Subsaharská Afrika (SSA) Ing. Jan Kochan 30. 3. 2011
Vymezení SSA • Geograficky zahrnuje jižní část kontinentu Afrika ležící jižně od pouště Sahara • Obvykle zahrnuje: • 48 nezávislých zemí a 10 závislých území • 42 pevninských a 6 ostrovních nezávislých států
• Sporné státy či území: • Západní Sahara - někdy řazena do severní Afriky někdy do Afriky západní • Súdán - převážně arabský, v souvislosti s pravděpodobným rozdělením země je možné, že bude řazen spíše do Afriky severní
Subregiony Afriky
Severní Afrika Západní Afrika
Východní Afrika
Jižní Afrika
Přehled SSA Subregion
Státy/ Závislá území
Rozloha (km2)
Počet obyvatel Hustota zalidnění (mil.)
(obyv./km2)
HDP
HDP/obyv.
(mld. USD (USD podle podle PPP) PPP)
Západní Afrika
21/2
7 523 834 331 005 999
44
678,75
2 051
Střední Afrika
5/0
4 306 010 109 008 454
25
60,21
552
Východní Afrika 9/0
6 157 730 271 062 431
44
366,76
1 353
Jižní Afrika
13/7
6 580 207 158 878 766
24
792,25
4 987
CELKEM
48/9
24 567 781
35
1 897,97
2 182
869 955 650
Západní Afrika Země 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
Rozloha
Hustota zalidnění
Počet obyvatel
2
(km )
(mil.)
(obyv./km2) 9 325 032 83
HDP
HDP/obyv.
(mld. USD podle PPP)
(USD podle PPP)
14,20
1 600
Benin
112 622
Burkina Faso Gabon Gambie Ghana Guinea Guinea-Bissau Kamerun Kapverdy Kongo
274 200 267 667 11 295 238 533 245 857 36 125 475 440 4 033 342 000
16 751 455 1 576 665 1 797 860 24 791 073 10 601 009 1 596 677 19 711 291 516 100 4 243 929
61 6 159 104 43 44 41 128 12
20,06 22,54 3,41 38,24 10,60 1,77 44,65 1,86 17,45
1 200 14 600 1 900 1 600 1 000 1 100 2 300 3 700 4 200
Libérie
111 369
3 786 764
34
1,76
500
Mali
1 240 192
14 159 904
11
16,74
1 200
Mauritanie
1 030 700
3 281 634
3
6,80
2 100
Niger
1 267 000
16 468 886
13
10,58
700
Nigérie
923 768
155 215 573
168
369,80
2 400
Pobřeží slonoviny
322 463
21 504 162
67
37,80
1 800
Rovníková Guinea
28 051
668 225
24
24,66
37 900
196 722
12 643 799
64
23,86
1 900
71 740
5 363 669
75
4,81
900
964
179 506
186
0,32
1 800
56 785
6 771 993
119
5,93
900
Senegal
Sierra Leone Svatý Tomáš a Princův 20 ostrov 21 Togo
1 Svatá Helena 2 Západní Sahara
308
77
0
0,02
2 500
266 000
50 716
0
0,90
2 500
CELKEM
7 523 834
331 005 999
44
678,75
2 051
Střední Afrika
Země
1
Burundi
2
Rozloha 2
(km )
Počet obyvatel
Hustota zalidnění
(mil.)
HDP
HDP/obyv.
(obyv./km2)
(mld. USD podle PPP)
(USD podle PPP)
27 830
10 216 190
367
3,42
300
Čad
1 284 000
10 758 945
8
18,56
1 800
3
Kongo (Zair)
2 344 858
71 712 867
31
22,92
300
4
Rwanda
26 338
11 370 425
432
11,84
1 100
5
Středoafrická republika
622 984
4 950 027
8
3,47
700
4 306 010
109 008 454
25
60,21
552
CELKEM
Východní Afrika Země 1 Džibutsko
Rozloha
Počet obyvatel
(km2)
(mil.)
Hustota zalidnění
HDP
HDP/obyv.
(obyv./km )
(mld. USD podle PPP)
(USD podle PPP)
2
23 200
757 074
33
2,10
2 800
2 Eritrea
117 600
5 939 484
51
4,18
700
3 Etiopie
1 104 300
90 873 739
82
84,02
1 000
580 367
41 070 934
71
65,95
1 600
455
89 188
196
1,91
21 600
637 657
9 925 640
16
5,90
600
2 505 813
45 047 502
18
98,79
2 200
8 Tanzanie
947 300
42 746 620
45
62,22
1 500
9 Uganda
241 038
34 612 250
144
41,70
1 200
6 157 730
271 062 431
44
366,76
1 353
4 Keňa 5 Seychely 6 Somálsko 7 Súdán
CELKEM
Jižní Afrika Země
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 1 2 3 4 5
Angola
Rozloha
Počet obyvatel
(km2)
(mil.)
Hustota zalidnění (obyv./km2)
HDP
HDP/obyv.
(mld. USD podle PPP)
(USD podle PPP)
1 246 700
13 338 541
11
114,10
8 700
581 730
2 065 398
4
26,56
13 100
1 219 090
49 004 031
40
527,50
10 700
Komory
2 235
794 683
356
0,79
1 000
Lesotho
30 355
1 924 886
63
3,31
1 700
Madagaskar
587 041
21 926 221
37
20,73
1 000
Malawi
118 484
15 879 252
134
13,51
900
2 040
1 303 717
639
17,49
13 500
Mosambik
799 380
22 948 858
29
22,19
1 000
Namibie
824 292
2 147 585
3
14,64
6 900
Svazijsko
17 364
1 370 424
79
6,06
4 500
Zambie
752 618
13 881 336
18
20,03
1 500
Zimbabwe
390 757
12 084 304
31
4,40
400
374
209 530
560
0,95
4 900
6 580 207
158 878 766
24
792,25
4 987
Botswana Jižní Afrika
Mauricius
Bassas da India Europa (ostrov) Glorioso (ostrovy) Juan de Nova (ostrov) Mayotte (Mahoré)
6 Réunion 7 Tromelin (ostrov)
CELKEM
Fyzicko-geografická charakteristika Afriky
• Střední nadmořská výška 750 m. n. m. (Evropa asi 290 m. n. m.) • Většinou jde o mírně zvlněnou krajinu místy přerušenou jednotlivými kopci nebo pohořími. • Rozeznáváme pánve, náhorní plošiny, nížiny, hory, zlomy
Podnebí • Tropický pás • Rovnoměrně kolem rovníku, takže nejsou v rámci kontinentu příliš velké rozdíly v teplotách • Nejvýznamnější rozdíly způsobené rozdíly v množství srážek • Rozeznáváme: tropické deštné lesy, vlhké subtropické klima, středozemské podnebí, savany, stepi, pouště, vysočiny, přímořské klima
• Zdroj map: McEVEDY, Colin. The Penguin Atlas of African History. London: The Penguin Group, 1985.
•Pangea = Laurasie + Gondwana
•Laurasie = S Am + E + S As •Gondwana = J Am + Af + Írán + Indie + JV As + Austrálie + Antarktida
•
Dvě trhliny
1. Oddělení Arabského poloostrova a vznik Rudého moře 2. Trhliny ve východní Africe, vznik velkých jezer
•Vývoj australopithéků (před 3,75-1 milionem let) •Homo habilis (vznikl před 2 miliony let)
•Homo erectus (vznikl před 1,3 miliony lety, v období před 0,5 milionem let jediným druhem hominida) •Rošířil se na ostatní kontinenty (Evropa, Čína, Indonésie, severní Afrika)
•Asi před 120 000 lety – vznik staršího homo sapiens •Asie před 100 000 lety vznikl moderní homo sapiens sapiens. Začíná se rozšiřovat z Afriky do Asie, Austrálii dosáhl před 50 000 lety. •Evropu osídlil před asi 30 000 lety (vyhubil zde neandrtálce)
• Geneticky malé rozdíly mezi neafrickými rasami • V Africe 4+1 skupiny obyvatel 1. Černoši (pův. Z Af, velcí, široké nosy) 2. Nilosahařané (velcí a černí, ale užší) 3. Pygmejové (Konžská pánev, asi jen 137 cm) 4. Křováci (asi 157 cm).
5. Afro-Asiaté (přistěhovalci)
•Paleolit a mezolit = lov a sběr •Neolit (od 7000 před n. l.) = neolitická revoluce •Do Afriky postupně (severoafrickým pobřežím, údolím Nilu a pásmem Sahelu)
•Vznik egyptské civilizace
•Egypťané ztratili kontrolu nad Núbií kolem roku 1000 před n. l. •Asyřané si podrobují území Egypta, začátek doby železné
•Féničané zakládají osady na pobřeží Středozemního moře (např. Kathágo)
•Perská říše nástupcem říše asyrské. •Růst Karthága
•Boj římské říše s Karthágem •334-325 před n. l. – Alexandr Makedonský dobyl perskou říši. •Jeho říše se po jeho smrti rozpadla (Ptolemájovci, Seleukovci...) •Kultura Nok v S Nigérii (zpracování železa)
•Rozmach římské říše •Začátek expanze černochů (Zande a Bantu) do střední, východní a později i jižní Afriky (zemědělci, zpracování železa)
•Další šíření Bantuů •Sanové a Pygmejové ustupují •Začátek říše Axum
•V paleolitu asi jen 5 milionů lidí na světě •Kolem 5000 zavedení zemědělství – populační růst •Kolem roku 200 asi 20 milionů lidí v Africe
• 3. století n. l. – římská říše ztrácí dech
• 395 – rozdělení římské říše • 476 – zánik říše západořímské (nápor Gothů a Vandalů) • Upevnění říše axumské (Habeše), která rozbila merojskou říši na 3 království • Pokračující expanze Bantuů • Příchod Malgašů z oblasti Indonésie.
• 6. století – rozmach říše byzantské • Rozšíření křesťanství do oblasti Núbie • 1. polovina 7. století – vznik islámu a začátek rozšiřování arabské říše (640-642 Egypt, 642-647 Tripolsko a Kyrenaika)
• 670-683 - neúspěšný pokus Arabů o ovládnutí Maghrebu • 694-705 - začlenění Maghrebu (711 Pyrenejský poloostrov) • Vznik transsaharského obchodního spojení s říší Ghana (Berbeři z kmene Sanhaja s použitím velbloudů) • Faras pohlcen Dongolou
•
Vytvoření dvou dalších transsaharských cest.
•
Vznik dalších říší – Kanem (Kanuriové), Songhaj, Ghana (Soninke) a Mali (Malinke neboli Mnadingo)
•
Rozšiřování islámu transsaharskými cestami.
• Odtržení území v severní Africe od říše Fátimovců (980 Maroko, 1014 Ziridové ve východním Alžírsku, 1049 Tunisko-Tripolsko) • Rozšiřování vlivu muslimské sekty Almorávidů mezi sanhájovými Berbery.
•
Další rozšíření říše Almorávidů.
•
10. století – Arabové zakládají obchodní stanice na východním pobřeží. Většinou nebyl jejich vliv na místní obyvatelstvo příliš velký.
•
Polovina 12. stol. – rozpad říše Almorávidů.
•
Na jejich místo podobná náboženská sekta Almohadů.
•
Rozšíření islámu do království Kanem.
•
Vznik muslimského království Shoa (rival Habeše).
• Během 13. století se říše Almohadů rozpadla na samostatná království v Tunisku, Alžírsku a Maroku. • Nárůst dosud největší a nejbohatší říše na středním toku Nigeru – říše Mali.
• Vznik šonské říše Zimbabwe u nalezišť zlata.
•
1276 – království Dongola podlehlo náporu egyptských mamlúků.
• Úpadek říše Mali – ztráta kontroly nad Songhajskou říší a Senegalem. • Expanze pasteveckých Fulbů. • Nová naleziště zlata na Černé Voltě a v Akanském pralese. • Založení království Bornu králem uprchlým z Kanem. • Islám rozšířený v celém pásu Sahelu (často se zde však prolíná s domorodými vírami).
•
Číňané schopní stavět obrovské džunky a plout s nimi po Indickém oceánu (1417 návštěva Afriky, čínský dvůr však neměl zájem na těchto plavbách, takže se neopakovaly).
•
Portugalci přišli s novým typem lodi (karavelou). Portugalský král Jindřich Mořeplavec (13941460) měl zájem na námořních objevech (1415 objevení Ceuty, 1420 Madeiry, 1431 Azor, 1434 plavba za mys Bojador a potom dál podél afrického pobřeží). V roce 1460 dosáhli Portugalci pobřeží dnešní Sierry Leone (zde přímá účast na obchodu se zlatem – snaha o vyloučení transsaharského obchodu).
• Úpadek říše Mali a růst říše Songhaj na středním toku řeky Nigeru.
• 1469 – portugalská koruna udělila na 5 let obchod s Afrikou na jih od Arguin lisabonskému obchodníkovi Gomezovi (jeho kapitáni pokračují v objevování afrického pobřeží).
•
1482 – založena portugalská pevnost Elmina.
•
1482-86 – Diogo Cão (ústí řeky Zairu, až k mysu Svaté Kateřiny).
•
1487-88 – Bartholomeo Diaz (obeplul mys Dobré naděje)
•
1497-98 – cesta Vasco da Gamy do Indie a zpět
• Expanze Osmanské říše (1516-17 – svržení mamlúků v Egyptě), vytlačování Španělů z pobřeží Středozemního moře.
• Portugalci začínají kontrolovat obchodní města na východním pobřeží. • Habeš téměř vyvrácena sultánem z Adalu (k její záchraně vyslali Portugalci v roce 1541 vojáky v čele s Kryštofem da Gama, synem Vasco da Gamy).
•
Vypuzení Španělů Osmanskou říší z pobřeží Středozemního moře.
•
Expanze kočovných Fulbů v západní Africe.
•
Stěhování Arabů z Horního Egypta do Súdánu.
• Snaha Portugalců dostat pod kontrolu Maroko – 1578 bitva u Alkazar el Kebír, kde Portugalci poraženi.
• Marocký král Almansúr („vítězný“) vypravil v roce 1590 vojenskou výpravu, která si podrobila Songhajskou říši na středním toku řeky Niger. Tím získal přístup ke zlatu ze západní Afriky.
•
Kolem roku 1600 bylo na africkém kontinentě asi 55 milionů lidí, z toho asi 11 milionů severně od Sahary.
•
Subsaharská Afrika poptávala sůl, koně, látky, výrobky ze skla a železa. Platila zlatem a otroky.
•
Tradičním odběratelem otroků arabský svět (hlavně ženy na domácí práce). Od 16. století však začínají s otroky obchodovat evropské mocnosti (vývoz na práci do Nového světa).
•
Odhady: začátek 16. století odvezeny asi 1-2 tisíce lidí ročně (hlavně do arabského světa), kolem roku 1600 5 tisíc (už hlavně do Nového světa), kolem roku 1700 50 tisíc lidí ročně. Nejvíce kolem roku 1780 (asi 100 tisíc lidí ročně).
• 1652 – založena nizozemská Kapská kolonie na jihu Afriky. • Portugalská kontrola nad východoafrickými obchodními městy skončila zásahem Ománu. • Portugalci si však podřídili království Mutapa (1633).
•
Postupné slábnutí Osmanské říše (vatváření relativně nezávislých center v oblasti Maghrebu).
•
Na prodeji otroků založeno fungování některých pobřežních útvarů (např. jorubské království Oyo).
•
2. polovina 17. století – rozpad konžského království a říše Mutapa (ta nahrazena šonským královstvím Butua).
•
Začátek francouzské expanze v oblasti Senegalu.
•
Ustavení ománské kontroly nad východoafrickými obchodními městy (po tříletém obléhání Mombasy v letech 1696-98).
• Nezávislost částí severní Afriky na Osmanské říši (1705 Tunisko, 1710 Alžírsko, 1714 Tripolsko). • Pozvolný rozvoj búrské kolonie (Búrové = nizozemští osadníci a jejich potomci) a rozšiřování do vnitrozemí. • Příchod válečných tutsijských klanů z horního Nilu na území dnešní Rwnady a Burundy, kde se z nich stala kasta vládnoucí místním bantuským kmenům nazývaným Hutuové. • Ašantové začínají rozšiřovat svoji kontrolu nad akanskými kmeny.
•
Jižní hranice islámu už poměrně stabilně zahrnuje pás Sahelu.
•
1776-86 – vytvoření teokratických fulbských států (Futa Toro, Futa Džallon a Khaso) v oblasti Senegalu.
•
1798-1801 – Napoleonova výprava do Egypta s nejasným cílem (Britové však kontrolují Středozemní moře a porážejí Francouze v námořní bitvě u Aboukiru). Napoleon (1799) a později i jeho armáda (1801) se z Egypta stahují.
•
Expanze Búrů do vnitrozemí vedla k první (1779-81) a druhé (1793) tzv. kafírové válce s kmenem Xhosa.
•
Francouzsko-britské soupeření vedlo k zabrání Kapské kolonie Británií (poprvé v roce 1795, s definitivní platností od roku 1808).
• Kolem roku 1800 bylo na africkém kontinentu asi 70 milionů obyvatel, z toho asi 10 milionů severně od Sahary. • Kromě toho černí Afričané dovezení do Nového světa tam v tomto období vytvářeli komunitu 5 milionů lidí. • V 80. letech 18. století bylo každý rok odváženo z Afriky asi 100 tisíc otroků do Nového světa. To byla asi polovina ročního přírůstku obyvatel kontinentu.
•
Afrika byla dlouho neprobádaným kontinentem, protože jen málokterý běloch přežil v africkém vnitrozemí delší dobu (především kvůli malárii). Evropané se omezovali (snad s výjimkou Kapské kolonie, kde byli příznivější podmínky) na přítomnost na africkém pobřeží.
•
Kolem roku 1800 bylo možné zmapovat jen asi čtvrtinu rozlohy subsaharské Afriky.
•
Velkými otázkami bylo pro Evropany, kde pramení Nil, kam teče Niger a odkud přitéká Kongo.
•
Příkladem objevitelské expedice v tomto období mohou být 2 neúspěšné výpravy Mungo Parka (1795-96 a v roce 1805), které měly zjistit, kam teče Niger (zda do Čadského jezera nebo do delty v Guinejském zálivu, která byla známá jako „Olejové řeky“).
•
1818-28 – Zuluové na jihu Afriky pod vedením náčelníka Šaka napadají okolní kmeny, což vyvolává migraci těchto kmenů co nejdále od nich.
•
Pokračování rozmachu fulbských džihádů v západní Africe.
•
1804 – Osman dan Fodio (Fulba z Hauska) rozšířil svoji kontrolu nad hauskými městskými státy a jejich okolím a založin sokotský kalifát.
•
Za krále Radama I. (1810-28) bylo rozšířeno království Merina i do vnitrozemí Madagaskaru.
•
K obnově pořádku v Egyptě po stažení Napoleonovy armády byl vyslán turecký generál Muhamed Ali. Ten reorganizoval egyptskou armádu a zahájil svoji expanzivní politiku (obnovil pořádek v Arábii, zaútočil na oblast Núbie) doprovázenou správními reformami, výstavbou škol aj.
•
Z důvodu údajné neurvalosti vůči svému velvyslanci vyslali v roce 1830 Francouzi invazní oddíly do Alžírska.
•
1807 – Britové zakázali ve svých dominiích obchod s otroky a v roce 1808 vyslali do oblasti Guinejského zálivu námořní eskadru, která měla hledat lodě podezřelé z převážení otroků (bez ohledu na zemi původu těchto lodí) a tyto otroky propouštět. Tím začalo klesat množství otroků vyvážených z Afriky, což snížilo příjmy na atlantickém pobřeží Afriky, které bylo do obchodu zapojeno.
•
V roce 1792 Britové založili Freetown a v roce 1821 byla americkou charitou založena Monrovia – do těchto dvou osad byly dováženi otroci, kteří získali svobodu v Novém světě, nebo otroci ze zadržených lodí v Guinejském zálivu.
•
Neshody búrských osadníků s britskou správou Kapské kolonie (mimo jiné kvůli britským snahám omezit otrokářství) vyústily v tzv. Velký trek (vystěhování asi 10 tisíc Búrů z Kapské kolonie na severovýchod v letech 1835-40), při kterém se Búrové dostávali do konfliktu se Zuly i dalšími místními kmeny. V roce 1839 se jim však podařilo vyhlásit nezávislou republiku Natal.
•
Francouzi si podrobili pobřežní oblasti Alžírska.
•
V roce 1835 obnovila Osmanská říše kontrolu nad Tripolskem.
•
Pokusy egyptského vládce Muhameda Alího podrobit si celou Osmanskou říši narazily na odpor evropských mocností, které chtěly spíše zachovat status quo.
•
1840 – ománský sultán přestěhoval svoje sídlo z Arabského poloostrova do Zanzibaru.
•
1842 – Britové obsadili búrský stát Natal a většina Búrů ho proto opustila. Založili 2 další republiky, totiž Transvaal a Oranžský svobodný stát, které Britové v letech 1852 a 1854 uznali.
•
1847 – zlomen odpor Alžířanů vedených Abd al-Kádirem proti francouzské okupaci, což umožnilo větší příliv evropských přistěhovalců.
•
Evropská přítomnost v Africe byla v této době stále velmi omezená. Větší zastoupení bylo jen v Alžírsku (asi 170 tisíc) a na jihu Afriky (140 tisíc v Kapsku, 30 tisíc v búrských republikách a asi 7500 v Natalu). V Angole a Mosambiku bylo dohromady asi 3 tisíce Portugalců.
•
Francouzi se pokouší zavést přímou správu v Senegalu a podrobit si al-Hadž Umara, vůdce fulbských džihádů a dobyvatele Kaarty.
•
Po smrti sultána Sajída v roce 1856 se Zanzibar a Omán rozdělily do dvou různých sultanátů.
•
1841 – Francouzi umístili svoje vojenské posádky na ostrově Mayotte v Komorském souostroví a na Madagaskaru.
• 1830-32 – výprava bratří Landerů rozřešila, kam teče Niger. • 1849-55 – Heinrich Barth zjistil, že systém ChariČadské jezero je uzavřený a že řeka Benue z Čadského jezera nevytéká.
• 1841-56 – David Livingstone podnikl cestu přes jižní Afriku. Jeho cestopis se stal v Británii bestsellerem a získal mu finanční prostředky na další cesty. • Burton a Speke podnikli cestu k jezerům Tanganjika a Ukerewe.
•
1860 – Speke prozkoumal okolí Viktoriina jezera (jezera Ukerewe).
•
1864 – Samuel Baker se svou ženou objevili jezero Albertovo.
•
1866 – David Livingstone se vydal na od jezera Ňasa k jezeru Tanganjika. V roce 1871 ho našel Henry Morton Stanley ve městě Udžidži. Společně ověřili, že jezero má pouze jeden výtok, totiž řeku Lualabu. Stanley se vrátil do Zanzibaru. Livingstone zůstal v Africe a v roce 1873 tam zemřel.
•
1869 – francouzský stavitel Ferdinand de Lesseps dokončil prokopání Suezského kanálu.
•
Ve 2. polovině 19. století zahájen boj o Afriku mezi evropskými koloniálními mocnostmi. Objev účinků chininu proti malárii v roce 1847 umožnil Evropanům větší přítomnost v africkém vnitrozemí. Evropské mocnosti měly v této době již dost finančních zdrojů, aby vedly i finančně nevýhodné války, a využívaly při tom svojí technologické převahy.
•
1874-77 – Stanley opět v Africe. Obeplul Viktoriino jezero (1875), potom jezero Tanganjika (1876) a potom plul po řece Lualabě až doplul do Atlantického oceánu, čímž dokázal, že jde o Kongo a že Nil pramení u Viktoriina jezera.
•
Expanze Egypta za Ismaila (1863-79) podél pobřeží Rudého moře (v souvislosti s otevřením Suezského kanálu) a k pramenům Bílého Nilu (Samuel Baker zde pro něj v letech 1871-73 vytvořil provincii Ekvatórii). Darfur nejprve dobyt armádou egyptského obchodníka s otroky Zubairem a v letech 1874-75 se po sérii různých jednání stal součástí Egypta. Selhal však pokus připojit Habeš (1875).
•
Expanzivní egyptská politika však znamenala stále rostoucí zadlužování, takže Ismail nakonec v roce 1875 prodal 44 %ní podíl ve společnosti Suezského kanálu Británii a po porážkách v Habeši vyhlásil v roce 1876 státní bankrot. Egyptský rozpočet se tak dostal pod kontrolu evropských věřitelů, což znamenalo první fázi koloniální závislosti.
•
Zakládání doplňovacích stanic pro evropské lodě na pobřeží Rudého moře (zvláště po otevření Suezského kanálu). 1839 Aden (Britové), 1862 Obok (Francouzi), 1869 Assab (Italové).
•
Restaurace královské moci proti moci místní šlechty v Habeši za krále Theodora II. v 50. letech 19. století. Zadržení britského konzula v roce 1864 však znamenalo vyslání britské armády k jeho osvobození, během kterého se král Theodor zastřelil. Jeho nástupce Jan IV. dále upevnil postavení krále a rozšířil území Habeše i na úkor Egypta.
•
1861 – Britové zabrali Lagos na pobřeží dnešní Nigérie.
•
Al-Hadž Umar z Kaarty si v roce 1862 podrobil Masinu.
•
1866 – velitel námezdních vojsk Samori Machel z kmene Mande vytvořil knížectví v dnešní Guineji.
•
Britové vpochodovali do hlavního města ašantského království Kumasi, ale v roce 1874 se zase stáhli zpět.
•
V roce 1867 byly v Kimberley na hranici mezi Kapskou kolonií a Oranžským svobodným státem objeveny diamanty. Příliv britských přistěhovalců nakonec vyústil v zabrání Kimberley v roce 1873. a v roce 1876 celého Transvaalu oslabeného boji s místními Bantuy.V roce 1879 se
•
1878 – belgický král Leopold najal cestovatele Stanleyho, aby pro něj uzavřel sérii obchodních dohod s místními náčelníky podél řeky Kongo.
•
Zintenzívnění „boje o Afriku“.
•
1879-82 – podřízení kmenů Fangů Francouzi v Gabunu.
•
1879-83 – postup Francouzů v Senegalu k řece Niger.
•
1881 – vyhlášen francouzský protektorát nad Tuniskem.
•
Revoluce plukovníka Arabího v Egyptě v roce 1881 proti zahraničnímu vměšování vedla k britské intervenci do Egypta, který se tak od roku 1882 stal de facto součástí britské koloniální říše.
•
1884 – Německo si nárokuje Togo, Kamerun a jihozápadní Afriku. Vyhlásilo rovněž pochybnou svrchovanost nad zanzibarským sultanátem a sultanátem Witu, což bylo v rozporu se zájmy britskými.
•
K vyřešení sporných otázek svolána na konci roku 1884 Berlínská konference.
•
Od roku 1881 si síly Muhameda Ahmada (zvaného Mahdí – Spasitel) podrobily území horního toku řeky Nil.
•
1879-84 – Henry Stanley vytvořil řetěz obchodních stanic podél řeky Kongo pro belgického krále Leopolda II.
•
1881 – Búrové z Transvaalu svrhli Brity a obnovili svoji nezávislost.
•
1890 – Německo vyměnilo svůj protektorát nad Zanzibarem a Witu a uznání hranic vlivu ve východní Africe s Británií za ostrůvek Helgoland u německého pobřeží.
•
Rozšíření britských kolonií v jižní Africe za Cecila Rhodese, jehož agenti podepisovali smlouvy o ochraně s Čwany (Bečuánsko), Ndebely (Matabeleland), Šony (Mašonaland) a za řekou Zambezi (k jezeru Ňasa). Tím padly portugalské plány na propojení Angoly a Mosambiku.
•
1888 – Francouzi anektovali Futa Džallon.
•
Italové dokončili zábor Eritreje a dohodli s Brity zabrání somálské části Zanzibaru. To jim vnuklo myšlenku na zabrání Habeše. Po smrti krále Jana (zabitého v bojích s mahdisty) přiměli nového krále Menelika k podepsání smlouvy, která uznávala „speciální zájmy“ Italů v Habeši.
Cecil Rhodes (1853-1902) britský podnikatel (vlastník diamantových polí v Jižní Africe a majitel společnosti De Beers Mining Company) a politik rozkročený od Káhiry až po Kapskou kolonii
•
1896-98 – Britové porazili mahdistický stát na území dnešního Súdánu.
•
1898 – fašodská krize (britské a francouzské jednotky na sebe narazily u Kodoku, později známého jako Fašoda, v jižním Súdánu. Britský kapsko-káhirský plán (propojení britských kolonií v Africe ze severu na jih) tak narazil na francouzský plán propojení francouzského Somálska (dnešní Džibutsko) s francouzskými koloniemi ve střední a západní Africe. Francie nakonec ustoupila a stáhla svoje jednotky ze sporného území.
•
V roce 1893 si Francouzi podřídili území Ahmada z Kaarty a v roce 1898 i Samori Machela. Tento tzv. Francouzský Súdán spojily s Pobřežím slonoviny a provincií Dahomey v roce 1895 do Francouzské západní Afriky.
•
1900 – Francouzi vytvořili propojení mezi územím Alžírska, Francouzskou západní Afrikou a Francouzským Kongem.
•
Pokus Cecila Rhodese o převrat proti Búrům v roce 1896 vyústil v ozbrojený odpor a obsazení búrských států britskou armádou v roce 1900. Na tom se nic nezměnilo ani během dalších dvou letech guerillové války vedené Búry proti britským jednotkám.
•
1895 – Francouzi dobyli většinu Madagaskaru.
•
1896 – Italové poraženi habešskou armádou v bitvě u Adowy a museli uznat habešskou nezávislost.
•
1902-14 – období konsolidace evropských koloniálních říší. Většina hranic nabývá dnešních podob.
•
1905-06 a 1911 – dvě tzv. marocké krize (spor o to, kdo bude vládnout v Maroku). Vyřešeno rozdělením Maroka mezi Francii (asi 90 % území) a Španělsko (10 %). Německo získalo jako kompenzaci část území Francouzské rovníkové Afriky.
•
1910 – vznik Francouzské rovníkové Afriky (spojení Francouzského Konga a Čadské kolonie).
•
1901-03 – Britové si podrobují severní Nigérii.
•
1910 – vytvoření Jihoafrické unie spojením Kapské kolonie, Natalu, Oranžského svobodného státu a Transvaalu.
•
1911-12 – Italové převzali od Turků pobřeží Tripolska a Kyrenaiky, nicméně nepodařilo se jim proniknout do vnitrozemí.
•
Německo ztratilo v důsledku porážky v první světové válce všechny svoje kolonie. Británie získala Jihozápadní Afriku (dnešní Namibie) a Německou východní Afriku (Rwnada a Burundi však pod správu Belgie). Francie získala Kamerun (jeho část také připojena k britské Nigérii). Togo rozděleno mezi Británii a Francii. Všechna tato území spravována jako mandátní území Společnosti národů (v praxi však žádný rozdíl oprpti jiným koloniím).
•
Sultán z Dárfúru, který během první války vyzýval k džihádu proti spojeneckým silám, byl zabit a jeho země připojena k Súdánu.
•
Sanuské bratrstvo úspěšně bojuje s Italy v libyjském vnitrozemí, odpor zlomen až na konci 20. let 20. století.
•
1935/36-41 – Italové okupují Habeš a části britské východní Afriky. V roce 1941 však z celé východní Afriky vytlačeni, podobně tak byli v roce 1943 vytlačeni z Libye, která byla obsazena Velkou Británií (Tripolsko a Kyrenaika) a Francií (Fezzán).
•
1948 – v Jihoafrické unii zvítězila ve volbách převážně búrská Národní strana, která aplikuje svoji politiku apartheidu (vyloučení černých obyvatel na politické a hospodářské moci a oddělený vývoj ras).
•
1952 – na základě rozhodnutí OSN byla Eritrea federativně připojena k Etiopii.
•
Od 50. let – nabývá na rychlosti proces dekolonizace.
•
1951 – Libye.
•
1952 – egyptský král Farúk svržen převratem armádních důstojníků.
•
1954 – vypuká válka za nezávislost Alžírska.
•
1956 – Súdán, Tunisko a Maroko.
•
1956 – Egypt znárodnil společnost Suezského průplavu, následná intervence Izraele, Velké Británie a Francie jasně odsouzena mezinárodním společenstvím.
•
1957 – Ghana.
•
1958 – Guinea.
•
1960 – Nigérie, Mauritánie, Francouzský Súdán – Mali, Niger, Senegal, Horní Volta, Pobřeží slonoviny, Togo a Dahomey, Čad, Ubangi-Šari (Středoafrická republika), Kamerun, Gabun a Kongo, Belgické Kongo, obě části Somálska (britská a italská) a Madagaskar.
•
60. léta – pokračuje proces dekolonizace.
•
1961 – Sierra Leone, Tanganjika, britská část Kamerunu. Sjednocená arabská republika (Sýrie+Egypt, 1958-61) se rozpadla.
•
1962 – Uganda, Burundi a Rwanda. Ukončena válka v Alžírsku, které také vyhlásilo nezávislost. Zrušena etiopská federace a vyhlášen unitární stát.
•
1963 – Keňa, Zanzibar.
•
1964 – Zambie (bývalá Severní Rhodésie), Malawi (bývalé Ňasko). Zanzibar spojen s Tanganjikou do Tanzanie.
•
1965 – Gambie.
•
1965 – asi 250 tisíc bílých obyvatel Jižní Rhodésie vyhlásilo nezávislost. Začal zde být zaváděn rasistický režim po vzoru Jižní Afriky.
•
1966 – Botswana, Lesotho.
•
1966 – OSN zrušila mandát Jižní Afriky na správu Jihozápadní Afriky, nicméně Jižní Afrika odmítla toto území opustit.
•
1968 – Svazijsko, Rovníková Guinea.
•
1969 – Španělé vrátili Maroku Ifni.
•
V afrických státech se dostávají k moci nejrůznější režimy. Mnohé státy mají problémy se státní identitou a jednotou země.
•
Po karafiátové revoluci v Portugalsku (1974) získaly portugalské kolonie nezávislost (Kapverdské ostrovy, Guinea-Bissau, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Angola a Mosambik).
•
V Angole a Mosambiku pokračovaly dekolonizační války jako války mezi různými frakcemi o moc ve státě.
•
Stažení Portugalců oslabilo vládu bělochů v Jižní Rhodésii, takže v roce 1978 souhlasili s principem vlády většiny. Přechod dokončen v roce 1980, kdy se k moci dostal vůdce šonské většiny Robert Mugabe.
•
Španělská Sahara okupována Marokem a Mauritánií (1975/76). Mauritánie se však v důsledku ozbrojeného odporu hnutí POLISARIO v roce 1979 stáhla.
•
Od roku 1962 musela etiopská vláda čelit ozbrojenému boji Eritrejců za odtržení. V roce 1974 byl marxistickým převratem svržen etiopský císař a monarchie. V letech 1977/78 musela Etiopie čelit pokusu Somálska o připojení etiopské provincie Ogaden obývané převážně etnickými Somálci.
•
1971-79 – hrůzovláda Idi Amina v Ugandě.
•
1975 – nezávislost Komorského soustroví. Dahomey změnil název na Benin.
•
1977 – nezávislost Francouzského Somálska (Džibutska).
•
1983 – zavedení islámského práva šaría na celém území Súdánu znamenalo obnovení občanské války, která trvala až do roku 2005.
•
1989-97 – válka v Libérii.
•
1990 – vyhlášena nezávislost Namibie.
•
1991 – svržena marxistická junta v Etiopii a v roce 1993 vyhlášena nezávislost Eritreje.
•
1991-2002 – válka ve Sierře Leone.
•
1992 – ukončena válka v Mosambiku.
•
1994 – výbuch etnického násilí a genocida ve Rwandě.
•
Definitivní konec apartheidu v Jižní Africe v roce 1994, prezidentem zvolen Nelson Mandela.
Nezávislost afrických zemí
Nezávislost afrických zemí Před rokem 1950 Etiopie Libérie Jižní Afrika Egypt
26 31 28
7 5 2
0 1847 1910 1922
50. léta 20. stol. Libye Súdán Maroko Tunisko Ghana Guinea
24 1 2 20 6 2
12 1 3 3 3 10
1951 1956 1956 1956 1957 1958
1960 Kamerun Senegal Togo Madagaskar Kongo (Zair) Somálsko Benin Niger Burkina Faso Pobřeží slonoviny Čad Středoafrická republika Kongo Gabon Mali Nigérie Mauritanie
Zbytek 60. let
1 4 27 26 30 1 1 3 5
1 4 4 6 6 7 8 8 8
1960 1960 1960 1960 1960 1960 1960 1960 1960
7
8
1960
11
8
1960
13
8
1960
15 17 22 1 28
8 8 9 10 11
1960 1960 1960 1960 1960
Sierra Leone Burundi Rwanda Alžírsko Uganda Keňa Tanzanie Malawi Zambie Gambie Botswana Lesotho Mauricius Svazijsko Rovníková Guinea
27 1 1 5 9 12 26 6 24 18 30 4 12 6
4 7 7 7 8 12 4 7 10 2 9 10 3 9
1961 1962 1962 1962 1962 1963 1964 1964 1964 1965 1966 1966 1968 1968
12
10 1968
70. léta a později GuineaBissau Mosambik Kapverdy Komory
10
9
1974
25 5 6
6 7 7
1975 1975 1975
Svatý Tomáš a Princův ostrov
12
7
1975
Angola Seychely Džibutsko Zimbabwe Namibie Eritrea
11 29 27 18 21 24
11 6 6 8 3 5
1975 1976 1977 1980 1990 1993
Většinou se proces dekolonizace v Africe, který s větší intenzitou započal v 50. letech a trval až do 90. let, obešel bez ozbrojeného boje proti koloniální správě, nicméně existuje několik výjimek (Alžírsko 1954-62; Keňa 1953-56; portugalské kolonie: Angola 1961-75, Mosambik 1964-74, Guinea-Bissau 1964-74).
Vývoj po získání nezávislosti • princip zachování koloniálních hranic (někde nedostatečná demarkace, Somálci usilují o Velké Somálsko) • tribalismus – významnější bylo vědomí příslušnosti k etniku či vesnici než státní příslušnosti, absence vědomí jednotného státního národa – úkolem nových afrických elit (ať již se jednalo o elity vojenské či civilní, socialisticky či prozápadně orientované, represivní či umírněné režimy) bylo proto budování identity jednotného národa (a potlačení tribalismu)
Vývoj po získání nezávislosti • v některých zemích problém separatismu (např. Nigérie, Súdán, DR Kongo, Etiopie, Angola, Senegal) • relativně neúspěšná snaha afrických států změnit systém mez. (hosp.) vztahů • nejednotnost a zasahování ze strany bipolárních velmocí (afr. státy objektem mez. politiky)
Vývoj po získání nezávislosti • nejednotnost afr. států a zasahování ze strany bipolárních velmocí (afr. státy objektem mez. politiky) – podpora těch sil v zemi, které byly ochotné s daným blokem spolupracovat • to v některých případech vedlo ke vzniku nebo dlouhodobému udržování ozbrojených konfliktů a válek (např. Angola, Mosambik, Namibie, Etiopie/Eritrea, Čad)
Vývoj po získání nezávislosti • Elity v nově vzniklých státech byly z velké části zvyklé jen na poměry koloniální správy, ve které byly „státní/správní orgány“ spíše utlačovatelským mechanismem než orgány demokratického státu, které mají plnit určité funkce pro svoje obyvatelstvo • To pomohlo zakonzervovat dichotomii mezi elitami (které se snažily jen si udržet moc), resp. státem, a většinou obyvatelstva
Typologie politických režimů 1. Jednostranické systémy (viz 2. a 3.) – vyloučení politické plurality a vláda jediné politické strany
2. Civilní vlády dlouhého trvání - Habib Burkíba v Tunisku (1956-87 sesazen pro senilitu), Leopold Senghor v Senegalu (1960-1980 dobrovolná rezignace), Sékou Touré v Guineji (1958-1984 umírá na návštěvě USA), Felix Houphouet-Boigny z Pobřeţí slonoviny (1960-93 smrt), Ahmadou Ahidjo z Kamerunu (1960-1982 rezignace) a významná skupina otců zakladatelů ve východní Africe – Jomo Kenyatta v Keni (1963-1978 smrt), Julius Nyerere v Tanzanii (1961-1985 dobrovolně odstoupil), Kenneth Kaunda v Zambii (1964-91 prohrál v prvních vícestranických volbách) a Hastings Banda v Malawi (1966-1993 rezignace v souvislosti se zaváděním pluralitního systému)
Typologie politických režimů 3. Státy socialisticky orientované –
afromarxismus – snaha o zavedení marxismu-leninismu v podmínkách afrických zemí •
•
–
přísné diktatury, podpora armády, některé znaky marxismu-leninismu vítány (centrální plánování, avantgardní strana, státní kontrola hospodářství), jiné odmítány (třídní boj) např.: Haile Mariam v Etiopii (1977-1991), MPLA v Angole (1975-1990/91), FRELIMO v Mosambiku (1975-1990/91), Marien Ngouabi a Denise Sasou-Nguesso v Kongu (1963/68-1990), Didiér Ratsiraka na Madagaskaru (1975-1992), Methieu Kérékou v Beninu (1972-1989)
africký socialismus – originální africké myšlenkové konstrukce, které většinou oslavovaly předkoloniální africkou realitu nebo idealistické představy o ní •
např.: Leopold Senghor v Senegalu (1960-1980 dobrovolná rezignace), Kwame Nkrumah v Ghaně (1957-1966), Sékou Touré v Guineji (1958-1984 umírá na návštěvě USA), Julius Nyerere v Tanzanii (1961-1985 dobrovolně odstoupil), Kenneth Kaunda v Zambii (1964-91 prohrál v prvních vícestranických volbách) a Hastings Banda v Malawi (1966-1993 rezignace v souvislosti se zaváděním pluralitního systému)
Africké státy socialistické orientace
Typologie politických režimů 4. Vojenské vlády – armáda měla významné postavení (organizovaná složka potřebná k prosazení vůle elity) – někdy se od armády očekávalo, že zavede pořádek a předá moc zpátky vládám občanským – různá míra brutality (Etiopie za Haile Mariama 1977-1991, Idi Amin v Ugandě 1971-1979, Joseph Mobutu v DRK X Olessegun Obasanjo v Nigérii 1976-1979)
5. Rasistické bělošské vlády – JAR 1948-1994, Jhižní Rhodésie (dnešní Zimbabwe 19651980), portugalské kolonie do poloviny 70. let
Typologie politických režimů 6. Fasádní demokracie – většina afrických států po konci vojenských režimů 7. Relativně demokratické vlády – JAR po roce 1994, Botswana, Namibie, Ghana, Kapverdské ostrovy, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Benin, Mali
Náboženské složení afrických států • Nejrozšířenějším náboženstvím v Africe je islám. • Křesťanství rozšířeno ve střední a jižní Africe. • Domorodá africká náboženství se liší kmen od kmene, rámcově je můžeme rozdělit na polyteistická a animistická. • Islám i křesťanství jsou nezřídka vyznávány současně s domorodými vírami a dochází k míšení náboženských tradic.
Vývoj politických práv a občanských svobod v Africe v letech 1972-2003 (Podle organizace Freedom House)
Pramen: • Zpracováno podle hodnocení organizace Freedom House dostupného na internetu na adrese http://www.freedomhouse.org/ratings/allscor e04.xls (18. 12. 2004).
Relativně demokratické státy SSA • Benin – 1960 nezávislost; 1963, 1965, 1967, 1969, 1972 vojenské převraty; 1972-1991 afromarxistická vláda Methieu Kérékoua; od 1991 demokratizace
• Botswana – 1966 nezávislost, ve všech volbách vítězí Bečuánská/Botswanská demokratická strana, která se opírá o nejpočetnější etnikum Tswanů, 1966-1980 náčelník Seretse Khama (zemřel v úřadu); 1980-1998 ve volbách volen Ketumile Masire; 1998 zvolen Festus Mogae
• Ghana – 1957-66 Kwame Nkrumah, 1966-69 vládne armáda, 1969-72 civilní vlády, 1972-79 převraty, vládne armáda; 1981-1992 převrat Jerry Rawlingse, vládne armáda; 1992 demokratizace, volby: 1992 Rawlings,1996 Rawlings, 2000 Kufuor, 2004 Kufuor
• Jihoafrická republika – 1948-1994 apartheid, od 1994 všerasové volby • Kapverdy – 1975 prezidentem Aristides Pereira (snaha se spojit s Guineou-Bissau (do převratu v G-B v roce 1980), od 1980 jednostranický režim (PAIGC), 1990 zavedení pluralitního systému, 1991 vítězí opoziční strana, v následujícím období se střídají politické strany podle výsledků voleb
• Mali – 1960-1968 soc. vláda Mobido Keity, 1968 po špatné sklizni vojenský převrat Moussy Traorého, 1979 – formální návrat k civilní vládě pod vedením Traorého, jednostranický systém, 1990 povstání Tuaregů a represe, 1991 převrat Amadou Tourého, 1992 zavedení pluralitního systému, volby, prezidentem Alpha Oumar Konaré, vládnoucí strana stále ADEMA
Ilustrace vývoje zemí v SSA • • • •
Nigérie Etiopie Demokratická republika Kongo Jižní Afrika
Nigérie Počet obyvatel:
155 215 573 (odhad CIA pro polovinu roku 2011) Rozloha: 923 768 km2 HDP: 369,8 mld. USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP)
HDP/obyv.: 2 400 USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP) HDI:
142. místo ze 169 (podle HDR 2010)
Nigérie – vegetace
Nigérie – hustota zalidnění (1979)
Nigérie – hustota zalidnění v jednotlivých státech
Nigérie – hospodářská aktivita (1979)
Nigérie - Ropa a zemní plyn (1979)
Nigérie – etnické složení
• • • •
Celkem asi 250 etnických skupin Nejvýznamnější jsou Hausové a Fulbové (29 %), Jorubové (21 %) a Ibové (neboli Igbové, 18 %) Především mezi těmito třemi skupinami probíhal boj o moc v nezávislém státě Snaha oslabit tuto rivalitu vedla k dělení federace na stále větší množství členských států (původně 3, dnes 36) tak, aby se rozmělnil vliv velkých etnik a relativně vzrostl význam etnik menších
Nigérie – jazykové složení (1979)
Nigérie – jazykové složení
Nigérie • 1960 – nezávislost, parlamentní systém po vzoru VB, pol. strany ale na etnickém základě • 1966 – dva převraty, nejprve Ibové, potom plukovník Gowon • 1967-1970 - občanská válka, snaha o odtržení Biafry (Ibové) • 1975 – Gowon svržen převratem; 1975-79 přechodné období • 1979-1983 civilní vláda svržena nakonec převratem • 1983, 1985 vojenské převraty • 1993 volby, které ale anulovány armádou • 1993-1998 represivní vojenský režim Sany Abachy • 1999 demokratizace • 1999-2007 Olessegun Obasanjo • 2007-2010 Umaru Yaradua • 2010-souč. Goodluck Jonathan
Etiopie Počet obyvatel:
90 873 739 (odhad CIA pro polovinu roku 2011) Rozloha: 1 104 300 km2 HDP: 84,02 mld. USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP)
HDP/obyv.: 1 000 USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP) HDI: 157. místo ze 169 (podle HDR 2010)
Etiopie – vegetace
Etiopie – hustota zalidnění a etnické skupiny (1979)
Etiopie – hospodářská aktivita (1976)
Etiopie • 1952 – na základě rozhodnutí VS OSN vytvořena federace Etiopie a Eritreje • 1962 – vytvořen unitární stát, vznik ozbrojeného boje Eritrejců • 1974 – sucha a hladomory vyvolaly podpořily nespokojenost s monarchickým režimem – levicový převrat • 1977-1991 u moci represivní afromarxistický režim Mengistu Haile Mariama; ozbrojený boj různých povstaleckých skupin • od 1991 Mariam svržen, u moci vůdce EPRDF Meles Zenawi, fasádní demokracie • 1993 Eritrea získává nezávislost • 1998-2000 válka s Eritreou o nejasně vymezené hranice
Demokratická republika Kongo Počet obyvatel: 71 712 867 (odhad CIA pro polovinu roku 2011) Rozloha: 2 344 858 km2 HDP: 23,58 mld. USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP)
HDP/obyv.: 300 USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP) HDI:
168. místo ze 169 (podle HDR 2010)
Demokratická republika Kongo • 1879/1885-1908 soukromá kolonie belgického krále Leopolda II. • 1908-1960 kolonie Belgické Kongo • 1960-1965 konžská krize (Kasavubu, Lumumba, Tshombe) • 1965-1997 Joseph Mobutu • 1997-2001 Laurent Kabila • 1998-2002 africká regionální válka • 2001-souč. Joseph Kabila
Jižní Afrika Počet obyvatel: 49 004 031 (odhad CIA pro polovinu roku 2011) Rozloha: 1 219 090 km2 HDP: 527,5 mld. USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP) HDP/obyv.: 10 700 USD (odhad CIA za rok 2010 podle PPP) HDI: 110. místo ze 169 (podle HDR 2010)
Jižní Afrika – hustota zalidnění
Jižní Afrika – etnické a jazykové složení
• Úředními jazyky (11): afrikaanština, angličtina, ndebelština, severní sothština, swazijština, čwanština, tsongština, vendština, xhosština a zuluština
Jižní Afrika – jazykové složení
(1979)
(1979)
Černošské domoviny (bantustany) • Pro černochy vybudováno celkem 10 bantustanů – samosprávných území, která se měla stát zcela nezávislými státy • Jižní Afrika vyhlásila nezávislost Transkei (1976), Bophuthatswany (1977), Vendy (1979) a Ciskei (1981). Tyto státy však nikdo jiný neuznal • Cílem byl oddělený vývoj ras (apartheid)
Jihoafrická republika • 1899-1902 búrská válka • 1910 – vytvoření Jihoafrické unie (Kapská kolonie, Transvaal, Natal a Oranžský svobodný stát) • 1948 ve volbách vítězí převážně búrská Národní strana, která následně zavádí apartheid – oddělený vývoj ras – obyvatelstvo rozděleno na bělochy, Indy, míšence a černochy – podle příslušnosti k rase mají různá práva – vytváření bantustanů a snaha se černochů zbavit – ozbrojený boj ANC a dalších černošských organizací
• 1989-1994 rušení apartheidních zákonů • 1994-souč. všerasový systém, snaha o národní jednotu, problémy sociální i ekonomické, prez. Nelson Mandela (19941999), Thabo Mbeki (1999-2009), Jacob Zuma (2010-souč.)
Konflikty v současné SSA
Války v současné SSA • Súdán – Dárfúr (JEM, SLM/A-AW, džandžawídi aj.) • Somálsko – islámistické skupiny Hizbal Islam a al-Šabaab • DRK – etnikum Enyele (vůdce Odjani Mangbama), FDLR, Mayi-Mayi aj. • Etiopie – Oromové, Somálci (Ogaden) • Nigérie – delta řeky Nigeru, srážky muslimů s křesťany • Uganda – Armáda Božího odporu (LRA)
