2008. MARCELA ségra

MONAKO                 1­2/2008       

      „ Ještě nikdy jsem nebyla na dovolené v zahraničí. Monako bylo moje //poprvé//. Chtěla jsem  si tyto okamžiky uchovat co nejlépe. Fotek je sice hodně, ale na spoustu věcí se časem  pomalu zapomíná, aniž bychom si to uvědomovali. Proto jsem při startu začala psát tzv. lodní  deník a potom co jsem zjistila, že má úspěch jsem se rozhodla o  tyto psané okamžiky  podělit  s vámi všemi. Doufám, že splním očekávání. Pavel se na začátku zeptal zda­li je možno  trošku lhát. Proč ne? Bude větší sranda. Tak se hezky bavte …..“ „MARCELA ­ ségra“

1

PZN: fotky jsou malé ­ už tak je deník obsáhlý ­ věřím že všichni víte jak se dají zvětšit            Omlouvám se za chyby a  jestli jsem na něco nebo na někoho zapomněla 

26. 01. 2008 ­ DEN 1 - sobota 12:00 Odjezd z Plzně do Štěnovic maminka napekla, navařila … svačinu máme asi tak jako pro půl regimentu, ale věřím, že se  bude hodit. Štěnovice. Po dlouhé poradě a několikerém naložení a vyložení, přeskládání a znova  naložení, spočítání všech přítomných, vyřazení vadných kusů a vyhnání dvou chlupatých   koček ­  vyrážíme – je 14:16. Tvoříme kolonu tří aut. Zatím není ujasněné kdo z aut tvoří skupinu A,B a C. Jsme u Zbůchu a  má spolucestující Marcela se už podruhé ptá „už tam budem?“  

 „Pavel“

Už jsme tam?  Pavel vypráví „historky z natáčení“. Majkl má hlad – dávám mu vodu ­ nechce … jeho chyba.  Právě se dohadujem kdo kde bude (myslím skupinu). Nechtějí s námi mluvit.  Stále mám pocit, že nás někdo sleduje . . . . Předjel nás ….teď na oplátku sledujeme my jeho,  takže uzavíráme kolonu a  jsme na tom nejlépe my – my totiž máme auto plný jídla  Takže nám nikdo neujede – hlídají si nás  (později se ukázalo, že ani na to není 100 % spolehnutí) „Uháním si to k hranicím „120“  venku svítí sluníčko a Marcelka se chce koulovat – dítě  nerozumné. Neví, že je k tomu zapotřeba sněhu. Ať se holka činí.“                        „maminka“ Zastávka – poslední čerpací stanice v ČR. Mára si při tankování „počůral “ naftou kolo od  auta  a svádí to na kolem probíhajícího psa. Jára si zařídil autopilota aby mohl při jízdě papat  (všichni se drží volantu – jenom Jára jídla) Malé zdržení. Čekáme až skupina A sežene olej do  auta pro skupinu FŇ, kterou musíme najít někde po cestě. Máme jasno skupina A (SHARON)   Jára, Filip, Marek          skupina B (AUDI)         Majkl, maminka, Pavel, Marcela                       skupina C (FORD)        Míra, Petra, David, Míla 15:30 Přejíždíme Rozvadov – jsme v Německu 16:00 Pavel usnul a celá skupina B se snaží mluvit potichu což je u Marcelky asi nemožné  Je 16:30 jedeme pořád po dálnici … hele tunel…po10ti minutách… hele a zase  Jára se ptá jestli jedeme dobře. Nevím proč se ptá nás, když jedeme poslední. (po příjezdu do  hotelu jsem zjistila, že se neptal Jára, ale Míra (no což ve vysílačkách není až tak dobře  rozumět) Maminka celou dobu mlčí a po hodině co jsme v Německu řekne Dunaj… co mi to jenom  připomíná?  (Beroun)

2

„Jára papal a /autopilot/ zklamal = odbočili jsme jinam. Asi se vracíme  domů…. do Čech. Skupina C převzala velení. Hyn sa hukáže, kdo je na světě nejkrásnější!   Jára není vidět, ale je slyšet. Točíme se zpět. Na Bělehrad paní Müllerová  co to táram ….  Na Mnichov. Točíme se tu jako vítr v bedně. Je to jako u nás v Plzni /u Olympie/ . „maminka“ Já už to mám! Vzali mě na výlet po německých mostech, páč už asi po třetí jedeme přes  stejnou řeku, nu což Dunaj je taky krásný. 17:00 15 minut přestávka na parkovišti. Vyřešili jsme problém s navigací. Zjistili jsme, že po  240­ti ujetých kilometrech si nikdo tu navigaci nezapnul  (na Míru to mluví brněnským  hantécem // na Járu to mluví plzeňským vyrvááálem // a u nás projistotu mlčí – asi je po tahu  alkoholička) Járu zase není vidět (i když má největší auto), ale pořád je slyšet. ……Voni mi  na to venku zhasnuli. Japa to mam asi psát když na to nevidím……Ten divně kulatej žlutej  nesmysl zalezl za obzor.  KULTURNÍ VLOŽKA: Skupina A nás opět chtěla vzít na výlet a po námitkách a hlasitém blikání skupiny C to vzdal  a vrátil se do starých kolejí. Právě nás napadlo, že skupině A a C rozbijeme jedno zadní světlo, to abychom je v té tmě a  v tolika autech poznali – asi to neprojde. 18:30 Další zastávka na pumpě (asi 15minut). Majklovi při vystupování praskly  kalhoty (jak  toto dokázal?) Snad má náhradní. Když ne vezu si sukni po babičce ta mu taky bude    Za 15,­ jsem na WC   ještě nebyla no všechno je jednou poprvé. Chlapi se opět  napapali a Filip měl tolik energie, že si ještě zacvičil   a já bumbala hořký kafe. Nechápu jak  to někomu chutná. Jedeme dál. Nevím kde přesně jsme (asi v autě) … Venku je tma. Asi 8krát jsem slyšela, že  vpravo vidíme krásnou osvětlenou sjezdovku. ( koukala jsem na ní a opravdu byla krásně  osvětlená. Všechno se jen třpytilo.Hned nato se mi maminka zeptala zda­li ji vidím, myslela  si že ji neslyším a zeptala se mi znovu a pak se přidávali všichni. Takže Všichni všechny na ni  upozornili ) Ostatním se zachtělo lyžovat, jenže máme jen letní pneu tak jsme to vzdali a  jedem dál. 19:09 Překročili jsme rakouské hranice. Musíme se tvářit rakousky. Já to neumím, tak se  nebudu raději na nikoho dívat. Pavel nám přečetl INFO SMS o cenách hovoru v cizině. Koukám … snaží se odpovědět  operátorovi, že volat nebude, já však nevím zda se mu to podaří. 19:52 Míra má otázku na Járu „Járo, jak mám tempomatu vysvětlit, že chci je 100, když  žádnej tempomat nemam?“ Jára odpovídá: „to máš jednoduchý. Budeš mlátit řidiče když  pojede rychle a když pojede pomalu, tak mu budeš šlapat na nohy.“ To se Mírovi nelíbí:  „přece nebudu mlátit sám sebe.“ „Já to zvládnu“  byla z dálky slyšet Petra. Líbí se mi jak se všichni kocháme skálama a hradama a kopcema a horama … když je venku  tma.  3

20:11 potkali jsme zase sjezdovku, ale mnohem větší a krásnější – všichni hubu dokořán jako  Kelišová  20:17 ITÁLIE ­  Majkl prohlásil – maj tu zimu a teplý rohlíky. Nevím co tím chtěl říct, ale  budeme mu věřit. 20:35 zastávka 25 minut. Krátká debata, občerstvení, kontrola pneu, sport ( Jára s Filipem  zkoušeli start na sucho – běželi z kopce bez padáku) Hlava mi jde kolem z těch kopců a skal. Vždyť já má závrať už když stoupnu z lina na  koberec. 22:33 zase po nás chtějí penízky  Hele tady na budově je velkým písmem napsáno Baťa. A pak, že s dřevákama daleko nedošel. Venku je 7,5 stupně. 22:50 opět jsme narazili na bludný kořen. Kudy vede cesta do Bavorova? Tak mladej a už tak  odvážnej. 23:20 zastávka – stěhování a přibírání dalších osadníků. Našli jsme skupinu FŇ Do skupiny C  přibil Míla a do skupiny A přibil …kdo? To bohužel nevím….Dva se bohužel museli vrátit  Povinná toaleta a svačinka odjezd 23:45 a jedem …..

27. 01. 2008 ­ DEN 2 - neděle Ujeli jsme už 800 km. 00:35 zajeli jsme si jen tak zaplatit dálniční poplatek a přitom jsme si udělali okružní jízdu  přes kruháč a z plechovkového piva co vezeme v kufru bylo náhle pivo točené, ale jenom  malý, protože jsme si ho objeli jen jednou.. Maminka se celou (skoro tzv. místama) cestu drží  asi si myslí, že když je v MHD kde je psáno „cestující je povinen se za jízdy držet“ tak to  platí i v autě.  Ujeli jsme 945 km. Přemýšlím, proč v letadle mají plovací záchranné vesty a my tu v autě  máme padáky… kapku nelogické  01:08 – 01:20 přestávka. Venku je 0,5 stupně. 01:44 znovu platíme dálniční poplatek (tak brzo?) a opět jsme vyjeli mimo plánovanou trasu –  Jára vede asi 3:1. Zase jsme dělali točený pivo, ale ted už velký, protože jsme ten kruháč  objeli 2x . Našli jsme odbočku a vyjeli jsme, otáčíme a vracíme … hele zas ne ten samej  kruháč …. A máme z toho kolotoč a to ani není pouť  Škoda že to Majkl prospal. Píšu  potmě a na slepo. Opět jsme zabloudili. Najeli jsme 980 km. Skupinu vede Míra  Majkl se  probral a ptá se kde jsme. … bohužel jsme tam kde usnul  01:50 Další dálniční poplatek ……A teď skupina A a C se nám ztratili ouplně  fňuk …  roztrhali jsme se a teď se musíme vymotat z dálnice. Řídí Pavel. Bohužel už nevím kdo kde a  kolikrát zabloudil   30 minut zpoždění – snažíme se vymotat  z dálnice na Miláno zpět na  dálnici na Genovu ( couvali jsme na dálnici) HUPS ( to se asi nemá co?). (Při placení se mezi nás a ostatní vecpala jiná Audina  ­ tak to pro skupinu A a C vypadalo, že  jedeme stále za nima, ale než se nám podařilo vyndat lístek, který nešel ven, ostatní nám ujeli)

„Jak jsme couvali na dálnici“ 4

* Pavel se urputně soustředil … při couvání je totiž prdlajs vidět přes ty bágle * Majkl odvážně šel prostředkem dálnice – navigoval a hlídal auta * já - klečíc hubou v kufru a zadkem směrem k čelnímu sklu koukám přes 5 cm3 na Majkla co ukazuje a hlásím vše co vidím * maminka má strach o Majkla a stále ho hlídá * doufám. Že ostatní si uvědomili, že většinu jídla máme MY - asi jo, protože všichni poctivě čekali …ó jak to bylo šťastné shledání                       02:51 už 25 minut projíždíme serpentiny nahoru ­ dolu ­  levá ­ pravá ­ seno ­ sláma  … co to  píšu no prostě se mi z toho točí hlava by mě zajímalo jaký bylo převýšení, ale co  v Rakousku jste chtěli lyžovat a tady si tak připadám levá ­ pravá…. Když jsme se konečně vymotali ze zatáček, tak na oplátku jsme vjeli do tunelů ­ dovnitř ­ ven  ­ dovnitř – ven ….velebnosti to bude orgasmus    ­ POPRVÉ V ŽIVOTĚ VIDÍM MOŘE – ŠKODA ŽE JE TMA A VIDÍM PRD    VELEBNOSTI

03:20 přestávka – hurá už mam naprosto dřevěné nohy   ujeli jsme 1060 km  venku jsou 4  stupně po 20ti minutách jedem most ­ tunel ­ most ­ tunel ­ most ­ tunel ­ most ­ tunel 05:01 spojení přes vysílačku s dalšími osadníky Vítá nás Francie. 05:10 sjíždíme k hotelu a pracně hledáme kde zaparkovat – povedlo se Příjezd 05:20 // 1203 km // 10,5 stupně Plzeň (Štěnovice) – Monako 15 hod.

         

         

    5

Ted už jen počkat až otevřou recepci. Všichni šli do aut spinkat já čekám s Davidem na  východ slunce. Vyšlo kolem sedmé hodiny a když přejdu tu příšernou zimu tak to bylo  opravdu nádherné   Recepce otevřela v 09:40                   pokoj č. 71 : maminka, Marcela, Majkl, Mára, Jára, Pavel, Petr, Hanka, Radek, Filip  pokoj č. 67 : David, Petra, Míra, Mirek, Karel, Alena, Jarda (snad jsem se trefila)  pokoj č. 07 : Zvíře, čára s manželkou, Milan, Olda a asi 3x Štěpán…….  pokoj č. 48 : kdo ví ….. 

       

       

„Po ubytování jsme sedli na terasu a chlastali, chlastali a chlastali“ „Majkl“

 No a tak dopadla lednička po prvním náletu. Předtím tam toho piva bylo 2x tolik. V následujících dnech pak už jenom ubývalo a ubývalo a ubývalo….. a ubývalo a ubývalo…..  „Ostatní šli létat. My sedíme na terase a pilně dodržujeme pitný režim. A jde nám to. Člověk  má dělat všechno poctivě“ „Sluníčko pálí, parašutisté padají s padáky připnutými pod prdelí, padají, padají do polí,  pravděpodobně pšenice…co to táram kde by se vzala pšenice v Monaku“ „maminka“ ­ Jára byl dnes nejvýš …. Že to ani nikoho nepřekvapuje 

28. 01. 2008 ­ DEN 3 - pondělí Majkl si vymýšlí a píše jakoby za mě: „Probudili jsme se skoro všichni součastně a napadlo mě, že bych dnes mohla buzerovat  Majkla, jak jsem si usmyslila, tak jsem udělala. Už Majkla buzeruju !! PŘINES…PODEJ… UKLID… už je mi lépe“  „Marcelka začíná být nervní. Jablko nepadá daleko od stromu.  Maruška po mě už 2x něco chce přinést.Marcelka při snídani hele jak ty lodě couvaj do  přístavu.“  „Majkl“  „právě mám plnou pusu müsli“  „Min“

6

Na kopci jsme si vyhlédli nějaký zajímavý hrad nebo cosi jemu podobného  . Bylo nám  doporučeno se tam jít podívat, že to stojí za to. A když všichni odešli létat, tak já, maminka a  Majkl jsme se vydali na cestu  nevím jestli to byla cesta, protože co si pamatuji z výletu?  „Tisíce a tisíce schodů“  Ba ne, tolik jich nebylo, ale měla jsem ten pocit, že to tak je. Na  vrcholu jsem si připadala jako v bludišti. Tolik uzonkých uliček – jaký asi mají sousedské  vztahy. Doufám že netrpí klaustrofobií. Ale stálo to za to, výhled byl opravdu nádherný 

   

   

   

   

   

dochází zásoby – to brzo ….„Večer cesta do krámu. Jedem? Jedem. Celá skupina se  přemístila před garáže, čekáme čekáme 5 minut 10 minut a po 15­ti minutách vyjíždí Radkovo  Audi a čekáme dál. Jára při zajíždění zapomněl zhasnout rádio // vybitá baterka//“ „Majkl“ Když jsme čekali tak dlouho než vyjede někdo z garáže, tak Petr s Hankou si chtěli zapálit.  A já prohlásila / ha volavka / nechápavě se na mě podívali a v tom okamžiku se otevřeli dveře  a vyjel Radek. Opět jsme čekali dlouho a dlouho …  houkla se na Petra, že to chce volavku, 

tak si s Radkem zapálili a hle … opět se otevírají dveře a vyjíždí Jára.  Další důkaz že volavky fungují. Stejně jako když jdete do restaurace na jídlo a vy čekáte a  čekáte a čekáte a když si zapálíte tak vám to jídlo přinesou. Po naložení mnoho lidí ( i do kufru …a na střechu nikdo nemusel) odjíždíme do Monaka.  Nevíte někdo kde to je? Zase nevíme kam jedeme. Prý tu vedou jen tři hlavní cesty, tak  bysme neměli bloudit dlouho. Vidíme dodávku s cizinci. Po usnesení, že teroristé to asi  nebudou ­ jsme je začli sledovat. Kam jinam by taky tady mohli jet. Našli jsme to – zaparkovali – našli jsme ba i dokonce výtah  …… KONTROLNÍ OTÁZKA: Kolik lidí a košíků se vejde do výtahu? Já už to vím 12 lidí a 1 košík ( s tím, že Filip v tom  košíku musel sedět) Nevím co si myslel ten co na nás koukal přes kameru, ale všichni jsme  mu mávali – poctivě. V obchodu bylo mnoho zajímavých věcí (někdy i lidí). Nebýt Davida, co umí krapet  francouzsky, nevím co všechno bysme byli schopni koupit. Vše je O.K. Jen Márovi se  povedlo koupit místo másla tuk na pečení. Ani s bagetou to není dobrý. Můžou si s ním  namazat snad jen paraglide – třeba to bude lépe klouzat.  Cestou zpět se vozidlo A ztratilo vozidlu B z dohledu, páč my z druhého auta jsme zakotvili  v přístavu a zážitky? Fotíme jak se Majkl snaží ukradnout pár aut – po neuspěchu jdeme  pěšky  …. Přístav je plný lodí a já která vidím přístav poprvé v životě bych ho popsala asi  tak – je tu všechno … od nafukovací matrace až po Titanic. Filip přemýšlí, jestli by neskočil  do vody – opět – (ráno se totiž koupal v moři a Majkl smočil alespoň nohy) Našli jsme českou vlajku … koukáme, koukáme je jich tu hodně … že by EU? .. jo

7

Motokáry na ledu – dobrej obchod v létě bazén a v zimně led…  což je v Monaku nepravděpodobné. Objevili jsme cosi  připomínající něco zvláštního možná i divného snad tou krabicí  udržují ten led zmrzlý. Že bysme jim to odpojili? Když jsem  viděla, že do povinné výbavy u motokáry nepatří plovací vesta (  ani padák) odstoupili jsme od nápadu. Jedem na hotel ….. jooo kdyby my věděli kudy  opět jsme si  prohlédli okolní silnice kolem hotelu než jsme našli vjezd. Ještě párkrát zabloudíme a už  nebudeme potřebovat mapy… taky k čemu že?  Auto A co nám ujelo jelo na hotel. Pak se Radek, Hanka a Petr jali jít na véču – mají chuť na  žábu. Proč ne? Vždyť jsme ve Francii ­ v zemi „žabožroutů“. Prošli několik restaurací a všude  na ně koukali jak na blázny co že to chtějí k jídlu?? To snad asi hledáte čínskou restauraci ne?  Po ušlapání asi „tisíce“ schodů a bloudění po místních uličkách to vzdali a šli zpět. Na pokoji  se ptáme jaký byly žáby – neodpovídají, protože mají plnou pusu bagety se sýrem asi měli  hlad   Na balkon nám neustále létají hrdličky a hlídají co zbude od jídla … my hlídáme jejich váhu –  až budou řádně vypasené – spapáme je, akorát přemýšlím zda to bude lepší  je dělat na pánvi,  v mikrovlnce nebo je strčíme do myčky  „Hele ta svině hrdlička my krade chleba …. Pocem, vrat mi ho! … počkej až tě chytím ….  Stejně tě sežeru! “  „Majkl“

29. 01. 2008 ­ DEN 4 - úterý Vstávání a snídaně na etapy. Je zataženo a zima. Půjdou nebo nepůjdou  lítat? Hele Maďaři  lítaj – já vím oni nevědí co dělají ­  Hele a je jich hodně a v pohodě přistávaj …. = naši jdou do toho=  je úterý  a to „lítací“ autobus nejezdí. Pojedou autem snad nezabloudí  „Majkl na seda za volat Sharon bussines a prohlásis držte si klobouky to bude panové jízda  … zabloudil“        (to nejsou překlepy je to psáno doslova) „Majkl“ „Jeli jsme na start jako motospojka. V Sharanu nás jelo 8+padáky. Vzadu seděli 4 – já nic  neviděla = ležela jsem chlapcům na kolenou, protože mám prý nejkratší nožičky a tak se  vejdu na šířku auta. Pavel seděl v 1. řadě zády k volantu. Nevadilo to, protože neřídil. Míjeli   jsme několik hlídek policistů, ale nevšimli si nás. 8 úsměvů zdobilo naše tváře. Po menších  peripetiích jsme dojeli na start.“ „maminka“

„Asi na půli cestě na startovačku Pavel povídá (jízda v autě v osmi lidech + padáky) „už  nemůžu dýchat a levou kulku mám asi až u krku. Jardo, přejeď ňákej kanál, ať mi sleze dolu.“   Z auta se ozve, buď rád, že ta kulka u krku je aspoň tvoje!“ „Pavel“ Paraglide psáno písmenem P

8

Pánové popadli pytle s padáky a pádili po pěšině. Příležitostně poposkakovali,  Pavel předbíhá Poláka – PRÁSK! …poběžím první povídá Pavel. Polák poslušně  povídá – prosím pokračujte,  počkám … přibíhají na plac. Položili pytle,  prostřeli padáky, popadli provázky, popotáhli, připevnili přilbu. Připnuli   popruhy pod prdel. Přitáhli provázky a popoběhli proti proudu – plachtili, pokřikovali,   povykovali, protáčeli se padali postupně podél pobřeží pravděpodobně do polí – pšenice –  pitomost – písek – pláž … paraglidisté připraveni přistát po půl páté. Přistávají  … Pavel   přistává, přibrzdil patama, poskakuje, padák se pomíchal s provázky – Pavel popotahuje ….  Pomóc.. přátelé paraglidisté přiskakují, pomáhají Pavlovi přistát. Petr pomáhá  poskládat  padák. Paraglidisté přistávají poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté. Přistává pátý paraglidista –  pláž plná. Posbírat padáky a do pokoje. Prosím přečíst s posrávačkami značky „pampers“ „psala panímáma“ KULTURNÍ VLOŽKA: POŠTA: dostali jsme dopis ­ napomenutí že jsme hluční po desáté večer….. doufám, že  nebude následovat upomínka s výstrahou, páč potom se prý střílí  ( tak jsme tu hlučnost  protáhli až do pěti do rána)

    

    

 „Velebnosti a taky jim tam napište že nám je vrátily poblitý“

 „Majkl“

„Večeře v 18:00 hod špagetka“        „anonymní udavač “ 18:20 „Po společné večeři někdo prohlásil Járo to je výhoda vzít s sebou maminku když tak  dobře vaří … a chlapci vyndavají zásoby a říkají maminko vař.“ „Majkl“ 19:00 „HERA“ se přece jenom osvědčila! Marek s ní maže dveře – vržou! „Majkl“

30. 01. 2008 ­ DEN 5 - středa Vstávání, snídaně, hygiena a příprava jídla ne večer ( maminka uvařila výbornou česnekačku)  start Audi, Sharan….. jako zázrakem cestou tam nebloudíme. Ale, můžu říct, že si připadám  jako v mixeru, taky možná proto se Mára ptá ­ co že to vydávám za zvláštní zvuky   ­ zase  tu jsou šílený zatáčky, modlím se za kousek roviny …..dokonce i ten tunel je křivej Zastávka  všichni poctivě Hanku fotíme, jak si odskočila na záchod, nebojte fotky dáme na  net ­ máme i video. Škoda že ani jednou není Hanka vidět    Dojeli jsme k cíli. Vlastně na start .  Startovačka je krásná. Vyházet všechny batohy z auta. BIENVENU SUR LE SITE DE SOSPEL – MONT AGAISEN – ALTITUDE 750m, ale Jára říká 782 …  tak nevím. 

9

 

 

Výhled je nádherný. Všichni se připravují na start. Jára jde jako první. Během okamžiku je  vysoko nad startem. Mára konstatoval, že Jára nechytá stoupáky ( má 50kg i s postelí) ,ale že  oni vyhledávají jeho se slovy „Jaroušku, počkej na nás… my jsme tady …už jdeme za  tebou…..“Ostatní  po startu trénují klesání a přistání.  Petrovi se povedlo běžet ve vzduchu.  Bylo směšný  koukat se na něj jak tam třepotá nožičkama  Při startu ho totiž navigovali běž  běž běž běž a on je tak hodný, že poslechl i když už byl dávno ve vzduchu  Jára poté  solidárně klesal  ke startovačce a zkusil jakoby další start a poté i on trénoval klesání a  přistání  Všichni se dostali na zem. Majkl s maminkou pro ně jeli.  Já zůstala na kopci sama, tak se kochám výhledem koch koch. Je mi  zima … velká … vítr je studdenenej …až moc. Pavel při přistání měl  opět „kliku“ (já nevim jak on to dělá) Přistál do ohradníku na koně,  myslel že přistává do ostnatého drátu, ale hned zjistil že ne, dráty byly  pod proudem, z dálky se ozvalo velebnosti vy svítíte …trochu si škrtnul  no snad to nebude mít následky, chvilku mluvil pisklavým hlasem, ale asi tak do hodiny byl  už v pohodě  Ještě než odnesl padák z přistávačky zatančil si  mezi velkými exkrementy ……nebo­li se snažil, aby nešlápnul do  hovna…. Šlápnul.

   

    

    

   

Tak všichni se teď musí nacpat do Sharonu i s batohama … to je  jakoby jste hrály živej tetris.  Po příjezdu jsem si půjčila od Járy vestu. Ale jiná než z povinné výbavy tam nebyla, hlavně že je mi tepleji. Na startu se dočkali větru a šli na druhý seskok. Já, maminka, Majkl a Hanka  jsme jeli dolů. Majkl se při jízdě ptá maminky… ta zatáčka je doleva nebo doprava? A až  budu u ní… řekneš mi?  To abych věděl, kdy mám zatočit. Hanka se nechápavě podívala  a její výraz se prakticky změnil, nevím jestli to bylo překvapení  nebo strach …ale asi obojí. Vysvětlili jsme jí, že řidič je  prakticky slepý  Ale co….sranda musí bejt Ale, i přesto den  byl vydařený. Zvládli dva seskoky a bez větší ujmy na zdraví  Večer, než Jára s Radkem dojeli pro Audi na kopec ­ my ostatní  jsme se prošli městem ­ nebojte ostudu jsme opět neudělali  Maminka vidí někoho s reflexní vestou. Hele Marcelko, tady mají taky tu vestu jako ty. Jenže  on zametá chodníky a mě byla jenom zima. Třeba to je nová francouzská móda? Alespoň jdu  s dobou. Při čekání na auta nám Filip posloužil jako lavička. Už jsme všichni spolu a hurá na  hotel. Je to asi 30km a Sharan hlásí, že máme naftu asi tak na 20 km …….. Všichni se připravujeme, že budeme tlačit  Jára: „brzdit nebudeme – moc to pak žere“  (nebrzdit v těch zatáčkách je frajeřina! „ ) Přemýšlíme, že v nejhorším případě pojedeme  10

rovně  Zkoušíme a vymýšlíme na co všechno může auto jet … na dobré slovo to asi nebude  a vodu, alkohol a metan zkoušet nebudeme. Už jedeme snad jen na výpary z  nádrže……. Hledáme benzínku ( zabloudit, když jsme bez  nafty by bylo nevhodné, ale možné …  povedlo se ) Navigace nám stále hlásí přepočítat  (bodejť ne, když bloudíme)  maminka už asi po patnácté říká, že nás v autě jede 5. Po dvaceti  kilometrech nám navigace stále hlásí přepočítat. Říkám : „Nikdo nepřistoupil, ani  nevystoupil, pořád je nás 5“. Nepomáhá to, furt si mele tu svou. Tak ji u toho necháme a  nebudeme si ji všímat  Myslím, že už nejedeme na výpary z nádrže, ale na výpary  z okolních aut. … prakticky Sharan dojel na benzínku z pudu sebezáchovy  (první pumpa  byla skoro u hotelu – to jsme taky mohli dojet rovnou na hotel … byla by sranda tlačit auto do  garáže)  NA PUMPĚ:  tankujeme, Mára se drží hadice … snad zase nepočůrá kolo, páč žádný pes tu  neběhá a nemá to na koho svést. Majkl:“Jde se mnou někdo dovnitř?“ Odpovídám : „Já…jdeš  se kochat na pumpu v cizině?“…. JO…. Při vstupu se kocháme…..koch, koch, koch říkáme oba a koukáme po zboží. Koukla jsem i po  pumpaři, že ho slušně pozdravím, ale on mne předběhl, pokývl hlavou a s úsměvem říká koch  koch    (chudák nevěděl co říká) no nic naučili jsme ho pozdrav, který prakticky  neexistuje, ale ujímá se dobře  ……. S plnou nádrží odjíždíme. Jára je rád, že nemusí jet pomalu, protože předtím jsme pomalu jeli  tak, že jsem měla pocit … že otevřu dveře a začneme se odrážet nohama  Jsme na hotelu. Míra přišel vyprávět jak „nasral“ Maďary…. Přijeli na startovačku. Maďaři  houfně posedávali kolem a čekali … asi na vlak. Míra neváhal a odstartoval. Když to viděli  tak se zvedli, že do toho jdou taky. Míra byl ve vzduchu  asi 2,5 hodiny a kdyby se mu  nechtělo na WC, tak by tam snad byl ještě teď .  Filip na pokoji našel koště. „Járo zametu v našem hnízdečku“ ….(Jak manželé  Filip uklízí  a Járovi je to jedno  ) – spinkají totiž oba na balkoně a Filip ráno dýchal chuchvalce prachu  … ty hrdličky jsou potvory…

31. 01. 2008 ­ DEN 6 - čtvrtek Housenky naše milé…vstáváme.. tak šup šup a cvičit už je ráno…… Ranní rozcvička ­ sice svítí sluníčko, ale pozor nenechte se zmást je přece jenom leden  Pavel vyskočila začal cvičit. Vyfasoval 2x šálu, alespoň nebylo vidět jak velká je zima 

                         Část skupiny šla létat. Švédská trojka  vstává. Radek se snaží spojit s ostatníma přes  vysílačky – marně. Zkouší upozorňovat, přemlouvat i vyhrožovat – neodpovídají. „ základní  tábor A mobilnímu týmu … slyšíte mě? Haló!…..haló!… je tam někdo?….NO TAK! KOCH,  KOCH!!“ Ani to …nepomáhá. … Odjeli létat.

     Maminka s Majklem se opalují a já píšu a píšu a píšu a píšu a píšu. Majkl se  rozhodl opalovat se na stole. Uklidil ho a rozložil deku. S maminkou jsme usoudily, že to  11

udělal  schválně, páč potom nemusí nic dělat a nikomu nic podávat ( jak si pořád stěžuje  ) a  taky předstírá, že se opaluje a on zatím potají spí  …. Jsou skoro 2 hodiny a my jsme doma  – Majkl usnul tvrdě. Máme na pokoji oboje klíče a když odejdeme tak se nikdo dovnitř  nedostane a budou spát na chodbě… tak uvidíme jak to dopadne. Majkl se mnou nemluví a nemá mě rád…  „ Já … já takový jemný hodný chlapec…mám tě rád  „ „Majkl“ Tak to sem ráda, že mě máš taky rád … Vrátil se Radek a snaží se podruhé spojit s Járou  přes vysílačku … opět marně „následuje 3., 4. a pátej pokus – konečně, ozývá se odpověď: „HAF, HAF“ podle výslovnosti  nejspíš Jarda…. Bohužel je to vše co se z něj podařilo vyrazit  ­ asi mu ta francouština leze  na mozek  “ „Radek“ „Hanka zjistila, že má úraz….malinkou třístičku…nejde vyndat.David radí: „Zatlač – možná  vypadne z druhé strany “ Přiskakuje Majkl s nožem. Popadne Hance ruku se slovy: „Ukaž, já  jsem zootechnik“  „maminka“ Hanka v panice utíká: „ INSEMINACI   NE! “…..Tříska je venku – Hanka přežije   *** NEPLÁNOVANÝ NOČNÍ SLET: Filip, Míra, Mirek a Karel(alespoň si to myslim). Mám  starost jak to ve tmě zvládnou, ale jsou to chlapi šikovní a vše dopadlo ouk. Jára je neustále  s nima v kontaktu , a když všichni hlásí přistání jsem klidná  Ale trocha adrenalinu na večer  neuškodí (to víte, jsem holt poplašňák) *** NOČNÍ KOUPÁNÍ: Míra, Hanka, Radek a Filip … odvážlivci  

  

  

  

  

Všichni jsme na pokoji, ale mám pocit , že někdo chybí….. zaslechla jsem cinkot na sklo …  jakoby někdo hodil mince na okno, ale to je nepravděpodobné…… ba ne Pavel se snaží dostat  na pokoj. Zvonek u dveří není a vysílačku nemá, tak vzal eura co měl u sebe a hází je na sklo  na balkoně. Má štěstí slyšíme ho a chceme ho pustit domů, ale Filip mu  háže ručník po  kterém šplhá nahoru a pomáhá mu přes zábradlí. Atlet .  Noční vyprávění historek z natáčení, což znamená, že si vyprávíme co nás napadne  Ukázka fotodokumentace. „PZN.: Míra kousnutá řidička dokolečka dokola pouze doleva“

„Míra“

Snad se mu hlava nezamotala…… je dobrej 

01. 02. 2008 ­ DEN 7 - pátek

12

„A už tu máme únor je o 2 stupně víc. Marcelka se probudila a prohlásila dám si inzerát. A  už na okně visí papírek HLEDÁM MULTÍKA“ „Majkl“

By mě zajímalo, kam na ty nápady Majkl chodí….páč mě by nic  takovýho nenapadlo…  Opět  má „Švédská trojka“ paniku při odchodu z pokoje a dobíhání autobusu … honem …  honem …..    

    

    

    

Jára říkal, že dnes budou lítat jen dopoledne a pak pojedem do Monaka – uvidíme. Já  s maminkou krmíme ptáky a stále kontrolujeme jateční váhu – stále čekáme … je to málo…  Majkl zase spinká. „ To můžeš spinkat i doma zadarmo.“ „ Ale já chci spinkat i za peníze.“ Jdem se podívat na pláž. David jde s námi. Nějaká šikovná Maďarka už půl hodiny sundává  padák z baráku kde se ji povedlo přistát…..  Na oplátku Filipovi se povedlo přistát  v kaktusech.  Je mi ho líto  Hold je to kluk šikovnej.

          Jára s Mírou přistávají jako poslední … asi čekali až bude pláž prázdná – zase byli nahoře  nejdéle. Já sleduju moře – vlny a nedobrovolně zjišťuji, že je voda studená – sejmula mě vlna –  dvakrát . Petra šla na tandem. Poprvé v poho, ale podruhé měli co dělat opřel se do nich  silnej vítr, adrenalin stoupal … prostě paráda – líbilo se jí to    Večer vyrážíme do Monaka po místních krásách a obchodech. (by mě zajímal jejich účet za  elektřinu)  Při krásné večerní procházce úzkými uličkami potkáváme malou holčičku.  Poskakuje a prozpěvuje si. Očividně má dobrou náladu. Pavel, Mára a Filip se ji snaží  „obtěžovat“ páč si prozpěvují a poskakují v jejích stopách. Náhle holčička zmizela v jednom  z domů. Asi dostala strach. Se nedivim  Jsou zklamáni, že si teď nemají s kým hrát. Došli  jsme k paláci. Čím to je, že všechny zajímali koule monackého knížete?

13

 

Už jste někdy viděli eskalator venku? Jsou tu všude okolo a je to fajn. U nás musíme pořád  chodit pěšky. By mě zajímalo jak to dělají, když prší. Cestou do careffouru jsme jeli výtahem a opět nás tam bylo moc moc moc. Vešla se i jedna  francouzka a Pavel ji ze srandy zve na rande – ještě že mu nerozumí, ale sranda musí být! V obchodě jsme nakoupili všechno co šlo a šup do garáží ani moc dlouho jsme auto nehledali   Vyjíždíme ven a jedeme na hotel. Když projíždíme kolem přístavu hle co nevidíme. Právě  odjíždí „Rally Monte Carlo historik“  Zaparkovat bylo umění  povedlo se – honem fotit a  natáčet – je to nádhera   tak jsme se pokochali a honem zpátky.  Nastupujem do auta … navigace hlásí přepočítat…je nás 7 – jeden chybí – Pavel. Podezřívám  ho, že odstartoval s nimi. Ba ne přišel – namačkali  jsme do auta a jedem… je nás moc  skončila jsem Pavlovi na klíně. Pavle to na čem sedim je tvoje ruka? Taky všechno práskneš    , fotíme za jízdy………nezabloudili jsme 

      Na pokoji jsme se najedli a šli spát, doufám, že nedostaneme další anonym, že děláme bordel.   „Pavel: Járo, pojď mi dát dobrou noc.“ „Jára a Filip Pavla zlochtali až se málem počůral Filip háže sirečky po Pavlovi – už ho   nenašli – uklízečka bude mít svačinu“ „copa já vim kdo to napsal? “

02. 02. 2008 ­ DEN 8 - sobota Švédská trojka vstává brzy. Nechápu jak se jim to povedlo…Hromadný odjezd na  startovačku. Přichází ošklivé počasí „na hovno“ Paraglajdisté přistávájí jako mouchy na lep.  Pláž je skutečně plná – škoda, že nikomu nerozumím. To je šílená hatmatilka. Jára hlásí … je  to špatný – nestartovat. Naši poslušně čekají. Nějací dva šílenci odstartovali a ztratili se  v mracích. Asi hledají cestu na Bělehrad. První ji nenašel a vrací se na pláž. Snaží se klesat –  marně. Po 15­ti minutách se mu to daří a po dalších 10­ti minutách v pořádku přistává. Druhý  se po 20­ti minutách konečně vynořil z mraků a také přistává. Pár Čechů rozkrádá kamennou pláž. Myslím, že tu Francouzům nic nezbude. I já mám  v batůžku asi „12 kilo“  ­ Je nám zima jdeme na pokoj. Držíme se Járovo rady: Když se  nelétá tak se jí. ************************************************************zkontrol 14

Majkl zjišťuje, že mu nejede Audina a tak se rozhodl to s Márou opravit. Pomalu se snaží  rozebrat auto a nosí ho po kouskách na pokoj. (Snad ho neponeseme po kouskách až do Čech)  Vysušit složit a hurá nahoru na startovačku pro Hanku s Radkem. Vítr neposlouchá tak jak  má. Petr ustál druhý slet. Min hned za ním. Už čekáme jen na Pavla…. Přistál. Jak tam byl  dlouho?….  Pavel hlásí: „viděli jste moji akrobačku?“ „ Ne.“ „No nevadí já ji natočil“  Mára: „ty si  jednou natočíš svou smrt.“  Pavel: „Poslední slova před smrtí: Trochu jsem to přetočil.“ Jára s Márou jeli pro H+R, asi jim tam už bude velká zima. Posíláme jim tak alkohol na  zahřátí. Ve vedlejším pokoji se stěhuje…. „Marcelka skáče radostí bonzáci odjeli, ale přehlédla, že přijíždí novýýýýýýýííííííííííííí“ „Majkl“ 17:43 Radek s Hankou právě dorazili. Majkl jde opravovat. Filip marně hledá foťák – nenašel.  Pavel se jde koupat. Hledá někoho kdo půjde s ním, aby ho natočil. Nikdo se nehlásí půjdu  tedy já. Celou tu dobu co jsme tu jsem se chtěla podívat večer na pláž. Konečně se mi to  povedlo a je to nádhera není slyšet nic …jen moře      – udělal mi striptýz – škoda, že je  tma a zima.  Přichází Filip – čvachtá se tam jako lachtan, prohlásil Pavel. Filipovi se prostě  nechce ven, ale co jen ať se vyčvachtá  Snažím se s Pavlem trefit bojku kamenem . Pavel je  úspěšný a já levá jak turecká šavle. Přemýšlím, že pod tou bojkou už přistálo hodně kamení.  Jak sem celej tejden koukala …dělal to každý. Chytáme s Pavlem vlny. Pavel se mi směje, že  se bojim. Ale já se znam takový nemehlo… co sebou všude šlehne. Zbytečně namočit  oblečení a v čem bych pak chodila.  Tady to dlouho schne. Filip se dočvachtal. Jdem na  pokoj. Ty schody jsou snad nekonečný.  Švédská trojka bude mít k večeři ňáký potvory z moře vytažený – chce jim to utéct z hrne a  občas to na nás mrkne. Přibyl nám spolubydlící. Né, že bysme se množili, ale někteří spoluosadníci na hotelu opouští  tábor…..Přibyl…..ještě nevím kdo, ale já to zjistim…Pavel si dělá čaj, první vodu mu vzal  „tojejednoduchýŠtěpán“ Kterej? To je jednoduchý děda táta a syn prakticky to je bratr toho  syna, jenž je jeho vnuk, prostě je to otec syn a duch svatý a já to pořád nechápu. Takže jsem  usoudila, že je to celá (skoro) rodina v jedné osobě  Pavel si nemá čím zalít čaj. Dělá  druhou konvici …. Tu mu vzal Filip,čehož si Pavel nevšimnul a zalil si čaj asi pěti kapkami  vody  Netušila jsem, že Pavel má rád tak silný čaj   Na třetí pokus se mu to konečně  povedlo  Filip se natáhnul na zem (prostě si rozbil hubu) – vyjímečně to nebylo plánované. Je v poho.  Dostali jsme informaci, že do ČR pojedeme Audinou u který jdou otevřít jen dveře u řidiče,  tak uvidíme jak tam polezem a jak tam budem dávat věci a tankovat po cestě   KULTURNÍ VLOŽKA:

   Filip si ho jde postavit ( pro sproťáky co myslí na sex – šel si postavit  hrad z kostkového cukru) Nedostavil. Jde do garáže. Dostaví jindy  15

„Ach jo – já pasivní kuřák. Já se toho zlozvyku nezbavim“

„Pavel“

Švédská trojka dnes odjíždí. Jde se balit. Malá závada na Audi už není …. Je mnohem větší.  Ba ne, chlapi jsou moc šikovní a opravili to, alespoň dočasně  Radek před odjezdem se nám  snaží vnutit pár piv. MY MU MOC DĚKUJEME     8:50 Švédská trojka odjela Zjistily jsme, že sousedé jsou Poláci a tak se snažíme dorozumět. Ujímá se toho Pavel.  Vypadá to, že mluví rukama nohama jo jo hlavně že je sranda. ( Snad bude Pavel vyprávět)  Byli to dělníci co tam dlouhodobě bydleli a makali na stavbách hotelů.  Máme poslední večer   sešli jsme se na balkoně (já, Míra s Petrou, maminka, Majkl, Jára, Míla…) a vyprávíme a  vyprávíme a chlastáme    Járovi přišla SMS. Hlásí Radek byl doma za 7,5 hodiny. Z pokoje se ozvalo: To je hovado  Míla měl spát na druhém pokoji, ale nakonec usnul u nás. Míra s Petrou odešli, i přesto, že by  se vešli. Po tu dobu co jsem tu, koukám, že pokoj je neuvěřitelně nafukovací    

    

    

    

    

   

03. 02. 2008 ­ DEN 9 – neděle „Den poslední. Maminka vstává jako první.Zvonil telefon. Mára se k němu otočil zády.  Zvedla jsem ho ( ten telefon ) Volal David, sháněl Mílu. Po chvilce hledání jsem ho našla  pod jednou z dek. Snažila jsem se ho vzbudit se slovy, že ho David hledá. Míla povídá: „Teď,  v pravou půlnoc?“ Je 8 hodin, Mára si odskočil a pak zahučel znovu do kanafasu se slovy:  Dobrou noc. Sedím sama na terase a piju kafíčko. Jen děda Štěpán snídá v kuchyňce a šustí  papírkem od sýry. Moře šumí, Sluníčko nesvítí, mouchy nelítají, ba ani ptáci neloudí drobky.   Marcelce se asi zželelo maminky. Pomalu vstává páč rychle to po ránu nejde . Objednává   si kafíčko a velice pomalu dělá ranní úkony. Kafíčko chladne. Chytře jsem do něj nepřidala   16

studenou vodu, tak jak si to dělá Marcelka doma. Než Marci dodělá vše potřebné, kafíčko   vystydne samo. Možná přiletí i ptáci a děda Štěpán došustí papírky od sýra.  „maminka“ Základní tábor B se pomalu chodí loučit. Zatím přišel jen David  Ostatní spolubydlící se  pomalu probouzí. Filip se na terase kroutí jako housenka z níž se chce vyklubat motýl no jak  na to koukam… asi to bude netopýr .) David nám oznámil, že v Alpách je sníh. Majkl si vzal teplý ponožky. Míra ze základního  tábora B posílá SMS kde se loučí a píše čas odjezdu 9:03. Základní tábor A v panice balí je to  jen trochu hektické  Každý máme kousek něčeho od toho druhého. Probíhá zde obchod  vyměním něco za něco .Teď ještě všechno naskládat do aut, opustit pokoje a hurá pryč.  Odevzdat klíče. Je chvíli po desáté. A je to………….

 Za chvilku odjíždíme……  Pavel s Márou hledají človíčka co pomohl Luďovi – snad nezabloudí….Nenašli ho, dozvěděli  se, že tu byl jen pár dní. Jára ještě jede s Audi natankovat a dofouknout pneu.  Ještě zajet do obchodu koupit pár dárečků pro rodiny a přátele. Jedeme do Careffouru. Jára  jede první. Všichni známe Járu – jede jinam, tak se otáčíme a vracíme Asi nám dopřává  další výhled na moře   V garážích nám vůbec nebylo divný, že je tady tolik volných parkovacích míst. Když jsme  došli nahoru – pochopili jsme – v neděli je všude zavřeno. Je 12:05 a my vyrážíme. Start Monte Carlo. Naposledy jsme se projeli po okruhu F1. 12:40 přejeli jsme hranice z Francie do Italie. Most tunel most tunel most tunel ……..most tunel dovnitř ven dovnitř ven….. Začalo pršet. Aspoň jsme si umyli přední sklo  Most tunel most tunel prší neprší prší neprší ….  Máme 13:45 a jsme kousek od Torina a Savony. Já a Pavel sledujeme fotky a videa co má  Pavel ve foťáku. – moc pěkný  14:28 první zastávka – chlapi obsadili plot a počůrali snad všechny sloupky . Mára vyloudil  na mamince chleba (stejně byl jeho) Pavel se mnou nemluví a kouká  na mě jakoby mi  nerozuměl. Se divim, že si po týdnu nezvyknul. Pokračujeme dál po dálnici. Právě jedeme kolem odbočky na Castel san giovanni. Pavel spí, vysílačka mlčí aspoň si to  myslim páč u nás hraje rádio velmi nahlas. Jedeme krajem, který je rovný – přidám si tu jako  na Plzeňsku taky rovina. Je 15.24 a telefon hlásí Piacenza, ujeli jsme 320 km. Maminka kouká po ukazatelích a zjišťuje, že co jsme vjeli do Italie tak jsme od Milána  120­140 km. Pořád stejně daleko  Poté konstatuje, že silnice tu za moc nestojí a ty jejich  stodoly jsou ještě horší než ty naše. 15:51 Už jsme od Milána 105 km. Je vidět, že se hejbem z místa ( škoda … že tam nejedem)   Verona 16.00 Pavel se probral. Znovu jíme (páč nelétáme) Skupina A se ptá co máme  dobrého – škvarkovou pomazánku – nikdo z nich škvarky nechce. Majkl s plnou pusou mlčí  do vysílačky   Ujeli jsme 440 km. Kocháme se Alpami ( To asi nebude Šumava  )  17

16:25 A my přemýšlíme kde to vlastně jsme….že bysme začali bloudit?  16:35 Verona 17:17 Trento 17:27 Mezzocorona Takže víme kde jsme 

            Na kontě už máme 613km Pavlovi začíná hrabat, každého přemlouvá, aby zpíval – obtěžuje  mě a bere mi tužku abych nemohla psát  dokonce už má červené oči a kouří se mu z uší  Bojím se ho ….. Trochu se uklidnil…snad mu to vydrží. Blížíme se na hranice s Rakouskem. Začínáme  potkávat více ČR Turist. Každou chvilku slyšíme Máru ve vysílačce … škoda že mu  nerozumíme. 18:20 Rakousko 18:25 platíme mýtné  42,90. hledáme pumpu – už jsme minuli druhou. Máro …proč  neodbočujete? Nám se nechtělo. Aspoň si vyzkoušíme jaký to je jet s Audi bez nafty  maximálně budem na dálnici tlačit.  nevim co je horší jestli tlačit nebo couvat, ale co obojí  se stejně nesmí  Přejeli jsme další pumpu  18:45 Bereme si kupony na mýtné. Majkl stále říká,  že má krátkou ručičku a nedosahne tam.  Platíme jednorázově 8 „éček“  Žádnej kupon jsme si nevzali teda aspoň nám nic nevnutili.  19:00 benzinka – natankovat – vytankovat teda vymočit a za 9 minut start (čekáme na  přestávku) Mára s Pavlem se domlouvají jak popravit Pavlovo kocourka – prej mu sere na práh.  Maminka se rozpovídala o kočičkách. Ujeli jsme 743 km. Skupina A a B se dohadují kde  zastavíme na parkovišti. Marně. Prý až v Plzni.  Je 19:41 za 7 km stavíme konečně si protáhnem tělo Stojíme – kluci vyndali vařič a uvařili si polívku. Pustili jsme si rádio nahlas a někteří si  dokonce zatančili. Asi jim byla zima

18

Vyrážíme dále na cestu. Pavel papá  má na sobě dvě igelitky a dlabe. Frajeři ze skupiny B  pouští do vysílačky české CD – má to úspěch  jedou za námi policajti s majákem –  maminka hlásí za námi jedou policajti ( než to dořekne tak nás samozřejmě předjedou) tak  zahlásí… ted už jedou před námi – Skupina A ihned odpovídá (Mára) před námi taky    20:35 810 km venku jsou 2 stupně 20:38 přišla SMS, že jsme v Německu. Bohužel si nikdo nevšimnul, jestli jsme přejeli hranice  tak nevim…. KULTURNÍ VLOŽKA: Došel WC papír a Pavlova igelitka se neosvědčila, tak trháme lodní deník    Potkali jsme policajty co nás předjeli… tak nevim bud vezli horkou polívku nebo už ho chytli 21:21 jak rychle se jezdí v Německu?   190 ­ 180 ­ 200 ­ 205 ­ 185 blbě se mi to v tej rychlosti  psalo. 180 ­ 190 ­ 205 ­ 220………..Vymetli se pavučiny a vyklepali brouky z motoru   21:58 ujeli jsme 1000km Pavel bouchnul šampus … tak vypadá to jako redbull, ale slavíme  Majkl pije první … maminka ho naviguje kde má díru do hlavy. Neboj Majkle tu pusu tam  máš – je to dobrý trefil se   ( samozřejmě myslel díru v plechovce) průměrná rychlost  180. 22:43 Přejíždíme hranice z Německa do ČR. (1099km)Poctivě máváme na prázné hraniční  budky  Čekáme na český signál.  Zastavujem na první pumpě kontrola pneu pauza nebyla pokračuje se dál. 23:14 zastávka na pumpě. Jára natankoval, Mára se přišel rozloučit a ve 23:20 vyrážíme.  Skupina A se od nás odděluje a Majkl to valí 160­180km/h Majlkle už nejsme v Německu …  ale to máš jedno velebnosti 23:35 Jsme doma 1178 km ujeto – loučení s Pavlem a s Majklem pá pá pá pá pá  Majkl domů dorazil v 00:45 hod  Monako – Plzeň … 11,5 hodiny … 1178km 01:30 já a maminka jdeme spinkat. Tak všem přejeme  DOBROU  NOC  A  DĚKUJI  VŠEM  ZA  SKVĚLÉ  ZÁŽITKY  BYLO  TO  BÁJEČNÉ.  DĚKUJI  VÁM  VŠEM  PÁ PÁ PÁ Na konec pár zajímavých fotek 

       Když Pavel hovoří s polákama                   Když Jára na dálnici hledá signál 

19

      Jak se dělá český sendvič v cizině 

    

    

    

20

    

   

   

  

  

     

21

      

     

     

   

   

22

   

   

   

   

Filip mi chtěl podříznout prasátko k večeři  

   

  

  

  

     

23

     

     

24