Jižní Amerika Ing. Jan Kochan 28. 10. 2014
Vymezení subregionu • Jde o samostatný kontinent na východě ohraničený Atlantickým oceánem a na západě Tichým oceánem, na severu spojen se Severní Amerikou úzkou šíjí (Střední Amerikou – toto spojení vzniklo relativně nedávno – asi před 3 mil. lety) • Zahrnuje 12 nezávislých zemí: Kolumbie, Venezuela, Guayana, Surinam, Ekvádor, Peru, Bolívie, Brazílie, Chile, Argentina, Paraguay, Uruguay • Zahrnuje také 3 závislá území: Francouzská Guayana (zámořský departement Francie, součást EU), Falklandy (Malvíny – VB), Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy (VB)
Přehled zemí a území Země/území Brazílie
Argentina Peru Kolumbie Bolívie Venezuela Chile Paraguay Ekvádor Guyana Uruguay Surinam Francouzská Guayana
Falklandy (Malvíny) Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy
Rozloha (km2)
8 514 877 2 780 400 1 285 216 1 138 910 1 098 581 912 050 756 102 406 752 283 561 214 969 176 215 163 820
Země/území Brazil Colombia Argentina Peru Venezuela Chile Ecuador Bolivia Paraguay Uruguay Guyana Suriname
83 534
Francouzská Guayana
12 173
Falklandy (Malvíny)
3 903
Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy
Počet obyv. (pol. 2014)
202 656 788 46 245 297 43 024 374 30 147 935 28 868 486 17 363 894 15 654 411 10 631 486 6 703 860 3 332 972 735 554 573 311 250 109 2 840 0
Země/území
Hustota (obyv./km2)
Ekvádor Kolumbie Venezuela Brazílie Peru Chile Uruguay Paraguay Argentina Bolívie Surinam Guyana
55
Francouzská Guayana
3
Falklandy (Malvíny)
0
Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy
0
Pro srovnání Česká republika: 78 867 km2, 10 627 448 obyvatel, 135 obyv./km2
41 32 24 23 23 19 16 15 10 3 3
Přírodní podmínky • Velká rozmanitost (pouště, savany, tropický prales, náhorní plošiny, vysoké hory) • Západní hornatá oblast Andy, rozsáhlá Amazonská nížina, Brazilská vrchovina • Podnebí Jižní Ameriky zahrnuje tropický (velká část kontinentu), subtropický (sever kontinentu) i mírný (jižní část) pás
Přírodní podmínky • Velká rozmanitost (pouště, savany, tropický prales, náhorní plošiny, vysoké hory) • Západní hornatá oblast Andy, rozsáhlá Amazonská nížina, Brazilská vrchovina • Podnebí Jižní Ameriky zahrnuje tropický (velká část kontinentu), subtropický (sever kontinentu) i mírný (jižní část) pás
HDP, HDP/obyv. (odhad 2010) HDP Země Brazílie
(mld. USD podle PPP, odhad za 2013)
2416,0
Země
HDP/obyv. (USD podle PPP)
Chile
19 100
Argentina
771,0
Argentina
18 600
Kolumbie
526,5
Uruguay
16 600
Venezuela
407,4
Venezuela
13 600
Peru
344,0
Surinam
12 900
Chile
335,4
Brazílie
12 100
Ekvádor
157,6
Kolumbie
11 100
Bolívie
59,1
Peru
11 100
Uruguay
56,3
Ekvádor
10 600
Paraguay
45,9
Guyana
8 500
Surinam
7,1
Paraguay
6 800
Guyana
6,6
Bolívie
5 500
Pro srovnání Česká republika: 285,6,8 mld. USD, 26 300 USD/obyv.
Nezaměstnanost a inflace Země
Nezaměstnanost Inflace (%; odhad pro 2013) (%; odhad pro 2013)
Venezuela
7,5 7,4 5,7 4,2 11 6 9,7 6,6 3,6 9 6,5 7,9
20,8 6,5 6,2 2,6 3,9 1,7 2,2 2,3 2,9 4,2 8,3 56,2
Česká republika
7,1
1,4
Argentina Bolívie
Brazílie Ekvádor Guyana
Chile Kolumbie Paraguay
Peru Surinam Uruguay
Ekonomická a sociální stratifikace Země
Argentina Bolívie
Brazílie Ekvádor Guyana Chile Kolumbie Paraguay Peru
GINI index
45,8 47 51,9 48,5 44,6 52,1 55,9 53,2 48,1
Surinam Uruguay
Venezuela Česká republika
45,3 39 24,9
Etnické složení států Země
Etnické složení
Argentina
běloši (většinou Španělé a Italové) 97%, mesticové (míšenci bělochů a indiánů), indiáni a ostatní nebělošské skupiny 3%
Bolívie
Quechua 30%, mesticové (míšenci bělochů a indiánů) 30%, Aymara 25%, běloši 15%
Brazílie
běloši 53.7%, mulatto (míšenci bělochů a černochů) 38.5%, černoši 6.2%, ostatní (includes Japanese, Arab, Amerindian) 0.9%, unspecified 0.7% (sčítání z roku 2000)
Ekvádor
mesticové (mixed Amerindian and běloši) 65%, Amerindian 25%, Spanish and ostatnís 7%, černoši 3%
Guyana
East Indian 43.5%, černoši (African) 30.2%, mixed 16.7%, Amerindian 9.1%, ostatní 0.5% (sčítání z roku 2002)
Chile
běloši and běloši-Amerindian 95.4%, Mapuche 4%, ostatní indigenous groups 0.6% (sčítání z roku 2002)
Kolumbie
mesticové 58%, běloši 20%, mulatto 14%, černoši 4%, mixed černoši-Amerindian 3%, Amerindian 1%
Paraguay
mesticové (mixed Spanish and Amerindian) 95%, ostatní 5%
Peru
Amerindian 45%, mesticové (mixed Amerindian and běloši) 37%, běloši 15%, černoši, Japanese, Chinese, and ostatní 3%
Surinam
Hindustani (also known locally as "East Indians"; their ancestors emigrated from northern India in the latter part of the 19th century) 37%, Creole (mixed běloši and černoši) 31%, Javanese 15%, "Maroons" (their African ancestors were brought to the country in the 17th and 18th centuries as slaves and escaped to the interior) 10%, Amerindian 2%, Chinese 2%, běloši 1%, ostatní 2%
Uruguay
běloši 88%, mesticové 8%, černoši 4%, Amerindian (practically nonexistent)
Venezuela
Spanish, Italian, Portuguese, Arab, Němci, African, indigenous people
• Největší skupinou jsou mesticové (4390%), popř. běloši (Argentina, Brazílie, Chile, Uruguay) • Indiáni mají relativně velké zastoupení v Bolívii (asi 60 %), Peru (45 %)
Náboženství v subregionu Země
Náboženské složení
Argentina
nominálně římskokatolíci 92 % (méně než 20 % praktikujících), protestanté 2 %, židé 2 %, ostatní 4 %
Bolívie
římskokatolíci 95 %, protestanté (evangelíci metodisté) 5 %
Brazílie
římskokatolíci (nominal) 73.6 %, protestanté 15.4 %, spiritualisté 1.3 %, bantuské/voodoo 0.3 %, ostatní 1.8 %, neurčeno 0.2 %, bez vyznání 7.4 % (sčítání z roku 2000)
Ekvádor
římskokatolíci 95 %, ostatní 5 %
Guyana
hinduisté 28.4 %, letniční církve 16.9 %, římskokatolíci 8.1 % anglikánská církev 6.9 % adventisté sedmého dne 5 %, metodisté 1.7 %, svědkové Jehovovi 1.1 %, ostatní křesťané 17.7 %, muslimové 7.2 %, ostatní 4.3 %, bez vyznání 4.3 % (sčítání z roku 2002)
Chile
římskokatolíci 70 %, evangelíci 15.1 %, svědkové Jehovovi 1.1 %, ostatní křesťané 1 %, ostatní 4.6 %, bez vyznání 8.3 % (sčítání z roku 2002)
Kolumbie
římskokatolíci 90 %, ostatní 10 %
Paraguay
římskokatolíci 89.6 %, protestanté 6.2 %, ostatní křesťané 1.1 %, ostatní nebo neurčeno 1.9 %, bez vyznání 1.1 % (sčítání z roku 2002)
Peru
římskokatolíci 81.3 %, evangelíci 12.5 %, ostatní 3.3 %, neurčeno nebo bez vyznání 2.9 % (sčítání z roku 2007)
Surinam
hinduisté 27.4 %, protestanté 25.2 % (převážně moravští bratři), římskokatolíci 22.8 %, muslimové 19.6 %, domorodá náboženství 5 %
Uruguay
římskokatolíci 47.1 %, nekatolíčtí křesťané 11.1 %, mimo denominace 23.2 %, židé 0.3 % ateisté nebo agnostic 17.2 %, ostatní 1.1 % (2006)
Venezuela
nominálně římskokatolíci 96 %, protestanté 2 %, ostatní 2 %
• Nejrozšířenějším náboženstvím jsou římskokatolíci (47,1-96%), druzí jsou různé protestantské církve • Výjimku tvoří Guayana a Surinam, kde je relativně velký podíl hinduistů (28,4 %, resp. 27,4 %)
Stručná historie subregionu • 1810-1828 Dekolonizace španělských a portugalských kolonií • 1819-1830 Velká Kolumbie, 1822-1889 Brazilské císařství • 19.stol.-pol. 20. stol. politická nestabilita, vláda caudillů, spory mezi liberálními a konzervativními silami
Vývoj po roce 1945 • Po roce 1945 politická nestabilita, vojenské vlády střídající se často převraty • Od 80. let 20. stol. – demokratizace • Zvláštní případy – Kolumbie (volené demokratické vlády, po většinu období občanské války), Venezuela (k demokratizaci zde dochází relativně dříve – po roce 1958)
Latinská Amerika - vývoj po roce 1945
Příklady vývoje v jednotlivých zemích
Kolumbie Jednotky FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie)
Andreas Pastrana (1998-2002)
Alvaro Uribe (2002-2010) konzervativní prezident
Juan Manuel Santos (červen 2010 – souč.) min. obrany za Uribeho
FARC ELN Paramilitární jednotky FARC (demilitarizovaná zóna) ELN (návrh demilitarizované zóny)
Plocha plantáží s kokou je v Kolumbii odhadována na 300 000 akrů (asi 1200 km2)
Vláda bojuje proti plantážím koky i pomocí herbicidů shazovaných z letadel, které však ničí i všechny ostatní plodiny.
Zásah armády proti obchodníkům s drogami a rolníkům pěstujícím koku
Koka je křovina, která může dorůst kolem 2,5 metru. Otrhané kokové listy se suší na slunci.
Sběr kokových listů.
Výroba kokové pasty z usušených kokových listů.
Kokové listy se zalijí benzínem.
Kokový list vyluhovaný v benzínu.
Po vymačkání benzínu se přidá sodový prášek, který oddělí vodu od zbytku roztoku.
Oddělením koky od roztoku obsahujícího kyselinu sírovou a močovinu vzniká šedá pasta – tzv. koková báze.
Obchodníci nakupují kokovou bázi a krystalizací z ní získávají kokain.
Kolumbijská armáda.
Rolníci uprchlí z území, na kterých proti sobě bojovaly levicové guerilly a pravicové paramilitární jednotky.
Příslušníci FARC.
Maskovaní příslušníci FARC kontrolující města a vesnice na svém území.
Kontrolní hlídka ve městě kontrolovaném FARC.
Příslušníci pravicových paramilitárních skupin AUC.
AUC vzniklo v 80. letech z různých ozbrojených skupin k ochraně vlastníků půdy před útoky levicových guerill.
AUC je obviňováno z mnoha případů hrubého porušování lidských práv. Kolumbijská armáda údajně s AUC aktivně spolupracovala.
Pohřeb po útoku FARC.
Kolumbie – přehled vývoje • 1948-57 občanská válka „la Violencia“ • 1957-1974 systém Národní fronty • 1964-souč. občanská válka
Venezuela
Venezuela • 1908-1935 Juan Vicente Gomez – diktatura, zač. těžby ropy, spolupráce s USA, hospodářská prosperita • 1948-1958 – represivní vojenská diktatura (gen. Jiménez) svržená lidovým povstáním • Od 60. let – postupná demokratizace, vytvořen systém vlády 2 hlavních politických stran (COPEI a AD) • 70. léta - prosperita
Venezuela • 80. léta 20. stol. – hospodářské problémy, růst závislý na cenách ropy, inflace v řádu desítek procent (to trvá více méně dodnes) • Roste politický neklid a nespokojenost s vládou dvou politických stran a korupcí • 1992 – 2 pokusy o převrat spojené se jménem Hugo Cháveze (on sám a jeho stoupenci, asi 120 obětí, odsouzen, nicméně v roce 1994 amnestie)
Venezuela • 1998 – Chávez prezidentem • 2000 – po přijetí nové ústavy nové volby, Chávez znovu vyhrál, zavádí reformy v ropném průmyslu • 2002-2003 – generální stávky, duben 2002 – na asi 2 dny svržen • 2004 srpen – referendum o jeho setrvání ve funkci • 2004 – ALBA – Bolívarovská alternativa pro Ameriky • 2006 – znovu zvolen (zisk kolem 63 %), opozice bojkotuje volby – v parlamentu jen jeho přívrženci – schvalují vládu za pomoci dekretů, znárodňovaní v telekomunikacích a energetice (např. 2007 projekty amerických spol. Exxon Mobil a ConocoPhilips v deltě řeky Orinoco, 2008 Bank of Venezuela vlastněná španělskými subjekty, místní pobočky mexické společnosti Pemex, která vyrábí cement, 2008 znárodnění soukromých benzínek a ropných distribučních společností aj.)
Venezuela • •
• • • •
•
•
2007 prosinec – první porážka – v referendu odmítnuty reformy směřující k posílení prezidentských pravomocí a urychlení socialistické revoluce 2008 – roste napětí s Kolumbií, kvůli jejím zásahům na ekvádorském území (zabit jeden z významných představitelů FARC Raul Reyes), v roce 2009 další zvýšení napětí kvůli dohodě Kolumbie a USA o poskytnutí přístupu amerických vojáků do vojenských základen v Kolumbii kvůli boji proti drogám. Chávez poslal do pohraničních regionů s Kolumbií asi 15 000 vojáků 2009 únor – schválení zrušení limitu počtu funkčních období pro volené představitele 2010 září – v parlamentních volbách posílily opoziční strany, takže Chávezova socialistická strana již nezískala dvoutřetinovou většinu 2011-2012 – Chávez léčen s rakovinou na Kubě 2003 a 2011 – zavedena kontrola cen některých základních komodit s cílem omezit inflaci (asi 27 %) 2011 prosinec – Venezuela pořádá zasedání Společenství latinskoamerických a karibských států (Comunidad de Estados Latinoamericanos y Caribeños, CELAC), založeného v roce 2010, které má 33 členů) jako protiváha OAS a vlivu USA 2012 říjen – prezidentské volby, hlavním vyzyvatelem Henrique Capriles Radonski (40 let, v roce 2008 zvolen guvernérem relativně bohatého pobřežního státu Miranda, člen středopravé strany Movimieto Primero Justícia, jeden jeho rodič byl Žid, který přežil holokaust), Chávez zvítězil v prvním kole s 54 % hlasů. Capriles obviňován státními médii během voleb z homosexuality a z toho, že je sionistickým agentem
Venezuela • 2013 březen – Hugo Chávez umírá ve věku 58 let. Již před svou smrtí označil za svého nástupce viceprezidenta Nicolase Madura • 2013 duben – v prezidentských volbách vyhrál Maduro o 2 procentní body nad Caprilesem, Capriles podává proti volbám žalobu, ale Nejvyšší soud ji v srpnu zamítl • 2013 listopad – inflace dosahuje více než 50 %. Parlament dává Madurovi výjimečné pravomoci na dobu 1 roku. Maduro omezuje ziskové marže soukromým podnikům • 2013 prosinec – místní volby, ve kterých vládnoucí Sjednocená socialistická strana získává o 10 % více hlasů než opozice • 2014 únor-březen – protesty proti vysoké kriminalitě v západních státech se šíří do hlavního města jako protesty proti vládě. Vláda obviňuje opozici z přípravy puče. Během násilí přišlo o život minimálně 28 lidí. • 2014 září – meziroční inflace roste na 63,4 %. Vláda nařizuje kontrolu otisků prstů v obchodech v rámci boje proti nedostatkům jídla a pašování
Peru
Peru – 19. století • • • • •
1821 – nezávislost 1823 – Horní Peru obsazeno Španěly 1824 – Španělé poraženi 1825 – Horní Peru vyhlásilo nezávislost (Bolívie) 1836-39 – Bolívijsko-Peruánská konfederace (poražena Chile a dalšími státy) • 1879-84 – další válka proti Chile o ložiska ledku (Peru i Bolívie poraženy, ztratily velká území) • Většina dějin poznamenána podobně jako v jiných LA zemích diktátorskými režimy a převraty 29.10.2014
62
Peru – 20. století • Od 40. let 20. století – získává vliv levicové Revoluční lidové sdružení Ameriky (APRA), které působí od svého založení v roce 1924 hlavně mezi Indiány • 40.-60. léta střídání vojenských a civilních vlád • 1968-75 – Velascova vojenská diktatura (některé sociální reformy, zestátnění zahraničních společností, snaha o jakousi „třetí cestu“ mezi kapitalismem a socialismem, skončilo hospodářskými problémy) • 1975-80 – přechodné vojenské vlády 29.10.2014
63
Peru – 80. léta • 1980 – přechod k civilní vládě, zároveň ale vyhlášena civilním vláda válka ze strany levicové organizace Komunistická strana Peru – Světlá stezka • Světla stezka – založena v roce 1970 Abimaelem Guzmánem, ideově se inspiruje v maoismu, od roku 1980 vede občanskou válku (teroristické útoky, vraždy, únosy – relativně úspěšná v horách a na venkově) • 1981 – pohraniční konflikt s Ekvádorem • 1985-90 – prezidentem kandidát strany APRA Alan García • 1987 – po vzoru Světlé stezky vzniká hnutí Túpac Amaru • Konec 80. let – intenzívní boj levicových guerill, hospodářské problémy (nezaměstnanost, inflace, krize) – Peru hledá pomoc u MMF 29.10.2014
64
Peru – 90. léta • 1990 – prezidentem zvolen Alberto Fujimori (potomek přistěhovalců z Japonska) s programem tvrdého zásahu proti levicovým guerillám a boje proti korupci • 1992 – tzv. samopuč – Fujimori nakrátko pozastavil platnost ústavy a rozpustil parlament s cílem efektivnějšího boje proti guerillám a zločinnosti • 1992-94 – zhruba 6000 příslušníků Světlé stezky se vzdalo • 1995 – Fujimori znovu zvolen prezidentem • 1996/97 – příslušníci Túpac Amaru obsadili japonské velvyslanectví • 2000 – po sérii skandálů spojených mimo jiné s šéfem rozvědky Vladimirem Montesinosem Fujimori rezignoval a uprchl do Japonska 29.10.2014
65
Peru (2000-2006) • 2001-2006 – prezidentem zvolen středo-levý kandidát indiánského původu (poprvé v dějinách země) Alejandro Toledo • 2002-2003 – činnost Komise pravdy a smíření – podle ní bylo v 80. a 90. letech zabito během občanské války 69280 lidí, 2005 se začaly vyplácet kompenzace obětem • 2005 – politická krize, neúspěšné povstání nacionalistických důstojníků, Parlament shledal prezidenta Toleda vinného z volebních podvodů běhen voleb 2001 • 2006 – ve druhém kole prezidentských voleb zvolen prezidentem Alan García (prezidentem již v 1985-1990), zvítězil nad plukovníkem Ollantem Humalou, který byl podporovaný Hugo Chavézem
29.10.2014
66
Peru (2007-2010) • 2007 – Chile vydalo Fujimoriho do Peru, zde odsouzen nejprve na 6 let, v roce 2009 odsouzen na dalších 25 let za autorizaci nezákonného zabíjení ozbrojenými silami • 2008 – korupční skandály, kvůli kterým odstupuje vláda • 2009 – minimálně 54 lidí přišlo o život při srážkách bezpečnostních sil s Indiány protestujícími proti zákonu, který umožňuje zahraničním firmám ropný průzkum a těžbu v pralese. Odbory a levicové skupiny demonstrují proti vládní liberální politice. Odhaduje se, že obchod s drogami se podílí na tvorbě HDP asi 17 % • 2011 – prezidentské volby vyhrál plukovník Ollanta Humalla s proklamativním cílem umožnit chudým vrstvám 29.10.2014 67 podílet se na hospodářském růstu Peru
Bolívie
Bolívie – 19. století a 1. pol. 20. stol. • 1825 – Bolívie (býv. Horní Peru) získává nezávislost • 1836-39 – bolívijsko-peruánská konfederace • 1879-84 – po tzv. tichomořské válce se z Bolívie stává vnitrozemský stát • 1932-35 – ve válce s Paraguají o území Gran Chaco ztrácí většinu sporného území – tato prohra znamená rostoucí nespokojenost a růst revolučních nálad (posílení Národního revolučního hnutí – MNR) 29.10.2014
70
Bolívie – 1952-82 • 1952 – lidovým povstáním rolníků a důlních zaměstnanců pod vedením MNR svržen vojenský režim. Prezidentem se stává Victor Paz Estenssoro • 1952-64 – vláda MNR – znárodňování největších dolů na cín a velkých monopolů – „bolívijská revoluce“ • 1964 – politický neklid a pokusy o převrat vyústily ve svržení vlády příslušníky armády (gen. Barrientos), kteří potlačili lidové nepokoje a snahy o levicové revoluce (1967 – zabit „Che“ Guevara) • 1964-82 – vojenské vlády, různý stupeň represe (relativně tuhý režim za Hugo Banzera 1971-80) 29.10.2014
71
Bolívie – 80. léta-2005 • 80. léta – hospodářská krize, hyperinflace, nezaměstnanost – zároveň přechod na civilní vlády (1982) a relativní upevnění demokratických procesů • V 90. letech se důležitou vnitropolitickou otázkou stává využívání příjmů z přírodního bohatství • 1997-2001 – prezidentem vojenský diktátor ze 70. let Hugo Banzer • 2001-2005 – relativně politicky nestabilní období, kdy se rychle mění prezidenti, a to hlavně kvůli sporné otázce využívání příjmů ze zemního plynu 29.10.2014
72
Bolívie – Evo Morales
• Prosinec 2005 – prezidentem zvolen Evo Morales (první prezident indiánského původu): – znárodnění těžby zemního plynu – květen 2006 dekret, dokončeno v prosinci – spolupráce s levicovými vládami v LA (ALBA) – obhajuje pěstování koky • Červen 2006 – Hnutí za socialismus vítězí v parlamentních volbách • Listopad 2006 – schválena pozemková reforma (1/5 bolívijské půdy má být přerozdělena) • Relativně silná je i opozice – zvláště v bohatších východních částech země • Prosinec 2007 – Morales formálně přijal kontroverzní návrh nové ústavy, která má podle něj přispět k redistribuci bohatství a k většímu zapojení domorodé většiny 73
Bolívie – Evo Morales • 2008 – v srpnu získal Morales 67 % hlasů v referendu o jeho setrvání u moci. V září proběhly mohutné protivládní demonstrace na východě a severu země. Bolívie obvinila velvyslance USA z podněcování nepokojů a vypověděla ho (USA následně vypověděly velvyslance bolivijského). • 2009 – v referendu schválena nová ústava (více než 60 %). Bývalý prezident Sanchez de Lozada je souzen v nepřítomnosti za smrt 60 lidí během protestů v roce 2003. V prosinci byl Morales znovu zvolen prezidentem (64 % hlasů) • 2010 – Morales nařídil znárodnit 4 energetické společnosti, takže stát údajně kontroluje 80 % produkce elektrické energie. Demonstrace proti nízkým platům a proti plánům na zvýšení cen paliv. • 2011 – vláda odmítla plány na zvýšení cen paliv o 70 %, nicméně růst cen potravin a jejich nedostatek vedl k dalším pouličním protestům. Masové protesty se rozhořely i proti plánům vlády na vybudování kontroverzní silnice přes pralesní části. Vláda označovala tyto plány za zásadní pro modernizaci a rozvoj. • 2012 – protesty příslušníků policie za zvýšení platů 74
Brazílie
Luis Ignacio „Lula“ da Silva (2002-2010) – umírněný levicový prezident ze Strany pracujících
Dilma Rousseffová (od 2010) – pokračovatelka da Silvy
Hnutí bezzemků
Brazílie – 19. století • 1807-21 – v dobách napoleonských válek uprchl portugalský král Jan VI. do Brazílie • 1822 – revolucí shora vyhlásil Janům syn Pedro I. nezávislost Brazilského císařství (1822-1889) • 1851-52 válka s Argentinou, 1864-70 válka s Paraguají – roste nespokojenost s císařstvím, sílí abolicionismus a republikánství • 1888 – zrušeno otroctví (osvobozeno na 700 tisíc otroků) • 1889 – císařství zrušeno a nastolena republika (1891 ústava Spojených států brazilských po vzoru USA) 29.10.2014
77
Brazílie – občanské vlády po roce 1945 • 1930-45 převratem se k moci dostal Getúlio Vargas. Od roku zavádí brazilskou obdobu Salazarova portugalského „nového státu“ (korporativisticky laděný model vlády) • 1945-64 – demokraticky volení prezidenti, jedním z nich Juscelino Kubitschek de Oliveira (rozhodl o přestěhování hlavního města z Rio de Janeira do Brasilie) • 1964 – rostoucí hospodářské problémy a sílící nebezpečí politické radikalizace a nepokojů vedly k vojenskému převratu a vládě armády (1964-85) 29.10.2014
78
Brazílie – období vojenských vlád (1964-1985) • různá míra represe • potlačení levicového radikalismu, sporné zásahy do lidských práv (podobně jako v případě jiných zemích LA během vojenských vlád – guerra sucia) • zaměření se na industrializaci • sporné rozvojové projekty (např. POLONORESTE) – snaha o rozvoj v odlehlých oblastech Amazonie • abertura (1979-1985) – řízená politická liberalizace shora (na rozdíl od revolucí v evropských socialistických zemích) 29.10.2014
79
Brazílie – od roku 1985 • 80.-90. léta – hospodářské problémy (1988-1992), vysoká míra inflace (v řádu tisíců procent) • Collor de Mello (1990-1992) – relativně neúspěšné hospodářské reformy • Henrique Cardoso (1995-2003) – zlepšení hosp. situace • Luiz Inácio „Lula“ da Silva (2003-2011) • Dilma Rousseffová (od 2011)
29.10.2014
80
Chile
Salvador Allende (1970-1973)
Michelle Bachelet (2006-2010)
Augusto Pinochet (1973-1990)
Sebastian Pinera (od března 2010) pravicový
Chile – 19. století • 1810 – vyhlášena nezávislost • 1818 – nezávislost uznána ze strany Španělska • 19.-pol. 20. století – soupeření liberální a konzervativní strany • 1830-91 – u moci konzervativci • 1836-39 – vítězná válka z Peru a Bolívií • 1879-84 – vítězná válka s Peru a Bolívií • Konec 19. století – velké investice amerického kapitálu do těžby mědi a ledku 85
Chile 1900-1970 • Tradičně silné byly v Chile především 3 politické strany – konzervativní, liberální a radikální • Vzhledem k existenci proletariátu byly v Chile relativně silné myšlenky sociální revoluce • 1938-52 – u moci Lidová fronta (levicový blok) – v letech 1946-47 ve vládě i 3 komunisté • 1952-70 – u moci různí prezidenti – zavádějí se různé potřebné reformy, ale země se musí potýkat s hospodářskými problémy 86
Chile – 1970-73 Salvador Allende • 1970 – hospodářské problémy vedly ve prezidentských volbách ke zvolení kandidáta levice a marxisty Salvadora Allendeho (údajně první legitimně zvolený marxisticky zvolený prezident v západním světě) • Přestože měl podporu jen kolem třetiny obyvatel, zahájil radikální opatření znárodňování velkých podniků, ambiciózní pozemková reforma, nicméně dramaticky rostla inflace. Vzrostly aktivity krajně levicového hnutí MIR, hrozil levicový i pravicový převrat
87
Chile – 1973-90 Augusto Pinochet • 1973 – převrat velitelů armády včetně velitele pozemních vojsk generála Augusto Pinocheta • V zápětí zavedena drastická opatření – zrušena ústava, rozpuštěny a zakázány politické strany, pronásledována jakákoli opozice a jinakost. Podle různých odhadů přišlo během Pinochetovy vlády o život 3 tisíce až desítky tisíc osob • V hospodářské oblasti zavedena ultraliberální opatření – privatizace před tím znárodněných podniků, restituce zabrané půdy, maximální cenová liberalizace, snižování cel, minimalizace státních výdajů 88
Chile – 1973-90 Augusto Pinochet • Došlo k restrukturalizaci hospodářství za cenu velkých sociálních dopadů a hospodářské krize na poč. 80. let, po jejímž překonání byl nastartován hospodářský růst kolem 6 % ročně • Ke konci 80. let sílí kampaň za ukončení Pinochetovy vlády – Pinochet souhlasí s referendem o budoucnosti země • 1988 – referendum, 55 % ku 44 % se vyslovilo pro konec Pinochetovy vlády • Pinochet slíbil odstoupit v roce 1990, ale setrval ve funkci nejvyššího velitele armády a doživotního senátora 89
Chile - 90. léta 20. století • 1990 – první svobodné volby od roku 1970 – vyhrála v nich středolevá koalice Concertación, která vládne dodnes • Snaha vypořádat se s minulým režimem, ale zároveň nebyl nikdo obviněn • 1998 – Pinochet zatčen ve Velké Británii na žádost španělského soudce, ale nakonec nevydán do Španělska • I v Chile se objevují pokusy ho odsoudit, ale v roce 2001 shledán mentálně nezpůsobilým účastnit se soudního jednání
90
Chile – poslední vývoj • 2005 leden – Pinochet zadržen v domácím vězení, souzen, ale v prosinci 2006 umírá • 2006 leden – zvolena první chilská prezidentka Michelle Bacheletová ze středolevé koalice Concertación • 2010 leden – pravicový kandidát Sebastian Pinera zvolen prezidentem (ukončil tak 20 let trvající vládu středolevé koalice Concertación) 91
Argentina
Perón (1946-1955, 19731974)
Nestor Kirchner (2003-2007)
Carlos Menem (1989-1999)
Cristina Fernandézová (od 2007)
Argentina – do 2. sv. války • • • •
1816-19 – vyhlášení nezávislosti 1833 – britská anexe Falklandských ostrovů 19. století četné války se sousedy 70. a 80. léta 19. století – příliv zahraničního kapitálu (hlavně britského), modernizace zemědělství, přistěhovalectví z Evropy • Během 1. sv. války – dodávky na fronty pomohly hospodářství • Do 2. světové války – sociální reformy prezidenta Yrigoyena, vojenské převraty 1930, 1943 94
Argentina • 1946-55 – vláda Juana Domingo Peróna (perónismus/justicialismus). Sliby vyšších mezd a sociálního zabezpečení (Perónova žena Evita ministryní práce a sociálních záležitostí – velká podpora, po její smrti v roce 1952 podpora klesá) • 1955 – dva převraty • 1955-73 – období střídajících se vojenských a civilních vlád • 1973 – zvolen kandidát perónistické strany • 1973-74 – znovu zvolen Juan Domingo Perón, ale záhy umírá, nastupuje jeho 3. žena Isabela (1974-76), země se ocitá v chaosu, hospodářských problémech, sílí ozbrojené akce levicových sil
95
Argentina • 1976-83 – represívní vláda vojenské junty – represe proti opozici, neřešení hospodářských problémů – poslední pokus o získání podpory – válka o Falklandy • Od roku 1983 – civilní vlády, nutnost řešit hospodářské problémy, vysoká inflace, zadlužování • 1989-1999 – prezidentem Carlos Menem – hospodářské reformy • 1994 – schválena nová ústava, posílena zákonodárna moc, oslabeny prezidentské pravomoci • 1998 - počátek recese, vysoký veřejný dluh • 1999 – 2001 prezidentem Fernando de la Rua • 2000 – stávky proti vysokým spotřebním daním, export masa a sóji klesá • 2001 – argentinská hospodářská krize - v červenci generální stávka proti navrhovaným rozpočtovým škrtům, v prosinci proti restrikcím výběrů z bank a dalším hospodářským opatřením, prezident de la Rua odstupuje jmenován prozatímní prezident • 2002 – dočasně zastaveny bankovní operace a operace se zahraničními měnami, vyhlášena neschopnost Argentiny splácet dluhy
Argentina • 2003-2007 – prezidentem Nestor Kirchner – restrukturalizace argentinského dluhu (2005), splacení dluhů vůči IMF (2006), hospodářské oživení • 2007 – prezidentkou zvolena Cristina Fernandez de Kirchner (žena Nestora Kirchnera) – pokračování v domácí politice svého předchůdce, snaží se zavádět opatrné hospodářské reformy, snaha o posílení vztahů s dalšími LA zeměmi (Brazílie, Venezuela) a snaha o zlepšení vztahů s USA • 2009 – v červencových parlamentních volbách ztratila vládní perónistická strana absolutní většinu v obou komorách parlamentu. Argentina také vznesla nároky na ostrovy ovládané Velkou Británií a vyzvala k debatě o budoucím statusu Falklandských ostrovů, kde se plánuje těžba ropy (VB toto odmítá). • 2010 – jako první země Latinské Ameriky legalizovala svazky osob stejného pohlaví
Alfredo Stroessner (1954-1989)
Fernando Lugo (od roku 2008) levicový bývalý biskup ukončil 61 let trvající vládu konzervativních sil
Paraguay • Do 1989 – po většinu období Paraguay ovládaná vojenskými vládami • 1932-1935 – vítězná a vyčerpávající válka s Bolívií o Gran Chaco • 1954-1989 – dlouholetá vláda generála Alfreda Stroessnera, krvavé represe proti opozici • 1989-1992 – vojenský převrat svrhl Stroessnera (zemřel v roce 2006 ve věku 93 let v brazilském exilu) a nastalo přechodné období • 1992 – přijata demokratická ústava • 1993 – první demokratické volby, 1993-2008 – vládne Stroessnerova středopravá armádou podporovaná Národní republikánská asociace – Strana Colorado – sice postupné upevňování demokracie, ale sociální nepokoje, protesty proti korupci, pokus o převrat (2000 – stoupenci emigrovaného generála Oviedy) • 2008 – historické vítězství levicového bývalého biskupa Fernanda Luga
Uruguay
Tabare Vazquez (2005-2010) z levicové Široké fronty (Frente Amplio)
José Mujica (od března 2010) z Frente Amplio, bývalý příslušník levicové guerilly
Uruguay • Do 1973 – volení prezidenti • 1952-1966 – zrušení prezidentského systému a jeho nahrazení Národní vládní radou po vzoru Švýcarska, ve které se po roce střídalo ve funkci předsedy 6 zástupců vítězné politické strany a 3 zástupci nejsilnější opoziční strany • 1962-1973 – aktivizace levicových sil, násilné útoky a atentáty městské guerilly „tupamaros“ usilující o realizaci levicových ideálů (pozemková reforma, znárodnění průmyslu, nastolení vlády lidu, boj proti americkému imperialismu apod.) • 1973-1985 – represivní vojenský režim, „mučírna Latinské Ameriky“ • Od 1985 – civilní volení prezidenti • 2005-2010 – levicový prezident Tabare Vasquez – obnovil diplomatické styky s Kubou, přijímá sociální opatření, nicméně celkově relativně umírněný • Od března 2010 – prezidentem José Mujica, bývalý příslušník levicové guerilly
