Daňové úniky u daně z přidané hodnoty stavebnictví

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Daňové úniky u daně z přidané hodnoty – stavebnictví Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. et Ing. Pavel Semerád

Martina Prchalová

Brno 2013

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. et Ing. Pavlu Semerádovi za jeho odborné vedení, cenné rady a připomínky.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Daňové úniky u daně z přidané hodnoty – stavebnictví“ vypracovala samostatně. Všechny zdroje informací, které jsem využila, jsou citovány v seznamu literatury.

V Brně dne 4. ledna 2013

__________________

Abstract Prchalová, M. Tax evasion in value added tax-building industry. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2013. This thesis deals with the issue of value added tax in the Czech Republic. The main objective of this work is to evaluate the effects of changes in statutory provisions for this tax, particularly focusing on the construction industry. The work includes theoretical and practical part. In the theoretical part defines the basic terms of this issue. The practical part of the model examples created tax evasion. Keywords Taxation, Value added tax, tax evasion, tax inspection, building industry.

Abstrakt Prchalová, M. Daňové úniky u daně z přidané hodnoty – stavebnictví. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Bakalářská práce se zabývá problematikou daně z přidané hodnoty v České republice. Hlavním cílem práce je zhodnotit dopady změn zákonných opatření u této daně, a to především se zaměřením na stavebnictví. Práce obsahuje část teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy této problematiky. V praktické části je na modelových příkladech vytvořen daňový únik. Klíčová slova Daňový systém, daň z přidané hodnoty, daňový únik, daňová kontrola, stavebnictví.

Úvod

5

Obsah 1

Úvod

10

2

Cíl práce a metodika

11

3

2.1

Cíl práce ................................................................................................... 11

2.2

Metodika .................................................................................................. 11

Teoretická část práce 3.1

12

Daňový systém .........................................................................................12

3.1.1

Druhy daní .......................................................................................13

3.1.2

Funkce daní......................................................................................13

3.2

Účastníci daňového řízení .......................................................................14

3.2.1

Subjekt daně.....................................................................................15

3.2.2

Správce daně ....................................................................................15

3.2.3

Třetí osoba .......................................................................................15

3.3

Daň z přidané hodnoty ............................................................................16

3.3.1

Daňové subjekty...............................................................................16

3.3.2

Registrace plátců.............................................................................. 17

3.3.3

Předmět daně ...................................................................................18

3.3.4

Základ daně ......................................................................................19

3.3.5

Sazby daně....................................................................................... 20

3.3.6

Historický vývoj sazby DPH.............................................................21

3.3.7

Způsob výpočtu daně ...................................................................... 22

3.3.8

Zdaňovací období............................................................................ 22

3.3.9

Splatnost daně................................................................................. 22

3.3.10 Místo zdanitelného plnění .............................................................. 22 3.3.11

Den uskutečnění zdanitelného plnění ............................................ 23

3.3.12

Daňové doklady............................................................................... 23

3.3.13

Daňové přiznání.............................................................................. 24

3.3.14

Sankce a penále............................................................................... 25

3.3.15

Zrušení registrace plátce................................................................. 25

Úvod

6

3.4

3.4.1

Daňový únik .................................................................................... 26

3.4.2

Legální daňový únik........................................................................ 27

3.4.3

Nelegální daňový únik .................................................................... 27

3.4.4

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ...................... 28

3.4.5

Režim přenesení daňové povinnosti – reverse charge................... 28

3.4.6

Uplatnění přenesené daňové povinnosti........................................ 30

3.4.7

Daňové doklady u přenesené daňové povinnosti........................... 30

3.4.8

Vznik povinnosti přiznat daň u přenesené daňové povinnosti ...... 30

3.4.9

Výpočet DPH v režimu přenesené daňové povinnosti ....................31

3.5

Daňová kontrola ..................................................................................... 32

3.5.1

Funkce daňové kontroly ................................................................. 33

3.5.2

Doměření daní ................................................................................ 33

3.6

4

Daňové úniky u daně z přidané hodnoty................................................ 26

Stavebnictví............................................................................................. 34

3.6.1

Vymezení základních pojmů........................................................... 34

3.6.2

Statistické údaje ...............................................................................37

3.6.3

Kauza Central Group ...................................................................... 38

Praktická část práce

40

4.1

Modelové příklady na přenesenou daňovou povinnost ......................... 42

4.2

Modelový příklad daňového úniku a návrh řešení..................................57

5

Diskuze

59

6

Závěr

61

7

Literatura

63

8

Seznam použitých zkratek

68

9

Přílohy

69

Úvod

7

Seznam obrázků Obr. 1

Účastníci daňového řízení

14

Obr. 2

Subjekty daně z přidané hodnoty

16

Obr. 3

Objekt zdanění

20

Obr. 4

Obecný výpočet daně z přidané hodnoty v roce 2012

31

Obr. 5

Schéma možností stavby

40

Obr. 6

Přehled stavebních materiálů a jejich hodnocení

42

Obr. 7

Faktura číslo 100

43

Obr. 8

Faktura číslo 103

45

Obr. 9

Faktura číslo 105

46

Obr. 10

Faktura číslo 107

48

Obr. 11

Faktura číslo 109

50

Obr. 12

Faktura číslo 110

51

Obr. 13

Faktura číslo 111

55

Obr. 14

Faktura číslo 112

56

Obr. 15

Faktura číslo 113

57

Obr. 16

Rozpočet stavby

58

Obr. 17

Struktura daňové soustavy v ČR

70

Obr. 18

Přiznání k dani z přidané hodnoty

71

Obr. 19

Klasifikace produkce (CZ-CPA)

73

Obr. 20

Vydaná stavební povolení podle krajů

76

Obr. 21 Vydaná stavební ohlášení a povolení v krajích v roce 2011 (ročně) 77

Úvod

Obr. 22 Předpokládaná hodnota staveb, na které byla vydaná stavební povolení

8

78

Obr. 23 Bytová výstavba a modernizace bytového fondu v roce 2011 (ročně) 79 Obr. 24 Podniky ve stavebnictví s 50 a více zaměstnanci se sídlem v kraji v roce 2011 80

Úvod

9

Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3

Vývoj sazeb DPH ................................................................................21 Daňové kontroly v roce 2010 a doměřené daně ............................... 34 Shrnutý položkový rozpočet .............................................................. 53

Úvod

10

1 Úvod Jestliže F. W. Haugwitz řekl, že „duší státu je dobře zorganizované finanční direktorium“, měl tím na mysli, že bez dobře uspořádaného daňového systému nemůže stát fungovat. (Kubátová – Vítek, 1997) Zdanění, předmět mnoha diskuzí a politických půtek i bezesných nocí některých poplatníků, provází lidstvo již od nepanšti. Na prahu nového tisíciletí se můžeme ptát, jaké změny lze v daních očekávat v důsledku nezadržitelně postupující globalizace světa, technického pokroku a změn v lidském myšlení. Benjamin Franclin, vynálezce a politik, před více než dvěma sty lety prohlásil: „Nic není na světě jistého, jen smrt a daně.“ (Kubátová, 2003) V České republice je postupem času zaváděno čím dál více daní. Mnozí občané se v tomto nepřehledném systému nevyznají a mnohdy nevědomky mohou i porušit zákon. Právě daně tvoří příjmy státního rozpočtu a nevyhne se jim žádný občan České republiky. Členění daní je různé, ale i nadále zůstávají velmi složitou záležitostí, se kterou si někdy i odborníci lámou hlavu. Všechny daně jsou upraveny příslušnými zákony a díky tomu jsou vymezeny základní pravidla pro všechny občany podnikatele či nepodnikatele. U některých daní jako například daně z příjmu fyzických osob nebo právnických osob, existuje spousta výjimek, které situaci komplikují. Mezi nejvýnosnější daně bezpochyby patří sociální pojištění, daň z přidané hodnoty a spotřební daně. U spotřebních daní je to především daň z tabáku, nafty a benzínu. Pro občany, kteří si s daněmi neví rady, existují různé daňové poradny a také mají možnost si vybrat pomoc daňového poradce. Správně rozumět daňovému systému není dobré jen pro odborníky, ale především i pro běžné občany. Názory odborníků i občanů se liší. Každý preferuje jinou funkci a tím vzniká bludný kruh, protože skloubit všechny názory není nijak lehké a je to prakticky i nemožné. Aby byl daňový systém aktuální a podle všech kritérií, upravují se daně prostřednictvím daňových reforem, což znamená změnu daňových zákonů. Největší změny se v roce 2012 a 2013 týkají slevy na dítě, daňového bonusu, hazardu a výše DPH. A právě problematice DPH se bude věnovat tato bakalářská práce.

Cíl práce a metodika

11

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je provést zhodnocení dopadů změn zákonných opatření u daně z přidané hodnoty na daňové úniky se zaměřením na stavebnictví v České republice. V případě zjištění neefektivního způsobu výběru daně, budou navrženy efektivnější způsoby kontroly daňové povinnosti plátců. Dílčím cílem práce je na modelových příkladech ukázat možnosti daňového úniku.

2.2 Metodika Tato bakalářská práce se skládá ze dvou částí, jejichž jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na další podkapitoly na sebe navazující. První část je zaměřena na literární řešení problematiky daní v České republice. Literární řešení poskytuje důležité informace a údaje, mezi které patří především charakteristika základních pojmů, účastníci daňového řízení, dále je velká část věnována především analýze problematiky daně z přidané hodnoty, daňovým únikům u DPH a v neposlední řadě objasnění základních pojmů ve stavebnictví. Ve výše uvedené teoretické části byla použita metoda deskripce, díky které byly vysvětleny všechny důležité pojmy. Ke zpracování bakalářské práce bylo nejprve nutné obstarat a prostudovat množství odborné literatury, aktuální daňovou legislativu a také internetové zdroje. Všechny zjištěné informace byly použity k analyzování vybrané problematiky. Ke zpracování literárního řešení jsem použila citovanou odbornou literaturu a internetové zdroje. Druhá část bakalářské práce je tvořena vlastní prací, která vychází z informací získaných při tvorbě teoretické části. V praktické části uvádím modelový příklad daňového úniku, který firma úmyslně vytvořila. Na závěr byla použita metoda indukce, kterou byly shrnuty všechny důležité informace týkající se daně z přidané hodnoty a vyvozeny všeobecné závěry. Tato bakalářská práce je vypracována za pomoci počítačového programu, což je textový procesor Microsoft Word.

Teoretická část práce

12

3 Teoretická část práce Historicky je vznik daní spojen se vznikem a rozvojem státu a s předchůdci dnešních daní se setkáváme již ve starém Řecku a Římě. Významný ekonom naší první republiky Karel Engliš daň definoval jako příspěvek na podpůrnou úhradu veřejné správy financované podle osobní a věcné únosnosti poplatníka. (Švarcová, 2005) Již slovutný zakladatel moderní ekonomie Adam Smith zastával názor: „I ta nejzkušenější vláda, když již zdanila všechny předměty vhodné ke zdanění, musí se uchýlit i ke zdaňování předmětů nevhodných.“ Koho by třeba před lety napadlo uvalit speciální daň na elektřinu, no a je zde. V nedalekém okolí šli ještě dál a mají „hranolkovou daň“ z tzv. nezdravých jídel a nápojů, v celé EU se schyluje k nové dani z bankovních transakcí… Účtující podnikatelé přitom musejí řešit nejen otázku placení všemožných daní, ale i jejich správného zaúčtování a posouzení z pohledu daní z příjmů. Jde o poměrně obsáhlou tématiku. (Děrgel, 2012)

3.1 Daňový systém Daňový systém České republiky je ve svých hlavních znacích podobný systémům vyspělých a obzvláště evropských zemí. Daňové příjmy pocházejí zhruba ve stejné míře z nepřímých a přímých daní. (MFČR , 2012) Daně tvoří příjem veřejných rozpočtů (státního rozpočtu a místních rozpočtů), které ze zákona (povinně) odčerpává část důchodu subjektu (příjmu, majetku poplatníka), na nenávratném principu (společnost tyto peníze vynaloží podle potřeb, tedy nikoliv úměrně podle výše odvedené daně jednotlivců). Uspokojovány budou i potřeby těch, kteří daně vůbec neplatí (princip solidarity). (Švarcová, 2005) Obecně je tedy daň povinným transferem, který se vyznačuje pěti základními charakteristikami: • zákonnost (každá daň musí být stanovena zákonem, tzv. hmotněprávní povahy), • neúčelovost (placená daň není určena k financování konkrétního veřejného rozpočtu), • neekvivalence (poplatník nemá za úhradu daně nárok na žádnou přímou protihodnotu od státu), • nenávratnost (daně zaplacené ve správné výši poplatníkům stát již nikdy nevrátí), • pravidelnost (zdanění se opakuje ve stejných časových intervalech nebo při stejných událostech). (Děrgel, 2012) Daňové příjmy jsou objemově nejvýznamnějším příjmem veřejných rozpočtů, jejich podíl na příjmech státních a místních rozpočtů v České


13

republice činí v průměru více než 90 %. Do daňových příjmů je v širším pojetí zařazováno kromě daní také clo, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. (Fojtíková, 2008) Soubor jednotlivých daní, které mohou být v daném státě ukládány, je nazýván jako daňový systém nebo také daňová soustava. Jednotlivé daně jsou upraveny samostatnými daňovými zákony. Daňové zákony stanovují daňové povinnosti u jednotlivých daní a způsoby jejich plnění a obsahují náležitosti (pojmy) daňově právního vztahu. (Fojtíková, 2008) Daňový systém je v každé zemi stanoven příslušným zákonem a jednotlivé země se mohou v daních výrazně lišit. Daňová soustava určitého státu vždy odráží konkrétní ekonomické podmínky a ne náhodou patří daňové zákony ve všech zemích světa mezi zákony nejčastěji novelizované. Stát je zde hned v několika směrech tlaků: • stát potřebuje vybrat co nejvíce peněz, aby mohl rozvíjet své aktivity, • občané a firmy naopak chtějí odvádět co nejméně daní, aby jim zůstalo co nejvíce pro vlastní potřeby, • řada daní je svázána s mezinárodním obchodem a pohybem kapitálu – zde jsou zase tlaky na stát, aby sjednotil své daně s ostatními zeměmi a podepsal s nimi dohody o zamezení dvojího zdanění, • stát musí respektovat sociální únosnost daní (čím složitější systém s větším počtem výjimek, tím se administrativní náročnost výběru daní zvyšuje a samozřejmě i prodražuje – stát potřebuje více a kvalifikovanějších úředníků, narůstají mzdové náklady, náklady na prostory, vybavení, techniku, atd. Stát sice vybere více daní, ale také více peněz neproduktivně utratí). (Švarcová, 2005) 3.1.1

Druhy daní

Podle způsobu výběru rozlišujeme daně přímé a nepřímé (Příloha č. 1). Přímé daně jsou ukládány poplatníkovi přímo, neexistuje žádná možnost přenést daňové břemeno na jiný subjekt. Nepřímé daně většinou vybírá a odvádí jiná osoba než poplatník, který nese daňové břemeno. Další členění daní je podle předmětu zdanění, a to na daně z příjmů (důchodové), majetkové a daně ze spotřeby (všeobecná daň ze spotřeby, selektivní spotřební daně). (Fojtíková, 2008) 3.1.2

Funkce daní

Daně se stávají nástrojem hospodářské politiky státu, požaduje se od nich mnohem víc, než jen naplnit veřejné rozpočty. Moderní daně plní nebo mohou plnit celou řadu funkcí. Těmi nejdůležitějšími jsou následující: • fiskální, • alokační,


14

• redistribuční, • stimulační, • stabilizační. (Vančurová – Láchová, 2010) V literatuře o daních se často uvádí jako nejdůležitější funkce daní tzv. fiskální funkce, jíž se rozumí získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, z nichž jsou potom financovány veřejné výdaje. Fiskální funkce je historicky nejstarší a je obsažena ve všech třech výše uvedených funkcích. (Kubátová – Vítek, 1997) Alokační funkce – prostřednictvím daní se můžou dát prostředky tam, kde si stát myslí, že je to potřeba. Stát může poskytovat zvýhodnění prostřednictvím daňových úlev tzv. nepřímou daňovou úlevu nebo usměrnit preference spotřebitelů, kdy např. u očkování těm, co si ho platí, může snížit daňovou povinnost. (Maur, 2009) Funkce redistribuční je důležitá proto, že lidé nepovažují rozdělení důchodů a bohatství vzniklé fungováním trhu za spravedlivé. Veřejné finance mají za úkol přesunout část důchodů a bohatství směrem od bohatších jedinců k chudším. (Kubátová – Vítek, 1997) Stimulační funkce daní využívá toho, že daně jsou subjekty vnímány zpravidla jako újma, a tak jsou ochotny udělat hodně proto, aby svou daňovou povinnost omezily. Proto stát subjektům poskytuje různé formy daňových úspor anebo naopak je vystavuje vyššímu zdanění, jestliže se např. chovají nezodpovědně. (Vančurová – Láchová, 2010) Funkce stabilizační – prostřednictvím této funkce mohou daně přispívat např. ke zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice. V období konjunktury daně odčerpávají do rozpočtů vyšší díl a zároveň dělají rezervu na horší časy. V období stagnace zase pomáhají ekonomiku nastartovat. (Maur, 2009)

3.2 Účastníci daňového řízení Obr. 1



Správce daně Zdroj: Fojtíková, 2008

Daňový subjekt

Třetí osoby


3.2.1

15

Subjekt daně

je právnická nebo fyzická osoba, která je podle zákona povinna daň platit nebo odvádět. Daňové subjekty dělíme na: • poplatníky daně a • plátce daně. (Fojtíková, 2008) Daňovou kontrolu není možné zahájit a následně provádět bez daňového subjektu, neboť je to právě jeho daňová povinnost, která je předmětem kontroly. Rozlišování mezi poplatníkem a plátcem daně je typické pro oblast nepřímých daní a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. (Zatloukal, 2011) Poplatník daně je každá osoba (fyzická nebo právnická), jejíž příjmy, popř. majetek, jsou podrobeny dani, tato osoba je odpovědná v plném rozsahu za své daňové povinnosti, za jejich přiznání a zaplacení. Tato osoba také sama za sebe vstupuje do daňového řízení, jedná před správcem daně svým jménem a rovněž tak v případě neplnění daňových povinností ručí svým majetkem. (Kaniová Janáková, 2000) Plátce daně může být rovněž FO nebo PO, která má však povinnost od poplatníka srazit, vybrat a odvést daň, a to pod svoji vlastní odpovědností. Je však samozřejmé, že v konečné fázi dopadá daňový důsledek, tedy sražení a vybrání daně na samotného poplatníka. (Kaniová – Janáková, 2000) 3.2.2

Správce daně

Správcem daně jsou orgány, které jsou pověřeny výkonem státní moci na úseku daňové správy. Správcem daně jsou: • územní finanční orgány (finanční úřady, finanční ředitelství) a Ministerstvo financí, • celní orgány (celní úřady, celní ředitelství, Generální ředitelství cel), • územní orgány (obecní úřady, krajské úřady), • jiné státní orgány (např. Policie ČR). (Fojtíková, 2008) 3.2.3

Třetí osoba

Mezi třetí osoby v daňovém řízení patří: • svědci a osoby předzvědné, • znalci, auditoři a tlumočníci, • ručitelé a poddlužníci, • státní orgány a orgány obcí, • další osoby, které mají povinnost součinnosti v daňovém řízení. (Fojtíková, 2008)


16

3.3 Daň z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty patří spolu s daněmi z příjmů k nejdůležitějším pilířům české daňové soustavy. Zároveň se však konstrukčně jedná o velice složitou daň a její správná aplikace není jednoduchá. DPH je daní nepřímou, daní univerzální a zároveň daní ze spotřeby. Pro všechny nepřímé daně platí, že daň neodvádí do státního rozpočtu přímo její poplatník, ale plátce pod vlastní majetkovou odpovědností. (Stibůrková, 2007) Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Spolu s daní z příjmů patří k nejdůležitějším pilířům české daňové soustavy. V České republice byla zavedena od 1. ledna 1993, kdy nahradila dřívější daň z obratu a daň dovozní. (Fojtíková, 2008) Daň z přidané hodnoty je v celé výši příjmem státního (ústředního) rozpočtu; v ČR neexistuje práce, kdy se o výnos této daně dělí ústřední rozpočet s místními rozpočty. Od roku 1993 zaujímá pozici největšího daňového příjmu. Český zákon o DPH přidanou hodnotu nedefinuje, protože mechanismus výpočtu daňové povinnosti nevyžaduje znalost její výše. Daňová povinnost se vypočítává pouze nepřímo, tj. jako rozdíl mezi součtem daní na výstupu a součtem daní na vstupu (resp. nárokem na odpočet) za konkrétní zdaňovací období (měsíc nebo čtvrtletí). (Svátková, 1999) 3.3.1

Daňové subjekty

Obr. 2

Subjekty daně z přidané hodnoty

Daňové subjekty

Osoby povinné k dani

Osoby identifikované k dani

Zdroj: Fojtíková, 2008

Za subjekty daně z přidané hodnoty se považují osoby povinné k dani a osoby identifikované k dani. Osobami povinnými k dani jsou fyzické a právnické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku. Ekonomickou činností se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí podnikání, ale také další samostatné výdělečné činnosti a soustavné využívání majetku za účelem získání příjmů. Osoby povinné k dani se mohou stát plátci daně, a to povinně ze zákona nebo na vlastní žádost. Pro povinnou registraci je rozhodující zejména tzv. obrat. Za obrat se pro účely daně z přidané hodnoty považují výnosy za zdanitelné plnění bez plnění osvobozených od daně bez


17

nároku na odpočet. Do obratu se však zahrnují také výnosy nebo příjmy z převodu a nájmu pozemků a staveb a příjmy z finančních a pojišťovacích činností, pokud nejsou příležitostné. (Fojtíková, 2008) Pro účely ZDPH je za osobu povinnou k dani považována: • tuzemská fyzická osoba a právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, • neziskový subjekt – právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost; podmnožinu tvoří veřejnoprávní subjekty, • osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, • zahraniční osoba povinná k dani. Osoby osvobozené od uplatňování daně jsou osoby povinné k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, její obrat nepřesáhne stanovený limit obratu. Jedná se vlastně o tuzemskou osobu povinnou k dani, která není plátcem, protože nepřekročila limit a ani se nezaregistrovala jako plátce daně dobrovolně. Do této kategorie nespadají osoby registrované k dani v jiném členském státu a ani zahraniční osoby, které nemají v tuzemsku provozovnu, pro jejichž registraci za plátce daně platí specifická pravidla. Osobou identifikovanou k dani se stane právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání a neuskutečňuje ekonomické činnosti v tuzemsku nebo osoba povinná k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z jiného členského státu a hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326.000 Kč v úrovni bez daně. Daň musí být přiznána již ze zboží, jehož hodnotou dojde k převýšení stanoveného limitu. Přihlášku k registraci je nutno podat nejpozději do dne, kdy hodnota pořízeného zboží překročila stanovenou částku a osobou povinnou k dani se stává dnem překroční stanovené částky. (Stibůrková, 2007) 3.3.2

Registrace plátců

Registrace se provede vyplněním určeného jednoduchého tiskopisu a jeho podáním na příslušném finančním úřadu. Ve snaze vyhnout se sankcím a postihům ze strany finančního úřadu, je nezbytně nutné přesně znát povinnosti osob povinných k dani týkající se jejich registrace k DPH, stejně tak jako průběžné sledování výše dosaženého obratu. (Stibůrková, 2007) Plátci daně se registrují u finančního úřadu a jejich registrace může být: • povinná – jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku 1 000 000 Kč (ZDP § 94/1, § 6), • dobrovolná – osoba uskutečňující ekonomickou činnost se může stát plátcem i na základě vlastní žádosti. Důvody, které vedou podnikatele k dobrovolné registraci, mohou být různé. Jedná se zejména o případy, kdy podnikatel nakupuje v základní sazbě a prodává ve snížené sazbě (například


18

v zemědělství) nebo o situaci, kdy převážnou část odběratelů tvoří plátci DPH. (Štohl, 2010) Registrace je povinná od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. Tyto osoby jsou povinny předložit žádost o registraci podle zákona o správě daní a poplatků, a to nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. V tomto případě jde o plátce ze zákona. O zrušení registrace mohou plátci požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jejich obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích měsíců částku 1 000 000 Kč. Dále mohou být plátci také osoby povinné k dani, jejichž individuální obrat nepřekročí výše uvedený obrat, pokud se jedná o osoby, které uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy a pokud celkový obrat těchto osob v rámci sdružení i mimo něj překročí uvedenou částku. Plátcem DPH se stává také osoba povinná k dani v případě, že hodnota pořízeného zboží při nákupu u jiného státu EU, překročila limit 326 000 Kč. Plátcem se stává podnikatel dnem, kdy hodnota pořízeného zboží překročila tento limit. Přihlášku k registraci je podnikatel povinen podat nejpozději v den, kdy částku limitu překročil. (Fojtíková, 2008) 3.3.3

Předmět daně

Základní vymezení předmětu daně po vstupu České republiky do EU vyplývá z § 2 zákona o DPH. Předmětem daně v tuzemsku jsou vyjmenovaná plnění, pokud je uskutečňuje osoba povinná k dani za úplatu a s místem plnění v tuzemsku. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o DPH je předmětem daně, stejně jako podle dřívějšího znění zákona o DPH, dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku. Podrobněji jsou podmínky, za nichž je dodání zboží a převod nemovitosti v tuzemsku předmětem daně, vymezeny v § 13 zákona o DPH, jak je vysvětleno v dalším textu. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH je předmětem daně, poskytování služeb za úplatu osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku. Podrobněji jsou podmínky, za nichž je poskytování služeb v tuzemsku předmětem daně, vymezeny v § 14 zákona o DPH. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o DPH je předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu EU. Toto pořízení zboží z jiného členského státu je předmětem daně, pokud je uskutečněno za úplatu, a to osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou, která nebyla založena za účelem podnikání. Jestliže se jedná o pořízení nového dopravního prostředku, který je definován v § 4 odst. 3 písm. b) zákona o DPH, je toto pořízení předmětem daně i v případě, že pořizovatelem je osoba, která není osobou povinnou k dani, např. občan, který nepodniká. Uplatnění daně při pořízení zboží z jiného členského státu je podrobněji upraveno v § 16 a navazujících ustanoveních zákona o DPH.


19

Podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o DPH je předmětem daně dovoz zboží, kterým se rozumí především dodání zboží do tuzemska ze třetích zemí mimo EU. (Benda, 2004) Předmětem daně jsou veškerá zdanitelná plnění za úplatu včetně nepeněžitého plnění. Jinak řečeno, pokud firma zaplatí jiným zbožím či službou (barter), musí státu uhradit DPH. Daň nemusí podnikatel platit při prodeji podniku nebo při darování reklamního předmětu (tento předmět ale musí být označen logem firmy, nesmí stát více než 500 Kč a nesmí podléhat spotřební dani). (Švarcová, 2005) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně. (Marková, 2012) 3.3.4

Základ daně

Základ daně je předmět daně vyjádřený v měrných jednotkách a upravený podle zákonných pravidel. Musí být vyjádřen buď ve fyzikálních jednotkách, nebo v hodnotovém vyjádření, tedy v korunách. Od způsobu vyjádření základu daně se odvíjí i typ použité sazby daně. (Vančurová – Láchová, 2010) Správné stanovení základu daně je důležitá podmínka pro následný výpočet daně. Základem daně z přidané hodnoty je vše, co jako úplatu obdržel plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, vyjma daně za toho plnění. V případě, kdy plátce přijme platbu před uskutečněním zdanitelného plnění, je základem daně částka přijaté platby snížená o daň. Jestliže podléhá zdanitelné plnění spotřební dani nebo ekologické dani, základ daně zahrnuje i tuto daň. Poskytuje-li plátce slevu z ceny za zdanitelné plnění, základ daně se sníží o částku této slevy. (Fojtíková, 2008) Základ daně také zahrnuje jiné daně, cla, dávky nebo poplatky, spotřební daň, daň z elektřiny, daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv, dotace k ceně, vedlejší výdaje, při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. (Marková, 2012) Důležitým faktorem při stanovení základu daně je objekt zdanění. Obecně daňovým objektem rozumíme veličinu, ze které se daň vybírá. Tato veličina vždy zobrazuje platební kapacitu, tj. schopnost daň nést. Stručné vymezení objektu daně je zpravidla součástí názvu daňového zákona, např. zákona o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty apod. Objekty zdanění můžeme rozdělit do čtyř velkých skupin. (Vančurová – Láchová, 2010)


Obr. 3

20

Objekt zdanění

Objekt zdanění

hlava

majetek

důchod

spotřeba

Zdroj: Vančurová – Láchová, 2010

3.3.5

Sazby daně

Sazba daně má dvě úrovně – základní (20 %) a sníženou (14 %). Základní sazba se vztahuje na zboží a služby (kromě zboží uvedeného v příloze č. 1 a služeb uvedených v příloze č. 2 ZDPH). Snížená sazba se vztahuje pouze na vybrané zboží a služby, které jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 ZDPH (jedná se například o většinu potravin, stavební práce pro bytové účely). (Štohl, 2010) Finanční služby jsou od daně osvobozeny. Vyvážené zboží je od daně z přidané hodnoty osvobozeno s tím, že vývozce má nárok na uplatnění daně na vstupu. (MFČR, 2012) U stavebních prací prováděných v nebytových prostorách (umístěných i v bytových domech) se vždy použije základní sazba. Základní sazba se uplatní také při výstavbě, opravách, modernizacích či rekonstrukcích souvisejících samostatných staveb, které nejsou součástí bytu či domu (např. samostatně stojící garáž, oplocení, přístupové cesty, inženýrské sítě mimo samotný objekt …). Snížená sazba daně se uplatňuje při dodání bytového domu, rodinného domu a bytu (včetně nedokončených), včetně stavebních a montážních prací spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami. Snížená sazba se použije i u stavebních a montážních prací v bytech v jiných než bytových či rodinných domech. Pro uplatnění snížené sazby daně je rozhodující, že se jedná o provedení stavebních nebo montážních prací pro bytové účely. Uplatnění snížené sazby se vztahuje na investora, ale i subdodavatele. (Stibůrková, 2007) V případě rekonstrukce, modernizace a oprav rodinného domu, bytového domu a bytu se uplatní snížená sazba DPH. Často ale činí potíže určení, co je rodinným domem nebo bytem či co je myšleno pojmem sociální bydlení. V zákoně o dani z přidané hodnoty je v ustanovení § 48 uvedeno, že při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jestliže jsou tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro


21

část stavby určenou pro bydlení. Často jsou trvale obývány různé nemovité objekty, chaty nebo chalupy a při rekonstrukci či montážních pracích nemusí být z hlediska uplatnění snížené sazby DPH jasné, o jaký typ nemovitosti se vlastně jedná. Přitom je vhodné vyjít ze stavebního rozhodnutí, případně ze stanoviska místně příslušného stavebního úřadu, které jednoznačně stanoví, zda jde o rodinný dům, bytový dům nebo byt. Plochami, které nejsou určeny pro trvalé bydlení, jsou prostory pro podnikání, garáže, dílny, speciálně vymezené plochy (např. pro zvířata) atd. Za rodinný dům, bytový dům a byt se jednoznačně nepovažují stavby pro rodinnou rekreaci a stavby ubytovacího zařízení. (Kučerová, 26. 9. 2011) Snížená sazba u bytů v bytových domech se týká konkrétně obytné plochy do 120 m2 a u rodinných domů o obytné ploše do 350 m2. Sníženou sazbu DPH můžeme použít u stavebních děl, kde ještě můžeme uvážit sociální aspekt jejich využití. Určitě jde o stavby určené pro bydlení. Zahrnujeme sem jen ty prostory, které jsou jednoznačně vymezené svislými a vodorovnými dělícími konstrukcemi. Nezapočítávají se sem plochy balkónů, lodžií a teras, půdní a sklepní prostory, jestliže nebyly upravené k trvalému užívání. U bytových domů lze uplatnit sníženou sazbu DPH jen pro jednotlivé byty. Podmínkou pro uplatnění snížené sazby DPH při rekonstrukcích staveb je, aby se prováděnými pracemi nezměnil charakter stavby. Největší nejasnosti panovaly třeba při stavbě oplocení pozemků. Oplocení je zařazené do příslušenství domu, pokud byt či dům lze zařadit do kategorie tzv. sociálního bydlení. V ostatních případech se uplatňuje sazba základní. Jestliže stavební práce v domě mají za následek vznik nového bytu, nejde podle daňové správy o změnu dokončené stavby, nýbrž o novou výstavbu. (České stavby - redakce, 2. 2. 2011) 3.3.6

Historický vývoj sazby DPH

Tab. 1

Vývoj sazeb DPH

Období

Základní sazba (%)

Snížená sazba (%)

1. 1. 1993 – 31. 12. 1994

23

5

1. 1. 1995 – 30. 4. 2004

22

5

1. 5. 2004 – 31. 12. 2007

19

5

1. 1. 2008 – 31. 12. 2009

19

9

1. 1. 2010 – 31. 12. 2011

20

10

1. 1. 2012 – 31. 12. 2012

20

14

2013

21

15

Zdroj: berne.cz, 2010


22

Česká republika v době transformace velmi měnila své sazby. V devadesátých letech sice byla daň z přidané hodnoty relativně stálá, avšak po roce 2004 došlo k několika zajímavým změnám. (Berne, 2011) V Česku se sazba DPH změní již pošesté v historii. Pravdou je, že v některých zemích se sazby DPH mění ještě častěji avšak je i mnoho států, kde se od svého zavedení sazba daně nezměnila vůbec. (Černohausová, 5. 10. 2011) 3.3.7

Způsob výpočtu daně

Výpočet DPH lze provádět dvojím způsobem, a to v závislosti na tom, zda základem daně je cena bez DPH nebo cena včetně DPH: • základem daně je cena bez DPH – daň se vypočte prostým vynásobením základu daně příslušnou procentní sazbou, • základem daně je cena včetně DPH – například prodej je uskutečněn neplátcům a daň se počítá z tržeb zahrnujících již daň, nebo v případech, kdy kupující má k dispozici zjednodušený daňový doklad a je zde uvedena pouze cena s daní. Při výpočtu se použije tzv. přepočítací koeficient, u sazby 20 % je koeficient 0,1667, u sazby 14 % je koeficient 0,1228. (Štohl, 2010) 3.3.8

Zdaňovací období

Zdaňovací období může být měsíční nebo čtvrtletní. Měsíční se vztahuje na plátce daně, který v předchozím kalendářním roce přesáhl obrat 10 mil. Kč. Podnikatelé s ročním obratem nižším než 10 mil. Kč mají čtvrtletní zdaňovací období. Ale pokud jejich obrat za zdanitelná plnění je vyšší než 2 mil. Kč (a současně nižší než 10 mil. Kč), mohou si zvolit jako zdaňovací období i kalendářní měsíc. (Štohl, 2010) 3.3.9

Splatnost daně

Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevzniká daňová povinnost, pokud zákon nestanoví jinak. Tuto lhůtu nelze prodloužit. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 101 odst. 1) 3.3.10 Místo zdanitelného plnění Správné stanovení místa plnění je klíčové pro následné uplatnění DPH. Nejčastěji se dodává zboží a poskytují služby v tuzemsku, tedy v ČR. V některých případech je ale místo plnění mimo tuzemsko a dané plnění poté není předmětem DPH a ani zdanitelným plněním. (Stibůrková, 2007) Místo zdanitelného plnění je rozhodující pro posouzení, zda plnění podléhá dani v tuzemsku nebo nikoliv. Pokud je místo zdanitelného plnění v tuzemsku,


23

pak takové plnění podléhá u plátce dani na výstupu, popřípadě je osvobozeno od daně bez nároku nebo s nárokem na odpočet. Je-li místo plnění mimo tuzemsko, daň se podle zákona o DPH v ČR neuplatní, ale plátci může vzniknout povinnost přiznat a zaplatit daň v zemi, kde je místo plnění. (Fojtíková, 2008) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovitosti a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitost nachází. (ZDPH) 3.3.11

Den uskutečnění zdanitelného plnění

Oproti dřívějšímu znění se v novém zákoně o DPH platném po vstupu ČR do EU přístup ke stanovení povinnosti přiznat daň na výstupu zásadně mění. Podle § 21 odst. 1 zákona o DPH je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, která se vztahuje k tomuto zdanitelnému plnění, podle toho, která skutečnost nastane dříve, a tak je povinen tuto přiznanou daň uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění, nebo ve kterém přijal platbu, a to vždy v tom zdaňovacím období, které nastalo dříve. Při stanovení data uskutečnitelného plnění pro jednotlivé typy zdanitelných plnění jsou zachována obdobná pravidla, která platila podle dřívějšího znění zákona o DPH. (Benda, 2004) Obecně řečeno se jedná o den dodání zboží (den převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník) nebo den poskytnutí služby. U převodu nemovitostí se za den uskutečnění zdanitelného plnění považuje ten den, kdy byla doručena listina či listiny, kde je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostí. Při realizaci prací či služeb dle smlouvy o dílo se za den uskutečnění zdanitelného plnění považuje den převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části. Specifikum je u dodávek tepla, elektřiny, plynu, vody a telekomunikačních služeb, kdy vzhledem k provozním možnostem těchto dodavatelů a poskytovatelů vyjmenovaných energií a služeb, se za den uskutečnění zdanitelného plnění považuje den odečtu z měřícího zařízení či zjištění spotřeby v návaznosti na provedené odpočty. (Stibůrková, 2007) 3.3.12

Daňové doklady

Tuto problematiku řeší konkrétně §26 až §35. Jednotlivé paragrafy se zabývají nejen vystavováním dokladů a jejich povinnými náležitostmi, ale také například definují požadovanou dobu archivace. Správné vystavení daňového dokladu je důležité, protože plátce, který doklad přijímá, jím prokazuje svůj nárok na odpočet daně na vstupu. Pravidla vystavování dokladů jsou upřesněna v §26 ZDPH a za určitých podmínek může vystavit daňový doklad i neplátce. (Stibůrková, 2007) Plátce je povinen na vyžádání vystavit daňový doklad za každé zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet pro osobu


24

povinnou k dani nebo pro právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání. Daňový doklad musí plátce vystavit nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění plnění a do 15 dnů ode dne přijetí platby, pokud k přijetí platby došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. (Fojtíková, 2008) Pro účely DPH existuje stejně jako dříve několik typů daňových dokladů, jak vyplývá z § 28 odst. 1 zákona o DPH. Daňovým dokladem podle tohoto ustanovení je: • běžný daňový doklad, jehož náležitosti vymezuje § 28 odst. 2 zákona o DPH, • zjednodušený daňový doklad podle § 28 odst. 4 zákona o DPH, • souhrnný daňový doklad podle § 28 odst. 2 zákona o DPH, • splátkový kalendář podle § 28 odst. 5 zákona o DPH, • daňový dobropis a daňový vrubopis podle § 43 zákona o DPH, • opravný daňový doklad podle § 50 zákona o DPH, • a ve stanovených případech i doklad o zaplacení a platební kalendář. (Benda, 2004) Za správnost údajů na daňovém dokladu odpovídá stejně jako dříve plátce, který uskutečnil plnění, tedy i v těch případech, kdy zplnomocnil k vystavení daňového dokladu jinou osobu. Za vypočtenou daň ze zjednodušeného daňového dokladu a z dokladu o zaplacení při hromadné přepravě osob odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečnilo. (Benda, 2004) 3.3.13

Daňové přiznání

Podání daňového přiznání patří mezi základní povinnosti každého plátce. Rozlišujeme 3 typy daňových přiznání: • řádné, • opravné, • dodatečné. Plátce je povinen podat daňové přiznání k DPH nejpozději do 25 dnů po skončení zdaňovacího období (měsíc nebo čtvrtletí – přesně vymezuje § 99 ZDPH). Podává se na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí (Příloha č. 2) nebo na tiskopisu, který je výstupem účetního či ekonomického programu, pokud se shoduje s originálním tiskopisem. Přiznání se podává i v případě, že plátci nevznikla v příslušném zdaňovacím období daňová povinnost či nebyl ekonomicky aktivní. V daňovém přiznání plátce oznamuje svému správci daně údaje o základech daně a výši daní na vstupu a porovnává je s údaji na výstupu. Výsledkem je buď daňová povinnost, nebo nadměrný odpočet. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání přiznání, nadměrný odpočet vrací finanční úřad plátci do 30 dnů od posledního dne pro podání řádného daňového přiznání. (Stibůrková, 2007)


25

Pokud je něco uvedeno v některém daňovém přiznání špatně, podá se k němu dodatečné přiznání, kde se vyčíslí rozdíly oproti řádnému přiznání. Pokud se doplácí, vyměří finanční úřad penále za pozdní úhradu. (Konečná, 7. 2. 2012) Nadměrný odpočet vzniká tehdy, kdy odpočet daně za příslušné zdaňovací období převyšuje vlastní daňovou povinnost. Jedná se o přeplatek, který se vrací plátci bez žádosti a to do 30 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání. Správce daně vyčíslený nadměrný odpočet zkontroluje, v případě pochybností odpočet nevyměří a vyzve plátce, aby prokázal oprávněnost nadměrného odpočtu podle zákona o správě daní a poplatků. (Stibůrková, 2007) 3.3.14 Sankce a penále Zákon o DPH ukládá plátcům velké množství povinností. Jejich nedodržení způsobuje citelné sankce a neznalost zákona neomlouvá. Sankce předepsaná správcem daně je splatná v náhradní lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Pokud výše sankce nebo penále nepřesáhne 100 Kč za zdaňovací období, správce daně ji nepředepíše. Daňové nedoplatky nepřesahující 50 Kč se nevymáhají. Sankce či penále může být uloženo za nesplnění registrační povinnosti, nesprávné uvedení daňové povinnosti či za prodlení. (Stibůrková, 2007) Krácení daně však může nabýt i společensky nežádoucího rozměru. V tomto případě nastupují tresty vyšší, a to tresty odnětí svobody. Tyto tresty jsou odstupňovány podle společenské nebezpečnosti a zaměřují se obecně jak na daňové subjekty, které zkrátili svoji daňovou povinnost, tak i na ty případy, kdy subjekt nesplněním svých povinností ohrozil řádné a včasné vyměření daně jiné osobě. Daním jsou na roveň postaveny i platby zákonného pojištění, clo, poplatky a další povinné platby dané zákonem. (Svátková, 1999) 3.3.15

Zrušení registrace plátce

Každý subjekt, který se stane plátcem DPH, by měl znát kromě svých povinností také pravidla zrušení registrace k DPH. Tuto otázku řeší § 106 a § 107 ZDPH a existují 2 základní podmínky: • o zrušení registrace může požádat plátce nejdříve po uplynutí 1 roku od data účinnosti uvedené na osvědčení o registraci, • obrat plátce ze nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nesmí přesáhnout částku 1 milion Kč. Výjimku tvoří ti, kteří se stali plátci v důsledku nabytí majetku na základě privatizace, přeměny společnosti nebo družstva, nebo v důsledku pokračování v živnosti po zemřelém. O zrušení mohou požádat již po uplynutí 3 měsíců za podmínky, že jejich obrat za 3 předcházející po sobě jdoucí měsíce nebyl vyšší než 250 tisíc Kč.


26

Na druhé straně existuje i možnost, že registraci zruší správce daně ze svého vlastního rozhodnutí, tedy bez podnětu ze strany plátce: • Plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu 12 po sobě jdoucích měsíců plnění, • Plátce neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o DPH, • Plátce přestane být osobou povinnou k dani. FÚ o tomto kroku vydá rozhodnutí o zrušení. Odvolání má odkladný účinek, tzn. že podnikající subjekt zůstává plátcem až do doby nabytí právní moci uvedené v rozhodnutí. (Stibůrková, 2007) Zrušení registrace nemůže být v žádném případě „útěkem“ před chybami minulosti. Podle § 40 odst. 15 zákona o správě daní a poplatků trvají práva a povinnosti i po zrušení registrace, a to po celou dobu, po kterou může správce daně doměřit daňovou povinnost a vymáhat daňové nedoplatky. (Svátková, 1999)

3.4 Daňové úniky u daně z přidané hodnoty 3.4.1

Daňový únik

Daňové úniky přestavují, společně s ostatními hospodářskými trestnými činy, pro stát závažný problém. Škody způsobené tímto druhem kriminality jsou značné. (Špírková, 2010) Nejčastěji daňový únik představuje minimalizaci, popř. až nulaci daňové povinnosti ze strany daňového poplatníka. Je-li krácení na dani provedeno v mezích zákona, jedná se o legální daňový únik nebo-li též vyhýbání se dani (tax avoidance). Pokud však došlo k překročení hranic zákona, hovoří se o nelegálním daňovém úniku, tzv. obcházení daně (tax evasion). (Široký, 2003) S pojmem daňový únik se lze hojně setkat jak v odborném, tak i laickém tisku, přesto jeho jednoznačnou, všeobecně platnou definici jde hledat zatím marně. Trestní zákon hovoří o trestných činech daňových (§ 240 a 241), mezi něž patří neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (cla, pojistné apod.). Pro všechny tyto činy platí, že nezákonná činnost – aby byla klasifikována jako trestný čin – musí být prováděna ve větším (resp. velkém) rozsahu. Do této kategorie trestného (úmyslného) neodvedení nebo zkrácení daně se dostane jen minimum z široké škály činností, které jinak bývají intuitivně nazývány daňovým únikem. (Tichá, 2007) Za daňové úniky hrozí až 10 let vězení. Na krácení daní totiž úřady přicházejí velice obtížně. V Česku se stále najde určitá skupina podnikatelů, kteří se snaží šetřit, kde se dá, a to i klidně v rozporu se zákonem. Mezi nejčastější podvody patří poskytnutí služby zákazníkovi, aniž by došlo


27

k fakturaci. Podnikatel pak příjmy nevykáže a ušetří tím na daních. Podle úředníků počet těchto nepoctivých podnikatelů kvůli vyšším výdajovým paušálům klesá. S tím však nesouhlasí samotní podnikatelé, kteří tvrdí, že řadě řemeslníků se vyplatí takto riskovat. Podnikatele neodrazují ani postihy, které jim v případě odhalení hrozí, a to navzdory tomu, že mohou skončit na řadu let ve vězení. (Morávek, 17. 8. 2010) Daňové úniky u DPH jsou pravděpodobně nejrozšířenějšími daňovými úniky vůbec. Přispívá k tomu jak zkrácené daňové období, tudíž čtyř až dvanáctinásobně častější daňová přiznání než u daně z přidané hodnoty, tak jednoduchost základních metod daňových úniků. Mezi ně patří nabídka služeb bez DPH, nadměrné odpočty skrze fiktivní faktury, zaměňování sazeb daně, daňové úniky z důvodů odpočtu DPH u neplátce, podvody založené na intrakomunitární transakci, karuselový podvod, úniky pomocí řetězení společností, zániku společností. (Hobzik, 2010/2011) 3.4.2

Legální daňový únik

Daňové chyby při výpočtu způsobí většinou snížení daňové povinnosti malého objemu a spadají do zákonné oblasti. Daňoví poplatníci způsobující chybu jsou poctiví a dodržují zákon, ke snížení jejich daňové povinnosti dochází neúmyslně, v důsledku neznalosti legislativy. Daňová stávka jako forma odporu platit daňové odvody patří již do historie zdaňování. Za daňové výhody se považuje tzv. díry v daňových zákonech, protože vláda tento způsob snižování daňové povinnosti nepředpokládala, avšak nedokonalost daňové legislativy jej umožňuje. Daňové výhody neboli vyhýbání se daňové povinnosti má dvě základní formy. Patří sem neprovedení zdanitelného plnění, kdy poplatník nahradí zdaňovanou aktivitu volným časem (zákonná oblast) nebo daňová obratnost, která se týká fiktivního zapojení manžela do podnikání (stínová ekonomika). (Široký, 2003) Legálním daňovým únikem je stav, kdy daňový subjekt využívá nedostatků v zákonech způsobem, který nebyl záměrem zákonodárce. Bránit se proti legálním daňovým únikům lze zkvalitňováním zákonů a dalších právních předpisů. Stav, kdy daňový subjekt využívá k optimalizaci své daňové povinnosti možností daných právními předpisy úmyslně (např. volbou mezi povolenými způsoby odpisů), se nepovažuje za daňový únik. (Boněk – Běhounek – Benda – Holmes, 2001) 3.4.3

Nelegální daňový únik

Nelegální daňové úniky představují přímé a otevřené porušení zákonů, vždy za hranicí platného práva, a zakládají trestní odpovědnost poplatníka. Podle stupně závažnosti buď ještě patří do šedé (stínové) oblasti ekonomiky, nebo již spadají do černé ekonomiky. Stínová ekonomika začíná tam, kde nastupují nezdaněné a státu nepřiznané příjmy, černá ekonomika představuje příjmy spojené s kriminální činností. (Široký, 2003)


28

Nelegálními daňovými úniky jsou případy, kdy daňový subjekt získává daňovou výhodu v rozporu se zákonem, tedy jejich porušováním. Může jít o daňové úniky neúmyslné, způsobené neúplnou informovaností daňového subjektu, nepochopením právních předpisů apod., a daňové úniky úmyslné, jejichž rozsah je obvykle největší. Úmyslné daňové úniky jsou převážně trestnými činy daňovými. Nelegálním daňovým únikům se jednotlivé státy brání posílením kontrolní a vyhledávací činnosti správců daně, včetně posílení jejich pravomocí, zkvalitňováním právních předpisů, trestními postihy atd. Ke snižování neúmyslných daňových úniků pak napomáhá zjednodušení daňových předpisů, informační činnost ze strany správců daně a zejména ústředních orgánů. (Boněk – Běhounek – Benda – Holmes, 2001) 3.4.4

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. 2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a)spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo c) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu. 3) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve velkém rozsahu. (§ 240 Trestního zákoníku) 3.4.5

Režim přenesení daňové povinnosti – reverse charge

Podle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), se od 1. ledna 2012 použije při poskytnutí stavebních nebo montážních prací režim přenesení daňové povinnosti. Pravidla pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti jsou uvedena v § 92a zákona o DPH. (Kuneš, 2012) Státní pokladnu dlouhodobě trápily prohřešky nekalých plátců DPH, kteří jednak co by dodavatelé záměrně neodváděli DPH na výstupu, a současně jako odběratelé standardně nárokovali odpočet daně na vstupu. Když už takto dodavatel dlužil státu na DPH neúnosnou částku, tak například záměrně skončil v insolventním řízení nebo byl neznámého pobytu, převedl firmu na nemajetného tzv. bílého koně apod. Přitom Česko příliš nemůže odběrateli bránit „vrácení“ DPH formou řádného odpočtu, protože by to odporovalo evropskému právu. Proto strážci zbytků státního pokladu zvolili jiné účinné a pro stát velmi efektivní protiopatření – přenesli povinnost přiznat a odvést DPH na odběratele – což evropské právo za určitých podmínek umožňuje.


29

Současně může standardně nárokovat odpočet této daně, a to ihned v rámci téhož daňového přiznání, takže obvykle není z těchto zdanitelných plnění mezi plátci do státní pokladny odvedena žádná DPH, ovšem ani z ní nejsou nekale čerpány odpočty. Praktická potíž ovšem je, že tato změna osoby odvádějící daň se neuplatní vždy. (Děrgel, 2012) Režim přenesené povinnosti, účinný od 1. 4. 2011, jehož cílem je eliminovat podvody se záměrným neuhrazením výstupní DPH v obchodním řetězci. Poskytovatel zdanitelného plnění v tomto režimu dodává plnění bez daně, tuto má povinnost přiznat příjemce zdanitelného plnění, který má zároveň při splnění ostatních zákonných podmínek nárok na odpočet daně. Poskytovatel i příjemce zdanitelného plnění v tomto režimu mají nově povinnosti předložit elektronicky tzv. výpis z evidence pro daňové účely (nutné z pohledu kontroly dodržování režimu). Zavedeno pro zlato, emisní povolenky, odpad a šrot, od roku 2012 také na stavební práce. (Kalousek, 19. 5. 2011) Tento režim je obdobný jako režim používaný u tzv. intrakomunitárních plnění, tj. u pořízení zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě a při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou. Účelem tohoto režimu je přenesení povinnosti plátce (poskytovatele plnění) přiznat a zaplatit daň na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku v zákonem stanovených případech na plátce, který toto zdanitelné plnění přijal (příjemce plnění). Důležité je, že tento režim se uplatňuje pouze u některých druhů zboží a služeb konkrétně uvedených v § 92b až 92e zákona o DPH, a že tento režim se používá pouze tehdy, když je příjemce plnění plátcem. Pokud je zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu, která není plátcem, např. i u zboží, pro které je tento režim stanoven (např. pro dodání odpadu), použije plátce, který zboží dodává, běžný způsob uplatnění daně, tj. daň přizná a zaplatí plátci, který zdanitelné plnění uskutečnil. Při použití režimu přenesení daňové povinnosti plátce uskuteční zdanitelné plnění za úplatu bez daně (vystaví daňový doklad na částku bez daně) a příjemce tohoto plnění má povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu, a to ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. V režimu přenesení daňové povinnosti má plátce daně, příjemce plnění, v souladu s ustanovením § 72 až 79 zákona o DPH nárok na odpočet daně, a to ve stejném zdaňovacím období, ve kterém přizná daň. (Pitner, 2011) Pokud poskytuje plátce stavební nebo montážní práce osobě, která není plátcem, jedná se o běžný režim uplatnění daně, kdy má povinnost přiznat a zaplatit daň plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění (poskytovatel plnění). Pokud jsou však stavební nebo montážní práce prováděny pro jiného plátce s místem plnění v tuzemsku, použije se režim přenesení daňové povinnosti, kdy se přenáší povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu z poskytovatele plnění na plátce, pro kterého je zdanitelné plnění uskutečněno (příjemce plnění). Poskytovatel plnění je v režimu přenesení daňové povinnosti povinen po uskutečnění zdanitelného plnění vystavit daňový doklad, který oproti běžnému daňovému dokladu neobsahuje výši daně, ale pouze sazbu daně a sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat příjemce plnění. Příjemce


30

plnění má na základě tohoto daňového dokladu, při splnění podmínek stanovených zákonem o DPH, nárok na odpočet daně na vstupu. (Kuneš, 2012) 3.4.6

Uplatnění přenesené daňové povinnosti

S účinností od 1. 4. 2011 se tento režim uplatňuje u: • dodání zlata plátci (§ 92b zákona o DPH), • dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k zákonu o DPH, tj. odpadu, šrotu atd. plátci (§ 92c zákona o DPH), • převodu povolenek na emise skleníkových plynů plátci (§ 92d zákona o DPH), uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti je časově omezeno do 30. 6. 2015. S účinností od 1. 1. 2012 se tento režim uplatňuje u: • poskytnutí stavebních prací plátci (§ 92e zákona o DPH). Při poskytnutí stavebních prací, které podle sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA) uveřejněného ve Sbírce zákonů odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platného od 1. ledna 2008, plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. (§ 92e zákona o DPH)(Příloha č. 3) Kód CZ-CPA 41 zahrnuje budovy a jejich výstavbu. Patří sem také služby developerských subjektů v oblasti bytových a nebytových stavebních projektů. Kód CZ-CPA 42 zahrnuje inženýrské stavby a jejich výstavbu. Zároveň tento oddíl zahrnuje služby developerských subjektů v oblasti inženýrského stavitelství. Kód CZ-CPA 43 zahrnuje specializované stavební práce. (Kuneš, 2012) 3.4.7

Daňové doklady u přenesené daňové povinnosti

Poskytovatel plnění je povinen vystavit nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění daňový doklad s náležitostmi běžného daňového dokladu, ale neuvádí na tomto dokladu výši daně. Místo toho plátce na daňovém dokladu uvádí sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat příjemce plnění. Příjemce plnění je pak povinen doplnit na obdrženém daňovém dokladu, výši daně s tím, že tato daň může být zaokrouhlena podle matematických metod. Příjemce plnění odpovídá za správnost vypočtené daně a také za správně stanovenou daň. (Pitner, 2011) 3.4.8

Vznik povinnosti přiznat daň u přenesené daňové povinnosti

Příjemce plnění je povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Při dodání zboží je dnem uskutečnění zdanitelného plnění podle ustanovení § 21 odst. 3 písm. a) a b) zákona o DPH při prodeji podle kupní smlouvy den dodání, v ostatních případech den převzetí zboží. Při poskytnutí převodu povolenek na emise skleníkových plynů je podle § 21 odst. 5 písm. b)


31

zákona o DPH tímto dnem den uvedený ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo poskytnutí práva k využití. Při poskytnutí stavebních prací se jedná o službu, která je podle § 21 odst. 5 zákona o DPH uskutečněna dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve. Stavební práce jsou často poskytovány podle smlouvy o dílo, kdy se zdanitelné plnění podle § 21 odst. 6 písm. a) zákona o DPH považuje za uskutečněné dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části, nebo jsou stavební práce poskytovány jako dílčí plnění, která se podle § 21 odst. 9 zákona o DPH považují za uskutečněná dnem uvedeným ve smlouvě. Příjemce plnění uvede tato plnění na řádku č. 10 nebo 11 daňového přiznání. (Pitner, 2011) 3.4.9

Výpočet DPH v režimu přenesené daňové povinnosti

DPH u vyjmenované stavební produkce odvádí kupující. Plátce B nakoupí stavební produkci klasifikovanou produkci (CZ-CPA)-CZ-CPA 41 až 43. Plátce A vystaví plátci B daňový doklad, na kterém je uvedeno datum uskutečněného zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. Dále uvede na daňový doklad sdělení, že výši daně je povinen doplnit a odvést plátce B. Ten po přijetí daňového dokladu zařadí toto plnění do své evidence, vypočte daň a v termínu pro podání daňového přiznání tuto odvede. Tato zaplacená daň je pro něj daní na vstupu. (Semerád, 3. 5. 2012) Obr. 4

Obecný výpočet daně z přidané hodnoty v roce 2012

Produkce CZ-CPA 41 až 43 PLÁTCE A

PLÁTCE B Základ daně Reverse charge

Stát

Povinnost odvést daň z plnění Nárok na uplatnění daně na vstupu

Zdroj: Semerád, 2012

V případě, že poskytovatel plnění nepostupuje podle daného režimu přenesení daňové povinnosti a při uskutečnění zdanitelného plnění uplatní daň na výstupu a výši daně uvede na daňovém dokladu, nemá příjemce plnění nárok na odpočet daně uvedené na daňovém dokladu, protože je podle § 72 zákona o DPH oprávněn k odpočtu daně, kterou se rozumí daň, která je stanovena podle zákona o DPH, tedy pouze té daně, kterou sám přizná. Příjemce plnění musí přiznat daň i v tomto případě, lze proto doporučit, aby dodavateli uhradil pouze


32

částku odpovídající ceně přijatého plnění bez daně (neposkytne-li dodavatel opravný daňový doklad na částku bez daně). Poskytovatel plnění postupuje v takovém případě podle obecné zásady pro opravu výše daně podle § 43 zákona o DPH. (Kuneš, 2012)

3.5 Daňová kontrola Daňová kontrola je nedílnou součástí správy daní. Daňovou kontrolou pracovníci správce daně zjišťují a prověřují správnost základu daně, správnost daně a prověřují jednotlivé okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Kontrola se provádí u daňového subjektu, výjimečně na jiném místě, kde to je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Zejména u daňových subjektů, které nemají stálé provozní místnosti (např. občanská sdružení apod.)nebo kde jiné okolnosti vylučují provedení kontroly v prostorách správce daně, pokud se tam na jeho výzvu daňový subjekt dostaví a předloží všechny potřebné doklady. Z povahy a účelu kontroly vyplývá, že se provádí vždy až po skončení zdaňovacího období a po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání. Daňová kontrola je obvykle souhrnem řady dílčích úkonů. V průběhu kontroly tak může být provedeno např. jedno či více místních šetření, např. v závodech, provozovnách a dalších organizačních složkách daňového subjektu, jejichž výsledky budou zahrnuty do výsledků kontroly. (Boněk – Běhounek – Benda – Holmes, 2001) Daňová kontrola je jedním z klíčových institutů daňového řízení. Její význam pro správu daní vyplývá především ze skutečnosti, že daně jsou v České republice vybírány na základě principu samovyměřovacího. Posouzení daňové povinnosti leží na samotném daňovém subjektu. Zákonná úprava daňové kontroly se snaží daňový subjekt přimět k co možná nejvyšší míře pečlivosti, poctivosti a čestnosti při výpočtu vlastní daňové povinnosti. (Zatloukal, 2011) Otázku daňové kontroly lze najít i v zákoně č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Podrobněji je tomu věnován § 80 a následující paragrafy. V těchto paragrafech je uvedeno místní šetření, daňová kontrola, postup k odstranění pochybností atd. Volba, který daňový subjekt bude podroben daňové kontrole, kdy bude kontrola provedena, jaká daň bude kontrolována a za jaké období, přísluší správci daně. Jeho výběr bude samozřejmě ovlivněn řadou kritérií (velikost subjektu, dosavadní zkušenosti s ním či s obdobnými subjekty, výsledky vyhledávací činnosti, analýza daňových přiznání, vstup do konkursu, vyrovnávání nebo likvidace apod.), na provedení kontroly však není právní nárok; správce daně není povinen vyhovět případné žádosti daňového subjektu o její provedení. Pro provedení kontroly nejsou rovněž stanoveny žádné lhůty, nejsou stanoveny lhůty ani pro trvání a ukončení kontroly. Ve svém postupu je však správce daně limitován základními zásadami daňového řízení. (Boněk – Běhounek – Benda – Holmes, 2001) Ústavní soud potvrdil stávající praxi, podle které nepotřebuje mít finanční úřad pro daňovou kontrolu žádné konkrétní podezření. Svévolně však úředníci


33

přesto jednat nesmí. Podnikatelé se však podle odborníků nemusí obávat, že by ze strany finančních úřadů nyní došlo k nějakému kontrolnímu uragánu či ke změně v jejich přístupu. Už v současnosti totiž úřady provádějí kontrolu namátkově a stanovisko ústavního soudu tak hlavně potvrdilo stávající praxi. Navíc i nadále platí poměrně jednoznačně definované povinnosti a postup správce daně v rámci daňové kontroly. Úředníci musí postupovat v souladu s principem proporcionality a minimalizovat zásahy tak, aby se konkrétní procesní postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným. (Morávek, 30. 11. 2011) 3.5.1

Funkce daňové kontroly

Funkce preventivní – již svou existencí daňová kontrola působí na to, aby odradila daňové subjekty od společensky nežádoucího chování v podobě zatajování příjmů, fungování nákladů či nadhodnocování jejich výše a od dalších nežádoucích praktik. S preventivní funkcí daňové kontroly velmi úzce souvisí její funkce eliminační. Její podstatou je skutečnost, že na základě kontrolní zjištění dojde do budoucna k nápravě jednotlivých dosud nesprávně uplatňovaných postupů. Eliminační funkce daňové kontroly se zde nachází v roli jakéhosi síta, přes které by neměly být propuštěny nedostatky v podobě např. nesprávného daňového posouzení nákladových položek, nesprávně uplatňované sazby daně z nemovitostí, apod. Další funkcí, kterou daňová kontrola dále plní je funkce inspekční spočívající v objektivním zjišťování a vyhodnocování daňovým subjektem konkrétně přiznané daně s ohledem na požadavky správného zjištění a stanovení daňové povinnosti. V neposlední řadě je třeba zmínit i ochranou funkci daňové kontroly, kterou je realizována samotná fiskální funkce daní, tedy získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, pro financování veřejných statků a veřejných potřeb. (Zatloukal, 2011) 3.5.2

Doměření daní

Celkově v roce 2010 podnikly finanční úřady necelých 70 tisíc kontrol, ve kterých doměřily takřka 8,3 miliardy korun. Nejvíce se kontroly zaměřily na úniky v oblasti daně z přidané hodnoty a úniky u daně z příjmů fyzických osob. U obou kategorií proběhlo více než 15 tisíc kontrol. Největší částku pak kontroloři doměřili u DPH, kde napočítali necelých 6 miliard korun. Druhou největší částku měly doplatit právnické osoby, a to 1, 34 miliardy korun. Statistiky potvrzují dlouhodobý trend poklesu počtu daňových kontrol. Ještě v roce 2005 jich úřady provedly více než 105 tisíc. V roce 2009 se jich však uskutečnilo jen necelých 80 tisíc a sestupná tendence se nezastavila ani v loňském roce. Navzdory snižujícímu se množství kontrol ale neklesá výše doměřené daně. Rok 2010 byl v tomto ohledu dokonce rekordní. Nejvíce doposud kontroloři doměřili v roce 2008, kdy odhalili úniky v hodnotě 6, 8 miliardy korun. (Morávek, 30. 11. 2011)

Teoretická část práce Tab. 2

34

Daňové kontroly v roce 2010 a doměřené daně

Počet kontrol

Doměřeno (mld. Kč)

Daň z přidané hodnoty

17 144

5,95

Daň z příjmů právnických osob

10 259

1,34

Daň z příjmů fyzických osob

15 489

0,64

10 216

0,26

Druh příjmu

Daň z příjmů fyzických osob – závislá činnost Daň z příjmů fyzických osob – zvláštní sazba

3 905

0,046

Daň z nemovitostí

5 928

0,011

Daň silniční

6 821

0,027

Zdroj: http://www.podnikatel.cz/clanky/danova-kontrola-konkretni-duvody/

3.6 Stavebnictví 3.6.1

Vymezení základních pojmů

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) upravuje ve věcech stavebního řádu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. (§1 odst. 2 zákon č. 183/2006 Sb.) Tento zákon dále upravuje podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů a některé další věci související s předmětem této právní úpravy. (§ 1 odst. 3 zákon č. 183/2006 Sb.) Ohlášení stavby postačí v případě, pokud je záměr stavět dům se zastavěnou plochou do 150 m2, jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m, nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím. Dům musí být v souladu s územně plánovací informací, stát v zastavěném území a nesmí mít požadavky na novou infrastrukturu. Není zapotřebí uskutečnit územní řízení, stačí územně plánovací informace. (Hotové domy, s. r. o., 2012) Stavební ohlášení je dopis, ve kterém se stavebnímu úřadu (případně stavebnímu odboru obecního či městského úřadu) oznámí, že je v plánu provést určitou stavební práci či drobnou stavbu. Některé úřady na ohlášení mají i formulář. Stavební úřad má 30 dnů na to, aby sdělil, zda proti provedení stavby či práce na ohlášení nemá námitek, případně že vyžaduje stavební povolení. Pokud se do 40 dnů stavební úřad neozve, lze stavbu provést.


35

K ohlášení drobné stavby (např. kůlny) je třeba připojit doklad o vlastnictví (výpis z katastru nemovitostí) a jednoduchý situační nákres s vyznačením umístění stavby na pozemku, hranic se sousedními pozemky a polohy staveb na nich (nemusí být ani zpracováno odborníkem). Ohlášení je zdarma. (Boušová, 2012) Stavební povolení je vyžadováno v případech, kdy se hodlá stavět dům, který nesplňuje požadavky ohlášení stavby. Musí se absolvovat územní řízení a získat územní rozhodnutí. (Hotové domy, s. r. o., 2012) Každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy. (§ 76 odst. 2 zákon č. 183/2006 Sb.) Ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu. (§ 115 odst. 1 zákon č. 183/2006 Sb.) O vydání stavebního povolení se musí písemně zažádat u stavebního úřadu, pod jehož území spadá pozemek pro stavbu. Dnem podání žádosti je zahájeno stavební řízení a začíná běžet lhůta pro vyřízení. Dle zákona je úřad povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení, ve složitých případech nejdéle do 60 dnů. „Žádost o stavební povolení pro stavbu“ lze získat na příslušném stavebním úřadě. K žádosti je nutné přiložit doklad o vlastnictví (výpis z katastru nemovitostí, případně jiné oprávnění), projektovou dokumentaci stavby, doklady o jednání s účastníky stavebního řízení, územní rozhodnutí (vydal-li jej jiný orgán než příslušný stavební úřad), prohlášení oprávněné osoby, která zajistní odborné vedení stavby či stavební dozor (pokud bude stavba prováděna svépomocí a stavebník není způsobilý dozor provádět). Co všechno je k vydání stavebního povolení potřeba, lze zjistit na stavebním úřadě. Poplatky za vyřízení stavebního povolení se podle rozsahu stavby pohybují od 300 Kč do 3000 Kč. (Boušová, 2012) Stavbou se podle § 2 odst. 3 stavebního zákona rozumí: „Veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.“ (Malý, 28. 7. 2011) Stavbou je stavební dílo prováděné zpravidla na staveništi jako souhrn stavebních prací, včetně dodávek technologického zařízení a montáží. Stavbou


36

se dále rozumí také její část (stavební objekt), přístavba, nástavba nebo stavební úprava. (České stavební standardy, 2012) Klíčem k pochopení (vymezení) pojmu „stavba“ je tak, vzhledem k výše uvedené charakteristice, pojem „stavební dílo“. Tento pojem stavební zákon ani žádný jiný právní předpis nevymezuje a to ani v obecné poloze. Je proto třeba odvodit obsah pojmu „stavební dílo“ logicky. Aby bylo možné mluvit o „stavebním díle“, musí jít vždy o: • výsledek záměrné cílevědomé lidské činnosti sledující určitý konkrétní cíl, kterým je vždy • zamýšlený účel stavby (účel, ke kterému má být stavba po svém dokončení užívána); za stavbu tak nemůže být považováno např. jen náhodné, ale ani záměrné pouhé „nahromadění“ (složení) stavebního materiálu na určitém místě apod., • musí být použit stavební materiál, • při „procesu stavění“ musí být vždy použit určitý „technologický postup“ a posledním pojmovým „znakem“ stavebního díla je nepochybně • existence pozemku, na němž musí být stavba vždy, a to již přímo nebo „zprostředkovaně“ umístěna. Pět uvedených znaků je třeba považovat za zcela nezbytnou podmínku vzniku jakéhokoliv „stavebního díla“, tj. stavby, vzhledem k výše citovanému ustanovení stavebního zákona. (Malý, 28. 7. 2011) Stavbou podle zákona o oceňování majetku (č. 151/1997 Sb., § 3) se rozumí budovy: • stavby prostorově soustředěné, • navenek převážně uzavřené obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi, • s jedním nebo více ohraničenými užitkovými prostory. (Bradáč, 2009) Stavby mohou být pozemní a to budovy (rodinné domy, objekty pro rodinnou rekreaci, garáže, vedlejší stavby, budovy obytné a provozní), venkovní úpravy, dále stavby inženýrské a speciální pozemní, vodní nádrže a rybníky nebo jiné stavby. Okamžik vzniku stavby je ve chvíli, kdy je zřetelná dispozice prvního nadzemního podlaží (1 metr zdiva). A naopak okamžik zániku stavby je ve chvíli, kdy přestane být zřetelná dispozice prvního nadzemního podlaží. (Bradáč, 2009) Nestanoví-li zákon č. 151/1997 Sb. jinak, stavba nebo její část se oceňuje nákladovým, výnosovým nebo porovnávacím způsobem nebo jejich kombinací, jejichž použití u jednotlivých druhů staveb stanoví vyhláška. Stavba, která není spojena se zemí pevným základem, se oceňuje podle účelu jejího užití stejným způsobem jako stavba nemovitá stejného užití. (zákon č. 151/1997 Sb.) Postup při oceňování u nákladového, výnosového a porovnávacího způsobu a další podrobné informace týkající se stavebnictví jsou popsány ve výše


37

uvedeném zákoně nebo ve vyhlášce č. 3/2008 či v poslední novelizaci, kterou je vyhláška č. 364/2010 Sb. ze dne 6. prosince 2010. Staveništěm se rozumí prostory (plochy) určené ve schválené projektové dokumentaci pro stavěné objekty a pro předpokládané zařízení staveniště. (České stavební standardy, 2012) Změny stavby na dokončených stavbách jsou: • nástavby, jimiž se stavby zvyšují, • přístavby, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a které jsou vzájemně provozně propojeny s dosavadní stavbou, • stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové uspořádání stavby. Přestavba, respektive rekonstrukce, může tedy být stavební úpravou, přístavbou, nástavbou nebo kombinací těchto změn. Změnou stavby před dokončením se rozumí změny oproti stavebnímu povolení, popřípadě dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem. (Zlatník, 6. 10. 2004) Stavebním dozorem se rozumí odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí, je vykonávaný osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb. (České stavební standardy, 2012) Veškeré přestupky fyzických osob, správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob, společná ustanovení a pokuty řeší stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) v § 178 - § 183. 3.6.2

Statistické údaje

Stavební výroba v Česku se v září meziročně snížila o 10,6 procenta. Propad, který trvá od začátku roku, se tak dál prohloubil ze srpnového poklesu o 4, 7 procenta. Klesá počet nově zahájených bytových staveb i vydaných stavebních povolení, nárůst zaznamenaly jen dokončené byty (Příloha č. 4, Příloha č. 5, Příloha č. 6, Příloha č. 7). Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu. „Řada firem podnikajících ve stavebnictví je na pokraji existence,“ okomentoval situaci analytik Michal Kozub ze společnosti Home Credit (Příloha č. 8). Podle něj stát jako jeden z velkých zadavatelů má za cíl spíše omezování výdajů. Špatná situace ve stavebnictví přináší i stále více nezaměstnaných v této sféře. Meziročně jich přibylo pět procent a v nejbližší době se neočekává, že by se situace zlepšila. Průměrná měsíční mzda těchto zaměstnanců nicméně stoupla o 1, 7 procenta na 29 114 korun. (Novinky, 6. 11. 2012) Další pokles stavební produkce, konkrétně o 4,3 procenta v říjnu 2012, nezachránil ani vyšší počet pracovních dnů oproti stejnému měsíci předchozího roku. Informoval o tom Český statistický úřad. Po očištění od vlivu počtu pracovních dní se propadlo stavebnictví dokonce o osm procent. Letošní říjen měl o tři pracovní dny více v porovnání s říjnem 2011. Stavební úřady vydaly


38

meziročně méně stavebních povolení a rovněž klesla jejich orientační hodnota. Bylo také zahájeno i dokončeno méně bytů. Rovněž průměrný počet pracovníků v podnicích s 50 a více zaměstnanci se meziročně snížil. Průměrná měsíční mzda těchto zaměstnanců naopak stoupla na 31 150 Kč. Stavební výroba zažívá krušné časy i v celé Evropské unii, kde se v září po očistění od vlivu počtu pracovních dnů propadla o 5, 8 procenta. (Novinky, 10. 12. 2012) 3.6.3

Kauza Central Group

Central Group • odkdy se datuje historie firmy: 1995, • kdo je majitelem: Dušan Kunovský, • počet zaměstnanců: 172, • v jakých zemích firma působí: Česko, • tržby: 1,9 miliardy korun (2011), • hospodářský výsledek: zisk 338 milionů korun (2011). Trhu s byty dominují v tuzemsku domácí developeři. Prosadit se vedle nich v první pětce dokázal jen stavitel ze Skandinávie Skanska Reality. První pozici, co se týče počtu projektů i prodaných bytů, už roky okupuje společnost Central Group. Ta má podle loňské analýzy Útvaru rozvoje hlavního města Prahy na pražském trhu 18procentní podíl, měřeno počtem bytů nabízených v aktuálních projektech. To je zhruba dvojnásobek proti největším konkurentům Skansce, Ekospolu a Finepu. Central Group stojí a padá se svým zakladatelem Dušanem Kunovským. Jakkoli tento podnikatel tvrdí, že už dnes hlavně cestuje po světě, vedení drží pevně v rukou. Central Group začínala v devadesátých letech skupováním parcel a následným rozprodejem zasíťovaných pozemků pro rodinné domy, pak vznikaly první bytové projekty na okraji Prahy. Značka Central Group se stala synonymem masového bydlení po spuštění projektu v Zahradním Městě, aktuálními lokalitami o stovkách nových bytů jsou komplexy ve Zličíně a Letňanech. Developer se soustředí výhradně na výstavbu v hlavním městě a okolí, jediným, a to nezdařeným, pokusem o expanzi do regionů byla před pár lety zamýšlená výstavba rodinných domů v Karlových Varech. Jediným zjevným šrámem, který pověst Central Group utrpěla, bylo přede dvěma lety zatčení výkonného ředitele Aleše Novotného, který byl Kunovského pravou rukou. Novotný zůstává ve vazbě a čelí obžalobě kvůli falšování faktur za účelem krácení daní. Hrozí mu až deset let vězení. Central Group se od jednání bývalého manažera distancovala. (Novotná, 22. 11. 2012) Pražský městský soud dne 6. 2. 2012 začal projednávat případ dvousetmilionových daňových úniků, kterých se měl podle obžaloby dopustit bývalý výkonný ředitel Central Group Aleš Novotný spolu s dalšími třemi zástupci obchodních společností. Novotný ovšem vše popřel s tím, že faktury,


39

které byly podle žalobců falešné a sloužily pouze ze snižování daňového základu, podepisoval jen formálně. Kontrolovat je měli lidé z příslušných oddělení. Podle žalobkyně v letech 2004 až 2010 úmyslně vkládali do účetnictví firmy falešné faktury a připravili stát téměř o 177 milionů korun. Novotný údajně nepravdivé faktury za nevykonané práce pro Central Group obstarával. Ostatní stíhaní daňové doklady vystavovali nebo jejich vystavení zprostředkovávali. O další daňové úniky ve výši zhruba 20 milionů se skupina údajně pokoušela. Protože však policie muže v říjnu 2010 zadržela, nestihli již některé faktury do daňového přiznání zahrnout. Obvinění prý krátili daň z přidané hodnoty a snižovali daňový základ pro výpočet daně z příjmu. Vytvořili podle státního zastupitelství stovky fiktivních faktur. Největší škodu způsobil podle žalobkyně právě Novotný spolu s Jůzou a Kuklou. Kukla údajně zprostředkoval kontakt mezi výkonným ředitelem Central Group a jednatelem firem H.Q. Print a Duosprint. Společnosti pak prý předstíraly, že pro Central Group vytvářejí katalogy, propagační materiály a poskytují další marketingové služby. Gindriuk zase podle obžaloby nechal kvůli daňovým podvodům založit firmy Aive, BH a Bret, které opět vystavovaly pro Central Group faktury na dodavatelské služby. (ČT24, 6. 2. 2012) Novotný přesvědčuje soud, že jeho stíhání spustila objednávka skupiny Natland, která měla s jeho zaměstnavatelem spory. Obžalovaný tvrdí, že bývalý obchodní partner Natland měl dokonce uplatit policii. Bývalý vlivný manažer Novotný, který je už druhým rokem ve vazbě, od počátku svou vinu popírá. Podle policie měl ale objednat a podepsat přes 700 falešných faktur za fiktivní, nikdy nerealizované práce. Na daních tak měl stát přijít o 200 milionů korun. Novotný ale v říjnu požádal soud o přijetí nových důkazů. Výčet navrhovaných svědků ukazuje, že stále trvá na podezření, které už prověřovala Inspekce policie ČR a Vrchní státní zastupitelství v Praze: že je totiž případ účelově zmanipulován policisty, uplacenými Natlandem. Se stejným podnětem se před třemi lety obrátila na ministerstvo vnitra sama firma Central Group. Podezření se ale neprokázalo. Faktem je, že nejméně od roku 2008 se Natland a Central Group přely minimálně o 110 milionů korun. Doutnaly mezi nimi i další nevyjasněné spory, jež se snažili urovnat najatí soukromí detektivové a vymahači. (Kubátová, 21. 11. 2012)


40

4 Praktická část práce V dnešní době je výběr materiálů pro stavbu domu a stavebních postupů opravdu bohatý, schéma toho, co přichází v úvahu, ukazuje následující obrázek. Kromě tradičních stavebních materiálů se objevují také alternativní. Alternativní stavby mohou být velmi excentrické jako například stavba ze starých pneumatik, z plechového sila a podobně. Trochu tradičnější už jsou domy z drnů, které například v některých severských zemích či USA stojí dodnes. V našich podmínkách se setkáme občas s domy z balíků slámy. (Murtinger, 31. 1. 2012) Obr. 5

Schéma možností stavby

Zdroj: Murtinger, 31. 1. 2012

Při stavbě domu je dobré si uvědomit, že náklady na zdi se většinou pohybují v rozpětí 9 – 15 % z celkových nákladů na stavbu. Z toho je patrné, že není ani tak velký rozdíl v cenách zdících materiálů, jako spíše v jejich vlastnostech. Základem nejčastěji používaných stavebních materiálů, to je cihel, je tzv. cihelný střep. Jejich různé zbarvení je způsobeno různým obsahem oxidu železa, což však na technické parametry cihel nemá žádný vliv. Cihly se mohou lišit tvarem a počtem otvorů, výplní, velikostí tvarovky, zazubením. Většina v současnosti vyráběných cihel splňuje požadavky na tepelný odpor, akumulaci tepla, nehořlavost, zdravé mikroklima, difuzi vodních par atd. V poslední době si svou oblibu mezi stavebníky našly cihly plněné izolantem. Tepelně izolační parametry totiž ovlivňují tepelnou pohodu domu a také náklady na vytápění. Dům postavený z moderních pálených cihel plněných izolantem se totiž nemusí dodatečně zateplovat. Tepelným izolantem v cihlách mohou být například minerální vata anebo polystyren. Velkou výhodou vápenopískových cihel je zase mrazuvzdornost vlivem velmi nízké nasákavosti. Jsou to cihly z vápna a přírodního křemičitého písku, které tvrdnou účinkem páry při vysokém tlaku. Dalšími jejich výhodami jsou velmi dobré zvukově izolační vlastnosti, vysoká únosnost a tepelná akumulační schopnost. Nyní se dostáváme k pórobetonu jako další volbě zdícího materiálu. Jeho základ je tvořen křemičitým pískem, cementem, vápencem a vodou. U šedé varianty pórobetonu je náhradou


41

za křemičitý písek elektrárenský popílek. Vylehčení tohoto materiálu plynem plní funkci přirozeně tepelného izolantu. Čistě minerálním složením patří pórobeton mezi nehořlavé stavební materiály. Mezi další zdící materiály lze zařadit tzv. sendvičové panely plněné izolací a opláštěné dřevotřískovými deskami. Řadíme je k montovaným systémům, u kterých odpadá mokrý proces stavby. V případě jejich použití vám odpadnou problémy s bedněním a se stavbou lešení. (Bohdalová, 29. 10. 2012) Základní otázkou při výběru stavebního materiálu je, čím se jednotlivé možnosti od sebe liší a podle jakých kritérií máme vybírat. Cena stavby je kritérium, které patří k nejčastěji uváděným. Rozdíly nejsou zas tak velké a cena hrubé stavby představuje jen menší část ceny celého domu. Když si člověk bere hypotéku na několik milionů a bude ji splácet řadu let, tak je cena opravdu důležitá. Z hlediska ceny hrubé stavby jsou asi nejvýhodnější domy ze slámy a cenově dobře vychází i některé dřevostavby. V souvislosti s perspektivou cen energie je zřejmě kritérium tepelné ztráty na druhém místě. Velmi nízké tepelné ztráty se dají poměrně snadno dosáhnou u dřevostavby. Pokud vezmeme v úvahu tepelné zisky ze slunečního záření, tak je v některých případech lepší sendvičová konstrukce s masivní nosnou zdí a silnou vnější tepelnou izolací. Tepelná kapacita, respektive stálost teploty uvnitř domu a odolnost proti rychlému vychladnutí v zimě nebo nežádoucímu přehřívání v létě je dalším důležitým kritériem. Z tohoto hlediska je asi nejlepší sendvičová konstrukce s masivní nosnou zdí a vnější tepelnou izolací. Vysoká tepelná kapacita umožní v zimním období dobré využití tepelných zisků z jižních oken a dokáže uložit přebytky tepla třeba z krbových kamen. Kritérium odolnosti proti vodě získalo na popularitě až po dvou velkých povodních, kterým některé oblasti České republiky musely v minulých letech čelit. Důležitá je co nejmenší nasákavost použitých materiálů a jejich odolnost proti vodě, takže poměrně dobře jsou na tom sendvičové stěny s betonem nebo vápenopískovým zdivem a izolací z pěnového polystyrénu. Tam, kde hrozí zasažení domu záplavovou vlnou, je důležitá pevnost domu; hlavně jeho základů a zdiva v přízemí. Obecně nicméně platí, že lepší je dům v záplavové oblasti vůbec nestavět, pokud musíme. U kritéria rychlosti výstavby domu jasně vítězí dřevostavby montované z továrně vyrobených modulů. Dalšími důležitými kritérii jsou také životní prostředí a ekologie, dobrá zvuková izolace a tloušťka stěny. (Murtinger, 31. 1. 2012)

Praktická část práce Obr. 6

42

Přehled stavebních materiálů a jejich hodnocení

Zdroj: vlastní zpracování Poznámka: hodnocení známka jako ve škole

4.1 Modelové příklady na přenesenou daňovou povinnost V praktické části uvedu několik příkladů fiktivní stavební společnosti, která pro účely účetnictví a podle zákona používá režim přenesené daňové povinnosti. V některých příkladech budou všechny kroky provedeny správně, ale naopak v jiných dojde k chybě. Stavební firma XY, s. r. o. (plátce DPH) provádí stavby, jejich změny a odstraňování, zemní práce, malířské práce, obkladačské práce atd. V případě, kdy má nedostatek vlastních pracovníků a je plně vytížená, si najímá další FO nebo PO, aby ji s prací pomohly. Příklad č. 1 Stavební firmu XY, s. r. o. si najme rodina Kratochvílových, která potřebuje vymalovat svůj rodinný dům. Řešení Jelikož Kratochvílovým maluje stavební firma na jejich soukromém domě, nebude firma uplatňovat režim přenesené daňové povinnosti. V tomto případě bude DPH odvádět stavební firma. Takže firma vystaví fakturu, na které budou uvedeny částky za jejich služby, kde jsou položky MEZISOUČET, DPH, CELKEM. Rodina Kratochvílových tedy zaplatí částku uvedenou v kolonce CELKEM a tím končí povinnost této rodiny. DPH už musí odvést firma. (Faktura č. 100)


43

Faktura číslo 100

Zdroj: vlastní zpracování

Příklad č. 2 Stavební firma XY, s. r. o. poskytla stavební práce a tyto práce dodala dne 4. 7. 2012 plátci ABC, s. r. o. Tento plátce je přijal a dne 30. 11. 2012 tyto práce poskytnul panu Karáskovi. Pan Karásek je česká fyzická osoba, neplátce DPH.


44

Naše firma prováděla stavební práce na soukromém domě pana Karáska ve Vídni v Rakousku. Řešení Režim přenesené daňové povinnosti nebude uplatňovat nikdo, jelikož podmínkou je, že místo plnění musí být v tuzemsku a to podle § 10 zákona o DPH. V tomto případě tedy stavební firma XY, s. r. o. i firma ABC, s. r. o. uvedou uskutečněné plnění pouze evidenčně v přiznání k DPH. Příklad č. 3 Stavební firma XY, s. r. o. provedla dodávku stavebních prací pro odběratele, kterým je město Letovice. Tyto práce začaly dne 1. 6. 2012 a jejich předání proběhlo dne 16. 7. 2012. Řešení stavební firmy XY, s. r. o. Stavební firma tomuto odběrateli na fakturu uvedla výši MEZISOUČTU, DPH a CENU CELKEM. (Faktura č. 103) Správné řešení Účetní stavební firmy udělala chybu, jelikož příjemce plnění poskytnul stavební firmě svoje DIČ a je registrován jako plátce DPH. Díky tomu měla firma při vystavování faktury použít režim přenesené daňové povinnosti.


45

Faktura číslo 103


Příklad č. 4 Stavební firma XY, s. r. o. bude opravovat nebytové prostory pro Obchodní středisko, s. r. o. Toto obchodní středisko sdělí stavební firmě svoje DIČ. Řešení Účetní stavební firmy bude postupovat podle zákona a správně vystaví fakturu, na které uvede větu: „Výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno“. V tomto případě bude tedy uplatněn režim přenesené daňové povinnosti.


46

Příklad č. 5 Stavební firma XY, s. r. o. provedla opravu chodníku pro obecní úřad v Letovicích. Obecní úřad je plátce DPH a firmě uvedl svoje DIČ. Řešení V tomto případě nebude uplatněn režim přenesené daňové povinnosti, protože obec opravuje chodník pro potřeby související výlučně s její činností výkonu veřejné správy a nesouvisí s ekonomickou činností obce. Účetní vystaví běžný daňový doklad s uvedeným základem daně, sazbou daně a výší daně. Ovšem dojde k záměně výše DPH a účetní uvede špatnou sazbu 14 % místo 20 %. (Faktura č. 105) Obr. 9

Faktura číslo 105


47


Příklad č. 6 Stavební firma XY, s. r. o. bude montovat klimatizaci do kanceláře Výrobního podniku s. r. o. Řešení Účetní stavební firmy si podle klasifikace CZ-CPA najde tuto práci pod kódem 43.22.1 a zjistí tedy, že se jedná o stevebněmontážní práci a to s názvem Instalace rozvodů vody a kanalizace, topení, ventilace a klimatizace. Znamená to tedy, že bude muset uplatnit režim přenesené daňové povinnosti. Vzhledem k funkci této klimatizace v odběratelské firmě, byla by i oprava nebo údržba řešena přes režim přenesené daňové povinnosti. Příklad č. 7 Stavební firma XY, s. r. o. provedla dodání elektrického sporáku včetně jeho zapojení do elektroinstalace budovy sociálního bytového domu. Řešení Jedná se o stavebněmontážní práci a z tohoto důvodu se bude uplatňovat režim přenesené daňové povinnosti a to na celou dodávku, která bude zahrnovat i cenu spotřebiče. Jestliže by šlo o opravu tohoto elektrického sporáku, nejednalo by se o stavebněmontážní práci a pevné zabudování tohoto spotřebiče do stavby ani jeho funkce v bytovém domu by nebyly rozhodující. (Faktura č. 107)


48

Faktura číslo 107


Příklad č. 8 Stavební firma XY, s. r. o. bude pro firmu OXZ, s. r. o. (plátce DPH) instalovat rozvody plynu. Dohodnou se na ceně 190 000 Kč. Řešení Dodavatelská firma nebude na vystavené faktuře uvádět DPH, jelikož se jedná o přenesenou daňovou povinnost. Uvede celkovou částku 190 000 Kč, která vstoupí do daňového přiznání a větu o povinnosti plátce doplnit a přiznat daň. Jakmile odběratelská firma obdrží fakturu, musí na ni ručně doplnit částku 20 % DPH, kterou si sama vypočítá. Vystaví dva interní doklady, kdy první bude pro přiznání DPH a druhým si bude nárokovat odpočet.


49

Příklad č. 9 Stavební firma KLM, s. r. o. vyměnila okna v restauraci pana Nováka s datem uskutečněného zdanitelného plnění 1. 6. 2012 a s daňovým základem 250 000 Kč pro stavební firmu XY, s. r. o. Tato naše stavební firma XY, s. r. o. provedla na restauraci další stavební práce a dne 16. 7. 2012 v základu 310 000 Kč předala hotovou práci panu Novákovi, který restauraci provozuje. Řešení Stavební firma KLM, s. r. o. vystaví daňový doklad, na kterém nebude vypočteno DPH, tudíž to znamená použití režimu přenesené daňové povinnosti a odběratelská firma si DPH vypočte sama ze základu 250 000 Kč. Stavební firma XY, s. r. o. v roli odběratele vypočítá výši 20 % DPH, daň zapíše na přijatou fakturu a přizná v daňovém přiznání v řádku 10. Ve stejném daňovém přiznání si zrovna uplatní i nárok na odpočet a to na řádku 43. Jelikož firma XY, s. r. o. poskytla stavební práce panu Novákovi, bude postupovat také podle zákona a stejně jako firma KLM, s. r. o. použije při fakturování režim přenesené daňové povinnosti, kde uvede základ daně 310 000 Kč. Pan Novák musí vypočítat 20 % DPH z částky 310 000 Kč a tuto vypočtenou částku 62 000 Kč uvést v daňovém přiznání. Tímto krokem používání režimu přenesené daňové povinnosti končí. Použití režimu přenesené daňové povinnosti je vymezeno zákonem a v ostatních oblastech, přestože s těmi vymezenými souvisejí, platí standardní režim. Jako přiklad lze uvést právě stavebnictví, kde předmětem tohoto režimu jsou pouze činnosti zařazené dle klasifikace produkce CZ-CPA do číselného kódu 41 až 43. Existují však další zdanitelná plnění, která se ke stavebním pracím vztahují, jejich pořízení a dodání však tomuto zvláštnímu režimu podléhat nebude. Předmětem tuzemského reverse-charge systému proto nebudou činnosti architektů či inženýrské činnosti ve výstavbě. Takovým příkladem je pronájem stavebních strojů a dále také prodej stavebního materiálu. Pokud tedy dojde k situaci, kdy plátce zabývající se prodejem a montáží plastových oken dodá na stavbu svému odběrateli 20 plastových oken bez montáže a 30 plastových oken s montáží, musí rozdělit základ daně za dodání 20 plastových oken (dodání zboží ve standardním režimu) a základ daně za dodání 30 plastových oken včetně jejich montáže (poskytnutí stavebních prací v režimu přenesení daňové povinnosti). (Faktura č. 109 a 110), (Pšenčík, 1. 4. 2011)


Faktura číslo 109


50


51

Faktura číslo 110


Příklad č. 10 Stavební firma XY, s. r. o. provedla výstavbu oplocení a bazénu u rodinného domu pro zákazníka v říjnu 2011. Řešení Účetní stavební firmy zatížil plnění základní sazbou daně 20 % a vystavil řádný daňový doklad. V lednu 2012 však bylo zjištěno, že výstavba uvedeného příslušenství byla u sociálního rodinného domu, kde měl plátce použít podle § 48a ZDPH sníženou sazbu daně. Účetní tedy na konci ledna 2012 vystavila opravný daňový doklad, na němž uvedla se záporným znaménkem původní základ daně, původní sazbu daně a daň 20 % a uvedla s kladným znaménkem základ daně a sníženou sazbu daně 10 % platnou k datu uskutečněného


52

původního zdanitelného plnění. A to i přesto, že v době, kdy bude vystavovat opravný daňový doklad, platí již základní sazba daně 20 % a snížená sazba daně 14 %. Opravný daňový doklad doručila firma zákazníkovi v únoru 2012. V měsíci únoru plátce podal dodatečné daňové přiznání za měsíc říjen 2011. (Jupiter Consulting, s. r. o., 2012) Příklad č. 11 Stavební firma XY, s. r. o. staví rodinný dům (nejedná se o rodinný dům pro sociální účely) pro developera, který dům prodá jednotlivé fyzické osobě, za účelem bydlení. Pro tuto firmu bude ze začátku 2 dny provádět výkopové práce fyzická osoba pan Karlíček, jelikož firemní pracovník je dočasně na nemocenské. Pan Karlíček (FO) poskytnul dne 2. 4. 2012 smluvené výkopové práce pro stavební firmu. Základ daně byl 6 000 Kč a za práci mu bylo zaplaceno dne 21. 5. 2012. Stavební firma dostala dne 22. 5. 2012 zálohu na dům ve výši 800 000 Kč. Celková hodnota stavebních prací fakturovaná stavební firmou developerovi činila 1 641 748 Kč a developer rozdíl stavební firmě dorovnal dne 19. 11. 2012. Developer dodal rodinný dům fyzické osobě nepodnikateli dne 30. 11. 2012, jehož základ daně byl 2 500 000 Kč, na který dostal zálohu dne 1. 10. 2012 ve výši 1 000 000 Kč. Stavební firma XY, s. r. o. sestavila pro developera položkový rozpočet rodinného domu.

Praktická část práce Tab. 3

53

Shrnutý položkový rozpočet

Název položky Zemní práce (včetně pana Karlíčka) Základy Obvodové zdivo Strop Krovy Střecha Komín Plastová okna a dveře Sádrokarton Podlaha Podlaha – dlažby Interiérové dveře Koupelna + WC Fasáda Vymalování Lešení Vyčištění budovy Přesun hmot Elektroinstalace Voda Celkem Zdroj: vlastní zpracování

Kč 9 500 167 565 267 610 44 000 112 000 234 400 29 340 105 000 157 060 96 470 21 340 46 752 50 096 90 765 14 850 15 000 9 000 25 000 113 000 33 000 1 641 748

Řešení Pan Karlíček vystaví daňový doklad stavební firmě XY, s. r. o. na základ daně 6 000 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění 2. 4. 2012 dle uskutečněného předání a převzetí prací například dle předávacího protokolu (Faktura č. 111). Na doklad uvede pouze údaj, že se jedná o sníženou sazbu, ale daň nevypočítává. Postupuje podle pravidel přenesené daňové povinnosti, a proto uvede pouze větu o povinnosti odběratele vyčíslit a odvést DPH. V daňovém přiznání za duben 2012 uvede plnění v základu daně ve výši 6 000 Kč na řádku 25. Stavební firma XY, s. r. o. doplní do daňového dokladu vypočtenou výši daně (6 000 x 20 % = 1 200 Kč) a tuto výši daně musí uvést i do daňového přiznání za duben 2012 na řádku 10, kdy bylo zdanitelné plnění panem Karlíčkem provedeno. Ve stejném daňovém přiznání si rovnou uplatní i nárok na odpočet a to na řádku 43 ve výši 840 Kč. Stavební firma XY, s. r. o. poskytla stavební práce na tomto rodinném domě pro developera, jemuž výsledky své práce předala dne 31. 10. 2012, ale zálohu na dům firma obdržela již 22. 5. 2012. V tomto případě okamžik povinnosti přiznat daň nebude podle obecného pravidla v § 21 odst. 1 zákona o DPH, který


54

ukládá povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění či ke dni úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, ale bude se řídit speciálním ustanovením § 92a odst. 1 zákona o DPH, ve kterém je uvedena povinnost plátce, pro kterého bylo plnění uskutečněno přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, což je okamžik skutečného předání a převzetí stavebního díla, tedy 31. 10. 2012. Účetní stavební firmy XY, s. r. o. vystaví daňový doklad s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 31. 10. 2012 v základu daně 1 641 748 Kč (Faktura č. 112). Na doklad napíše poznámku o základní sazbě DPH, ale výši vypočítávat a uvádět nebude. V daňovém přiznání na řádku 25 uvede za zdaňovací období říjen 2012 částku 1 641 748 Kč a do 25. 11. 2012 podá místně příslušnému správci daně evidenci dodávek v režimu přenesené daňové povinnosti i s DIČ developera. Stavební firma XY, s. r. o. nakoupila stavební materiál ve stavebninách a z těchto plnění má také nárok na odpočet. Tento nárok na odpočet uplatní standardním způsobem a nebude již používat režim přenesené daňové povinnosti, jako tomu bylo doposud. Stavebniny na faktuře uvedou výši daně a stavební firma si pak uplatní z těchto položek nárok na odpočet na řádku 40 nebo 41 podle sazby daně. Developer musí také přiznat daň z přijetí tohoto zdanitelného plnění v režimu přenesené daňové povinnosti a to ve stejném zdaňovacím období, ve kterém stavební firma XY, s. r. o. uvedla dodání zdanitelného plnění, tedy říjen 2012. Zdanitelné plnění v daňovém přiznání bude na řádku 10 a nárok na odpočet na řádku 43. Dále si musí developer vypočítat daň z částky 1 641 748 Kč (výše daně 328 350 Kč), kterou musí uvést na daňový doklad od stavební firmy. Developer nyní prodává rodinný dům fyzické osobě nepodnikateli a již nebude postupovat podle pravidel přenesené daňové povinnosti, nýbrž již bude postupovat standardním způsobem, jelikož nepodnikatel není plátce DPH (Faktura č. 113). Jelikož developer vede účetnictví, musí se řídit § 21 odst. 1 zákona o DPH a tudíž přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Developer přijal zálohu dne 1. 10. 2012 ve výši 1 000 000 Kč. V přiznání za říjen 2012 odvede daň ve výši 200 000 Kč a v řádku č. 1. Nyní podle dne skutečného předání rodinného domu fyzické osobě uvede developer v přiznání za listopad 2012 zbývající částku základu daně a daň. Základ daně bude 1 500 000 Kč a výše daně 300 000 Kč, budou uvedeny v řádku 1 daňového přiznání. V tomto případě není developer povinen správci daně sdělovat, pro koho bylo zdanitelné plnění uskutečněno.


Faktura číslo 111


55


Faktura číslo 112


56


57

Faktura číslo 113


4.2 Modelový příklad daňového úniku a návrh řešení Stavební firma ABC, s. r. o. staví sociální rodinný dům pro fyzickou osobu za účelem soukromého bydlení. Jelikož se jedná o sociální dům, bude se uplatňovat snížená sazba daně. Rozpočet stavební firmy na tento dům je 2 117 000 Kč. V tomto případě stavby rodinného domu si firma vykazuje větší ztratné než je dle normy, čímž se dopouští protizákonného jednání a vzniká tak daňový únik. Tento způsob daňového úniku je velmi těžké odhalit. Dalšího protizákonného jednání se dopouští při fakturaci stavebního materiálu. Jelikož správce daně nedokáže spočítat přesně, kolik materiálu bylo použito, fakturuje si firma větší množství materiálu, než bylo ve skutečnosti prostavěno. Takto postupuje u cihel,


58

cementu, písku i dalšího materiálu. Tímto jednáním vzniká daňový únik, který správce daně nemá možnost odhalit. Právě na těchto fakturách dochází k daňovému úniku, protože si firma fakturuje mnohem větší částku, než ve skutečnosti prostavěla. V tomto případě si firma fakturovala asi o 40 000 Kč víc, než bylo skutečně v materiálu a pracích použito. Obr. 16

Rozpočet stavby


Aby se firmy nedopouštěli protizákonného jednání, dalo by se využít položkového rozpočtu, který stavebník předloží finančnímu úřadu. Tím by měl finanční úřad přehled o financích využitých pro tuto stavbu a v případě, kdy by se stavební firma odchýlila od tohoto předloženého plánovaného rozpočtu, musela by vysvětlit důvod tohoto odchýlení popřípadě dodat nový rozpočet. Tímto by se omezila možnost stavebních firem provádět daňové úniky a stát by nepřicházel na daních o takové velké částky jako doposud.

Diskuze

59

5 Diskuze 19. 12. 2012 poslanecká sněmovna rozhodla o konečné podobě novely zákona o DPH, která bude platná od 1. 1. 2013. Senát tuto novelu vrátil s pozměňovacími návrhy ve věci sazeb DPH. Pozměňovací návrhy Senátu se týkaly sazeb DPH – pokud by byly přijaty, byly by v roce 2013 uplatňovány stejné sazby jako v roce 2012. Osud pozměňovacích návrhů Senátu byl od začátku nejistý, protože opozice chtěla prosadit tzv. daňový protischodkový balíček obsahující pro rok 2013 sazby DPH 15 % a 21%. (Běhounek, 4. 12. 2012) Od začátku se spekulovalo, co nestane, jestliže bude daňový balíček Miroslava Kalouska schválen. Bylo jasné, že by tato změna zasáhla všechny obyvatele České republiky. Nebyla by to žádná radikální změna, ale i přesto by ji pocítili všichni občané a to je velmi důležité. Snížená sazba by se ze 14 % procent zvedla na 15 % a základní z 20 % na 21 %. Podle České národní banky, by však větší prospěch přineslo sjednocení sazeb, což by snížilo inflaci asi o 0, 2 % body. Jestliže se sazby zvednou, tak se očekává zvýšení inflace asi o 1 %, což znamená, že dojde opět ke zdražování. Zvyšování DPH je věc jednak nepříjemná, jednak, jak se letos ukázalo, vůbec nemusí státní kase přinést kýžený efekt, naopak mnozí odborníci soudí, že vysoké daně připravují podnikatele o podnikavost. Ještě horší než zvýšení daně je ale pro českou ekonomiku uměle vytvářená nestabilita, která pramení z neschopnosti dohodnout se o takzvaném stabilizačním balíčku. (Dlouhá, 2. 11. 2012) Otázkou ovšem je, jak tato situace bude ovlivňovat životy běžných občanů. Nejen, že ze svých peněženek budou muset vydat více peněz, ale nebude to mít vliv i na další stránky jejich života? Zvýšení sazeb poznáme i u služeb, u nichž se cena pravděpodobně odrazí v maržích, u ceny stavebních prací dojde k poklesu a ceny nových bytů se naopak zvýší. V Česku jsou desetitisíce firem neplatících DPH. Stát je chce ekonomicky zničit. Ministerstvo financí vyhlašuje vyhlazovací válku firmám, které neplatí DPH. Ministr Miroslav Kalousek varuje, že tentokrát se nejedná o žádnou nápravu nepoctivých, ale rovnou o jejich ekonomickou likvidaci. Hlavní „zbraní“ na straně státu má být veřejně dostupná černá listina neplatičů. Pokud by někdo obchodoval se společností uvedenou na tomto seznamu, riskuje, že za ni bude muset uhradit nedoplatky. „S tak označeným obchodním partnerem už nikdo nebude chtít nic mít, a tím dojde k jeho odstranění ze systému,“ říká ministr. Černá listina by se jmény hříšníků měla začít plnit od ledna roku 2013. Zapotřebí je k tomu už jediné. Aby poslanci a senátoři během příštích týdnů zvedli ruce pro novelu zákona o DPH, jež institut „nespolehlivého plátce“ zavede. Toto opatření naváže na už rok platný systém ručení, kdy za nespolehlivého plátce přebírá placení daně jeho obchodní partner. Někteří podnikatelé se ale obávají šikany. Podle ekonoma Michala Bláhy dochází k přenesení pravomoci státu na jiné. Navrhované zpřísnění by podle něho

Diskuze

60

možná mohlo platit pro obchodování s pohonnými hmotami, kde dochází k největším únikům, v žádném případě ale ne plošně. (Pravec, 6. 9. 2012) Vládní daňový balíček byl i přes nesouhlas opozice schválen a poté se čekalo, jestli ho prezident nechá projít nebo ho pošle zpět. Pro schválení zvedlo ruku 102 poslanců. Zvýšení DPH zvedne měsíční náklady každého Čecha zhruba o 80 až 100 Kč. Po očekávaném schválení má totiž prezident 15 dní na veto nebo podpis. Tato lhůta trvá až do začátku příštího roku, kdy by, podle zákona, už měly být daňové změny účinné. Pokud by prezident využil celou svoji lhůtu na to, aby zákon podepsal, pak by během ledna příštího roku platily různé sazby daně. Nejprve by začala platit jedna sazba 17,5 procenta, která by se během měsíce změnila na dvě sazby 15 a 21 procent. Nejistota ohledně výše sazby daně z přidané hodnoty dopadá na naprostou většinu tuzemských podniků. Musejí mít připravené varianty rozpočtů, ceníků a nabídek, což jim prodražuje jejich podnikání. V řadě z nich budou muset zaměstnanci nastoupit v době vánočních dovolených. Musí nastavit softwary a připravit cenovou nabídku. Zvýšené náklady se promítnou i do cen. (ČT24, 19. 12. 2012) Závěr nekonečných dohadů kolem osudu DPH je však už jistý. Prezident Václav Klaus v pátek 21. 12. 2012 podepsal několik zákonů a mezi těmito zákony právě i velmi diskutovaný daňový balíček, který zvýší sazby DPH od příštího roku na 15 % a 21 %. Podle výše uvedených odstavců je vidět, že se stát snaží zakročit proti nepoctivým podnikatelům. Podle mého názoru, je dobré, že se snaží dělat alespoň nějaké kroky proti této situaci. Především ve stavebnictví prostřednictvím nově zavedené přenesené povinnosti snižují daňové úniky. Ovšem ale i na stavebnictví dopadnou nové sazby DPH, a jak se bude situace vyvíjet dál, ukáže až čas.

Závěr

61

6 Závěr Tato bakalářská práce se zabývala daňovými úniky u daně z přidané hodnoty zaměřené především na stavebnictví v České republice. Teoretická část byla zpracována pomocí analýzy a deskripce informací získaných z literatury a internetových zdrojů doporučených pro toto téma. V úvodu teoretické části byly vysvětleny základní pojmy týkající se daňové problematiky a popsán princip daně z přidané hodnoty. Část teoretické kapitoly byla věnována i daňové kontrole a také stavebnictví, což jsem považovala za nezbytné pro pochopení dalších souvislostí. Některé teoretické informace jsou pro lepší orientaci rozčleněny do schémat a např. vývoj sazeb od roku 1993 do roku 2013 je zpracován do tabulky. V kapitole daňových úniků je sestavena tabulka s údaji o počtu kontrol a doměřených daní v roce 2010, což je také velmi zajímavé. Kapitola Statistické údaje nám pojednává o vývoji stavebnictví v různých letech a z různých hledisek. Zajímavé jsou jistě i údaje, které pro veřejnost zpracovává Český statistický úřad, ve kterých můžeme najít informace o počtu vydaných stavebních povolení podle krajů, za různé období, hodnoty staveb, na které byly vydané stavební povolení či počty podniků ve stavebním průmyslu v různých krajích. V praktické části bylo uvedeno několik příkladů na různé výpočty daně z přidané hodnoty, díky kterým, lze snáze pochopit princip nového režimu přenesené daňové povinnosti. V některých případech postupovali firmy tedy především účetní ve firmách dobře, ale někde došlo k chybám. Všechny uvedené chyby se dají odstranit a tím nedojde k protizákonnému jednání. K vybraným příkladům byly zpracovány faktury. Všechny informace uvedené v příkladech jsou smyšlené. Podle mého názoru daňové úniky ve stavebnictví úplně odstranit nepůjdou, i když se stát snaží co nejvíce tuto skutečnost omezit a podnikatelům znemožnit. Právě na materiálu existuje řada možností, jak stát okrást. Toto jednání je uvedeno i v modelovém příkladu v praktické části. Stavební firma, která má větší zásoby různých druhů písků na svých skladovacích prostorách, jako jsou různé dvory, si může právě vykazovat větší ztratné než je podle normy a tohle nikdo přesně nespočítá. V tomto okamžiku vzniká daňový únik a je prakticky nemožné ho odhalit. V jiných případech může firma vystavovat například fiktivní faktury. Stavební firma si může fakturovat mnohem větší množství prostavěných cihel, použitého cementu nebo písku a tohle je další případ, kdy je to pro správce daně prakticky nemožné odhalit a stát přichází o velké množství finančních prostředků. Dalším příkladem daňového úniku může být, jestliže stavební firma staví dům, ale tento dům fakticky nepostaví. Uplatňuje si ale nároky na odpočet a vzniká mu nadměrný odpočet. Jiným příkladem daňového úniku může být založení firmy s. r. o., která vystavuje faktury a obdrží platbu. DPH už ale z této platby státu neodvede, protože najednou zkrachuje a DPH se ke státu nikdy nedostane. Navíc si ho odběratel nárokuje zpět.

Závěr

62

Zavedení přenesené daňové povinnosti znamená pro firmy větší administrativní povinnosti, ale na druhé straně zase jednodušší systém inkasa a vratek u DPH. Z těchto uvedených důvodů vnímají ekonomové zavedení této legislativní změny jako pozitivní. Jak již bylo uvedeno v praktické části, dalo by se jako opatření proti daňovým únikům využít právě položkových rozpočtů. Tím by se mohlo zase omezit provádění těchto daňových úniků, což by bylo pro stát jistě výhodné.

Literatura

63

7 Literatura Seznam literárních zdrojů BENDA, V. Příručka plátce DPH po vstupu ČR do EU. Praha: Pragoeduca, 2004, 126 s. ISBN 80-7310-019-3. BONĚK, V. – BĚHOUNEK, P. – BENDA, V. – HOLMES, A. Lexikon – daňové pojmy. Ostrava: Sagit, 2001. 626 s. ISBN 80-7208-265-5. BRADÁČ, A.: Teorie oceňování nemovitostí. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009. 753 s. ISBN 978-80-7204-630-0. DĚRGEL, Martin. Daně v účetnictví a daních. Účetnictví. 2012, č. 1. ISSN 01395661. DĚRGEL, Martin. Daně v účetnictví a daních. Účetnictví. 2012, č. 5. ISSN 01395661. FOJTÍKOVÁ, J. Daňový systém. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 136 s. ISBN 978-80-210-4687-0. KANIOVÁ, L. – JANÁKOVÁ, Y. Daňová kontrola: práva a povinnosti podnikatele. 1. vydání. Praha: Computer Press, 2000. 147 s. ISBN 80-7226289-0. KUBÁTOVÁ, K. – VÍTEK, L. Daňová politika – teorie a praxe. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1997. 264 s. ISBN 80-85963-23-X. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha: ASPI Publishing, s. r. o., 2003. 264 s. ISBN 80-86395-84-7. KUNEŠ, Zdeněk. Daně v účetnictví a daních. Účetnictví. 2012, č. 4. ISSN 01395661. MARKOVÁ, H. Daňové zákony v úplném znění k 1. 1. 2012. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4254-0. PITNER, L. Daň z přidané hodnoty: vydání nejen k novele od 1. 4. 2011. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 143 s. ISBN 978-807357-660-8. STIBŮRKOVÁ, J. Daně a daňové poradenství III. DPH. Kunovice: Evropský polytechnický institut, 2007. 59 s. ISBN 978-80-7314-124-0. SVÁTKOVÁ, S. Co nenajdete v zákoně o DPH. 2. vydání. Praha: Newsletter, 1999. 270 s. ISBN 80-85985-40-3. ŠIROKÝ, J. Daňová teorie s praktickou aplikací. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 249 s. ISBN 80-7179-413-9. ŠTOHL, P. Daně 2010 – výklad a praktické příklady. Znojmo: Soukromá vysová škola ekonomická Znojmo, 2010. 147 s. ISBN 978-80-87314-01-2. ŠVARCOVÁ, J. a kolektiv. Ekonomie - stručný přehled, 2005/2006. Zlín: CEED, 2005. 295 s. ISBN 80-903433-1-7.

Literatura

64

VANČUROVÁ, A. a kol. Daňový systém 2002. Praha: Ing. Z. Ostrovská, CSc. – VOX, 2002. 379 s. ISBN 80-86324-20-6. VANČUROVÁ, A. – LÁCHOVÁ, L. Daňový systém ČR 2010. 10. vydání. Praha: VOX, 2010. 355 str. ISBN 978-80-86324-86-9. ZATLOUKAL, T. Daňová kontrola v širších souvislostech. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 333 s. ISBN 978-80-7400-366-0. Seznam právních předpisů Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (poslední novela 350/2012 Sb.) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Seznam internetových zdrojů Berne [online]. 2010 - 2011 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z WWW: . BĚHOUNEK P.: Režim přenesené daňové povinnosti u stavebních a montážních prací. behounek.eu [online]. 2009 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z WWW: . BĚHOUNEK P.: Novela DPH od 1. 1. 2013 [online]. 2009 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z WWW: . BOHDALOVÁ Z.: Zdící materiály [online]. 2012 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z WWW: < http://www.stavbadomusvepomoci.cz/pripravastavby/item/2800-zdici-materialy.html>. BOUŠOVÁ K.: Nový stavební zákon: více staveb bez ohlášení a stavebního povolení. peníze.cz [online]. 2000 - 2012 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z WWW: . ČERNOHAUSOVÁ P.: Vývoj DPH do roku 1993 do roku 2013 [online]. 2012 [cit. 2012-11-19]. Dostupné z WWW: <www.danarionline.cz/blog/detailprispevku/artickleid-824-vyvoj-dph-od-roku-1993-do-roku-2013/>. Česká daňová správa [online]. 2006 - 2011 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: .

Literatura

65

Česká televize [online]. 1996 - 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné z WWW: . České stavební standardy [online]. 2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z WWW: . České stavební standardy [online]. 2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z WWW:. České stavební standardy [online]. 2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z WWW: . České stavby [online]. 2001 - 2012 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: . ČT24 [online]. 1996 - 2012 [cit. 2012-12-25]. Dostupné z WWW: . DLOUHÁ P.: Příliš drahá nejistota: lavírování kolem DPH poškozuje hospodářství. Dohodněte se! [online]. 2000 - 2012 [cit. 2012-12-16]. Dostupné z WWW: . Euroskop [online]. 2005 - 2012 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z WWW: . HOBZIK A.: Daňové úniky v ČR [online]. 2010/2011 [cit. 2012-11-20]. Dostupné z WWW: . HOTOVÉ DOMY, s. r. o.: Formality nutné ke stavebnímu řízení [online]. 2010 2012 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z WWW: . Jupiter Consulting, s. r. o.: DPH ve stavebnictví od 1. 1. 2012 [online]. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné z WWW: < http://www.uctoadane.cz/aktuality/DPH_stavebnictvi.pdf/>. KONEČNÁ J.: Povinnosti plátce DPH, jak na odpočet [online]. 2012 [cit. 201210-29]. Dostupné z WWW: . KALOUSEK M.: Boj proti daňovým únikům [online]. 2011 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: .

Literatura

66

KUBÁTOVÁ Z.: Soud má prověřit, jakou roli sehrála v podvodu za 200 milionů firma Natland [online]. 1996 - 2012 [cit. 2012-12-25]. Dostupné z WWW: . KUČEROVÁ D.: Kdy použít sníženou sazbu DPH při stavebních a montážních pracích? [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: . LUKÁŠOVÁ M.: Vysvětlujeme přenesení daňové povinnosti u DPH v příkladech. podnikatel.cz [online]. 2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z WWW: < http://www.podnikatel.cz/clanky/preneseni-danovepovinnosti-na-dph-ve-stavebnictvi/>. MALÝ S.: Stavební zákon – čtyři roky praxe. 1996 - 2012 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z WWW: . MAUR J.: Funkce daní [online]. 2009 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z WWW: . MORÁVEK D.: Definitivně potvrzeno, pro daňovou kontrolu nemusí mít berňák důvody [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: . MORÁVEK D.: Za daňové úniky hrozí vězení, přesto podnikatelé riskují [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: <www.podnikatel.cz/clanky/za-danove-uniky-hrozi-podnikatelumvezeni/>. MURTINGER K.: PŘEHLED: Stavební materiály [online]. 2008 [cit. 2012-1227]. Dostupné z WWW: < http://www.nazeleno.cz/stavba/stavebnimaterial/prehled-stavebni-materialy.aspx>. Novinky [online]. 2003 - 2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z WWW: . Novinky [online]. 2003 - 2012 [cit. 2012-12-16]. Dostupné z WWW: . NOVOTNÁ D.: PROFIL: Central Group začínal u parcel, teď je značkou masového bydlení [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-12-25]. Dostupné z WWW: . PRAVEC J.: Boj proti podvodům v oblasti DPH. [online]. 2012 [cit. 2012-12-2]. Dostupné z WWW: .

Literatura

67

PŠENČÍK J.: Přenesení daňové povinnosti [online]. 2012 [cit. 2012-12-22]. Dostupné z WWW: . SEMERÁD P.: Využití reverse charge jako nástroje proti daňovým únikům ve stavebnictví. znaleckyportal.cz [online]. 2012 [cit. 2012-10-29]. Dostupné z WWW: . ŠPÍRKOVÁ T.: Daňové úniky a jejich dopad na příjmovou stránku veřejných rozpočtů [online]. 2010 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z WWW: <www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/03_ekono micke_aspekty/Spirkova_Tatana.pdf>. TICHÁ M.: Daňové úniky – institucionální aspekty [online]. 2007 [cit. 2012-1120]. Dostupné z WWW: . ZATLOUKAL T.: Daňová kontrola v českém prostředí [online]. 2011 [cit. 201211-15]. Dostupné z WWW: <www.danovakontrola.cz/danovakontrola.html>. ZLATNÍK T.: Aby pojmy nebyly dojmy, aneb co je ve stavebním právu. stavocentrum.cz [online]. 2004 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z WWW: .

Seznam použitých zkratek

8 Seznam použitých zkratek DPH

Daň z přidané hodnoty

ČR

Česká republika

FO

Fyzická osoba

PO

Právnická osoba

EU

Evropská unie

CZ-CPA

Zavedení klasifikace produktu

ZPDH

Zákon o dani z přidané hodnoty

68

Přílohy

69

9 Přílohy Příloha č. 1: Struktura daňové soustavy v ČR Příloha č. 2: Přiznání k dani z přidané hodnoty Příloha č. 3: Klasifikace produkce (CZ-CPA) Příloha č. 4: Vydaná stavební povolení podle krajů Příloha č. 5: Vydaná stavební ohlášení a povolení v krajích v roce 2011 (ročně) Příloha č. 6: Předpokládaná hodnota staveb, na které byla vydaná stavební povolení Příloha č. 7: Bytová výstavba a modernizace bytového fondu v roce 2011 (ročně) Příloha č. 8: Podniky ve stavebnictví s 50 a více zaměstnanci se sídlem v kraji v roce 2011

Přílohy

70

Příloha č. 1 Obr. 17

Struktura daňové soustavy v ČR

Daně

PŘÍMÉ

NEPŘÍMÉ

Z příjmů

Majetkové

Fyzických osob

Z nemovitostí - z pozemků - ze staveb

Právnických osob

Silniční

Všeobecné

Z přidané hodnoty

Výběrové

-

Převodová - dědická - darovací - z převodu nemovitostí

Zdroj: Fojtíková, 2008

Spotřební z minerálních olejů z lihu z piva z vína a meziproduktů z tabákových výrobků Ekologická - z elektřiny - ze zemního plynu a některých dalších plynů - z pevných paliv

Přílohy

71


Přiznání k dani z přidané hodnoty

Přílohy

Zdroj: Finanční úřad

72

Přílohy

73


Klasifikace produkce (CZ-CPA)

Přílohy

74

Přílohy

Zdroj: Český statistický úřad

75

Přílohy

76


Vydaná stavební povolení podle krajů

Přílohy

77


Vydaná stavební ohlášení a povolení v krajích v roce 2011 (ročně)

Přílohy

78


Předpokládaná hodnota staveb, na které byla vydaná stavební povolení

Přílohy

79


Bytová výstavba a modernizace bytového fondu v roce 2011 (ročně)

Přílohy

80


Podniky ve stavebnictví s 50 a více zaměstnanci se sídlem v kraji v roce 2011

Daňové úniky u daně z přidané hodnoty stavebnictví

Recommend Documents