úpravna Březová - hlavní hala, pískové filtry ...........62 100.Úpravna Březová - ozonizace (dnes nevyužívaná) ....62 101. Čelní vodojem Sokolský vrch .......................................63 102. Skupinový vodovod Karlovy Vary, 1984 ....................63 103. Interiér čerpací stanice u vodojemu Růžový vrch ......64 104.Interiér čerpací stanice Vysílač...................................65 105. Údržba čerpací stanice ................................................65 106. Výstavba přivaděče do Ostrova ..................................66
77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85.
107. Výřez Oblastního vodovodu Karlovarska z informační mapy Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech - WWW.VSOZC.CZ (vpravo dole je Toužimský vodovodní systém provozovaný také Vodakvou) .......67 108.Oblastní vodovod Karlovarska, 2012 ........................67 109.Výstavba přivaděče pro Horní Slavkov ......................68 110. Výměna ocelového potrubí ve štole hráze Stanovické nádrže................................68 111. Vodojem ve Stanovicích vybudovaný při výstavbě přivaděče do Horního Slavkova ..................................69 112. Výstavba přivaděče do Ostrova ..................................69 113. Velín úpravny vody Březová před rekonstrukcí .........70 114.Dispečink Vodakvy v roce 2012 ..................................70 115. Mikroorganizmy, které se běžně vyskytují v neupravené surové vodě … .......................72 116. …neuniknou pozornému zraku, kontrolám a testům laboratoří Vodakva ...................73 117. Výstavba administrativní budovy ZVAK - dnešního sídla Vodakvy (v pozadí SOS dětská vesnička) .......... 74 118. Sídlo VAK Karlovy Vary - Doubí, rok 2000................75 119. Vozidlo kamerového monitoringu a inspekce potrubí....75 120.Původní poklop jímky pramene pro lesní vodovod - tuhnický les ..................................77 121. Nejstarší dochovaný zákres jímání lesního pramene .. 77 122. Manometr z čerpací stanice Na Vyhlídce - 30.léta ....78 123. Štítek k užitkové vodě .................................................78 124.Přehled výroby vody v úpravně Tuhnice.....................79 125. Vodoměr SH - malý......................................................79 126. Strojovna čerpací stanice u vodojemu Růžový vrch ...80 127. Ukázka technologie pro spojování potrubí.................80 128. Výměna potrubí ve štole hráze Stanovické nádrže....81 129. Interiér čerpací stanice Lom .......................................82 130. Průhled rourou pro přivaděč na Ostrov .....................82
foto: Jana Sadílková Vstup úpravny vody Březová po rekonstrukci - 1.5.2012
Průvodce firemní grafikou a použitím logotypu
Kompozice loga vo da kv a
vo da kv a
na barevných a obrazových podkladech
Jednobarevné nebo černobílé logo na modré do max. 30% C
vo da kv a
Pozitivní jedobarevné logo na světle modrém podkladu
Pouze pro dostatečně tmavě modré odstíny
vo da kv a
Negativní bílé logo na tmavě modrém podkladu
www.vodakva.cz - voda kvalitně vo da kv a
Pozitivní barevné logo na světle šedém podkladu
Plnobarevné logo na světle šedé pouze do max. 10% K
vo da kv a
Negativní bílé logo na černém podkladu Pouze pro černou nebo tmavě šedou od 80% K