praha 5
9/13
ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
JA A BOH Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. (Ž 127,1)
V
ždycky tomu tak bývalo a je, že se lidé stěhují za prací, a dost často i s celými rodinami. Hledají živobytí, ale přitom nepřijíždějí s prázdnou, s sebou přinášejí svou víru, obyčeje a tradici, ve kterých po generace vyrůstali a které přejali. Jedna z takových rodin našla přechodné bydliště na severu Moravy, pochází z Ukrajiny a pravoslavné křesťanství je nedílnou součástí běžného života. Vyprávěl mi tchán, jak se bavil s jejich osmiletým chlapcem přes plot. Hoch zůstal na krátkou chvíli doma sám, protože rodiče odjeli nakupovat: „Tak ty teď strážíš celý dům!“ pochválil statečného synka. Překvapilo ho, jak samozřejmou odpověď dostal: „Ja a Boh.“ Děti někdy mívají naučené odpovědi, ale to ještě neznamená, že by nebyly pravdivé – ty odpovědi i děti. Jen považme, jakou hloubku v sobě má chlapcova přirozená reakce v souvislosti tak závažných věcí, jako je domov, jeho bezpečí a především odpovědnost, kterou si malý chlapec uvědomoval a kterou tak hezky dětsky sdělil slovy: „Ja a Boh.“ Vezměme to z obou stran. Nejen malý Jurka, ale jsem to já a jste to i vy, kdo jsme strážci svého života i domova (a k tomu ještě strážci svých bratří a sester, pokud nechceme dopadnout jako Kain). Nikdo se této odpovědnosti nemůžeme zříct. Musíme ji nést plně, bezezbytku a se všemi důsledky. Zkrátka a dobře je to na nás a nemůžeme to hodit na nikoho, dokonce ani jen na Pána Boha! Nemůžeme si žít jako „Boží hovádka“, když nám Pán dal rozum, vůli a později i zkušenosti. Nemůžeme nechávat v tom nebezpečném světě dveře svých domovů otevřené bez dozoru, nezajištěné a optimisticky či naivně myslet, že příležitost nedělá zloděje. A stejně tak musíme pečovat i o jiné věci, např. o své zdraví anebo třeba se pojistit na cestu do zahraničí. Přesně to jsem totiž zvažoval, když jsme měli jet z Moravy domů byť jen sedmdesát kilometrů přes Polsko. Pojistil jsem sebe i manželku a myslel při tom na větu: „Ja a Boh.“ Ale samozřejmě nejen na nás zůstává ochrana našich životů, protože jako ortodoxní Jurka, i my víme, že spolu s námi stráží náš dům Pán Bůh, neboť: „Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.“ To je naše jistota především. Uděláme všechno, co můžeme i musíme, ale přitom důvěřujeme Bohu, vědomi si své slabosti, omezení a i síly nepřítele, který se projeví tu jako zloděj majetku, jindy jako bezohledný řidič, anebo třeba jako pokušitel, který nás chce okrást o dobré svědomí nebo o manželství, které jsme tolik let budovali. Takže i přes pojistku, kterou jsem
2 zaplatil, spoléhal jsem na Boha, že nás ochrání. Ochránil a já mám ještě stále na mysli vyznání: „Ja a Boh.“ Lidé se stěhují z místa na místo, ale i ti nejchudší ze všech, kteří věří v Boha, nejdou životem s prázdnou, přichází se s nimi Pán Bůh. Prožili to Abraham, Izák, Jákob, ale stejnou zkušenost prožívá i rodina z Ukrajiny. Podstupuje svůj každodenní boj o živobytí, mění místo svého přechodného bydlení na zemi, do toho vychovává děti… A sousedi při tom poznávají, že moudrá důvěra v Boha je pro ně každodenní samozřejmostí. Bronislav Matulík
VZPOMÍNKY ODE DVEŘÍ PO PADESÁTI LETECH Větrání a ozvučení - Bývalo to jednoduché. Za předními dveřmi do sálu byla na zdi menší skříňka a v ní jen vypínač a „knoflík hlasitosti“. Povinností bylo včas zapnout (nažhavení) a nastavit hlasitost – to prvé většinou problém nebyl, to druhé vždycky – buď to bylo potichu, nebo příliš nahlas. A tak se nakonec ovládání hlasitosti vyvedlo na chodbu, aby se častým vstupováním do sálu nerušila pozornost. Ale i tak téměř po každém shromáždění následovaly výtky – a nebylo to jen na rozhlas, ale na teplo/chladno v sále (tady se toho mnoho nezměnilo!). Nebyla klimatizace, jen dva ventilátory – jeden se zapínal šňůrkou visící mezi malým a velkým sálem, druhý vzadu ve velkém sále – oboje za pozornosti posluchačů a s následujícím hukotem. Vždy to bylo špatně. „Výtah“ a mrňata - To bylo jednoduché zařízení. Na chodník se odnesla židle, a kdo měl problémy se schody, byl odnesen a snesen. Obdobně se pomáhalo i s vynesením kočárků (podstatně těžších než dnes) a jejich rozmístěním, v případě „větší koncentrace“, do různých pater a mezipater domu. Pak bylo na službě u dveří i ohlídat, kde se brečí, kde se v klidu spí, informovat matky a v případě nutnosti i pochovat či ponosit. (Tak i leckoho z dnešních čtenářů). STB - Za totality byl sbor pod kontrolou a nebylo neobvyklé, když byl kazatel hned v pondělí zavolán, aby vysvětlil, co v kázání mínil tím či oním. Problém byl, že se často nevědělo, jak se informace dostávají ven. Zvláštní situace nastala v první polovině 70. let – pro úplnost je třeba podotknout, že v té době bývalo v nedělním shromáždění cca 2x tolik lidí jako dnes a sedělo se v obou sálech. Jednu neděli jsem za dveřmi „cítil“ příchozí a po rychlém otevření jsem spatřil dva neznámé pány, jeden z nich právě zastrkoval Rudé právo do kapsy. Zapumpoval jsem jim rukama – jeden odešel do velkého sálu a usedl u varhan, druhý šel dozadu malého sálu. Po skončení kázání („Amen“) se jako na povel zvedli a odcházeli – opět jsem se s nimi rozloučil podáním ruku. To se párkrát opakovalo a pánové brzo poznali, že „vím“. Po nějaké době začal chodit už jen jeden a sám mi už dopředu přátelsky podával ruku. Jednou přišel až vprostřed shromáždění, omlouval se a sdělil, že předpokládá, že je plno. Ujistil jsem ho, že ano a on mi přátelsky poděkoval, podal ruku a odešel. Postupně chodil méně a méně, až úplně přestal. K mému obrovskému překvapení se po asi roce či dvou, ke mně někdo hlásí, když jsem byl navštívit maminku ve Vojenské nemocnici: pán v nemocničním županu mi přátelsky podává ruku a ptá se jak, se mám. Ano, onen „návštěvník“ ze Smíchova. I méně úsměvné historky - Občas se někomu udělalo špatně a tak jsme několikrát museli použít i gauč v přízemí a dotyčného uložit, či nakonec odvést autem domů. Jednou ihned po začátku shromáždění vyšla ze sálu jedna sestra a odcházela pryč. Ptal jsem se jí, zda ji
3 není dobře a nepotřebuje odvést. „Ne, jedna sestra mě vyhodila z lavice, že tam sedá vždy ona a mám si sednout jinam.“ Jednu dobu do shromáždění chodila matka s dětmi z rozvrácené rodiny. Nejstarší dcera chodívala i do mládeže – byť ne zcela pravidelně. Jednu zimní neděli po shromáždění jsem na chodbě zaslechl jednu „sestru“ ze sboru, jak si vzala ono děvče stranou a vyčítá mu, že si dovolila přijít do shromáždění v kalhotách s dovětkem: „Pán Bůh si to na tebe bude pamatovat!“ K čemu TV? - Během shromáždění máme přirozeně otevřeny vchodové dveře – i když ne stále dokořán, tak si to přesto leckdo zjistil. A tak se stalo, že jednou po skončení shromáždění zůstaly v mezipatře stopy po svačince (kelímky a krabice z McDonalda), jiní používali naše záchody jako veřejné apod. Dnes má služba u dveří díky TV dům pod kontrolou. PS - Služba „u dveří“ bývala již i v první církvi a je dobře, že se najdou bratří ochotni se ji ujmout. Nejde o diskriminaci sester, ale ona je někdy potřeba i jistá fyzická síla. Za mnoho let „u dveří“ nejen na Smíchově, ale předtím v Kutné Hoře, jsem se setkal s řadou vzácných lidí a za všechna tato setkání jsem velice vděčný. Pavel Chráska
DESATERO – TÉMA PODZIMU 2013 Český teolog Jan Milič Lochman označil deset Božích přikázání už pověstnou větou: „Směrovky ke svobodě“. A přesně těmito směrovkami se chceme řídit i během nastávajícího podzimního cyklu. V Berouně začneme 15. 9. a o týden později 22. 9. na Smíchově. Už posedmé jsme připravili podzimní pásmo kázání a vyučování. Opět jsme pozvali k nedělní službě hostující kazatele, zatímco na biblických hodinách si většinou vystačíme sami. K dispozici budou pro všechny (a zvláště pro hosty) pozvánky. Využijme této příležitosti, protože Desatero je známé i zajímavé nejen pro lidi věřící. Mysleme také na naše bratry a sestry, kteří se vzdalují obecenství, Desatero (slova smlouvy) může být i pro ně jako pro nás všechny novou příležitostí revitalizovat svůj vztah s Pánem Bohem. Neboť nejde prvotně o morálku, ale o celkové životní nastavení. Modleme se proto, abychom nově porozuměli, kudy a jak nás Pán Bůh chce životem vést, než i my dojdeme do „země zaslíbené“, a modleme se i za všechny kázající a vyučující. Bronislav Matulík
KAVÁRNA 3
Ke kořenům života a víry s Bohdanem Pivoňkou Milí návštěvníci naší čtvrteční kavárny, dovolte, abych vás pozvala na tu první poprázdninovou. Bude to 24. 9. v 16 hodin v Dřevěném sále a hostem v ní bude bratr Bohdan Pivoňka. Mimo to, že je dlouholetým pracovníkem Vězeňské duchovní služby, je také autorem některých písní v kancionále. Můžeme si připomenout třeba Nové nebe, nová země. Chcete-li si tedy popovídat se zajímavým člověkem a zazpívat si tentokrát třeba i s klavírem, protože bratr velmi dobře doprovází, budete vítáni. Jako obvykle vás čeká také malé občerstvení. A máte-li koho pozvat ze svých přátel, rozhodně to udělejte. Může to být vhodná příležitost k neformálnímu seznámení s církví. Těším se na setkání s vámi všemi! Jana Matulíková
4
SETKÁVÁNÍ SESTER NAŠEHO SBORU Asi před 8 lety jsme se začaly scházet na nejprve velmi pravidelných, nyní už občasných (tj. původně měsíčních, nyní většinou čtvrtletních) setkáních sester našeho sboru na Velké Ohradě. Každý rok jsme vykazovaly u příležitosti výročních shromáždění i zajímavou bilanci našich akcí. Závěrečnou zprávu připravíme i před výročním shromážděním začátkem příštího roku. Od roku 2013 pořádá náš sbor rovněž pravidelné Kavárny pro seniory. Bývá velmi zajímavý program, milí hosté a s dobrá účast. Zúčastňuje se stejný „kádr“ sester-seniorek, které chodily pravidelně i na sesterská setkání na Velké Ohradě. A tak jsme se – po poradě s některými sestrami i se ses. Janou Matulíkovou, vedoucí Kaváren pro seniory – rozhodly obě akce spojit, resp. ukončit sesterská setkání na Ohradě a účastí, pohoštěním i všemožnou další pomocí podpořit Kavárny pro seniory. Naše sesterská setkání se už programově trochu vyčerpala, všechny jsme zestárly, účast někdy kolísá pro nemoci, jiné povinnosti i dopravní náročnost na Velkou Ohradu. Seniorských kaváren se mohou zúčastnit – a také se zúčastňují - i bratři, sborový dům je pro všechny dopravně přístupnější a nabízí prostory pro početnější účast. Navíc přiznávám, že se i sebekriticky ráda vzdám vedení sesterských setkání a přenechám žezlo ses. Janě Matulíkové, která je mnohem mladší, fundovanější a všestranně dobře vybavená pro podobné úkoly. I když ukončujeme Sesterská setkání jako pravidelnou sborovou akci, neznamená to, že se sestry nemohou občas sejít nepravidelně, neoficiálně a sestersky si popovídat na Velké Ohradě. Věra Bartošková
SBOROVÝ DEN S OBĚDEM V BEROUNĚ Těšíme se na neděli 29. 9. 2013, neboť to bude neděle sborová (staniční). Po společném shromáždění zůstaneme ve sboru na společný oběd a pak budeme společně hovořit právě o společenství, které v Berouně tvoříme. Rádi bychom si nově definovali, jak sami sebe vidíme v rámci sboru i celé církve, mluvit budeme o besídce, dorostu, mládeži, o biblických hodinách, o nedělních bohoslužbách, dětském klubu a dalších aktivitách. Takže si rezervujme poslední neděli v měsíci září a už teď se můžeme těšit na obecenství u slova Božího i u společného stolu. Bronislav Matulík
DEN DÍKŮVZDÁNÍ
Oběd s překvapením a hovory o sboru Milí přátelé, chceme vás všechny pozvat na podzimní oběd s překvapením v rámci Dne díkůvzdání, který se uskuteční v neděli 6. 10. 2013 na Smíchově. Oběd s překvapením jistě již není třeba představovat. Určitě už jen při pouhém pomyšlení na tuto akci se vaše chuťové buňky radují a vzpomínají na všechny ty dobroty, které už ochutnaly – tak předně vydatné polévky, voňavá křupavá masíčka, zapečená překvapení z jednoho pekáčku, saláty nejrůznějších tvarů, barev, vůní a chutí, těstovinové, rýžové, bramborové, či vitamíny oplývající saláty zeleninové, které korunují různé druhy zálivek a přelivů. A samozřejmě
5 sladká tečka v podobě vyzrálého ovoce, dozlatova upečených koláčků, buchet, pocukrovaných bábovek i šťavnatých závinů… Tak co, máte chuť se přidat? Doufáme, že ano. V tom případě přijďte s překvapením v množství větším než malém, anebo přijďte jen tak s chutí pobýt a radovat se ze všech darů, kterými nás obdarovává Bůh ve své velké štědrosti. Společně vzdáme díky za 5 min 12 a po obědě se spokojeni a vděčni nerozejdeme hned domů, ale budeme si povídat o našem sboru, o tom, jak se máme, co a proč děláme a i co bychom mohli dělat. Dotazy směřujte na J&T Chráskovy. PS: Jen připomínáme: Jídlo vůbec nemusí být teplé, abyste ho nemuseli ohřívat, ale může být teplé, pokud zvládnete ohřev v jedné mikrovlnné troubě, či v hrnci na plynovém sporáku. V žádném případě nejde o soutěž v kulinářském umění, ale o dobré nasycení všech nás příchozích a zároveň o možnost být spolu (včetně batolat a kojenců). Zároveň se ovšem doporučuje vyhnout se obligátnímu kuřeti s bramborem a guláši, které přijdou na řadu jindy. Tomáš a Jana Chráskovi.
VRÁŽ DO KANCE
Tábor smíchovského dorostu A je to tady zase. V sobotu se zabalíme, v neděli ráno do shromáždění a pak rovnou na autobusové nádraží Na Knížecí. Odtud autobusem do Čimelic, tam přestoupit na vlak a vlakem na zastávku Dolní Ostrovec. Kousek popojdeme pěšky a už se nacházíme na naší louce, která je jen kousek od louky, na které jsme přebývali minulý rok. Ta ovšem byla ošklivě poznamenána rypáky divokých prasat. Po příchodu se začínáme rozhlížet kolem a stavíme stany, které ještě nestojí. Po tom, co všechny stany stojí, dobrovolníci chystají večeři a zbytek se zabydluje. Večer na nástupu se dozvídá-
6 me rozdělení skupin a máme čas do zítřejší večeře na vymyšlení názvů skupin, tentokrát na téma rostliny. Po první noci přichází první den, který je vesměs dnem pracovním. Vyrábějí se lavičky, nástěnka, branky, stůl do kuchyně a další potřebné věci. Odpoledne je vše hotovo, a proto přichází čas na nějakou tu hru. Skupiny dostávají první body za umístění ve hře. Jen co se probudíme, vedoucí nám oznamují, že dnes půjdeme na puťák. Ten se ovšem tradičně odehrává až ke konci tábora. Nejprve se všichni smějí a považují to za dobrý vtip, ale po tom, co nás vedoucí ujistili, úsměvy se vytratily. Trasa je naplánována, vedoucí skupin dostávají mapy a peníze na jídlo. Skupinky postupně vyráží a jdou po trase, kterou mají vyznačenou. Po dvoudenním pochodu se všechny skupiny vrací do tábora, některé vysílené, jiné posílené. Následující dny probíhají jako každý rok: jídlo, ,,chvilka“, hry, jídlo, klid, hry, jídlo, program, volno. V neděli nám kázal Pavel Paluchník a potom s námi chvíli pobyl. Proběhl také den sportovní a divadelní. Při sportovním dni se soutěžilo ve fotbale, ringu, přehazce, ping pongu a proběhl také petanque a lacross. Za vyzdvižení stojí také dvě noční hry, které byly opravdu výborné. Poslední večer se vše kromě stanů zbořilo a byl zapálen závěrečný oheň. Ve čtvrtek jsme se vrátili domů. Děkuji všem vedoucím, kteří táboru obětovali svůj volný čas a neváhali s námi vyjet do přírody. Adam Pokorný Vráž u Písku – místo naše, pro pobyt dorostový. Louka, stany, stromy, lesy, bylo to pohodový. Puťák, jídlo, programy, hry tam taky byly. Deset dní uteklo rychle, jen vzpomínky zbyly.
David Vrba , ilustrace Anna Bartošková
7
SBOROVÁ DOVOLENÁ 2013 Orlické hory
Pobyt probíhal pod vedením Tomáše Chrásky v týdnu od soboty 13. do soboty 20. července v chatě Horalka ve Sněžném v Orlických horách. Bezprostřední okolí chaty bylo ideálně bezpečné pro mimina; areál umožňoval i provozování her a nenáročných sportů mládeže. Ubytování v hlavní budově, chatkách a bungalovech bylo co do komfortu poněkud nevyvážené, ale problémy se vyřešily díky uskrovnění dvou rodin s dětmi, takže nakonec zavládla spokojenost. Každý den začínal modlitební chvilkou a pak následovala snídaně s nabídkou švédského pultu. Pro nedostatečnou kapacitu jídelny se stravování muselo rozdělit do dvou skupin, což bylo na škodu pro společný začátek modlitbou a písní. Určitě by nebyly na škodu ukázněnější včasné příchody. Ale co se týká kvality jídla, byli jsme spokojeni. Na nedělní dopolední shromáždění jsme se sešli společně s bysterským sborem a protože modlitebna v Bystrém není ještě dostavěna, uskutečnilo se v dobrušském kině. Bylo tam „nabito“. Kázáním posloužil Broněk Matulík a službou zpěvem spojený smíchovsko-bysterský pěvecký sbor. Jaký byl další program? To už záleželo na jednotlivých účastnících. Příroda Orlických hor nabízela tolik poklidných míst! Někteří podnikli výlet do Nového Města n. Metují a okolí, podívali jsme se také do mohutného předválečného bunkru Skutina, navštívili jsme Alpinium rodiny Grulichových v Sedloňově, byla nám umožněna prohlídka téměř dostavené modlitebny v Bystrém atp. Za slunečného počasí probíhal výlet na Šerák a Velkou Deštnou, kde Jakub s Danielem prováděli téměř nezištně prohlídku malého betonového bunkru. I v soutěžním dnu pro děti, který měl na starosti Aleš Čejka, bylo zajímavé, jak některé děti bojovaly ze všech sil snad bez ohledu na očekávanou odměnu. Ani Ester Kaštánková nezklamala, zapojila se tradičně se sourozenci do programu svou dílnou, která zaujala děvčátka i kluky, menší i větší. A že by se ty nejmenší děti nezajímaly o kotce s králíky? Milé bylo i krátké páteční setkání s kazatelem Pavlem Javornickým. Škoda, že se večerní programy nenahrávaly. Byly po sobotním úvodu Broňka Matulíka založeny na tématu Církev v tomto světě a to, co jsme zapomněli, by museli znovu přednést mluvčí: Tomáš Chráska, Miroslav Klimeš, Petr Grulich, Bronislav Matulík s Romanem Dieselem II., David Novák. Velmi zajímavě vyprávěl Mirek o sociální práci v africké Etiopii, nezklamal ani Roman svým zaměstnáním jako trenér sebeobrany. Z plných plic jsme mohli zpívat za doprovodu zvučných nástrojů Věry Matulíkové, Michaely Švorcové, Sáry Košťákové, Terezky Matulíkové, Adama Pokorného, Ondřeje Šťastného, Zdeňka Seemana i Broňka Matulíka.
8
Páteční podvečerní program probíhal za moderování kapitána Tomáše Pokorného, kdy potlesk a hvízdání po veselých scénkách vypadaly až nevázaně – i já jsem byl pokárán… A zakončení u opékaných vuřtů nemělo chyby. Na závěr si připomeňme, že společná sborová dovolená se čím dál více praktikuje i v jiných sborech. Je pro všechny? Ne každý má pro ni smysl, vyžaduje někdy sebezapření a toleranci k ostatním. Ale může probíhat napříč generacemi od miminek po seniory. A výsledkem jsou staré i nové vazby, z kterých sbor čerpá v následujícím období. Jsme vděčni za svobodu a nové možnosti, kdy své služby nabízí spousta soukromých rekreačních zařízení. Jan Kolman Sborovou dovolenou jsme strávili s našimi dětmi letos poprvé. Společně s rodiči jsme se sestrou jezdili na sborové dovolené pravidelně. Je to ale již hodně let. Letošní sborová dovolená byla naplánovaná v obci Deštné, což je malá vesnička v Orlických horách. V blízkosti je vesnice Bystré, kde se stavěl nový sborový dům a kde se také začaly psát první stránky dějin naší církve. Bylo velmi pěkné, že jsme se mohli podívat na rozestavěnou stavbu sborového domu, který byl již krátce před kolaudací, a být na místě, kde žili naši předkové ve víře.
9 A co jsme celý týden dělali? Programu bylo opravdu hodně, nikdo se nenudil a bylo současně dostatek prostoru pro odpočívání, povídání a navazování nových vztahů. Den zahajovaly modlitební chvilky, uzavíraly večerníčky pro děti a program pro dospělé. Večerní programy byly zajištěny hosty, kteří za námi dojížděli. A proto jsme mohli slyšet program o vězeňském životě, o církevních restitucích, o životě sboru na Praze 13… Programy doprovázela téměř profesionální hudební skupina. V průběhu dne se hrál volejbal, vyráběly se náušnice a přívěsky s rodinou Kaštánkových (za velkou zábavu a trpělivost jim velký dík!), pořádaly se výlety do okolí. Nejedna rodina se vydala na prohlídku skalky bratra Grulicha, případně jsme se ochlazovali v blízkém bunkru. Každý si mohl vybrat to, co se mu líbilo. Dokonce proběhla olympiáda pro děti, ale nakonec se nezůstali bez ceny ani dospělí, kteří se s nadšením zapojili do jedné z disciplín. Počasí bylo nádherné. Celý týden bylo krásné sluníčko, a tak jsme si mohli užívat rekreační areál, kde byl opravdu bazén, minigolf a děti si užívaly si při krmení domácích zvířat, která žila v areálu. Díky všem za organizaci, dobrou přípravu a Pánu Bohu za požehnání, které jsme směli všichni přijmout za celý týden. Markéta Holečková
LETNÍ POBYT MLÁDEŽE U KOLÍNA Milí sboroví listové, nevím, čím to je, ale každý rok mám nutkání sbalit svých pět nejnutnějších švestek a vyrazit z Prahy… Tak i letos. Celý srpen jsem cítila takové podivné nutkání až do neděle – 18. dne toho měsíce, kdy už jsem to nevydržela a vyrazila na venkov. Jako destinaci jsem si vybrala místo, kde jsem si říkala, že mě nenajdou. Nejen Pňov, ale dokonce Pňov-Předhradí. Jak už to tak často bývá, azyl mi poskytli křesťané. Byla jsem ubytovaná v tamním evangelickém sborovém domě. Z mé větrem ošlehané tváře lze vyčísti, že spaní ve spacáku na karimatce přijímám s vděčností vandrovníka.
10 Má hudební duše byla uchvácena množstvím nástrojů, které se v domě nacházely. Funkční i nefunkční klavíry, baskytara, varhany… mnou dovezené kytary. Nechybělo ani zlato v hrdle. Poetická část duše byla okouzlena malebným prostředím, loukami a lesy, vodami, rovinami bez kopců… Avšak kdo mě zná, tak ví, že nejsem jen přítelkyní múz, ale mám i sportovního ducha. A proto jsem využila i nedaleké fotbalové hřiště. V žádném případě jsem nepřijela se nudit! Zahálku zkrátka nesnesu. Tudíž program jsem měla vskutku nabitý. Ranní chvilky, hry všeho druhu (od karetních přes šifrovací až po sportovní), každodenní procházka za točenou zmrzlinou, koupání v jezeře, zpívání a hraní, vycházka do Poděbrad, večerní programy na téma „ke kořenům“, aneb co před námi nás ovlivňuje (historické události, rodina, církev…). Domů jsem se vracela v neděli 25., myslíc na příjemné chvíle a zážitky uplynulého týdne. Jsem šťastna, že jsem mohla strávit tak krásný týden taky jednou jen sama se sebou. S pozdravem, vaše radostná
MLÁDEŽ
11
STARŠOVSTVO Informace o sbírkách na Young Life, ETS a na povodně (Diakonie ČCE) – vybralo se 10 800 na YL a ETS, poslali jsme každému polovinu, na 42 290 Kč bylo odesláno na povodňové konto Diakonie ČCE. Nakladatelství Didasko dodalo 100 ks brožury „Nejzávažnější otázky“ – Brožuru použijeme pro misijní účely na obou částech sboru, zvláště pak v rámci jarních panelových diskusí a misijních programů. Beroun – vzhledem k tomu, že se do berounského společenství nastěhovala ze sboru CB v Českém Těšíně sestra, která má pedagogické vzdělání a ochotu pracovat v dětském klubu, staršovstvo se vrátilo ke svému původnímu záměru a vyjádřilo ochotu podpořit dětský klub poskytnutím prostor domu na Závodí a finanční částkou cca 100.000 Kč na přestavbu. Hospodářské věci sboru – staršovstvo souhlasí s prodloužením nájemní smlouvy pro Švorcovy o rok. Práce na oknech jsou dokončeny, na fasádě se ještě bude pracovat do poloviny září. Následně bude potřeba vymalovat Velký sál, spolu s tím proběhnou drobné úpravy umístění reproduktorů a kabelů, výměna reproduktorů, zatemnění prvního okna ve Velkém sále. Hledáme řešení pro okolí mixážního pultu, stávající skříňka působí neladně. Počítač k varhanám – staršovstvo odsouhlasilo nákup počítače a dotykového monitoru, který umožní upravovat zvuk varhan. Předpokládaná cena zařízení je 30-35 tis. Kč. Adventní koncert – bratr Daniel Přib dojednal varhanní adventní koncert na 1. 12. 2013 v 17.00 hod., interpretem bude varhaník z chrámu sv. Víta, Josef Kšica. Sborová dovolená 2013 – po zaplacení sborové dovolené jsme v přebytku. Obecenství bylo potěšením pro všechny, změna způsobu programů byla osvěžující. Budeme muset příště více řešit problematiku ubytovacích prostor. Pražský seniorát na Smíchově – staršovstvo souhlasí se setkáním pražského seniorátu 1. 10. v našem sboru včetně pohoštění. Příští jednání – 23. 9. 2013
Daniel Pokorný
12
NAROZENINY V ZÁŘÍ A ŘÍJNU
Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. (Př 24,16)
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Beroun
neděle
8 modlitební chvíle 930 shromáždění 30 9 shromáždění 1800 modlitební chvíle první ne v měsíci
úterý
1800 mládež
čtvrtek
1830 biblická hodina
1630 dorost
pátek
1615 dorost
1700 biblická hodina
45
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
