-G,

!"

%$&'

)

*

/ $2

.!

#

1# -

.

+ .

.

(3

.

)

#

4 "

46

5 4

0+

9(

-

8

5 :;;3 0+ <

+ ,# -

0

' &

7

(

#

'

-

! =>

6

!

:;;3

)

? / - +

. E

,4? +

E )

. @, 4 A . B, C:;;3. # " C)%/ 5%D. F GH .A

,D1 ?

)

3I

. , (I> J

$

7 ' $ .K ? 1 J, M=(:=4:(4L

& C:;;3D1 / CF

- G . , (9D, 9L; , )?/1 3=M4M;4

, 33

$

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz

Taktické metody iráckých povstalců na příkladu propagandy Tactical Methods of Iraqi Insurgency – the Example of Insurgent Propaganda Autor: Tomáš Raděj Email: [email protected]

Abstract The study about propaganda of Iraqi insurgency is primarily aimed at non-martial aspects of such propagandistic striving against (mainly) American occupation. Martial aspects of insurgent propaganda in Iraq, as for example kidnappings or attacks on oil infrastructure, are also shortly mentioned as certain kind of propaganda, but the main attention in study is dedicated to non-martial medial propaganda of Iraqi insurgents. As such, its elements as insurgent songs, videos and another „artistic“ forms of propaganda are being analyzed. Two of the more famous insurgent songs are being translated in order to show, in more detailed way, the strange mix of poetical and militant rhetoric of insurgency, thus describing the Iraqi insurgency „in their own words“. The conclusion stresses the huge mental flexibility of insurgents, capable of influencing the world audience by means of their sophisticated propaganda.

Keywords Iraqi insurgency, propaganda, violence as form of propaganda, insurgent videos, insurgent songs, tactical methods

„A potom je tu Abú Abdulláh Ibn Qadús. Získal si takovou reputaci množstvím zabitých křesťanů ve Španělsku, že když se křesťan snažil napojit svého koně, a jeho kůň k ní nepřistoupil, křesťan říkával: „Co je s tebou? Viděl jsi snad ve vodě Ibn Qadúse?“ A Badr Ibn Ammar zabil lva svým bičem...“ 1

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz (Z knihy Ilhaq bi qáfila (Připoj se ke karavaně), napsané během afghánského povstání proti ruské okupaci v l. 1979-1989, autorem je šajch Abdulláh Ibn Júsuf Azzám1) (Azzam 1987) V průběhu iráckého povstání proti americké okupaci (2003-dosud) rozmanité skupiny, tvořící jeho řady, použily celou škálu taktických metod (Poole 2008: 35-54) nejen proti zahraničním vojenským koaličním silám, ale rovněž proti iráckým bezpečnostním složkám a proti iráckým civilistům. Mimo to samozřejmě docházelo též k ozbrojeným střetům mezi jednotlivými iráckými (ne)povstaleckými uskupeními (sunnité vs. sunnité, sunnité vs. šíité, šíité vs. šíité), ale pozoruhodně velké pozornosti se v rámci iráckého povstání dostalo propagandistickým (bojovým i nebojovým) metodám, diskreditujícím přítomnost zahraničních jednotek a činnost nově vznikající irácké administrativy, spolupracující s „cizáky“. Kromě klasických a očekávatelných taktických metod (jako např. útoků pomocí zaparkovaných vozidel, napěchovaných výbušninami, či různých typů sebevražedných útoků) vyzkoušelo irácké povstání i mnoho dalších překvapivých a inovačních postupů, z nichž k nejpřekvapivějším patří právě sofistikovaná mediální propaganda, zaměřená na posluchače nejen v islámském světě, která je hlavním tématem naší krátké studie. Vzhledem k nedostatku relevantních a seriózních informačních zdrojů jsou sice některé aspekty povstalecké mediální propagandy popsány stručněji, než by si býval autor přál. Ale i přesto bylo autorovým cílem upozornit v těchto případech na pozoruhodný vývoj taktiky ze strany povstalců a poukázat na skutečnost, že škála používaných propagačních metod byla nesmírně pestrá a důsažná. Nemohou být pochopitelně zmíněny všechny taktické aspekty mediální propagandy, použité iráckými povstalci v průběhu téměř šesti let bojů, ale ty nejdůležitější jsou podle mínění autora zmíněny, a pokud je to možné, tak též hlouběji analyzovány. Hlavní pozornost je věnována nebojovým aspektům propagandy, 1 Abdulláh Azzám, původem Palestinec, byl jedním z předních představitelů afghánského odboje proti sovětské okupaci. Napsal dvě vlivné knihy (mimo jiné o džihádu), dodnes cirkulující v kruzích islámských radikálů po celém světě, stejně jako pásky s jeho kázáními. Zahynul při pumovém atentátu v Pákistánu v r. 1989. Je považován za duchovního mentora Usámy bin Ládina a dalších proponentů radikálních islámských uskupení (srov. Keppel 2006: 84-86, 134, 156).

2

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz přičemž násilné propagandistické akty jsou zmíněny na okraj jako pozoruhodná součást násilné propagandy.

Násilí jako zvláštní forma propagandy Mnohé bojové taktické metody nebyly pouhými akty násilí, zaměřenými na zničení konkrétního cíle nebo na „pouhé“ zavraždění konkrétní osoby, ale byly svého druhu povstaleckou propagandou. Mnohokrát se ze strany povstalců jednalo třeba o systematické úsilí, zaměřené kupříkladu na přerušení určitého politického procesu (např. systematické zabíjení iráckých sunnitů, kteří se od r. 2007 přikláněli ke spolupráci s USA), na oslabení a zhroucení šíitské administrativy (např. systematickými útoky na ropnou infrastrukturu) nebo na zasévání chaosu a strachu ve vybraných sférách irácké společnosti (např. úmyslné vraždy iráckých lékařů a učitelů) (Hashim 2006: 193-199). Těmto cílům pak mohly sloužit zdánlivě prvoplánové a cynické metody, jež však měly dalekosáhlé záměry, přesahující bezprostřední fyzický rozměr některých povstaleckých činů.Tato forma propagandy však není stěžejním předmětem studie a jako reprezentativní aspekt násilné propagandy byla zvolena taktika únosů.

Únosy – nakažlivá forma propagandy Zvláště od dob únosů, provedených v 80. letech libanonským šíitským Hizballáhem během libanonské občanské války (Chami 2005: 264-267), hraje taktika únosů západních občanů značnou roli v modus operandi některých radikálních islámských uskupení. Bylo by až s podivem, kdyby tuto taktiku nevyužily též elementy iráckého povstání jako formu násilné propagandy svých názorů a cílů (Jenkins et al. 2005). „Zlověstný“ rys mnoha únosů, primárně zaměřených na občany západních států, není jen záležitostí Libanonu 80. let či současného iráckého povstání. Pozoruhodně shodné rysy nalezneme i v současném afghánském povstání (2002 - dosud). Nejen v Iráku tedy můžeme definovat několik vzájemně se doplňujících impulsů pro provádění únosů ze strany povstalců. Cílem těchto únosů je např. zastrašit západní civilní experty a

3

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz odradit je od angažmá v okupovaných zemích, kde by se podíleli na post-konfliktní rekonstrukci, nebo dále vystrašit západní veřejnost hrůznými záběry později popravovaných rukojmích. V pozadí některých útoků může být též úsilí vyvolat mediální nátlak na konkrétní západní vládu, roli může hrát i snaha o změnu nálad veřejnosti v západních zemích aj. Atraktivita západních rukojmí jako pákoví pro vydírání je tedy nasnadě. I při autorových pobytech v Jemenu a v rozhovorech s různými jemenskými horaly, kteří patřili ke kmenům, jež unášeli v 90. letech západní turisty, aby následně vyjednávali s jemenskou vládou o splnění svých požadavků, byl tento trend zřejmý. Jak lakonicky a s úsměvem konstatovali sami Jemenci, kdyby byli uneseni místní obyvatelé, nikdo by s únosci nevyjednával a nevzbudili by svým činem téměř žádnou pozornost u nejvyšších jemenských míst. Obdobně v Iráku bylo během povstání mediálně „vděčnější“ unášení cizinců, spíše než únosy místních, které by se většinou ani nedostaly do zpráv západních médií. Zatímco v Iráku byli v předešlých letech mnozí západní rukojmí propuštěni (i když mnohdy za nevyjasněných podmínek), někteří byli též povstalci vědomě a úmyslně brutálně zavražděni, přičemž tato videa poté kolovala na islámských radikálních webových stránkách jako součást povstalecké propagandy. Velkou roli sehrál v zavedení taktiky únosů v Iráku jeden z předních aktérů iráckého povstání, Abú Músa Zarqáwí, který sám údajně několik rukojmích popravil (Martinez, Brisard 2005). Prvním podobným a nechvalně proslulým videem byla bestiální poprava amerického rukojmího Nicholase Berga na jaře 2004, která vzbudila kýženou celosvětovou pozornost. Způsob jeho popravy dokonce od té doby vzbudil i diskuse v odborných kruzích o tom, nakolik byla jeho poprava „islámská“, či naopak odporující islámským principům (Furnish 2005). Bestiální způsob některých poprav, prováděných nožem, jímž únosci uřezali zaživa hlavu oběti, byl někdy kombinován i s podřezáním, ubitím, případně výstřelem do zátylku. Cílem bylo mimo jiné vzbudit hrůzu u západní veřejnosti. Navzdory mnoha provedeným popravám byla nakonec většina západních rukojmí iráckými povstalci propuštěna. V l. 2003-2008 byla většina únosů cizinců spáchána sunnitským odbojem (Hashim 4

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz 2009: 47), třebaže přesná čísla chybí. Ale pokud jde o únosy iráckých občanů, autor se domnívá, že situace může být zcela opačná a větší počet únosů měly ve sledovaném období na svědomí šíitské skupiny, jejichž dominance v Bagdádu byla postupně stále více zřejmá a projevila se i na vytvoření etnicky čistých šíitských čtvrtí. Mnoho únosů sunnitů bylo provedeno též příslušníky iráckého Ministerstva vnitra a policie, které byly ovládány šíity (Dabrowska, Hann 2007: 132).

Propaganda jako forma povstaleckého „umění“ Mediální propaganda (videa, písně aj.) zdaleka nebyla povstalci v boji proti zahraniční okupaci Iráku v l. 2003-08 podceňována či upozaděna. Právě naopak, hraje dozajista velmi významnou roli, a to v několika ohledech. Předně je třeba reflektovat její inspirační potenciál v řadách iráckého povstání, jeho sympatizantů či potencionálních stoupenců v samotném Iráku. V tomto případě tedy slouží podobně zaměřená povstalecká propaganda pro utvrzení bojovného odhodlání, zdůraznění dosavadních vojenskopolitických úspěchů a taktéž může pomoci při verbování nových aktivních či pasivních stoupenců iráckého povstání. Druhotnou roli může hrát na iráckém jevišti podle autorova mínění rovněž zastrašení oponentů radikálních skupin z řad domácího obyvatelstva, a „kolaborantů“ s americkou mocí. Existují sice badatelé, kteří se domnívají, že irácké publikum je povstalci pro potřeby propagandy chápáno většinou jako až druhotné (Kimmage, Ridolfo 2007: 75-76) co do významu, avšak toto tvrzení je sporné. V širším pohledu některé části propagandy slouží též k šíření pozitivního obrazu o iráckých povstalcích, přičemž tento líbivý obraz je pro povstalce žádoucí šířit v řadách muslimské ummy, ať již v islámském (především arabském) světě či kupříkladu v Evropě. Mnohá média, zvláště s celoarabským dosahem, následně pomáhají šířit poselství iráckých povstaleckých uskupení mezi arabskou populací v zemích tak odlišných, jako je Maroko či Saúdská Arábie, přičemž průzkumy v různých arabských zemích ukazují, že převážná většina obyvatel je iráckému povstání velmi příznivě nakloněna (Kull 2007: 7-8). V neposlední řadě jsou určité prvky povstalecké propagandy určeny primárně Západu a

5

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz mají za cíl vyvolat bázlivý respekt západní veřejnosti (ať již její civilní, či vojenské části) k iráckým povstalcům, nebo například vyvolat strach z povstaleckých metod a neutuchající houževnatosti radikálů. Ostatně různé (nejen) západní země, působící v Iráku v minulých letech, měly i díky pochmurné reputaci odboje problémy s personálním obsazením svých ambasád nebo např. rekonstrukčních projektů. Některé povstalecké apely se také primárně zaměřují na vylíčení amerických válečných zločinů a vykreslení americké operace jako trvalé okupace Iráku, která má mimo jiné okrást irácký lid o obrovské nerostné bohatství, především o ropu (Ford 2005: 54-55). Z uvedených důvodů se stala povstalecká propaganda významným faktorem ve vedení operací proti americké okupaci. Kromě rozličných videí, umísťovaných nejčastěji na islámských radikálních webech, můžeme k povstalecké propagandě řadit též delší filmy, básně, písně a radikální islámská kázání, šířená na nosičích typu CD, DVD a zvláště na laciných magnetofonových kazetách. Objevovaly se též četné graffiti jako zvláštní forma povstalecké propagandy (Garfield 2007). Ani americká armáda však „nezahálela“ a v uplynulých letech investovala nemalé prostředky na psychologickou válku proti povstalcům. Lze se domnívat, že nebýt tak intenzivní povstalecké propagandy, škála amerických propagandistických operací by nebyla zdaleka tak pestrá a rozsáhlá. Američané pro svou psychologickou válku zvolili tištěnou propagandu, televizní a rozhlasové shoty či kupříkladu billboardy2. Dočkali se však kritiky za neúměrnost vynaložených finančních prostředků, které neodpovídaly dosaženým výsledkům. Sami Iráčané, skeptičtí ve své většině – a s odstupem času - k mohutné propagandistické mašinérii padlé diktatury, považovali americkou propagandu za směšnou, neadekvátní a především neefektivní3. V jistém ohledu jim mnohdy i americké propagandistické techniky

2 Viz kupříkladu oficiální portál irácké organizace Future Iraq Assembly (http://www.futureiraq.org/English/Default.aspx?pageid=3), která je pravděpodobně americkým „dítkem“ a která též velmi „americky“ působí, přestože se snaží působit nezávislým dojmem, a jako seskupení iráckých intelektuálů, podporujících celistvost a nerozbornost Iráku. K vidění jsou zde jak ukázky billboardů, tak též krátkých televizních shotů. 3 Neúčinnost amerických snah dokumentuje poměrně výstižně kupříkladu kritická reportáž listu Washington Post (Londoño 2009).

6

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz připomínaly právě propagandistickou mašinérii Baasu (Chehab 2006: 101).

Květnatá rétorika džihádu Bez ohledu na technickou formu nosiče spojuje velmi mnohé povstalecké propagandistické výstupy jejich barvitá a posměšná rétorika, protknutá pejorativními přívlastky a slovními hříčkami, kterou poté kopírují i další (nejen irácké) islámské radikální weby. Vojáci okupačních armád v Iráku jsou tak běžně označováni v historické reminiscenci jako „křižáci“ (sálibún) či „uctívači kříže“. Irácká Národní garda (haras wataní) je označována za „pohanskou gardu“ (haras wathaní). Američanům se často dostává přívlastku „američtí psi“ (kiláb amríkíjún), „nevěřící“ (káfirín, kuffár) a příslušníci iráckých bezpečnostních složek, kteří spolupracují s americkou armádou, jsou „odpadlíci“ (murtaddún) či „pokrytci“ (munáfikún). Šíitský duchovní Muqtada Sadr je často zesměšňován jako „špinavý Muqtada“ (muqtada qadhir), šíitský Badr Corps (munazzamat badr) jako „sbor zrady“ (munazzamat ghadr) a šíité jsou obecně denunciováni mnoha urážlivými termíny. Sémantické nuance je bezpochyby nutné sledovat při analýze jednotlivých složek povstání (In their Own Words 2006). O formě, obsahu a symbolice všech nejznámějších iráckých povstaleckých videí by bylo možné napsat rozsáhlou studii, která by se zabývala pouze tímto tématem. Videa, umísťovaná hojně na islámské radikální weby po celém světě, se totiž stala páteří odbojové propagandy. Ze zajímavých a svého druhu výmluvných ukázek povstalecké propagandy autor zvolil pro potřeby studie jedno delší video, které je popsáno na následujících řádcích. Pozoruhodné video (viz např. http://www.informationclearinghouse.info/article11282.htm) se objevilo na islámských radikálních webech v r. 2004 pod názvem Bagdádský odstřelovač (v arab. Qannás baghdádí). Video, které trvá přibližně 16 minut, je tvořeno záběry, na nichž jsou kulkami odstřelovače zasaženi američtí vojáci v Bagdádu – americká armáda překřtila mýtickou (?) postavu odstřelovače na tzv. „Jubu“, či „Jumu“ (Nance 2007: 206-207). Syrové záběry jsou 7

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz doprovázeny emotivní džihádistickou hudbou, jakož i fotkami zasmušilých či plačících amerických a britských vojáků. Tvář amerického prezidenta Bushe ml. se objevuje pravidelně mezi rakvemi, přikrytými americkou vlajkou. Na začátku videa jsou zobrazeny tváře předních politiků vybraných západních zemí, např. Bushe ml. nebo Tonyho Blaira. Čelo každého z politiků je po chvíli označeno v zaměřovači pušky, provrtáno kulkou a doprovázeno příslušným zvukovým efektem. Mezi obrazovými sekvencemi jsou na černém pozadí rudě psané věty, bilancující skóre odstřelovače. Začátek i konec videa je hojně doprovázen recitovanými verši z koránu, přičemž zbytek videa, a mnohdy drastických záběrů, je podbarven džihádistickými písněmi s velmi poetickými jazykovými obraty. Oslavných tirád se dostává v mnoha dalších videích různým muslimským mučedníkům, kteří obětovali svůj život v boji proti okupaci (Hafez 2007). Zvláštností iráckého povstání je skutečnost, že mnozí mučedníci (šuhadá) zůstávají anonymními hrdiny, jejichž jména nejsou zveřejněna, na rozdíl od např. palestinského povstání, které své mučedníky hrdě představuje.

Povstalecké písně Své pevné místo si v propagandě iráckého povstání vydobyly též písně, velebící irácký džihád. V jedné z nejproslulejších povstaleckých písní zaujme, zvláště českého čtenáře, odkaz města Brna v iráckém povstaleckém folklóru. Třebaže mnozí z Iráčanů mlhavě tuší, že Brno je městem v České republice (a někteří podle osobních autorových zkušeností tvrdí, že Brno je „provincie v Československu“), téměř všichni obyvatelé Iráku znají především střelné zbraně, vyráběné v Brně4. Nejslavnějším typům brněnských pušek se říká prostě „brno“ (v iráckém dialektu zní toto slovo jako „barnau“ či „bernau“).

4

Kdo z českých občanů pobýval delší dobu v Iráku, s potěšením mohl zaznamenat skutečnost, že „Brno“ je v Iráku vskutku velmi slavným pojmem. Dodávky zbraní ze Zbrojovky Brno, případně dalšího československého „speciálního materiálu“ do Iráku, mají velmi dlouhou tradici (Zídek, Sieber 2009: 91111).

8

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Od dob zvláště druhé světové války je termín „barnau“ znám mnoha Iráčanům téměř bez rozdílu věku či pohlaví. Existují i fotky, na nichž Saddám Husajn pózuje s brněnskou puškou. V Iráku dokonce existuje známé rčení: „Rolník, který zbohatne, bude mít novou ženu nebo si koupí „brno“ (falláh mín tiží filús, ló itzauwiž mara, ló jaštarí barnau). Také v iráckém Kurdistánu, v němž byl po léta veden odboj proti saddámovskému režimu kurdskou guerillou, tvořenou pešmergy, mají přísloví, spojené s „brnem“: „Brno 24 je hlavním znakem pešmergy“ či „Pešmergu dělá „brno“. V domech mnoha iráckých mužů tak dodnes dědí z otce na syna brněnské pušky, ceněné pro jejich spolehlivost, přesnost a nenáročnou údržbu. Během americké invaze na jaře 2003 oblétly svět oslavné obrázky neznámého iráckého rolníka, který byl režimem Saddáma Husajna oceněn za to, že brněnskou puškou (jak irácká médie široce referovala) sestřelil během spojenecké invaze americký útočný vrtulník Apache AH-64. Největší kuriozitou je tedy z pohledu českého čtenáře fakt, že patrně nejslavnější píseň iráckého povstání, bojujícího od roku 2003 proti koaličním silám, se jmenuje „Kulky z „brna“ (v iráckém dialektu „Čélát il-Barnau“). Píseň barda iráckých povstalců Sabaha Hášima Džanábího je dodnes největším „šlágrem“ iráckých radikálních uskupení (především sunnitských). Džanábí pochází ze sunnitského města Fallúdža. Připomeneme si jen, že Fallúdža je město, které proslulo zvláště krvavými boji proti Američanům na jaře a na podzim 2004. Rovněž zde byli bestiálně zavražděni 4 bývalí příslušníci amerických elitních jednotek, pracující jako tzv. „security contractors“ pro US Army. Jejich zabití, vykuchání jejich střev a pověšení jejich zapálených mrtvol z mostu ve Fallúdži se stalo jiskrou, která zažehla americký útok na město v dubnu 2004 a následné těžké boje americké námořní pěchoty proti povstalcům. Fallúdža se tehdy stala symbolem odboje proti americké okupaci. Toto město navíc leží v povstalecké provincii Anbár, v níž zahynul největší počet amerických vojáků (přes 1 300, údaj z léta 2009). Autor pro zajímavost předkládá celý text písně „Kulky z Brna“, složené po krvavém 9

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz dubnu 2004 ve Fallúdži:

Refrén (kterým též píseň začíná): „Vystřelily kulky z „brna“ a minomet vypálil, povstali Mósul a Dijala a lid Anbáru“. 1. sloka: Basra, Mósul (druhé, respektive třetí největší irácké město) a Dijala (třetí nejkrvavější provincie pro americké jednotky) jsou první, kteří započali odboj, ale také Fallúdža a Ramádí (centrum provincie Anbár), Bagdád zařval „svobodu“ po vzoru svých předků, och, lidé z Ramádí, podpořte mě, podpořte povstání a pomstěte se za mě. Refrén 2. sloka: Ve městě mešit, v matce všech mešit (patrně odkaz na město Širqat, známé svou religiozitou, které leží poblíž Mósulu), jsou všichni muži udatní jako lvi, každý statečný muž je jako Núr ad-Dín (středověký muslimský válečník a hrdina, bojující proti křižákům), který uštědřil svým nepřátelům mnoho lekcí, Anbár je svědkem této chrabrosti! Refrén 3. sloka: Amerika byla poražena a odtáhla z Fallúdži, zažila pohromu díky úsilí statečných mužů, a Chálidíja (město mezi Fallúdžou a Ramádí, v provincii Anbár) dala zrození mnoha udatným mužům, a o Ámiríji (západní předměstí Bagdádu) jste tolik slyšeli ve zprávách... Refrén 4. sloka: Zeptej se na udatnost, kterou vidíš v Hítu (město na západě Iráku, poblíž Ramádí), budou ti přísahat, že tam Američané nestráví ani jedinou noc, skvělé, lidé ze Sámarrá (velké město v provincii Saláh ad-Dín, útok na tamní šíitskou mešitu vyprovokoval tzv. sektářskou válku, od r. 2007 je Sámarrá zapsaná v UNESCO) a z Tikrítu (centrum provincie Saláh ad-Dín - sunnitská oblast, z níž pocházel Saddám Husajn) zesměšnili Bushe a zanechali Ameriku bezradnou!

10

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Refrén 5. sloka: Lidé z Qijáry (městečko u Mósulu), Mósulu, Kirkúku (centrum provincie Kirkúk) a Širqatu jsou udatní jako lvi, a když jste v krizi, pomohou vám, lidé z Hawíjy (odbojné město v provincii Kirkúk, přezdívané kvůli tamním americkým ztrátám „Anbár severu“) a z Bajdží (významné průmyslové centrum Iráku, v provincii Saláh ad-Dín) se postavili proti nepříteli a americká armáda byla poražena během jediné noci.... Refrén 6. sloka: Z Karbalá a z Nadžáfu (významná šíitská města na jihu Iráku) jsme dostali zprávu, že stateční muži v Hindíji (městečko v provincii Babylon na jihu Iráku) osvobozují Iráčany od křivd, lidé z Bábilu (provincie Babylon, s centrem ve městě Hilla) a z Mahmúdíji (město na jih od Bagdádu, se značným množstvím amerických ztrát, spadá do tzv. sunnitského trojúhelníku smrti) jsou stateční a chrání své domy... Refrén 7. sloka: Obyvatelé Radwáníji (část západního Bagdádu, sídlo velkého prezidentského paláce Saddáma Husajna) chrání Bagdád a v Abú Ghrajb (de facto západní předměstí Bagdádu, proslavené tamním vězením) jsou dobří střelci, nelíbí se jim, že Američané chtějí zůstat v Bagdádu, lidé z Muhítu (severní okraj Bagdádu) slibují, že ochrání bagdádské zdi.... Refrén 8. sloka: Udatní muži z Tarmíji (městečko v provincii Saláh ad-Dín, severně od Bagdádu) jsou bagdádskou zdí a nikdy se nebojí, lidé z Tadží (městečko na sever od Bagdádu, kde bylo zabito mnoho amerických vojáků na zaminovaných přístupových cestách, je zde velká americká vojenská základna) a z Qádhimíje (severní, významná šíitská část Bagdádu) chrání bagdádskou bránu a udatní muži z Rašídíji (městečko severně od Bagdádu) chrání své příbytky... Refrén 11

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz 9. sloka: Lidé z Amáry (město na jihovýchod od Bagdádu, centrum provincie Mísán) jsou odvážní a jako lvi, přísahají, že se pomstí nepříteli, v Alí al-Gharbí a Alí aš-Šarqíj (šíitské oblasti na jihovýchodě Iráku, u tzv. „bažin“) není nespravedlnosti a také lidé z Džibájiš (část provincie Dhí Qár) a z bažin (bažinatá oblast na jihu Iráku mezi Eufratem a Tigridem, částečně pří hranicích s Íránem, region s unikátní kulturou a etnickou strukturou) jsou udatní... Refrén 10. sloka: Ve Fallúdži jsou muži jako vlci, v tmavé noci vyběhnou a jejich kulky zasáhnou svůj cíl, slunce svobody nikdy nezapadne a my bojujeme rozkazem Boha proti obrovské armádě... Refrén 11. sloka: Dvě třetiny střel vypálí lidé z Dijály, a jak říkali již předci, tak jeden z mužů Dijály vydá za dva tisíce mužů, když se pustí do boje. Lidé z Báquby (centrum provincie Dijála), Himrínu a Chánaqínu (města v provincii Dijala) jsou dobří lidé... Refrén 12. sloka: Amerika zažila u dveří Basry strašné věci a v Umm Qasru (irácký přístav v provincii Basra), bráně Basry, byli američtí vojáci nabráni na rohy, u Basry se americká armáda zhroutila... Refrén 13. sloka: Muži z Kútu (centrum provincie Wasit) přeskočili řeku a připravili rakve pro Američany, a nechali se slyšet, že Wasit nikdy nevzdají, i kdyby měli všichni zemřít. U AlHajj (město v provincii Wasit) a Rifáji (město v provincii Dhí Qár) připravujeme obranné zdi... Refrén 14. sloka: Lidé ze Saada a Achbába (pravděpodobně místa v provincii Anbár?) jsou jako

12

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz agal na hlavě (černá obruč, nošená okolo arabské pokrývky hlavy – zde je přirovnání míněno jako kompliment), a přišli odsud dobré zprávy ze západu země. Lidé z Ráwa jsou stateční a v Dulábu a v Aná (tři města v provincii Anbár) jsou skuteční muži... Refrén 15. sloka: Muži z Fallúdži jsou jako sopka, která nikdy nevyhasne a vítr změn z Ameriky ji nikdy nezničí. Osvobodíme Bagdád a Jeruzalém, i kdyby naše krev uháněla jako kůň a tekla jako řeka... Refrén 16. sloka: Sabah Džanábí, který pochází z dobré rodiny, vám svou písní sdělil, abyste se tisíckrát pomodlili za proroka Muhammada a za dobré lidi... Refrén (stejný refrén, kterým píseň končí, a jenž se na tomto místě několikrát opakuje).

Jak je vidno z textu, povstalecký bard Džanábí zakomponoval do své písně i obdiv k šíitským radikálům, neboť jejich bojůvky tehdy přijížděly do Fallúdži na pomoc sunnitským povstalcům. Jeho píseň byla totiž složena asi dva roky předtím, než naplno vypuklo sektářské násilí mezi sunnity a šíity, odstartované zničením šíitské mešity ve městě Sámarrá v únoru 2006. Dnes je mimochodem možné si v Iráku mimo jiné i nahrát melodii této písně do mobilního telefonu a zůstává velkým hitem iráckého sunnitského odboje. Neméně zajímavé jsou též motivační písně šíitských milicí Mahdi Army. Tyto písně jsou v současném Iráku známy jako „sadríját“ (od jména Sadr). Na iráckém trhu, především v šíitských částech Bagdádu, jsou dnes k dostání magnetofonové pásky s mnoha takovými „sadríját“. Charakteristické je, že jsou tyto nahrávky protkány kázáními uznávaných iráckých šíitských duchovních. Jako zajímavou píseň předkládá autor jednu z těch typických, oslavujících Muqtadu Sadra. Začíná kázáním otce Muqtady Sadra – jen pro připomenutí, velký ájatolláh 13

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Muhammad Muhammad Sádiq Sadr byl uznávaným kritikem saddámovského režimu a mluvčím iráckých šíitů v 90. letech. Se dvěma svými nejstaršími syny (staršími bratry Muqtady Sadra) zavražděn v únoru 1999 v posvátném městě Nadžáf – skupina mužů tehdy zastoupila cestu jejich autu, které prostřílela. Vraždy byly patrně zorganizovány iráckým muchábarátem (zpravodajskou službou). Z odkazu svého obdivovaného otce dnes do značné míry čerpá Muqtada Sadr. Kázání pochází z doby těsně před zabitím otce Muqtady - ve svém kázání ájatolláh Sadr vyzývá irácké šíity v pokračování (v té době zakázaných) šíitských pátečních modlitbách. Ve svém kázání též naléhá na své souvěrce, aby se nepřestávali modlit ani v případě, že by byl zavražděn (rozuměj iráckým režimem Saddáma Husajna).

Překlad5 písně: Jsme vojáci pravdy, ó, náš imáme (rozuměn Muqtada as-Sadr), vyrůstali jsme za zvuků střelby, ó, náš imáme, jsme vojáci pravdy a s Tvým souhlasem jsme zaútočili na vojáky křivdy (rozuměni vojáci USA), rozdrtíme vojáky křivdy, ó, náš imáme, vyrůstali jsme za zvuků střelby... Kdo se nás pokusí spolknout, bude šokován, uvízneme mu v krku (odkaz na jedno arabské přísloví), nikdo nás neporazí, ó, náš imáme! Jsme připraveni setkat se s smrtí a jsme dychtiví zemřít, vyrůstali jsme za zvuků střelby. Jsme jako zlato, které nikdy nezreziví!

5 Překlad obou písní byl na autorovo přání pořízen v Bagdádu v r. 2007 Iráčankou, jejíž jméno je autorovi známo, které však z důvodů její vlastní bezpečnosti neuvádí. Pro dvojitou kontrolu obou překladů byl později (r. 2009) osloven vysoký irácký důstojník, který v 80. letech vystudoval v Brně VAAZ (Vojenskou akademii Antonína Zápotockého) a hovoří arabsky i česky. Rovněž jeho jméno zde není úmyslně uvedeno z bezpečnostních důvodů. Třebaže oba texty pocházejí z pracných překladů rodilých Iráčanů, neklade si autor nárok na naprostou přesnost, což je dáno mj. špatnou kvalitou nahrávek, obtížností iráckého dialektu arabštiny a obecně též květnatými arabskými jazykovými obraty, které v českém jazyce není možné zcela přesně vystihnout. Magnetofonové kazety s těmito písněmi jsou součástí autorova osobního archivu.

14

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Zkropili jsme zem svou krví a ten, kdo nebrání svou vlast, nepatří mezi nás! Ó, náš imáme! Přísaháme při Abbásovi a jeho useknutých rukách (odkaz na historickou postavu šíitského hrdiny Abbáse, zabitého během bitvy u Karbalá v roce 680 n.l.), že nikdy neopustíme stezku sajjida (v tomto kontextu uctivý titul pro Muqtadu Sadra). Stále dýcháme s jeho jménem na rtech! Náš imám je svědkem, že jsme nikdy nebyli poníženi! Smrt je již námi unavena a naše hlavy nikdy nespadnou! Když nakážeš, vše vysoké na Zemi se zbortí, ó, náš imáme, bojte se (Američané) našeho hněvu!!! Jsme přátelé noci a noc je naším bratrem, milujeme noc a noc miluje nás! Naše oči se nikdy nezavírají! Ó, náš imáme!!!

Závěr Intenzivní boj na poli propagandy je při bližším pohledu v Iráku patrný dodnes, třebaže v současnosti se více pozornosti dostává „horkému“ Afghánistánu - avšak předcházející řádky jsou především důkazem obrovské přizpůsobivosti iráckých povstalců, kteří se s využitím moderních technologií směle pustili do válečnického umění 4. generace, v němž spletitá zákoutí propagandy hrají velice významnou roli a mnohdy též formují celosvětové mínění. Obrovské množství propagandistických videí, písní, básní apod. svědčí o uvědomění si tohoto faktu ze strany iráckých povstalců, ačkoliv zůstává otázkou, nakolik byly různé formy povstalecké mediální propagandy pouze jakousi vlastní sebe-prezentací bez širších ambicí, či naopak zcela vážnými pokusy o ovlivnění světové veřejnosti. Předložená studie se nicméně pokusila ukázat, jak pestrá a nápaditá povstalecká propaganda v Iráku byla a je, jakož i poukázat na obrovskou mentální pružnost povstalců, reagujících vstřícně na moderní technologie, jimiž lze ovlivnit posluchače na celém světě. 15

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Lze předpokládat, že inspirační potenciál irácké povstalecké (mediální) propagandy bude v dalších desítkách letech připomínán v mnoha částech islámského světa, kde budou zuřit vojenské konflikty, a irácká povstalecká propaganda bude jistě velebena, kopírována i napodobována dalšími radikálními islámskými uskupeními.

Použitá literatura a zdroje Azzam, Sheikh Abdullah Ibn Yusuf 1987. Join the Caravan. On-line text http://www.worldofislam.info/ebooks/joincaravan.pdf. Dabrowska, K. a Hann, G. 2008. Iraq. Then & Now. Velká Británie, Chalfont St Peter: Bradt. Furnish, T. R. 2005. Beheading in the Name of Islam. The Midle East Quarterly, Vol. 12, No. 2. On-line text http://www.meforum.org/713/beheading-in-the-name-of-islam. Ford, Ch. M. 2005. Speak No Evil: Targeting a Population’s Neutrality to Defeat an Insurgency. Parameters, p.51-66. On-line text http://www.carlisle.army.mil/USAWC/Parameters/05summer/ford.htm. Garfield, A.. 2007. The U.S. Counter-propaganda Failure in Iraq. The Middle East Quarterly, Vol. 14, No. 4. On-line text http://www.meforum.org/1753/the-us-counterpropaganda-failure-in-iraq. Hafez, M. M. 2007. Martyrdom Mythology in Iraq: How Jihadists Frame Suicide Terrorism in Videos and Biographies. On-line text http://www.international.ucla.edu/cms/files/Martyrdom%20Mythology%20in%20Iraq.pdf. Chami, J. G. 2005. Chronicle of War. 1975-1990. Beirut: Le Mémorial du Liban. Chehab, Z. 2006. Iraq Ablaze. Inside the Insurgency. London: I.B.Tauris. Future Iraq Assembly, oficiální portál irácké organizace, http://www.futureiraq.org/English/Default.aspx?pageid=3. Hashim, A. S. 2006. Insurgency and Counter-Insurgency in Iraq. USA, New York: Cornell 16

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz University Press. Hashim, A. S. 2009. Iraq´s Sunni Insurgency. London: The International Institute for Strategic Studies. In Their Own Words: Reading the Iraqi Insurgency 2006. Middle East Report No. 50. International Crisis Group. On-line text http://www.crisisgroup.org/library/documents/middle_east___north_africa/iraq_iran_gulf/50 _in_their_own_words_reading_the_iraqi_insurgency.pdf. Jenkins, B. M.; Williams, M. a Williams, E. 2005. Kidnappings in Iraq Strategically Effective. RAND Corporation. On-line http://www.rand.org/commentary/2005/04/29/CT.html. Juma: Iraqi Resistance Propaganda Video. On-line http://www.informationclearinghouse.info/article11282.htm. Keppel, G. 2006. Válka v srdci islámu. Praha: Karolinum, Univerzita Karlova v Praze. Kimmage, D. a Ridolfo, K. 2007. Iraqi Insurgent Media: The War of Images and Idea. Central European Journal of International & Security Studies. Vol. 1, Iss. 2, s. 7-89. Kull, S. a kol. aut. 2007. Muslim Public Opinion on US Policy, Attacks on Civilians and al Qaeda. University of Maryland: World Public Opinion Project. On-line text http://www.fcnl.org/pdfs/middle_east/muslim_public_opinion_pipa.pdf. Londoño, E. 2009. A High-Priced Media Campaign That Iraqis Aren't Buying. The Washington Post. On-line text http://www.washingtonpost.com/wpdyn/content/article/2009/06/06/AR2009060602144.html. Magnetofonová páska sunnitského odboje, zakoupená v západním Bagdádu na jaře 2007, osobní archiv autora. Magnetofonová páska šíitského hnutí Mahdi Army, zakoupená ve východním Bagdádu v létě 2007, osobní archiv autora.

17

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Nance, M. W. 2007. The Terrorists of Iraq. Inside the Strategy and Tactics of the Iraq Insurgency. USA. Martinez, D., Brisard, J. 2005. Zarqawi. The New Face of al-Qaeda. Velká Británie, Cambridge: Polity Press. Poole, H. J. 2008. Militant Tricks. Battlefield Ruses of the Islamic Insurgent. USA, Emerald Isle: Posterity Press. Zídek, P., Sieber, K. 2009. Československo a Blízký východ v letech 1948-1949. Praha: ÚMV.

18


Islám a islamismus na Severním Kavkaze. Problémy, kontroverze, trendy.6 Islam and islamism in the Northern Caucasus: Problems, controversies, trends. Autor: Emil Souleimanov, Tomáš Šmíd Email: [email protected], [email protected]

Abstract The article deals with the issue of political Islam and its radical forms in the North Caucasus. It primarily focuses on terminological and conceptual shifts that are often influenced by the lack of analytical objectivity, as well as conscious misuse. Authors claim that the threat of Islamic radicalism in the region has been not infrequently misinterpreted in a purposed way as the destabilization potential of Islamist groups is usually lower than deemed. The study is based on both secondary sources and original research, as well.

Keywords North Caucasus, islam, islamism, conflict, Chechnya, Dagestan, Ingushetia

Začátek 21. století se stal svědkem značného nárůstu teroristických útoků motivovaných islámským radikalismem. Arénou se stal prakticky celý svět a postsovětský prostor nebyl výjimkou. Ačkoliv byla oblast více než 70 let terčem masivní a nekompromisní sekularizace, resp. ateizace vedené totalitní bolševickou sociálně politickou doktrínou, přesto zde náboženské cítění přetrvalo a vzhledem k faktu, že značná část populace vyznávala různé varianty islámu, přetrval v myslích a duších milionů i on. 6 Výzkum na této studii byl podpořen grantem GA ČR s názvem Asymetrické hrozby a národní bezpečnost: vyhodnocení stávajících a perspektivních bezpečnostních hrozeb a rizik pro ČR a EU (GA407/07/1315).

19

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Podhoubí nikdy existovat nepřestalo a není zase tolik překvapivé, že se zde projevily i radikální odnože muslimské víry. Přesto je ovšem vývoj a realita v postsovětských republikách dosti specifická ve srovnání třeba s arabským světem, což se na příkladu severního Kavkazu snaží v jednopřípadové studii představit následující text. Autoři se koncentrují ve své studii ještě na jednu rovinu zkoumaného fenoménu. Na základě svého dosavadního studia konstatují, že hrozba islámského extremismu se stala v jednotlivých státech v mnoha případech rétorickým nástrojem pro realizaci tzv. protiteroristické politiky, která má za cíl stabilizovat a upevnit pozice příslušného mocenského systému. Tato studie je pokusem rozlišit alespoň nejvíce diskutované islámské proudy v rámci obou sledovaných regionů a analyzovat jejich destabilizační potenciál, stejně jako hrozbu pro stávající systémy a režimy. V závěru potom budou předložena možná východiska pro řešení těchto problémů, stejně jako tendence, které lze do budoucna očekávat. Text vychází z paradigmatu kvalitativní metodologie, kdy sleduje především studium primárních a sekundárních pramenů. Nedílnou součástí sběru dat jsou expertní interview, která vedl druhý z autorů s předními (teritoriálně) ruskými odborníky na danou problematiku. Tato interview měla strukturovaný a polostrukturovaný ráz, který zde ovšem není plně využit, poněvadž byla sesbírána pro tematicky širší problematiku. Stejně tak jsou v textu použity poznatky získané z výzkumných cest druhého autora v Čečensku, kde autor interviewoval místní humanitární pracovníky, politiky a i běžnou populaci. Většině z nich slíbil anonymitu, kterou bude ctít. Ostatní jsou řádně uvedeni v seznamu literatury. Text vychází plně z empiricko - analytického přístupu k výzkumu politických věd a příbuzných oborů, nicméně se nevyhýbá hodnotícím stanoviskům. Ta nejsou ovšem výsledkem nějakých preferencí či normativně ontologických stanovisek, ale vyplývají z analytických zjištění získaných studiem pramenů a literatury, agenturních zpráv, expertních i neformálních interview.

20


Historický vývoj islamizace Severního Kavkazu Prvopočátky islámu na Kavkaze se datují již od sklonku 7. a 8. století, kdy arabská vojska obsadila dagestánské město Derbent, jež bývá označováno jako brána Kavkazu a klíč ke Kaspickému moři. Relativně brzké průnik islámu do oblasti ovšem neznamenal jeho dramatické rozšíření. Naopak – islám pronikal do kavkazského vnitrozemí velmi pomalu, což bylo dáno více faktory. Jednalo se o obtížný terén bez solidní infrastruktury, absenci centrální politické autority, která by islám přijala a prosadila mezi populací mocensky. Tato skutečnost rovněž zapříčinila, že severokavkazský islám – na rozdíl od islámu středoasijského – nebyl nikdy formálně institucionalizován, nepočítáme-li sem ovšem nespočet náboženských bratrství a spolků, stejně jako rozličné „muslimské výbory“, vytvořené později Petrohradem a následně Moskvou, které se však u podstatné části věřících nikdy netěšily obzvláštní přízni (Arapov 2001, srov. Roí 2000). Řada severokavkazských etnických skupin byla ještě před příchodem islámu ovlivněna (východním) křesťanstvím, které zde od 5. až 6. století šířili gruzínští a arménští misionáři. Z Chazarského chanátu pronikal do oblasti i judaismus, jehož relikty v dnešní době zůstávají v podobě judaismu u (především urbanizovaných) Thatů. Většina z obyčejných obyvatel oblasti ovšem vyznávala povětšinou různé formy animismu či jiných přírodních náboženství. Expanze islámu se tak protáhla na dlouhých dvanáct století a více zasáhla nížinu a podhůří severního Kavkazu, které byly buď přímo dobyty, nebo se nacházely pod vlivem Osmanské říše či Krymského chanátu, posléze pak kabardinských a dagestánských (kumykských) knížat. K definitivní islamizaci národů severního Kavkazu došlo teprve v průběhu 19. století.7 Velkou úlohu přitom sehrála kázání Ušurmy Mansúra,

7

Převážná většina muslimů severního Kavkazu se hlásí k sunnitskému islámu, buď k šafiítskému (významná část dagestánských národností) nebo hanafíjskému (převážně Čečenci, Ingušové, národy severozápadního Kavkazu, Nogajci, severní Osetinci, Kumykové) mazhabům (právní školy v islámu). Na severním Kavkaze, zejména v jeho východní části (Dagestán, Čečensko, Ingušsko) je navíc rozšířen súfijský islám, představený čtyřmi taríqy (cestami či směry) – nakšbandíja, qadiríja, džazulíja a šizalíja. „Neislámskou“výjimku tvoří pouze tzv. mozdokští Kabardinci a většina (severních) Osetinců, kteří se hlásili k pravoslaví.

21

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz dvou imámů Dagestánu (Kazi Magomata a Gamzat-beka) a zejména legendárního Šámila, třetího imáma Dagestánu (a Čečenska), jemuž se podařilo vytvořit funkční vojensko-teokratický stát, který téměř dvě desetiletí (1834-1859) úspěšně čelil náporu carské armády.8 Za tzv. kavkazských válek, které probíhaly v podstatě od konce 18. Století do 60. let 19. století, se islám stal sjednocující myšlenkou národněosvobozeneckého boje národů Kavkazu proti carské expanzi (Griffin 2003). Přesto v životě severokavkazských národů i nadále uchovaly své významné místo relikty přírodních kultů, respektive zvykové právo (adat). Islám posloužil jako vhodná ideologická spojnice mezi etnicky a klanově nesmírně roztříštěnými společenskými skupinami severního Kavkazu, ovšem nikdy na severním Kavkaze nedosáhl takové vlivu na společnost jako třeba na arabském poloostrově, v severní Africe či na druhé straně v Persii. Adat a klanové vazby si zachovaly svoji primaritu ve společenském uspořádání (Chasijev 2009). V rámci severního Kavkazu se stal hlavním centrem islámu Dagestán, kde jeho věrouka pronikla nejhlouběji do místní každodennosti. V ostatních oblastech, např. v pro severní Kavkaz klíčovém Čečensku, si uchoval především svoji ideologickou roli spojnice mezi klany (tejpy) a věroučně populaci ovlivňoval v menší míře, než bývá prezentováno. Přijetí islámu na severním Kavkaze nikdy nedosáhlo charakteru, jaký má islám v srdci muslimského světa, což je dáno především faktem, že se v oblasti nikdy – i přes několik pokusů – neprosadila šaríá. Ostatně přijetí súfijské varianty islámu lze považovat za logické i vzhledem k předislámským tradicím severokavkazských národů a i jako výraz odlišnosti od centra muslimského světa. Vědomí si tohoto faktu je velmi důležité i pro pochopení soudobých procesů na severním Kavkaze, především pro pochopení vztahu místních muslimů k ortodoxnímu islámu saláfistického ražení. Ve zkratce řečeno – severní Kavkaz vybral taríqah (tarikat) oproti šaríá (šariat), čili směr, který klade větší 8

Na druhou stranu navzdory všem historický klišé je třeba zmínit, že ani imám Šámil nepožíval, především v Čečensku velké podpory a jeho islamizační a centralizační snahy narážely na prudký odpor místních klanů - tejpů. V některých obdobích 40. let 19. století dokonce převážil odboj vůči Šámilovi a jeho naíbům (úředníkům) nad odbojem vůči carské armádě (Chasijev 2009, srov. Istamulov 2009, Ibragimov 2006).

22

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz důraz na individualitu a osobní svobodu.

Islám na severním Kavkaze v rámci ruského, resp. sovětského státu Od druhé poloviny 19. století, kdy bylo území severního Kavkazu Ruskem definitivně ovládnuto, nebyly vztahy petrohradského centra a muslimského kultu nikdy příliš pozitivní. Ruské úřady si totiž uvědomovaly ideologický potenciál islámu jako mocné a v místních podmínkách jediné ideologie, která byla s to sjednotit etnicky, jazykově a klanově roztříštěnou oblast. Ruská administrativa byla značně podezíravá vůči muslimskému duchovenstvu a muslimskému společenství an bloc. Na druhou stranu je zajímavé, že nebyl v období carského Ruska zřízen žádný centralizovaný orgán pro záležitosti severokavkazských muslimů. Obdobě přetrvávala v prostředí tradicionalistické části severokavkazských muslimů podezíravost vůči všemu, co přicházelo z Ruska, a to včetně moderních proudů v islámu. Tím lze objasnit zdrženlivost Severokavkazanů například vůči jadidismu, konceptu, který získal četné příznivce v rozvinutějších muslimských částech říše. Přesto lze říci, že v posledních letech existence euroasijské říše se zde ustálil kompromisní stav vzájemné tolerance. Totéž do jisté míry platilo i o sovětském období. Počáteční koketování s mulláhy, které bylo podmíněno strategickými důvody,9 bylo však poměrně brzy v duchu státního ateismu vystřídáno cíleným honem proti věřícím a církvím. Stalinské období znamenalo pro islám období masových represálií; zavíraly se mešity, madrasy (duchovní školy), praktikování islámu se sebou přinášelo sankce přinejmenším administrativní povahy. Přesto islám na severním Kavkaze přežil a podle mnohých průvodních projevů i v lepší

9

Jednalo se o snahu komunistů zajistit si přízeň severokavkazských věřících v bitvách s oddíly bělogvardějců, které se zde nacházely a proti nimž vedli horalé partyzánskou válku. Připomeneme si tehdy populární slogan, jehož autorem byl možná samotný Josef Stalin, zodpovědný za národnostní politiku: „Za Šariu! Za sovětskou vládu!“Čečenský etnolog Chasijev dokonce vidí v počátečních kontaktech bolševiků s muslimskými představiteli i ideologickou rovinu, když upozorňuje, že islám (ostatně jako i křesťanství, především prvotní) mají k socialistickým myšlenkám mnohem blíže než kupř. k liberálním a právo šaría klade velký důraz na společenskou rovnost (Chasijev 2009).

23

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz spirituální kondici než třeba pravoslavná církev. Důvodem byla především samotná povaha místního, tzv. lidového islámu (narodnyj islam). Lidový islám představuje svébytnou synkretickou smíšeninu pohanských kultů a muslimské věrouky a na severovýchodním Kavkaze je rovněž silně ovlivněn islámským mysticismem - súfismem. Tato symbióza způsobila, že se islám stal neodmyslitelnou součástí (etnické) identity severokavkazských národů. Skutečnost, že se zakazovalo modlit v mešitách a studovat islám, ale přivodila citelnou redukci islámské vzdělanosti a došlo i k významné sekularizaci obyvatelstva, zejména ve městech a nížinatých oblastech. Islám však vykořeněn zdaleka nebyl, jelikož se v podobě lidového islámu stal identitární součástí místních národů.10 Přesunul se do podzemí, kde fungoval na základě nelegálních či pololegálních uskupení - bratrstev (súfijských virdů) a spolků (vesnických džamaatů). Podobný stav fungoval až do druhé poloviny 70. a zejména 80. let, kdy se poměry v bývalém Sovětském svazu začaly uvolňovat.

Islámský revivalismus pozdně-sovětského a raně post-sovětského období Stejně jako v jiných sférách společenského života v bývalém SSSR, přinesla perestrojka a glasnosť více svobody i v oblasti náboženské. Na sklonku 80. a 90. let došlo na severním Kavkaze k náboženské (stejně jako národnostní) renesanci. Jakýsi „deficit víry“, který byl pociťován za sovětské nadvlády, se záhy vystřídal opakem. Období bylo svědkem takřka euforického návratu islámu z rodin a z prostředí pololegálních náboženských spolků do veřejného života. Vzhledem k tomu, že islámská vzdělanost byla historicky silná v Dagestánu, a 10 „Etnický tradicionalismus“, včetně vlivu islámu, velmi posílily Stalinovy deportace (1944), kterým byli na severním Kavkaze vystaveni Čečenci, Ingušové, Karačajevci a Balkarové. U všech zmíněných národů – včetně národů Dagestánu – je úloha islámu v regionu nejsilnější.

24

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz v Čečensku byl islám rovněž vlivný jako mobilizačně identitární prvek v důsledku přetrvávající hrozby ruské invaze, probíhaly takové procesy na severovýchodním Kavkaze mnohem razantněji, než na značně rusifikovaném severozápadním Kavkaze. V oblasti došlo díky (centrem postupně nekontrolovanému) prohlubování politiky glasnosti k situaci, kterou lze bezesporu nazvat islámským znovuzrozením – revivalismem. Bylo postupně přistoupeno k odstranění restrikcí a náboženské cítění začalo být demonstrováno zcela otevřeně. Dále došlo k odstranění bariér bránících styku sovětských muslimů se zbytkem islámského světa a v neposlední řadě se v oblasti začaly objevovat nadace a misionáři ze zahraničí, především ze Saúdské Arábie a dalších arabských zemí, Turecka, ale i Pákistánu či šíitského Íránu, který se ovšem koncentroval především na šíitský Ázerbájdžán11. (Hunter 2004: 39) Především dva posledně jmenované projevy se sebou nesly i projevy panislamismu, jednoho z jevů, který byl ze strategického hlediska již tehdy považován za hrozbu sovětské, potažmo ruské teritoriální integritě, což se dlužno dodat nepotvrdilo. Ve stejném období docházelo také k nárůstu (znovunabytého) etnického sebeuvědomění, které bylo v mnoha ohledech ještě nosnější a výraznější než to náboženské, poněvadž role islámu v tomto ohledu měla na Kavkaze vždy především charakter posílení etnické identity, resp. mobilizačního prvku a nikoli silné konfese a identity samy o sobě. Z toho důvodu ona „spoluidentita“ či sekundární identita fungovala společně – posilovala jedna druhou. Nicméně i přes některé opačné názory panuje zásadní shoda, že především v době rozpadu SSSR byla většina konfliktů mezi skupinami navzájem, či mezi periferními entitami a moskevským centrem vedena především z čistě 11 Íránské misionářské úsilí ovšem nebylo nakonec úspěšné ani tam, poněvadž náboženskému sbližování bránilo etnopolitické tenze, které panují mezi oběma zeměmi díky více než desetimilionové ázerbájdžánské menšině v Íránu, která má (zatím spíše latentní) potenciál v budoucnu ohrozit teritoriální integritu země. Vztahy obou zemí jsou komplikované a symptomatickým projevem je i řada konverzí k Sunnismu, což je mimo jiné i výrazem protestu proti šíi jakožto symbolu perského dědictví. Na sunnitském severním Kavkaze íránské snahy nebyly prakticky vůbec oslyšeny a dlužno dodat, že ani Írán nevykazoval nějaké zásadní snahy dostat oblast pod svůj ideologicko-náboženský, a tudíž i geopolitický vliv.

25

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz nacionálních, tudíž sekulárních motivů a náboženská identita sloužila někde více jinde méně jako pomocný mobilizační prvek. I většina politických uskupení, která tehdy vznikala, měla charakter nacionalistických stran, ačkoliv sama sebe často označovala jako islámské. Nicméně zejména počátkem 90. let byl v regionu zaznamenán lavinovitý růst počtu (pseudo)islámských spolků či organizací, které však často měly s islámem pramálo společného. Nezřídka byly zakládány individui s pochybnou pověstí. Adjektivum „islámský“ v názvu mělo předákům těchto organizací zvyšovat prestiž a „legitimizovat“ je v očích krajanů. Jako houby po dešti vznikaly nejrůznější islámské džamaaty (spolky), dobročinné organizace, rekonstruovaly se staré a otevíraly nové mešity apod. Pouze v Dagestánu s obyvatelstvem čítajícím 2,5 milionu lidí vzrostl počet mešit z 27 (rok 1987) na 1429 (rok 1999); navíc vzniklo 1 700 džamaatů, 178 madras, 15 islámských vysokých škol.12 V Čečensku byla například založena politická strana Strana islámské cesty, kterou vedl od jejího ustavení v roce 1990 Bislan Gantamirov, pozdější starosta Grozného.13 Na druhou stranu vznikaly i islámské organizace, které se např. snažily o nalezení syntézy mezi islámem a demokracií a jejich představitelé otevřeně podporovaly Borsie Jelcina jakožto symbol očekávaného liberalismu, jež by se sebou přinesl více autonomie pro národnostní menšiny. Takovou stranou byla např. Islámská demokratická strana vedená Abdulrašídem Sajdovem. V červnu 1990 vznikla mezi astrachaňskými Avary, což je nejpočetnější dagestánské etnikum, Strana islámského znovuzrození, do jejíhož čela se postavil Achmadkadi Achtajev. Právě do první poloviny 90. let lze datovat průnik vlivů a tendencí v islámu, které by 12 Údaje ředitelství pro náboženské záležitosti Dagestánské republiky z roku 1999, dle Dagestankaja pravda, 10. 02. 2000. 13 Gantamirov byl tehdy 27 letý mladík, který měl pověst, později ostatně ještě silnější, kriminální autority. Na druhou stranu takových informací byla celá řada o mnoha lidech a dnes je často velmi složité rozklíčovat minulost jednotlivých figur. Gantamirov byl posléze dlouho vlivným čečenským politikem, a to jak v protiruských tak proruských administrativách. Nyní žije v Moskvě.

26

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz se daly souhrnně označit jako radikální. Zprvu se dostaly do oblastí západního (velehorského) Dagestánu. Někteří místní mladíci cestovali do středovýchodních zemí za islámským vzděláním, odkud se za několik let vraceli ovlivněni ideologií „čistého islámu“ – saláfismu.14 Region rovněž zaznamenal již zmíněný příliv misionářů a nadací, z nichž mnohé měly jako ideovou výbavu právě saláfismus. Zpočátku však byl vztah místních elit vůči saláfistickým spolkům vesměs shovívavý. Obrození islámu bylo shledáváno jako proces kýženého návratu k etnickým kořenům, a v teologických zvláštnostech se vyznal málokdo, takže ke znepokojení došlo mnohem později, což již ovšem byl příznačně pozdě. Startovním polem pro šíření saláfistické ideologie byl tedy Dagestán, kde absentovala koordinovaná politika s moskevským centrem, která by zpočátku spíše plíživému šíření zamezila. V tomto světle a též díky špatné socioekonomické situaci v oblasti protestní nálady některých dagestánských muslimů zachytil právě radikální saláfismus, který se tak stal významnou sociální silou. Existují sice názory, jež razí hlavně část dagestánských elit, že radikální saláfismus se rozšířil v oblasti severního Kavkazu z Čečenska. Toto tvrzení ve světle dosavadního výzkumu neobstojí, nicméně je fakt, že e druhé polovině 90. let se k nastíněnému vývoji přidal čečenský faktor, což dalo problematice zcela novou kvalitu.

14 Wahhábismus představuje hnutí za očistu islámského učení a vznikl v polovině 18. Století v Saúdské Arábii jako část vlivného purifikačního hnutí vedeného Muhammadem Abd ibn al-Waháábem ibn Sulejmanem at-Tamíním (1703- 1791). Tento náboženský reformátor byl inspirován texty učence jménem Ibn Tajmíjach (1263 – 1328), jež toužil po očištění islámu od všech “nánosů doby” a návratu k jeho prapůvodním kořenům - as-salaf as-salih. Salafíja jest termínem, který se dá přeložit jako návrat k ctihodným předkům a nutno dodat, že saláfista sám o sobě zdaleka nemusí být islámským radiákálem v politickém a bezpečnostním smyslu slova, ale může se jednat o zbožného mírumilovného muslima, který je pouze přívržencem striktně konzervativního pojetí islámu v rámci hanbalovského mazhabu. Wahhábovi nástupci ovšem sami sebe odmítali označovat jako wahhábisty. Jednak z důvodů obav z represí osmanských elit a především ale z důvodů odmítání idolatrie. Označovali se buď jako muwahiddun nebo právě saláfijun. Extrémistická forma saláfismu/wahhábismu (saláfismus je nutno chápat jako širší termín) bývá v posledních letech často nazývána džihadismem, což je taktéž spletitý a kontroverzní termín. Dá se použít jednak na radikální zastánce saláfistického (wahhábistického) učení, kteří jsou hotovi šířit svoji verzi násilnou formou a používat tedy tu z rovin interpretace termínu džihád, která připouští užití násilí (džihád mečem) proti svým rotivníkům (šíitům, bezvěrcům – kuffar, odpadlíkům – murtaddun či pokrytcům a vlažným - munafiqun), ale též v poněkud jiném smyslu jako označení všech bojovníků proti všem neislámském bez hlubší věroučné motivace. V logice radikálních saláfistů je kafir (jednotné číslo od kuffar) každý, kdo nevyznává “čistý islám”. Ten je podle jejich představ prost pohanských elementů (džáhilíja, včetně kavkazských adatů) stejně jako heretických elementů (bidá).

27


Rusko-čečenská válka a územně-ideologická fixace islámského extremismu Nesmírným impulsem pro posílení extrémní (militantní) větve saláfismu, kterou mnozí označují jako džihadismus15, bylo faktické vojenské vítězství Čečenců v tzv. první rusko-čečenské válce (1994-1996). V mnoha ohledech pro usazení se saláfistů v oblasti bylo určující spíše krátké období míru, které poté následovalo (1996-1996). V zemi zruinované válkou, v níž byla nezaměstnanost téměř absolutní, se silný čečenský nacionalismus, jehož mobilizace pomohla zdolat obrovskou ruskou přesilu, takřka přes noc transformoval zpátky do (pro Čečence tradičního světa) klanových rozepří. Začalo znovu platit právo silnějšího, umocněné (post)válečným cynismem. To se členům slabších klanů, které se stávaly objektem útoků ze strany klanů silnějších, nikterak nezamlouvalo. Mladíci ze slabších klanů byli proto náchylnější k přijetí myšlenek saláfismu, propagujícího sociální rovnost, nutnost duchovní očisty sebe a společnosti a zahájení džihádu proti široké škále „nevěřících“. Členství v saláfistických džamaatech, zakládaných arabskými válečnými dobrovolníky či samotnými Čečenci, se jim jevilo jako možnost, jak si v atmosféře anarchie zajistit bezpečí a důstojnost ohrožovanou silnějšími tejpy. Tomu ovšem nutně předcházela významná militarizace džamaatů. Mnozí mládenci takto činili z protestu proti „klanovým válkám“, které Čečence odnepaměti rozdělovaly, striktní klanové hierarchii či korumpovanosti místního (súfijského) duchovenstva. Požadavek saláfistů o nutnosti uctívat pouze jednoho Boha, nikoliv četné súfijské světce či klanové náčelníky, jim navíc umožňoval oprostit se od komplikovaných sítí rodově-klanových loajalit a poskytoval jim tudíž zdání individuální svobody a božského poslání. Co bylo neméně důležité, radikálně saláfistické rétoriky se pro upevnění vlastní mocenské základny záhy chopila část čečenské vojensko-politické elity. Jednalo se hlavně

15 Nicméně je opět nutno podotknout, že tento termín má i jiné konsekvence. Mnozí autoři jej naopak používají k označení motivace mnohých muslimů, která nemá díky nevzdělanosti zainteresovaných žádné teologické pozadí a je hnána pouze nenávistí k nemuslimskému světu.

28

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz o polní velitele, kteří se z těch či oněch – vesměs mocenských - důvodů ocitli v opozici k režimu Aslana Maschadova. Maschadovův režim začali brzy označovat jako „kacířský“, tudíž nelegitimní. Zanedlouho docházelo v Čečensku ke srážkám mezi početnějšími přívrženci tradicionalistického (súfijského) islámu a méně početnými, avšak lépe organizovanými a vyzbrojenými džihadisty, jimž se dostávalo pomoci ze strany radikálně saláfistických fondů ze zahraničí. Saláfisté rovněž dávali všemožně najevo svůj despekt vůči svatyním súfijského islámu, například zijarátům (hrobkám) súfijských světců, což tradicionalisty nesmírně pobuřovalo. Obdobné procesy se začaly ve stejnou dobu odehrávat v sousedním Dagestánu. Tam byl počáteční nezájem vlády o střety mezi súfisty (tarikatisty) a saláfisty vystřídán nelítostným a ne příliš vybíravým honem proti saláfistům, a to ať skutečným či domnělým. V této atmosféře nezanedbatelná část dagestánských saláfistů utekla do Čečenska, kde byla vřele přijata zdejšími souvěrci. Režim prezidenta Aslana Maschadova, původně světský, se pod sílícím nátlakem sice stále silněji obracel k islámu jako společné ideologii, která by mohla klanově rozdělenou čečenskou společnost sjednotit. Tento Maschadovův ústupek radikálnímu pojetí islámu lze zpětně označit za počátek jeho politického konce. Podle mnoha pamětníků této éry včetně přímých Maschadovových spolupracovníků, s nimiž měl jeden z autorů možnost hovořit, se Maschadov obával rozpoutání občanské války v Čečensku, která by nevyhnutelně nastala, kdyby rázně zakročil proti radikálním saláfistům, jelikož ti měli k dispozici podporu vlivných polních velitelů (Šamil Basajev, Salman Radujev a další) a dostatek finančních prostředků k vedení efektivního ozbrojeného odporu. Stejný postoj má k hodnocení Maschadovova počínání i jeho syn Anzor, který v několika rozhovorech uvedl, že „otec nechtěl, aby Čečenci zabíjeli Čečence“. Dalším důvodem Maschadovovy nerozhodnosti vůči saláfistické hrozbě byl bezesporu fakt, že právo šaríá, jehož uplatňování saláfisté požadovali, mělo v rozvráceném meziválečném Čečensku svůj půvab jako možný způsob vybudování efektivních státních struktur. Tradiční adaty jsou pro budování moderní státnosti obtížně použitelné a byly ostatně jednou z příčin meziválečného chaosu, jelikož se v kombinaci s deformací, kterou utrpěly díky válečnému 29

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz běsnění, staly hlavním hybatelem (politického) násilí v zemi. Přesto od roku 1998 začalo docházet k přímým ozbrojeným střetnutím mezi oddíly věrnými Maschadovovi, a saláfistickými džihadisty. A i obvykle zdrženlivý čečenský prezident vyzýval krajany, aby vyháněli „wahhábity“ ze svých vesnic. Při zpětném úhlu pohledu je zřejmé, že se Maschadov rozhodl ke konfrontaci s destabilizujícím prvkem, který zatěžoval i jeho mezinárodní image, pozdě a radikální saláfismus měl v oblasti již příliš hluboké zakotvení na to, aby byl eliminován bez rozsáhlých ozbrojených střetů. Když vše nasvědčovalo tomu, že se země opravdu ocitá na prahu občanské války, rozhodli se v Čečensku usazení džihadisté a s nimi sympatizující polní velitelé pro útok na západní oblasti Dagestánu. Tam byl v několika velehorských vesnicích místními Dagestánci krátce předtím vyhlášen nezávislý islámský stát. Tento útok měl vyprovokovat velké dagestánské a následně severokavkazské povstání, které by oblast osvobodilo od ruské nadvlády. Postup však měl i významný vnitročečenský prvek. Zahájením této „malé vítězné války“, která se zdála být mezi Čečenci populární, se snažili islámští radikálové vyšachovat Maschadova ze hry a převzít v oblasti moc. Srpnový útok z na Dagestán z roku 1999 však poměrně brzy ztroskotal mj. vzhledem k náhlému odporu drtivé většiny Dagestánců, jichž stovky bojovali boj po boku s federálními vojsky proti invazním jednotkám těch, kteří byli chápáni jako „náboženští fanatici“. Místo celokavkazského povstání se zrodila nová, ještě katastrofálnější, válka, která trvá prakticky dodnes, byť konflikt mění své podoby a intenzitu od malé války, přes konflikt nízké intenzity k vzbouřenectví - insurgency.16 Na druhou stranu srpnový útok, jehož hlavní tváří byl Šamil Basajev, dodnes vykazuje řadu nevysvětlených zvláštností. Existují mnohá (i očitá) svědectví, že při ústupu džihadistických vojsk kryly Basajevovy muže ruské helikoptéry a umožňovaly mu tudíž

16 Podrobněji k této otázce viz např. Emil Souleimanov, Chechnya, „Wahhabism“, and the Invasion in Daghestan, in: Middle East Review of International Affairs (MERIA), Vol. 9, No. 4, Art. 4 (December 2005).

30

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz bezpečný odchod ze Dagestánu do jeho základny v Čečensku. Mnozí respondenti autorských interview hovoří přímo o zájmu ruských bezpečnostních složek rozžehnout opětovně konflikt na jižních hranicích Ruska, k čemuž byly využity kontakty v džihadistickém prostředí. Z mnoha rozhovorů i studia dobových zpráv vyvstává důvodné podezření, že Šamil Basajev jednal v zájmu části ruských elit, která si přála nový konflikt. Ten měl posloužit jednak k tomu, k čemu sloužil i konflikt první – odvedení pozornosti ruské populace od vnitropolitických a ekonomických problémů, kterých byla celá řada. V politické rovině se jednalo o stále zřejmější neschopnost Borise Jelcina vykonávat důstojně svůj úřad a čelit transformačním výzvám, neléčené zůstávaly i tradiční ruské problémy s korupcí, silným vlivem kriminálních a polokriminálních struktur na chod státu a země měla též obrovské ekonomické problémy prohloubené navíc ještě dramatickým finančním kolapsem z roku 1998, kdy musel Rusku výrazně pomoci MMF, aby země vůbec tento pád ekonomicky přežila.17 Druhým důvodem, který logicky vychází z prvního, byla snaha představit společnosti nového leadera, který by měl Borise Jelcina nahradit. K budování „projektu Putin“ pak měla posloužit „malá vítězná válka“, což se nakonec podařilo nad očekávání. Jako rozbuška měl posloužit právě vpád radikálů do Dagestánu spolu s teroristickými útoky v Moskvě a dalších několika ruských městech.18 Vladimir Putin se na vlně rozdmýchání všelidové nenávisti k Čečencům stal skutečně nejpopulárnějším politikem a bez ohledu na často očividná fakta, že celý běh událostí je poznamenán spoustou nejasností, se stal presidentem Ruské federace díky tvrdému postoji vůči tzv. čečenské otázce. 17 Ostatně i v této souvislosti došlo v zemi k vlně deziluze, poněvadž nemalá část mezinárodní pomoci byla částí politických a ekonomických (zde není nutno ani obojí oddělovat, protože se jedná o jedny a tytéž osoby) elit Ruska defraudována a vyvezena ze země na zahraniční soukromé účty. 18 Role Šamila Basajeva je dodnes neobjasněna, ale jeho životopis, spektakulární charakter jeho akcí (působení v Abcházii na straně ruských zájmů, akce v Buďonnovsku aj.) a řada svědectví důvěryhodných osob zakládají na podezření, že jeho hlavní rolí bylo zajišťování zájmu ruských silových struktur v oblasti a nikoli boj za čečenskou nezávislost, či čistý islám. Byť ve složitosti světa a světa zpravodajských her zvláště si lze představit i situaci, že Basajev byl vším současně.

31


Současná etapa: radikalizace a regionalizace Invaze do Dagestánu, začátek tzv. druhé rusko-čečenské války, útoky na Washington a New York (11. září 2001) a zejména uskutečnění teroristických útoků v ruském vnitrozemí (které pak vrcholily útoky na divadlo v moskevské čtvrti Dubrovka – 2002 a na školu v severoosetinském Beslanu – 2004), zahájily novou kapitolu v dějinách islámu na severním Kavkaze. Muslimské náboženství, se v povědomí mnoha prostých lidí asociovalo s terorismem a začalo být považováno za (potenciální) hrozbu bezpečnosti Ruska a jeho územní integritě. Tento poznatek měl za následek razantní obrat ve způsobu uvažování a činnosti silových resortů, jimž se ti, jež islám praktikují „příliš aktivně“, stávají automaticky podezřelými. Příležitosti využily i místní severokavkazské režimy, pro něž se stal pojem „wahhábista“ příležitostí pro diskreditaci domácích oponentů, ať již z řad tzv. islámské opozice či nikoliv. Je vysoce pravděpodobné, že některé teroristické útoky (Dubrovka) v ruských městech byly uskutečněny skupinami, které usilovaly o jasný politický cíl, který s islámem nikterak nesouvisel. Jednalo se o stažení ruských vojsk z Čečenska a zahájení mírových rozhovorů se secesionisty, což Kreml rezolutně odmítal. Islámská rétorika, jíž secesionisté svoje činy doprovázeli, měla zpravidla instrumentální (atributivní) ráz. I přes odsouzení hodnost zatahování civilistů do svých politických požadavků je zřejmé, že se jednalo o etnoteritoriální typ terorismu, jehož míra nebezpečnosti je neoddiskutovatelně nižší než u skutečně radikálně islámského terorismu, s nímž vzhledem k charakteru jeho požadavků smysluplný kompromis nalézt nelze. V neposlední řadě je nutno dodat, že u jiných teroristických útoků nebyla „čečenská“ stopa nikdy prokázána (útoky na obytné domy v roce 1999, kde je naopak velmi podezřelá role tajných služeb) nebo se jednalo o útoky s mnohonárodním složením pachatelů (Beslan). Všechny tyto skutečnosti však nezabránily tomu, aby boj proti nenáviděným „wahhábitům“, získal na severním Kavkaze téměř masový charakter a často v duchu 32

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz uplatňování kolektivní viny dopadal na obyčejné praktikující (súfijské!) muslimy. V tomto procesu je řada lokálních specifik, které si zaslouží pozornost. V posledních letech dochází k Čečensku k významné generační výměně. Místo sovětských důstojníků, sekulárně smýšlejících a pamatujících se na léta mírové existence s Rusy v rámci společného státu, které ještě nedávno tvořili jádro čečenské armády, přichází na řadu mladé pokolení málo vzdělaných mužů, vychovaných válkou a v některých případech zaslepených primitivní formou džihadistické (saláfistické) ideologie. Tito mladí válečníci považují Rusy za monolitní etnickou, v extrémních případech rovněž náboženskou, pospolitost, kdy je v rámci boje proti ní (stejně jako proti „kolaborantům“ z vlastních řad) ospravedlněno použití jakýchkoli prostředků. Brutální počínání federálních vojsk a (v posledních dvou letech především) promoskevských čečenských milicí – tzv. kadyrovců, kteří málo (pokud vůbec) rozlišují mezi secesionisty, jejich příbuznými a civilisty, tento poznatek nadále umocňuje. Neustálé „začistky“, únosy lidí s jejich následným „mizením“, týrání a ponižování zadržených ve filtračních zařízeních, to všechno jsou způsoby, kterými jsou posilovány řady protimoskevských a protikadyrovských ozbrojených skupin. Mnozí z ozbrojenců před odchodem „do lesů“ saláfistickou ideologií nevyznávají a přijmou ji za svou až v rámci angažmá v některé z ozbrojených formací. Další ji nepřijmou nikdy a jejich motivace k boji je čistě osobní vycházející z tradic krevní msty. Jejich kooperace s džihadisty je pak ryze účelová. Existují stále ozbrojenci, kteří jsou motivovaní bojem za čečenskou nezávislost, ovšem jejich počet podle všech dostupných zpráv a svědectví stále klesá. V situaci, kdy se jedinec rozhodne k odchodu do hor nebo je k němu přinucen má navíc saláfistická varianta pro mnohé i ekonomický půvab, poněvadž saláfisté disponující penězi ze zahraničních fondů, nabízejí za vstup do některého ze svých džamaatů finanční odměnu, často v podobě stálého příjmu. To je v Čečensku trpícím obrovskou nezaměstnaností a chudobou zajímavé lákadlo. Stejný proces ekonomizace islámského radikalismu je zaznamenáván ostatně i v Dagestánu (Bulatov 2009), Ingušsku, Kabardo – Balkarii (Sokolov 2009) či dokonce Severní Osetii, kde je významné procento populace pravoslavné. A proces nárůstu tendencí k radikálnímu islámu, či přinejmenším 33

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz politickému islámu proniká stále více i na severozápadní Kavkaz do Karačejevsko Čerkezské republiky či Adygeje (Malašenko 2010, srov. Cornell 2005).

Radikalizace v Ingušsku a Dagestánu V Ingušsku se začala situace vyostřovat poté, co byl v úřadu republikového prezidenta vystřídán generál Ruslan Aušev, který efektivně bránil snahám jak čečenských secesionistů, tak ruské generality o vtažení své země do válečného stavu. Ovšem jeho místo roku 2002 zaujal příslušník FSB Murat Zjazikov, jenž se na rozdíl od Auševa vyznačoval neotřesitelnou loajalitou vůči Kremlu a souhlasil s rozmístěním ruských vojsk v této malé republice na západ od Čečenska. Díky tomu to faktu se i zde zanedlouho začaly praktikovat postupy běžné v Čečensku.19 Stejně jako tam začalo docházet k začistkám, jež prováděli nejen ruští, ale i ingušští vojáci, policisté a příslušníci tajných služeb, a to jak vojenských tak civilních. Odpovědí byla nevídaná radikalizace ingušské mládeže a solidarizování s čečenským odbojem, což do té doby nebylo přítomno v nijak zásadní formě. Naopak Ingušové byli spokojeni s faktem, že jsou daleko válečného běsnění, které zažívá sousední republika a v mnoha ohledech byli kritičtí k čečenskému radikalismu či „avanturismu“. Jedním z výsledků Zjazikovovy politiky byl masivní útok bojůvek tzv. Ingušského džamaatu na hlavní ingušské obce (červen 2004), který stál životy kolem 80 policistů, převážně Ingušů a celá země byla uvržena do spirály násilností. Obdobná je situace od konce 90. let v Dagestánu, kde na dnešek probíhá jakási „tichá válka“ mezi příslušníky stále nekompromisnějších džamaatů a silových resortů, jehož intenzita je snad vyšší než v sousedním Čečensku. Z některých autorských interview (Bulatov 2009, Drambjan 2009, Istamulov 2010) vyplývá, že v Dagestánu dochází

19 Viz např. Joint Statement by Amnesty International, Human Rights Watch, the Medical Foundation for the Care of Victims of Torture, and [ruské organizace pro ochranu lidských práv] Memorial z 8.4.2004: http://hrw.org/english/docs/2004/04/07/russia8408.htm

34

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz k ekonomizaci konfliktu. Násilí se zde stává prostředkem obživy některých struktur, přičemž cílem je využívání federálních rozpočtových prostředků uvolňovaných k boji proti nezákonným ozbrojeným formacím. Někteří činovniky si objednávají ozbrojené útoky na policejní síly přímo u radikálních saláfistů nebo u kriminálních skupin. Jednoduše jim zaplatí, ti zastřelí z jedoucího vozu policistu a činovniky mají argument, když požadují po centru více rozpočtových prostředků v tzv. boji proti terorismu. Takové počínání lze označit za normální válečné podnikání, hrazené především z federálního rozpočtu. Donedávna se zdálo, že dění na severovýchodním Kavkaze neovlivní vývoj v etnických republikách jeho západní části - Kabardinsko-Balkarska, KaračajevskoČerkeska, Adygejska, což jsou kulturně-historicky poněkud odlišné a mají značnou příměs ruského obyvatelstva. Od Ingušska, Čečenska a Dagestánu jsou odděleny převážně pravoslavnou Severní Osetií. I zde však byly teroristické útoky vyloženy silovými resorty jako carte blanche pro jakousi profylaktickou „pacifikaci“ džamaatů. Stále častěji docházelo k represáliím vůči praktikujícím muslimům, paušálně označovaných za „wahhábistické“, kteří byli policií a FSB hromadně zatykáni, vystavováni brutálním výslechům a ponižováni. Mnozí byli propuštěni ze zaměstnání pouze díky tomu, že chtěli dodržovat islámské předpisy a není výjimkou ani zavírání mešit.20 V této souvislosti zaznívají silné argumenty, že viníkem je federální vláda, které chybí mu profesionalita a rozdílný přístup k daným aktérům. Moskevské centrum a jeho představitelé v inkriminovaných oblastech mají tendenci všechny severokavkazské muslimy „házet do jednoho pytle“. Mnozí experti či zainteresovaní pozorovatelé (Bulatov 2009, Malašenko 2010, Markedonov 2009, Istamulov 2009, 2010, resp. Džabrailov 2010, Ježijev 2009 a Bajev 2010) zcela logicky podotýkají, že dlouhodobě efektivnější než nekonečná guerillová válka v horách je přijímání takových řešení, která by obyvatele motivovala, aby do hor neodcházeli, případně ozbrojence nepodporovali. To znamená, aby bez rizika mohli realizovat své

20 Viz např. zprávu Memoriálu Conflict Spill-Over Outside the Chechen Republic in 2004-2005 (Ingushetia and Kabardino - Balkariya), online: http://www.memo.ru/hr/hotpoints/caucas1/msg/2006/03/m53212.htm, 02.03.2006.

35

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz náboženské přesvědčení v normálním občanském životě. Aby nedocházelo k náboženské perzekuci, a třeba i na pouhopouhé muslimské svatbě, kdy při jedné takové byli v Dagestánu všichni slavící zatčeni (Malašenko 2010). Federálové spolu se svými spojenci v oblasti také často obyvatelstvo provokují a přisívají tak k jeho radikalizaci. Jedná se o každodenní akty administrativní či policejní šikany, při níž jsou postižení vystavování urážkám, posměchu či arogantnímu chování činitelů, což má v souvislosti se zvykovým právem větší dopady na postoje obyvatelstva, než případy administrativně-policejní šikany v evropských či severoamerických demokraciích, jež jsou navíc mnohem řidší. V souvislosti s územím Čečenska může druhý z autorů poukázat i na svá přímá svědectví, stejně jako na svědectví řady místních i zahraničních pracovníků humanitárních organizací či médií. V rámci expertních interview zaznamenal opakovaná potvrzení tohoto faktu i v souvislosti s děním v Dagestánu (Bulatov 2009, Markedonov 2009), Ingušsku (Istamulov 2009, 2010, Malašenko 2010) či Kabardo Balkarii (Sokolov 2009, Istamulov 2009). V reakci na represálie ze strany státních orgánů začalo docházet k radikalizaci džamaatů, z nichž mnohé nebyly původně vůbec nositeli saláfistické ideje, tedy i na severozápadě Kavkazu. Dalšími příčinami vnitřní povahy je dlouhodobě masa neřešených sociálněekonomických problémů, chudoba, nezaměstnanost, korumpovanost místních elit a „státního“ duchovenstva, nespokojenost s nadvládou Rusů a „rusifikací“, která je nezřídka ztotožňována s celkovým mravním úpadkem ve společnosti atd. Názorným příkladem toho je nedávné (2002) založení tzv. džamaatu Jarmuk, extremistického (nikoliv však saláfistického) uskupení, které se odštěpilo od původního umírněného Kabardinskobalkarského džamaatu, založeného počátkem 90. let a orientovaného převážně na sociální sféru.21 Naopak, Jarmuk usiluje o „ochranu islámu“, boj proti „zaprodanému“ a „bezbožnému“ režimu, přičemž používá i metodi ozbrojeného boje, a to v koordinaci 21 Například pomoc mladým lidem, aby se dostali z těžké životní situace (alkoholismus, narkomanie), dobrodějnost, dialog se starší generací muslimské veřejností, ale i společný odpor vůči racketeeringu v ekonomické sféře, nekalým obchodům atd.

36

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz s čečenským odbojem (Markedonov 2009). Dosud nejznámějším aktem této skupiny byl masivní útok na hlavní město Kabardinska-Balkarska Nalčik (říjen 2005), který stál životy stovek lidí. Případ Jarmuku není zdaleka ojedinělý.

Záměna motivace k ozbrojenému odporu Stejně jako v Čečensku se i v ostatních částech Kavkazu mohou přidávat do skupin individuální mstitelé, aby posílili svoji obranyschopnost a dosáhli kýženého cíle. Jak již bylo výše naznačeno, ne vždy je tedy jejich jednání determinováno ideovými důvody. V této souvislosti představuje členství v džamaatech, usilujících o expanzi, či těsná spolupráce s nimi, žádoucí alternativu typu samotářského „vlka-mstitele“. Vykonávat krevní mstu osamocen je proti nepoměrně silnějšímu nepříteli obtížné. Ve společnosti, kde stále ještě platí zákony krevní msty22, a zásada kolektivní viny je uplatňována jak ze strany státu, tak odbojných nestátních aktérů, je mnohem snadnější bleskové šíření konfliktu. Tento princip však nevylučuje, že světonázor jednotlivých mstitelů bude časem ovlivněn ideologií militantního islámu (džihadismu) a regionální (severokavkazské či horalské) solidarity, jehož vliv je v prostředí bojovníků v různých částech severního Kavkazu stále silnější. V návaznosti na geometrické tempo šíření konfliktu to může představovat velmi nebezpečnou kombinaci, která je po několika letech vážně destabilizovat severní Kavkaz.

Závěr Státy, které čelí komplexu bezpečnostních problémů ve výše uvedených oblastech, z politických důvodů inklinují zasadit svou protiteroristickou rétoriku a priori do kontextu tzv. války proti terorismu. Opomíjejí ovšem jejich specifické lokální kořeny a vývoj. Samotné vedení jednotlivých států se proto stává potenciálním zdrojem radikálního islamismu, neboť tyto síly vyvolává a provokuje. Snaha Moskvy definovat svojí povahou etnotritoriální konflikt v Čečensku jako projev mezinárodního islamistického terorismu, je 22 To se týče téměř celého severovýchodního Kavkazu a horských oblastí severozápadního Kavkazu (Chasijev 2009).

37

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz součástí širší strategie namířené k diskreditaci čečenského odbojového hnutí jak doma, tak v zahraničí s cílem zisku „volné ruky“ k definitivnímu vypořádání se s povstalci. Podobně motivovaná je i snaha severokavkazských či i například středoasijských režimů likvidovat různorodé zbytky politické opozice používáním nálepky „islamista“ či „islámský terorista“. V současné době se v zemích Střední Asie nacházejí tisíce vězňů obviňovaných z účasti v islamistických uskupeních usilujících o svržení vládnoucích sekulárních režimů. Obdobné procesy se v mírnějším měřítku odehrávají rovněž na severním Kavkaze. Středoasijské elity, stejně jako elity v Rusku (lokální a v menší míře i centrální) již dávno a účelově nerozlišují mezi politickým islámem či islámským fundamentalismem na jedné straně, a islámem militantním a terorismem na straně druhé. Tento značně zkreslený přístup však nic nemění na skutečnosti, že v rámci hnutí jak v Čečensku, tak ve Ferganské kotlině již léta reálně existují a sílí skupiny, aktivně se hlásící k militantnímu islámu a stále častěji používající ve svém ozbrojeném boji čistě teroristických prostředků. Hnutí, která tuto strategii podporují, mohou opřít o všeobecnou nespokojenost s režimy, neuspokojenými ekonomickými očekáváními, a tudíž jsou to opět samotné režimy a jejich neschopnost a neochota řešit základní sociální a ekonomické potřeby svých obyvatel, které radikální opozici pod zelenými prapory vyvolávají. Na druhé straně však ani tato hnutí nejsou zárukou stability pro ani jeden ze zkoumaných regionů. V oblastech, kde již došlo k otevřené konfrontaci jednotlivých režimů s islámskými hnutími (Čečensko, Uzbekistán) se politický islám (včetně jeho radikálních forem) do značné míry zdiskreditoval do takové míry, že vládnoucí režimy představují pro většinu populace „menší zlo“. Závěrem lze uvést, že prostor pro politický islám a islámský terorismus není na severním Kavkaze (ani ve Střední Asii) pouze hypotetickou hrozbou a ve střednědobé perspektivě představují oba regiony potenciálně velmi slibný polygon pro nejrůznější extremistická hnutí, která jsou nebo budou schopna místní situaci výrazně destabilizovat.

38

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Je nutno upřít pozornost na tyto hrozby, které mohou vyvolat v jednotlivých oblastech násilné změny. Na druhé straně není zdaleka jisté, že jakákoliv destabilizace musí být vyvolána islámským radikalismem. Může se jednat o nestabilitu vlastního režimu, přičemž příkladem je Kyrgyzstán. Místní režimy se potom příliš soustředí na paušální potlačování všech opozičních hnutí a skupin, které by je mohly ohrožovat, což sebou nese i potlačování jinak umírněných skupin. Tímto se kruh uzavírá, protože právě tato politika skýtá úrodnou půdu právě pro radikálnější skupiny.

Seznam pramenů a literatury Písemné prameny Dagestanskaja pravda, 10. 02. 2000 Joint Statement by Amnesty International, Human Rights Watch, the Medical Foundation for the Care of Victims of Torture. Dostupné z Human Rights Center Memorial: http://www.memo.ru/eng/memhrc/texts/4zayav04.shtml. Conflict Spill-Over Outside the Chechen Republic in 2004-2005 (Ingushetia and Kabardino – Balkariya. Dostupmé z http://www.memo.ru/hr/hotpoints/caucas1/msg/2006/03/m53212.htm. Odborné texty Arapov, D. 2001. Islam v Rossiyskoy imperii. Moskva. Cornell, S. 2000. Small Nations and Great Powers: A Study of Ethnopolitical Conflict in the Caucasus. Richmond: New Curzon Press. Griffin, N. 2003. Caucasus: Mountain Men and Holy Wars. Boston: Thomas Dunne Books. Hunter, S. 2004. Islam in Russia. The Politics of Identity and Security. London: M.E. Sharpe. Pilkington, H., Yemelianova, G. (eds.) 2003. Islam in Post-Soviet Russia. London and New

39

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz York: RoutledgeCutzon. Ro’i, Y. 2000. Islam and the Soviet Union. New York: Columbia University Press. Souleimanov, E. 2005. Chechnya, „Wahhabism“, and the Invasion in Daghestan. In: Middle East Review of International Affairs (MERIA), 9. Autorská interview Bajev, Hasan, čečenský lékař a občanský aktivista, válečný chirurg, únor 2010, Groznyj Bulatov Abdulgamid, ruský (etnicky lakcký) etnolog Oddělení Kavkazu Institutu etnologie a antropologie, Ruské akademie věd, říjen 2009, Moskva Drambjan, Michail, ruský etnolog Oddělení Kavkazu Institutu etnologie a antropologie Ruské akademie věd, prosinec 2009, Moskva Džabrailov, Umar, čečenský expolitik, politolog a publicista, leden 2010, Moskva Istamulov, Abdulla, čečenský politolog a politik, afiliován k Moskevské školy politických studií, expert Rady Evropy, listopad 2009, leden a únor 2010, Groznyj a Moskva Ježijev, Minkail, čečenský humanitární pracovník, ředitel centra lidských práv, listopad 2009 a únor 2010, Groznyj Chasijev, Said Magomed, čečenský etnograf na penzi, dříve pracovník Institutu etnologie a antropologie, Ruské akademie věd, listopad 2009, Groznyj Malašenko, Alexej, ruský islamolog Moskovskogo Centra Karnegi, Carnegie Endowment, únor 2010, Moskva Markedonov, Sergej, ruský politolog a kavkazolog Institutu politických a vojenských analýz, listopad 2009, Moskva Sokolov Denis, ruský sociolog, Moskevská škola politických studií, červenec 2008 a prosinec 2009, Moskva

40


Perspektivy krajně pravicového hip-hopu v Česku The Perspectives of extreme right-wing hip-hop in the Czech republic Autor: Václav Walach Email: [email protected]

Abstract This paper deals with the perspectives of extreme right-wing hip-hop in the Czech republic. For that reason, a first section is devoted to the definition of hip-hop itself. Above all, author suggests to comprehend hip-hop as social construct, because it is composed of four artistic disciplines, which had existed before the emergence of hip-hop as such. Hiphop is also perceived as a subculture that contains, among other things, a certain attitude. It is be-the-best ethos that is determined by questions of authenticity and ideology. A second section dwells on the Czech hip-hop with respect to its history, development, and authenticity. Author argues hip-hop is antiracist and antifascist in accordance with its authenticity. Further, the relationship between the Czech hip-hop and extreme right is analyzed, including recent developments which relate to the extreme right-wing discussion on the adoption of hip-hop in order to abandon a skinhead-like image and acquire new members. Finally, three scenarios of the NS hip-hop development are made up, regarding its impact to national security.

Keywords NS hip-hop, extreme right, hip-hop, graffiti, autonomous nationalism, perspectives

41


1. Úvod „Je jedno jestli hudba je negerská či židovská, podstatné je to, co my s ní uděláme a jestli jí uděláme lepší. Hudba je výborný komunikační prostředek, tak proč toho nevyužít.“ Puma Autonomní nacionalismus představuje nejvýznačnější trend v prostředí středoevropské krajní pravice. Pro tento koncept je příznačná volná organizační forma v podobě autonomních skupin, jejichž hlavními přednostmi jsou vysoká akceschopnost a resistence vůči infiltraci státními orgány. Zároveň se autonomové vyznačují důrazem pokládaným na verbování nových příznivců prostřednictvím opuštění skinheadské image a osvojení si momentálně populárních subkultur mládež. Ať už se jedná o hardcore či taneční scénu, skateboard nebo hip-hop, považují za důležité nevymezovat se vůči těmto atraktivním subkulturám, neboť to výrazně limituje počty příznivců. Jinými slovy, prizmatem autonomního nacionalismu nejsou již členové těchto subkultur chápání jako oponenti, nýbrž jako potenciální sympatizanti. Jejich subkulturní založení už nepřekáží nacionálně socialistickému uvědomění, jež ovšem převážně zůstává v rámci tradiční tematiky krajní pravice (Vejvodová 2008). Tento článek reaguje na aktuální změny krajní pravice v českém kontextu. Jeho cílem je snaha reflektovat v krajní pravici hojně diskutované téma hip-hopu a především stanovit perspektivy českého krajně pravicového hip-hopu v intencích bezpečnosti. Z hlediska struktury této studie bude nejprve vymezen fenomén hip-hopu v jeho historické perspektivě, budou vysvětleny klíčové pojmy, mechanismy inherentní hiphopové subkultuře a identifikovány hlavní současné trendy. Českému hip-hopu je věnována druhá kapitola; zabývá se jeho historií, místními specifiky a vývojovými trendy. V samostatné kapitole je nastíněn vývoj vztahů mezi představiteli hip-hopu a krajní pravice, včetně charakteristiky ultrapravicových názorů volajících jak po akceptování hip-hopu, tak po jeho zavržení. Závěrečnou část článku představuje vytvoření tří scénářů možného vývoje českého krajně pravicového hip-hopu na bázi identifikovaných trendů a využití

42

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz mechanismu extrapolace. Co se týče podkladů, autor je vinou neexistence mnoha relevantních zdrojů nucen se opírat především o vlastní, více než desetileté pozorování insidera hiphopové subkultury, ale také o rozhovory s představiteli této subkultury, uskutečněné při vypracovávání této stati. Autonomní nacionalismus je v českém prostředí stále poměrně nový koncept, jenž je diskutován na krajně pravicových internetových stránkách, blozích a diskusních fórech, jež také slouží jako stěžejní zdroj pro pochopení jejich nazírání na hiphop, včetně graffiti. Navzdory všem limitům z toho vyplývajícím považuje autor jejich úlohu za zásadní, neboť neexistuje příliš mnoho jiných způsobů, jak patřičné informace získat.

2. Hip-hop Vzhledem ke značnému počtu definic je termín hip-hop poměrně málo precizní. Hiphop je pojímán jako životní styl, hnutí, umělecká forma, kultura, subkultura či scéna, přičemž mnohdy odkazuje pouze k jeho konkrétním projevům, jako jsou muzika nebo tanec. Autor se přiklání k názoru, že hip-hop je nejvhodnější pojímat komplexně jako v newyorském Bronxu začátkem 80. let 20. století vzniklé spojení čtyř uměleckých žánrů, jimiž jsou takzvané hlavní čtyři elementy hip-hopu, tj. MCing, DJing, breakdance a graffiti, a zároveň jako zahrnující specifickou módu, slang a určitý postoj (Hebdige 2004: 223). Podle Rose (1994: 21) je to pokus překonat zkušenosti z marginalizace v postindustriální Americe, odepření příležitostí a útlaku v kulturních vodítkách afroamerické a karibské historie, identity a komunity. Totiž, hip-hop vznikal v kontextu pauperizace newyorských městských čtvrtí v důsledku stěhování movitějšího obyvatelstva na předměstí, včetně černošské střední třídy (Wilson 1990), úbytku pracovních míst v rámci deindustrializace USA a snížení podpory sociálnímu státu. Začátkem 70. let působilo v Bronxu množství gangů, často formovaných dle etnického klíče (hispánské v. černošské), jejichž funkcí nebylo pouze páchání trestné činnosti, ale také vytvoření určitého řádu v prostředí bez fungujících základních politicko-sociálních institucí. Za

43

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz uklidnění situace je ostatně zodpovědný gang Ghetto Brothers, jehož mírové aktivity vyvrcholily v příměří mezi bronxskými gangy. Řada bývalých členů gangů se zapojila do hiphopové subkultury. Gangy coby zdroje identity a postavení nahradily skupiny, crews, jež mezi sebou nenásilně soupeřily o uznání v hiphopových elementech (Chang 2005: 41 65). Součástí onoho postoje je proto nekončící kompetice, potvrzování sociálního statusu jednotlivce či skupiny prostřednictvím nenásilného poměřování (Rose 1994: 34 – 61). Se vznikem hip-hopu je spojeno jméno DJe Kool Herca, jamajského rodáka, jenž se proslavil tanečními zábavami v duchu tradice jamajských soundsystémů v Západním Bronxu a především svou unikátní technikou Merry-Go-Round. Dříve se ovšem realizoval v graffiti, což je nejstarší element hip-hopu a zároveň s ním nejvolněji spjatý. Graffiti, ve formě jmen (tagů), symbolů či obrázků psaných sprejem nebo fixem na veřejných místech, se objevilo v New York City již na sklonku 60. let a tamní gangy s ním vyznačovaly svou teritoriální působnost. Rozmach graffiti souvisel s uveřejněním reportáže v New York Times o mladíkovi řeckého původu, jehož křestní jméno a číslo ulice, v níž žil ve Washington Heights, posloužilo pro vznik přezdívky TAKI 183. Díky svému povolání poslíčka navštěvoval různé čtvrti a ve všech zanechával své podpisy, což představovalo inspiraci pro jeho sousedy. V polovině 70. let již nebylo graffiti pouhou otázkou taggování, ale vyvinula se komplexní podoba graffiti, individuální styly, různé formy, techniky a objevení nových míst pro graffiti, zejména metra, za účelem zvýšení viditelnosti děl a tím pádem také identity a statusu jejich autorů – writerů a crews (Rose 1994: 41 – 43). Účastníci Kool Hercových zábav ztělesňovali post-gangovou generaci, jež tou dobou dospívala a jež se chtěla především bavit, tancovat na funkové nahrávky Jamese Browna a jiných. Mezi ně patřili také místní writeři, kteří pomáhali s výzdobou klubů i oblečení vystupujících. Kool Herc se stal jedním z nejoblíbenějších DJů poté, kdy začal mixovat krátké, mezi tanečníky nejoblíbenější pasáže jedné skladby tak, aby vytvořily nekonečnou smyčku, takže tanečníci již nemuseli čekat na své nejoblíbenější pasáže a mohli si jich užívat déle než obvyklých několik vteřin. Takovým pasážím se říkalo breaks, od čehož také Herc odvodil název tanečníků, tj. break boys, respektive b-boys. Hercova 44

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz popularita se rozšířila po celém Bronxu a jeho styl začali napodobovat a zdokonalovat další DJs jako Afrika Bambaata či Grandmaster Flash. Specifickému tanci breakdance předcházel taneční styl Good Foot dle skladby Jamese Browna, právě jehož taneční pohyby inspirovaly generaci b-boyů (kdežto vliv často zmiňované capoeiry je odmítán). Holman (2004: 36 - 38) tvrdí, že souběžně s vývojem v DJingu docházelo k inovacím i v oblasti breakdanceu. Hercovo míchání breaků dovolilo tanečníkům více o svých pohybech přemýšlet a experimentovat. Kolem Herca se postupem času vytvořila doprovodná skupina Herculoids, jež zahrnovala také bboye používající prvky pantomimy, imitování a herectví, čímž ztělesňovali první z mnoha breakdancových stylů – comedy. Již bylo řečeno, pro hip-hop je stěžejní poměřování sil mezi jednotlivými skupinami, pro který se vžil název battle. Battle nutil zdokonalovat kreace tanečníků. Zatímco dříve byl breakdance spíše spontánnější záležitostí, v druhé polovině 70. let se způsob tancování ustálil, byl více akrobatičtější agresivnější, přičemž zásadní vliv na podobu breakdance měla i obliba kung-fu filmů. V tomto období se zdálo, že popularita jednotlivých elementů se rapidně snižuje. Večírky a breakdance byly považovány za dětskou zábavu, graffiti čelilo neúměrným represivním postupům radnice. Ač se v každém odvětví objevil někdo, kdo tento směr vývoje zvrátil a přispěl tak k utužení elementů skrze zarámování do jedné (sub)kultury hiphopu, klíčovou roli zde sehrál poslední z elementů hip-hopu – rap. Prvním rapperem byl Coke La Rock, najatý Kool Hercem, aby rytmickým mluveným slovem pomáhal soustředit pozornost publika a přispíval tak ke zlepšení atmosféry. To se stalo trendem mezi DJs, včetně Grandmastera Flashe, jehož skupina Furious Five byla považována za nejlepší. Postupem času se rapový styl zdokonalil natolik, že zastínil samotné DJs, do té doby nejdůležitější postavy hip-hopu. Pro odlišení přijali označení MC, neboli Master of Ceremony (George 2004: 52, Chang 2005: 127 – 140). Růst popularity MCs byl podmíněn snadnější komodifikací hudebních nahrávek. Prvním úspěšným singlem se stal „Rapper’s Delight“ od Sugharhill Gang v roce 1979.

45

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Platinové prodejnosti, tzn. více než milionu prodaných nosičů, dosáhla kapela Run DMC v roce 1985. Po jedenácti letech se z hip-hopu stal miliardový průmysl a v roce 1998 se hiphopová muzika stala nejprodávanějším hudebním žánrem (Ogbar 2007: 4 – 5). Jako všechny hiphopové elementy i rap má pochopitelně svou estetiku. Například Edwards (2009) analyzuje rap prostřednictvím kategorií obsah, flow a přednes. V českém prostředí sice poslední dvě obvykle splývají, je to však právě flow – rýmy, rytmus a sladění s hudebním podkladem -, které rozhoduje, zda je rapper po stránce formy uznáván nebo nikoli. Po obsahové stránce existuje množství stylů, z nichž je v současnosti nejviditelnější gangsta rap, jenž bývá kritizován pro svůj machismus, materialismus, mysoginii, vulgaritu a zobrazování násilí (srov. Rose 2008). Součástí hiphopového postoje je autenticita, jež úzce souvisí s výše nastíněným étosem být nejlepší. Totiž, předpokladem být nejlepší je být autentický, skutečný (real). Autenticita je přitom sociálně konstruovaná. Přestože její definice není ustálená, v současném americkém rapu to znamená být černoch, pocházet z dělnické třídy a žít v ghettu s odpovídající reputací, kriminální minulost včetně pobytu ve vězení. Takto vymezená autenticita, odpovídající termínu real nigga, funguje de facto jako weberovský ideální typ, kdy některé z atributů mohou absentovat. Ogbarova (2007: 37 – 71) komplexní analýza ukazuje, že real nigga může být Hispánec a že i mezi bělošskými rappery je označení používáno, přestože je inherentně etnicky determinováno. Z toho důvodu se ostatně mezi bělošskými rappery objevila kategorie white trash, která de facto odpovídá charakteristice real nigga, ovšem bez černošské etnicity. Jak totiž Ogbar prokazuje, navzdory jistým snahám nelze z termínu nigga odstranit pejorativní konotace (srov. Kelley 2004). Jako poslední kategorii hiphopového postoje bychom mohli označit ty charakteristiky příznačné pro hiphopovou subkulturu, které však zcela nepasují do výše uvedených kategorií, přestože se s nimi často překrývají. Mohli bychom mezi ně zařadit například zmiňovanou snahu o odmítnutí marginalizace a kritiku života na okraji společnosti, kritiku establishmentu a politických elit, určitou představu o vhodném využití 46

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz volného času – o zábavě – a v neposlední řadě taktéž antirasismus a antifašismus, protože, jak už bylo řečeno, hip-hop vznikl na multietnickém základě. Tento výčet však nelze v žádném případě považovat za komplexní charakteristiku hiphopové ideologie. Jedná se pouze o určitý nástin, který vyhovuje vymezení předkládaného článku. Cílem této kapitoly bylo na základě historického vývoje hip-hopu jako takového zdůraznit určité jeho vlastnosti podstatné pro tuto studii. Kruciální je Hebdigovo vymezení hip-hopu coby sociálního konstruktu, který jej nechápe pouze jako prostý souhrn uměleckých disciplín, módy a slangu, ale zároveň v něm akcentuje jistý postoj, který specifikuje mechanismy fungující v rámci hiphopové subkultury. Tyto mechanismy jsou de facto tím, co konstituuje hiphopovou subkulturu a odlišuje ji od ostatní společnosti. To mimo jiné znamená, že existuje rozdíl mezi provozováním jednotlivých hiphopových elementů, nošením hiphopového oblečení a používáním hiphopového slangu v rámci hiphopové subkultury a mimo ni. Jinými slovy, člověk může rapovat, aniž by byl hiphoper, může tancovat breakdance, aniž by byl hiphoper, malovat graffiti, aniž by byl hiphoper, dělat DJe, aniž by jednoduše patřil k hiphopové subkultuře. Pro účely této studie autor navrhuje stanovit dvojí pojetí hip-hopu – instrumentální a subkulturní. První zahrnuje jednotlivé elementy, módu a slang, kdežto druhé vše jmenované plus hiphopový postoj. Pomocí tohoto rozvržení pak lze odpovědět na otázku, zdali by například explicitně rasistický hip-hop byl ještě hip-hopem. Totiž, v subkulturním smyslu patrně nikoliv, ovšem v instrumentálním pojetí o hip-hopu s rasistickými rappery skutečně hovořit lze. Zjednodušeně bychom mohli konstatovat, že tudíž existuje potenciál pro osvojení hiphopové formy, kdežto změnu subkulturního obsahu lze vnímat jako jen velmi obtížnou. Pakliže by krajní pravice chtěla adoptovat hip-hop, domníváme se, že v případě instrumentálního pojetí jí v tom nemůže nic zabránit. Pokud by však chtěla infiltrovat hiphopovou subkulturu, existují zde určité inherentní obranné mechanismy, které by tuto snahu činily problematickou, ne-li nemožnou. Na druhou stranu netvrdíme, že je hip-hop

47

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz statickou záležitostí. Naopak prostřednictvím znázornění jeho vývoje rovněž ukazujeme, že zcela zásadní změny se již v minulosti uskutečnily. Jednalo se však o změny v intencích hiphopového postoje, s čímž zakotvení ultrapravicové tematiky v hip-hopu rozhodně nekoresponduje.

3. Hip-hop v Česku Popularita hip-hopu se brzy projevila v zemích mimo USA a v současnosti lze tvrdit, že se jedná o takřka globální fenomén. S přihlédnutím k výzkumu některých mimoamerických hiphopových scén by bylo ovšem správnější použití termínu glokální, neboť hip-hop je ze své povahy otevřený jiným kulturním vlivům (srov. Androutsopoulos – Scholz 2002, Bennett 2004). Jednak je to způsobeno přirozeným důrazem na autenticitu a obsah textů, jednak pro hip-hop stěžejním způsobem tvorby hudebních podkladů, využívajícím samplování. Každá hiphopová subkultura je tedy originální, do jisté míry používá své vlastní kategorie a řídí se svými mechanismy, třebaže do jisté míry reflektuje svou předlohu, tj. americký hip-hop. Nicméně, stejně jako byly dříve hiphopové elementy chápány jednotlivě, i dnes jsou mnohdy praktikovány bez ohledu na širší subkulturní kontext. V historii českého hip-hopu nalézáme oba případy. Obecně lze říci, že se hip-hop dostal do Česka prostřednictvím německých médií. Za počátek českého hip-hopu je dnes považováno demo Jižák pražské kapely Manželé z roku 1984. Frontman Lesík Hajdovský jeho vznik vysvětluje tak, že na rádiu Bayern 3 slyšel skladbu „New York, New York“ od Grandmaster Flash & Furious Five a zaujala ho její originální podoba. Následně složil píseň „Jižák“ podle místa svého bydliště Jižního Města a natočil stejnojmenné demo, jež oficiálně vyšlo v roce 1991 u společnosti Bonton. Tím jejich rapová kariéra skončila, ačkoli v souladu s rostoucí popularitou českého hiphopu byli jako legendy zváni na různé akce. Druhou kapelou aktivní před rokem 1989 byli Piráti z Hradce Králové. Ti vznikli nejprve jako Hip Hop Satelit v roce 1988 po návratu Hamase z Londýna, odkud si s sebou přivezl kompilaci Hip Hop & Rapping in the House, a než se po třech letech rozpadli, zaznamenali poměrně úspěch, avšak českou hiphopovou 48

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz scénu ovlivnili spíše nepřímo (Bigbít 2009, Tig 2002). Zatímco obě skupiny jsou z hlediska historie českého rapu často zmiňovány, kapely působící po roce 1989 jako JAR či Rapmasters jsou přehlíženy, respektive kritizovány jako neautentické. Taktéž breakdance začínal být v osmdesátých letech díky filmům jako Wildstyle či Beat Street populární na obou stranách železné opony. V Praze založili absolventi konzervatoře pod vedením Richarda Hese skupinu UNO jako mužské uskupení věnující se tancování breakdance. UNO pak spolu s Jiřím Kornem představili breakdance divákům Československé televize. Za otce českého breakdance je však považován Petr Ježek, jenž breakoval pro prezidenty Gustava Husáka i Václava Havla a učil tancovat mladší bboye (ČTK 2009, Rozehnalová 2006). Potud jsme hovořili o instrumentálním pojetí hip-hopu. Pro naše účely je však stěžejní oblast subkulturní. Fenomén českého hip-hopu doposud nebyl dostatečně zkoumán akademickou sférou. Z mnoha důvodů nemůžeme v rámci tohoto článku suplovat výzkum kategorie postoje české hiphopové subkultury. Proto se omezíme pouze na nástin vývoje této subkultury s přihlédnutím k aspektům důležitým pro stanovený cíl této práce. Zabývat se tak budeme především otázkami hiphopového postoje, přičemž skutečnosti možné přiřadit k tomuto postoji budeme nazývat jednoduše jako autentické. Tradice české hiphopové subkultury vychází z graffiti. Za průkopníka graffiti v Česku je považován Maniac, podepisující se v Ostravě již v roce 1987. S graffiti se blíže seznámil v undergroundovém časopisu Vokno a v roce 1990 zakládá společně s několika Ostravany Zero Dimension Gang (ZDG) s cílem „všechno vybarvit“ (Overstreet 2006: 8). Mezi tím se v porevoluční Praze objevují první informace o v zahraničí rozvíjejícím se hip-hopu. Vzniká první pražská crew Color Sifon Bombs (CSB), která jej pro nedostatek zdrojů interpretovala po svém: „Rap a graffiti se pro nás staly symbolem nový generace, společenský změny, znamenalo to konec starých, šedivých časů“ (ibid.: 11). Vedle CSB působily zakrátko v Praze další crews Bungle Clan (BC), tvořená studenty umělecké školy Lelou, Sifonem a Dandou, a Crew of Shock Art (CSA), jejíž členové pocházeli z anarcho-

49

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz punkové scény a graffiti jakožto prostředkem revolty se zabývali po návštěvách berlínských squatů. S příchodem writera Poise vznikla crew TCP, spřízněná s CSB, jíž v roce 1993 nahradila. Ze všech tří přístupů ke graffiti se nakonec jako nejvlivnější a nejtrvalejší ukázalo pojetí TCP, korespondující s výše uvedeným hiphopovým étosem, jenž nejlépe vyjádřil Pois: „Je to jenom to ‚Já jsem já‘ a zábava kolem toho. Je to vlastně kultura kolem ničeho. Flákáš se po ulici a hledáš zábavu. To je rap a to je graffiti. Nic hlubšího v tom není“ (ibid.: 26). Veškeré další soupeření mezi crews se pak odehrávalo v estetickém smyslu, bez ohledu na určitý světonázor. Z pražské graffiti scény vycházely i první kapely se svými nahrávkami v letech 1992 – 1993 jako WWW, kterou tvořili členové BC, a pak Peneři Strýčka Homeboye (PSH) ztělesňovaní rapperem Orionem, k němuž se v roce 1998 přidala jedna z předních postav českého graffiti - Vladimir 518. Ten o vztahu graffiti a hip-hopu řekl: „Writeři byli vždycky hrozně různorodý v tom, jak se oblíkali, co poslouchali ... Nakonec však ze všech stylů, ať již byly metalové, punkové či mainstreamové, zapustil nejhlubší kořeny právě hip-hop“ (ibid.: 156). Důležitým uskupením byla také kapela Coltcha, jíž tvořil příležitostný writer a rapper Mokráš a členka WWW Lela. Z graffiti vzešla také kapela Chaozz, jejíž debut A nastal chaos z roku 1996 je dodnes nejprodávanějším českým hiphopovým albem. Zatímco se v druhé polovině 90. let graffiti a rap přibližovaly, samotná hiphopová scéna se začala rozcházet. Komerční úspěch Chaozzu vyústil ve spor o autenticitu mezi nimi a okruhem zastánců a výše uvedenými kapelami ve smyslu napodobování amerických vzorů versus prosazování vlastní cesty, jehož důsledky se na české scéně projevují dodnes (ibid.: 157 – 158, Ravenak 2009). Začátkem nového tisíciletí však byla hiphopová scéna nejjednotnější ve své historii, což se týkalo i rovnoměrného mapování jednotlivých elementů v subkulturních periodicích. V roce 2001 vyšlo první číslo časopisu Bbarák, který společně s festivalem Hip Hop Kemp symbolizoval jednolitý stav scény. Téhož roku vyšlo také první album PSH Repertoár, následováno prvotinou My3 kapely Indy & Wich, bývalých writerů ZCIFI, jež obě měly zcela zásadní vliv jak na růst popularity domácí hiphopové muziky, tak na podobu dalších 50

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz nahrávek. Vlivnou kapelou byla také z graffiti vzešlá Naše věc z Brna. Vedle graffiti představovala nosná témata například postavení a vize hip-hopu v Česku, tradiční motivy reprezentace sebe sama, své crew či obecně města (sídliště), dobrá zábava včetně kouření marihuany, vymezování se vůči americkému mainstreamovému hip-hopu, skinheads a rasismu. Člen PSH Mike Trafik vidí tuto dobu následovně: „Z mého hlediska je Repertoár trochu hippie deska a celá ta doba místo rapem smrděla hippisáctvím“ (Dvořáček 2008). Radikální změnu hiphopové scény pak představovalo album skupiny Supercrooo Toxic Funk. „Do té doby totiž český rap minimálně navenek vždy tvrdil, že o formu vlastně nejde vůbec ..., ale vždy jde pouze o sdělení v textu, o to sociálně-politické, o práva, o to, že nemáme rádi policajty, jsme ze sídliště ... Do toho přijde Phat, který je megasprostý, který dává megadůraz na svůj hlas a svou flow. Pak slyšíš všechny rappery, jak začali rapovat úplně jinak. Přesto přese všechno byl Phat ještě zkousnutelný, nicméně rok, rok a půl nato přišli Supercrooo, a to už nezkousl vůbec nikdo,“ popsal situaci Affro (Ravenak 2009). Následovalo období, kde dřívější společenská témata převážně nahradila tematika nočního života, klubů, alkoholu, drog, materialismu a promiskuity. V současnosti prodělává český hip-hop krizi spojenou s odeznívajícím boomem, odlivem posluchačů, návštěvníků koncertů a údajně poklesem v prodejnosti hudebních nosičů. Zároveň se však do muziky vracejí témata příznačná spíše pro éru před rokem 2004 jako důraz na kamarádství, rodinné vztahy, lásku, zábavu, politiku, rasismus, včetně kritiky stávajících poměrů v hiphopu, nostalgie po „starých časech“ a nově především intimní výpovědi rapperů o tragických životních zkušenostech, která lze do jisté míry chápat jako pro český hip-hop autentická či autentičtější oproti předešlému období. Soustavný růst počtu českých hiphoperů se promítl i do šíře náhledů na to, co by měl hip-hop představovat a jakým způsobem. Tento trend byl posílen po desce Toxic Funk, symbolizující další periodu ve vývoji českého hip-hopu s novým pojetí formy i tematickým obsahem, přičemž svou roli sehrály i změny na straně opinion makerů českého hip-hopu, tj. především magazínů Bbarák a Boombap, které se zřekly subkulturního charakteru své 51

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz existence ve prospěch tradiční práce hudebních periodik, informující o všem aktuálním na scéně bez inherentního tříbení na základě kvality. Výsledkem těchto změn byla spolu s generační obměnou jak segmentace hiphopové hudební scény, tak rozvolňování vazeb mezi jednotlivými elementy, což se týká zvláště breakdance, respektive hip hop dance či street dance, a graffiti, které dnes de facto tvoří svébytné subkultury (ibid., 2008).

4. Hip-hop a krajní pravice v Česku Jak už bylo řečeno, problematika rasismu a krajní pravice byla v českém hip-hopu pojímána jako stěžejní a navzdory jisté pauze po roce 2004 se zdá, že je stále aktuální. Odmítání rasismu a vymezování se vůči ultrapravicovým exponentům, včetně takto orientovaných skinheadů, bylo součástí světonázoru českých hiphoperů a patřilo a zřejmě nadále patří do tradičního repertoáru muzikantů. Nejznámějším příkladem je skladba „Hlasuju proti“ s refrénem: „Hlasuju proti násilí na slunným dnu, hlasuju proti, proti růžovejm snům, hlasuju proti zasranejm náckům, hlasuju pro mír a lásku“ z alba Repertoár od PSH (2001), kteří se dané problematiky dotknuli již ve skladbě „Penerský desert“ na kompilaci East Side Unia 2 (2000): „[Z]a svobodu všech ras a národů a přesvědčení, jenom nácky, ty prasata nebudem cenit. Až jednou přijde čas, oni natvrdo zjistěj, že na něco zapomněli.. Ori, seš si jistej? Jsem. Nepochybuju, ten čas přijde. Na každýho zasranýho nácka dojde“. Dále je to „Černá minuta V+W“, zremixovaná protifašistická říkanka Voskovce a Wericha, zařazená na debutu Jižních pionýrů (2003) Three Stars, anebo skladba z kompilace Divokej západ „Mlať skinheada do hlavy“, jež vedle militantního refrénu obsahuje popis častého napadání hiphoperů ultrapravicovými skinheady. Zesměšnění skinheadů ostatně nalézáme již na demu kapely WWW (1992). „Nácek“ skupiny Bow Wave (2007) prezentuje dialog kamarádů z dětství, z nichž oba jsou většinovou společností vnímáni negativně pro kouření marihuany, respektive krajně pravicové smýšlení, ale jejich postoje jsou přesto neslučitelné. Rasismus kritizuje skladba „R.O.Z.D.I.L.“ z prvního alba Chaozzu (1996) a o vlastních zkušenostech s rasismem v české společnosti vypovídá Gypsy ze Syndrom 52

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Snopp (1997) ve skladbě „Fak se nediv“ a dále v průběhu své tvorby. Na latentní rasismus a pokrytectví ve společnosti upozorňovala začátkem tisíciletí skladba „Prapodivná doba“ od Špatného wliwu, konstatující: „Nejsme rasisti, nemáme jen rádi Cigány“ (Pufaz 2010). A nejnověji také Tafrob (2009) skladbou „Největší Čech“: „Mám rád svou zemi, proto uctívám Landu. Chci mír a svobodu, volím Dělnickou stranu. Nejsem rasista, jen nesnáším Cigány. Nechci se prozradit, proto říkám ‚Rómy‘.“ Svůj postoj demonstrovaly mnohé kapely jak participací na antirasistických kompilacích, tak na antirasistických a antifašistických koncertech v Česku i zahraničí. V roce 2002 se například kapely Jižní pionýři, Naše věc, Kontrafakt a Paktofonika, DJs Richard, Wich, Orion a mnoho writerů a bboyů zúčastnili festivalu Music Beats Local Nazi, který v rámci kampaně Be Kind To Your Local Nazi uskutečnila organizace Člověk v tísni za podpory Vlády ČR (Gabrielová 2002). Jižní pionýři hráli několikrát na akcích Antifašistické akce, některé hiphopové akce zase podporují AFA či GNWP prostřednictvím reklamních bannerů. V poslední době vyjádřili podporu antifašismu Vladimir 518, Hugo Toxxx, Lara 303, Joe D a další účastí na koncertu pořádaného na podporu AFA a festivalu May Day 28. února v Uherském Hradišti. Festival proti rasismu konaný 1. května na pražské Štvanici podpořili PSH, LA4, Hugo Toxxx a Lara 303 (161 crew 2009a, 2009b). Z hiphopových serverů se nejvíce problematice rasismu, krajní pravice a antifašismu věnuje Boombap.cz (2009), včetně odmítnutí jakékoli, byť symbolické podpory pro aktivity příznivců krajní pravice ze strany většinové společnosti (IZM 2009b). V roce 2009 byl také vyjádřen nesouhlas s Dělnickou stranou na akci United Colours Graffiti Jam v Havířově (Khomator 2009). Z hiphoperů měli někteří zkušenosti s dřívější participací na krajně pravicové scéně, nicméně známy jsou i opačné případy. Nejvýznačnějším byla účast DJe Beaxe, jenž dříve natočil skladbu „A Man Is a Man“ s černochem Henrym D a Romem Gypsym, na Svatováclavské manifestaci Autonomních nacionalistů v Kladně v roce 2007, kde vystoupil jako zástupce tiskového mluvčího AN. Podle fotografií se zúčastnil také demonstrace Národního odporu 1. května 2007 v Brně (AN SČ 2007, Texx 2007). Představitelé 53

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz hiphopové subkultury Henry D, Gipsy, Smog, Indy, DJ Rockstar a další buď vyjádřili politování nad Beaxovými názory, nebo jej přímo zavrhli. Affro (2007: 18) komentoval situaci takto: „[D]osud jsem žil v přesvědčení, že hiphopová scéna, tedy stádo poslouchající ‚černou muziku‘ a rasismus nejdou dohromady. Beax mě z omylu, ve kterém jsem žil, velmi rázně vyvedl.“ Beax (2007) obvinění označil za hon na čarodějnice levicových extremistů, přihlásil se k „černé muzice“ a prohlásil, že se mu za jeho názory dostalo širokého uznání, včetně „lidí oblečených v hiphopové módě“. Tímto prozatím celá kauza skončila. Ze sympatizování s krajní pravicí byli obviňováni také rapper Marpo a rapující pornoherec Robert Rosenberg kvůli nošení oblečení značky Thor Steinar, avšak to se ukázalo jako neprokázané (Abdul 52 2006, Affro 2008). Totéž lze tvrdit o skladbě „Konečný řešení“ horrorcorových rapperů Řezníka, Hrobky a Pitvy, jež v intencích svého žánru vyznačujícího se ironií, nadsázkou a černým humorem upozorňuje na problematiku bezdomovectví, imigrantů, prostituce, drog, Romů a krajní pravice (IZM 2009a, Řezník 2008). Boskovického S-Core (2010, 2009) s texty apelujícími na národní hrdost, vzdělání, drogovou abstinenci a morální život, rovněž patrně nelze považovat za krajně pravicového rappera; jednak se vůči tomuto označení několikrát explicitně vymezil, jednak se nepodařilo prokázat opak. Prvky rasismu obsahuje Orionova a Jamese Coleova (2009) skladba „Lůzr“, kde James rapuje: „Jsem línější než Cikán.“ Vztah českého hip-hopu a krajní pravice byl do vzniku autonomního nacionalismu výlučně konfrontační. Pro krajní pravici ztělesňoval hip-hop pro svůj původ „degenerační styl“, spojený výhradně s prostředím drog, materialismu, promiskuity a mysoginie, vulgarity, amorálnosti, gangů a násilí, porušování zákonů a oponující vzdělání. Především pak byl charakterizován jako neslučitelný s bělošskou kulturou, respektive rasistický a přímo ohrožující bělošskou či národní identitu. Graffiti bylo chápáno buď jako součást hiphopu, tedy odpovídající všem výše uvedeným charakteristikám, anebo pouze jako netolerovatelný vandalismus, přestože různé primitivní projevy ve smyslu hákových křížů či politických nápisů součástí ultrapravicové scény byly (Gernnyho 2009, Heindrich 2008, 54

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Hooligans.cz 2010, Malicka... 2009, Pištorová 2006). Tento postoj je mezi příznivci krajní pravice nadále rozšířený, a to patrně včetně některých autonomních nacionalistů. Přesto je hip-hop ve smyslu hudby a graffiti od roku 2008 hojně diskutován na krajně pravicových stránkách a blozích. Obecně lze s přihlédnutím k dostupným zdrojům říci, že většina autorů podporuje osvojení hip-hopu krajní pravicí a vytvoření takzvaného NS hip-hopu, kdežto v příslušných diskusích zaznívají spíše oponující názory, a to jak z výše zmíněných důvodů, tak zcela nových, reflektujících možné konsekvence NS hip-hopu v krajní pravici. Především je akcentována skutečnost, že hip-hop je jen módní záležitostí. Z toho důvodu lze předpokládat, že jeho prostřednictvím získaní jedinci by mohli nacionálně socialistickým myšlenkám odrůst, případně by značné množství neznalých nově získaných jedinců mohlo představovat hrozbu krajně pravicové scéně, a to i existenčního charakteru (H8edgereich 2008, Heindrich 2008). Rozdílný náhled se týká rovněž graffiti a muziky. Graffiti je viděno jako méně problematické. Jeho osvojení je přijímáno spíše pozitivně, je chápáno jako užitečný prostředek propagandy s ohledem na šíření idejí nacionálního socialismu a získávání nových příznivců z řad mládeže. Zastánci graffiti nejčastěji argumentují právě nutností adaptovat se na okolní prostředí charakterizované vysokou popularitou graffiti mezi mládeží. Kladný vztah k graffiti může být také zčásti podmíněn jeho značnou oblibou v prostředí polských fotbalových chuligánů majících na českou scénu určitý vliv (Radim 2010). Odpůrci pak zpravidla zmiňují chápání graffiti coby vandalismu a také jeho propojenost s levicí, černochy a hip-hopem (Piškot 2009b). Onu konotaci však zpochybňuje autor blogu H8edgereich (2008) s tím, že graffiti jako takové existuje od počátku lidstva a: „[V]ynález umožňující sprejerství – sprej – je vynálezem bílého průmyslu ... Zdi na něž se v Americe začalo sprejovat – kdo je projektoval a stavěl – domyslete si sami. Tedy sprejerství nepatří do černé komunity a tudíž si mezi bílou mládeží nemůže osobovat právo na jeho provozování pouze ta zmatená a nevědomá část mladých, která se k černé „kultuře“ hlásí (sic).“ 55

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Ačkoli se na témž místě setkáváme s podobnou argumentací, odluka hiphopové muziky od svého etnického původu je obecně ultrapravicí vnímána jako problematická. Ostatně odpůrci také nejčastěji argumentují a priori vylučující se povahou vztahu mezi hiphopem a nacionálním socialismem. Zastánci však tvrdí, že je možné hip-hop asimilovat, změnit jeho strukturu způsobem vyhovujícím nacionálnímu socialismu, přičemž zdůrazňují podíl jiných etnik na vzniku a vývoji hip-hopu. Někteří přitom soudí, že taková restrukturalizace je nejen možná, ale také nezbytná, neboť je popularita hip-hopu tak vysoká, že nelze u mládeže předpokládat jeho ignorování. Prosazují instrumentální pojetí hip-hopu, na něž lze naroubovat nacionálně socialistické ideje. Třebaže si uvědomují nesoulad hip-hopu a svých idejí, odvolávají se na heslo účel světí prostředky a považují to za nezbytnou oběť na cestě ke svému posílení. Cílem je získání nových příznivců prostřednictvím hip-hopu jako sofistikovaného komunikačního prostředku (Aktivisté NO 2009, Heindrich 2008, Malicka... 2009, Nacionalisté Kopřivnice 2010, Opatrný 2009, Puma 2010). Aktuální praxe odráží výše nastíněné rozpoložení. NS graffiti je již v Česku aktivně provozováno, a to s rostoucí kvalitativní úrovní. Pro jeho prezentaci od května 2008 slouží portál NS Graffiti (2010), který podpořil také server Odpor.org (2009). Autor článku neidentifikoval žádného krajně pravicového rappera. Diskutovaní umělci buď nepocházejí z Česka, anebo pouze určitá témata v jejich tvorbě korespondují s ultrapravicovým světonázorem, například nacionalismus, patriotismus, vlastenectví, antisionismus, antimultikulturalismus, protipřistěhovalectví, anticiganismus atd. Zmiňováni jsou zvláště jednotlivci či kapely jako Neo Hate a další white power rap kapely z USA, francouzští Goldofaf a Léon Fasc, Zyklon Beatz, Massiv, Pan, Project X a Autonomia z Německa, italská kapela The Horrible Family, rušští Roma Žigan, Sibirskij sindikat, 25/17 a mnoho dalších, včetně hudebních kompilací takzvaného bílého rapu, srbský Beogradski Sindikat, slovenští Kali a RepKebz, ale také Druhá Strana či Kaidžas. Z českých to jsou Řezník s Hrobkou a Pitvou pro „Konečný řešení“, S-Core, o němž jistý účastník diskuse prohlásil, že jeho texty jsou „rozhodně lepší, než náká Agrese nebo Ortel (sic)“, a nedávno vzbudil 56

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz pozornost ostravský rapper Clip (2010) z kapely Fuerza Arma, jenž v souvislosti s vydáním svého EP Tohle je válka poskytnul rozhovor mosteckým Radical Boys, avšak jeho ultrapravicová afilace je neprokazatelná, respektive s ohledem na dostupné informace včetně textů obsažených na EP patrně neexistuje (Fyrdung 2010, Hooligans.cz 2010, National Offensive 2010, Piškot 2009a, 2008, Pstroužek 2009a, 2009b, 2009c). Hovořímeli o NS hip-hopu či krajně pravicovém hip-hopu, je nezbytné tuto dvojakost reflektovat. Pod hlavičku NS hip-hop řadíme pouze ty rappery, kteří otevřeně sympatizují s nacionálním socialismem. Rappery, jejichž texty (byť jen některé) se z jistých důvodů zamlouvají nacionálně socialisticky smýšlejícím jedincům, je třeba striktně od výše uvedené kategorie odlišovat. Zajímavou událostí byla snaha zkomplikovat uskutečnění zmiňovaného uherskohradišťského koncertu AFA skrze apely na média, aby nepodporovala akci levicových extremistů. Souběžně se objevila výzva, aby „hip-hop zůstal dál apolitickou zábavou pro širokou masu posluchačů a nebyl zneužíván k politické agendě rudých ... A také vyzýváme všechny hip-hopery, kteří nechtějí, aby byla jejich hudba spojována s levičáky, k bojkotu této akce. Nenechme antifašisty krást hudbu milovníkům hip-hopu, příště to může být koncert jakéhokoli jiného hudebního stylu, na kterém se budou rudí snažit přiživit“ (i. d. 2009).

5. Perspektivy vývoje NS hip-hopu v Česku Před prezentací vlastních scénářů vývoje představujících možný vývoj v horizontu příštích deseti let, je nezbytné identifikovat a analyzovat vývoj jednotlivých trendů, které budou hrát stěžejní roli při formování budoucího vývoje, a zároveň vymezit, v čem spočívá hrozba bezpečnosti v případě úspěšného vývoje NS hip-hopu. První oblastí jsou trendy hiphopové subkultury. Subkultura označuje určitou výseč společnosti vyznačující se tvorbou a ztělesněním specifických, od kultury dané společnosti odlišných norem, hodnot, vzorců chování a životního stylu, i když na fungování v širší

57

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz společnosti participuje. Příslušníci subkultur jsou spolu spojeni různými symboly, rituály, zájmy, způsobem života, morálními hodnotami, oblečením nebo specifickou řečí. Subkultury zahrnují zpravidla široké názorové spektrum skupin a jednotlivců, proto lze s nimi operovat jen omezeně (Smolík 2006). Navzdory těmto limitům se však autor domnívá, že lze na základě výše uvedených skutečností tvrdit, že hiphopová subkultura vykazuje trend antirasismu a antifašismu, jenž je přítomný jak v textech, tak projevech nejvýznačnějších představitelů hiphopové subkultury. Tato témata mohou být do jisté míry chápána jako v českém hip-hopu autentická, proto předpokládáme, že etablování nacionálního socialismu by bylo v rámci dané subkultury velmi problematické. Druhá oblast se týká zakotvení autonomního nacionalismu na české ultrapravicové scéně, včetně příslušných témat hip-hopu a graffiti. Na základě analyzovaných zdrojů se zdá, že tento koncept nalezl v českém prostředí pozitivní ohlasy. Otázkou kruciální pro budoucí vývoj nicméně je, do jaké míry se jej podaří aplikovat mezi řadové příslušníky krajní pravice. Od toho je pak odvislá rovněž budoucnost osvojení hip-hopu a graffiti a promítnutí do oblasti praxe. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tvrdíme, že trendem v ultrapravicovém diskurzu je principy autonomního nacionalismu prosazovat, přičemž hip-hop a graffiti jsou vnímány jako součást tohoto modernizačního procesu s cílem získat nové členy a posílit své hnutí. Graffiti je pak obecně přijímáno pozitivněji a na rozdíl od hip-hopu je také aktivně provozováno. Autonomní nacionalismu je vnímán částí ultrapravice mimo jiné jako vhodný způsob modernizace, jenž je s to nahradit zprofanovanou skinheadskou subkulturní image multisubkularitou spojenou vírou v nacionálně socialistickou ideologii. Cílem tohoto konceptu je tudíž de facto oklamat širší veřejnost, neboť tematika zůstává tatáž, a prezentovat se ve světle neimplikujícím stereotypy spojované s krajní pravicí. Třetí oblast proto odpovídá aktivitě širší společnosti, která bude změny na ultrapravicové scéně vysvětlovat a zdůrazňovat stávající obsah navzdory měnící se formě, a pro tento obsah bude ultrapravice v intencích zákona potírána.

58

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Hlavní hrozbou pro bezpečnost českého státu představuje politický extremismus části krajní pravice, který z definice směřuje k negaci liberálně demokratického uspořádání státu a jeho nahrazení jiným politickým režimem. V tomto smyslu je autonomní nacionalismus nebezpečný z hlediska možného zvýšení atraktivity krajní pravice a simultánního růstu počtu příznivců, přičemž implicitně předpokládáme, že se vyšší počet příznivců rovná vyššímu riziku ohrožení. NS hip-hop lze chápat jako prostředek propagandy nacionálního socialismu a v konečném důsledku také jako způsob získávání nových členů. Odhlédneme-li od politického extremismu, snahy o infiltraci hiphopové subkultury mohou způsobit reakci ze strany jejích členů, která může mít omezeně i násilný charakter, tudíž může přispět k zesílení pnutí mezi jistými společenskými kolektivitami a tím potenciálně do jisté míry narušit chod demokracie. Co se týče metodologie predikce budoucího vývoje, je patrně nezbytné předeslat, že vytváření scénářů budoucího vývoje v žádném případě nesupluje techniku věštění z křišťálové koule. Cílem vědeckého predikce budoucího vývoje je objektivní zhodnocení určitých trendů, které v současnosti tvarují objekt výzkumu a/nebo se v budoucnu očekává objevení se takových trendů nových, a na tomto základě stanovení určitého vývoje. Standardním postupem je vytvoření tří typů scénářů budoucího vývoje, které vyjadřují nejméně příznivou variantu vývoje, nejpříznivější variantu vývoje a nejpravděpodobnější variantu vývoje v jistém časovém horizontu. Scénáře typu analýzy řídících sil jsou zpravidla konstruovány s využitím již zmiňované metody extrapolace. Ta zahrnuje pouze nejvýznačnější trendy, aktuálně identifikované v kontextu dané problematiky. Nepočítá tudíž už s faktory, které doposud objekt výzkumu neovlivňovaly. Scénáře typu analýzy řídících sil tak odpovídají trojímu popisu budoucí vývoje, jenž je výzkumníkem úmyslně modelován tak, aby výsledná konstelace těchto trendů, neboli řídících sil vyhovovala postupu výše uvedeným třem typům vývoje. Z toho všeho jednoznačně vyplývá, že si taková predikce nemůže nijak nárokovat validní určení budoucího stavu věcí. Ostatně není to ani jejím účelem, jak se mnohdy mylně usuzuje. Smyslem určení perspektiv určitého fenoménu pomocí scénářů typu analýzy 59

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz řídících sil je sdělení, jak by situace mohla vypadat, pokud vývoj jednotlivých trendů bude odpovídat dané konstelaci a pokud do něj samozřejmě nevstoupí další faktory schopné ovlivnit tento vývoj. Čili, klíčové je načrtnutí takového vývoje, nikoli konečný stav samotný. Důležitá je tedy identifikace těchto trendů a určení jejich relace, méně pak už potenciální situace v budoucnosti. Tyto scénáře mají sloužit k pochopení stávající situace a pomáhají zainteresovaným aktérům přijímat nejvhodnější opatření podle stanoveného účelu. V současnosti se i v českém prostředí hojně diskutuje o způsobech transformace vědy, přičemž frekventovaným požadavkem je snaha o prohloubení vědecké činnosti s praxí. Proto bychom mohli spíše předpokládat nárůst počtu predikčních prací v sociálních vědách, neboť, jak už bylo řečeno, pomáhají zodpovědnému činiteli orientovat se v určitých oblastech a na tomto základě činit adekvátní opatření. Pochopitelně je však nezbytné seznámit příjemce s vymezením těchto prací, protože jinak hrozí, že by se výzkumník stal strůjcem toho, co Merton nazval sebenaplňujícího se proroctví (srov. Benčo 2001: 117 – 134, Clark 2007: 172 – 212). 5.1 Scénář 88 znamená hip-hop Tento scénář představuje z hlediska bezpečnosti nejméně příznivou variantu vývoje. Předpokládá brzké etablování konceptu autonomního nacionalismu v řadách dostatečně jednotné krajní pravice, čímž bude determinován budoucí vývoj, a tudíž zároveň pracuje s určitým selháním majoritní společnosti. Skinheadská image bude zcela opuštěna ve prospěch black blocu či formálním variantám vzhledu. Ultrapravice bude reagovat především na xenofobní a anticiganské nálady ve společnosti, přičemž se jí podaří přesvědčit širší společnost o svém distancování se vůči neonacistům, skinům a dalším stereotypním představám, které jsou vlastní majoritní společnosti. Jinými slovy, existence těchto stereotypů bude mít pozitivní vliv na úspěch ultrapravice, protože v myšlení majoritní společnosti bude znamenat, že zlo je jinde. Rasistické výpady se stanou častější ve veřejném diskurzu.

60

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Součástí aplikace autonomního nacionalismu bude i penetrace populárních subkultur mládeže, včetně hip-hopu. Graffiti se stane jedním ze základních prostředků šíření nacionálně socialistických idejí, přičemž bude užíváno především street artu, neboť je pro většinu společnosti přijatelnější, zdá se být umělečtější a méně agresivní. Objevovat se bude zejména symbolika představitelů krajní pravice a rasistická tematika. V rámci NS hip-hopu vzniknou skupiny či jednotliví rappeři, z nichž pár přesáhne hranice popularity krajně pravicové scény, a další budou přibývat. Širší veřejnost a především mládež se podaří přesvědčit, že hip-hop jakožto sociální konstrukt není a priori vázán na určitou etnicitu, respektive jej lze restrukturalizovat tak, aby vyhovoval ultrapravicovému smýšlení. Svou roli sehraje taktéž lhostejnost dřívějších generací writerů a obecně hiphopové subkultury. Dnes její dominantní představitelé již nebudou aktivně působit, určití jednotlivci z nastupující generace se sice vyjádří negativně vůči tomuto trendu a vystoupí na několika antifašistických akcích, ale celkově zůstane v tomto ohledu nečinná a bude si žít vlastním životem. K prolnutí hiphopové subkultury a krajní pravice sice nedojde, ovšem určité nemalé množství jejích členů přejde po vzoru Beaxe k NS hip-hopu. Nicméně ani v tomto typu scénáře nebudou NS hip-hop a z něho vyplývající skutečnosti znamenat v roce 2020 reálnou hrozbu pro český stát. 5.2 Scénář Hlasuju proti Nejpříznivější varianta scénáře předpokládá posílení antirasistických a antifašistických trendů v hiphopové subkultuře, respektive její opětovnou politizaci, neúspěch prosazení principů autonomního nacionalismu a razantní odmítnutí aktivit a názorů krajní pravice majoritou společnosti. Představitelé hip-hopu budou aktivněji prosazovat antirasitické a antifašistické názory a společně se postaví vůči penetračním snahám krajní pravice. NS hip-hop bude delegitimizován, zesměšňován a odmítán jako neautentický s poukazem jak na původ hiphopu, tak na historii českého hip-hopu. Zapojí se jak rappeři, tak writeři i ostatní členové

61

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz hiphopové subkultury. NS graffiti převážně zmizí z veřejného prostoru. Mezi hip-hopem a krajní pravicí zůstane vzájemně se vylučující vztah, a přestože se objeví několik jednotlivců, již subkulturu přirozeným způsobem opustí, celkově zůstane hiphopová subkultura v nenarušené podobě. V případě ultrapravice zůstane autonomní nacionalismus spíše přáním některých z vůdčích osobností a jejich stoupenců, kterým se ale přes značnou snahu nakonec nepodaří o jeho výhodnosti přesvědčit ostatní ultrapravicové souputníky. Ať už z nostalgie, či reálných komplikací spojených s jeho osvojením, zejména pocitu ztráty někdejší nacionálně socialistické identity, třebaže jakkoli veřejně zdiskreditované, bude tento koncept opuštěn a příznivci krajní pravice se vrátí k tradičnímu pojetí prezentace a aktivismu, jež se blíží stereotypní představě nácka v rámci majoritní společnosti. Hip-hop bude pochopitelně zcela zavržen jako neslučitelný se zásadami nacionálního socialismu, graffiti se vrátí do podoby hanlivých nápisů, výhrůžek a neonacistických symbolů. Většinová společnost bude srozuměna s aktuálními změnami na krajně pravicové scéně a navzdory snahám a protestům ze strany ultrapravice ji bude vnímat jako primárně neonacistickou, jako přímého Hitlerova potomka. Historií zdiskreditovaní příznivci krajní pravice budou vinou své nejednotnosti neschopni jakékoli obrany. S vidinou nemožnosti napravení své reputace se v důsledku jak tlaku většinové společnosti, tak rozkolu vlastní scény uchýlí k tradiční image jako poslednímu stupni před faktickou eliminací ve veřejném prostoru. Proces modernizace v podobě autonomního nacionalismu bude mít tedy přesně opačné konsekvence. 5.3 Scénář Každý svou cestou Poslední scénář odpovídá nejpravděpodobnějšímu vývoji v případě NS hip-hopu, a proto se nachází mezi výše uvedenými krajními scénáři. Tento scénář předpokládá, že situace v roce 2020 nebude příliš odlišná od současnosti. Určující bude především vývoj v přijímání autonomního nacionalismu a jeho

62

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz principů univerzálně a akceptace hip-hopu a graffiti partikulárně. Jinak řečeno, osvojení autonomního nacionalismu determinuje uznání hip-hopu a graffiti jako relevantních prostředků aktivismu, obráceně to však patrně neplatí, neboť prizmatem diskusí na krajně pravicových internetových stránkách, blozích a jiných diskusních fórech jsou konkrétně tyto změny vnímány útrpně, a sice jako určitá oběť, kterou je v intencích modernizace třeba podstoupit. Protože potřeba modernizace je spíše artikulována autory článků, zatímco přispívající čtenáři zastávají převážně oponující názor, bude úspěch modernizačních snah ve smyslu širokého přijetí principů autonomního nacionalismu včetně graffiti a NS hip-hopu záležet zejména na argumentačních schopnostech opinion makerů. Autor se domnívá, že jejich cíle se v roce 2020 nepodaří dosáhnout. To nicméně nevylučuje rozšiřování pole působnosti a zintenzivnění aktuálních aktivit. Pravděpodobně se stejně jako v Německu objeví rapper či rapová kapela s nacionálně socialistickými texty, ale nelze předpokládat, že by tato činnost byla všemi ultrapravicovými příznivci vítána. A ačkoli takový rapper může mít vliv i za hranicemi krajně pravicové scény, v rámci hiphopové subkultury uznání nezíská a pozornost si zaslouží pouze coby kuriozita. Muzika může sloužit jako prostředek šíření idejí a potenciálně také k získávání nových příznivců, ale považovat ji za určující proměnnou je krajně problematické. S výjimkou jednotlivců nelze očekávat konverzi hiphopových posluchačů, neboť nacionální socialismus a k němu vázaná témata jsou zpravidla nejen neautentická, ale především se s českým hip-hopem vzájemně vylučující. Totéž platí v případě NS graffiti. I když se zřejmě bude objevovat častěji, jeho mobilizační potenciál je zanedbatelný. Ambivalentní charakter modernizačního procesu krajní pravice bude implikovat ambivalentní reakce ze strany představitelů hiphopové subkultury. Neočekáváme ani jednoznačné utužování scény, ani lhostejnost. Antirasistický a antifašistický étos zůstane, byť třeba implicitně, zachován. Povědomí o změnách v rámci krajní pravice také patrně nebude tvořit součást znalostního repertoáru každého občana, avšak v souvislosti jak s výše analyzovanými projevy, tak s diskutováním ve veřejném diskurzu lze předpokládat jeho postupné prohlubování. V roce 2020 nebude NS hip-hop jako důsledek přijetí 63

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz autonomního nacionalismu znamenat relevantní hrozbu pro český stát a jeho obyvatele.

6. Závěr Předkládaný článek se zabýval perspektivami NS hip-hopu v Česku. Za tím účelem byl nejprve vymezen hip-hop ve své historické rovině, přiblíženy byly jeho základní konstitutivní disciplíny – elementy -, přičemž zdůrazněna byla jeho charakterizace coby sociálního konstruktu, a to jak s ohledem na vytvoření hip-hopu na základě spojení již dříve existujících elementů, tak na povahu autenticity, která je důležitou součástí hiphopového postoje, jímž je de facto determinována hiphopová subkultura. Zároveň byl akcentován jeho glokální charakter s náležitostmi z toho vyplývajícími. S ohledem na předcházející byl nastíněn vývoj českého hip-hopu, jenž vychází z místní graffiti subkultury. Stěžejní zjištění pro naši práci představuje problematika autenticity českého hip-hopu. Navzdory její komplexitě lze tvrdit, že antirasismus a antifašismus jsou jeho autentickými tématy, tedy aspekty spíše neoddělitelnými od české hiphopové subkultury. Antirasistický a antifašistický postoj reflektuje i následující kapitola věnovaná vztahu hip-hopu a krajní pravice. Zatímco hiphopová subkultura stále odmítá krajní pravici, v jejím případě dochází v reakci na objevení se konceptu autonomního nacionalismu ke konfrontaci dvou rozdílných názorů. Autoři článků převážně volají po jeho asimilaci, respektive restrukturalizaci vyhovující ultrapravicovému světonázoru. V příslušných diskusích nicméně zaznívají spíše oponující hlasy, přičemž hip-hop je chápán jako méně přijatelnější než graffiti. Tento názor se zrcadlí v oblasti praxe. Zatímco graffiti je aktivně vykonáváno, český NS hip-hop prozatím neexistuje a posloucháni jsou tak pouze zahraniční umělci, pokud jejich texty korespondují se smýšlením příznivců ultrapravice anebo se k ultrapravici sami hlásí. Hiphop a graffiti jsou vnímány jako součást modernizačního procesu vyplývajícího z autonomního nacionalismu, který volá po opuštění dřívější skinheadské image a otevření se jiným, dříve nepřátelským subkulturám. Cílem této modernizace je zisk nových

64

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz příznivců a obecně pak posílení postavení krajní pravice jak mezi mládeží, tak obecně v majoritní společnosti. Scénáře typu analýzy řídících sil standardně představily nejméně příznivý, nejpříznivější a nejpravděpodobnější vývoj v horizontu příštích deseti let z hlediska bezpečnosti českého státu. Hrozby NS hip-hopu spočívají v politickém extremismu části krajní pravice a v prohloubení tenzí mezi jistými společenskými kolektivitami na bázi penetračních pokusů ultrapravice a reakcí dotčených subkultur. Žádný ze scénářů nepotvrdil, že by NS hip-hop představoval relevantní hrozbu pro český stát. Nejpravděpodobnější varianta předpokládá růst aktivit ve smyslu provozování NS hiphopu, ale jejich mobilizační potenciál považuje z mnoha důvodů za zanedbatelný.

Seznam literatury Seznam literatury Aféro. 2008. Ve studiu s... Robert Rosenberg. In Bbarák, č. 74, červenec. Aféro. 2007. Beax. Děláš Čechům čest?. In Bbarák, č. 67, listopad. Benčo, J. 2001. Metodológia vedeckého výskumu, Bratislava, Vydavateľstvo IRIS. Bennett, A.: Hip-Hop am Main, Rappin‘ on the Tyne: Hip-Hop Culture as a Local Construct in Two Europeans Cities. . In Forman, M. – Neal, M. A. (eds.): 2004. That’s the Joint! The Hip-Hop Studies Reader, New York, Routledge, s. 177 – 200. Clark, R. M. 2007. Intelligence Analysis: A Target-Centric Approach, Washington, CQ Press. Clarke, J.: Style. The Creation of Style. In Hall, S. – Jefferson, T. 2006. Resistance through Rituals. Youth Subcultures in Post-War Britain. Second Edition, London, Routledge, s. 147 – 161. Edwards, P. 2009. How to Rap: The Art and Science of the Hip-Hop MC, Chicago, Chicago Review Press. 65

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz George, N: Hip-Hop’s Founding Fathers Speak the Truth. In Forman, M. – Neal, M. A. (eds.) 2004. That’s the Joint! The Hip-Hop Studies Reader, New York, Routledge, s. 45 – 55. Chang, J. 2005. Can’t Stop, Won’t Stop. A History of Hip-Hop Generation, New York, Picador. Hebdige, D.: Rap and Hip-Hop: The New York Connection. In Forman, M. – Neal, M. A. (eds.) 2004. That’s the Joint! The Hip-Hop Studies Reader, New York, Routledge, s. 223 – 232. Holman, M.: Breaking: The History. In Forman, M. – Neal, M. A. (eds.) 2004. That’s the Joint! The Hip-Hop Studies Reader, New York, Routledge, s. 31 – 40. Kelley, R. D. G.: Looking for the „Real“ Nigga: Social Scientists Construct the Ghetto. In Forman, M. – Neal, M. A. (eds.) 2004. That’s the Joint! The Hip-Hop Studies Reader, New York, Routledge, s. 119 – 136. Neuman, S. 2005. Reggae, Praha, Torst. Ogbar, J. O. G. 2007. Hip-Hop Revolution. The Culture and Politics of Rap, Lawrence, University Press of Kansas. Overstreet, M. 2006. In Graffiti We Trust, Praha, Mladá fronta. Putnam, M. T. – Littlejohn, J. T.: National Socialism with Fler? German Hip Hop from the Right. In Popular Music and Society, Vol. 30, No. 4, October 2007, s. 453 – 468. Rose, T. 2008. The Hip Hop Wars: What We Talk About When We Talk About Hip Hop, New York, Basic Books. Rose, T. 1994. Black Noise. Rap Music and Black Culture in Contemporary America, Middletown, Wesleyan University Press. Wilson, W. J. 1990. The Truly Disadvantaged: The Inner City, the Underclass, and Public Policy, Chicago, University of Chicago Press. 66

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Seznam internetových zdrojů (všechny internetové zdroje byly ověřeny k 6. 1. 2010) 161 crew (2009a): 1. Máj 2009: May Day Video, on-line text: http://www.antifa.cz/32mkultura-1-maj-2009-may-day-video.html. 161 crew (2009b): Hip-hopové hvězdy v Hradišti, on-line text: http://www.antifa.cz/30mkultura-hip-hopove-hvezdy-v-hradi-ti.html. Abdul 52 (2006): Marpo, Kryštof & Landa > Hiphop, Čechy, 2006, on-line text: http://boombap.cz/hiphop/hiphop-news/marpo-krystof-dan-landa-hiphop-cechy-2006/. Aktivisté NO (2009): Přidej se! Buduj Odpor, on-line text: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=945. Androutsopoulos, J. – Scholz, A. (2002): On the Recontextualization of Hip-Hop in European Speech Communities: a Contrastive Analysis of Rap Lyrics, on-line text: http://web.fu-berlin.de/phin/phin19/p19t1.htm#cla75b. AN SČ (2007): Inkvizice opět řádí aneb kdo bojuje za opravdovou svobodu?, on-line text: http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=inkvizice-opet-radi-aneb-kdo-bojuje-zaopravdovou-svobodu&cisloclanku=2007100003. Beax (2007): Následujte mne!!!, on-line text: http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=nasledujte-mne&cisloclanku=2007100007. Bigbít (2009): Hudebníci a kapely. Piráti (1988 – 1991), Hradec Králové, on-line text: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/cechy80let/kapely/pirati.php. Boombap.cz (2009): Přehled článků, on-line text: http://boombap.cz/index.php?s=n%C3%A1ckov%C3%A9. ČTK (2009): Taneční skupina UNO oživila představení Šachmat a Nikita, on-line text: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/tanecni-skupina-uno-ozivila-predstaveni-sachmat-anikita/382854&id_seznam=4968. Dvořáček, M. (2008): Producent a člen PSH Mike Trafik: Rapování není soutěž, on-line 67

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz text: http://kultura.idnes.cz/producent-a-clen-psh-mike-trafik-rapovani-neni-soutez-pdk/hudba.asp?c=A081006_185713_hudba_pei. Fyrdung (2010): Rozhovor s Clipem ze street rapové skupiny Fuerza Arma, on-line text: http://radicalboys-brux.com/web/component/content/article/42-Fyrdung/450-rozhovor-sclipem-ze-street-rapove-skupiny-fuerza-arma.html. Gabrielová, H. (2002): Zpráva z Music Beats Local Nazi 14.9.2009 Praha – Ostrov Štvanice, on-line text: http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?apc=zzkx53--&x=104289. Gernnyho (2009): Aktivista nám vypráví, jak to chodilo a jaké jsou jeho názory na dnešní dění, on-line text: http://svobodnyprostor.wordpress.com/2009/05/31/aktivista-nam-vypravijak-to-chodilo-a-jake-jsou-jeho-nazory-na-dnesni-deni/. H8edgereich (2008): Nacionální Socialismus a nové směry v jeho hnutí, on-line text: http://h8edgereich.wordpress.com/2008/09/18/nacionalni-socialismus-a-nove-smery-vjeho-hnuti/. Heindrich (2008): Správna cesta NS HIP-HOP!?, on-line text: http://aryanrebel.wordpress.com/2008/07/17/spravna-cesta-ns-hip-hop/. Hendo (2010a): Začínáme, on-line text: http://narodniaktivistekadan.wordpress.com/2010/03/07/zaciname/. Hendo (2010b): Bojujme společně proti vandalům v ulicích našich měst, on-line text: http://narodniaktivistekadan.wordpress.com/2010/03/28/bojujme-spolecne-proti-vandalumv-ulicich-nasich-mest/. Hoebitch (2008): David Steel vykládá karty – nový klip teď, album s Rytmusem a H16 na přelomu roku, on-line text: http://www.bbarak.cz/articles.php?cid=17&id=5330. Hooligans.cz (2010): NS rap a hip hop, on-line text: http://forum.hooligans.cz/messages.php?folder=4647&lang=cze. i. d. (2009): Antifa a Kiss Publikum, on-line text:

68

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=927. IZM (2009a): Dělnícka Strana Rap !!! WTF ???, on-line text: http://boombap.cz/hiphop/d%C4%9Blnicka-t%C5%99ida-rap-wtf/. IZM (2009b): Kto Je Dobrý? Kto Zlý? (Apel), on-line text: http://boombap.cz/hiphop/5387/. Khomator (2009): United colours jam 2009 / hotové pieces, on-line text: http://www.khomator.com/index.php?option=com_zoom&Itemid=129&catid=110&PageNo= 2. Janeček, K. (2008): V Rýmařově o dopisu extremistů neví, on-line text: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/v-rymarove-o-dopisu-extremistu-nevi20081113.html. Malickapetulamicinka (2009): Hip-hop tady hip-hop tam, všude kam se podívám, on-line text: http://svobodnyprostor.wordpress.com/2009/06/22/hip-hop-tady-hip-hop-tamvsudekam-se-podivam/. Mason, M. (2008): The Pirate’s Dilemma: How Youth Culture Reinvented Capitalism, online text: http://thepiratesdilemma.com/download-the-book. Národní aktivisté (2010a): Nacionalismus prospěšnou cestou, on-line text: http://narodniaktivistecv.co.cc/clanek/2010/03/prospesny-nacionalismus/. Národní aktivisté (2010b): Národní, aktivní, asociální?, on-line text: http://narodniaktivistecv.co.cc/clanek/2010/03/narodni-aktivni-asocialni/. Nacionalisté Kopřivnice (2010): Jsme přístupní jiným stylům?, on-line text: http://www.nacionaliste-koprivnice.ic.cz/clanky/styly.html. NS Graffiti (2010): NS Graffiti. Čas pro umění, čas pro svobodu, on-line text: http://nsgraffiti.wordpress.com/. National Offensive (2010): Muzika, on-line text: http://nationaloffensive.wordpress.com/%D0%BC%D1%83%D0%B7%D1%8B%D0%BA% 69

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz D0%B0/. Odpor.org (2009): Nový web NS streetartu, on-line text: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=1018. Opatrný, V. (2009): Planetaopic – rozhovor, on-line text: http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=917. Phi (2008): Neonacisté protestují vůči hip hopu jako degeneračním hudebním stylu, on-line text: http://www.allrap.cz/neonaciste-protestuji-proti-hip-hopu-jako-degeneracnimhudebnim-stylu-3249. Piškot (2009a): Jak také může vypadat nacionální rap (celý klip), on-line text: http://radicalboys-brux.com/web/component/content/article/1-latest-news/322-jak-take-mevypadat-nacionalni-rap.html. Piškot (2009b): NS graffiti? (Retro), on-line text: http://www.radicalboysbrux.com/web/component/content/article/29-the-cms/177-ns-graffiti-retro.html. Piškot (2008): Pořádně naštvaný Francouz a jeho nacionální hiphop, on-line text: http://radicalboys-brux.com/web/component/content/article/36-pan-pikot/82-poadnnatvany-francouz-a-jeho-nacionalni-hiphop.html. Pištorová, M. (2006): Hip hop kemp??? Děkuji stačilo!!!!!, on-line text: http://narodnistrana.cz/clanek.php?id_clanku=1939. Pstroužek (2009a): Beogradski Sindikat – Najebali ste (Překlad), on-line text: http://radicalboys-brux.com/web/component/content/article/44-Pstrou%C5%BEek/292beogradski-sindikat-najebali-ste-peklad.html. Pstroužek (2009b): Netradiční Hip hop, on-line text: http://radicalboysbrux.com/web/component/content/article/44-Pstrou%C5%BEek/203-netradini-hiphop.html. Pstroužek (2009c): Rap z Ruska, on-line text: http://radicalboys-

70

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz brux.com/web/component/content/article/44-Pstrou%C5%BEek/336-rap-z-ruska.html. Puma (2010): Záleží jakou hudbu posloucháš ?, on-line text: http://svobodnyprostor.wordpress.com/2010/01/02/zalezi-jakou-hudbu-poslouchas/. Ravenak (2009): Affro: Jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí / Rozhovor o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, on-line text: http://www.metancity.com/2100/affro-jen-ten-kdonic-nedela-nic-nezkazi-rozhovor-o-minulosti-soucasnosti-i-budoucnosti/. Ravenak (2008): Když je český hip-hop v tak špatném stavu, proč tedy vycházejí nejlepší desky?, on-line text: http://www.metancity.com/1624/kdyz-je-cesky-hip-hop-v-tak-spatnemstavu-proc-tedy-vychazeji-nejlepsi-desky-hitparada/. Rozehnalová, O. (2006): 120 hodin breaku, on-line text: http://www.reflex.cz/Clanek22949.htm. S-Core (2010): Bio. Měl by sis uvědomit [singl] (2007), on-line text: http://bandzone.cz/score. S-Core (2009): EP 2010, on-line text: http://www.facebook.com/pages/S-CORE-rapCzechbeatz/91256753699?v=app_7146470109. ShaiMagal (2008): 5. Element 22. 7. 2008 HorrorCore, on-line text: http://horrorcore.cz/category/rozhovory/. Smolík, J. (2006): Extremismus subkultur mládeže?, on-line text: http://www.rexter.cz/extremismus-subkultur-mladeze/2006/05/01/. Tig (2002): Fenomén: Český hip-hop, on-line text: http://www.rave.cz/2002/11/affro.php. Texx (2007): DJ Beax bez masky, on-line text: http://www.techno.cz/clanek/23130/dj-beaxbez-masky. Vejvodová, P. (2008): Autonomní nacionalismus, on-line text: http://www.rexter.cz/autonomni-nacionalismus/2008/11/01/. Widerstand Street Art (2010): Widerstandstreetart’s Blog, on-line text: 71

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz http://widerstandstreetart.wordpress.com/. Seznam CD Bow Wave (2007): Spotřebič, Praha, EMI. Clip (2010): Tohle je válka EP, Ostrava, Fuerza Arma. Divokej západ (2002): Divokej západ, Plzeň, vlastní vydání. East Side Unia 2 (2000): East Side Unia 2, Praha, Terorist?. Chaozz (1996): ...a nastal chaos, Praha, PolyGram. Jižní pionýři (2003): Three Stars, Jihlava, Avantgarda Music. Orion a James Cole (2008): Orikoule, Praha, Bigg Boss. PSH (2001): Repertoár, Praha, Terorist?. Řezník (2008): Caviar Bukkake Fetus Exitus, Praha, ZNK Productions. Syndrom Snopp (1997): Syndrom Snopp, Praha, Paranormalz. Tafrob (2009): Sup, Olomouc, Blind Deaf. WWW (1992): Noční můra, Praha, bez vydání. Rozhovory 2MAD. Writer. Praha, 4. 1. 2010. Affro. Šéfredaktor Bbarak.cz. Praha, 6. 1. 2010. Pufaz. Šéfredaktor Cream.cz. Praha, 7. 1. 2010. Radim. Novinář a fotbalový fanoušek. Praha. 5. 1. 2010.

72


Česká krajní pravice ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.23 Czech radical right wing political parties in the European elections in 2009. Autor: Josef Smolík Email: [email protected]

Abstract The article deals with radical right-wing political parties in the Czech Republic and the results of the European Parliament elections that were held on the 5th and 6th June 2009. It introduces the Association for the Republic–Czechoslovak Republican Party (SPR-RSČ), National Party (NS), Labour Party (DS) and their electoral programs. The candidates’ lists of these parties as well as their results in the European Parliament elections are compared.

Keywords Association for the Republic–Czechoslovak Republican Party (SPR-RSČ), Labour party (DS), Marginal political parties, National party (NS), Far right parties, European Parliament election.

Úvod Voleb do Evropského parlamentu (dále jen EP), které se konaly ve dnech 5. a 6. června 2009 se účastnily i české politické strany řazené ke krajně pravicovému táboru, 23 Tento text byl zpracován v rámci grantového projektu GAČR P408/10/P098 „Národní strana 2003 - 2012: obrana národních zájmů“.

73

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz resp. náležející ke krajně pravicové politické rodině, Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (dále jen SPR- RSČ), Národní strana (dále jen NS) a Dělnická strana (dále jen DS)24. Tento stručný text má za cíl shrnout nejenom volební výsledky, ale rovněž analyzovat kandidátní listiny a předvolební témata a strategie těchto politických stran. Analýza kandidátních listin popisovaných politických stran se mimo volební podporu zaměří i na počet kandidátů, počet členů politických stran a kandidujících bez politické příslušnosti, průměrný věk kandidátů a počet žen na kandidátních listinách. Rovněž budou uvedeny výsledky krajně pravicových politických stran ve volbách do EP v jednotlivých krajích a okresech ČR. Vzhledem k tomu, že zde popisovaná politická uskupení byla již několikrát podrobněji popsána (srov. Fiala, Mareš 1998; Mareš 2000, 2003, 2005; Pink, Smolík 2007; Kyloušek, Smolík 2008; Smolík, Vejvodová 2009; Smolík 2009 ad.), nebude se tento text zabývat podrobnou historií jednotlivých politických stran, představena však budou dlouhodobá programová stanoviska a programatika, včetně programatiky před volbami do EP v roce 2009.

Strany krajní pravice v České republice Mezi politické strany současné krajní pravice bývají řazeny Dělnická strana, Národní strana a Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa. Mimo politické strany však v ČR působí několik ultrapravicových zájmových organizací, které jsou buď registrovány jako občanská sdružení či působí bez registrace (například Národní odpor, Autonomní nacionalisté) (viz Smolík 2009). Především o spolupráci mezi DS a Národním odporem se před samotnými volbami vedla diskuse nejenom v prostředí české krajní pravice. 24 Na základě návrhu vlády ČR ze dne 8. 12. 2008 proběhlo neúspěšné zrušení DS. Nejvyšší správní soud 4. 3. 2009 zrušení DS zamítl (viz Rozsudek NSS 2009). I proto se DS mohla zúčastnit voleb do Evropského parlamentu (srov. Smolík 2009). 74

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Počet jednotlivých organizací a krajně pravicových (zájmových) skupin dokládá, že krajní pravice je značně roztříštěná. Doktrinální odlišnost a fundamentální nesmiřitelnost jednotlivých proudů brání i účelové integraci (srov. Dočekalová 2007, Rataj 2007). Přesto lze po roce 2000 nalézt několik příkladů zcela účelové kooperace, přestože většina z těchto projektů neměla dlouhého trvání (např. vznik Pravé alternativy před volbami do PS v roce 2002, či vznik Národní koalice před volbami do EP v roce 2004, nebo vznik tzv. Národní pětky před volbami do PS v roce 2006). Voleb do EP v roce 2009 se zúčastnily všechny tři krajně pravicové politické strany samostatně, ostatně spolupráce mezi nimi nebyla možná z hlediska personálních i ideových střetů. Dělnická strana Dělnická strana (dále jen DS) byla založena bývalými členy Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa (SPR – RSČ). Finanční problémy vedly počátkem roku 2001 k vyhlášení konkurzu na SPR – RSČ, přičemž členská základna přešla do nové strany s názvem Republikáni Miroslava Sládka (RMS). Dělnická strana byla zaregistrována 20. prosince 2002 pod označením Nová síla. Ke změně názvu došlo 22. ledna 2003. Stranu založili Tomáš Vandas, nynější předseda DS, dříve tajemník Republikánů Miroslava Sládka. Z programatiky DS vyplývá, že strana požaduje znovuobnovení svrchovanosti České republiky a vystoupení z Evropské unie a vojenských struktur NATO. V tomto bodě DS odmítá přenesení pravomocí do „nadnárodního bruselského centra“. V oblasti zdravotnictví je DS proti „plýtvání finančních prostředků ve formě bezplatného léčení cizinců, kteří do České republiky cestují z oblasti Afriky, Asie a Dálného Východu.“ Dalším bodem požadavků DS je komplexní národní reforma českého školství. České školství musí vychovávat k vlastenectví a k úctě k národním tradicím a hodnotám. DS odmítá zavádění kvót při přijímání na studium. To se týká zejména menšinových etnik. 75

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Xenofobie DS se projevuje hlavně v požadavku na vypovězení ilegálních přistěhovalců. DS nechce, aby se „Česká republika stala žumpou Evropy a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu atd. DS je toho názoru, že cizinci berou Čechům práci, kazí mzdovou hladinu českých zaměstnanců. DS ostře kritizuje romskou politiku české vlády. O Romech se nevyjadřují jinak než jako o „cikánech“. DS požaduje, aby byly pohlavní deviace (tj. homosexualita) postaveny mimo zákon. V oblasti soudnictví DS je pro obnovu trestu smrti a pro snížení hranice trestní odpovědnosti na 13 let. DS zkrátka nedůvěřuje všem sociálním skupinám, které jsou „cizí“. (Vejvodová 2005, Kyloušek, Smolík 2008). DS ke dni 1. února 2008 založila i tzv. Ochranné sbory Dělnické strany (OS DS). Hlavním komunikačním kanálem jsou Dělnické listy. Dělnickou stranu je možno označit za malou krajně pravicovou politickou stranu s výraznými populistickými prvky, která je v současnosti spojována s neregistrovanou organizací Národní odpor. Část členské základny je tvořena i bývalými členy Národního korporativismu. DS mohla být alternativou pro voliče z řad Autonomních nacionalistů či Národního odporu (Kyloušek, Smolík 2008). V souvislosti s DS média informovala především o akcích OS DS v Janově (18. 10. 2008, 17. 11. 2008, 24. 1. 2009) či Přerově (4. 4. 2009). Na základě návrhu vlády ČR ze dne 8. 12. 2008 proběhlo neúspěšné zrušení DS. Nejvyšší správní soud dne 4. 3. 2009 zrušení DS zamítl (viz Rozsudek NSS 2009). Národní strana NS byla Ministerstvem vnitra zaregistrována k 31. říjnu 2002 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2002, ačkoliv první snahy o její založení sahají až do roku 1996. Hlavním účelem jejího založení mělo být sjednocení roztříštěné české krajní pravice před parlamentními volbami v roce 2002. Těch se ovšem kvůli problémům s registrací nestihla zúčastnit (Mareš 2003, Jansa 2007). Strana získala pozornost nejenom médií, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i to,

76

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz že byla uvedena ve vládní Zprávě o problematice extremismu na území ČR v roce 2000. Sama sebe vnímá jako stranu vlasteneckou se smyslem pro konzervativní hodnoty a národní tradice. Vychází z tzv. integrálního (obranného) tradicionalismu (Rataj 2007). Český obranný nacionalismus chce NS přizpůsobit pro soudobou generaci; má být založen na řádu, autoritě, disciplíně, loajalitě, povinnosti a odpovědnosti. NS nevychází z žádného fundamentalistického náboženského konceptu. Jako nebezpečí označuje neoliberalismus, EU, komunismus a také islamismus. V programatice se objevuje i požadavek na vystoupení z NATO (viz Mareš 2003). Národní stranu nelze zařadit do kategorie pravicového extremismu: dodržuje ústavně konformní postoje s představou ústavních změn ve smyslu autoritativního národního státu; tj. autoritářské omezení zastupitelského parlamentarismu současným zrušením Senátu a nastolením silného prezidentského režimu, využívajícího institutu přímé demokracie. NS se tedy pohybuje v oblasti politického radikalismu, který bývá mnohými politology užíván jako mezistupeň mezi demokracií a extremismem. Radikálové nezavrhují demokracii jako takovou, ale kritizují pouze některé její výstupy, procesy, představitele či jednotlivé politiky (např. sociální politiku). I pro Národní stranu platí „existovat znamená být viděn“. I proto jsou její akce často nadmíru medializovány; téměř s jistotou lze tvrdit, že strana má k poměru počtu svých členů (odhady počtu členů se rozcházejí od 60 do přibližně 300) největší podíl na mediálním prostoru. Kromě zpráv z médií mimo její okruh se lze o jejích akcích i názorech dozvědět prostřednictvím médií spjatých přímo s ní. Demonstrace a pietní akty jsou pro novináře vděčným tématem. První veřejnou akcí Národní strany byla 22. listopadu 2002 demonstrace proti Severoatlantické alianci (NATO), která měla v tu dobu v Praze summit (Jansa 2007). Protiunijní rétorika pak byla hlavní náplní činnosti Národní strany v první polovině roku 2003 a její snahy směřovaly k přesvědčování voličů, aby zamítli vstup České republiky do EU v referendu konaném 13. a 14. června 2003. Občané se však v referendu vyslovili pro 77

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz vstup České republiky do EU, když 77,33 % voličů hlasovalo pro vstup a 22,67 % voličů proti vstupu do Unie (Jansa 2007). Prozatím nejmedializovanější vystoupení se uskutečnila 21. ledna 2006 v Letech u Písku25 (podrobněji Jansa 2007). Strategicky působivým počinem, který byl medializován a probrán mnohými politiky (F. Bublanem, I. Langerem), bylo založení tzv. Národní gardy (NG). Založením byl pověřen M. Kubík při příležitosti oslav 28. října 2007, NG zahájila činnost v lednu 2008. Během června 2008 členové NG hlídkovali před karlovarskou školou J. A. Komenského; měli tak bránit dalším incidentům vyvolaným romskými dětmi. V neposlední řadě na sebe NS upozornila tím, že se rozhodla uvést sporný film nizozemského poslance Geerta Wilderse Fitna. Místopředseda NS pro Moravu a Slezsko M. Ševčík se vyjádřil kriticky o pochodu sexuálních menšin v Brně s názvem Duhová vlna. Za ožehavá témata, využitelná k vymezení vůči jiným stranám, platí např. kriminální činnost cizinců, imigrantů a menšin. Poměrně novým tématem je tzv. islamismus26, který je považován Národní stranou – společně s komunismem a nacismem – za totalitní ideologii. NS ožehavá témata vnáší do diskuse ostatních politických stran a veřejnosti. Tím se někdy stává potenciálním politickým partnerem pro představitele parlamentních stran či pro uskupení v komunální politice (Smolík 2008). V evropském měřítku prosazuje rovnoprávnou spolupráci států na základě bilaterálních či multilaterálních smluv, odmítá ovšem jakoukoliv integraci do Evropské unie a požaduje vystoupení České republiky z tohoto projektu (Jansa 2007).

25 Mediální zájem vzbudil pomník ještě před svým oficiálním odhalením. Proti jeho umístění v místě bývalého sběrného tábora z dob druhé světové války se totiž ostře ohradil například předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička, který celou akci označil za „provokaci nejhrubšího zrna“ a podobně se o památníku vyjádřil i tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek. Nejasnosti také panovaly kolem povolení k umístění památníku, který se nacházel na pozemku obce (Jansa 2007). 26 28. října 2006 se například konala veřejná akce Národní strany s názvem „Spalme muslimskou nenávist“. Na této akci došlo k zatčení obou místopředsedů Národní strany a posléze i předsedkyně Petry Edelmannové (Jansa 2007).

78

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Nejvýznamnějším reprezentantem krajní pravice v ČR byla politická formace Sdružení pro republiku–Republikánská strana Československa (blíže viz Anastasakis 2001; Fiala, Mareš 1998; Mareš 2003; Danics 2003; Milza 2005). I v současnosti tato strana vyvíjí aktivity, čehož důkazem je sestavení kandidátních listin a účast v krajských volbách 2008. Vývoj SPR-RSČ lze dnes vnímat v pěti etapách. První etapu lze časově vymezit zhruba od konce roku 1989 do parlamentních voleb v roce 1992. V ní se v mimoparlamentním prostředí nejprve skupina republikánů kolem osoby Miroslava Sládka (od února 1990 nesoucí název SPR-RSČ, sjezd SPR-RSČ se konal 24. února 1990) díky svojí politické aktivitě dokázala stát jediným „veřejně známým“ politickým reprezentantem „republikánství“ (resp. toho, co za něj vydávala) a postupně dominantním způsobem obsadila krajně pravicový prostor v českém stranicko-politickém spektru (což znamenalo, že zde označení „republikán“ získalo „ultrapravicově–populistické“ vyznění) (srov. Mareš 2003; Milza 2005). Druhá etapa, vymezená léty 1992 až 1998, je charakteristická působením SPR-RSČ v ČNR, resp. od roku 1993 v PS PČR, které bylo spojeno s extremistickými excesy čelných představitelů a reprezentantů SPR-RSČ. Třetí etapa od voleb v roce 1998 je charakterizována nejprve v letech 1998 až 1999 vnitřním rozkladem strany (provázeným odchodem řady čelných představitelů). Přesto se SPRRSČ podařilo do počátku roku 1999 opět relativně konsolidovat (Mareš 2003). Čtvrtá etapa je spjata se vznikem a existencí politického uskupení Republikáni Miroslava Sládka (RMS). Pátá etapa se odvíjí od znovuobnovení SPR-RSČ na sjezdu „republikánského hnutí“ dne 17. května 2008. Pod osvědčeným názvem Sdružení pro republiku– Republikánská strana Československa se sloučily tyto subjekty: Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, Republikánská unie, Radikální republikánská strana, Republikáni a Republikáni Miroslava Sládka (RMS). Předsedou strany SPR-RSČ se stal Miroslav Sládek (srov. Kyloušek, Smolík 2008). Z obsahu republikánské programatiky je třeba jako nejdůležitější vytknout sociální

79

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz populismus, důraz na „tvrdý“ přístup v oblasti vnitřní bezpečnosti, etnizaci sociálních a kriminálních problémů (příčina je hledána v Romech a přistěhovalcích), odpor vůči „amerikanizaci“ společnosti a některým postmoderním hodnotám (např. právům homosexuálů či multikulturalismu, nikoli však proti ochraně životního prostředí), antikomunismus a anti-levičáctví obecně, zdůrazňování nacionálních atributů v ekonomice, výchově a kultuře, důraz na izolacionismus v zahraniční politice. Strana se vždy představovala jako jediná skutečná opozice, která za své důsledné postoje musí trpět nepřízní médií a perzekucí jejích představitelů (Kyloušek, Smolík 2008).

Volby do EP a krajně pravicové politické strany Volby do EP bývají v politologické literatuře označovány jako second-order elections, tedy méně důležité volby. Pro tento typ voleb je obecně charakteristický menší význam, který jim připisují voliči a kandidující politické strany, než pro ně mají volby do národních parlamentů, popř. prezidentské volby v těch zemích, kde je hlava státu volena přímo. Jako méně významné jsou volby do Evropského parlamentu klasifikovány především vzhledem k menšímu zájmu voličů a také s ohledem na jejich volební rozhodování, které bývá odlišné od voličských strategií uplatňovaných při hlavních volbách. (Fiala 2007: 115) Ve volbách do EP v roce 2009, které se konaly ve všech 27 členských státech EU, se rozhodovalo o zastoupení 736 europoslanců, přičemž pro Českou republiku (dále jen ČR) bylo vyhrazeno 22 poslaneckých míst.27 Právo volit do EP měl každý občan ČR, který alespoň druhý den dosáhl plnoletosti. Na území ČR se mohli voleb zúčastnit i občané jiného členského státu EU, jestliže

27 Ve volbách do EP se prosadily 4 politické strany, ODS (31, 45 %, 9 mandátů), ČSSD (22,38 %, 7 mandátů), KSČM (14, 18 %, 4 mandáty) a KDU-ČSL (7, 64 %, 2 mandáty). Do EP byli zvolení následující europoslanci: Jan Zahradil, Evžen Tošenovský, Oldřich Vlasák, Milan Cabrnoch, Miroslav Ouzký, Edvard Kožušník, Hynek Fajmon, Andrea Češková, Jiří Havel, Libor Rouček, Richard Falbr, Pavel Ploc, Zuzana Brzobohatá, Robert Dušek, Olga Sehnalová, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Jiří Maštálka, Jaromír Kohlíček, Zuzana Roithová a Jan Březina (srov. volby.cz).

80

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz nejpozději druhý den voleb, tj. 6. června dosáhli věku 18 let, za předpokladu, že se do 22. dubna 2009 (tj. 45 dnů před volbami) zaregistrovali v evidenci obyvatel (buď k přechodnému nebo trvalému pobytu, dle zákona 133/2000 Sb.) a byli zapsáni do seznamu voličů pro volby do EP. Pro starší voliče byla podmínka registrace do 26. dubna. Ve volbách do EP, bez této registrace, mohli hlasovat i občané jiného členského státu EU, pokud zde již hlasovali ve volbách do EP v roce 2004 a nepožádali o své vyškrtnutí ze seznamu voličů. Pro české občany kteří se rozhodli volit v jiném volebním okrsku, byla možnost získání voličského průkazu na obecním úřadu do 21. května, který umožňoval volit v kterémkoliv volebním okrsku na území ČR. Volby do EP se konaly v čase 14.00 – 22.00 v pátek dne 5. června a v čase 8.00 – 14. 00 dne 6. června 2009. Volební účast do EP na území ČR dosáhla 28,22 %, tj. bylo odevzdáno 2 358 934 platných hlasů. Voliči si vybírali z 33 politických stran, politických hnutí a koalic, přičemž měli možnost dvou preferenčních hlasů pro upřednostnění kandidáta ze zvolené kandidátní listiny. Na kandidátních listinách, kde došlo k vyškrtnutí kandidáta z kandidátní listiny, se objevilo pouze pořadové číslo. Tak tomu bylo v případě SPR – RSČ (u pořadových čísel 20 a 21) a rovněž u NS (v případě pořadových čísel 9, 12 a 19) (blíže viz http://www.mvcr.cz/clanek/volby-do-evropskeho-parlamentu-2009.aspx).

Programatika krajní pravice ve volbách do EP v roce 2009 Jak se tato témata promítla v programatice výše popsaných krajně pravicových politických stran před volbami do EP? SPR-RSČ se ve svém programu před volbami zaměřila na kritiku stávajících europoslanců (s mandátem 2004–2009), především kritizovala jejich nečinnost v EP, nepotismus (zaměstnávání rodinných příslušníků v EP), nekvalifikovanost, jazykovou nevybavenost a nekomunikativnost ve vztahu k voličům. SPR-RSČ naopak deklarovala, že zvolení europoslanci za SPR-RSČ budou hájit zájmy ČR a budou se snažit plnit 81

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz republikánský program. Rovněž v programu byla deklarace dobročinných účelů z finančních prostředků případných europoslanců, dalšími tématy byla jazyková kompetence a boj proti bruselské byrokracii. Vedení SPR-RSČ v programu rovněž uvedlo, že pokud bude jakýkoliv čin EU v rozporu s českými národními zájmy, může toto vyústit až do vystoupení z EU. SPR-RSČ také chtěla iniciovat všeobecné referendum o setrvání v EU (blíže viz http://www.republikani.com/clanky/volby.htm). V čele kandidátní listiny byl předseda SPR-RSČ Miroslav Sládek. NS vytvořila tzv. programové Desatero, které v úvodu popsalo vývoj strany od voleb do EP v roce 2004, aby následně představilo jednotlivé kandidáty do EP. Toto Desatero představilo i složení kandidátů dle stranické příslušnosti, vzdělání a věku. Stejně jako v případě SPR-RSČ i NS se deklarovala jako subjekt „bránící národní zájmy země proti bruselské byrokracii, německo-francouzskému velkoříšství a migračnímu zlu, kterému EU otevřela zrušením hranic dveře dokořán“ (viz http://www.narodnistrana.cz/clanek.php?id_clanku=3829). Desatero se zaměřilo na nejpalčivější problémy evropské společnosti z pohledu NS – hospodářskou krizi, fiskální politiku EU (požadavek referenda v případě zavedení eura), úpadek tradičních hodnot, nezaměstnanost v ČR, resp. kritiku tzv. ekonomického přistěhovalectví, vzrůstající imigraci do ČR, odmítnutí Lisabonské smlouvy, požadavek na rovnoprávnost zemědělců v EU, výzvu k boji proti islámskému politicko-náboženskému fundamentalismu a terorismu, odmítnutí globalizace a požadavek na omluvu Srbům (podrobněji viz http://www.narodnistrana.cz/clanek.php?id_clanku=3829). Dalšími předvolebními tématy NS byl vztah k sudetským Němcům, kritika současné politické reprezentace („sameťácká viroza“), nízká porodnost české a evropské populace. V čele kandidátní listiny NS byla předsedkyně strany Petra Edelmannová. DS nazvala svůj program před volbami do EP „Suverenita a nezávislost“, což jasně korespondovalo s jeho obsahem, který se negativně vymezoval vůči EU, kritizoval Lisabonskou smlouvu a preferoval spolupráci mezi rovnocennými národy před diktátem ekonomicky silnějších států. Další témata se podobala programu NS. Těmito tématy tak 82

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz byly ilegální přistěhovalci (ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie), zrušení přistěhovaleckých táborů a všech podpor pro přistěhovalce, ochrana kulturního a národního dědictví a podpora českého zemědělství (s cílem soběstačnosti ČR v této oblasti). Dále DS v programu nabízela omezení přílivu cizího kapitálu a deklarovala podporu domácím podnikatelům, živnostníkům, obchodníkům a výrobcům (blíže viz http://volby.delnickelisty.cz/program). V čele kandidátní listiny DS byl předseda strany Tomáš Vandas.

Aktivity krajní pravice před volbami do EP v roce 2009 Region střední a východní Evropy procházel po roce 1989 složitými procesy politické a ekonomické transformace společně s konsolidací demokracie, což se jako téma promítlo i před volbami do EP v roce 2009, kdy se tematizovala ekonomická krize. Není sporu o tom, že transformační procesy v postkomunistických státech byly ve srovnání s předcházející modernizací na západě rozsáhlejší, hlubší a komplexnější, ale často i problematičtější. Důsledky ekonomické recese se v mnoha regionech střední a východní Evropy promítly vzrůstem nezaměstnanosti, což se odrazilo i ve výše popsané programatice krajně pravicových politických stran v ČR. Krajně pravicové politické strany zde popisované tak reagovaly především na neřešené problémy regionálního socio-ekonomického charakteru, což se projevilo i v předvolební kampani jednotlivých krajně pravicových politických stran. Jako zásadní aktivity před volbami do EP se jevila tematizace a aktivismus v sociálně vyloučených lokalitách, a s tím související negativní jevy jako kriminalita, nezaměstnanost, migrace, znepokojivé demografické údaje atp. (srov. Smolík 2009). Zcela konkrétní sociálně vyloučené lokality a s tím spojené negativní jevy se pro krajní pravici staly hlavním tématem v předvolební kampani (především od druhého pololetí roku 2008). Aktivity všech tří popisovaných politických stran lze shrnout do roviny propagační a aktivistické. Jako rovinu propagační lze vnímat především prezentace ve stranických

83

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz médiích (internetové stránky, tiskoviny, letáky, plakáty), ale i v nestranických médiích (televize, tisk). Všechny tři popisované krajně pravicové politické strany představily mimo programatiky i lídry (či přímo několik členů) kandidátních listin. Jako rovinu aktivistickou lze vnímat jednotlivé předvolební mítinky, demonstrace, pochody, shromáždění, ale i spontánní demonstrace (což byl v ČR relativně nový fenomén). Aktivity v obou rovinách byly patrné především u NS a DS. SPR-RSČ se však stále prezentovala jako jediná schopná opoziční politická alternativa. Obě politické strany – tj. NS a DS - vydávaly své stranické listy (tj. Národní politiku v případě NS a Dělnické listy v případě DS), obě založily své aktivistické (paramilitární) struktury (v případě NS to byla Národní garda28, v případě DS to byly Ochranné sbory29) a aktivně vstoupily do předvolebních kampaní (srov. Kyloušek, Smolík 2008; Smolík 2008, 2009). V souvislosti s DS média informovala především o akcích v Hradci Králové (tzv. Den svobody, 16. 8. 2008) a Kladnu (28. 9. 2008). Po návštěvě OS DS v Janově dne 4. 10. 2008 se přenesla pozornost do tohoto severočeského sídliště. V krátkém průběhu proběhly demonstrace (a v některých případech i střety s policií) v říjnu a listopadu 2008 (18. 10. 2008, 17. 11. 2008, 24. 1. 2009), v Praze (28. 10. a 8. 12. 2008) či Přerově (4. 4. 2009) (srov. MV ČR 2009). V listopadu 2008 předseda DS T. Vandas podal trestní oznámení na ministra vnitra I. Langera, který podal vládě návrh na rozpuštění DS a označil ji za extremistickou. Příznivci NS se sešli i 24. 9. 2008 před brněnskou mešitou, aby upozornili na vzrůstající islámský radikalismus (celá akce byla několik dní poté, co v Islamábádu po teroristickém útoku zahynul český velvyslanec Ivo Žďárek), stejně jako v listopadu 2008 byla NS realizována tzv. spanilá jízda v ulicích tzv. „brněnského Bronxu“ (ulice Cejl,

28

Založením NG byl pověřen M. Kubík při příležitosti oslav 28. října 2007, NG zahájila činnost v lednu 2008 (Smolík 2009). 29 Ochranné sbory DS (OS DS) vznikly k 1. 2. 2008.

84

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Bratislavská, Francouzská). (Smolík 2009, MfDnes 2008a, Právo 2008, LN 2008, MV ČR 2009). Rozpuštěno bylo i shromáždění NS dne 28. 10. 2008 v Praze po projevu Pavla Sedláčka, který kritizoval mj. etnickou kriminalitu v centru Prahy a vzrůstající podíl přistěhovalců z afrických zemí.30 Strategií NS i DS tedy bylo zaujmout mediální prostor, který by voliče na tento typ politických stran a jejich programatiku upozornil. Představitelé NS oceňovali na svých webových stránkách jakoukoli zmínku v tištěných médiích, která se dotýkala jejich politické strany. NS se v České televizi (dále jen ČT) prezentovala předvolebním klipem, který se ostře vymezoval vůči romské menšině.31 V klipu NS deklarovala „konečné řešení cikánské otázky“ a kriticky se vyjadřovala k tzv. „nárokové a kořistnické mentalitě“ Romů. Klip NS byl na základě rozhodnutí generálního ředitele Jiřího Janečka stažen z vysílání (srov. http://politika24.cz/clanky/clanek-ct-odmitla-vysilat-predvolebni-spot-narodni-strany/). Ke klipu NS se kriticky vyjádřil premiér Jan Fischer, ministr pro lidská práva a národnostní menšiny Michael Kocáb a ministr vnitra Martin Pecina. Těsně před volbami do EP, konkrétně pak 28. května, proběhla před ČT poklidná demonstrace několika příznivců NS proti vedení ČT. Rozhlasové volební spoty jak DS, tak i NS, byly vyřazeny z vysílání z důvodu možného porušení zákona.32 Přes podobnou rétoriku se NS a DS kritizovaly navzájem. NS především kritizovala navázání Národního odporu na aktivity DS, především po účasti v Janově dne 17. listopadu 2008 (srov. Národní politika, říjen 2008). Předvolební kampaně všech tří popisovaných politických stran lze hodnotit jen velice obtížně, přesto lze konstatovat, že aktivní byly především DS (s důrazem na romskou problematiku) a NS (s důrazem na islamismus). Podle předpokladu se volební kampaně a aktivity jednotlivých krajně pravicových politických stran zaměřily především na vnitropolitická témata (srov. Fiala 2007: 120). 30 Proti této demonstraci vystoupili aktivisté z iniciativy Studenti proti rasismu a představitelé českého anarchistického hnutí (např. Ondřej Slačálek). Jako zahraniční host vystoupil N. Griffin, předseda BNP. 31 Klip NS rovněž použil nahrávku písně „Path“ bez vědomí interpretů – hudební formace Apocalyptica. 32 Na ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka bylo poté podáno Tomášem Vandasem trestní oznámení.

85


Aktivity krajní pravice před volbami do EP v roce 2009 U krajně pravicových politických stran, tj. u SPR – RSČ (kandidátní listina č. 7), NS (kandidátní listina č. 13) a DS (kandidátní listina č. 31) lze sledovat několik ukazatelů, které lze doložit na základě analýzy kandidátních listin. Především se jedná o tyto ukazatele: počet kandidátů kandidátní listiny, počet vyškrtnutých kandidátů z kandidátní listiny, průměrný věk kandidátů, počet a podíl žen na kandidátní listině, počet a podíl členů nominovaných politických stran, počet kandidujících bez politické příslušnosti. Tabulka č. 1. Srovnání struktury kandidátních listin SPR-RSČ, NS a DS. Politická strana

SPR-RSČ

NS

DS

Počet kandidátů kandidátní listiny

20

19

27

Počet vyškrtnutých kandidátů

2

3

0

Průměrný věk kandidátů (v letech)

53

44

38

Počet žen na kandidátní listině

2

4

3

Podíl žen na kandidátní listině (%)

10

21

11

Počet členů nominující strany

20

15

22

Podíl členů nominující strany (%)

100

79

81

0

4

5

Počet kandidátů bez politické příslušnosti Zdroj: Volební server ČSÚ (www.volby.cz)

Jak vyplynulo z tab. č. 1, průměrný věk kandidátů na kandidátních listinách u SPRRSČ je 53 let, u NS 44 let a u DS 38 let. U DS, jakožto strany s nejmladšími kandidáty lze předpokládat potenciál oslovit prvovoliče, případně mladší, protestně naladěnou generaci. Podíl členů krajně pravicových politických stran na kandidátních listinách se pohybuje přibližně mezi 80 a 100 %. Podíl žen na kandidátních listinách se pohybuje v rozmezí přibližně mezi 10 a 20 %. Pokud budeme srovnávat výsledky voleb do EP v roce 200433 a

33 Celková volební účast v 25 státech rozšířené EU v červnu 2004 byla pouhých 45,5 % (viz Fiala 2007: 115).

86

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz 2009, je nutné vzít v potaz, že ve volbách do EP v roce 2004 byla účast 28,32 %, v roce 2009 to byla účast téměř totožná, tj. 28,22 % (srov. Fiala 2007, http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep11?xjazyk=CZ, viz tab. č. 2). Tabulka č. 2. Volební účast ve volbách do EP Rok voleb do EP

2004

2009

45,47 (25 států)

42,85 (27 států)

Rok voleb do EP

2004

2009

Volební účast ve volbách do EP (ČR, %)

28,32

28,22

Volební účast ve volbách do EP (celkově, %)

Zdroj: Volební server ČSÚ (www.volby.cz)

Ve volbách do EP v roce 2004 kandidovala politická strana Republikáni Miroslava Sládka (RMS), Národní koalice (NK) a DS. SPR – RSČ lze považovat personálně, ideologicky i historicky za pokračování RMS, stejně jako NK34 lze ztotožnit s NS. V roce 2004 při volbách do EP získala RMS 15 767 hlasů (0,67 %), NK 2 944 hlasů (0,12 %) a DS 4 289 hlasů (0,18 %). Po pěti letech byly výsledky následující. Nejúspěšnější politickou stranou krajně pravicového tábora byla DS s výsledkem obdržených 25 368 hlasů (1,07 %), což pro tuto formaci znamenalo i zisk finančního příspěvku od státu (ve výši přibližně 760 tisíc Kč). SPR – RSČ získala ve volbách do EP 7 492 hlasů (0,31 %). NS obdržela 6 263 hlasů (0,26 %) (srov. tab. č. 3). Tabulka č. 3. Srovnání výsledků krajně pravicových politických stran ve volbách do EP v roce 2004 a 2009. Politická strana

SPR-RSČ (RMS)

NS (NK)

Volby do EP 2004 (počet hlasů)

15 767

2 944

4 289


7 492

6 263

25 368

- 8 275

+3 319

Přírůstek/úbytek hlasů (2004/2009)

DS

+ 21 079

34 Před těmito volbami vedla NS jednání o vytvoření koalice s dalšími menšími politickými stranami a nakonec zformovala spolu s Českou stranou národně sociální Národní koalici (Jansa 2007).

87

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Volby do EP 2004 (%)

0,67

0,12

0,18


0,31

0,26

1,07

- 0,36

+0,14

+ 0,89

Procentuální rozdíl mezi volbami 2004 a 2009 Zdroj: Volební server ČSÚ (www.volby.cz)

Poměrně překvapujícími fakty voleb do EP v roce 2009 byl neúspěch NS, ale i překročení 1 % u DS. Nejúspěšnější krajně pravicovou politickou stranou ve volbách do EP v roce 2009 se tedy stala DS, která posílila o 0,89 %, což činilo 21 079 hlasů ve srovnání s volbami do EP v roce 2004. Na základě výsledků voleb do EP v roce 2009 v tabulce č. 3, lze konstatovat, že krajně pravicové politické strany posílily své pozice, byť je tento úspěch relativní. Tabulka č. 4. Srovnání výsledků voleb krajně pravicových politických stran do EP v Praze a krajích. Územní celek

SPR-RSČ

NS

DS

Praha

0,17 % (587)

0,25 % (871)

0,64 % (2 177)

Středočeský kraj

0,38 % (1 086)

0,30 % (877)

0,94 % (2 683)

Jihočeský kraj

0,34 % (488)

0,21 % (301)

0,99 % (1 406)

Plzeňský kraj

0,32 % (414)

0,25 % (328)

1,07 % (1 369)

Karlovarský kraj

0,47 % (253)

0,57 % (302)

2,44 % (1 292)

Ústecký kraj

0,46 % (696)

0,36 % (549)

2,76 % (4 101)

Liberecký kraj

0,42 % (398)

0,31 % (289)

1,19 % (1 105)

Královehradecký kraj

0,38 % (497)

0,32 % (418)

1,16 % (1 509)

Pardubický kraj

0,32 % (388)

0,21 % (254)

0,97 % (1 160)

Kraj Vysočina

0,35 % (423)

0,17 % (205)

0,90 % (1 079)

Jihomoravský kraj

0,28 % (758)

0,17 % (470)

0,90 % (2 436)

Olomoucký kraj

0,29 % (412)

0,23 % (327)

1,14 % (1 609)

Zlínský kraj

0,25 % (344)

0,13 % (180)

0,71 % (959)

Moravskoslezský kraj

0,28 % (748)

0,34 % (892)

0,95 % (2 483)

88

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Zdroj: Volební server ČSÚ (www.volby.cz)

Z tabulky č. 4, která se věnuje srovnání výsledků voleb krajně pravicových politických stran do EP v Praze a krajích vyplývá, že SPR-RSČ má největší podporu v Karlovarském kraji (0,47 %), naopak nejmenší podpory dosáhla v Praze (0,17 %). V Karlovarském kraji má největší podporu i NS, naopak nejmenší podporou disponovala v kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji (shodně 0,17 %). Stejně jako SPR-RSČ má i DS nejnižší podporu v hlavním městě (0,64 %), největší v Ústeckém kraji - 2,76 % hlasů. Ve srovnání s volbami do EP v roce 2004 (0,38 %, 585 hlasů), tak DS v Ústeckém kraji ve volbách do EP v roce 2009 získala o 3 516 hlasů, což činilo zisk o 2,06 % více ve srovnání s rokem 2004. Tyto volební zisku lze přičítat Na úrovni okresů DS měla podporu v okresech Most (5,16 %), Teplice (4,14 %), Sokolov (3,44 %), Louny (2,65 %) a Chomutov (2,36 %). Nejméně úspěšnou byla DS v okresech Zlín (0,5 %) a Frýdek-Místek (0,6%). Na úrovni okresů NS měla podporu v okresech Sokolov (0,91 %), Mladá Boleslav (0,54 %), Náchod (0,49 %), Nymburk (0,45 %) a Cheb (0,43 %). Nejméně hlasů získala NS v okresech Uherské Hradiště (0,11 %) a Zlín (0,08 %). SPR-RSČ získala největší podporu v okresech Mladá Boleslav (0,75 %), Tachov (0,66 %), Sokolov (0,64 %), Louny (0,63 %) a Česká Lípa (0,59 %). Nejmenší podpora SPR-RSČ byla v okresu Hodonín (0,18 %) a v Praze (0,17 %). Podrobnější výsledky na úrovni okresů shrnuje tabulka č. 5, z které vyplývá, že krajně pravicové jsou úspěšné především v severních Čechách. Naopak nejméně úspěšné jsou tyto politické strany v okresech Zlín a Uherské Hradiště.

89

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Tabulka č. 5. Pět nejúspěšnějších a pět nejméně úspěšných okresů pro strany krajní pravice ve volbách do EP v roce 2009. Dělnická strana

SPR-RSČ

Národní strana

Pořadí Okres

% hlasů

Okres

% hlasů

Okres

% hlasů

1

Most

5,16

Mladá Boleslav

0,75

Sokolov

0,91

2

Teplice

4,14

Tachov

0,66

Mladá Boleslav

0,54

3

Sokolov

3,44

Sokolov

0,64

Náchod

0,49

4

Louny

2,65

Louny

0,63

Nymburk

0,45

5

Chomutov

2,36

Česká Lípa

0,59

Cheb, Karlovy Vary

0,43

x

xxx

73

Benešov

0,65

Praha-západ

0,21

Havlíčkův Brod

0,12

74

Uherské Hradiště

0,65

Plzeň-město

0,20

Kutná Hora

0,11

75

Praha

0,64

Uherské Hradiště

0,20

Znojmo

0,11

76

Frýdek-Místek

0,60

Hodonín

0,18

Zlín

0,11

77

Zlín

0,50

Praha

0,17

Uherské Hradiště

0,08

Zdroj: Volební server ČSÚ (www.volby.cz)

Závěr Z výše uvedených řádků vyplývá, že pro české krajně pravicové politické strany jsou volby do EP lákavou politickou arénou. Nutno podotknout, že do voleb do EP v roce 2009 vstupovaly tytéž strany (pokud SPR-RSČ budeme vnímat jako přímou pokračovatelku RMS a NK ztotožníme s NS) jako v předchozích volbách do EP. Programové teze všech tří uvedených subjektů jsou víceméně shodné, zaměřují se na kritiku jak EU, tak i europoslanců zvolených za ČR, patrná je etnizace sociálních a 90

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz kriminálních problémů, stejně jako vymezení vůči komunismu, liberalismu a multikulturním idejím. V propagační rovině se především DS a NS snažily profilovat na romské problematice a odporu proti nadnárodním strukturám, ale – v případě NS – i proti islamismu. To se projevovalo především v aktivitách týkajících se sociálně vyloučených lokalit a konkrétně zaměřených demonstrací. Přes nárůst počtu hlasů pro krajně pravicové politické strany ve volbách do EP v roce 2009, jak pro NS (o 3 319 hlasů), tak pro DS (o 21 079), oproti předchozím volbám do EP, lze konstatovat, že krajní pravice je rozpolcená a značně heterogenní. Zajímavý je i neúspěch NS ve srovnání s DS a propad hlasů pro tradičního zástupce krajní pravice – pro SPR-RSČ (o 8 275 hlasů méně než v předchozích volbách). I v nejbližší době lze předpokládat, že krajní pravice bude diferencovaná do několika protichůdných proudů, které se budou snažit oslovit stejný voličský elektorát.

Seznam zkratek BNP – Britská národní strana ČT – Česká televize ČSSD - Česká strana sociálně demokratická EU - Evropská unie KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy NATO - Severoatlantická aliance ODS - Občanská demokratická strana KDU-ČSL – Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová ČSÚ – Český statistický úřad DS - Dělnická strana EP - Evropský parlament 91

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz NG - Národní garda NK- Národní koalice NS - Národní strana NSS – Nejvyšší správní soud OS DS - Ochranné sbory Dělnické strany RMS - Republikáni Miroslava Sládka SPR-RSČ - Sdružení pro republiku–Republikánská strana Československa

Seznam použité literatury Literatura Anastasakis, O.: Post-communist extremism in Eastern Europe: The nature of the phenomenon. Studies in Ethnicity and Nationalism, Vol. 1, No. 2, 2001, pp. 15 – 26. Danics, Š. 2003. Extremismus. Praha: Triton. Dočekalová, P. 2007. Krajní, radikální, extrémní nebo extremistická pravice? Pokus o terminologické vymezení základních pojmů. In Srb, V., Hirtlová, P. (eds.): Radikalismus a jeho projevy v současném světě. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Kolín: ARCVŠPSV, s. 64 – 75. Fiala, P., Mareš, M. 1998. Programová analýza SPR-RSČ. In: Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus. Brno: Masarykova univerzita, s. 95 – 104. Fiala, P. 2007. Evropský mezičas. Nové otázky evropské integrace. Brno: Barrister&Principal. Jansa, J. 2007. Národní strana. Brno: Masarykova univerzita (bakalářská práce). Kyloušek, J., Smolík, J. 2006. Národní strana: resuscitace krajně-pravicové stranické rodiny? (případová studie marginální strany před volbami 2006), Středoevropské politické 92

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz studie, roč. VIII, č. 1, on-line text (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=260), ověřeno k 1. 9. 2009. Mareš, M. 2000. Konstituování krajní pravice v českém stranicko-politickém systému. Vývoj SPR-RSČ od přelomu let 1989/1990 do parlamentních voleb v roce 1992. Politologický časopis, roč. VII, č. 2, s. 157 – 168. Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno, Barrister&Principal, Centrum strategických studií. Mareš, M. 2005. Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa. In: Malíř, J., Marek, P. a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. II. díl: Období 1938–2004, Brno, Doplněk, s. 1593 – 1604. Milza, P. 2005. Evropa v černých košilích. Praha: Themis. MV ČR 2009. Manuál pro obce k zákonu o právu shromažďovacím. Praha: MV ČR. Pink, M., Smolík, J. 2007. Komunální volby a krajně pravicové politické strany v České republice v roce 2006. Středoevropské politické studie, roč. IX, č. 1, on-line text: (http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=293), ověřeno k 1. 9. 2009. Rataj, J. 2007. Návraty radikálního konzervatismu v České republice. In Srb, V., Hirtlová, P. (eds.): Radikalismus a jeho projevy v současném světě. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Kolín: ARC-VŠPSV, s. 258 - 273. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009. čj. Pst. 1/2008 – 86. Dostupné na www.nssoud.cz. (ověřeno 1. 9. 2009). Smolík, J. 2009. Mobilizační témata současné krajní pravice v ČR. In Večerka, K. (ed.): Budoucnost a sociální patologie. Nová řešení starých problémů či stará řešení problémů nových? Praha: MČSS, s. 215 - 222. Smolík, J., Vejvodová, P. 2009. Mobilizační témata současné krajní pravice v ČR. Vystoupení na konferenci „Bezpečnostní hrozby a rizika 21. století“. Brno: Fakulta sociální

93

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz studií, 9. 4. 2009. (nepublikovaný text). Smolík, J. 2008. Národní strana v médiích a volbách. Listy, 5, s. 27 - 29. Vejvodová, P. 2005. Aplikace teorie extremismu na Dělnickou stranu. Brno: Masarykova univerzita (oborová práce). Internetové stránky a publicistické články Volební server www.volby.cz, ověřeno k 1. 9. 2009. MV ČR: http://www.mvcr.cz/clanek/volby-do-evropskeho-parlamentu-2009.aspx, ověřeno k 1. 9. 2009. SPR-RSČ: http://www.republikani.com/clanky/volby.htm, ověřeno k 1. 9. 2009. Národní strana, on-line zdroj (http://www.narodni-strana.cz/), ověřeno k 1. 9. 2009. NS: http://www.narodni-strana.cz/clanek.php?id_clanku=3829, ověřeno k 1. 9. 2009. DS: http://volby.delnickelisty.cz/program, ověřeno k 1. 9. 2009. MfDnes (2008a): Extremisté proti mešitě. Příloha pro moravskou metropoli. Sešit C1 a C2 (24. 9. 2008). Právo (2008): Národní strana chce hlídat brněnský Bronx. s. 12 (11. 11. 2008). LN (2008): Národovci hrozí domobranou. (18. 11. 2008). Volby do EP 2004: http://www.volby.cz/pls/ep2004/ep?xjazyk=CZ, ověřeno k 1. 9. 2009. Volby do EP 2009: http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep?xjazyk=CZ, ověřeno k 1. 9. 2009. Politika24: http://politika24.cz/clanky/clanek-ct-odmitla-vysilat-predvolebni-spot-narodnistrany/, ověřeno k 1. 9. 2009. Periodika Národní politika, roč. 66, říjen 2008.

94


Bohdálek, M. - Bringt, F. - Hanneforth, G. (2009, eds.): Nebezpečné známosti – Pravicový extremismus v malém příhraničním styku (SRN – ČR), Drážďany, Heinrich Boll Stiftung Sachsen, s. 153. Autor: Martin Laryš Email: [email protected]

Tento sborník je určen ke vzdělávacím účelům a informování o pravicově extremistických subjektech na české a německé straně hranic a zejména jejich vzájemné spolupráci. Předkládaná publikace se snaží podat analýzu současných přeshraničních kontaktů a aktivit pravicově extremistických uskupení. Na této publikaci se podílelo přes 15 autorů, a to jak autorů s vědeckým či odborným zázemím, tak protirasistických aktivistů z nevládních organizací, z čehož vyplývá kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými příspěvky. Sborník je strukturně rozdělen do 5 oddílů. První kapitola se zabývá krátkým historickým přehledem organizovaného pravicového extremismu v ČR a Německu. Tato nejkratší kapitola velmi stručně a přehledně předkládá vývoj českého i německého pravicového extremismu od meziválečné éry (Česká republika) či od konce druhé světové války (Německo), kde byl hlavní důraz logicky kladen na Národně demokratickou stranu Německa (NPD). Zajímavá je zejména zmínka o pravicovém extremismu v komunistické DDR. Další kapitola je zaměřena na ideologický rámec pravicového extremismu, kde Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně předkládá zdařilou typologii, rozdělenou nejprve na nacionalistický a naonacistický proud a posléze v rámci nacionalistického rozlišuje neohusitismus (Vlastenecká liga, Národní strana), ultrakonzervatismus a neofašismus (Vlastenecká fronta, Národní sjednocení). Neonacistický ideologický proud 95

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Mareš dělí na marginální germánsky orientovaný neonacismus (Rytíři slunečního kruhu, Ahnenerbe), český a panárijský neonacismus (Národní odpor). Německé ideové zdroje jsou taktéž korektně a srozumitelně vysvětleny, ačkoliv by se autoři Friedemann Bringt a David Begrich mohli vyhnout podivně znějícímu slovnímu spojení Národnostně-rasistické pojetí společnosti (s. 33). Velký prostor autoři věnují opět NPD a jejímu ideovému vývoji, kdy od poloviny 90. let s příchodem Udo Voighta do čela strany lze určit novou strategii a ideovou

orientaci:

zrušení

revizionistické

kampaně,

vypracování

„národně-

demokratického“ řešení sociálních problémů (tedy větší důraz na sociální populismus, což přinejmenším v některých spolkových zemích bývalého DDR padá na úrodnou půdu) a další. Krátce je věnována pozornost i konfliktním liniím českého a německého pravicového extremismu. Řeč je v prvé řadě samozřejmě o Sudetech a mnohdy nepříliš přátelskému naklonění Němců vůči Slovanům obecně. V rámci slovanských národů Němci paradoxně nejvíce spolupracují s Rusy, což je dáno mimo jiné početní a intelektuální silou ruského pravicového extremismu. NPD podle některých údajů dokonce před dvěma lety založila ruské křídlo, složené z východoslovanských imigrantů. Na druhé straně si neonacisté podle autora příspěvku Franka Carstense jezdí na českou stranu hranic kupovat levné kompaktní disky s White Power hudbou, což ale nejspíše dlouho nevydrží (pokud tento fenomén vůbec ještě ve větší míře existuje), protože dnes se skoro všechny alba dají stáhnout zadarmo na internetu (nulové náklady a mnohem větší výběr než v případě ježdění za českými či vietnamskými stánkaři). Třetí kapitola se věnuje metodám, strategii a aktuálním tendencím, kde autoři Carsten Enders, Klára Kalibová a Ondřej Cakl popisují mezinárodní propojení pravicového extremismu (frakce v evropském parlamentu, mimoparlamentní propojení, subkulturně orientovaná setkání, demonstrace). Další autor (Jan Raabe) se věnuje hudebním koncertům a s tím spojenými aspekty (rozvíjení osobních kontaktů, prodej neonacistického zboží), jeho příspěvek je především informativního rázu, stejně jako příspěvek popisující spoupráci českých a německých krajně pravicových uskupení. Slabou stránkou této části je alarmistická kapitolka Hendrika Lasche, který vidí riziko v prodeji White Power hudby na 96

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz německo-českých pohraničních tržnicích přesto, že tato hudba je volně dostupná na internetu a v případě potřeby se stačí pouze připojit na internetovou síť, nehledě na to, že WP hudba není na hranicích prodávána v masovém množství a výběr je poměrně malý. Čtvrtá kapitola se zabývá situacemi obětí pravicově extremistického násilí, rozhovory s napadenými a celkový přehled rasového násilí a násilí páchaného pravicovými extremisty. Pátá kapitola se zaobírá legislativou a orgány činných v trestním řízení. Poslední dvě kapitoly nejsou odborného rázu, spíše se snaží informovat, varovat, mobilizovat, aktivizovat, alarmizovat veřejnost před pravicovým extremismem, na několika místech možná až přehnaně, ale to není problém pouze této knihy, jedná se o v podstatě normální a zavedený jev, alespoň v České republice. V závěru knihy se můžeme dočíst jaké odlišnosti a naopak společné body pojí či rozděluje českou a německou pravicově extremistickou scénu. Vzájemnou spoulpráci narušují především zásadní ideologické spory, s čímž bych možná nesouhlasil, jelikož zásadní ideologické spory panují jen v případě umírněnější radikální pravice, spoléhající především na nacionalismus, v českém případě často protiněmecký. Lze soulasit s tezí, že dnes nemá žádné ultrapravicové uskupení v Česku potenciál stát se vlivnou a u velké části obyvatelstva viditelnou politickou silou (s. 147), naopak méně bych souhlasil s tvrzením, že právě díky slabosti politických stran „získávají mezi mladými lidmi na vlivu subkulturní nabídky neonacistických uskupení jako Národní odpor, odkoukané v východním Německu“ (s. 147). Podle oficiálních údajů totiž členská základna (pokud se tak dá nazvat) neonacistických skinheadů a neonacistických organizací spíše klesá, než by měla vzestupný charakter. Společné body a spolupráce je ze strany autorů Hannefortha a Bringta poněkud bagatelizována tvrzením, že na německé straně (kromě Blood and Honour) neexistují žádné intenzivní a prokazatelné snahy o výrazější sblížení s českými neonacisty, což trochu bagatelizuje celý obsah a hlavní náplň knihy. V knize chybí (navzdory názvu publikace) orientace i na hranice s Německem na jižní straně společných hranic. Publikaci vydala saská pobočka nadace Heinrich Boll

97

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Stiftung, takže zřejmě bylo zapotřebí zaobírat se zejména hranicemi České republiky s bývalou DDR (či ještě přesněji Saskem) a na hranice s Bavorskem nezbylo místo ani vůle. Publikace je především vzdělávací, zde svůj účel splnila, ovšem pro odborné účely je třeba s touto knihou zacházet velmi opatrně. Je třeba na druhé straně dodat, že kniha ani příliš odborné ambice nemá a sama přiznává, že hlavní cílem je podnítit společenskou diskuzi o problematice pravicového extremismu.

98


Vojtíšek, Zdeněk (2009): Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: L. Marek (Deus et gentes, sv. 14). 460 s. ISBN: 978-80-87127-21-6. Autor: Miroslav Mareš Email: [email protected]

Přední český religionista a soudní znalec v oboru sociálních věd se specializací na náboženský extremismus a terorismus Zdeněk Vojtíšek vydal v roce 2009 zajímavou knihu, v níž se zabývá vztahem nových náboženských hnutí a kolektivním násilím. Vojtíšek se v ní snaží obohatit současnou diskusi o nových náboženských hnutích. Z celého pojetí a obsahu jeho práce na jednu strana vyplývá odmítnutí „morální paniky“ kolem nových sociálních hnutí, na straně druhé je pak patrné úsilí objasnit příčiny, průběh a důsledky významných násilných projevů nových náboženských hnutí, především těch, která se ve světě objevila od konce sedmdesátých let. Kniha je rozdělena do pěti základních částí. V první části je objasněn badatelský kontext a cíl práce, její předmět a metoda. Nejrozsáhlejší část práce tvoří podrobně napsaný analytický přehled případů kolektivního násilí v souvislosti s novými náboženskými hnutími. Konkrétně se jedná o podkapitoly věnované Svatyni lidu, Davidiánům, Řádu slunečního chrámu, Óm šinrikjó, Nebeské bráně, Fa-lun-kung, Hnutí za obnovu Desatera božích přikázání, Hnutí Bhagvána Radžníše, Imanuelitů a několika dalších stručněji popsaných uskupení. Následuje část nazvaná „Diskuse o vztahu nových náboženských hnutí a kolektivního násilí“,dále se autor zabývá vývojem nových náboženských hnutí a kolektivního násilí a v páté části vytyčil několik doporučení pro prevenci kolektivního násilí v souvislosti s novými náboženskými hnutími. V závěru knihy autor dospívá k tomu, že pro pochopení vztah nových náboženských hnutí a kolektivního násilí je třeba zohledňovat 99

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz dynamiku vývoje a porozumět jednotlivým aktérům procesu (str. 429). Nová kniha Zdeňka Vojtíška je doposud nejpodrobnějším zpracováním tohoto tématu vydaným v češtině. Autor vychází z rozsáhlého množství relevantní literatury i dalších zdrojů. Primárně se jedná literaturu religionistickou, autor však pracuji i se zdroji sociologické či politologické provenience. Autor se snaží jasně formulovat vlastní závěry a naplňuje tak cíl, obohatit soudobou diskusi o tématu. Kniha je vydána v pěkné grafické úpravě, i když fotografii muže na obálce si s konceptem charismatického guru spojí asi až ten, kdo si přečte její titul. Publikace však vyvolává i některé kritické otázky. První se týká konceptualizace pojmu „kolektivní násilí“ a jeho použití v celé práci. Autor vychází z mnoha religionistických zdrojů, opomíjí však sociologickou literaturu k tématu (zvláště práce Ch. Tillyho), která přitom obsahuje i řadu zajímavých obecně aplikovatelných modelů dynamiky vývoje apod. Pojetí kolektivního násilí je velmi obecné, výběr případů je naopak poměrně úzký. Z vymezení na str. 46 a následujících je sice patrné, co vše autor do knihy všechno nezahrnul, nicméně není zcela jasné, proč do práce zahrnul právě sledované případy a zda si stanovil jasnou komparativní linii jejich popisu či analýzy či zda strukturovaně srovnává až v kapitolách tři až pět (v těchto kapitolách je třeba ocenit aplikaci a srovnání teoretických modelů různých autorů). Autor se v části o metodě přihlásil především ke komparativní religionistice, což je z hlediska jeho vědeckého zázemí pochopitelný a nejlogičtější přístup. V metodologické části ze ocenit i jeho úvahy nad rolí religionisty ve výzkumu násilného či nenásilného charakteru konkrétních náboženských hnutí a nad vlivem religionistů na vnímání těchto hnutí ve veřejnosti, případně na využité religionistických závěrů v propagandě stigmatizovaných náboženských organizací. Je však škoda, že se více nezabýval i relevancí a věrohodností jednotlivých pramenů při výzkumu citlivých otázek, např. srovnat v tomto směru informace hnutí samotných, policejní dokumenty, svědectví odpadlíků či svědectví členů po několika letech 100

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz od zásadních událostí. Určitě by bylo zajímavé popsat i autorovy osobní zkušenost se zdroji, když např. měl možnost vést interview s Sheelou Birnstielevou z hnutí Bhagvána Radžníše/Osho. Vojtíškova publikace byla vydána v rámci výzkumného záměru MSM 0021620803 „Církve v českých zemích a otázka nacionalismu – historické problémy, jejich překonání a výhled směrem k mnohonárodnostní a multikulturní evropské společnosti“, k němuž má Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze svoji edici „Deus et Gentes“). V tomto kontextu se jeví jako problematické, že autor věnoval poměrně málo pozornosti situaci v ČR. Podrobně se zabýval pouze Imanuelity Jana Dvorského. Na jednu stranu to lze pochopit a akceptovat, protože v ČR se doposud v polistopadovém období neobjevily výraznější projevy kolektivního násilí ze strany nových náboženských kultů, na straně druhé by však vzhledem k zaměření grantu bylo jistě zajímavé zabývat se i rizikovým vývojem některých dalších subjektů v ČR a jeho případnou „de-sekuritizací“ a objasnit, proč se nenaplnily některé varující předpovědi či spekulace religionistů a bezpečnostních expertů o jejich vývoji (např. Vesmírných lidí). Zajímavé by bylo zmínit i skutečnost, jak razantně vystoupili čeští nacionalisté proti rozvoji nových náboženských hnutí zvláště v 90. letech. Obecně však lze konstatovat, že kniha Zdeňka Vojtíška představuje významný přínos pro poznání soudobých násilných projevů nových náboženských hnutí. Je vhodná pro religionisty, sociology, politology i bezpečnostní experty, a to i jako vysokoškolská učebnice ve specializovaných předmětech. Současně je však – ostatně jako většina dalších Vojtíškových děl – psaná čtivým a srozumitelným vědeckým jazykem, který ji zpřístupňuje jako důležitý zdroj poznání i pro širší odbornou veřejnost.

101

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu je vydáván Centrem pro bezpečnostní a strategická studia, o.s. ve spolupráci s Katedrou politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. ▪ Vydáváno dvakrát ročně. ▪ Výkonný šéfredaktor: PhDr. Josef Smolík, Ph.D. ▪ Redakční rada: PhDr. Josef Smolík, Ph.D., doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D., Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D., Mgr. Richard Stojar, Ph.D. a Doc. Ing. Dr. Štefan Danics, Ph.D. ▪ Jazyková korektura/proofreading: Bc. Martin Doleček ▪ www.rexter.cz ▪ www.cbss.cz ▪ ISSN: 12147737

-G,

Recommend Documents