I ZPRACÍNAŠICHČTENÁŘŮ J I Zaifmavosti odevšad J KAMARÁDI
JE PAVOUK
V malé sv�tničce u Sudů bylo ticho. Panl Sudová cosi vyJ!vala a jej! čtrnáctiletý synek Pavel se svým kamanl.dem Jarkou dostavovali krásný model letad la. Jarnl slunko se mile usmívalo do oken a, vábilo chlapce do přírody. Ti v§ak odolali a tím piln�ji se pustili do práce. Již se těšili, až budou své "éro" pouštět na vrchu Kleňáku za vesničkou. "To budou kluci koukat a závidět," myslili si a usmáli se na seoe. Ještě před dvěma měsici byl by Pavel, syn úřed níka, s Jarkou, chudým sirotkem, ani nepromluvil. Byl pyšný a kamarádil se jen se synky bohatšich sed láků. Přlhoda která se udála na kopci za jejich dědi nou minulou zimu, spojila Pavla s Jarkou ve dva věr né kamarády. ť:erstvě napadaný snížek se jiskřil v zlatých pa prscích slunečnich. Na Kleňáku bylo živo. Od jeho temene až k úpatí a ještě kus po silnici, vinoucí se okolo kopce k vesnici, vedla klouzačka. Vedle ní, pod vrchem, jako hlldač, stál velký sněhulák. Vedle něho se krčil sirotek Jarka. Smutně hleděl na bohat §!, ves�le sáňkujicí kamarády. Sám saně neměl. Ne přívětivá teta, u které byl od smrti svých drahých ro dičů, i tu radost mu odepřela. Z houfu skotačídch děti nahoře zazněl hlas Su dovic Pavla: "Pozór, kluci, ted' jedu sám a budete vidět, že dojedu nejdál!" Nasedl na své krásné ro hačky a jako vitr jel dolů. Tu po silnici od vsi, na kterou měl Pavel pr4vě vjet, vyfltilo se auto. Ho§i na kopci ztrnulí. I Jarka pochopil Pavlovo nebez pečí. Bez rozmýnení se opřel o sněhuláka a povalil ho pfes klouzačku. Pavel do něho v největší rych losti najel. Vylétl velkým obloukem se sanl a padl do kyprého sněhu. Byl v�ak zachráněn. Vstal, oklepal se sebe sn!h a podal Jarkovi ruku se slovy: "Jarou§i, děkuji ti za to." Od té chvUe nebylo v dědině lepšlch kamarádů nad Pavla a Jarku. M. Stejskalová, III. tl. trojlřídnl ob. 1-koly, D,.ažiéky.
I �tošit
-
průkopnik pořádku
I
UTOPIL SE VE STROM! Zvláštnl neštěstl se stalo v portugalské vesnici. Je den hoch §el do lesa vybirat vrány. Když se nevrátil ani do večera, bylo po něm pitráno. Po dlouhém hle dání byl nalezen v dutém stromě, do něhož spadl po hlavě. Dutina stromu byla naplněna vodou, hoch utonul.
v
niž
KŘIŽÁK JEDOVAtÝ?
Kousnuti pavouka křižáka je zpravidla nebezpeč né jen nefmenJ!m zviřátkům, mouchám a muškám. Ale přesto musíme křižáka označovati za jedovatého, nebot každým jeho kousnutím se dostává do rány ne patrnt kapička jedu. Křižák je i jinak jedovatý. Celé jeho tělo je prostoupeno jedovatými látkami. Bylo dokázáno, že v těle samičky křižáka je tolik prudké ho jedu, že by vystačilo na otrávení tisíc koček. Vý tažek, získaný z rozhněteného těla křižáka, je tedy hodně piisobivým jedem a může být nebezpečný111 i člověku. Křižák - jedovatá je jen samička křižá ka - je jedovatý pouze v určitých obdobích; v létě nenl v jejich těle žádný jed. Teprve na podzim, kdy počíná samička klásti vajíčka, objevl se v jejím těle jed. I vajíčka a z nich vyllhll pavoučci jsou jedovatí. AUTOSTRADA NA JAVĚ
·
Holandská správa vybudovala na ostrově Javě automobilovou silnici, která je zároveň největšl asij skou silnicí. Vede na sopku Papandajan, vysokou 2500 m. Začíná ve městě Bandoengu a celá její dél ka měří 80 km. Zprvu vede kultivovaným krajem plantáží, který pak až do výše 700 m přechází v sub. tropickou floru a pralesy. Se stoupající výškou sil nice ubývá vegetace. Do výše 2500 m roste pouze dub a stromy vavřínové. Na svazlch sopky Papanda janu kvetou i alpské rostliny a vůbec celý vůkolnl kraj je vyhlášen svou bohatou přírodní krásou. Ve vý§i 2400 m je postavena vulkanologická laboratoř. Ta. pozoruje činnost sopky a při př. lpadném nebez pečí výbuchu uzavře silnici, automobilisty hodně na v§těvovanou. Poslední výbuch Papandajanu, sopky automobilistů, jak jí začali nyní říkat, udál se roku 1924. Zemětřesení na Javě jsou silná, ale řldká. v· nedávné minulosti bylo tu v činnosti 14 sopek. S LUKEM A
SíPY NA
LOV
Vyjít si v dnešní moderní době přesných pušek na lov s lukem a šipy, zdálo by se nám hodně podivné. A přece je ve Spojených státech už jedenáct státd, v nichž se v určitých reservacích sml lovit pouze tlmto zastaralým způsobem. Použivánf střelných zbrani je tam vdbec zakázáno. Ale i tento způsob lovu na§el své četné příznivce. Na tuto myšlenku při šel K. F. Buryce, občanským povoláním zástupce po jišťovny, ale jinak vášnivý lovec. Svůj úmysl usku tečnil a sám obstaral potřebné zbraně. Lovec šípem musí být velmi doble vycvičen, aby be;zpečně a rychle zvlře usmrtil. Musí mít jako astat ni lovci honebnl povolení a kromě toho musl před zvláštni komisi dokázat, že uml nejen šíp vystřelit, ale také jím zasáhnout. Spatný zásah mohl by být střelci někdy nebezpečný, zvláště u poraněné a roz zuřené vysoké zvěře.
"Pánové, pánové, " pravil malý Smitlcy, slčží pravil šedivý pán, který vsto�pil nedávno do sa potlačuje zívání, "říkáte-li tomuhle z(tbava, lonu. Byl to předseda klubu. tak bych raději scdčl na hřbitovv." "Vypravovat? " opakoval John a bolestný Bylo to v . kuřáckém salonu Pánského klubu rys se mu objevil na tváři. "Vypravovat? To v Halifaxu v Novém Skotsku. Táhlo už na znamená prožít znovu všecku tu hrůzu . .. " půlnoc, v saloně bylo ještě plno, ale zábava . "Pak ov km na tom netrváme," prohlásil vázla. Vlastně nebylo, co by vázlo, zábava se předseda. dosud nerozproudila. A už táhlo na půlnoc! "Ale ne!" vzmužil se John, "nenechám si Malý, veselý Smitley byl zoufalý: skoro půl . to pro sebe. Musím vám to povědět. Ano, noc a on se ještě nedověděl ani jedinou malou musím!Už dávno jsem vám to měl povědět!" historku, které tu jindy bujely jako houby po "Bylo to zrovna před rokem, zrovna v ten dešti a které měl tolik rád. hle nepříjemný podzimní čas. Nevlídná říj- nová noc . . . vítr . . . dešé . . . u mého krbu Několik pánů vzhlédlo. bylo tak útulno. Cítil jsem se velmi šťasten, že "Smitley má pravdu! Sedíme tu jako po sedím doma v teple. Spát se mi nechtělo a tak hřební bratrstvo. Vypravujte někdo něco!" jsem si umínil, že si ještě trochu pohraji se "Mám nápad!" zvolal Dicky; "vypravujme svou vysílačkou. Jsem náruživý radioamatér, každý o svém největším dobrodružství. " u své vysílačky prožívám nejmilejší chvíle. "Výborně, výborně!" tleskal malý Smitley, Tenkrát jsem měl právě v práci jakéhosi "to je přece nápad!" Australana. Asi třikrát jsem ho chytil v bzu "Tak tedy začni!" pobízeli ho se smíchem čáku, ale ne a ne se s ním dorozumět. ostatní. Nařídil jsem si stroje a napjatě naslouchám. Ale jak by mohl Smitl
Krosha M. Nováka, Praha.
, .. již stihla fluny a bere lidi na palubu. M. Č.
59-24
Ale najednou . . . bylo to, jako by blesk ude řil z čista jasna vedle mne, bzučák vydal zlo věstné zvuky . .. Tři krátké, tři dlouhé, tři krátké . . . S-0-S .. . S-0-S .. . Z prohlubnč noci se ozvalo zoufalé volání o pomoc! Slyšel jsem to po prvé, pochopíte tedy moje rozrušení. Přerušil jsem ihned práci a naslouchám. Sáhl jsem po seznamu značek. Hrozné S-0-S se ozývalo stále. A hned v zápětí K-G-1-S. Zjistil jsem si snadno. K-G-1-S, to je značka lodi »New World«. (Nový svět.) Pochopil jsem. Loď New World je v ne bezpečí. Sta lidských životíi možná. S-0-S . . . bzučelo to temně a teskně, S-0-S, de K-G-L-S . . . Q-R-T ... zastavte všecka spo jení, C-Q, výzva všem, buďte připraveni! Byl jsem připraven. A vtom už další volání: S-0-S... de K-G-1-S... voda v podpalubí... S-0-S ...všecky pokusy marné . ; . S-0-S .. . Vykřikl jsem. Voda v podpalubí, všecky čerpací pokusy marné. Na širém moři se po tápí loď. Vím o 'tom, sleduji tu hrůzu, jako bych seděl na nešťastné lodi, a nemohu pomoci... Ale přece!Mám vysilač, pokusím se o spojení. S-0-S . . . pobřežní stanice neodpovídají, snad porucha .. . volejte sám .. . S-0-S . . . voda v radiofonní kabině . .. S-0-S . . . muž stvo a cestující v záchranných člunech, na moři bouře . . . S-0-S ... Bylo mi všecko jasné. Radiooperatér na lodi
»New World«, snad už po kolena ve vodě, zoufale a marně hledá spojení s pobřežními stanicemi, aby se dovolal jejich pomoci. Sta nice neodpovídají- a tu ten neznámý, zatím co ostatní jsou už v záchranných člunech, svo lává pomoc, když je ohrožuje nové nebezpečí. Dal jsem se do práce. Vysílal jsem do noci prosbu o záchranu ohrožených, o záchranu lodi. Dříve jsem ještě stručným dotazem zjistil zeměpisnou polohu lodi New World. Byla ne příliš daleko pobřeží. Volám. Jednou, dvakrát, třikrát .. . Koneč ně!Konečně odpověd'! Uhelná loď, plující asi pět mil jižněji od lodi New World, se mi hlásí. Sděluji jí, čeho třeba. Odpovídá, že obrací udaným směrem a udělá, co bude moci. Oddychl jsem si! Tedy přece naděje! Snad dopluje uhelná loď včas, dříve, než moře po hltí záchranné čluny. Snad zachrání i radio telegrafistu. Podal jsem mu stručnou zprávu. New World se mi ihned ozval. Z bzučáku se ozvalo stručné: Děkuji. Potom nastalo ticho. Hrozivé ticho, záludné, děsivě němé .. . Pokusil jsem se ještě tři krát o spojení s New Worldem. Bez výsledku. Zavolal jsem uhelnou loď. Hlásila dobrou zprávu: dostihla čluny a bere lidi na palubu. Všichni budou zachráněni. Na pomoc už při jíždí také nedaleká majáková loď. Přivolal ji radiotelegrafista z uhelné lodi. " John se odmlčel. "Nu- a? " tázal se kdosi tiše. "Ráno za svítání, " končil John, "jsem za chytil hlášení z pobřežní stanice. New World se potopil ve dvě padesát tři po půlnoci. Ra diotelegrafista zůstal na palubě .. . Jeho »děkuji« bude mi vždy zníti v uších... Nikdy na to nezapomenu . . . Jak bych mohl zapomenout posledního vzkazu hrdiny, který konal svou povinnost do poslední chvíle .. . Snad po hlavu již ve vodě vysílal do tmy své díky za to, že byli zachráněni o s .ta t n í . . . "
Fr. Wenig.
TATO ZVLÁSTNí STAVBA je museum, které mají
v Norsku. Kdybychom vešli dovnitř, by/i bychom aJi trochu překvapeni, nebol v nitru této stavby je veliká /od, pro niz bylo museum Postaveno. je to lod "Fram", památllá tím, ze vykonala první velkort· polární cestu pod vedením nor.rkého cestovatele Fridtjofa Nansena. Villmek, Praha.
37b
foto C:eos.
NĚCO Z DĚJIN VÁLEČNICTVf Největší změna ve válečnictví znamená jistč vynale zení prachu. Tento převrat pochopíme nejlépe, když srovnáme divošský a moderní způsob střílení. Kolikrát jsme čtli v povídkách o Indiánech, že užívají zvlášt ní foukačky (uňana), kterou vyfukují otrávené šípy na svoji oběť. Evropan však vynalezl výbušnou směs, kte rou vyráží střely ze své zbraně daleko rychleji a bez pečnějÁ než Indián ze své foukačky. Prach znali již Cí ňané dávno před Kristem, ale nikdy ho neužívali k to-
Obojživelný tank.
O o
•C G c
C
O O
Q o
O o
O
O 0 Q
o O
šim tankům, i když mnohé z těchto návrhů se ukázaly neuskutečnitelné. Tak hned myšlenka obojživelného tanku, kterou nalézáme v knize Augustina Ramellise z roku 1620 zůstala jen na papíře. Tento vůz se měl pohybovat na zemi i ve vodě. Vyobrazení nám ukazuje vůz v činnosti na souši i v silném toku před branami pevnosti. Po stranách jsou lopatková kola, která při pomínají podobné zařízení u starých parníkll, vůz se ovšem pohyboval ještě také veslováním. Tehdy však ne měl tento vynález to, co má dnešní tank: možnost rych lého pohybu, a protože byl mimoto snadno zranitelný, upadl brzy v zapomenutí. Něco podobného najdeme v knize Flavia Vegetia (čti Vegecia) z roku 1511, kde je vyobrazen vůz, podobný zcela našemu tanku - až na to, že je dřevěný. Způsob střelby byl hodně podobný způsobu soudobých tanků, dřevěná pevnllstka před 400 lety nemohla ovšem zdo lávat ty překážky, které překonává náš tank. A také tu nebylo moderních zbraní, nýbrž jen těžkopádné muš kety. Ale myšlenka je stejná.
•
t(f:X:�':l��':lt!:':'l(:':lG!:le�e�!:'l(:'Se��:'l(;�:)0-..ié.t1,
i) !) ll � !'i)
( Ci
�®
PředcMdce moderních tankiJ.
mu účelu jako my. Prach, který je směsí ledku, uhlíku a síry, byl do válečnictví zaveden asi mezi rokem 1310 až 1325. Na našem obrázku dole vidíme vojenský vý cvik ve stříleni z muškety, kdy se prach zapaloval vza du doutnákem. Vývoj válečnictví v tlohč moderní dospěl k mnohým zvláštním vynálezům, n kterých bychom se snadno mohli domnívat, že ncmajf předchůdců. Jedním z nich je jistě tank. Jeho účinky a 1.a řízení jsou ovšem čistě moderní, ale myšlenka tanku - jak můžeme vidět z našich obrázků - nenf tak nová. Je tomu vlastně už 300 let, kdy se objevuj( návrhy na voq, podobné na-
�
ll !) i) .!) i) .!)
�
i) !I 'i) !) i) !) il
o
���é':l�������·���-��L��w�� Vojenský výcvik před 300 lety. Vilímek,
377
Praha.
Foto Ceps, Praha (3).
MASOPUST NA CHODSI{U K našemu titulnímu obrázku.
Chodsku st.: loučí s masopustem okázalým ma sopustním prl'1vodem. Skoro dva týdny se konají mezi chodskou chasou pečlivé přípravy, zvláště mnoho práce vyžaduje pořizování masek. Nikde na maškarním plesu neuvidíte tak zvláštní mas ky, jako o masopustním průvodu. Ale po návsi si již vykračuje chodská decho vá muzika. Dnes nehraje veselé pochody a pol ky, ale táhlý smuteční pochod. Vždy{ se za chvíli bude konat velký smuteční ortel nad veselým ma sopustem. Toho nesou již čtyři chlapci na nosít kách. Je to slaměný panák, oděný do starých ne potřebných šatů. Před nimi jde "kněz", říká se "oráč", který má na hlavě vysokou biskupskou čepici z papíru a je oděn do dlouhé bílé košile. Doprovází ho dva "ministranti". Za masopustem jde průvod chodské mládeže, pozůstalí, kteří hlučně naříkají a pláčou. Mezi nimi se tiskne "ne věsta ", kluk oděný v dívčí šaty. Má na hlavě vel ký slaměný věnec a časem si sedne i na koně. A pak jde průvod masopustních maškar. Jde medvědář s medvědem, který si chvílemi sedne na zadní nohy a pije z láhve mléko, čert v obráce ném kožichu, krotitel slonů se slonem, žid ve vy sokém cylindru, vtipně odění brusiči a filmaři a
jiní. Průvod ukončuje bílá smrt na starém koni. Na zádech se jí leskne kosa. U rybníka se průvod zastavuje, masopust je postaven na zem, "kněz" kropí masopusta pivem a smrt vykonává .své hrozné dílo. Kosou utnou masopustu hlavu. Chasa se ho pak ihned chápe a hořící masopust letí do rybníka. Za ním vše" chny staré hrnce, rozbité plechové nádobí, roz pukaná a děravá vědra a vše, co se ve statku nemůže potřebovat a uschovávalo se jen pro poslední chvíli masopustu. A chodská chasa zpívá : "Humří! nám masopust, humří! nám náhle, esli vám hublížil, pro pána krále, esli vám hudélal to ha nebo to, prosím vás, lidičky, vodp11Site mu to!"
A hudba zanotuje veselý pochod, a za chvíli se vše točí v kole v chodské hospodě. Jen děti se ne mohou dlouho rozloučit s masopustem, který již dodoutnává v obecním rybníku. Jaroslav Stránský.
I Něco pro filatelisty I
Druhá známka je vlastně znama vám novinová známka, s přetiskem GD - OT, což znamená: Geschafts Mohlo by se stát, že by k vám do drucksache - Obchodní tiskopis. mů došla na nějaké listovní zásilce některá ze známek, vedle vyobraze ných. A mohlo by se stát, že by se vás, jako známého filatelisty, někdo ptal, co je .to vlastně za známky a ja ký mají účel. Přečtěte si proto dneš ní náš stručný popis. Vyobrazená 50 hal. známka tvaru trojúhelníku, tak zv. doruční znám ka, je ve dvou barvách: modré a čer vené. Modrou můžete zakoupit u každého poštovního úřadu, a nale píte-li ji na doporučený dopis, nebo jinou zapsanou zásilku, musí být do Vilímek, Praha. ručen adresátu do vlastních rukou. Červenou známku nalepuje pouze Normální sazba za tiskopis je 20 hal. poštovní úřad, a znamená to totéž, (ve váze do 50 g). Pro ty, kteří po jenže v tom případě adresát oněch dávají takových zásilek do roka urči 50 hal. doplácí při doručení. Je to té množství, a poměrně velmi veliké tedy doplatní doruční známka. množství, je sníženo výplatné na po-·
!ovinu, t. j. 10 hal. Tyto známky ne lze ovšem koupiti na poště, vydávají se podobně jako známky novinové pouze na přihlášku a na odběrní
tll Ul
378
Archiv Vilímek.
knížku. Sběratelům je prodává na hlavní ooště v Praze filatelistická přepážka, právě tak jako onu doplat ní známku doruční nebo známky do platní a novinové.
Už vás, milí čtenáři, někdy nčco v noci polc kalo, nebo dokonce postrašilo? - Myslím, že mnohý by mohl o něčem podobném vypravovat a vylíčit strašidlo, které mu zprvu nahnalo stra chu, aby to nakonec skončilo smíchem. Mně jednou v noci přímo něco poděsilo a tady vám o tom vypravuji: Když jsem vystudoval, byl jsem učitelem v qezké pošumavské vesnici. Byl jsem zcela spo kojen v tom venkovském prostředí. Jen večery ' na mne působily tísnivě. Přišel jsem z rušného života v městě, z rodinného kruhu, a prázdnota světnice vesnické chalupy mě skličovala. Stavení bylo na konci obce s výhledem do širokých a da lekých polí. Domácí bydleli přes chodbu na dru hé straně. Celodenní prací bývali tak unaveni, že chodili spat se slepicemi. Psa ani kočky neměli a v chalupě bývalo večer a v noci ticho jako v hrobě. Také na mn_e působily různé povídačky o cha lupě, která dřív patřila hrobaři. Těm jsem ovšem nevěřil, ale přece jenom někdy zvyšovaly onu tíseň z nepoznané a nezvyklé samoty. Věděl jsem, že nezvyk časem přejde a nervy se uklidní. Jednou v noci probudil mě ze spaní jakýsi šramot. Vztyčil jsem se na posteli a poslou chal, co se děje. Napadlo mě, nejsou-li to snad zloději. Cekal jsem chvíli, ale již bylo ticho. Hlava klesla do peřin a brzy jsem opět usnul. Pojednou však mě probudil nový šramot. Ten tokrát byl silnější. Sedl jsem na posteli a vy čkával, až se to zase ozve. - Nic- nic - ale najednou prasklo cosi u dveří "Aha, myši to jsou, hlodalky. Jsou ve světnici a chtějí se prokousat ven." Vstal jsem tedy a po otevřel dveře, aby mohly na chodbu a mně daly v noci pokoj. Měsíc svítil okénečkem do světnice jako rybí oko. Ležel jsem, ale nespal a nechtěl jsem usnout, dokud myši nevyběhnou, abych mohl pro jistotu zase zavřít a zastrčit dveře. Ale únava a rozespalost byla silnější než má vůle, a tak jsem byl brzy zas ve Spánově. Nevím, jak dlouho jsem spal, a co mč vlastně najednou ·
probudilo. Byl jsem však velice rozespalý a sotva jsem se rozhlédl "na půl oka" po světnici. Náhle však se mne zmocnil strach a úzkost. - Upro střed světnice se tyčilo něco bílého s dlouhou černou vlečkou ! Seděl jsem, ani nedutal a je nom jsem pozoroval strašidlo, které se ani nepo hnulo. Po těle mi přeběhl mráz. Snažil jsem se, abych se opanoval. Rozespalost pomalu ustupo vala, až přišlo jasné vědomí a rozum. Po chvíli trapného napětí jsem seskočil s po stele- a hup!- kočka ubíhala ze dveří. Zhlu boka jsem si oddychl a posílal ji ke všem čertům. My v chalupě žádné kočky neměli, ale nějaká cizí proháněla asi na půdě myši a protáhla se pod chatrnými dveřmi u půdy na chodbu a vklouzla za mými myšmi ke mně do světnice. Tam seděla vztyčena a čekala na kořist v plném světle mě síce. Byla bílá a vrhala temný stín na podlahuto byla ta vlečka v mé rozespalosti. Kočka byla podle všeho veliká. Snad to byl dokonce sám pan kocour, a možná že dokonce angorský. Nevyznám se v kočičím rodě. Ale je-li některý druh koček ještě větší, tak tahle byla z něho jistě největší. Moje myši asi všechny tak prohnala, nebo vychytála, že mne už nikdy po tom nebudily. Bohumil Schweigsti/1 --
Seděl jsem, ani nedutal a jenom jsem pozor � val 'strašidlo . . .
Vilímek, Praha.
3Jq
Kresba F. Postráneckého. Praha
CO JSME ZAŽ ILI S HADY ŠKRTIČ I V GRAN CHACU Dokončení
Náhlc se zastavila a jako zkamenělá pozorovala svou občt. Nejprve se neslyšně snesl jeden závit jejího mo hutného těla s větve a pak teprve následovala hlava. Celé tělo se zvolna snášelo na zem blízko nic netuší cího vepříka, jen ocasem zůstal had pevně přimknut k větvi. Náhle se anakonda vrhla bleskurychle na úzkostlivě zakviknuvšího vepříka. Ranou hrozné hlavy bylo zvíře povaleno k zemi, a v mžiku se utáhl první závit hadího těla kol jeho břicha. Pak anakonda zřej mě lehce zvedla vepříka a přitáhla ho jedním trhnutím na břeh. Vepřík hrozně kvičel a naříkal, ale vtom se mu had ovinul kol krku a začal ho nemilosrdně škrtit. Slyšeli jsme zřetelně praskání kostí a štěpení žeber ubo hé oběti. Náhle se had zastavil a vztyčená hlava pozo rovala ledově necitelnýma šedýma očima dokonávající oběť. V zápětí přitáhla anakonda vepře ke kmeni stro mu a nyní .ho znovu ovinula i se stromem a stiskla. Oči vystouply vepříkovi z důlků, jazyk byl vyplazen. Dávno už dodýchal, ale had ho držel jestě asi patnáct minut. Pak se odvinul od stromu. Bylo zřejmé, že had slisoval svou oběť na nejmenší objem také proto, aby ji mohl vsoukati do sebe. Anakonda si nyní prohlížela svou snídani a kmitala jazýčkem. Zadní noha vepře by la ještě celá, nezlámaná. Anakondě se to nelíbilo. Noha by ji tlačila v žaludku. Honem se kolem ní ovinula a za chvíli to chruplo. A nyní začala anakonda připravovat snídani. Olizo vala celou obět a doslova ji potáhla lepkavými slinami. A pak začala vepříka od hlavy soukat do sebe. Svých zubů, které vězí dosti volně v tlamě, neužila. Jsou choulostivé, snadno se vylomí. Jsou trochu obráceny
dozadu, aby se při polykání větších ·soust neulomily. "Kousne-li anakonda, je to nebezpečné," řekl strýc. "Zuby se snadno ulomí, zůstanou vězeti v ráně a ta pak dlouho hnisá."' Byl jsem jako pěna, když hrozný had otevřel svou na pohled malou tlamku tak, že se mu hlava vepře do ní
Krajta tygrovitá.
·
vešla. NedbaJ kančích tesáků. Usadili jsme se na bře hu a pozorovali toto zajímavé přírodní divadlo několik hodin. Tělo hadovo jako by se samo natahovalo přes oběť. "Teď má na řadu týdnu dost," řekl strýc. Viděli jsme zřetelně na těle anakondy, jak se v ní kořist posouvá. "A co s kančími zuby, paznehty, ty také stráví?" ptal jsem se. "Ty po čase vyvrhne, sám jsem to viděl," řekl náš lovec. "Teď bude hodně píti, najde si pod stromy na
FINSKO (SUOMI) Malá země severní Evropy, Finsko čili Suomi, upoutala v poslední době pozornost celé Evropy svojí válkou s Ruskem. Říká se o ní, že je to země lesiJ a jezer, které pokrývají jednu devítinu celé plochy země. Obyvatelé Finska živí Je hlavně zemědělstvím, dřevařstvím a lo vem ryb. Hospodáři vyhánějí stáda svého dobytka na lučinaté pastviny, kde dobytčata zAstávají po celé léto a vhánějí se do dřevěných domt'l. Jak bohaté je Finsko na dřevo je vidět z obrázku, kde bílá plocha na řece Kiminjoke je samé dříví, které se takto plaví. Vilímek, Praha.
380
Foto
Kafr, Praha.
břehu klidné místečko a tam bude zažívat. Teď je bez branná, �nadno bychom ji utloukli, ale máme dost prá ce s včerejším exemplářem."
Odpoledne lovci stahovali obratně a odborně zabitou anakondu. Strýc jim kuži nechal, aby si ji draho pro dali. My už měli dosti potíží s našimi sběry.
V STAROSLAVNÉ Byl to slavný okamžik na našich cestách, když jsme se dostali se strýcem do jihovýchodní části Peru v Jižní Americe a stanuli u největšího hor-
Rfšl INKů
chny výrobky a sklizeň patřily státu, který je roz děloval.. N.ikdo nemohl zbohatnout ani zemřít hladem. Byt, oblek, stravu dával mu stá,t. Peníze byly neznámou věcí. Stát sám pořádal slavnosti, hry, sport, hostiny. Inkové 'byli národ pracovitý. Dodnes o tom svědčí nádherné silnice, podobné římským, mo hutné pevnosti, sady, chrámy a zámky. Inkové byli mistrnými staviteli. Zlato celé země, které se hojně vyskytovalo, sloužilo jen k výzdobě chrá mů á. paláců. V hlavním městě Cuzco byl nádher ný chrám slunce a měsíce. Jejich střechy byly po kryty zlatými pruty. Vnitřek i vnějšek chrámu byly pokryty statisíci zlatými deskami. Trůn krále Inků byl zhotoven z ryzího zlata, ze zlata byly i židle, na nichž seděly mumie zesnulých panov níků. Pokračování
Umění Jtarých lnM.
ského jezera Jižní Ameriky a nejvyššího jezera světa- pohádkového jezera Titicaca (Titikaka), které leží ve výši 3850 m. Jmenuje se v nářečí Indiánů "mořem nad oblaky". Uprostřed jezera je malý ostrov stejného jména a na něm trosky paláce slavného slunečního chrámu starých In diánů Inků. A tam, téměř mezi nebem a zemí, na schodech rozvaleného chrámu vyprávěl nám starý Indián, jenž uměl plynně španělsky, o svých předcích. Inkové vzývali slunce, Venuši a měsíc jako bož stva. Věřili, že králové a šlechta jsou synové slun ce. Slechtici byli důstojníky, úředníky a kněžími. Hranice říše Inků byla hlídána vojskem. Každé pevnosti velel důstojník. Střední třídu lidu tvo řili vojáci, řemeslníci a sedláci, ostatní náleželi třídě nejnižší. Nikdo z obyvatelů nesměl měniti povolání. Zemědělství bylo velmi vyvinuto. Vše-
Villmek, Praha.
381
Archiv Vilimek, Praha.
Ukázka Jlavitel!kého umění Jtarých lnkíJ.
(3)
JAK SE
DOSTAL Z. JIROTKA DO SPARTY
Letos bylo největším překvape ním vítězství Sparty nad LTC. Praha, kterým se stala Sparta ' mistrem středočeské hockeyové župy, kdežto LTC. skončil až na druhém místě. Dnes si proto po víme o středním útočníkovi a zá roveň nejlepším hráči Sparty, Zdeňku Jirotkovi. Hockey začal hrát v patnácti letech v Prostějově, kde také stu doval. Již v patnácti letech byl zařaděn do prvního mužstva, kde hrál v obraně. Tehdy hráli v muž stvu Prostějova pozdější represen tanti, Jirotkův bratr Drahoš (s kterým tvořil později nerozluč nou dvojici), Michálek a Cetkovský. Když hrálo mužstvo Prostějova na turnaji ve Smokovci, zalíbil se Zde něk tehdejšímu kapitápu Sparty (kte rá tam také hrála), Lorencovi, jemuž musil slíbit, že až skončí středoškol ská studia, přijede do Prahy a vstou pí do Sparty. Nejlepší svůj zápas sehrál Zdeněk ještě v barvách Prostějova, a to ve
Bratří Jirotkové.
Vídni (Wien) proti Wiener EW., s nímž prostějovští prohráli sice 3 :2, ale proti tak výbornému klubu to byl znamenitý úspěch. V tomto zápase se Zdeňkovi všechno dařilo. Také ví deňské noviny psaly o něm druhý den samou chválu. První, kdo po tomto zápase Zdeňkovi gratuloval, byl bývalý náš nejlepší tennista Ka rel Koželuh, který Zdeňkovi řekl,
aby se u něho přihlásil až přije de do Prahy, že ho dostane do Sparty. Když pak Zdeněk po ma turitě v roce 1933 přijel do Pra, hy, skutečně vstoupil do Sparty, která mu také opatřila existenci. Ve Spartě pak byl a je duší mužstva a spolu se svým bratrem representoval mnohokrát naš{ ze mi. Na mistrovství světa hrál po prvé v roce 1934 v Miláně a od té doby pak každý rok. Je úředníkem pensijního ústa vu, kde svědomitě vykonává svo je práce a kolegové jej mají vel mi rádi. Z ostatních sportů pěs tuje hlavně ještě tennis (kde je výborným hráčem), .a v Prostějově hrával také kopanou, Na letošních úspěších Sparty má největší zásluhu, a je velká škoda, že jeho bratr Drahoš zanechal hockeye, neboť si s ním velmi dobře rozuměl. Ale i takto vede Jirotka skvěle své mužstvo a přejeme jemu i sparťa nům, aby i v budoucnu získali mno ho úspěchů.
Pan učitel, který umí nejen učit, ale také dobře hrát hockey
hanl. Pergl. Vilímek, Praha Archiv
Vilímek. (3)
Tímto sportovně založeným učite lem je čtyřiadvacetiletý učitel měš ťanské školy a zároveň výborný hráč LTC. Praha, Fanda Pergl. Byl objeven v roce 1931, když se na svých starých "kolumbuskách"" projížděl se svými kamarády na Štva nici, kde jej zahlédl "táta"' našich hockeyistů, pan Zábrodský (který ješ tě dnes je vedoucím dorostu našeho
národního mužstva a mladých hráčů -lvíčat). Pergl se panu Zábrodskému velmi líbil, zvláště proto, že velmi rychle a jistě bruslil a předčil mnoho těch, kteří pyšně jezdili na "kanadách". Jeho hockeyová kariéra začala sku tečně zvláštním a neobvyklým způ sobem. V říjnu roku 1932 dostal to· tiž domů dopis, aby si přišel do klu bovny LTC. Praha pro dres a hockey ku, že pojede s LTC. na zájezd do Německa. Tímto dopisem byl Pergl velmi překvapen, neboť v LTC. ještě nikdy nehrál a jen tak někdy ze zá bavy si zacvičil s Kučerou a několika členy LTC. LTC. hrál tehdy v Německu prv ní zápas v Mnichově (Mlinchen) proti Riesersee, při němž byl Pergl pouze jako divák. Zato již v druhém zápase, který sehrál LTC. v Berlíně (Berlin) proti Brandenburger SC., Pergl již hrál. Ovšem jen chvilku. Když totiž LTC. vedl 9 :0, tak pustí-
382
li zahrát i na chvíli Pergla. Dobře se uvedl, tak že v mužstvu hrál dále. Na mistrovství světa hrál po prvé v Davosu v roce 1935 v zápase proti Belgii. V ostatních zápasech, jako většina nováčků národního mužstva, jen přihlížel. Zato na loňských mis trovstvích světa, která se hrála rov něž ve Švýcarsku, byl Pergl jedním z nejlepších hráčů. Letos byl .nemo cen, ale přesto, když nastoupil ve dvou zápasech proti Německu, byl nejúspěšnějším hráčem, neboť z osmi branek, které naši Němcům vstřelili (národní mužstvo 5:1 a LTC. 3 :0) dal jich sám Pergl 5 ! Věříme, že v budoucích meziná rodních zápasech bude Pergl rovněž tak úspěšný, jako byl proti Německu, a že dá těch branek ještě více. Nedivte se, že jsou Perglovi žáci na svého pana učitele hrdi a myslí me, že byste všichni chtěli míti tako vého slavného pana učitele. Miroslav Hladký
·
K."u·rs pro naše Ue"náře p I Pokračovénl k předcho� čl slum J Zmínili jsme se již o proporcích (poměrných délkách) dětské posta vičky. Hlava nepoměrně větší k cel kové výšce, než u člověka dosp�lého. Tvary rukou a nohou jsou buclatěj ší a kratší. U dospělého člověka jsme rozdělili hlavu na tři dlly, kte ré nám oddělovaly výšku čela, nosu a brady. U dětské hlavy stačí nazna čiti pouze jednu polovinu. V té bu dou umístěny oči (viz obrázek). Dětský nosík není nikdy tak výraz ný, jako u dospělých a tváře jsou hodně buclaté, jako by stlačovaly ce lou obličejovou část dovnitř. Dívá me-li se na dětskou hlavu z větší vzdálenosti, upoutají nás na ní hlav ně oči, které se jeví jako dvě tečky, zatím co ostatní kresba zaniká. Kres lit děti v pohybu není tak snadné a vyžaduje značné pozornosti kreslířo-
Dítě s hrařkami.
Rozměry dětské hlavy a studie pobybu.
vy. Ale právě proto, že dítě je ztě lesněný pohyb, můžeme tako\•ými kresbami nabýt značných zkušenostf. Při těchto kresbách se dívejte vždy na celek s opominutím podrobností. Načrtneme rychle obrys pohybu,. a souhlasí-li se skutečností, nakreslíme několik nezbytných podrobností. Děti žijí v říši svých hraček, jimiž bývají často obklopeny. Jaký to mnoh dy malebný pohled! Děvčátka vozí své panenky a nesčíslněkrát je pře vlékají do pestrých šatiček, aby je nakonec uložila do postýlky, uprave né z krabice. A co teprv malí hoši, když kdesi v pokoji budují nejnověj ší železniční trať, probíhající tunely a honosící se krkolomnými zatáčka mi! Opodál leží vyprázdněná krabice a vedle ní několik osobních "vagonů",
\
Kdo četl "Babičku" od Boženy Němcové neza
pomene nikdy na "Staré bělidlo", místo děje té krásné a kouzelné knihy, kterou mllže číst malý i velký. Zde v tomto starém domě žila babiřka se svými vnoučaty, na těchto míste.b se pro háněli psi Sultán a Tirl, a zde také prožila své mládí jedna z vnuřek - Božena Němcová. Letos, 4. února, bylo tomu 120 let, co se tato velká česká spisovatelka narodila, nikoliv ovšem zde, nýbrž ve Vídni (Wien). Když se pak pře stěhovali její rodiče do Ratibořic u Č. Skalice, prožila zde "Barunka", jak se v "Babičce" Bo žena Němcová jmenuje, krásné mládí u dobré babičky, a ze vzpomínek na tuto nejšťastnější dobu svého života vytvořila jednu z nejkrásněj ších českých knih. Až budete cestovat, nezapo meňte se podívat do "Babiččina lÍdo/i", kde "Staré bělidlo" domd stojí. Vilimek, Praha.
Foto
Ceos. Praha.
383
třeba i koly vzhůru, jako by se tu by la právě odehrála železniční katastro fa. Nechybí ani semafor, strážní bud ka i s hlídačem a podobná výbava. Jinde v nějaké nádobě s vodou posu nuje hošík malebnou plachetnici, ba mnohdy i parníček nejmodernějšího typu. Vše to láká kreslíře, aby to zachytil na svém papíře. Však bez té malé bytůstky, která je hybnou silou tohoto malého světa, by obrázek nebyl úplný. Hračky jako by pak ztratily smysl své existence a nej raději by se zase vrátily do své krabice. Pokuste se tedy, hlavně vy, kteří máte malou sestřičku nebo bra tříčka, nakreslit podle nich několik kreseb v různých posicích. Slibte jim něco dobrého, ale neočekávejte, že. vám budou držet jako zkamenělí!
Příspěvek nalaho čtenáře VZÁCNÝ NÁLEZ Málokdo asi tuší, jak skvělou přírodní divočinu tají v sobě divoká, obecen stvu nepřístupná část Je leního příkopu. Jak na se verním jeho svahu pod drobnými domečky v Zla té uličce mezi věžemi Da liborkou a Mihulkou, tak na jižním svahu pod sta robylou míčovnou v býva lé Královské zahradě a pod Belvederem bují pravá, nezkrocená prérie, eldo rádo naší družiny. Není snad ode mne dost opatrné, že jsem se odhodlal vyzradit část tajemství života našeho "kmene". Poněvadž však přístup do této části Jeleního příkopu je možný jenom obyvatelům přilehlých hospo dářských budov a kromě toho je naše divočina chrá něna třímetrovou zdí a silnými zavřenými vraty, nemu síme se obávati vpádu cizích vetřelců. Naše družina není sice početná, ale má za sebou ně kolik let houževnaté práce, bohatých zkušeností z po zorování přírody, ba i několik trofejí a mnoho důkazů opravdové přátelské věrnosti a obětavosti. Naší pýchou je "stan", dřevěná chatrčka, pěKně skrytá v nepronik nutelném houští. Letošní deštivý podzim nás poučil, že přes zimu by naše chatrč mohla utrpět velkou škodu od sněhu, který se často řítí po stráni jako lavina dolů do potoka Brus nice. Proto jsme se rozhodli chatrč opevnit. Snášelo se dříví na pořádnou hradbu a kopala se strouha pro od tok tajícího sněhu. Když na mne přišla řada, vzal jsem do ruky naši primitivní motyku, ručně zhotovenou, a chutě jsem se pustil do práce. Několikrát jsem kopl do země, ale náhle mne zarazil dutý zvuk pod motykou. "Skála," pomyslil jsem si, ale kopal jsem dál. Zvuk při své dutosti byl ku podivu lehký a prázdný. "Hoši, což kdybychom tu tak vykopali truhličku s pokladem!" nadhodil jsem. Stál při mně jen Orl! Spár a výsměšně se chechtal: "Hej, kluci," volal na ostatní, "Zpívající Šíp už tu má zase ruku na pokladu! Checheche, co už jsme se tu nahledali a nakopali, i na starou chodbu jsme přišli, a kde nic, tu nic." "I mlč," ujal se mne Divoký Mustang, "z jara jsme našli přece šest tereziánských měďáků, proč by to dnes nemohla být truhla se zlaťáky?" Najednou jsem vykopl kámen, velký jako meloun. "Hrouda zlata - a hned za tři hlavy velká!" smáli se mně kamarádi. Hleděl jsem překvapeně na podivnou kouli. "Snad kdysi ta koule zdobila nějaký sloup v Králov ské zahradě, ale potom se asi znel!bila, odhodili ji sem do příkopu, .půda ji zavalila, rostlinstvo ji docela udusilo," pomyslil jsem si. Hoši se zatím přeli, nač by byl ten kámen dobrý, až zvítězil nápad: "Srovnat jej trochu, seseknout mu še šuli a bude z něho dobrá kovadlina."
·
Nesdílel jsem sice ten názor, protože jsem viděl, že je to křehká bělohorská opuka, do které se příliš bu šit nedá, ale neměl jsem nic proti tomu, když se přihnal Divoký Mustang s dlátem a kladivem a dal se po ka menicku do práce. Ale sotva třikrát zabušil, uliti s kou le vršek. Ne ·však nějaký rovný úsek, nýbrž jako část jakéhosi ,obalu, jako kus skořápky, obalující nějaké jádro. A skutečně, jádro se tak dostalo na světlo boží, tvrdé kamenné jádro, spirálovitě stočené na způsob velké hlemýždí ulity. Div jsme si hlavy newnačkali nad tím podivným "ořechem". Konečně se mi rozbřesklo: "Hoši, je to nějaká zkamenělina velkého šneka!" Divoký Mustang nebyl sice zkamenělinou nikterak nadšen, byl by měl raději kovadlinu, ale přece mně po mohl kamennou skořápku ·opatrně ještě trochu okle pat. Potom jsem si kámen odnesl domů s úmyslem ukázat jej někomu, znalému těch věcí. Doma mne v mém mínění utvrdili a proto jsme se druhého dne s Divokým Mustangem vydali s nálezem do Národního musea. Byli jsme tam přijati dvěma pány, jejichž jména jsem si nezapamatoval. :Řekli nám, že je to opravdu zkamenělý měkkýš v lastuře. Dech se nám tajil, když nám vypravovali, jak právě takové zkameněliny doká zaly vědě, že před několika miliony let i naše české kraje byly zality mořem a že tu tehdy byl život možný jenom v mořských hlubinách, neboť z vody v těch do bách čněly k nebi jenom pusté skály. Učený pán zavedl nás osobně do musejních sbírek a vyslovil se pochvalně o našem nálezu. · "Márríe tu už jeden exemplář téhož zkamenělého měkkýše jménem loděnka, jako jste vy našli, ale váš kus je mnohem větší a zachovalejší." Potom nám ještě ukázal dnešní loděnku, pocházející z Indického oceánu. Byla konservována v lihu a proto si zachovala svou původní barvu. "Vidíte," řekl nám učenec, "rodné sestry té vaší lo děnky, navlas jí podobné, ještě dnes žijí v mořích. Ta vaše, právě jako ony dnes, se před pradávnými věky stejně ladně pohybovala v středoevropských mořských hlubinách. Nakonec se jí dostalo cti, že byla na věky věků pohřbena v naší krásné bělohorské opuce. A sotva asi moh la tušit, že se po mi lionech let octne ve spá rech zvídavých hochů dvacátého století po Kristu," zažertoval pan docent. Blaženi odchá zeli jsme z budovy Ná rodního musea. Náš ná lez byl zařaděn do musejních sbírek. - A nyní s hrdos tí schováváme si písemné poděkování tohoto znění: P. T. Geologicko-paleontologické oddělení Národního mu sea v Praze děkuje Vám uctivě za dar zkamenělé lo děnky Nautilus sublaevigatus, nalezené v Jelením pří kopě a doufá, že mu svoji přízeň i nadále zachováte. S úctou univ. prof. dr. Němejc. Napsal a nakreslil
384
V.
Pollvka, žák III. tř. reál. gym. v Praze.
- -----
--
--- - - -
Kreslil
Napsal A. Koolhaas.
L.
Vroman. Archiv Vilímek. Praha.
RYPACOVA LEST. Před Korálovou zátokou se vá lečné loďstvo radilo. Admirál se styděl, že byli zahnáni smečkou ve likých ryb. Také v Korálové zátoce byla ovšem porada. Rypáč vypraco val tento plán : dravé ryby měly kroužit kolem loďstva a rozvlnit vodu tak, aby se lodi rozkolébaly. Pak měli žraloci údery svých ocasů svrhnout námořníky s paluby. Hlubín se rozhodl postavit veli ký prán'!, aby zaměstnal zvířata. Nebál se Rypáče, neboť věděl, že je zaujat loďstvem v zátoce. Když byl prám hotov. zkoušeli jej dva sloni a dělali při tom bláznivé skoky. Lvům se zprvu nechtělo do slané vody, ale konečně šli přece a sloni je následovali. Výprava se hnula. Velký vor vyplul na cestu ke Ko rálové zátoce. Hlubín tam již do razil předtím. Byla veliká mlha a zvířata na voru nevěděla kudy kam Také válečné loďstvo vplulo do zátoky a. zaujalo přederr: vymezená místa. Hlubín připlul k Světluke ; byla velmi udivena, ale neutekla. Mlha nedovolila Rypáčovi, aby prove l svůj plán, neboť obrovské škeble, které měly rozvlnit hladi nu, ztratily směr, v němŽ se nachá zelo loďstvo. To přijelo brzy na místo, kde byl Rypáč. Když Rypáč uviděl, že se do moře snáší veliká síl, do které měla být chycena Svět luška, dostal veselý nápad : chtěl se nechat chytit do sítě sám, aby vidčl,
q
jak to bude účinkovat. Vklouzl te dy do sítě, která byla tažena čtyřmi rybářskými čluny. Když námořníci zpozorovali, že mají něco těžkého v síti, křičeli radostí, neboť se do mnívali, že mají Světlušku. Když opice uslyšely křik, daly se směrem k loďstvu. Admirál dal vysadit na moře loď, aby se přesvědčil o stavu práce. Ta to loď však narazila v mlze na prám se zvířaty a jeden z důstojní ků chytil se za kus jakéhosi lana. Byl to však ocas jednoho lva, který hrozivě řval. To bylo znamení pro ostatní lvy a slony, a tak se zátokou ozýval takový řev, že se páni lekli, neboť nedovedli pochopit, jak se sem dostal prám s divokými zvířa-
"
385
ty. Teprve když mlha zmizela, mohl prám odplout ; ale páni museli do stat na lodi studenou sprchu, aby se vzpamatovali z překvapení. Když přijela loď s velkými pány k rybářské lodi, bylo tam veselo. Rybáři ozdobili palubu květinami a věnci a kapitáni popíjeli vesele rum. Velcí páni se telegraficky pta· li, co to má znamenat. Bylo jim ře čeno, že v síti je chycena Světluška. Když se tázali, jak to, že nevychází žádná záře, bylo jim zase odpovědě no, že přece chycené zvíře nezáří. Páni tomu uvěřili a křičeli : "Sláva, Světluška je chycena." Zpráva o tom vyvolala v městě veliké veselí. Večer táhl ulicemi velký pochodňový průvod a radost nebrala konce. Zatím ovšem se v Korálové zátoce rozhodli, že vy táhnou pomalu síť. Všichni sledo vali netrpělivě tento výkon a nepo zorovali ani, že se jim ostatní žra loci smějí. Když byla síť vytažena nad vodu, všichni na lodi žasli. To, co bylo v síti, podobalo se spíš Ry páčovi než Světlušce . . . ! A Rypáč se na ně v síti posměšně usmíval... To byla pro loďstvo veliká han ba. Vždyť se o tom doví celý svět ! Rypáč se zatím bavil a když ho to omrzelo, rozhodl se, že skočí do moře. Pro lodi to byla ovšem po hroma; mnoho námořníků na palu bě spadlo, a údiv byl veliký. Pak nastal hrozivý klid. Pokraéo1,ání.
Mezi správné luitltele hidanek z každého čisla bude vylosováno 10 knl!nloh odměn. Rozluštěni zasllejte Jednou měaiOně v!dy alespoň ze tfi čisel najednou. :tl.eěeni ho\danek z dneliniho čisla. zašlete nejpozději do 8. D. 1940.
S v i s I e : 1. Cást ratolesti ; český spisovatel. 2. _ Předložka ; prudký zhoubný vitr; předložka. 3. ::ÍT ; nepřitel ; dvě stejné souhlásky. 4. Přitakání ; předložka ; pořádek. 5. Malé dítě (obr. ) ; lesní pták; dravec. 6. Cást obličej e ; p ; egyptský veletok. 7. Clen národa; t'eka na Slovensku ; ka. 8. N ; obyvatel Hané ; římská pětka. 9. Letopis ; rodinný domek se zahradou. Stači zaslati rozluštěni tajenky.
·V
C
D E F' G
H
ROHACEK. Jan Urban, Brno.
_:K±P----
7
B
O. Horák, Ostopovice. V o d o r o v n ě : A. Prvni čo\st tajenky. B. Spojka ; město v Cechách ; n. C. S o ; zpěvavý pták ; ha. D. Shluk květ i n ; r ; násep. E. Nerost; titul muže. F. Korýš ; předložka ; šat. G. Staročeské vztažné zájmeno ; kus pole ; )tonouti slabika. H. Spojka; zaniknuti. J. Druhá část tajenky.
,. --
8
A
KŘ1lOVKA S TAJENKOU.
HlO I S I f(J OI I I I Si r I
2
J
ruské město zpěvohry očkovací látky velký kus ledu osobní zájmeno spojka
ZÁHADA.
ZRůDA.
Marie Stejskalová. Dražičkv.
MISTENKA.
Otta Soukup, Brno.
Mil. Jos. éeida.
"Toto je jediná »zrůda«, kterou vám zanechala vaše »správná«," říká babička dětem.
ZÁMĚNKA. s "v" nebo s "1", vždy je to řemeslník.
LIS'l'ÁBNA JIÁ.DANEK. Ivan Bartáček, Tábor. Tvoje doplňovačka Je přiliš dlouhá, pošli novou a též jiné hádanky. Mil. Zemá nek, Hustopeče. Řetězovka musí končiti toutéž sla bikou, kterou začiná. Ostatní tvé hádanky otiskneme, možná i křížovku, po malé úpravě. Karel Vykoupil, Olomouc. Tvého ráčka otiskneme, příště pošli vice hádanek najednou. Jiři Hodek. Několik tyých háda nek otiskneme. Koníčky nejsou zcela správně tvo řeny ; začátek a konec textu se musí stýkat. Jill dřich Prů!ia. Pošli své hádanky ! Miloš Svoboda, Brno. Oče káváme tvé přispěvky. Lištovka se řeší tak, že se jednotlivé lišty přeházi tak, aby písmena, za sebou čtena, dala určitý smysl. Josef BělohlaVÝ, Petrovice. Většinu tyých hádanek otiskneme ; pošli dalši ! Cest. Va.genknecht. Mikulášská. doplňovačka přišla pozdě. V řetězovce máš chybu ; po slovech .. sova, válka",
musí .,ka". kolik Tvoji
ZAHADm NAPIS. Frant. Sůsa, Křepenice.
V. Žaiský, Písek.
At
Když les dobře umístíte, bubeníka uvidíte.
�--:- DEN-AR
následovat slovo, začínajici ., lka", nikoli pouze Pokus se o novou. Zdeněk Hojda, 3. gym.n. Ně tyých hádanek otiskneme. Ot. žatka., Stře:ií. obložku otiskneme, pošli dalši hádanky ! BOZLlJSTĚNÍ HADANEK Z OíSLA 17.
Křižovka. : A. Balony. D. Kťll - salon. 1. Koleno. 6. Letadlo. 9. Y - snaženi. Záměnka. : Dráva, tráva. Sou zvučka : Po Úpě, poupě. Bebus : Koláče. Vylosovani rozlu!itltelé hádanek z čisla 17., odměněni knihou :
Milada Lerachová, ŽÚtkÓyy ; Karel Polivka. Praha ; Ladislav Vepřek, Bučovice ; Zdeněk. Klubal, Jihlava ; Bohuš Slezák. Police n. Met. ; Oldřich Heřman. Boh daneč ; Miloslav šíška. Beograd ; Ilja Cabicar. Pťa čice ; Milada Fialová. Praha ; Josef Sixta, Ovčáry.
38b
Zajfmavosti odevšad SVĚtlLI{UJICI
KNIHA
Jedno llmerické nakladatelstvf vydalo vědeckou .knihu o zvláštnfm druhu světélkujfdch mořských ko rýš\\. Kniha je ilustrovaná a jedna ilustrace pilsobf dojmem, jaký dělají na potapěče v mořské hlubině spousty těchto svítících zviřátek. Světélkujíc! látka, které je použito, nepodléhá chemickým vlivům ovzduší, ani se samostatně nerozkládá, proto cena obrazu časem neklesne, což by byla značná. škoda, po něvadž práce s tfiQ spojená byla obtlžná a trvala ce lé dva roky. Podrží-li se pod elektrickou žárovkou, světélkuje potom v temnu plnou silou několik mi nut. Tento jediný obrázek stál nakladatele 300.000 K, neboť tolik pohltily pokusy, jichž bylo třeba k vý robě světélkujkJ hmoty a pokusy s tiskem s touto hmotou.
GENIO� V BoJI S NED'IWtROU ielezničnf odbomfk napsal před sto lety: ,Jsem
da lek toho, abych šířil po světě, že se uskutečni sm&i proroctví o parních strojích jedoudch rychlosti dva náct, šestnáct a dokonce osmnáct mil za hodinu. Oheň lokomotiv zaoáll lesy a města a jejich hluk vyžene vše chny lidi ze zámkil a statků.." I taková hlava jako Thiers, známý francouzský stát nfk, prohlásil o železnici : "Musíme to dát Pařížanilm jako hračku, ale něco takového nepoveze nikdy ani jednoho cestujídho, ani kousek zavazadla. A fran couzský fysik a astronom Dominik Fran�ois A.rago tvrdil, že cestujfd za jízdy v tunelu, dlouhém j en ně kolik metrů, se udusí. Zeppelin narážel na stejné potíže. Učenec Helm holtz tvrdil, že řiditelná vzducholoď je utopil. A roku 1909 napsal jeden bázlivý vládní rada do novin : "To je jen náhoda, že šrouby ze železa a ocele nepadnou k zemi a neusmrtí lidi . . . ' ' "Pánové, nenamáhejte se a upusťte od zbytečné pd. ce. Je to zcela bezúčelné, abyste vymýšleli nějakou konstrukci dlící k tomu vynalézti upotřebitelný auto mobil." - To pravil Vilém Launhart, profesor vysoké školy technické v Hannoveru, jenž byl svého času (okolo roku 1875) známým odborníkem pro stavbu silnic a železnic. Asi za deset let po jeho "proroctví" obdrželi Daimler a Benz patent a auto se rozjelo d o světa.
K N I HA, VE KTE R� NAJDETE T I S f C E D O B R O D R U Z S TVf
I
L ET E C K A P A O D E .I N A v Praze I , Pa�l!aki 34. Telefon 638-83
H. Dominik
stavbu modehl letadel, pof:ldi kursy modelového letectvl pro Jkoly i krou!ky, úastlll se mistnkh podnikll letecko-model!fských výstavnlmi aposicemi, ukizkami lětinl a p_flležitostnými přednUkami.
K A M E L O TA MILIONAŘEM
Z
Hrdina z
lmihy, malý
STÁŘ.l DOMÁCfCH ZVíŘAT
John Workman, chlapec
newyorské ulice, uměl svou energii obrátit na
správnou cestu. Dočtete
se,
jak prošel to
vá.rnami, strojlrnami a roznými průmyslovými závody, jaká dobrodružstvf zažil co novinář, u
Forda, ve zlatých dolech, na proslulých jat
kách v Chicagu a na farmách Divokého západu.
Jak
si vybojoval svilj zasloužený úspěch vlastni
pill, odvahou a dilslednostf. Mnoútví iluslratí Zd. Buriana. Cena 46.- K, flázané 58. K.
IPRO
Dodb:i. pliay s nivody a veJkerý materii! i SO\lčástky pro
Dodá llaldj llnihllupec.
Nakladatelství Jos. R. Vilímek, Praha
Prvnfm domácím zvířetem byl pes, jehož úpln� ochočeni se podařilo člověku asi ve střední době ka menné, t. j. okolo roku 7000 před Kristem. Okolo roku 4000 před Kristem choval už člověk skot a vep ře. Asi o pět set let později ochočil si ovci, okolo ro ku 3000 před Kristem .kozu, osla a husu. O prvních holubech dochovaly se zprávy z roku 2700 před Kristem. Okolo roku 200 před Kristem zlskal člověk koně, slepici a kočku, kolem roku 1000 sokola loveckého a bourc� morušového, roku 800 před Kristem včelu a roku 400 před Kristem velblouda. První pá.v v Evropě objevil se asi 300 před Kristem, kachna u nás zdomácněla teprve kolem roku 100 po Kristu, králík ro.zšířil se ve střednl Evropě až ve středověku.
HO SI I JEZTE
Knibkr�peclvJ v Praze ll., Národní třída tis. 28.
A. N G I N O L K Y N E B U D B VÁS BOLET V K R K U I
MAL"/ C'n!NA1l, ro�nlk 59., rok 1939--40. - Vychbl týdn!. Vydavatel aakladatelstvl Jos. R . Villmek, komanditof SPO - Odpov!dnf redaktor dr. Rudolf V o f I ! e k. Redakce a administrace v Praze U., Sp4leai 13. - Tiskem v Praze . - Jednotlivá člsla 1 K. Předplatné aa čtvrt ročn f ku 10 K, na půl 20 K, na celý -40 K. - UflvÚIJ uoviaoyfch z.a:i.mek povoleno feditcbtvlm poll v Praze pod čb. 275.-460-Vll-1934. Dohlédacf poltovu.l úlad Praha 2,,
Jel aost v Praze. Joa. R. Villmka
Vyllo
v
Praze dne lS. úuora 1940.
Nestydí se Jarka za svou praci - malíř ovšem čupřinu svou ztrácí
o
Jednou takhle časně zróna,
I malrř vyšel z domu ven,
slunce. když hezky zófrfo,
by zachytil kus krósy,
keřfky střfhal Jarka
měl plátno veliké i paletu
a dílo se mu dařilo.
a také bujné vlasy.
Vesele Jarka stffhó dóJ,
To malíř vrh' se na Jarku,
vesele při tom si pískó,
vždyf stihla ho .ztrótci těžká,
údiVem nóhle koprní,
čupřinu ustřih m\J Jarka náš,
kdo to tak zděšeně výskó?
teá krátkého mó jen ježka.
Villmek. Praha.
Hádanky M. Č. Kupon lfs/o 24.
Kresby M. Nováka.
Na •hledanou
za
Praha.
týdenl
