Anno Málie
Cesta nikam
Cesta nikam básnická sbírečka
z buněk vytáhla Anno Málie ilustrovala Markéta Řezáčová
2015
…v nicotě objevit všechno...
Obsah Únava Všednost V zajetí by/ití Točí se Světa kraj Sola Samovražedkyně Střelená
2 4 6 8 10 13 15 16
Počet obyvatel: 1 Porod Les Drogensüchtig Pistole
18 20 22 25 27
Oslizle suchá Nic
31 32
Prázdný piedestal Kdo? Skálolezec Nuda Úspěšným sebevrahům
33 34 36 37 39
1
Únava Jsem unavená Jsem unavená únavou Jsem unavená tolerancí nesmyslnosti Jsem unavená z opatrnosti A potřebností jednání s tyrany světa Ale když ponechám se divá Rozkoš s utrpením splývá Štěstí skrývá to, ale za ruku vede ho bída Když nechám sálat žár Plameny spálí i všechny plody A z vody čeká se počátek nový? Ne všechny škody dají se vyplatit Nelze než stát se dobrodruhem Jinak uzavřen kruhem globální brutality Jako žonglmíček v ruce choré mentality Sehraju upatlanou oběť
2
Jsem unavená Jsem unavená odpočinkem Předzvěstí činnosti a činem samotným Postojem protestním Souhlasit však nemohu Unavená z rozvodu Člověka a „dobra“ Jejichž svatba se nikdy nekonala Jsem unavená mrknutím oka Každým zátiším kol kolem Jak do mě neustále někdo strká Jsem unavená velikostí hrdinů A malostí, nafouknutou v průsvitnou bublinu, Kterou si nikdo nedovolí sfouknout Jsem unavená jedinečností Každého z nás, do morku kostí Nám zapustila samotu a zlosti Unavená vášnivou zlomyslností bytí A impotencí jakkoliv poznat pravdu Na život uvaluji klatbu ---
3
Všednost (anebo „to do list“) Uvařit čaj ✓ Utíkat na tramvaj ✓ Obskočit.. teda obsloužit hosty ✓ Držet se rytířských ctností ✓ „Konejšit“ muže ✓ A pod rohože si schovávat strachy a sny „Zalévat“ ženy stěny procházet skrz (nejlépe hlavou) Držet hubu a krok Mlít hovna v „knájpě – knájpěěě“ ignorant, levná fiflena, dříč a cvok Put your hands to your ass Come on, together Je tak krásný vás všechny vidět pěkně pod stolem Nebojte Někdo Vás pak láskyplně mrdne.. teda zvedne heverem
4
Vyškubat si nervy z těla Spíchnout si z nich boa Nalézat – ztrácet Brát – nevracet bodat – krvácet Čuráka za kundu – kundu za prachy V manželským molochu Nebo eskortními melouchy Doesn´t matter Vybrečet blátivé kaluže Nebýt – – existence nezmůže Takže keep calm and zhebej klidně dál Ach, jak krásně všední tortura Rodit se stále kryplovitěji z popela Aj ten fénix už má toho plnou prdel Něžně a laskavě milovat všehomíra Jen kdyby nestrašila ta černá díra (obrazně i doslova) Která mi z vesmíru vede do těla Oněměla Jsem již při porodním záchvěvu ---
5
V zajetí by/ití Vybrečet, promlčet, vykřičet, vychcat, vysrat… Nejde Nedá se to absolutně nijak sdělit Nedá se stmelit Neplynoucí zoufalé prázdno S pulzujícími buňkami jsoucna Poroučí si existence mocná …Že i kdybych explodovala sračkama vlastních střev Zůstane bytí zkrátka nezničitelný jev Nelze to prožít Nelze z toho vymřít Visí to ve vzduchu Jako ničím neposbiratelný prach Jako 9931krát přeprané plínky Krach krach krach krach Krachuje sekunda do sebe a rve se ze svého lůna jak pominutá pořád dokola dál Jako by vesmír se smál Že vládne jako šachový král Vyhrané partie klaustrofobie v krabičce bytí občas vyletí napružený klaun a tím to haslo – světlo furt svítí ---
6
7
Točí se Točí se točí se točí se točí se Nemá však žádné střevíce Nožky má sedřené do krve Holt všecko co dělá je vždy poprvé Rozevírá očka, svit zachytit Přes paprsky světla, mokřany přebrodit Na lodi na lodi na lodi na lodi Své vědomí v moře zapomnění shodí Měla co nechtěla Chtěla co neměla Nesměla Nesmělá býti A s lidmi mluviti Neuměla Jen na měsíc neslyšně výti Svítí svítí svítí Na nebi hvězda ukazuje Prosím, já hledám cestu do fantazie ---
8
9
Světa kraj Za trochu nebytí šla bych světa kraj Skrz prašivý bludný černotaj Až na sám konec vesmíru Nenasytnou přemíru Pozemských atribut Zbavit platnosti V marnosti upoceného běhu Hledají jádro přece jenom blouznivci Mysl a tělo a .. srdce boj Gigantický kladkostroj Na zfetované hoře Jež mi hoří na zádech A jen velice spoře Uvolní žebra nádechu
10
Za trochu nebytí šla bych světa kraj V mumraji mravenčí hemžení, V cirkuse kejklí kejklíři Hlodavec mezi chřestýši Sere na spíže voňavých sýrů Uprostřed mlžného labyrintu Nehybně vzhlíží vzhůru V očekávání větrných vírů Tunelů do kobaltu exosféry Brány do černé díry Do černé díry Do černé díry Žádné míry - žádný tvar Amorfně vykřičelý zmar
11
Za trochu nebytí šla bych světa kraj V jediném dvojtluku srdce Globálních trýzní Prudce zkamenělé v jednu sekundu Trpce začarovaná v posměchu osudu B u ch b u ch Sluch přivírá oči Strachem zraje, zrání hraje Na notu stesku po rozbřesku V domovině Na kraji světa Kam v prachu a hlíně Doplazím se pro trochu nebytí ...trochu nebytí ---
12
Sola Volná Jako ten pták Svolná Každý brak Nechat mi srát V posteli Na hlavu V davu Se bohužel nikdy neztratím zápasím příliš viditelně Nemohu se přeci zříci svých ideálů! V pádu padák skládám si už dlouhá léta A tak jako tak poletím přeci k nebi, ne?...jsem někde četla Nebo mě metla smrtky zamete do ohnivého kanálu To je randálu pro pár teploučkých jazyků Horší než bubák mého šatníku To asi nebude.
13
Dotek jako lék Přináší příliš vedlejších účinků Panenský dojem dojímavý, Že při milování Tom procitání Do blaženéholáskyplnéhovšeobjímajícíhovesmírného Všehomíra Nejspíš V uších uslyšíš Jako když struna Ladí s klávesou Ale když clona Sebeklamu Spadni ti z oka Polož si otázku … …souložíš opravdu za lásku?
14
Samovražedkyně Když jsem ráno vstávala Oči mi vylézaly z důlku Ani půlku Života Nestihla jsem Dožít Množit Se už asi nestihnu „Prominu Ti tvé hříchy?“ Ptá se mě bůh „Vyliž si koule Ty vole“ Odpovídám A nedovídám Se ani hovno A to už jsem v předpeklí Usekli Mi už kus srdce A dělaj z něho Temný svit Něho! Proč jsi na mě zapomněla? Když jsem žila Toužila jsem po tobě A teď na hrobě Hoří mi trapná svíčka ---
15
Střelená Uhnila uhnila uhnila uhnilááááááá Na to jsem čekala Smrdím ti ve skříni A bůh mě nemíní Vzít do vesel A ani čert do pekel Zůstala jsem někde trčet A výčet Mých neřestí Nebere konce A zvonce Zvoní zvoní zvoní skřípavě zvoní Do ní! Palte šípy Ať nezůstane ani Jediný Znavený už je můj vzdech Měla jsem prostě jenom pech: Jsem ---
16
17
Počet obyvatel: 1 Někdo klepe na dveře Srdce otevře tepny Za bránou ale tančí jen prach A přes práh nikdo nekráčí Okna zvou mi do ucha sirénu Když prohlédnu tepoucí ulici Nepozřu ani jediný vzruch Kde je to lidstvo, ten sdílený duch? Na zorničky nechám si vytetovat: free hug Ale asi koukám dovnitř Koutky rtů smějí se naopak Jak hřeje lidská esence To tisíce let je mi záhadou Nikdo, ničí, nijaký, žáden Prokletá mantra - tisíckrát za den Utiš své Já, utiš svůj hlas Kde jste kdo... Alespoň jeden z vás... ---
18
19
Porod V noci mě obskočil ďábel Zbyl jenom popel Z toho Co mě donutil zapálit Mnoho darů stačil roztavit a struskou zavalit naději Toliko Vystavět monolit Ze siřičité hysterie Ze vzteklé pandemie Strachu Z dalšího krachu Musím opět povstat ---
20
21
Les Nahá křehká plná strachu Za světly se obrací Vášeň ji však pro potěchu K lesu žene do spěchu V tom tichém šumu Nejjemnější cinkot tuší Co mezi lidmi v městech ruší Tu rozplyne se v lesní duši V té tmě snad blaho čekalo Co tížilo nemálo Větve strhají nastálo V tůních z jehličí Kdo hledal by svit Srdce prahne, avšak promlčí Kterou se vydat cestou Zjizvená, zjitřená Zvesela vstupuje v les Naděje neměnná Přehlédla rostoucí děs
22
Mezi stromy pohyb šustí Temné stíny hledí z houští Do chodidel píchá ji Noční ptáci houkají Stále láska, stále radost Pohání ji dále vpřed Zvědavost jí zatemňuje Pozornost a břitký střeh Světlo září, zvětšuje se Ona běží trním, stvoly Naději si s sebou nese Světlo je přec dobro, blaho Šťastna je, že zahlédla ho Divná vůně v éteru Však prozrazuje temné chvění Že ocitla se v maléru Polekaná, ale jistá Pokračuje skrz les dál Do svítícího toho místa
23
Když ocitne se blízko těsně Udeří ji svit tak drsně Až srdce se jí rozbuší A všechny zvuky přehluší Zaslepené oči Ale mysl prozřelá Do pasti se chytila Je to záře lapací Z veselé je tonoucí Topící se v hrůze vlastní Kořistí je temných kouzel A kdo by se vzpouzel Jen rychleji poletí Do tunelu ke smrti Odkud není návratu Již poznala tu prostotu Že život je jen konec dlouhý Tak pohltil ji ten kruh zhouby Pak zhasl les a tiše stál ---
24
Drogensüchtig (Drogově lačnící) Rozvalená v gauč Chytám lelky, chytám rauš Zpustošená, prázdná, pustá Napíchám si z plna gusta Plavu v čase Věřím spáse, co falešně mi buší v spáncích Hnací motory slasti Spalované v kosti tisícválcem Pod palcem mám úplně všechno Smích je moje prostěradlo Zaklínadlo tiše křičí Oddej se mi, oddej se mi Nech se vplétat do mých sítí Orgasmů a vzteklých nití Zhysterizovaného štěstí Zarputile pochytaného Vpropíchaného v žilách Pohlceného v dírách Přikrytého dočasnou dávkou víry Pod hlavou měkkost klamu Ale ránu už mám skrz Víc to nejde Přejde rauš a pak i absťák Z krve, duhovek, komor a síní A budeme pořád stejní Droga a zdrogovaný A zároveň jiní Čistá a odmítaný ---
25
26
Pistole Je to jenom pistol Vystřelí ti mozek z hlavy Úpravy tvé omšelé tapety Volaly po realizaci Lidská tkáň se vždycky vrací Jako prvek umělecké moderny Nebo postmoderny Nebo post-postmoderny Nebo post-postpostmoderny A v kuchyni místo lilií a ornamentů Zdobí stěny tvoje neurony Takové ticho si nikdy nezažil Ticho bez srdečního tepu Ticho prosté veškerých barev Světového kaleidoskopu
27
Je to jenom pistol Udělá ti díru v zubu V podstatě napraví chybu Když arogantní cosi kdesi Intervenovalo v neexistenci A na koberci ti vyroste zahrádka Nachových keříků…i s jezírkem Proč tak křečovatíš, že nejsi To není nijak tragické to dělo se i v době pre-spermické tvého prvního prapředka a B-čkové vtipy karmické nechají se vysmát
28
Je to jenom pistol Trochu načechrá ti vlas Vybělený na rozkaz Vlastního generalissima v hlavě Strachem z prázdna v ranní kávě V kávě večer, kávě v noci Jakéhokoliv adverbiále loci I tempora, i modu, i kausalu Torturing prováděn pomalu Pistol-tečka-exe Upgrade půjde hladce …Přesněji řečeno offgrade Tak maniakálně-fatální kick, Že štěstí – blik – vybuchne ze své zbytečnosti ---
29
30
Oslizle suchá Uhnilá jablka Schnou mi na hlavě V zástavě Slávě Nechala jsem klid Namluvit Dokážu pěkné srákotiny Nejvíce viny Cítím ráno A odpoledne A večer Aby pořád mručel Ten genetický hnid?! Nebudeš mít Co se ti zamane Pochcané Je prkénko mojí svěžesti, ladnosti, znalosti, moudrosti… Znělosti Mých extrovertních strun Teče do bot jablečná šťáva Až písečných dun Přejdeš tisíc Narazíš zase na tu první Zatímco obraty slovní Chcípají v antizárodkovém předlůní A to, co tady nevoní Je uschnuté jabko Uprostřed hrudi ---
31
Nic Znám jedno království V říši snů Kam já nikdy nedojdu Chtěl bych mít Všechen klid Nepoznat ten temný svit Který mám V srdci bolavém Chtěla bych mít Všechen klid Nepoznat ten temný svit Který mám V srdci bolavém
---
32
Prázdný piedestal Maso maso maso maso masomaso… Se mi žere v hrudi Studí Mě bezcitný dotyk Budí Mě už zase zlozvyk Jménem den Ven ven ven ven ven venven… Z mého lůna Jsi unaven Neboť srdce ti Nešelestí Když mě pícháš Zvykáš Si na realitu? Já ne ne ne ne ne nenene… Příliš volné Myšlenky lítají všelikudy Z nevalné rudy Mojí zheblé vitality Tvrdne socha mojí mortality A trochu se mi kymácí ---
33
Kdo? Dnes přijdou asi zase Bez úcty k jakékoli kráse Zhasnou jádra plamenů Rozboří zlaté paláce, domy z kamenů Zlomí ruce v místech bez kloubů Třesou se na chytrého i na troubu Dnes přijdou asi zase Nikdy neodpočívají – zdá se Ze stezky vychýlí mléčnou dráhou V jejich srdcích nic nemá váhu Rybky vlákají na suchý břeh Ze země hebký vytrhají mech Dnes přijdou asi zase Vždy s dostatkem práce Holčičkám malým ustřihnou vlasy S radostí pošlapou obilné klasy Prokřehlým vytrhnou peřinu Vysuší úrodnou zeminu Dnes přijdou asi zase Zašpiní čistotu ve zpěvákově hlase Umytý hrneček zasypou hlínou Vnutí nám myšlenku: je to tvou vinou Švadleně na niti uzel zavážou Svou službu každému prokážou Dnes přijdou asi zase ---
34
35
Skálolezec Kapky Oceánské trosky Proti ledovcům Trojzubcům v hlubině Vyhýbáš se neobratně Statně stojíš na špičce skály Kakofonní valy Neprotínaj úžiny Skočit neskočit Valí se průzračné laviny Letargické sutě Krutě mámí Zpěvy boha smutku Řev vskutku není citoborec A melodie krve Zní v uzavřeném cyklu Chvíle bez tísně Bezzvučné písně Ani zuřivá dravost Nedohoní cizost Tvor samoten Sám sebe neschopen Bez jištění balancuje A mžouraje přes mraky Na oděrky fouká si Když podivnost mu ubližuje ---
36
Nuda Ležím Chlap Šuká mě Říkám si znuděně: To má být jako ten akt lásky, jo? A Postel je prázdná Zahřát ji znova Překotně přichází řady Přehlížím vady na těle a duchu a mentální; a kokotské hekání Obličej – šmouha Shoda: mínus nula celá nula na mínus nultou Zatvrdlá vdova Po svých vlastních Zdechlých vášních Zvláštní Jak mi pulzuje dech Nádech – pro nic Výdech – za nic Z vánic Nicoty Do mě jednou uhodí blesk ---
37
38
Úspěšným sebevrahům V teplíčku Černočerné peřinky Hřejete si vaše zadky Vaše předky asi mrzí Co událo se Co bylo nevyřčeno Avšak vašich mezí Již zkrátka bylo dosaženo Na vás zvedám číši Za překonaný strach Že do vlastních skrýší Schovali jste vaše srdce A že z nich cesty není zpět? To vám bylo jasné hned Nejsme přece idioti Na paměti mám vás všechny Zatracené hrdiny Co pustili se lemu Tragédie máminy Vstříc vlastní touze – Byla to ctnost I když z nouze
39
Zachránění od zel země Bublá ve mně čest a pýcha Že konečně všechna ztichla Vaše hoře, vaše trýzně Co udělala z vašich duší Nalomený ohryzek Do naší země zaslíbené Posílám vám polibek ---
40
...věnováno těm, kteří hledají a nenachází…
41
annomalie.cz makrelarezacova.tumblr.com
Zavírám oči Kam duše dopadne Když skočí?
42
