I. Černobílý negativní proces

I. Černobílý negativní proces

10

I. Černobílý negativní proces

1 FOTOGRAFICKÝ

APARÁT A ZPRACOVÁNÍ NEGATIVNÍHO

ČERNOBÍLÉHO FILMU

1.1 Návod na použití fotoaparátu SOLIGOR SR 300 MD

1.1.2 Spoušť Je−li fotoaparát zapnutý, uvádí se při lehkém dote− ku spouště nebo při stisknutí přepínače paměti do provozu expozimetr, kontrolky v hledáčku a ovlá− dání expozice. Při chladném počasí nebo máte−li rukavice či velmi suché prsty, musíte spoušť, která má tyto funkce při doteku uvést do provozu, lehce stisknout. Teprve při stisknutí na doraz dojde k ote− vření závěrky. Kontrolky v hledáčku zůstanou auto− maticky zapnuty ještě 15 sekund po oddálení prstů.

Fotografický aparát bude používán téměř ve všech úlohách praktika, a proto je potřebné se s ním de− tailně seznámit. Budou používány jednooké zrca− dlovky SOLIGOR SR 300 MD a Minolta X−300S, kte− ré jsou téměř identické a liší se minimálně pouze v ovládání transfokátoru.

1.1.3 Vkládání filmu Pozor: Film byste měli zakládat při tlumeném světle nebo alespoň ve stínu vlastního těla. Nedotý− kejte se uvnitř fotoaparátu závěrky a přítlačné des− ky filmu. 1. Kličku převíjecí cívky odklopte a uzávěr zadní stěny povytáhněte vzhůru, až zadní stěna od− skočí (Obr. 1.3a). 2. Při vytaženém uzávěru vložte kazetu s filmem tak, aby delší nevykrojená část konce filmu byla dole (Obr. 1.3b). Pak uzávěr zamáčkněte (v pří− padě potřeby i lehce otáčejte ve směru šipky vyznačené na ní). 3. Začátek filmu vytáhněte z kazety tak, aby do− sahoval až k navíjecí cívce. Pak jej zasuňte do štěrbiny na levé straně navíjecí cívky (Obr. 1.3c). Dbejte na to, aby zub na navíjecí cívce zapadal do otvoru perforace. Spodní ozubení unášejí− cího válečku by mělo také zapadat do perfora− ce filmu (Obr. 1.3d). 4. Film levou rukou lehce přitiskněte ke spodní− mu unášejícímu válečku a páčkou pro posuv filmu pomalu otáčejte, aby se film pevně uchy− til na navíjecí cívku a aby perforace na obou stranách zapadala do zubů unášejícího váleč− ku a film pevně přiléhal mezi vodící lišty (Obr. 1.3d). Otočíte−li páčkou převíjení filmu na do− raz, stiskněte spoušť a pokračujte v otáčení (hlavní vypínač musí být přitom v poloze ON, ale selektor expozičních časů nesmí být nasta− ven na AUTO nebo B). V žádném případě ne− tlačte prsty na film nad závěrkou! 5. Zkontrolujte, zda je film správně založen (jed− na otáčka na cívce) a pak uzavřete zadní stě− nu. Přitlačte ji, až zapadne a zasuňte uzávěr zadní stěny. Na počítadle se objeví červené „S“. 6. Střídavě posouvejte film a tiskněte spoušť, do− kud se na počitadle neobjeví „1“ (Obr. 1.3e). V okénku signalizace založeného filmu se nyní

Obr. 1.1: Fotoaparát SOLIGOR SR 300 MD

1.1.1 Hlavní vypínač Přepnutím hlavního vypínače do polohy ON uve− dete fotoaparát do provozu. V době, kdy přístroj nepoužíváte, přepněte hlavní vypínač do polohy OFF. Zabráníte tím nechtěnému stisknutí spouště a zbytečnému vybíjení baterie. (I když je fotoaparát zapnutý, spotřebovává se proud pouze při manipu− laci se spouští. Chcete−li mít fotoaparát pohotově, vypínejte jej pouze tehdy, kdy s ním delší dobu nehodláte pracovat.)

Obr. 1.2: Hlavní vypínač fotoaparátu SOLIGOR SR 300 MD

11

I. Černobílý negativní proces

a

b

c

d e f Obr. 1.3: Otevření zadního krytu (a), vložení kazety s filmem (b), zachycení filmu za zub navíjecí cívky (c), zachycení filmu zuby unášecího válečku (d), páčka pro posuv filmu (e), správné a nesprávné založe− ní filmu (f) na levém okraji objeví červený proužek (Obr. 1.4), který ukazuje, že je film založen a že se správně navíjí. (Neobjeví−li se tento signál, nebo se při posuvu filmu vychyluje daleko doprava, zopakujte raději kroky 3–6.) 7. Za předpokladu, že jste již předtím nastavili cit− livost filmu, je fotoaparát nyní připraven k fo− tografování.

i před nebo za nominálním počtem snímků na fil− mu (12, 20, 24 nebo 36) – nikdy se nepokoušejte posouvat film násilím dál. Počitadlo se za číslem „36“ zastaví. V tomto případě je třeba exponovaný film převinout zpět do kazety – detailní popis pře− víjení je popsaný v kap. 1.1.9

1.1.4 Hledáček a) Symbol zvolené funkce: M = ruční ovládání, A = časová automatika (Obr. 1.5). b) Kontrolka překročení horní hranice stupnice – červená dioda bliká frekvencí 4 Hz. c) Stupnice expozičních časů s červenými dioda− mi. w Čas nastavený fotoaparátem při automatic− kém provozu (svítí−li zároveň dvě kontrol− ky, jedná se o mezihodnotu). w Naměřené časy při ručním ovládání „M“. Bli− ká−li kontrolka vedle hodnoty „60“ frekven− cí 3 Hz, znamená to, že blesk je připraven k použití (platí pro blesky Soligor 42 DA nebo 30 DA). d) Kontrolka pro expoziční čas 1–4 s a pro pře− kročení spodní hranice stupnice – svítí trvale, pohybuje−li se naměřený čas mezi 1 s až 4 s. Bliká (frekvencí 4 Hz) při překročení spodní hranice stupnice. e) Kontrolka nastavení „B“ f) Zaostřovací pole – indikátor obrazové průseč− nice s mikroprismatickým kruhem a matnicí (ras− trem).

Obr. 1.4: Páčka pro posuv filmu Páčka pro posuv filmu: Z celkového úhlu otáče− ní páčky pro posuv filmu je prvních 30 stupňů jaký− si „běh naprázdno“, který umožňuje při rychlém sle− du snímků ponechat palec připravený na páčce. Během dalšího otáčení se posouvá film a počitadlo a současně se natahuje závěrka (Obr. 1.4). Signalizace založeného filmu a počitadlo obráz− ků: Při dalším posuvu filmu postupuje červený prou− žek v okénku signalizace založeného filmu dál smě− rem doprava a klička pro zpětné převíjení se otáčí proti směru hodinových ručiček. Obojí potvrzuje správný posuv filmu. Jestliže se páčka pro posuv filmu na konci filmu zarazí a klade dalšímu pohybu odpor – eventuálně

12

I. Černobílý negativní proces

= >

?

B

@ A

ny směrem k nižším hodnotám nebo objekt lépe osvětlete, aby kontrolka přestala blikat. Bliká−li kontrolka překročení horní hranice stup− nice expozičních časů, otáčejte kroužkem pro na− stavení clony směrem k vyšším hodnotám (clona 16, 22), dokud kontrolka nepřestane blikat. Nepře− stane−li ani pak, použijte šedého filtru (filtr ND) nebo zeslabte osvětlení, je−li to možné. Jestliže svítí kontrolka u expozičních časů, při kterých hrozí rozmazání v důsledku neklidného dr− žení (obvykle 1/30 s a delší), otáčejte kroužkem pro nastavení clony směrem k nižším hodnotám, dokud se nerozsvítí kontrolka v časovém pásmu, vhodném pro fotografování z ruky (1/60 s a kratší). Není−li to možné, použijte stativ nebo fotoaparát jinak opřete nebo použijte blesku. Poznámka: V některých situacích může být účel− né použití paměti naměřených hodnot. Jestliže oku− lár není přiložen k oku a dopadá jím do fotoaparátu vnější světlo (jako např. při snímcích se samospouští), měli byste jej zastínit krytem.

M A

1000 500 250 125 60 30 15 8 4 2 1 B

88 Obr. 5: Hledáček

1.1.5 Co je třeba zkontrolovat před fotografováním V zájmu vyšší spolehlivosti a dobré funkce je účelné zkontrolovat před fotografováním nejdůle− žitější nastavené hodnoty. 1. Je hlavní vypínač v poloze ON? 2. Je správně nastavena citlivost filmu? 3. Je v pořádku baterie? Pokud jsou baterie vybi− té, při částečném stisknutí spouště bliká sym− bol nastavené funkce (M nebo A). 4. Je nastavena automatika nebo ručně nastaven expoziční čas (Obr. 1.6)? 5. Je správně založen film? 6. Je uvolněna aretace kroužku pro nastavení clo− ny? (Platí jen pro nové objektivy MD.) Není zapnuta samospoušť?

Předvolba clony Při funkci AUTO nastavuje fotoaparát Soligor SR− 300MD automaticky expoziční dobu, potřebnou pro správný osvit. I když automatická expozice ovliv− ňuje výsledek fotografování v plné míře, určujete i předvolbou vhodné clony expoziční čas do znač− né míry sami. Chcete−li mít dobré snímky bez zvláštních efek− tů, nastavte clonu na hodnotu „8“. Získáte tak jed− nak dostatečnou hloubku ostrosti, jednak bude au− tomaticky nastavený čas dostatečně krátký na to, aby i pohybující se objekty byly ostré. Někdy jsou žádoucí zvláštní efekty, jako např. zaostření pouze určité části záběru, zachycení objektu před neost− rým pozadím nebo použití určitého času expozice. V těchto případech je nutné nastavit clonu tak, aby bylo dosaženo požadované hloubky ostrosti nebo žádoucího expozičního času.

1.1.6 Fotografování s automatickým nastavením expozičních hodnot Nastavení fotoaparátu Pokud jste na fotoaparátu nastavili funkci AUTO (Obr. 1.6) a zvolili požadovanou hodnotu clony, přiřadí k ní fotoaparát SR−300MD automaticky a ply− nule přechodnou dobu expozice.

Obr. 1.6: Nastavení režimu AUTO nebo expozičního času Údaje v hledáčku Před stisknutím spouště zvolte pouze žádaný zá− běr, zaostřete a zkontrolujte následující údaje v hledáčku: Bliká−li kontrolka překročení spodní hranice ex− pozičních časů, otáčejte kroužkem pro nastavení clo−

Obr. 1.7: Soligor SR 300 MD s objektivem s proměn− nou ohniskovou vzdáleností (transfokáto− rem) 3,5–4,8/35–70 mm a Minolta X−300S s transfokátorem 3,5–4,8/35–70 mm

13

I. Černobílý negativní proces 1.1.7 Zaostřování

1.1.8 Držení fotoaparátu a manipulace se spouští

Zaostřovací pole fotoaparátu SOLIGOR se skládá ze speciální mikrostrukturované matnice (rastru) a indikátoru obrazové průsečnice obklopené mik− roprismatickým kruhem (Obr. 1.5). Při zaostřování se podívejte do hledáčku a otáčejte zaostřovacím kroužkem objektivu, dokud: w se horní a dolní polovina objektu neobjeví v indikátoru bez zlomených linií, w motiv uvnitř mikroprismatického kruhu nepře− stane zrnit a zkreslovat. Při správném zaostření je obraz v zaostřovacím poli nejjasnější a jako− by splývá s okolní matnicí.

Levá ruka: palec a ukazováček, případně pro− středník – zaostřovací kroužek, kroužek pro nasta− vení clony. Pravá ruka: palec – páčka pro posuv filmu, uka− zováček – volič funkcí a expozičních časů nebo spoušť, prostředník – přepínač paměti naměřených hodnot. Aby Vaše fotografie byly ostré a nerozmazané, musíte držet fotoaparát klidně a jemně stisknout spoušť. Fotoaparát si opírejte o obličej a spoušť tisk− něte pomalu a stejnosměrně, nikdy ne rychle a tr− havě.

Obecně je zaostřování nejjednodušší, když: w indikátor zaměříte na výrazně vertikální linie nebo hrany, w u středně širokoúhlých objektivů až středních teleobjektivů a u objektů bez hran a linií využi− jete zaostřovací roviny mikroprismatického kru− hu. w U objektů s velkou ohniskovou vzdáleností a při pořizování makrosnímků s extrémním výtahem objektivu využijete matnici, případně rastrové mezikruží. Obr. 1.9: Ukázka správného a nesprávného držení fotoaparátu (vpravo) Použití stativu Chcete−li dosáhnout optimálně ostrých snímků při delších expozičních časech (většinou 1/30 s a delší) a při snímcích se samospouští uděláte nejlépe, na− montujete−li fotoaparát na pevný stativ. (Závit pro stativ je na spodní části přístroje.) a c Obr. 1.8: Zaostřování

b

Zaostřování transfokátorem Máte−li na těle fotografického přístroje namonto− vaný transfokátor (Obr. 1.8), zaostření scény prová− dějte vždy při maximální ohniskové vzdálenosti, t.j. při maximálním výtahu transfokátoru směrem od těla přístroje (ohnisková vzdálenost 70 mm). Po zaostření přitahujte objímku objektivu směrem k tělu přístroje bez otáčení. Tím si zajistíte vhodný výřez snímku, resp. přiblížení nebo oddálení scény. Měj− te na paměti, že nejpřesněji zaostříte při ohniskové vzdálenosti s nejmenší hloubkou ostrosti, tj. 70 mm. Zaostření při ohniskové vzdálenosti 35 mm a ná− sledná změna na 70 mm má za následek velmi ne− přesné zaostření až rozostření obrazu.

d

Obr. 1.10: Stativ; a – hlava, b – nohy, c – šroub náklo− nu hlavy, d – šroub pro fixaci noh Samospoušť Elektronicky řízená samospoušť oddaluje spuště− ní závěrky o 10 sekund. w Fotoaparát bezpečně umístěte (příp. namontujte na stativ), zvolte a zaostřete motiv.

14

I. Černobílý negativní proces w Volič funkce expozičních časů nastavte na li− bovolnou hodnotu kromě „B“. Zkontrolujte, zda je film přetočen. w Podle údajů expozimetru v hledáčku zvolte správnou clonu. w Přepínač samospoušť/paměť posuňte nahoru (viz Obr. 1.11). w Spoušť stiskněte na doraz a odstartujte tak sa− mospoušť.

přestaňte převíjet film po překonání silnějšího odporu. w Jakmile jste si jistí, že film je zcela převinut, vytahujte uzávěr zadní stěny směrem nahoru, dokud se zadní stěna neotevře. Pak vyjměte exponovaný film (Obr. 1.12c). Pozor: Zadní stěnu fotoaparátu neotvírejte nikdy dříve, než zmizí červený proužek, signa− lizující založení filmu.

Červená kontrolka signalizuje běh samospouště následujícím způsobem: po dobu prvních 8 s blik− ne dvakrát za sekundu, další sekundu blikne osm− krát a poslední sekundu svítí trvale. Poznámka: Chcete−li běh samospouště po od− startování přerušit, posuňte přepínač samospouště směrem dolů nebo přepněte hlavní vypínač do po− lohy OFF. Po expozici samospoušť opět vypněte.

1.1.10 Ukládání naměřených hodnot do paměti – funkce AEL Fotoaparát Soligor SR−300MD je vybaven integrál− ním měřením s důrazem na středovou část. Měří se tedy světlost celého záběru, ale při jejím vyhodno− cování se klade větší důraz na světlost středové čás− ti. Pomocí takového rozložení citlivosti měření lze dosáhnout optimálních výsledků bez zásahu foto− grafa, pokud hlavní objekt leží z větší části ve středu záběru. Jestliže však nejdůležitější objekt neleží ve středu nebo do něj zasahuje pouze malou částí, je vhodné pro zamýšlený efekt využít paměti naměře− ných hodnot (při funkci AUTO). Příklady využití paměti naměřených hodnot: tma− vé objekty v protisvětle (např. u okna) nebo před velmi světlým pozadím (např. na sněhu nebo na písečné pláži), světlé objekty na velmi tmavém po− zadí (např. objekty osvětlené reflektory nebo ost− rým slunečním světlem).

Obr. 1.11:Detail přepínače samospouště

Jak se paměť používá Abyste dosáhli správné expozice i v případech, kdy hlavní objekt leží na okraji záběru, či zabírá

1.1.9 Převíjení a vyjímání filmu Pokud páčka pro posuv filmu klade značný od− por proti pohybu, nepokoušejte se silou páčku po− sunout, ale proveďte následující úkony pro zpětné převíjení filmu: w Stiskněte tlačítko zpětného převíjení na spodní části fotoaparátu (Obr. 1.12a). w Kličku pro zpětné převíjení filmu vyklopte a otáčejte jí ve směru šipky, dokud proužek signalizující založení filmu nezmizí z okénka směrem doleva. Po překonání poněkud silněj− šího odporu na konci se pak klička volně a lehce otáčí (Obr. 1.12b). Pokud chcete, aby film zůstal vysunutý z kazety v délce 3 až 4 cm,

a Obr. 1.12: Zpětné převíjení naexponovaného filmu

Obr. 1.13: Použití paměti naměřených hodnot expozičního času

b

15

c

I. Černobílý negativní proces příliš malou plochu, použijte uložení naměřených hodnot do paměti následujícím způsobem. w Při měření expozice zaměřte hlavní objekt do středu záběru. Jestliže je objekt příliš malý, při− bližte se k němu s fotoaparátem natolik, aby zaujímal většinu plochy záběru. w Stiskněte přepínač paměti nadoraz směrem dolů a držte jej v této poloze (Obr. 1.13). w Držte přepínač stále stisknutý, zvolte žádaný záběr a stiskněte spoušť.

Obr. 1.15: Kontrolky expozičních časů Při ručním ovládání s pomocí naváděcích kont− rolek je vpravo v hledáčku signalizován nastavený čas expozice blikající kontrolkou (4 Hz = 4× za se− kundu) a fotoaparátem naměřený expoziční čas tr− vale svítící kontrolkou. Existují dvě možnosti ruční− ho měření expozice a nastavování pomocí navádě− cích kontrolek: Chcete−li fotografovat určitým expozičním časem, nastavte jej nejprve příslušným voličem a pak otá− čejte kroužkem pro nastavení clony objektivu, do− kud vedle nastavené hodnoty času nebude blikat pouze jedna kontrolka (Obr. 1.16). Chcete−li při foto− grafování vycházet z určité hodnoty clony, nastavte ji nejprve kroužkem pro nastavování clony. Pak otá− čejte voličem expozičních časů tak, aby se blikající a trvale svítící kontrolka pokud možno kryly. Svítí−li zároveň dvě kontrolky, pootočte krouž− kem clony tak, aby svítila jen jedna. Volič expozič− ních časů nesmí být nastaven na mezihodnoty.

Poznámka: Paměť naměřených hodnot nelze po− užít při funkci „M“ nebo zároveň se samospouští. V případě potřeby změňte nastavení clony před stisk− nutím přepínače paměti. Použijete−li objektiv zoom, u něhož se clona mění podle nastavení ohniskové vzdálenosti (např. MD–Zoom 3,9–4,8/28–70 mm), musíte při použití paměti naměřených hodnot v zájmu správné expozice, byla−li ohnisková vzdá− lenost změněna po uložení hodnot do paměti, mír− ně přizpůsobit nastavení clony. (Tyto korekce jsou popsány v návodech k použití pro objektivy zoom.) Při použití filtru může rovněž vyvstat potřeba expo− zičních korekcí.

1.1.11 Ruční ovládání s pomocí naváděcích kontrolek (funkce „M“) Základní nastavení Voličem funkcí a expozičních časů nastavte čas na hodnotu mezi „1“ (1 s) a „1000“ (1/1000 s) – Obr. 1.14.

Dlouhé expoziční časy (nastavení „B“) Je−li voličem expozičních časů nastaveno „B“, otvírá se závěrka při stisknutí spouště a zavírá se při jejím uvolnění. Díky tomu mohou být použity delší expoziční časy než 1 s. Fotoaparát by měl být ovšem upevněn na stativu nebo jinak bezpečně opřen. Jest− liže není okulár stíněn hlavou fotografa, měli byste vnikání vnějšího světla zabránit nasazením krytu na okulár.

Obr. 1.14: Volič funkcí a expozičních časů

Obr. 1.16:Nastavení správného expozičního času

16

I. Černobílý negativní proces Pro jakkoliv dlouhé expoziční časy při nastavení „B“ je vhodné použít drátěnou spoušť s aretací. Po zatlačení spouště se kolík aretuje šroubkem, expo− zice se ukončí uvolněním aretačního šroubku (Obr. 1.17). Poznámka: Při nastavení na polohu „B“ nefun− guje samospoušť. Jsou−li ve fotoaparátu nové bate− rie, mohou při normální teplotě dosahovat hodnoty dlouhých expozičních časů až deseti hodin. Při níz− kých teplotách se tato doba může zkrátit.

bude blikat u žádané expoziční doby. Pomocí krát− kých expozičních časů 1/500 s nebo 1/1000 s mů− žete „fixovat“ rychlý pohyb. Dlouhé expoziční časy jako 1/30 s nebo delší jsou vhodné k naznačení pohybu pomocí „pohybového rozostření“.

1.1.12 Snímky s bleskem Připojení blesku Bezkabelové blesky s kontaktem na patce (Soli− gor 30DA, Soligor 42DA) při senzorové automatice se jednoduše nasunou na sáňky fotoaparátu, a tím se zároveň s fotoaparátem elektricky propojí. Are− tačním šroubkem se zajistí spojení s fotoaparátem (Obr. 1.20). Synchronizace Při použití blesku Soligor 30DA nebo Soligor 42DA a libovolném nastavení funkce fotoaparátu kromě „B“ bliká v hledáčku vedle „60“ na stupnici kontrol− ka jako signál připravenosti blesku, jakmile je blesk připojen a nabit. Zároveň se doba expozice auto− maticky nastaví na 1/60 s. Jestliže použijete jiný blesk než zmíněný Soligor typ 30DA nebo 42DA, musíte v zájmu správné syn− chronizace nastavit volič funkce a expozičních časů na „60“. K docílení zvláštních efektů můžete nasta− vit i delší expoziční časy. V žádném případě však nesmí být u elektronických blesků expoziční čas kratší než 1/60 s (tedy 1/125 s a kratší). Poznámka: Podrobné pokyny najdete v návodech k použití blesků.

Obr. 1.17: Drátěná spoušť s aretací

Nastavení zábleskového zařízení Soligor 30DA Vypnuté zábleskové zařízení nasuňte do sáňěk na fotoaparátu. Ujistěte se, že dolní přepínač je v pozici M/P. Nastavte požadovanou citlivost (ISO 64 až 1000) přepínačem „ISO“ na těle blesku a také na krytu reflektoru výbojky. Kryt výbojky je možno povytáhnout nebo zasunout do třech pozic, podle toho, s jakým objektivem fotografujete: W (široko− úhlý), N (normální) a T (teleobjektiv). Pozici reflek− toru je možno odečíst v průhledném okénku na krytu výbojky. Zde je také možné odečíst dosah blesku a pod červenou a modrou ryskou dvě clo− nová čísla, s nimiž je možno fotografovat v automa− tické režimu. Volba příslušného režimu se provede přepínačem „M A1 A2“. Např. při ISO 100 automati− ka pracuje s clonami 2,8 (modrá ryska) a 5,6 (červe− ná ryska). Pokud přepínač „M A1 A2“ nastavíte např. na červenou pozici a na clonovém kroužku fotoa− parátu nastavíte dané clonové číslo, automatika bles− ku zajistí správné množství vyzářeného světla. Nyní můžete blesk zapnout přepínačem „Off – On“. Nabití blesku je signalizováno rozsvícením kontrolky „Ready“. Dostatečná expozice je signali− zována krátkým rozsvícením kontrolky „Auto Check“. Expoziční čas musí být nastaven na „Auto“ nebo 1/ 60 s.

Obr. 1.18: Vyznačení hloubky ostrosti na objektivu Hloubka ostrosti Zóna před a za nastavenou vzdáleností, uvnitř které je obraz dostatečně ostrý, se nazývá hloubka ostrosti. Mění se v závislosti na nastavení clony – při otevřené cloně (menších hodnotách clonového čísla, např. 2,8) je hloubka ostrosti menší (např. ro− zostřené pozadí). Při uzavřenější cloně (vyšších hod− notách clonového čísla, např. 16) je hloubka os− trosti větší (např. ostré pozadí). Přibližný rozsah hloubky ostrosti můžete odečíst na stupnici hloub− ky ostrosti na objektivu (Obr. 1.18). Hloubka ostrosti závisí také na nastavení vzdále− nosti – je−li objektiv nastaven na krátkou vzdále− nost, je hloubka ostrosti malá. Při zaostření na vzdá− lenější předměty je hloubka ostrosti větší. Doba expozice U některých druhů snímků je expoziční doba důležitá pro konečný efekt. V takových případech otáčeje při funkci AUTO kroužkem pro nastavení clony tak dlouho, dokud kontrolka v hledáčku ne− 17

I. Černobílý negativní proces V rovnici uvedený vodíkový kationt se slučuje s halogenidovými ionty na halogenovodík, nejčastěji bromovodík, a to je důvod, proč regenerační rozto− ky neobsahují bromid draselný (neboť částečně vyčerpané vývojky obsahují nadbytečné množství bromidových iontů). Vyvolávací látka musí být v tzv. disociované formě, ve které je schopna vyvolávat a tato disociace závisí na hodnotě pH. Zřetelně jsou tyto závislosti znázorněny na Obr. 1.21. Na ose y je uvedena hustota fotografického záznamu, který vzni− ká vyvoláním různými vyvolávacími látkami při růz− né hodnotě pH. Obr. 1.19: Zadní strana zábleskového zařízení Soli− gor 30DA a jeho přední strana s čidlem

Obr. 1.21: Závislost vyvolané hustoty na pH vývojky pro některé vyvolávací látky: 1 – pyrogalol, 2 – hydrochinon, 3 – metol, 4 – 4−aminofe− nol, 5 – glycin (chem. kyselina p− hydroxyfenylaminooctová), 6 – 1,4−feny− lendiamín

Obr. 1.20: Zábleskové zařízení připravené k práci (upevněné na fotoaparát)

1.2 Zpracování černobílých fotografických materiálů

Vezměme si dvě nejznámější, metol a hydro− chinon. Metol vyvolává již při pH nižším než 6, hyd− rochinon vyvolává při pH vyšším než 9, navíc při malé změně pH u něho dochází k velké změně hustoty. To je také jedním z důvodů pro v praxi tak oblíbenou kombinaci metolu s hydrochinonem, kdy tato kombinace vyvolává účinněji než látky samot− né. V oblasti nižších hodnot pH vyvolává přede− vším metol, zatím co hydrochinon obnovuje spo− třebovaný metol. Zároveň nám Obr. 1.21 ukazuje také důležitost hodnoty pH vývojky jako faktoru, který určuje její účinnost. Na schématech (Obr. 1.22 a 1.23) si můžeme ori− entačně všimnout mechanismu vyvolávání. Po vzni− ku latentního obrazu, kde jsou vedle center vyvolá− vání (černé elipsy) malé částečky kovového stříbra, proniká vyvolávací látka ve své disociované formě, která má záporný náboj, k latentnímu obrazu a pře− dává mu své elektrony, takže dochází k vyredu− kování stříbra. Setkáním s dalšími stříbrnými ionty se redukční děj přenáší dále do krystalu halogeni− du stříbra a redukují se další stříbrné ionty (viz Obr. 1.23). Pro usnadnění pronikání vyvolávací látky ke krys− talu halogenidu stříbra se do vývojky přidávají další látky, které tento halogenid částečné rozpouštějí. Takové vývojky se nazývají hloubkovými, na rozdíl

1.2.1 Vyvolávání Vyvolávání je jak známo základním úkonem při zpracování fotografických materiálů, které rozhodují− cím způsobem ovlivňuje výsledný obrazový záznam. Princip vyvolávání Vyvolávání je definováno jako selektivní reduk− ce exponovaného halogenidu stříbra vyvolávací lát− kou, která působí jako redukční činidlo. Předává stříbrnému iontu elektrony a sama přechází na svoji oxidovanou formu. Schematicky je možné vyvo− lávání vyjádřit rovnicí vývojka(red) + nAg+ → vývojka(ox) + nAg0 +mH+ O 2 AgBr +

O + 2 HBr

2 Ag + O

O

18

I. Černobílý negativní proces

Ag

Ag

Ag

—

Ag

Ag

vývojka

Ag Ag

Ag

Ag

Br

-

+

Ag

BrBr

+

Ag Ag+

Br-

Ag

-

Br-

Ag+ Br

Obr. 1.22: Schematické znázornění počáteční fáze vyvolávání. Účinná složka vyvolávací lát− ky předává své záporně nabité částice (elektrony) latentnímu obrazu – centru vyvolávání.

Obr. 1.23:Schéma dalšího postupu vyvolávání. U latentního obrazu se koncentruje kovové stříbro z mřížky bromidu stříbrného, kde kladně nabité ionty Ag+ jsou přitahovány k záporně nabitému latentnímu obrazu a zredukovány na kovové stříbro.

od vývojek povrchových. Hloubkové vývojky vy− volávají zpravidla jemnozrnně, protože rozpouště− ním krystalů halogenidů stříbra se též zmenšuje veli− kost vyredukovaných částic kovového stříbra. Uvedený mechanismus vyvolávání odpovídá tzv. chemickému vyvolávání. Existuje také tzv. fyzikální vyvolávání, při kterém je kovové stříbro ve vývojce obsaženo ve formě rozpustné sloučeniny. Z ní se stříbro vyredukuje a usazuje na místech latentního obrazu, která působí katalyticky, a celý postup se opakuje. Fyzikálně je možné vyvolávat i po před− chozím ustálení fotografického materiálu. Samotné fyzikální vyvolávání vede ke snížení citlivosti, zvý− šení jemnozrnnosti a k malým hodnotám maximál− ní hustoty; dnes se kombinuje s chemickým vyvolá− váním při speciálních fotografických postupech. Vyvolávací proces je elektrochemickou reakcí, při které dochází k transportu elektronu z vyvolávací− ho činidla na substrát prostřednictvím atomů stříbra v latentním obrazu. Elektrochemický potenciál Ag/ AgX článku je dán Nernstovou−Petersovou rovnicí: 0 + E Ag = E Ag

0 = E Ag +

1.2.2 Látky používané ve vývojkách Vyvolávací látky Jako vyvolávacích substancí se používá anor− ganických i organických látek. Anorganické látky se používají výjimečně, při zvláštních aplikacích foto− grafických materiálů (soli Fe2+, Ti3+, hydroxylamin, peroxid vodíku a další). Z hlediska praktického použití mají dominantní postavení organické vyvo− lávací látky odvozené od benzenového jádra, které mají alespoň dvě aktivní skupiny, mezi něž náleží skupiny NH2 a OH. Podmínkou je, aby skupiny ne− byly v meta poloze. Mezi tyto látky patří známý metol (síran N−methyl−p−aminofenolu), hydrochinon (p−di− hydroxybenzen). Existují také látky odvozené od heterocyklických látek, k nimž náleží velmi rozšíře− ný fenidon (1−fenyl−3−pyrazolidon). w Benzendioly a odvozeniny: Redukční schop− nost mají pouze orto a para deriváty, např: py− rokatechol, hydrochinon (Obr. 1.24) w Fenylendiaminy: pro ultrajemnozrnné vývojky, např. 1,2−fenylendiamín, 1,4−fenylendiamín (Obr. 1.24) w Aminofenoly a odvozeniny: např. 2−aminofe− nol, 4−aminofenol. 4−aminofenol ve formě hyd− rochloridu je základem vývojek typu Rodinal. Substitucí na skupině NH2 získáme vyvolávací látku Atomal nebo Metol. (Obr. 1.24) w Látky se třemi aktivními skupinami: pyrogallol, amidol w Heterocyklické sloučeniny: L(+)−askorbová ky− selina, fenidon, methylfenidon

RT a( Ag + ) ln = F a( Ag 0 ) RT a( Ag + ) RT ln K ( AgX ) + ln F F a( Br − )

Elektrochemický potenciál vyvolávacího činidla je dán podobným vztahem: ED = E D0 +

RT a( D ) . a(H ln nF a( D ) ox

+

)

Rozdíl obou potenciálů: ∆E = E Ag − ED =

-

2 . σ .Vm rk . F

Při překročení hraniční hodnoty ∆E postupně dochází i k vyvolání krystalů AgX bez latentního obrazu. ∆E ≈ 70 – 100 mV E D0 ≈ 600 až 800 mV při 25 °C 0 EAg = 0,7991 mV při 25 °C E D0 > 800 mV nedochází k redukci AgX EAg0 < 600 mV redukce AgX je neselektivní

Uvedli jsme, že charakter vývojky neurčuje jen látka vyvolávací, ale také ostatní látky, jako zásadité látky, konzervační látky, brzdící látky, látky rozpouš− tějící halogenid stříbra a některé jiné látky.

19

I. Černobílý negativní proces OH

OH

NH2

NH2

OH

+

NH3 Cl

OH

OH

OH

OH

NH2

NH2

+

OH OH

a

b

c

NH2

e

i

j

OH

NH2 CH3 2-

2-

SO4

SO4

O

O

HO

g

NH2

f

+

+

NH2 C2H4OH OH

d

NH3Cl

h

OH

2

OH C CH2OH

N

OH

k

N

NH O

l

m

NH O

H3C

Obr. 1.24: Vyvolávací látky; a – pyrokatechol, b – hydrochinon, c – 1,2−fenylendiamín, d – 1,4−fenylendiamín, e – 2−aminofenol, f – 4−aminofenol , g – Atomal, h – Metol, i – pyrogallol, j – amidol, k – L(+)− askorbová kyselina, l – fenidon, m – methylfenidon. Zásadité látky ve vývojkách Zásadité látky se používají především proto, že většina vyvolávacích látek pracuje v zásaditém pro− středí, kde dochází k tvorbě jejich účinných forem (Obr. 1.21). Pro zvýšení rozpustnosti se vyvolávací látky používají ve formě solí s kyselinou chlorovo− díkovou nebo sírovou a zásaditým prostředím je neutralizována kyselinová složka. Nejméně vhodné jsou alkalické hydroxidy; vývojka se jejich působe− ním velice rychle vyčerpává. Takové vývojky jsou vhodné k jednorázovému použití, vyvolávají však velmi rychle. Příkladem může být hydrochinon s alkalickým hydroxidem, který urychluje tvorbu jeho účinné složky a zároveň urychluje pronikání k ha− logenidu stříbra. Ostatní používané látky jsou v pod− statě zásaditě reagující soli, alkalické uhličitany, fos− forečnany, boritany. Tyto látky zvyšují trvanlivost vývojky a kromě alkalických uhličitanů mají i tlumí− cí (pufrovací) účinek. Vznik látek kyselé povahy při vyvolávání vyžaduje, aby vývojky měly dostateč− nou tlumící schopnost, která je charakterizována poměrem ∆D/∆pH, jehož hodnota má být co nej− nižší. Vyvolávací látky není možné zcela libovolně kombinovat se zásaditými látkami. Např. pyrokate− chin (1,2−dihydroxybenzen), vytváří s boritany z hlediska vyvolávání neúčinné látky.

čitan sodný ve vyšších koncentracích částečně roz− pouští bromid a chlorid stříbrný, a tím se docílí jemnozrnného vyvolání. Siřičitan sodný dále roz− pouští částečné vyvolané stříbro; protože se rozpouš− tějí hlavně krajní plochy shluků stříbra, zhoršuje se ostrost vyvolaného obrazu. Siřičitan sodný také za− braňuje tvorbě huminových kyselin, vznikajících při reakci chinonu (oxidovaná forma hydrochinonu) s vodou; tyto tmavé látky tvoří zákaly a zvyšují zá− voje. U tzv. tříslících vývojek, používajících pyrogalol (1,2,3−trihydroxybenzen) je použití siřičitanu nevhod− né. Další používanou konzervační látkou je hydro− xylamin (ve formě hydrochloridu nebo síranu). K odstraňování oxidačních produktů vyvolávače a halogenovodíku slouží siřičitan sodný: O

O

SO3Na + 2 NaOH

+ Na2SO3 + H2O O

O

Natriumhydrochinonsulfonát je vyvolávací látkou a redukuje další halogenid stříbrný, ale po adici dal− šího siřičitanového iontu poskytuje stálou, dále ne− reagující látku 2,5−dihydroxybenzen−1,4−disulfonan: O

OH

Konzervační látky Typickou konzervační látkou je siřičitan sodný. Jeho úloha ve vývojce je velmi významná. Jednak zabraňuje oxidaci vyvolávacích látek vzdušným kys− líkem, jednak váže oxidační zplodiny vyvolávací látky za vzniku sulfonanů, které mají taktéž redukč− ní účinky (v menší míře jako vyvolávací látka). Tím je částečně vysvětlen aktivnější účinek použitých vývojek oproti vývojkám čerstvě připraveným. Siři− čitan sodný může pro slabě alkalickou oblast pře− vzít úlohu zásady; např. v kombinaci s metolem vytváří vyrovnávací negativní vývojky, kde se čás− tečné uplatní jako slabě působící tlumicí látka. Siři−

Ag

+

HSO3

_

SO3

SO3 OH

_

_

O

OH

SO3

_

_

SO3 OH

Siřičitan sodný chrání vývojku proti oxidaci vzduš− ným kyslíkem, ale i ten může být oxidován (proces katalyzují soli Cu2+ nebo Fe3+, ale inhibují org. látky s OH skupinami – např. hydrochinon). Na neutralizaci vznikajícího halogenovodíku musí být přítomné alkalicky reagující látky.

20

I. Černobílý negativní proces Látky ve vývojkách rozpouštějící halogenid stříbra Látky rozpouštějící halogenid stříbra mají za úkol ovlivnit především gradační a strukturální vlastnosti obrazu. Umožňují zvýšit rychlost pronikání vyvo− lávací látky k halogenidu stříbrnému, a tím zvyšují provolatelnost emulzní vrstvy. K těmto látkám nále− ží např. jodid draselný, thiokyanatan amonný a sod− ný, thiosíran sodný.

ný. Konečně sem lze zařadit i desenzibilizátory, umožňující použít či zvýšit intenzitu aktinického osvětlení při zpracování fotografického materiálu (pinakryptolová zeleň a žluť, sodná sůl antrachinon− disulfonové kyseliny a jiné).

Brzdící látky ve vývojkách (protizávojové) Závoj je zbarvení neexponovaného místa citlivé vrstvy po ukončeném chemickém zpracování. Pod− le barvy rozlišujeme šedé a barevné závoje. Šedý závoj na černobílých materiálech je tvořen stříbrem. Příčinami jsou příliš velké zárodky citli− vosti, které se vyvolají i bez osvětlení (tzv. zárodky závoje), nesprávná vývojka nebo znečištěná vývoj− ka, dlouhá vyvolávací doba nebo vysoká teplota a nežádoucí osvětlení. Bromid draselný v koncentraci 0,1 až 1 g/l (vliv Br− na rychlost vyvolávání) značně omezuje vznik zá− voje. Metol vyvolává i bez Br−, superaditivní směsi vyžadují více bromidu. Látky brzdící mají za úkol snížit na co možná nejmenší míru vyvolávání neexponovaných míst halogenidu stříbra. Účinek vyvolávání zpomalují tím, že zabraňují pronikání vyvolávací látky k halogenidu stříbra a že se na něm přednostně absorbují. K lát− kám brzdícím patří především bromid draselný, který je účinný u většiny vyvolávacích látek, zejména u hydrochinonu a metolu. Účinek bromidu drasel− ného je při vyvolávání zesílen tím, že vznikají bromi− dové ionty jako důsledek redukce bromidu stříbr− ného, který se nejčastěji používá jako světlocitlivá složka fotografických materiálů. Dalšími látkami to− hoto typu jsou benztriazol, nitrobenzimidazol aj.

Senzitometrická vývojka metol .......................................................... 0,5 g siřičitan sodný bezvodý .......................... 40,0 g hydrochinon .............................................. 1,0 g uhličitan sodný bezvodý .......................... 1,5 g hydrogenuhličitan sodný .......................... 1,0 g bromid draselný ........................................ 0,2 g destilovaná voda do ........................... 1000,0 ml pH hotové vývojky při 20 °C ............. 9,4±0,2 vyvolávací doba při 20 °C ................. 6 až 8 min Při stanovení citlivosti se musí vyvolávat tak, aby hodnota průměrného gradientu byla v rozmezí 0,58 až 0,66. Kdyby bylo dosaženo hodnoty gradientu 0,66 u vyvolávací doby kratší než 2 min při 20 °C, musí se pro výpočet citlivosti použít senzitogram vyvolaný nejméně 2 minuty.

1.2.3 Složení některých vývojek pro negativní černobílé filmy

Foma FV−3 (Kodak D76, Ilford ID11) siřičitan sodný bezvodý ........................ 100,0 g metol .......................................................... 2,0 g hydrochinon .............................................. 5,0 g tetraboritan sodný kryst. ........................... 2,0 g voda do ............................................... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba pro Fomapan 100 při 20 °C je 6 až 8 min, pro Fomapan T200 je 4 až 5 min. Poměrně kontrastně pracující vývojka. Foma FV−29 siřičitan sodný bezvodý ........................ 100,0 g fenidon ...................................................... 0,2 g hydrochinon .............................................. 5,0 g tetraboritan sodný ..................................... 3,0 g kyselina boritá ........................................... 3,5 g bromid draselný ........................................ 1,0 g voda do ............................................... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba pro Fomapan F100 a T200 při 20 °C je 6 až 8 min.

Ostatní látky ve vývojkách Do této skupiny můžeme zařadit sloučeniny ovliv− ňující tvrdost vody (hexametafosforečnan sodný – M 19, sodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové a jiné sloučeniny), napomáhající snížení pronikání vývojky do želatiny, a tím umožňující povrchové vyvolávání (glycerol, cukry). Pro zvýšení rozpouš− těcí schopnosti některých vyvolávacích látek se při− dává ethanol, pro snížení bobtnavosti želatiny a zvý− šení její mechanické odolnosti se používá síran sod−

H

H

H

H

N

N

S

N

SH N

O2N

N

Obr. 1.24: protizávojové látky: 2−benzimidazol−thiol 5−nitrobenzimidazol

OH N

2−benzothiazolol

21

N N

1H−benzotriazol

I. Černobílý negativní proces Microphen siřičitan sodný bezvodý ........................ 100,0 g fenidon ...................................................... 0,2 g hydrochinon .............................................. 5,0 g tetraboritan sodný ..................................... 3,0 g kyselina boritá ........................................... 3,5 g bromid draselný ........................................ 1,0 g 1,2,3−benztriazol ........................................ 0,02 g voda do ............................................... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba pro Fomapan 100 a T200 je 6 až 8 min při 20 °C.

1.2.4 Přerušování

Foma FV22 siřičitan sodný bezvodý .......................... 90,0 g metol ........................................................ 12,0 g ortofenylendiamin ................................... 12,0 g disiřičitan draselný .................................. 10,0 g voda do ............................................... 1000,0 ml Vývojka pracuje měkce a velmi jemnozrnně. Sním− ky je nutno exponovat alespoň trojnásobně.

Na rozdíl od vyvolávání se v těchto částech zpra− covatelského procesu nevytváří jasová struktura obrazového záznamu, která má pochopitelně pri− mární význam, ovlivňuje se však neméně důležitá vlastnost obrazového záznamu – jeho trvanlivost a schopnost archivace.

Přerušování je operace praní mezi vyvoláváním a ustalováním. Jeho úkolem je přerušit vyvolávací proces a zachytit zbytky vývojky, které by byly ji− nak přenášeny do ustalovače a zbytečně by tak sni− žovaly jeho kapacitu. Složení přerušovačů je uve− deno v tabulce 1.1.

1.2.5 Ustalování

Princip ustalování Ustalování je sled reakcí, jejichž prostřednictvím se převádí nevyvolaný halogenid stříbra na roz− pustnou sloučeninu, kterou je možno z emulze fo− tografického materiálu bez obtíží vymýt vodou. Jde zpravidla o vznik komplexních sloučenin, v nichž se stříbrný iont nachází v komplexním aniontu. Nejčastěji se pro ustalování používá thiosíranu sod− ného, kdy vzniká komplexní sloučenina thiosíranu sodnostříbrného. Z dalších látek je možno použít kyanid draselný, thiokyanatan draselný nebo amon− ný, thiomočovinu (viz tabulka 1.2). Při použití thi− osíranu sodného (analogický účinek má thiosíran amonný, který má však větší reakční rychlost) vzni− kají rozpustné komplexní sloučeniny stříbra, jestli− že na jednu molekulu thiosíranu stříbrného připa− dají alespoň dvě molekuly thiosíranu sodného. Sche− maticky lze ustalování popsat tímto sledem reakcí:

Ultrajemnozrnná vývojka s T22 siřičitan sodný bezvodý ........................ 100,0 g hydrochinon .............................................. 6,0 g T 22 ............................................................ 6,0 g tetraboritan sodný ..................................... 4,0 g kyselina boritá ........................................... 4,5 g voda do ............................................... 1000,0 ml Ilford ID−67 (zásobní roztok) siřičitan sodný bezv. ............................... 75,0 g hydrochinon .............................................. 8,0 g uhličitan sodný bezv. .............................. 37,5 g fenidon ...................................................... 0,25 g bromid draselný ........................................ 2,0 g Ilford IBT ................................................. 15,0 ml Doporučené ředění vývojky je 1+2 až 1+5.

3 AgBr + 2 Na2S2O3 → Na[Ag3S2O3] + 3 NaBr AgBr + Na2S2O3 → Na[AgS2O3] + NaBr Na[Ag3S2O3] + 2 Na2S2O3 → Na5[Ag3(S2O3)4] Na[AgS2O3] + Na2S2O3 → Na3[Ag(S2O3)3]

Složka Ilford IBT 1,2,3−benztriazol ........................................ 1,0 g uhličitan draselný bezv. ............................ 1,0 g voda do ................................................. 100,0 ml Ilford ID−68 siřičitan sodný bezv. ............................... 85,0 hydrochinon .............................................. 5,0 tetraboritan sodný kryst. ........................... 7,0 kyselina boritá ........................................... 2,0 bromid draselný ........................................ 2,0 voda do ............................................... 1000,0 Vyvolávací doba 4 až 7 min.

Komplexní sloučeniny uvedené na pravých stra− nách prvních dvou rovnic jsou velmi těžko roz− pustné, komplexní sloučeniny uvedené na pravých stranách posledních rovnic jsou lehce rozpustné. Prvním dvěma reakcím odpovídá zmizení mléčné− ho zákalu emulzní vrstvy fotografického materiálu. Nejméně rozpustný je jodid stříbrný a existuje jistá koncentrační zóna ustalující látky, ve které je rych− lost ustalování optimální. Pokles rychlosti ustalo− vání při zvýšené koncentraci ustalující látky je dán zmenšením bobtnavosti želatiny, která zabraňuje průchodu ustalující látky ke krystalům halogenidu stříbra a odchodu zplodin ustalování. Na rozdíl od vyvolávání je ustalování mnohem méně závislé na teplotě, zvýšení teploty o 10 °C má za následek zvý− šení rychlosti ustalování asi o 15 %. Ustalování je však závislé na tloušťce emulzní vrstvy a na stupni utvrzení této vrstvy; větší tloušťka a vyšší utvrzení snižují rychlost ustalování.

g g g g g ml

ORWO 71A siřičitan sodný bezvodý .......................... 55,0 g fenidon ...................................................... 0,6 g hydrochinon ............................................ 10,0 g uhličitan draselný bezv. .......................... 55,0 g bromid draselný ...................................... 10,0 g voda do ............................................... 1000,0 ml Doporučená vyvolávací doba je 2 až 5 min při 20 °C, vývojka pracuje tvrdě a velmi jasně. 22

I. Černobílý negativní proces Látky používané v ustalovačích Mimo základní látku, rozpouštějící halogenid stří− bra, jsou v ustalovači ještě další látky. Z nich nejdů− ležitější jsou ty, které ovlivňují pH ustalovače. Z hle− diska pH rozeznáváme ustalovače neutrální a kyselé. Neutrální ustalovač je tvořen pouze samotným roz− tokem ustalující látky, případně s přídavkem tlu− mících látek, jako siřičitanu sodného nebo kyseliny borité. Neutrální ustalovač je náchylný k vylučování sulfidu stříbrného, který jej znehodnocuje. Uvede− né nedostatky odstraňuje kyselý ustalovač s pH okolo 5, který vzniká nejčastěji přidáním disiřičita− nu draselného. Disiřičitan draselný reaguje s vodou za vzniku hydrogensiřičitanu, který okyseluje usta− lovač bez nebezpečí vyloučení sulfidické síry. Pro zvýšení tvrdícího účinku na fotografický ma− teriál se do ustalovačů přidává síran hlinitodraselný.

Po delším působení takového roztoku může dojít k zeslabení obrazového záznamu.

1.2.6 Praní Praní při zpracování fotografického materiálu je možné rozdělit na dvě části. Praní mezi jednotlivý− mi zpracovatelskými lázněmi zejména odstraňuje z fotografického materiálu předchozí lázeň; tím usnadňuje pochod probíhající v lázni následující a zároveň tuto lázeň chrání před znečištěním. Ovliv− ňuje však i působení předchozí lázně; např. při pra− ní po vyvolávání vývojka nasáknutá v emulzní vrs− tvě dovyvolává obrazový záznam. Praní na závěr zpracovatelského postupu, nazývané konečným praním, má význam z hlediska trvanlivosti obrazo− vého záznamu. Dokonalé ustálení a dokonalé vy− prání je zárukou dlouhodobé archivovatelnosti ob− razových záznamů na fotografických materiálech; u černobílých fotografických materiálů je možno po− čítat s trvanlivostí 100 let. Pro tyto účely je stano− vena nejvyšší přípustná koncentrace iontu S2O2−3 7 mg na 1 cm2 emulzní vrstvy. Nedostatečné ustálení a vy− prání fotografického materiálu se projeví vznikem hnědých sloučenin stříbra, zejména sulfidu stříbr− ného, které probarvují nejen emulzní vrstvu, ale často reagují i s podložkou fotografického materiálu. Doba potřebná k dostatečnému vyprání je závislá na ně− kolika faktorech: teplotě, množství a pH vody, vaz− bě zbytků ustalovače v emulzní vrstvě a podložce fotografického materiálu, způsobu přívodu a výmě− ny vody při praní. Se zvyšující se teplotou stoupá rychlost vypírání, stejně tak se stoupajícím množ− stvím vody. Hodnota pH vody ovlivňuje bobtnání želatiny, optimální je pH mezi 4,7 až 5,0, kdy má želatina

Kapacita ustalovačů S postupujícím vyčerpáváním aktivní složky usta− lovače se v něm zvyšuje koncentrace stříbra. Při koncentraci stříbra okolo 3 g/l probíhá ustalování již pomaleji a při koncentraci vyšší než 4 g/l je nut− né ustalovač přestat používat. Vyčerpatelnost usta− lovače lze orientačně zjistit přidáním 1 ml 4% rozto− ku jodidu draselného k 10 ml ustalovače. V případě vyčerpaného ustalovače se po protřepání vzniklá sraženina (či mléčný zákal) jodidu stříbrného již nerozpustí. Podobně jako u vývojek je možné také u ustalovačů aplikovat regenerační systém: po vylou− čení kovového stříbra na katodě elektrolyzéru se doplní chybějící množství látek a ustalovač se dále používá. Elektrolýza ustalovačů je významným pro− středkem získávání stříbra, zvláště při ustalování fotografických materiálů s vyšším obsahem stříbra, např. materiálů pro přímou skiagrafii. Kyselé rozto− ky thiosíranů rozpouštějí částečně i kovové stříbro.

Tab. 1.1: Složení přerušovacích lázní. Přerušovací lázeň ORWO 203 je vhodná pro zpracování při vysokých teplotách. ORWO 200 ORWO 201 ORWO 203 Kodak SB-1a kyselina octová, konc.

20 ml

disiøièitan draselný

20 ml 40

síran sodný bezv. pH

50 ml

100 2,9

4,5

3,1

Tab. 1.2: Složení ustalovačů. Uvedené množství [g] odpovídá 1000 ml roztoku ustalovače. Ustalovač ORWO 301 a Kodak F24 jsou obyčejné kyselé ustalovače, FU6 je kyselý rychloustalovač, FU7 je utvrzující ustalovač. thiosíran sodný pentahydrát

ORWO 301

Foma FU6

Foma FU7

Kodak F24

250

300

300

240

chlorid amonný

50

tetraboritan sodný dekahydrát disiøièitan draselný

20 15

25

12

disiøièitan sodný

25

siøièitan sodný

10

kys.octová koncentrovaná

12 ml

síran draselnochromitý dodekahydrát

15

23

I. Černobílý negativní proces isoelektrický bod a tudíž nejnižší bobtnavost. Žela− tina jako amfoterní elektrolyt může získat kladný i záporný náboj a přitahovat tak kationty i anionty. Při vypírání aniontů je výhodnější slabě alkalická voda, při vypírání převážné kationtů je pak výhod− nější slabě kysele reagující voda. Proto lze praní fotografického materiálu urychlit zařazením slabě zásadité lázně mezi ustalovač a konečné praní. Při praní nemá být použita destilovaná voda, nedosta− tek solí v ní způsobuje silné bobtnání želatiny a vypírání se značné prodlužuje. Přívod a výměna vody mají být takové, aby byla odstraňována vrstva nasycená ustalovačem, která se nachází bezprostřed− ně u povrchu fotografického materiálu. Prací voda s ustalovačem má vyšší hodnotu specifické hmot− nosti a klesá dolů; proto je výhodný způsob proti− proudového praní, případně sprchový způsob pra− ní, který je velmi účinný. Kyselé ustalovače a kyse− lé přerušovací lázně způsobují vyšší vázání zbytků ustalovače v emulzních vrstvách, v podložce, zejmé− na u fotografických papírů. Účinnost praní lze při− bližně kontrolovat pomocí 0,1% roztoku KMnO4, buď slabě okyseleného kyselinou sírovou nebo apliko− vaného ve 2% roztoku Na2CO3. V případě přítom− nosti iontu S2O32− ve vypírací vodě nastane odbarve− ní původní růžové barvy, tj. nastane redukce man− ganistanových iontů.

rovnoměrně po celé jeho ploše, v opačném přípa− dě mohou vzniknout lokálním přeskupením částic stříbra místa o nerovnoměrné hustotě.

1.3 Denzitometrická měření a výpočty 1.3.1 Postup měření denzitometrem Denzitometr zapněte do sítě a stlačte hlavní vy− pínač. Po 5 minutách můžete začít s kalibrací pří− stroje. Nastavte měřící filtr otáčením kolečka na levé dolní straně přístroje až se rozsvítí požadovaná bar− va filtru na předním panelu přístroje. Zároveň se ozve lehké cvaknutí. Nad cílovou štěrbinu přitlačte měřící hrot a vyčkejte na zobrazení údaje o optické hustotě na displeji (Obr. 1.22). Pokud se nezobrazí hodnota „0“, otáčením levého točítka na čelní stra− ně panelu označeného >0< nastavte požadovanou hodnotu 0. Potom vložte nad cílovou štěrbinu kali− brační film s políčkem 2,12 D, přitlačte k filmu mě− řící hrot a vyčkejte na zobrazení údaje o optické hustotě na displeji. Nastavte správnou hodnotu 2,12 D pomocí druhého točítka (nezaměnit točítka). Po− stup opakujte pro upřesnění nastavených hodnot optických hustot 0 a 2,12. Při vlastním měření položte senzitogram žáda− ným políčkem na cílovou štěrbinu denzitometru, přitlačte měřící hrot a odčítejte hodnotu optické hustoty na displeji. Uvolněte měřící hrot a posuňte nad cílovou štěrbinu další pole senzitogramu a opa− kujte postup měření. Před měřením dalšího senzitogramu pře− kontrolujte nastavení hodnot 0 a 2,12. Pro měření černobílých negativů a pozitivů používejte zelený filtr až na výjimky, na které upozorní vedoucí prak− tika.

1.2.7 Sušení Sušením se odstraňuje voda z fotografického materiálu. Negativní fotografické materiály obsahují až 0,02 g vody na 1 cm2, pozitivní materiály méně, materiály pro přímou skiagrafii pak ještě více než negativní materiály. Sušení fotografických materiá− lů probíhá pomocí difúze do vzdušného okolí. Vý− jimkou je leštění fotografických papírů při teplotě okolo 100 °C, které se však dnes téměř nepoužívá (pouze pro papíry s barytovou podložkou). Difúze vody při sušení je závislá zejména na re− lativní vlhkosti a teplotě vzduchu. Nejvýhodnější je relativní vlhkost mezi 30 % až 60 %, teplota mezi 30 °C a 45 °C, u fotografických materiálů určených pro zpracování při vysokých teplotách je možno teplotu sušení zvýšit až na 60 °C. Protože difundují− cí vodní páry vytvářejí okolo sušeného fotografic− kého materiálu vrstvičku vzduchu o vysoké hodno− tě relativní vlhkosti, je nezbytné při sušení zajistit dokonalé proudění vzduchu. Pro urychlení sušení je možno z emulzních vrstev fotografického materi− álu vhodným činidlem vytlačit vodu. Používá se zde ethylalkohol a koncentrovaný roztok K2CO3 (90 g ve 100 ml vody). Sušením se mění částečně i konfi− gurace vyredukovaného stříbra. Vysoká teplota a vysoká hodnota relativní vlhkosti, vedou k přes− kupení částic vyredukovaného stříbra, které způso− buje zvýšení hustoty a strmosti. Tento efekt je tím vyšší, čím je vyvolaný fotografický materiál zrnitěj− ší. Sušení fotografického materiálu musí probíhat

1.3.2 Stanovení stupně citlivosti, strmosti a průměrného gradientu filmu Nejdříve vypočítejte expozici pro každé i−té po− líčko senzitogramu: Hi = Ei ⋅ t

kde Ei = E0 ⋅ 10−D = E0 ⋅ 10−(D + D + D ) Ds – optická hustota šedého filtru senzitometru Dekv – optická hustota konverzního filtru pro Tc = 5500 K Di – optická hustota i−tého políčka senzitometric− kého klínu Sestrojte charakteristickou křivku fotografického materiálu (senzitometrickou charakteristiku), tj. závis− lost D = f(log H) a zjištěte tzv. kriteriální expozici odpovídající na charakteristické křivce optické hus− totě D = Dmin + 0,1. Poznámka: Senzitometrickou charakteristiku lze získat proložením polynomu (často nejlépe 4. stup− ně) naměřenými hodnotami (D – log H). c

24

s

ekv

i

I. Černobílý negativní proces Údaje k senzitometru Osvětlení v rovině modulátoru osvětlení, (bez zařazených filtrů a jiných optických členů) E0 = 15190 lx, Dekv. konverzního filtru (165 mrd) = 0,82, Tc = 5500 K

a

b

c

d

e

Obr. 1.26: Schéma senzitometru: a – světelný zdroj, b – filtry, c – závěrka, d – modulátor (šedý stupňovitý klín), e – zkoušený film Optická hustota konverzního filtru, šedého filtru a expoziční čas se mohou měnit podle použitého materiálu. Přesné údaje, které uvedete do tabulky jsou přiloženy k naexponovaným filmům. Osvětle− ní v rovině modulátoru je uvedeno s přibližnou hodnotou, přesnou hodnotu oznámí vedoucí prak− tika. Senzitometr musí být pravidelně kalibrován, měří se zejména teplota chromatičnosti zdroje (2850 K) a osvětlení v rovině modulátoru.

Obr. 1.25: Transmisní denzitometr Meopta

Určení citlivosti Citlivost se vypočte podle vztahu1 S=

K Hk

kde K je konstanta a pro negativní kinofilmy K = 0,8 (viz. tabulka 1.3), Hk je expozice při optické hustotě D = Dmin + 0,1 pro negativní kinofilmy. Určení stupně citlivosti Z citlivosti se vypočte stupeň citlivosti: n 0 = A + B . log S,

kde A = 1 a B = 10 pro negativní kinofilmy (viz ČSN 66 6620). Určení průměrného gradientu Na senzitometrické charakteristice se určí dva body, které odpovídají hustotám D1 a D2 a logarit− mům expozice log H1 a log H 22 (viz Obr. 1.23). Průměrný gradient se vypočítá podle vzorce g=

D2 − D1 log H 2 − log H1

kde hodnota D1 = Dmin + 0,2 a ∆ logH = log H2 – log H1 = 1,3 Určení strmosti Na přímkové části charakteristiky se určí dva li− bovolné body o souřadnicích D 1′ a log H1′, D2′ a log H2′. Z uvedených hodnot se vypočítá strmost G=

Obr. 1.27: Senzitometr

D2′ − D1′ log H 2′ − log H1′

25

I. Černobílý negativní proces 1.4 Úloha č. 1: Fotografiký přístroj a fotografování na černobílý film

Po usušení filmu proměřte denzitometrem pod zeleným filtrem každé políčko senzitogramu a vý− sledky uveďte do tabulky 1.4.

1.4.1 Zadání úlohy 1,5

w Exponujte v exteriéru různé motivy na černo− bílý negativní film podle pokynů vedoucího praktika. Při práci využijte funkci AEL fotoapa− rátu (viz. kap. 1.1.10). w Exponovaný film vyvolejte spolu se senzitogra− mem. w Sestrojte charakteristickou křivku použitého ma− teriálu. w Z charakteristické křivky vypočítejte citlivost, stupeň citlivosti (podle ČSN 66 6620), strmost (G) a průměrný gradient g–. w Zpracovaný film použijete v následujícím prak− tiku při zvětšování na pozitivní materiál.

D 1,3

1,0

0,8

0,5

Dmin+0,1

0,3

log Hk

0,0 -3

-2,5

-2

-1,5

-1

-0,5

0

log H

Obr. 1.28: Senzitometrická charakteristika černobílé− ho negativního filmu a určení kriteriální expozice Hk

1.4.2 Pracovní postup chemického zpracování filmů

1,5

Exponovaný film i senzitogram se natočí za tmy do spirál vývojnic (Obr. 1.30 a 1.31) a vývojnice se světlotěsně uzavře černým šroubovacím uzávěrem. Poté se do vývojnice na světle nalije vývojka a vývoj− nice se uzavře bílým uzávěrem bez závitu. Lehkým poklepnutím vývojnicí o stůl se zajistí únik vzdu− chových bublin z filmů a spirál. Prvních 30 sekund se vývojnice neustále překlápí a dále již jen 2× kaž− dých 30 s během celé doby vyvolávání. Filmy se vyvolají při teplotě 20 °C. Vývojku a dobu vyvolává− ní určí vedoucí praktika. Po vyvolání se otevře první (bílé) víko vývojnice a vývojka se vylije do zásobní láhve, následuje opláchnutí filmů tekoucí vodou tak, že se hadice s vodou vsune do otvoru vývojnice a nechá se voda několik sekund vytékat z vývojnice. Potom se voda z vývojnice vylije, ale stále se neotvírá světlotěsný šroubovací uzávěr vývojnice. Nalije se ustalovač a první minutu ustalování se vývojnice nejméně 5 s neustále překlápí. Doba potřebná k ustalování se doporučuje 10 min, ale je možné potřebnou dobu zjistit takto: malý kousek nevyvolaného filmu se po− noří do ustalovače a měří se čas, za který dojde k úplnému zprůhlednění filmu. Zjištěný čas se násobí dvěmi a získá se tak minimální potřebný čas k bezpečnému ustalování daného filmu. Po ustále− ní se ustalovač vylije z vývojnice (vývojnici je už možné otevřít) a následuje praní tekoucí vodou po dobu minimálně 15 min. Potom se film opláchne i se spirálou vývojnice ve vodě s několika kapkami smáčedla nebo v deionizované vodě, vyjme se ze spirály, zavěsí se a nechá se volně uschnout. Spirá− la vývojnice se otevře tak, že se pravá strana ve směru navíjení filmu otočí dopředu, až překoná značný odpor její zarážky a pravá strana spirály se oddálí od filmu. Krátké senzitogramy je možné su− šit v sušárně při 40 °C.

D2

D 1,3

1,0

0,8 D1 = Dmin+0,2

0,5

0,3 log H1

log H2 = log H1 + 1,3

0,0 -3

-2,5

-2

-1,5

-1

-0,5

0

log H

Obr. 1 29: Senzitometrická charakteristika černobí− lého negativního filmu a určení průměr− ného gradientu

Obr. 1.30: Překlápěcí vývojnice

26

I. Černobílý negativní proces 1.5.3 Zpracování výsledků a protokol Každý protokol se vyhotoví v jednom exempláři bez ohledu na počet studentů v pracovní skupině. Protokol má následující členění: 1) Název úlohy. 2) Jména autorů. 3) Stručný teoretický úvod. 4) Použité zařízení a chemikálie. 5) Stručný pracovní postup. 6) Tabulky naměřených hodnot a senzitogram 7) Grafické závislosti – doporučený je program Ex− cel nebo Origin. 8) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 9) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu.

Obr. 1. 31: Způsob nasouvání filmu do spirály vývojnice

Tabulka 1.3: Podmínky stanovení citlivosti černobílých fotografických materiálů Fotografický materiál 1. Èernobílé negativní kinofilmy 2. Èernobílé negativní desky 3. Pozitivní desky

Doporuèená expozièní doba, s

Konstanty

Tc, K

Kritérium citlivosti

5500 nebo

Dmin + 0,1

0,8

1

10

3200

Dmin + 0,1

2 nebo 0,8

1

10

2850 nebo

Dmin + 0,9

4. Pozitivní kinofilmy a duplikaèní pozitivní kinofilmy

3200

Dmin + 0,9

5. Negativní duplikaèní kinofilmy

3200

6. Filmy pro záznam zvuku

3200

K

A

B

10

1

10

od 0,01

10

1

10

do 0,10

4 - 10

1

10

nebo Dmin + 0,9

10

1

10

10 nebo 5

0

10

1

80

10

Dmin +0,1 nebo Dmin + 0,9 Dmin + 1,5

7. Inverzní filmy

5500 nebo 3200

Dmin + 0,9

8. Fototechnické filmy pro tónové pøedlohy

3200 nebo 3800 nebo

Dmin + 0,2 nebo Dmin + 0,5

9. Fototechnické filmy pro perové pøedlohy

5500

Dmin + 0,2 nebo Dmin + 2,0

do 4,0

1

90

10

10. Mikrografické filmy

3200

Dmin + 0,2 nebo Dmin + 1,0

od 0,01 do 0,10

1 nebo 1,3

0

10

1 2

od 0,4

ČSN 66 6620 ČSN 66 6611: Černobílé a barevné fotografické materiály na průhledné podložce. Stanovení průměrného gradientu a strmosti. 27

I. Černobílý negativní proces Tabulka 1.4 Film

Em. èíslo

Vývojka

E 0, lx

Doba vyvolávání

Dekv

Teplota vývojky

Ds

G

texp

g

Dmin

°n (ÈSN)

Dmax

Èíslo pole

D modulátoru

1

0,05

2

0,20

3

0,35

4

0,50

5

0,65

6

0,80

7

0,95

8

1,10

9

1,25

10

1,40

11

1,55

12

1,70

13

1,85

14

2,00

15

2,15

16

2,30

17

2,45

18

2,60

19

2,75

20

2,90

21

3,05

Hi

log Hi

28

D senzitogramu

I. Černobílý negativní proces

2 VLIV

TEPLOTY, DOBY VYVOLÁVÁNÍ A SLOŽENÍ VÝVOJKY NA

SENZITOMETRICKÉ VLASTNOSTI ČERNOBÍLÉHO NEGATIVNÍHO FILMU 2.1 Doba vyvolávání

kde G je strmost křivky. Potom pro kinetickou rovnici 1. řádu procesu vyvolávání kontrolovaného difúzí je možné psát:

Rychlost vyvolávání je možné vyjádřit jako množ− ství stříbra, které se vyredukuje na jednotkové plo− še fotografické vrstvy za časovou jednotku. Tato reakce je vzhledem na vyredukované stříbro 1. řádu. Protože jsou množství vyredukovaného stříbra a optická hustota prakticky úměrné, rychlost vyvo− lávání se rovná přírůstku optické hustoty za jednot− ku času. Odvození závislosti optické hustoty od doby vyvolávání je založené na předpokladu, že pro kaž− dou expozici existuje mezní dosažitelná hodnota D∞. Dosažení D∞ znamená, že všechna zrna haloge− nidu stříbra, která se stala osvětlením vyvolatelná, jsou vyvolaná. Existence hodnoty D∞ by byla úplně přesná, kdyby při vyvolávání nevznikal současně závoj. D∞ však není možné pro současný vznik zá− voje experimentálně stanovit, jeho hodnotu je však možné vypočítat. Pokud je mezní hustota D∞ úměrná množství osvětleného halogenidu stříbra, bude rychlost pro− cesu dD/dt na začátku úměrná D∞. Vyvoláváním roste hustota D, rychlost klesá a stává se úměrnou množ− ství halogenidu stříbra, který se ještě reakcí nepře− měnil. Toto množství halogenidu je úměrné rozdílu D∞ – D (pokud je zachována úměrnost mezi množ− stvím halogenidu stříbra a optickou hustotou, která vznikne vyvoláním) a platí:

1 G∞ k = ln t G∞ − G

G = G∞ (1 − e −kt )

Použití těchto rovnic pro rychlost vyvolávání před− pokládá znalost parametrů k a G∞ (nebo D∞). Para− metry jsou závislé na citlivé fotografické vrstvě a použité vývojce a musí se proto pro každý jed− notlivý případ stanovit experimentálně. Pro stano− vení parametrů je třeba poznat hodnotu dvou koe− ficientů kontrastu G1 a G2 (nebo optických hustot odpovídajících určité expozici) pro dvě vyvolávací doby t1 a t2. Aby řešení exponenciálních rovnic bylo jedno− duché, volíme vždy druhou vyvolávací dobu tak, aby byla dvojnásobkem první, t.j. t2 = 2 t1. Potom platí: G1 1 = G2 1 + e − kt G1 1 k = ln t1 G2 − G1 1

Pokud známe k, můžeme vypočítat G∞ dosaze− ním do původní rovnice: G∞ =

dD = − k (D∞ − D ) dt

1

Rychlost vyvolávání závisí na expozici, složení vývojky a na podmínkách, při kterých se obraz vyvo− lává. Může se měnit nejen celková rychlost vyvo− lávání, ale i vztah mezi jednotlivými fázemi vyvolá− vání (tzv. indukční první fází s rostoucí rychlostí a druhou fází s klesající rychlostí), na kterém závisí výsledný kontrast. Základní rozdíl mezi vývojkami různých typů (pomalé, rychlé, kontrastní, vyrovnávací, atd.) spo− čívá v relativních rychlostech vyvolávání každé expo− nované části. Tak například v kontrastních vývoj− kách se pomaleji vyvolávají slabě exponované mís− ta při současné zvýšené rychlosti vyvolávání boha− tě exponovaných míst. Ve vyrovnávacích vývojkách se naopak pomalu vyvolávají silně exponované místa. Čím zápornější je náboj molekul vyvolávací lát− ky, tím je delší indukční perioda (v důsledku ztíže− ného pronikání vyvolávací látky ke krystalům halo− genidu stříbra). Např. v hydrochinonových vývoj− kách, kde v zásadě vyvolávají dvojmocné aniony se první stopy obrazu objevují mnohem pomaleji než v metolových vývojkách, ve kterých vyvolávají hlavně jednomocné aniony. Ještě kratší je indukční perioda ve vývojkách s fenidonem.

kde k je konstanta rovná ∆α/δ (∆ je difúzní koe− ficient vyvolávací látky, α je koncentrace vyvolávací látky, δ je tloušťka vrstvy, přes kterou musí látka difundovat). V případě, že ∆, α, δ jsou v průběhu vyvolávání konstantní, je možné diferenciální rovnici upravit: − ln(D∞ − D ) = k ⋅ t + C

Hodnotu integrační konstanty určíme z podmínky začátku reakce: t = 0, D = 0, C = − ln D∞

Potom 1 D∞ k = ln t D∞ − D e kt =

G1 G1 = 1 − e − kt 2 − G2 G1

D∞ D∞ − D

D = D∞ (1 − e −kt )

V případě, že se prodloužené lineární části senzi− tometrických křivek pro dvě vyvolávací doby protí− nají v jednom bodě, platí: Dt Gt = 1 1 Dt Gt

29

I. Černobílý negativní proces

Obr. 2.3: Závislost stupně citlivosti (S), průměrného gradientu (g–) a Dmin na době vyvolávání filmu Fomapan T200 při teplotě 30 °C (vý− vojka Microphen, 20 °C, expozice 1/20 s, 5500 K, vyvolávané ve vývojnici, prvních 30 s neustálé překlápění, dále střídavě 10 s pohyb, 20 s klid) udávaná výrobcem (Foma, a.s.)

Obr. 2.1: Senzitometrické charakteristiky filmu Fo− mapan T200 při různých časech vyvolá− vání (vývojka Microphen, 20 °C, expozice 1/20 s, 5500 K) udávaná výrobcem (Foma, a.s.)

rizuje podílem rychlosti vyvolávání obrazu V i k rychlosti vyvolávání závoje Vf. U=k

Vi Vf

kde k je koeficient úměrnosti. Čím vyšší je selektivita vývojky, tím víc je potla− čen závoj, což umožňuje prodloužit dobu vyvolá− vání, a tím dosáhnout lepší výsledky. Velmi dlouhé vyvolávání snižuje i selektivitu účin− ku vývojky: optické hustoty obrazu přestávají růst (pro každou expozici se optická hustota blíží svojí limitní hodnotě D∞), avšak hustota závoje D0 roste na všech částech obrazu nezměněnou rychlostí. S dobou vyvolávání kontrast obrazu nejdříve roste, dosahuje maxima a nakonec klesá.

Obr. 2.2: Závislost stupně citlivosti (S), průměrného gradientu (g–) a Dmin na době vyvolávání filmu Fomapan T200 při teplotě 20 °C (vý− vojka Microphen, 20 °C, expozice 1/20 s, 5500 K, vyvolávané ve vývojnici, prvních 30 s neustálé překlápění, dále střídavě 10 s pohyb, 20 s klid) udávaná výrobcem (Foma, a.s)

2.2 Teplota vývojky Se zvyšováním teploty se vyvolávání zrychluje. Čím vyšší je teplota vývojky, tím kratší je indukční perioda a nižší selektivita účinku. To znamená, že Vf roste se zvyšováním teploty rychleji než Vi, v dů− sledku čeho se kontrast obrazu omezuje. Při sníže− ní teploty se selektivita vývojky naopak zvýší, t.j. roste kontrast obrazu. Změna koncentrace vyvolávacích látek a iontů Br−, kolísání pH a teploty nemají na různé vyvoláva− cí látky stejný vliv; na hydrochinon mají značný vliv – při nízké hodnotě pH nebo při nízké teplotě hydrochinonové vývojky téměř nevyvolávají.

Zvýšení koncentrace vyvolávací látky zkracuje indukční periodu a současně se zmenšuje i celková doba vyvolávání. Proto se do vývojek přidává vyvolávací látka v dostatečném množství, aby se vytvořila určitá zásoba a tím se zpomalilo její vyčer− pání. Jakási „zásoba“ vzniká i tím, že se pracuje při vysokých hodnotách pH, při kterých se pouze část vyvolávací látky nachází v aktivní disociované for− mě. Protizávojové látky (KBr a jiné) prodlužují induk− ční periodu tím více, čím méně je ve vrstvě částic zárodků vyvolávání (latentního obrazu). Avšak rych− lost započatého vyvolávání už jen málo závisí na koncentraci iontů Br− a jiných protizávojových lá− tek. Stupeň selektivity účinku vývojky se charakte−

30

I. Černobílý negativní proces 2.3 Úloha č. 2: Vliv doby vyvolávání na senzitometrické vlastnosti černobílého negativního filmu

fotografického smáčedla, spirálu s filmem několi− krát vyjměte a znovu ponořte do vody. Potom spi− rálu rozeberte, opatrně vyjměte mokrý film a s po− mocí štipce filmy zavěste do sušárny a nechte je uschnout při maximální teplotě 40 °C. Suché filmy proměřte transmisním denzitometrem pod zeleným filtrem. Měřte optické hustoty jednotlivých políček 1 až 21, hodnotu optické hustoty závoje Dmin (mimo naexponovaný šedý klín) a maximální optickou hustotu Dmax. Naměřené hodnoty zpracujte do ta− bulky (tabulka 2.1).

2.3.1 Zadání úlohy Prošetřete vliv doby vyvolávání na senzitomet− rické vlastnosti (Dmin, Dmax , g , G a stupeň citlivosti) vybraného černobílého negativního filmu. Pracujte s naexponovanými vzorky filmů senzitometrem. Druh filmu a vývojky, resp. její složení určí vedoucí praktika.

2.3.3 Zpracování naměřených dat 2.3.2 Pracovní postup Hodnoty optických hustot šedého klínu senzito− metru, potřebné pro výpočet expozice naleznete v tabulce 1.4. Do jednoho grafu sestrojte všechny senzitomet− rické charakteristiky (D = f(log H), kde D je optická hustota políček senzitogramu a H je expozice pro příslušné políčko (H = E.t)). Do tabulky uveďte Dmin, Dmax, –g, G a stupeň citlivosti pro všechny doby vyvo− lávání. Dále sestrojte samostatné grafické závislosti stupně citlivosti na době vyvolávání (°n = f(t)), prů− měrného gradientu na době vyvolávání (g– = f(t)), minimální optické hustoty na době vyvolávání (Dmin = f(t)) a maximální optické hustoty na době vyvolá− vání (Dmax = f(t)). Naměřená data v grafech nespo− jujte, ale proložte je vhodnou fitovací funkcí (např. polynomem 4. stupně). Do tabulky 2.1 uveďte Dmin, Dmax, –g, G a stupeň citlivosti pro všechny doby vy− volávání.

Při úplné tmě natočte 6 filmů s naexponovaným senzitogramem do 6 spirál vývojnic a vývojnice svět− lotěsně uzavřete. V jedné vývojnici bude vždy jed− na spirála. Dále pracujte při běžném osvětlení. Vy− temperujte určenou vývojku na 20 °C. Poté se do vývojnice na světle nalije vývojka a vývojnice se uzavře bílým uzávěrem bez závitu. Lehkým poklep− nutím vývojnicí o stůl se zajistí únik vzduchových bublin z filmů a spirál. Prvních 30 sekund se vývoj− nice neustále překlápí a dále již jen 2× každých 30 s během celé doby vyvolávání. Filmy se vyvolají při teplotě 20 °C. Vývojku a dobu vyvolávání určí ve− doucí praktika. Po vyvolání se otevře první (bílé) víko vývojnice a vývojka se vylije do zásobní láhve, následuje opláchnutí filmů tekoucí vodou tak, že se hadice s vodou vsune do otvoru vývojnice a nechá se voda několik sekund vytékat z vývojnice. Potom se voda z vývojnice vylije, ale stále se neotvírá světlotěsný šroubovací uzávěr vývojnice. Nalije se ustalovač a první minutu ustalování se vývojnice nejméně 5 s neustále překlápí. Po ustálení se ustalovač vyli− je z vývojnice (vývojnici je už možné otevřít) a následuje praní tekoucí vodou po dobu minimál− ně 15 min. Potom se film opláchne i se spirálou vývojnice ve vodě s několika kapkami smáčedla nebo v deionizované vodě, vyjme se ze spirály, za− věsí se a nechá se volně uschnout. Spirála vývojni− ce se otevře tak, že se pravá strana ve směru navíje− ní filmu otočí dopředu, až překoná značný odpor její zarážky a pravá strana spirály se oddálí od fil− mu. Krátké senzitogramy je možné sušit v sušárně při 40 °C. Jednotlivé vzorky filmů vyvolávejte 2, 4, 8, 12, 16 a 30 min. Po ukončení vyvolávání vývojku vylij− te vždy do zásobní láhve, vývojnici naplňte vodou, poté vodu okamžitě vylijte a nalijte ustalovač. Po nalití ustalovače vývojnici 3× překlopte a dále pře− klápějte vývojnici každých 60 s. Filmy ustalujte 5 minut. Po ukončení ustalování vylejte ustalovač z vývojnice a proplachujte uzavřenou vývojnici te− koucí vodou minimálně 15 minut. Je vhodné, aby hadice byla zasunuta do vývojnice. Po vypírání vývojnici otevřete, kápněte do vody v ní 2 kapky

2.3.4 Protokol Protokol zpracujte podle pokynů v kap. 1.5.3 a přiložte k protokolu všechny senzitogramy a ta− bulky se zapsanými experimentálními daty. 3,5 4min 8min 12min 16min 20min 24min

D 3,0

2,5

2,0

1,5

1,0

0,5

0,0 -3

-2,5

-2

-1,5

-1

-0,5

0

log H

Obr. 2.4: Příklad grafického zpracování výsledků měření – vliv doby vyvolávání

31

I. Černobílý negativní proces 2.4 Úloha 3: Vliv teploty vývojky na senzitometrické vlastnosti černobílého negativního filmu

nebo v deionizované vodě, vyjme se ze spirály, za− věsí se a nechá se volně uschnout. Spirála vývojni− ce se otevře tak, že se pravá strana ve směru navíje− ní filmu otočí dopředu, až překoná značný odpor její zarážky a pravá strana spirály se oddálí od fil− mu. Krátké senzitogramy je možné sušit v sušárně při 40 °C.

2.4.1 Zadání úlohy Prošetřete vliv teploty vývojky na senzitometric− ké vlastnosti (Dmin, Dmax , –g, G a stupeň citlivosti) vybraného černobílého negativního filmu. Pracujte s naexponovanými vzorky filmů senzitometrem. Druh filmu a vývojky, resp. její složení určí vedoucí praktika.

Jednotlivé vzorky filmů vyvolávejte 6 min. Po ukončení vyvolávání vývojku vylijte vždy do zásobní láhve, vývojnici naplňte vodou, poté vodu okamži− tě vylijte a nalijte ustalovač. Po nalití ustalovače vývoj− nici 3× překlopte a dále překlápějte vývojnici kaž− dých 60 s. Filmy ustalujte 5 minut. Mezitím tempe− rujte vývojku na 23 °C a postup s novým vzorkem filmu opakujte při teplotách 23, 26, 29, 32 a 35 °C. Po ukončení ustalování vylejte ustalovač z vývojnice a proplachujte uzavřenou vývojnici tekoucí vodou minimálně 15 minut. Je vhodné, aby hadice byla zasunuta do vývojnice. Po vypírání vývojnici ote− vřete, kápněte do vody v ní 2 kapky fotografického smáčedla, spirálu s filmem několikrát vyjměte a zno− vu ponořte do vody. Potom spirálu rozeberte, opa− trně vyjměte mokrý film a s pomocí štipce filmy zavěste do sušárny a nechte je uschnout při maxi− mální teplotě 40 °C. Suché filmy proměřte transmis− ním denzitometrem pod zeleným filtrem. Měřte op− tické hustoty jednotlivých políček 1 až 21, hodnotu optické hustoty závoje Dmin (mimo naexponovaný šedý klín) a maximální optickou hustotu Dmax. Na− měřené hodnoty zpracujte do tabulky (tabulka 2.2).

2.4.2 Pracovní postup Při úplné tmě natočte 6 filmů s naexponovaným senzitogramem do spirál 6 vývojnic a vývojnice světlotěsně uzavřete. V jedné vývojnici bude vždy jedna spirála. Dále pracujte při běžném osvětlení. Vytemperujte určenou vývojku v ultratermostatu na 20 °C. Poté se do vývojnice na světle nalije vývojka a vývojnice se uzavře bílým uzávěrem bez závitu. Lehkým poklepnutím vývojnicí o stůl se zajistí únik vzduchových bublin z filmů a spirál. Prvních 30 sekund se vývojnice neustále překlápí a dále již jen 2× každých 30 s během celé doby vyvolávání. Fil− my se vyvolají při teplotě 20 °C. Vývojku a dobu vyvolávání určí vedoucí praktika. Po vyvolání se otevře první (bílé) víko vývojnice a vývojka se vylije do zásobní láhve, následuje opláchnutí filmů tekoucí vodou tak, že se hadice s vodou vsune do otvoru vývojnice a nechá se voda několik sekund vytékat z vývojnice. Potom se voda z vývojnice vylije, ale stále se neotvírá světlotěsný šroubovací uzávěr vývojnice. Nalije se ustalovač a první minutu ustalování se vývojnice nejméně 5 s neustále překlápí. Po ustálení se ustalovač vyli− je z vývojnice (vývojnici je už možné otevřít) a následuje praní tekoucí vodou po dobu minimál− ně 15 min. Potom se film opláchne i se spirálou vývojnice ve vodě s několika kapkami smáčedla

2.4.3 Zpracování naměřených dat Hodnoty optických hustot šedého klínu senzito− metru, potřebné pro výpočet expozice naleznete v tabulce 1.4. Do jednoho grafu sestrojte všechny senzitomet− rické charakteristiky (D = f(log H), kde D je optická hustota políček senzitogramu a H je expozice pro příslušné políčko (H = E.t)). Do tabulky uveďte Dmin, Dmax, –g, G a stupeň citlivosti pro všechny teploty vývojky. Dále sestrojte samostatné grafické závis− losti stupně citlivosti na teplotě vývojky (°n = f(t)), průměrného gradientu na teplotě vývojky (g– = f(t)), minimální optické hustoty na teplotě vývojky (Dmin = f(t)) a maximální optické hustoty na teplotě vý− vojky (Dmax = f(t)). Naměřená data v grafech nespo− jujte, ale proložte je vhodnou fitovací funkcí (např. polynomem 4. stupně). Do tabulky 2.2 uveďte Dmin, Dmax, –g, G a stupeň citlivosti pro všechny teploty vývojky.

3,0

D 20°C 23°C 26°C 29°C 32°C 35°C

2,5

2,0

1,5

1,0

0,5

0,0 -3,5

-3

-2,5

-2

-1,5

-1

-0,5

log H

Obr. 2.5: Příklad grafického zpracování výsledků měření – vliv teploty vývojky 32

I. Černobílý negativní proces metol .......................................................... 2,0 g/l hydrochinon .............................................. 5,0 g/l siřičitan sodný ....................................... 100,0 g/l

2.4.4 Protokol Protokol zoracujte podle pokynů v kap. 1.5.3 a přiložte k protokolu všechny senzitogramy a ta− bulky se zapsanými experimentálními daty.

Druhou vývojku použijte k přípravě následující vývojky, ve které vyvoláte třetí senzitogram: metol .......................................................... 2,0 g/l hydrochinon .............................................. 5,0 g/l siřičitan sodný ....................................... 100,0 g/l uhličitan draselný .................................... 20,0 g/l

2.5 Vliv složení vývojky na senzitometrické vlastnosti černobílého negativního filmu Vývojky pro všechny fotografické materiály ob− sahují vždy několik různých látek. Funkce jednotli− vých složek jsou popsány v předchozí kapitole.

Třetí vývojku použijte k přípravě poslední vývoj− ky, ve které vyvoláte čtvrtý senzitogram: metol .......................................................... 2,0 g/l hydrochinon .............................................. 5,0 g/l siřičitan sodný ....................................... 100,0 g/l uhličitan draselný .................................... 20,0 g/l bromid draselný ........................................ 2,0 g/l

2.6 Úloha 4: Složení černobílé negativní vývojky 2.6.1 Zadání úlohy

2.6.3 Zpracování naměřených dat

Vyvolejte 4 senzitogramy postupně ve vývojkách různého složení. Na základě jištěných senzitomet− rických vlastností diskutujte vliv jednotlivých slo− žek vývojky na vlastnosti vyvolaného stříbrného obrazu.

Zpracované senzitogramy proměřte transmisním denzitometrem a zpracujte senzitometrické charak− teristiky. Vypočítejte Dmin, Dmax, –g, G a stupeň citli− vosti pro všechny vývojky a diskutujte vliv jednotli− vých komponent na vlastnosti zpracovaného nega− tivu. Výsledky uveďte do tabulky 2.3. Do jednoho grafu sestrojte všechny charakteristiky.

2.6.2 Pracovní postup Do 4 vývojnic si založte 4 senzitogramy. Připrav− te 500 ml vývojky následujícího složení a vyvolejte v ní první senzitogram: metol .......................................................... 2,0 g/l hydrochinon .............................................. 5,0 g/l

2.6.4 Protokol Protokol zpracujte podle pokynů v kap. 1.5.3 a přiložte k protokolu všechny senzitogramy a ta− bulky se zapsanými exp. daty.

První vývojku použijte k přípravě následující vý− vojky, ve které také vyvoláte druhý senzitogram:

33

I. Černobílý negativní proces Tabulka 2.1 Datum

Dekv

Film (název, výrobce, citl.)

Ds

Emulsní èíslo

texp

Vývojka

Dekv

Teplota vývojky

E0 [lx] Optická hustota senzitogramu vyvolaného

Èíslo pole 1

D modulátoru

H

log H

2 min

4 min

8 min

12 min

16 min

30 min

0,05

až 21

3,05 Dmin Dmax

G g

°n (ÈSN)

Tabulka 2.2 Datum

Dekv

Film (název, výrobce, citl.)

Ds

Emulsní èíslo

texp

Vývojka

Dekv

Teplota vývojky

E 0 [lx] Optická hustota senzitogramu vyvolaného pøi

Èíslo pole 1

D modulátoru

H

log H

20 °C

23 °C

26 °C

29 °C

32 °C

0,05

až 21

3,05 Dmin Dmax G g °n (ÈSN)

Tabulka 2.3 Datum

Dekv

Film (název, výrobce, citl.)

Ds

Emulsní èíslo

texp

Vývojka

Dekv

Teplota vývojky

E0 [lx]

Optická hustota senzitogramu vyvolaného Èíslo pole 1

D modulátoru

H

log H

1. výv.

0,05

až 21

3,05 Dmin Dmax

G g °n (ÈSN)

34

2. výv.

3. výv.

4. výv.

35 °C

I. Černobílý negativní proces

3 POZITIVNÍ

PROCES

–

ZVĚTŠOVÁNÍ NA FOTOGRAFICKÝ PAPÍR

Zvětšování snímků na fotografický papír nebo film se dnes ještě zcela samozřejmě používá v profe− sionální fotografii, méně již v amatérské fotografii. Za posledních 20 let se významně změnil způsob finalizace amatérských snímků. Zatímco v minulosti v amatérské fotografii převládaly černobílé snímky a barevné diapozitivy, dnes tvoří drtivou většinu amatérských snímků barevné zvětšeniny. Tento trend se objevil až na začátku 90. let a souvisí s masovým zaváděním minilabů pro zpracování negativních barevných filmů a jejich následné zvětšování na barevné fotografické papíry, především formátu 9×13 cm nebo 10×14,8 cm. Černobílá fotografie byla sice v amatérské oblasti zatlačena do pozadí, v profe− sionální fotografii však zůstává, hlavně díky speciál− ním výrazovým prostředkům černobílé fotografie s různými speciálními technikami a v neposlední řadě díky velkému tónovému rozsahu, nedostižné− mu současnou barevnou fotografií (viz tabulka 3.1).

Obr. 3.1: Schematické znázornění průchodu světla ve zvětšovacím přístroji a zvětšovací přístroj Opemus s barevnou hlavou Světelný zdroj tvoří buď žárovka s průsvitnou baňkou rozptylující světlo, nebo halogenová žárov− ka. Pro lepší využití světla je světelný zdroj doplněn kondenzorem, tj. optickou osvětlovací soustavou tvořenou zpravidla dvěma plankonvexními čočka− mi, jejichž vypuklé plochy jsou přivráceny k sobě. Kondenzor slouží k dobrému využití světelného toku žárovky zvětšovacího přístroje. Rovnoměrné prosvět− lení obrazu je zajištěno tím, že průměr čoček konden− zoru je poněkud větší než úhlopříčka negativu. Svě− telný zdroj a optická osvětlovací soustava jsou za− budovány v kovové skříni, která se nazývá osvětlo− vací nebo též lampová skříň a tvoří část hlavy pří− stroje. Osvětlovací skříň bývá doplněna termálním (tepelným) filtrem, což je deska zhotovená ze skla pohlcujícího či odrážejícího tepelné záření. Na vrchní čočku kondenzoru lze rovněž umístit matnici roz− ptylující světlo. Přístroje pro pořizování barevných zvětšenin mají v osvětlovací skříni obdélníkový ot− vor, do něhož lze vkládat barevné korekční filtry. Moderní zvětšovací přístroje mají filtry zabudovány přímo v samostatné části lampové skříně; taková skříň se označuje jako barevná hlava. Světelným zdrojem barevné hlavy bývá zpravidla halogenová žárovka. Neužívá se kondenzor čočkový, nýbrž zr− cadlový, tvořený asférickým (nekulovým) zrcadlem; jeho dichroická vrstva odráží světlo a propouští ne− žádoucí tepelné záření zdroje. Zařízení pro uložení negativu tvoří zasouvatelný kovový, dřevěný nebo plastový rozevíratelný ráme− ček, v jehož obou částech jsou zasazeny rovinné skleněné desky. Vzájemný přítlak desek zajišťuje rovinnou polohu negativu, který se mezi ně vkládá

Tabulka 3.1: Maximální poměr jasů objektu receptor

maximální pomìr jasù objektu

lidské oko

1 : 800

èernobílý film

1 : 200

èernobílý film neg./poz.

1 : 128

barevný diapozitiv

1 : 32

barevný diapozitiv/pozitiv

1 : 16

barevný negativ

1 : 128

barevný negativ/pozitiv

1 : 32

3.1.Zvětšovací přístroj Zvětšovací přístroj je promítací zařízení sloužící ke zhotovení zvětšenin. Rovnoměrně prosvětlený negativ se objektivem zobrazuje v různém nastavi− telném zvětšení do roviny citlivé vrstvy fotografic− kého papíru či listového filmu. Zvětšovací přístroj (Obr. 3.1 a 3.2) sestává ze zá− kladní desky (průmětny), stojanu, hlavy, osvětlova− cí soustavy (světelný zdroj doplněný optickými čle− ny, zařízení pro definované uložení negativu, kon− denzor), zobrazovací soustavy (objektiv), zaostřo− vacího zařízení a doplňků. Mezi nezbytné doplňky patří rámky na negativy a maskovací rám na fixaci citlivého kopírovacího materiálu (fotografického papíru), který se pokládá na základní desku.

35

I. Černobílý negativní proces vrstvou s obrazem směrem dolů. U rámečků špičko− vých zvětšovacích přístrojů pro větší formát negati− vu (i u běžných zařízení pro zvětšování kinofilmo− vých políček) lze skleněné desky nahradit kovový− mi vložkami s potřebným otvorem pro negativ, kte− ré zabezpečují jeho neměnnou rovinnou polohu. U některých zvětšovacích přístrojů, zejména malofor− mátových, se vyměňuje celý rámeček. Ve spodní části hlavy přístroje je zabudován ob− jektiv, spojený s horní částí vrapovaným měchem. Zvětšování malých negativů v přístroji určeném pro větší formát by při užití standardního objektivu a kondenzoru vedlo k značným vzdálenostem mezi objektivem a základní deskou, i ke ztrátám světla. Proto se ke zvětšovacímu přístroji dodávají další objektivy (i kondenzory) o ohniskových vzdálenos− tech přibližně rovných úhlopříčce formátů menších negativů. Výměnné objektivy různých ohniskových vzdá− leností se buď šroubují do objímky objektivu (ob− jímka a objektiv se závitem), nebo se do objímky pouze nasazují a zajišťují třemi aretačními šrouby (třmen objektivu a objímka jsou hladké). Posuv objektivu, potřebný pro zaostřování, se ovládá to− čítkem, jímž se pohybuje ozubené kolo v ozubené liště. Točítko je součástí zaostřovacího zařízení a je pevně spojeno s hlavou přístroje.

Obr. 3.2: Časový spínač VIPONEL: 1 – řídící knoflík, 2 – ručka, 3 – zapínací tlačítko, 4 – vypí− nací tlačítko, 5 – tlačítko trvalého osvitu, 6 – přepínač, 7 – zásuvka, 8 – přívodní kabel s vidlicí

3.2.1 Připojení na síť Před připojením přístroje se přesvědčíme, zda napětí v síti odpovídá napětí uvedenému na typo− vém štítku přístroje. Spotřebič zapojíme do zásuvky přístroje 7 a vidlici přívodní šňůry přístroje 8 zapo− jíme na síť.

3.2 Časový spínač Časový spínač VIPONEL je určen k přesnému odměření doby sepnutí připojeného elektrického spotřebiče v nastaveném časovém rozsahu. Pro mož− nost přesného opakování doby sepnutí je zvlášť vhodný pro práce s černobílým a barevným fotogra− fickým materiálem, dále je vhodný pro práce v ate− liérech, laboratořích apod. Časový spínač VIPONEL má tyto přednosti: w dva časové rozsahy od 0,3 s do 1 min. w osvitová stupnice pro snazší práci se zvětšo− vacím přístrojem w osvětlení číselníků, které umožňuje práci v temné komoře a neškodí pozitivním fotogra− fickým materiálům w vhodné uspořádání ovládacích prvků w je doplněn konzolou se třmenem pro možnost zavěšení přístroje ve svislé poloze a vhodnější manipulaci ve vodorovné poloze.

3.2.2 Nastavení času Nastavení požadovaného času sepnutí se prová− dí pomocí řídícího knoflíku 1, ukazatelem nastave− ní hodnoty je ručka 2 a trojúhelníková značka na řídícím knoflíku. (POZOR! Nastavení je možné pro− vést pouze při vypnutém zapínacím tlačítku 3; pře− svědčíme se zmáčknutím vypínacího tlačítka 4, ji− nak je nebezpečí poškození převodů). Přepínačem 6 nastavíme příslušný časový rozsah. V poloze 1× odpovídá odměřovaný čas údaji na stupnici, v po− loze 10× je odměřovaný čas desetinásobkem.

3.2.3 Provoz Časový spínač se uvede do provozu stisknutím zapínacího tlačítka 3. Pohyb ručky 2 ukazuje probí− hající čas. Dalším stisknutím zapínacího tlačítka 3 libovolně opakujeme nastavený čas. Provoz přístroje lze kdykoliv přerušit stisknutím vypínacího tlačítka 4.

36

I. Černobílý negativní proces 3.2.4 Trvalý osvit

Tabulka 3.2: Osvitová čísla

Trvalé sepnutí časového spínače provedeme stisk− nutím tlačítka trvalého osvitu 5. Jeho vypnutí pro− vedeme stisknutím vypínacího tlačítka 4.

3.2.5 Použití stupnic Na číselníku jsou dvě stupnice. Vnější stupnice udává čas v sekundách od 0,3 do 6 sekund s dělením po 0,1 sekundy při poloze přepínače 1×. V poloze přepínače 10× se časy desetinásobně prodlužují a stupnice udává čas od 3 do 60 sekund s dělením po 1 sekundě. Vnitřní stupnice s čísly 1 až 22 udá− vá tzv. osvitová čísla, kterých se používá zejména při zpracování pozitivních černobílých a barevných fotomateriálů, při kterém odstraňuje pracné zkouš− ky a výpočty. Praktické použití osvitových čísel je uvedeno v další stati.

3.2.6 Osvitová čísla Stupnice osvitových čísel (n) podstatně ulehčuje a racionalizuje práci při černobílém a barevném zvětšování tím, že úlohy, které se až dosud řešily bud’ komplikovanými a nepohodlnými výpočty nebo nepřesným odhadem, převádí ve snadné sčí− tání jednoduchých čísel vyhledaných v tabulkách. Abychom využili všechny výhody této moderní pra− covní metody, která šetří drahocenný čas i citlivý materiál, stačí jen místo nahodile zvolených dob osvitu pozitivního materiálu používat zásadně pou− ze určité tzv. vyvolené doby osvitu, uvedené v tabulce 3.2. Vyvolené doby osvitu tvoří účelnou řadu (řada R 20 podle ČSN 01 1201), která umožňu− je velmi jednoduché řešení všech početních úloh vyskytujících se v praxi. Řada vychází od hodnoty 0,5 s, protože to je prakticky nejkratší používaná doba osvitu. Jednotlivé členy řady jsou označeny pořadovými čísly, jimž se obvykle říká osvitová čís− la (o. č.). Době osvitu 0,5 s odpovídá tedy o. č. 1, době 0,56 s o. č. 2 atd., jak patrno z tabulky 3.2. Osvitová čísla na číselníku spínače VIPONEL platí pro polohu přepínače 1×, je−li přepínač v poloze 10×, jsou skutečná osvitová čísla o 20 větší než udá− vá stupnice. Například ukazuje−li ručka na o. č. 19 a je−li přepínač v poloze 10, je nastavena doba, jejíž osvitové číslo je 19+20 = 39, to je 40 sekund. Zvykneme−li si na soustavu osvitových čísel, nemusíme stupnici se sekundovým dělením ani ta− bulku vyvolených osvitových dob vůbec používat.

n

t [s]

n

1

0,50

22

t [s] 5,60

2

0,56

23

6,30

3

0,63

24

7,10

4

0,71

25

8,00

5

0,80

26

9,00

6

0,90

27

10,00

7

1,00

28

11,20

8

1,12

29

12,50

9

1,25

30

14,00

10

1,40

31

16,00

11

1,60

32

18,00

12

1,80

33

20,00

13

2,00

34

22,40

14

2,24

35

25,00

15

2,50

36

28,00

16

2,80

37

31,50

17

3,15

38

35,50

18

3,55

39

40,00

19

4,00

40

45,00

20

4,50

41

50,00

21

5,00

42

56,00

3.3.1 Změna krytí zvětšeniny Zvětšujeme−li bez použití zvětšovacího osvito− měru, zjišťujeme nejlepší dobu osvitu na základě praktických zkoušek. První odhad osvitu bývá málo− kdy uspokojivý, většinou vyjde zkouška příliš světlá nebo naopak tmavá a dobu osvitu musíme opravit. Dosud bylo běžné prodloužit nebo zkrátit dobu osvitu o určitý počet sekund podle vzhledu zku− šebního proužku či obrazu. Výsledek byl však po− každé jiný, protože účinek určitého prodloužení nebo zkrácení osvitové doby závisí jednak na tom, jaká byla výchozí osvitová doba, jednak na gradaci (strmosti, fotografickém rozsahu) použitého papíru. Naproti tomu, zvykneme−li si odhadnout opravu doby osvitu ve formě změny osvitového čísla, bude účinek stále stejný a nezávislý na výchozí osvitové době, takže po krátkém cviku dospějeme mnohem rychleji ke správně osvitnutému obrazu. Také vliv gradace lze lépe vzít v úvahu. Prakticky postupu− jeme tak, že pro první zkoušku nastavíme čas podle odhadu na některé celé osvitové číslo, tj. na někte− rou z vyvolených dob uvedených v tabulce 1. Pod− le vzhledu vyvolané a ustálené zkoušky pak pře− jdeme o určitý počet osvitových čísel směrem k vyšším hodnotám (je−li zkouška příliš světlá) nebo k nižším hodnotám (je−li nadměrně tmavá). O kolik čísel je nutno dobu opravit, naučíme se nejlépe praxí. Pro první orientaci uvádíme, že změna o 6 o. č. znamená prodloužení osvitu na dvojnásobek resp. zkrácení na polovinu. Změna o 1 o. č. odpovídá přibližně nejslabší, okem postřehnutelné změně krytí obrazu. Vliv gradace se projevuje tak, že potřebná

3.3 Praktické příklady Jednoduchost a účelnost metody osvitových čí− sel vysvitne z dále uvedených příkladů jejich pou− žití ve fotografické praxi. 37

I. Černobílý negativní proces změna osvitového čísla bude vždy tím menší, čím je papír kontrastnější (tvrdší). Např., je−li k dosažení určité změny krytí na normálním papíru nutno změ− nit osvit o 6 o. č., pak stejný účinek na papíře měk− ké gradace bude mít změna o 7 až 8 o. č., na kon− trastním papíru o 4 až 5 o. č., na velmi kontrastním papíru o 3 až 4 o. č., na super tvrdém papíru o 2 o. č.

mítnutého obrazu pásky pak změříme centimetrovým měřítkem. Počet centimetrů udává přímo zvětšení obrazu. Tabulka 3.4: Zvětšení obrazu

3.3.2 Clonové číslo objektivu Nejvhodnější clona pro zvětšování je obvykle 5,6 až 8. Potřebujeme−li zaclonit jinak, např. abychom zkrátili nebo prodloužili nevhodnou osvitovou dobu, nebo musíme−li silně zaclonit při nepravé restituci (odstranění sbíhajících se linií nakloněním průmět− ny), je třeba změnit osvitovou dobu. K tomu pou− žijeme tabulku 3.3. Výpočet: od osvitového čísla původní osvitové doby odečteme činitel původní clony a přičteme činitel nové clony. Výsledkem je osvitové číslo nové osvitové doby. Příklad: Při cloně 4,5 byla osvitová doba 1,5 o. č. (2,5 s). Jaká bude osvitová doba při zaclonění na 16? Řešení: 15 – 2 + 24 = 37, tj. 31,5 s. Poznámka: Při velkých změnách osvitové doby se může rušivě uplatnit tzv. Schwarzschildův jev. Projevuje se tím, že dobu osvitu je třeba prodloužit nebo zkrátit více než je vypočteno, nemá−li se změ− nit krytí obrazu. Rozdíly však nebývají větší než 3 až 4 o. č.

zvìtšení

èinitel

zvìtšení

èinitel

1

0

4,0

16

1,1

1

4,3

17

1,2

2

4,6

18

1,4

3

5,0

19

1,5

4

5,3

20

1,7

5

5,7

21

1,8

6

6,1

22

2,0

7

6,5

23

2,2

8

7,0

24

2,4

9

7,4

25

2,6

10

7,9

26

2,8

11

8,4

27

3,0

12

9,0

28

3,2

13

9,6

29

3,4

14

10,0

30

3,7

15

11,0

31

Výpočet: Od osvitového čísla původní doby osvi− tu odečteme činitel původního zvětšení a přičteme činitel nového zvětšení. Výsledkem je osvitové číslo nové osvitové doby. Příklad: Při zvětšení 1,5× bylo osvitové číslo 16 (doba osvitu 2,8 s). Jaké bude osvitové číslo při zvětšení trojnásobném? Řešení: 16 − 4 + 2=24 (doba osvitu 7,1 s).

Tabulka 3.3: Clonová čísla clona

èinitel

clona

èinitel

4

0

11

18

4,5

2

12,5

20

5,6

6

16

24

6,3

8

18

26

8

12

22

30

9

14

3.4 Fotografické papíry Dnes se používají téměř výhradně fotografické papíry s tzv. RC podložkou, tedy papír, na který je oboustranně nakašírována polyethylenová fólie a z jedné strany nanesena fotografická halogenido− stříbrná světlocitlivá vrstva. Fotografické papíry jsou v porovnání se snímkovými filmy mnohem méně citlivé ke světlu a jsou z hlediska spektrální citli− vosti modrocitlivé (tedy nesenzibilizované). Speci− ální fotografické papíry – panchromatické – se vy− rábějí pouze pro zvláštní použití (zejména pro čer− nobílé kopie z barevných negativů). Černobílé foto− grafické pozitivní materiály s transparentní podlož− kou (většinou na bázi polyethylentereftalátu) jsou k dispozici i se spektrální citlivostí ortochromatickou a panchromatickou. Zvětšováním černobílého negativu na fotografický papír získáme pozitiv. Výsledek můžeme značně ovlivnit správnou volbou fotografického papíru podle jeho gradace (strmosti). Vyrábějí se fotogra− fické papíry s gradací měkkou (G < 1), normální (G = 1), tvrdou (G > 1) a ultratvrdou (G ≈ 2 až 3) a fotografické papíry s proměnnou gradací. Český výrobce Foma (Hradec Králové) vyrábí fotografické papíry Fomaspeed S (měkký), Fomaspeed N (nor−

3.3.3 Zvětšení Zhotovujeme−li z téhož nebo stejně krytého nega− tivu obrazy různých velikostí na stejném druhu pa− píru, nemusíme správnou dobu osvitu znovu zkou− šet. Můžeme ji určit jednoduchým výpočtem, a to bud za použití tabulky 3.4 nebo pomocí speciální− ho měřítka. Pro výpočet podle tabulky 3.4 je nutno znát zvět− šení (měřítko zvětšení). Určíme je např. pomocí li− neární stupnice, jíž je opatřena nosná tyč novějších zvětšovacích přístrojů Meopta (podrobnosti jsou v návodu ke zvětšovacímu přístroji), nebo prostě tak, že na okraj negativního rámečku zvětšovacího přístroje přilepíme kousek lepící pásky dlouhé přes− ně 1 cm, aby trochu zasahovala do promítacího pole a přitom ještě nevadila při zvětšování. Délku pro− 38

I. Černobílý negativní proces mální), Fomaspeed C (tvrdý), Fomaspeed Pan (panchromatický) a Fomaspeed Variant (s proměn− nou gradací), a to s povrchem lesklým, matným, velvetem a rastrem. Je třeba připomenout, že správně exponovaný a vyvolaný negativ se kopíruje (zvětšuje) na papír s normální gradací, na papíry s měkkou gradací se kopírují přeexponované nebo převyvolané negati− vy (s vysokým kontrastem – například snímky s bleskem neřízené zábleskovou automatikou). Na papíry s tvrdou gradací se kopírují negativy pod− exponované nebo podvyvolané (s nízkým kontras− tem) a na papíry s ultratvrdou gradací se kopírují negativy s extrémně nízkým kontrastem. Moderní fotografické papíry jsou koncipovány tak, aby měly všechny gradace stejnou citlivost (vztaže− nou na optickou hustotu 0,7) a užitečné rozsahy expozic od 0,6 (tvrdá gradace) po 1,2 (měkká gra− dace). Užitečný rozsah expozic je rozsah na ose log H senzitometrické charakteristiky vymezený optickými hustotami Dmin + 0,4 a 0,9.Dmax. Tato hod− nota koresponduje s rozsahem optických hustot ne− gativu, které je možné reprodukovat na papíru. Snímky s bleskem mají vysokou optickou husto− tu ve „vysokých světlech“ scény. Při zvětšování pro− chází těmito místy negativu příliš málo fotonů na to, aby vznikl vyvolatelný obraz. Slabý záblesk (10 až 20 % expozice) nebo expozice přes šedý neut− rální filtr s optickou hustotou přibližně 2, poskytne celoplošně dostatek vyvolatelných zrn AgX. Zvýší se tímto způsobem i závoj fotografického papíru (tedy optická hustota Dmin), ale sníží se kontrast a je možné použít i papír s normální gradací. Ke změně kontrastu lze napomoci jednoduchou úpravou zvět− šovacího přístroje. Pokud je negativ příliš kontrast− ní, vloží se rozptylová fólie (dobře poslouží pauzo− vací papír) nad kondenzor zvětšovacího přístroje nebo se použije difúzní hlava (například barevná hlava zvětšovacího přístroje). Pokud je negativ málo kontrastní, vloží se bodový zdroj místo žárovky zvětšovacího přístroje. Jednodušší postup spočívá v použití netransparentní fólie s malým otvorem pod žárovkou zvětšovacího přístroje, aby simuloval bo− dový zdroj.

Exponujeme−li takto uspořádaný materiál bílým světlem (obsahuje stejný podíl modré a zelené), vý− sledný obraz tvoří obě vrstvy a výsledná strmost je normální. Pokud exponujeme světlem, ve kterém převažuje zelená barva, výsledný obraz je tvořen převážně v zelenocitlivé vrstvě, a proto má malou strmost a výsledná fotografie má malý kontrast. Po− kud exponujeme světlem, ve kterém převažuje modrá barva, výsledný obraz je tvořen převážně v modrocitlivé vrstvě, a proto má velkou strmost a výsledná fotografie má vysoký kontrast. Pro ovlivnění barvy lze použít několik různých zařízení. V praktiku budete používat tzv. barevnou hlavu, což je speciální světelný zdroj pro zvětšovací přístroje, který umožňuje pomocí tří subtraktivních filtrů (azurový, purpurový a žlutý) plynule měnit barvu světla dopadajícího na fotocitlivý materiál.

3.5.2 Práce s mutigradačními papíry Použití multigradačních papírů je na první po− hled jednoduché – změnou barvy světla se změní kontrast. Problém je, že v drtivé většině případů se při změně barevného složení světla zároveň změní intenzita světla, což se projeví jako zdánlivá změna citlivost papíru. Proto je většinou nutné při změně filtrace udělat novou proužkovou zkoušku a najít nový expoziční čas. Aby nebylo třeba při změně filtrace hledat nový expoziční čas, je možno si svě− telný zdroj zkalibrovat. Ideální multigradační papír by měnil svou grada− ci při změně barvy světla, ale efektivní citlivost by zůstala konstatní. Citlivost zvětšovacích papírů se vztahuje hustotu Dmin + 0,6, což je cca 0,7. Na Obr. 3.3 jsou senzitometrické charakteristiky několika gra− dací klasického ČB papíru s pevnou gradací. Všim− něte si, že křivky se protínají právě v hodnotě op− tické hustoty cca 0,7. Co to znamená prakticky? Zhotovme 3 zvětšeniny na 3 papíry s měkkou, střed− ní a tvrdou gradací, vždy se stejným expozičním časem. Zvětšeniny na všech třech gradacích budou mít střední odstíny šedé reprodukovány stejně. Zvět− šeniny na papíru s měkkou gradací budou mít střední šedou sice stejnou, ve světlech a stínech bude ale více šedéých tónů. Naopak zvětšeniny na papíru s tvrdou gradací budou mít sice střední tóny taktéž stejné, ale ve stínech a světlech bude méně tónů a detaily budou slité do černé a bílé. Technicky správná zvětšenina by byla samozřejmě zhotovena na papíru s takovou gradací, aby reprodukce všech detailů ve stínech a světlech byla optimální a sní− mek byl přitom dostatečně brilantní, s plným vyu− žitím tonální škály. Volba správné gradace je přitom dána zejména kontrastem snímané scény a strmostí vyvolaného negativu.

3.5 Multigradační papíry 3.5.1 Princip multigradačních papírů Zatímco klasické fotopapíry mají jednu pevně danou strmost, u multigradačního papíru může fo− tograf strmost měnit jednoduchým způsobem v ši− rokém rozsahu. Multigradační papíry totiž obsahují dvě různé emulzní vrstvy (nebo jednu směsnou emulzi). Jed− na vrstva bývá zcitlivěná k modrému světlu a má velmi vysokou strmost. Druhá vrstva bývá scitlivě− ná k zelenému světlu a pracuje velmi měkkce, má malou strmost. 39

I. Černobílý negativní proces

2,0

2,0 140 M 40 M 1,5

1,5

0 40 Y

D

D

80 Y 1,0

1,0

0,5

0,5

mìkká gradace normální gradace tvrdá gradace

0,0

0,0 0

0,5

1

1,5

0

2

0,5

log H

1

1,5

2

log H

Obr. 3.3: Příklad průběhu charalteristických křivek tří papírů s pevnou gradací

Obr. 3.4: Průběh charakteristických křivek papíru Agfa MCP při různých nastaveních filtrace na barevné hlavě Meopta Color 4ES

Pokud budeme pracovat na MG papíry, zůstávají základní pravidla nastíněná výše samozřejmě v platnosti. Cílem je tedy nalézt takovou filtraci, která způsobí adekvátní strmost zvětšovacího papíru, a povede k perfektní zvětšenině. Reálné průběhy charakteristických křivek MG papírů se ale liší od chování papírů s pevnou gradací – právě kvůli zmi− ňované změně efektivní citlivosti při změně filtrace. Na Obr. 3.4 je zachycen průběh charakteristických křivek papírů Agfa MCP při osvitu několika vybra− nými filtracemi barevnou hlavou Meopta Color 4ES. Všimněte si, že průběh křivek se podstatně liší od předchozího případu. Dále si všimněte, že při zařa− zování filtrů vyšších hustot (žlutého i purpurového) se křivky posouvají doprava – hustší filtr znamená méně světla, což se projeví zdánlivým snížením cit− livosti, proto se křivka posune doprava. Na osy x jsou v tomto případě vyneseny pouze relativní roz− díly expozic, takže absolutní hodnotu expozice a tím pádem citlivosti nelze spočítat. To ale není na záva− du, nám jde především o vzájemné relativní rozdíly mezi jednotlivými filtracemi. Praktický důsledek po− sunutých křivek je následující: se zařazováním filtrů vyšších hodnot je třeba prodlužovat expoziční čas.

Z nepravé senzitometrické charakteristiky je ale možno odečíst relativní posun jednotlivých křivek vůči sobě. Tento rozdíl (vyjádřený v optické husto− tě) je možno přepočítat podle známých vztahů na prodloužení expozičního času. Na Obr. 3.5 je tento postup naznačen pro filtraci 140 M. Senzitometrická charakteristika exponovaná bez filtru tvoří základ, ke kterému budeme vztahovat ostatní křivky. Všimněte si, že senzitometrická cha− rakteristika pro 140 M je posunutá doprava o 0,3 hustotních jednotek. Tento posun odpovídá prodlou− žení expozičního času 100,3× = 2×. Tedy pokud pro− dloužíme expoziční čas při filtraci 140M 2×, bude se senzitometrická charakteristika protínat s charak− teristikou zhotovenou bez filtru právě v hodnotě 0,7, jak je ukázáno na Obr. 3.5.

2,0

140 M 140 M opravený èas 0

1,5 D 1,0

3.5.3 Kalibrace Problém je tedy jasný – změna expozičního času při změně filtrace. Řešení se nabízí přímo samo – pro každou filtraci nalezneme určitý opravný fak− tor, pomocí kterého určíme opravený (= prodlou− žený) expoziční čas, aby střední šedé odstíny na zvětšeninách zhotovených s libovolnou filtrací byly vždy stejně tmavé. Charakteristické křivky zhotove− né s takto opravenými expozičními časy se již bu− dou protínat v hodnotě hustoty 0,7, tak jak se pro− tínají křivky papírů s pevnou gradací (Obr. 3.5)

0,5

0,0 0

0,5

1

1,5

2

log H

Obr. 3.5: Vliv změny expozičního času na charakte− ristickou křivku papíru Agfa MCP 40

I. Černobílý negativní proces 3.6 Předpisy a postupy v pozitivním procesu Zpracování materiálů Fomaspeed vyvolávání ............................................... 60 oplach (přerušení) .......................... 10 – 30 ustalování .................................................. 3 praní (při teplotě nad 12 °C) .................... 2 Zpracování materiálů Fomabrom vyvolávání ............................................... 90 oplach (přerušení) .......................... 10 – 30 ustalování .................................................. 3 praní (při teplotě nad 12 °C) .................. 30

Tabulka 3.6: Možnosti záměny některých látek

s s min min

s s min min

Vývojka Foma FV 116 metol .......................................................... 1,0 hydrochinon .............................................. 5,0 siřičitan sodný bezvodý .......................... 25,0 uhličitan sodný bezvodý ........................ 20,0 bromid draselný ........................................ 1,0 voda do ............................................... 1000,0

g g g g g ml

1 g dvojsiøièitanu sodného

1,2 g draselného

1 g dvojsiøièitanu draselného

0,86 g sodného

1 g hydrogensiøièitanu sodného

1,07 g dvojsiøièitanu draselného

1 g hydrogensiøièitanu sodného

0,91 g dvojsiøièitanu sodného

1 g Chelatonu 3

0,85 g Chelatonu 2 + 0,19 g hydroxidu sodného

1 g hydroxylaminsulfátu

0,875 g hydroxylaminhydrochloridu

3.7 Než začnete měřit odrazovým denzitometrem X−RITE 518 3.7.1 Zapnutí přístroje a kalibrace Před zapnutím denzitometru je třeba odemknout patu přístroje (Obr. 3.6). Po ukončení měření neza− pomeňte patu opět zamknout, chrání se tím optika přístroje. Po odklopení paty zapněte přístroj vypí− načem na spodní straně přístroje.

Ustalovač thiosíran sodný pentahydrát ................. 200,0 g disiřičitan draselný .................................. 20,0 g voda do ............................................... 1000,0 ml Rychloustalovač thiosíran amonný krystalický ............... 200,0 g disiřičitan sodný ...................................... 30,0 g voda do ............................................... 1000,0 ml Tabulka 3.5: Vztah mezi množstvím bezvodé a krystalické látky 1 g uhlièitanu sodného bezvodého

2,7 g krystalického

1 g siøièitanu sodného bezvodého

2,0 g krystalického

1 g thiosíranu sodného bezvodého

1,57 g krystalického

1 g octanu sodného bezvodého

1,63 g krystalického

Obr. 3.6: Spodní strana přístroje a zámek

Tabulka 3.7: Další receptury pozitivních vývojek (na 1000 ml roztoku, navážky v gramech) typ vývojky

normální (Foma FV 101) normální pro závojující mat. mìkká velmi mìkká line A71 tvrdá

metol

2

1

hydrochinon

6

5

fenidon

-

Na2SO3

30

25

30

25

Na2CO3

35

50

30

25

K2CO3

-

borax

-

5

4

5

0,5

6

9

25

40

25

30

40

1,5

40

pyrosiøièitan sodný KBr

3

10 0,5

1

5

41

0,5

1

3

2

I. Černobílý negativní proces čením až na doraz. Vyčkejte pípnutí a oznámení v dialogovém řádku Completed.

3.7.2 Měření optických hustot V hlavním menu (Obr. 3.10) zvolte položku Density, stlačte Enter. Objeví se menu pro měření op− tických hustot (Obr. 3.12). Pomocí tlačítek na levé straně displeje (šipky) zvolte položku Option, stlačte Enter a vybírejte z možností měření optické hustoty (Obr. 3.13). Zvolte měřenou barvu (všechny barvy, automaticky = převládající barva, azurová, purpu− rová, žlutá a černá), způsob měření (Absolute = absolutní hodnotu optické hustoty a nebo -Paper = hodnotu optické hustoty po odečtení optické hus− toty podložky) a reference (zatím nastavte na Auto). O krok zpět se vrátíte pomocí klávesy Esc. Pro měření optických hustot šedé tónové stupni− ce na fotografickém papíru (viz zadání úlohy) pou− žijte nastavení: Density | Option, Color: Visual, Mode: Absolute, Reference: Auto Vraťte se do menu Density a můžete měřit jed− notlivá políčka šedého klínu.

Obr. 3.7: Vypínač na spodní straně

- MAIN MENU Density EFS Dot Trap Print Contr â

Obr. 3.8: Funkční tlačítka

X-Rite 518 -------9728 002172

x Obr. 3.10: Menu po zapnutí přístroje CALIBRATION

White

Obr. 3.9: Kalibrace přístroje

Measure white patch on calibration reference

<Measure White>

Obr. 3.11: Menu pro kalibraci

Na displeji se objeví vstupní menu (Obr. 3.10). Použijte funkční tlačítka na ovládání přístroje. Nej− prve je třeba přístroj nakalibovat. V hlavním menu vyberte pomocí kláves (Obr. 3.10) položku Calibration a stlačte klávesu Enter. Sledujte pokyny z displeje (Obr. 3.11), položte přístroj na kalibrační destičku (Obr. 3.9) tak, aby cílová štěrbina dosedla na měřenou plochu a přiklopte přístroj jemným stla−

42

E

I. Černobílý negativní proces DENSITY

Option V C M Y

>Paper Sample

0.10 0.10 0.10 0.10

<Measure Paper>

E

Obr. 3.12:Menu pro měření optických hustot

Density Options Obr. 3.16: Dobíjení akumulátorů Color

: All

Mode : - Paper Reference : Auto

Upozornění: pokud se objeví během měření v dialogovém řádku hlášení Battery Low nebo Charge Battery, je třeba zapojit napájení síťo− vým zdrojem (Obr. 3.16) a dobíjet tak akumulátory přístroje. Nejdříve zasuňte malý konektor do pří− stroje a poté adaptér do sítě.

<Edit Options>

Obr. 3.13: Menu pro volby měření D 3.7.3 Sběr naměřených dat denzitometrem do PC

Density Options ColorMode: All

Měření denzitometrem X−Rite 518 může probíhat s pomocí software X−key přímo do tabulky vytvo− řené v programu MS Word a MS Excel. Otevřete například MS Excel, vytvoříte tabulku a otevřete okno X−key (viz Obr. 3.17).

Mode : - Paper Absolute Reference : Auto - Paper

<Edit Options>

Obr. 3.14: Volba režimů měření optických hustot

Density Options ColorColor : All

Mode : - Paper All Reference : Auto Auto Visual

â <Edit Options>

Obr. 3.15: Volba měřené barvy

Obr. 3.17:Okno MS Excel s tabulkou

43

I. Černobílý negativní proces

Obr. 3.18: Hlavní okno X−key a okno Comm Obr. 3.20:Mapování vstupu pro měření podle Obr. 3.17

3.8 Úloha č. 4: Zvětšování černobílého negativu na fotografický papír 3.8.1 Zadání Fotografickým zvětšovacím přístrojem exponujte vybraná políčka negativu zpracovaného v před− cházejícím praktiku. Zvětšujte na fotografický papír FOMA SPEED N (nebo F0MA SPEED C – podle gra− dace vyvolaného negativu) formátu 9×13 cm 1 zvět− šeninu z každého políčka negativu. Naexponujte takto nejméně 6 různých políček. Použijte jen dob− ře zaostřené snímky. Fotografie přiložte k protokolu. Dále připravte 8 zvětšenin formátu 9×13 cm ze dvou různých snímků pro tónování v dalším praktiku.

Obr. 3.19: Okno mapování vstupů do tabulky, vstup tlačítkem Edit (Obr. 3.18) Po otevření okna X−key je třeba nastavit komuni− kaci podle Obr. 3.18 a mapování vstupů podle Obr. 3.20. Denzitometr posílá data tak, že první hodnotu zapíše na pozici kurzoru a další hodnoty podle mapování. Pokud není namapován žádný posun, po zapsání hodnoty se kurzor posune na další po− zici doprava. Znamená to, že pokud budete data ukládat do tabulky podle Obr. 3.17, je třeba nasta− vit mapování podle obrázku 3.20.

Obr. 3.21: Pomůcka pro proužkové zkoušky

3.8.2 Pracovní postup Do rámečku zvětšovacího přístroje vložte nega− tiv želatinovou vrstvou dolů, rámeček uzavřete, z filmu odstraňte mechanické nečistoty jemným štětečkem na optiku a vložte rámeček do zvětšova− cího přístroje (viz. Obr. 3.1). Při tlumeném ochran− ném osvětlení (červené LED diody) zapněte zvětšo− vací přístroj časovým spínačem, posunem přístroje po tyči nastavte zvětšení a obraz zaostřete při mini− mální hodnotě clony objektivu. Potom podle hus− 44

I. Černobílý negativní proces toty filmu a zvětšení nastavte clonu objektivu na druhou nebo třetí hodnotu (např. 5,6, pokud je min. clonové číslo 4). Na zjištění správné expozice sním− ku použijte tzv. proužkovou zkoušku (viz. Obr. 3.21). Její princip spočívá v tom, že se fotografický papír položí do rámečku pro proužkové zkoušky a ráme− ček se položí do maskovacího rámu do zvoleného místa zvětšovaného obrazu. Potom se odkryje prv− ní lamela rámečku a exponuje se zvětšovacím pří− strojem určitý čas (např. 2 s). Potom se odkryje dal− ší lamela a znovu se exponuje stejný čas. Tento postup se opakuje nejméně 5×. V uvedeném přípa− dě by bylo poslední políčko exponované 2 s, předposlední 4 s a první políčko 10 s (Obr. 3.21). Exponovaný proužek fotografického papíru se vy− volá ve vývojce po dobu 60 s. Během vyvolávání se papírem pohybuje pomocí pinzety. Fotografický papír musí být světlocitlivou vrstvou dolů, pouze v posledních fázích vyvolávání se obrátí světlocitli− vou vrstvou nahoru pro vizuální kontrolu obrazu. I v tomto případě je papír ponořený ve vývojce. Po− tom se opláchne vodou v misce (10 až 30 s) nebo se ponoří do přerušovače, kterým je 2% roztok ky− seliny octové (10 s) a ustálí v kyselém ustalovači 3 až 5 min (v rychloustalovači 1,5 min). Potom se papír opláchne vodou a vyhodnotí – vybere se nejlépe naexponované políčko a z pořadí políček se vypo− čítá potřebný čas expozice (Obr. 3) při použité clo− ně objektivu a použije se pro expozici snímku. Dal− ší postup je už shodný. Vyprané pozitivy se položí na filtrační papír obrazem nahoru, přebytečná voda se odsaje filtračním papírem a nechají se volně uschnout.

místech testovacího obrazce při minimální cloně zvětšovacího objektivu a při střední cloně.

3.9.2 Pracovní postup Do rámečku zvětšovacího přístroje vložte nega− tiv rozlišovací tabulky. Tabulka obsahuje: w silné orámování vyznačující plný fotografický formát, uvnitř slabého orámování jsou rozmís− těny potřebné kontrolní a nastavovací prvky, w hvězdice umístěné uprostřed a v krajích na vo− dorovné a svislé ose formátu pro rychlé nasta− vení ostrosti zvětšovaného obrazu, w rastry ve tvaru číslic (rastrované číslice) 1 až 9 pro číselné vyjádření rozlišovací schopnosti. Od− stupňování frekvencí je v geometrické řadě: (1) – 5 čar/mm, (2) – 7 čar/mm, (3) – 10 čar/ mm, (4) – 14 čar/mm, (5) – 20 čar/mm, (6) – 28 čar/mm, (7) – 40 čar/mm, (8) – 56 čar/mm, (9) – 80 čar/mm, w měrky čitelnosti písma v šesti stupních velikos− ti pro posouzení ostrosti uprostřed a v rozích formátu, w technický výkres a rytina hlavy pro výběr ex− pozice podle jemných bílých a černých prvků na kontrastním pozadí, w kótovanou délku v mm pro stanovení měřítka zvětšení obrazu, w síť vertikálních, horizontálních a diagonálních čar k posouzení geometrického zkreslení ob− razu. Zvětšete obraz 7,2× (na rozměr 26 cm), nastavte clonu 4,5 a zaostřete na střed obrazu. Proužkovou zkouškou určete správný expoziční čas. Při určení správného expozičního času se zaměřte na obraz technického výkresu a rytiny uprostřed testu. Expo− nujte střed rozlišovacího testu na fotopapír rozměru 9×13 cm. Použijte fotopapír s normální gradací. Po− kračujte v expozici dalších fotopapírů v rozích ob− razu. Osvit 5 fotopapírů opakujte stejným způso− bem s clonou 8. Správnou dobu expozice stanovte výpočtem podle tabulky 3.3. Fotografie přiložte k protokolu, diskutujte rozli− šení soustavy zvětšovací přístroj/fotopapír a vliv clo− nového čísla na rozlišení.

3.8.3 Zpracování výsledků a protokol Protokol bude obsahovat: 1) Název úlohy. 2) Jména autorů. 3) Stručný teoretický úvod. 4) Použité zařízení a chemikálie. 5) Stručný pracovní postup. 6) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 7) Jedna fotografie formátu 9×13 cm, přilepená. 8) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu.

3.9 Úloha č. 6: Test rozlišovací schopnosti 3.9.1 Zadání úlohy Prošetřete rozlišovací schopnost zvětšovacího přístroje pomocí rozlišovacího testu na vybraných Obr. 3.22:Pozitiv testu rozlišovací schopnosti (Daneš Picta) 45

I. Černobílý negativní proces w třetí zvětšeninu zhotovte s dříve použitou měkkou filtrací, expoziční čas opravte pří− slušným faktorem, w čtvrtou zvětšeninu zhotovte s dříve použi− tou tvrdou filtrací a časem t, w pátou zvětšeninu zhotovte s dříve použitou tvrdou filtrací, expoziční čas opravte přísluš− ným faktorem.

3.9.3 Zpracování výsledků a protokol Protokol bude obsahovat: 1) Název úlohy. 2) Jména autorů. 3) Stručný teoretický úvod. 4) Použité zařízení a chemikálie. 5) Stručný pracovní postup. 6) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 7) Deset přilepených fotografií formátu 9×13 cm s popisem expozičních podmínek testu a zjiš− těné rozlišovací schopnosti. 8) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu.

Postup zpracování MG materiálů je shodný jako postup zpracování klasických materiálů

3.10.3 Zpracování výsledků a protokol Protokol musí obsahovat: 1) Stručný teoretický úvod. 2) Použité zařízení a chemikálie. 3) Stručný pracovní postup. 4) Tabulku naměřených a vypočtených dat (op− tické hustoty, opravné faktory). 5) Nepravé senzitometrické charakteristiky nulo− vé a dvou nenulových filtrací. 6) Nepravé senzitometrické charakteristiky odpo− vídající filtracím opraveným zjištěnými faktory. 7) Pět zpracovaných fotografií 9×13 cm dle zadá− ní a tři kopie šedé stupnice. Všechny fotografie nalepené na papíru A4. 8) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 7) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu.

3.10 Úloha č. 7: Zvětšování negativu na multigradační fotografický papír 3.10.1 Zadání úlohy Zvětšujte černobílý negativ na multigradační pa− pír. Přotože při změně filtrace dochází k zdánlivé změně efektivní citlivoti multigradačních papírů, najděte nejříve opravné faktory, s jejichž pomocí budete zvětšovat.

3.10.2 Pracovní postup w Zhotovte 3 kopie šedé tónové stupnici na mul− tigradační fotografický papír. 1 kopie bude zho− tovená bez filtru, druhá s měkkou filtrací, třetí s tvrdou filtrací (přesné hodnoty filtrace určí ve− doucí praktika). Při kopírování šedé tónové škály začněte nejdříve bez zařazeného filtru. Expoziční dobu zvolte takovou, aby byl vyko− pírován celý rozsah škály. Potom kopírujte s měkký a tvrdým filtrem, se stejnou expoziční dobou. w Proměřte všechny tři kopie denzitometrem a sestrojte nepravé senzitometrické charakteris− tiky (použijte připravený formulář v Excelu, Obr. 3.23). w Z těchto chrakteristik určete prodloužení ex− pozičního času pro vámi použité filtrace. w Zhotovte 5 zvětšenin z 1 negativu na MG pa− pír: w první zvětšeninu zhotovte bez filtru a určete správný expoziční čas (t), w druhou zvětšeninu zhotovte s dříve použi− tou měkkou filtrací a časem t,

Obr. 3.23:Ukázka okna MS Excel pro sběr dat denzi− tometrem 46

I. Černobílý negativní proces

4 CHEMICKÉ ÚPRAVY NEGATIVU

4.1 Zeslabování černobílého obrazu

A POZITIVU

předpis na tom druhu filmu, pro který má být použit. Chemické úpravy obrazu však zname− nají nevratnou změnu originálního negativu. Proto se někdy používá tzv. maskování.

Přeexponované, příliš kontrastní nebo závojové negativy je možné zlepšit zeslabením. Všechny zeslabovače obsahují oxidační činidla převádějící kovové stříbro na sůl, která se z vrstvy odstraní. Podle žádaného výsledku musíme zvolit jeden ze čtyř typů zeslabovačů: 1. Proporcionální zeslabovače zeslabují jednot− livé partie negativu úměrně jejich optické hus− totě, tj. stíny nejméně, světla nejvíce. Negativ se stává měkčím a celkově světlejším. Tyto ze− slabovače se tedy hodí pro správně exponova− né, avšak převyvolané negativy. Příkladem je manganistanový zeslabovač. 2. Superproporcionální zeslabovače odstraňují stříbro přednostně z nejvíce krytých partií, kdež− to kresbu ve stínech ponechávají téměř beze změny. Slouží k opravě snímků velmi kontrast− ních motivů. Sem patří zeslabovač peroxodisí− ranový, který však pro nespolehlivost nelze doporučit. Místo něho se lépe osvědčilo tzv. nové vyvolání negativu. 3. Subtraktivní zeslabovače odstraňují stejné množství stříbra ze všech míst negativu, takže strmost nemění. Používají se k odstranění zá− voje u jinak vyhovujících negativů. 4. Subproporcionální zeslabovače působí více na stíny a méně na světla, takže negativ se stává strmějším, tvrdším. Jsou tedy vhodné pro přeexponované negativy a dále pro negativy se silným závojem. Někteří autoři pokládají subtraktivní a subpro− porcionální zeslabovače za jediný typ. Je tomu tak proto, že rozdíly v jejich účinku jsou malé a na některých materiálech neznatelné. Také úči− nek ostatních lázní závisí na druhu negativní− ho materiálu. Proto je třeba vyzkoušet zvolený

4.2 Příklady předpisů zeslabovačů Subtraktivní zeslabovač (Farmerův zeslabovač II.) Roztok A: thiosíran sodný pentahydrát ................... 12,0 g destilovaná voda ................................ do 50,0 ml Roztok B: hexakyanoželezitan draselný ................... 1,9 g destilovaná voda ................................ do 25,0 ml Před použitím se smíchají roztoky A a B a voda v poměru 4:1:27. Proporcionálmí zeslabovač manganistan draselný ............................... 1,0 g destilovaná voda .............................. do 500,0 ml Manganistan se rozpouští ve vodě 50 až 60 °C teplé, po rozpuštění se roztok doplní studenou vo− dou na požadovaný objem a přefiltruje se. Po dosta− tečném zeslabení se film krátce opláchne a vloží do roztoku disiřičitanu draselného nebo sodného (20 g/l), v němž se vyčistí. Nakonec se film asi 10 min pere. Není−li zeslabení dostatečné, lze po− stup opakovat. Po případném dalším zeslabení se obraz opět vyčistí v roztoku disiřičitanu draselného a vypírá se ve vodě.

a b c d Obr. 4.1: Vliv zeslabovačů: a) proporcionálního, b) superproporcionálního, c) subtraktivního, d) subpropor− cionálního na původní charakteristiku materiálu před zeslabením (vyznačena čárkovaně) 47

I. Černobílý negativní proces Vyčišťovací roztok pro manganistanový zeslabovač disiřičitan draselný .................................. 10,0 g destilovaná voda .............................. do 500,0 ml

4.4 Příklady složení zesilovačů Stříbrný zesilovač Roztok A: hydrochinon .............................................. 1,5 g kyselina citronová trihydrát ...................... 1,5 g destilovaná voda .............................. do 500,0 ml

Superproporcionální zeslabovač dithioničitan amonný .............................. 10,0 g kyselina sírová (konc.) ............................ 1,0 ml destilovaná voda .............................. do 400,0 ml

Roztok B dusičnan stříbrný ....................................... 0,25 g destilovaná voda ................................ do 50,0 ml Před použitím se roztoky smíchají v poměru 10:1. Směs není trvanlivá.

Subproporcionální zeslabovač (Farmerův zeslabovač I.) Roztok A: thiosíran sodný pentahydrát ................... 30,0 g thiomočovina ............................................ 2,4 g destilovaná voda .............................. do 200,0 ml

Zesilovač s dvojchromanem draselným Roztok A: dvojchroman draselný ............................ 10,0 g destilovaná voda .............................. do 100,0 ml

Roztok B: hexakyanoželezitan draselný ................... 4,0 g destilovaná voda .............................. do 200,0 ml Zásobní roztoky jsou stálé (B chránit před svět− lem) a mísí se bezprostředně před použitím v poměru 1:1.

Roztok B: kyselina chlorovodíková (konc.) ........... 10,0 ml destilovaná voda .............................. do 100,0 ml Před použitím se roztoky A a B a voda smíchají v poměru 12:3:100, pro slabší zesílení 12:2:100. Po vy bělení následuje 5 min praní a vyvolání v ener− gicky pracující vývojce (např. A71). Neustaluje se,. Závěrečné praní 15 min.

4.3 Zesilování černobílého obrazu Málo kontrastní (nedostatečně vyvolané) negati− vy je možno napravit zesílením. V dobách, kdy v důsledku nízké úrovně laboratorní fotografické tech− niky byly tyto vady běžné, bylo vypracováno mno− ho receptur zesilovačů. Téměř všechny obsahují oxidační činidlo, kterým se stříbro převede na vhod− nou sůl. Ta se pak: a) redukuje zpět na stříbro za současného vzniku černých nebo barevných (hnědých, červených) látek, jež zvyšují optickou hustotu obrazu (subli− mátové, chromové, barvotvorné zesilovače) b) přemění se na barevné sloučeniny (uranové, měďnaté, sulfidové zesilovače) c) slouží jako mořidlo pro organická barviva (mořidlové zesilovače).

Mořidlový zesilovač Roztok A: síran měďnatý pentahydrát ..................... 20,0 citran draselný monohydrát ................... 60,0 kyselina octová (konc.) .......................... 30,0 dest. voda ......................................... do 800,0

g g ml ml

Roztok B: thiokyanatan amonný ............................. 10,0 g voda .................................................. do 200,0 ml Roztok C barvivo ....................................................... 0,25 g kyselina octová ledová ............................. 2,5 ml voda do ................................................. 500,0 ml K použití se smísí A a B v poměru 4:1 (směs vydrží několik týdnů). Ve směsi se koupe negativ 10 – 20 min až zešedne.

Výjimku tvoří zesilovač stříbrný, který pracuje na principu tzv. fyzikálního vyvolávání, tj. ukládá na stříbrná zrna další stříbro z roztoku stříbrné soli (dusičnanu stříbrného). Protože fotografické papíry jsou nesenzibi− lizované, tj. citlivé pouze na modré světlo, je mož− né zvýšit optickou hustotu negativů mořidlovým tónováním tak, že se část stříbra nebo veškeré stříb− ro přemění na barevnou sloučeninu absorbující v modré oblasti viditelného spektra. Z nepřeberného množství barviv jsou vhodná jen žlutá, oranžová nebo hnědá bazická barviva, např. chrysoidin G, auramin, hněď Bismarckova B a R.

4.5 Úloha č. 8: Zeslabování fotografického obrazu 4.5.1 Zadání úlohy Prošetřete způsoby zeslabování fotografického obrazu a sestrojte senzitometrické charakteristiky použitého černobílého negativního filmu před a po zeslabení. Použijte zeslabovače a dobu zeslabování podle pokynů vedoucího praktika.

48

I. Černobílý negativní proces 4.5.2 Pracovní postup

metrické charakteristiky použitého černobílého ne− gativního filmu před a po zesílení. Použijte zesilo− vače a dobu zesilování podle pokynů vedoucího praktika.

Vyvolejte 2 senzitogramy najednou v jedné vývoj− nici 14 min při 20 °C vývojkou FV29, vyvolané sen− zitogramy ustalte, vyperte a usušte. Postupujte pod− le návodu uvedeného v kapitole 1.5.2. Mezitím si připravte roztok zeslabovače vybraný vedoucím praktika. Změřte optické hustoty senzitogramů. Suché sen− zitogramy nasuňte do spirály vývojnice za sebou. Spirálou provlékněte středovou trubku, zajistěte na ní spirálu zajišťovacím kroužkem. Do vývojnice na− lijte vodu 20 °C teplou a rozmočte v ním filmy ve spirále 2 minuty. Potom vodu vylijte a nalijte roztok zeslabovače. Vývojnici uzavřete a překlápějte ji 2× za minutu. Po uplynutí určeného času zeslabování z vývojnice odstraňte první senzitogram a pokračujte v zeslabování druhého senzitogramu. Okamžitě po ukončení zeslabování každý senzitogram vypírejte tekoucí vodou v misce 15 min. Po usušení senzito− gramů opět změřte optické hustoty.

4.6.2 Pracovní postup a) Stříbrný zesilovač Vyvolejte 2 senzitogramy vývojkou FV29 3 mi− nuty při 20 °C. Film tak bude slabě vyvolaný. Po ustálení a vyprání film usušte a denzitometrem změř− te hodnoty optických hustot senzitogramu pod modrým filtrem. Hodnoty zaznamenenjte do tabul− ky 4.2. Mezitím připravte roztok zesilovače. Suché senzitogramy nasuňte do spirály vývojni− ce za sebou. Spirálou provlékněte středovou trub− ku, zajistěte na ní spirálu zajišťovacím kroužkem. Do vývojnice nalijte vodu 20 °C teplou a rozmočte v ním filmy ve spirále 2 minuty. Potom vodu vylijte a nalijte roztok zesilovače. Vývojnici uzavřete a pře− klápějte ji 2× za minutu. Po uplynutí určeného času zesilování z vývojnice odstraňte první senzitogram a pokračujte v zesilování druhého senzitogramu. Po krátkém oplachu ve vodě každý senzitogram usta− lujte 1 min v čerstvém ustalovači a potom vypírejte tekoucí vodou 15 min. Po usušení senzitogramů proměřte denzitometrem optické hustoty opět pod modrým filtrem a hodnoty zaznamenejte do tabul− ky 4.2 a vypočítejte strmost a průměrný gradient před a po zesílení.

4.5.3 Zpracování výsledků a protokol Sestrojte senzitometrické křivky D = f(logH ) před a po zeslabení pro každý použitý zeslabovač. Na− měřené hodnoty optických hustot uveďte do tabul− ky 4.1 a vypočítejte strmost a průměrný gradient před a po zeslabení. Každý protokol se vyhotoví v jednom exempláři bez ohledu na počet studentů v pracovní skupině. Protokol má následující členění: 1) Název úlohy. 2) Jména autorů. 3) Stručný teoretický úvod. 4) Použité zařízení a chemikálie. 5) Stručný pracovní postup. 6) Tabulky naměřených hodnot a senzitogramy. 7) Grafické závislosti D = f(log H) před a po ze− slabení pro použitý zeslábovač (do jednoho gra− fu uveďte senzitometrické křivky před a po zeslabení). Doporučený je program Excel nebo Origin. 8) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 9) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu.

b) Postup pro zesilovač s dvojchromanem draselným Vyvolejte 2 senzitogramy vývojkou FV29 3 mi− nuty při 20 °C. Film tak bude slabě vyvolaný. Po ustálení a vyprání film usušte a denzitometrem změř− te hodnoty optických hustot senzitogramu pod modrým filtrem. Hodnoty zaznamenenjte do tabul− ky 4.2. Mezitím připravte roztok zesilovače. Suché senzitogramy nasuňte do spirály vývojni− ce za sebou. Spirálou provlékněte středovou trub− ku, zajistěte na ní spirálu zajišťovacím kroužkem. Do vývojnice nalijte vodu 20 °C teplou a rozmočte v ním filmy ve spirále 2 minuty. Potom vodu vylijte a nalijte roztok zesilovače (pracuje jako bělič). Vývoj− nici uzavřete a překlápějte ji 2× za minutu. Po uply− nutí určeného času bělení z vývojnice odstraňte první senzitogram a pokračujte v bělení druhého senzitogramu. Po krátkém opláchnutí senzitogram vyčistěte v 10% roztoku chloridu sodného (asi 5 min), znovu opláchněte a na silnějším umělém světle vyvolejte v misce v energicky pracující vývojce na papíry (např. A 71). Neustaluje se. Následuje závěrečné praní 15 min. Po usušení senzitogramů proměřte denzitometrem optické hustoty opět pod modrým filtrem a hodno− ty zaznamenejte do tabulky 4.2 a vypočítejte str− most a průměrný gradient před a po zesílení.

4.6 Úloha č. 9: Zesilování fotografického obrazu 4.6.1 Zadání úlohy Prošetřete zesilování fotografického obrazu jed− ním ze tří způsobů (a, b nebo c) a sestrojte senzito−

49

I. Černobílý negativní proces 4.6.3 Zpracování výsledků a protokol c) Postup pro mořidlový zesilovač Vyvolejte 2 senzitogramy vývojkou FV29 3 mi− nuty při 20 °C. Film tak bude slabě vyvolaný. Po ustálení a vyprání film usušte a denzitometrem změř− te hodnoty optických hustot senzitogramu pod modrým filtrem. Hodnoty zaznamenenjte do tabul− ky 4.2. Mezitím připravte roztok zesilovače. Suché senzitogramy nasuňte do spirály vývojni− ce za sebou. Spirálou provlékněte středovou trub− ku, zajistěte na ní spirálu zajišťovacím kroužkem. Do vývojnice nalijte vodu 20 °C teplou a rozmočte v ním filmy ve spirále 2 minuty. Potom vodu vylijte a nalijte roztok zesilovače (pracuje jako bělič). Vývoj− nici uzavřete a překlápějte ji 2× za minutu. Po uply− nutí určeného času bělení z vývojnice odstraňte první senzitogram a pokračujte v bělení druhého senzitogramu. Po uplynutí určeného času zesilování z vývojnice odstraňte první senzitogram a pokračujte v zesilování druhého senzitogramu. Po 15 minutovém praní ve vodě každý senzitogram ponořte v misce do rozto− ku C, kde se ponechá až do dosažení požadované− ho účinku. Následuje praní, které má trvat tak dlou− ho, až se partie bez kresby a okraje filmu úplně vyčistí. Po usušení senzitogramů proměřte denzito− metrem optické hustoty opět pod modrým filtrem, hodnoty zaznamenejte do tabulky 4.2 a vypočítejte strmost a průměrný gradient před a po zesílení.

Sestrojte senzitometrické křivky D = f(logH ) před a po zesílení pro každý použitý zesilovač. Naměře− né hodnoty optických hustot uveďte do tabulky 4.2 a vypočítejte strmost a průměrný gradient před a po zesílení. Každý protokol se vyhotoví v jednom exempláři bez ohledu na počet studentů v pracovní skupině. Protokol má následující členění: 1) Název úlohy. 2) Jména autorů. 3) Stručný teoretický úvod. 4) Použité zařízení a chemikálie. 5) Stručný pracovní postup. 6) Tabulky naměřených hodnot a senzitogramy. 7) Grafické závislosti D = f(log H) před a po zesí− lení pro použitý zesilovač (do jednoho grafu uveďte senzitometrické křivky před a po zesí− lení). Doporučený je program Excel nebo Ori− gin. 8) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 9) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu

Tabulka 4.1: Zeslabování Em. èíslo

Film E0, lx

15 190

Dekv

Ds

0,82

texp

Vývojka / teplota

Doba vyvolávání D senzitogramu

èíslo pole

D modulátoru

Hi

log Hi

zeslabovaè: pøed

1

0,05

až 21

3,05

Dmin Dmax G g

50

zeslabovaè: po

pøed

po

I. Černobílý negativní proces Tabulka 4.2: Zesilování Em. èíslo

Film E0, lx

15 190

Dekv

Ds

0,82

texp

Vývojka / teplota

Doba vyvolávání D senzitogramu

èíslo pole

D modulátoru

Hi

log Hi

zesilovaè: pøed

1

0,05

až 21

3,05

Dmin Dmax G g

51

zesilovaè: po

pøed

po

52

I. Černobílý negativní proces

5 TÓNOVÁNÍ

FOTOGRAFICKÉHO OBRAZU

5.1 Přehled ténovacích postupů

d) Olovnaté tónovače tónují jasně žlutě (chro− man olovnatý); dříve v barevné fotografii. e) Uranové tónovače dodávají obrazu červeno− hnědý tón hexakyanoželeznatanu urany− lu(2+). f) Vanadnaté tónovače byly pužívány pro ze− lené tóny g) Zlaté tónovače mění barvu do hnědofialo− va. V minulosti, kdy nebylo možno získat bez tónování vkusné tóny, bylo tónování zlatem běžné (hnědofialový tón starých fo− tografií) h) Železnaté tónovače umožňují získat jasně azurové tóny (berlínská modř); toho bylo vy− užíváno dříve v barevné fotografii, v kom− binaci se sulfidovým tónováním lze dostat i odstíny zelené. 4. Mořidlové tónovače jsou založeny na stej− ném principu jako mořidlové zesilovače. Umož− ňují dosáhnout libovolných tónů, takže mohou nahradit dříve oblíbené tónovače kovové. V tomto postupu se stává vhodně upravené stří− bro obrazu tzv. mořidlem, tj. látkou schopnou vázat určité barvivo. Chemismus tohoto postu− pu je nejlepší objasnit na jodidu stříbrném (AgI). Jestliže se vytvoří oxidací v kyselém roztoku, budou se na jeho zrnech adsorbovat jodidové ionty a nabijí je elektriky záporně. Jestliže se potom ponoří jodidostříbrný obraz do kyselé− ho roztoku acidobazického barviva (barvonos− ným iontem bude kationt), bude záporně na− bitý jodid stříbrný pevně adsorbovat barvivo a vznikne barevný adsorpční komplex. Ale klad− ně nabitá želatina nebude v kyselém prostředí barvivo pevně vázat, takže se ze „světel“ pozi− tivu snadno vypere vodou. 5. Chromogenní tónovače, pracující na princi− pu barvotvorného vyvolávání. Tyto tónovače jsou principiálně podobné barevným materiá− lům (viz. barevný negativní proces). Latentní nebo vybělený obraz je vyvolán barvotvornou vývojkou, ve které je navíc rozpuštěn barvo− tvorný kupler. Vyvojka redukuje stříbrné ionty na kovové stříbro a oxidovaná vyvojka reaguje s barvotvornou složkou za vzniku barviva. Vol− bou barvotvorné složky tak řídíme výsledný odstín.

Všeobecné rozšíření barevné fotografie zatlačilo do pozadí kdysi velmi pěstované tónovací postupy, jimiž lze z černobílého obrazu získat obraz v libo− volném jednobarevném tónu. Přesto se může tóno− vání uplatnit i dnes. Můžeme jím zvýšit emotivní účinek díla, upoutat pozornost, dodat obrazu zdání stáří a pod., a to s podstatně menšími náklady než při použití barevných materiálů. Na rozdíl od minu− losti, kdy byla v tónování spatřována jakási náhrada za barevnou fotografii, omezujeme se dnes na veli− ce střízlivé, tlumené tóny. Vyhýbáme se barvám příliš sytým, jaké jsou dnes snesitelné nanejvýš pro pro− pagační, vyučovací a jiné speciální účely. Je možno tónovat i černobílé diapozitivy. Tónování je založeno na částečné nebo úplné náhradě stříbra barevnými látkami. Celý proces za− číná tedy oxidací stříbra oxidačními činidly. Vzni− ká−li přitom ihned barevná látka, mluvíme o tóno− vání přímém. Častěji je však třeba stříbro v jedné lázni (bělící) nejprve zoxidovat, a k vybarvení vzít další lázeň; to je tónování nepřímé. Barevný tón, zvláště u sirných a selenových po− stupů, závisí někdy značně na druhu papíru a na přesném režimu zpracování. Je proto nezbytné zvo− lený postup předem odzkoušet a přesně dodržovat. 1. Sirné tónovače mění stříbro na hnědý sulfid stříbrný Ag2S a poskytují škálu hnědých tónů. Obrazy musí být dokonale ustáleny v čerstvém ustalovači a úplně vyprány, jinak dojde ke žlu− tému zabarvení bílých míst. Práci je nutno pro− vádět v digestoři (zápach jedovatého sirovodí− ku). 2. Selenové tónovače mění stříbro na hnědý se− lenid stříbrný Ag2Se. Mohou být přímé i nepří− mé. 3. Kovové tónovače nahrazují stříbro barevnými sloučeninami různých kovů. Pracují většinou jako nepřímé, pouze některé mohou být upra− veny jako přímé. Všechny se vyznačují nespo− lehlivým účinkem, některé vyžadují těžko do− stupné chemikálie, proto se omezíme jen na jejich přehled. a) Kobaltnaté tónovače poskytují zelené tóny; stříbro se nahrazuje šedozeleným hexakyano− železnatanem kobaltnatým. b) Měďnaté tónovače mění barvu do hnědo− červena (hexakyanoželeznatan měďnatý). c) Nikelnaté tónovače tónují v čisté purpurové barvě (nikelnatá sůl dimethylglyoximu); pou− žívaly se také v některých starších systé− mech barevné fotografie. 53

I. Černobílý negativní proces 5.2 Příklady předpisů

Tónovač IV. Roztok A .................................................. 38,0 ml Roztok B .................................................. 12,0 ml Roztok C .................................................... 9,0 ml Roztok D .................................................... 3,0 ml voda ....................................................... 210,0 ml

5.2.1 Přímé tónovače Hnědočerveně tónující lázeň citronan draselný ...................................... 6,0 síran měďnatý pentahydrát ....................... 0,8 hexakyanoželezitan draselný .................. 0,8 voda .................................................. do 200,0

g g g ml

Železitá modře tónující lázeň citronan železitoamonný .......................... 1,0 hexakyanoželezitan draselný ................... 0,4 kyselina chlorovodíková konc. ................ 2,0 voda .................................................. do 200,0

Červenofialově tónující lázeň šťavelan draselný ..................................... 10,0 g síran měďnatý kryst. .................................. 1,0 g uhličitan draselný bezv. ............................ 0,8 g voda do ................................................. 200,0 ml

g g ml ml

Železitá modře tónující lázeň hexakyanoželezitan draselný ................... 0,5 g fosforečnan sodnoamonný ....................... 1,2 g kamenec hlinitodraselný .......................... 1,0 g kamenec železitoamonný ......................... 1,0 g síran sodný kyselý .................................... 2,4 g voda .................................................. do 200,0 ml Obraz se vyčistí v 1 % roztoku kyseliny chlorovodíkové!

Třešňově červeně tónující lázeň šťavelan amonný ....................................... 2,0 g síran měďnatý kryst. .................................. 8,0 g kyselina šťavelová ..................................... 0,1 g hexakyanoželezitan draselný .................. 6,0 g voda do ................................................. 200,0 ml Hnědě až červeně tónující lázně Roztok A citran draselný neutrální ......................... 50,0 g voda do ................................................. 500,0 ml Roztok B síran měďnatý kryst. ................................ 10,0 g Voda do ................................................. 100,0 ml Roztok C hexakyanoželezitan draselný ................. 25,0 g voda do ................................................. 250,0 ml Roztok D síran hlinitodraselný ............................... 12,0 g voda do ................................................. 100,0 ml Roztok E uhličitan sodný bezv. .............................. 25,0 g voda do ................................................. 250,0 ml

Modře tónující lázeň síran hlinitoamonný .................................. 2,5 g šťavelan draselný ....................................... 1,5 g síran železitoamonný ................................ 0,6 g hexakyanoželezitan draselný .................. 0,5 g kyselina chlorovodíková konc. ................ 1,0 ml voda ....................................................... 300,0 ml Modře tónující lázeň Agfa 536 Roztok A hexakyanoželezitan draselný .................. 1,0 g hydrogenfosforečnan sodnoamonný ........................................... 2,4 g voda do ................................................. 100,0 ml Roztok B síran hlinitodraselný ................................. 2,0 g síran železitoamonný ................................ 1,2 g hydrogensíran sodný ................................ 4,8 g voda do ................................................. 100,0 ml Obraz se tónuje v lázni o složení 50 ml A + 50 ml B + 100 ml vody.

Tónovač I. Roztok A ................................................ 200,0 ml Roztok B .................................................. 15,0 ml Roztok C .................................................. 13,0 ml Tónovač II. Roztok A ................................................ 180,0 ml Roztok B .................................................. 24,0 ml Roztok C .................................................. 21,0 ml voda ....................................................... 300,0 ml

Zelenomodře tónující lázeň Roztok A kyselina šťavelová .................................... 3,0 g chlorid vanadnatý ..................................... 0,5 g šťavelan železitý ........................................ 0,5 g chlorid železitý .......................................... 0,1 g voda do ................................................. 450,0 ml

Tónovač III. Roztok A .................................................. 50,0 ml Roztok B .................................................... 8,0 ml Roztok C .................................................... 6,0 ml Roztok D .................................................. 10,0 ml voda ....................................................... 140,0 ml

Roztok B hexakyanoželezitan draselný ................... 1,0 g voda do ................................................. 100,0 ml Obraz se tónuje v lázni o složení 180 ml A + 20 ml B.

54

I. Černobílý negativní proces 5.2.2 Nepřímé tónovače

Modře tónující roztok citronan železitoamonný .......................... 4,0 bromid draselný ........................................ 2,0 kyselina chlorovodíková konc. ................ 2,0 voda .................................................. do 200,0 (bělič č. 1 až 5)

bělič č. 1 hexakyanoželezitan draselný ................. 12,0 g bromid draselný ........................................ 0,8 g voda .................................................. do 200,0 ml bělič č. 2 hexakyanoželezitan draselný ................. 10,0 g bromid draselný ........................................ 2,0 g voda .................................................. do 200,0 ml

Měďnatá červenohnědě tónující lázeň síran měďnatý krystalický ....................... 10,0 g kyselina dusičná ........................................ 0,4 ml voda .................................................. do 200,0 ml (bělič č. 6)

bělič č. 3 hexakyanoželezitan draselný ................... 6,0 g bromid draselný ...................................... 10,0 g amoniak ..................................................... 2,0 ml voda .................................................. do 200,0 ml

5.2.3 Mořidlové tónovače oxidační roztok: hexakyanoželezitan draselný ................... 1,0 g jodid draselný ........................................... 2,0 g voda .................................................. do 200,0 ml

bělič č. 4 hexakyanoželezitan draselný ............... 100,0 g bromid draselný ........................................ 2,0 g uhličitan sodný bezvodý .......................... 4,0 g voda .................................................. do 200,0 ml

barvící roztok bazické barvivo ......................................... 1,0 g kyselina citrónová ..................................... 2,0 g voda .................................................. do 200,0 ml

bělič č. 5 hexakyanoželezitan draselný ................... 4,0 g bromid draselný ........................................ 4,0 g uhličitan sodný bezvodý .......................... 1,0 g voda .................................................. do 200,0 ml bělič č. 6 dusičnan olovnatý ..................................... 4,0 kyselina dusičná, konc. ............................ 0,4 hexakyanoželezitan draselný ................... 3,0 voda .................................................. do 200,0

nebo bazické barvivo ......................................... 0,4 g kyselina octová, ledová ............................ 0,4 ml voda .................................................. do 200,0 ml

g ml g ml

Tabulka 5.1

Sépiově hnědě tónující roztok: sirník sodný krystalický ............................ 1,0 g voda .................................................. do 200,0 ml (bělič č. 1 až 5) Hnědě tónující roztok: thiomočovina ............................................ 1,0 g bromid draselný ........................................ 8,0 g hydroxid sodný ......................................... 0,6 g voda .................................................. do 200,0 ml (bělič č. 1 až 5) Zeleně tónující roztok: citronan železitoamonný .......................... 2,0 chlorid železitý .......................................... 2,0 dichroman draselný .................................. 1,2 bromid draselný ........................................ 2,0 voda .................................................. do 200,0 (bělič č. 1 až 5)

g g ml ml

g g g g ml

55

Barevný tón obrazu

Barvivo

žlutý

chrysoidin G

žlutý

Auramin

žlutý

Bismarkova hnìdá B a R

èervený

bazický fuchsin

èervený

rhodamin B

èervený

safranin T

zelený

malachitová zelená B

zelený

methylenová zelená

zelený

brilantní zelená

modrý

methylenová modrá

modrý

methylenová viole

modrý

krystalová viole

modrý

toluidinová modrá

modrý

niblau 23

modrý

capriblau

I. Černobílý negativní proces 5.2.4 Chromogenní tónovač

5.3.2 Pracovní postupy

Bělič viz 5.2.2, bělič č. 2

a) Přímé tónování Bezprostředně před použitím připravte přímou tónovací lázeň. Namočte na 2 minuty 2 fotografie do vody v misce. Potom rozmočené fotografie po− nořte do tónovací lázně v misce a během tónování s nimi pohybujte. Po dosažení požadovaného ba− revného tónu fotografie vyjměte a propírejte 10 min tekoucí vodou. Fotografie tónované na modro a na zeleno je nutné vyčistit ponořením na 1 minutu do roztoku 1% kyseliny chlorovodíkové a poté vypírat 10 mi− nut. Postup tónování opakujte v jiných dvou tónova− cích lázních vždy se dvěmi fotografiemi. Vyprané fotografie osušte mezi filtračními papíry a nechte je volně uschnout nebo vysušit v sušárně při 40 °C. Všechny roztoky připravujte na objem 200 ml. Roztoky připravujte bezprostředně před pou− žitím! Jednotlivé sloučeniny je vhodné rozpustit zvlášť v malém objemu vody a následně slít. Zabráníte tím možnému vzniku sraženin.

Tónovač – pracovní roztok: 50 ml roztoku A + 50 ml roztoku B + 10 ml roztoku C Roztok A vyvolávací látka CD−3 ............................... 1,6 g hydroxylamin sulfát .................................. 0,2 g voda .................................................. do 200,0 ml Roztok B uhličitan draselný bezv. .......................... 16,0 g voda .................................................. do 200,0 ml Roztok C 1% roztok barvotvorných složek v acetonu. Tabulka 5.2 odstín

barvotvorná složka acetoacetanilid ethylacetoacetat

žlutá

benzoylacetanilid

b) Nepřímé tónování Bezprostředně před použitím připravte příslušné roztoky běliče a tónovače. Vhodný bělič pro zvole− nou tónovací lázeň určí vedoucí praktika. Namočte na 2 minuty 2 fotografie do vody v misce. Potom rozmočené fotografie ponořte do roztoku běliče v misce a během bělení s nimi pohybujte. Fotogra− fie vybělte tak, aby na nich nezůstaly černé stopy stříbra. Potom fotografie vypírejte v tekoucí vodě 2 až 5 min až do zmiznutí žlutého odstínu na místech bez kresby. Po vyprání ponořte fotografie do rozto− ku tónovače a tónujte až do dosažení požadované− ho tónu. Proces tónování je mnohem rychlejší než u přímých postupů. Následuje praní 5 min v tekoucí vodě. Fotografie tónované na modro a na zeleno je nutné vyčistit ponořením na 1 minutu do roztoku 1% kyseliny chlorovodíkové a poté vypírat 10 mi− nut. Postup tónování opakujte v jiné kombinaci lázní bělič−tónovač se dvěmi fotografiemi. Vyprané fotografie osušte mezi filtračními papíry a nechte je volně uschnout nebo vysušit v sušárně při 40 °C.

2,5-dichloracetoacetanilid o-chloracetoacetanilid èervená purpurová modrá

1-fenyl-3-methyl-5-pyrazolon 3-methyl-1-(4-nitrofenyl)-5-pyrazolon p-nitrofenylacetonitril 1-naftol o-kresol

azurová

2,6-dibrom-1,5-naftalendiol 2,4-dichlor-1-naftol

zelená

4,6-dibrom-orthokresol 4-chlor-o-fenylfenol

Rozmočená černobílá zvětšenina se nejprve vy− bělí. Poté se důkladně vypere a tónuje je v roztoku tónovače, ve kterém se zpět vyvolá kovové stříbro a zárověň vzniká barvivo. Poté se kovové stříbro opět vybělí a zvětšenina se ustálí, takže výsledný obraz je tvořen pouze barvivem.

5.3 Úloha č. 10: Tónování fotografického obrazu 5.3.1 Zadání úlohy

c) Mořidlové tónování Před vybělením fotografií postupujte podle ná− vodu uvedeném při nepřímém tónování. Abychom získali „živé“ barevné tóny, je třeba stří− brný obraz oxidovat úplně, tj. až do žlutého odstí− nu jodidu stříbrného. Vybělený pozitiv je třeba dů− kladně vypírat 15 minut a tónovat v barvících rozto− cích.

Čtyři připravené pozitivy tónujte dvěmi nepřímý− mi postupy a šest pozitivů tónujte třemi přímými postupy. Výběr postupů provede vedoucí praktika. Diskutujte výsledky nahrazení obrazového stříb− ra barevnými sloučeninami.

56

I. Černobílý negativní proces 5.3.3 Zpracování výsledků a protokol

Tónuje se 5 až 15 min, podle požadované sytosti barev. Potom se obraz vypírá pod tekoucí vodou až se „světla“ obrazu úplně vyčistí.

Protokol o práci musí obsahovat: 1) Stručný teoretický úvod. 2) Použité zařízení a chemikálie. 3) Stručný pracovní postup. 4) Po jedné fotografii z každého tónovacího po− stupu označené tónovacím postupem. 5) Diskuse – výsledky, odchylky od očekávaných hodnot, anomálie, vliv jednotlivých proměn− ných na sledované vlastnosti fotografické svět− locitlivé vrstvy a pod. 6) Datumy měření a zpracování protokolu a pod− pisy autorů protokolu.

d) Chromogenní tónování Černobílou zvětšeninu, negativ nebo diapozitiv nejdříve vybělte. Při bělení postupujte podle návo− du uvedeném pro nepřímé tónování. Vybělený snímek tónujte v chromogenním tóno− vači. Po skončení tónování snímek vyperte. Obraz je nyní tvořen kovovým stříbrem a barvivem, je proto celkově tmavý. Proto kovové stříbro znovu vybělte v bělící lázni. Pokud je nyní obraz vyhovující, za− končete proces ustálením a praním po dobu 5 min. Pokud je obraz příliš světlý, zopakujte tónování.

57