DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA PRO SENIORY VSETÍN OHRADA Vážení čtenáři, věřím, že spolu s námi sdílíte radost i vděčnost, že po letech náročných příprav a posléze i náročné realizace, byl 24. 8. 2015 slavnostně otevřen Domov Harmonie (původně Domov Ohrada). Zdařilý výsledek, jak se můžete sami kdykoli osobně přesvědčit, je svědectvím nejen obětavé práce i spolupráce pracovníků Domova v čele s vedoucí Jitkou Adámkovou (a v počátcích bývalé vedoucí Domova Karly Daňové) a dalších pracovníků Diakonie Vsetín, ale také nemalého podílu na výsledku partnerů projektu a mnoha dalších spolupracovníků a příznivců a samozřejmě donátorů peněz Programu švýcarsko-české spolupráce a MPSV ČR. Všem, kdo se na tomto díle obětavě podíleli, patří obdiv a velké poděkování a třeba i na dálku u Vás doma pozvednuté číše k slavnostnímu přípitku.
V mnoha složitých situacích, krizích a nejistotách jsme opakovaně prožívali, že nejsme na všechno sami a máme se
3/2015
o koho opřít a s kým se poradit. Ještě dlouho budeme vzpomínat například na opakované a vydatné zatékání do pokojů uživatelů ze střechy na našem dočasném azylu na LDN. Ale věřím, že stále více s úlevným úsměvem a ne se sevřeným žaludkem, jako tomu bylo, když se jen začala zatahovat obloha. Povzbudivou tečkou za společnou snahou o dobrý výsledek bylo spontánní rozhodnutí pracovníků střediska věnovat jeden
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union
Vychází 30. září 2015
den, původně plánovaný na odreagování se od náročné sociální služby, na stěhování věcí na Domov, aby uživatelé mohli co nejdříve začít užívat přednosti nového Domova. Dovolte mi vyjádřit nejen poděkování, ale i hrdost na takové pracovníky. Byť máme mnohé za sebou, ještě nám zbývá k dotažení všech záležitostí na Domově do úplného konce leccos dořešit. Však nad to vnímám jako podstatnější vytrvat v upřímné snaze být našim seniorům nablízku tam, kde je potřeba. Soli Deo Gloria Ing. Dan Žárský Ředitel Diakonie ČCE – středisko Vsetín
2
Jak u nás probíhal 24. srpen „Tak a je to konečně tady!“ Přesně tuto větu si řekl každý z nás v pondělí ráno 24. srpna. Uživatelé i zaměstnanci byli mírně nervózní a cítili trému. Vždyť po roce konečně nastal ten velký den, kdy můžeme opustit prostory nemocnice a můžeme se vrátit do našeho nového domova, kde na nás čekají příjemné a útulné pokoje či kanceláře. Od rána bylo co dělat a přípravy byly v plném proudu. Nejvíce jsme obdivovali naši paní vedoucí, která i přes náročné zařizování, vyřizování a následné moderování celé akce zůstávala pořád optimistická a rozdávala úsměvy na všechny strany. Za to, jí patří, velké díky. Uživatelé si od rána vybírali na tu velkou slávu vhodné oblečení. Někteří, dokonce byli nuceni vybalit všechny pytle s již sbaleným oblečením, aby se dopátrali té správné halenky. Když se přiblížil čas odjezdu z nemocnice, nervozita byla o to větší. Někteří domov sice již viděli, ale nemohli si ho prohlédnout celý. Jiní jej viděli pouze zvenčí. Někteří domov viděli pouze na fotografii. A tak se střídala nervozita s velkým očekáváním. Po cestě k domovu jsme potkali několik známých, kteří se také chystali na slavnostní otevření. Cesta nám rychle uplynula a už jsme se blížili k Harmonii. Minuli jsme obchod, restauraci, dětské hřiště a už se nám naskytl pohled na domov obsypaný lidmi, kteří netrpělivě čekali, co se bude dít. Připojili jsme se k ostatním a poslouchali cimbálovou muziku Jasénku. Muzika byla chytlavá a tak jsme si zazpívali pár krásných písniček. Když se v zahradě nakupilo ještě několik dalších nově příchozích, začala hovořit naše paní vedoucí a pan ředitel. Všechny srdečně přivítali a sdělili, co nás ten den čeká. Poté byly přizvány další významné osobnosti, které pomohly přestřihnout slavnostní pásku. Po přestřižení pásky jsme se všichni vrhli do budovy a zamířili do nové velké jídelny, kde se odehrával hlavní program dne. Čekalo nás slavnostní poděkování a předávání klik, které se stalo pro Vsetínskou Diakonii již tradicí. Kliky jako poděkování za spolupráci předávaly dvě uživatelky domova, kterým bych tímto chtěla poděkovat za jejich ochotu a vstřícnost. Následovalo promítání fotek, které mapovaly celou dobu rekonstrukce. Pan ředitel k fotografiím říkal různé příhody a nástrahy, které se musely, během rekonstrukce řešit. Po formálním programu nás čekal už ten méně formální v podobě prohlídky domova a rautu. S uživateli jsme si prohlédli celý domov, prošli jsme terasy, na
které se už moc těšíme v letních měsících. Každý se šel podívat na svůj pokoj a ukázal ho rodinným příslušníkům. Nesměli jsme opomenout ani krásnou novou vanu, která bude uživatelům sloužit k uvolnění a relaxaci. V domově všechno vonělo novotou, jídlo na rautu bylo výborné a tak jsme se najedli k prasknutí. S plným břichem
a spokojení jsme vyrazili opět směr nemocnice, kde nás čekalo ještě pár posledních dní. Zpátky se nám jelo dobře. Tento den byl pro nás příslibem lepších zítřků, které nás v novém domově čekají. Doufáme, že Harmonie dostojí svému jménu a my v něm budeme žít a pracovat v naprosté harmonii. Mgr. Markéta Zralá
AKCE DIAKONIE VSETÍN DO KONCE ROKU 2015: 2. 10. 2015 – Broučci, lampionový průvod / sraz před MěÚ Vsetín, 18:30 h., workshopy od 17:30 h. / 5. – 7. 10. 2015 – Den otevřených dveří / 5.-7.10. Denní stacionář; 7.10. Domov Jabloňová a Domov Harmonie / 5. 11. 2015 – Šumný Vsetín, fotosoutěž pro děti i dospělé / vernisáž v 15:30 h. ve vestibulu kina Vatra / 11. 11. 2015 – Benefiční koncert České filharmonie a Čhavorenge / v 18:00 h. v Domě kultury Vsetín / 28. 11. 2015 – 7. Dobročinná aukce / od 17:00 h. v Mramorovém sále vsetínského zámku / 1. – 13. 12. 2015 – Vánoční krabice od bot / děti obdarovávají děti z chudých rodin /
Narozeniny oslavili: Dudík Jindřich (70)...............................10. 7. Bardasová Marta...................................24. 7. Roháčová Jiřina.....................................27. 7. Válková Marie.......................................... 7. 8. Vašků Stanislav......................................18. 8. Vráželová Ludmila................................29. 8. Andrýsek Josef........................................ 6. 9. Pifková Jindřiška...................................11. 9.
Opustili nás: Bogarová Marie............................... 27. 6. Složilová Antonie............................ 17. 7. Lada Jan................................................2. 8. Olšáková Julie.................................. 23. 8.
3
Život na Ohradě dříve a dnes Po velké proměně, kterou prošel domov Harmonie v roce 2015, poskytne svým obyvatelům příjemné a pohodlné prostředí. Místo, kde domov stojí, sloužilo v minulosti k setkávání obyvatel Ohrady, k odpočinku, k posezení s přáteli a poveselení. Stávala zde nejstarší hospoda na Ohradě rodiny Sušilů. Zaměstnanci skláren se zde setkávali u kuželek, u muziky. Občerstvení zde našli formani, jedoucí se zbožím z Uher. Němými svědky na tyto doby zůstaly pouze staré kaštany v zahradě Harmonie. Rozvoj dřevařského a sklářského průmyslu v první polovině 19. století přinesl obyvatelům Vsetína možnost obživy. Zprvu pouze při zpracování surového dřeva na pilách, ale později bylo třeba odborníků při výrobě nábytku. Tehdy byli největšími obchodníky na Vsetíně otec a syn Kohnovi. Obchodní ambice této rodiny přinesly na Vsetín též počátky výroby skla. Kohnové, odborníci na výrobu dřeva, rychle pochopili náročnost sklářské výroby a začínající sklárnu prodali Salomonu Reichovi, majiteli skláren ve Velkých Karlovicích a Krásně. Salomon Reich povolal odborníky – skláře z celého Rakouska-Uherska. Zajistil jim pracovní podmínky, byty pro jejich rodiny v kolonii na Filákově a na Ohradě v blízkosti sklárny. Nově příchozí rodiny procházely z různých prostředí, mnozí hovořili pouze německy. Vytvořila se tak uzavřená sklářská komunita. 1. světová válka tvrdě zasáhla rodiny sklářů, mnoho jich muselo narukovat a do skláren nastoupily jejich ženy. Život byl těžký a o to více se projevovala sklářská solidarita. Meziválečné období po roce 1918 přineslo rozvoj výroby skla a přilákalo na Ohradu živnostníky, kteří
si postavili své domy na Smetanově ulici od Štefánikova mostu po křižovatku na Ohradu. Po 2.stvětové válce již vyrůstala nová generace Ohraďáků, která již byla vázána na práci ve sklárnách, přesto si však nesla svébytnou vazbu na příslušnost ke sklářské komunitě. Vlna masivního bourání zasáhla Ohradu v 70. letech minulého století. Výstavba panelákového sídliště rozdělila rodiny, mladí se rozutekli do světa. Ve sklárnách se výroba udržela do konce 20. století. Rychle se měnící majitelé, potíže s odbytem a také snaha rychle přijít k penězům, ukončila historii sklářské výroby. Poslední připomínkou slavných dob je výroba vánočních ozdob v družstvě IRISA. Mnohé průmyslové podniky na Vsetíně vznikaly a zanikaly, ale mají zpracovanou svou historii a jsou stále všeobecně známy. Ohradské sklárny však upadly v zapomnění, přesto, že byly dlouhou dobu
součástí rozvoje města Vsetína a přinášely mezinárodní ohlas a živily mnoho obyvatel Vsetína. Kaštany v zahradě Harmonie nepromluví. A tak jsme se my, Ohraďáci, rozhodli připomenout slavnou historii alespoň zpracováním útlé brožurky a dobovými fotografiemi. Doufáme, že oživí vzpomínky a připomenou život na vsetínské Ohradě. Ing. Blanka Andělová Klub přátel Ohrady
Jak jsme zaháněli bouřky Naší předkové si více všímali přírodních jevů a předpovídali podle nich počasí. Tak vznikaly pranostiky. Mnohé vycházely a některé uznáváme i v dnešní době, jiné časem ztratily svůj význam. Lidé se vždy obávali přírodních jevů, které jim škodily – byly to bouře, krupobití, vichřice, povodně a jiné. Snažili se proti nim bránit a tu se často uchylovali k různým pověrám, kterými je chtěli odehnat. Bylo to zvonění zvony, rozsvěcování hromniček, hlukem, zaříkáváním a jinými kouzly, kterými je chtěli odvést pryč od svých
obydlí a polí. Na Valašsku mívali knihu Kryštofku plnou zaříkávadel, na Kopanicách převáděly bouřky do skal a lesů „bohyně“. I my, děti, jsme si to jednou vyzkoušely Jednúc v létě sme sa, my děcka, hrály za našú stodolú. Najednúc zahřimělo, tož sme sa všeci lekli. „De búřka, to istě přídú aj krúpy. Co včil? Zaženeme búřku od našéj dědiny“. Od starých ludí sme znali, že sa búřky zaháňajú rámusem, křikem, tož jsme sa hneď rozletěli a posbírali
kdejaký plechový hrnec, palice a začali sme všeci skákať, křičať a tlůcť do hrnců. Už sa aj ozývalo z blízkéj kapličky zvonění, ale myslím sme tu aj překřičali. Randálu bylo plno, hrůza počúvať. Za chvílu zvonění přestalo, aj my jsme sa ztišili. Podívali jsme sa na oblohu a viděli sme jak černé búřkové mraky sa táhnú přes hory a skaly dál od našéj dědiny. Na nás spadlo enem pár kapek. Hneď sme začali všeci radosťú tancovať a pevně sme věřili, že my sme tu búřku zahnali. Ludmila Vráželová
4
O Matúšovi Strýc Matúš vzal svoju panímámu Rozárku a vypravili sa na Vsetín. Sešli od vlakového nádraží důle po Žerotínce na Náměstí Svobody, pohlédli na panoráma Horního Města a povídajů: „Tož tady to dobře známe: moc pěkné, milé, ale furt stejné. My si musíme zajíť na Ohradu. Tam préj spravili starým luďom ten domov pro senióry – a že velice parádně! Tož tam sa půjdem podívať! A bude sa to menovať Domov Harmónia.“ J. G.
Singapur Měla jsem to štěstí, 3krát navštívit městský stát Singapur. Moje dcera s manželem tam žije a pracuje. Singapur se nachází v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých 54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Najdete ho pod Malaysií a nad Indonesií. Kontinent: Asie Rozloha: 718,3 km2 Počet obyvatel: 5,4 mil. Měna: Singapurský dolar Úřední jazyky: Angličtina, Malajština, Tomilština, Mandarinština Náboženství: Buddhismus, Islám, Křesťanství, Hinduismus, Taoismus, Sikhové a Komfuciani Státní zřízení: parlamentní republika Podnebí: stálé teplo, celý rok teplota kolem 33 stupňů, často zde prší, déšť je krátký, ale vydatný, vysoká vlhkost Zajímavá místa: nádherné botanické zahrady, obchodní centra, etnické čtvrti se svou kulturou a stavbami, Zoo, koloniální čtvrti, budovy v okolí Marina Bay Zákazy, pokuty a tresty: Nesmí se plivat
na veřejnosti, jíst ani pít v metru. Odhození cigaretového nedopalku na ulici = pokuta 1000 dolarů. Nikde se nesmí žvýkat, žvýkačky jsou v Singapuru zakázané. Pokuty jsou zde velmi vysoké a za dovoz drog je smrt. Jsou zde i tvrdé tělesné tresty - bičování. Prostituce je v zemi legální. Singapur vznikl v roce 1819 a až do roku 1963 byl britskou kolonií. V roce 1963 byl připojen k Malaysii a v roce 1965 se ho Malaysie zbavila, protože byl pro ně nevýznamný a většinu obyvatel tvořili Číňani. Prvním premiérem byl Lee Quan Yew, který proměnil zemi ve významné finanční centrum a změnil zemi z rozvojové na jednu z nejbohatších zemí světa. Lee Quan Yew zemřel tento rok a současným premiérem je jeho syn. Lee Quan Yew byl známý vládou tvrdé ruky, až diktátorskou a je nazýván otcem Singapuru. President se jmenuje Tony Tan a má pro zemi nevýznamnou roli. Město se nazývá „Lví město“. Patří mezi ekonomicky nejvyspělejší stát světa a je finančním, obchodním a dopravním centrem světového významu. Je to přístavní a velmi udržované město. Země se vyznačuje nízkou nezaměstnaností (kolem 2%) a téměř nulovou kriminalitou. Je to významný přístav, má jeden z nejlepších vzdělávacích systémů a nejlepší armádu na světě. Economist inteligence UNIT do-
konce označil Singapur jako zemi s vůbec nejvyšší kvalitou života na planetě. Má nebývale rychlé tempo růstu ekonomiky, např. v r. 2010 14,7%. Ekonomika země je vysoce závislá na vývozu a zároveň je v ní uplatňována vysoká úloha státu, který vlastní podíly ve firmách tvořících až 60% HDP. Stát ale většinou není ve firmách zastoupen jako vlastník přímo, nýbrž prostřednictvím etnit, především investičních fondů. 8.srpna tohoto roku slavili obyvatelé 50. výročí založení Singapuru. Oslavy byly velkolepé. Lidé v této zemi jsou ukáznění, disciplinovaní, milí, přátelští. Hodně pracují, ale stát se stará, aby také hodně sportovali a netrpěli ve stáří civilizačními chorobami. Kvalita stravy je v Singapuru velmi vysoká, McDonaldy zde nenajdete. „Lví město“ má částečně zaslouženou pověst místa, které je čisté, bohaté, fungující......ale vzhledem k přísným a někdy až absurdním zákazům také poněkud nudné a usedlé. To je na úhlu pohledu, mně by se takhle žít určitě líbilo, ale zase by mi chyběly naše lesy a hory a nejvíce čtvero roční období. Nicméně se do Singapuru zase brzy ráda podívám. Iva Hlavicová
5
Ať je zima nebo mráz, do školky jdu v každý čas Po roce 1948 jsem působila na mateřské škole v jedné obci na Šumpersku. Vesnice se prostírá v údolí podél silnice v délce asi 4 až 5 km. Na dolním konci obce byla budova základní a mateřské školy. Domky podél cesty byly osídleny už novými obyvateli, kteří se sem přesídlili z různých koutů republiky, Slovenska a taky pár rodin Volyňských Čechů z Ukrajiny. Okolní krajina je krásná, počasí bývá dost drsné, zvláště v zimě. Jednou – bylo to začátkem března a místo toužebně očekávaného jara přihnala se veliká sněhová vichřice s hustým sněžením. Počasí – „že by psa nevyhnal“. Pro spousty sněhu se nám ráno
dostalo do školy jen několik dětí ze sousedství. Uznali jsme, že pro pár žáků nebudeme vytápět třídy a děti jsme poslali domů. Brzy potem jsem uslyšela vrznout hlavní dveře, tak jsem se šla podívat, kdo k nám přišel v takovém nečase a zůstala jsem ohromeně hledět. Na prahu stál malý „sněhuláček“ zasněžený od hlavy až na paty. Mezitím došla i paní řídící a obě jsme zbavovaly chlapce sněhové přikrývky. Ze sněhuláka se nám vyklubal můj malý žáček, Bohoušek, chlapec až z nejzazšího horního konce dědiny. Oblečený byl v dlouhém kožíšku, na nohou vysoké válenky, kožešinovou če-
pici přes uši, rukavice a v ruce hůlku, na ní sotůrek se svačinou. Bohuška se hned ujali chlapci řídících a my dvě ohromené stály a představovaly si, jak malý, sotva šestiletý chlapec si šlape sněhem v husté sněhové vánici. Co všechno se mu na tak dlouhé cestě mohlo přihodit. Ale malý Bohoušek, dítě z rodiny Volyňských Čechů, to všechno zvládl a do své školičky se dostal bez úrazu, protože byl na takové počasí, možná i na horší, zvyklý ze své rodné Ukrajiny. Na Bohouška jsem si nejednou vzpomněla, když jsem vidívala naše školáky pobíhat na zastávkách autobusů, než by šli domů kousek pěšky. Ludmila Vráželová
Program švýcarsko-české spolupráce Velkolepé slavnostní otevření domova poctil návštěvou i Ralph Friedlandr, který je vedoucí kanceláře švýcarsko-české spolupráce. Ve svém proslovu představil program, díky kterému je celý projekt Harmonie financován. Dovolujeme si otisknout překlad části jeho proslovu. „Od roku 2008 se Švýcarsko podílí na různých projektech navržených tak, aby snížili ekonomické a sociální rozdíly v EU, přes 1,3 bilionů švýcarských franků, z nich 109 milionu švýcarských franků je určených pro ČR, co činí přibližně 2,5 bilionů korun českých. Švýcarsko s touto částkou spolufinancuje 38 projektů v České Republice. Dohromady tyto projekty tvoří „Program švýcarsko-české spolupráce“. Pokrývají oblasti, jako jsou sociální služby pro starší nebo diskriminované osoby, prevence katastrof, modernizace soudnictví, boj proti zločinu a korupci, modernizace základní infrastruktury, zlepšení životního prostředí, podpora pro malé a střední podniky, regulace ve finančním sektoru, výzkumu a vývoje, zdraví a v neposlední řadě posílení občanské společnosti a švýcarsko-českého partnerství. Jedním z těchto 38 projektů je projekt „Domov Harmonie“ s celkovým rozpočtem okolo 38 milionů korun českých, které Švýcarsko plně financuje. Je zaměřen na rozvoj kvality již dobré sociální služby pro seniory. Zejména se jedná o stavební úpravy, díky kterým se zlepšila bezbariérovost, postavila se větší jídelna a společenská místnost, je
větší počet kvalitnějších sociálních zařízení, větší počet lůžek, ale zároveň více jednolůžkových pokojů. Také se zavedly nové formy terapie pro lidi s poruchami paměti a podobnými nemocemi. Vše v důstojném a moderním prostředí přizpůsobené potřebám seniorů a v souladu se současnými znalostmi. Název projektu vyjadřuje, čeho chceme dosáhnout: harmonického prostředí a zlepšení kvality života klientů navzdory věku a nemocem, ale také lepší pod-
mínky jejich rodinám a osobám poskytujících sociální a zdravotní péči. Zvažovali jsme, zda realizace tohoto projektu je na dobré cestě. Výsledkem je, že jsme velmi spokojeni s kvalitou projektu. Jsme si jistí, že dosáhneme svých cílů a přispějeme k posílení vztahům mezi Švýcarskem a Českou Republikou.“ Volný překlad Kristýna Vičanová
6
Křížovka Radost z nového Domova Harmonie vyjádřil i jeden z našich uživatelů – Jan Foldyna a připravil speciální křížovku. Pokud se vám podaří křížovku vyluštit, dozvíte se, jak takové velké stěhování do nového domova probíhá. Tajenkou je staré dobré přísloví.
VODOROVNĚ
1) Potřeba kováře; ozbrojený doprovod; římsky 500 2) Lít do formy; ve svém bytě; jednoroční (množné číslo) 3) Slovensky lék; výzva k pohybu před nebo k odchodu; náboženská sekta; římská 5 4) MPZ Itálie; bývalá značka letopočtu;
A 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22
B
C
D E
F
nová zpráva; měsíc v roce; spojka 5) Otázka na místo; nedobro; francouzský komik; dojmout 6) Chemická značka hliníku; garde; naložit na loď 7) Kontrola; zájmeno; lump 8) Oblak; chemická značka thulium; klávesa na počítači; chemická značka uranu; zvolání toreadora; zvuk trubky
G H I
J
K
L
M N
9) SPZ Prahy; římská 10; dětsky škaredé; časová zkratka; malý dílek; rýdlem vrýti 10) Citoslovce posměchu; citoslovce vrčení; líné; slovensky „ve“; značka litru; ozvěna 11) Domácky Alan; ypsilon; MPZ Rakouska; přiznání; sykavka; příkaz zrušení světla 12) Tělocvičný prvek; dávný mořeplavec; doručit; poštovné; začáteční písmeno neonu 13) Souhlas; opak O P Q ďábla; končetina; písmeno abecedy; dívčí jméno; dívčí jméno 14) MPZ Norska; napřed; zkratka umělecké školy; bývalí bojovníci na koních; značka litru 15) Ženské jméno; závit; osychati na povrchu; zápor 16) Rubat uhlí; nahý obraz; italská televize; chemická značka zlata; všechno v pořádku; SPZ Kolína 17) Otvor ve zdi; výklenek ve zdi; plápolá; název písmene N; chlapecké jméno 18) Patřící mořeplavci; technická kontrola; potřeba pluhu; kulečníková hůl 19) Římsky 505; bájný vojevůdce; velkoobchod; močovina 20) Zdůraznění „není“; obyvatel Rumunska; americká řeka 21) Ženské jméno; oxid uhelnatý; šlechtický přídomek; poslední písmeno abecedy; léčivá rostlina; důvěrné oslovení otce 22) Vzdělávací ústav; první muž; označení hydrantu; zkratka ekonomie
SVISLE
A) Otázka na množství; vojenská prodejna; po velké střelbě; had škrtič; ruský souhlas B) Značka kyslíku;
7
kousek; podle; honem; MPZ Norska; vojenská hodnost C) Chemická značka vadanu; 1. díl tajenky; značka českých elektrospotřebičů D) MPZ Rakouska; zkratka ekonom; zkratka zimní olympiády; přezdívka amerického prezidenta Regana; úder; SPZ Pardubického kraje; ženské jméno; opak pod E) Pár; SPZ Olomouce; SPZ Plzeňského kraje; vojenský útok; unavit; lidově nůžky F) Popěvek; římská 5; primitivní plavidlo; chladící směs při obrábění kovu; MPZ Spolkové Republiky Německo; první žena; římská 4; mimo G) MPZ Itálie; ona; i to; anglicky konec; písmeno abecedy; ruská stíhačka; zkratka pondělí; značka auta H) Národní divadlo; podpis anonyma; značka kosmetiky; SPZ Košice; dívčí jméno; začáteční písmena Naďa a Tomáš; zkratka atmosféry; kozí hlas I) Začátek abecedy; jméno spisovatele Pavla; pojízdná toaleta; značka dusíku; míti Filipa; průšvih u soudu J) Mužské jméno; římsky 499; SPZ Třebíč; podjezd; hlt; opak pod K) Slovenské zvratné zájmeno; 2. díl tajenky; svinovací roleta L) Přesvědčení; léčivá rostlina; rebelie; hospodář M) Značka mouky; druh ptáka; líh; finská lázeň; americký stát N) Zkratka rodné číslo; osobní zájmeno; tyč u vozu; přítok Váhu; korálový ostrov; slovensky tratě O) Tavenina; chemická značka americia; dřívější pesticid; schodek v pokladně; domácky Jiřík; zkratka evropské aerolinie; Asijský stát P) Začáteční písmeno prvního muže; stříbrný bílý kov; začátek abecedy; oslí citoslovce; město v Čechách; v ilegalitě Q) Být udiven; vyrábět na stavu; ženské jméno; chlapecké jméno; nula; zkratka akademie obchodní; německy „v“
Něco pro zasmání 30 000 roků před narozením Krista. Pračlověk si prohlíží vysvědčení svého syna a naštvaně říká: – To, že máš trojku z lovu, dovedu pochopit, jsi ještě malý, ale že jsi propadl z dějepisu, který má jen dvě stránky, to je skutečně hanba! Proč Bůh nemá titul CSc. 1. Má jenom jednu známou publikaci. 2. Ta je v hebrejštině. 3. Nejsou v ní odkazy na další prameny. 4. Nebyla publikována ve známém
vědeckém časopise. 5. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal osobně. 6. Je nutno přiznat, že je známá po celém světě - ale co dělal potom? 7. Jeho schopnost týmové práce je velmi omezená. 8. Ostatním vědcům se nepodařilo zopakovat jeho experimenty. 9. Nepožádal etickou komisi o souhlas s experimentováním na lidech. 10. Když se mu jeden pokus nevydařil, pokusil se zahladit stopy utopením pokusných objektu. 11. Jedince, kteří se nechovali podle očekávání, vyřadil z pokusného souboru. 12. Nechodil do přednášek - jenom vzkázal studentům, co si mají prostudovat. 13. Nechal za sebe učit svého syna. 14. První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc. 15. I když má jen 10 požadavků, většina studentů v praktickém testu propadne. 16. Konzultace poskytuje jen velmi zřídka, a to ještě na vrcholku hory. Pepíček se soustavně špatně učil, samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu vyhrožoval: „Pepíčku, když se budeš špatně učit, dám tě do křesťanské školy. Tam už si s tebou poradí.“ Protože se Pepíček nepolepšil, otec ho po půlroce přehlásil do křesťanské školy.
2. 3. 4. X 5. 6. 7. X 9. 10. 11.
Připravila Marta Vodáková
Křížovka
1.
8.
A tu zázrak, Pepíček začal najednou nosit dvojky i jedničky. Nakonec se ho otec zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil Pepíček, „když jsem poprvé přišel do křesťanské školy, na dvoře jsem uviděl jednoho ukřižovaného. Na školní chodbě visel druhý ukřižovaný. Vejdu do třídy, a na zdi další ukřižovaný. V té křesťanské škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nebaví.“ Boženka čeká své čtvrté miminko. V neděli po obědě sedí v křesle a čte si Katolický týdeník, když tu najednou zasténá úděsem: „Ne, to nepřežiju!“ „Co se děje?“ ptá se jí manžel. „Představ si to, tady píšou, že každé čtvrté dítě na světě je Číňan!“ Přijde starý manželský pár do nebe, svatý Petr je provází po nebi. Všechno je naprosto úžasné, žena je nadšena, říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo. Když to všechno vidí muž, zoufale se rozpláče a pak spustí vztekle na svoji manželku: „Za to všechno můžeš ty! To je pořád makrobiotika, cvičení, žádnej alkohol a cigarety, krémy s UV filtrem - vždyť jsme tu mohli být už o patnáct let dřív!!!“ Tak jaká byla zkouška?“ „Velice nábožná.“ „Jak to, nábožná?“ „No, profesor v černém, já v černém, profesor položil otázku, já se pokřižoval, za chvíli jsem odpověděl a on se pokřižoval.“
A opět se vracíme ke stěhování. Tentokrát příspěvek vytvořila Eva Dujková – nová autorka křížovek. Tajenkou jest polské přísloví: „Štěstí se nastěhuje do domu, z jehož... (viz. tajenka).“ 1) Obchod, kde se dají koupit boty. 2) Ženich od slepice. 3) Zdravotní zařízení. 4) Chrání vaše nohy v botě. 5) Koroptve motykou střílená aneb valašsky brambor. 6) Podmořské plavidlo. 7) Padající zmrzlá voda v podobě vloček. 8) Černý pták s oranžovým zobákem. 9) Přenosný telefon. 10) Podstavec pod svíčky. 11) Kladné ohodnocení.
8
Naše babička Anna Byla to maminčina matka. Tatínkovu matku Veroniku jsem nepoznala, zemřela, když jsem byla v peřince. Babička Anna se narodila v roce 1853 v učitelské rodině – dědeček, otec i dva bratři byli učitelé. V roce 1864 byl otec přeložen na obecnou školu v naší obci a přestěhoval se sem i s rodinou. Působil na zdejší škole dva roky a po něm jeho syn Josef, taky dva roky. Po odchodu rodičů zůstala mladší Anička s bratrem a vedla mu domácnost. Během těchto čtyř let zamiloval se do Aničky Antonín, syn místního sedláka. Babička nám vyprávěla, jak Antonín jezdíval kolem školy s koňmi a práskal bičem, aby ho Anička slyšela. Knoflíky na brunceku se mu vždy blyštěly. A když se s bratrem odstěhovala za rodiči i tam měl chodník vyšlapaný, že na něm tráva dlouho nerostla. Po několika letech se vzali a Anička odešla za manželem do dřevěné valašské chaloupky do té nejchudší zapadlé obce. Musela to být opravdová a velká láska a pro Aničku i velká odvaha, čekal ji zde těžký život. Už při jejich svatbě to bylo, jako by si Anička brala vdovce se čtyřmi malými dětmi. V chalupě byl ještě Antonínův otec Josef- vdovec. Byl třikrát ženatý, všechny ženy mu vždy po osmi letech zemřely a zanechaly malé děti. Ty nejmladší Anička s Antonínem vychovávali, i otce do smrti dochovali. S malými švagry měla Anička dost trápení, dělali jí starosti, prý – když je vykoupala, hned se jí šly ven umazat i jinak zlobili. A v dalších letech přicházely vlastní děti. Antonín s Aničkou jich měli dvanáct. Poslední dvanáctá byla Rozárka, naše maminka. Před první světovou válkou několik let Antonín jezdil s místními muži až do Polska na sezónní práce jako zvěroklestič. S dorůstající dětmi musela Anička obstarávat celé hospodářství. Ani malá Rozárka, naše maminka, neměla pěkné dětství, někdy nám o všem vyprávěla. Když se oženil nejstarší bratr, v domě vládla nová hospodyně a pro Rozárku byla jen práce na poli, zahradě, u dobytka. Velmi ráda chodila do školy a neměla ráda „úlevy z vyučování“, které
v té době byla povolovány starším žákům, aby mohli pomáhat rodičům při polních pracech. Často plakávala, když děti šly do školy a ona musela na pole nebo do lesa na práci. První světová válka přinesla nejen hospodářské, sociální a jiné problémy, ale také nemoci, epidemie – španělskou chřipku, tyfus, úplavici. Každá matka prožívá nejhorší chvíle života, když se musí dívat do hrobu svého dítěte. A naše babička Anna během krátké doby hleděla do hrobů čtyř svých nejstarších dětí – tří dcer a jednoho syna. Zahubila je španělská chřipka a taky tyfus. Dvě nejmladší dcera tyfus přežily, jen jim slezly všechny vlasy. Po starších dcerách zůstalo deset malých dětí. Babička pomáhala podle svých sil, kterých s přibývajícím věkem ubývalo. Po světové válce syn postavil zděný dům a babička Anna po smrti dědečka bydlela u syna v kuchyni v malém koutku. Bydleli jsme nedaleko a babička k nám chodívala. Hlídala nás, když jsme byli malí a maminka musela odejít. Tatínek pracoval až v Brně a domů jezdil málo. My děti, jsme babičku měly moc rády a myslím, že jsme ji ani moc nezlobily. Na stáří už byla babička dost zimomřivá, a když se přestalo topit ve sporáku, dala si na plotnu polínka dřeva, na ně vlňák a sedla si. My čtyři děti, posedaly na lavici vedle a babička vyprávěla. Znala moc pohádek i pověstí. Jednu pohádku si stále pamatuji – je o dvou sestrách, pilné a hodné Marušce, líné Bětce a pejskovi a kočičce. Když v noci přišlo strašidlo, zvířátka dobře Marušce poradila, protože se o ně dobře starala. Druhý den líné Bětce odpověděla na
otázku „Pejsku a kočičko, co mám dělat?“ „Sama-s jedla, sama-s pila, sama sobě raď“ a strašidlo ji odneslo. Naše babička uměla nejen hezky vyprávět, zpívat, také vyšívat. Zemřela v 83 letech, bylo mi 12 let. Moc jsem si jí vážila a taky oplakala. V pozdějším věku často jsem nad jejím životem uvažovala, jak to všechno mohla, dříve městské děvče, vydržet. Její život je ukázkou i života mnoha valašských žen a matek, které taky trpělivě nesly svůj těžký osud až do smrti. Nebylo rozvodů jako v dnešní době, kdy se manželství často rozpadne pro maličkost bez ohledu na děti, které tím nejvíc trpí. Ludmila Vráželová
Redakční rada: Jan Foldyna, Ludmila Vráželová, Eva Dujková, Bc. Jitka Adámková, Kristýna Vičanová, DiS., Mgr. Markéta Zralá Vydává Diakonie ČCE – středisko Vsetín, Strmá 34/2, 755 01 Vsetín, tel.: 571 437 846
Pokud byste chtěli a mohli finančně podpořit sociální práci v Domově pro seniory Vsetín Ohrada, můžete tak učinit na účet Diakonie číslo 191748635/0300, variabilní symbol 0211