Tak neváhej a čti
Milí čtenáři! Dostává se Vám do rukou letošní číslo našeho školního časopisu. Kromě řady dalších věcí v něm najdete rozhovor s panem učitelem Čížkem či spoustu zajímavých obrázků z 1. a 2. stupně. Věříme, že si každý z Vás najde to, co ho bude bavit. Tak vzhůru do čtení!
Školní časopis ZŠ U Stadionu Rok: 2014/15
Ze života prvních tříd Do školního roku 2014/2015 poprvé v historii naší školy nastoupily hned tři třídy prvňáčků, celkem 70 žáčků. Třídními učitelkami jsou paní učitelka Urbášková (1. A), která se vrátila po plnění mateřských povinností, paní učitelka Janáčková (1. B), která k nám přešla ze ZŠ Medlov, a paní učitelka Bednářová (1. C), oceněná v letošním roce za svou mnohaletou práci s dětmi.
Prvňáčci už umí spoustu věcí
Prvňáčci už jsou zkušení školáci
Prvňáčci z 1. A od začátku školního roku udělali obrovský kus práce a sami jsou již schopni napsat souvislý text (i když ještě s chybami). Před Dnem matek jsme toho využili v jednodenním projektu „Maminka“ při práci s textem – žáčci pracovali po dvojicích a kromě jiného bylo jejich úkolem shrnout, jak maminkám říkají a proč je mají rádi. Maminky by měly jistě radost!
Naši nejmenší prvňáčci mají za sebou už téměř celý první rok školní docházky. Deset měsíců je dlouhá doba. V první třídě nám to ale připadá jako včera, kdy jsme se začali učit číst písmenka a psát číslice. Dnes už všichni žáčci docela plynule čtou celé věty nebo příběhy o městech a zvířátkách a taky umí počítat do 20. V prvouce se naučili, kolik měsíců má rok, jak vypadá naše vlajka a jak se k sobě navzájem chovají slušní lidé. Nástěnky v naší třídě vypovídají o jejich šikovnosti a zručnosti a kdybyste si chtěli zazpívat, klidně vás naučí svou nejoblíbenější písničku. Mezinárodní den dětí jsme proto oslavili tím, že si děti vyzkoušely, co všechno se naučily. Ve skupinách společně řešily úkoly z matematiky a českého jazyka.
Mgr. Kateřina Urbášková
I když práce byla trochu hlučnější než v obvyklých vyučovacích hodinách, všechny úkoly zvládly na výbornou. Za odměnu jsme se společně podívali na pohádku. Věřím, že i ve druhé třídě budou tyto děti stejně zvídavé a dychtivé dozvědět se spoustu zajímavých informací a naučit se mnoho nového. za celou 1. B Mgr. Iveta Janáčková
Zábava v knihovně Na pondělí 18. května mnozí z prvňáčků jen tak nezapomenou. Byli jsme pozváni do městské knihovny na besedu s autorem a ilustrátorem dětských knih Adolfem Dudkem. Protože už jsme letos v knihovně jednou byli a dětem se tam velmi líbilo, ze školy jsme odcházeli natěšení. Čekali jsme seriózního pána, který bude jistě zajímavě vyprávět o své umělecké tvorbě. Spatřili jsme však usměvavého a vtipem sršícího muže s chlapeckou duší! Od začátku do konce svého vystoupení sypal z rukávu jednu legrační hlášku za druhou. Do svého programu hned od začátku zapojil všechny děti. Prvňáčci se vůbec nestyděli a všechny, včetně pana Dudka, překvapili svou bezprostředností. Na panu malíři bylo zkrátka vidět, že práce s dětmi a pro děti ho velmi baví. Na závěr se všem dětem pan spisovatel zvěčnil podpisem na ruku nebo na čelo a nechal se s námi vyfotit. Za hodinu vystoupení jsme odcházeli z knihovny dobře naladění a všechny nás od smíchu bolela bříška. Mgr. Kateřina Urbášková Mgr. Jarmila Bednářová Mgr. Iveta Janáčková
To už jsou naši budoucí prvňáčci Olympiáda předškoláků Protože nespíme a snažíme se přinášet něco ryze svého, uskutečnila se letos již 5. olympiáda předškoláků. Rodiče a zejména děti si na různých stanovištích mohou ověřit, nakolik jsou připraveni zvládat nástrahy školní docházky. Další fotografie naleznete na internetových stránkách školy.
Zápis na školní rok 2015/2016
Ze života druhých tříd
V lednu se uskutečnil zápis do prvních tříd. Před paní učitelky přicházela samá šikovná děvčata a bystří kluci. Celkem jich k zápisu dorazilo přes padesát, a proto budeme mít v následujícím školním roce dvě pěkně zaplněné první třídy.
Naši druháci už se dokonale sžili se všemi prostorami škol. Kromě účasti na plaveckém výcviku, kterého se každoročně zúčastňují nejmladší čtyři ročníky, není nouze ani o jiné zážitky. 2. A si pod vedením paní učitelky Štenclové dopřává pravidelný pobyt v Solné jeskyni v Libině.
2. B si s paní učitelkou Čechovou hned začátkem školního roku vyjela do Olomouce do místní zoo na Svatém Kopečku.
Škola v přírodě uprostřed Jeseníků S dětmi z 2. B jsme se první červnový týden vypravili na školu v přírodě do Petříkova. Počasí nám přálo, a tak jsme mohli podniknout řadu výletů a výšlapů po horách. Každý den jsme rovněž hodně sportovali a od klasického učení ve školních lavicích si opravdu odpočinuli. Mgr. I. Čechová
Druháci a třeťáci ve Švagrově - úžasné a nádherné Minulý týden jsme se vypravili do Švagrova na Školu v přírodě. Po příjezdu jsme se ubytovali a sešli se v Mraveništi (velká místnost). Vzájemně jsme se představili, zahráli si hru a byli rozděleni do tří skupin - lišky, myšky a žabky. Po vydatném obědě jsme nemeškali a šli hned plnit úkoly. Nejdřív jsme museli najít zvoneček, zazvonit, aby přišel švagr Praděda a řekl nám, co budeme dělat. Jedna skupinka se strážcem lesa se vypravila do lesa, druhá se strážcem vody šla k rybníku, třetí zůstala se strážcem stavení v domě a pekla chleba. Všichni jsme se postupně vystřídali u každého strážce. Počasí nám přálo, užili jsme si sněhu i sluníčka a také výborného jídla, které nám připravily paní kuchařky. Lenka Štenclová, Xenie Kuchařová, Petra Valigurová
Škola v přírodě
Třída 4. A
Ve dnech 18. – 22. 5. 2015 se třídy 3. A. a 4. A. zúčastnily ozdravného pobytu v Kunčicích u Starého Města v Jeseníkách. Na škole v přírodě jsme prožili nová dobrodružství, upevnili kamarádství, změřili společně síly v soutěžích, naučili se uvít věneček z kopretin, zazpívali si písničky u táborového ohně i překonali strach na stezce odvahy. Navštívili jsme filmové představení v kině ve Starém Městě, svezli se na koních, prohlédli jsme si vojenskou pevnost i vyhlídkovou věž. Všem se nám na škole v přírodě moc líbilo a zvládli jsme další malý krůček na cestě k samostatnosti. Chceme touto cestou poděkovat i všem rodičům a přátelům školy, kteří nám přispěli svými sponzorskými dary. Vše bylo použito na ceny a odměny pro děti. Děkujeme. Mgr. Petra Váňová, Mgr. Jitka Benešová
Ve třídě 4. A se na počátku kalendářního roku vyměnila třídní učitelka. Na naši školu nastoupila paní učitelka Váňová, a tak jí dejme slovo, aby popsala své první pocity. Když jsem začátkem ledna otevírala dveře třídy 4. A. a přivítalo mě 31 rozesmátých dětských tváří, hned jsem věděla, že tato třída je správná patra. V únoru jsme se spolu s mladšími kamarády ze třetích ročníků zúčastnili divadelního představení Čertův švagr v divadle v Šumperku. V ekologickém centru Studánka v Uničově jsme se během besedy „Příroda kolem nás“ dozvěděli, jaká zvířata můžeme potkat v našich lesích a jak se při procházce po lese chovat. Zasoutěžili jsme si a získali pěknou odměnu ve formě omalovánek a drobných dárkových předmětů. V hodinách výtvarné výchovy jsme o lese temperami namalovali krásné obrázky, které máme nachystány na odeslání do celostátní výtvarné soutěže. V březnu jsme se účastnili programu Sdružení D Olomouc s názvem „Kouzelná baterka“ na podporu čtenářské gramotnosti. Rozvíjeli jsme svou fantazii vymýšlením pohádkového příběhu chlapce Franty a jeho nového kamaráda Petelíka. V pracovních činnostech si pak každý z plastových lahví, knoflíků a barevných nápojových slámek svého kamaráda Petelíka vyrobil. Nejvíc nás ale baví naše hodiny přírodopisu, kde se formou pokusů učíme o rozpustných látkách. Zjišťujeme, jak ocet dokáže
rozložit skořápky vajíček rychleji než mořskou mušli. Dokážeme již rozeznat některé horniny, nerosty a minerály, ze kterých jsme si během projektového vyučování vytvořili pěknou sbírku. V květnu jsme absolvovali vydařenou školu v přírodě, kterou jsme strávili v Kunčicích u Starého Města. Společně se 3. B jsme také navštívili čističku odpadních vod v Olomouci. Po ukončení školního roku budeme mít o prázdninách určitě na co vzpomínat. Mgr. Petra Váňová
Páté ročníky Každý rok mají žáci pátých ročníků možnost zvolit si svou budoucí cestu. Buď společně s rodiči přemýšlet o přechodu na gymnázium, nebo zůstat na své základní škole a pokračovat zde až do deváté třídy. Přijímací řízení letos odebralo z našich lavic celkem sedm žáků, kterým přejeme, ať se jim jejich nová životní etapa vydaří. Obě třídy také letos nastudovaly pohádku – 5. A Sněhurku a sedm trpaslíků, 5. B Zvířátka a loupežníci.
6A na adaptačním kurzu Adaptační program 6. A proběhl v areálu uničovské Vily Terezy. Provázelo ho velmi pěkné počasí, které dovolilo dětem absolvovat všechny domluvené aktivity. První den se děti pod odborným vedením pracovnic olomouckého Sdružení D učily v rámci programu Detektivní tým pravidla komunikace a spolupráce ve velkém kolektivu. Vše probíhalo formou her a soutěží. Děti se vžily do rolí detektivů, řešily detektivní případy, na základě pozorování vytvářely v týmech portréty podezřelých, řešily šifry. Všem týmům se podařilo uspět, ačkoliv úkoly byly náročné nejen na soustředění, logické uvažování, schopnost domluvit se, ale i na zručnost. Na závěr programu dostaly děti od lektorek pochvalu a drobné ceny, které všem udělaly radost. Večer pokračovaly herní aktivity zaměřené na zábavu a relaxaci. Druhý den byl pro děti připraven program pod vedením instruktorů Gaudolina. Skupiny šesťáků pomalované týmovými barvami prokazovaly pohybovou šikovnost při hře s pálkou i jazykové dovednosti při scrabblu. Nejdůležitější však bylo, že spolu děti prožily dva dny, ve kterých se měly možnost lépe poznat. Společné aktivity jim ukázaly, že všechno se dá zvládnout, když si budou navzájem pomáhat a bude jim na sobě záležet. Ivana Sklenáková, Milena Czabeová
Lyžařský kurz se sněhovou nadílkou se vydařil Pomalu se přiblížil konec ledna a s tím i pololetní vysvědčení, ale na zájemce ze třídy 7. A čekal lyžařský kurz. V sobotu 24. 1. 2015 přijel ke škole objednaný autobus, do něhož nastoupili lyžníci třídní učitelky M. Mikulíkové a s nimi čtyři dospěláci, kteří měli dotyčná „mláďata“ naučit základům sjezdového lyžování a ozkoušet s nimi i běžkařské umění. Stejně jako v loňském roce jsme zamířili do rekreační osady Petříkov, přezdívané „Moravský Kitzbühel“. S přibývajícími kilometry sněhové peřiny přibývalo a po projezdu Branné bylo jasné, že sněhu bude do sytosti. To se potvrdilo i v cílové stanici, kde se na nás sníh vesele culil. Po ubytování jsme nazuli přezkáče, vzali lyže na ramena a šli se rozřadit do družstev. Mírný svah, na kterém absolventi kurzu předváděli své první lyžařské umění, byl zledovatělý, ale i tak nám ukázal, že většina žáků nemá lyžování v krvi. V neděli začal výcvik naostro. Rozdělení do tří družstev bylo skvělé a lepší lyžaři se prokousávali sněhovou peřinou na těžší sjezdovce pod vedením instruktora Z. Rendly. Slabší lyžaře si vzala pod svá křídla M. Mikulíková s L. Čížkem. Každým dnem se všichni účastníci lepšili a lepšili, a tak se pozornost M. Mikulíkové přesunula na Simonu Doležalovou. Ovšem i ta zabojovala a na sjezdovce, která byla umístěna těsně pod chatovou oblastí, krásně vyjížděla obloučky, za které by se nestyděla ani naše excelentní lyžařka Šárka Strachová. Ovšem nejenom ona, ale na ostatních lyžařích byl vidět velký pokrok. Sjezdovku už nesjížděli pouze „pluhem“, ale dávali lyže krásně k sobě. Nejvíce to bylo
vidět na Adéle Unzeitigové či Michaele Horákové, které zápasily už s tím, jak se vůbec dostat do lyží. V úterý jsme vyrazili na běžky. Trasu Petříkov – Paprsek (horská chata) zdolali všichni aktéři. Nádherné počasí, překrásná příroda, úžasně vyjetá běžecká stopa, toto vše okořenilo tento půldenní výlet. Po příjezdu na Paprsek se naši běžkaři osvěžili kofolou či čajem a k tomu chřoupali hranolky či zakousli borůvkový knedlík. Cesta zpět byla o něco náročnější, neboť vedla z kopce dolů a někteří běžkaři neudrželi balanc a dělali cestou menší prohlubně v napadaném sněhu. Další dva dny byly zasvěceny opět sjezdovému lyžování. V pátek nastalo loučení. Parta těchto děcek byla skvělá po celý tento týden, ale i tak se většina z nich těšila domů do svých pelíšků a k rodičům. Všichni „účastníci zájezdu“ se perfektně poprali s výukou sjezdového lyžování, a dá se říct, že všichni odjížděli domů s pocitem dobře odvedené práce. Ovšem nejen lyžování tvoří náplň kurzu. Po skončení denního výcviku se žáci sešli u rozkazu dne, kde jim vedoucí kurzu představil náplň příštího dne a občas vytknul prohřešky, kterých se od soumraku do soumraku dopustili. Poté následovala menší pauza a přišel na pořad program, který si vytvářeli žáci sami. Hry či soutěže měly úspěch, což přispělo k dobré atmosféře kurzu. Pochopitelně, nejen hraní a skotačení, ale i nebezpečí hor či úrazovost na horách, bylo předmětem, jenž s dětmi probrala zdravotnice kurzu Jitka Benešová. Strava, ubytování bylo na velmi dobré úrovni. Nikdo si na nic nestěžoval, a co se týče jídla, to bylo velmi chuťově pestré. Snídaně byla podávána ve formě švédských stolů. Každý si
vybral, co chtěl a na sjezdovce se pak věnoval pouze a jen lyžování. Lze konstatovat, že se kurz vydařil. Mgr. Leopold Čížek, vedoucí kurzu
Hrajeme si s reklamou Máte, nebo nemáte rádi reklamu? Necháte se jí ovlivnit? Už jste někdy naletěli? Žáci 7. A se tak snadno zmást nedají. Znají totiž reklamní triky a zvládnou je identifikovat. Dokázali to ve scénkách, které si připravili v rámci Výchovy ke zdraví. Jednu z nich můžete zhlédnout i na našem webu.
Hurá na Helfštýn (výlet 7. A) Panuje dobrá nálada. Všichni se těšíme. Čeká nás netradiční školní výlet na hrad Helfštýn. Že vás prohlídky hradů a zámků nebaví? Nuda? Tak to ani náhodou! Prožíváme dva dny plné her, adrenalinu v lanovém bludišti a legrace. Stáváme se dokonce tak trochu hradními pány. Spíme totiž v hradní věži. Domů odjíždíme se spoustou zážitků a s kruhy pod očima. Pět hodin spánku je prostě málo. O brzké ranní vstávání se nám postaraly poštolky, které měly ve věži hnízdo. Ale i tak byl výlet super a moc jsme si ho užili. kolektiv 7. A
Osmáci na internet patří
Výlet na Všeminu opět nezklamal
V lednu se žáci 8. A zúčastnili programu „Nenávist na internet nepatří“, při kterém byli poučeni o zásadách bezpečného chování v rámci internetu. Poté z nich byla vybrána skupina dětí, která svoji vlastně vytvořenou prezentaci předvedla žákům od 3. do 9. ročníku.
Po pěti letech jsme se vrátili do krásného prostředí Všeminy blízko Zlína. Třída 8. A si po tři dny užívala pohostinného prostředí. První den odpoledne nás čekala běhavá hra Ekosystémy, jež je nesmírně fyzicky náročná – po dobu šedesáti minut sbíráte „zvířátka“ - kartičky tak, aby vznikly potravinové řetězce. Čím více kompletních řetězců tým nasbírá, tím vyšší počet bodů získá. Večer nás nejprve čekala návštěva bazénu a poté společenská hra Alibi, kdy se týmy chlapců a dívek utkaly v tom, kdo lépe prokoukne nekvalitní alibi soupeřů. Protože celou noc i dopoledne pršelo, nedaly se realizovat aktivity, které byly původně domluvené (čtyřkolky a rafty). Proto jsme zamířili opět do bazénu a po obědě na bowling. Odpoledne jsme si pak zahráli limeriky - hru, při které si soutěžící musí zapamatovat krátké pětiřádkové básničky, a také hru Bomba, ve které jeden tým honí další dva týmy. Bod získává tým, jehož člena se podaří chytit jako posledního. Večer nás pak čekal potřetí a naposledy bazén. Krátce po 22. hodině se pak rozjel maraton povídání, který končil krátce po páté hodině ranní. Všichni byli velice upřímní a otevření, spousta vyřčených věcí byla možná i pro někoho překvapivá. Důležité však je, že jsme si opět, jako už tolikrát předtím, ověřili, jak bezvadná jsme parta. Třetí den ráno jsme se ještě nasnídali, udělali poslední fotky a krátce po 10. hodině jsme se s hotelem i areálem rozloučili.
Exkurze na Dlouhé Stráně V rámci výuky fyziky se v úterý 23. září vydala osmá a devátá třída na exkurzi na Dlouhé Stráně. Nejdříve jsme se v projekční místnosti elektrárny seznámili s krátkým videem o elektrárně, paní průvodkyně nám řekla některé další zajímavé informace o daném místě. Potom jsme se vydali do nitra hory, kde jsme v podzemních prostorách elektrárny viděli část soustrojí. Pak již nás čekala jen cesta na horní nádrž. Protože jsme celé dopoledne posedávali, padlo rozhodnutí, že i přes drobné mrholení horní nádrž obejdeme. Počasí si námi ale pohrálo. Za polovinou cesty začalo mrholení přecházet v drobné krupky a při docházení k autobusu jsme si užili první letošní sníh. Exkurzi jsme ukončili v Uničově, kde nás přivítalo usměvavé slunečné počasí. Mgr. Martina Štěpancová
Páťáci a deváťáci si vyzkoušeli hereckou profesi Žáci 5. B a 9. A si připravili divadelní představení pro děti z MŠ, prvňáčky a klienty Jasněnky. Žáci 5. B nacvičili veršovanou pohádku Zvířátka a loupežníci, deváťáci vystoupili s pohádkou Lotrando a Zubejda. Obě třídy si vedly velmi dobře a zaslouženě sklidily velký potlesk.
Žáci 9. A v letošním školním roce rozhodovali o své budoucí profesi Je to rok co rok stejné. Žákům devátých tříd začíná od září období, kterému by se zřejmě rádi vyhnuli, leč nejde to. Přijímací zkoušky jsou zase o něco blíž, škola i rodiče na ně „útočí“ a víceméně se před tím není kam schovat. Na podzim vyjeli deváťáci, nově od letošního školního roku doplněni i o osmáky, do Olomouce na burzu škol Scholaris, kde měli možnost získat nejen informace od pedagogů, ale také od samotných studentů středních škol. Na začátku kalendářního roku se vydali do krajského města znovu, tentokrát již sami, na Úřad práce, aby si vyslechli přednášku a následně dle svých zájmů získali informace, které by jejich rozhodování o budoucím povolání usnadnily. V průběhu celého prvního pololetí se také uskutečnila návštěva zástupců z řad středních škol přímo v rámci vyučování. Dostatek informací společně s vlastními zájmy pak určily jejich finální rozhodnutí. Nyní je jen na těchto mladých mužích a sympatických slečnách, nakolik na vybrané škole obstojí. Již za pár dní opustí deváťáci brány naší základní školy a začne jim reálný život. Celý pedagogický sbor věří, že volba střední školy byla správná a že dívky i kluci budou na nové škole i ve svém dalším životě úspěšní.
Dopoledne s Jasněnkou
Jak prožila závěr školního roku třída 9. A?
Stalo se již pěknou tradicí, že si žáci 9. ročníku připraví v červnu dopolední program pro klienty Jasněnky. Jako každý rok jsme začali pohádkou. Následovaly úkoly a hry v tělocvičně a závěr patřil diskotéce. Dopoledne proběhlo v příjemné atmosféře a našim hostům i nám se líbilo. 25. 6. jsme si role vyměnili. Byli jsme pozváni do Jasněnky a nestačili obdivovat zručnost a krásné výrobky zdejších svěřenců. Podobná setkávání osobně považuji za cennou životní zkušenost a domnívám se, že podporují u našich žáků ohleduplnost a empatii a učí je vážit si svého zdraví. Mgr. M. Czabeová
Když jsou známky uzavřené, spadne z žáků konečně nervozita a všichni si víc než kdy jindy uvědomíme, že škola je také o společných zážitcích s kamarády… Výlet je vždy pro žáky odměnou za celoroční úsilí. Letos jsme byli v Brně. Žáci absolvovali program v zábavním parku Permonium, který zahrnoval vědomostní, dovednostní i sportovní prvky. Týmy musely zdolat lezení na lanech, bludiště s optickými iluzemi a řadu dalších překážek. Přesto, že se někteří z žáků domnívali, že je určen spíš menším dětem, jelikož jsme v areálu potkali děti z 1. stupně, nakonec se ukázalo, že ve hře uspěly pouze tři týmy z šesti. (Program má totiž několik úrovní, od nejmenších až po středoškoláky.) To bylo překvapení! Večer jsme se vypravili na hvězdárnu. Obloha byla jasná, a tak jsme mohli pozorovat Jupiter, Saturn i různé hvězdokupy. Druhý den patřil laser aréně a VIDA centru. Přeji všem žákům, aby si přes prázdniny odpočinuli a načerpali sílu do dalšího školního roku. Mgr. M. Czabeová
Deváťáci jako učedníci starého tiskařského řemesla
Zdravotníček na horách
Žáci 9. ročníku se nedávno ocitli při návštěvě knihovny v roli tiskařských učedníků. Pod vedením pana R. Prokeše z přerovského studia Bez kliky se seznámili s historií knihtisku, s osobností jeho vynálezce J. Guttenberga, se způsobem odlévání písmen a řadou dalších zajímavostí. Nezůstalo však jen u teorie. Na replice starého tiskařského lisu si nakonec každý z žáků vlastnoručně vytiskl pamětní list.
Jednoho krásného zimního dne se vypravily děti z kroužku Zdravotníček na zasněžené hory. Po příjezdu na Ramzovou jsme se vydali k chatě Horské služby. Cestou děti pomáhaly jednomu ze členů Horské služby ošetřovat simulovanou zlomeninu nohy. Zraněná osoba byla po ošetření naložena na sáně a odvezena k chatě Horské služby. Na chatě Horské služby si děti prohlédly ošetřovnu a její vybavení, dále následovala prohlídka celé chaty a beseda s praktickými ukázkami první pomoci při různých zraněních a úrazech. Po vydatném obědě se děti vydováděly na sněhu a po sněhových radovánkách nás čekala cesta zpět domů. Xenie Kuchařová, Mgr. Lenka Štenclová
Netradiční soutěž ve školní družině
Sport a kroužky
V letošním školním roce proběhla v naší ŠD soutěž HOLKY versus KLUCI. O co šlo? Děti si vyměnily role. Kluci si vyzkoušeli navlékání korálků, oblékání mimina…, děvčata si zase zkoušela šroubování matky na šroub, postavení auta ze Sevy nebo slalom s florbalkou. Soutěžení se nám velmi líbilo a všichni jsme si při něm užili spoustu legrace. Za kolektiv vychovatelek M. Chovancová
Miniházená nás baví
Výlet školní družiny do Pradědovy galerie v Jiříkově Letošní Mezinárodní den dětí jsme oslavili výletem. Za krásného slunného počasí jsme vyrazili do Pradědovy galerie v Jiříkově. Po příjezdu jsme se všichni vydali na prohlídku vnitřní části areálu. Uvítala nás Pradědova říše, následovaly malé vyřezávané betlémy a velké množství dalších dřevěných soch a vyřezávaných obrazů. Ve venkovním areálu jsme si prohlédli vyřezávaná zvířátka. Zážitkem pro všechny byla ukázka tříhlavého draka chrlícího oheň. Lákadlem pro děti byly dřevěné kolotoče, houpačky a průlezky, na kterých si před odjezdem zadováděly. Domů jsme se všichni vraceli s krásnými zážitky, dobrou náladou a nakoupenými suvenýry. Xenie Kuchařová
Během měsíce dubna a května se žáci naší školy opět zapojili do soutěže v miniházené. Zápasy probíhaly v Litovli a v Uničově na škole Pionýrů. V těchto zápasech není cílem porazit všechny soupeře, ale vyzkoušet si také jiný druh sportu a hlavně si zasportovat a pobavit se. I přesto, že žáci nějaké zápasy vyhráli i prohráli, byli spokojeni a už se těší na další rok, kdy opět budou moci porovnat síly s ostatními soupeři. Všechny zúčastněná družstva obdržela diplomy za účast. Mgr. Miluše Horáková
Atletický víceboj Jako každý rok, tak i letos proběhl v areálu naší školy a fotbalovém stadionu atletický víceboj žáků 6. až 9. ročníku. Každý z účastníků předvedl své umění v běhu na 60m, skoku dalekém, hodu kriketovým míčkem či granátem a na závěr si chlapci zaběhli 1500m a dívky 1000m. Po součtu všech bodů, obsadila naše škola celkově třetí příčku. Nejvíce se dařilo mladším dívkám ve složení Sieglová Denisa, Šromová Simona, Muzikantová Adéla, Ptáčníková Gabriela, které ve své kategorii zvítězily. Ostatní družstva sice už tak úspěšná nebyla, ale i tak zvítězili všichni, kdo projevili zájem běhat, skákat a házet. L. Čížek Fotbalisté se probojovali do okresního kola McDonald´s Cupu V úterý 5. 5. se v Uničově na hřišti s umělým povrchem uskutečnilo okrskové kolo v McDonald´s Cupu kategorie B. Opět se zde sjelo osm týmů, které byly nalosovány do dvou skupin po čtyřech družstvech. Naši kluci se objevili ve skupině se ZŠ Dr. Hrubého Šternberk, ZŠ Haškova a ZŠ Luká. První zápas se Šternberkem žádný gól nepřinesl, a oba týmy si připsaly po jednom bodu do tabulky. A nutno říct, že Šternberk byl aktivnější a zle dotíral na naši bránu, kterou s velkou pomocí obrany chránil Martin Volf. Bod měl pro nás cenu zlata. Druhý duel se ZŠ Haškova jsme se více než polovinu zápasu bránili, ovšem v závěru jsme zle dotírali na branku našeho rivala. Jelikož si balón ani v jednom případě nenašel cestu do sítě, tak i druhé naše utkání skončilo smírně 0:0. Před závěrečným zápasem ve
skupině bylo jasné, že musíme vyhrát nad ZŠ Luká o 6 a více branek, abychom měli šanci rvát se o postup do okresního kola. Vzájemné utkání ZŠ Haškova a Dr. Hrubého skončilo 1:1 a vše jsme měli ve svých rukách. Od prvního hvizdu jsme se pustli do soupeře velmi aktivně, ale Michal Dobrozemský či následně Dan Košák síť brankáře Luké nerozvlnili. Nakonec jako první otevřel skóre Tonda Mikulík. Nedlouho poté jsme se radovali podruhé, ale 3 minuty před koncem poločasu jsme inkasovali. V závěru první půle se ještě trefil David Milde, a tak jsme do druhých 10 minut šli s hubeným náskokem dvou branek. Skóre sice v druhé půli postupně narůstalo, ale k tomu se také přidala na našich kopačkách nervozita s rychle plynoucím časem. Za stavu 6:1 se Luké naskytla obrovská příležitost skórovat, ale Martin Volf byl připraven. V samotném závěru utkání nás přesnou trefou poslal do semifinále David Milde. A jelikož skóre Dr. Hrubého a našeho týmu bylo stejné, tak o našem prvním místě ve skupině nakonec rozhodly pokutové kopy. V semifinále jsme potkali ZŠ Šumvald, který jsme ne příliš pohlednou hrou porazili 4:0. Finále už bylo jednoznačně pro ZŠ Šternberk. Ale i tak jsme z druhého místa překvapivě postoupili do okresního kola McDonald´s Cupu. Mgr. L. Čížek
Rodiče
Práce žáků Stále častěji slyšíme, že dnešní mládež je horší a horší… Ale je tomu tak opravdu? Nebo se jen mládež vymyká normám svých rodičů a prarodičů, a to bez ohledu na dobu, ve které žije? Druhé z hypotéz by nasvědčoval fakt, že ve své době mládeži spílal již Herodes, a to mluvíme o době na přelomu našeho letopočtu! Jak to tedy s tou naší mládeží je? Pojďme se společně podívat, co jim říkají hodnoty jako rodina, rodné město či zem. Nabízíme Vám ukázky z prací našich žáků.
Mám rád svoje rodiče… Jsou velice milí. I když mé dětství v dál pomalu mizí, Bez nich bych si připadal ztracený a cizí. Z. König, 9.A Rodná zem Mám ráda tuhle zem, Její řeky, hory, nížiny…
Pro maminku
Já chci tu zůstat a žít
Jak já Tě miluji,
v blízkosti své rodiny.
jak moc Tě mám ráda! Beru Tě současně
Mám ráda tuhle zem,
jako nejlepšího kamaráda.
i přes ty její „mouchy“.
Nedokážu si
Já chci tu milovat a děti vychovat…
bez Tebe žít.
a ve stáří říkat si:“Bylo tu úžasně…“
Nenechám Tě v životě
a ničeho nelitovat.
nikdy odejít.
Marie Smékalová, 9.A
Kolik jsi jen strávila hodin staráním se o mě? Já dobře vím, že dlužím Ti toho opravdu hodně. Sára Sýkorová, 9.A
Moje město
Vyznání mámě
Uničov, to je moje město
Pro mne jsi ta nejhodnější máma a já Tě mám opravdu moc ráda.
jímž Oskava protéká. Na Moravě leží jak na vále těsto, jeho rozloha je nevelká.
Zastaneš se mě, i když nemám pravdu a bojuješ za mou čest. A to i přesto, že zlobím a máš ze mě často stres.
Mám ho rád a rád se po něm procházím. Bydlí tu můj kamarád a další stále nacházím.
Jsem ráda, že Tě mám. Jsi můj anděl strážný. Co k Tobě cítím, snad nelze ani slovy popsat. Je to má úcta a láska… , ze které se Ti chci dnes vyznat.
A kam bych pozval své známé? Na naše krásné náměstí. Stojí tu kašny a sloup morový, celému městu radnice vévodí.
Tereza Turtáková, 7.A
Co řekl bych o Uničovu více? Snad jen… Kdybyste nás navštívili, chce to dobré střevíce, abyste ho prochodili. Tak poznáte ho nejvíce! Pavel Hartl, 9.A
Rozhovor s panem učitelem Čížkem Leo o sobě: „Snažím se být přátelský a kamarádský, ale pro některé lidi jsem možná nepříjemný. Záleží člověk od člověka. Jinak mě posuzují kolegové, zaměstnavatel, žáci ....“ Na začátek. Jaké jste byl dítě / školák? „Tenkrát sem byl hrozně hodný a snažil jsem se nedělat problémy. Byla jiná doba, pokud člověk něco provedl, dostal pár facek a bylo. Člověk si prostě nedovolil něco udělat.“ Skončil jste u učení, bylo to z Vaší hlavy nebo na přání rodičů? „Učitelem jsem chtěl být už od gymnázia, rodiče do toho zasáhli minimálně.“ Co jste chtěl dělat jako malé dítě … byly to klasické dětské sny typu ... Budu kosmonautem ? „Spíš právníkem … kosmonautem rozhodně ne.“ Co předcházelo Vašemu nynějšímu zaměstnání? „Dříve jsem působil na učňáku. Nejprve jsem pracoval jako vychovatel, později také jako učitel. No a nakonec jsem skončil tady.“ Co vlastně musí člověk udělat, aby se dostal na Vaše místo? „Základem je gymnázium, v mém případě Hejčín, a studium na vysoké škole.“
Jak vlastně vypadá Váš normální den?
„Snad úplně normálně, ráno sednu na kolo, přijdu do školy, zapnu se do pracovního režimu a prostě učím předměty, které mám dané. Případně se do toho vmísí dozor u šaten nebo v jídelně.“ Netrpí nějak Vaše psychika, když každý den učíte spoustu uřvaných žáků? „Někdy mám chuť se na to vykašlat, to bývá většinou, když někdo neustále řve na chodbách nebo ruší v hodině, tak to člověka namíchne. Ale brzo to přejde.“ Nestalo se Vám někdy, že jste to přenesl na ostatní? „Ne. Snažím se to nepřenášet do jiných hodin.“ Vy, kromě učitele děláte i předsedu, sekretáře a trenéra klubu FBC Uničov. Není toho na Vás trochu moc? „Já si myslím, že to zvládám v pohodě. Ta práce mě baví.“ Děláte to vše dobrovolně, nebo jako přivýdělek? „Dobrovolně. Dělám to už 11 let. K tomu mě nikdo nenutí.“ Já bych řekl, že je toho přece jen trochu dost. Kolik Vám denně zbude volného času? „No, to nedokážu přesně říct. Každý den je to jinak. Buď jsem ve škole, na tréninku a nebo se chystám na výuku. Nejpozději jsem byl doma asi okolo osmé až deváté večer.“
Já bych řekl, že je toho přece jen trochu dost. Kolik Vám denně zbude volného času? „No, to nedokážu přesně říct. Každý den je to jinak. Buď jsem ve škole, na tréninku a nebo se chystám na výuku. Nejpozději jsem byl doma asi okolo osmé až deváté večer.“
Martin Šafařík Tento třiadvacetiletý zpěvák a soutěžící československé SuperStar, narozený 13. 5. 1991, pochází z Uničova. A nejen to. Byl rovněž žákem naší školy.
Vy jste florbal dokonce hrál, proč jste přestal?
Od kdy se věnuješ hudbě?
„Věk, a díky trénování už nebyl čas. Nejsem nejmladší a věnuju se hodně tréninkovým záležitostem.“
,,Hudbě se věnuji od malička. Začal jsem hrát jako malý na housle, chodil jsem do sboru a poté jsem se přihlásil i na zpěv na Základní umělecké škole. Po základní škole jsem studoval konzervatoř. Hudba mě provází celým životem a doufám, že to tak bude i nadále. ‘‘
Moje poslední otázka. Kdyby Vám dal někdo možnost prožít celý život znovu a jinak, bral byste to? „Ano ale až na drobné rozdíly bych žil stejně.“ Jaké rozdíly? „Možná bych se neseznamoval s některými lidmi.“ Leopold Čížek je podle mne hodně společenský a přátelsky založený člověk. Je energický a aktivní, což potvrzuje i jeho denní rozvrh. Tedy alespoň podle toho, co mi řekl. Bylo velice zajímavé s ním tento rozhovor dělat. Marek Frömel, 9. A
Na kolik nástrojů umíš hrát? ,,Hraji na klavír, housle, violu, kytaru, baskytaru, trošku bicí. V dětství jsem hrál také na zobcovou flétnu, ale zpěv je pro mě TOP. Na housle a zpěv jsem docházel na Základní uměleckou školu v Uničově, do Olomouce jsem dojížděl na soukromé hodiny zpěvu a taky jsem si chvilku vyzkoušel, jaké je to učit.‘‘ Přihlásit se do soutěže Superstar bylo Tvé rozhodnutí? ,,Ano, do SuperStar jsem se přihlásil sám. Měl jsem ale velkou podporu svých rodičů.‘‘ Šel jsi do SuperStar s očekáváním výhry? ,,Jako každý jsem to chtěl prostě zkusit a dokázat si, že na to mám. Když jsem se přibližoval k vrcholu soutěže, víc a víc jsem přemýšlel nad vítězstvím. Důležité pro mě bylo, že jsem zazpíval vždy nejlíp, jak to umím, takže 4. místo beru jako výhru.‘‘ Snil jsi už jako malý, že se přihlásíš do podobné soutěže?
,,Jako mladší jsem 2x vyhrál Rozjezdy pro hvězdy. Vždy mě hudba bavila a zpíval jsem od malička, takže se dá říct, že to byl tak trošku sen. Ale přihlásit se do soutěže bylo spontánní.‘‘
Měli jste mezi sebou jako soutěžící dobrý vztah?
Jaké byly tvé první emoce na jevišti před tak velikým publikem a s pocitem, že jsi v televizi?
Změnil se Tvůj život od té doby?
,,S publikem i s televizí jsem měl zkušenost už ze soutěže Rozjezdy pro hvězdy, ale SuperStar pro mě byla daleko větším zážitkem.‘‘
,,Ano, byli jsme skvělá parta. A až na pár malých hádek, které ale vždy končily s úsměvem, to bylo super.‘‘ ,,Změnil. Teď můžu dělat to, co mě baví naplno a neohlížet se na nic jiného. Zná mě také více lidí než před SuperStar a otevřely se mi brány pro lepší koncerty.‘‘ Jak hodnotíš svou účast v této soutěži s odstupem času?
Kdy jsi šel na pódium poprvé bez trémy a stresu? Nebo máš trému pokaždé?
,,Čtvrté místo v SuperStar pro mě byl velký úspěch. Nečekal jsem, že se dostanu tak daleko. Takže spokojenost.‘‘
,,Vždy mám trošku trému a respekt, ale to si myslím, že je dobré. Nakopne tě to k lepším výkonům.‘‘
Jak jsi oslavil takový úspěch ?
Jak jsi prožíval čekání, než jsi šel na řadu? ,,Většinou bylo tolik věcí před vystoupením, že jsem pomalu ani nečekal, spíš jsem naopak nestíhal. Horší bylo čekat na vyhlášení a na verdikt, zda jsem vypadl nebo pokračuji dál v soutěži.‘‘ Čekal jsi na vystoupení sám nebo byl po Tvém boku někdo blízký? ,,Trávil jsem v zákulisí hodně času s Terezkou nebo s ostatními kamarády ze SuperStar. Rodina byla v hledišti a viděli jsme se až po přenosech.‘‘ Jaká byla před každým vystoupením atmosféra v zákulisí? ,,Atmosféra byla super, ale když se nestíhalo, byl to pro každého trošku stres a bylo to náročné. Člověk na to kouká v televizi a nikdy nemá představu, jaké to je vše dobře nachystat a co vše předchází tomu, aby se divák dobře bavil.‘‘
,,V SuperStar jsme slavili snad každou neděli po skončení přenosu. Svoje vypadnutí, ale vlastně úspěch v SuperStar, jsem slavil do rána. S rodinou jsme pak v klidu doma udělali menší oslavu.‘‘ Jak Tvoji slávu přijali Tví rodiče? ,,Rodiče to berou s nadhledem. Ví, že za každou slávou či popularitou je vždy kus práce. Nikdy jsem netoužil být slavný. Chtěl jsem vždy naplno zpívat. Myslím si, že pokud je člověk dobrý, sláva přijde sama a popularita k tomu prostě patří.‘‘ Jaké máš plány do budoucna? ,,V současné době jezdím koncerty a dělám vše pro to, aby hudba byla mým koníčkem a zároveň prací. Do toho dělám i dabing, práci ve studiu. Dodělávám teď další singly a věřím, že brzy dodělám svoji debutovou desku. Chtěl bych do divadla a věnovat se i herectví, ale zatím je vše ve hvězdách. ‘‘
Podporuje tě v Tvých plánech rodina?
Mladý hasič
,,Rodina vždy stála se mnou. Podporuje mě od začátku a já doufám, že to tak bude pořád.’’ Sarah Hyprová, 9.A
V jedné malé vesnici nedaleko Prahy žili tři kamarádi. Bylo jim dvanáct let a trávili spolu hodně času. Společně navštěvovali kroužek Dobrovolných hasičů. V kroužku se jim moc líbilo, protože se v něm naučili spoustu zajímavých a užitečných věcí jak předejít požáru, jak se zachovat v nebezpečných situacích. A hlavně jezdili na hasičské soutěže a závody. Doma už měli spoustu medailí. Začaly prázdniny a kluci se pěkně nudili. Honza s Lukášem se rozhodli, že by si mohli sami vyrobit malý ohňostroj a překvapit tak svého kamaráda Jirku. Vždyť bude mít brzy 13. narozeniny. To by byl přece krásný dárek! A tak začali chystat překvapení. Doma vzali tajně sirky a Honzík dokonce svému tatínkovi ze sklepa petardy a rachejtle. Tajné přípravy začaly. A kde? V kůlně! Honza s Lukášem zapomněli na opatrnost, na vše, co se naučili v kroužku. Byli hodně nedočkaví a zatoužili vyzkoušet si aspoň jednu petardu hned. Když ji chtěli zapálit, upadla jim hořící sirka na starou hadru na zemi a kůlna začala hořet. Kluci se lekli a vyběhli ven. Vtom právě přicházel i oslavenec Jirka. To bylo překvapení! Hořela kůlna a před ní vyděšení kamarádi s pláčem na krajíčku. Jirka naštěstí zachoval klid a poslal Honzu, aby přivolal hasiče. S Lukášem zatím polévali okolí kůlny a dávali pozor, aby se požár nerozšířil dál. Jirka si tak v den svých narozenin ověřil, že znalosti z hasičského kroužku dokáže uplatnit. Navíc dostal od velitele hasičů velkou medaili a pochvalu. Aneta Kašpírová, 6. A
Hlásí se Vám reportéři 5. B Dnes jsme si v Čj hráli na reportéry. Úkol zněl: „Napiš reportáž z výletu.“ Sami posuďte, jak se nám to povedlo. Je středa 17. června. Hodiny ukazují 8.00 a my nastupujeme do autobusu a vyjíždíme na školní výlet. Cílovou stanicí je Brno. Přestože před sebou máme přibližně dvě hodiny cesty, rozhodně se nenudíme. Je legrace, svačíme, povídáme si a cesta nám rychle ubíhá. V 9.50 zastavujeme před planetáriem. Paní učitelka Klossová nás vede do digitária, kde nás čeká program Úžasné planety. Usedáme do křesel a nad námi se najednou rozzáří noční nebe. Projekce je doplněna výkladem, a tak se o vesmíru dozvídáme spoustu zajímavých informací. Tak… ještě nákup suvenýrů a můžeme se s hvězdárnou rozloučit. Přesouváme se do vědeckého zábavního parku VIDA. Zde absolvujeme přednášku o pasivním domě, ale všichni se už těšíme, až se rozprchneme na všechny strany a vyzkoušíme si vystavené exponáty. A je to tady! Můžeme si např. vyzkoušet, jak těžké je moderování počasí, vidět, jak vzniká tornádo, složit si rostlinnou a živočišnou buňku… nebo se sklouznout na skluzavce z patra do přízemí. Ještě si zařádíme u pouštění vlaštovek, navštívíme divadlo vědy, utratíme zbytek peněz za upomínkové předměty a hurá domů. Při zpáteční cestě panuje v autobuse dobrá nálada. Výlet se nám moc líbil. V 16.45 přijíždíme do Uničova. Markéta Sovová a Michaela Zmrzlá, 5. B
