Dopady zavedení eura na podnikatelskou sféru v ČR

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

Dopady zavedení eura na podnikatelskou sféru v ČR Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Lubor Lacina, Ph.D.

Bc. Eva Vařejková

Brno 2013

Poděkování Děkuji mému vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Luboru Lacinovi, Ph. D. za trpělivost, cenné odborné rady, vedení a konzultace při zpracování této diplomové práce.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Dopady zavedení eura na podnikatelskou sféru v ČR“ vypracovala samostatně s použitím odborné literatury uvedené v seznamu.

V Brně dne 28.12.2012

_______________________

Abstract Vařejková, E., Impacts of the introduction of the euro on business in the Czech Republic. Thesis. Mendelu v Brně, 2013. 97 s. This thesis analyzes the impacts of the introduction of the euro on business in the Czech Republic. Joining the euro brings enterprises many benefits, but also costs, which will affect their performance. To determine the possible advantages and disadvantages of the euro, we are based on similar studies undermeasured the impact of the introduction of the euro. This thesis divides into direct benefits that will work immediately after the introduction of the euro and indirect. Indirect benefits will not take effect until after a certain time, according to the development of the economic situation, or may not occur at all. Costs were outlined primarily as a one-time, which is reflected especially before the introduction of the euro. In contrast, the benefits were considered in the long character. Quantification of benefits and costs was made for potential entry year 2011, to avoid problems with the prediction of future values. Conclusions and results can be used as a recommendation to businesses what they can expect from the introduction of the common currency. Keywords Euro, business entities, impacts, corporate sector. Abstrakt Vařejková, E., Dopady zavedení eura na podnikatelskou sféru v ČR. Diplomová práce. Mendelu v Brně, 2013. 97 s. Tato práce analyzuje dopady zavedení eura na podnikatelskou sféru v České republice. Vstup do eurozóny přináší podnikům celou řadu výhod, ale také nákladů, které ovlivní jejich hospodaření. Pro určení možných výhod a nevýhod plynoucích ze zavedení eura, jsme vycházely z obdobných studií zaměřených na dopady zavedení eura. Práce rozděluje možné přínosy na přímé, které budou působit okamžitě po zavedení eura a nepřímé. Nepřímé výhody se projeví až po určité době, podle vývoje ekonomické situace, popřípadě nemusí nastat vůbec. Náklady byly nastíněny především jako jednorázové, které se projeví především před zavedením eura. Oproti tomu přínosy byly dlouhodobého charakteru. Kvantifikace jednotlivých přínosů a nákladů byla provedena pro potencionální rok vstupu 2011, abychom se vyhnuli problémům s predikcí budoucích hodnot. Závěry a výsledky mohou být užita jako doporučení podnikatelským subjektům, co mohou očekávat od zavedení společné měny euro. Klíčová slova Euro, podnikatelské subjekty, dopady, odvětví podniku.

Seznam zkratek AV ČR CVVM ČNB ČR ČSÚ DNB DPH ECB EK ERM II EU HDP IFM IT MF MNB MPO NBP NBS PR SITC SMP SR ŠÚ SR

Akademie věd České republiky Centrum pro výzkum veřejného mínění Česká národní banka Česká republika Český statistický úřad Národní banka Nizozemska Daň z přidané hodnoty Evropská centrální banka Evropská komise Evropský mechanismus směnných kurzů II Evropská unie Hrubý domácí produkt Institut výzkumu malých a středních podniků Informační technologie Ministerstvo financí Maďarská národní banka Ministerstvo průmyslu a obchodu Polská národní banka Slovenská národní banka Public relations Standardní mezinárodní obchodní klasifikace Střední a malé podniky Slovenská republika Statistický úřad Slovenské republiky

OBSAH

Obsah 1

Úvod a cíl práce

9

1.1

Úvod .............................................................................................................. 9

1.2

Cíl práce ....................................................................................................... 11

2

Metodologie

13

3

Euro v České republice v současnosti

16

3.1

Vstup ČR do Evropské unie ....................................................................... 16

3.2

Dopady členství v EU ................................................................................. 17

3.2.1

Otevřenost hranic, možnost pracovat a studovat v zemích EU ..... 17

3.2.2

Vývoj hrubého domácího produktu ................................................. 18

3.2.3

Vývoj zahraničního obchodu............................................................. 21

3.2.4

Obavy z růstu cen ............................................................................... 22

3.3

Poznatky se zaváděním eura v zemích EU v letech 2007 - 2011 ............. 23

3.3.1 3.4

Společná doporučení států přijímajících euro v letech 2001 - 2009 ........ 28

3.5

Rozšiřování eurozóny................................................................................. 30

3.5.1 3.6

Přistoupení ČR k eurozóně ................................................................ 32

Příprava na zavedení eura v podnikatelském sektoru ............................ 35

3.6.1 4

Komparace ČR a Slovenska ............................................................... 25

Dopady zavedení eura ....................................................................... 36

Dopad zavedení eura na podnikový sektor

39

4.1

Hlavní dopady zavedení eura ................................................................... 39

4.2

Charakteristika českého podnikového sektoru ........................................ 40

4.2.1

Podíl podnikatelského sektoru na zahraničním obchodě ............... 41

4.2.2

Vliv struktury podnikatelského prostředí při zavádění eura ......... 43

4.3

Přímé výhody ze zavedení eura pro podnikový sektor .......................... 45

6

OBSAH

4.3.1

Odstranění transakčních nákladů při eurových transakcích .......... 45

4.3.2

Eliminace transakčních nákladů v administrativě .......................... 47

4.3.3

Odstranění kurzového rizika ............................................................. 47

4.3.4

Vyšší transparentnost cen .................................................................. 50

4.3.5

Lepší přístup na kapitálové trhy eurozóny ...................................... 50

4.3.6

Úspora nákladů zahraničního platebního styku ............................. 51

4.4

4.4.1

Růst zahraničního obchodu ............................................................... 52

4.4.2

Stabilní měna pro podnikatelská rozhodnutí................................... 53

4.4.3

Příliv zahraničních investic ................................................................ 54

4.4.4

Snížení nákladů na financování podniku ......................................... 54

4.5

5

Nepřímé výhody ze zavedení eura pro podnikový sektor ..................... 51

Náklady zavedení eura pro podnikový sektor ........................................ 55

4.5.1

Náklady na software a informační systémy ..................................... 56

4.5.2

Duální ocenění .................................................................................... 56

4.5.3

Náklady na informační kampaň ....................................................... 57

4.5.4

Náklady na zabezpečení hotovosti ................................................... 58

Kvantifikace přínosů a nákladů zavedení eura 5.1

59

Přínosy ......................................................................................................... 59

5.1.1

Snížení transakčních nákladů ............................................................ 59

5.1.2

Odbourání kurzového rizika ............................................................. 61

5.1.3

Ostatní přínosy ................................................................................... 63

5.1.4

Shrnutí kvantifikace přínosů ............................................................. 63

5.2

Náklady ....................................................................................................... 64

5.2.1

IT náklady ........................................................................................... 65

5.2.2

Shrnutí kvantifikace nákladů ............................................................ 67

5.3

Shrnutí přínosů a nákladů pro podnikový sektor ................................... 67

5.4

Dopad zavedení eura na vybrané podnikové sektory............................. 68

5.4.1

Dopad zavedení eura na malé a střední podniky ............................ 72

7

OBSAH

5.5

Hlavní zjištění a doporučení ...................................................................... 73

6

Diskuze

76

7

Závěr

80

8

Citovaná literatura

85

9

Seznam tabulek, obrázků, boxů a příloh

91

10

Přílohy

93

8

ÚVOD A CÍL PRÁCE

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Česká republika se zavázala vstupem do Evropské unie, stejně jako ostatní členské země, zavést společnou měnu euro. Uplatnění doložky o neúčasti v měnové unii či jiné podobné výjimky nelze do budoucna uplatňovat, jak uvádí např. Rozmahel (2010). Výše zmíněnou doložku uplatnilo Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Dánsko. Členské země, které mají zájem vstoupit do eurozóny, musí dosáhnout požadovaného stavu připravenosti ekonomiky. Připravenost ekonomiky se hodnotí na základě tzv. Maastrichtských kritérií, respektive kritérií nominální konvergence. Splnění těchto kritérií je velmi důležité, aby nebyla ohrožena stabilita společné měny euro a aby nebyl narušen ekonomický vývoj eurozóny. Maastrichtských kritérií je celkem pět, Rozmahel (2010) je rozlišuje na tři měnová a dvě fiskální kritéria. Kromě výše zmíněných povinných vstupních kritérií musí vlády, centrální banky, národní i nadnárodní instituce veřejné správy, komerční i akademičtí ekonomové členských i kandidátských zemí provádět i další testy sladěnosti a připravenosti ekonomik přijmout společnou měnu. Výsledky testů a aktuální plnění Maastrichtských kritérií pak slouží jako podklad pro diskuzi o vhodném načasování zavedení eura. Jako další argumenty pro diskusi k zavedení eura lze označit očekávané dopady na ekonomický růst země, vliv na zahraniční obchod, ale samozřejmě také na podniky a obyvatelstvo. Česká republika v současnosti nemá stanoven závazný termín přijetí eura. Otázka stanovení termínu přijetí eura v České republice bude podmíněna aktuálním stavem ekonomiky (MF, ČNB, 2012). Tato situace bez plánovaného data vstupu země do eurozóny vyvolává dlouhodobou diskuzi o přínosech a nákladech v souvislosti se zavedením společné měny euro. Uvedená diskuse byla ještě intenzivnější po propuknutí globální hospodářské krize. Důvodem byl stav ekonomik některých slabších členů eurozóny, především Řecka, Irska nebo Portugalska, a tím vyvstala aktuální otázka, zda je projekt euro vůbec udržitelný. Prozatím to nevypadá, že by aktuální podmínky vytvořily předpoklady pro brzký termín zavedení eura v ČR. Vláda České republiky je ochotná připravit podmínky pro přijetí eura pouze v případě, že se eurozóna bude vyvíjet jako smysluplný projekt. V současné době proto přijetí eura nezávisí pouze na nezbytných reformách, ale značně i na tom, jak se eurozóna vyrovná se současnými hrozbami. 9

ÚVOD A CÍL PRÁCE

Problémem zůstává, že se ekonomové stále nemohou shodnout na tom, zda společná měna bude ve větší míře přínosem pro jednotlivé účastníky ekonomického cyklu nebo jestli naopak povede ke zpomalení ekonomického růstu a v souvislosti s tím i k poklesu bohatství. Proto je potřeba stále přicházet s novými poznatky a pohledy na dané téma. V minulosti se problematikou přechodu zemí na novou měnu zabývala řada studií, v případě České republiky například vládní dokument „Národní plán zavedení eura v České republice“ (MF, 2010), konkrétně jeho druhá část „Konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech“. V současnosti jsou přípravy na zavedení eura spíše v útlumu a vláda ČR vyčkává, jaký bude další vývoj v eurozóně. V okamžiku, kdy se Česká republika rozhodne vstoupit do eurozóny, bude Národní plán zavedení eura zaktualizován a rozšířen o bližší informace pro jednotlivé sektory. Na jednotlivé dopady se zaměřuje „Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku České republiky“ (Lacina, 2007), která byla zhotovena Výzkumným centrem Provozně ekonomické fakulty při MENDELU v Brně dle zadání Ministerstva financí České republiky. Předkládaná diplomová práce se zaměří na podnikový sektor a analýzu možných dopadů přijetí eura pro podnikatelské subjekty. Je nutné vymezit hlavní přínosy a náklady společné evropské měny a upozornit na příležitosti, které euro nabízí, stejně jako na možná rizika. Jisté je, že na případné zavedení eura se musí podnikatelé dobře připravit. Podniky budou muset provést řadu příprav, opatření a povinností, které vyplývají ze zavedení eura. Mezi těmito přípravami je velký prostor pro technické přípravy, jako jsou změny v účetnictví a daních, dopad zavedení eura na podnikatelské smluvní akty, převedení informačních systémů na euro, příprava registračních pokladen na duální označování cen, předzásobení eurovou hotovostí, vliv eura na cenovou politiku firmy a na marketing a v neposlední řadě také školení zaměstnanců. Podle průzkumu Hospodářské komory České republiky (2011) jsou firmy ve většině proti přijetí eura. Jedná se zejména o malé a střední podniky, které se obávají vývoje situace v eurozóně. Jak uvádí prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel, považují firmy korunu a náš monetární trh za stabilní jednotky, které se v dobách nejistoty osvědčily, a proto je lepší se jich v časech nestability držet. A to i v případě vyšších nákladů na měnové operace a o trochu vyššího rizika měnových výkyvů. Odlišný postoj zaujímají velké firmy, které jsou ekonomicky více provázané s eurozónou. Přesto většina z nich zastává názor, že by k zavedení eura mělo dojít až v horizontu pěti a více let. Do průzkumu bylo zapojeno 906 firem, z toho s přijetím eura nesouhlasí 55% firem. Souhlasné stanovisko projevilo v rámci průzkumu 31% firem. Z velkých firem souhlasí s přijetím eura 48%, z malých firem je to pouze 26%. V rámci odvětví ekonomi10

ÚVOD A CÍL PRÁCE

ky by zavedení eura uvítala především oblast strojírenství, zcela opačný postoj je ve stavebnictví a obchodě. Průzkum rovněž dokládá, že současná krize eurozóny zásadně ovlivnila názor firem k přijetí eura. Mnoho z podniků od přijetí eura odrazuje vleklá krize, ve které koruna optimálně reagovala a byla oporou pro export. Pokud se podnikům podaří sdělit, jaký konkrétní ekonomický přínos pro ně bude euro znamenat, bude jistě zájem o zavedení společné měny větší. Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává, jak se zavedení eura promítne do nákladů a přínosů firem? Můžeme proto formulovat hypotézu, že přijetí eura bude mít pozitivní dopad na ekonomickou situaci podnikatelských subjektů a tento přínos bude významný.

1.2 Cíl práce Cílem diplomové práce je odpovědět na otázku, jak se bude vyvíjet situace podnikového sektoru v případě vstupu České republiky do eurozóny a přijetí společné měny euro, a to především z pohledu dopadů na podnikovou sféru. Nevýhodou vstupu do eurozóny je zejména ztráta vlastní národní měnové politiky a s tím spojená ztráta možnosti ovlivňovat domácí úrokové sazby a řídit měnový kurz. Podniky mohou mít obavu z rizika zvýšení inflace a musí počítat s dodatečnými náklady na zavedení eura. Tyto veličiny mohou značně ovlivnit postoj podnikatelských subjektů k zavedení společné měny euro. Práce by proto měla poskytnout informace o významu měny euro, o možném fungování jednotné měny v České republice a zejména zhodnotí připravenost a důsledky pro podnikovou sféru v České republice. Dopady na podnikatelské subjekty mohou být z hlediska času jednorázové, trvalé nebo okamžité a z hlediska toho, zda jsou bezprostředně spojeny se zavedením společné měny, pak rozlišujeme přímé a nepřímé dopady. Práce by měla poskytnout ucelený obraz o možných přínosech a nákladech plynoucích z členství v eurozóně. Se znalostí základních přínosů a nákladů provedeme analýzu domácího podnikového sektoru se zaměřením na faktory, které hlavní přínosy a náklady ovlivňují. Následně se zaměříme na nejvýznamnější oblasti podnikání, pro které bude přijetí eura vnímáno pozitivně a pro srovnání i některá z odvětví podnikání, která vnímají euro negativně. Pomocí zjištěných skutečností popíšeme mechanizmus dopadu jednotlivých nákladů a přínosů na stanovené sektory podnikání a hlavní přínosy a náklady se pokusíme kvantifikovat. Protože kvantifikace je na úrovni podnikového sektoru obtížná, budeme využívat údaje ze zemí, které již euro přijali nebo se na přijetí v nejbližší době chystají.

11

ÚVOD A CÍL PRÁCE

Přínosem práce bude rovněž komparace s výsledky studií zabývajících se problematikou dopadu zavedení eura na podnikatelský sektor v zemích, které již euro používají. Pro srovnání bude užito především studie „Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodástvo“ (NBS, 2006a). Diplomová práce bude koncipována jako analytická a komparativní studie, která naváže na dostupnou literaturu zabývající se tímto tématem, pokusí se ji obohatit o aktuálnější data a detailnější popis jednotlivých dopadů na podnikatelskou sféru. V závěru bude vypracována diskuze nad získanými výsledky. Tyto výsledky mohou posloužit jako argument pro zavedení společné měny z hlediska podnikového sektoru, nebo naopak mohou posílit negativní přístup podnikové sféry k zavedení nové společné měny euro.

12

METODOLOGIE

2 Metodologie Při zpracování diplomové práce je využito metod a metodických postupů, které odpovídají povaze řešených problémů. S ohledem na vytyčený cíl práce je využito především následujících metod. Diplomová práce je rozdělena na dvě části. V první části zhodnotíme očekávání ohledně vstupu do Evropské unie, a zda byla tato očekávání naplněna (König, 2006). Pomocí metody analýzy se pokusíme definovat dopady členství s využitím statistických údajů z Českého statistického úřadu a Eurostatu. Další část kapitoly je věnována zkušenostem zemí Evropské unie, které zaváděly euro mezi roky 2007 - 2011. Jedná se o Slovinsko, Kypr, Maltu, Slovensko a Estonsko. Vysvětlíme si dosavadní zkušenosti a specifika při zavádění eura v těchto státech. Z jejich poznatků můžeme odvodit určitý průběh, který se nevyhne ani České republice. Především nás bude zajímat Slovensko, kde si na základě komparace dvou ekonomik ukážeme podobný vývoj v obou státech a tedy možnost dalšího relevantního srovnání závěrů z podobných prací. Pro srovnání bude možné využít např. studie „Did nominal exchange rate flexibility matter during the global recession? A Czech and Slovak case study“ (Jevčák, 2011) nebo studie „Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo“ (NBS, 2006a). V podkapitole 3.4 se zaměříme především na státy, které zavedly euro mezi roky 2001 - 2009. Přiblížíme si přínosy, se kterými státy při zavádění eura počítaly a pokusíme se zjistit, zda byla tato očekávání naplněna. Pro vyhodnocení vývoje využijeme například publikace od Rose (2000) nebo Baldwina (2008). V další části vyhodnotíme problematiku rozšiřování eurozóny a následně se zaměříme na přistoupení České republiky k eurozóně, především z pohledu Ministerstva financí a České národní banky. Stručně je zde popsán současný stav, včetně nejistoty ohledně načasování přijetí eura v ČR. Pro vyhodnocení současného stavu se jako ideální jeví dokumenty „Národní plán zavedení eura v České republice“ (MF, 2010), dále „Strategie přistoupení České republiky k eurozóně“ (MF, 2007) a „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou“ (MF, ČNB, 2011). Diplomová práce bude zaměřena především na problematiku přijetí eura z hlediska podnikatelského sektoru. V podkapitole 3.6 je zobrazena definice přínosů a nákladů souvisejících s přijetím jednotné měny pro podnikatelský sektor. Pro výběr uvedených přínosů a nákladů je využito především příspěvků Königa (2007, 2010), De Grauwe (2009) a Národního plánu zavedení eura 13

METODOLOGIE

v České republice (2007). Ze zjištěných přínosů a nákladů můžeme analyzovat určité úvahy, které bude možné později v práci vyvrátit či potvrdit. Druhá část práce začíná kapitolou 4, kde si vymezíme hlavní dopady na podnikovou sféru vyplývající ze zavedení eura. Může se jednat o výhody, respektive přínosy nebo o náklady související s přijetím eura. Na základě kvalitativní analýzy popíšeme mechanizmus dopadu jednotlivých nákladů a přínosů na český podnikatelský sektor. V podkapitole 4.2 se zaměříme na charakteristiku českého podnikového sektoru. Nejprve se zaměříme na organizační strukturu národního hospodářství podle právních norem a dle velikosti subjektů. Podnikový sektor bude rozčleněn na jednotlivá odvětví a zjistíme podíl jejich výskytu v České republice. Největší přínosy ze zavedení eura budou pravděpodobně v rámci zahraničního obchodu, proto si dále rozebereme otevřenost české ekonomiky a výsledky zahraničního obchodu. Zaměříme se také na podíl daných oblastí na HDP a vývozu. Potřebná data budou využita ze statistik ČSÚ a Ministerstva průmyslu a obchodu. V následujících podkapitolách se bude práce zabývat odvozením konkrétních dopadů zavedení eura na podnikový sektor a analýzu toho, zda se bude jednat o náklad či přínos. Při analýze bude nutné rozebrat jednotlivé faktory i z časového hlediska, např. zda budou dočasného či trvalého charakteru, přímé nebo nepřímé, apod. Nejprve uvedeme přímé výhody ze zavedení eura a popíšeme mechanismus jejich působení, včetně časového hlediska. Důležitým aspektem bude vyhodnocení dopadů dle velikosti a otevřenosti podniku vzhledem ke zbytku eurozóny. Dále budeme vyházet z předpokladu, že přímé výhody nastanou dle očekávání a popíšeme nepřímé výhody ze zavedení eura. Jejich výskyt není možné přesně odhadnout, protože jejich výše je závislá na dalších okolnostech. V poslední části čtvrté kapitoly si uvedeme náklady, které budou muset podniky vynaložit při zavádění eura. Jednotlivé náklady si blíže vysvětlíme a uvedeme jejich dopady na podnikání. Jedná se především o náklady jednorázové. Rozsah nákladů bude závislý na velikosti podniku a typu odvětví. Pro identifikaci přínosů a nákladů využijeme především studii „Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo“ (NBS, 2006a), „Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR“ (Lacina, 2007) a „Národní plán zavedení eura v České republice“ (MF, 2010). V 5. kapitole se prostřednictvím kvantitativní analýzy hlavní přínosy a náklady kvantifikují. Pro odhad přínosů a nákladů neexistuje spolehlivá obecná metoda. To ztěžuje i skutečnost, že prozatím není jasné, kdy v České republice dojde k zavedení eura. Při kvantifikaci proto budeme vycházet z dostupných publikací, např. „Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodár14

METODOLOGIE

stvo“ (NBS, 2006a), „Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR“ (Lacina, 2007), „Studie sladěnosti“ (MF, ČNB, 2010) a z údajů statistických úřadů (ČSÚ, Eurostat, ŠÚ SR). Vzhledem k tomu, že datum přijetí eura není přesně stanoveno, je nutné kvantifikovat veličiny k určitému roku. Tímto rokem zvolíme rok 2011, aby byly k dispozici všechny požadované ukazatele. Daný rok zvolíme především proto, že není známo přesné datum přijetí eura, odhad parametrů pro další roky by byl problematický a v současnosti lze stále hovořit o probíhající ekonomické krizi, která způsobuje značnou nejistotu ohledně eurozóny. Pokud bychom se hodnoty pokusili odhadnout do budoucnosti (po roce 2012), mohlo by dojít k chybě odhadu. Analýzou pro rok 2011 se navíc zbavíme nutnosti přepočítávat jednotlivé složky přínosů a nákladů do budoucích hodnot. V podkapitole 5.4 se zaměříme na dopad zavedení eura u konkrétních podnikových sektorů. Pro zhodnocení zvolíme několik hlavních odvětví, např. zpracovatelský průmysl, zemědělství, stavebnictví a obchod. Za jednotlivá odvětví si přiblížíme specifika, která v daném sektoru zavedení eura ovlivní a vyjmenujeme si jednotlivé přínosy a náklady typické pro daný sektor i celkový vliv na odvětví. Zmíníme i problematiku malých a středních podniků, protože těch je v české ekonomice velké množství a ze zavedení eura mají ve velké míře větší obavy než velké podniky a korporace. Na závěr kapitoly si připomeneme současnou situaci v České republice vzhledem k plnění podmínek pro vstup do eurozóny. Zhodnotíme uvedená kritéria vzhledem k současné situaci v české ekonomice a probíhající hospodářské a dluhové krizi. S ohledem na výsledky empirické analýzy budou přednesena doporučení jak pro management podniků, tak pro tvůrce hospodářské politiky. V kapitole 6 bude provedena diskuse nad získanými výsledky. Práce vyhodnotí celkový dopad pro podnikový sektor, budou posouzeny předpoklady, použitá metodika a výsledky se porovnají se studiemi zabývajícími se podobnými tématy. S využitím metody dedukce na základě provedeného výzkumu využijeme dostatečné množství argumentů k přijetí nebo odmítnutí stanovené hypotézy a vyjádříme se k hlavnímu řešenému problému. Sedmá kapitola obsahuje závěrečné shrnutí a zhodnocení zjištěných dopadů na podnikatelský sektor po zavedení eura. Z výsledků práce jsou v závěrečné části vyvozeny závěry týkající se podnikatelských subjektů. Následuje seznam použité literatury a přílohová část práce.

15

EURO V ČESKÉ REPUBLICE V SOUČASNOSTI

3 Euro v České republice v současnosti Česká republika přistoupila k Evropské unii 1.5.2004. Tímto krokem se automaticky stala účastníkem třetí fáze Hospodářské a měnové unie a získala status členské země s dočasnou výjimkou pro zavedení eura. Výjimka je stanovena dle Aktu o podmínkách přistoupení ČR a dalších devíti zemí a o úpravách smluv, na nichž je založena EU. Ve výše uvedeném aktu je stanoveno, že Česká republika se na základě dočasné výjimky na zavedení eura zavázala stát se členem eurozóny dříve či později, a to v závislosti na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Přesný časový okamžik pro zavedení eura není evropskou legislativou explicitně vymezen, ale stát by měl ekonomiku vést směrem k plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a ekonomické sladěnosti se zbytkem eurozóny. To, zda země plní podmínky pro zavedení eura, je vyhodnocováno na základě Smlouvy o fungování Evropské unie. Konečné rozhodnutí o splnění podmínek je učiněno na úrovni Rady EU. Pokud má země vyjednanou dočasnou výjimku, přistupuje k přijetí eura na základě vlastní strategie (ČNB, 2010). To je odlišnost od původních dvanácti zemí, které zakládaly eurozónu a euro přijímaly koordinovaně. Země, které euro zavést nemusí, si tuto výjimku prosadily při vyjednávání Maastrichtské smlouvy. Na tzv. vyvazovací doložku se mohou odvolávat pouze dva státy, Velká Británie a Dánsko. Ostatní tehdejší členové o vyvazovací doložku neusilovali a nové členské země EU vyvazovací doložku již nemají možnost vyjednat, protože uzavřená přístupová dohoda zavazuje k převzetí veškeré evropské legislativy.

3.1 Vstup ČR do Evropské unie Jakýkoliv stát musí před vstupem do Evropské unie splňovat tzv. kodaňská kritéria, která byla zveřejněna v říjnu roku 1993 na zasedání Evropské rady v Kodani. Bylo stanoveno, že ke vstupu dojde v okamžiku, kdy země dokáží přijmout povinnosti spojené se členstvím, budou splňovat ekonomické a politické podmínky a získají dostatečnou administrativní a soudní kapacitu (Euroskop, 2011). Jednotlivé podmínky König (2006) definoval následovně: a) stabilní demokratický institucionální systém, který je schopen zajistit nadvládu práva a ochranu lidských práv;

16


b) existence fungující tržní ekonomiky, která se dokáže vypořádat s konkurenčními tlaky; c) začlenění legislativy ES do národní legislativy a ztotožnění se s cíli politické, hospodářské a měnové unie. Česká republika podala žádost o členství v EU 17.1.1996 prostřednictvím předsedy české vlády Václava Klause. Proces přistupování byl oficiálně zahájen 31.3.1998, tzn. započala jednání o podmínkách členství. Proces přípravy na členství byl průběžně monitorován Evropskou komisí, která každoročně vydávala Pravidelné zprávy o pokroku kandidátských zemí v přípravách na členství v EU. Předvstupní proces byl ukončen na zasedání Evropské rady ve dnech 12.13.12.2002 v Kodani. Zde byly uzavřeny všechny vyjednávací kapitoly, včetně přechodných období. K samotnému podpisu smlouvy došlo 16.4.2003 v Aténách, v platnost vstoupila 1.5.2004 (Euroskop 2011; König 2006).

3.2 Dopady členství v EU Pro vyhodnocení jednotlivých nadějí a obav využijeme průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Toto šetření bylo provedeno v květnu roku 2003 a AV ČR se mimo jiné zaměřila na otázku: „Jaké hlavní výhody a nevýhody by podle Vašeho názoru měl pro ČR mít vstup do EU? Uveďte, prosím, tři nejdůležitější výhody a nevýhody vstupu.“ Za jednoznačnou výhodu respondenti označili otevření hranic a volný pohyb (56%), dalšími důležitými výhodami byly uvedeny např. možnost pracovat v zemích EU (35%), možnost studovat v EU (24%), ekonomický přínos ve smyslu růstu HDP a zahraničních investic (20%), otevření evropského trhu, volný pohyb zboží a kapitálu (15%) a další. Společnou měnu euro uvedlo jako výhodu 12% respondentů. Jako nejvýznamnější nevýhodu uvedli občané České republiky zdražování a vysoké ceny v rámci unie (53%), dále obavu z konkurence, protože EU považují za ekonomicky příliš silnou (26%), pokles životní úrovně (24%) a ztráta národní suverenity (20%). Zavedení eura jako nevýhodu spatřovala 3% respondentů (CVVM, 2003). Některé z uvedených dopadů si dále rozebereme podrobněji. 3.2.1 Otevřenost hranic, možnost pracovat a studovat v zemích EU Uvažujeme-li otevřenost hranic z hlediska volného pohybu zboží, pak vstupem do EU skutečně došlo ke zrušení celních kontrol na hranicích nových a původních členských států. Podle Königa (2006) volný pohyb zboží ocení

17


především firmy, kterým se tímto krokem snížila administrativní zátěž spojená se zahraničním obchodem. Naopak negativně mohou vnímat otevření hranic řidiči na našich dálnicích. Jak vyplývá z tiskové zprávy Ministerstva dopravy ČR (2004) došlo po zrušení kontrol k významnému navýšení kamionové dopravy. Podle statistik se provoz v roce 2004 zvýšil až o 50% a do budoucna se další nárůst očekával. Ministerstvo proto začalo v té době uvažovat o zavedení elektronického mýtného. Pro většinu obyvatel je ale zajímavější volný pohyb osob, který je jednou ze čtyř základních svobod v rámci vnitřního trhu a je garantován článkem 39 Smlouvy o Evropských společenstvích. Při rozšiřování EU původní členské státy vyjádřily obavu z masivního přílivu žadatelů o práci a bylo jim proto umožněno zavést přechodná omezení v oblasti pracovní mobility, která jsou zakotvena v Aktu o podmínkách přistoupení. Omezení volného pohybu pracovních sil může trvat až 7 let a je rozděleno na kratší časové úseky dle schématu 2+3+2. Čeští uchazeči o zaměstnání proto museli ve všech zemích bývalé Patnáctky, kromě Irska, Švédska a Spojeného království, žádat o pracovní povolení. Po skončení první přechodné dvouleté lhůty v roce 2006 upustily od dalšího omezení Finsko, Portugalsko, Řecko a Španělsko. Částečně otevřely trhy některým profesím Francie a Belgie. Následně ukončila omezení ještě Itálie. Do roku 2009 postupně otevíraly trhy Belgie, Dánsko, Francie, Lucembursko a Nizozemí. Pouze Německo a Rakousko si zachovaly uzavřené trhy až po nejzazší možnou mez, tedy do roku 2011 (Euractiv, 2006). Dalším aspektem volného pohybu osob je možnost volně překračovat hranice členských států. Nové členské státy včetně ČR byly opět v nevýhodě oproti původní EU-15. Do těchto zemí jsme stále nemohli jezdit bez kontrol na našich hranicích, i když již nebyl nutný cestovní pas, ale postačil občanský průkaz. Opravdu volný pohyb osob nastal po zavedení Schengenského systému ochrany vnějších hranic nových členských států. Česká republika se stala součástí Schengenu 21.12.2007. 3.2.2 Vývoj hrubého domácího produktu Osm let členství v Evropské unii nabízí možnost zhodnocení dopadů na hospodářství země. Z Českého statistického úřadu využijeme několik statistických údajů týkajících se vývoje naší ekonomiky. Nejprve se zaměříme na vývoj hrubého domácího produktu v běžných cenách. Graf na obr. 1 nám ukazuje, že HDP až do roku 2008 nepřetržitě roste, v roce 2009 dochází k poklesu oproti předchozímu roku, stejně jako v roce 2010. Před vstupem do Evropské unie, v roce 2003, vyprodukovalo naše hospodářství 2 688,1 miliard Kč. V prvním

18


roce našeho členství, rok 2004, to bylo 2 929,2 miliard Kč. Graf lze vyhodnotit ze dvou pohledů. Prvním z nich je skeptický postoj, který vychází z toho, že vláda slibovala růst ekonomiky a přitom rostla přibližně stejně rychle jako před vstupem, kromě období po roce 2008. Proto nebylo nutné do Evropské unie vstupovat. Druhý pohled je optimistický, který říká, že přírůstek po vstupu do Unie je větší, než v předchozích letech a z toho vyplývá posílení hospodářství. Lze říci, že z grafu vyčteme pouze to, že hrubý domácí produkt v běžných cenách dlouhodobě stoupá (König, 2006). Pokles, který nastal po roce 2008, bude pravděpodobně spojen s propuknutím světové finanční krize, následované dluhovou krizí zemí eurozóny.

Obr. 1

Vývoj absolutní hodnoty HDP v běžných cenách, mld. Kč; zdroj ČSÚ (2012)

V dalším grafu se zaměříme na procentické změny vývoje HDP, a to ve vztahu k vývoji tohoto ukazatele v předchozím roce. Relativní vyjádření vývoje HDP vidíme v grafu zobrazeném na obr. 2. Z grafu je patrné, že ačkoliv např. reálně ekonomika rostla, tempo růstu se mohlo snížit. Opět můžeme na hodnoty relativního vyjádření HDP pohlížet ze dvou pohledů vůči vstupu ČR do Evropské unie. Dle Königa (2006) může euroskeptik uvést, že v roce vstupu do EU nebyl přírůstek HDP tak výrazný jako v předešlém roce, což může být důsledkem legislativní regulace v rámci EU. Eurooptimista by nejspíše uvedl, že se naše

19


hospodářství zvedá a dosahuje slušné úrovně růstu po vstupu do EU. Obě hodnocení jsou ovšem velmi zjednodušená, na vývoji HDP se podílí celá řada jiných faktorů, nejen začlenění do EU.

Obr. 2

Relativní vyjádření vývoje HDP v procentech; zdroj: ČSÚ (2012)

V letech 1997 a 1998 sledujeme pokles HDP a v letech 2001 a 2002 určité zpomalení růstu, po té v roce 2003 nabral český HDP výrazně růstový směr, který vyvrcholil v roce 2006. Za hlavní zdroj růstu byly od roku 2003 považovány zejména zahraniční investice spojené se vstupem naší země do Evropské unie, čímž se výrazně zvýšila naše atraktivita pro zahraniční investory. Postupně se rozvíjela i spotřebitelská poptávka díky rostoucím platům, snižující se nezaměstnanosti či mírné inflaci. Růstu HDP značně pomohla i průmyslová výroba, zejména produkce automobilů, elektroniky či dopravních zařízení (Finance, 2008). Po roce 2006 můžeme v grafu vidět, že v relativním vyjádření dochází k poklesu tempa růstu HDP. Reálně dosáhl hrubý domácí produkt vrcholu v roce 2008. Oslabování národního hospodářství ČR započaté v roce 2007 pokračovalo i v roce 2008 značným zpomalením ekonomického růstu a v roce 2009 přešlo dokonce do stavu ekonomické deprese. Ta je charakteristická nízkým objemem produkce, růstem nezaměstnanosti, zvýšeným nevyužíváním výrobních kapacit a snížením produktivity výrobních faktorů. K růstu HDP v roce 2010 přispěly zhruba shodně čistý vývoz a tvorba hrubého kapitálu. Významný vliv

20


na růst ekonomiky měl i přírůstek zásob. Rok 2011 byl charakteristický sestupnou tendencí, ale tento vývoj korespondoval s vývojem v Evropě. Významný vliv na útlum hospodářství v ČR měly především domácí podmínky (ČSÚ, 2009a; 2010a). Dluhová krize, která zasáhla Evropu, USA i Japonsko, přinesla nutnost omezování výdajů z veřejných rozpočtů a přinutila veřejný i soukromý sektor ke snižování výdajů. Státní rozpočty proto hledají nové zdroje svých příjmů. Důsledkem vytváření úspor bylo zpomalení hospodářského růstu, což bude pravděpodobně pokračovat i několik dalších let. 3.2.3 Vývoj zahraničního obchodu Další oblastí, která byla ovlivněna vstupem do Evropské unie, je zahraniční obchod.

Obr. 3

Vývoj vývozu zboží a služeb, procentní změny oproti předchozímu roku; zdroj: ČSÚ (2012)

Jak vidíme v grafu na obr. 3, v roce vstupu do Evropské unie došlo k významnému nárůstu vývozu zboží a služeb, který se udržoval i v následujících letech 2005-2007. Následný pokles v roce 2008 byl způsoben poklesem průmyslové produkce a to téměř ve všech odvětvích zpracovatelského průmyslu, značným oslabením vnější poptávky zejména ve druhé polovině roku vlivem nastupující světové finanční a ekonomické krize a nepříznivým vývojem směnných relací. V roce 2009 zaznamenal zahraniční obchod výrazný propad. Opět došlo k poklesu průmyslové produkce, byla slabá zahraniční i domácí poptávka. Pře-

21


devším propad ekonomik států EU a s tím spojený pokles investiční i spotřebitelské poptávky, měl nepříznivý dopad na zahraniční obchod v ČR. V roce 2010 začal zahraniční obchod opětovně růst, došlo k oživení světové ekonomiky a růstu průmyslové výroby. Domácí poptávka byla oproti tomu stále slabá. Oproti roku 2010 došlo v roce 2011 ke snížení zahraničního obchodu (ČSÚ, 2008a; 2009b; 2010b; 2011). Další z obav byla spojena s nepřipraveností českých firem na prostředí jednotného vnitřního trhu. Žádná vlna bankrotů českých podniků však nebyla ani rok po vstupu do EU zaznamenána (König, 2006). Naopak, zatímco rok před vstupem tvořil objem zahraničního obchodu ČR se členskými státy EU 89 miliard eur, o pět let později vzrostl na 149 miliard eur. Jednotný vnitřní trh je považován za jeden z největších úspěchů evropské integrace a jedním z jeho největších přínosů je, že umožňuje propojovat dříve národní ekonomiky a maximalizovat ekonomickou efektivnost. Obchod mezi zeměmi EU v období 1992 až 2011 vzrost z 12% na 22% HDP EU a vývoz ze zemí Evropské unie do zemí mimo Unii se rovněž výrazně zvýšil. Vnitřní trh EU dnes tvoří 83% českého vývozu a spotřebitelům přinesl širší nabídku zboží. Problémem je, že stále ještě existují překážky, se kterými se podnikatelé dennodenně setkávají. Hlavním důvodem je nejspíše stále odlišné podnikatelské prostředí ve 27 členských zemích EU. Například společnost Škoda Auto vidí největší problém v přemrštěné regulaci, která nepřiměřeně omezuje a svazuje evropský průmysl. Pro malé a střední podniky znamenal vnitřní trh zásadní snížení obchodních bariér a otevření bran do dalších zemí EU, současně ale přinesl i větší konkurenci. Firmy proto často museli změnit své řízení a soustředit se na inovace (Euractiv, 2012). 3.2.4 Obavy z růstu cen Před vstupem České republiky do Evropské unie byla cenová hladina v České republice nižší oproti zemím západní Evropy, panovaly proto obavy ze značného růstu cen. Podívejme se proto na hodnocení vývoje míry inflace prostřednictvím hodnot zveřejněných Českým statistickým úřadem. V grafu na obr. 4 vidíme jednotlivé hodnoty míry inflace. Průměrná meziroční míra inflace v roce 2004 dosáhla 2,8%, což bylo o 2,7% více než v roce předešlém. Ale jelikož v roce 2003 byla inflace téměř nulová, jednalo se spíše o návrat k normálu. Výši inflace v roce 2004 ovlivnilo zejména zvýšení DPH a spotřebních daní od ledna a oboustranné změny DPH u služeb a zboží od května 2004. Změnu DPH směrem nahoru zaznamenali především provozovatelé stravovacích zařízení a ostatních služeb. Naopak snížení DPH se projevilo v cenách elek-

22


třiny, zemního plynu a veřejných telekomunikačních služeb. V souhrnu existují ve spotřebním koši položky, které po vstupu do EU výrazně zdražily (cukr, pekárenské výrobky a obiloviny, telekomunikační služby), ale existují i položky, u kterých ke zdražení nedošlo. Jak uvedl Český statistický úřad, uvedená dílčí zdražení nevedla k celkovému cenovému nárůstu. V ostatních letech se inflace vyvíjí v obdobných hodnotách. Výjimkou je ovšem rok 2008, kdy míra inflace dosáhla 6,3%. Jedná se o nejvyšší průměrnou roční míru inflace za posledních deset let. Rostoucí míru inflace ovlivnil zejména vzestup cen potravin, zvýšení sazby DPH z 5% na 9% u některého zboží a služeb, zvýšení spotřební daně u tabákových výrobků, zvýšení cen energií, regulovaného nájemného a zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví. K poklesu míry inflace v roce 2009 na hodnotu 1% měla za následek především vysoká cenová základna z roku 2008, což vedlo ke zpomalování meziročního cenového růstu nebo dokonce až k cenovému poklesu u některých oddílů spotřebního koše (ČSÚ, 2009a; 2010a; 2011a).

Obr. 4 (2012)

Vývoj inflace v období 1996 - 2011, procentní změna oproti předchozímu roku; zdroj: ČSÚ

3.3 Poznatky se zaváděním eura v zemích EU v letech 2007 - 2011 V předcházející kapitole jsme zhodnotili dopady vstupu do Evropské unie a vývoj makroekonomických ukazatelů České republiky před a po vstupu, včetně současného vývoje těchto ukazatelů. Podobně ovlivní ekonomiku země i vstup do eurozóny. Abychom se dále mohly zabývat dopady zavedení eura na podnikový sektor, zaměříme se nejprve na dosavadní zkušenosti stávajících zemí eurozóny při zavádění eura. 23


Euro je v současné době zavedeno již v 17 státech, posledním členem eurozóny se stalo Estonsko (od 1.1.2011). Vzhledem k tomu můžeme sledovat konkrétní kroky a opatření, které musely být v souvislosti se zavedením eura přijaty. Lze předpokládat, že vývoj v České republice bude velmi obdobný, jako příklad můžeme zvolit státy, které vstoupily do eurozóny v posledních letech. Jako první zmíníme Slovinsko, země, která vstoupila do eurozóny v roce 2007 a euro zavedla tzv. velkým třeskem. Tento scénář oproti tzv. madridskému scénáři, který uplatnily země zavádějící euro v první vlně, znamenal zavedení eura do bezhotovostního i hotovostního platebního styku ve stejném okamžiku. V případě Slovinska se ukázalo, že „velký třesk“ je spojen s nižšími náklady, ale klade větší nároky na přípravné práce. Hned první den po zavedení proběhla v euru polovina transakcí a průběhu deseti dnů se téměř 100% obchodů realizovalo v jednotné měně. Jak uvádí Hrstková (2007) je otázkou, zda je příklad Slovinska právě tím vzorem, který by ostatní země mohly následovat. Pozitivní je fakt, že euro zde fungovalo od první vteřiny, na druhou stranu se ale jedná o velmi malou zemi se specifickou historií a s výrazným vlivem státu na chod celé ekonomiky. Příčinou úspěchu eura je především dobrá komunikační strategie, která by mohla být uplatněna v každé zemi. O zavedení eura vláda rozhodla již v roce 2001 a od počátku byly všechny dokumenty vázající se k této události veřejné. Do procesu byly vtaženy i spotřebitelské organizace a proběhla dohoda se zástupci firem o růstu mezd. Uvedené dohody by ovšem byly pro větší země s menším vlivem státu těžko proveditelné. Důležitá byla i role kurzu měny, Slovinsko stabilizovalo tolar ve směnném mechanismu ERM II v polovině roku 2004. Duální označování cen v obchodech bylo již od března 2006, tedy ještě předtím, než Evropská komise vůbec schválila zavedení eura v zemi. Slovinsko je dále typické různými specifiky, proto by implementace obdobných opatření v jiné zemi nemusela přinést stejný úspěch. Jedná se o již výše zmíněný silný vliv státu na ekonomiku, malou velikost země, ale také blízkost dvou zemí eura - Itálie a Rakouska. Slovinci byli zvyklí jezdit na nákupy do zahraničí a také úspory měli v eurech, proto je nová měna tolik nepřekvapila. Obdobná situace panovala i mezi podnikovou sférou včetně malých a středních podniků. V roce 2008 zavedly euro dva státy, jednalo se o Kypr a Maltu. Jejich zkušenosti lze na Českou republiku aplikovat velmi omezeně. Je to dáno především geografickými a ekonomickými podmínkami, které uvedené země měly k dispozici před vstupem do eurozóny. Kypr i Malta využily při zavádění eura rovněž scénář velkého třesku. Vedle stejného scénáře lze najít řadu věcí, které ukazují, že proces zavedení eura má svá národní specifika a nelze bez rozmyslu aplikovat zkušenosti a užitečné poznatky jednoho státu na druhý. Například 24


oproti Slovinsku mělo na Kypru zavedení eura zprvu jen velmi nízkou podporu. Panovala zde také značná obava z růstu inflace po zavedení eura. Technické přípravy začaly v roce 2006, kdy bylo ustaveno institucionální zázemí, které mělo přípravu na zavedení eura koordinovat. Kampaň se snažila zapojit všechny dotčené subjekty pro bezproblémové zavedení eura. Zatímco Kypr využil pro přípravu zavedení eura již existující struktury, Malta vytvořila novou organizaci, která měla zemi připravit na zavedení eura. Zavedení eura na Maltě a Kypru proběhlo hladce a dokonce rychleji, než při zavádění eura v Řecku a Slovinsku. Vzhledem ke značnému podílu aktivního cestovního ruchu na HDP obou zemí bylo přijetí eura pro oba ostrovní státy považováno za velmi výhodné (Komise EU, 2008a). Dalším státem, který přistoupil k eurozóně v roce 2009, byla Slovenská republika. Přechod na euro zde proběhl, stejně jako v předchozích státech, podle scénáře tzv. velkého třesku. Pro splnění všech maastrichtských kritérií muselo Slovensko provést řadu nutných reforem, které dokázala slovenská vláda provést ve velmi krátkém časovém horizontu (Komise EU, 2009a). Národní plán zavedení eura z června 2005 předpokládal zavedení jednotné evropské měny k 1.1.2009 a tento termín byl naplněn. Přechod na euro proběhl hladce, ale ve srovnání s předchozími zeměmi si Slováci na euro zvykali pomaleji. Podle slovenské centrální banky nedošlo k neodůvodněnému zvyšování cen ani k jiným negativním dopadům. Slovenská republika se tedy jeví jako nejzajímavější příklad pro využití jejich zkušeností při přechodu na euro, které lze uplatnit i v České republice. Na komparaci těchto dvou států se zaměříme v další podkapitole. Posledním členem eurozóny se k 1.1.2011 stalo Estonsko. Přestože se Estonsko potýkalo s inflací, díky výrazným ekonomickým reformám se mu podařilo problém překonat a splnit všechna maastrichtská kritéria. Pro zhodnocení celkových dopadů eura ale Estonsko nevyužijeme, protože je členem eurozóny pouze krátkou dobu. 3.3.1 Komparace ČR a Slovenska Porovnání ekonomického vývoje v České a Slovenské republice dle Jevčáka (2011) sehrává důležitou roli v diskuzích o výhodách a rizicích společné evropské měny euro. Důvod můžeme spatřovat ve společných či velmi podobných trendech obou dvou ekonomik v době, kdy používaly svoji národní měnu, tedy v roce 2008. Komparace se Slovenskou republikou je zvolena z několika důvodů. Slovenská republika byla součástí Československa do roku 1993, je naším sousedním státem a také součástí střední Evropy. Existuje zde také podobný

25


historický a ekonomický vývoj. Důležité jsou především ekonomické ukazatele, které umožňují srovnání ekonomického vývoje v obou zemích v období, kdy ještě obě země používaly národní měnu. Jak ukazují vybrané ekonomické ukazatele v obr. 5, docházelo v uvedených letech k postupnému sbližování hodnot a vývoj v obou zemích byl velmi podobný.

Obr. 5

Ekonomické ukazatele ČR a SR; zdroj: Eurostat

Na konci roku 2008 bylo v České republice dle ČSÚ evidováno 2 552 149 podnikatelských subjektů a na Slovensku byl počet podnikatelských subjektů dle údajů ŠÚ SR 588 181. Pokud se dále podíváme na strukturu ekonomických subjektů v obou státech v obr. 6, je rozložení jednotlivých podniků podobné. Hodnoty v grafech jsou v relativním vyjádření, protože obě země mají jinou velikost. Rozdělení podniků vychází z legislativy EU a jednotlivé definice typů podniků se aktualizují podle hospodářského vývoje, počtu zaměstnanců a obratu podniku nebo celkové bilanční sumy. Detailní rozdělení malých a středních podniků je blíže uvedeno v tab. 1. Tab. 1

Definice podniků podle hospodářského vývoje a získaných praktických poučení

Typ podniku Mikropodniky Malé podniky Střední podniky

Počet zaměstnanců < 10 osob < 50 osob < 250 osob

Obrat podniku ≤ 2 miliony EUR ≤ 10 miliony EUR ≤ 50 miliony EUR

Celková roční bilanční suma ≤ 2 miliony EUR ≤ 10 miliony EUR ≤ 43 miliony EUR

Zdroj: Evropská komise, 2006

V obou státech největší procento z podnikatelských subjektů zaujímají živnostníci, v České republice je to 88,71% z celkového počtu podnikatelských subjektů a na Slovensku 71,1%. Většinu podnikatelských subjektů dále tvoří mikropod-

26


niky. V roce 2008 činil podíl mikropodniků v ČR přibližně 7,56% z celkového počtu podnikatelských subjektů a na Slovensku 22,09% z uvedeného množství podnikatelských subjektů. Malé a střední podniky tvoří necelá 4% v České republice, na Slovensku je to necelých 7%. Podíl velkých podniků nedosahuje v obou státech ani 1%. Jak uvádí studie vypracována pod vedením Národní banky Slovenské republiky (NBS, 2006a) je velikostní struktura podniků na Slovensku a v České republice porovnatelná s velikostní strukturou podniků v EU. Pouze podíl živnostníků a mikropodniků je v ČR a na Slovensku o něco vyšší a naopak podíl malých podniků zase nižší. Právě vysoký podíl mikropodniků je významný při zavádění eura, protože živnostníci a nejmenší podnikatelé potřebují dostat adekvátní informace, aby se mohli na zavedení eura dobře připravit.

Obr. 6 Velikostní struktura ekonomických subjektů v ČR a SR v roce 2008; zdroj: ČSÚ, ŠÚ SR, vlastní výpočty

Na níže uvedených obr. 7 a 8 je zobrazeno srovnání struktury dovozu a vývozu mezi Českou republikou a Slovenskem. Porovnání je uvedené v relativním vyjádření vzhledem k odlišným velikostem obou zemí a je provedeno podle rozdělení SITC1. Struktura dovozu a vývozu je u obou zemí obdobná, výjimku tvoří tržní výrobky tříděné především podle materiálu, u kterých je v ČR větší dovoz a menší vývoz oproti Slovensku. Další odlišnost sledujeme například u minerálních paliv a maziv, u kterých má Slovensko oproti ČR větší dovoz i vývoz.

1

SITC - je zkratkou z anglického výrazu Standard International Trade Classification (Standardní mezinárodní obchodní

klasifikace), která se používá k porovnání vývozu a dovozu země podle typu zboží, v rámci různých zemí a roků. Rozlišujeme deset skupin: 0 - potraviny a živá zvířata; 1 - nápoje a tabák; 2 - suroviny s výjimkou paliv; 3 - minerální paliva a maziva; 4 - živočišné a rostlinné oleje a tuky; 5 - chemikálie; 6 - tržní výrobky tříděné hlavně podle materiálu; 7 - stroje a dopravní prostředky; 8 - průmyslové spotřební zboží; 9 - komodity a předměty obchodu jinde nezatříděné.

27


Pokud shrneme výsledky SITC podle výše uvedených grafů, můžeme konstatovat, že struktura vývozu a dovozu obou zemí je obdobná.

Obr. 7

Struktura dovozu ČR a SR podle SITC v roce 2008; zdroj: ČSÚ, ŠÚ SR, vlastní výpočty

Obr. 8

Struktura vývozu ČR a SR podle SITC v roce 2008; zdroj: ČSÚ, ŠÚ SR, vlastní výpočty

Z výše uvedených údajů můžeme odvodit, že vývoj v České republice po zavedení eura bude obdobný vzhledem ke Slovensku.

3.4 Společná doporučení států přijímajících euro v letech 2001 - 2009 Evropská komise zveřejnila v roce 2008 nové doporučení, které má napomáhat těm členským zemím, které se připravují na zavedení eura. Toto doporučení vychází ze zkušeností se zaváděním eura v letech 2002 - 2008 a shrnuje poznatky na základě zkušeností těch zemí, jejichž scénář zavedení eura byl založen na tzv. velkém třesku, se kterým počítá i Národní plán zavedení eura v České republice. Hlavní principy, které z doporučení vycházejí, jsou následující. Bude nutné zajistit koordinaci zavedení eura na národní úrovni, jehož východiskem se stane zpracovaný národní plán přechodu na euro. Země by měla zavést právně závazné duální označování cen až poté, co bude Radou EU sta28


noven oficiální přepočítací koeficient. Významným bodem je zajištění vysoké informovanosti obyvatelstva o organizaci přechodu na euro a zároveň podpora rychlého přechodu na hotovostní euro. V neposlední řadě je nutné zmínit potřebu nástrojů proti neodůvodněnému zvyšování cen, které bývá často označováno jako jedna z největších obav před zavedením eura (Komise EU, 2008b). Výše zmíněné doporučení jsou vesměs zapracovány do vládou schváleného Národního plánu zavedení eura v ČR (MF, 2010). Se zavedením eura jsou často v první řadě uvažovány přínosy spojené s poklesem transakčních nákladů a eliminací kurzového rizika. Následné nové přímé zahraniční investice a zvýšení zahraničního obchodu by se v dlouhodobém horizontu promítly do rychlejšího hospodářského růstu, vyšší výkonnosti a konkurenceschopnosti celé ekonomiky. Publikované ex post analýzy naznačují, že očekávané přínosy se zatím neprojevily podle minulých předpokladů. Podíl zahraničního obchodu mezi zeměmi eurozóny se zvýšil na přibližně jednu třetinu HDP (z 26% HDP z roku 1998). Přičemž Rose (2000) původně pracoval až s trojnásobným zvýšením zahraničního obchodu. Na Slovensku předpokládal Šuster a kol. (NBS, 2006a) zvýšení zahraničního obchodu po zavedení eura dokonce o 50%. Baldwin (2008) připisuje euru pozitivní dopad na zahraniční obchod ve výši 5 až 15%. Vliv eura na zahraniční obchod se vyznačuje i značnými odvětvovými rozdíly. Flam a Nordstrom (2003) vypočítali nárůst obchodu o 15% mezi krajinami eurozóny, ale vliv na jednotlivá odvětví se pohyboval mezi 7 až 50%. Baldwin a kol. (2005) došli k větším rozdílům mezi odvětvími a to ve výši 40 až 177%. Zahraniční obchod na odvětvové úrovni může být v některých zemích dokonce záporný. Největší přínos ze zavedení eura získaly odvětví, která využívají klesající náklady z rozsahu. Zda bude euro přínosem nebo ne ovlivňuje do jisté míry i odvětvová specializace, umístění odvětví, dostupnost výrobních zdrojů a míra liberalizace trhu. Evropská komise ve své čtvrtletní zprávě (Komise EU, 2009b) uvádí, že v oblasti cenové konkurence některé země po zavedení eura svou konkurenceschopnost upevnili, jiné výrazně zhoršili. Jako hlavní důvody uvádí nedostatečnou pružnost mezd a silné domácí poptávkové tlaky spojené s vysokým zadlužením. Nižší cenová konkurenceschopnost se často projevila i v poklesu necenové konkurenceschopnosti. V některých zemích také stoupaly mnohem rychleji mzdové náklady oproti produktivitě. Autoři Barell a kol. (2008) zjistili přímý efekt, který vyplývá z ekonomické integrace a je spojený s úsporami z rozsahu a vyššími konkurenčními tlaky, což vedlo k nárůstu produktivity o 3%. Nepřímý dopad, který je spojen s poklesem volatility HDP a rizikové prémie, vyčíslili na 2%. Těmito výsledky autoři po29


tvrdili, že euro zvýšilo produktivitu práce. Vlivem zesílení konkurence se zdroje přerozdělují k efektivnějším firmám, roste celková produktivita a zahraniční obchod. Ze zavedení eura tak nejvíce těží malé a otevřené země (např. Rakousko, Belgie, Finsko). Práce uvádí, že vzrostla zejména konkurenceschopnost odvětví se silnou konkurencí a nízkými bariérami vstupu do odvětví. Jedná se například o výrobu elektrotechnických zařízení, základních kovů a výrobu dopravních prostředků. To se zdá být pozitivní zprávou pro Českou republiku, protože ČR je malou a otevřenou ekonomikou, kde výše zmíněná odvětví převládají.

3.5 Rozšiřování eurozóny V okamžiku, kdy se kterýkoliv členský stát Evropské unie, ve kterém dosud euro není zákonným platidlem, rozhodne euro zavést, požádá evropské instituce o posouzení jeho připravenosti. Evropská komise společně s Evropskou centrální bankou vydají konvergenční zprávy, které se zaměřují na prozkoumání kompatibility národní legislativy a ověří stupeň dosažení udržitelné konvergence členského státu, tzv. maastrichtská kritéria. Na základě jejich doporučení, a po konzultaci Evropského parlamentu a Rady EU ve složení hlav států a vlád, rozhodne Rada EU ve složení ministrů financí a hospodářství o zrušení výjimky na zavedení eura. Po konzultaci s Evropskou centrální bankou je Radou EU stanoven oficiální přepočítací koeficient, který udává poměr mezi jedním eurem a národní měnou. Konkrétní kroky a opatření v jednotlivých sektorech nutné k zavedení eura jsou shrnuty v národním plánu zavedení eura. Jedná se o dokument, který shrnuje plán jednotlivých technických, organizačních a legislativních kroků. Tyto kroky je nezbytné provést pro bezproblémový přechod na euro a každá země ho zpracovává samostatně. Mohou být vypracovány i další studie, které řeší specifičtější oblasti, např. problém zaokrouhlování peněžních částek, duální označování cen, příprava malých a středních podniků na zavedení nové měny a další. Všechny členské státy Evropské unie, s výjimkou Dánska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, povinny přijmout euro a připojit se k eurozóně (Komise EU, 2012). Dánsko a Spojené království se odvolávají na tzv. vyvazovací doložku z členství, především z důvodu ochrany ekonomické suverenity. Obě země se mohou v budoucnu k eurozóně připojit, pokud o to budou mít zájem. Další zemí mimo eurozónu je Švédsko, které se rozhodlo neúčastnit měnové unie od jejího počátku. Švédsko doposud neprovedlo potřebné změny právních předpisů a nesplňuje proto konvergenční kriterium týkající se

30


účasti v mechanismu směnných kurzů a systému ERM II se prozatím neúčastní. Nicméně do budoucna je Švédsko povinno euro přijmout. Nové členské státy, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, mají podle očekávání vstoupit do eurozóny v průběhu několika let po splnění potřebných podmínek. V současnosti má cílový termín pro přijetí eura stanoveno Lotyšsko, k 1.1.2014, a Rumunsko má termín k 1.1.2015. Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Litva a Polsko nemají cílový termín pro zavedení eura prozatím stanoven. Další rozšíření eurozóny je momentálně nepravděpodobné, protože v žádné z výše uvedených osmi zemí nejsou splněny kvalifikační požadavky na členství v eurozóně. Lotyšsko se účastní kurzového mechanismu ERM II od 2.5.2005 a prozatím neodvolalo svůj záměr zavést euro v roce 2014. Podle Mezinárodního měnového fondu by země měla navzdory hospodářským problémům z minulých let kritéria splnit, ačkoliv tváří v tvář dluhové krizi sílí obavy ze zavedení společné měny. Dle centrální banky Lotyšska je ale volba jasná a země by euro přijmout měla. Lotyšsko je silně svázané s eurozónou již nyní a lotyšský lat je na euro fixovaný už 8 let. Navíc řada obchodních partnerů lotyšských firem pochází právě ze zemí eurozóny. Od vstupu do eurozóny proto očekává Lotyšsko další ekonomický růst a nové pracovní pozice. Rumunsko prozatím splnilo pouze konvergenční kriterium týkající se úrovně veřejného dluhu, ale s přijetím eura nadále počítá (Euro, 2012). Od přijetí eura si země slibuje zvýšený ekonomický rozvoj. S tím nesouhlasí někteří odborníci, kteří uvádí, že je dobré přijmout jednotnou měnu pro zdravou ekonomiku, což není případ Rumunska. Analytik Cristian Dinulescu se domnívá, že náklady na zavedení budou vyšší než přínosy, protože země bude muset pokračovat v úsporných opatřeních a nebude moci investovat do hospodářského rozvoje. Maďarsko ani Polsko prozatím nemají stanoveno datum přijetí eura, ale ve svých vypracovaných studiích se zaměřily na porovnání výhod a nevýhod. Maďarská národní banka vypracovala studii „Adopting the euro in Hungary: expected costs, benefits and timing“ (MNB, 2002). V rámci studie došla k závěru, že výsledný vliv zavedení eura bude pozitivní. Studie mimo jiné uvádí očekávání, že v dlouhodobém horizontu povede zavedení eura k rychlejšímu růstu HDP v souvislosti s poklesem reálných úrokových měr a růstem zahraničního obchodu. Po vzdání se vlastní měny spatřuje Maďarsko riziko ve ztrátě vlastní měnové politiky užitečné pro zmírnění asymetrických šoků. Dle výsledků studie celkové přínosy ze zavedení eura převýší ve značné míře náklady a ztráty. Výzkumná studie Polské národní banky s názvem „A report on the cost and benefits of Poland´s adoption of the euro“ (NBP, 2004). 31


Z dlouhodobého hlediska ze studie jasně vyplývá, že zavedení eura bude mít pozitivní dopad pro polskou ekonomiku a přínosy vysoce převýší náklady. 3.5.1 Přistoupení ČR k eurozóně Česká republika svou vizi o zavedení eura formulovala v roce 2003. V tomto roce byla vládou České republiky přijata Strategie přistoupení ČR k eurozóně (MF, 2003). Jednalo se o společný dokument vlády ČR a České národní banky. Výše zmíněný dokument uváděl členství v eurozóně jako možnost České republiky podílet se na formulaci a implementaci společné evropské měnové a kurzové politiky a vedoucí k posílení makroekonomické stability v české ekonomice. Eurostrategie (MF, 2003) vycházela z předpokladu přistoupení České republiky k EU v roce 2004 a doporučovala zapojení do mechanismu ERM II až po vytvoření předpokladů, které umožní v době vyhodnocení kurzového kritéria přijmout euro a realizovat výhody z jeho přijetí. Jak uvádí Flek (2010), vláda ČR a ČNB se v Eurostrategii zavázaly každoročně hodnotit připravenost České republiky k přistoupení k eurozóně. Závěrem uvedeného dokumentu bylo, že při plnění maastrichtských kritérií, dosažení dostatečného stupně reálné konvergence a přiměřených strukturálních reformách, které zajistí dostatečnou ekonomickou sladěnost se zeměmi EU, lze očekávat přistoupení ČR k eurozóně v letech 2009-2010. Dnes již můžeme říci, že v tomto období nedošlo k přijetí eura ani ke vstupu do ERM II.

Obr. 9

Scénář přechodu na euro tzv. „big bang“, zdroj MF ČR

Po vstupu do EU byl v roce 2005 vytvořen orgán pro koordinaci legislativních a technických opatření pro zavedení eura - tzv. Národní koordinační skupina. Vláda následně v roce 2006 schválila jednorázový scénář přechodu na euro a vznikl „Národní plán zavedení eura v České republice“ (MF, 2007), který obsahuje scénář jednorázového přechodu na euro, tzv. velký třesk a časový harmonogram od rozhodnutí vlády euro zavést až po nahrazení českých korun

32


eury při běžném placení. Tento scénář se osvědčil i v ostatních zemích a jeho schéma je na výše uvedeném obr. 9. Národní plán zavedení eura v České republice (MF, 2007) vymezuje technické, institucionální a legislativní předpoklady a shrnuje doporučení pro jednotlivé oblasti ekonomiky. Národní plán zatím neobsahuje termín zavedení eura v České republice, pouze popisuje kroky a změny, které bude nutno provést. Pro specifikaci termínu zavedení eura v ČR a doporučení vládě, zda by se měla Česká republika v následujícím roce zapojit do režimu měnových kurzů ERM II, připravuje každoročně Česká národní banka a Ministerstvo financí vyhodnocení plnění konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti České republiky se zbytkem eurozóny. Během období platnosti Eurostrategie vláda o vstupu do ERM II nerozhodla a hlavním důvodem byl stav veřejných financí. Z toho důvodu nedošlo ke splnění maastrichtského kritéria stanoveného pro tuto oblast (kritérium veřejného deficitu) a dalším problémem byla nedostatečná sladěnost ekonomiky České republiky s eurozónou. V důsledku nesplnění kritérií došlo k překročení původně stanoveného termínu zavedení eura v letech 2009-2010. V roce 2007 byla vydána aktualizovaná a dosud platná Eurostrategie (MF, 2007), která zmiňuje pokrok ČR v oblasti nominální i reálné konvergence a slaďování řady strukturálních charakteristik s eurozónou, avšak stále ještě s řadou slabých míst, např. na trhu práce. Bude proto nutné provést reformy veřejných financí a posílit pružnost české ekonomiky. Flek (2010) uvádí, že tím došlo k potvrzení odklonu od stanovení nového cílového data zavedení eura. Což následně potvrdilo i pravidelné vyhodnocení ekonomické sladěnosti naší ekonomiky s eurozónou a plnění maastrichtských kritérií. Dle studie „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou“ (MF, ČNB, 2011) bylo v roce 2011 plněno kritérium cenové stability. Jak ovšem vyplývá z aktualizované studie pro rok 2012 (MF, ČNB, 2012), v roce 2012 plněno nebylo. Důvodem je především vliv dopadu po zvýšení snížené sazby DPH. Cenový vývoj v letech 2013 2014 by měl být charakteristický mírnou inflací, která by měla plnění tohoto kritéria opět zajistit. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb je v současnosti v České republice plněno a i přes obtížně předvídatelný vývoj na finančních trzích lze očekávat i budoucí plnění jako reálné. Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je dlouhodobě plněno, ačkoliv dynamika růstu zadlužení se od roku 2009 výrazně zvyšuje. Aktuálně není plněno kritérium stability měnového kurzu ČR, jehož plnění bude v budoucnu závislé na době vstupu do kurzového mechanizmu ERM II. Kritérium deficitu veřejných rozpočtů v současnosti splňováno není, což bude pravděpodobně přetrvávat až do roku 2013 s ohledem 33


na schválený výhled snižování deficitu veřejných rozpočtů do konce uvedeného roku pod 3% HDP. Značným rizikem pro tento vývoj je současná dluhová krize v eurozóně a její následné makroekonomické a fiskální dopady na Českou republiku. Od přijetí Eurostrategie Česká republika postupně snižuje odstup od průměrné ekonomické úrovně eurozóny a vykazuje prvky sladěnosti v průběhu hospodářského cyklu. Tento vývoj byl však výrazně ovlivněn dopady globální hospodářské krize. V důsledku krize čelila Česká republika i eurozóna ekonomické recesi a výraznému zhoršení stavu veřejných financí. Zvýšily se úrokové diferenciály a kurzová volatilita, rozvolnila se integrace finančních trhů. Došlo i k přerušení trendu přibližování tuzemské cenové hladiny k eurozóně a nárůstu cyklické i strukturální nezaměstnanosti. V souvislosti s globální hospodářskou krizí a stavem ekonomik některých slabších členů eurozóny jako např. Řecka, Irska nebo Portugalska vyvstala otázka, zda je projekt euro vůbec udržitelný. Z toho důvodu zintenzivnily diskuse o výhodnosti či nevýhodnosti přijetí eura i v České republice. Prozatím lze říci, že aktuální vnitřní a vnější podmínky nevytváří předpoklady pro brzký termín zavedení eura. Proto došlo i k utlumení praktických příprav na zavedení jednotné měny, které probíhají v Národní koordinační skupině. Vláda uvedla, že podmínky pro přijetí eura připraví pouze za předpokladu, že se euro bude vyvíjet jako smysluplný projekt. Platí totiž, že konsolidace veřejných financí a zajištění jejich dlouhodobé udržitelnosti budou pro českou ekonomiku přínosné bez ohledu na přijetí jednotné měny. Z prohlášení České národní banky (2010) vyplývá, že přijetí eura v České republice nebude záviset jen na nezbytných reformách, ale ve značné míře i na tom, jak se eurozóna vyrovná se současnými problémy, které se dotýkají základních fundamentů jejího fungování. Podobný postoj zaujímá i současný premiér Petr Nečas. Podle premiéra Nečase Česká republika nezavede euro dříve než za osm až deset let (Český rozhlas, 2012). Současná vláda uznává platnost závazku k přijetí eura, ale zároveň říká, že s konkrétním datem je třeba počkat na to, jak dopadne současná dluhová krize v eurozóně. Jak uvádí národní koordinátor pro zavedení eura Oldřich Dědek, je to celkem racionální postoj. Podobně se k problému staví i jiné země, jako například Polsko, Maďarsko či některé Pobaltské republiky. Dle Oldřicha Dědka lze zatím pouze spekulovat, zda začneme eurem platit za premiérem zmiňovaných 8 až 10 let, neboť v současné době je aktuálním tématem problém eurozóny s dluhovou krizí. Jeho osobní názor je, že se situace začíná postupně stabilizovat, ačkoliv stále není zdaleka vyřešená. V okamžiku, kdy dá eurozóna signál, že euro nabývá dřívější důvěryhodnost, se postoje pravděpodobně změní (Český rozhlas, 2012).

34


3.6 Příprava na zavedení eura v podnikatelském sektoru K 31.12.2011 bylo v České republice evidováno 2 703 444 podnikatelských subjektů (ČSÚ, 2011b). Všechny tyto firmy, ať už se jedná o malé živnostníky nebo velké nadnárodní společnosti, se budou muset na zavedení eura dobře připravit. Rozsah a intenzita příprav se budou mezi podniky lišit, nicméně za klíčové faktory lze uvést velikost a činnost podniku. Vlivem zavedení nové měny bude od podniků vyžadováno provedení celé řady změn. Touto problematikou se mimo jiné zabývá Národní plán zavedení eura (MF, 2007). Jeho doporučením je, aby si podnik stanovil odpovědnou osobu za koordinaci příprav i následný přechod na euro. Tento způsob se osvědčil v zahraničí, kde přechod na euro proběhl hladce především ve firmách, kde byla určena osoba odpovědná za přechod na euro. V podniku bude nutné vytipovat činnosti, které budou muset být v souvislosti s eurem upraveny. Úspěšný přechod na euro bude záviset především na tom, jak podnikatelské subjekty zvládnou jednotlivé úlohy spojené se zavedením eura. Mezi nejvýznamnější úlohy patří konverze cen, duální označování cen, konverze podnikového výkaznictví a informačních systémů, informační strategie a cenová stabilita. V souhrnu lze jako nejdůležitější podniková hlediska přechodu na euro označit následujících 5 aspektů: a) Kapacitní aspekt - vypovídá o tom, že menší podniky nemají dostatečnou kapacitu pracovních sil, které jsou nutné pro změny spojené s přechodem na euro přímo v terénu. Tyto podniky také více pocítí náklady, např. na přeceňování zboží, změny komunikačních a reklamních kampaní a také mzdy pracovníků, jež budou změny v podniku realizovat. Pro podnik je proto vhodné, aby si postupně vytvářel finanční rezervu, která zamezí skokovému navýšení výdajů. Výhodou pro malé a střední podniky naopak bude rozšíření stabilního jednotného mezinárodního měnového prostoru, ve kterém tyto podniky čelí menším výkyvům kurzu a rizikům z mezinárodních operací. Menší a střední podniky dále získají šanci k novým exportním aktivitám, zahraničním investicím a hledání nových dodavatelů. b) Nutnost investice do technického zabezpečení - to znamená, že podniky musí zajistit přizpůsobení podnikového výkaznictví, počítačových systémů, softwaru a hardwaru pro zpracování dat a školení zaměstnanců. Nejlepším řešením pro podnik je využít těchto změn jako vnitropodnikové modernizace. Vedení podniku by pravděpodobně k modernizaci stejně přistoupilo, jde tedy o optimalizaci načasování s termínem přijetí eura.

35


c) Aspekt finančního řízení, plánování a účetnictví - v této oblasti je největším nebezpečím odsouvání příprav přechodu na euro. Pro firmy bude nutné přehodnotit klíčové procesy v podmínkách změněné strategie pro finanční obsluhu, nákup a prodej. Na základě těchto změn identifikovat potencionální rizika a eliminovat je. Jak se firma těmto změnám přizpůsobí, ovlivní z velké části její velikost, právní forma, oblast ekonomické činnosti a míra kapitalizace. d) Aspekt předzásobení eurem - pro úspěšnou konverzi je doporučováno včasné a dostatečné předzásobení eurem, především v maloobchodu a optimální doba duální cirkulace v přechodu na novou měnu. e) Nové definování pozice firmy na trhu ve střednědobém a dlouhodobém horizontu - především malé podniky, plánující spíše v krátkodobější perspektivě, mohou mít z přechodu na euro finanční a organizační problémy. Krátkodobost spočívá v momentální výhodnosti kurzu, podle které plánují svou obchodní strategii. Po zavedení společné měny se ale budou muset pohybovat minimálně ve střednědobém horizontu, zejména pro udržení konkurenceschopnosti. Je nutné zavést toto omezení do své podnikatelské strategie a s dostatečným předstihem volit spolehlivé obchodní partnery, případně i nový hlavní cíl podnikání v podmínkách eurozóny. 3.6.1 Dopady zavedení eura Abychom mohli zhodnotit dopad zavedení eura na český podnikový sektor a konkretizovat jednotlivé přínosy a náklady, musíme nejprve přínosy a náklady rozčlenit do různých kategorií. Jak uvádí König (2010), můžeme jednotlivé přínosy nebo náklady rozdělit podle toho, zda jsou spojeny s přímými dopady nebo s nepřímými dopady. Obě skupiny dopadů mohou být dále rozděleny, jak uvádí box 1. Podle Königa (2010) je nutné věnovat největší pozornost dopadům trvalým, protože s jednorázovými dopady si ekonomika dokáže poradit snadno. Jednorázové dopady lze totiž srovnat s běžnými dopady jako např. legislativní opatření na domácí subjekty. V níže uvedeném přehledu je rozdělení dopadů na přímé a nepřímé a dále, zda budou jednorázové nebo trvalé. Můžeme také rozlišovat dopady, které nastanou okamžitě a dopady, které se projeví až ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu.

36


Box 1

Kategorizace přínosů a nákladů zavedení společné měny

Přímé dopady jsou vyvolány bezprostředním zavedením eura. Projevují se okamžitě, případně krátce před termínem zavedení eura. Nepřímé dopady působí v ekonomice zprostředkovaně skrze přímé dopady. Většinou se projevují ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Jednorázové dopady se v ekonomice projeví pouze jednou. Trvalé dopady naopak sledujeme dlouhodobě, jejich význam se v čase snižuje nebo zvyšuje podle toho, jak ekonomika funguje v prostředí společné měnové politiky. Okamžité dopady se projevují v době příprav na zavedení společné měny, případně v období jednoho roku po jejím zavedení. Střednědobým horizontem budeme rozumět období do pěti let po zavedení společné měny a dlouhodobým horizontem pak období začínající šestým rokem po zavedení společné měny. Zdroj: König (2007) Nejprve se zaměříme na přínosy plynoucí ze zavedení společné měny. Jednoznačnou klasifikaci přínosů není snadné provést, neboť existuje množství jednotlivých rozlišení a každý autor přikládá větší význam jiným přínosům. Určitým zdůvodněním společné měny je studie „One markt, one money“, kde byly shrnuty veškeré ekonomické důsledky. Studie (Komise EU, 1990) uvedla jako očekávané přínosy ekonomický růst a efektivnost, dále důsledky pro cenovou stabilitu a transparentnost, koordinované veřejné finance, jako přínos také studie spatřovala ztrátu národních měn a autonomie měnových politik a v neposlední řadě také postavení jednotné evropské měny ve světovém systému. Problematikou přínosů a nákladů se dále zabýval například profesor Paul De Grauwe (2009), který za nejvýznamnější přínos měnové unie považuje eliminaci transakčních nákladů. Jako další přínosy potom označuje snížení rizika a nejistoty pramenící z volatility měnových kurzů, vyšší cenovou transparentnost a jednotnou měnu považuje za přínosnou pouze, pokud se stane měnou světového významu. Revenda (2001) kromě výše uvedených přínosů vidí pozitiva také v efektivnější alokaci investic a ve snížení průměrné míry nezaměstnanosti. Další přínos spatřuje ve snížení míry inflace v zemích, které dlouhodobě trpěly vyšší mírou inflace a také vyšší kooperaci při odhalování špinavých peněz. K obecným nákladům a rizikům lze dle Königa (2007) zařadit ztrátu autonomní měnové politiky a kurzové politiky, růst cenové hladiny, administrativní a technické náklady přechodu na euro a specifické náklady bankovního sekto-

37


ru. Dle kategorizace uvedené v boxu 1 můžeme nejdůležitější výše zmíněné přínosy a náklady převést do tabulky a určit jejich dopady. Tab. 2

Rozdělení nákladů a přínosů společné měny

PŘÍMÉ DOPADY přínosy omezení kurzového rizika (trvalé, okamžité, po zavedení) snížení transakčních nákladů (trvalé, okamžité, po zavedení) nižší náklady na obstarání kapitálu (trvalé, střednědobý až dlouhodobý horizont, po zavedení) vyšší transparentnost cen (trvalé, střednědobý až dlouhodobý horizont, po zavedení) náklady ztráta autonomní měnové politiky a ztráta kurzové politiky (trvalé, okamžité, před i po zavedení) bezprostřední růst cenové hladiny (jednorázové, okamžité, po zavedení) administrativní a technické náklady přechodu na euro (jednorázové, okamžité, před i po zavedení) specifické náklady bankovního sektoru (jednorázové i trvalé, okamžité, před i po zavedení) Zdroj: König (2010)

NEPŘÍMÉ DOPADY přínosy růst zahraničního obchodu (trvalé, střednědobý až dlouhodobý horizont, po zavedení) příliv zahraničních investic (trvalé, střednědobý až dlouhodobý horizont, po zavedení) stabilizace veřejných financí (trvalé, střednědobý až dlouhodobý horizont, před i po zavedení)

náklady dlouhodobý růst cenové hladiny (trvalé, okamžité, po zavedení)

38

DOPAD ZAVEDENÍ EURA NA PODNIKOVÝ SEKTOR

4 Dopad zavedení eura na podnikový sektor V následující kapitole zhodnotíme dopady zavedení eura na český podnikový sektor. Zavedení eura povede k několika pozitivním i negativním vlivům na ekonomiku. Jednotlivé druhy přínosů a nákladů se pokusíme identifikovat. Přínosy i náklady se mohou u jednotlivých podnikatelů a podniků projevovat rozdílně. Bude to záviset především na míře zapojení do zahraničního obchodu v rámci eurozóny, ale i na typu odvětví a velikosti podniku. Uvedené faktory budou mít vliv na to, zda podnikatelský subjekt bude zavedením eura ovlivněn přímo nebo nepřímo. Provedeme proto analýzu domácího podnikového sektoru se zaměřením na faktory, které přínosy a náklady ovlivňují nejvíce. Tato analýza nám umožní popsat mechanizmus dopadů jednotlivých nákladů a přínosů na české podniky a zároveň získáme možnost hlavní dopady kvantifikovat. Pro kvantifikaci budeme využívat údaje ze zemí, které již euro přijaly. V závěru vyhodnotíme, jak dopad zavedení eura ovlivní některá odvětví českého podnikového sektoru.

4.1 Hlavní dopady zavedení eura V krátkodobém horizontu přinese podnikům zavedení eura především úsporu nákladů při operacích se zahraničím. Jedná se o přínos dlouhodobého charakteru, protože po nahrazení české koruny eurem dojde k eliminaci kurzového rizika. Významné bude i snížení transakčních nákladů při obchodním styku se zahraničím. Podniky budou moci snížit svoje administrativní náklady a zjednodušit účetnictví, neboť už se nebudou muset zabývat řešením a účtováním eurových devizových transakcí. Zmíněné výnosy závisí především na míře zapojení konkrétního podniku do operací se zeměmi používajícími euro. Hlavně menší podniky nemají jednoduchý přístup na zahraniční finanční trhy. To by se po zavedení eura mělo změnit především díky jednoduššímu popřípadě lacinějšímu přístupu k úvěrům a k akciovému kapitálu ze zahraničí. V střednědobém horizontu je dalšími teoretickými výhodami ze zavedení eura zvýšený příliv zahraničních investic a růst zahraničního obchodu. Stejně tak i vyšší transparentnost cen spojená s přechodem na euro představuje pro podniky možný růstový stimul. Uvedené výnosy jsou ovšem závislé na spoustě okolností a je těžké je kvantifikovat. Nadále platí, že čím větší je zapojení do obchodu s eurozónou, tím vyšší bude úspora nákladů.

39


I při uvedených výhodách bude podnikový sektor zároveň jednou z oblastí, která ponese většinu nákladů na zavedení eura. Bude se jednat především o jednorázové technické a organizační náklady. Mezi nejvýznamnější náklady budou patřit úpravy účetních a jiných softwarových informačních systémů, ceníků, zvýšené komunikace s odběrateli, dodavateli, zaměstnanci i bankou, u které mají vedené účty. U maloobchodu se navíc mohou objevit vyšší náklady na předzásobení eurovými bankovkami a mincemi. Jednorázové náklady spojené se zavedením eura závisejí především na velikosti podniku a druhu činnosti, kterou firmy vykonávají. Obecně větší firmy budou mít vyšší absolutní náklady než malé firmy v důsledku komplexnějších informačních systémů a vyšších nákladů na jejich přizpůsobení. Náklady proto příliš nezávisejí na míře zapojení do zahraničního eurového prostředí. Podniky musí být rovněž připravené na možné legislativní změny, které se jich dotknou především v oblasti daní a účetnictví. V dlouhodobém horizontu je také nutné zmínit možné zvýšení konkurenčního tlaku na podnikatele z důvodu vyšší transparentnosti cen v rámci mezinárodního obchodu. Z výše uvedeného vyplývá, že zatímco přínosy budou mít charakter úspory nákladů a budou rozloženy do celého časového období po přijetí eura, náklady na přijetí eura budou především jednorázového charakteru a v největší míře se projeví v období jednoho až tří let před vstupem do eurozóny, popřípadě těsně po zavedení eura.

4.2 Charakteristika českého podnikového sektoru Na konci roku 2011 bylo dle Českého statistického úřadu v České republice evidováno 2 703 444 podnikatelských subjektů. Z toho soukromých podnikatelů je 1 877 035, obchodních společností 365 293, družstev 15 536 a počet státních podniků byl 308.2 Většinu podnikatelských subjektů tvoří tzv. mikropodniky, které zahrnují nejpočetnější skupinu živnostníků, téměř 90% podnikatelských subjektů, a podniky zaměstnávající maximálně 5 pracovníků, které tvoří zhruba 7% podnikatelských subjektů. Malé a střední podniky tvoří přibližně 3% a do kategorie velkých podniků můžeme zařadit pouze necelé procento z celkového počtu podniků. V porovnání se situací v roce 2008 došlo k mírnému zvýšení počtu živnostníků, u ostatních typů podniků se jejich podíl na celkovém počtu podniků mírně snížil. Z hlediska odvětvového členění je převážná část podniků zařazena v sektoru služeb a v rámci odvětví obchodu. Velkoobchod a maloobchod, 2

Podrobné členění v tabulce v příloze č. 7.

40


včetně opravy a údržby motorových vozidel jsou převažující činností u 24,7% podniků. Mezi profesní, vědecké a technické činnosti řadíme 12,5% podniků. Stavebnictví zaujímá 12,1% podniků a zpracovatelský průmysl 11,6%. Ostatním odvětvím se podniky věnují v méně než 10%.

Obr. 10 výpočty

Organizační struktura národního hospodářství v ČR k 31.12.2011; zdroj: ČSÚ, vlastní

4.2.1 Podíl podnikatelského sektoru na zahraničním obchodě Česká republika se řadí mezi relativně malé a vůči zahraničí velmi otevřené ekonomiky. Vysoká míra otevřenosti české ekonomiky je dána především malou velikostí jejího vnitřního trhu ve srovnání s jejími produkčními kapacitami. Vývoz českých podniků se v roce 2010 podílel 67,9% na hrubém domácím produktu a dovoz měl podíl na HDP ve výši 64,7%. Obrat zahraničního obchodu České republiky tedy převyšuje její HDP a dosahuje hodnoty přes 130% HDP. Záklasník (2007) z toho vyvozuje, že české podniky jsou vysokou mírou zapojeny do mezinárodní dělby práce prostřednictvím vývozních a dovozních operací a dokážou využít komparativních výhod české ekonomiky, které vidí především v relativně levné, vzdělané a kvalifikované pracovní síle. Dle Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO, 2011) dosáhl zahraniční obchod České republiky velmi dobrých výsledků i v roce 2011, navzdory kulminujícím problémům evropské ekonomiky, a významně přispěl k růstu HDP v tomto roce. Přebytek obchodní bilance činil 191,5 mld. Kč, tedy o 70,3 mld. Kč více než v roce předchozím. V meziročním srovnání posílil export o 13,3% a import o 11%. Pozitivní čísla vycházejí především z první poloviny roku, kdy došlo k oživení evropské a světové ekonomiky. Kulminující evropská dluhová krize naopak utlumila tempo zahraničního obchodu ve druhém pololetí. Tempo růstu dovozu bylo tlumeno trvající slabou poptávkou ze strany tuzemských domácností, která je důsledkem nepříznivé situace na trhu práce a negativních spotřebitelských očekávání. Jako další pozitivní faktor můžeme uvést růst průmyslové produkce, který byl orientován zejména na zahraniční poptávku, a

41


také vývoj směnných kurzů, neboť koruna v průměru za celý rok 2011 vůči euru posílila o 2,8%. Převážná většina českého exportu i importu byla v roce 2011 realizována v rámci Evropské unie. Do zemí evropské sedmadvacítky mířilo 83% českého vývozu a podíl těchto států na dovozu činil 63,8%. Obchodní bilance se státy Evropské unie skončila aktivem ve výši 672,5 mld. Kč, což bylo o 74,1 mld. Kč více oproti roku 2010. V rámci Evropské unie obchoduje Česká republika nejvíce se zeměmi eurozóny, kde hlavním obchodním partnerem je Německo. S Německem dosáhla Česká republika i nejvyššího přebytku obchodní bilance, 236,6 mld. Kč. Druhou nejvýznamnější zemí podle výše dosaženého přebytku je Slovensko. Mezi další státy, s kterými ČR vykázala nejvyšší přebytky, se řadí Velká Británie, Francie a Rakousko. Schodkem skončila bilance zahraničního obchodu se státy mimo EU. Nejvyššího pasiva dosáhla ČR v obchodě s Čínou, 304,7 mld. Kč. Oproti roku 2010 došlo k prohloubení schodku s touto zemí. Další významný deficit obchodní bilance je zaznamenán v obchodě s Ruskem, 50,3 mld. Kč, ten se ovšem oproti roku 2010 snížil. Vysoké pasivum má Česká republika také s Japonskem, Koreou a Ázerbájdžánem. Z hlediska komoditní struktury se na příznivém vývoji zahraničního obchodu nejvíce podepsaly stroje a dopravní prostředky, jejichž podíl na vývozu činil 54,5% a na dovozu se podílely 41,9%. Klíčovou roli sehrál i automobilový průmysl, který se na celkovém vývozu podílel 17%. Z pohledu tvorby hodnoty a podílu na HDP dominuje v českém podnikovém sektoru terciární sektor neboli podniky služeb. Podíl služeb na HDP dosahuje 62,05%. Většina služeb je neexportovatelná dle své povahy (kadeřnictví, pohostinství, autoservis, obchodní a prodejní služby apod.), existují ale i vývozní služby, např. programátorské, designerské, vývojářské, marketingové, poradenské, právní, telekomunikační, IT a jiné. Záklasník (2007) z toho vyvozuje, že podniky, které poskytují zmíněné druhy služeb, jsou vystaveny vnějšímu prostředí podobně jako vývozně orientovaný zpracovatelský průmysl. Stále ale převládají obtížně exportovatelné služby, proto je otevřenost podniků služeb vůči zahraničí relativně menší ve srovnání s průmyslem. Sekundární sektor, zahrnující výrobu a průmysl, má druhý největší podíl na HDP, konkrétně 20,69%. Průmyslová produkce zaznamenala v roce 2010 vysoký růst (10,3%) díky silnému oživení Německa a zotavování ve významných ekonomikách EU (MPO, 2011). Tento trend pokračoval i v 1. čtvrtletí 2011, kdy produkce vzrostla na 12,3%. Od 2. čtvrtletí došlo k oslabení a to pokračovalo i v druhé polovině roku. Za tímto vývojem byl vedle snížení evropské a globální poptávky i propad domácí poptávky a průmysl byl tak tažen především 42


zahraniční poptávkou. V roce 2011 se průmyslová produkce, i přes zpomalení v druhé polovině roku, meziročně zvýšila o 6,9%. Hlavním tahounem meziročního růstu byla výroba motorových vozidel, která vzrostla o 21,2%. Dalšími významně rostoucími odvětvími byla výroba ostatních dopravních zařízení (o 22,1%), oprava a instalace strojů a zařízení (o 15,1%), výroba usní a souvisejících výrobků (o 13,3%), výroba strojů a zařízení (o 12,3%), výroba elektrických zařízení (o 10,5%) a výroba pryžových a plastových výrobků (o 10,1%). Naopak nejvíce pokleslo odvětví výroby počítačů a elektronických a optických přístrojů a to o 9,8%. Významné celoroční snížení zaznamenala výroba koksu a rafinérské zpracování ropy (o 9,3%), dále zpracování dřeva a výroba dřevěných výrobků (o 5%). Mírný pokles zaznamenala i výroba potravinářských výrobků (o 4,6%) a výroba nábytku (o 0,5%). Zpracovatelský průmysl představuje hlavního tahouna českého vývozu. Jeho produkce se v roce 2011 zvýšila o 8,3% (na celkových tržbách průmyslu se podílela 90,5%) a z 24 odvětví bylo 18 odvětví zpracovatelského průmyslu růstových. Příznivý výsledek způsobila především zahraniční poptávka, domácí poptávka naopak propadla. Vysoký růst evidovaly odvětví s vysokým podílem zahraničního kapitálu a s uplatněním produkce na trzích EU. Podniky z oblasti stavebnictví se podílí na HDP zhruba 6% a oblast stavebnictví je relativně málo vystavena zahraničnímu prostředí. Hlavním odběratelem českého stavebnictví je domácí poptávka. Podniky z oblasti výroby a rozvodu elektrické energie, plynu a vody se podílejí na HDP asi 4% a jsou taktéž vystaveny zahraničnímu prostředí relativně málo. Pouze podniky z oblasti výroby a distribuce plynu dováží značnou část svých vstupů ze zahraničí, ale jedná se o dovozy v amerických dolarech. V rámci primárního sektoru hovoříme především o oblasti zemědělství, hornictví a těžbě surovin, lesnictví a rybolovu. Podíl na HDP v uvedených sektorech se pohybuje okolo 7,5%. Jejich expozice vnějšímu prostředí patří k těm nižším. 4.2.2 Vliv struktury podnikatelského prostředí při zavádění eura Struktura podnikatelského prostředí v České republice je do značné míry podobná zemím eurozóny. Můžeme proto předpokládat obdobné vlivy vyplývající ze zavedení eura. Všeobecně existuje předpoklad, že náklady na zavedení eura budou nižší oproti původním dvanácti členům eurozóny. Určité rozdíly u nákladů i přínosů zavedení eura vyplývají ze specifik českého podnikového sektoru.

43


Česká republika, jak vidíme v tab. 3, má v porovnání s eurozónou nižší podíl na HDP v rámci sektoru služeb. Větší podíl na HDP oproti eurozóně plyne ze sektoru výroby a průmyslu. Z toho důvodu očekáváme o něco nižší náklady na administrativu a technickou přípravu, protože tyto náklady obvykle nabývají vyšších hodnot ve službách. Vysoký podíl živnostníků také přispěje k nižším finančním nákladům na přípravu, na druhé straně bude pro živnostníky těžší se přizpůsobit novému prostředí. Tab. 3

Podíl jednotlivých sektorů, dovozu a vývozu na HDP v roce 2010

Primární sektor Sekundární sektor Terciární sektor Dovoz Vývoz

Česká republika 7,51% 20,69% 62,05% 63,3% 66,5%

Evropská unie 1,8% 25% 73,1% 39,7% 40,6%

Zdroj: ČSÚ

Velmi vysoký podíl podniků, které jsou zapojeny do mezinárodního obchodu, vytváří potenciál pro vysoké úspory transakčních nákladů. Z dlouhodobého hlediska to vytváří předpoklad pro další růst zahraničního obchodu a aktivit. Z následující tab. 4 můžeme konstatovat, že podíl eura v českém zahraničním obchodu je dominantní. V rámci obratu zahraničního obchodu dosahuje hodnoty okolo 75%. Odstranění kurzového rizika v souvislosti s přechodem na euro tedy bude mít vysoký pozitivní vliv na české podniky. Zbývající kurzové riziko bude omezeno na hodnotu 25% obratu zahraničního obchodu (Záklasník, 2007). Tab. 4

Teritoriální struktura vývozu a dovozu České republiky v roce 2011

Dovoz 63,8% 7,9% 7,3% 0,4% 5,6% 2,0% 12,7% 0,3%

Evropská unie Společenství nezávislých států Rozvojové ekonomiky Tranzitivní ekonomiky Ostatní vyspělé tržní ekonomiky Evropské sdružení volného obchodu Ostatní Nespecifikováno Zdroj: ČSÚ

44

Vývoz 83,0% 4,7% 3,7% 0,9% 4,3% 2,2% 1,1% 0,1%


V teritoriální struktuře vývozu meziročně došlo k oslabení zastoupení států Evropské unie a rozvojových ekonomik. Pozice ostatních ekonomik uvedených v tab. 4 meziročně posílila, pouze státy Evropského sdružení volného obchodu zůstaly na úrovni roku 2010. Ve struktuře dovozu meziročně klesl podíl ostatních vyspělých tržních ekonomik a rozvojových ekonomik. U ostatních ekonomik došlo k růstu dovozu, pouze pozice států Evropského sdružení volného obchodu zůstaly na úrovni roku 2010. Rozhodující část vývozu směřovala především do Německa, podobně má Německo nejsilnější pozici i v rámci dovozu.

4.3 Přímé výhody ze zavedení eura pro podnikový sektor Cílem následující části je odvodit konkrétní přímé výhody ze zavedení eura na podnikový sektor a popsat mechanismus jejich působení včetně časového působení. Zavedení společné měny přinese několik příznivých dopadů, které se začnou projevovat okamžitě. Tyto pozitivní trvalé dopady sníží úroveň nákladů, popřípadě pomohou zvýšit HDP. Nejvíce viditelné budou úspory podniků na transakčních nákladech. To znamená, že podnikům odpadnou poplatky a marže při výměnách mezi korunami a eury. Podniky zároveň budou moci mírně snížit svoje administrativní náklady, neboť se nebudou muset nadále zabývat vedením a účtováním eurových devizových transakcí. Úplné odstranění kurzového rizika vzhledem k euru a možné snížení tohoto rizika i vůči jiným měnám zaznamenají podniky v poklesu implicitních nákladů. Malé podniky, které doteď neměly jednoduchý přístup na zahraniční finanční trhy, by měly po zavedení eura získat jednodušší, popř. lacinější přístup k úvěrům a k akciovému kapitálu. Dále si jednotlivé přímé výhody popíšeme blíže. 4.3.1 Odstranění transakčních nákladů při eurových transakcích Česká ekonomika se vyznačuje velkou otevřeností, která je dána především malou velikostí jejího vnitřního trhu ve srovnání s jejími produkčními kapacitami. Vývoz českých podniků se v roce 2010 podílel 67,9% na hrubém domácím produktu a dovoz měl podíl na HDP ve výši 64,7%. Podíl zahraničního obchodu na HDP představoval v roce 2010 více jak 130% HDP. Od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 dochází k postupnému nárůstu obchodu mezi ČR a ostatními zeměmi eurozóny, přičemž velká část dovozu a vývozu směřuje do Německa. Přebytek zahraničního obchodu byl v roce 2011 nejvyšší od roku 2005, kdy zahraniční obchod České republiky poprvé od jejího vzniku zaznamenal kladnou bilanci, která je charakteristická i pro následující roky (ČSÚ, 2012b). Hodnoty vývozu a dovozu můžeme vidět v grafu na obr. 11. Sestupnou tendenci sledujeme pouze mezi roky 2008 a 2009, důvodem může být 45


trvající finanční krize. Dovoz ze zemí Evropské unie byl v roce 2011 ve výši 63,8% a do zemí EU směřovala 83% z celkového vývozu České republiky. Rostoucí mezinárodní obchod se promítá do počtu a objemu devizových transakcí, přičemž většina transakcí probíhá v eurech.

Obr. 11

Vývoj zahraničního obchodu ČR v mld. Kč; zdroj: ČSÚ

Při výměně domácí měny za zahraniční vznikají podnikům i domácnostem tzv. transakční náklady. Právě domácnosti mají nejvyšší transakční náklady při výměně hotovosti před cestou do zahraničí, případně při platbě kreditní kartou či cestovními šeky. V případě podniků se odpad transakčních nákladů dotkne především podniků s valutovými hotovostními platbami. Jak uvádí Záklasník (2007), eurová hotovost zároveň přináší podniku kurzové riziko a dodatečné náklady spojené s rozdílem mezi nákupním a prodejním kurzem valut. Podíl hotovostních transakcí je u průměrného českého podniku malý, proto vliv odpadnutí nákladů na směnu valut bude malý. Může se dotknout těch podniků, které svým zaměstnancům vyplácejí diety pro pobyt v zahraničí nebo dávají zaměstnancům zálohy na hotovostní platby v cizině. V rámci devizových transakcí nevznikají prakticky žádné náklady, proto je vliv eliminace nákladů směny zanedbatelný. Český podnik, který je vystaven kontaktu s eurozónou, má často vedle korunového účtu i eurový účet. To podniku přináší další dodatečné náklady ve formě poplatků za vedení účtu, výpisy, výběry, apod. Eurové účty bývají využívány pro hrazení eurových závazků z eurových inkas, přičemž se podnik vyhne kurzovému riziku. Zůstatek na tomto účtu je ale nadále kurzovému riziku vystaven a může se znehodnotit.

46


Odstranění transakčních nákladů při eurových transakcích je jistý přínos, který nejvýznamněji pocítí všechny podniky operující s hotovostními operacemi. U podniků, které převážně pracují prostřednictvím deviz, bude mít tento přínos menší vliv. Celková síla uvedeného vlivu je spíše malá a bude mít slabší dopad na celkové hospodaření podniku. Jedná se ovšem o přínos trvalého charakteru, který se projeví bezprostředně po zavedení eura. 4.3.2 Eliminace transakčních nákladů v administrativě Při devizových transakcích vznikají administrativní náklady, mezi které řadíme dodatečné náklady podniků na zabezpečení lidských a kapitálových zdrojů potřebných pro uskutečnění devizových operací. Jedná se například o náklady na správu deviz, náklady na dodatečné výkaznictví, náklady způsobené zpožděním plateb a další. Pro odhad výše těchto nákladů můžeme vycházet ze studií vypracovaných před přijetím eura v zemích současné eurozóny. Studie Národní banky Slovenska (NBS, 2006a) uvádí jako závěr těchto studií, že administrativní transakční náklady před zavedením eura tvořily 0,1% vývozu do zemí EU. Průzkum, který byl vypracován na vzorku malých a středních podniků v Belgii, tvrdí, že administrativní náklady mohou být v malých a středních podnicích mnohem vyšší, až 0,3% z jejich obratu. Zjednodušení administrativy a účetnictví ocení nejvíce ty firmy, které již v současnosti u většiny zahraničních operací obchodují v eurech, ale účetnictví musí vést v korunách. Po zavedení eura by těmto podnikům odpadla celá řada účetních operací, které souvisí s kurzovým rizikem. Kurzové riziko často vede i k vyšší potřebě vytváření účetních rezerv a jejich následnému rozpouštění. Podnik musí věnovat pozornost i opravným položkám k fakturovaným pohledávkám, přičemž jsou kladeny větší požadavky a náklady na vedení účetnictví. Pokud se zjednodušení účetnictví neprojeví v poklesu zaměstnanců účtárny, podniku žádné přímé úspory nevzniknou. Zjednodušení účetnictví ovšem přinese časovou úsporu i zjednodušení samotného výkaznictví, čímž se ulehčí prognózování nákladů a výnosů. Vliv tohoto přínosu řadíme mezi slabé až střední dopady zavedení eura, které budou trvalého charakteru. 4.3.3 Odstranění kurzového rizika Eliminace kurzového rizika představuje pro podniky jeden z hlavních a největších přínosů souvisejících se zavedením eura. Tento přínos bude mít stálý charakter a okamžitý dopad především pro podniky se zahraničními operacemi v eurech. Jak vidíme na obr. 12, je kurz koruny vůči euru relativně stabilní a pohybuje se v rozmezí 24 - 26 Kč za euro. Přesto kolísání měnového kurzu

47


české koruny k euru v praxi podniků znamená kolísání eurové pohledávky či závazku v domácí měně. Pokud koruna posílí, může dojít ke snížení korunové hodnoty eurové vývozní pohledávky. V případě oslabení koruny dojde ke zvýšení korunové hodnoty eurového dovozního závazku. V rámci vývoje kurzu může podnik dosáhnout i neočekávaných výnosů. To znamená, že pokud koruna oslabí, podnik obdrží za svou eurovou vývozní pohledávku více korun. Popřípadě zaplatí v korunách méně za svůj eurový závazek, což nastane v okamžiku posílení koruny. Pohyb kurzu koruny vůči euru mezi datem realizace transakce a datem inkasa platby za tuto transakci představuje z výše uvedených důvodů pro podniky značné riziko. Pohyb kurzu zároveň ovlivňuje i ještě neuskutečněné transakce. Při posilování koruny se bude zhoršovat rentabilita vývozu českých podniků. Je to z toho důvodu, že po přepočtu na českou korunu budou inkasovat méně. V uvedeném případě posilování koruny k euru bude naopak posilovat dovoz. Nastane-li opačný případ, oslabení české měny, rentabilita vývozu českých podniků poroste a dovoz bude méně výhodný.

Obr. 12

Vývoj měnového kurzu české koruny vůči euru v období 2011 - 2012, zdroj: ČNB

Jaký dopad bude mít na ziskovost transakce posílení, resp. oslabení české koruny mezi datem realizace vývozu a datem přijetí platby si ukážeme na hypotetickém příkladu. Uvažujme podnik Beta, a.s., který dodává rakouskému odběrateli součástky na osobní automobily. Dohodnutá splatnost faktury je 3 měsíce. Nejprve provedeme v tab. 5 kalkulaci ceny výrobku.

48


Tab. 5

Kalkulace ceny výrobku a její přepočet na eura

Celkové náklady v Kč Zisková marže Celková cena v Kč

1 000 000 Kurz 1.8.2012 8% Celková cena v € 1 080 000 Rentabilita v %

25,355 42 596 8,0

Zdroj: vlastní výpočty Tab. 6

Scénáře možného vývoje v době splatnosti faktury

Kurz 1.11.2012

Kurz

Oslabení CZK Stabilní kurz Posílení CZK I. Posílení CZK II. Posílení CZK III.

26,632 25,355 25,225 24,243 23,263

Změna kurzu 5,04% 0,0% -0,513% -4,39% -8,25%

Hodnota pohledávky v Kč 1 134 417 1 080 000 1 074 485 1 032 655 990 911

Skutečná rentabilita v % 13,5% 8,0% 7,5% 3,3% -0,91%

Zdroj: vlastní výpočty

Na příkladu je jasně vidět, že ačkoliv původní cena byla kalkulována s 8% ziskovou marží, tak celková rentabilita závisí na vývoji koruny vůči euru v době splatnosti pohledávky. V případě významného posílení koruny může dojít až ke ztrátě a neschopnosti podniku pokrýt vlastní náklady. Kurzovému riziku nejsou vystaveny pouze transakce v rámci zahraničního obchodu, ale i veškeré toky peněž v cizích měnách. Jedná se například o splátku úvěru do zahraničí, výplatu dividend, ale také zůstatky na účtech, zahraniční cenné papíry apod. Vzhledem k tomu, že směr pohybu kurzu nelze prakticky odhadnout, jsou podniky vystaveny riziku dodatečných nákladů vyplývajících z kolísání měnového kurzu. Nejvíce toto riziko postihne podniky, které jsou vystaveny vlivu zahraničního prostředí a většinu nákladů mají v domácí měně. Jak uvádí Záklasník (2007), v českém podnikovém sektoru jsou tomuto vlivu nejvíce vystaveny podniky zpracovatelského průmyslu, a to především podniky v zahraničním vlastnictví s vysokým podílem tokových a stavových veličin v eurech. Uvedené podniky budou zároveň z eliminace tohoto rizika nejvíce profitovat. Je jisté, že podniku obchodujícímu výhradně v dolarech kurzové riziko zůstane vzhledem k pohybu eura k dolaru. Možným doprovodným efektem při zavedení eura ale může být i mírné snížení tohoto kurzového rizika, za předpokladu, že kurz eura vůči dolaru je mírně stabilnější než koruna k dolaru.

49


4.3.4 Vyšší transparentnost cen Bezprostředním efektem zavedení eura v České republice bude přímá porovnatelnost cen na domácím trhu a na trhu v zemích eurozóny. V podnikatelském sektoru bude cenová transparentnost působit jako faktor zvyšující konkurenci, který bude vyvíjet tlak na ceny a zabraňovat jejich růstu. Zavedení eura poukáže na rozdíly v cenách příbuzných výrobků v členských státech eurozóny, které byly do určité míry skryté, dokud byly ceny vyjádřeny v různých národních měnách. Očekávalo se, že zviditelnění cenových rozdílů zvýší konkurenci a povede v rámci eurozóny k vyrovnávání cen. Tato očekávání nebyla naplněna (NBS 2006) a regionální cenové rozdíly zůstaly i po zavedení eura. Udržování regionálně rozdílných cen na příbuzné výrobky i po zavedení eura je ovlivněno mimo jiné sociálními a kulturními tradicemi jednotlivých zemí, rozdíly v daňových systémech a nákladech na práci. Intenzivní cenová konvergence se uskutečnila v Evropské unii v první polovině 90. let v souvislosti s vytvořením jednotného trhu, kdy reálně došlo i k prudkému navýšení konkurence. Příprava na euro ani jeho zavedení do oběhu nezpůsobily pokračování cenové konvergence v eurozóně, působily v zásadě pouze na omezení růstu cen. Průzkum v rámci podnikatelského sektoru (DNB, 2004) ukázal, že zvýšení cenové transparentnosti po zavedení eura nepřijaly všechny firmy příznivě. Zejména pro mezinárodní společnosti to znamená omezení uplatňování praktik cenové diferenciace a diskriminace mezi zeměmi. To v konečném důsledku potvrzuje výhodu jednotné měny. Ceny udávané v euru mohou více upozornit na cenové rozdíly mezi zeměmi, což může vést k realizaci arbitrážních vývozních operací. Dle Záklasníka (2007) může vyšší transparentnost cen proto znamenat i vývozní stimul díky zvýšené poptávce po českých produktech spojený s pozitivním vlivem na růst HDP. 4.3.5 Lepší přístup na kapitálové trhy eurozóny Zavedení eura povede ke zvýšení efektivnosti a konkurence na finančních trzích. Příznivější podmínky pro financování umožní snížení nákladů na kapitál, což může podpořit dodatečné stimuly pro růst investic v České republice. Zrychlený růst investic povede k rychlejšímu růstu HDP, v případě kapitálových investic povede k zvýšení celkové produktivity výrobních faktorů a tím k vyšší tvorbě přidané hodnoty. Míra investiční aktivity firem z členských států eurozóny od roku 1999 vzrostla o 2,5% více, než u zemí mimo eurozónu (NBS, 2006a). Hlavním faktorem pro vyšší investiční aktivitu bylo snížení nákladů na kapitál v rámci elimi-

50


nace transakčních nákladů vůči euru. Největší nárůst investicí zaznamenaly malé firmy s bývalou slabou národní měnou. Tento výsledek je vysvětlován především eliminací hrozby devalvace měny, dále také proto, že pro malé firmy je obsluha kurzového rizika nákladnější. Odstranění kurzového rizika v prostoru eurozóny přinese malým firmám relativně vyšší úspory na nákladech kapitálu a následně i vyšší míru investiční aktivity. 4.3.6 Úspora nákladů zahraničního platebního styku Zahraniční platební styk českých podniků s eurozónou je stále zpoplatněn vyššími částkami než domácí platební styk. Podle nařízení Evropského parlamentu a Evropské komise však byla pro členské země Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru od roku 2001 zavedena tzv. europlatba, která do částky 50 000 € počítá se zvýhodněným poplatkem za zahraniční převod u plateb do eurozóny (poplatky v rozmezí 150 až 250 Kč). Platby, které tuto částku převyšují, jsou obvykle zpoplatněny procentem z částky s uvedením minimální a maximální výše (minimální částka je okolo 200 Kč a maximální okolo 2 000 Kč). Platby z eurozóny jsou účtovány jako jednorázová položka (částka okolo 100 Kč). Náklady podniku na platební styk závisí především na množství uskutečněných plateb. Platby z eurozóny jsou účtovány levněji než platby do eurozóny, proto mají obvykle vývozci nižší náklady na platební styk oproti dovozcům. Největší míru úspory nákladů po zavedení eura zaznamenají podniky, které ve svých obchodech převyšují stanovenou částku 50 000 €. Dopad přínosu na celkové hospodaření podniku bude středního vlivu a těžit z něj budou především podniky obchodující se zahraničím. Po vstupu České republiky do eurozóny se budou za platby v rámci eurozóny účtovat zhruba stejné poplatky jako za domácí platební styk a českým podnikům odpadnou náklady zahraničních plateb.

4.4 Nepřímé výhody ze zavedení eura pro podnikový sektor Vedle přímých výhod, které nastanou jistě, existuje ještě druhá skupina přínosů, tzv. nepřímých, které v ekonomice působí zprostředkovaně prostřednictvím přímých dopadů. Vývoj nepřímých výhod závisí na dalších okolnostech, které je velmi těžké stanovit popřípadě odhadnout. Lze očekávat, že přímé dopady budou mít širší národohospodářský efekt. Přímé výhody jsme uvedli v podkapitole 4.3. Mezi nejvýznamnější patří nižší transakční náklady, cenová transparentnost, vyšší konkurenční tlak a vyšší kvalita podnikatelského prostředí. Splnění uvedených přímých výhod vytvo51


ří podmínky pro naplnění střednědobých a dlouhodobých výhod společné měny. Očekáváme především růst zahraničního obchodu, který se dále promítne do silnějšího ekonomického růstu i celkové výkonnosti české ekonomiky. V dalších kapitolách si nepřímé výhody popíšeme blíže. 4.4.1 Růst zahraničního obchodu Růst zahraničního obchodu můžeme očekávat především proto, že dojde ke snížení nákladů na jeho realizaci. Pokud dojde ke zlevnění obchodu mezi zeměmi, které používají euro, přispěje k tomu především úspora transakčních nákladů a stabilizace směnného kurzu. V rámci zahraničního obchodu představil průkopnickou studii Andrew Rose (2000), který pro kvantifikaci vlivu členství v měnové unii využil gravitačního modelu bilaterálního obchodu a uvedl, že jednotná měna může vést až k trojnásobnému zvýšení zahraničního obchodu. Problémem této studie byl výběr zemí, které analyzoval. Jednalo se především o malé a chudé země (např. Americké Panenské ostrovy, Guam, Severské Mariánské ostrovy), které místo národní měny začaly používat americký dolar. Takto dolarizovaná ekonomika byla vnímána jako forma měnové integrace, ale podíl zemí, které splňují podmínky měnové unie, byl ve studii velmi nízký, pouze okolo 1%. Proto je problematické vyvodit ze studie všeobecné závěry pro eurozónu. Můžeme pouze konstatovat, že integrace zemí do měnové unie má jednoznačně pozitivní efekt na rozvoj zahraničního obchodu. Otázku velikosti efektu zvýšení zahraničního obchodu se zabýval i v pozdější studii a vypracoval tzv. meta-analýzu. Pomocí této analýzy potvrdil pozitivní vliv měnové integrace na zahraniční obchod a určil přínos na zahraniční obchod v rozmezí 30 až 90%. Baldwin a kol. (2005) sestavili teoretický model, který předpokládá, že vztah mezi volatilitou směnného kurzu a zahraničním obchodem je konvexní. To znamená, že s postupným přibližováním volatility k nule roste přírůstek obchodu progresivně. Svou studii založili na dvou skutečnostech. První předpokládala, že směnný kurz ovlivní více malé firmy než velké podniky. Druhá skutečnost uváděla, že v Evropské unii v rámci rozdělení podniků podle velikosti převažují malé firmy. Model předpokládal, že po vstupu do eurozóny se zvýší prodej už vyvážejících firem, ale zvýší se i počet nově exportujících firem. Z empirických testů zjistili, že členství v eurozóně může zahraniční obchod zvýšit o 70 až 112%. Historický vývoj zahraničního obchodu eurozóny potvrzuje, že měnová integrace měla pozitivní účinek na rozvoj vnitřního obchodu i obchodu členských států eurozóny se zeměmi mimo Evropskou unii. Nárůst oboustranného obchodu je výraznější u nových členů eurozóny, kteří již před

52


vstupem do eurozóny měli fungující obchodní vztahy s členy eurozóny. Zároveň členství v měnové unii zvyšuje zahraniční obchod v sektorech, kde je nízká konkurence, což souvisí s efektem transparentnosti. Jak bylo uvedeno dříve, Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, která je plně zapojená do mezinárodních obchodních a finančních toků. Zahraniční obchod je jedním z významných zdrojů růstu HDP v České republice. Pro odhad vlivu společné měny na zahraniční obchod je potřebné si uvědomit, že do zemí EU směřuje 83% vývozu a se zeměmi Evropské unie dosahuje Česká republika také kladnou obchodní bilanci. Vývoz do zemí EU každoročně roste, vyjma propadu v roce 2009 a dochází ke zvyšování kladné obchodní bilance.

Obr. 13

Vývoj exportu a obchodní bilance ČR v mld. Kč; zdroj: ČSÚ

4.4.2 Stabilní měna pro podnikatelská rozhodnutí Přijetí eura odbourává kurzové riziko, což podnikům umožní dlouhodobě plánovat a dělat podnikatelská rozhodnutí bez hrozby znehodnocení měnového kurzu. V současné době kurzové a úrokové riziko znemožňuje spolehlivé plánování investic, výši dividend, úrokových nákladů apod. Odstranění uvedených překážek může v dlouhodobém horizontu vést k vyššímu přílivu přímých zahraničních investic s vlivem na rychlejší růst HDP. Česká ekonomika je vystavena dvojímu riziku. První přímé riziko je závislé na hospodářském vývoji v zemích našich obchodních partnerů. Druhé riziko je nepřímé, spojené s dopadem kurzového vývoje na úrokové sazby, inflaci a konkurenceschopnost. V rámci náhlých a významných kurzových výkyvů je podnikový sektor vystaven vnějším šokům, které jsou doprovázeny značnými náklady. Při posílení koruny hrozí podnikům ztráta konkurenceschopnosti. Pokud koruna oslabí, může firmě vzniknout například problém s dodatečnými korunovými náklady na dluh v cizí měně.

53


Dnes je česká ekonomika vysoce vystavena cizí měně a riziku vnějšího prostředí. Obrat zahraničního obchodu ČR převyšuje 130% HDP a podíl cizích měn je velmi vysoký. Po přijetí eura se značná část obratu zahraničního obchodu bude provádět v domácí měně euru, jehož podíl je již dnes okolo 80%, a riziko se omezí pouze na zbytek zahraničního obchodu v cizích měnách. Z toho vyplývající snížené riziko povede k poklesu rizika šoků pro podnikový sektor a přispěje k jeho větší stabilitě. 4.4.3 Příliv zahraničních investic Dalším často uváděným nepřímým přínosem zavedení eura je zvýšení přílivu přímých zahraničních investic do České republiky. Přímé zahraniční investice jsou významným faktorem pro ekonomický růst a jsou i důležitou součástí pro rozvoj hospodářství. Obecně je očekáváno, že po zavedení společné měny toky kapitálu porostou. Společná měna povede k lepší integraci trhů a snazšímu přesunu finančních prostředků mezi ekonomikami. Nově vstupující země do eurozóny mohou předpokládat urychlení růstu přeshraničních přesunů finančních prostředků a zároveň získávají investoři větší jistotu, neboť již nebude hrozit riziko spojené s pohybem měnového kurzu. Výše uvedená tvrzení se snažila potvrdit například studie vypracovaná odborníky Mezinárodního měnového fondu nebo Německé centrální banky, ale výsledky nebyly průkazné. Uvádí, že vliv zavedení společné měny byl u stávajících členů zastíněn jinými faktory, které ovlivňovaly celosvětově kapitálové toky. Pozitivní vliv společné měny jistě lze očekávat, nelze jej ovšem identifikovat a prokázat. Pravděpodobně bude vliv zavedení eura v české ekonomice zastíněn regionálními a celosvětovými ekonomickými trendy v oblasti přímých zahraničních investic. Jak uvádí Ševela (2007), zavedení společné měny nebude mít výrazný vliv na vývoj přímých zahraničních investic plynoucích do České republiky. Výhody společné měny mohou sice ovlivnit rozhodování zahraničních investorů, ale ne rozhodující měrou. Příliv investic bude i nadále určován atraktivitou ekonomiky, která má v případě České republiky klesající trend. To je dáno především cenovými poměry a dlouhodobým zhodnocováním české koruny, což má za následek i snižující se konkurenceschopnost výroby v České republice. Dále s rostoucí stabilitou ekonomiky klesá počet investičních příležitostí, proto nelze očekávat výrazné přílivy přímých zahraničních investic. 4.4.4 Snížení nákladů na financování podniku Po zavedení eura dojde v české ekonomice k odbourání měnového rizika s eurozónou a omezení rizika kolísání českých úrokových sazeb z důvodu snížení

54


vlivu vnějšího prostředí na ekonomiku. V důsledku odbourání těchto rizik by mělo dojít k mírnému poklesu úrokových sazeb bank na poskytované úvěry odpovídající rizikové marži na pokrytí rizik vyplývajících z pohybu kurzu a fluktuace úrokových sazeb. V současné době se ovšem úrokové sazby nacházejí na historickém minimu a úrokový spread mezi bezrizikovou sazbou národní banky a sazbami pro úročení komerčních úvěrů podnikům v ČR a eurozóně je obdobný. Prostor pro další pokles úrokových sazeb je tedy minimální. V rámci konvergenčního procesu zavádění eura může dojít k mírnému nárůstu inflace a k poklesu reálných úrokových sazeb. Jednalo by se především o sazby s delší platností. Ve výsledku by to znamenalo nižší úročení dluhů českých podniků. Úročené dluhy tvoří významnou část pasiv českých podniků, proto by mohl pokles nákladů mít na podniky významný vliv. Větší pozitivní dopad by se projevil u malých a středních podniků, protože ty mají obecně horší přístup k financování a méně výhodné úrokové sazby.

4.5 Náklady zavedení eura pro podnikový sektor Nevýhodou zavedení eura jsou jednorázové náklady na zavedení eura a trvalá nevýhoda ze ztráty nezávislosti měnové politiky. Jednorázové náklady na výměnu měn vzniknou v období jednoho až tří let před vstupem do eurozóny, popřípadě těsně po zavedení eura. Ztráta nezávislé měnové politiky bude trvalou nevýhodou ze vstupu do eurozóny. Další trvalou nevýhodou je pokles výnosů bank ze směnárenských činností a devizových obchodů, která bude mít dopad i na zisky bank. Tato nevýhoda se ovšem nefinančních podnikatelských subjektů netýká, proto se jí dále nebudeme zabývat. Podnikatelské subjekty budou muset před zavedením eura vynaložit jednorázové náklady. Tyto náklady nebudou hrazeny z veřejných zdrojů a každý podnikatelský subjekt si je bude muset pokrýt sám. Důležitým faktorem pro minimalizaci nákladů je správná organizace a načasování přípravných prací při zavádění eura. Na mnoho kroků spojených se zavaděním eura se budou podnikatelé připravovat 2 až 3 roky před zavedením. Většinu nákladů mohou podniky při dobře organizované a dostatečně dlouhodobé přípravě minimalizovat. Například úpravy informačních systémů se dají ve třech letech před zavedením zakomponovat do pravidelných aktualizací a úprav. Rozsah úprav bude závislý i na velikosti podnikatelského subjektu a také druhu činnosti, které firmy vykonávají. Nejdůležitější úlohou je již zmiňovaná adaptace informačních systémů, uspořádání vztahu se zaměstnanci, dodavateli, odběrateli a bankou. Podniky se musí připravit i na legislativní změny, přede-

55


vším z oblasti daní a účetnictví. Rozsah uvedených úloh a jejich realizace bude mít přímý vliv na výši nákladů ze zavedení eura. 4.5.1 Náklady na software a informační systémy Úpravy softwaru a informačních systémů souvisejí s transformací existujících informačních systémů na euro včetně vzájemných vazeb mezi jednotlivými subsystémy tak, aby byl umožněn plynulý přechod na euro. Změna informačních systémů se pravděpodobně bude týkat každého podnikatelského subjektu. Bude důležité, aby podnikatelé provedli v dostatečném předstihu audit svých informačních systémů a dle zjištěných informací provedli konkrétní kroky na jejich přizpůsobení. Rozsah nákladů bude záležet jednak na počtu jednotlivých informačních systémů a jejich vzájemných vazbách, ale i na velikosti podniku a druhu činnosti podniku (NBS, 2006a). Úprava složitých a velkých informačních systémů může trvat dva roky, případně i déle. Týká se to především velkých firem s velkým počtem zákazníků a rozsáhlým portfoliem, které jsou ze značné míry uzpůsobené jejich specifickým potřebám a jsou navíc vysoce komplexní, proto budou náklady na úpravu těchto systémů vysoké. Malé a střední podniky často využívají spíše standardizovaných produktů a absolutní náklady na jejich úpravu budou proto menší. Jak už bylo uvedeno, některé změny mohou podniky zahrnout do každoročních aktualizací programového vybavení podniků. 4.5.2 Duální ocenění Při konverzi cen dojde k přepočtu cen z českých korun na eura dle stanoveného přepočítacího koeficientu. K cenové konverzi dojde jednorázově ke dni zavedení eura (MF, 2010). Zhruba půl roku před zavedením eura a rok po zavedení eura budou mít podnikatelé zákonnou povinnost při uvádění celkových částek na účtenkách vyjádřit příslušné peněžní hodnoty v korunách i eurech. Z tohoto pohledu se jedná o povinné duální označování cen. Duální ocenění bude znamenat vyjádření peněžních hodnot v korunách i v eurech. Bude se jednat o přechodné období, kdy budou obě měny používány paralelně. Dočasně budou muset podnikatelské subjekty přijímat platby v obou měnách. Z toho plynou zvýšené nároky na obsluhu hotovostních plateb u podnikatelů (NBS, 2006a). Především obchodní sektor bude sloužit jako jeden z kanálů výměny oběživa. Podniky budou muset zabezpečit software pro pokladny, aby bylo možné s oběma měnami manipulovat. Na tento nový systém budou muset podniky zároveň vyškolit své zaměstnance. Duální oceňování se bude týkat všech cen u výrobků a služeb, peněžních hodnot na účtech, faktu-

56


rách, bankovních služeb, spotřebitelských úvěrů, různých plateb a poplatků, výplat, důchodů a sociálních dávek, výpisech z účtů apod. Povinnost duálně oceňovat budou mít fyzické i právnické osoby. Vzniklé náklady budou doléhat především na maloobchod a pohostinství (Záklasník, 2007), protože právě v těchto odvětvích je podíl hotovostních transakcí největší. Absolutně budou náklady vyšší u velkých podniků, ale relativní náklady vzhledem k obratu budou vyšší u menších podniků. 4.5.3 Náklady na informační kampaň V důsledku přechodu na euro bude nutné seznámit dodavatele, odběratele a vlastní zaměstnance o změnách, které vzniknou v souvislosti s novou měnou. Dodavatele musí podnik seznámit s datem, od kdy budou akceptovány faktury již jen v eurech. Odběratelé musí být informováni o konverzi korunových cen na eura, popřípadě upozornit na možné změny. Podnik musí svým odběratelům včas poskytnout nový ceník s položkami v eurech. Firma musí vyškolit vlastní zaměstnance a seznámit je s vnitropodnikovými směrnicemi o přechodu na euro. Jak bylo uvedeno výše, je nutné zaškolit zaměstnance pracující s IT programy a objasnit jim vzniklé změny. Pracovníci, kteří pracují na pokladně, musí být vyškoleni pro potřeby dočasných plateb v korunách i euru. Výše nákladů bude závislá na několika faktorech. Jedná se především o to, kolik má podnik dodavatelů a odběratelů, jaký je podíl vlastních zaměstnanců a externích poradců na tvorbě podkladů k zavádění eura a provádění školení. Lze očekávat, že nejvíce budou zatíženy podniky s velkým počtem dodavatelů a odběratelů především z oblasti energetiky, rozvodu vody a maloobchodu. Pro dobrou informovanost bude nutné vytvořit nové ceníky, sazebníky, informační materiály, katalogy a další. Nové ceníky poslouží jako vstup pro výrobu informačních materiálů a katalogů. Podniky budou muset projít celé své podnikové portfolio a přepočítat korunové ceny podle stanoveného přepočítacího koeficientu. Přepočtené ceny musí být zaokrouhleny podle všeobecné směrnice Ministerstva financí, ale podnik musí vzít v úvahu i marketingovou přitažlivost cen. Například pokud firma využívá tzv. cen baťovského formátu a po přepočtu přepočítacím koeficientem vyjde částka ve výši 5,51 €, je z hlediska podniku zajímavější stanovit cenu ve výši 5,49 €. Pro tyto případy je vhodné stanovit vnitropodnikovou směrnici (Záklasník, 2007), která bude určovat vlastní stanovení ceny. Náklady na tvorbu ceníků, sazebníků a různých informačních materiálů postihnou všechny sektory celoplošně. Velikost nákladů závisí především

57


na rozsahu produktového portfolia a na podílu vlastních zaměstnanců a externích poradců. Absolutně vyšší náklady budou u velkých firem s širokým portfoliem. 4.5.4 Náklady na zabezpečení hotovosti V rámci maloobchodu je užíváno největší míry podílu hotovostních plateb a jejich absolutní objem je ze všech sektorů nejvyšší. Proto na maloobchod budou náklady na výměnu korunové hotovosti a zabezpečení eurové hotovosti doléhat nejvíce. Hlavní náklady na výměnu a zabezpečení hotovosti jsou spojené s uschováním, převozem a vlastní výměnou. Od banky by dodatečné náklady hrozit neměly, protože za směnu korun za eura by neměly být účtovány žádné poplatky. Zvýšenou pozornost budou ovšem muset podniky věnovat kontrole pravosti bankovek. Dalším možným rizikem pro podnikový sektor je nevhodné stanovení pevně daného přepočítacího koeficientu. Pokud bude přepočítací koeficient nadhodnocen, poklesne konkurenceschopnost vývozu a sníží se vyvážené množství a tím klesne i zisk podniků. Velikost dopadu závisí na rozsahu odchýlení přepočítacího koeficientu od kurzu rovnovážného. Nejvíce postižené by v tomto případě byly podniky, které jsou nejvíce vystaveny obchodnímu a kapitálovému kontaktu s eurozónou. Jedná se především o podniky zpracovatelského průmyslu a podniky v zahraničním vlastnictví. Problém může vzniknout také podnikům, které vlastní větší množství eurových aktiv. Posledním rizikem pro české podniky může být nevhodně nastavená úroková sazba. Úrokové sazby nastavené Evropskou centrální bankou pro celou eurozónu totiž nemusí odpovídat českým makroekonomickým veličinám. Může se například stát, že nastavená úroková sazba bude vyšší než sazba, která by odpovídala české ekonomice. Pro český podnikový sektor by to znamenalo dodatečné nákladové zatížení. Míra vlivu závisí na odchylce sazby ECB od rovnovážné sazby pro českou ekonomiku. Největší dopad zaznamenají zadlužené malé a střední podniky s vysokým podílem pohyblivě úročeného bankovního dluhu.

58

KVANTIFIKACE PŘÍNOSŮ A NÁKLADŮ ZAVEDENÍ EURA

5 Kvantifikace přínosů a nákladů zavedení eura Provést odhad přínosů a nákladů spojených se zavedením eura v České republice je momentálně velice obtížné. Je to dáno především tím, že není jasné, kdy Česká republika přistoupí k zavedení eura a navíc neexistuje spolehlivá metoda pro odhad přínosů a nákladů. Pro získání alespoň částečné kvantifikace byla použita hypotetická kvantifikace pro rok 2011, jako kdyby bylo euro v tomto roce přijímáno. Některé klíčové aspekty zavedení eura je v současnosti prakticky nemožné kvantifikovat, proto se je pokusíme alespoň kvalitativně přiblížit. V první části této kapitoly se zaměříme na analýzu přínosů ze zavedení eura. Důležitou otázkou při zavádění eura je výše nákladů, které budou muset jednotlivé podnikatelské subjekty vynaložit. Na výši nákladů se zaměříme v druhé části kapitoly. Celkově jsou okamžité výhody a náklady ze zavedení eura pro podniky přibližně vyrovnané. Z dlouhodobějšího hlediska jsou očekávány větší přínosy než náklady.

5.1 Přínosy Zavedení společné měny přinese několik příznivých vlivů, které se začnou okamžitě projevovat. Tyto přínosy se projeví snížením nákladů nebo zvýšením HDP. Přímé přínosy ze zavedení eura zahrnují především odstranění transakčních nákladů a nákladů na odbourání kurzového rizika. Podniky sníží i administrativní náklady, neboť již nebudou muset účtovat eurové devizové transakce společně s korunovými. Uvedené přínosy se projeví především v exportně zaměřených podnicích. Z nepřímých přínosů budou těžit především malé a střední podniky, u kterých očekáváme přínos směrem ke zvýšenému zapojení do zahraničního obchodu. Menší podniky by měli po zavedení eura získat jednodušší a levnější přístup k úvěrům a k akciovému kapitálu. Přínosem by měl být i růst zahraničního obchodu a zvýšení atraktivity České republiky pro umístění zahraničních investic. Většina z těchto faktorů se bude projevovat v dlouhodobém horizontu. 5.1.1 Snížení transakčních nákladů Prvním ze zmíněných přínosů zavedení eura pro podnikatelský sektor je odstranění transakčních nákladů, které jsou spojené s eurovými operacemi. Rostoucí mezinárodní obchodní výměna se promítá do zvyšujícího se počtu a objemu devizových obchodů. Při výměně domácí měny za zahraniční musí pod59


niky počítat s transakčními náklady, které v největší míře zahrnují rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou deviz a také různé poplatky za výměnu. Většina transakcí mezi podniky a bankami probíhá na základě kurzu vyhlašovaného komerčními bankami v České republice. Průměrný rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou eura dle kurzovních lístků největších komerčních bank v ČR je okolo 1 Kč. Dle studie vlivu eura na Slovensku (NBS, 2006a) bude úspora finančních transakčních nákladů ve výši 0,3% HDP. Podobný odhad je i závěrem studie vypracované Komisí EU (Komise EU, 1990), podle které transakční náklady v malých otevřených ekonomikách mohou dosáhnout vyšších finančních transakčních nákladů než ve velkých státech (např. Německo a Francie), ve kterých finanční transakční náklady tvořily 0,11% HDP. Za předpokladu podobnosti české a slovenské ekonomiky budeme vycházet ze stejné hodnoty i v České republice. Pro výpočet odhadu úspory transakčních nákladů pro podniky musíme zavést několik předpokladů (NBS, 2006b). Z mezibankovních devizových operací budeme uvažovat čtvrtinu realizovanou pro podniky (25% z 0,15% HDP). Dále předpokládáme, že pětina z devizových a valutových transakcí připadá na obyvatele a zbytek na podniky (80% z 0,15% HDP). Po zohlednění těchto předpokladů bude úspora transakčních nákladů pro podniky 0,1575% HDP. Dalšími náklady v rámci devizových transakcí jsou i administrativní náklady. Jsou to dodatečné náklady na zabezpečení lidských a kapitálových zdrojů potřebných na devizové operace. Pro odhad výše nákladů využijeme studie vypracované před přijetím eura v současných zemích eurozóny. Závěr těchto studií je, že administrativní transakční náklady tvořily před zavedením eura 0,1% vývozu do zemí EU. Za rok 2011 dosáhl vývoz do zemí EU výše 2 388,97 mld. Kč a celkové HDP bylo 3 841,4 mld. Kč. Na základě výše uvedených údajů můžeme předpokládat, že přijetí eura v ČR povede k úspoře transakčních nákladů ve výši 0,062% HDP. Celková úspora transakčních nákladů z přijetí eura v ČR pro podniky muže být vyčíslena zhruba kolem 0,2195% HDP, jak je vidět v tab. 7. Tento odhad v sobě zahrnuje úsporu finančních transakčních nákladů při mezibankovních obchodech, finančních transakčních nákladů u devizových transakcí s podniky a dále úsporu administrativních transakčních nákladů. Pro banky to bude znamenat ztrátu části příjmů a je možné, že část této ztráty budou chtít kompenzovat zvýšením některých bankovních poplatků. Na základě známých informací nelze tento vliv potvrdit, ale ani vyloučit.

60


Tab. 7

Předpokládaná úspora transakčních nákladů ze zavedení eura v ČR

Mezibankovní spotové a forwardové transakce Úspora finančních transakčních nákladů Devizové a valutové transakce s podniky Úspora administrativních transakčních nákladů Celková úspora transakčních nákladů

0,0375% HDP 0,12% HDP 0,062% HDP 0,2195% HDP

Zdroj: NBS, 2006b; vlastní výpočty

Úspora transakčních nákladů nebude ve všech podnicích ve stejné míře. Určujícím faktorem je podíl podniku na zahraničním obchodě s eurozónou. Podíl na zahraničním obchodě naznačuje, že největší podíl úspor mohou očekávat velké podniky. Při malých objemech devizových transakcí představují transakční náklady větší podíl z objemu transakce než při vysokých objemech. Úspora transakčních nákladů bude významnější pro malé a střední podniky, protože podíl transakčních nákladů klesá s rostoucím objemem devizových transakcí a navíc malé a střední podniky mají slabší vyjednávací možnosti a malé administrativní kapacity. Výše transakčních nákladů v rámci malých a středních podniků můžeme považovat za bariéru rozvoje jejich zahraničního obchodu. Velké podniky, které mají značnou kapitálovou sílu, si dovedou sjednat v komerčních bankách lepší podmínky pro devizové obchody a vytváří dodatečné administrativní kapacity, které efektivně řeší vývoj devizových kurzů a s nimi spojené transakční náklady. Z pohledu odvětvové struktury lze největší úspory transakčních nákladů očekávat v průmyslové výrobě, která tvoří většinu zahraničního obchodu. 5.1.2 Odbourání kurzového rizika Jedním z nejdůležitějších přínosů ze zavedení eura je odbourání kurzového rizika mezi českou korunou a eurem. Ačkoliv je kurz koruny relativně stabilní, výkyvy se přesto vyskytují. Kurz koruny vůči euru má dlouhodobě tendenci k apreciaci, tento trend byl přerušen významným oslabením trvajícím od druhé poloviny roku 2008 a pokračujícím na počátku roku 2009. Bylo to dáno především zhoršením sentimentu zahraničních investorů vůči středoevropskému regionu včetně ČR v době světové finanční krize. Rozsah depreciace mezi červencem 2008 a únorem 2009 (o 23%) naznačuje významné kurzové riziko. Od března 2009 začala koruna opět posilovat a v tomto trendu pokračovala až do 3. čtvrtletí roku 2011, ve 4. čtvrtletí došlo k mírnému oslabení koruny. Vývoj kurzu eura vůči koruně od roku 2003 do roku 2012 můžeme vidět v obr. 14. V průběhu jednotlivých čtvrtletí byla zřejmá vyšší volatilita kurzu, 61


která odrážela zvýšené globální nejistoty a náhlé změny nálad investorů na finančních trzích i míry averze k riziku (MF, ČNB, 2010).

Obr. 14

Vývoj kurzu CZK/EUR od roku 2003 do roku 2012, zdroj ČNB.

Z volatility kurzu plyne podnikům kurzové riziko. Rozhodnutí podniku o nákupu nebo prodeji zboží a služeb v eurech jsou vystaveny riziku, pokud se bude kurz vyvíjet nepříznivě. Z důvodu tohoto rizika nemusí být dokonce některé obchody uskutečněny. Část zahraničních obchodů je vůči kurzovému riziku zabezpečená přirozeně. Například pokud má podnik devizové příjmy i výdaje, skutečné kurzové riziko je saldo těchto příjmů a výdajů. Záklasník (2007) využil pro kvantifikaci kurzového rizika závislost mezi vývojem reálného efektivního kurzu koruny a zisku podniků vyjádřených jako rentabilitu vlastního kapitálu. Ze zjištěné závislosti vyplynulo, že posílení reálného efektivního kurzu vede k poklesu podnikových zisků. Je to dáno především silnou proexportní orientací českého průmyslu, zároveň posílení koruny způsobuje pokles cenové konkurenceschopnosti, snižuje se objem vývozu a tím i zisk. Uvažujeme-li dále zjištěnou závislost, že posílení reálného efektivního kurzu o jedno procento vede k poklesu ziskovosti podniků přibližně o 3,4%, můžeme přibližně odvodit přínosy podniků z odbourání kurzového rizika. V roce 2011 došlo k posílení kurzu koruny o 2,78%, z toho můžeme vypočíst dopad na pokles zisku podniků ve výši asi 9,5%. Pokud budu srovnávat s daty roku 2006, ze kterých vycházel Záklasník (2007), došlo k posílení kurzu koruny mezi roky 2006 a 2011 o 13,23%. Nyní se ale budeme zabývat pouze údaji z roku 2011. Částka musí být vztažena pouze na transakce v eurech, u dolarových položek kurzové riziko samozřejmě zůstane. Snížení bude zhruba ve výši 20%, jak vyplývá z podílu obratu zahraničního obchodu v rámci evropské unie uvedeném v teritoriální struktuře českého zahraničního obchodu. Po zohlednění uvedeného faktoru se dostáváme k poklesu ziskovosti ve výši 7,6%.

62


V absolutním vyjádření tento výsledek představuje zhruba 30 miliard korun a přibližně 0,78% HDP. Uvedené výsledky jsou ovšem velmi přibližné a vzhledem k absenci dalších faktorů pravděpodobně i nadhodnocené. Na ziskovost podniků totiž působí i jiné faktory, nejen pohyb kurzu. Přínos vyplývající z odbouraného kurzového rizika je závislý především na vývoji kurzu, který lze jen těžko dopředu odhadnout, proto se výpočet vztahuje ke konkrétnímu roku. Podobně jako v případě úspory transakčních nákladů pocítí odstranění kurzového rizika hlavně v podnicích zapojených do zahraničního obchodu se zeměmi eurozóny. 5.1.3 Ostatní přínosy Je velmi obtížné kvantifikovat dopad stabilnějšího podnikatelského a měnového prostředí, růstu zahraničního obchodu a HDP v důsledku přijetí eura. Zavedení eura by mělo vést k poklesu reálných sazeb. Nižší úrokové sazby vedou k růstu investicí, popřípadě se odrazí ve vyšší produktivitě a efektivnosti podniků. To dále vede ke zvýšeným ziskům podniků. Pokud by po zavedení eura došlo ke snížení nákladů kapitálu, zlepší se hlavně podmínky pro malé podniky. Velké podniky jsou schopné si vyjednat výhodné podmínky v zahraničí i v současnosti. Úrokové sazby jsou na historickém minimu z důvodu trvající krize a neexistuje velký prostor pro další pokles sazeb. Případný pokles nákladů kapitálu nebude mít výrazný dopad na efektivnost velkých podniků, ale projeví se v investičně náročnějších odvětvích, především v odvětví průmyslu. Absolutní kvantifikace je závislá na výši poklesu reálné úrokové sazby, kterou ovšem nelze předem odhadnout. 5.1.4 Shrnutí kvantifikace přínosů Celková hrubá kvantifikace přínosů ze zavedení eura byla pojata velice konzervativně. Bylo kvantifikováno pouze odstranění transakčních nákladů a s nimi spojená úspora administrativních nákladů, a dále odstranění kurzového rizika. Celková úspora vyplývající z uvedených přínosů byla vyčíslena jako 1% HDP za rok 2011 při posílení koruny o 2,78%. Velikost přínosů závisí především na směru a rozsahu pohybu kurzu. Oproti výzkumu v roce 2006 (Záklasník, 2007) došlo k poklesu rychlosti posilování koruny a hlavní přínos se proto snížil o 0,68% HDP. Je velmi obtížné kvantifikovat nepřímé přínosy zavedení eura, proto byly jejich dopady přiblíženy pouze kvalitativně v textu. Shrnutí kvantifikace přímých přínosů zavedení eura je zobrazeno v následující tab. 8.

63


Tab. 8

Shrnutí kvantifikace přímých přínosů zavedení eura pro podnikový sektor pro rok 2011

Typ přínosu Úspora finančních transakčních nákladů Úspora administrativních transakčních nákladů Odbourání kurzového rizika Přínos celkem

Absolutní přínos

Relativní přínos

6,069 365 mld. Kč

0,158% HDP

2,381 649 mld. Kč

0,062% HDP

29,962 686 mld. Kč

0,78% HDP

38,413 700 mld. Kč

1% HDP

Zdroj: vlastní zpracování

Největší vliv bude mít zavedení eura na velké podniky zapojené do zahraničního obchodu, které se ve značné míře podílejí na exportu. V relativním vyjádření by měly nejvíce ze zahraničního obchodu profitovat malé a střední podniky. Euro umožní odstranění bariér, kvůli kterým se malé a střední podniky zaměřovaly především na vnitřní trh. Tyto podniky se ve velké míře neorientují na zahraniční obchod z důvodu vysokých nákladů zabezpečení se proti volatilitě směnných kurzů. To ale nejsou jediné náklady, které by podnik musel podstoupit. Svoji úlohu sehrávají i transakční náklady, náklady na administrativu z důvodu vedení více účtů, fakturace a nákladové kalkulace v cizí měně. Po zavedení eura bude pro malé a střední podniky lehčí zrealizovat zahraniční obchod. V ekonomice existuje spousta různorodých faktorů, které ovlivňují podnikatelský sektor, a proto není jisté, zda se uvedené přínosy projeví a zrealizují v uvedeném rozsahu, který byl naznačen. Podle zkušeností Evropské komise přinese zavedení eura vyšší efektivnost alokace zdrojů. Pro podniky pak bude jednodušší identifikovat konkurenční pozici a reálně zhodnotit svoje silné a slabé stránky. Zlepší se podmínky pro přímé porovnání produktů a cen konkurence a dodavatelů. Zavedení eura také může být podnětem pro vstup na nové trhy při nižším riziku a zahájení spolupráce v oblasti výroby, obchodu, marketingu a v dalších oblastech.

5.2 Náklady Důležitou otázkou při zavádění eura je výše nákladů, které budou muset jednotlivé podnikatelské subjekty vynaložit. Výše nákladů je závislá na velikosti podniku a také na odvětví, kterým se podnik zabývá. Nižší náklady by měly zaznamenat velké podniky, vyšší náklady budou mít malé a střední firmy. Pro snadný přechod malých podniků na euro bude potřebné vhodnou formou tyto

64


podniky informovat o nastalých změnách. Malé podniky bude potřebné vhodnou formou informovat. Velké podniky jsou většinou o problematice eura lépe informovaní. Při odhadu nákladů je důležité zohlednit specifika země a hospodářskou strukturu, ze které mohou plynout odlišnosti. Analýzu jednorázových nákladů vypracovávaly jednotlivé centrální banky zemí vstupujících do eurozóny. Tyto odhady se pohybují v rozmezí 0,3% - 0,8% HDP. Rozpětí je dáno délkou přechodného období, které komplikuje přesné určení nákladů. Například Holandsko odhadovalo náklady ve výši 0,7% HDP. V Německu odhadli náklady na 0,6% HDP a Rakousko odhadlo jednorázové náklady ve výši 0,7% HDP. Příklad Velké Británie potvrzuje skutečnost, že velmi záleží na použité metodice. Zatímco komplexní studie Bannock Consulting předpokládá celkové náklady na zavedení eura ve výši 1,26% HDP. Pokud by se využilo metodiky IFM, celkové náklady by představovaly 0,6% HDP (NBS 2006). Největší část nákladů ponese právě podnikový sektor. Dopad jednorázových nákladů na podnikatelské subjekty v České republice bude záviset na několika faktorech. Jmenujme například velikost podniku a jeho zapojení do zahraničního obchodu a odvětví, ve kterém podnikatel působí. V dalších kapitolách se zaměříme na popsání a kvantifikaci nejdůležitějších nákladů vzniklých ze zavedení eura. 5.2.1 IT náklady Největší část nákladů se očekává v IT oblasti. Průzkum společnosti IMF odhaduje, že až 60% nákladů lze očekávat právě v IT oblasti (NBS, 2006a). Zvýšená část nákladů bude připadat na marketing, public relations a vzdělání zaměstnanců. Výše IT nákladů závisí ve značné míře na velikosti podniku a na druhu softwaru. Na základě průzkumu vypracovaného Národní bankou Slovenska bylo zjištěno, že průměrné náklady u malých a středních podniků by měly být na úrovni 0,27% z ročního obratu podniku. U velkých podniků byly průměrné náklady uvedeny ve výši 0,09% z ročního obratu. Konkrétní údaje jsou uvedeny v následující tabulce. Údaje musíme ovšem brát s rezervou, protože velká část malých a středních podniků nedokázala odhadnout náklady na zavedení eura. Z toho důvodu jsou relativně malé rozdíly v nákladech mezi jednotlivými skupinami podnikatelů.

65


Tab. 9

Odhad nákladů pro podnikatelské subjekty na Slovensku

Počet zaměstnanců Podíl nákladů na ročním obratu Malé a střední podniky Mikropodnik (0-9) 0,22% Malý podnik (10-49) 0,29% Střední podnik (50-249) 0,28% Průměr 0,27% Velké podniky 250 - 499 zaměstnanců 0,24% 500 - 999 zaměstnanců 0,11% 1000 a více zaměstnanců 0,07% Průměr 0,09% Zdroj: NBS (2006)

Na celkovou výši nákladů budou mít vliv jednotlivé činnosti, které budou muset podnikatelé při přechodu na euro zabezpečit. U každého subjektu budou náklady individuální. Jak už bylo zmíněno výše, na základě poznatků z eurozóny je největší podíl nákladů na IT technologie. Podle dat uvedených v tab. 8 můžeme učinit hrubý odhad nákladů na úpravu IT pro české podniky, ale musíme zavést předpoklad značné podobnosti české a slovenské ekonomiky. Výsledky zjištěné statistickým šetřením mezi slovenskými podniky aplikujeme na tržby českých podniků z roku 2011 a odvodíme celkové předpokládané IT náklady. Následně využijeme předpokladu studie IMF, která říká, že náklady na IT představují zhruba 60% celkových nákladů podnikového sektoru spojených se zavedením eura. Tím zjistíme hrubý odhad celkových nákladů českých podniků na zavedení eura. V tabulce 10 je zobrazen výpočet. Podle odhadů uvedených níže v tabulce bude český podnikový sektor stát zavedení eura zhruba 24,5 miliard korun, tj. 0,64% HDP. Odhad nákladů se vztahuje k roku 2011 a je samozřejmě jen velmi přibližný. Výsledné náklady odpovídají odhadům národních centrálních bank, které náklady na zavedení eura odhadovaly mezi 0,3% - 0,8% HDP. Jak uvádí Záklasník (2007) vývoj podílu nákladů na úpravu IT k tržbám podniků bude záviset na rozdílu mezi růstem nákladů na IT a růstem tržeb podniků. Toto potvrzuje i výpočet, protože oproti studii vypracované pro hypotetický rok 2006 (Záklasník, 2007) náklady na zavedení eura klesly o 3 miliardy korun a podíl na HDP klesl o 0,22%. Bylo to dáno především snížením tržeb u malých a středních podniků, u kterých díky tomu náklady oproti roku 2006 poklesly. U velkých podniků ve srovnání s rokem 2006 tržby vzrostly a vzrostly i náklady na zavedení eura.

66


Výše IT nákladů bude pro jednotlivé podniky individuální a mimo jiné bude záviset na podmínkách, které mají podniky uvedeny ve smlouvě se softwarovou firmou. Tab. 10

Odhad výše nákladů na zavedení eura pro český podnikový sektor - příklad roku 2011

Podíl na tržbách %

Výsledky NBS %

IT náklady mld. Kč

Celkové náklady mld. Kč

4 064,8

49,5%

0,27%

10,97

18,3

0,48%

4 146,9

50,5%

0,09%

3,73

6,2

0,16%

8 211,7

100%

-

14,7

24,5

0,64%

Tržby mld. Kč Tržby SMP3 Tržby korporací Celkem

% HDP %

Zdroj: MPO, NBS (2006), vlastní výpočty

5.2.2 Shrnutí kvantifikace nákladů Vypočtené náklady jsou jednorázového charakteru a budou vynaloženy 1 až 3 roky před zavedením eura. V České republice předpokládáme absolutní výši nákladů v hodnotě 24,5 miliard korun. Předpokládané náklady jsou blíže horní hranici odhadovaného pásma národními centrálními bankami a jejich výše je 0,64% HDP. Náklady může ovlivnit způsob zavedení eura, tzv. velký třesk a výši nákladů ovlivní i délka období duálního oběhu. Duální oceňování by nemělo přinést výrazné zvýšení nákladů při zavádění eura, protože podnikatelské subjekty jsou zvyklé na úpravu cen v průběhu roku. Mezi poslední výraznější položky, které by mohly ovlivnit velikost nákladů, mohou patřit školení zaměstnanců a vytvoření speciálních skupin zabezpečujících přechod na euro. Obecně se očekává, že větší část nákladů ponesou velké podniky. Po přepočtu na roční obrat dojde k největšímu zatížení u malých a středních podniků, které tvoří 99,84% z celkového počtu aktivních podnikatelských subjektů v České republice.

5.3 Shrnutí přínosů a nákladů pro podnikový sektor Srovnání přínosů a nákladů vyplývajících ze zavedení společné měny euro pro český podnikový sektor je shrnuté v následující tabulce 11. Bylo využito hodnot pro rok 2011 a z tabulky jasně vyplývá, že přínosy by již v prvním roce zavedení eura převýšily náklady. Čistý přínos v prvním roce fungování eura byl vyčís3

SMP - střední a malé podniky

67


len v přibližné hodnotě 13,9 mld. Kč. Navíc, zatímco náklady jsou jednorázového charakteru a budou vynaloženy především 1 až 3 roky před zavedením eura, přínosy jsou trvalého charakteru a budou realizovány každý rok po přijetí eura. Velikost přínosů bude závislá na vývoji ekonomiky, především rozsahu pohybu kurzu, a nelze je určit přesně. Podstatné je ovšem zjištění, že přínosy ze zavedení eura pro český podnikový sektor převýší náklady zavedení eura pravděpodobně již v prvním roce od zavedení společné měny. Tab. 11

Shrnutí přínosů a nákladů zavedení eura pro podnikový sektor za rok 2011

Přínosy Náklady Čisté přínosy

Absolutní vyjádření 38 413 700 mld. Kč 24 511 944 mld. Kč 13 901 756 mld. Kč

Relativní vyjádření 1% HDP 0,64% HDP 0,36% HDP

Zdroj: Vlastní zpracování

Z předchozích kapitol vyplývá, že podnikatelský sektor bude mít pravděpodobně nejvíce výhod ze zavedení společné měny euro. Hlavními prvky přínosů bude odbourání kurzového rizika a odstranění transakčních nákladů a z toho plynoucí nejistoty pro podniky v okamžiku plánování kalkulací a budoucích nákladů a výnosů. Je možné, že v dlouhodobém horizontu se zavedení eura projeví ve zrychlení ekonomického růstu české ekonomiky, z čehož by podnikatelský sektor opět mohl profitovat. I když jsou se zavedením eura spojeny i náklady, jsou většinou pouze jednorázového charakteru a v konečném důsledku budou převáženy přínosy. Můžeme tedy konstatovat, že zavedení eura bude mít jednoznačně pozitivní přínos pro podnikatelský sektor.

5.4 Dopad zavedení eura na vybrané podnikové sektory Z předešlých kapitol vyplývají všeobecně očekávané aspekty přijetí společné měny. Jako významný přínos bylo uvedeno odstranění kurzového rizika, snížení transakčních nákladů a zvýšení cenové transparentnosti. Nyní si přiblížíme dopady zavedení eura ve zvolených sektorech. Hlavním úkolem jednotlivých podniků bude zvládnout moment přechodu na euro, který spočívá především v jednorázových nákladech. Oblast organizačních opatření v účetnictví, fakturaci, značení a balení výrobků a platební styk se nejeví jako problematické pro větší firmy se zahraniční majetkovou účastí. Větší náklady budou vznikat v malých a středních společnostech, které v současnosti tvoří 99,84% podílu z celkového počtu aktivních podnikatelských subjektů. Zavedení eura se v jednotlivých podnikatelských odvětvích může projevit odlišným způsobem.

68


Dopad na odvětví bude vycházet především z vlastnické, výrobní, obchodní a velikostní struktury a také z míry zapojení do zahraničního obchodu. Následující tabulka shrnuje dopad zavedení eura na vybrané podnikové sektory. Obecně závisí jisté přínosy na podnikovém odvětví, na podílu vývozu do eurozóny a na tržbách tohoto odvětví. Náklady jsou závislé na komplexnosti IT procesů, množství dodavatelů a odběratelů a podílu malých a středních podniků v daném odvětví. Tab. 12

Dopad zavedení eura na jednotlivé podnikové sektory

Podíl korporací Zpracovatelský průmysl Zemědělství a těžba Stavebnictví Energetika Obchod a pohostinství Tržní služby

Podíl SMP

Podíl na vývozu

0,28%

99,72%

65%

0,03%

99,97%

10%

0,02% 0,38%

99,98% 99,62%

0,03%

99,97%

0,08%

99,92%

2% 4% nízký podíl nízký podíl

Náklady (absolutní) střední / vysoké malé / střední střední vysoké střední / vysoké malé / střední

Přínosy vysoké střední malé malé střední / vysoké malé

Zdroj: ČSÚ, MPO, vlastní výpočty

Zpracovatelský průmysl je jedním z nejvýznamnějších zdrojů tvorby HDP a jeho podíl na HDP se dlouhodobě pohybuje okolo 25%. Jeho příznivé výsledky jsou dány především zahraniční poptávkou. Výrobky zpracovatelského průmyslu mají významný podíl ve vývozu zboží a značně přispívají ke kladné bilanci zahraničního obchodu. Vzhledem k vysokému zapojení do zahraničního obchodu budou přínosy zavedení eura pro zpracovatelský průmysl značné. Můžeme jmenovat tyto přínosy - stabilita měny pro podnikatelská rozhodnutí, odstranění kurzového rizika, zjednodušení platebního styku a účetního vykazování a větší transparentnost cen. Podniky ve zpracovatelském průmyslu se nejvíce obávají nastavení směnného kurzu, protože to bude mít přímý vliv na konkurenceschopnost jejich výrobků. Jednorázové náklady budou vynaloženy na změnu informačních systémů, účetnictví, výkaznictví, oceňování a další administrativní opatření. Větší obavy mají malé firmy, protože velké podniky a podniky pod zahraniční kontrolou mají již s eurem větší zkušenosti a své účetnictví často vedou v Kč i v eurech. Náklady zavedení eura pro zpracovatelský průmysl v oblasti IT budou vyšší oproti jiným odvětvím. Důvodem jsou

69


komplexní IT systémy a vysoký podíl velkých korporací oproti jiným sektorům. Zpracovatelský průmysl ovšem bude ze zavedení eura nejvíce profitovat a vliv společné měny na něj bude vysoce pozitivní. Můžeme se obávat pouze globalizace a růstu ekonomik asijských zemí, především Číny a Ruska, a jejich vlivu ve světovém obchodu. Zemědělství a těžba nerostných surovin jsou primárním sektorem ekonomiky. Podíl těchto odvětví se na tvorbě HDP účastní zhruba 7,5%. Zemědělství se na vývozu podílí 8,15%, z toho do EU směřuje 91,73% vývozu. V rámci těžby nerostných surovin je část produkce určena na vývoz, především černé uhlí, koks, hnědé uhlí a kaolin. Velkými odběrateli jsou především sousední státy EU jako Německo, Rakousko, Slovensko a již nyní jsou vývozy často realizovány v eurech. Nejdůležitější dovozní komodity ropa, zemní plyn a železné rudy se obchodují především v dolarech. Očekávané přínosy vychází z úspory finančních prostředků při realizaci obchodních transakcí se zeměmi EU, odstranění kurzového rizika a poplatků za konverzi měn a zjednodušení účetnictví. Dále nebudou nutné predikce pohybu kurzu při stanovování cen a dojde k vyšší atraktivnosti země pro zahraniční investory. V rámci nákladů přetrvává obava z růstu cen, jednorázových nákladů a zvýšené intenzity konkurenčního prostředí díky odpadnutí kurzového rizika, lepší cenové průhlednosti a zjednodušení obchodování v jednotné měně. V souhrnu bude míra dopadu odlišná podle velikosti podniku, míry vývozu, a zda jsou firmy ve vlastnictví domácího nebo zahraničního kapitálu. Nepředpokládáme, že odvětví bude zavedením eura ohroženo. Stavebnictví má převážně národní a regionální charakter a jeho účast na zahraničních trzích je nižší než 2%. Do budoucna nejsou očekávány velké změny a na tvorbě HDP se podílí zhruba 6%. Stavební produkce v roce 2011 opět poklesla, reálně již třetí rok v řadě. Za krizí stojí především vývoj v inženýrském stavitelství. Přínosy pro stavebnictví budou menší, protože mají pouze malý podíl vývozu na tržbách. Možným přínosem jsou odstranění nejistoty z průběžných změn kurzu, zjednodušení a zlevnění platebního styku, možný příliv zahraničních investorů a nových zakázek a možnost účasti domácích firem na stavební výrobě v příhraničních regionech. Nákladové zatížení lze očekávat středně velké, protože velké procento podniků ve stavebnictví jsou malé a střední podniky, které mají vyšší relativní zatížení. Existuje riziko, že pokud dojde k navýšení cen, můžeme očekávat znehodnocení vkladů obyvatelstva, které následně sníží kupní a investiční aktivity v bytové výstavbě. I přes obavu z nárůstu cen nebude mít zavedení eura pravděpodobně zásadní vliv na celkovou situaci ve stavebnictví a jeho další vývoj.

70


Energetika je sektorem pro výrobu a distribuci ušlechtilých zdrojů energií a má charakter převážně síťového monopolního odvětví. Podíl energetiky na HDP je zhruba ve výši 4%. Energetika hraje významnou roli pro plynulý chod a rozvoj ekonomiky. Důležitou úlohu v tomto sektoru plní zahraniční obchod, kde hodnoty dovozu a vývozu ovlivňuje devizový kurz. Obecně při posilování kurzu se zlepšují podmínky pro dovoz energií, zhoršují podmínky pro jejich vývoz a naopak. Růst cen energetických komodit posilování kurzu eliminuje. Kontrakty jsou navíc často zajištěny proti kurzovému riziku. Sektor pokrývá většinu surovin na výrobu elektřiny a tepla z domácích zdrojů. Přínosy budou střední až malé, podle angažovanosti v obchodu s eurozónou. Přímý pozitivní dopad bude odstranění transakčních nákladů při platebním styku s eurozónou, v administrativě a účetnictví. Dále dojde k odbourání kurzového rizika vůči euru a snížení nákladů na kapitál. Podniky budou mít také snazší přístup k zahraničnímu financování. Náklady na zavedení eura budou vyšší především z důvodu komplexity IT systému a velkému počtu odběratelů, které bude nutné informovat. To znamená značné jednorázové náklady na zavedení eura jako je příprava informačních systémů společnosti, uspořádání vztahů s dodavateli a zákazníky, uspořádání vztahů se zaměstnanci a s bankou a aktualizace všech smluv na euro. Dalšími náklady spojenými se zavedením eura mohou být možné změny v nastavení bankovních účtů, převod otevřených položek pohledávek a závazků na euro, náklady na výměnu hotovosti, změny ceníků a obchodních podmínek. Co se týče zahraničního obchodu s plynem, s ropou a ropnými produkty je tento obchod prováděn v dolarech a zavedení eura bude bez vlivu na obchodování. Obchod a pohostinství se podílí na celkovém počtu podnikatelských jednotek v národním hospodářství 30% a na tvorbě HDP se podílí necelými 13%. Ze zkušeností zemí, které již mají euro jako zákonné platidlo, se potvrzuje, že obchod a především maloobchod sehrál významnou roli při přechodu na euro. Je to dáno spontánním přijetím role směnárny bankovek a mincí, protože veřejnost často využila k praktické výměně měny spíše obchod než bankovní sektor. V rámci sektoru obchodu a pohostinství dochází ke každodennímu kontaktu se spotřebiteli a zástupci maloobchodu budou v první linii konverze na novou měnu. Pro hladký průběh přechodu na euro je nutné, aby maloobchod byl na výměnu měny dobře připravený. Přímé přínosy pro obchod a pohostinství po zavedení eura budou spíše středně velké z důvodu dovozu části sortimentu ze zahraničí. Náklady ovšem budou vysoké. Podnikům vzniknou objektivní náklady spojené s přeceňováním zboží, změnou finančních systémů, přizpůsobení podnikového účetnictví, počítačových systémů, softwaru pro zpracování dat a proškolení zaměstnanců. Subjekty podnikající ve službách, především 71


v turismu, pohostinství, reklamním a PR trhu musí zajistit komunikační aktivity jako katalogy, letáky a ceníky. Nad klasické IT náklady vznikne podnikům řada jednorázových úkolů např. inventarizace zboží a přepočet zásob na eurové jednotky, převod kontraktů na novou měnovou jednotku, vedení účetnictví v eurech, náklady na duální uvádění cen a provádění plateb, zajištění softwaru pro duální platby na pokladnách, vyškolení pokladníků a zajištění dopravy, skladování a střežení korunových platidel, které se budou v pokladnách hromadit, ale nebude se jimi vracet apod. I přes vysoké počáteční náklady lze předpokládat, že čistý přínos zavedení eura bude pozitivní. Tržní služby mají nízký podíl na vývozu do zahraničí z důvodu nemožnosti exportovat některé služby. Přímé přínosy ze zavedení eura proto budou spíše malé. Náklady při zavádění eura budou v těchto odvětvích také spíše nízké a celý dopad na tržní služby můžeme proto označit jako spíše neutrální. 5.4.1 Dopad zavedení eura na malé a střední podniky Malé a střední podniky jsou významnou součástí ekonomiky České republiky, jak vyplývá z tab. 12. Jejich podíl na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů je 99,84%. Malé a střední podniky se podílí na HDP 36,2% a v rámci zahraničního obchodu se podílí cca 51% na vývozu a na dovozu cca 56%. Uvedené podniky jsou proto významnou součástí ekonomiky a jsou důležité pro rozvoj endogenního potenciálu jednotlivých krajů v České republice, protože jsou významně podnikatelsky i společensky spjaty s daným regionem a tvoří regionální podnikatelskou páteř. Malé a střední podniky se již vyrovnaly s vysokými nároky Evropské unie, zejména v oblasti ekologických požadavků, dále s přísnějšími předpisy na ochranu spotřebitele, pracovně právními předpisy a předpisy na ochranu bezpečnosti a zdraví zaměstnanců. Dosavadní vliv eura ani eurozóny neměl na střední a malé podniky v České republice výraznější dopad. Ani dostupné poznatky o vlivu zavedení eura na sektor malého a středního podnikání ve stávajících zemích eurozóny nedokazují, že by byl uvedený sektor významně ovlivněn přechodem na společnou měnu. Bylo toho docíleno z důvodu dobré připravenosti na přechod na euro, aby případné negativní dopady byly minimalizovány. Malé a střední podniky mohou dopady zavedení eura pociťovat s větší intenzitou než velké podniky. Jsou zastoupeny v celém odvětvovém spektru a týkají se jich v odpovídající míře charakteristiky uvedené v odvětvové analýze. Postavení malých a středních podniků je často specifické, bývají citlivější na změny podnikatelského prostředí a obvykle mají větší obavy z přechodu na

72


euro než velké podniky pod zahraniční kontrolou, které již mají s eurem zkušenosti a často vedou dokumentaci a účetnictví v korunách i eurech. Pro malé a střední podniky je často náročnější získat úvěr a mají těžší přístup k informacím o technologiích, trzích, změnách v legislativě a podobně. Můžeme předpokládat, že malé a střední podniky budou více zasaženy jednorázovými náklady v operacích spojených s přechodem na euro, při přeceňování zboží a služeb, při změnách softwaru pokladen a účetnictví. Zvýšené náklady v relativním vyjádření budou i v oblasti komunikačních a reklamních aktivit. Možné riziko plyne i z případného zvýšení cen po zavedení společné měny a následný růst nákladů. Naproti tomu je pravděpodobné, že malé a střední podniky více získají z eliminace transakčních nákladů, protože pozice velkých firem při jednání s bankami byla dosud silnější než pozice většiny menších podniků. Dlouhodobým přínosem zavedení eura pro malé a střední podniky bude i zjednodušení administrativy platebních procesů, které dosud představují relativně vyšší zátěž oproti velkým podnikům. Bez velkých rozdílů pocítí malé i velké podniky zisk z odbourání kurzového rizika.

5.5 Hlavní zjištění a doporučení Česká republika je povinna provádět kroky k tomu, aby mohla co nejdříve přistoupit k eurozóně. Stanovení samotného termínu přistoupení je však v kompetenci členského státu. Připravenost posuzujeme z hlediska hospodářské sladěnosti a strukturální podobnosti české ekonomiky a ekonomiky eurozóny. Náhled na ekonomické přínosy a náklady plynoucí z přistoupení k eurozóně se ale v posledních letech mění v důsledku probíhajících zásadních změn v institucionálním nastavení měnové unie, která se snaží reagovat na dluhové problémy některých členských zemí. Pro nově přistoupivší země z toho mohou vyplývat nové a dříve nepředpokládané závazky (MF, 2012). O plnění konvergenčních kritérií, jejichž plnění je jednou z podmínek pro vstup do eurozóny, jsme se zmínily v kapitole 3.5.1. Pro připomenutí v současnosti Česká republika neplní kritérium cenové stability a to především kvůli administrativním opatřením, zejména zvýšením snížené sazby DPH. Do budoucna by toto kritérium nemělo být problémem za předpokladu, že v ČR nedojde k jiným než plánovaným úpravám. Kritérium stavu veřejných financí, zahrnující výši deficitu veřejných rozpočtů a vládního dluhu, není rovněž plněno. Deficit veřejných rozpočtů je pro rok 2012 předpokládán ve výši 5,0% HDP (včetně započtení korekce proplácených prostředků z fondů EU a se zahrnutím celé finanční kompenzace církvím o hodnotě 59 mld. Kč, tj. 1,5%HDP). Nicméně současné záměry fiskální politiky by měly od roku 2013 vést ke splnění kritéria.

73


Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je v České republice plněno dlouhodobě a prozatím neexistují problémy s plněním tohoto kritéria. Ačkoliv dynamika růstu zadlužení se od roku 2009 výrazně zvýšila a pro rok 2012 je očekáván dluh ve výši 45,5% HDP, tj. o 4,6 p. b. více, než v roce 2011. Riziko do budoucna představují negativní dopady stárnutí obyvatelstva. Je proto nutné provést reformy důchodového a zdravotního systému. Přijetí do eurozóny je podmíněno úspěšným setrváním národní měny v Evropském mechanismu směnných kurzů II. Česká republika do ERM II prozatím nevstoupila. Kurz koruny vůči euru se v posledních dvou letech pohyboval v relativně úzkém pásmu a v jeho vývoji nenastal jednoznačný trend. Zkušenosti z předchozích let však naznačují, že výchylky kurzu mohou v turbulentních dobách přesáhnout stanovený rozsah fluktuace (MF, 2012). Budu proto nutné vstup do ERM II vhodně načasovat, nejlépe v období stabilní situace v tuzemské ekonomice i na světových finančních trzích. Poslední kriterium konvergence úrokových sazeb ČR v současnosti plní bez problémů. Vývoj v posledních letech byl významně ovlivněn dopady hospodářské a dluhové krize. V současnosti česká ekonomika vykazuje zvýšenou sladěnost hospodářského cyklu s eurozónou. Fiskální restrikce zpomalují ekonomické oživení, přičemž k relativně hlubšímu útlumu aktivity v domácí ekonomice přispívá i konzervativní chování spotřebitelů. Pro vstup do eurozóny hovoří ekonomické ukazatele, mezi které řadíme vysokou otevřenost české ekonomiky a velkou obchodní provázanost s eurozónou. Tyto faktory vytváří předpoklady pro existenci mikroekonomických přínosů ze zavedení eura. V posledních letech došlo i ke zlepšení cyklické sladěnosti vývoje ekonomické aktivity v ČR a v eurozóně a riziko makroekonomických nákladů proto pokleslo. Existují oblasti, kde byl dlouhodobě pozitivní vývoj narušen globální krizí. Reálná ekonomická konvergence ČR k eurozóně, která probíhala do roku 2008, se v posledních letech zastavila. Problémovou oblastí je český trh práce. Mezi jeho slabá místa patří značné regionální rozdíly a vysoké celkové zdanění práce. Ministerstvo financí společně s Českou národní bankou uvádí, že je nutné pokračovat v procesu konsolidace veřejných rozpočtů a zvýšit pružnost trhu práce. Zároveň doporučují nestanovovat cílové datum přijetí eura a ani nevstupovat do ERM II. Lze tedy říci, že existuje celá řada dokumentů, které se zabývají možným přijetím eura. V práci jsme zmínily například Národní plán zavedení eura. Ale spíše to vypadá, že dokud nebude stanoveno konečné datum zavedení eura, jsou to pořád pouze otevřené otázky. Podle stanoviska ČNB a MF se zdá, že nastoupení hospodářské krize berou jako důvod pro odsunutí eura. Současná 74


vláda prozatím zastává názor, že eurozóna je v krizi a až tato krize skončí, dozná eurozóna určitě nějakých změn. Proto euro odsouvají do vzdálené budoucnosti a chtějí důsledně porovnat přínosy a náklady společné měny. Tato práce se však zabývala eurem z hlediska podnikatelských subjektů, pro které by jeho zavedení bylo jednoznačně přínosem. Zahraniční obchod s eurozónou je prováděn ve velké míře a fluktuace koruny vůči euru je pro podniky velkým rizikem. Pro podniky bude vhodné, aby provedly strategickou analýzu trhu. Průzkum toho, jak je euro ovlivní, poslouží jako základ pro rozvoj a zavedení strategie přechodu na euro. Podnikatelské subjekty budou muset provést interní úpravy týkající se dokladů, účetnictví a IT systémů. Externí úpravy budou především ve formě označování výrobků novými cenami, úpravy pokladen, platebních systému, dokladů a faktur. Jakmile bude stanoveno datum přistoupení k eurozóně, měl by být podnik aktivní a uskutečnit přípravy již v rané fázi. Je vhodné stanovit osobu, která bude odpovědná za plnění harmonogramu jednotlivých kroků spojených se zaváděním eura. Měl by být také znám termín dokončení celého plánu a odhad potřebných zdrojů, například zaměstnanci, finance, externí partneři a další. Celý proces je vhodné kontrolovat, zda je prováděn uspokojivě.

75

DISKUZE

6 Diskuze Česká republika se 1. května 2004 stala členem Evropské unie, čímž se zavázala k přijetí jednotné evropské měny. Termín, ke kterému bude Česká republika usilovat o přijetí eura, určí vláda České republiky. Přijetí eura je spojeno s několika aspekty. Na jedné straně přináší řadu výhod, ale má i své nevýhody. Vzniká proto otázka, zda zavedení eura přinese pozitivní nebo negativní dopad na podnikatelské subjekty a dlouhodobý ekonomický růst. V práci jsme předpokládali, že euro s sebou přinese ekonomický růst, který přispěje ke zvýšení zisků podniků České republiky. Pokud by se ovšem ekonomický růst nedostavil, můžeme předpokládat, že přínos eura bude jednoznačně záporný. Jednalo by se o případ, ve kterém by náklady na zavedení eura převýšily přínosy, které podnikům poplynou ze společné měny. K riziku, které může pramenit z opuštění vlastní měny, patří například to, že ekonomika přichází o možnost těžit z oslabování národního měnového kurzu (např. při poklesu zahraniční poptávky), čímž se vystavuje určité ztrátě cenové konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Dalším z rizik je, že veřejnost podlehne dojmu, že po zavedení eura vzroste prudce inflace, což se projeví v záporném vnímání společné měny. Problémem v současnosti je, že kvantifikace konkrétních přínosů je velmi obtížná a dlouhodobá. Během doby, kdy probíhá příprava na zavedení společné měny i po samotném zavedení eura může dojít ke spoustě změn v ekonomice, například hospodářské krize, války, a ty mohou výhody plynoucí ze společné měny zcela potlačit. Krize probíhající v současné době je toho dobrou ukázkou. Pokud by Česká republika přijímala euro v době současné krize, kdy v eurozóně dochází k poklesu HDP, byl by pravděpodobně dopad na podnikatelské subjekty odlišný, od popsaného scénáře. Euro totiž funguje následujícím způsobem (Koopman a kol., 2009). V době růstu ekonomiky eurozóny přichází další zesílení tohoto růstu v rámci výhod poskytovaných eurem, tedy omezení kurzového rizika, snížení transakčních nákladů či nákladů na obstarání kapitálu. Naopak v době krize táhne ekonomiky zemí eurozóny ještě více dolů. Je to dáno především ztrátou měnové politiky, kdy země nemohou využít pro pomoc své ekonomice devalvování kurzu či změnu úrokových sazeb, protože jsou pevně svázány jednou měnou a rozhodováním Evropské centrální banky. V současné krizi proto může být zajímavé srovnání ekonomiky působící v eurozóně a ekonomiky mimo eurozónu. Zaměříme se na komparaci se Slo76

DISKUZE

venskem, které bylo ve velké míře užíváno v celé práci. Důvod je zřejmý vzhledem k mnoha společným či velmi podobným trendům v obou ekonomikách v době, kdy používaly svoji národní měnu. Od začátku ledna 2009 došlo ovšem k významné změně. Zatímco Česká republika zůstává u české koruny, na Slovensku bylo zavedeno euro. Došlo tak k významné možnosti ověřit si důsledky členství či nečlenství v měnové unii u dvou blízkých zemí. Srovnání ekonomického vývoje v České a Slovenské republice může sehrát významnou roli v diskuzích o výhodách i rizicích společné evropské měny euro a provedl ho Anton Jevčák (2011) ve své studii „Did nominal exchange rate flexibility matter during the global recession? A Czech and Slovak case study“. Jevčák (2011) se ve svém výzkumu zabýval otázkou, zda má flexibilita měnového kurzu význam za globální recese a zda se divergence kurzových režimů a změna rámce měnové politiky výrazně promítla do relativní výkonnosti obou ekonomik v době krize. Analýza pokrývá období v délce dvou a půl roku, což je krátká doba pro doložení přínosů společné měny, které jsou ze své povahy dlouhodobé. Práce došla k závěru, že z pohledu hlavních ekonomických indikátorů bylo chování obou ekonomik v době krize velmi podobné. Česká ekonomika vykazovala mírně lepší výsledky v oblasti temp reálných vývozů, průmyslové produkce a zaměstnanosti, a to zejména na vrcholu krize. Slovenská ekonomika zaznamenala prudší poklesy, na druhou stranu ale došlo k rychlejšímu zotavení slovenské ekonomiky. Celková finanční situace se zdála být stabilnější na Slovensku. Bylo to pravděpodobně důsledkem uvolněnější měnové politiky v eurozóně, kde Evropská centrální banka snížila hlavní měnovou sazbu na 1% o sedm měsíců dříve než Česká národní banka, která ovšem dále pokračovala ve snižování až na úroveň 0,75%. Politika ECB se na Slovensku projevila v příznivějších zápůjčních sazbách, což se projevilo mírně rychlejší dynamikou úvěrů. Celkově můžeme dojít k závěru, že slovenský exportní sektor patrně nebyl poškozen ztrátou flexibility nominálního kurzu vůči euru. Slovenský finanční sektor získal členstvím v eurozóně účinný štít proti turbulencím během krize. Proti tomu výrazné oslabení české koruny na začátku krize mělo jen krátkodobé účinky, které nijak podstatně nepozvedly relativní výkonnost českých vývozů. Navíc zvýšená kurzová kolísavost mohla způsobit problémy exportérům, kteří se proti kurzové kolísavosti zajistili. Slovensko mohlo těžit z rozhodné měnové reakce ECB a z vyšší finanční stability. Vedle toho Česká republika díky svým zdravým fundamentům čelila zvýšené finanční nestabilitě lépe než ostatní středoevropské země, jež nejsou členy eurozóny. Vlády zemí eurozóny v reakci na aktuální problémy přistoupily ke změnám makroekonomického a rozpočtového dohledu a k jeho zpřísnění. Došlo rovněž k vytvoření záchranných mechanismů 77

DISKUZE

pro země eurozóny, z kterých plynou pro země eurozóny i její budoucí členy dříve nepředpokládané finanční závazky. V případě vstupu do eurozóny by se Česká republika zřejmě stala účastníkem Evropského stabilizačního mechanismu a tím i spolufinancujícím subjektem. Vlastní načasování přijetí eura tedy bude velice důležité. Provedeme-li komparaci výsledků této studie s obdobnými studiemi (NBS, 2006a; Záklasník, 2007), dojdeme i přes mírně odlišnou metodiku k podobným závěrům, že přínosy ze zavedení eura u podnikatelských subjektů převýší náklady na zavedení společné měny. Slovenská studie uvádí přínos z odstranění transakčních nákladů ve výši 0,28% HDP a odbourání kurzového rizika ve výši 0,016% HDP. Tyto přínosy se projeví především v exportně zaměřených podnicích. Z nepřímých vlivů budou dle studie (NBS, 2006a) těžit především malé a střední podniky, u kterých je očekáváno zvýšené zapojení do zahraničního obchodu. Výše nákladů, které budou muset podniky vynaložit na zavedení eura, dosahuje zhruba 0,1 - 0,3% obratu, v závislosti na velikosti podniku a typu odvětví. Nižší náklady v relativním vyjádření budou u velkých podniků, vyšší budou u malých a středních firem. Celkové náklady byly odhadnuty ve výši 0,26% HDP. Celkově byly okamžité výhody a náklady ze zavedení eura přibližně vyrovnané. Z dlouhodobého hlediska jsou očekávány významnější přínosy. Záklasník (2007) vidí přímé a jisté přínosy ze zavedení eura pro podnikový sektor především v odstranění kurzového rizika se zeměmi eurozóny. Odbourání kurzového rizika přinese úsporu ve výši 1,4% HDP. Další odhadované přínosy plynou z administrativních nákladů, které jsou spojeny se směnou cizích měn a byly vyčísleny ve výši 0,28% HDP. Jako možné přínosy jsou uváděny pokles reálných úrokových sazeb a tím i nákladů dluhu, vyšší příliv zahraničních investic, rychlejší růst vývozu a HDP díky stabilnějšímu makroekonomickému prostředí. Náklady na zavedení eura spočívají především v úpravě a nastavení podnikových informačních systémů na euro. Podle odhadů tyto náklady představují zhruba 60% celkových nákladů na zavedení eura. Dalšími náklady jsou informační a osvětová kampaň, tvorba nových ceníků, informačních materiálů apod. Jako možné náklady jsou uváděny nevhodně nastavený přepočítací koeficient, úrokové sazby ECB nebo tlak odborů na růst mezd. Celkové náklady byly vyčísleny ve výši 0,86% HDP a budou vynaloženy především před zavedením eura. Absolutně budou vyšší náklady u velkých podniků. Pokud uvažujeme relativní vyjádření vzhledem k tržbám, budou náklady vyšší u malých a středních podniků. Celkový dopad zavedení eura na podnikový sektor bude pozitivní a čisté přínosy byly vyčísleny na 0,82% HDP dle výpočtů aplikovaných na rok 2006. Dopad na jednotlivá odvětví ovšem bude odlišný. 78

DISKUZE

Vezmeme-li výsledky této práce, představuje zavedení eura pro podnikatelské subjekty čistý přínos ve výši 0,36% HDP. Je ale nutné zdůraznit, že výpočty vychází z předpokladu podobnosti se slovenskou ekonomikou (NBS, 2006a) a z použití obdobné metodiky, kterou využíval Záklasník (2007). Výpočty jsou vztaženy k roku 2011, jako k potencionálnímu roku přijetí eura. Jako první přímý a jistý přínos byla vyčíslena úspora transakčních nákladů ve výši 0,16% HDP. Úspora administrativních nákladů byla vyčíslena na 0,06% HDP. Dalším jistým přínosem je odbourání kurzového rizika ve výši 0,78% HDP. Při výpočtu přímých výhod bylo využito konzervativního přístupu a byla provedena kvantifikace pouze jistých přínosů ze zavedení eura. Celkový výše přínosů byla v souhrnu 1% HDP za rok 2011 při posílení koruny o 2,78%. V absolutním vyjádření je to přínos ve výši zhruba 38,5 miliardy Kč. V ekonomice existuje spousta různorodých faktorů, které ovlivňují podnikatelský sektor i celou ekonomiku, a není jisté, zda se přínosy projeví v uvedené míře. Jak je patrné z předchozích odstavců, i přes obdobnou metodiku využitou pří vyčíslení přínosů, dospěla každá práce k odlišnému vyčíslení. Roční přínosy totiž závisí především na rozsahu a směru pohybu kurzu. Česká měna sice nadále posiluje vzhledem k euru, ale rychlost posilování se oproti roku 2006 zpomalila a přínos z odbourání kurzového rizika se proto snížil. Při výpočtu nákladů bylo využito metodiky IMF, která předpokládá výši IT nákladů jako 60% z celkových nákladů. V jednotlivých podnicích se bude výše nákladů lišit podle velikosti podniku, zapojení do zahraničního obchodu a odvětví, ve kterém podnik působí. Při vyčíslování nákladů jsme vycházeli ze značné podobnosti české a slovenské ekonomiky a použili jsme pro výpočet slovenské výsledky očekávaných nákladů. Podle provedených výpočtů jsme dospěli k odhadu nákladů pro rok 2011 ve výši 24,5 miliard Kč, což představuje 0,64% HDP. Jedná se především o jednorázové náklady, vynaložené před zavedením eura. Čisté přínosy byly pro rok 2011 ve výši 13,9 miliard Kč a došlo tak k převýšení nákladů přínosy hned v prvním roce. Navíc, přínosy jsou dlouhodobé a náklady jednorázové. Přínosy budou závislé především na rozsahu pohybu kurzu, který dopředu nelze predikovat přesně. Podstatné je ovšem společné zjištění uvedených studií, dle kterých přínosy převýší náklady již v prvním roce po zavedení společné měny, což je určitě pozitivní výsledek. Ve světle fiskálních problémů panujících v eurozóně i vzhledem ke zvýšené volatilitě na světových finančních trzích není jisté, zda podniky budou schopny uvedených výsledků dosáhnout. Navíc v současnosti euro není považováno za prostředek oživení ekonomiky a růstu podnikatelského sektoru.

79

ZÁVĚR

7 Závěr Jak jsme zmínili v úvodu práce, Česká republika se zavázala vstupem do Evropské unie zavést euro. Přijetí eura je neodvratný proces, který postihne všechny subjekty účastnící se ekonomické směny, tedy firmy, stát, trhy i domácnosti. V práci jsme se zaměřili na podnikatelské subjekty a všechny aspekty, které by podniky mohly ovlivnit při přijetí nové měny. Česká republika momentálně nemá stanoveno předpokládané datum vstupu do eurozóny a přípravné kroky jsou převážně na vládní úrovni a ve fázi přijímání zákonů a organizačních dokumentů, které usnadní přijetí eura. Česká vláda připravila metodické dokumenty, které by měly pomoci zvládnout proces přechodu na euro. Právě od podniků bude vyžadována celá řada změn. Rozsah a intenzita příprav se budou v jednotlivých podnicích lišit, ale jako klíčové faktory můžeme uvést velikost a činnost podniku. Mezi nejvýznamnější úlohy bude patřit konverze cen, duální označování cen, konverze podnikového výkaznictví a informačních systémů, informační strategie a cenová stabilita. Současné stanovisko k euru je takové, že zavedení eura bude záviset ve značné míře i na tom, jak se eurozóna vyrovná se současnými problémy, které se dotýkají základních fundamentů jejího fungování. V rámci podnikatelských subjektů dle průzkumu Hospodářské komory České republiky s přijetím eura nesouhlasí 55% dotázaných firem. Větší obavy obecně panují u malých a středních podniků, které se obávají vývoje situace v eurozóně. Odlišný postoj zaujímají velké firmy, které jsou ekonomicky více provázané s eurozónou. S přijetím eura souhlasí 48% z dotázaných velkých firem a 26% z dotázaných malých a středních podniků. V rámci odvětví ekonomiky by euro nejvíce uvítala oblast strojírenství a nejméně stavebnictví a obchod. Názor firem do určité míry ovlivňuje i současná krize, ve které koruna optimálně reagovala. Česká republika je malá a vysoce otevřená ekonomika, která je ve značné míře zapojená do zahraničního obchodu. Největší obchodní a kapitálovou provázanost vykazuje Česká republika se zeměmi Evropské unie, kde dominantní podíl tvoří země eurozóny. Podíl vývozu do Evropské unie byl v roce 2011 ve výši 83% z celkového vývozu a na dovozu se EU podílela necelými 64%. Zahraniční obchod dosahuje velmi dobrých výsledků i přes trvající problémy evropské ekonomiky a výrazně přispívá k růstu HDP. Struktura podnikatelského prostředí v České republice je do značné míry podobná zemím eurozóny. Předpokládali jsme proto, že v České republice se po zavedení eura projeví obdobné vlivy jako ve státech eurozóny. Všeobecně 80

ZÁVĚR

existuje předpoklad, že náklady na zavedení eura budou nižší oproti původním členům eurozóny. Určité rozdíly se ale projevit mohou a vyplývají ze specifik českého podnikového sektoru. V porovnání s eurozónou má Česká republika nižší podíl na HDP ze sektoru služeb a větší podíl na HDP v sektoru výroby a průmyslu. Proto v České republice očekáváme o něco nižší náklady na administrativu a technickou přípravu, protože tyto náklady obvykle nabývají vyšších hodnot ve službách. V České republice je navíc vysoký podíl živnostníků, což je další důvod nižších finančních nákladů na přípravu. Je ovšem nutné zmínit, že pro živnostníky bude těžší se přizpůsobit novému prostředí. Abychom byli schopni vyhodnotit výhody a rizika plynoucí ze společné měny, využijeme zkušeností zemí, které euro zavedly v letech 2007 - 2011. Z těchto států se jako nejvhodnější jeví Slovensko. Komparace se Slovenskou republikou byla zvolena z několika důvodů. Slovensko bylo do roku 1993 součástí Československa, je naším sousedním státem a stejně jako Česká republika je součástí střední Evropy. Mezi oběma státy existuje také podobný historický a ekonomický vývoj. Při srovnání velikostní struktury ekonomických subjektů a struktury dovozu a vývozu podle SITC v roce 2008, tedy v roce, kdy ještě obě země měly národní měnu, jsme v relativním vyjádření došli k obdobným výsledkům. Ostatní státy nebyly vhodné z důvodů, které vyplývaly z národních specifik. Slovinsko je malou zemí se specifickou historií s výrazným vlivem státu na chod celé ekonomiky (Hrstková, 2007). Významná je ale i blízkost Itálie a Rakouska, kam byli Slovinci zvyklí jezdit na nákupy, proto pro ně euro nebylo takovým překvapením. Co se týče Kypru a Malty, lze jejich zkušenosti aplikovat také jen velmi omezeně. Důvodem je především geografická poloha a ekonomické podmínky, například velmi vysoký podíl aktivního cestovního ruchu na HDP obou zemí (Komise EU, 2008a). Prozatím posledním členem eurozóny se stalo Estonsko. Mezi přímé a jisté výhody ze zavedení eura jsme zařadili odstranění transakčních nákladů při eurových transakcích. Podnikům vznikají při výměně domácí měny za zahraniční měnu tzv. transakční náklady. To se týká podniků používajících valutové hotovostní platby. Podíl hotovostních transakcí je u průměrného českého podniku malý, proto i odpadnutí nákladů na směnu valut bude rovněž nízký. Další dodatečné náklady často podnikům přináší eurový účet, který mají zřízen vedle korunového účtu. To představuje další náklady ve formě poplatků za vedení účtu, výpisy a výběry z účtu. Odstranění transakčních nákladů nejvíce pocítí podniky operující s hotovostními operacemi. U devizových operací bude vliv menší. Jedná se ovšem o přínos trvalého charakteru, který se projeví bezprostředně po zavedení eura. Úspora nákladů z odstranění

81

ZÁVĚR

transakčních nákladů byla vypočtena ve výši 0,158% HDP, což je v absolutní výši asi 6,1 mld. Kč. Při devizových transakcích vznikají administrativní náklady, mezi které řadíme dodatečné náklady podniků na zabezpečení lidských a kapitálových zdrojů potřebných pro uskutečnění devizových operací. Jedná se o náklady na správu deviz, náklady na dodatečné výkaznictví a náklady způsobené zpožděním plateb. Zjednodušení administrativy a účetnictví ocení nejvíce firmy, které již v současnosti u většiny zahraničních operací obchodují v eurech, ale účetnictví musí vést v korunách. Úspora z administrativních nákladů byla vyčíslena ve výši 0,062% HDP, absolutní výše je zhruba 2,4 mld. Kč. Patrně nejvýznamnějším přínosem zavedení eura bude odbourání kurzového rizika. Jedná se o přínos stálého charakteru s okamžitým dopadem na podniky se zahraničními operacemi. Kurzovému riziku jsou vystaveny nejen transakce v rámci zahraničního obchodu, ale i veškeré toky peněz v cizích měnách. Vzhledem k tomu, že směr pohybu kurzu nelze prakticky odhadnout, jsou podniky vystaveny riziku dodatečných nákladů vyplývajících z kolísání měnového kurzu. Úspora byla vypočtena jako 0,78% HDP, což je v absolutním vyjádření asi 30 mld. Kč. Dalším z přínosů, které řadíme do přímých výhod, je vyšší transparentnost cen. Bezprostřední efektem po zavedení eura bude přímá porovnatelnost cen na domácím trhu a v zemích eurozóny. V podnikatelském sektoru je to faktor zvyšující konkurenci, který bude vyvíjet tlak na ceny a zabraňovat jejich růstu. Tento faktor nakonec nebyl naplněn (NBS, 2006) a regionální cenové rozdíly zůstaly i po zavedení eura. Jako další přínos uvedeme lepší přístup na kapitálové trhy eurozóny. Zavedení eura povede ke zvýšení efektivnosti a konkurence na finančních trzích. Příznivější podmínky pro financování umožní snížení nákladů na kapitál, což dále může podpořit dodatečné stimuly pro růst investic v České republice. Podnikům přinese zavedení eura také úsporu nákladů ze zahraničního platebního styku. Ten je stále zpoplatněn vyššími částkami, než domácí platební styk. Skupina nepřímých přínosů působí zprostředkovaně prostřednictvím přímých výhod a závisí i na dalším vývoji v ekonomice, který je těžké odhadnout. Mezi nepřímé výhody řadíme růst zahraničního obchodu, protože dojde ke snížení nákladů na jeho realizaci prostřednictvím úspory transakčních nákladů a stabilizaci směnného kurzu. Přijetí eura odbourá kurzové riziko, což podnikům umožní dlouhodobě plánovat a dělat podnikatelská rozhodnutí bez hrozby znehodnocení měnového kurzu. Dalším často uváděným nepřímým přínosem je zvýšení přílivu zahraničních investic do České republiky. Přímé zahraniční investice jsou významným faktorem pro růst ekonomiky, a ačkoliv 82

ZÁVĚR

pozitivní vliv eura na jejich výši očekávat můžeme, nelze jej přesně identifikovat a prokázat. Posledním přínosem je snížení nákladů na financování podniku. Po zavedení eura dojde v české ekonomice k odbourání měnového rizika s eurozónou a omezení kolísání českých úrokových sazeb z důvodu snížení vlivu vnějšího prostředí na ekonomiku. Díky tomu by mělo dojít k mírnému poklesu úrokových sazeb bank na poskytované úvěry odpovídající rizikové marži na pokrytí rizik z pohybu kurzu a fluktuace úrokových sazeb. Celková hrubá kvantifikace byla pojata velmi konzervativně a byla vyčíslena pouze úspora transakčních nákladů a s nimi spojená úspora administrativních nákladů a odbourání kurzového rizika. Ostatní přínosy je obtížné kvantifikovat, proto byly v textu pouze kvalitativně zhodnoceny. Celkový přínos byl vyčíslen na zhruba 38,4 mld. Kč, což odpovídá 1% HDP. Zavedení eura nejvíce pozitivně ovlivní velké podniky zapojené do zahraničního obchodu. Ale v relativním vyjádření by měly ze zahraničního obchodu nejvíce profitovat malé a střední podniky. Je to z důvodu odstranění bariér, kvůli kterým se malé a střední podniky zaměřovaly především na vnitřní trh. Tyto podniky se na zahraniční obchod neorientují především z důvodu vysokých nákladů na zabezpečení se proti volatilitě směnných kurzů a dalších nákladů vyplývajících ze zahraničního obchodu. Těmi jsou transakční náklady, náklady na administrativu, nákladové kalkulace v cizí měně a podobně. Nejvyšší přínos ze zavedení eura pocítí zpracovatelský průmysl, především díky vysokému podílu na vývozu. Středně velké přínosy získá obchod a pohostinství, díky dovozu určitého sortimentu ze zahraničí. U zemědělství jsou očekávané přínosy dány úsporou finančních prostředků nutných k realizaci obchodních transakcí se zeměmi EU. Malé přínosy budou v odvětví stavebnictví, energetiky a tržních služeb. Přínosy u odvětví energetiky budou střední až malé, podle angažovanosti v obchodu s eurozónou. Důvodem malých přínosů z eura v odvětví stavebnictví je ten, že stavebnictví má převážně národní a regionální charakter a jeho účast na zahraničních trzích je nízká. Podobně tržní služby mají také nízkou účast na zahraničních trzích, z důvodu nemožnosti některé služby exportovat. Náklady se projeví nejvíce 1 až 3 roky před zavedením eura. Podnikatelské subjekty budou muset vynaložit jednorázové náklady, které nebudou hrazeny z veřejných zdrojů, a každý podnik je bude muset pokrýt sám. Důležitým faktorem pro minimalizaci nákladů bude správná organizace a načasování přípravných prací při zavádění eura. Rozsah úprav bude závislý na velikosti subjektu i druhu činnosti, který vykonává. Nejdůležitější a zároveň nejnákladnější bude úprava softwaru a informačních systémů. Nejnákladnější bude úprava složitých a velkých informačních systémů u velkých podniků. Tyto systémy jsou často velmi specifické dle potřeb podniku a navíc vysoce komplexní. Malé 83

ZÁVĚR

a střední podniky využívají spíše standardizovaných produktů a absolutní náklady na jejich úpravu budou menší. Pro výpočet IT nákladů jsme využili odhadu IMF, který říká, že IT náklady tvoří až 60% z celkových nákladů. S pomocí odhadů nákladů na zavedení eura na Slovensku jsme IT náklady vypočetli ve výši 14,7 mld. Kč, tedy 0,64% HDP. Z celkové výše IT nákladů připadá asi 3,7 mld. Kč na velké podniky a 11 mld. Kč na malé a střední podniky. Dalšími vzniklými náklady bude nutnost duálního oceňování, kdy zhruba půl roku před zavedením eura a rok po zavedení eura budou muset podnikatelé uvádět celkové částky v korunách i eurech. Dále bude muset být provedena informační kampaň. S důsledky přechodu na euro musí podnik seznámit dodavatele, odběratele i vlastní zaměstnance. V rámci podniků bude nutné i zabezpečit hotovost. Náklady na zabezpečení hotovosti představují výměnu korunové hotovosti a zabezpečení eurové hotovosti. Možnými riziky představujícími další náklady je nevhodné nastavení přepočítacího koeficientu nebo nevhodně nastavená úroková sazba. Celkové jednorázové náklady byly vypočteny ve výši 24,5 mld. Kč, to odpovídá 0,64% HDP. Obecně je očekávána vyšší absolutní výše nákladů u velkých podniků, ale po přepočtu na roční obrat budou náklady vyšší u malých a středních podniků. V absolutní výši připadá 18,3 mld. Kč z celkových nákladů na malé a střední podniky a 6,2 mld. Kč na velké podniky. V rámci činnosti podniku nejvíce nákladů ponesou velké podniky v oblasti energetiky, maloobchodu. Naopak menší zatížení lze očekávat v zemědělství a v tržních službách. Celkový dopad zavedení eura na podnikový sektor bude pozitivní. Je to dáno především velkou obchodní a kapitálovou propojeností českých podniků se zeměmi eurozóny. Kvantifikace přínosů a nákladů zavedení eura je v praxi obtížná a navíc zkomplikovaná nejasností ohledně data přijetí eura. Pomocí hypotetického výpočtu pro rok 2011 jsme došli k závěru, že čistý přínos ze zavedení eura pro podniky bude ve výši necelých 14 mld. Kč, což představuje 0,36% HDP. V ekonomice existuje spousta faktorů ovlivňujících podniky, proto není jisté, zda se náklady a přínosy projeví v uvedeném rozsahu.

84

CITOVANÁ LITERATURA

8 Citovaná literatura BALDWIN, RICHARD A KOL. 2005. Trade effects of the euro: evidence from sectoral data. European central bank, 2005. ISSN 1725-2806. BALDWIN, RICHARD A KOL. 2008. Economic papers 321. Study on the impact of the euro on trade and foreign direct investment. Brusel: European Communities, 2008. ISBN 978-92-79-08246-7. BARRELL, RAY A KOL. 2008. Economic papers 318. The impact of EMU on growth and employment. Brusel: European Communities, 2008. ISBN 978-92-7908243-6. CVVM. 2003. [online] Výhody a nevýhody vstupu ČR do Evropské unie. 2003. [cit. 2012-06-11] Dostupné z www: ČESKÝ ROZHLAS. 2012. [online] Nečas: Česko zřejmě nezavede euro dříve než za osm až deset let. 2012. [cit. 2012-10-18] Dostupné z www: ČNB. 2010. [online] Hospodářská a měnová politika v EU. 2010. [cit. 2011-10-15] Dostupné z www: ČSÚ. 2008. [online] Vývoj zahraničního obchodu v roce 2008. 2008. [cit. 2012-07-26] Dostupné z www: ČSÚ. 2009a. [online] Vývoj české ekonomiky za 1. - 3. čtvrtletí 2009. 2009. [cit. 201207-17] Dostupné z www: ČSÚ. 2009b. [online] Vývoj zahraničního obchodu v roce 2009. 2009. [cit. 2012-0726] Dostupné z www: ČSÚ. 2010a. [online] Vývoj české ekonomiky v roce 2010. 2010. [cit. 2012-07-17] Dostupné z www: ČSÚ. 2010b. [online] Vývoj zahraničního obchodu v roce 2010. 2010. [cit. 2012-0726] Dostupné z www:
85


f4c1256bd50038ab23/d95df08880a9221cc125782d0040c62e/$FILE/cvzo020 711analyza.pdf> ČSÚ. 2011a. [online] Vývoj ekonomiky České republiky v roce 2011. 2011. [cit. 201207-26] Dostupné z www: ČSÚ. 2011b. [online] Statistická ročenka České republiky 2011. 2011. [cit. 2011-1017] Dostupné z www: ČSÚ. 2012a. [online] Makroekonomické údaje. 2012. [cit. 2012-07-25] Dostupné z www: ČSÚ. 2012b. Zahraniční obchod České republiky v roce 2011. Praha: ČSÚ, 2012. ISBN 978-80-250-2225-2. DE GRAUWE, PAUL. 2009. Economics of monetary union. 8. vyd. New York: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-956323-4. DNB. 2004. [online] Quarterly Bulletin. The benefits of the euro for dutch enterprises: an impression. De Nederlandsche Bank, 2004. [cit. 2012-11-29] Dostupné z www: EURACTIV. 2006. [online] Volný pohyb pracovníků v rozšířené EU. 2006. [cit. 201207-05] Dostupné z www: EURACTIV. 2012. [online] Vnitřní trh zvýšil konkurence, firmy ale chtějí méně regulace. 2012. [cit. 2012-10-18] Dostupné z www: EURO. 2012. [online] Bulharsko si jde vlastní cestou, Rumuni musí poslouchat. 2012. [cit. 2012-11-20] Dostupné z www: EUROSKOP. 2011. [online] Vstup ČR do EU. 2011. [cit. 2012-06-10] Dostupné z www: FINANCE. 2008. [online] Proč český HDP láme rekordy. 2008. [cit. 2012-07-15] Dostupné z www:

86


FLAM, HARRY AND NORDSTRÖM, HAKAN. 2003. Trade volume effects of the euro: aggregate and sector estimates. Stockholm University: Institute for international economic studies, 2003. ISSN 1653-610X. FLEK, VLADISLAV. 2010. Euro jako naše budoucí měna: teorie a realita. [autor knihy] Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kolektiv. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČR. 2011. [online] Průzkum hospodářské komory ČR: firmy jsou proti přijetí eura. 2011. [cit. 2012-05-15] Dostupné z www: HRSTKOVÁ, JULIE. 2007. [online] Slovinsko: Euro v roce jedna. Ekonom.ihned.cz, 31.5.2007. [cit. 2012-11-14] Dostupné z www: JEVČÁK, ANTON. 2011. [online] Did nominal exchange rate flexibility matter during the global recession? A Czech and Slovak case study. ECFIN Economic Brief, 2011. [cit. 2012-11-16] Dostupné z www: ISSN - 1831 - 4473. KOMISE EU. 1990. [online] Study of the Directorate-General for Economic and Financial Affairs. One market, one money. Belgium, 1990. ISSN 0379-0991 [cit. 2011-10-18] Dostupné z www: KOMISE EU. 2006. [online] Uživatelská příručka. Nová definice malých a středních podniků. 2006. [cit. 2012-11-16] ISBN 92-894-7917-5. Dostupné z www: KOMISE EU. 2008a. [online] Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, výboru regionů a evropské centrální bance. Zavádění eura na Kypru a Maltě. Brusel, 2008. [cit. 2012-11-15] Dostupné z www: KOMISE EU. 2008b. [online] Doporučení komise o opatřeních k usnadnění budoucího přechodu na euro. Brusel, 2006. [cit. 2012-11-17] Dostupné z www:

87


KOMISE EU. 2009a. [online] Sdělení komise radě, evropskému parlamentu, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, výboru regionů a evropské centrální bance. Zavádění eura na Slovensku. Brusel, 2009. [cit. 201211-15] Dostupné z www: KOMISE EU. 2009b. [online] Quarterly report on the euro area. Brusel, 2009. [cit. 2012-11-17] Dostupné z www: KOMISE EU. 2012. [online] Who can join and when? Brusel, 2012. [cit. 2012-11-19] Dostupné z www: KÖNIG, PETR. 2006. Vztah České republiky a Evropské unie. [autor knihy] Petr König, Lubor Lacina, Jan Přenosil. Učebnice evropské integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2006. ISBN 80-7364-022-8. KÖNIG, PETR. 2007. Přístup k rozdělení přínosů a nákladů zavedení eura ve studii. [autor knihy] Lubor Lacina. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. Brno: Výzkumné centrum PEF MZLU, 2007. ISBN 978-80-87106-08-2. KÖNIG, PETR. 2010. Přínosy a náklady společné měny: kategorizace a popis přímých dopadů. [autor knihy] Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kolektiv. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-8719726-4. KOOPMAN, GERT JAN A SZÉKELY, ISTVÀN. 2009. [online] The financial crisis and potential growth: Policy challenges for Europe. ECFIN Economic Brief, 2009. [cit. 2012-12-20] Dostupné z www: ISSN - 1831 - 4473. LACINA, LUBOR A KOL. 2007. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. Brno: Výzkumné centrum PEF MZLU, 2007. ISBN 978-80-87106-08-2. MINISTERSTVO DOPRAVY. 2004. [online] České dálnice a silnice se po vstupu do Evropské unie dále plní kamiony. 2004. [cit. 2012-06-14] Dostupné z www: MF. 2003. [online] Společný dokument vlády ČR a ČNB. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. Praha 2003. [cit. 2011-10-15] Dostupné z www:

88


MF. 2007. [online] Společný dokument vlády ČR a ČNB. Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. Praha 2007. [cit. 2011-10-15] Dostupné z www: MF. 2010. [online] Národní plán zavedení eura v České republice. Praha 2007. [cit. 2011-10-17] Dostupné z www: MF, ČNB. 2011. [online] Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. 2011. [cit. 2011-10-18] Dostupné z www: MF, ČNB. 2012. [online] Vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. 2012. [cit. 2012-12-25] Dostupné z www: MNB. 2002. [online] Adopting the euro in Hungary: expected costs, benefits and timing. 2002. [cit. 2012-11-20] Dostupné z www: MPO. 2011. [online] Výsledky českého průmyslu v roce 2011 v kontextu trhu EU. 2011. [cit. 2012-11-29] Dostupné z www: NBP. 2004. [online] A report on the costs and benefits of Poland´s adoption of the euro. 2004. [cit. 2012-11-20] Dostupné z www: NBS. 2006a. [online] Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo. 2006. [cit. 2012-11-16] Dostupné z www: NBS. 2006b. [online] Odhad možných vplyvov zavedenia eura na podnikateľský sektor v SR. 2006. [cit. 2012-12-16] Dostupné z www: REVENDA, ZBYNĚK. 2001. Centrální bankovnictví. 2. vyd. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-051-1. ROSE, ANDREW. 2000. [online] One money, one market: Estimating the effect of common currencies on trade. [cit. 2012-11-18] Dostupné z www:

89


ROZMAHEL, PETR. 2010. Jak se měří připravenost země přijmout euro. [autor knihy] Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kolektiv. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. ŠEVELA, MARCEL. 2007. Dopad zavedení eura v ČR na mezinárodní obchodní výměnu a přímé zahraniční investice. [autor knihy] Lubor Lacina. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. Brno: Výzkumné centrum PEF MZLU, 2007. ISBN 978-80-87106-08-2. ZAVEDENÍ EURA. 2012. [online] Opatrné přípravy Lotyšska na zavedení eura. 2012. [cit. 2012-11-19] Dostupné z www: ZÁKLASNÍK, MARTIN. 2007. Dopady zavedení eura na podnikový sektor. [autor knihy] Lubor Lacina. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. Brno: Výzkumné centrum PEF MZLU, 2007. ISBN 978-80-87106-08-2.

90

SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, BOXŮ A PŘÍLOH

9 Seznam tabulek, obrázků, boxů a příloh Seznam tabulek Tab. 1 Definice podniků podle hospodářského vývoje a získaných praktických poučení ................................................................................................. 26 Tab. 2 Rozdělení nákladů a přínosů společné měny ......................................... 38 Tab. 3 Podíl jednotlivých sektorů, dovozu a vývozu na HDP v roce 2010 ..... 44 Tab. 4 Teritoriální struktura vývozu a dovozu České republiky v roce 2011 . 44 Tab. 5 Kalkulace ceny výrobku a její přepočet na eura ..................................... 49 Tab. 6 Scénáře možného vývoje v době splatnosti faktury............................... 49 Tab. 7 Předpokládaná úspora transakčních nákladů ze zavedení eura v ČR . 61 Tab. 8 Shrnutí kvantifikace přímých přínosů zavedení eura pro podnikový sektor pro rok 2011 ................................................................................................... 64 Tab. 9 Odhad nákladů pro podnikatelské subjekty na Slovensku ................... 66 Tab. 10 Odhad výše nákladů na zavedení eura pro český podnikový sektor příklad roku 2011......................................................................................................67 Tab. 11 Shrnutí přínosů a nákladů zavedení eura pro podnikový sektor za rok 2011 .................................................................................................................... 68 Tab. 12 Dopad zavedení eura na jednotlivé podnikové sektory ........................ 69 Seznam obrázků Obr. 1 Vývoj absolutní hodnoty HDP v běžných cenách .................................. 19 Obr. 2 Relativní vyjádření vývoje HDP v procentech ....................................... 20 Obr. 3 Vývoj vývozu zboží a služeb, procentní změny oproti předchozímu roku .................................................................................................................... 21 Obr. 4 Vývoj inflace v období 1996 - 2011, procentní změna oproti předchozímu roku .................................................................................................... 23 Obr. 5 Ekonomické ukazatele ČR a SR ............................................................... 26 Obr. 6 Velikostní struktura ekonomických subjektů v ČR a SR v roce 2008 ... 27 Obr. 7 Struktura dovozu ČR a SR podle SITC v roce 2008 ............................... 28 Obr. 8 Struktura vývozu ČR a SR podle SITC v roce 2008 ................................ 28 Obr. 9 Scénář přechodu na euro tzv. „big bang“ ............................................... 32 Obr. 10 Organizační struktura národního hospodářství v ČR k 31.12.2011 ......41 Obr. 11 Vývoj zahraničního obchodu ČR v mld. Kč ...........................................46 Obr. 12 Vývoj měnového kurzu české koruny vůči euru v období 2011 - 2012 48 Obr. 13 Vývoj exportu a obchodní bilance ČR v mld. Kč ................................... 53 Obr. 14 Vývoj kurzu EUR/CZK od roku 2003 do roku 2012 ............................... 62 91

SEZNAM TABULEK, OBRÁZKŮ, BOXŮ A PŘÍLOH

Seznam boxů Box 1 Kategorizace přínosů a nákladů zavedení společné měny……………….37 Seznam příloh Příloha 1 Vybrané ekonomické ukazatele ČR 1996 - 2011…………….………...93 Příloha 2 Vybrané ekonomické ukazatele ČR a SR..……………………………..93 Příloha 3 Velikostní struktura ekonomických subjektů v ČR a SR v roce 2008……………………………………………………………………….……………94 Příloha 4 Struktura dovozu a vývozu ČR a SR dle SITC v roce 2008…….……94 Příloha 5 Organizační struktura národního hospodářství ČR 2011……….…...95 Příloha 6 Vývoj zahraničního obchodu v ČR v mld. Kč…………………….…..95 Příloha 7 Organizační struktura národního hospodářství podle vybraných právních forem a převažující činnosti k 31.12.2011…………………………….....96 Příloha 8 Komoditní struktura zahraničního obchodu v roce 2011……….…...97 Příloha 9 Vývoj měnového kurzu české koruny vůči euru……………………..97 Příloha 10 Vývoj směnného kurzu CZK/EUR v průměrném ročním vyjádření………………………………………………………………………………………..97

92

PŘÍLOHY

10 Přílohy Příloha 1: Vybrané ekonomické ukazatele ČR 1996 - 2011 Tempo růstu Vývoz zboží a Rok HDP absolutně 4 HDP (r/r) služeb (r/r) 1996 1 761,575 mld. Kč 4,5% 6,5% 1997 1 884,924 mld. Kč -0,9% 9,7% 1998 2 061,583 mld. Kč -0,2% 11,6% 1999 2 149,023 mld. Kč 1,7% 5,7% 2000 2 269,695 mld. Kč 4,2% 17,3% 2001 2 448,557 mld. Kč 3,1% 11,6% 2002 2 567,530 mld. Kč 2,1% 2,4% 2003 2 688,107 mld. Kč 3,8% 7,6% 2004 2 929,172 mld. Kč 4,7% 13,7% 2005 3 116,056 mld. Kč 6,8% 11,8% 2006 3 352,599 mld. Kč 7,0% 14,0% 2007 3 662,573 mld. Kč 5,7% 11,3% 2008 3 848,411 mld. Kč 3,1% 3,9% 2009 3 758,979 mld. Kč -4,5% -10,9% 2010 3 799,547 mld. Kč 2,5% 15,6% 2011 3 841,370 mld. Kč 1,9% 9,4%

Míra inflace (r/r) 8,8% 8,5% 10,7% 2,1% 3,9% 4,7% 1,8% 0,1% 2,8% 1,9% 2,5% 2,8% 6,3% 1,0% 1,5% 1,9%

Zdroj: ČSÚ

Příloha 2: Vybrané ekonomické ukazatele ČR a SR Úrokové míry centrálních bank 2004 2005 2006 Česká republika 3,50% 3,00% 3,50% Slovenská republika 5,50% 4,00% 6,25% Tempo růstu HDP 2004 2005 2006 Česká republika 4,70% 6,80% 7,00% Slovenská republika 5,10% 6,70% 8,30% Zdroj: Eurostat

4

Meziroční změna.

93

2007 4,50% 5,75%

2008 3,25% 3,50%

2007 5,70% 10,50%

2008 3,10% 5,80%

PŘÍLOHY

Příloha 3: Velikostní struktura ekonomických subjektů v ČR a SR v roce 2008 Česká republika Slovenská republika Počet Počet Typ podniku Podíl v % Podíl v % subjektů subjektů Živnostníci 2 264 051 88,71% 418 221 71,10% Mikropodniky 192 939 7,56% 129 918 22,09% Malé podniky 60 059 2,35% 34 707 5,90% Střední podniky 32 890 1,29% 4 483 0,76% Velké podniky 2 210 0,09% 852 0,14% Celkem 2 552 149 588 181 Zdroj: ČSÚ, ŠÚ SR

Příloha 4: Struktura dovozu a vývozu ČR a SR dle SITC v roce 2008 Struktura dovozu dle SITC Česká republika Slovenská republika Dovoz Dovoz Podíl v % Podíl v % v mil. Kč v mil. Sk SITC 0 104 320 4,4% 69 377 4,6% SITC 1 12 695 0,5% 8 883 0,6% SITC 2 61 856 2,6% 45 595 3,0% SITC 3 250 107 10,4% 195 025 12,9% SITC 4 4 288 0,2% 4 647 0,3% SITC 5 246 503 10,3% 129 967 8,6% SITC 6 475 058 19,8% 253 517 16,7% SITC 7 985 684 41,2% 651 496 43,0% SITC 8 251 207 10,5% 152 751 10,1% SITC 9 2 007 0,1% 3 481 0,2% Celkem 2 393 725 1 514 739 Struktura vývozu dle SITC Česká republika Slovenská republika Vývoz Vývoz Podíl v % Podíl v % v mil. Kč v mil. Sk SITC 0 77 666 3,2% 49 625 3,3% SITC 1 16 456 0,7% 2 415 0,2% SITC 2 67 997 2,6% 39 786 2,7% SITC 3 84 550 3,4% 76 007 5,1%

94

PŘÍLOHY

SITC 4 SITC 5 SITC 6 SITC 7 SITC 8 SITC 9 Celkem

2 613 146 542 484 826 1 316 598 267 587 1282 2 463 117

0,1% 5,9% 19,7% 53,5% 10,9% 0,1%

1 380 71 243 306 828 803 411 137 857 3 355 1 491 907

0,1% 4,8% 20,6% 53,9% 9,2% 0,2%

Zdroj: ČSÚ, ŠÚ SR

Příloha 5: Organizační struktura národního hospodářství ČR 2011 Organizační struktura národního hospodářství podle právních forem Počet podniků Podíl v % Soukromí podnikatelé 1 877 035 69,43% Obchodní společnosti 365 293 13,51% Družstva 15 536 0,57% Státní podniky 308 0,01% Celkem 2 703 444 Organizační struktura národního hospodářství podle velikosti subjektu Počet podniků Podíl v % Živnostníci 2 423 173 89,63% 1-5 zaměstnanců 191 731 7,09% 6 - 19 zaměstnanců 55 957 2,07% 20 - 249 zaměstnanců 30 359 1,12% 250 a více zaměstnanců 2 224 0,08% Celkem 2 703 444 Zdroj: ČSÚ

Příloha 6: Vývoj zahraničního obchodu v ČR v mld. Kč Obchodní Dovoz Vývoz do Obchodní Dovoz Vývoz bilance z EU EU bilance s EU 2002 1 352,72 1 254,89 -70,8 961,11 1 074,97 113,86 2003 1 440,72 1 370,93 -69,8 1 034,21 1 196,87 162,66 2004 1 749,10 1 722,66 -26,4 1 264,20 1 500,80 236,59 2005 1 829,96 1 868,59 38,6 1 309,12 1 597,54 288,43 2006 2 104,81 2 144,57 39,8 1 487,29 1 837,05 349,76 2007 2 391,32 2 479,23 87,9 1 692,98 2 113,65 420,67 2008 2 406,50 2 473,70 67,2 1 611,35 2 107,92 496,57

95

PŘÍLOHY

2009 2010 2011

1 989,04 2 411,56 2 687,60

2 138,62 2 532,80 2 878,70

149,6 121,2 191,1

1 327,80 1 527,88 1 715,52

1 811,96 2 126,34 2 388,97

484,15 598,46 673,45

Zdroj: ČSÚ

Příloha 7: Organizační struktura národního hospodářství podle vybraných právních forem a převažující činnosti k 31.12.2011 Subjekty celkem Typ činnosti Zemědělství, lesnictví a

absolutně

v%

Z toho vybrané právní formy Soukromí

Obchodní

podnikatelé

společnosti

Družstva

Státní podniky

105 024

3,88%

45 966

7 245

1 438

27

654

0,02%

186

361

4

5

313 642

11,60%

260 030

38 979

653

46

6 523

0,24%

229

1 474

9

7

11 575

0,43%

8 130

2 477

27

11

327 356

12,11%

265 640

30 715

980

19

668 950

24,74%

501 196

122 101

605

35

74 345

2,75%

64 365

8 605

51

7

140 685

5,20%

123 695

15 065

65

10

56 010

2,07%

43 553

11 128

51

4

42 322

1,57%

11 738

2 117

62

-

152 349

5,64%

25 854

57 564

10 860

38

338 147

12,51%

254 138

44 154

402

79

Administrativní činnosti

49 966

1,85%

35 031

9 019

211

7

Veřejná správa a obrana

15 816

0,59%

106

18

-

1

Vzdělání

41 717

1,54%

27 878

2 919

17

-

Zdravotní a sociální péče

33 482

1,24%

3 744

3 611

16

3

61 581

2,28%

26 953

3 747

25

3

187 776

6,95%

110 212

2 661

30

6

142

0,01%

-

-

-

-

75 382

2,79%

68 391

1 333

30

-

2 703 444

100 %

1 877 035

365 293

15 536

308

rybářství Těžba a dobývání Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla Zásobování vodou Stavebnictví Velkoobchod, maloobchod Doprava a skladování Ubytování, stravování a pohostinství Informační a komunikační činnosti Peněžnictví a pojišťovnictví Činnosti v oblasti nemovitostí Profesní, vědecké a technické činnosti

Kulturní, zábavní a rekreační činnosti Ostatní činnosti Činnosti exteritoriálních organizací Nezařazeno Celkem

Zdroj: ČSÚ

96

PŘÍLOHY

Příloha 8: Komoditní struktura zahraničního obchodu v roce 2011 Vývoz

mil. Kč Celkem SITC 0 SITC 1 SITC 2 SITC 3 SITC 4 SITC 5 SITC 6 SITC 7 SITC 8 SITC 9 Zdroj: MPO

2 869 321 91 658 17 218 80 807 107 517 4 837 180 389 507 111 1 564 770 311 453 3 561

podíl v% 100 3,2 0,6 2,8 3,7 0,2 6,3 17,7 54,5 10,9 0,1

Meziroční změna v % 13,3 20,2 2,6 6,5 14,5 5,3 9,9 16,5 13,2 11,0 19,6

Dovoz

mil. Kč 2 677 851 122 689 16 270 80 590 283 728 5 869 292 423 485 464 1 121 591 263 766 5 461

podíl v% 100 4,6 0,6 3,0 10,6 0,2 10,9 18,1 41,9 9,8 0,2

Meziroční změna v %

Saldo obchodní bilance mil. Kč

11,0 9,0 13,2 24,7 22,6 44,1 13,6 12,8 7,2 6,6 62,9

Příloha 9: Vývoj měnového kurzu české koruny vůči euru Měsíční Měsíční Čtvrtletní průměr 2011 průměr 2012 průměr 2011 Leden 24,449 25,532 Únor 24,276 25,041 24,375 Březen 24,392 24,676 Duben 24,291 24,799 Květen 24,383 25,322 24,321 Červen 24,285 25,641 Červenec 24,341 25,434 Srpen 24,273 25,02 24,388 Září 24,557 24,731 Říjen 24,848 24,938 Listopad 25,453 25,365 25,279 Prosinec 25,515 -

191 470 -31 032 948 217 -176 211 -1 032 -112 033 21 647 443 180 47 687 -1 900

Čtvrtletní průměr 2012 25,083

25,261

25,065

-

Zdroj: ČNB

Příloha 10: Vývoj směnného kurzu CZK/EUR v průměrném ročním vyjádření 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Kurz 31,84 31,90 29,78 28,34 27,76 24,96 26,45 25,29 24,59 Zdroj: ČNB

97

Dopady zavedení eura na podnikatelskou sféru v ČR

Recommend Documents