Dárková kazeta z dřevěného materiálu. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Dárková kazeta z dřevěného materiálu Bakalářská práce (samostatná příloha: výkresová dokumentace)

Brno 2010

Lukáš Fojtík

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Dárková kazeta z dřevěného materiálu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladu spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: ………………………… podpis studenta: …………………………

2

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat Ing. Milanu Šimkovi, Ph.D. za jeho přístup při zpracování této diplomové práce, poskytnuté informace, ochotu a vstřícnost při konzultacích. Dále bych rád poděkoval firmě Estol Zlín, s.r.o. za poskytnutí veškerých prostředků, zařízení, materiálu apod. a potom těm, na kterých jsem „testoval“ hotové kazety. A pak také děkuji všem lidem, kteří mi pomohli v některých detailech při tvorbě této práce. Všem velké díky.

3

Abstrakt Autor: Lukáš Fojtík Název práce: Dárková kazeta z dřevěného materiálu Abstrakt: Tato práce se zaměřuje na problematiku ukládání šperků a ozdob od počátku lidských civilizací až po dnešek se zaměřením na šperkovnice a kazety. Tyto předměty byly v různých obdobích nejen potřebou, ale často symbolem luxusu či společenského postavení nebo také patřily k vyjádření osobnosti majitele. Cílem práce je provést studii této problematiky a na jejím základě navrhnout dárkovou kazetu, jejíž konstrukce počítá s využitím dřevěných materiálů, přesněji odpadních materiálů vzniklých při výrobě nábytku a podobně.

Klíčová slova: kazeta, šperkovnice, šperk, odpadní dřevěný materiál

Abstract Autor: Lukáš Fojtík Name of the work: Gift box of wooden material Abstract: This work focuses on the problems of storing jewelry and garnish from the beginning of human civilization until today, focusing on the boxes and cassettes. These subjects were at various times not only need, but often a symbol of luxury, or social status, or belonged to the expression of personality of the owner. The goal is to study this issue and on this basis design gift cassetes, which construction allows to use wooden materials, specifically waste materials generated from the manufacturing of furniture and the similarly.

Keywords: cassete, jewelery box, jewelery, waste wooden material

4

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 6 2 Cíl práce......................................................................................................................... 6 3 Materiál - Metodika ....................................................................................................... 7 4 Rešerše - kazeta ............................................................................................................. 8 4.1 Úvod........................................................................................................................ 8 4.2 Historie.................................................................................................................... 8 4.2.1 Stručný přehled od pravěku po středověk........................................................ 8 4.2.2 Starověk ........................................................................................................... 9 4.2.3 Středověk ....................................................................................................... 11 4.2.4 Novověk......................................................................................................... 14 4.3 Současnost ............................................................................................................ 17 4.3.1 Současné společnosti zabývající se výrobou šperkovnic............................... 18 4.3.2 Kazety od neznámých výrobců...................................................................... 23 4.4 Problematika ukládání šperků a bižuterie............................................................. 25 5 Požadavky na konstrukci ............................................................................................. 26 6 Návrh ........................................................................................................................... 28 6.1 Materiálová studie................................................................................................. 28 6.2 Tvarová studie....................................................................................................... 30 6.3 Konečný návrh ...................................................................................................... 33 6.4 Výroba .................................................................................................................. 37 7 Diskuze ........................................................................................................................ 45 8 Závěr ............................................................................................................................ 47 9 Přehled literatury.......................................................................................................... 49 10 Příloha........................................................................................................................ 50

5

1 Úvod Potřeba ukládat rozličné předměty vznikala již od samého úsvitu lidské civilizace. Ať už se jedná o jakoukoliv epochu, jakékoliv místo, vždy se v lidských příbytcích objevoval prostor pro ohniště, předměty určené k sezení, spaní, předměty stolového rázu a samozřejmě různé druhy úložných prostorů sloužících k ukládání jídla, oblečení a osobních potřeb. Jedním z prvních úložných předmětů, které se dají přesněji definovat, je truhla. První truhly nebo záznamy o truhlách, které byly nalezeny pocházejí ze starověkého Egypta, později Řecko, Řím. Od té doby truhla provází člověka až do baroka, kde byla plně nahrazena komodou, v selském nábytku se vyskytuje až do 20. století. Z Egypta pocházejí také první zásuvkové skříňky a šperkovnice. Skříň jako samostatný nábytek pochází z Říma. Pojem kazeta jako poměrně malá skříňka na skvosty se objevuje až v italské renesanci, i když tyto předměty byly známy již ve starověku.

2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je popsat historický vývoj předmětů určených k ukládání šperků a ozdob od vzniku vůbec potřeby ukládání až po dnešní situaci. Dále popsat problematiku ukládání šperků a výroby předmětů určených k jejich ukládání jako jsou šperkovnice a kazety. A na konec na základě získaných informací navrhnout dárkové kazety, k jejichž konstrukci se využije odpadního dřeva. Kazety vyrobit a popsat případné tipy či problémy, které při výrobě kazet z takovéhoto materiálu mohou vzniknout. Zaměřit se taktéž na možnosti povrchové úpravy. Návrh počítá se sériovou výrobou.

6

3 Materiál - Metodika Při vypracovávání této práce jsem se napřed seznámil se šperkovnicemi a kazetami jak pomocí literatury, tak návštěvami několika obchodů se šperky a předměty na jejich přepravu a uchovávání. Informace o vzhledu, konstrukci, významu a podobně jsem vyhledával jak z hlediska historie, tak současnosti. Při hledání informací z historie jsem čerpal především z knih, přičemž značně užitečná se ukázala kniha Dějiny nábytkového umění od Františka Cimburka. Zdrojem informací a inspirace ze současnosti byly pro mě zejména internetové stránky mnohých zejména zahraničních firem, jenž poskytovaly i informace o rozměrech, cenách, použité dřevině, někdy i povrchové úpravě a podobně. Základem pro navrhování mimo tyto nabyté informace bylo i sbírání různých odřezků a zbytků vzniklých při výrobě nábytku a zkoušení, jakými způsoby se dají zpracovat. Při navrhování jsem kladl důraz zejména na to, abych vytvořil pokud možno reálné možnosti zpracování dřevěných zbytků do kazet, na racionální výrobu a přitom vytvořil originální a jednoduché kazety na šperky, které by se daly běžně prodávat. Snažil jsem se také stručným způsobem popsat výrobu těchto kazet s důrazem na poukázání na možné problémy či možnosti a vytvořit tak jakéhosi průvodce pro spíše menší firmy či dokonce jednotlivce, kteří by chtěli podobné kazety či předměty vyrábět. Snažil jsem taktéž experimentovat s povrchovou úpravou a ukázat tak na možnosti, jak kazetám dodat určitý efekt, dojem za použití i méně standardních postupů.

7

4 Rešerše - kazeta 4.1 Úvod Kazety a šperkovnice jsou odjakživa určitým symbolem luxusu, ostatně předměty, k jejichž uchovávání slouží – zejména šperky, jsou samy o sobě luxusní. Kazeta by se dala popsat jako pěkně vypadající „krabička“, vyrobená většinou ze zajímavých materiálů, která mnohdy samotná slouží jako dekorativní prvek v interiéru. Při její tvorbě se klade důraz zejména na estetické ztvárnění, logické uspořádání, vysokou funkčnost a trvanlivost. Dárková kazeta potom bývá specializována na ukládání jednoho předmětu, případně páru. Jejími žádanými parametry jsou nižší náklady, jednoduchost a dobrá skladnost.

4.2 Historie 4.2.1 Stručný přehled od pravěku po středověk Vývoj nábytku a bytové kultury začíná již v paleolitu. Zprvu nábytek slouží k uspokojení základních potřeb, jako je odpočinek a jídlo. Proto prvními kusy nábytku byly sedačky, lavice, rohože a lůžka. S rozvojem společnosti se rozvíjí i nábytek a bytová kultura – stabilní hospodářská a politická situace vede k pocitu bezpečí, vzniku nových společenských potřeb a požadavků na bydlení, rozvíjí se touha po umění, bohatství. Tyto faktory vedou k hromadění majetku – mimo jiné také drobných cenností, které je potřeba někam ukládat. Prvním úložným nábytkem je truhla. První dochované truhly nebo zmínky o truhlách pocházejí ze starověkého Egypta, i když teoreticky by se truhla mohla vyskytovat ještě dříve na území Palestiny. Truhla byla přinejmenším jedním z hlavních úložných prostorů všech starověkých civilizací, jako dominantní a někdy jediný úložný nábytek se objevovala po celý středověk. Byla vytlačena až v baroku komodou, nicméně v selském nábytku se uplatňuje až do 20. století. (Brunecký, 2003) Z truhly vychází kazeta a šperkovnice. Šperkovnice se poprvé objevují ve starověkém Egyptě. Kazety používají už starověcí Řekové, mají podobu drobné, jemně zdobené skříňky, truhlice. Sloužily k ukládání toaletních potřeb a líčidel. Slovo kazeta se poprvé objevuje v renesanci. Jedná se o malou truhlu na šperky, která vyniká vysokou zdobností. (Brunecký 1997)

8

4.2.2 Starověk Ve výrobě nábytku se ve starověku jako základní materiál používalo masivní dřevo a kov, ale také překližky a spárovky. Byla již známa většina konstrukčních spojů, jaké známe dnes – například skoby, hřebíky, čepy, dlaby, rybiny, drážky, pera, lepení aj., viz obrázek 1. Co se týče povrchové úpravy, používalo se v poměrně hojné míře dýhování, intarsování, vykládání zlatem, slonovinou, drahokamy, moření, lakování, leštění pomocí politury, oleje nebo voskovou fermeží a v neposlední řadě dokonce napouštění kamencem, čímž nábytek získal na ohnivzdornosti. V Egyptě se jako úložného nábytku užívaly zejména truhly a sarkofágy. Tyto nábytkové předměty bývaly hojně pomalovány pestrými barvami, malba často obepíná truhlu jako koberec. (Cimburek, 1950)

Obr. 1. Staroegyptská skříňka z Théb (Cimburek 1950)

Kromě malby se objevuje vykládání perletí, slonovinou nebo dýhování. Truhly většinou stávaly na více či méně vysokých nohách, jako uzávěr sloužilo klenuté víko nebo sedlová střecha, jak lze vidět na obrázku 2. Ze starověkých civilizací se hojnější množství nábytku dochovalo právě v Egyptě.

9

Obr. 2. Cedrová truhla, nalezeno v Tutanchamonově hrobě (Cimburek 1950)

Řecký nábytek měl oproti egyptskému věcnější podobu, nedbalo se tolik na ornamenty. Řecký úložný nábytek byl zastoupen zejména truhlami, malými skříňkami a krabičkami. Truhly, sloužící často pro ukládání prádla, se podobaly truhlám egyptským. Stály na nohách, jenž vznikly prodloužením hranových trámků, byly provedeny v živých barvách, ozdobeny malbou s palmetami, meandry a jinými motivy. (Cimburek, 1950) Římský nábytek byl mnohdy přezdobený, důraz se kladl na přepych, účel byl vedlejší. Římané používali k ukládání předmětů zejména niky, armaria – volně stojící skříň s dveřmi a policemi, truhly. Z římského úložného nábytku se nedochoval téměř žádný originál. (Brunecký, 1997)

10

4.2.3 Středověk Bytová kultura ranného středověku se odvíjela od pozdní antiky. Tento fakt se dá odvodit z postupného pronikání dobyvatelských národů, zejména germánských kmenů, na území bývalé západní říše římské a postupným pronikáním vlivu východní římské (byzantské) říše do kultury tzv. mladých národů. Nordické umění, tvořené národy nacházejícími se kolem Severního moře, vynikalo silně vyvinutým řezbářstvím, ve kterém se odrážela značně vyvinutá fantazie těchto národů. Tyto národy také měli v oblibě dřevěné stavby, v nichž se ale odrážela jistá primitivnost. Západní a jižní národy se při stěhování národů, kolem 4. – 5. století, vzájemně mísily a přitom přicházeli do styku s římskou kulturou. Tyto události daly vzniknout románskému slohu. (Cimburek, 1950)

Románský a gotický sloh Z rané doby románské se zachoval pouze neúplný sedací nábytek a nábytek vyobrazený na malbách, reliéfech atd. Nejvýraznějším kusem úložného nábytku raného středověku byla truhla. Původní podoba truhly byl starogermánský trog, což byl pouze vydlabaný kmen opatřený víkem a držáky určenými k přenášení. Teprve později dostala kubický tvar a podobu konstrukce z prken. Po velmi dlouhou dobu se používala konstrukce stojící na podpěrách, podnožích nebo nohách vytvořených protažením rohových prvků, mnohdy se sedlovou střechou. Tyto prvky připomínají konstrukce používané již ve starověku. Prkna byla spojována pomocí železných plátů, na pokos, později drážkováním. Truhly byly zdobeny zejména plochými ornamenty. Vyráběly se jak z měkkého dřeva, především jedlového a zimostrázového, používaného jižními národy, tak z tvrdého dubového dřeva – používaného spíše v Anglii a Skandinávii. Taktéž se lze setkat s použitím modřínového dřeva. Později se objevilo zdobení vycházející z geometrických tvarů a zobrazení zvířat – častým motivem jsou zvířata v kruhu. Tyto motivy byly používány po roce 1300, časem byly nahrazeny arkádami s lomenými oblouky, figurálními výjevy jako například boj s drakem, bojující jezdci, válečníci nebo milostné scény. Truhly byly používány nejen jako úložný nábytek, ale také jako lavice, stoly nebo lůžka.

11

V ranném středověku se také objevovaly skříně, jenž původně vznikly položením dvou truhel na sebe. Byly to těžké hladké schránky. Sloužily k úschově sakrálních potřeb, ve světském užívání nebyly dlouho známy. Již v románské době se objevují skříňky na klenoty, nicméně tyto skříňky byly poměrně primitivně zpracovány, což vychází z tehdejšího úhlu pohledu, jenž byl zaměřen zejména na účelnost. Skříňky byly zdobeny bronzem, vzácnými kovy, slonovinou a poskrovnu dýhami.

Obr. 3. Vyřezávaná skříňka z doby románské, 13. století (Cimburek 1950)

Doba středověku svým feudálním zřízením a hrubým stylem života plného nejistoty nedávala potřebu po ničem lepším než jen po pár kusech primitivního a lehce, levně dělaného nábytku. Rozmach nábytkového umění a vůbec rozvoj kultury přichází se vzrůstajícím klidem, právní jistotou. Tyto faktory mají za následek touhu po přepychu, což zapříčiňuje růst umělecké činnosti a technického pokroku. (Brunecký, 2003)

Obr. 4. Gotická skříňka, počátek 15. století (Cimburek 1950)

12

Renesance Renesance vznikla v Itálii oživením umění antiky. Nábytkové umění renesance, jež se značně rozvinulo v 2. polovině 15. století, se poté rozšiřovalo v 1. polovině 16. století z Itálie do ostatních evropských států, zejména Francii, Německu, Španělsku, Anglii a dalších, naše země nevyjímaje. Charakteristickou podobu renesančního nábytku, zejména toho vyrobeného v Itálii, tvořily hlavně ozdobné nástavce, římsoví a profily, jenž vycházely z antických předloh. Truhly již, oproti tesařské konstrukci v gotice, mají podobu jednotné stavby, jež byla doplněna o průčelí s římsovím, pilastry a podnoží. Tyto prvky byly patrné taktéž v renesanční architektuře. K výrobě nábytku se používalo zejména ořechové dřevo, dále hruškové, javorové, jedlové a cypřišové. V povrchové úpravě se často využívalo moření a fermež, dále napouštění voskem a lazurování. Nábytek byl zdoben malbou, zlacením, řezbou a marketerií, vykládáním slonovinou, želvovinou a jinými materiály a taktéž intarsií – ostatně výraz intarsie je odvozen od latinského ‚interserere‘, což značí vkládat. (Cimburek, 1950) Truhla se rozvinula na několik druhů. Skříně nebo kufry Forziere se používaly jako zavazadlo na cesty, jejich účel mohl být od schránky po odpočivný nábytek. Díky jejich cestovnímu určení se při jejich výrobě hledělo spíše na stabilitu a účel na úkor zdobení. Oproti tomu truhly pro nevěsty byly značně zdobené – většinou znaky novomanželů, výjevy z antických pověstí, výjevy svatby anebo motivy jako například krása mládí a podobně. Truhly a někdy i skříně byly mnohdy opatřeny železnými držáky po stranách. Přibližně v období od roku 1470 do roku 1510 je truhla povýšena takřka na umělecké dílo, bývá zdobena malbou – obrazem. Za tímto účelem také vznikají malíři, kteří se specializují na malbu ‚truhlových obrazů‘. Truhlička pro šperky, která se objevuje v renesanci, se nazývá caseta nebo také cofano. Byla postavena na stole nebo na truhle. Zprvu měly víko podobající se střeše, viz obrázek 5, později se jednalo o napodobeniny malých relikviářových skříní. Vykládání slonovinou nahradila rýžová masa. Motivy vyřezávaných kazet byly podobné jako u velkých truhel. (Cimburek, 1950)

13

Obr. 5. Malé renesanční truhličky na klenoty z Itálie (Cimburek 1950)

4.2.4 Novověk Baroko Baroko vzniklo rozšířením tendencí, jejichž základ byl položen již v renesanci. Tento fakt se může zdát poněkud paradoxní, jelikož všechna barokní umění byla přinejmenším silně ovlivněna křesťanstvím – na rozdíl od renesance, která byla založena spíše na světských požitcích. Vystupňování barokního umění je jednoznačně spjato s počátkem absolutismu Ludvíka XIV. Dříve umění ve Francii podléhalo tendencím danými okolními státy, nyní se nový, samostatný výraz francouzského barokního umění díky francouzské světové politice šířil po celé Evropě. Účel nábytku vytlačil jediný cíl: společenská reprezentace. To se projevilo vystupňováním rozměrů nábytku. Takřka všechen nábytek byl výškově přetažený, což dokládají vysoké skříně, vysoké opěradla skříní, menší kusy nábytku bylo zvykem pokládat na podstavce, aby se vyrovnaly okolí. (Miller, 2005) Co se týká úložného nábytku, truhla se ještě po určitou dobu vyskytovala v měšťanském nábytku, poté se objevovala pouze na venkově. Na dvoře se vyvinula v

14

ozdobnou podobu určenou jako truhlici na klenoty. Díky tehdejším trendům, jak již bylo řečeno, byla umístěna na vysoký podstavec a tak se podobala malé kabinetní skříni. Místo truhly se začala používat komoda, která se sice vyskytovala v některých zemích podstatně dříve, nicméně konečnou podobu získala až v době Ludvíka XIV.

Obr. 6. Francouzská barokní komoda zhotovená A. C. Boullem (Cimburek 1950)

V období baroka se velmi rozšířila intarsie a zejména marketerie, jak ostatně dokládá obrázek 6, o což se zasloužil zejména André Charles Boulle. K těmto technikám se používalo drahé dřevo, slonovina, mramor a různé kovy. Klasickým materiálem na výrobu nábytku bylo ebenové dřevo, i když v pozdním baroku se již tolik nepoužívalo, zdálo se být poněkud nemoderní. Baroko, hlavně jeho pozdní část, bylo určitým vyvrcholením nábytkové tvorby co se týče bohatosti, zdobnosti a vůbec velkoleposti.

Rokoko Rokoko vzešlo z barokních tendencí, jeho název vznikl z francouzského výrazu „rocaille“, který označoval mušlovitý ornament charakteristický pro období přibližně od roku 1720 do roku 1760. O rokoku lze mluvit asi jen v případě francouzské tvorby, v ostatních státech se používá spíše pozdní baroko. Podstatným a velmi rozšířeným typem úložného nábytku v období rokoka je komoda. Užívala se k ukládání různorodých předmětů, mnohdy i cenností. Oproti typickým barokním komodám se celkově jeví lehčí, nicméně tvar je o něco komplikovanější. Dekorace se soustřeďuje kolem středového prvku, často se používají motivy květin, ptáků, andělíčků a jiných, z technik převládá malba, marketerie a zlacení. Běžné je

15

využití bronzových ornamentů a figurací, jenž jsou poměrně závislé na dekoračním provedení stěny pokoje. Jako další kusy úložného nábytku, které se často používaly v rokoku lze uvést knihovny a sekretáře. (Cimburek, 1950)

Klasicismus „Klasicismus jako označení slohu poslední třetiny 18. století se obrací k antickému umění, které se stává podobným zdrojem inspirace jako při nástupu renesance.“ (Brunecký, 2003) Nábytek v tomto období je podřízen symetrii, konstrukční prvky jsou zdůrazněny. Velmi často dochází k využití antických motivů. Tvar nábytku je oproti baroku, rokoku jednodušší, křivky jsou nahrazeny rovnými liniemi. Pro klasicismus typickými kusy úložného nábytku jsou příborníky, prádelníky, komody a kabinety. Tento nábytek je zdoben marketerií, intarzií, malbou. Zdobení není již tak výrazné.

Romantismus Zásadní mezník pro romantismus je rok 1848. Tímto rokem šlechta ztrácí některé své výsady. Pro období romantismu je typické napodobování různých jiných slohů, které se dříve objevily, dochází ke vzniku tzv. neostylů, což platí samozřejmě také pro šperkovnice. Nábytek také ovlivnily dvě podstatné snahy. Jednou je snaha o co nejlevnější výrobu, druhá je co nejokázalejší předměty. (Cimburek, 1950)

V mnoha následujících slozích nejsou kazety a šperkovnice tak běžným kusem vybavení a také výrazně ubývá různých publikací a jiných zdrojů, ve kterých jsou tyto předměty uvedeny. Vzhledem k tomu, že účelem této práce není zapotřebí až tak důsledně podat historickou rešerši, se zde další slohy až takřka po současnost nevyskytují.

16

4.3 Současnost Ještě nábytek první poloviny 20. století měl charakter nákupu na celý život. Ve druhé polovině 20. století se díky vyšší technické úrovni nábytek stává něčím lehčeji obměnitelným. Nábytek je vyměněn za nový, pokud se změní situace v rodině apod. Této fakt způsobil zejména nástup velkosériové výroby. Na konci 20. století se běžněji začíná objevovat kvalitnější, hodnotnější nábytek trvalejšího užití. Tento nábytek je zprvu prosazován zejména ve Skandinávii, poté v Itálii, Francii a tak dále. U nás je toto pojetí nábytku prezentováno zejména sdružením Atika – avantgardním sdružením umělců. Zatímco téměř celé 20. století by se dalo označit stoletím funkcionalismu, konec 20. století a nynější situace se vyvíjí spíše ve znamení efektivismu, tedy spojení funkce s emotivní a estetickou stránkou. Další tendencí, která zejména za posledních 20 let nabírá na důležitosti je ekologie. Tato tendence je vyvolána prudkým průmyslovým rozvojem. Souhrnem se tedy nábytek obecně stal z čistě funkčního na takový, který v sobě spojuje požadavky na funkci, estetiku, fyziologii, psychologii, sociologii a také na ekologii. (Brunecký, 1997) Díky současné hospodářské, politické a společenské situaci a také technologické úrovni jsou šperky dostupné téměř každému. Tomuto faktu nahrává zejména sériová výroba a také levné imitace drahých materiálů. Šperky se staly standardní výbavou každého člověka, zejména žen. Kazety a šperkovnice již ve většině případů nebývají tak nákladné a bohatě zdobené, klade se důraz především na funkčnost a čistotu, preciznost provedení a v neposlední řadě na cenovou dostupnost. Objev nových látek a technologií se promítl také do výroby kazet a šperkovnic, které se dnes běžně vyrábí z plastů a kovů. Dřevo jako základní materiál poněkud ustoupilo, nicméně má pořád své nenahraditelné vlastnosti a ve výrobě kazet je mnohdy považováno za poměrně luxusní materiál.

17

4.3.1 Současné společnosti zabývající se výrobou šperkovnic Friedrich Lederwaren Společnost Friedrich Lederwaren má tradici ve výrobě zejména koženého zboží již od 20. let minulého století. Zprvu se společnost zabývala výrobou menších produktů jako jsou například peněženky a klíčenky. V roce 1988 započala s výrobou šperkovnic a v nynější době firma dodává na trh již různorodé výrobky, počínaje peněženkami, přes šperkovnice a kazety na hodinky, kravaty a jiné potřeby, až po aktovky, batohy a cestovní tašky. Šperkovnice by se daly rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří produkty, na jejichž výrobu byla použita víceméně pouze kůže a textilie, do druhé patří šperkovnice tvořené dřevěnou kostrou, která je oplášťována kůží a textilií, standardně bývají opatřeny několika zásuvkami a víkem, které se otevírá pomocí pianových závěsů a je magneticky zajištěno. Tento typ zobrazuje obrázek 7.

Obr. 7 Šperkovnice z řady Caiman od výrobce Friedrich Lederwaren, rozměry 215 x 340 x 220 mm, cena přibližně 4300 Kč (http://www.friedrich-lederwaren.de)

18

Mele Společnost Mele byla založena v USA na počátku 20. století. Původně vyráběla výlohy do klenotnictví, v období 2. světové války firmě pomohla přežít výroba kazet na medaile. Po válce se rozrostla a začala výrobky exportovat na trh Kanady a Evropy. V současnosti se zabývá výrobou šperkovnic a dárkových kazet. Na výrobu svých produktů používá převážně dřevo, pravou i syntetickou kůži a kov. Sortiment zahrnuje šperkovnice klasičtější zásuvkové podoby i jiných tvarů, kazety určené na ukládání náramkových hodinek a dárkové kazety s dýmkami či sady na otvírání vín a podobně. Výrobky se otevírají pomocí pianových závěsů, v případě některých produktů z kůže závěsy chybí. Uzavírání je řešeno magneticky, na přezku nebo zacvaknutím, v třetím případě se většinou mechanismus dá i zamykat. Některé výrobky obsahují i háčky na pověšení řetízků, jak lze vidět na obrázku 8.

Obr. 8 Šperkovnice Tara od výrobce Mele, rozměry 130 x 210 x 250 mm (http://www.melejewelrybox.com), cena přibližně 2 100 Kč

19

Eben Česká firma Eben, fungující od roku 1997 se zaměřuje na výrobu bižuterie a různých doplňků jako jsou stojany, svícny, držáky, šperkovnice a jiné. Proslula svou z velké části ruční výrobou, na přání zákazníka je firma ochotna vyrobit cokoliv ze svého sortimentu pouze ručními technologiemi. Ke své tvorbě používá dřevo třešně, jasanu a dubu. Většina výrobků je dokončována polyuretanovým lakem. Konstrukční spoje jsou provedeny pomocí čepů, drážek nebo slepením na tupo. V případě otevíravého víka firma používá klasické pianové závěsy. Dle přání zákazníka lze na šperkovnici jakýkoliv nápis vyřezat nebo vypálit laserem, výrobek namořit nebo upravit rozměry. Vnitřní prostor šperkovnic je polstrován semišem.

Obr. 9 Kazety od výrobce Eben, přibližné rozměry 65 x 150 x 180 mm, ceny kolem 450 Kč (http://www.eben.cz)

20

Hoffman's Wooden Wood Jedná se o samostatně pracující tvůrkyni dřevěných předmětů, často šperkovnicového typu Akemi Furukawa Hoffman. Tvůrkyně se věnovala umění a práci se dřevem již od svých dětských let. Na trh se svými výrobky přišla v roce 1999. Ke zhotovování svých výrobků používá zejména dřev třešně, ořešáku, javoru a dubu. Ve své tvorbě se snaží používat jen dřevo, pokud to přece jen některé výrobky vyžadují, používá kovových kování jako jsou pianové závěsy a jiné.

Obr. 10 Miska Item#U004 od výrobce Hoffman's Obr. 11 Šperkovnice Item#U001 od výrobce Hoffman's Wooden Wood, rozměry 225 x 335 x 155 mm, Wooden Wood, rozměry 230 x 384 x 653 mm , cena 47 250 Kč (http://www.woodenwood.com) cena 2 835 Kč (http://www.woodenwood.com)

21

Deborah Keese a Alan Freund – BurlWoodBox BurlWoodBox je malá společnost, kterou tvoří dva tvůrci, Deborah Keese a Alan Freund. Společnost se po 20 let specializuje na výrobu dřevěných šperků a kazet. Zvláštností výrobků těchto tvůrců je zejména korpus šperkovnic a povrchová úprava. Korpus je tvořen z jednoho kusu dřeva bez jakýchkoliv spojů. Jedinou výjimkou jsou některé vyšší šperkovnice, nicméně v tomto případě jsou spoje co nejvíce skryty, jak lze rozpoznat na výrobku z obrázku 12. Povrchová úprava je prováděna v několika variantách. Buďto je povrch nalakován polyuretanovým lakem, nebo se povrch pískuje, poté napouští oleji, poté opět pískuje, vyhlazuje ocelovou vatou a napouští oleji.

Obr. 12 Šperkovnice Picasso od výrobců Deborah Keese a Alan Freund, rozměry 67 x 205 x 282 mm, cena asi 3 000 Kč (http://www.burlwoodbox.com)

Obr. 13 Šperkovnice Yin Yang od výrobců Deborah Keese a Alan Freund, rozměry 67 x 205 x 237 mm, cena asi 2 550 Kč (http://www.burlwoodbox.com)

22

D. H. Pascoe & Co., Inc. Tato malá společnost se zabývá výrobou různých kazet, šperkovnic, pořadačů a jiných dle návrhů a realizací Davida Pascoa. Ke své tvorbě používá hlavně tvrdých exotických dřev jako je bubinga, eben, padouk, ale také některých tradičnějších dřevin jako je třešeň a javor. Tyto výrobky se vyznačují povrchovou úpravou provedenou na vysoký lesk, která je tvořena 4 - 8 vrstvami voděodolného polyuretanového laku.

Obr. 14 Pořadač na léky D. H. Pascoe, rozměry 64 x 51 x 307 mm , cena 4 800 Kč (http://www.pascoewoodart.com)

Heartwood creations

Obr. 15 Truhlička na drobnosti od výrobce D. H. Pascoe, rozměry 51 x 141 x 154 mm (http://www.pascoewoodart.com)

Firma Heartwood byla založena před 30 lety Mikem Fisherem. Společnost se zabývá především výrobou různých kazet určených na šperky, různé jiné drobné cennosti, desky na stolní hry a jiné. Výrobky jsou hravé a originální, jsou vyrobeny z kvalitních dřevin, často exotických jako je padouk, bubinga i klasičtějších jako je třešeň a ořech.

Obr. 16 Kazeta na šperky od výrobce Heartwood, rozměry 50 x 90 x 153 mm , cena neuvedena (http://www.heartwood.com)

Obr. 17 Kazeta na šperky od výrobce Heartwood, rozměry 45 x ø 121 mm , cena neuvedena (http://www.heartwood.com)

23

4.3.2 Kazety od neznámých výrobců Zde jsou různé kazety a truhličky od neznámých výrobců, které jsou zajímavé svým tvarem, povrchovou úpravou, materiály či jiným. Zvláště na obrázku 16 lze vidět pro tyto typy předmětů neobvyklé využití kování, jenž svou velikostí a četností dodá kazetě hrubý, masivní vzhled.

Obr. 18 Truhlička od neznámého výrobce

Obr. 19Truhlička od neznámého výrobce Obr. 20 Kazeta od neznámého výrobce

Obr. 22 Kazeta od neznámého výrobce

Obr. 21 Kazeta od neznámého výrobce

24

4.4 Problematika ukládání šperků a bižuterie Cennosti je nutné dobře uschovat, aby se ze svých cenností mohli lidé těšit co nejdéle, aby se nepoškodily, předčasně neztratily svoji krásu nebo aby si je nepůjčily děti na hraní. Svoje místo by měly mít v samostatné, k tomuto účelu určené uzavíratelné nebo dokonce uzamykatelné šperkovnici nebo aspoň v samostatné zásuvce skříňky, komody nebo toaletního stolku. Bižuterie je označení pro ozdobné oděvní doplňky zhotovené z plastů, různých kovů a kůže, dřeva nebo textilu. Všem těmto materiálům škodí vlhko, prach, nadměrné teplo a riziko mechanického poškození. Jednotlivé kousky vyžadují následující uložení: náušnice a sponky je vhodné upnout na měkký polštářek z hrubšího textilu nebo PUR pěny, náhrdelníky a přívěsky lze jemně stočit. Není na škodu, je-li krabička rozdělena na více přihrádek, s textilní výstelkou nebo i bez. Do nich se rozdělují ozdoby podle barvy a způsobu použití. (http://www.bijoux-trend.cz) Šperk je cenný a ozdobný předmět vyrobený obvykle z drahých kovů a drahých kamenů. Šperky by neměly být ukládány do společného prostoru s bižuterií - případná koroze nebo jiné změny na povrchu bižuterie by mohly poškodit drahé kovy. Proto je vhodné šperky uložit do samostatné krabičky nebo v rámci jedné kazety do samostatného oddělení. V obou případech by vnitřek měl být vystlán měkkým textilem s hladkým povrchem bez vyčnívajících vláken, aby se o ně nezachytily a nepoškodily. Tak budou cennosti uloženy bez rizika poškození a zaprášení. Řetízky jsou ukládány vodorovně, na plocho nebo opatrným navinutím na širší polštářek vyrobený například z PUR pěny obalené textilem. Náušnice a brože se připínají na polštářek, vkládají do jeho zářezů nebo navlékají na odepínatelné řemínky. (http://sperky.pise.cz)

25

5 Požadavky na konstrukci Při tvorbě šperkovnic a kazet je potřeba brát v úvahu jako jednu z prvních skutečností cílového spotřebitele a předmět, který je v kazetě uložen. Na cílového spotřebitele lze nahlížet z několika hledisek. To je zejména pohlaví a věk. Tyto faktory velmi ovlivňují podobu produktu již v těch nejzákladnějších rysech jako jsou rozměry, tvar, materiál, barvy a podobně. Ženy ocení dostatečně komplexní šperkovnice, do kterých mohou ukládat rozličné šperky, hodinky a jiné doplňky, které patří ke standardní výbavě ženy v každém věku. Pro muže jsou vhodné zejména kazety na ukládání hodinek a kravat, případně šperkovnice, jejichž rozměry nemusí být tak velké jako ty pro ženy. Tyto předměty ocení muži spíše středního věku. Samostatnou kapitolou jsou potom výrobky určené dětem. Podoba kazet může také vycházet z určitých událostí. Například svatba je bezesporu událost, která může ovlivnit podobu šperků a předmětů určených k jejich ukládání. Toto se může promítnout do podoby kazety co se týká honosnosti, zdobnosti, použitých materiálů a podobně. Nelze zapomenout ani na hledisko mobility. Šperkovnice a kazety mohou být buďto stacionární, nebo mohou být určeny k přenosu předmětů. Stacionární šperkovnice by měly pojmout více předmětů a zajistit jejich přehlednou úschovu. Kazety určené k přenosu mohou mít několik základních podob, které vychází z několika možných hledisek. Je to buď potřeba pouhého jednorázového přenosu nebo přenosu a uskladnění. Tyto hlediska dále ovlivňuje možnost darování, tedy dárkových kazet. Z těchto faktorů vychází varianty jako například kazeta určená k přenosu a darování, přenosu, darování a skladování nebo jen k pouhému přenosu, přičemž každá varianta může být od ostatních diametrálně odlišná. Pro samotný přenos stačí sice třeba elegantní, ale levná papírová krabička jednoduché výroby, zatímco kazeta pro přenos, darování a skladování určená jako dárek pro ženu na úrovni při nějaké velké příležitosti bude zajisté zhotovena z dražších a trvanlivějších materiálů, může být složitějšího tvaru a cena nebude hrát až takovou roli. V neposlední řadě je rozhodující dojem, jaký má kazeta vyvolávat. Může a nemusí být na první pohled patrné co je uvnitř, kazeta koneckonců ani nemusí vypadat jako kazeta, může se „maskovat“ za něco jiného, její podoba může být hravá a veselá nebo důstojná, může odrážet povahu cílového spotřebitele a podobně.

26

Rozměry vychází z určení a typu šperkovnice nebo kazety. Pokud se jedná o stacionární předmět, v případě šperkovnic dnešní doby jsou rozměry závislé na potřebě třídění šperků a ozdob dle materiálu, typu šperku a případně rozměrů. Vhodné dělení úložného prostoru je na jedno větší oddělení určené na hodinky a větší šperky, potom alespoň 3 menší oddělení na různé druhy menších ozdob a popřípadě jsou užitečné další prostory jako například stojan na řetízky nebo oddělený prostor na bižuterii, která by neměla přijít do styku se šperky (Friedrich Lederwaren, 2009, Mele, 2009). Jak vychází z většiny standardních výrobků od výrobců šperkovnic jako je Friedrich Lederwaren, Mele a další, rozměr optimální šperkovnice by se dal vyjádřit odvozením z krychlovitého tvaru o délce hrany 25 cm. V případě kazet je pro rozměr rozhodující množství ukládaných předmětů. U některých stacionárních kazet bývá možnost uložení více kusů, dalo by se mluvit o určitém pořadači. Tyto verze bývají určeny pro kravaty, hodinky a případně další předměty tohoto typu. Pokud se jedná o ukládání šperků, kazety bývají určeny většinou pro jeden kus nebo pár. Potom může být rozhodujícím prvkem opět mobilita. Pokud je kazeta určena především pro přenos, potom jsou v mnoha případech užitečné rozměry ne větší než je nutně potřeba pro bezpečné uložení šperku, potom se kazeta dá uložit například do různých přihrádek auta, do kapsy u kabátu, bundy a podobně. Rozměry závisí přímo na tom šperku, pro který bude kazeta vyráběna a z tohoto důvodu by bylo zbytečné uvádět nějaké konkrétní rozměry - při tvorbě kazety je vhodné vycházet z rozměru prostoru nutného pro uložení toho kterého šperku. Například vzhledem k rozměrům prstenů lze pro uložení jednoho exempláře vyjádřit potřebný prostor například jako krychlovitý s délkou hrany přibližně 35 mm, což je dostatečný prostor pro samotný prsten a manipulaci při jeho ukládání do kazety. Běžné kazety levnějšího rázu dostupné ve většině obchodů se šperky vycházejí z této rozměrové potřeby. Souhrnem se dá říci, že podoba kazet, jejich konstrukce, materiál, rozměry a další se mohou značně lišit dle jejich určení. Co ale vždy zůstává, je hledisko bezpečnosti pro předměty, k jejichž uchovávání je kazeta či šperkovnice určena. Nesmí dojít k jakékoliv degradaci těchto předmětů.

27

6 Návrh 6.1 Materiálová studie Jelikož je cílem této práce využít zbytkového nebo přímo odpadního materiálu, je vhodné provést studii těchto „zbytků“. Druh materiálu závisí jednak na tom, jaké druhy dřevin se běžně v našich krajích používají a také na hodnotě dřeviny. U nás mezi nejčastěji využívané dřeviny ve výrobě nábytku a jiných dřevozpracujících odvětví patří zejména smrk, buk a dub, v možná o něco menším zastoupení dále borovice, jedle, bříza, javor, třešeň, ořech a některé další. Exotické dřeviny u nás mají poměrně malé zastoupení. Obecně se dá říci, že při výrobě spárovek a jiných polotovarů se dbá na to, aby se ušetřilo co nejvíce materiálu. Nicméně jelikož z kvalitních materiálů jako je třeba dub lze díky menšímu výskytu různých vad vytěžit mnohem více, nezůstávají tak velké zbytky. To ještě umocňuje fakt, že kvalitní materiály jsou většinou dražší, tudíž snaha o vyšší výtěž je větší. Méně kvalitní materiály jsou obecně levnější a s větším výskytem různých vad, proto z nich zůstávají větší zbytky, například větší ořez z čel fošen. Tyto zbytky jsou sice větší, ale obsahují často různé trhliny a jiné vady. Z těchto faktů vyplývá, že nejvíce vhodně velkých zbytků zůstává ze smrku, případně buku. Samozřejmě občas se lze setkat i s dostatečně velkými zbytky jiných dřevin, nicméně nejsou tak běžné. Při výrobě nábytku z rostlého dřeva se nejčastěji užívá tloušťka materiálu kolem 20 mm, nejčastěji od 18 do 25 (30) mm. Mnohdy zůstávají vhodné zbytky při výrobě spárovky. Tyto tloušťky ale nejsou dostatečné pro mnoho různých podob kazet, proto je třeba nějakým způsobem z nich získat větší formát, což lze provést slepením zbytků do větších tloušťek. V mnoha případech ale povrch zbytků vzhledem k jejich vzniku není rovný. Rovného čistého povrchu je zapotřebí mít pro slepování do větších tloušťek a jeho dosažení se lze dočíst v bodě 6.4. Tímto způsobem lze dosáhnout i formátů o značně velké tloušťce a zároveň při vhodném výběru a orientaci materiálu ve formátu zajímavé textury. Zbytkový materiál díky svým malým rozměrům nelze (ne s dostatečnou produktivitou) egalizovat, tudíž z něj nelze vyrábět dílce o menší než původní tloušťce.

28

Obr. 23 Zbytky smrkového materiálu získané při výrobě nábytku ze spárovky o rozměrech cca 22 x 200 x 90 mm.

Obr. 24 Zbytek borového materiálu získaného z čela fošny o rozměrech cca 42 x 90 x 140 mm.

29

6.2 Tvarová studie Vzhledem k tomu, že zbytky vzniklé při výrobě produktů ze dřeva mají poměrně malé rozměry a navíc mnohdy obsahují vady, které jsou takřka neslučitelné s racionální výrobou, je vhodné z takovýchto zbytků vyrábět kazety menších rozměrů. Menší kazety pojmou menší šperky jako jsou náušnice, prsteny a v nynější době i mnohé piercingové šperky. Jak již bylo řečeno, zbytkový materiál často obsahuje různé trhliny, vypadavé suky a jiné vady, které narušují jeho soudržnost. Tyto problémy lze samozřejmě částečně odstranit při výběru materiálu, při slepování do větších tloušťek a také, pokud jsou vady vhodně umístěny, se při některých operacích odfrézují, odřežou a podobně. I přes to je ale vhodné zvolit takový tvar a konstrukci kazety, aby vady příliš nevadily, či dokonce vytvářely záměr. Jednou možností jak toho dosáhnout je vytvořit kazetu kompaktního rázu. Nevhodné varianty Tyto skici znázorňují varianty, jenž svou konstrukcí nejsou z nějakého důvodu vhodné pro racionální výrobu. Tyto důvody jsou většinou materiálového rázu. Jde o to, že například ze spárovky či jiného materiálu tloušťky 10, 12 mm a podobně, natož pak menší se málokdy cokoliv vyrábí, tudíž z ní nezůstává vhodný odpad. Docílit takovéto tloušťky u malého zbytku je obtížné, tudíž kazety vytvořené z dílců takovéto tloušťky nejsou vzhledem k cíli této práce – využití odpadních dřevěných materiálů zrovna vhodné. Dalším důvodem může být u některých variant nutnost použité materiálu bez vad, což nelze vzhledem k povaze zbytkového dřeva mnohdy zaručit. A v neposlední řadě také příčinou nevhodnosti může být příliš komplikovaná výroba či problémový systém otvírání.

Obr. 25 Skica méně vhodné varianty

30




31

Vhodné varianty Tyto skici znázorňují směr, kterým by se mohly ubírat takové varianty, které spíše odpovídají reálnosti výroby. Jsou kompaktního tvaru, případné vady, pokud nepřekročí určitou mez, tak jsou akceptovatelné a neměly by výrazně kazetu znehodnocovat. Výroba by měla být rychlá a jednoduchá. Není zapotřebí žádného kování.

Obr. 29 Skica více vhodných variant

32

6.3 Konečný návrh Všechny navržené kazety tvoří dvě části. Je to úložná část a část víka. Konstrukce nepočítá s žádným kováním, uzavírání funguje podobně jako čep a dlab. K výrobě všech částí všech kazet je zapotřebí vytvořit víceméně přesný kvádrovitý polotovar, který se následně obrábí do daného tvaru. Krom samotný polotovar se nic nelepí. Tvary kazet jsou jednoduché, vycházejí ze základních geometrických těles. Kazety nejsou zdobeny intarzií či řezbou ani jinou technikou. Záměrem není, aby svou honosností odpovídaly možnému drahému šperku uvnitř, což ovšem neznamená, že nejsou určeny pro dražší šperky. Ba právě naopak, tím, že neemitují „drahý“ dojem, mohou poskytnout překvapení z nalezení neočekávané a eventuelně dokonce i drahé cennosti uvnitř. Účelem je dát vyniknou prostému, ušlechtilému rostlému materiálu jako je dřevo s exkluzivním drahým kovem či drahokamem uvnitř.

Varianta 1 Jedná se o jednoduchý krychlový tvar, jehož hrany jsou zkoseny. Kazetu tvoří větší část určená k uložení šperku a menší část, víko. Do větší části je vyvrtán otvor kruhového průřezu, který slouží jako prostor pro ukládání šperku. Součástí víka je kruhový čep, který svým průměrem odpovídá prostoru pro šperk a dohromady s tímto prostorem zároveň tvoří uzavírací mechanismus.

Obr. 30 Skica konečné varianty 1 Obr. 31 Nárys a půdorys konečné varianty 1

33

Varianta 2 Tvar této varianty vychází z pyramidy, jejíž základnu tvoří čtverec a jejíž vrchol je seříznut kolmo k podélné ose pyramidy. Je tvořena částmi stejného významu, jako u varianty 1. Víko dosedá na spodní, úložnou část a dotváří tak zbytek pyramidy.

Obr. 32 Skica konečné varianty 2

Obr. 33 Nárys a půdorys konečné varianty 2

34

Varianta 3 Tato varianta vychází z tvaru válce. Opět, podobně jako u varianty 1 a 2 je tvořena dvěmi částmi, částí obsahující prostor pro šperk a víko. Víko by se dalo definovat jako složenina 3 válců, které mají společnou osu. Vrchní část je největší, je to základ celého víka. Střední část má o 8 mm menší průměr a výšku 6 mm. Tato část tvoří v zavřené kazetě jakoby drážku, která odděluje víko od spodní části. Spodní část je opět čep, který slouží k uzavření kazety.


Obr. 35 Nárys a půdorys konečné varianty 3

35

Varianta 4 Kazeta 4 se od předchozích variant poměrně liší. Je sice opět ze dvou kusů, ale její konstrukce je odlišná. Průřez menší části má tvar zaobleného obdélníku. Tato část slouží k uložení šperku, k čemuž je v ní vyfrézován otvor. Druhá část má takový tvar a velikost, aby sloužila jako obal menší části. Kazeta funguje tak, že se menší část zasune do větší části. Vzhledem k tomu, že části jsou souměrné, lze tak učinit z obou stran dle libosti.


Obr. 37 Nárys, bokorys a půdorys konečné varianty 4

36

6.4 Výroba Smyslem tohoto bodu není uvést pracovní postup konkrétní výroby, ale podat přehled o tom, jak lze zhruba při výrobě postupovat a na co je potřeba případně brát zřetel. Výroba všech 4 typů kazet by se dala rozdělit do tří základních fází a to: 1. Příprava materiálu 2. Obrábění do požadovaného tvaru 3. Příprava povrchu a povrchová úprava 1. Příprava materiálu V tomto bodě se jedná o výrobu přířezu kubického tvaru, jehož rozměry se většinou pohybují kolem 60 x 60 x 80 mm a který je výchozí pro obrábění do již konečného tvaru řezáním, frézováním, soustružením apod. Tloušťka odpadního materiálu se většinou pohybuje kolem 20 mm, tudíž k výrobě přířezu postačují 3 vrstvy. Proces výroby přířezu lze jednoduše shrnout do několika operací. To jsou příprava jednotlivých vrstev, jejich slepování, viz obrázky 35 a 36, a po vytvrzení lepidla řezání na určité rozměry. Příprava jednotlivých vrstev v těch lepších případech spočívá pouze v jejich nařezání na přibližné délkové a šířkové rozměry s ohledem na vážné vady. V mnoha případech ale povrch zbytků není rovný, například jsou na něm velmi výrazné stopy po řezání v prvovýrobě nebo jednotlivé přířezy, ze kterých se skládá spárovka nejsou v jedné rovině. Klasická egalizace povrchu pomocí tloušťkovací frézky nebo širokopásové brusky by v tomto případě byla poměrně náročná a neobešla by se bez speciálních přípravků. Nicméně zbytky využité v tomto případě lze pro tyto potřeby jednoduše srovnat v ruce pomocí hranové brusky. Ke slepování vrstev stačí použít běžného disperzního PVAC lepidla a stahnutí lze provést jednoduše pomocí ztužidel, protože vzhledem k možné různé tloušťce s tolerancí, která může být třeba 3 mm by se lis nedal vhodně použít. Řezání na určité rozměry lze provést na formátovací pile buď normálně, nebo vzhledem k malým rozměrům a z toho vyplývajícímu nebezpečí pořezání pomocí přípravku.

37

Obr. 38 Slepování zbytků do většího přířezu

Obr. 39 Slepování zbytků do většího přířezu

2.Obrábění do požadovaného tvaru Volba obráběcího stroje se odvíjí od tvaru jednotlivé kazety. Celkem se dá použít pily, soustruhu, frézky či NC centra. U varianty 1 a 2 je vhodnější napřed vytvořit prostor pro šperk a čep a až potom dotvářet vnějšek. U těchto variant by prostor pro šperk a čep nemusely být válcové, ovšem potom je zapotřebí použít stopkové frézky či pokud možno lépe NC centra. Pokud budou válcové, pak se naskýtá ještě varianta použití soustruhu na čep a stojanové vrtačky na vyvrtání otvoru pro šperk, přičemž jako vrták lze použít typ sukovník o stejném rozměru, jako se používá na závěsy pro dveře nábytku. Vnějšího tvaru lze u těchto dvou typů kazet dosáhnout jen použitím formátovací pily a u varianty 1 následně zkosení hran stopkovou frézou. U varianty 3 lze použít soustruh na vnější tvar jak úložné části, tak víka včetně čepu a poté dodělat úložný prostor pomocí vrtačky, přičemž se zrovna využije otisk od hrotu soustruhu jako střed pro vrtání. Otisk od hrotu na vrchní ploše víka lze buďto zatmelit a částečně zamaskovat povrchovou úpravou, nebo počítat s nadmírou a část víka poté odříznout. A nebo lze kazetu vyrobit na NC stroji se vším všudy, což bude, pokud se jedná o klasické dřevoobráběcí centrum obnášet ještě odřezání úchytné části výchozího polotovaru. Čtvrtá varianta je díky svému tvaru spolehlivě, zvlášť s ohledem na produktivitu obrobitelná jen na NC centru. Obráběný dílec se do stroje upne pomocí přípravku (viz obr. 37), stroj poté dílec obrobí do požadovaného tvaru (viz obr. 38) a následně se ta část, která zůstala neobrobená, odřeže na pile. Napřed se obrobí vnější a vnitřní část, ty se pak se zaříznou na určitý rozměr a následně se vnitřní část opět upne do centra a stroj do ní vyfrézuje otvor pro uložení šperku. 38

Obr. 40 Před obráběním na NC stroji

Obr. 41 Po obrábění na NC stroji

3. Příprava povrchu a povrchová úprava Ať už po obrábění pilovým kotoučem nebo frézou, vždy je třeba povrch ještě brousit. Výjimkou je varianta 3, kdy lze, a je to vhodné, provést broušení přímo na soustruhu. Dále není potřeba brousit čepy a samozřejmě spodní část vnitřního prostoru na šperk, protože ta je z velké části zakryta polštářkem. U varianty 4 se nebrousí povrch menší části kazety a vnitřní strana větší části, při obrábění je vhodné povrch nechat jen po hrubovací fréze, takovýto povrch podporuje funkci uzavírání, části se do sebe dostatečně zaklesnou a přitom lze kazetu stále dobře otevírat. Z estetického hlediska se jeví zadobře povrch vnitřní části obrousit, což je možno, nicméně vnitřní povrch větší části kazety by rozhodně měl zůstat po hrubovací fréze. Z hlediska zachování pravého úhlu u varianty 1 a možná 4 je vhodné broušení provést na hranové brusce s vodítkem. Hrubost broušení záleží na druhu povrchové úpravy a kýženém efektu. Při povrchové úpravě lze ponechat materiál přírodní, nebo ho namořit. Dále dokončovat lakem, voskem, napouštět oleji apod. Různými kombinacemi operací broušení a moření s vhodně zvoleným dokončením lze vytvořit různé zajímavé efekty, které při tvorbě kazet na šperky mohou různým způsobem měnit dojem, který kazeta vyvolává. Je důležité zvlášť na místech, která tvoří spojení dvou částí povrch uzavřít, nebo důkladně napustit. Pokud tyto části seschnou, spojení nebude dostatečné, pokud nabobtná, kazeta možná nepůjde zavřít, nebo po uzavření otevřít. Na závěr se do kazety vloží připravený polštářek, jenž pro tyto účely postačuje z běžné měkčí PUR pěny. Ten se obalí textilií. Dle toho, v jaké cenové hladině se bude pohybovat šperk, pro jehož účel je kazeta určena, se vybere textilie. Pro běžné, masivnější šperky a bižuterii postačí běžné hrubější, i syntetické textilie, zatímco pro

39

velmi luxusní šperky z drahých kovů je vhodnější použít například pravé hedvábí. Vždy je ale třeba klást důraz na bezpečné uchování šperků a jak vychází z bodu 4.4, pro luxusnější šperky by se měla použít měkká textilie s hladkým povrchem bez vyčnívajících vláken. Běžně se pro většinu účelů dá použít samet, který je využit i v případě zde uváděných kazet, viz například obrázek 46.

Varianta 1 Jednou možností takovéto kombinace je zvolit hrubší zrnitost brusného prostředku a materiál následně mořit. Pokud se použijí dvě vhodně zvolené barvy či odstíny mořidla, lze dosáhnout zajímavého barevného efektu. Napřed se nanesou 2 vrstvy světlejšího mořidla, v tomto případě světlého červeného, poté 1 vrstva tmavšího, v tomto případě tmavého hnědého. Po zaschnutí se některá místa brousí, až na těchto místech vynikne světlejší barva či dokonce nenamořený materiál. Tento efekt lze podpořit obroušením hran až takřka na nenamořené dřevo. Poté se kazeta dokončí voskem a po jeho zaschnutí se na místech broušení vosk lehce leští. Takovýmto postupem vznikne hrubější, jakoby opotřebovaný vzhled.

Obr. 42 Kazeta 1 bez povrchové úpravy

Obr. 43 Kazeta 1 s povrchovou úpravou



40


Varianta 2 Tato varianta je provedena tradičně, broušena zrnitostí 150, materiál je namořen třemi vrstvami mořidla. Následně je kazeta nalakována nitrocelulózovým lakem. Stupeň lesku pololesk.



41

Varianta 3 Povrchová úprava této varianty využívá prasklin a různých oděrek. Broušení je hrubější s použitím různých zrnitostí na různých místech. Poté se sem tam na některá místa nanese trocha PVAC lepidla. Po zaschnutí lepidla se tyto místa přebrousí tak, aby na nich zůstala téměř souvislá vrstva lepidla. To v konečném důsledku vytvoří dojem zažrané špíny, ochytanosti. Poté přichází na řadu moření. Kazeta je namořena dvěmi vrstvami tmavě hnědého mořidla. Po zaschnutí mořidla se některá místa, zvláště ta s fládrovou texturou vybrousí. Zvláště u fládrové textury je vhodné brousit rovnou plochou, čímž dojde ke zvýraznění textury. Tímto broušením dochází k různě zbarveným místům, což vytváří ošoupaný dojem. Lepidlo se dá také nanést po první vrstvě mořidla a poté přebrousit tak, aby nezůstala souvislá vrstva lepidla a následně navázat na další procesy. To vytvoří dojem laku narušeného nějakou kapalinou, skvrnu. Po provedení těchto operací přichází na řadu lakování, které je provedeno stejně jako u varianty 2. Účelem této povrchové úpravy společně s trhlinami je vytvořit určitou patinu, která lehce navozuje dojem zašlosti a stáří. To lze ještě trochu podpořit potřením na závěr 42

nějakou látkou, po které lak jakoby zestárne, což způsobují slabé roztoky kyselin. Dojem vynikne zejména u dřeva s výraznou fládrovou texturou, jako je většina jehličnatých dřev.




43

Varianta 4 Tato varianta je broušena zrnitostí 120 a nepočítá s mořením. To proto, aby vynikl rozdíl mezi dvěma druhy použitých dřevin. Celá kazeta je tvořena březovým dřevem až na jednu ze tří vrstev vnější části kazety, která je buková. Tyto dřeviny svojí texturou nevytváří až přílišný kontrast, nicméně jejich barevnost je poměrně znatelně rozdílná. Ne snad tak, aby vytvářela přílišný kontrast. Co se týká čelního dřeva, je rozdíl patrný značně, což vytváří při nárysném pohledu zajímavý obraz. Kazeta je napuštěna voskem a následně lehce leštěna. Vosk podpoří na rozdíl od laku dřevo v jeho přirozené podobě.





44


7 Diskuze Práce se zabývá vývojem kazet a jiných předmětů na uchovávání šperků. Dárková kazeta neslouží pouze jako nutnost pro přepravu šperků, ale může vhodně podpořit příležitost darování šperku a samotná se tak zapojuje do dárku. Je to právě kazeta, a ne šperk, co jako první uvidí osoba, která je obdarována a tak právě kazeta vytváří první dojem, kterým může vyvolávat různé pocity od jednoduchého nic až po luxus, ani nemusí vyvolat dojem o obsahu a působit tak záhadně a dokonce ani nemusí být na první pohled patrné, co to vlastně je. Při výrobě nábytku vznikají různé odřezky, zbytky, o jejichž využití jsem již nějakou dobu uvažoval a jednou z možností jak tento odpad využít je právě tvorba dárkových kazet. Vzhledem ke své povaze ovšem nelze samozřejmě ze zbytků vyrobit jakoukoliv dřevěnou kazetu a to se pro mě jevilo tak trochu jako výzva. Vytvořit takové kazety, které využijí obtížněji zpracovatelného odpadu, často s mnoha vadami, tak, aby výroba byla racionální a dalo se uvažovat o reálném uplatnění na trhu není až zas tak jednoduchý úkol, jak by se možná mohlo jevit. Poměrně velkou roli v tom hraje samozřejmě cena. Vzhledem k tomu, že základní materiál je zadarmo, kování v případě těchto kazet není, tak se platí vlastně hlavně za opotřebení nástrojů, brusné prostředky, energetické nároky a prostředky na povrchovou úpravu. V takovémto případě hraje velkou roli čas, který se spotřebuje na výrobu kazety. Proto jsem se snažil o co nejjednodušší a co nejrychlejší výrobu, aby produktivita byla co největší a nárůst ceny

45

způsobený prací co nejmenší. Dle mého skromného odhadu, který jsem získal při výrobě těchto kazet, díky zkušenostem z výroby nábytku a po konzultaci s vedením firmy Estol Zlín, s.r.o. jsem došel k těmto závěrům, pro zjednodušení nerozlišuji varianty kazet: za předpokladu, že se bude jednat o sériovou výrobu po 100 kusech, lze ve dvou pracovnících vyrobit zhruba 10 – 12 kusů za hodinu, pokud se při výrobě nepoužije CNC. Pokud se použije, lze vyrobit asi 20 kusů za hodinu, možná i více. Na jednu hodinu lze počítat přibližně 250 Kč, ne méně, což jsou veškeré náklady od platu pracovníka až po veškeré režie včetně prostředků pro povrchovou úpravu a včetně zisku za běžné práce. Dva pracovníci, 500 Kč. Hodina práce na CNC stojí asi 1000 Kč, vzhledem k množství zastoupení práce na stroji v případě výroby s použitím CNC by se pro orientaci sazba vyšplhala z 500 asi na 800 Kč na hodinu. Z toho vyplývají následující náklady. Bez použití CNC by výroba jedné kazety mohla vyjít na 42 korun, za použití CNC 38 korun. Po připočtení přepravních nákladů a rabatu obchodníka (nejspíše šperkařství) by pro konečného spotřebitele mohla cena být asi 54 korun. Upozorňuji, že se jedná pouze o hrubý odhad. Provedl jsem menší průzkum, přičemž jsem se dotázal asi 15 lidí různého pohlaví ve věku od 20 do 45 let, aby mi sdělili své dojmy z jednotlivých kazet poté, co jsem jim kazety ukázal. Dojmy byly povětšinou pozitivní, převládala zvědavost. Zvláště úspěšná byla varianta 4, což kupodivu vyplývalo zejména z mužské části dotázaných. Nejméně úspěšná, či spíše až neúspěšná byla varianta 1 a to bez rozdílu pohlaví či věku. Z toho vyplývá, že krom kazety 1 by se co se týká vizuální stránky a účelnosti mají kazety naději na úspěšný prodej, ovšem otázkou zůstává za jakou cenu. Za předpokladu výše uvedené ceny se já osobně přikláním k názoru, že kazety by byly prodejné, nicméně v případě použití na dražší šperky, cca od aspoň 500 korun navrch. Pro velmi drahé šperky, kolem řekl bych 10 000 korun a výše, by se zřejmě kazety prodávaly obtížněji, jelikož kupující bude chtít pravděpodobněji honosnější, dražší kazetu. Pokud ovšem zároveň nechce záměrně vyvolat protikladnou reakci a tím u osoby, které šperk daruje zvýšit míru překvapení.

46

8 Závěr Bakalářská práce se zabývá zmapováním vývoje kazet, šperkovnic a dalších předmětů podobného určení a to od starověku po dnešek. V druhé části bakalářské práce jde o analýzu odpadního dřevěného materiálu a navrhnutí takových kazet, jejichž výroba bude z tohoto materiálu realizovatelná. Práce ukazuje jednak návrhy tvarů, typů kazet, které není příliš vhodné vyrábět, tak směr, ze kterého lze vycházet při tvorbě kazet z odpadního materiálu. Na základě tohoto směru byly navrženy čtyři kazety, které byly také realizovány. Cílem bylo na základě kazet z historie, současnosti a na základě analýzy zbytků dřevěných materiálů navrhnout takové kazety, které budou něčím nové, jejichž výroba bude racionální a které by mohly mít i úspěch na trhu. Závěrem se dá říci, že cíle bylo dosaženo, odpadního dřevěného materiálu se dá v tomto ohledu využít a výroba kazet je bez problémů realizovatelná. Dá se předpokládat, že by se tyto kazety mohly uplatnit i na trhu, což by se ale potvrdilo jen pokud by se kazety začaly vyrábět a dostaly by se na trh. Na dárkové kazety se mnohdy pohlíží pouze jako na nádobu určenou k přepravě, což rozhodně není účelem této práce. Bakalářská práce pohlíží na dárkovou kazetu jako na něco, co se šperkem tvoří jeden hodnotný soubor. Práce je jakýmsi vodítkem, které má čtenářům ukázat trochu jiné možnosti toho, čím dárková kazeta může být, ukázat jiné možnosti její tvorby a výroby.

47

Summary Bachelor work mapping progression of jewelery boxes, cassetes and other items of similar designation from ancient times to today. In the second part of this work regards the analysis of waste wood material and design such cassetes, which manufactoring will be possible. Work shows first the shape, type of cassetes which is not very suitable to produce, so the direction, from which is really to create cassetes from waste material. Based on this direction were designed four cassettes, which were also realized. The goal was based on cassetes from history, present and analysis of remains of wooden materials to design a cassete that will be something new, which manufactoring will be rational and that could have success in trade. At the end it can be said that the objective was reached, the waste wood material can be utilized and manufactoring of cassetes is easily realizeable. It is assumed that these cassetes can also be applied to the trade, but this should be confirmed only if the cassetes will be manufactured and should be on the market. At the gift boxes are often looked merely as a container designed to transport, which is definitely not the purpose of this work. Bachelor work looks at the gift cassete as a something, what creating one valuable complex with jewelery. Work is a sort of guide which shows a little bit different possibilities of what can be gift box to the readers, show the different possibilities of its creation and production.

48

9 Přehled literatury 1. CIMBUREK, F a kolektiv: Dějiny nábytkového umění I, II, III, Brno 1948 2. BRUNECKÝ, P: Dějiny a bydlení, 1. vyd. Brno: Mendelu Brno, 2003. 265 s. BRUNECKÝ, P: Historický vývoj nábytku, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1997. 228 s. 3. MILLER, J: Nábytek; světové slohy od antiky po současnost, Praha 2006. 560 s. 4. PROCTOR, R: 1000 new eco designs and where to find them, London: Laurence King, 2009. 353 s. 5. CHARLOTTE & PETER FIELL: Design of the 20th century, Köln: Taschen, 2005. 768 s. 6. MILOSLAV K. PROCHÁZKA: Umělecká řemesla, Praha: Albatros, 1977. 137 s. Internetové zdroje 1. text, obrázky: [online] citováno 12. listopadu 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.friedrich-lederwaren.de 2. text, obrázky: [online] citováno 12. listopadu 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.melejewelrybox.com 3. text, obrázky: [online] citováno 15. listopadu 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.eben.cz 4. text, obrázky: [online] citováno 16. listopadu 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.woodenwood.com 5. text, obrázky: [online] citováno 20. listopadu 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.burlwoodbox.com 6. text, obrázky: [online] citováno 20. listopadu 2009. Dostupné na World Wide Web: http://www.pascoewoodart.com 7. text, obrázky: [online] citováno 5. ledna 2010. Dostupné na World Wide Web: http://www.heartwood.com 8. text: [online] citováno 3. února 2010. Dostupné na World Wide Web: http://www.bijoux-trend.cz 9. text: [online] citováno 3. února 2010. Dostupné na World Wide Web: http://sperky.pise.cz

49

10 Příloha Příloha č.1 – Konstrukční výkres kazety 1 Příloha č.1 – Konstrukční výkres kazety 2 Příloha č.1 – Konstrukční výkres kazety 3 Příloha č.1 – Konstrukční výkres kazety 4

50

51

52

53

54

Dárková kazeta z dřevěného materiálu. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Recommend Documents