Dospívání jednoho mladíka Osobité a věrné svědectví o dobrodružstvích, radostech a strastech života jednoho dozrávajícího chlapce (se sklony pro hašteřivost)
Jak je zachytil a sepsal André Daim
S věnováním právě onomu mladíkovi (a Studiu Dům)
Prolog
Rozhořčená báseň budoucího velikána Kolikrát bych musel zemřít, abych něco dokázal??? Kolikrát se musím vzepřít, abych pravdu ukázal??! Kolikrát mě ještě shodí, kolik mě čeká nesnází?!! Jak to na tom světě chodí, z toho oči přechází!!!
5
Život sám (alespoň tedy jeho část, ono dospívání)
Poučení ze života (již proběhnuvšího) Zabít mouchu jednou ranou není jako zabít dvě Nejde vždycky projít branou, za kterou je jiný svět Zabít mouchu jednou ranou není jako zabít dvě Nejde vždycky zůstat stranou, skryt významu všech těch vět
Vyznání lásky č. 1 Proč každej večer nemůžu spát A proč bych brečel, že tě mám rád? Proč noc co noc nemůžu na kutě A proč tak moc miluju tě?
9
První, zhrzená láska Nejspíš ten amor, jehož mě skolil šíp měl v srdci mramor, nemoh si zvolit líp… Nejspíš ten amor, jehož jsem nebyl cíl byl už dost namol, tak šejdrem zamířil
Bezděčně utroušený vzdech Já vím, za všechno si můžu sám, neměl jsem tolik chtít Proč ale vždycky skončím tam, kam jsem nikdy nechtěl jít?
10
Vyznání lásky č. 2 (očividně již na vyšší úrovni) (povšimněte si velkých "T") Tak jako poupě, co rozvíjí se v květ Tak jako proutek již brzy zralý na pomlázku Nejméně tak mi zkrásněl celý svět Když dala jsi mi poznat lásku Tak jako vločka, co prvně padá z nebe Tak jako ptáče, co má se učit létat Tak já se cítím, když stojím vedle Tebe A nevím, jestli se mám zeptat Tak jako pstruh, co ocitl se v řece Tak jako svišť, co hrabe první noru Tak já se cítím, no tak věř mi přece Když Tys mi vyvstanula na obzoru Tak jako poupě, co rozvíjí se v květ Tak jako proutek již brzy zralý na pomlázku Ač trochu hloupě, neb není cesty zpět já tímto vyznávám Ti svoji lásku
11
Druhá láska, taktéž zhrzená Jedeš už, andílku? Jedeš už do pekla? Stejně bys za chvilku bez slova utekla… Jedeš už, satane?! Jedeš mi od těla?! Stejně hned přestaneš, i kdybys nechtěla!
Nanynce (vzpomínka na první děvče) Možná se zdám veselý, mé srdce ale sténá Nechci ti lízt do zelí, výmluva furt stejná Možná se zdám radostný, to zdání ale klame Nechci rušit tvoje sny, furt melu to samé
12
Třetí vyznání lásky, tentokrát bez adresáta (tím pádem zoufalé a také poněkud rozhořčené) Nejsem ten typ kluka, kterej nikdy nepláče Nejsem druh člověka, co do řeči neskáče Nečekej modrý z nebe, ani šaška na provázku Dávám ti jen sebe, sebe a svou lásku
13
Mladíkovo pozastavení se nad životem Hledal jsem boha a našel jsem ďábla Chtěl jsem vzít roha, ale jaksi to nešlo Podal mi ruku, jak ta vám zábla! Zeptal se: "Kluku, už tě to přešlo?" Hledal jsem nebe a našel jsem peklo… Duše mě zebe a tělu je hic Sám sebe proklínám, a svou povahu vzteklou Chtěl bych jít jinam, už však nemůžu nic
14
Třetí láska stále nepřichází Včera jsem brečel a už je mi do breku zas Každičkej večer si přeju, ať spere to ďas Včera jsem brečel a už bych brečel zase Tim spíš, tyhle křeče… To u nich jsem se zasek
15
Již se dostavila. Možná trochu se zpožděním, ale zato v plném rozsahu: Čekal jsem na padající hvězdu a měl jsem svoje tajné přání Doufal jsem, že ukáže mi cestu, doufal jsem, že až pohlédnu na ni náhle prozřu a spatřím světlo Čekal jsem na padající hvězdu a chtěl jsem, že jí to přání svěřím, že budu moct utéct, dopřát si malou siestu, že jen tak zmizím a aspoň na pár vteřin spatřím svět, ještě když tu všechno kvetlo Čekal jsem na padající hvězdu, a netušil jsem, jak se rouhám Že touhou po ní již poznal jsem svou cestu, že spadla mi až přímo k nohám To Ty jsi ta hvězda a zároveň to přání, To Ty jsi to světlo, to Ty jsi to kvítí A ač se nezdá, myslím, že ani kdyby se všechno spletlo, tahle hvězda mi stále svítí
16
Poučení ze života (a zkušenost do života dalšího) Dávat bohům ultimáta není zrovna k věci Než bys řek "švec", natotata ocitneš se v kleci Dávat bohům ultimáta není zrovna radno Než bys řekl "pumprlata", klesneš pěkně na dno
17
Epilog
Dychtivý výkřik příliš rychle dospělého mušketýra Již vše, co jsem chtěl, stalo se, Již vše, co jsem chtěl, mám Už ani ty dva, ani Athose nepotřebuje D'Artagnan Již zvládne jít po svých, Již zvládne jít sám… Už nejsem jen pro smích já, D'Artagnan
21
Vydalo nakladatelství Mae corp. jako svou 2. publikaci v nákladu 5 výtisků. Vydání třetí.
