JonPatocko Negativn(
loonismus
Ceskoslovensky spisovatel Praha 1990
Nega1ivn(
latonismus
a vzniku, problematice, zaniku metafyziky a otazce, zda filosofie muze zit i po ni
(9 )
I. Pi'i vseeh hlubokyeh rozdileeh, ktere oddeluji filosofieke premitAnidneska od filosofie 19. veku, je zde rada spojujieich cllmkli. Mezi ne nalezi povedomi, ze skoncilo metafyzieke obdobi filosofie. Zijeme na konei velkeho obdobi, nebo dokonee snad po jeho skonceni. Vzdueh, mluveno s velk-ymseismografistou katastrof, ktere se po nem dostavily, je piny tlenL* Ale co zahynulo, co je tak navzdy odbyto, ze po tom zb-yvajen mohyla, kterou vrsi dejepis? To nevi presne nikdo, ponevadz ani otazka neni dosud polozena tak, jak je tfeba. Nejruznejsi filosofieke skoly a smery hazeji po sobe v-ytkoumetafyzicnosti jako smrtonosnou zbranL Obycejne se za metafyzieke povazuje kazde filosofema, ktere presahuje meze pozitivni vedy. Metafyzika podle teto formule je nejasnost, falesna hloubka, sekularizovana theologie, prekonana, zastarala muzealni veda. Rozpory vsak pocinaji hned u tonoto bodu: co je vedeeke? Je mozno vedu pojmout s pozitivisty jako soubor popisli smyslove pristupnyeh realit a prostfedkli tohoto popisu? Pak budeme mit pred sebou jen vedu pro praeterito, podstatne relativni a neueelenou, i kdyz se bude Wedet konsolidovat ve "vedu jednotnou". Nebo budeme ehtit s marxisty vedu aktivni, vedu tei pro futuro, s narokem nejen na konstatovani, nybd i na osmyslovani zivota - vedu s narokem eel* Narazka na Nietzschuv aforismus Oer toile Mensch; srv. F. Nietzsche, Die frohliche Wissenschaft, III, afor. 125, Kritische Studienausgabe, sv. 3, sir. 420 nn. (Pozn. vyd.)
, 'I' .--( 11 )
( 10 )
korym. Pak tato veda bude muset vykroeit za meze storieky a nehistoricky mysli, protoze nema a nezna konstatovani pravd, bude muset sarna spolutvorit dialektiky. Vsecky jeji skutecne problemy jsou dialekpravdu. Rozhodne bude musit vyjit za meze toho, co ticky i'esitelne a metafyzika se rozpljva v nove logice, . je pouze dano, i kdyz se bude ridit jeho instrukeemi ktera vstupuje na jeji misto jako skutecna veda 0 univerzalnim celku. a nepfiznavat jinou skuteenost nez smyslovou. V kazdem pripade bud' se eelek pousti ze zi'etele, nebo se Vysledkem obou smeru je pak integralni humanisnaopak uehvaeuje, aniz pro tento utvar byla uplna ob- I II mus: metafyzika je abstraktni formulaee theologickych jektivni zllruka. Cim vsak byla jinYmtradieni metafyziJI myslenek, ktere ve svetIe lidsky uspesneho ovladani ka nez touto naukou 0 eelku? Nepfiznavaji ji, nekla- I 'II pnrody i vyrovnavani a organizovani spolecnosti zmidou ji leektere tzv. protimetafyzieke smery proste tim, zL V modemim, logieky propracovanem pozitivismu ze a jak ji popiraji? stalo se dokonce zvyklosti oznacovat metafyziku za Bylo by snad na miste vysetfit jednou dukladne hisnesmyslnou, nikoli pouze nepnpustnou a zbytecnou. torieky, ale zaroveii z filosofiekeho hlediska; eim I Metafyzika vypljva ze spatneho uzivani jazyka, z pruI: vlastne je Ci byla metafyzika a jak se liS! od filosofie hlednyeh jazykorych fallaciL Cloveku zustava pouze vilbee. jednotna veda se svYmmetodologickYmorganem, ktePozitivistieky nazor 0 podstate a vjvoji metafyziky remu na parnMku mozno ponechat jmeno filosofie. je meen pojetim dejin, prave tak jako nazor hegelovProblem celku, pokud ma nejaky smysl, bude problesky. Pro oboji je metafyzika stay lidske nezralosti, ktemem vedeckjrn, veda musi stacit na vsecko; tu pak je ra se projevuje tim, ze lidsky dueh nedovede zachytit pochopitelne, kdyz napi'. Philipp Frank, jeden ze zaplnou realitu a zarneiiuje ji s abstrakty. Jenze pozitivisstupcu tohoto pozitivismu, hleda v projevu na panzmus plnou lidskou realitu vidi v konecnem vedeni skem kongresu pro jednotu vedy roku 1936' cestu a jednani, ktere se rozlouCilo s poehopenim absolutnik sovetskemu diarnatu a spatfuje ji v konkretnim mysho celku a buduje si pro vlastni oporu a bezpeei svilj leni, ktere se nendi obecnjrni tezemi, nybrZ historicvlastni relativni, ale pevny a postacujici celek. Hegel kou situacf, v dialektickem mysleni, ktere se nevaze a hegelismusproti tomu jsou radikalnejsia raznejsi: , na urCite schema, nybrZ tvon si vzdy schema nove ve stara metafyzika nema zustat ani jako stin nejakeho shode s n°vYm stavem vedy a v boji na dye fronty procelku, ktery by nebyl podstatne lidsky. Tuto funkci ti skolskemu idealismu i proti staremu mechanismu. nadlidskeho, mimolidskeho celku udrZuje stara meta- Ii Pfitom si neni vedom toho, ze jeho navrh nahradit mafyzika pouze tim, ze oddeluje nekonecne od konecne- ~. j terialistickou dialektiku logistickou terminologii by z fiho, veene od casoveho, absolutni od relativniho, bozlosofie dialektickeho materialismu ucinil profesorske ske od lidskeho.JinYmislovy,metafyzikamyslinehi- '. abstraktum, kde by pi'esnost formuli dusila historicky ,
L
.
I l
I
NEGATIVNI
PLATONISMUS
( 12)
elan. Veda konstatuje, a Cinitz jejich schemat schemata imperativni je odvaha, ktera se chape celku. Je ovsem mozne vzit '1'sledky koneene empiricke vedy za jedine mefitko naseho konani, zaTIzovat budoucnost podle minuleho, jeste nedane a nerealizovane podIe daneho a realniho. Ale pozitivista zapomina na zasadni rozdil mezi vzdycky casteenYmkonstatovanim a rozhodovanim, ktere ma vzdycky posleze celko'1' raz. Dialekticky humanismus naopak tento rozdil zna; a pozitivista, vyznava-li mu lasku, jako to eini Philipp Frank, bud' musi vykroeit do metafyziky, nebo se musi odhodlat k rezignaci na celkove zvladnuti zivota a popustit, ze mimo to, eemu sam fika "smysl" a ,,'1'znam", je jeste jiny '1'znam, ktery nemuze byt kontrolovan "vedecky", tj. koneenYm kladnYm, obsahovYm vedenim. Tak se projevuje v pozitivismu samem napeti, ktere pochazi z jeho pfipoutlini k metafyzice: bud' se stane integralnim humanismem a zaplati za to cenu metafyzienosti, nebo obetuje metafyziku, ale s tim tez filosofii a humanismus. A v dialektickem humanismu je situace podobna, jenze jako obraz v zrcadle: ten zase ma v sobe tendenci k pozitivismu, k pozitivni vede, prohlasovane za jedinou instanci lidske orientace v univerzu, a rad by ji svefil vildei ulohu, jenze musi
( 13 )
I 'j
I
,I
I I
11
I ~
za pozitivnivedu vyhlasovat,co ji neni, ponevadzve- I dou rozumi vedu celkovou, filosofickou. Chtel by za- h ~ ~ jiste rad svou filosofii mit tak objektivni, tak vecnou a prostou vsi lidske ingerence, jako je tomu u '1'sled- iJ ~ ku relativniempirickevedy; ale mezi filosofickouve- .II IIIi
dou a meziempiriichybivzdy stredni Nen, takZejsou nutne nasilneadjustacea readjustace,aby se vyhovelo
' ,
, NEGATIVNI PLATONISMUS
pozadavkum celkovosti na jedne, objektivity na druhe strane: coz koneiva tim, ze se spolehlive nevyhovuje ani jedne z nich. Ani pozitivismus, ani dialekticky humanismus nejsou tedy hotovy s otazkou celku: jak pozitivismus, tak dialekticky humanism us citi dobre, ze s touto otazkou nejsou hotovy. Chtit vedecky rigor, vedeckou objektivnost ve vsem, znamena obetovat autonomii zivota a jeho vztah k celku: ddet se naopak celku znamena projektovat jej jen v podstatnych rysech a obetovat vsechen vedecky detail. Jsou vsak smery, ktere se pohy-' buji v mezich teto uzavrene dialektiky, ktere tedy narazeji nutne na myslenku celku, a to i tenkrat, kdyz by na ni chtely zapomenout, vskutku prosty metafyzienosti? Nejsou naopak v neuprosnem zajeti metafyzicke filosofie? Krom toho pozitivismus i dialekticky humanismus vidi otazku metafyziky pfilis zblizka. Vidi ji jako sekularizovanou theologii, ktera ma svou funkci reakene spoleeenskou. Ale metafyzika je starsi nez krest'anska theologie: metafyzika dala krest'anske theologii systematickou ree. Moderni metafyzika pokousi se pouze s pramalYm zdarem vzit si zpatky od theologie svilj zapujeeny majetek: spojeni s theologii je jen etapa zivota metafyziky a theologie sarna se nyni od ni nekdy distancuje. Ale moderni humanismus vidi ji vzdy jen z teto stranky a tato kratka perspektiva do minula je mozna zaroven kratkYm pohledem do pfitomnosti i budoucnosti. Nebot' po vsem odporu k tradici a forme, kterou na sebe prijala metafyzika v cirkvi a tradienim state a v jejich skolach, zustava moderni humanis-
-
-
( 14 )
( 15 )
-
mus v ramci vytcenem touto tradid prave jakozto bojovny odpor: tento bojovny odpor mlfl proti reseni otazky tradicni metafyziky, nikoliv proti zpusobu polozeni otazky same. Je mozno zavrhnout reseni a pfipustit otazku: kdo vi, neni-li tomu tak prave v pnpade.~ moderniho humanismu? Kdo vi, neoddava-li se nadeji na kladne a obsahove vedeni celkoveho dosahu tak jako tradicni metafyzika? Pak by i tzv. protimetafyzicka moderni filosofie obsahovala prece jen stale - metafyziku.
Koncepce se rozklada filoIogickyi fiIosoficky. Ovsem co auton navrhuji misto AristoteIa, je obycejne viz ope! Reinhardt tak neadekvatnireckemupojimani ved, ze pri vsi briIantnosti zustavaji obycejne pouze zapory. Nemame tedy dejin nejstarsiho obdobi recke mysIenky a asi je nebudeme tak brzy mit. A znat tuto historii byIo by fiIosofickynanejrys duIezite. Nebot' je-Ii metafyzika toliko urcitym rozhodnutim na ceste, kterou si razila zapadni fiIosofie, pak je pro fiIosofiizivotne ryznamne zajistit si tuto puvodni siri, v niz se metafyzika prostlra jako jeden z moznych 6tvaril ktery ma sve historicke osudy a muze pnrozene mit rovnez svilj konec.
-
-
-
II. Je obtlzno licit konkretne, jak vznikla metafyzika, rozvinout otazku ryze historickou. Nemuzeme to dnes jeste s plnou konkretnostl podniknout, chybi pro to jak filosoficka, tak i historicko-filologickapriprava. CeIe tradicnl dejiny nejstarsi faze recke filosofie jsou jiz reinterpretad tohoto vzniku z hlediska prave konstituovane metafyziky, z hlediska Aristotelovy nauky, ktera se sama povazovala za cHesmernou uskutecnitelku, za EV'tEA£xEtapredchoziho vYvoje recke myslenky. Vime, jak cela recka doxografie filosoficka, a nasledkem toho i moderni historiografie Zelleru, Windelbandu, BurnetU, je ve vleku tohoto pradavneho pojeti. Vime dnes urcite, ale bohuzel pnlis negativne, ze tato zdan- l live docela jasna, zajiste velkorysa koncepce lezi v rozvalinach. Reinhardtova kniha 0 Parmenidovi2 byla jednim z prvnich znameni tohoto prevratu-rozvratu.
. ,]I ,\1
~. NEGATIVNI
PLATONISMUS
\
Historii vzniku metafyziky tedy nemame a brzy mit nebudeme; ale mnohe v dejinach tzv. presokratovske doby mIuvi pro to, ze vIastnim probIemem byIa jiz tehdy zilladni pravda, odhalenost, aA1]8Eta.Nejstarsi fiIosofie nebyla bohata vedenim, a dokonce se nekdy vedome distancovaIa od mnohovedeni. OkoInost, ze prafilosofove byIi casto cestovateIi a znalci mnoha ved, necini z jejich fiIosofie jeste nemotorny narok na primitivni vedu. NebyIo tehdy ostatne jeste vedy v presnem smysIu sIova, tj. soustavne odborne teorie, pracujid systematickou konstrukd pojmovou, ta se vytvoriIa teprve v 15.-16. stoIetl nikoIi bez 6casti fiIosofie, a to zvIaste jednou jiz konstituovane metafyziky; meIa-li na PIat6na vliv matematika tzv. pythagorejcu, naopak PIat6nova systematika pomohIa nepochybne snaham 0 matematickou syntezu a nepochybny je vIiv aristoteIske Iogiky na sbirku Eukleidovu. Puvodni filosofie nkala maIo 0 univerzu, nepodavaIa zadnou sou-
( 17 )
( 16 )
na metafyziky) mohla vystavovat jako typ umrtvujiclho intelektualismu, ktery otazky "zivota" prevadi na 10gickou bezespornost a umeni spravnych definic. Ale plat6nsky S6krates neni tak take pouhy moralni filosof v tom smyslu, jak ho vyHcil H. Maier\ harmonizator lidskeho nitra, wdce k zivotni "dobrosti", pevnosti a jednote, ci lepe, S6krates tim sice rovnez je, ale nikoli jako moralista, jako pouhe mimoradne moralni ingenium, nybrZ jako filosof, tj. jako dispozice "vedenim" urciteho druhu. Toto vedeni je charakterizovano jako vedeni nevedeni, tj. jako otazka. S6krates je veliky tazatel. Teprve jakozto veliky tazatel je tim velikyro zapasnikem v dialekticke diskusi, kterym jej Plat6n cinL Nemohl by byt tim absolutne suverennim protivnikem, kdyby nebyl uplne svobodny, kdyby byl poutan na neco konecneho na zemi ci na nebi. S6kratova suverenita je v tom, ze je absolutne volny, Ci ze se ustavicne uvoliiuje ode vsech pasek pnrody, tradice, cizich i vlastnich schemat, majetku fyzickeho i duchovniho. Nesmirna je smelost teto filosofie: zdanlive se opira 0 fakt cilesmernosti, 0 "model" 'tEXVIl,0 vztah prostredku a dIe, s kterym operuje lidsky zivot bezny, bezne prakticky. Ve skutecnosti pouziva tohoto modelu ke skoku do prostoru, kde ji nic realniho neposkytuje opory. Pomod sveho trivialniho schematu odhaluje S6krates jeden ze zakladnich rozporU cloveka, totiz rozpor mezi jeho vztahem k celku, ktery je mu neodiiatelne vlastni, a neschopnosti, nemoznosti vyjadnt tento vztah ve forme bezneho konecneho vedenL Tak se S6krates dostava proti beznemu zpusobu a smeru zivota na novou
stavu sveta; pokud to filosofove cinili, pokouseli se 0 to stejnym pravem a stejnou paralelitou, jako zakladali osady, vydelavali jako dobfi. obchodnici na spravnem odhadu urody nebo jako strategove porazeli nepratelska lod'stva. Rozumi se, ze v prafilosofii rozmanite druhy "teorie" nejsou jeste urcite a vYslovne diferencovany. Je tu pred nami wbec spiSe chaos, v nemz se formuji nektere uzasne, netusene hluboke a nepreberne bohate pevniny. Ale i kdyz nejstarsi filosofie napodobi mytickou po~zii eschatologickou a kosmologickou, i kdyz se pnodiva do roucha oraku16znich, bozskych vYroku, jeji "vedeni" je zvlastnlho druhu. Teprve v samych kondch celeho tohoto pohybu, v reflexi na posledniho predstavitele vsi teto nejpuvodnejsl myslitelske formy, dokazala filosofie tentokrate jiz metafyzicka razit formuli pro druh "vedeni", vlastni "filosofii" na rozdil od ostatniho badatelstvl a vedoucnosti, od ostatni icr'topta. A at' je jiz S6krates-filosof literarnim mytem nebo historickou skutecnosti osobne bychom se stale klonili k tomuto druhemu reseni -, zda se nam jiste, ze v jeho postave mame u Plat6na pred sebou zvlastni cinnou, antropologicky zamerenou verzi tohoto filosofickeho "pravedeni". Plat6n, tvurce metafyziky, svYmi koreny tkvi v -teto predmetafyzicke pude a snazil se zachytit a vytezit ji vyHcenimS6kratovy postavy. Jeho obrovitemu ingeniu filosofickemu i spisovatelskemu podafilo se yytyont postavu, jejiz symbolicky vYznam nesmime presahuje kaZdou historickou realitu, ktera se pravem stala signem filosofie wbec a kterou toliko uzkoprsa, neziva interpretace v tradidch aristotelske logiky (a to zname-
-
-
-
NEGATIVN( PLATONISMUS
1
-
( 18 )
( 19 )
uroveii, kde jiz nelze formulovat predmetne, obsahove
vyjasnit svet. Hlavnim prostredkem teto interpretace jevi se reflexe na AOYO<;, jehoz prostfednictvim bylo transcendovani uskutecneno: coz pomoci logu nerozvratil S6krates kazde lidske zacileni, coz AOYO<; u Parmenida nevyjadroval to jedine, mimosvetske byti, ktere se sice vztahuje na veskerou realitu, ale smiSeno jednou s ni dava zaklad ceste vsech zivotnich a myslitelskych nepravd? Tato reflexe na AOYO<; v jeho funkci sjednocujici a transcendujici stala se zakladem nauky
a kladne teze, nybrz kde se vskutku - pfi vsi zivotni suverenite - pohybuje uplne v prazdnu; svou novou pravdu ponevadz 0 problem pravdy zde jde - for-
--
muluje pouze nepfimo, ve forme otazky, ve forme skepticke analyzy, negace vsech konecnych tezi. (Mimochodem: provede-li se v naznacenem smyslu skutecna destrukce dejin filosofie jako konstrukce z hlediska metafyziky, pak teprve mozna vysvitnou vztahy pfibuznosti, ktere }eckou filosofii vazi k filosofickrm poMtkum orientalnim, ktere se rozvinuly prvne asi v teze "osove dohe" a pfi vsi hluboke odlisnosti maji lecktery t6n pripominajici "presokratovskou" epochu.) Podstata metafyziky, jak ji vytvofili Plat6n, Aristoteles, Demokritos, spoClvav tom, ze na s6kratovskou (ci preds6kratovskou) otazku je podavana opet odpoved', kterou filosof hledi vyvodit z otazky same. Jine, vyssi nez bezne, konecne a utilitame "prakticke" vedeni se rozviji, distinkce odhalena prafilosofii ma zustat, veskere jsoucno, univerzalni celek, ma byt transcendova.; no, ale toto nove vedeni ma opet byt predmetne, obsahove a kladne. Nevedoucnost je forma vedoucnosti, nove vedeni je ve vyssim smyslu pozitivni, v domnele nevedomosti se odhaluje prave vedeni pevnejSi nez.j cokoli na zemi a na nebi. Tak se konstruuje nova" zvlaste konfuzni forma vedeni, ktera na jedne strane vi 0 absolutnim transcendovani, 0 vztahu cloveka k celku, a tudiz 0 nezbytnem vztahovani rovnez k nejsoucimu, k nerealnemu, a na druhe strane z tohoto transcendovani Cini opet cestu do jineho sveta, vyklada je "mundanne" a jeho pomoci se snazi vysvetlit,
NEGATlVNi
PLATONISMUS
0 idejich, ktera v propracovani
Plat6na samotneho
-
vizme Stenzelovy studie 0 dejinach anticke dialektiky4 a hlavne v Aristotelorych rukou se stala jednou ze
-
tfi velkych disciplin nove metafyzicke filosofie
-
totiz
logikou. Zde je idea pochopena jako jednota nad mnohym, v ni tkvi princip hierarchickeho poradku, kterym je umoznena prisna demonstrativni metoda. Ale idea cll a vzor je rovnez - v tom je kus s6kratovstvi
-
a vis a fronte; a jako vis a fronte stava se zakladem interpretace univerza, puvodne filosoficke myslence uzavreneho - stava se zakladem fyziky, druM velke filosoficke discipliny. KaZdy vi, jak Plat6n sam, pak Aristoteles od striktni transcendence ideji a vysetrovani ideoveho jsoucna prechazeli kuvaze 0 mundannich, astronomickych hierarchiich a jak Aristoteles kosmologicky obmenil princip ideji i princip plat6nskeho Epro<;. Konecne vsak take lidske chovani, "smysl" lidskeho zivota dostava svou formaci z ideoveho jsoucna: jednota lidskeho zivota je zlomena, clo~ vek se stava jednim ze jsoucen ideove regulovanych, etika a politika jako velika jednota si kladou ukol najit vnitrni ideory zakon zivota lidsky dokonaleho. Tak se
'I \
(20 )
(21 )
ve vsech techto metaIyzickych disciplinach, jak nam je genialni prapuvodci rozvrhli a dlouha tradice dochovala, projevuje fundarnentalni zamena transcendentniho a nejsouciho byti za vecne jsoucno, zamena, ktera souvisi s dulezitjrn chapanim jsouciho jako trvaleho; tak se za zivou sOu transcendence, ktera neni podlozena predmetne, podsunuje svet sice harmonicky, duchovj, ale strnuly, za historicnost s6kratovskeho boje proti zivotnimu upadku nastupuje napodoba vecneho sveta ideoveho, absolutnost pravdy se zda byt zarucena nepremozitelnou, univerzaIni pojmovou systematikou a realizovana dokonalou statni formou. Idea jako pramen absolutni pravdy je zaroven prarnenem vseho jsouciho a v tom vseho zivota; proto je stat take podstatne statem vjchovy, ktera vede cloveka k ideji, ktera cely jeho zivot z hlediska ideoveho reguluje a v nemz svoboda, ktera je vzdy v nejhlubsim smyslu svobodou k pravde, je spolecensky spravovana, protoze zde pravda sarna v pozitivni, predmetne, zachytitelne podobe jest, existuje. Ovsem ze by Plat6n nebyl Plat6nem, kdyby v nem nebylo i vice nez Plat6n. Nedoresenost metaIyzickeho problemu projevuje se u neho kategoriemi jako
Pravjm, vlastnim dovrsitelem planu metafyzicke filosofie je proto tez Aristoteles, a nikoli Plat6n. U Aristotela transcendence se meni s fatalni ileodvratnosti v transcendentni, nadsvetskou realitu, v transcendentni bozstvo; i kdyz mu stale jeste jak v theologii, tak v otazcenazoru EtOT)* transcendence spolu~i, ve filosofii vsecky motivace prehlusuje pokus vedy 0 absolutni, objektivni celek, 0 ktery se pak zapasi po dva tisice roku.. Nejdulezitejsi vsak historicky je skutecnost, ze tato nauka 0 celku ve svjch rUznych verzich stala se interpretacnim prostfedkem kresfanskeho zjeveni, stala se instrumentem kresfanske theologie. Tak se stala metafyzika nikoli, jak pozitiviste tvrdi, abstraktni formulaci, nybrZ predpokladem a predchudcern theologickych tezl. V knize Jaegerove The Theology of Early Greek Thinkers5 je ukazano na nejrozmanitejsi rnotivy, v nichz jiz nejstarsi recka filosofie, pokud jeste jen preluduje metaIyzice, preluduje zaroven theologii, aspon te jeji casti, ktera bjvala oznacovana jakozto praearnbula fidei. Spojeni mezi metaIyzikou a theologii je od te doby zakladni duchovni fakt zapadni civilizace; vsecky pokusy metaIyzicke tanguji zaroven theologii, boj za metaIyziku a proti metaIyzice byva vykladan jako boj za a proti theologii, a ponevadz theologie ma nejen abstraktne duchovni, nybrZ nepochybne tez konkretne spolecenskou podobu a funkci, jsou tyto pozice vilci theologii vykladany rovnez jako pozice spolecenske, politicke. To je take potud spravne, ze spolecenska spojitost zde je, ale pochopit tuto
appT)'tOv, E1tEKEtVa TTJ<;oUcrta<;*, v posledni
't
racionalni
neodvoditelnosti ch6rismu, a tudiz sarnostatnosti ideoveho sveta, 0 kterem sedmy list fika PT)'tovyap ou-
~
oal-1.(:o<; ECTtLV . . . **
* "nevyslovitelne", "mimo oblast jsoucnosti" (Pozn. vyd.) ** "nebot' to nijak nelze povedeti. . ." Plat6n, 7. list, 341 c. Ces. pfekl.: F. Novotny, Plat6novy listy. Praha. CA VU 1928, str. 53. (Pozn. vyd.)
f I
,
J
I; NEGATIVNI
PLATONISMUS
- ~-
* "ideji" (Pozn. vyd.)
(23)
(22 )
spojitost jednostranne jako -ryraz ci odraz spolecenske situace nebo dokonce urcite casti teto situace je sarno metafyzickou interpretad, ktera implikuje pretenzi na pochopeni posledniho zakladu a celku reality a v tomto ramci spolecnosti a dejin. Ve svetle teto neuvedomele metafyzicke koncepce se zdalo na prelomu stoleti, ze theologie i filosofie budou brzy mit tyz udel pOUe hych historickych disciplin, ktere mely a dovrsily svlij cas a nyni odchazeji, nahrazeny pozitivnim vedenim a uvedomele ucelo-rym, racionalnim lidskym jednanim. Co se totiz stalo behem modemi doby s theologii? Byla podrobena kritice modemiho ducha, to znamena v prvni rade nove vedy a filosofie. Veda v pnsnem a specialnim smyslu slova je vlibec ditetem nove doby. Starovek v tomto -ryznamu znal pouze matematiku ci lepe matematicke discipliny a item daval vzdy neodbytne metafyzicky -ryklad, zarazoval je do univerzalniho celku jako jeden z hlavnich dokladu lidske schopnosti zachytit univerzalni, kladny a objektivni celek. Povedeli jsme jiz, ze modemi doba zahajuje rovnez metafyzicky; ohrazuje se pouze proti starym metafyzick:fm konceptum, ktere chce nahradit no-rymi, zejmena stary ontologicky koncept co mozna nahradit matematick:fm. Ale predevsim toto zmetafyzovani matematickeho rozumu u myslitelu jako Descartes je pro- . vazeno podstatnou zmenou v pojeti rozumu: je polozena prevaha na pojem jistoty proti organicnosti, a to znamena celkovosti tohoto rozumu. Celek, k nemuz se tak ma dojit, bude sumou casti, neni zadneho puvodniho uchopeni univerza v celku; naopak domnela cel-
NEGATlVNi
PLATONISMUS
~ '.1
~~
iIt
-
kovost se jevi jednou ze skodli-rych iluzi, ktere man pozitivnost rozumu a ktere je tfeba metodicky vymytit. Tim vsak tento metafyzicky racionalismus pnpravuje vlastni smrt: nebof pn aplikaci na pnrodu se ukazuje, ze neni-Ii tohoto puvodne celkoveho razu rozumu, pak i vira, ze mozno k celku dojit od jasneho a zretelneho pochopeni jednoduchych a jednotIi-rych pravd, je pouze articulus fidei teto zpnsnele vedy. Od teto doby pnbIizne od Newtona, dokoncem galileovske mechaniky - stoji zde pojednou vedle a proti stare nauce 0 celku a jeho definitivnich, ve sve stavbe pochopenych zakladech korpus nauk, ktere jsou pevne, pozitivni, jiste, objektivni, a prece necelkove, konecne, postupujid od casti k 'casti a nikdy definitivne neuzavirajici ucty. U duchu typu Descartova neni konflikt jeste se vsi jasnosti uvedomen, ale od doby Pascalovy je zretelne zde. Pascal neni konstrukter systemu, nybrZ resitel jednotli-rych, nezavislych problemu, k nimz se vzdy pnstupuje znovu, bez celkoveho zaujeti a "esprit de systeme" a od konce stoleti filosofie, pokud metodicky prosla temito no-rymi zkusenostmi - pripousti skoro jednomyslne, ze matematicka rigoroznost nem adekvatni miliradou stare celkovosti ani cestou k n1. Matematicky racionalismus nestavel se jeste nijak proti theologii; nabizel jen novou zakladnu
-
dukazu jejich zakladnichpravd, ale je pfiznacne, ze . u Pascala se jiz setkavame s pokusem nemetafyzicke theologie, s pokusem navazat theologii na lidskou ko~ necnost, rozpomost a nemoznost pochopit uplne cloveka prostredky konecneho a pozitivniho rozumu. Obdobi odporu k esprit de systeme, vlastni osvicenske
~-
(24 )
(25 )
obdobi, doba postupujiciho vitezstvi rozumu konecneho, bezneho a praktickeho v myslenkovem rozboru veskerenstva i v zivotni praxi, prinasi potom take kritiku racionaIni theologie, tj. metafyzicke casti theologie. Tak se po castechhrouti most, ktery byl po staleti budovao a frekventovao mezi krest'anskfm zjevenim a pfirozenfm pochopenim sveta vlastnim Cloveku, hrouti se moznost cloveka, antickou metafyzikou naiv-, ne predpokladana, dosahnout vlastnimi silarni mimo sebe na doo jsoucna; a ponevadz metafyzicke mysleni vladlo jeste nad timto upadkem metafyziky, clovek od osmnacteho veku bud' hledal definitivni zachyceni, zakotveni v konecnem, jako by bylo celkem a vsim, nebo se pokousel najit novou cestu k celkovemu, organickemu pojeti rozumu, jake naIezelo k anticke metafyzice, jak ji prevzala a preformovala myslenka stredovekeho evropskeho lidstva. Prvni cesta byla ta, kterou sel empirismus, skepticka negace metafyziky a pozitivismus: drzi se smysloveho data, povrchu veci, empiricke vedy, filosofie je ji kritikou metafyzickych, to znarnena v podstate verbalnich konfuzi, ktere clovek promita do reality ze zvyku a z antropocentrismu, nabozenstvi je antropomorfismus, theologie dogmatizovana naivni veda a institucionalizovane dusevni nasili. Zde ma filosofie hodnotu pouze negativni: je cira destrukce vseho, co je mimo bezprostredni danost, cele domnele uctyhodne metafyzicke kostry, kterou melo by! zachyceno jsoucno ve svem celku a posledni povaze; a pomoci tohoto destruktivniho procesu redukuje se veskere pojmoslovi na empirickou konecnost, na lidsky omezenou a vzdy podminenou oblast. Ruku
v ruce s tim kracela tato nova praxe zivotni, soustredena v kategorii uzitecnosti soukrome i verejne, a nory zpusob objektivni uvahy 0 cloveku, jeho hodnotach a ucelech jako argumentech nove algebry ucelnosti a blahobytu. Nova technika vecneho, hospodarskeho, ne pfimo mocenskeho ovladaoi lidi a pocitani s lidmi je na postupu. Modemi obdoba organicke verze rozu. mu vyrostla z neuspokojeni nad skeptickym a negativnim stanoviskem konecnosti; vyrostIa z nedostatku empirismu, hIavne z jeho pnIis pasivniho razu, vyrostla tam, kde tradice pozitivne metafyzicke myslenky zustala nejzivejsi. Vyuziia motivu, ktery nerozvinul v organickou skiadbu modemi racionalismus, ktery jej v Descartovi objevil: motivu subjektu a jeho sebejistoty, motivu lidske autonomie vUciabsolutni potestas clivina ve sfere pravdy, nejprve k tomu, aby tuto nsi lidske ci lepe autonomne rozumove vlady vymezila pnsnou, uzavrenou soustavou pojmu, pozdeji k tomu, aby tento system pojmu v nerozlucnem zretezeni ztotoznila se sarnotnou stavbou reality, aby poloziia rovnitko mezi substanci a subjekt, aby ideu pochopiia jako pojem, ktery se sam vyviji a realizuje timto sarnohybem stary-, dotud nedosaZeny ciI metafyzickeho mysleni - jednotu jsoucna a myslenky, jejich identifikaci, prochazejici rozkolem, syntezu, resorbujici jejich rozkol a rozpor. Nyni se zaskvela metafyzika naposledy v systematickem lesku a dokonce vystoupiia s pretenzi, kterou nikdy v dejinach nevyslovila tak otevrene a sebevedome. Nory a posledni lesk metafyziky prinesl zaroven nekolik norych objasneni 0 metafyzice. Ukazal prede-
NEGATIVNI
PlATONISMUS
~
'I\
(26 )
(27 )
vsim jeji dotud skryty humanism us, jeji antropocentrismus, pretenzi postavit cloveka, nebo dokonce jen rozhodnou jeho str{mku - subjekt, ducha - do stredu a na vrchol univerza. Mluvil-li jiz Aristoteles v prvill knize MetaIyziky 0 nove, hledane EmO"'tTJ!111 jako bozske a ° mozne zavisti bohu, kterou na sebe takory narok uvrhne6, pak zde je patmo nade vsecko zretelne, ze pn dokonceni metaIyziky duch, to znamena historicky a spolecensky Clovek, stavi se na misto kdysi vyhrazene bohum a Bohu, mytus, dogma a theologie jsou historicky resorbovany a usti do filosofie, ktera odlozila sve davne jmeno pouhe lasky k moudrosti, aby se stala soustavou vedy. Metafyzika ukazala se nyni antropologickou, protitheologickou, historickou. Stala se teorii vstupu cloveka do definitivniho veku zraleho lidstvi a pripadne ryzvou, aby se vkrocilo do tohoto veku i tam, kde chod dejin, vykladany metafyzicky ve srych promenlirych znamenich a formach znovu a znovu, se dosud pozdi. Je znamo, jak systematicka stavba tohoto posledniho rozmachu neudrZela svou autoritu, kterou tak pIne disponovala v letech kolem umrti sveho puvodce, kdy se nejen za "vedecke" povaZovalo pouze to, co v hegelovskem smyslu je dialekticke, ale kdy dokonce nejvetSi sUyreality - staty - se povaZovaly podle vYroku Haymova7 za upevneny, byly-li konstruovany dialekticky. Soucasnici meli brzy dojem, ze je odhozena stranou mohutnejsimi silami konecnosti, silami mohutnici pnrodovedy a techniky, silami vse uchvacujici a siroce se rozvijejici prumyslove revoluce, politicky-m usiHm0 promenu spolecnosti ve smyslu vetsiho vyrov-
NEGATIVNi
PLATONISMUS
nani jejich protikladu. Ve skutecnosti kralovsM filosofie nebylo tak bez pana, jak se soucasnici domnivali, a bohaty-dum, za ktery doba srym burzovnim zargonem prohlasovala celkory system, neudelal tak docela upadek. Jako po smrti Aristotelove system nezmizel nahrazen novy-m,nybrZ pomalu pronikal jednotlivostmi, dulezitYmi i mene ryznamny-mi, ale hlawe celou ideou systematiky metafyzicko-vedecke, do snizene chapavosti a zmeneneho zacileni doby, tak tomu bylo nyni i zde. Umele konstrukce zmizely, antropologicke, historicke a protitheolQgicke zamereni "svetoveho nazoru" zustalo. Na tHo pude se sesly oba proudy mo-
.
.
demiho mysleni,ktere jsme v predchozimlicili:smer, ktery se upeviiuje v konecnem jakozto pozitivismus, a smer, ktery vysel od organickeho pojeti rozumu a jsoucna, aby daly vsem nadejim cloveka a hlavne trpiciho lidstva na spasu, na ozdraveni z vlastnich sil, vlastnimi prostredky, ktere nejsou jine nez sHy samostatneho vy-vojovepracujiciho univerza, podchycovane a osmyslovane historickym clovekem, zaklad, smer, metodu mysleni i prace, jakoz i rozplameiiujici vizi. Zdalo se, ze antropologismus je na nezadrZitelnem postupu a ze lidska myslenka ani lidska cinnost se jiz nikdy neodvazi k jinemu nez antropocentrickemu stanovisku. Nic na tom nezmenilo, kdyzkoncem stoleti pronikaly znovu na povrch spodni proudy, propagujici romanticky proti pozitivistickym snaham autonomni ideu zivota vsevladneho, racionalne, konecny-mi vedecky-mirozbory nezvladnutelneho, a kdyz se v nich znovu zretelne projevovala vnitrni rozeklanost metafyziky, zakryta a utajena v pozitivisticke a materialisticke
(28 )
(29 )
verzi: jeji soueasna pretenze na celkovost a snaha celkovosti dosalmout v podobe skuteeneho, vse pronikajiciho vedeni. Cely metafyzicky rej byl pojednou znovu zde v nejrnznejsich podobach, v biologickych metafyzikach, v obnovach romantickeho historismu, ve snahach vratit se po provedeni urcitych korektur zpet k Plat6novi, k Aristotelovi, k Hegelovi. Jen tolik se ukazovalo nyni pn vsech techto obnovach, v jejich nekIidnem bujeni a stndani, ze antropologicke udobi nemelo skutecneho zakotveni a ze jeho udelem neni 0 nic vetSi a hlubsi jednota nez v obdobi predchozim v obdobi nabozenstvi a theologie. Nemuze prekvapit, kdyz za techto auspicii se vynonly kritiky ceIeho antropologickeho zarnereni a kdyz se objevily pokusy prekoriat je. A je pi'iznacne, ze se
-
spolu s tim objevuje take novy, totiz jinak nez di'ive' zarnereny odpor proti metafyzice. Neni to jiz odpor, ktery kritizuje metafyziku, jako to cinili Kant a starsi pozitiviste, ponevadz slibuje pi'ilis mnoho proti tomu, co se dava, ktery ji tedy odmita, protoze chce pi'ilis mnoho. Tento novy odpor kritizuje metafyziku za to, ze chce pi'ilis mnoho na nepravem miste, takZe na pravem si iada pi'ilis malo nebo nic. Novy odpor nekara jen neskromnost metafyziky, nybrz rovnez pi'ilisnou skromnost, ci lepe neschopnost pozadovat, na cern hlavne zalezi. Di'ive kritizovali metafyziku za to, ze svou pretenzi vystoupit jako veda nedovede uskutecnit, Nyni ji kritizuji za umysl vystoupit jako veda. A tento umysl vystoupit jako veda neni jiz kritizovan ve jmenu domneleho nadracionalniho a nadkonecneho vedeni, ve jmenu intelektualniho nazoru, intuice,
'1
~ '<
NEGATIVNI
PlATONISMUS
I~
,.,
ponoreni do mystickych hIoubek, kde se sply-vas jadrem jsoucna. Nekritizuje se jiz ve jmenu cloveka a jeho prava byt panem a osmyslovatelem veskerenstva. Nebezi jiz vUbec 0 vladu nad veskerenstvem, 0 nasi moc a silu v nem, je-Ii vetSi ci mensi. Na rozdil od tradieni metafyziky - a prece v kontaktu s ni, s jejimi nedomysleny-mi naroky - bezi0 to ziskat eloveku jiny smer nez vyluene zarnereni do realniho univerza a toho, co k nemu nalezi jako jeho kostra abstraktnich zakonitosti a schemat nebo jako vnitfui, jen mimorozumove pnstupny proud jeho zivota. Ve dvou oborech se projevuje soubezne kritika, ktera hledi dat celemu mysleni novy smer, ve dvou oborech velice vzdalenych a odlisnych, a prece spojenych ureitou analogii sve snahy. Je to jednak theologie, ktera se hledi osvobodit od metafyzicke, a tim antropologicke travestie, jednak fiIosofie existence, pokud je v ni projeven boj proti antropologismu, proti integralnimu humanismu. Tato dvoji kritika, vychazejici z nazorn, ktere se vyskytIy jiz v minulem veku, ale krystalizuji teprve dnes v prvni utvary mysleni budoucnosti, je na sobe navzajem z velke casti nezavisIa, projevuje nicmene radu struktumich obdob. Vynofuji se prave v dobe, kdy integraIni humanismus, radikalni antropologismus podnika svilj veliky pokus, aby se po svem myslenkovem vykvaseni stal tez panem dejin, aby ovladl spolecenskou skuteenost, a tim dal jednotny, posledni a skuteeny smysLcelemu univerzu. Ve fazi realizace absolutniho humanismu je mysleni sarno jiz za hranicemi humanismu.
