Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Historie trestu smrti a současná situace ve světě Bakalářská práce
Autor:
Lukáš Řepa Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Jiří Řehák
Duben, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu jsem uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ, a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Teplicích dne 30. 4. 2013
Lukáš Řepa
Poděkování:
Dovoluji si tímto poděkovat za spolupráci, odbornou pomoc a velkou trpělivost svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Jiřímu Řehákovi, který mi svými radami pomohl k vypracování této bakalářské práce.
Anotace: Bakalářská práce se zabývá Historií trestu smrti a současnou situací ve světě. V teoretické části je cílem podat přehled absolutních trestů napříč jednotlivými etapami dějin lidstva. Jsou zde popsány nejčastěji pouţívané tresty smrti pro daná historická období. Druhá, tedy praktická část, se věnuje současné situaci. Pomocí dotazníkové metody zkoumá náhled různých generací a sociálních vrstev na tuto problematiku.
Klíčová slova: trest smrti, LZPS, historie trestu smrti, pohled veřejnosti
Annotation: Bachelor thesis covers the history of of the death penalty and the current situation in the world. The theoretical part is to give an overview of absolute punishment across the various stages of human history. There are often described the death penalty for a given historical period. The second, practical part deals with the current situation. Using the questionnaire method examines preview different generations and social classes on this issue.
Key words: The death penalty, The Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms, history death penalty, view of public
Obsah: Úvod ………………………………………………………………………… 7-8 1. Antika a starověk …………………………………………………………... 9-11 1.1. Římská říše………………………………………………………….. 12-15 2. Středověk ………………………………………………………………….. 16 2.1. Pověšení………………………………………………………………16-17 2.2. Upálení……………………………………………………………… 17-19 2.3. Stětí………………………………………………………………… 20-21 2.4. Ukřiţování………………………………………………………….. 21 3. Novověk…………………………………………………………………... 22 3.1. Guillotina…………………………………………………………… 22-25 3.2. Garota………………………………………………………………. 26 3.3. Osvícenský absolutismus………………………………………….. 26-27 4. Československo……………………………………………………………. 28 4.1. První republika…………………………………………………….. 28-29 4.2. Protektorát Böhmen und Mähren………………………………….. 29-30 4.3. Poválečné období…………………………………………………. 30-31 4.4. Politické a kriminální případy po roce 1948……………………… 32-37 4.5. Právní úprava……………………………………………………… 37-38 5. Současná situace ve světě………………………………………………… 39 5.1. Oběšení……………………………………………………………. 39 5.2. Zastřelení……………………………………………………………40 5.3. Elektrické křeslo…………………………………………………… 40-41 5
5.4. Plynová komora…………………………………………………… 41-42 5.5. Smrtící injekce…………………………………………………….. 42 5.6. Useknutí hlavy šavlí………………………………………………. 42-43 5.7. Ukamenování……………………………………………………… 43 5.8. Argumenty pro a proti trestu smrti………………………………… 44 6. Praktická část – dotazníková metoda…………………………………… 45-48 6.1. Vyhodnocení dotazníkové metody………………………………… 49-59 Závěr………………………………………………………………………. 60-62 Seznam literatury…………………………………………………………. 63-65 Seznam příloh, grafických zobrazení a zkratek………………………… 66-70
6
Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybral téma Historie trestu smrti a současná situace ve světě. O výběru tématu jsem dlouho přemýšlel. Vzhledem k tomu, ţe historií jako takovou se zabývám jiţ dlouho, z nabízených témat mě nejvíce zaujala problematika trestu smrti a její minulost. Pod pojmem trestu smrti rozumíme absolutní trest. Tedy usmrcení člověka zákonným způsobem za zločin, který spáchal. Podmínkou je, ţe v daném státě je dle platných zákonů moţné potrestat jedince tímto způsobem. Literatury k tomuto tématu lze nalézt velké mnoţství. Rád bych na tomto místě zmínil několik kniţních titulů, které byly pro mou práci stěţejními. Základním vodítkem k podrobnějšímu poznání této problematiky mi byla kniha Historie trestu smrti od francouzského autora Martina Monestiera. Dílo je členěno do logicky uspořádaných kapitol a podává ucelený obraz dějin trestu smrti od prvopočátků (tedy antiky) aţ po současnost. K přehledu světových dějin mi pomohla také kniha Trest smrti v dějinách lidstva od Ludwiga Barringa. Ve své práci se zajímám také o historii trestu smrti v samotném Československu. Dobrým vodítkem pro tuto problematiku u nás mi byla kniha od Otakara Lišky – Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 – 1989. Jsou zde popsány všechny popravy zákonně provedené na území našeho státu. Vzhledem k tomu, ţe téma mé práce je poměrně populární, spoustu informací lze vyčíst i na internetu. Dlouho jsem rozmýšlel, jak svou práci koncipovat. Zda rozepsat jednotlivé tresty smrti v různých zemích nebo postupovat po časových etapách. Nakonec jsem se rozhodl postupovat od prvopočátku. V první kapitole se budu věnovat antice a starověku. V další části své práce popíši praktiky uţívané ve středověku. Ve třetí kapitole bych se rád zabýval trestem smrti v novověku. Čtvrtá kapitola se zaměří na Československo a v páté části popíši současnou situaci ve světě obecně. Do těchto pěti kapitol mám v plánu shrnout obecnou část své bakalářské práce. Praktická část se bude zabývat náhledem současné populace na tuto problematiku. Pomocí dotazníkové metody se pokusím zjistit názory různých generací a různých sociálních vrstev. 7
Rád bych se především dozvěděl, zda je v Čechách více lidí obecně pro trest smrti, či proti němu. Zda tento názor ovlivňuje věk, vzdělání, pohlaví či zaměstnání. Doufám tedy, ţe vyhodnocením dotazníku s šikovně kladenými dotazy se dozvím, zda vybraná část obyvatelstva s trestem smrti souhlasí či nikoliv. Pokud ano, jakým způsobem by měl být trest smrti proveden, popřípadě jakým trestem by jej nahradili.
8
Historie způsobu ukončení lidského ţivota je velmi bohatá. Člověk během svého vývoje přišel na mnoho moţností, jak lidský ţivot ukončit. Kdybych měl popsat všechny moţné způsoby, byla by má bakalářská práce příliš rozsáhlá a jen těţko by se mi podařilo vše důkladně zpracovat bez ztráty myšlenky k tomuto tématu. Zaměřil jsem se proto na nejznámější a nejčastěji pouţívané způsoby trestu smrti v současnosti i v minulosti.
1. Antika a starověk Dle mého zjištění z historických pramenů je nejpouţívanějším způsobem vykonávání trestu smrti upálením, protoţe tento trest ohněm je dle uvedené literatury „starý jako lidstvo samo“.1 Tyto odkazy jsou známé jiţ ze zvykového, neboli obyčejového práva, které bylo předáváno ústně z generace na generaci, nebo později jako akt písemný. Nejznámějším zákoníkem této doby je Chammurapiho zákoník. Ten upřednostňuje upálení nad všemi ostatními způsoby ukončení ţivota. Tento nejdůleţitější dokument starověku pochází z roku 1686 před naším letopočtem, z oblasti nazývané Babylónie. Jedná se o nejstarší dochovaný zákoník pro celý svět. Tato nejstarší dochovaná právní památka obsahuje dvě části. V první části se zákoník zabývá výkladem obyčejového práva a je systematicky rozdělen. Řeší právní skutečnosti ohledně rodiny, soukromého vlastnictví, majetku, obchodu, cen a mezd. Zabývá se také násilnými zločiny, půjčkami a jejich splatnostmi. Neopomíjí ani postavení společenských vrstev včetně otroků. Celý zákoník je rozdělen do 282 článků a rozděluje obyvatele Babylonu do tří vrstev (skupin). Do první skupiny patřili tzv. awilum = nejbohatší vrstva a privilegovaní obyvatelé, jejich prohřešky (přestupky) byly řešeny způsobem odvety. Do druhé skupiny patří tzv. muškéni = svobodné obyvatelstvo tehdejšího Babylonu, často také nazýváni neprivilegovaní. Jejich přestupky se posuzovaly a řešením byla pokuta. Do třetí a poslední skupiny patřili otroci = 1
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 97
9
nesvobodní obyvatelé. Jejich prohřešky se řešily také pokutou, ale otrok ji musel uhradit svému pánovi. Chammurapiho zákoník byl vytesán do černého kamene nazývaného monolit. Byl přístupný komukoliv, protoţe jej vystavovali na veřejném místě v Babylonu. Kaţdý, kdo byl gramotný, si jej mohl přečíst. Tím byla zaručena dostupnost právního řádu. Díky Chammurapiho zákoníku uţ nebylo moţné, aby se odsouzený odvolával na neznalost zákona nebo rozsudek ignoroval. Ani soudy uţ nemohly v rozsudcích rozhodovat dle svého uváţení, ale řídily se tímto zákoníkem. Uţ děti na základní škole se učí v rámci výuky frazeologie známá hesla - „oko za oko, či zub za zub“. Málokdo ale uţ dnes ví, ţe tyto frazémy mají souvislost právě s Chammurapiho zákoníkem, a ţe tresty v té byly opravdu kruté, a to bez rozdílu věku či pohlaví. Pro zajímavost uvádím několik článků z Chammurapiho zákoníku: „Čl. 1. Jestliže někdo někoho obvinil a uvrhl naň podezření z vraždy, avšak neusvědčil jej, bude ten, kdo ho obvinil, usmrcen. Čl. 16. Jestliže někdo ukryl ve svém domě buď otroka, nebo otrokyni, uprchlé z paláce nebo nevolníkovi a na výzvu hlasatele je nevydá, tento majitel domu bude usmrcen. Čl. 22. Jestliže se někdo dopustil loupeže a bude dopaden, tento člověk bude usmrcen. Čl. 109. Jestliže šenkýřka, v jejímž domě se scházeli zločinci, tyto zločince nezadržela a do paláce nepřivedla, bude tato šenkýřka usmrcena. Čl. 195. Jestliže dítě udeřilo svého otce, uříznou mu jeho ruku. Čl. 196. Jestliže právoplatný občan vyrazil oko příslušníku právoplatných občanů, vyrvou mu oko.“2 Dalším typickým způsobem popravy pro období starověku je ukřiţování. To bylo prováděno zavěšením odsouzeného za rozpaţené ruce na dřevěný kříţ. Dlaně odsouzeného byly přibíjeny hřeby, aby ukřiţovaný nespadl z kříţe. Zároveň pro větší utrpení byly přibity nebo přivázány nohy. V některých historických pramenech je dokladováno i zpřeráţení dolních končetin. 2
http://iuridictum.pecina.cz/w/Chammurabiho_z%C3%A1kon%C3%ADk dne 25. července 2012 10
Samotný kříţ byl vyzdviţen do výše 2,5 aţ 3,5 metrů nad zemí a měl i rozdílný tvar. Někdy se vyuţívalo zobrazení do tvaru písmene T, jindy Y. Známy byly i případy typu kříţe ve tvaru matematického znaménka plus. Nad hlavou odsouzeného visela tabulka s jeho jménem a popisem deliktu, který spáchal. Tohoto způsobu popravy se nejčastěji vyuţívalo pro politické či náboţenské lobbisty, rebely, piráty, otroky a osoby, které neměly občanská práva. Zajímavé je, jakým způsobem vlastně zločinec zemřel. Názory se liší. Někteří tvrdí, ţe odsouzený umírá na hypovolemický šok a pomalé zadušení. Hypovolemickým šokem rozumíme sníţení ţilního návratu, a tím dojde ke sníţení srdečního výdeje a systolického krevního tlaku.3 Jiní jsou toho názoru, ţe smrt nastává dehydratací, popřípadě následkem zranění a infekce. Jiţ v roce 519 před naším letopočtem, za panování perského krále Darea I., byl tento způsob trestu smrti vyuţíván hojně. Během jeho vlády bylo v Babyloně ukřiţováno 3000 politických odpůrců. Provedený akt měl slouţit pro výstrahu ostatním atakům proti králi. Dalším známým panovníkem, který vyuţíval ukřiţování, byl Antiochos IV. Epifanés. Za jeho vlády byli ukřiţovani nejčastěji jeruzalemští ţidé.4 Nejvýznamnější osobností, která skončila svůj ţivot na kříţi, byl bezesporu pocestný kazatel z oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu, Jeţíš Kristus. Kristus hlásal brzký příchod Boţího království a vyzýval k obrácení k víře či pokání. Za nejpravděpodobnější datum popravy Jeţíše Nazaretského je povaţován 7. duben roku 30. Poté, co byl Kristus přibit na kříţ, mu jistý římský legionář jménem Longinus propíchl bok svým kopím. Toto kopí je povaţováno za nejsvětější relikvii křesťanství a pouţívá se pro něj označení „kopí osudu“. V současné době je toto kopí uloţeno v klenotnici Schatzkammer ve vídeňském Hofburgu. Od data Jeţíšova narození, byť pravděpodobně nepřesně vypočítaného, je tradičně odvozován dnes pouţívaný křesťanský letopočet.5
3 4
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Hypovolemick%C3%BD_%C5%A1ok dne 24. března 2013 http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD dne 11. listopadu 2012
http://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1_Kristus#Odsouzen.C3.AD_a_smrt dne 16. ledna 2013 5
11
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Heilige_Lanze_02.JPG?uselang=cs obrázek č. 1
1.1 Římská říše Pro moji osobu je nejzajímavější a neznámější akt ukřiţování z roku 72 př. n. l., známé pod názvem Spartakovo povstání, kdy došlo k ukřiţování 6000 otroků povstání. Kříţe lemovaly cestu Via Appia z města Capua do Říma cca 132 římských mil, dnes je to cca 200 kilometrů. Odsouzení nebyli sundáni z kříţů, protoţe slouţili jako výstraha pro ostatní obyvatelstvo. Dokazovali tak svoji sílu nad ostatními rebely.6 V Římské říši jiţ lze mluvit o právním systému. Ten vznikl ve starověké římské obci a pomalým krokem se roznesl do celé říše. Samotný vývoj tohoto práva je dlouhý, jelikoţ základy římského práva jsou jiţ ve zvykovém neboli obyčejovém právu (mos maiorum). Obdobný způsob vývoje probíhal i ve starověkém Řecku. Nejstarší agrární uskupení tvořily samostatné a oddělené rody tzv. gens. Zde platila neomezená autorita, ale to pouze u hlavy rodu (patria potestas), která čerpá z rodového náboţenství. Vznikla zde nová potřeba práva tzv. společenského práva, a to následkem vzniku městských obcí. Tato potřeba velmi úzce souvisí i s náboţenským systémem, kdy vše bylo bráno jako vůle bohů. Kodifikovaná podoba římského práva je datována rokem 449 před naším letopočtem, a to důleţitým zákonem dvanácti desek. Tento zákon je platný aţ do doby vlády císaře Justiniána 6
http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD dne 05. prosince 2012
12
I. Trestní systém nebyl pevně stanoven, docházelo v něm k hlasování, coţ znamenalo, ţe tresty nebyly předem stanoveny. Trestní právo měl však vymezeno stejně jako dnes zločiny, např. krádeţ, loupeţné přepadení, podvod, vraţdu. Samotný trest smrti byl uplatňován za velezradu, nejčastěji se pouţíval na politiky, ale patří sem i navádění nepřítele proti Římu nebo i vydání římského občana nepřátelům či podplácení voličů, fyzický útok na tribuna lidu, dále provozování magie či zrada ochránce /patrona/ svého klienta a křivé svědectví. Způsob výkonu trestu smrti pro dané delikty bylo stětí, výjimku tvořil zločin křivého svědectví. Zde byl způsob trestu smrti svrţení z Tarpejské skály. Trest určený přímo pro otcovrahy je tzv. poena culeii, tzn. zašití odsouzeného do pytle se zvířetem, např. kohoutem, hadem, psem, opicí, krysou, poté následovalo svrhnutí do řeky Tibery. Protoţe římské právo zaručovalo, ţe Říman nesmí vztáhnout ruku na římského občana, vzniká nová pozice státního otroka - popravčí (carnifex). Římané, kteří spáchali nějaký z těchto deliktů předtím, neţ se začalo hlasovat, mohli vyuţít moţnosti odchodu do vyhnanství (ius exilii), ale dobrovolně se tak vzdali veškerého majetku, svého občanství, moţnosti návratu. Pokud se chtěli vrátit zpět, mohl je kdokoli zabít. Za vlády císaře Augusta dochází k zavedení trestu smrti předhozením dravé zvěři za pirátství, banditismus (ale i za loupeţ při ztroskotání lodi), a to bez moţnosti vyhnanství. Méně závaţné delikty trestal císař pokutou, později zavedl věznění. Do ostatních deliktů byl zahrnut hazard, lichva a podvody. Vojenské delikty, jako např. zběhnutí nebo prodej zbraní nepříteli, byly trestány smrtí, a to utlučením nebo ukamenováním. Pokud se voják dopustil malého přestupku, následoval tomu přiměřený trest. Tím byl například menší příděl potravy, nepočítání několika let vojenské sluţby. Římané ale neznali způsob ztráty hodnosti. Dříve se trestní právo řešilo před tzv. komiciemi, coţ byla lidová shromáţdění. K zahájení líčení bylo zapotřebí podat návrh magistráta. Magistrátus byl něco jako dnešní vyšetřovatel, ţalobce a obhájce v jedné osobě. Před lidovým shromáţděním probíhal proces, který se dělil na několik částí. První část = dochází k vyšetřování, druhá část = výslech svědků a předloţení důkazů. Druhá část byla zároveň dělena na tři stání, po kaţdém stání následovala jednodenní přestávka. Příslušná komise se po třídenní přestávce rozhodla o vině nebo nevině obţalovaného. Této třídenní přestávce se říká trinundum. Pokud komise rozhodla o vině obţalovaného, nedalo se pouţít ţádných opravných prostředků a trest byl vykonán okamţitě. Postupem času docházelo k podávání více ţalob a rozhodovat pomocí výše uvedené komise 13
nebylo moţné, vzniká takzvaný akuzační proces. Zde dochází k rozdělení pozic obhájce, ţalobce a soudce, samotný proces se koná před porotou. Nejdříve se pouţívala mimořádná porota (quaestiones extraordinariae), poté byla nahrazena stálou komisí (quaestiones ordinariae). Roku 149 př. n. l. je tato komise svolávána poprvé. Dochází ke zjednodušení procesu a i samotného průběhu soudního líčení. Přestoţe je průběh sloţitější, neţ jak to bylo u komiciálního procesu, probíhá jednodušeji. První krok je ţádost o povolení ţaloby (postulatio), následuje sestavení ţaloby (nominis delatio) a Magistrátus dává ţalobci seznam sta soudců, ať si vybere padesát z nich. Sulla provedl změnu tím, ţe seznam nahradil losováním s moţností odmítnutí některých kandidátů. Následovalo předloţení důkazů s moţností vyjádření obţalovaného k těmto předmětům doličným. Po skončení přelíčení s předměty doličnými následovala závěrečná řeč obhájce, ale i ţalobce. Aby byl obţalovaný shledán vinným, muselo dojít ke shodě naprosté většiny soudců. Pokud se více jak třetina zdrţela hlasování, celý proces se opakoval. Jako poslední proces je uváděn proces císařský (extraordinární). U císařského procesu má soudce několik moţností věnovat se jednotlivým aspektům deliktu, například polehčujícím a přitěţujícím okolnostem činu. V této době uţ nejsou lidová shromáţdění. O ustoupení od absolutního trestu rozhoduje senát s císařem v Římě (appellatio). Císař můţe rozhodovat sám o trestu smrti jen v případě, ţe má zmocnění senátem. V dominátu byly zrušeny trestní poroty a trest smrti mohl ukládat jen císař (ius gladií). Od 4. století není proces otázkou práva, protoţe římští občané se nemohou dovolat spravedlnosti. K zahájení procesu stačí jen udání (delatio). Zajímavé je, ţe udavač nemusel vůbec u soudu svědčit, a zároveň měl nárok na určitou část majetku obţalovaného, pokud mu byla prokázána vina a byl odsouzen. Jediný způsob odvolání pro tehdejší dobu je apelace, kdy odsouzený ţádá císaře o udělení milosti (indulgentia).7 Hojně vyuţívaným způsobem trestu smrti ve starověkém Římě je stětí hlavy, jinak také nazývané dekapitace. Dekapitace = přeseknutí krku, a tím dojde k oddělení hlavy od krku.
7
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_pr%C3%A1vo dne 13. ledna 2013 14
V římské říši v období starověku se často vykonával tento absolutní trest na nepřátelských vojevůdcích nebo na prvních křesťanech.8 Pohledem do historie zjistíme, ţe proběhlo mnoho exekucí stětím. Největší počet poprav stětím má na svědomí čínský císař Š´Chuang-ťi, známý také jako budovatel Velké zdi. Ten roku 234 před Kristem nechal setnout sto tisíc hlav kvůli upevnění své vlády a politické stability v zemi.9
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/eb/Statue-Augustus.jpg obrázek.č.2
8
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a
českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 226 9
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a
českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 226 15
2. Středověk Středověk datujeme mezi koncem starověku a antické civilizace a začátkem novověku. Středověk je obvykle ohraničen pádem Západořímské říše v roce 476 a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492 či zveřejněním 95 tezí Martinem Lutherem roku 1517. Ve středověku byly nejrozšířenějšími typy poprav pověšení, upálení a stětí. S těmito způsoby smrti se setkáváme uţ u starých civilizací, přes všechny státy středověké Evropy aţ po současnost.
2.1. Pověšení Najít kladné stránky u tohoto způsobu absolutního trestu není těţké, patří sem například jednoduchost, snadnost, úspornost. Proto je velmi oblíben i u sebevrahů. Ve velké většině evropských zemí je povaţováno oběšení vhodné pro neurozený, prostý lid, a to po celá dlouhá staletí. Pro šlechtice byl vhodnější a důstojnější způsob trestu smrti stětí. I stará francouzská právnická průpovídka praví: „Sekyru šlechtici, oprátku prosťáčkovi.“10 Šlechtici měli právo být sťati, ale pro co největší poníţení se stávalo, ţe kat musel useknout hlavu a ještě tělo i pověsit. Aby ostatní lid vše dobře viděl, stavěly se šibenice na tzv. šibeničním vrchu s výbornou viditelností nebo na často navštěvovaných místech. Mrtvá těla zůstala na šibenici do té doby, dokud neshnila nebo se nerozpadla. Způsob pověšení měl tři varianty: 1) Člověk je postaven či posazen na vyvýšenou oporu (ţidli, stůl, vozík, koně, ţebřík), kat mu dá okolo krku provaz přivázaný k šibenici nebo k větvi stromu. Pak mu vezme oporu pod nohama, někdy i tak, ţe ho strčí dopředu. To je nejrozšířenější způsob oběšení. S ním se také v dějinách nejčastěji setkáváme. Smrt je pomalá a bolestivá.
10
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a
českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 202
16
2) Odsouzenci se kolem krku uváţe provaz, ten se protáhne kladkou nebo jiným mechanismem s vodící dráţkou, jenţ pak umoţní tahem za provaz zdvihnout obţalovaného do výšky. 3) Třetí varianta je nejrychlejší a nejméně bolestivá. Spočívá v lámání krčních obratlů. K tomuto způsobu je však zapotřebí šibenice s tzv. „propadlem“. Po sklopení propadla padá odsouzencovo tělo volným pádem, dokud není tělo zastaveno napnutím provazu, coţ má za následek zlomení vazu člověka a okamţitou smrt. Tento poslední typ pověšení začali provádět Angličané, ale aţ ve druhé polovině 19. stol. a nazvali jej „long drop“. Pokud se stalo, ţe odsouzenec ještě před vykonáním rozsudku omdlel, byl pověšen vsedě přivázaný k ţidli. Věšení dětí bylo v Anglii vykonáváno aţ do roku 1833. Neexistovaly zde ţádné polehčující okolnosti. Například v roce 1808 byl veřejně pověšen třináctiletý chlapec, který ukradl lţičku!!! Avšak na šibenici končily i sedmileté děti.11
2.2. Upálení Za vlády franckého krále Childerika I. v 6. století, který tento způsob výkonu trestu smrti nařídil za delikt čarodějnictví, dochází k zapálení prvních hranic. Situace se poté opakují, rozsudkům nic nebrání a dochází k zapalování dalších hranic uţ všude v Evropě. Celým středověkem je nejvíce slyšet inkvizice. Inkvizicí rozumíme právní instituci katolické církve, která se měla vypořádávat s herezí neboli kacířstvím. Termín inkvizice ale označuje také samotné vyšetřování v otázkách víry a mravů, které vykonávala příslušná církevní autorita.12 Inkvizice vynášela nejčastěji rozsudky smrti upálením, a to po celé Evropě. Nejznámější inkvizice je právě ta španělská.
11
http://heinonline.org/HOL/LandingPage?collection=journals&handle=hein.journals/waynlr11&div=54&id=&p
age= dne 10. března 2013 12
http://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice, dne 16. března 2013 17
Pro španělskou inkvizici byla známá procedura označována jako Autodafé. „Výslech“ byl zakončen třemi způsoby: 1) Obviněný se svých názorů zřekl. 2) Obviněný byl odsouzen k různým jiným trestům. 3) Obviněný, byl-li prohlášen za zatvrzelého a nenapravitelného, byl předán světskému rameni, tedy katovi. Po dobu trvání tohoto výslechu měl obviněný na sobě tuniku nazývanou san benito. Tyto oděvy byly různé podle trestu, který dostali obvinění od inkvizice. Oděv se skládal z pokrývky hlavy nazývané corona, ta byla špičatá. Například kacíři, kteří se před vynesením ortelu káli, měli na sobě ţlutou tuniku a na prsou rudý kříţ. Obvinění, kteří se káli aţ po vynesení ortelu a dostali poté zvláštní milost (coţ znamenalo, ţe byli nejdříve uškrceni a potom spáleni), měli na sobě san benito a carozu ze stejné látky. Mezi první velké inkvizitory patřil Tomáš Torquemada. Ten řídil po 14 let Svaté oficium. Je známo, ţe při jednom autodafé 10. března 1487 v Toledu odevzdal světskému rameni (katovi) na dvanáct set odsouzených. Celkově poslal na hranici přes osm tisíc lidí a dalších devadesát čtyři tisíc lidí odsoudil k nejrůznějším trestům. Španělská inkvizice byla zrušena aţ v roce 1820. Jak uvádí generální sekretář španělské inkvizice Juana Antonia Llorente. po dobu inkvizice bylo odsouzeno ve Španělsku zhruba třicet dva tisíc obyvatel. Upálení hrozilo i za sexuální delikty, travičství, obcování člověka se zvířetem = crimina bestialia, incest, homosexuální vztahy atd.13 Situaci dobře popisuje Malleus maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice. Jejími autory jsou dva dominikáni Heinrich Krammer a Jakob Sprenger. Tato kniha byla poprvé vydána v roce 1486 ve Štrasburku. Obsahuje teologický výklad temných nadpřirozených sil, zejména
13
http://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice dne 12. února 2013 18
čarodějnic. Dále jsou zde uvedeny tradované nebo dokumentované případy a návody k pronásledování čarodějnic. Toto dílo mělo ve své době přesvědčit čtenáře o nebezpečí čarodějnictví a získat spolupracovníky na jeho potírání. Obsah knihy se věnuje pouze čarodějnicím, nikoli však jejich muţským protějškům. Nikdy však nešlo o oficiální příručku inkvizitorů a soudních tribunálů. Malleus maleficarum nikdy oficiálně nevyuţívala ani katolická církev. Některé soudy, zvláště civilní, i mnozí představitelé a členové církve však povaţovali tuto knihu za oficiální stanovisko církve a svatého stolce. Kniha se stala v Evropě velice populární a v dobách své největší slávy bylo Kladivo druhou nejprodávanější knihou hned po Bibli.14 Čarodějnické procesy byly v českých zemích ojedinělé. Jediná území, která váţněji postihly, bylo Jesenicko a Šumpersko, avšak aţ během 17. století. V tomto století zde bylo upáleno přibliţně sto lidí. Nejznámější je případ Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, který zneuţil svého postavení světského soudce a vynucoval torturou neboli mučením doznání ke smyšleným zločinům. Šumperský děkan Kryštov Alois Lautner jako zástupce církve vystoupil na obranu domnělých čarodějnic. I on byl však mučen a následně v roce 1685 upálen. Tyto procesy zachycuje téţ známý historický román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, podle něhoţ byl natočen stejnojmenný film.15
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Spiezer_Chronik_Jan_Hus_1485.jpg obrázek č.3
14 15
http://cs.wikipedia.org/wiki/Malleus_maleficarum dne 19. března 2013 http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Carod%C4%9Bjnick%C3%A9_procesy dne 21. února 2013 19
2.3. Stětí Ve středověku se nejčastěji pouţívaly dva nástroje pro výkon absolutního trestu stětím. Jako první nástroj je uváděna sekera a druhým nástrojem se stal meč. Tyto nástroje znala jak Francie, tak Itálie. Obě tyto země s postupem času přijaly rozdíly mezi mečem a sekyrou. Bylo rozhodnuto, ţe sekyra bude vyuţívána pro prostý lid a meč je určen pro výše postavené a šlechtu. Pozdější doba ukazuje, ţe trest smrti způsobem stětí nebyl stanoven privilegovaně, ale obvinění byli odsuzováni bez rozdílu společenského postavení. Později dochází k privilegování pro šlechtu. Prostý lid končí na šibenici nebo v kole, kde jsou lámáni. Tímto aktem sekyra vymizela. Stejně jako u pověšení se i u stětí pouţívaly tři způsoby:
1) Odsouzený klečí na kolenou a hlavu má poloţenou na špalku. 2) Oběť vzpřímeně klečela a hlava byla v jedné ose s trupem. 3) Třetí způsob spočívá ve stětí vestoje. Tento typ byl ze všech tří nejriskantnější. Kat musel být v tomto případě velmi zkušený a mimořádně zručný. Navíc bylo potřeba, aby odsouzený maximálně spolupracoval. V době, kdy ještě nebyl vymyšlen popravčí stroj, byla pro kata poprava opravdu obtíţná. Musel totiţ prokázat, ţe je schopný provést řádnou popravu. Shromáţděný lid u popravy dokázal kata ocenit, kdyţ se mu podařilo odsouzeného popravit hned napoprvé, tedy oddělit ihned a řádně hlavu od trupu. Nejznámějším a do dějin zapsaný kat se jmenoval Prud´hommov. Ten setnul hlavu odsouzenému takovým způsobem, ţe to bylo povaţováno za nepřekonatelný vzor. Oběť se jmenovala Beaulieu de Montigny a kat setnul hlavu jediným úderem tak, ţe ji ihned zachytil a ukázal shromáţděnému lidu. Ale stal se i případ, kdy kat nebyl tak šikovný. Poprava trvala tak dlouho, ţe odsouzený byl popraven aţ na třicátou druhou ránu. Oběť se jmenovala Henry de Talleyrand, hrabě ze Chalais, který byl odsouzen za spiknutí v Nantes v roce 1626. Přítomný lid slyšel křik odsouzeného hraběte i po dvacáté ráně, jak křičí „Jeţíši Kriste“. Vţdy vstal, znovu zaujal poţadovanou polohu k poslední milostné ráně. Posledních dvanáct úderů kat vykonal na odsouzeném v pozici vleţe na zemi.16
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. Str. 233-234 16
20
V Evropě, přesněji v dnešním Německu, se vyuţívalo zařízení pro useknutí hlavy s názvem Diele. Diele se pouţívalo po celý dlouhý středověk. Bylo to jakési okno připevněné jeho bočními stěnami ke špalku. Délka těchto bočnic byla přibliţně půl metru. Dále v tomto okně kat vysekal dva otvory (ţlábky) a odsouzený musel poloţit hlavu mezi tyto dva ţlábky. Mezi bočními stěnami okna jezdila mohutná čepel, kde ostří bylo ve spodní části. V horní části se čepel rozšiřovala, takţe připomínala svým tvarem kovadlinu. Samotný akt popravy byl jednoduchý, čepel Diele sjela aţ ke krku odsouzeného. Kat vzal velkou a těţkou palici a udeřil do čepele, jejíţ ostří uřízlo odsouzenému hlavu. S postupem času začaly vznikat popravčí mechanismy s pohyblivými čepelemi, které jezdily ve stroji vlastní váhou.17
2.4. Ukřižování Nejen ve starověké Římské říši a v jejích provinciích byl pouţíván tento způsob výkonu trestu smrti, ale najdeme jej i ve středověkém Japonsku v období Sengoku a tokugawského šógunátu. Japonsko tento způsob popravy nazývá haricuk. Tento způsob popravy byl zřejmě ovlivněn kontaktem s křesťany a jejich křesťanskou vírou. Absolutní trest byl ukládán například lupičům a pronásledovaným křesťanům. Poprava se prováděla na kříţi, který měl tvar písmene T. K usmrcení docházelo kopím. Protoţe odsouzený velmi trpěl, kat proto mohl pouţít kopí pro urychlení smrti. Z pozdější doby je několik poprav dokonce fotograficky doloţeno, jako např. v roce 1867 poprava vraha a lupiče Sokičiho.18
http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD obrázek č.4 M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. Str. 243 18 http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD dne 01. února 2013 17
21
3. Novověk Je označením dějinné epochy v evropských i mimoevropských oblastech. Za počátek novověku se nejčastěji povaţuje rok 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. Uváděn je téţ rok 1485, kdy skončila v Anglii tzv. „Válka Růţí“, dále rok 1453, kdy byla Konstantinopol dobyta Turky. Dalším rokem ukončení středověku je povaţován rok 1517, kdy Martin Luther zveřejnil svých 95 tezí. Často se také uvádí rok 1526. V tomto roce byla svedena bitva u Moháče.19
3.1. Gilotina V této době všude ve světě stále probíhaly různé způsoby usmrcování. Pro téma mé bakalářské práce jsou velmi důleţité dějiny novověké Francie. Právě ve Francii došlo k unifikaci. Všichni odsouzení k trestu smrti byli popravováni jednotným nástrojem. Francie se v té době proslavila smrtícím nástrojem zvaným Gilotina. Tu vymyslel doktor Guillotin a doktor Louis. Další označení pro gilotinu bylo: „vlastenecké stínadlo,“ „hora nářků“ nebo „břitva národa“ atd. Gilotina byla pouţívána ve Francii aţ do roku 1981 a měla přesně dány podmínky pro sestavení a pro samotný výkon popravy. Pro zajímavost uvádím její přesné údaje k sestavení a popravě: výška svislých trámů: 4,50 m, jejich vzdálenost: 37 cm, výška sklopného prkna: 58 cm, váha noţe: 7 kg, váha berana: 30 kg, celková hmotnost stínacího zařízení: 40 kg, nůţ padá z výšky: 2,25 m, délka exekuce: 40/100 sek,
19
http://cs.wikipedia.org/wiki/Novov%C4%9Bk dne 14. března 2013 22
doba přeseknutí krku odsouzeného: 2/100 sek, rychlost noţe: 23,4 km/h, celková hmotnost gilotiny: 580 kg.20
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Guillotine_de_1889_MMC.jpg?uselang=cs obrázek č.5
Roku 1791, kdy byl vydán Nový francouzský zákoník, dochází ke sníţení počtu deliktů, za které je trest smrti udělován. A to ze sto patnácti na třicet dva. Je stanoven pouze jeden způsob výkonu trestu smrti - stětí. Zároveň nový zákoník ruší udělování milostí. Samotné popravy byly veřejné. V období Velké francouzské revoluce dne 21. srpna 1792 se staví na paříţském náměstí du Carrousel první veřejná gilotina. Datum pouţití úplně první gilotiny ve Francii je stanoven na 11. dubna 1792. Prvním popraveným byl Jacgues Nicolas Pelletier. Jako poslední oběť gilotiny je uváděn Hamida Djandoubi, a to dne 10. září 1977. Poslední veřejná poprava ve Francii se konala v červnu roku 1939 ve Versailles a odsouzený se jmenoval Eugene Weidmann. Dne 9. října 1981 byl absolutní trest ve Francii zrušen. Celkový počet obětí ve Francii v letech 1792 - 1977 byl stanoven na 49 000. Mezi nejvýznamnější osobnosti, které skončili svůj ţivot pod gilotinou, patří například francouzský král Ludvík
20
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 252 23
XVI., popravený dne 16. ledna 1793 a jeho ţena Marie Antoinetta, která byla popravena dne 16. října 1793.21 Od roku 1939 byly popravy neveřejné a bylo definováno, kdo se smí popravy účastnit. Seznam obsahoval deset oprávněných osob. Tyto osoby se shromaţďovaly v kanceláři ředitele věznice před výkonem trestu smrti. Kdyţ se dostavil i poslední člen seznamu bylo zahájeno řízení k popravě. Součástí průvodu k odsouzenému byl i personál věznice. Podmínka pro pochod byla, ţe si dotyční i stráţci zákona zuli boty, aby nikoho nevzbudili. Aby dotyčného odsouzence mohli překvapit, pokud to situace umoţnila, ve spánku. Následovalo hlasité otevření dveří a vtrhnutí do cely. Ještě před druhou světovou válkou se dozorci vrhli na odsouzeného a oblékli ho do svěrací kazajky. Koncem čtyřicátých let uţ kazajku dostávali odsouzení jen v případech kladení odporu. Dále byly stanoveny postupy pro zaměstnance věznice, jak mají postupovat u odsouzeného při odvedení k výkonu absolutního trestu. První stráţný byl na konci cely, druhý stráţný stál u nohou postele a poslední stráţný stál u dveří cely. Následovali úředníci, advokáti, kněz. Jejich úkolem bylo oznámit odsouzenému, ţe jeho ţádost o milost byla zamítnuta. Poté stráţci zákona odstoupili do chodby a ostatní členové průvodu obstoupili odsouzeného. Následoval transport na příslušné místo, kde odsouzený dle práva napsal dopis na rozloučenou a také v souladu s procedurálními trestněprávními normami se soudce dotázal, jestli nechce odsouzený učinit prohlášení. Po tomto aktu následovalo rozhřešení neboli čas pro kněze. Odsouzený dostal rozhřešení a následovala poslední sklenka alkoholu a cigarety. Zároveň s tímto posledním přáním dal velitel stráţe podepsat odsouzenému formulář, kde bylo uvedeno, ţe ukončuje vazbu. Kdyţ do věznice přišel, musí ji i opustit. Odsouzený od této chvíle patřil katu: kat odsouzenému rychle svázal nohy v kolenou a lokty k zádům. Tělo odsouzence se tak prohnulo s hlavou nachýlenou dopředu, pro gilotinu to znamenalo snadnější a jistější řez. Zároveň kat ostříhal odsouzenému vlasy (pokud byly dlouhé) a límec košile (moţno látku poté snadněji roztrhnout aţ k ramenům). Kat a jeho první pomocník odsouzeného odnesli k maskovaným dveřím, které vedli na vězeňský dvůr, na 21
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilotina
24
kterém stála pod černým baldachýnem gilotina. Odsouzený byl poloţen na sklápěcí prkno. Krk odsouzeného byl na místě dopadu čepele gilotiny. Odsouzený byl zajištěn, aby se nemohl hýbat. Následovalo uvolnění čepele gilotiny, která ve zlomku sekundy dopadla na krk odsouzeného. Celá poprava od začátku, kdy vchází průvod do cely, aţ do konce trvala patnáct aţ dvacet minut. Několik desetiletí se významní vědci přeli, zda gilotinovaná osoba zemře okamţitě, anebo zda agónie pokračuje i po dekapitaci. Proto bylo provedeno několik pokusů. Jeden z nejznepokojivějších pokusů proběhl v roce 1905 v Montpellieru, kde se doktor Baurieux s odsouzeným, jistým Languillem, jiţ před popravou dohodl na následujícím pokuse. Doktor měl vyslovit jméno popraveného a hlava měla odpovědět, pokud bude rozumět, trojím sklopením a zvednutím víček. V Archivu kriminální antropologie doktor Baurieux píše: „Hlava stála opřena o místo řezu, a tak jsem ji vůbec nemusel brát do rukou. Ani jsem se jí nemusel dotknout. Bezprostředně po popravě se víčka a rty popraveného po dobu pěti či šesti sekund opakovaně stahovaly. Počkal jsem pár sekund a stahy ustaly, obličej se uvolnil, víčka se na očních bulvách napůl zavřela a bylo vidět jen bělmo přesně jako u umírajících nebo u osob, které právě zemřely.“ Zavolal jsem tedy: „Languille!“ Viděl jsem, ţe se víčka pomalu zdvíhají stejnoměrným pohybem jako u ţivých lidí, kdyţ je někdo probudí. Pak se Languillovy oči přesně upřely do mých očí a nebyl to ţádný duchem nepřítomný pohled, ale vědomý a přímý pohled očí, které ţijí a vědí, na co se dívají. Za několik sekund se víčka znovu zavřela, pomalu a stejnoměrně. Zavolal jsem ještě jednou. Víčka se opět otevřela, pomalu, bez zachvění, a upřely se na mě pozorně oči bez jakékoli pochyby ţivé. Jejich výraz byl ještě pronikavější neţ předtím. Zavolal jsem potřetí. Ţádná reakce. Všechno to trvalo dvacet pět aţ třicet sekund.“ V roce 1978 zveřejnil deník Le Monde hypotézu, kterou prý vyslovil jeden význačný biochemik: „Lze se domnívat, ţe v případě stětí krev, která se nahromadila v mozku, odtéká jen pomalu krčními ţilami, protoţe arteriální puls, jehoţ zdrojem byly krkavice, nyní přeseknuté, jiţ nepůsobí a krev nemůţe v hlavě proudit rychle. Je moţno se domnívat, ţe mozkové buňky vyuţijí této nečekané kyslíkové rezervy plynoucí z relativní nehybnosti erytrocytů dodávajících kyslík, které zůstávají na místě déle neţ obvykle.“22 22
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Str. 278-279 25
3.2. Garota Francie se nechvalně proslavila svou gilotinou. Ve Španělsku, Portugalsku a v koloniích, které tyto dvě země ovládaly, byl pouţíván nástroj zvaný Garota nebo téţ Garrote. Odsouzenec byl posazen na lavici a opřen o kůl. Na kůlu byl připevněn kovový obojek, který svíral hrdlo. Tento obojek byl utahován, dokud se odsouzený neudusil. Postupem času docházelo k mnoha vylepšením tohoto smrtícího stroje. Jedno z vylepšení spočívalo v umístění závaţí na ramena, kterými se utahoval šroub. Poté stačilo za tato ramena prudce škubnout a otáčející se šroub rozdrtil tracheu a hrtan. Jiné vylepšení spočívalo v malém výstupku na kůlu, který drtil malý mozek. Poslední typ Garroty obsahoval tenké ostří, které procházelo skrze kůl a velice rychle přerušilo míchu mezi dvěma obratli, coţ mělo za následek okamţitou smrt. Garota byla pouţita i k popravě velkého inckého krále Atahualpy roku 1533. Popravy byly prováděny veřejně aţ do roku 1897. Poslední obětí, které tento nástroj ukončil ţivot, byl roku 1977 pedofilní loupeţný vrah jménem José Luis Cerveto.23
3.3. Osvícenský absolutismus Konec 18. století byl velkým zlomen pro trestní právo, protoţe začal platit trestní zákoník Marie Terezie = Constitutio Criminalis Theresiana. Tento zákoník platil pro Svatou říši římskou, do které patřily i Země koruny české. V zákoníku se sice píše, ţe je moţné při výsleších pouţít mučení, ale Marie Terezie tento článek postupem času v zákoníku zrušila. Ke zrušení došlo na popud a doporučení budoucího císaře Josefa II (syn Marie Terezie). Josef II. se začal zabývat myšlenkou na zrušení trestů, které jiţ byly překonány a zavedl úplně novou spravedlnost. Tato spravedlnost jiţ nebyla vázána na náboţenství a církev (jejích předpisech a deseti přikázáních), vychází z přirozeného rozumu. Celý tento akt je nazýván Josefovy právní reformy, protoţe se zabývá stanovením občanských povinností jako takových a nevychází jen z porušování Boţích přikázání. Proto je uváděno, ţe trest je pro odstrašení delikventa, nikoli pro odplatu. Je udělován pro nápravu a poučení zločince a pro ochranu společnosti. Reforma slouţila tím, ţe kdo se proviní proti státu (lidskému společenství), musí být napraven a polepšen, nikoli hned usmrcen.24
23
http://cs.wikipedia.org/wiki/Garota dne 25. března 2013 O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, str. 15 24
26
Mezi nejběţnější prostředky trestního práva doposud patřil absolutní trest. Byl vyuţíván v evropských zemích a i na území koruny české. Za vlády Josefa II. dochází na krátkou dobu ke zrušení absolutního trestu, jelikoţ Josef II. vydává roku 1787 nový zákoník = Allgemeines Gesetzuch über Verbrechen und deren Bestrafung (Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně). Trest smrti byl ponechán jen pro řízení v případě výjimečného stavu (stanné právo), jinak zákoník tresty smrti úplně zrušil jiţ v řádném řízení. Nejvyšším moţným trestem se stalo vězení, které později bylo nahrazeno nucenými prácemi. Ke znovuzavedení trestu smrti dochází několik let po Josefově smrti, a to za zločiny velezrady nebo pokusu o ni. Nejdůleţitější zásada osvíceneckého absolutismu je: „Nulla poena sine lege, nulum crimen sine lege“ (není trestu bez zákona, není zločinu bez zákona). Coţ znamenalo, ţe mohly být trestány pouze ty delikty, které stanovil zákon. Reforma přečkala všechny doby a v současnosti má čestné místo v právním řádu.25
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b7/Jean-Jacques_Rousseau_%28painted_portrait%29.jpg obrázek č.6
25
H. Magenschab Josef II. Österreichs Weg in die Moderne, vydání 1., Amalthea Signum Verlag, Wien 2006. Přeloţil Milan Churaň. Cesta Rakouska do moderní doby. V českém jazyce vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Praha 2008, str. 136-137 27
4. Československo Československo vzniklo dne 28. října 1918, po ukončení první světové války a rozpadu Rakousko - Uherské monarchie. Existence státu trvala aţ do 31. prosince 1992, kdy došlo k rozdělení ČSFR na Českou a Slovenskou republiku.
4.1. První republika Problematiku trestu smrti v období první republiky značně ovlivnil zákon č. 91/1934 Sb., jenţ opravňoval soudy uloţit místo trestu smrti trest těţkého ţaláře (káznice). A to buď doţivotního, nebo dočasného v trvání od 15 do 30 let. Toto bylo moţné však jen v případě, ţe polehčující okolnosti byly natolik závaţné, ţe by trest smrti byl nepřiměřeně přísný. První československý prezident T. G. Masaryk byl dlouholetým odpůrcem absolutního trestu. Při přednáškách v roce 1895 označil popravy za nejďábelštější druhy zabití. Za jeho vlády byla většina udělených trestů smrti změněna cestou milosti prezidenta republiky. Avšak vzhledem ke svým povinnostem hlavy státu byl Masaryk pod tlakem veřejného mínění nucen podepsat několik rozsudků smrti, přestoţe stále zůstával jeho odpůrcem. Později vyjádřil své pocity takto: „A když jsem to musel udělat poprvé, načrtl jsem psaní adresované odsouzenému k smrti provazem, abych mu to vysvětlil. Ale upustilo se od toho. V jednom případě mně odsouzený sám od sebe vzkázal, že se na mne nehněvá. Ten trestající spravedlnost pochopil.“ V letech 1918 – 1938 bylo k trestu smrti odsouzeno celkem 433 lidí, vykonáno bylo však jen 21 rozsudků smrti, neboť Masaryk během svého funkčního období vyhověl celkem 412 ţádostem o milost.26 Leopold Wohlschlager Byl nejprve c. k. rakousko-uherský a později československý státní popravčí. První popravy se zúčastnil 8. 9. 1871 jako pomocník svého otčíma. Tehdy mu bylo patnáct let. Po smrti svého otčíma v roce 1888 byl Leopold Wohlschlager jmenován Praţským trestním soudem do funkce popravčího pro České země. Jeho základní plat činil 800 zlatých ročně a za kaţdou popravu obdrţel dalších 25 zlatých. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl jmenován státním popravčím pro Čechy a Moravu. Za tuto práci pobíral roční plat ve výši O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, str. 15-17 26
28
15. 000,-- Kčs. Za kaţdou vykonanou popravu dostal dalších 500 Kčs. Za svou karieru vykonal celkem 24 poprav.27
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Leopold_Wohlschlager.JPG obrázek č.7
4.2. Protektorát Böhmen und Mähren Období, které přišlo po 15. březnu 1939 s prvorepublikovou érou masarykovského humanismu ostře kontrastovalo. V době okupace smutně proslula zvláště pankrácká věznice, kde se v takzvané sekyrárně popravovalo gilotinou. Na jaře 1943 přijel do Prahy Alois Weiss. Tento muţ, bývalý pomocný skladník z Mnichova a pomocník mnichovského kata Reichardta, byl vybrán na místo praţského kata. V Praze si také našel své pacholky Roberta Týfu a Jana Kříţka (ten si změnil jméno na Johann Kreuz). K nim zanedlouho přibyl třetí pomocník, Alfred Engel. Tito lidé byli později vystřídáni konfidentem gestapa Antonínem Neradem a Weissovým švagrem Otto Schweigeren. Pankrácká gilotina zahájila svůj provoz 5. dubna 1943. V tento den zde bylo popraveno prvních pět obětí. Obětí postupně přibývalo, a to aţ na konečný počet 1075 osob (z toho bylo 920 muţů a 155 ţen). Postup popravy byl pro všechny odsouzence stejný, popravovalo se výhradně v úterý a ve čtvrtek. Všichni odsouzení k smrti byli v den popravy odvedeni do přípravné cely, kde mohli, ještě s rukama vpředu spoutanýma, napsat poslední dopis. V půl čtvrté odpoledne se dostavili kati. Ve čtyři hodiny zasedli v první místnosti sekyrárny státní návladní, soudní rada, lékař a zapisovatel. Dva dozorci potom předvedli odsouzeného, 27
http://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Wohlschlager dne 07. dubna 2013 29
oblečeného pouze ve spodním prádle a s dozadu spoutanýma rukama, před státního návladního. Ten přečetl jméno, které odsouzený potvrdil. Vedle stojící pomocník vzal odsouzeného za ruku, druhou mu zakryl oči a dovedl ho ke gilotině v druhé místnosti. Ta byla od první místnosti oddělena pouze černým závěsem. Dva pacholci potom odsouzence nadzvedli, poloţili na lavici a jeden ho shora přidrţoval, přičemţ hlava odsouzeného spočívala v prohlubni na krk. V té chvíli také Weiss spustil sekyru, jejímţ nárazem při dopadu se otřásla celá budova. Ještě krvácející tělo naloţili pomocníci do hrubé neohoblované truhly a přiloţili k němu useknutou hlavu. Truhlu potom odnesli do vedlejší, třetí místnosti. Krev byla opláchnuta vodou, sekyra vyzdviţena a celý proces se opakoval. Truhly s mrtvými těly, ze kterých ještě kapala krev, byly odvezeny do strašnického krematoria, kde byly pod dozorem příslušníků gestapa v noci zpopelněny. Popel byl vysypán do jam hned vedle krematoria. Takto sehraná mašinérie popravila za jeden den čtyři aţ šest českých vlastenců. Nejvíce poprav se zde konalo 4. srpna 1944. Ten den Weiss připravil o ţivot 29 lidí. Posledních pět osob bylo v pankrácké sekyrárně sťato dne 26. dubna 1945.28 Němci si vedli velmi pečlivě záznamy o jednotlivých popravách. Na konci války se pokusili veškeré důkazy o popravách zničit. Gilotina byla rozebrána a vhozena do Vltavy.
Po válce
však byla odtud vyzdviţena. Pankrácká sekyrárna je dnes součástí Památníku Pankrác.29 Na území protektorátu se popravovalo i v jízdárně Ruzyňských kasáren, v Kobyliské střelnici, v Kounicových kolejích v Brně, v Terezíně v Malé pevnosti a na dalších místech. Zde se však popravy vykonávaly zastřelením.
4.3. Poválečné období Zvláštní kapitolu poválečného československého soudnictví tvoří tzv. retribuce (z latinského retributio – vrácení, oplátka, odplata). Prostřednictvím tzv. mimořádných lidových soudů byli trestáni nacističtí zločinci, kolaboranti a zrádci. Zákonným podkladem pro činnost mimořádných lidových soudů byl v českých zemích Dekret prezidenta republiky Dr. E. Beneše č. 16 ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret), podle kterého se 28
O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, str. 17-18. 29 http://cs.wikipedia.org/wiki/Pankr%C3%A1ck%C3%A1_sekyr%C3%A1rna dne 25. března 2013 30
měly trestat zločiny spáchané v době zvýšeného ohroţení státu. Touto dobou se rozumělo období od 21. května 1938. Vládním nařízením č. 217 ze dne 22. listopadu 1946 byl později stanoven konec tohoto období na 31. prosinec 1946. Za celou dobu působnosti retribučních soudů (od května 1945 do 31. prosince 1948) bylo v Československu odsouzeno více neţ 33 000 osob. Přibliţně 50% jich bylo německé národnosti, 35% Čechů a Slováků a 15% jiných národností, většinou maďarské. Mimořádné lidové soudy vynesly kromě mnoha trestů dlouholetého odnětí svobody také více neţ 730 rozsudků smrti.30
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/98/Edvard_Bene%C5%A1.jpg obrázek č. 8
30
O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, str. 18-21 31
4.4. Politické a kriminální případy po roce 1948 Krátce po „Vítězném únoru“ 1948, kdy se v Československu ujali vlády komunisté, začalo pronásledování a trestání lidí, kteří nesouhlasili s tehdejším státním zřízením nebo s komunistickou politikou. Z armády byla propuštěna přibliţně 1/3 důstojníků, školy musely opustit tisíce studentů, ze svého zaměstnání bylo také vyhozeno mnoho podnikových ředitelů a vysokoškolských profesorů. Tito lidé byli postupně nahrazováni „ideologicky čistými“ jedinci. Také církev se stala dle KSČ nebezpečnou, neboť by se mohla stát základnou činnosti proti státu.31 Komunisté se snaţili své odpůrce zastrašovat. Tisíce lidí byly odsouzeny k mnoha letům vězení. Valná většina z nich byla později rehabilitována a po sametové revoluci bylo uděleno mnoho vysokých státních vyznamenání. Bohuţel se tak stalo v mnoha případech in memoriam. Nejznámější jsou však politické procesy. Snad kaţdý z nás slyšel jména JUDr. Milada Horáková, generál Heliodor Píka nebo Rudolf Slánský. Všichni tito lidé a jejich nejbliţší spolupracovníci byli ve vykonstruovaných procesech odsouzeni k trestu smrti a následně na nich byl rozsudek vykonán. Kdyby se postupovalo striktně podle tehdejších zákonů, nemohlo by k těmto procesům dojít v takové míře. Komunisté zneuţili justici k likvidaci lidí, kterých se obávali. Výklad zákonů probíhal velmi tvrdým způsobem. Zákony byly také často nahrazovány směrnicemi a rozhodnutími komunistické strany.32
JUDr. Milada Horáková Milada Horáková se narodila dne 25. prosince 1901. Od roku 1929 byla členkou České strany národně sociální. Podílela se na tvorbě nového občanského zákoníku, zejména na částech o rodině a ţenské rovnoprávnosti. Byla členkou československého Červeného kříţe a řady dalších sociálních spolků. Po roce 1939 se zapojila do odbojové organizace „Petiční výbor Věrni zůstaneme“ a „Politické ústředí“. Gestapo ji spolu s manţelem zatklo 2. srpna 1940. Před německým soudem se sama hájila. Prokurátor navrhoval trest smrti, avšak soud návrhu nevyhověl a odsoudil Horákovou na 8 let odnětí svobody.
31
J. Francek, Zločin a trest v Českých dějinách. 2. vydání. Praha: Rybka Publishers, 2000, str. 401. K. Kaplan, Paleček, Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001, str. 20. 32
32
Po válce opět působila v politice. Ostře vystupovala proti komunistické straně a po neúspěšném boji s finálním nástupem komunismu se 10. března 1948 rozhodla demonstrativně vzdát svého poslaneckého mandátu. Horáková se stala vhodnou obětí pro akci StB „Střed“. Tato ţena byla StB brutálně vyslýchána. Musela snášet bití, nedostatek jídla, zimu i narkotika. Toto fyzické a psychické týrání mělo vést ke ztrátě racionální sebekontroly a duševní dezorientaci. Doktorku Horákovou se jim však zlomit nepodařilo. Byla obţalována spolu s dvanácti dalšími kolegy z trestných činů velezrady a vyzvědačství. Soudní proces probíhal od 31. května do 8. června 1950. Vypovídala pouze o skutečnostech, o nichţ neměla pochybnost, ţe jsou jiţ vyšetřovatelům známy. Milada Horáková se statečně postavila za svoje ideály a ideje Masaryka a Beneše. Poslední den procesu byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti oběšením včetně Horákové, čtyři tresty odnětí svobody na doţivotí a pět trestů odnětí svobody od dvaceti do dvaceti osmi let. Doktorka Horáková odmítla zaţádat o udělení milosti. Její dcera a advokát tak však učinili. Mnoho významných osobností jako například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleonor Rooseveltová se snaţili svými dopisy získat pro odsouzené milost u prezidenta. Tehdejší prezident K. Gottwald však na doporučení ministra spravedlnosti rozsudky smrti podepsal. Milada Horáková byla popravena oběšením na dvoře Pankrácké věznice dne 27. června 1950 v 5:35 hodin ráno.33 Její poslední slova, která však nestačila dopovědět, byla: Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám, přeji vám to, přeji vám…“34 Tehdejší vláda podávala veřejnosti velmi zkreslené informace. Přesný počet vraţd, nejen těch justičních, není dosud znám. V současné době se tímto zabývá samostatná instituce – Ústav pro studium totalitních reţimů. Tato instituce zkoumá a nestraně hodnotí dobu nesvobody a období nejen komunistické totalitní moci. Postupně se odkrývají zločiny této doby, které byly veřejnosti dosud utajeny.35 33
http://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Hor%C3%A1kov%C3%A1 dne 01. dubna 2013 J. Francek, Zločin a trest v Českých dějinách. 2. vydání. Praha: Rybka Publishers, 2000, str. 404 35 http://www.ustrcr.cz/ dne 01. dubna 2013 34
33
Zde bych opustil téma politických procesů, které je temnou skvrnou v našich novodobých dějinách a na tomto místě uvedl a podrobněji popsal jeden z největších případů české kriminalistiky.
Václav Mrázek Hlavní postavou v tomto případu byl malý nenápadný muţíček jménem Václav Mrázek. Mrázek byl československým sedminásobným sériovým vrahem. Celkem byl obviněn ze 127 trestných činů a u soudu bylo prokázáno i 14 případů pohlavního zneuţití. Znásilnil dokonce i desetiletou dívku. Byly mu dokázány čtyři případy pokusu vraţdy a spousta majetkové trestné činnosti. Václav Mrázek se narodil 22. října 1925 ve Svinařově. Měl dalších 11 sourozenců a sám vychodil pouze 5 tříd základní školy. První zkušenost s justicí získal jiţ ve svých šestnácti letech, kdy si vyslouţil podmínku za krádeţ. Okolí ho povaţovalo sice za podivínského, trochu plachého, ale slušného, taktního a pracovitého člověka. Mrázek byl tichým aţ nudným člověkem, který nepil, nekouřil a neholdoval karbanu. Mezi jeho záliby, kterých bylo opravdu málo, patřilo snad jen chození na fotbalové a hokejové zápasy a projíţďky na kole. Právě při nich vyhledával své oběti. Vůči ţenám se Mrázek choval zdrţenlivě aţ ostýchavě. Jeho tehdejší druţka Kargerová ho proto povaţovala za impotentního. Mrázkovi nebylo zdaleka ještě ani třicet let, přesto mu stačil partnerský sex méně neţ jednou měsíčně. Svou sexuální agresivitu si však velice často vybíjel na svých bezbranných obětech. První vraţdy se dopustil 21. srpna 1951 u obce Drahonice. Jeho obětí se stala patnáctiletá Hana Chloubová, která v době vraţdy pásla krávy. Vrah pouţil jako zbraň silný klacek, který našel poblíţ místa činu. Poté udeřil oběť smrtící ranou do hlavy a pohlavně ji zneuţil. Na druhou vraţdu se jiţ vyzbrojil pistolí. V září 1951 zastřelil a následně zneuţil na silnici mezi Jirkovem a Kyjicemi poblíţ Chomutova dvaatřicetiletou Bronislavu Pajůrkovou. Hlasitost rány však Mrázka vystrašila. Uvědomil si, ţe večerní ticho ji rozneslo daleko po okolí. Moţná proto si vzal příště nůţ. V říjnu 1951 zaútočil poblíţ Kamencového jezera u Chomutova na Annu Šestákovou. Ostří noţe se však místo do hrdla zaseklo do čelistní kosti. Ţeně se podařilo utéci a křikem přivolat pomoc. V listopadu napadl opět noţem u tovární ohrady v Chomutově Ernu Meinlovou. Zasadil jí celkem osmnáct bodných ran do hrudníku a do břicha, přesto dívka přeţila. Rány byly totiţ vedeny relativně malou fyzickou silou, coţ spolu s popisem postavy malého pachatele 34
v dlouhém plášti a naraţeným kloboukem vedlo kriminalisty k úvaze, ţe by pachatelem mohla být i ţena. Po této zkušenosti Mrázek opět změnil zbraň. 1. června 1952 jezdil na svém bicyklu krajinou a hledal další oběť. Na cestě mezi samotou Seník a vesnicí Přečáply projel dvakrát kolem dvaadvacetileté Eleny Marmonové. Kdyţ projíţděl potřetí, zaútočil. Marmonová je jedinou obětí, která přeţila Mrázkovy výstřely z Walthera 7,56 mm. První střela proletěla límcem a zřejmě i mezi vlasy. Druhá střela pak prošla látkou na kabátě, avšak třetí rána nevyšla zřejmě z důvodu zaseknutí zbraně. Napadená později uvedla: „Pořád jsem si myslela, ţe si jen někdo dělá hloupou legraci s poplašňákem“. Elena Marmonová však bohuţel nebyla jedinou ţenou, na kterou toho večera Mrázek zaútočil. Zhruba za hodinu opět křiţoval okolí Hořence. 2. června 1952, pětatřicet minut po půlnoci, zaslechla řada lidí v okolí Seníku výstřely. Kdyţ se ráno Elena Marmonová probudila, viděla, ţe má na dvou místech prostřelený kabát. V tu chvíli jí došlo, ţe to nebyla jen poplašná pistole. Proto šla znovu do těch míst, kde na ni ten člověk střílel. Kousek od Přečápel, na úrovni transformátoru, uviděla divné rýhy u kraje silnice. Jako kdyby tudy někdo něco táhl. E. Marmonová proto vstoupila na pole a po několika metrech objevila sexuálně zneuţitou, polonahou dívčí mrtvolu, která patřila šestnáctileté Marii Dvořákové. Čtvrté vraţdy se Mrázek dopustil na šestnáctileté Jiřině Helmichové 14. července 1954. Mrázek ji usmrtil jediným výstřelem přímo do obličeje. Na zavraţděné se jako obvykle sexuálně uspokojil. Poslední vraţdu poblíţ Chomutova, a také poslední vraţdu pistolí spáchal Václav Mrázek 9. srpna 1955 na silnici mezi Chomutovem a Březencem. Bohuţel šlo o vraţdu dvojnásobnou. Obětí se stala milenecká dvojice, devatenáctiletá Libuše Dufková a šestadvacetiletý Karel Trlifaj. Nejprve třemi ranami usmrtil bránícího se Karla Trlifaje, a poté jednou ranou zezadu prchající Libuši Dufkovou, která byla druhého dne nalezena projíţdějícím cyklistou v poloze typické pro sexuální vraţdu. Přivolaní kriminalisté pak nalezli i mrtvolu Karla Trlifaje. V době poslední dvojnásobné vraţdy byl jiţ zřízen speciální policejní tým. Kriminalisté měli k dispozici pachatelův popis. Dále věděli, ţe nosí boty velikosti 42 a vraţdí stále identickou zbraní Walther. Prověřeno bylo celkem 25 000 osob, včetně všech sexuálních delikventů v okrese a také prověřovali kaţdého, kdo chtěl opustit chomutovský okres. Bez úspěchu. Přes všechna tato opatření se Mrázkovi podařilo opustit Chomutovsko a přestěhovat se do Kladna.
35
Úplně poslední vraţdy se dopustil 9. listopadu 1956. Na rozdíl od předchozích sexuálních vraţd byla ta poslední motivována majetkovým prospěchem. Mrázek se vloupal
do domu
horníka Ladislava Berana, který byl v tu dobu na noční směně. Obětí se stala jeho šestapadesátiletá manţelka Alţběta Beranová. Vrah jí usmrtil několika ranami sekerou do hlavy. Poté se desetileté Jarmilky, vnučky zavraţděné, která spala s babičkou v době vraţdy v posteli, vyptával, kde jsou schovány peníze. Mrázek odcizil šestnáct stokorun a z domu odešel. Na dvorku se však zastavil, vrátil se a desetiletou Jarmilku pohlavně zneuţil.36 Mrázka štěstí opustilo aţ 17. března 1957. Toho dne drţel rozzuřený horník za rameno vyděšeného muţe, kterého přistihl doslova s rukou v cizí kapse. Na šachtě kladenského dolu v Libušíně se uţ delší dobu ztrácely drobné bankovky, které horníci nechávali v odloţených kabátech v šatně. Aţ toho dne právě jeden z havířů utrpěl úraz, a proto vyfáral uprostřed směny, aby si dal ruku ošetřit a zcela náhodně odhalil lázeňského Vaška Mrázka jako zloděje. Mrázek byl předán sluţebně SNB. Unavený vyšetřovatel s ním začal sepisovat protokol. Během výslechu se vyšetřovatel dozvěděl i to, odkud Mrázek pochází a spoustu dalších důleţitých informací. Mrázkovy oči se při vzpomínce na mladé dívky rozzářily. Mimo jiné uvedl, ţe nenávidí ţeny. Jsou prý moc hlučné. Ztichnou jen tehdy, kdyţ je střelí a tělo se potichu sune k zemi. Byla nařízena domovní prohlídka, při které se kriminalisté nestačili divit. Téměř vše v domě bylo kradené. Byly nalezeny i věci patřící zavraţděným. Ve sklepě v dutém podstavci dřevěného ponku byla nalezena pistole Walther 7,65 mm. Následujícího dne byla v kriminalistickém ústavu provedena balistická zkouška. Výsledek byl jednoznačný. Tato zbraň byla tou zbraní, se kterou se vraţdilo na Chomutovsku. Po několikahodinovém nočním výslechu se Mrázek rozplakal a doznal ke všem sedmi vraţdám. Proces, který začal v roce 1957, netrval dlouho. Delikventa odsoudili k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána 30. prosince 1957 v praţské pankrácké věznici. Jeden z kriminalistů po letech prohlásil: „Ţádný druhý takový případ jsme v republice doposud nezaznamenali. Ani vraţda Vranské jakkoli se stala legendární a pachatele se nikdy nepodařilo vypátrat, není tak závaţným případem… Troufám si tvrdit, ţe z hlediska spáchaných trestných činů můţeme směle mluvit o případu století.“37 36
http://www.serialkillers.estranky.cz/clanky/seriovi-vrazi/vaclav-mrazek.html dne 11. října 2012 Jindřich Francek, Zločin a trest v českých dějinách, druhé rozšířené vydání, Rybka Publishers, 2000, str. 414417 37
36
Dle mého názoru si tento člověk, dá-li se tak ještě nazvat bytost, která provedla tyto skutky, zaslouţil trest smrti vice neţ kdokoliv jiný.
4.5. Právní úprava Podle § 29 trestního zákona č. 86 Sb. z 12. 7. 1950 byl trest smrti vykonáván oběšením, v době zvýšeného ohroţení státu zastřelením. V první polovině padesátých let se poprava vykonávala oběšením na oprátce zavěšené na kladce na vztyčeném prkně. Tento způsob oběšení byl obzvláště krutý a nelidský, protoţe odsouzený si při pověšení nestrhl vaz, nýbrţ – jak je zřejmé z ohledacích listů - zemřel na následky udušení. Předsmrtná agónie odsouzených trvala osm aţ čtrnáct minut. Do roku 1954 se popravovalo na venkovních prostranstvích věznice. Od roku 1954 byly všechny popravy vykonány ve zvláštní místnosti umístěné v suterénu věznice č. 2 (popravčí cele) v Praze - Pankráci.38 V roce 1956 byl zákonem č. 63/1956 Sb. novelizován trestní zákon. Zrušily se některé skutkové podstaty trestných činů, za něţ byl zákonem č. 86/1950 Sb. udělován trest smrti a došlo ke zrušení trestu odnětí svobody na doţivotí, jeţ bylo nahrazeno trestem odnětí svobody na 25 let. Zavedením trestního zákona č. 140/1961 Sb. bylo stanoveno, ţe trest smrti je trestem výjimečným. Novela trestního zákona č. 45/1973 Sb. zavedla moţnost uloţit místo trestu smrti jako výjimečný trest odnětí svobody od 15 do 25 let, pokud soud shledal takový trest za dostatečný. Tato úprava jiţ nebyla měněna aţ do roku 1990, kdy byl zákonem č. 175/1990 Sb. trest smrti zrušen. Po nabytí účinnosti zákona 175/1995 Sb. dnem 1. července 1990 se výjimečným trestem rozumí jednak trest odnětí svobody od patnácti do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doţivotí. Zrušení trestu smrti tímto zákonem je v souladu s článkem 6. Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, a která absolutní trest výslovně zakazuje, a s článkem 1, Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. Tyto normy v návaznosti na článek 10 Ústavy České republiky nedovolují opětovné zavedení trestu smrti pouhou novelizací trestního zákona. Posledním popraveným v tehdejším Československu byl 8. června 1989
O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, str. 23-26 a str. 162 38
37
Štefan Svitek. Celkem bylo v Československu (v letech 1918-1989, kromě let okupace) popraveno 1217 osob.39
http://www.google.cz/search?q=z%C3%A1kony&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=u_h1Uf_zGsPZPNmFgK AE&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1366&bih=663#imgrc=S7h7gOrpVZiOSM%3A%3BiXJu7k7TcALYTM%3 Bhttp%253A%252F%252Fwww.hrad.cz%252Fimg%252Fcms%252Fpress-photogallerymotives%252Fzakony370x228.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.hrad.cz%252Fcs%252Fpromedia%252Ftiskove-zpravy%252Farchiv%252F87.shtml%3B370%3B228 obrázek č. 9
39
O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006, str. 23-26 a str. 162 38
5. Současná situace ve světě V této předposlední kapitole teoretické části mé bakalářské práce bych rád popsal druhy výkonu trestu smrti tak, jak se ve světě v současnosti provádějí. Vyspělé státy, které doposud trest smrti vykonávají, se snaţí o co moţná nejrychlejší a nejhumánnější způsob. Existují však i státy, kde se poprava podobá spíše lynčování. V některých arabských státech, zejména pak v Saudské Arábii, můţe být člověk popraven za činy jako je homosexualita, cizoloţství nebo „čarodějnictví“.
5.1. Oběšení V současné době se tento způsob pouţívá například v Japonsku, Iráku nebo v některých státech USA, jako například ve státě Washington nebo New Hampshire. Ve státě New Hampshire se popravuje oběšením v případě, kdy se smrtící injekce jeví „nepraktickou“. Postup pouţívaný v USA je následující (můţe se lišit v jednotlivých státech USA). Den před popravou je odsouzenec zváţen a je provedena zkouška s pytlem písku o stejné hmotnosti, coţ je nezbytné k určení délky (provazu) odsouzencova pádu k zajištění rychlé smrti. Pokud odsouzenec váţí 54 kg a méně, pak délka provazu má být 2,46 m. Pokud váţí 99 kg a více, délka provazu má být 1,52 m. Jestliţe je provaz příliš dlouhý, můţe být odsouzený dekapitován. Naopak, pokud je provaz příliš krátký, nemusí dojít ke zlomení krčních obratlů a vězeň se můţe dusit aţ 45 minut. Provaz pouţívaný k oběšení má 2 – 3 cm v průměru a k zajištění hladkého průběhu je uzel u smyčky (oprátky) namazán mýdlem nebo voskem. Těsně před popravou jsou odsouzenci zabezpečeny ruce a nohy, zavázány oči a kolem krku mu je uvázána smyčka. Uzel smyčky má být umístěn za levou čelistní kostí, hned pod uchem. Poté je otevřen poklop a vězeň se propadne. V případě, ţe má vězeň silné krční svaly, popřípadě má nízkou hmotnost, pád je příliš krátký, nebo pokud byla smyčka špatně upevněna, nedojde ke zlomení krčních obratlů a smrt nastává zadušením. V soudním lékařství je oběšení definováno jako strangulace (zaškrcení) a smrt nastává spolupůsobením několika faktorů. Jedná se o podráţdění tzv. bloudivého nervu, stlačení krkavic, a tím zamezení toku krve do mozku a uzavřením dýchacích cest.40
40
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9B%C5%A1en%C3%AD dne 22. ledna 2013 39
5.2. Zastřelení Poprava zastřelením je velmi rozšířenou formou výkonu absolutního trestu. Způsob výkonu se v kaţdé zemi liší. Příčina i rychlost smrti závisí na tom, kam je vězeň zasaţen. Kulky vpálené do hlavy (např. Čína) způsobí poměrně rychlou smrt v důsledku velkého poškození mozkových tkání. V Číně je odsouzenec donucen si kleknout. Jsou mu svázány ruce za zády a je střelen do hlavy zezadu. V případě, ţe se jedná o veřejnou popravu, je někdy vězňovi silně utaţen provaz kolem krku, aby nemohl křičet. Rodina popraveného obdrţí úřední dopis, ve kterém je provaz, jímţ byly ruce dotyčného při exekuci svázány, kulka ze střelné zbraně pouţité při popravě a do třetice příkaz k úhradě nákladů exekuce (několik stovek jüanů). Čínská lidová republika nikdy nezveřejňuje počty popravených, neboť tato čísla povaţuje za státní tajemství. Ve státech USA, kde je tento způsob popravy legální, je vězeň přivázán k ţidli koţenými řemeny. Ţidle je obklopena pytli s pískem. Vězňovi je na hlavu nasazena černá kukla a na místo srdce je umístěn bílý látkový terč. Ve vzdálenosti šesti metrů stojí pět střelců. Jednomu z nich je podán místo ostrého náboje slepý, aby nebylo zřejmé, kdo je vlastně „vrahem“.41 Dalšími státy, kde se popravuje zastřelením, jsou například Thajsko, Spojené arabské emiráty, Súdán a mnoho dalších.
5.3. Elektrické křeslo V USA byl hledán způsob popravy, který by byl humánnější neţ oběšení. Vynález elektrického křesla byl doprovázen konkurenčním bojem Thomase Alva Edisona a George Westinghouse na konci 19. století. Edison chtěl ukázat, jak je střídavý proud od Westinghouse nebezpečný. Současné elektrické křeslo nicméně vynalezl zubař Alfred P. Southwick, který jako první přišel s nápadem popravovat elektřinou. První elektrické křeslo bylo vyrobeno v New Yorku v roce 1888 a prvním popraveným byl William Kemmler v roce 1890. Jediným státem, jiným neţ USA, ve kterém byl tento způsob popravy vyuţíván, byly Filipíny (poprvé 1924 za americké okupace, naposledy 1976). Způsob 41
http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_zast%C5%99elen%C3%ADm dne 3. prosince 2012 40
popravy je následující. Odsouzenec je připoután ke dřevěné ţidli. Na hlavu a na nohy mu jsou připevněny elektrody, které jsou navlhčeny slaným roztokem. Místa dotyku elektrod jsou oholena, aby se co nejvíce zmenšil elektrický odpor. Popravčí tým se přesune do místnosti, odkud můţe popravu sledovat. Dozorce dá znamení a je zapojen zdroj. K usmrcení je pouţíván střídavý proud. Stát Florida má zaveden automatický postup, který má tři fáze. První fáze: napětí 2300 V, proud 9,5 A po dobu 8 sekund, druhá 1000 V, 4 A, 22 sekund, třetí 2300 V, 9,5 A, 8 sekund. Při popravě je v místnosti cítit spálená kůţe a maso. Poprava můţe být doprovázena kouřem nebo párou, krvácením (z úst nebo očí), zvracením, urinací nebo defekací. Někdy vězňovi vypadnou oční bulvy. Vězeň otéká, někdy začne hořet. Smrt je způsobena zástavou srdce a paralýzou respiračního systému.42 Elektrické křeslo se pouţívá například ve státech Alabama, Jiţní Karolína, Kentucky. Bezesporu nejhorším zločincem popraveným na elektrickém křesle byl Theodore Robert Bundy. K popisu jeho zločinů byl poprvé v historii pouţit termín „sériový“ nebo téţ „masový vrah“. Jeho oběti byly mladé bělošky ve věku 13-26 let, které nejprve omráčil a poté uškrtil. Většinu z nich také znásilnil, některé i posmrtně. Osobně se doznal k 30 vraţdám, nicméně obětí bylo patrně mnohem více. Některé odhady mluví o více neţ stovce obětí. Vraţdy páchal v letech 1973-1978. Dvakrát se mu povedlo utéci z vězení, pokaţdé byl ale po nějaké době chycen. Ted Bundy byl popraven 24. ledna 1989 v 7:06 místního času.43
5.4. Plynová komora Při popravách v plynové komoře je pouţíván kyanid, neboť je velice účinný. Plyn je uvolňován pomocí chemické reakce, kdy přijdou kuličky kyanidu draselného do kontaktu s kyselinou sírovou. Tento plyn paralyzuje činnost dýchacích enzymů, které zajišťují přenos kyslíku z krve do tělesných buněk. Buňky, jakmile nemají kyslík, začínají ihned odumírat. Dostaví se křeče. Svaly se stahují. Mozková centra jsou jedno po druhém vyřazována z činnosti a mozková smrt obvykle předchází srdeční zástavu.
42 43
http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrick%C3%A9_k%C5%99eslo dne 17. února 2013 http://cs.wikipedia.org/wiki/Ted_Bundy dne 17. února 2013 41
Prvním takto popraveným v historii soudnictví byl americký Číňan John Gee, popravený v Nevadě 8. února 1924 za vraţdu. Plynová komora, většinou natřena na zeleno, je ocelová kabina osmiúhelníkového tvaru s kupolí. Vchází se do ní oválnými dveřmi, jeţ se neprodyšně uzavírají. Uvnitř jsou dvě sedadla, protoţe většina plynových komor byla konstruována tak, aby v nich mohli být popraveni najednou dva odsouzenci. Ve stěnách plynové komory jsou široké prosklené otvory, které umoţňují vnějším pozorovatelům – a bývá jich třicet aţ šedesát, a to úředníků, novinářů apod. – sledovat, co se děje uvnitř. To je důvod, proč se plynovým komorám začalo říkat „akvárium“.44 Plynová komora je dodnes pouţívána vedle smrtící injekce ve státech Arizona, Colorado, Kalifornie a dalších.
5.5. Smrtící injekce V roce 1977 se stala Oklahoma prvním státem, který přijal smrtící injekci jako moţnost popravy. Prvním popraveným touto metodou se stal Charles Brooks v Texasu v roce 1982. Jedná se o nejčastější způsob popravy v USA. Odsouzenec je připoután ke stolu. Dvě jehly (jedna záloţní) jsou vpíchnuty do ţil. Jehly s roztoky spojuje dlouhá hadice. Roztoky jsou umístěny ve zdi vedle stolu. Při těchto popravách se pouţívá tzv. „Třísloţková injekce“. Nejprve je odsouzenci vstříknut tiopental sodný, po němţ do 10-15 sekund usíná. Následuje další látka (pankuronium bromide), která zcela ochromuje svaly a zastavuje dýchání. Další je chlorid draselný, který zastavuje činnost srdce. Lékař se poprav přímo neúčastní, pouze prohlédne tělo a konstatuje smrt.45 Tento způsob je nejvíce rozšířený ve státech USA. Největší počet poprav vykonává stát Texas.
5.6. Useknutí hlavy šavlí V současnosti se popravuje stětím ve třech arabských zemích, a to v Kataru, v Jemenu a Saúdské Arábii. Ti, kteří jsou v Saudské Arábii uznáni vinnými z vraţdy, jsou často odsouzeni k smrti. Příbuzní oběti mají v těchto případech právo ţádat popravu či finanční náhradu, tzv. „cenu krve“ (diya či diyeh) anebo odpustit.46
44
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 299-300 45 http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_smrt%C3%ADc%C3%AD_injekc%C3%AD dne 19. února 2013 46 http://www.amnesty.cz/p190/saudska-arabie-dalsi-trest-smrti-pro-pracovnici-z-ciziny dne 29. listopadu 2012 42
V roce 1980 byla jedna z vnuček saúdskoarabského krále Chálida v Dţiddě veřejně zastřelena pro údajné cizoloţství a její milenec veřejně sťat šavlí.
5.7. Ukamenování Poprava ukamenováním je způsob výkonu trestu smrti, při němţ dav hází kameny na spoutanou oběť. Jelikoţ při ukamenování nelze označit osobu, která smrt zapříčinila, bývá tento způsob popravy pojmenován také jako lynčování – kamenující si jsou vědomi své nepostiţitelnosti. V zemích, kde se ukamenování vyuţívá, existuje často nařízení omezující velikost kamenů, aby oběť nezemřela příliš brzy. Příčina smrti závisí na místě zásahu, můţe jí být například zranění mozku, nedostatečné dýchání, popř. kombinace různých zranění (vnitřní krvácení, apod.).47 V současné době uznává ukamenování, jinde jiţ dávno upuštěné, jako oficiální trest osm zemí, jejichţ zákonodárství vychází z islámského práva. Jsou to Spojené arabské emiráty, Írán, Mauretánie, Afghánistán, Pákistán, Súdán, Jemen a Saúdská Arábie. Korán ukamenování jako trest výslovně neuvádí, je však zahrnuto do ustanovení, ţe zákony starých proroků platí i nadále. Teoreticky je ukamenování trest za zločin cizoloţství a vzpouru dítěte proti rodičům.48
47
http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_ukamenov%C3%A1n%C3%ADm dne 20. února 2013
M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998. Str. 186 48
43
5.8. Argumenty pro a proti trestu smrti Po celém světě je mnoho příznivců i odpůrců absolutního trestu. Zastánci trestu smrti obvykle argumentují, ţe se jedná o odstrašení případných dalších pachatelů. Dále poukazují na praktičnost trestu smrti, neboť věznění vrahů je drahé, kdeţto poprava je levnější a popravený vrah uţ pro společnost nepředstavuje ţádnou hrozbu. Nebezpečný vrah ve věznici naopak představuje stále hrozbu, a to hned v několika podobách: po případném propuštění můţe svůj čin zopakovat, je hrozbou pro personál věznice, můţe být hrozbou v případě, ţe by uprchl, popřípadě můţe mít přátele, kteří se jej pokusí osvobodit. Mezi další argumenty příznivců trestů smrti patří fakt, ţe trest smrti zabraňuje recidivě. Jedná se o jediný adekvátní trest za těţké zločiny a veřejné mínění bývá také velice často nakloněno trestu smrti. Odpůrci trestu smrti argumentují, ţe trest smrti je nemorální, a ţe jde o vraţdu na státní úrovni. Jedná se o pouhý akt pomsty. Můţe dojít k justičnímu omylu a popravený bude nevinný člověk. Neexistuje dosud studie, která by prokázala odstrašující účinek trestu smrti – jelikoţ většina vraţd je spontánních, tudíţ se neplánuje. Dalšími argumenty odpůrců jsou vysoké finanční náklady institutu trestu smrti, alespoň v demokratických státech. Velmi často jde o diskriminaci, neboť dle statistik bývá trest smrti vykonáván častěji na příslušnících náboţenských či etnických minorit a na lidech z chudých poměrů, protoţe nemají dostatek finančních prostředků na dobré právníky.49 Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, zveřejnil ve své tiskové zprávě zatím poslední průzkum veřejného mínění na trest smrti v ČR. Průzkum byl prováděn ve dnech 7. -15. května 2012. Z výsledků výzkumu vyplynulo, ţe 67 % dotázaných lidí si myslí, ţe trest smrti by měl v ČR existovat. 27% dotázaných uvedlo, ţe trest smrti v ČR by neměl existovat a 6% dotázaných lidí nebylo rozhodnuto.50
49 50
http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti dne 07. dubna 2013 http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6910/f3/ov120614.pdf dne 7. dubna 2013 44
6. Praktická část bakalářské práce Dotazník k výzkumu Váţení respondenti, Jsem studentem 3. ročníku oboru Právní administrativa v podnikatelské sféře na Vysoké škole bankovního institutu v Teplicích. Prosím Vás o pravdivé vyplnění dotazníku slouţícího ke zpracování mé bakalářské práce na téma Historie trestu smrti a současná situace ve světě. Dotazník je anonymní a zjištěné údaje budou pouţity výhradně ke studijním účelům. Vaše odpovědi prosím označte kříţkem, popřípadě vepište na vyznačené řádky. Lze označit i více odpovědí. Předem děkuji za spolupráci a čas věnovaný dotazníku. Lukáš Řepa Identifikační část: 1. Pohlaví
2. Věk -25
-30
-35
-40
3. Vzdělání
4. Pracovní pozice
45
-50
0 a více
Dotazníková část: 1. Jste pro trest smrti?
Pokud Vaše odpověď na první otázku zní NE, odpovídejte prosím na další otázky tak, jako by byl jiţ trest smrti v České republice zaveden, či se rozhodovalo o podmínkách, za kterých bude zaveden. 2. Za jaké trestné činy by měl být trest smrti udělován?
3. Jste toho názoru, že by obnovení trestu smrti snížilo kriminalitu?
4. Souhlasíte s názorem „smrt za smrt“, a to i v případě neúmyslného zabití?
5. Myslíte si, že trest smrti by se měl týkat i odsouzených, kteří trestný čin spáchali v důsledku své psychické nemoci (deviace, schizofrenie apod.)?
46
6. Jakým jiným trestem by mohl být trest smrti nahrazen? dolech)
7. Máte za to, že pro mnohé může být dnešní forma nejvyššího trestu v Čechách (tedy doživotí) horším trestem než samotné usmrcení?
8. Jakým způsobem by měl být podle Vás, trest smrti vykonán?
9. Jak dlouho od vynesení rozsudku by měl být trest smrti na odsouzeném vykonán?
10. Měl by mít odsouzený právo na poslední přání?
11. Jste toho názoru, že samotný akt trestu smrti by měl být:
vykonavatelem)
47
12. Kdo by dle Vás, měl o trestu smrti rozhodovat?
upina lidí 13. Myslíte si, že je vůbec v dnešní době v České republice možné, aby nedošlo k ovlivnění rozsudku ze strany politicky či finančně mocných lidí?
48
6.2. Vyhodnocení dotazníkové metody Zpracování dotazníků Identifikační část Dotazníkovou metodu, nebo-li písemné dotazování, jsem si zvolil pro její dosaţitelnost a nenáročnost pro dotazované respondenty. Výhodou této metody je, ţe mohu oslovit širokou veřejnost. Všichni dotazovaní respondenti, mají na vyplnění dotazníku dostatek času a klidu. Otázky kladené touto metodou jsou stručné, jasné a dotazovaní nemusí příliš přemýšlet nad jejich sloţitostí, proto jsou odpovědi velmi rychlé. Dotazníková metoda písemnou formou by měla mít určitý počet otázek, zvolil jsem proto méně otázek, aby nebyli dotazovaní zahlceni přílišnými otázkami. Rozsáhlejší forma dotazníku by mohla některé respondenty rovnou odradit. Všechny uvedené tabulky a grafy této kapitoly jsou z vlastního zdroje. Výsledek dotazníku – odpovědi Muži + Ženy Vyhodnocuji kaţdý sektor dotazníkové části zvlášť. Jak je na první pohled zřejmé, vrátily se mi všechny dotazníky – 100% návratnost, ale dotázaných Muţů bylo více neţ Ţen. Provedený výzkum veřejného mínění, je tedy ovlivněn názorem muţů, jelikoţ nedošlo k souznění počtu respondentů z hlediska pohlaví. Pohlaví respondentů
Muž
Žena
Počet respondentů
30
20
Celkový počet respondentů
50
50 40 30 20 10 0
Počet respondentů Celkový počet respondentů Počet respondentů Muž
Žena
Grafické znázornění 1 49
Výsledek dotazníku – odpovědi dle věkových kategorií Na grafickém znázornění je uvedena společná věková hranice dotazovaných Ţen i Muţů. Nejvlivnější skupinou dotázaných z hlediska věkové kategorie, je věk mezi 41-50 lety, následuje věk mezi 18-25 lety, dále 26-30 lety, 50 a více let, o poslední místo se dělí věk mezi 31-35 a 36-40 lety. Věk
18 - 25 let
26 -30
31 - 35
36 - 40
41 -50
50 a více
Počet
10
9
5
5
13
8
respondentů 14 12
18 - 25 let
10
26 -30
8
31 - 35
6
36 - 40
4
41 -50 50 a více
2 0
Grafické znázornění 2 Výsledek dotazníku – odpovědi dle dosaženého vzdělání Z grafického znázornění dle dosaţeného vzdělání je patrné, ţe se mi podařilo získat převáţnou většinu dat od Středoškolsky vzdělaných respondentů, kteří ukončili vzdělání státní maturitní zkouškou. V procentuálním znázornění bylo dotazovaných se Základním vzděláním 8%, 24% dotázaných ukončily vzdělání Výučním listem, se Středoškolským vzděláním 54% a 14% dotázaných dosáhlo Vysokoškolského vzdělání. Vzdělání
Základní
Středoškolské
Vyučen/a
Vysokoškolské
Počet
4
27
12
7
respondentů
50
8%
14%
Základní Středoškolské Vyučen/a
24%
Vysokoškolské
54%
Grafické znázornění 3 Výsledek dotazníku – dle pracovní pozice Pracovní pozice jsem rozdělil do pěti sektorů, na první pohled je patrné, ţe nejvíce dotazovaných respondentů pracuje v Soukromém sektoru – 33 dotázaných, druhé místo zaujímá Státní sektor – 10 dotázaných, na třetím místě jsou Důchodci – 3 dotázaní a o poslední místo se dělí sektor Studentů a Nezaměstnaných – vţdy po 2 dotázaných. V procentuálním znázornění – Soukromý sektor - 66% respondentů, Státní sektor - 20% respondentů, Důchodci - 6% respondentů, Studenti a Nezaměstnaní kaţdý 4% respondentů. Pracovní
Státní sektor
pozice Počet
Soukromý
Student
Nezaměstnaný Důchodce
2
2
sektor 10
33
respondentů
51
3
4% 4%
6%
20% Státní sektor Soukromý sektor Student Nezaměstnaný Důchodce
66%
Grafické znázornění 4 Dotazníková část: Celkový výsledek – odpovědi všech dotazovaných respondentů V tabulce níţe je uveden souhrn všech odpovědí na otázky číslo 1,3,4,5,7,10 a 13, kde měli dotazovaní respondenti moţnost odpovídat formou ano, ne, nevím.
Vyhodnocení odpovědí - otázka č. 1 Jste pro trest smrti? Ze všech odevzdaných odpovědí z tabulky níţe vyplývá, ţe většina dotázaných souhlasí s trestem smrti, tj. 37, 8 dotázaných s ním nesouhlasí a 5 dotázaných označilo odpověď – Nevím. Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 3 Jste toho názoru, že by obnovení trestu smrti snížilo kriminalitu? Z výsledků této otázky je patrné, ţe 31 respondentů si myslí, ţe by obnovení trestu smrti sníţilo kriminalitu, 13 respondentů je toho názoru, ţe by se kriminalita nesníţila a 6 respondentů označilo odpověď – Nevím. Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 4 Souhlasíte s názorem „smrt za smrt“, a to i v případě neúmyslného zabití? Efekt této otázky je jednoznačný nesouhlas tj. 46 dotázaných respondentů se neztotoţňuje s názorem „smrt za smrt“ a to i v případě neúmyslného zabití, pouze 4 dotázaní zvolily odpověď – Ano. 52
Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 5 Myslíte si, že trest smrti by se měl týkat i odsouzených, kteří trestný čin spáchali v důsledku své psychické nemoci (deviace, schizofrenie apod.)? Výsledky u této otázky jsou hodně vyrovnané, 23 dotázaných je pro odpověď – Ano, 21 dotázaných je pro odpověď – Ne a pouze 6 dotázaných zvolilo odpověď – Nevím. Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 7 Máte za to, že pro mnohé může být dnešní forma nejvyššího trestu v Čechách (tedy doživotí) horším trestem než samotné usmrcení? Skóre u této otázky rozděluje dotázané na dvě větší skupiny a jednu menší. 22 respondentů je pro odpověď – Ano, taktéţ 22 respondentů je pro odpověď – Ne a 6 respondentů pro odpověď – Nevím. Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 10 Měl by mít odsouzený právo na poslední přání? Většina dotázaných v počtu 28 je pro odpověď – Ano, 18 dotázaných je pro odpověď – Ne a pouze 4 dotázaní zvolily odpověď – Nevím. Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 13 Myslíte si, že je vůbec v dnešní době v české republice možné, aby nedošlo k ovlivnění rozsudku ze strany politicky či finančně mocných lidí? Převládající odpovědí na tuto otázku je: Ne – 34 respondentů, Ano – 8 respondentů a Nevím – taktéţ 8 respondentů. Odpověď
na Ano
Ne
Nevím
otázku Číslo 1
37
8
5
Číslo 3
31
13
6
Číslo 4
4
46
0
Číslo 5
23
21
6
Číslo 7
22
22
6
Číslo 10
28
18
4
Číslo 13
8
34
8
53
Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 2 Za jaké trestné činy by měl být trest smrti udělován? Výsledky v tabulce níţe ukazují, ţe převládá odpověď Vícenásobná vraţda – 36 odpovědí, Vraţda dítěte – 35 odpovědí, Pedofilie – 21 odpovědí, Terorismus – 20 odpovědí, Vraţda – 19 odpovědí a Jiné – 3 odpovědi. U této otázky mohli dotazovaní respondenti zaškrtnout více neţ jednu odpověď. Otázka č.2
Počet odpovědí
Vražda
19
Terorismus
20
Pedofilie
21
Vražda dítěte
35
Vícenásobná vražda
36
Jiné
3
40 35 30
Vražda
25
Terorismus
20
Pedofilie
15
Vražda dítěte
10
Vícenásobná vražda Jiné
5 0 Počet odpovědí
Grafické znázornění 5 Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 6 Jakým jiným trestem by mohl být trest smrti nahrazen? Z tabulky a grafického znázornění je patrné, ţe 25 dotázaných respondentů je pro Doţivotí, 17 dotázaných respondentů je pro Nucené práce, 4 dotázaní respondenti jsou pro Amputace končetin, 3 respondenti jsou pro Jiný trest a 1 dotázaný respondent je pro Veřejné kání. 54
Otázka č. 6
Počet odpovědí
Doživotí
25
Nucené práce
17
Amputace končetin
4
Veřejné kání
1
Jiné
3
30 25 Doživotí
20
Nucené práce
15
Amputace končetin Veřejné kání
10
Jiné
5 0
Grafické znázornění 6 Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 8 Jakým způsobem by měl být podle Vás, trest smrti vykonán? Grafické znázornění a tabulka níţe ukazují výsledek, ţe pro vykonání trestu smrti pomocí Smrtící injekce – 27 dotázaných, Tím čím vykonal akt – 8 dotázaných, Oběšení – 6 dotázaných, Plynová komora – 4 dotázaní, Elektrické křeslo – 3 dotázaní, Zastřelení – 1 dotázaný a Jiné – 1 dotázaný. Otázka č. 8
Počet odpovědí
Smrtící injekce
27
Oběšení
6
Zastřelení
1
Plynová komora
4
Elektrické křeslo
3
Tím čím vykonal akt
8
Jiné
1 55
Jiné Tím čím vykonal akt Elektrické křeslo Plynová komora Zastřelení Oběšení Smrtící injekce 0
10
20
30
Grafické znázornění 7 Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 9 Jak dlouho od vynesení rozsudku by měl být trest smrti na odsouzeném vykonán? Z analyzovaných dat je zřejmé, ţe se nejvíce dotázaných respondentů rozhodlo pro odpověď: Do pěti let – 16 odpovědí, Do roka – 15 odpovědí, Do měsíce – 14 odpovědí a do týdne – 5 odpovědí. V grafickém znázornění jsou výsledky následující: Do pěti let – 32% dotázaných respondentů, Do roka – 30% dotázaných respondentů, Do měsíce – 28% dotázaných respondentů a Do týdne – 10% dotázaných respondentů. Otázka č. 9
Počet odpovědí
Do týdne
5
Do měsíce
14
Do roka
15
Do pěti let
16
56
10% 32%
Do týdne 28%
Do měsíce Do roka Do pěti let
30%
Grafické znázornění 8 Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 11 Jste toho názoru, že samotný akt trestu smrti by měl být: Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 11 Jste toho názoru, že samotný akt trestu smrti by měl být: Výsledkem v tabulce níţe je, ţe 20 dotázaných bylo pro odpověď – Beze svědků, 15 dotázaných pro odpověď – Veřejný, 13 dotázaných pro odpověď – Za přítomnosti pozůstalých a 2 dotázaní pro odpověď – Jiné. Dle grafu jsou výsledky následující: 40% respondentů pro odpověď – Beze svědků, 30% respondentů pro odpověď – Veřejný, 26% respondentů – pro odpověď – Za přítomnosti pozůstalých a 4% pro odpověď – Jiné. Otázka č. 11
Počet odpovědí
Veřejný
15
Beze svědků
20
Za přítomnosti pozůstalých
13
Jiné
2
57
Veřejný Bezesvědků Za přít. pozůstalých Jiné
Grafické znázornění 9 Vyhodnocení odpovědí – otázka č. 12 Kdo by dle Vás, měl o trestu smrti rozhodovat? Tabulka níţe ukazuje, ţe nejvíce dotázaných respondentů se ztotoţňuje s odpovědí Soud – 29 odpovědí, Vybraná skupina lidí – 13 odpovědí, Referendum – 5 odpovědí, Jiné – 2 odpovědi, Prezident státu – 1 odpověď a 1 státem pověřený – 0 odpovědí. Na grafickém znázornění je vidět, ţe 58% dotázaných je pro odpověď – Soud, 26% pro odpověď – Vybraná skupina lidí, 10% pro odpověď – Referendum, 4% pro odpověď – Jiné, 2% pro odpověď – Prezident státu a 0% pro odpověď – 1 státem pověřený. Otázka č.12
Počet odpovědí
Referendum
5
Soud
29
Prezident státu
1
1 státem pověřený
0
Vybraná skupina lidí
13
Jiné
2
58
4%
10%
26%
Referendum Soud Prezident státu 1 státem pověřený Vybraná skupina lidí Jiné
0% 2% 58% Grafické znázornění 10
59
Závěr k bakalářské práci – Trest smrti V této práci jsem se snaţil přiblíţit historii i současný stav trestu smrti ve světě. Dále jsem se snaţil zjistit názory vybrané populace na znovuzavedení trestu smrti v České republice. Zda trest smrti je vnímán jako účinná ochrana společnosti, nebo spíš zda jsou lidé proti trestu smrti. Pracuji jako policejní inspektor s dosaţenou hodností praporčík u Dálniční Policie ČR pro Ústecký kraj a jsem v kaţdodenním kontaktu s lidmi. Součástí mé profese je mimo jiné i práce s pachateli trestných činů, dále pátrání po pohřešovaných a hledaných osobách, po kterých
Policie
České
republiky
vyhlásila
nejen
celostátní
pátrání.
Při výkonu své profese jsem se setkal s lidmi, kterým by před rokem 1990 hrozil absolutní trest, tedy trest smrti. Vzhledem k tomu, ţe trest smrti byl roku 1990 v České republice zrušen a v návaznosti na článek 10 Ústavy ČR se nepovoluje opětovné zavedení trestu smrti pouhou novelizací trestního zákona, je odnětí svobody na doţivotí nejvyšším moţným trestem. V rámci nárůstu trestné činnosti v současné době, medializací mnohých trestných případů, se stává otázka znovuzavedení trestu smrti opět aktuální. Proto jsem vypracoval dotazník, který byl zaměřený na zjišťování názorů na trest smrti, na informovanost široké veřejnosti o dané problematice
a
na
postoj
současné
populace
k pachatelům
trestných
činů.
Zjistil jsem, ţe přibliţně 74% mnou oslovené populace je pro znovuzavedení trestu smrti a zpřísnění trestních sazeb, jenţ je do jisté míry ovlivněno zvyšující se agresivitou pachatelů trestných činů, vzrůstajícími organizovanými zločiny, malou efektivností bezpečnostních opatření na ochranu občanů a zabránění recidivy pachatelů. Nejméně zastánců trestu smrti v této skupině jsou respondenti nad 50 let. Zde podle mého názoru mají značný vliv celoţivotní zkušenosti jedinců. Mnozí starší jedinci zaţili 2. světovou válku či dokonce holocaust (příklad, kam aţ člověk můţe ve svém přístupu k lidskému ţivotu zajít), coţ můţe mít vliv na odmítnutí trestu smrti. Jako výzkumný nástroj jsem zvolil nestandardizovaný dotazník. Ten jsem osobně vyplnil s 50 respondenty. Aby tato proporce zaručovala do jisté míry objektivnost v názoru na trest smrti, oslovil jsem 20 ţen a 30 muţů. Jednalo se o dostupný výzkumný vzorek. 60
Cílem mé práce bylo zjistit názor mnou oslovených respondentů na otázku trestu smrti. Domnívám se, ţe tento cíl byl splněn. Předkládaná bakalářská práce se zabývá názorem současné populace na otázku znovuzavedení trestu smrti. Motivací k napsání této práce mi byl můj názor, ţe v současné době se stále zvyšuje trestná činnost násilného charakteru, kde v mnohých případech by mohl hrozit za jistých okolností trest smrti. Dále jsem byl motivován vojenskou, válečnou a kriminální historií světa a ČR, o kterou se neustále zajímám. Tato práce mi měla pomoci uchopit nelehkou otázku a zamyslet se nad ní nejen z pohledu faktografického, ale také z pohledu, který nám naskýtá propojení historie a současnosti. Závěrem uvádím jeden z moţných pohledů na trest smrti, který je v demokraciích západního typu zřejmě ve většině, a je na kaţdém jednotlivci, do jaké míry s ním bude, či nebude souhlasit. Lze z hlediska morálního učinit závěr, ţe principiální odmítnutí trestu smrti symbolizuje hodnotu lidského ţivota, jehoţ zachování je ideálem humanitní společnosti. Humánní musí být i trestní politika, trestně-právní pravidla i celý právní systém kaţdé země, který musí vyjadřovat, ţe i pachateli, který je trestán za zničení lidského ţivota, společnost tuto nejvyšší hodnotu neodepírá. Celá společnost by měla být, prostřednictvím zákonodárné moci při tvoření zákonů a soudní moci při jejich uplatňování, mravnější neţ ten, kdo je trestán. Z hlediska morálního a filosofického by tedy trest smrti měla odmítnout, a to vzhledem k pojetí základních práv a svobod člověka, zejména jeho práva na ţivot jako nejvyšší hodnoty. Při studiu mezinárodního práva však nedocházíme nutně k závěru, ţe trest smrti je v rozporu se základními právy a svobodami člověka, i kdyţ by podle názoru mnohých mělo mezinárodní společenství k takovémuto cíli směřovat. Dle mého názoru má kaţdý například právo na sebeobranu, je-li on sám nebo jeho rodina v přímém ohroţení. V situaci přímého ohroţení můţe být extrémní násilí jediným způsobem, jak ochránit vlastní ţivot a ţivot své rodiny. Pokud je důsledkem sebeobrany smrt, takové zabití bývá morálně ospravedlnitelné. 61
Na závěr chci uvést, ţe při zpracování bakalářské práce jsem si uvědomil, kolik různých vlivů působí na člověka ve vztahu k jeho hodnotové orientaci. Myslím si, ţe výchova k hodnotám by se neměla podceňovat a mělo by se jí věnovat více času jak v rodině, tak i ve škole. Sám jsem toho názoru, ţe souhlasím s obnovením trestu smrti.
62
Seznam literatury Knižní díla: H. Magenschab Josef II. Österreichs Weg in die Moderne, vydání 1., Amalthea Signum Verlag, Wien 2006. Přeloţil Milan Churaň. Cesta Rakouska do moderní doby. V českém jazyce vydala Euromedia Group, k. s. – Ikar, Praha 2008, ISBN: 978 -80-249-1001-7 J. Francek, Zločin a trest v Českých dějinách. 2. vydání. Praha: Rybka Publishers, 2000, ISBN 80-86182-68-1 K. Kaplan, Paleček, Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001, ISBN 978-80-7364-049-1 M. Monestier, Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost ve světě a českých zemích. Vyd. 1. Praha: Rybka publishers, 1998, ISBN 8086182-05-3 O. Liška, Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. 2. opr. a rozš. vyd. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2006 Elektronické zdroje: 1. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Carod%C4%9Bjnick%C3%A9_procesy dne 21. února 2013 2. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_pr%C3%A1vo dne 13. ledna 2013 3. http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrick%C3%A9_k%C5%99eslo dne 17. února 2013 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Garota dne 25. března 2013 5. http://cs.wikipedia.org/wiki/Gilotina 6. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice dne 12. února 2013 7. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inkvizice, dne 16. března 2013 8. http://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1_Kristus#Odsouzen.C3. AD_a_smrt 63
9. http://cs.wikipedia.org/wiki/Leopold_Wohlschlager dne 07. dubna 2013 10. http://cs.wikipedia.org/wiki/Malleus_maleficarum dne 19. března 2013 11. http://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Hor%C3%A1kov%C3%A1 dne 01. dubna 2013 12. http://cs.wikipedia.org/wiki/Novov%C4%9Bk dne 14. března 2013 13. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9B%C5%A1en%C3%AD dne 22. ledna 2013 14. http://cs.wikipedia.org/wiki/Pankr%C3%A1ck%C3%A1_sekyr%C3%A1rna dne 25. března 2013 15. http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_smrt%C3%ADc%C3%AD_injekc%C3%AD dne 19. února 2013 16. http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_ukamenov%C3%A1n%C3%ADm dne 20. února 2013 17. http://cs.wikipedia.org/wiki/Poprava_zast%C5%99elen%C3%ADm dne 3. prosince 2012 18. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ted_Bundy dne 17. února 2013 19. http://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti dne 07. dubna 2013 20. http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD dne 05. prosince 2012 21. http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD dne 01. února 2013 22. http://cs.wikipedia.org/wiki/Uk%C5%99i%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD dne 11. listopadu 2012 23. http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6910/f3/ov120614.pd f dne 7. dubna 2013 24. http://heinonline.org/HOL/LandingPage?collection=journals&handle=hein.journals/w aynlr11&div=54&id=&page= dne 10. března 2013
64
25. http://iuridictum.pecina.cz/w/Chammurabiho_z%C3%A1kon%C3%ADk
dne
25.
července 2012 26. http://www.amnesty.cz/p190/saudska-arabie-dalsi-trest-smrti-pro-pracovnici-z-ciziny dne 29. listopadu 2012 27. http://www.serialkillers.estranky.cz/clanky/seriovi-vrazi/vaclav-mrazek.html dne 11. října 2012 28. http://www.ustrcr.cz/ dne 01. dubna 2013 29. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Hypovolemick%C3%BD_%C5%A1ok dne 24. března 2013 30. http://www.amnesty.cz/z778/report-amnesty-o-popravach-2012-navzdory-dilcimproblemum-je-svet-bez-trestu-smrti-zase-o-neco-bliz dne 23.dubna 2013
65
Seznam příloh, grafických zobrazení a zkratek Seznam grafických zobrazení: Grafické zobrazení 1………………………………………………………………………….52 Grafické zobrazení 2………………………………………………………………………….53 Grafické zobrazení 3………………………………………………………………………….54 Grafické zobrazení 4………………………………………………………………………….55 Grafické zobrazení 5………………………………………………………………………….57 Grafické zobrazení 6………………………………………………………………………….58 Grafické zobrazení 7………………………………………………………………………….59 Grafické zobrazení 8………………………………………………………………………….60 Grafické zobrazení 9………………………………………………………………………….61 Grafické zobrazení 10..……………………………………………………………………….62
Obrázky: Obrázek č.1 Kopí osudu…………………………………………………………….…..…….15 Obrázek č.2 Římský císař Augustus..……………………………………………………..….18 Obrázek č.3 Upálení mistra Jana Husa……..……………………………………………..….22 Obrázek č.4 Ukřiţování..………………………………………………………………….….24 Obrázek č. 5 Gilotina..………………………………………………………………………..26 Obrázek č.6 Jean Jacque Rousseau….………………………………………………………..30 Obrázek č.7 Leopold Wahlschlager…….…………………………………………………….32 Obrázek č.8 Edvard Beneš...………………………………………………………………….34 Obrázek č.9 Zákony.………………………………………………………………………….41 Seznam příloh: Příloha č. 1
Popravy v roce 2011 - mapa
Příloha č. 2
Report Amnesty o popravách 2012: navzdory dílčím problémům je svět bez trestu smrti zase o něco blíţ
66
Seznam použitých zkratek: A
Ampér
AI
Amnesty International
AV
Akademie věd
c. k.
císařsko-královské
cm.
centimetrů
č.
číslo
ČR
Česká republika
ČSFR
Československá federativní republika
Dr.
doktor
Kčs.
korun československých
kg.
kilogram
km/h
kilometrů za hodinu
m.
metrů
př. n. l.
před naším letopočtem
Sb.
Sbírka zákonů
sek.
sekunda
Stb.
Státní bezpečnost
tzv.
takzvané (ě), (á), (ý)
V
Voltů
67
Příloha č. 1 Popravy v roce 2011 - přehled
68
Příloha č.2
Report Amnesty o popravách 2012: navzdory dílčím problémům je svět bez trestu smrti zase o něco blíž I přes některé kroky zpět pokračoval v roce 2012 globální trend odstranit trest smrti. 10.4.2013 V loňském roce byl nejvyšší trest obnoven v několika zemích, které ho nějakou dobu nepouţívaly. Například jde o Indii, Japonsko, Pákistán nebo Gambii. K alarmujícímu nárůstu udělených trestů smrti došlo v Iráku. Na druhé straně ale zároveň v řadě zemí pokračuje trend od tohoto trestu ustupovat. Tato tendence byla v roce 2012 znatelná ve všech částech světa. Provedení trestu smrti bylo loni zaznamenáno jen ve 21 zemích světa. Jde o stejné číslo jako o rok dříve, ale o znatelný pokles oproti 28 zemím před 10 lety, v roce 2003. Podle dostupných informací bylo loni vykonáno 682 poprav, coţ je ale víc neţ v roce 2011. Nově bylo vyneseno 1722 hrdelních trestů v 58 zemích světa. To je naopak výrazně niţší číslo neţ 1923 trestů smrti v 63 zemích o rok dříve. Tato čísla však nezahrnují tisíce poprav, které – jak se Amnesty International domnívá – byly vyneseny čínskými soudy. Čína údaje o trestech smrti striktně tají. „Regrese, ke které došlo v některých zemích, je pro nás zklamáním, ale ani to nezvrátí celosvětový trend ustupovat od udělování trestu smrti. V mnoha částech světa se popravy stávají záležitostí minulosti,“ říká Mark Martin, ředitel české sekce Amnesty International a dodává: „Jen každá desátá země světa loni vykonala trest smrti. Jejich vůdci by se měli sami sebe zeptat, proč stále používají trest, který zbytek světa nechal v minulosti.“ Seznam pěti zemí, kde je trest smrti nejpouţívanější, zůstal i v loňském roce stejný. Vévodí mu Čína a následují Írán, Irák, Saúdská Arábie a USA. V těsném závěsu je na šestém místě Jemen. Z pouţívaných metod jsou nejčastější oběšení, setnutí hlavy, popravčí četa a smrtící injekce. V Saúdské Arábii bylo v jednom případě tělo muţe po setnutí hlavy ještě ukřiţováno. Důvodů k vynesení nejvyššího trestu zaznamenala AI také celou řadu. Často jde přitom o nenásilné činy, vztahující se k drogám, nebo zločiny ekonomické povahy, ale také cizoloţství, odpadlictví od víry nebo rouhání – tedy záleţitosti, které by ani neměly být povaţovány za zločiny. Několik nových problematických oblastí zaznamenala AI v asijsko-pacifickém regionu. Indie, Japonsko a Pákistán se vrátily k trestu smrti po dlouhé době, kdy ho nepouţívaly. Například Indie vykonala první popravu od roku 2004 loni v listopadu. Oběšen byl Ajmal Kasab, jeden z ozbrojených muţů zapojených do útoků v Bombaji v roce 2008. V Japonsku byli tři lidé popraveni v březnu, později je následovali ještě čtyři další. Země tak ukončila 20 měsíců trvající pauzu v udílení tohoto trestu. Víc lidí, neţ celý zbytek světa dohromady, znovu popravila Čína. Kvůli naprostému utajení těchto informací ale není moţné získat přesné číslo. Ve stejném regionu ale došlo i k několika pozitivním vývojům. Ţádný trest smrti nevynesl Vietnam, moratorium na ně hlásí Singapur a Mongolsko ratifikovalo klíčovou mezinárodní dohodu, zavazující zemi k zákazu trestu smrti. Pacifický subregion je nadále tou částí světa, která je zcela bez trestu smrti. 69
K lehce pozitivnímu vývoji došlo i na Středním východě a v severní Africe, i přesto je ale tamní přístup k trestu smrti stále důvodem k velkému znepokojení. Írán, Saúdská Arábie, Irák a Jemen mají i nadále vysoké počty těchto trestů – 99 % všech poprav v regionu se děje právě v těchto čtyřech zemích. K alarmujícímu nárůstu došlo v Iráku, kde bylo popraveno 129 lidí, coţ je skoro dvakrát tolik neţ 68 lidí o rok dříve. Írán se znovu dostal na pomyslné druhé místo za Čínu. Oficiálně tamní úřady připustily 314 popravených, skutečné číslo ale bude zcela jistě mnohem vyšší. Válka v Sýrii znemoţnila zjistit konkrétní čísla o pouţití trestu smrti v této zemi. Na americkém kontinentu zůstávají USA jedinou zemí, která nejvyšší trest stále pouţívá. Konečné číslo popravených za loňský rok je 43, tedy stejné jako v roce 2011, trest smrti ale vyneslo „jen“ 9 amerických států oproti 13 o rok dříve. Sedmnáctým státem, který trest smrti zakázal, se stal v dubnu 2012 Connecticut. Posun směrem k zákazu trestu smrti byl zaznamenán v subsaharské Africe. Legislativní kroky uţ v tomto ohledu podniká Benin, Ghana zase plánuje zakotvit zákaz trestu smrti do své nové ústavy. V Sieře Leone uţ také nejsou ţádní odsouzení k smrti. Vyšší číslo popravených hlásí naopak Súdán nebo Gambie. Tam bylo devět lidí popraveno za jediný den v srpnu – po téměř 30 letech bez trestu smrti. Po mezinárodních bouřlivých protestech pak ale prezident Yahya Jammeh oznámil moratorium na tyto tresty. To ale můţe být zrušeno, pokud dojde k nárůstu kriminality. V Súdánu proběhlo loni nejméně 19 poprav a 199 lidí bylo k trestu smrti odsouzeno. Jedinou zemí Evropy a střední Asie, která tresty smrti stále vynáší, zůstává Bělorusko. Přesné číslo je také pečlivě tajeno, za rok 2012 se ví o třech popravených lidech. 97. státem světa, který trest smrti zakázal, se stalo Lotyšsko. Ze strany zastánců hrdelního trestu často zaznívá argument, ţe je odstrašujícím prostředkem proti zločinům. Studie provedená ve Spojených státech v loňském roce ale došla k závěru, ţe tento argument neobstojí. „Vlády, které stále ještě popravují, už vyčerpaly všechny argumenty pro ospravedlnění svých činů. Neexistuje naprosto nic, co by naznačovalo, že trest smrti funguje jako odstrašující příklad proti zločinu,“ prohlašuje Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International. „Skutečný důvod pro používání trestu smrti bychom často objevili jinde. V roce 2012 jsme byli znovu znepokojeni tím, že některé země stále popravují z ´politických důvodů´ – ať už jde o populistický krok nebo přímý nástroj represe,“ dodává. Amnesty International je proti trestu smrti v jakémkoli případě bez výjimky - bez ohledu na povahu a okolnosti zločinu, vinu nebo nevinu jedince nebo metod státu, který trest vynáší. Trest smrti porušuje právo na ţivot a je nejkrutějším, nehumánním a nejvíce degradujícím trestem.
70