1. UMÍRÁM „âlovûk jednoho dne umfie.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
Tak tedy umírám. Pfii‰lo to jako rána z ãistého nebe. Nenadále. Usly‰el jsem hrozn˘ rachot. Otoãil jsem se a uvidûl pfiedek zbloudilého Boeingu 747, kter˘ se následkem stávky leti‰tních navigaãních kontrolorÛ pravdûpodobnû ztratil a teì si balkonov˘mi dvefimi razil cestu dovnitfi, bofiil zdi, valil se mi skrz ob˘vák, niãil mi nábytek, rozmetal bibeloty a jako ‰ílen˘ se fiítil pfiímo na mû. MÛÏeme b˘t nakrásnû dobrodruhy, nakrásnû se mÛÏeme povaÏovat za prÛzkumníky, prÛkopníky pfii dob˘vání nov˘ch svûtÛ, a nakonec jsme jednoho dne postaveni pfied problémy, jeÏ nám pfierostou pfies hlavu. Letadlo, které mi devastuje ob˘vák, je kaÏdopádnû problém, z nûhoÏ mi zÛstává rozum stát. V‰e se odehrávalo jako ve zpomaleném filmu. Za pfiízraãného hfimotu, zatímco v‰echno kolem mû se rozpadalo na tisíce kusÛ, jsem mezi kotouãi vífiícího prachu a gejzíry suti zahlédl tváfie pilotÛ. Byl tam jeden huben˘ a jeden s ple‰í. Vypadali dost pfiekvapenû. Nejspí‰ to bylo poprvé, co dopravili pasaÏéry pfiímo do domu. HubeÀour mûl obliãej zkfiiven˘ 11
hrÛzou, zatímco druh˘ vykazoval v‰echny znaky velké paniky. KvÛli burácení motoru jsem je nemohl sly‰et, ale ten s ústy dokofián urãitû stra‰nû fival. Uskoãil jsem dozadu, jenomÏe rozjeté letadlo, navíc je‰tû Boeing 747, se nezastaví na fleku. Smû‰n˘m gestem jsem si dlanûmi zakryl obliãej, zkrou‰enû se za‰klebil, zavfiel oãi a pevnû stiskl víãka. V tom okamÏiku jsem stále je‰tû doufal, Ïe tenhle vpád do mého soukromí je jenom zl˘ sen. A tak jsem ãekal. Nijak dlouho. MoÏná desetinu sekundy, ale pfiipadala mi stra‰nû dlouhá. Pak do‰lo k nárazu. Po mohutném pohlavku jsem letûl vzduchem a prudce se zarazil o zeì. Nato v‰echno ztichlo a potemnûlo. To jsou vûci, které ãlovûka vÏdycky pfiekvapí. Nejen to, k jak˘m chybám mÛÏe dojít v systému navádûní boeingÛ, ale i jeho vlastní konec. Já dneska nechci umfiít. Jsem je‰tû pfiíli‰ mlad˘. UÏ Ïádné obrazy, Ïádné zvuky ani vnûj‰í vjemy. Brrr… ·patné znamení… Nervová soustava má pofiád je‰tû trochu ‰Èávy. MoÏná se podafií znovu pfiivést mé tûlo do pouÏitelného stavu. Pfii tro‰e ‰tûstí pomoc dorazí vãas, povede se znovu nahodit srdce, sem tam pospravovat polámané údy. Holt si nûjakou dobu poleÏím, ale postupnû bude v‰echno zase jako dfiív. Mé okolí shledá, Ïe jsem se z toho dostal ãir˘m zázrakem. Tak hnûte sebou, ãekám na pomoc. Urãitû pfiijedou. Kde sakra trãí? No jistû. Touhle dobou musí b˘t v‰ude zácpy. Vím, Ïe to nesmím vzdát. Smrt je nesmysln˘ dÛsledek zanedbání péãe. Hlavnû mi musí fungovat mozek. Musím myslet. Ale na co? Tak tfieba na písniãku, kterou jsem si zpívával v dûtství. Byla jedna loìka malá, byla jedna loìka malá, na mofii jak, jak, jakÏiv nebyla, na mofii jak, jak, jakÏiv nebyla, ohé, ohé, ohé…
12
Jak jen to bylo dál? Kruci, teì uÏ mi stávkuje i pamûÈ. Knihovna má zavfieno. Mozek se mi zastavil, to jasnû cítím, ale pofiád… pofiád nepfiestávám myslet. Descartes se m˘lil. Je moÏné „uÏ neb˘t“, a pfiitom „stále je‰tû myslet“. Dokonce se mi dafií nûco víc neÏ jen myslet, dokonale si uvûdomuji, co se dûje. Do puntíku. Nikdy jsem nemûl v hlavû tak jasno. Cítím, Ïe se stane nûco hroznû dÛleÏitého. âekám. Koneãnû. Mám pocit… Mám pocit, Ïe ze mû nûco vychází! Jde ze mû pára. Pára, která nab˘vá tvaru mé tûlesné schránky. Vypadá to jako mÛj prÛhledn˘ obtisk! Îe by to byla moje „du‰e“? To prÛsvitné „jiné já“ se v horní ãásti mé lebky pozvolna odpoutává. Bojím se a souãasnû cítím vzru‰ení. Pak se pfiekotím. To „jiné já“ pozoruje mé b˘valé tûlo. Je na kousky, povalují se v‰ude. Nezb˘vá neÏ se smífiit s tím, Ïe pfii notné dávce ‰tûstí narazím na skvûlého chirurga, kter˘ je milovníkem skládaãek… UÏ se nedá sloÏit dohromady. Sakra, to je pocit! Já letím. Stoupám vzhÛru. S b˘val˘m tûlem mû je‰tû pojí stfiíbrná nit pfiipomínající pupeãní ‰ÀÛru. Pokraãuji v letu a stfiíbfiitá ‰ÀÛra se napíná. Byla jedna loìka malá, na mofii jak, jak, jakÏiv nebyla. Ta malá loìka jsem já. Mé tûlo se vzná‰í. Já letím! Vzdaluji se od svého b˘valého já. Boeing 747 teì rozeznávám o trochu líp. Letadlo je na odpis. Získávám celkov˘ pohled na nበb˘val˘ dÛm. Pfiipomíná zbytky zákusku z lístkového tûsta – postupnû se zfiítila v‰echna patra. Plachtím nad stfiechami. Jsem v nebi. Ale co tam dûlám?
13
„Jsem profesorem na pafiíÏské fakultû antropologie a myslím, Ïe bych na va‰i otázku dokázal odpovûdût. Lze fiíci, Ïe lidská civilizace se objevila ve chvíli, kdy nûktefií primáti pfiestali házet své zemfielé mezi odpadky, a naopak je zaãali zasypávat ‰keblemi a kvûtinami. První vyzdobená pohfiebi‰tû byla objevena v blízkosti Mrtvého mofie. Jejich stáfií se pomocí uhlíku odhaduje na ãtrnáct aÏ sto dvacet tisíc let. Podle tohoto zji‰tûní lidé v onûch dávn˘ch dobách vûfiili, Ïe po smrti následuje jak˘si ,magick˘‘ úkaz. Také si lze pov‰imnout, Ïe souãasnû se objevilo nefigurativní umûní, které se pokou‰elo tuto ,magii‘ popsat. Pozdûji se o první fantastická díla zaslouÏili umûlci, ktefií usilovali o zachycení pfiedstavy ,posmrtného‘ stavu. Ostatnû nejspí‰ proto, Ïe se snaÏili uklidnit sami sebe…“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
Nûco mû táhne vzhÛru. ÚÏasné svûtlo. Teì se to tedy koneãnû dozvím. Co je po Ïivotû? Co je nad viditeln˘m svûtem? Letím nad sv˘m mûstem. Letím nad svou planetou. Opou‰tím pozemské pásmo. Má stfiíbrná ‰ÀÛra se je‰tû víc napíná, aÏ nakonec povolí. Teì uÏ se nelze otoãit a vrátit se zpátky. MÛj Ïivot v kÛÏi Michaela Pinsona, koneckoncÛ ‰armantního pána, kter˘ mûl ov‰em smÛlu v tom, Ïe umfiel, nenávratnû skonãil. Ve chvíli, kdy odcházím ze „Ïivota“, si uvûdomuji, Ïe jsem vÏdycky povaÏoval smrt za cosi, co se stává jen tûm druh˘m. Za báchorku. V kaÏdém pfiípadû za zkou‰ku, jíÏ jsem mohl zÛstat u‰etfien. KaÏd˘ ãlovûk jednou umfie. A v mém pfiípadû je to dnes.
14
„Vûfiím, Ïe po smrti není nic. VÛbec nic. Vûfiím, Ïe ãlovûk se stává nesmrteln˘m tím, Ïe po sobû zanechá dûti, a ty zase zplodí dal‰í dûti, a tak to jde pofiád dál a dál… To ony pfiedávají v ãase na‰i malou pochodeÀ.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
2. VELK¯ SKOK Vím, Ïe uÏ nemám na vybranou. Ze Zemû zbyla hrstka prachu kdesi v dálce. Zlomky mého nûkdej‰ího tûla, které jsem tam zanechal, teì na‰li hasiãi. Je to pfiekvapivé, ale jako bych je sly‰el. „Divná nehoda! Letadlo se probourá do baráku, to se nestává kaÏd˘ den. Jak máme v té zmûti betonu hledat tûla?“ No tak tohle uÏ není mÛj problém. Cítím, jak mû to úÏasné svûtlo nasává. Smûfiuji ke stfiedu Galaxie. Koneãnû ho vidím. Kontinent mrtv˘ch je ãerná díra uprostfied Mléãné dráhy. Podobá se odtokovému otvoru v umyvadle, víru, kolem nûhoÏ se v‰echno toãí ve spirále. Dostávám se blíÏ. Vypadá jako chvûjící se kvûtina, gigantická orchidej tvofiená vífiícím svûteln˘m prachem. Ta ãerná díra pohlcuje v‰echno – sluneãní soustavy, hvûzdy, planety, meteority. A svou pfiitaÏlivou silou strhává i mû. Vzpomínám si na mapy kontinentu mrtv˘ch. Sedm nebí. Pfiistávám u… Prvního nebe. Je to modré území kónického tvaru. Dovnitfi se proniká skrz hvûzdnou pûnu.
„KaÏd˘m rokem se na Zemi narodí miliony lidsk˘ch bytostí. Ty pfietváfiejí tuny masa, ovoce a zeleniny v tuny exkrementÛ. Lidé se neustále za nûãím honí, mnoÏí se a nakonec umírají. Na tom 15
není nic neobyãejného, ale spoãívá v tom smysl na‰í existence: Narodit se. Jíst. Honit se za nûãím. Reprodukovat se. Zajít. Mezitím máme pocit, Ïe jsme dÛleÏití, protoÏe ústy nadûláme spoustu hluku a rukama a nohama spoustu pohybÛ. Já fiíkám, Ïe uÏ takhle znamenáme málo, a k tomu je‰tû shnijeme a rozpadneme se v prach.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
Na prahu kontinentu mrtv˘ch teì rozeznávám jakési bytosti. Vedle mû jsou dal‰í mrtví. Pfiipomínají hejno migrujících baboãek, které se vrhají za svûtlem. Jsou tady obûti silniãních nehod. Popravení odsouzenci k smrti. Umuãení vûzÀové. Nevyléãitelnû nemocní. Chodec smolafi, jemuÏ spadl na hlavu kvûtináã. Turista, jenÏ si spletl zmiji s uÏovkou. Kutil, kter˘ se ‰krábl rezav˘m hfiebíkem a nebyl oãkovan˘ proti tetanu. Nûktefií vyhledávali problémy. Piloti milující mlhu, ktefií nemûli páru o letu bez autopilota. LyÏafii, ktefií se octli mimo sjezdovku a nev‰imli si v˘molu. Para‰utisté, jejichÏ plátno se promûnilo v pochodeÀ. Nedostateãnû pozorní krotitelé ‰elem. Motorkáfii, ktefií si pfiedstavovali, Ïe mají dost ãasu na pfiedjetí náklaìáku. Jsou to zemfielí toho dne. Zdravím je. O kus blíÏ, takÏe se jich témûfi lehounce dot˘kám, poznávám dÛvûrnûji známé postavy. Je tam má Ïena Rose! Má b˘valá milenka Amandine! Vzpomínám si. Ve chvíli, kdy se Boeing 747 zfiítil na nበdÛm v Buttes-Chaumont, se obû nacházely v sousední místnosti. Právû s nimi jsem proÏil velké dobrodruÏství tanatonautiky. Tanatonaut pochází z fieckého thanatos, smrt, a nautés, navigátor. 16
Tento termín vymyslel mÛj pfiítel Raoul Razorbak. Jakmile jsme ho mûli k dispozici, mûli jsme i vûdu. A jakmile jsme mûli vûdu, mûli jsme její prÛkopníky. Postavili jsme tanatodromy a spustili hnutí tanatonautiky. Za cíl jsme si vytyãili posunovat hranice pfii poznávání „území Ïivota po Ïivotû“, jeÏ jsme nazvali Terra Incognita. Podafiilo se nám ho dosáhnout. Nadzvedli jsme oponu posledního velkého tajemství, záhady v˘znamu lidské smrti. ZmiÀovala se o ní v‰echna náboÏenství a pomocí dost pfiesn˘ch metafor ji popsaly v‰echny mytologie, ale my jsme byli první, kdo o ní mluvili jako o objevení „normálního“ kontinentu. Obávali jsme se, Ïe se nám nepodafií dovést na‰e dobrodruÏství do konce. To, Ïe se jakoby náhodou na na‰i budovu zfiítil Boeing 747, dokazuje, Ïe jsme zaãali vadit „tam nahofie“. A teì tedy znovu vidím, co jsme objevili… ale jen na cestû tam. Dobfie vím, Ïe s pfietrÏen˘mi ‰ÀÛrami je tentokrát ve‰kerá moÏnost návratu do na‰ich nûkdej‰ích tûlesn˘ch schránek zcela nemyslitelná. Necháváme se pohltit vífiícím kuÏelem, kter˘ se postupnû smrskává. Procházíme pfies první území aÏ na jeho druh˘ konec a dostáváme se ke stûnû ve tvaru mûkké neprÛhledné membrány. Podle Machu 1, známého ve fyzice jako první zvuková stûna, jsme kdysi s pfiáteli nazvali první stûnu smrti Moch 1. Dnes ji spoleãnû pfiekraãujeme. Na okamÏik zaváhám, neÏ udûlám první krok. Ostatní jí smûle procházejí. Tím hÛfi. Jdu tam taky. Ocitáme se v…
„To je skandál, skuteãn˘ skandál. Jsem zamûstnaná jako sestra v oblasti paliativní péãe. M˘m úkolem je doprovázet druhé pfii umírání, a tak jsem si na ty vûci vytvofiila vlastní názor. To, co se dûje, povaÏuji za skandální. Podle mû se tváfiíme, jako kdyby smrt neexistovala. Vnouãata jsou jednoho dne svûdky toho, Ïe pro dûdeãka pfiijela záchranka a odvezla ho do nemocnice. Pak ho nûkolik t˘dnÛ neuvidí, a potom, jednoho 17
krásného rána, zazvoní telefon a ona se dozvûdí, Ïe umfiel. V˘sledkem je, Ïe nové generace o smrti vlastnû nic nevûdí. A kdyÏ ta vnouãata dospûjí a zestárnou a jsou konfrontována s vlastní smrtí, propadnou panice. Nejen proto, Ïe jde o jejich odchod, ale Ïe se ocitnou tváfií v tváfi naprosté neznámé. Pokud bych mohla vnouãatÛm nûco poradit, fiekla bych jim: nebojte se a choìte za sv˘mi dûdeãky a babiãkami do nemocnice! Tam se vám dostane té nejvût‰í Ïivotní lekce.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
Procházím první stûnou a vstupuji do – Druhého nebe. Na území ãerné od nejrÛznûj‰ího strachu. Materializuje se formou hrÛz vycházejících z hlubin mé pfiedstavivosti. Stíny. Mrazení. Dostává se mi tam uvítání od ‰ibalsk˘ch monster a moderních démonÛ. Na sedmi ãím dál strmûj‰ích fiímsách ãelím sv˘m nej‰erednûj‰ím zl˘m snÛm. Stále je v‰ak pfiítomno ústfiední svûtlo a dál mû vede pfiímo vpfied. V polo‰eru se ãelnû stfietávám se v‰emi sv˘mi dûsy. A poté se znovu dostávám k dal‰í bránû, neprÛsvitné membránû. Je to Moch 2. Procházím skrz ni a ocitám se v…
„Jsem vdova a s umírajícím manÏelem jsem byla do poslední chvíle. Probíhalo to v pûti fázích. Zpoãátku odmítal zemfiít. PoÏadoval, abychom Ïili úplnû stejnû jako pfiedtím, a mluvil o tom, Ïe po vyléãení se vrátí domÛ. KdyÏ mu pak lékafii oznámili, Ïe je nevyléãitelnû nemocn˘, hroznû se rozzlobil. Jako kdyby potfieboval nûkoho, komu by to mohl dát za vinu. Obvinil z neschopnosti doktora, kter˘ se o nûj staral. Mû nafikl z toho, Ïe jsem ho dala do ‰patné nemocnice. Podezíral mû, Ïe se tfiesu na jeho peníze a uÏ se nemÛÏu doãkat, abych po 18
nûm co nejdfiív dûdila. Vyãítal v‰em, Ïe se na nûj vyka‰lali a Ïe ho málo nav‰tûvují. Musím fiíct, Ïe byl tak nepfiíjemn˘, Ïe odradil i dûti. A pak se uklidnil a postoupil do tfietí fáze, která by se dala kvalifikovat jako ,fáze obchodníka s koberci‘. Pfiipomínalo to smlouvání na trhu: dobfie, mám nevyléãitelnou nemoc, ale rád bych vydrÏel do sv˘ch pfií‰tích narozenin nebo bych se aspoÀ rád doÏil pfií‰tího svûtového ‰ampionátu ve fotbale. KéÏ mÛÏu sledovat semifinále. Nebo aspoÀ ãtvrtfinále. KdyÏ pochopil, Ïe je opravdu v háji, propadl depresi. Byl stra‰n˘. UÏ nechtûl mluvit ani jíst. Jako by najednou úplnû na v‰echno rezignoval. Pfiestal bojovat, ztratil ve‰kerou energii. Pfiipomínal vypískaného boxera, kter˘ pfiestal b˘t ve stfiehu, svalil se do provazÛ a ãeká na poslední ránu z milosti. Nakonec ve‰el do páté fáze – pfiijetí. Znovu se mu vrátil smích. PoÏádal o walkmana a poslouchal svou oblíbenou hudbu. Líbilo se mu v‰echno, obzvlá‰È Doors, to mu pfiipomínalo mládí. Umfiel se sluchátky na u‰ích pfii poslechu písniãky Here is the end a skoro jako by se usmíval.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
… rudém svûtû sv˘ch smysln˘ch pfiedstav, následujícím po modrém svûtû hned na zaãátku a po ãerném svûtû strachu. Tam se nacházejí v materializované podobû mé nejdarebnûj‰í touhy. Nalézám se ve Tfietím nebi s pocity slasti, ohnû, vlhkého tepla. Vá‰nû. Jsem zde konfrontován se sv˘mi nejdivoãej‰ími, nejextravagantnûj‰ími erotick˘mi vidinami, se sv˘mi nejskrytûj‰ími choutkami. Trochu do nich zabfiedám. V duchu se mi promítají obzvlá‰È vzru‰ující scény. NejsvÛdnûj‰í hereãky a nejatraktivnûj‰í topmodelky Ïadoní, abych je objal a sevfiel v náruãí. 19
Má Ïena a moji b˘valí uãitelé zase ãelí krásn˘m efébÛm. Chce se mi tady zÛstat, ale znovu se soustfiedím na hlavní zdroj svûtla jako potápûã, kter˘ si hlídá, aby se nevzdálil od svého lana, a tak procházím Mochem 3.
„Lidem by se líbilo, kdyby smrt vÛbec neexistovala. Na‰tûstí v‰ak existuje, jestli chcete znát mÛj názor. ProtoÏe b˘t nesmrteln˘mi by bylo to nejhor‰í, co by nás vÛbec mohlo potkat. Stra‰nû bychom se nudili, nemyslíte?“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
âtvrté nebe: oranÏové území. Teritorium, kde kaÏd˘ trpí bolestí z upl˘vajícího ãasu. V zástupu neboÏtíkÛ, táhnoucím se do nekoneãna aÏ za obzor, je sotva vût‰í strkanice neÏ ve frontû pfied vchodem do kina. Z ‰atÛ, co mají jednotlivci stojící v fiadû na sobû, lze usuzovat, Ïe tam nûktefií trpûlivû ãekají celá staletí. Pokud to ov‰em nejsou statisté z nûjakého katastrofického filmu, obûti ne‰tûstí, k nûmuÏ do‰lo pfii natáãení, zjevnû tady pfie‰lapují mrtví z hodnû dávn˘ch dob. âekají. OranÏové území je nepochybnû místem, jeÏ kfiesÈanské náboÏenství naz˘vá Oãistcem. Cítím, Ïe bychom se i my mûli zafiadit na konec fronty a taky ãekat. JenomÏe uÏ na Zemi jsem mûl ne‰Èastn˘ zvyk nikdy se nezafiazovat do fronty, ale v‰echny pfiedbíhat. Takové chování se ostatnû stávalo pfiíãinou památn˘ch pÛtek, a nûkdy kvÛli tomu do‰lo dokonce i na rvaãku. Nedá se svítit, pfiedbíháme. Nûktefií sice boufilivû protestují, co si to dovolujeme, ale nikdo nás nezastavuje. Pfii postupu proti proudu davu kráãím souãasnû proti proudu historie a poznávám hrdiny homérsk˘ch bitev, o nichÏ 20
jsem se dozvídal ze ‰kolních uãebnic, potkávám fiecké filozofy nebo krále zemí, které dávno zmizely z map. Rád bych je poÏádal o autogram, ale za dan˘ch podmínek se to jaksi nehodí. Rose, Amandine a já letíme nad mrtv˘mi. Pfiipomínají proud mohutné ‰iroké fieky, valící se ke svûtlu (Ïe by Styx?). Pramení pfiímo u vstupní brány vedoucí na oranÏové území, a ãím víc se dostáváme kupfiedu, tím víc se zástup neboÏtíkÛ ztenãuje, aÏ je z nûj tenk˘ potÛãek. Na jeho konci ãeká neprÛhledná zeì. Procházíme Mochem 4. „My‰lenkami na smrt se nikdy nezaobírám. Staãí, kdyÏ na ni jenom pomyslím, a jímá mû strach, abych ji nepfiivolal. Teì Ïiju, tak koukám Ïít, a pak aÈ se stane, co se má stát, v‰ak se uvidí.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
A jsme v Pátém nebi. Na Ïlutém území. Ve svûtû Poznání. Tam, kde jsou zjevena velká tajemství lidstva. Cestou pabûrkuju nûkolik cenn˘ch poznatkÛ, jeÏ uÏ se mi bohuÏel nepodafií pfiedat m˘m blízk˘m, ktefií dosud Ïijí. Pfiichází pocit hluboké moudrosti. Tenké hlasy mi vysvûtlují vûci, které jsem nikdy pofiádnû nechápal. Postupnû dostávám odpovûdi na otázky, jeÏ jsem si chaoticky kladl bûhem svého posledního Ïivota. ¤ada mrtv˘ch fiídne. Mnoho neboÏtíkÛ, fascinovan˘ch odpovûìmi na otázky, které je vÏdycky souÏily, se opoÏìuje. Potok pfiechází v potÛãek. Usilovnû se snaÏím nenechat se dojmout v‰emi tûmi pamlsky urãen˘mi k hostinû ducha. Upínám se ke svûtlu. Opou‰tím Moch 5 a pfiecházím v…
21
