Dekolonizace Autor: Jan Kochan
Dekolonizace – struktura přednášky 1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází 2. Dekolonizace Amerik 3. Dekolonizace Asie 4. Dekolonizace Afriky 5. Dekolonizace Tichomoří
1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází Dekolonizace – proces vymaňování kolonií z přímé politické závislosti na svých metropolích • Obecné faktory dekolonizace: 1. Emancipace kolonií a vznik místních elit schopných a ochotných usilovat o větší autonomii a posléze nezávislost 2. Rozpory mezi zájmy elit a politikou metropole (z hospodářských, politických či jiných důvodů) 3. Lavinové šíření a masovost • Faktory dekolonizace spojené s obdobím po roce 1945: 4. Oslabení prestiže a postavení tradičních metropolí v mezinárodních vztazích 5. Stěžejní postavení USA a SSSR, tedy států, které nebyly spojovány s tradičním kolonialismem
1. Vymezení základních pojmů, faktorů a fází • Fáze dekolonizace moderních koloniálních říší: 1. Dekolonizace Amerik (především období 1776-1867, zvláště 10. a 20. léta 19. stol.) 2. Dekolonizace Asie (především 40. a 50. léta 20. století) 3. Dekolonizace Afriky (především 60. léta 20. století) 4. Dekolonizace v Tichomoří (trvá až do 90. let 20. století)
2. Dekolonizace Amerik • Fáze dekolonizace amerických kontinentů: 1. USA (1776-1781) 2. Haiti (1803) 3. Hlavní vlna dekolonizace španělských kolonií a Brazílie (1810-1830) – Chile (1810), Uruguay (1810/1828),
Paraguay (1811), Venezuela (1811), Argentina (1816), Kolumbie (1819), Guatemala (1821), Honduras (1821), Kostarika (1821), Mexiko (1821), Nikaragua (1821), Peru (1821), Salvador (1821), Bolívie (1825), Ekvádor (1830)
4. Kanada (1867) 5. Kuba (1898, resp. 1902), Panama (1903) 6. Karibská oblast (50.-80. léta 20. století) – Jamajka
(1962), Trinidad a Tobago (1962), Barbados (1966), Guyana (1966), Bahamy (1973), Grenada (1974), Dominika (1978), Svatá Lucie (1979), Svatý Vincenc a Grenadiny (1979), Belize (1981), Antigua a Barbuda (1981), Svatý Kryštof a Nevis (1983)
Koloniální metropole a jejich kolonie v roce 1945
Závislá území v Americe
Subregion
Závislé území
Závislost na
Historie/vláda
Rozloha (km2)
Počet obyvatel
Hustota
HDP (USD podle PPP)
HDP/obyv. (USD podle PPP)
Severní Amerika
Bermudy
VB
samosprávné území; 1995 referendum o nezávislosti - jasné ne
54
68 679
1 272
4 500 000 000
69 900
2 166 086
57 670
0
2 030 000 000
35 900
242
5 888
24
48 300 000
7 000
6
0
0
91
15 094
166
175 400 000
12 200
180
106 113
590
2 258 000 000
21 800
151
25 383
168
853 400 000
38 500
264
51 384
195
2 250 000 000
43 800
444 1 628 1 128 102 5
142 180 405 500 397 730 514 0
320 249 353 5 0
2 838 000 000
14 970
29 000 000
3 400
Severní Amerika
Grónsko
Dánsko
Dánská kolonizace od 18. stol., 1953 integrální součástí Dánska, 1973 vstup do ES, 1980 udělena samospráva, 1985 vystoupení s ES, 2009 větší míra autonomie - Dánsko stále kontroluje (ve spolupráci s místní grónskou vládou) zahraniční vztahy, bezpečnost a finanční otázky
Severní Amerika
Saint Pierre a Miquelon
Francie
Prvně osídleno Francouzi na zač. 17. stol.; legislativním orgánem je Územní rada, která si volí svého předsedu, prefekt jmenován francouzským prezidentem
Střední Amerika
Clippertonův ostrov
Francie
Karibik
Anguilla
VB
Karibik
Aruba
Nizozemsko
Karibik
Britské panenské ostrovy
VB
Karibik
Kajmanské ostrovy
VB
Karibik Karibik Karibik Karibik Karibik
Curaçao Guadeloupe Martinik Montserrat Navassa (ostrov)
Nizozemsko Francie Francie VB USA
Karibik
Nizozemské Antily
Nizozemsko
Karibik
Portoriko
Karibik Karibik Karibik Karibik
Saint Barthélemy Saint Martin Sint Maarten Turks a Caicos Americké Karibik panenské ostrovy Jižní Amerika Falklandy (Malvíny) Francouzská Jižní Amerika Guayana Jižní Georgie a Jižní Jižní Amerika Sandwichovy ostrovy
Kolonizováno Brity 1650, na zač. 19. stol. navzdory přání obyvatel přičleněn k Sv. Kryštofu a Nevisu, několik pokusů o oddělení neuspělo, až teprve v roce 1971 povoleno; 1980 formálně britským závislým územím; guvernér, jmenovaný britským panovníkem, jmenuje po volbách do Shromáždění vůdce nejsilnější frakce hlavním ministrem
1499 nárokováno Španělskem, 1636 zabrali Nizozemci; 1986 se odtrhla od Nizozemských Antil, 1990 zastaveno hnutí za úplnou nezávislost z vlastního podnětu 1648 kolonizováno Nizozemci, 1672 zabráno Brity; 1872-1960 součástí britské kolonie Leewardovy ostrovy; 1967 autonomie; guvernér, jmenovaný britským panovníkem, jmenuje premiérem obvykle vůdce nejsilnější strany ve Shromáždění Britská kolonizace v průběhu 18. a 19. století; od 1863 spravováno z Jamajky; 1959-1962 součást britské Federace západoindického souostroví, po jejím rozpadu si zvolili závislost na VB
USA
13 790
3 989 133
289
64 840 000 000
16 300
Francie Francie Nizozemsko VB
21 54 34 948
7 367 30 615 37 429 44 819
351 563 1 101 47
794 700 000 216 000 000
15 400 11 500
USA
1 910
109 666
57
1 577 000 000
14 500
VB
12 173
3 140
0
105 100 000
35 400
Francie
83 534
217 000
3
VB
3 903
0
0
3. Dekolonizace Asie • Koloniální metropole byly oslabeny druhou světovou válkou • Na mnoha místech byly během války zcela vytlačeny Japonci (V a JV Asie a Tichomoří) anebo slíbily nezávislost (BSV) • V těchto koloniích byl silný tlak národněosvobozeneckých emancipovaných hnutí (která bojovala proti Japoncům anebo s nimi spolupracovala) na získání nezávislosti • Po válce se jim už nepodařilo koloniální nadvládu na těchto územích obnovit (i když se o to metropole snažily, a to i za cenu války)
Japonská expanze k 7.12. 1941 a k 6. 8. 1942
Zdroj: http://www.ushmm.org/wlc/en/media_nm.php?ModuleId=10005155&MediaId=398 (11. 3. 2012)
Japonsko během 2. sv. války
Zdroj: http://www.u-s-history.com/pages/h1661.html (11. 3. 2012)
3. Dekolonizace Asie • Jihozápadní Asie: – VB: Afghánistán (1919), Irák (1932 mandátní území), Jordánsko (1946 mandátní území), Izrael (1948 mandátní území), Kypr (1960), Kuvajt (1961), Jižní Jemen (1967), Bahrajn (1971), Spojené arabské emiráty (1971), Katar (1971) – Francie: Libanon (1943 mandátní území), Sýrie (1946 mandátní území)
• Jižní Asie: – VB: Indie a Pákistán (1947), Srí Lanka (1948), Maledivy (1965)
3. Dekolonizace Asie • Jihovýchodní Asie: – VB: Barma (1948), Malajsie (1957), Singapur (1965 na Malajsii), Brunej (1984) – Španělsko/USA: Filipíny (1898/1946) – Nizozemsko: Indonésie (1945 vyhlášeno, 1949 Nizozemsko uznalo) – Francie: Vietnam (1945), Laos (1949, fakticky až 1954), Kambodža (1953) – Portugalsko: Východní Timor (1975; 2002 nezavislost na Indonésii)
• Východní Asie: – Čína: Mongolsko (1921) – Japonsko: Korejská republika (1945), KLDR (1945)
Závislá území v Asii Počet obyvatel
Hustota
HDP (USD podle PPP)
HDP/obyv. (USD podle PPP)
12 790 000 000
2 900
Subregion
Závislé území
Závislost na
Rozloha (km2)
JZ Asie
Západní břeh
Izrael
5 860
2 568 555
438
JZ Asie
Pásmo Gaza
Izrael
360
1 657 155
4 603
JZ Asie
Akrotiri
VB
123
15 700
128
JZ Asie
Dhekélie
V
131
15 700
120
J Asie
Britské území v Indickém oceánu
VB
54 400
0
0
JV Asie
Ashmore a Cartier (ostrovy)
Austrálie
5
0
0
JV Asie
Kokosové (Keelingovy) ostrovy
Austrálie
14
596
43
JV Asie
Vánoční ostrov
Austrálie
135
1 402
10
JV Asie
Paracelské ostrovy
Čína
JV Asie
Spratlyho ostrovy
Čína, Filipíny, Malajsie, Taiwan, Vietnam
5
0
0
V Asie
Hong Kong
Čína
1 104
7 122 508
6 452
V Asie
Macao
Čína
28
573 003
20 319
0
323 300 000 000 18 470 000 000
45 600 33 000
4. Dekolonizace Afriky •
•
• •
• • • •
Francie: Maroko (1956), Tunisko (1956), Guinea (1958), Senegal (1960), Kamerun (1960 por. úz.), Togo (1960 por. úz.), Madagaskar (1960), Benin (1960), Niger (1960), Burkina Faso (1960), Pobřeží slonoviny (1960), Kongo (1960), Čad (1960), Středoafrická republika (1960), Gabon (1960), Mali (1960), Mauritánie (1960), Alžírsko (1962), Komory (1975), Džibutsko (1977) VB: Jižní Afrika (1910), Egypt (1922), Súdán (1956), Ghana (1957), Somálsko (1960), Nigérie (1960), Tanganika (1961 por. úz.), Sierra Leone (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Malawi (1964), Zambie (1964), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966), Mauricius (1968), Svazijsko (1968), Seychelly (1976), Zimbabwe (1965/1980) Francie+VB: Libye (1951) Portugalsko: Guinea Bissau (1973; 1974 uznáno Portugalskem), Mosambik (1975), Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975), Angola (1975) Španělsko: Rovníková Guinea (1968) Belgie: Demokratická republika Kongo (1960), Burundi (1962), Rwanda (1962) Itálie: Somálsko (1960) Jižní Afrika: Namibie (1990 mandátní území)
Case studies – colonial failures after WWII Suez Crisis • Suez Canal completed 1869 – a stock company, British and French government shareholders) • 1882 Britain seized control of Egypt – protectorate, since 1922 Egypt formally independent • After WWII is Egypt – pro British kingdom of corrupted elite around court of King Farouk
• 1952 – Revolution / coup d‘état „Free Officers Movement“ • Farouk abdicates in favour of prince Fuad • 1953 Republic with „puppet president“ Muhammad Naguib
• •
1954 the real architect of revolution – Gamal Abdel Nasser became president Programme: – modest land reform – unite with Sudan (British-Egytian condominium at that time) in order to control the whole Nile valley. – modernization (key project of Aswan Dam – but problem how to finance it, neither USA nor Europe want to invest) – nationalistic and antiimperialistic rhetorics, panarabism and Non-aligned movement
• • •
– 1956 – Nationalization of the Canal (incl. compensation to shareholders) France was hostile to Nasser as well – for support of nationalistic rebellion in Algeria (in fact, the support was mainly rhetoric) FRA + GBR decided to start a millitary action against Nasser and destroy his regime Plan: Israel to invade the Sinai penninsula and to head towards the Canal. FRA + GBR to deploy the troops to make a buffer zone between Egypt and Israel (alongside the Canal).
• • •
• •
• •
Nasser refuses the troops, France and Britain are invading by force and starting anti-Nasser propaganda in Cairo. Nasser sunk ships in the Canal in order to block it. Furios reaction of USA, Arab countries and USSR as well – the case goes to General Assembly of UN – a big debacle for France and Britain
THE RESULTS Beginning of British „Retreat from Empire“, lost influence in Arab world, lost will to keep the African colonies where the nationalism was soaring. Hurry in providing Sudan independence – to prevent Nasser to take control over Sudan. Nasser – gained prestige and influence, Egypt as a leader of Arab world, eliminated most of western influence in Egypt, deal with USSR – financing Aswan France – needed another lesson: Algeria
•
• • •
• • • • • •
Algeria Most important French colony in Africa. Strong presence, 1/3 of population of European origin, 3 Northern départements part of France For a long time a peaceful colony where French colons „pieds noirs“ were ruling both politics and economy. Arabic minority in subservient status – they had some representation in Paris, but colaborent and without much influence in comparison to pieds noirs Some 500 000 muslims (mainly from Algeria) worked in France 1954 – sudden and poorly prepared attacks of nationalist guerillas of Front de Libération Nationale (FLN), lead by Ahmed ben Bella. French furios and brutal reaction, large military intervention, escalation of violence on both sides, terror tactics, problem spilled over to Morocco and Tunisia. 1956 Morocco and Tunisia granted independence (France wanted to focus on Algeria only, presence of 500 000 troops). 1958 FLN muted, France won the war, but in deep political agony of IV. republic, political vacuum, goverment wants to negotiate with FLN. => strong dissagreement among pieds noirs and army => end of IV. republic and Ch. de Gaulle is back… Crude oil discoveries are making the stakes in Algeria higher…
Intermezzo: Afrique Noir • • •
•
Apart from problems in Algeria since 1954, the French colonial empire in Africa seemed to be OK. Nationalism seemed to be a problem of British Africa. African elites in French Africa were to the large degree assimilated into French society. (Houphoët-Boigny, Senghor…) Mission Civilisatrice on the right way… Senghor: Négritude, but staying in the French Republic, Ghana (Nkrumah) is too radical. Independence would be only an illusion due to poor economy. We need only to reform the Union Française 1956 – Reform – Loi Cadre – – – –
confirmation of financial support substantial internal autonomy electoral reform dismantling of 2 supercolonie (AOF & AEF) – criticism in terms of Balkanization of Africa.
• 1958 (de Gaulle and V. republic), more reforms
– internal autonomy (excl. foreign affairs, defence, overall economic policy) – Union Française into Franco-African Community
• 1958 referendum:
– yes = stay in Community – no = independence and cutting all ties with France – All but Guinea (Ahmed Sékou Touré) said YES. „We prefer poverty in freedom to riches in slavery“ – France terminates all ties with Guinea, Guinean economy is shattered, many experts are leaving Guinea, and Touré in international isolation establishes closer relations with the East Block.
• From the rest territories came demands for greater control of own affaires (French tried to continue the rule in the old style). • 1960 de Gaulle agrees with independence – except Algeria • 1960 = The year of Africa (17 independent states, 14 of which French) • French Africa became independent, but still French private estate or „chasse gardée“ (monetary union, military bases, presidential aides)
Algeria (II) • Regardless of 1958 military victory, in Algeria there are still conflicting demands of pieds noirs and Algerian nationalists. • France tries to solve the situation through a massive aid with goal to create a class of moderate Arabs • FLN is intensifying guerilla actions again (against French troops, Pieds Noirs and moderate Arabs as well) • 1959 there are 3 solutions: – Independence (in Guinean style) – Total integration with France – „association“ (de Gaull‘s favourite)
• Pieds Noirs ultras are creating paramilitary groups, muslim riots with huge support of population
• 1961 Peace talks • Pieds Noirs did short-lived coup d‘état in Algeria, Organisation Armée Secrète attempts to assassinate Ch. de Gaull • PN in Algeria – terror against muslims in order to provoke FNL to attack French (expecting French military reaction again), tactics of scorched earth • 1 million refugees in France, 500 000 war casualties • 1962 Algeria independent
Decolonization
Process of decolonization of Africa South Africa ? 1910/1994 Egypt 1922 Italian colonies 1951/2 French colonies •1956 Morocco, Tunisia •1958 Guinea •1960 „En masse“ •1962 Algeria British territories •1956 Sudan •1957 Ghana •… •Zimbabwe 1965/1980 •… •1968 Swaziland Portugal colonies 1974/75 Namibia 1990 Eritrea ? 1993 South Sudan 2011
4. Dekolonizace Afriky •
•
• •
• • • •
Francie: Maroko (1956), Tunisko (1956), Guinea (1958), Senegal (1960), Kamerun (1960 por. úz.), Togo (1960 por. úz.), Madagaskar (1960), Benin (1960), Niger (1960), Burkina Faso (1960), Pobřeží slonoviny (1960), Kongo (1960), Čad (1960), Středoafrická republika (1960), Gabon (1960), Mali (1960), Mauritánie (1960), Alžírsko (1962), Komory (1975), Džibutsko (1977) VB: Jižní Afrika (1910), Egypt (1922), Súdán (1956), Ghana (1957), Somálsko (1960), Nigérie (1960), Tanganika (1961 por. úz.), Sierra Leone (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Malawi (1964), Zambie (1964), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966), Mauricius (1968), Svazijsko (1968), Seychelly (1976), Zimbabwe (1965/1980) Francie+VB: Libye (1951) Portugalsko: Guinea Bissau (1973; 1974 uznáno Portugalskem), Mosambik (1975), Kapverdy (1975), Svatý Tomáš a Princův ostrov (1975), Angola (1975) Španělsko: Rovníková Guinea (1968) Belgie: Demokratická republika Kongo (1960), Burundi (1962), Rwanda (1962) Itálie: Somálsko (1960) Jižní Afrika: Namibie (1990 mandátní území)
Afrika v roce 1914
Na kom získaly africké země nezávislost
Nezávislost afrických zemí Před rokem 1950 (4) Etiopie Libérie Jižní Afrika Egypt
26 31 28
7 5 2
0 1847 1910 1922
50. léta 20. stol. (6) Libye Súdán Maroko Tunisko Ghana Guinea
24 1 2 20 6 2
12 1 3 3 3 10
1951 1956 1956 1956 1957 1958
1960 (17) Kamerun Senegal Togo Madagaskar Kongo (Zair) Somálsko Benin Niger Burkina Faso Pobřeží slonoviny Čad Středoafrická republika Kongo Gabon Mali Nigérie Mauritanie
Zbytek 60. let (15)
1 4 27 26 30 1 1 3 5
1 4 4 6 6 7 8 8 8
1960 1960 1960 1960 1960 1960 1960 1960 1960
7
8
1960
11
8
1960
13
8
1960
15 17 22 1 28
8 8 9 10 11
1960 1960 1960 1960 1960
Sierra Leone Burundi Rwanda Alžírsko Uganda Keňa Tanzanie Malawi Zambie Gambie Botswana Lesotho Mauricius Svazijsko Rovníková Guinea
70. léta a později (12)
27 1 1 5 9 12 26 6 24 18 30 4 12 6
4 7 7 7 8 12 4 7 10 2 9 10 3 9
1961 1962 1962 1962 1962 1963 1964 1964 1964 1965 1966 1966 1968 1968
GuineaBissau
10
9
1974
Mosambik
25
6
1975
Kapverdy
5
7
1975
Komory
6
7
1975
Svatý Tomáš a Princův ostrov
12
7
1975
Angola
11
11
1975
Seychely
29
6
1976
Džibutsko
27
6
1977
Zimbabwe
18
8
1980
Namibie
21
3
1990
12
10
1968
Eritrea
24
5
1993
Jižní Súdán
9
7
2011
Belgie, Etiopie, Francie, Itálie, Jihoafrická republika, Portugalsko, Súdán, VB Většinou se proces dekolonizace v Africe, který s větší intenzitou započal v 50. letech a trval až do 90. let, obešel bez ozbrojeného boje proti koloniální správě, nicméně existuje několik výjimek (Alžírsko 1954-62; Keňa 1953-56; portugalské kolonie: Angola 1961-75, Mosambik 1964-74, Guinea-Bissau 1964-74).
Závislá území v Africe Hustota
HDP (USD podle PPP)
HDP/obyv. (USD podle PPP)
50 716
0
900 000 000
2 500
Závislost na
Rozloha (km2)
Počet obyvatel
Západní Afrika Západní Sahara Maroko
266 000
Subregion
Závislé území
Západní Afrika
Svatá Helena
VB
308
77
0
18 000 000
2 500
Jižní Afrika
Mayotte (Mahoré)
Francie
374
209 530
560
953 600 000
4 900
Jižní Afrika
Francouzské jižní a antarktické země
Francie
7 747
0
0
Jižní Afrika
Bassas da India
Francie
Jižní Afrika
Europa (ostrov) Francie
Jižní Afrika
Glorioso (ostrovy)
Francie
Jižní Afrika
Juan de Nova (ostrov)
Francie
Jižní Afrika
Réunion
Francie
Jižní Afrika
Tromelin (ostrov)
Francie
5. Dekolonizace Austrálie a Tichomoří • VB: Austrálie (1901), Nový Zéland (1907), Šalamounovy ostrovy (1968), Tonga (1970), Fidži (1970), Tuvalu (1978), Kiribati (1979) • USA: Marshallovy ostrovy (1986 por. úz.), Mikronésie (1986 por. úz.), Palau (1994 por. úz.) • Austrálie: Papua-Nová Guinea (1975 por. úz.) • Nový Zéland: Samoa (1962 por. úz.) • Austrálie+Nový Zéland+VB: Nauru (1968 por. úz.) • Francie+VB: Vanuatu (1980)
Závislá území v Tichomoří a Antarktidě Rozloha (km2) 199
Počet obyvatel 67 242
Nový Zéland
236
11 124
47
Ostrovy Korálového moře
Austrálie
3
0
0
Tichomoří
Francouzská Polynésie
Francie
4 167
294 935
Tichomoří
Guam
USA
544
Tichomoří
Howland (ostrov)
USA
Tichomoří Tichomoří Tichomoří Tichomoří Tichomoří
Jarvisův ostrov Johnstonův atol Kingmanův útes Midwayské ostrovy Nová Kaledonie
USA USA USA USA Francie
Tichomoří
Niue
Tichomoří Tichomoří Tichomoří
Subregion
Závislé území
Závislost na
Tichomoří Tichomoří
Americká Samoa Bakerův ostrov
USA USA
Tichomoří
Cookovy ostrovy
Tichomoří
Hustota 338
HDP HDP/obyv. (USD podle PPP) (USD podle PPP) 575 300 000 8 000 183 200 000
9 100
71
4 718 000 000
18 000
183 286
353
2 500 000 000
15 000
18 575
256 275
14
3 158 000 000
15 000
Nový Zéland
260
1 311
5
10 010 000
5 800
Norfolk Severní Mariany Palmyra (atol)
Austrálie USA USA
36 464
2 169 46 050
60 99
900 000 000
12 500
Tichomoří
Pitcairnovy ostrovy
VB
47
48
1
Tichomoří
Tokelau
Nový Zéland
12
1 384
115
1 500 000
1 000
Tichomoří
Tichomořské ostrovy USA
USA
6 959
0
0
Tichomoří Tichomoří Antarktida
Wake (ostrov) Wallis a Futuna Bouvetův ostrov
Francie Norsko
7 142 49
0 15 398 0
0 108 0
60 000 000
3 800
Antarktida
Heard a McDonaldovy ostrovy
Austrálie
412
0
0
Závislá území v Evropě Subregion
Závislé území
Závislost na
Severní Evropa Faerské ostrovy Dánsko
Hustota
HDP (USD podle PPP)
HDP/obyv. (USD podle PPP)
49 267
35
1 582 000 000
32 800
Rozloha (km2)
Počet obyvatel
1 393
Severní Evropa
Jan Mayen (ostrov)
Norsko
377
0
0
Severní Evropa
Svalbard
Norsko
62 045
2 019
0
Západní Evropa
Guernsey
VB
78
65 068
834
2 742 000 000
44 600
Západní Evropa
Man (ostrov)
VB
572
84 655
148
2 719 000 000
35 000
Západní Evropa
Jersey
VB
116
94 161
812
5 100 000 000
57 000
Jižní Evropa
Gibraltar
VB
7
28 956
4 455
1 275 000 000
43 000
Některé organizace sdružující bývalé metropole a kolonie
Společenství národů (Commonwealth of Nations)
• Postupně se vyvinul z Britského impéria jako relativně volné seskupení zemí, které ctí společné principy vyjádřené v deklaraci ze Singapuru (1971): podpora demokracie, lidských práv, dobré správy, právního státu, osobních svobod, rovnosti, svobodného obchodu, mnohostrannosti a světového míru
• Dnes je základem Westminsterský statut (1931) – zákon, který zrovnoprávňoval parlamenty britských domínií s britským parlamentem
• 54 zemí (52 bývalých kolonií + Mosambik a Rwanda) • Setkání jednou za 2 roky • V čele je britský panovník, 16 zemí považuje stále britského panovníka za svou hlavu státu – označovány za Commonwealth realms
Společenství národů (Commonwealth of Nations)
Commonwealth realms země Commonwealthu, které považují britského panovníka za svou hlavu státu, do jisté míry neoficiální označení
Mezinárodní organizace Frankofonie (La Francophonie) • Svým způsobem navazuje na Francouzské impérium (do 1946), Francouzskou unii (1946-1958) a Francouzské společenství (od roku 1958-61, formálně zrušeny pasáže Ústavy až v roce 1995) • Vytvořena 20. 3. 1970 • Společenství států, ve kterých se používá francouzština jako hlavní nebo jeden z důležitých jazyků • Má dnes 57 členských zemí a 20 pozorovatelů, zhruba 890 mil. lidí
Organizace ibero-amerických států pro vzdělání, vědu a kulturu • Organizace pro mezivládní spolupráci se sídlem v Madridu založená v roce 1949 (tehdy jako Úřad pro latiskoamerické vzdělávání) • Podporuje spolupráci mezi státy, integraci, šíření latinskoamrické kultury apod.
Organizace ibero-amerických států pro vzdělání, vědu a kulturu
Společenství portugalsky mluvících zemí • Založeno v roce 1996 • Členy jsou Portugalsko, Brazílie, Angola, Kapverdy, Guinea-Bissau, Mosambik, svatý Tomáš a Princův ostrov a od roku 2002 i Východní Timor • Organizace má především podporovat spolupráci členských zemí a znalost či povědomí obyvatel o ostatních členských zemích • Také se zapojuje do řešení politických krizí ve členských státech (např. Sv. Tomáš a Pr. os. nebo Guinea Bissau)
Společenství portugalsky mluvících zemí
Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. • Země nově vzniklé v procesu dekolonizace během 40., 50. a 60. let si začaly záhy uvědomovat některé společné problémy, obdobnou koloniální historii a potřebu spolupracovat • Za zásadní bylo považováno překonání pozůstatků kolonialismu • Rychlý hospodářský rozvoj a prosperita měly být logickým důsledkem ukončení koloniálních vztahů, které byly hodnoceny jako nástroj vykořisťování a hlavní překážka rozvoje
Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. • Ke snahám o spolupráci v rámci nově vzniklých zemí přispělo i bipolární soupeření dvou hlavních mocenskopolitických bloků (kapitalistické státy v čele s USA a socialistické státy v čele se Sovětským svazem), při kterém docházelo k zasahování do vnitřních záležitostí zemí třetího světa • Spolupráce tedy měla: – řešit palčivé hospodářské a sociální problémy – posílit hlas rozvojových zemí vůči jiným aktérům mezinárodních vztahů
Společné aktivity rozvojových zemí od 50. let 20. stol. • Důraz byl kladen na nezasahování do vnitřních záležitostí • Tento princip měl – rozvojové země ochránit před zasahováním ze strany bývalých koloniálních metropolí a zároveň – pomoci často slabým elitám rozvojových zemí vypořádat se s opozicí
• Rozložení moci v mezinárodních vztazích, jakož i vnitřní problémy rozvojových zemí a rozpory mezi nimi znamenaly, že spolupráce nebyla obvykle příliš efektivní
Bandungská konference (1955) • První společná konference 29 asijských a afrických zemí (1,5 mld. obyvatel) organizovaná Indonésií, Barmou, Indií, Pákistánem, Srí Lankou
Bandungská konference (1955) • Hlavním obecným cílem bylo podpořit hospodářskou a kulturní spolupráci asijských a afrických zemí a ukončení kolonialismu a neokolonialismu • Konkrétně šlo mimo jiné o následující sporné body – odmítnutí kolonialismu, zvláště francouzského zasahování v Alžírsku, západního zasahování do záležitostí rozvojových zemí, ale také i zasahování Sovětského svazu ve střední a východní Evropě a ve Střední Asii – posílení vztahů z Čínou a obavy z napětí mezi lidovou Čínou a západními zeměmi. Čínský předseda vlády Čou En-laj mimo jiné podepsal prohlášení, podle kterého by příslušníci čínských menšin měli být loajální především k jejich domovským státům – podpora Indonésie ve sporu s Nizozemskem o západní část Nové Guineje (v roce 1969 nakonec Indonésie násilně anektovala)
Bandungská konference (1955) • Konference skončila jednohlasným přijetím 10tibodové „deklarace na podporu světového míru a spolupráce“: 1.
2. 3. 4. 5. 6.
7.
8.
9. 10.
Respect for fundamental human rights and for the purposes and principles of the charter of the United Nations Respect for the sovereignty and territorial integrity of all nations Recognition of the equality of all races and of the equality of all nations large and small Abstention from intervention or interference in the internal affairs of another country Respect for the right of each nation to defend itself, singly or collectively, in conformity with the charter of the United Nations (a) Abstention from the use of arrangements of collective defence to serve any particular interests of the big powers (b) Abstention by any country from exerting pressures on other countries Refraining from acts or threats of aggression or the use of force against the territorial integrity or political independence of any country Settlement of all international disputes by peaceful means, such as negotiation, conciliation, arbitration or judicial settlement as well as other peaceful means of the parties own choice, in conformity with the charter of the United Nations Promotion of mutual interests and cooperation Respect for justice and international obligations
Bandungská konference (1955) • Konference zdůraznila potřebu rozvojových zemí snížit hospodářskou závislost na rozvinutých zemích výměnou technické pomoci a odborníků v rámci rozvojových projektů • Bandungská konference (1955) byla následována Konferencí solidarity afro-asijských národů v Káhiře (1957) a Bělehradskou konferencí (1961), na které bylo oficiálně založeno Hnutí nezúčastněných (Non-Aligned Movement - NAM)
Hnutí nezúčastněných Non-Aligned Movement (NAM)
