AFRICKÁ KULTURA P írodní podmínky, historie, náboženství Autor: Jan Kochan
Struktura přednášky 1. Přírodní podmínky – – – –
Zeměpisné vymezení Geografická charakteristika Podnebí Vegetace
2. Historie –
domorodé íše, kolonialismus, dekolonizace
–
charakteristika a rozší ení náboženství v Africe
3. Náboženství
Afrika – původ jména Několik možných původů:
– Staroegyptské „n’fr“ (dobrý, pěkný, vznešený, dokonalý) + latinská ( ímská) p ípona „-ca“ (země nebo stát) – ímská provincie Africa terra vytvo ená ve Ň. století p ed n. l. – Možná odvozenina od latinského „aprica“ (slunečná) – Historik Leo Africanus (1488-1554) – p edpona „a-“ + ecké slovo „phrike“ (chlad a hrůza) = země bez chladu
Zeměpisné vymezení
• 54 nezávislých států • 49 SSA + 5 AfS • 48 na kontinentu + 6 ostrovních • Rozloha: 30 320 672 km2 • Počet obyvatel: 1 1Ň4 6řŇ 1řŇ (z toho SSA 948 814 470) – odhad CIA pro pol. 2014 – – – – –
AfZ = 369 123 550 AfST = 116 856 879 AfV = 291 874 685 AfJ = 170 959 356 AfS = 175 877 722
• Hustota zalidnění = ň7,1 os./km2 (SSA 38,6 os./km2) • HDP/obyv.: 3 140 USD (SSA 2 459 USD) – odhady CIA pro rok 2013
Geografická charakteristika • St ední nadmo ská výška 750 m. n. m. (Evropa asi 290 m. n. m.) • Většinou jde o mírně zvlněnou krajinu místy p erušenou jednotlivými kopci nebo poho ími. • Rozeznáváme pánve, náhorní plošiny, nížiny, hory, zlomy
Fyzickogeografická charakteristika Afriky
Podnebí • Tropický pás • Rovnoměrně podél rovníku, takže nejsou v rámci kontinentu p íliš velké rozdíly v teplotách • Nejvýznamnější rozdíly způsobené rozdíly v množství srážek • Rozeznáváme: tropické deštné lesy, vlhké subtropické klima, st edozemské podnebí, savany, stepi, pouště, vysočiny, p ímo ské klima
Vegetace • V závislosti na podnebí a dalších podmínkách • Rozeznáváme: pouštní vegetaci, vegetaci pouštních oáz, polopouštní vegetaci a stepi, tropickou savanu a les, tropické deštné lesy, horskou vegetaci a louky, st edozemní lesy a zakrslé porosty, vegetaci Sahelu
Satelitní snímek Afriky
Madagaskar
Kongo (Brazaville)
Provincie Natal, Jižní Afrika
2. Historie
• Zdroj map: McEVEDY, Colin. The Penguin Atlas of African History. London: The Penguin Group, 1985.
•Pangea = Laurasie + Gondwana
•Laurasie = S
Am + E + S As
•Gondwana = J Am + Af + Írán + Indie + JV As + Austrálie + Antarktida
• Dvě trhliny
1.Oddělení Arabského poloostrova a vznik Rudého mo e 2.Trhliny ve východní Africe, vznik velkých jezer
•Vývoj australopithéků (p ed ň,75-1 milionem let) •Homo habilis (vznikl p ed Ň miliony let)
•Homo erectus (vznikl p ed 1,ň miliony lety, v období p ed 0,5 milionem let jediným druhem hominida) •Roší il se na ostatní kontinenty (Evropa, Čína, Indonésie, severní Afrika)
•Asi p ed 1Ň0 000 lety – vznik staršího homo sapiens •Asie p ed 100 000 lety vznikl moderní homo sapiens sapiens. Začíná se rozši ovat z Afriky do Asie, Austrálii dosáhl p ed 50 000 lety. •Evropu osídlil p ed asi 30 000 lety (vyhubil zde neandrtálce)
Afrika – kolébka lidstva
• Geneticky malé rozdíly mezi neafrickými rasami • V Africe 4+1 skupiny obyvatel 1. Černoši (pův. Z Af, velcí, široké nosy) 2. Nilosahařané (velcí a černí, ale užší)
3. Pygmejové (Konžská pánev, asi jen 137 cm) 4. Křováci (asi 157 cm). 5. Afro-Asiaté (p istěhovalci)
•Paleolit a mezolit = lov a sběr •Neolit (od 7000 p ed n. l.) = neolitická revoluce •Do Afriky postupně (severoafrickým pob ežím, údolím Nilu a pásmem Sahelu) •Vznik egyptské civilizace
•Egypťané ztratili kontrolu nad Núbií kolem roku 1000 p ed n. l. •Asy ané si podrobují území Egypta, začátek doby železné
•Féničané zakládají osady na pob eží St edozemního mo e (nap . Kathágo)
•Perská íše nástupcem íše asyrské. •Růst Karthága
•Boj ímské íše s Karthágem •334-ňŇ5 p ed n. l. – Alexandr Makedonský dobyl perskou íši. •Jeho íše se po jeho smrti rozpadla (Ptolemájovci, Seleukovci...)
•Kultura Nok v S Nigérii (zpracování železa)
•Rozmach ímské íše •Začátek expanze černochů (Zande a Bantu) do st ední, východní a později i jižní Afriky (zemědělci, zpracování železa)
•Další ší ení Bantuů •Sanové a Pygmejové ustupují
•Začátek íše Axum
•V paleolitu asi jen 5 milionů lidí na světě •Kolem 5000 zavedení zemědělství – populační růst •Kolem roku 200 asi Ň0 milionů lidí v Africe
• 3. století n. l. – ímská íše ztrácí dech
• 395 – rozdělení ímské íše • 476 – zánik íše západo ímské (nápor Gothů a Vandalů) • Upevnění íše axumské (Habeše), která rozbila merojskou íši na ň království • Pokračující expanze Bantuů • P íchod Malgašů z oblasti Indonésie.
• 6. století – rozmach íše byzantské • Rozší ení k esťanství do oblasti Núbie
• 1. polovina 7. století – vznik islámu a začátek rozši ování arabské íše (640642 Egypt, 642-647 Tripolsko a Kyrenaika)
• 670-683 - neúspěšný pokus Arabů o ovládnutí Maghrebu • 694-705 - začlenění Maghrebu (711 Pyrenejský poloostrov) • Vznik transsaharského obchodního spojení s íší Ghana (Berbe i z kmene Sanhaja s použitím velbloudů) • Faras pohlcen Dongolou
• Vytvo ení dvou dalších transsaharských cest.
• Vznik dalších íší – Kanem (Kanuriové), Songhaj, Ghana (Soninke) a Mali (Malinke neboli Mnadingo)
• Rozši ování islámu transsaharskými cestami.
• Odtržení území v severní Africe od íše Fátimovců (řŘ0 Maroko, 1014 Ziridové ve východním Alžírsku, 1049 TuniskoTripolsko) • Rozši ování vlivu muslimské sekty Almorávidů mezi sanhájovými Berbery.
• Další rozší ení íše Almorávidů. • 10. století – Arabové zakládají obchodní stanice na východním pob eží. Většinou nebyl jejich vliv na místní obyvatelstvo p íliš velký.
• Polovina 12. stol. – rozpad íše Almorávidů. • Na jejich místo podobná náboženská sekta Almohadů. • Rozší ení islámu do království Kanem. • Vznik muslimského království Shoa (rival Habeše).
• Během 1ň. století se íše Almohadů rozpadla na samostatná království v Tunisku, Alžírsku a Maroku. • Nárůst dosud největší a nejbohatší íše na st edním toku Nigeru – íše Mali. • Vznik šonské íše Zimbabwe u nalezišť zlata.
• 1276 – království Dongola podlehlo náporu egyptských mamlúků.
• Úpadek íše Mali – ztráta kontroly nad Songhajskou íší a Senegalem. • Expanze pasteveckých Fulbů. • Nová naleziště zlata na Černé Voltě a v Akanském pralese. • Založení království Bornu králem uprchlým z Kanem. • Islám rozší ený v celém pásu Sahelu (často se zde však prolíná s domorodými vírami).
•
Čí ané schopní stavět obrovské džunky a plout s nimi po Indickém oceánu (1417 návštěva Afriky, čínský dvůr však neměl zájem na těchto plavbách, takže se neopakovaly).
•
Portugalci p išli s novým typem lodi (karavelou). Portugalský král Jind ich Mo eplavec (1ňř41460) měl zájem na námo ních objevech (1415 objevení Ceuty, 1420 Madeiry, 1431 Azor, 1434 plavba za mys Bojador a potom dál podél afrického pob eží). V roce 1460 dosáhli Portugalci pob eží dnešní Sierry Leone (zde p ímá účast na obchodu se zlatem – snaha o vyloučení transsaharského obchodu).
• Úpadek íše Mali a růst íše Songhaj na st edním toku eky Nigeru.
• 1469 – portugalská koruna udělila na 5 let obchod s Afrikou na jih od Arguin lisabonskému obchodníkovi Gomezovi (jeho kapitáni pokračují v objevování afrického pob eží).
• 1482 – založena portugalská pevnost Elmina. • 1482-86 – Diogo Cão (ústí eky Zairu, až k mysu Svaté Kate iny). • 1487-88 – Bartholomeo Diaz (obeplul mys Dobré naděje)
• 1497-98 – cesta Vasco da Gamy do Indie a zpět
• Expanze Osmanské íše (1516-17 – svržení mamlúků v Egyptě), vytlačování Španělů z pob eží St edozemního mo e. • Portugalci začínají kontrolovat obchodní města na východním pob eží. • Habeš témě vyvrácena sultánem z Adalu (k její záchraně vyslali Portugalci v roce 1541 vojáky v čele s Kryštofem da Gama, synem Vasco da Gamy).
• Vypuzení Španělů Osmanskou íší z pob eží St edozemního mo e. • Expanze kočovných Fulbů v západní Africe.
• Stěhování Arabů z Horního Egypta do Súdánu.
• Snaha Portugalců dostat pod kontrolu Maroko – 1578 bitva u Alkazar el Kebír, kde Portugalci poraženi.
• Marocký král Almansúr („vítězný“) vypravil v roce 1590 vojenskou výpravu, která si podrobila Songhajskou íši na st edním toku eky Niger. Tím získal p ístup ke zlatu ze západní Afriky.
•
Kolem roku 1600 bylo na africkém kontinentě asi 55 milionů lidí, z toho asi 11 milionů severně od Sahary.
•
Subsaharská Afrika poptávala sůl, koně, látky, výrobky ze skla a železa. Platila zlatem a otroky.
•
Tradičním odběratelem otroků arabský svět (hlavně ženy na domácí práce). Od 16. století však začínají s otroky obchodovat evropské mocnosti (vývoz na práci do Nového světa).
•
Odhady: začátek 16. století odvezeny asi 1-Ň tisíce lidí ročně (hlavně do arabského světa), kolem roku 1600 5 tisíc (už hlavně do Nového světa), kolem roku 1700 50 tisíc lidí ročně. Nejvíce kolem roku 1780 (asi 100 tisíc lidí ročně).
• 1652 – založena nizozemská Kapská kolonie na jihu Afriky. • Portugalská kontrola nad východoafrickými obchodními městy skončila zásahem Ománu. • Portugalci si však pod ídili království Mutapa (1633).
•
Postupné slábnutí Osmanské íše (vatvá ení relativně nezávislých center v oblasti Maghrebu).
•
Na prodeji otroků založeno fungování některých pob ežních útvarů (nap . jorubské království Oyo).
•
2. polovina 17. století – rozpad konžského království a íše Mutapa (ta nahrazena šonským královstvím Butua).
•
Začátek francouzské expanze v oblasti Senegalu.
•
Ustavení ománské kontroly nad východoafrickými obchodními městy (po t íletém obléhání Mombasy v letech 1696-98).
• Nezávislost částí severní Afriky na Osmanské íši (1705 Tunisko, 1710 Alžírsko, 1714 Tripolsko). • Pozvolný rozvoj búrské kolonie (Búrové = nizozemští osadníci a jejich potomci) a rozši ování do vnitrozemí. • P íchod válečných tutsijských klanů z horního Nilu na území dnešní Rwnady a Burundy, kde se z nich stala kasta vládnoucí místním bantuským kmenům nazývaným Hutuové. • Ašantové začínají rozši ovat svoji kontrolu nad akanskými kmeny.
•
Jižní hranice islámu už poměrně stabilně zahrnuje pás Sahelu.
•
1776-86 – vytvo ení teokratických fulbských států (Futa Toto, Futa Džallon a Khaso) v oblasti Senegalu.
•
1798-1801 – Napoleonova výprava do Egypta s nejasným cílem (Britové však kontrolují St edozemní mo e a porážejí Francouze v námo ní bitvě u Aboukiru). Napoleon (1799) a později i jeho armáda (1Ř01) se z Egypta stahují.
•
Expanze Búrů do vnitrozemí vedla k první (1779-81) a druhé (1793) tzv. kafírové válce s kmenem Xhosa.
•
Francouzsko-britské soupe ení vedlo k zabrání Kapské kolonie Británií (poprvé v roce 1795, s definitivní platností od roku 1808).
• Kolem roku 1800 bylo na africkém kontinentu asi 70 milionů obyvatel, z toho asi 10 milionů severně od Sahary. • Kromě toho černí Afričané dovezení do Nového světa tam v tomto období vytvá eli komunitu 5 milionů lidí. • V 80. letech 18. století bylo každý rok odváženo z Afriky asi 100 tisíc otroků do Nového světa. To byla asi polovina ročního p írůstku obyvatel kontinentu.
•
Afrika byla dlouho neprobádaným kontinentem, protože jen málokterý běloch p ežil v africkém vnitrozemí delší dobu (p edevším kvůli malárii). Evropané se omezovali (snad s výjimkou Kapské kolonie, kde byli p íznivější podmínky) na p ítomnost na africkém pob eží.
•
Kolem roku 1Ř00 bylo možné zmapovat jen asi čtvrtinu rozlohy subsaharské Afriky.
•
Velkými otázkami bylo pro Evropany, kde pramení Nil, kam teče Niger a odkud p itéká Kongo.
•
P íkladem objevitelské expedice v tomto období mohou být 2 neúspěšné výpravy Mungo Parka (1795-ř6 a v roce 1Ř05), které měly zjistit, kam teče Niger (zda do Čadského jezera nebo do delty v Guinejském zálivu, která byla známá jako „Olejové eky“).
•
1818-28 – Zuluové na jihu Afriky pod vedením náčelníka Šaka napadají okolní kmeny, což vyvolává migraci těchto kmenů co nejdále od nich.
•
Pokračování rozmachu fulbských džihádů v západní Africe.
•
1804 – Osman dan Fodio (Fulba z Hauska) rozší il svoji kontrolu nad hauskými městskými státy a jejich okolím a založin sokotský kalifát.
•
Za krále Radama I. (1810-ŇŘ) bylo rozší eno království Merina i do vnitrozemí Madagaskaru.
•
K obnově po ádku v Egyptě po stažení Napoleonovy armády byl vyslán turecký generál Muhamed Ali. Ten reorganizoval egyptskou armádu a zahájil svoji expanzivní politiku (obnovil po ádek v Arábii, zaútočil na oblast Núbie) doprovázenou správními reformami, výstavbou škol aj.
•
Z důvodu údajné neurvalosti vůči svému velvyslanci vyslali v roce 1830 Francouzi invazní oddíly do Alžírska.
•
1807 – Britové zakázali ve svých dominiích obchod s otroky a v roce 1808 vyslali do oblasti Guinejského zálivu námo ní eskadru, která měla hledat lodě podez elé z p evážení otroků (bez ohledu na zemi původu těchto lodí) a tyto otroky propouštět. Tím začalo klesat množství otroků vyvážených z Afriky, což snížilo p íjmy na atlantickém pob eží Afriky, které bylo do obchodu zapojeno.
•
V roce 17řŇ Britové založili Freetown a v roce 1ŘŇ1 byla americkou charitou založena Monrovia – do těchto dvou osad byly dováženi otroci, kte í získali svobodu v Novém světě, nebo otroci ze zadržených lodí v Guinejském zálivu.
•
Neshody búrských osadníků s britskou správou Kapské kolonie (mimo jiné kvůli britským snahám omezit otroká ství) vyústily v tzv. Velký trek (vystěhování asi 10 tisíc Búrů z Kapské kolonie na severovýchod v letech 1835-40), p i kterém se Búrové dostávali do konfliktu se Zuly i dalšími místními kmeny. V roce 1Řňř se jim však poda ilo vyhlásit nezávislou republiku Natal.
•
Francouzi si podrobili pob ežní oblasti Alžírska.
•
V roce 1Řň5 obnovila Osmanská íše kontrolu nad Tripolskem.
•
Pokusy egyptského vládce Muhameda Alího podrobit si celou Osmanskou íši narazily na odpor evropských mocností, které chtěly spíše zachovat status quo.
•
1840 – ománský sultán p estěhoval svoje sídlo z Arabského poloostrova do Zanzibaru.
•
1842 – Britové obsadili búrský stát Natal a většina Búrů ho proto opustila. Založili Ň další republiky, totiž Transvaal a Oranžský svobodný stát, které Britové v letech 1852 a 1854 uznali.
•
1847 – zlomen odpor Alží anů vedených Abd al-Kádirem proti francouzské okupaci, což umožnilo větší p íliv evropských p istěhovalců.
•
Evropská p ítomnost v Africe byla v této době stále velmi omezená. Větší zastoupení bylo jen v Alžírsku (asi 170 tisíc) a na jihu Afriky (140 tisíc v Kapsku, 30 tisíc v búrských republikách a asi 7500 v Natalu). V Angole a Mosambiku bylo dohromady asi ň tisíce Portugalců.
•
Francouzi se pokouší zavést p ímou správu v Senegalu a podrobit si al-Hadž Umara, vůdce fulbských džihádů a dobyvatele Kaarty.
•
Po smrti sultána Sajída v roce 1856 se Zanzibar a Omán rozdělily do dvou různých sultanátů.
•
1841 – Francouzi umístili svoje vojenské posádky na ostrově Mayotte v Komorském souostroví a na Madagaskaru.
• 1830-32 – výprava brat í Landerů roz ešila, kam teče Niger. • 1849-55 – Heinrich Barth zjistil, že systém ChariČadské jezero je uzav ený a že eka Benue z Čadského jezera nevytéká.
• 1841-56 – David Livingstone podnikl cestu p es jižní Afriku. Jeho cestopis se stal v Británii bestsellerem a získal mu finanční prost edky na další cesty. • Burton a Speke podnikli cestu k jezerům Tanganjika a Ukerewe.
•
1860 – Speke prozkoumal okolí Viktoriina jezera (jezera Ukerewe).
•
1864 – Samuel Baker se svou ženou objevili jezero Albertovo.
•
1866 – David Livingstone se vydal na od jezera asa k jezeru Tanganjika. V roce 1871 ho našel Henry Morton Stanley ve městě Udžidži. Společně ově ili, že jezero má pouze jeden výtok, totiž eku Lualabu. Stanley se vrátil do Zanzibaru. Livingstone zůstal v Africe a v roce 1Ř7ň tam zem el.
•
1869 – francouzský stavitel Ferdinand de Lesseps dokončil prokopání Suezského kanálu.
•
Ve Ň. polovině 1ř. století zahájen boj o Afriku mezi evropskými koloniálními mocnostmi. Objev účinků chininu proti malárii v roce 1Ř47 umožnil Evropanům větší p ítomnost v africkém vnitrozemí. Evropské mocnosti měly v této době již dost finančních zdrojů, aby vedly i finančně nevýhodné války, a využívaly p i tom svojí technologické p evahy.
•
1874-77 – Stanley opět v Africe. Obeplul Viktoriino jezero (1Ř75), potom jezero Tanganjika (1Ř76) a potom plul po ece Lualabě až doplul do Atlantického oceánu, čímž dokázal, že jde o Kongo a že Nil pramení u Viktoriina jezera.
•
Expanze Egypta za Ismaila (1863-7ř) podél pob eží Rudého mo e (v souvislosti s otev ením Suezského kanálu) a k pramenům Bílého Nilu (Samuel Baker zde pro něj v letech 1Ř71-7ň vytvo il provincii Ekvatórii). Darfur nejprve dobyt armádou egyptského obchodníka s otroky Zubairem a v letech 1874-75 se po sérii různých jednání stal součástí Egypta. Selhal však pokus p ipojit Habeš (1Ř75).
•
Expanzivní egyptská politika však znamenala stále rostoucí zadlužování, takže Ismail nakonec v roce 1Ř75 prodal 44 %ní podíl ve společnosti Suezského kanálu Británii a po porážkách v Habeši vyhlásil v roce 1Ř76 státní bankrot. Egyptský rozpočet se tak dostal pod kontrolu evropských vě itelů, což znamenalo první fázi koloniální závislosti.
•
Zakládání dopl ovacích stanic pro evropské lodě na pob eží Rudého mo e (zvláště po otev ení Suezského kanálu). 1Řňř Aden (Britové), 1862 Obok (Francouzi), 1869 Assab (Italové).
•
Restaurace královské moci proti moci místní šlechty v Habeši za krále Theodora II. v 50. letech 1ř. století. Zadržení britského konzula v roce 1Ř64 však znamenalo vyslání britské armády k jeho osvobození, během kterého se král Theodor zast elil. Jeho nástupce Jan IV. dále upevnil postavení krále a rozší il území Habeše i na úkor Egypta.
•
1861 – Britové zabrali Lagos na pob eží dnešní Nigérie.
•
Al-Hadž Umar z Kaarty si v roce 1Ř6Ň podrobil Masinu.
•
1866 – velitel námezdních vojsk Samori Machel z kmene Mande vytvo il knížectví v dnešní Guineji.
•
Britové vpochodovali do hlavního města ašantského království Kumasi, ale v roce 1Ř74 se zase stáhli zpět.
•
V roce 1867 byly v Kimberley na hranici mezi Kapskou kolonií a Oranžským svobodným státem objeveny diamanty. P íliv britských p istěhovalců nakonec vyústil v zabrání Kimberley v roce 1Ř7ň. a v roce 1876 celého Transvaalu oslabeného boji s místními Bantuy.V roce 1879 se
•
1878 – belgický král Leopold najal cestovatele Stanleyho, aby pro něj uzav el sérii obchodních dohod s místními náčelníky podél eky Kongo.
•
Zintenzívnění „boje o Afriku“.
•
1879-82 – pod ízení kmenů Fangů Francouzi v Gabunu.
•
1879-83 – postup Francouzů v Senegalu k ece Niger.
•
1881 – vyhlášen francouzský protektorát nad Tuniskem.
•
Revoluce plukovníka Arabího v Egyptě v roce 1ŘŘ1 proti zahraničnímu vměšování vedla k britské intervenci do Egypta, který se tak od roku 1ŘŘŇ stal de facto součástí britské koloniální íše.
•
1884 – Německo si nárokuje Togo, Kamerun a jihozápadní Afriku. Vyhlásilo rovněž pochybnou svrchovanost nad zanzibarským sultanátem a sultanátem Witu, což bylo v rozporu se zájmy britskými.
•
K vy ešení sporných otázek svolána na konci roku 1884 Berlínská konference.
•
Od roku 1881 si síly Muhameda Ahmada (zvaného Mahdí – Spasitel) podrobily území horního toku eky Nil.
•
1879-84 – Henry Stanley vytvo il etěz obchodních stanic podél eky Kongo pro belgického krále Leopolda II.
•
1881 – Búrové z Transvaalu svrhli Brity a obnovili svoji nezávislost.
•
1890 – Německo vyměnilo svůj protektorát nad Zanzibarem a Witu a uznání hranic vlivu ve východní Africe s Británií za ostrůvek Helgoland u německého pob eží.
•
Rozší ení britských kolonií v jižní Africe za Cecila Rhodese, jehož agenti podepisovali smlouvy o ochraně s Čwany (Bečuánsko), Ndebely (Matabeleland), Šony (Mašonaland) a za ekou Zambezi (k jezeru asa). Tím padly portugalské plány na propojení Angoly a Mosambiku.
•
1888 – Francouzi anektovali Futa Džallon.
•
Italové dokončili zábor Eritreje a dohodli s Brity zabrání somálské části Zanzibaru. To jim vnuklo myšlenku na zabrání Habeše. Po smrti krále Jana (zabitého v bojích s mahdisty) p iměli nového krále Menelika k podepsání smlouvy, která uznávala „speciální zájmy“ Italů v Habeši.
Cecil Rhodes (1853-1902) britský podnikatel (vlastník diamantových polí v Jižní Africe a majitel společnosti De Beers Mining Company) a politik rozkročený od Káhiry až po Kapskou kolonii
•
1896-98 – Britové porazili mahdistický stát na území dnešního Súdánu.
•
1898 – fašodská krize (britské a francouzské jednotky na sebe narazily u Kodoku, později známého jako Fašoda, v jižním Súdánu. Britský kapsko-káhirský plán (propojení britských kolonií v Africe ze severu na jih) tak narazil na francouzský plán propojení francouzského Somálska (dnešní Džibutsko) s francouzskými koloniemi ve st ední a západní Africe. Francie nakonec ustoupila a stáhla svoje jednotky ze sporného území.
•
V roce 1Řřň si Francouzi pod ídili území Ahmada z Kaarty a v roce 1898 i Samori Machela. Tento tzv. Francouzský Súdán spojily s Pob ežím slonoviny a provincií Dahomey v roce 1895 do Francouzské západní Afriky.
•
1900 – Francouzi vytvo ili propojení mezi územím Alžírska, Francouzskou západní Afrikou a Francouzským Kongem.
•
Pokus Cecila Rhodese o p evrat proti Búrům v roce 1896 vyústil v ozbrojený odpor a obsazení búrských států britskou armádou v roce 1ř00. Na tom se nic nezměnilo ani během dalších dvou letech guerillové války vedené Búry proti britským jednotkám.
•
1895 – Francouzi dobyli většinu Madagaskaru.
•
1896 – Italové poraženi habešskou armádou v bitvě u Adowy a museli uznat habešskou nezávislost.
•
1902-14 – období konsolidace evropských koloniálních íší. Většina hranic nabývá dnešních podob.
•
1905-06 a 1911 – dvě tzv. marocké krize (spor o to, kdo bude vládnout v Maroku). Vy ešeno rozdělením Maroka mezi Francii (asi 90 % území) a Španělsko (10 %). Německo získalo jako kompenzaci část území Francouzské rovníkové Afriky.
•
1910 – vznik Francouzské rovníkové Afriky (spojení Francouzského Konga a Čadské kolonie).
•
1901-03 – Britové si podrobují severní Nigérii.
•
1910 – vytvo ení Jihoafrické unie spojením Kapské kolonie, Natalu, Oranžského svobodného státu a Transvaalu.
•
1911-12 – Italové p evzali od Turků pob eží Tripolska a Kyrenaiky, nicméně nepoda ilo se jim proniknout do vnitrozemí.
•
Německo ztratilo v důsledku porážky v první světové válce všechny svoje kolonie. Británie získala Jihozápadní Afriku (dnešní Namibie) a Německou východní Afriku (Rwnada a Burundi však pod správu Belgie). Francie získala Kamerun (jeho část také p ipojena k britské Nigérii). Togo rozděleno mezi Británii a Francii. Všechna tato území spravována jako mandátní území Společnosti národů (v praxi však žádný rozdíl oprpti jiným koloniím).
•
Sultán z Dárfúru, který během první války vyzýval k džihádu proti spojeneckým silám, byl zabit a jeho země p ipojena k Súdánu.
•
Sanuské bratrstvo úspěšně bojuje s Italy v libyjském vnitrozemí, odpor zlomen až na konci Ň0. let Ň0. století.
•
1935/36-41 – Italové okupují Habeš a části britské východní Afriky. V roce 1ř41 však z celé východní Afriky vytlačeni, podobně tak byli v roce 1ř4ň vytlačeni z Libye, která byla obsazena Velkou Británií (Tripolsko a Kyrenaika) a Francií (Fezzán).
•
1948 – v Jihoafrické unii zvítězila ve volbách p evážně búrská Národní strana, která aplikuje svoji politiku apartheidu (vyloučení černých obyvatel na politické a hospodá ské moci a oddělený vývoj ras).
•
1952 – na základě rozhodnutí OSN byla Eritrea federativně p ipojena k Etiopii.
Nezávislost afrických zemí
•
Od 50. let – nabývá na rychlosti proces dekolonizace.
•
1951 – Libye.
•
1952 – egyptský král Farúk svržen p evratem armádních důstojníků.
•
1954 – vypuká válka za nezávislost Alžírska.
•
1956 – Súdán, Tunisko a Maroko.
•
1956 – Egypt znárodnil společnost Suezského průplavu, následná intervence Izraele, Velké Británie a Francie jasně odsouzena mezinárodním společenstvím.
•
1957 – Ghana.
•
1958 – Guinea.
•
1960 – Nigérie, Mauritánie, Francouzský Súdán – Mali, Niger, Senegal, Horní Volta, Pob eží slonoviny, Togo a Dahomey, Čad, Ubangi-Šari (St edoafrická republika), Kamerun, Gabun a Kongo, Belgické Kongo, obě části Somálska (britská a italská) a Madagaskar.
Africké státy socialistické orientace
•
60. léta – pokračuje proces dekolonizace.
•
1961 – Sierra Leone, Tanganjika, britská část Kamerunu. Sjednocená arabská republika (Sýrie+Egypt, 1958-61) se rozpadla.
•
1962 – Uganda, Burundi a Rwanda. Ukončena válka v Alžírsku, které také vyhlásilo nezávislost. Zrušena etiopská federace a vyhlášen unitární stát.
•
1963 – Ke a, Zanzibar.
•
1964 – Zambie (bývalá Severní Rhodésie), Malawi (bývalé asko). Zanzibar spojen s Tanganjikou do Tanzanie.
•
1965 – Gambie.
•
1965 – asi Ň50 tisíc bílých obyvatel Jižní Rhodésie vyhlásilo nezávislost. Začal zde být zaváděn rasistický režim po vzoru Jižní Afriky.
•
1966 – Botswana, Lesotho.
•
1966 – OSN zrušila mandát Jižní Afriky na správu Jihozápadní Afriky, nicméně Jižní Afrika odmítla toto území opustit.
•
1968 – Svazijsko, Rovníková Guinea.
•
1969 – Španělé vrátili Maroku Ifni.
•
V afrických státech se dostávají k moci nejrůznější režimy. Mnohé státy mají problémy se státní identitou a jednotou země.
•
Po karafiátové revoluci v Portugalsku (1974) získaly portugalské kolonie nezávislost (Kapverdské ostrovy, Guinea-Bissau, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Angola a Mosambik).
•
V Angole a Mosambiku pokračovaly dekolonizační války jako války mezi různými frakcemi o moc ve státě.
•
Stažení Portugalců oslabilo vládu bělochů v Jižní Rhodésii, takže v roce 1ř7Ř souhlasili s principem vlády většiny. P echod dokončen v roce 1řŘ0, kdy se k moci dostal vůdce šonské většiny Robert Mugabe.
•
Španělská Sahara okupována Marokem a Mauritánií (1ř75/76). Mauritánie se však v důsledku ozbrojeného odporu hnutí POLISARIO v roce 1979 stáhla.
•
Od roku 1ř6Ň musela etiopská vláda čelit ozbrojenému boji Eritrejců za odtržení. V roce 1ř74 byl marxistickým p evratem svržen etiopský císa a monarchie. V letech 1ř77/7Ř musela Etiopie čelit pokusu Somálska o p ipojení etiopské provincie Ogaden obývané p evážně etnickými Somálci.
•
1971-79 – hrůzovláda Idi Amina v Ugandě.
•
1975 – nezávislost Komorského soustroví. Dahomey změnil název na Benin.
•
1977 – nezávislost Francouzského Somálska (Džibutska).
•
1983 – zavedení islámského práva šaría na celém území Súdánu znamenalo obnovení občanské války, která trvala až do roku Ň005.
•
1989-97 – válka v Libérii.
•
1990 – vyhlášena nezávislost Namibie.
•
1991 – svržena marxistická junta v Etiopii a v roce 1řřň vyhlášena nezávislost Eritreje.
•
1991-2002 – válka ve Sier e Leone.
•
1992 – ukončena válka v Mosambiku.
•
1994 – výbuch etnického násilí a genocida ve Rwandě.
•
Definitivní konec apartheidu v Jižní Africe v roce 1994, prezidentem zvolen Nelson Mandela.
3. Náboženství • Nejrozší enějším náboženstvím v Africe je islám. • K esťanství rozší eno ve st ední a jižní Africe. • Domorodá africká náboženství se liší kmen od kmene, rámcově je můžeme rozdělit na polyteistická a animistická. • Islám i k esťanství jsou nez ídka vyznávány současně s domorodými vírami a dochází k míšení náboženských tradic.