SROVNÁNÁNÍ EKOLOGICKÉ NIKY VEVERKA OBECNÁ (SCIURUS VULGRIS)
X SYSEL OBECNÝ (SPERMOPHILUS CITELLUS)
Jana Grygarová, MZKÚ Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
OBSAH :
1. VĚDECKÁ KLASIFIKACE 2. POPIS VZHLEDU 3. PROSTOROVÉ NÁROKY 4. ZPŮSOB ŽIVOTA 5. POTRAVA 6. ROZMNOŽOVÁNÍ A PÉČE O MLÁĎATA 7. OHROŽENÍ A OCHRANA 8. VÝSKYT 9. ZÁVĚR 10. ZDROJE
VĚDECKÁ KLASIFIKACE :
ŘÍŠE : živočichové (Animalia) KMEN : strunatci (Chordata) PODKMEN : obratlovci (Vertebrata) TŘÍDA : savci (Mammalia) ŘÁD : hlodavci (Rodentia) ČELEĎ : veverkovití (Sciuridae) ROD : sysel (Citellus) DRUH : sysel obecný (Spermophilus citellus)
ŘÍŠE : živočichové (Animalia) KMEN :strunatci (Chordata) PODKMEN : obratlovci (Vertebrata) TŘÍDA : savci (Mammalia) ŘÁD : hlodavci (Rodentia) ČELEĎ : veverkovití (Sciuridae) ROD : veverka (Sciurus) DRUH : vevrka obecná (S.vulgaris)
POPIS VZHLEDU : SPERMOPHILUS CITELLUS
SCIURUS VULGARIS
Má kratší tělo na nízkých nohách s hustým, přiléhavým kožíškem (vypadá štíhlejší) a krátkým ocasem. Zbarvení je na hřbetě žlutohnědé, rezavohnědé nebo pískově šedožluté s nejasnými světlými skvrnami. Bříško je jednobarevně žluté, jenom brada, krk a také úzké proužky kolem velkých černých očí jsou bílé. Ušní boltce jsou malé, jen částečně vystupující ze srsti. Sysel dorůstá do délky 20cm a váží 200 - 400g. Čtyřprsté přední končetiny jsou o hodně kratší, než zadní.
Veverka obecná dorůstá 19 až 23 cm a váží mezi 250 - 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech, a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 15 - 20 cm dlouhý.
Charakteristickým znakem pro veverky jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky – jsou viditelné především v zimním období. Má ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Barva srsti se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustější a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá na rozmezí mezi srpnem a listopadem.
PROSTOROVÉ NÁROKY :
SCIURUS VULGARIS Veverky se u nás vyskytují téměř všude, od nížin až po podhorské oblasti. Zdá se, že se z volné přírody stahují stále častěji do městských parků, kde mají dostatek potravy nejen přirozené, ale můžeme vidět i veverky loudící u laviček s lidmi, kteří právě konzumují svoji svačinu.Většinu života tráví v korunách stromů, kde si i staví hnízda.
SPERMOPHILUS CITELLUS Je to původně stepní živočich. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor). Syslové si budují nory. Úkrytové nory jsou budovány
mnohem blíže k povrchu než nory, ve kterých syslové přečkávají noc a zimu. Poskytnou jim však dostatek bezpečí před predátory.
ZPŮSOB ŽIVOTA :
SPERMOPHILUS CITELLUS
SCIURUS VULGARIS
Je to denní zvíře,ale je velice těžké ho spatřit.
Žije v koloniích.V koloniích si jeden ze syslů vždy vezme hlídku a upozorňuje na nebezpečí pískavými zvuky. Pokud zjistí nějaké nebezpečí, postaví se na zadní a hlasite pískne, aby upozornil ostatní.Všichni sysli velmi rychle zmizí v podzemních norách.Přes zimu sysel hibernuje.Délka zimního spánku závisí na vnější teplotě, stáří i pohlaví jedince. Sysel si na zimu .udělá zásoby tuku.
Veverka žije většinou samotářsky, ale může se stát, že bude žít v páru. Žije v dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25-30 cm velké hnízdo tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Při skoku ze stromu na strom může překonat vzdálenost až 4 metry. Veverka je aktivní přes den, ale přes den je většinou ukryta ve svém hnízdě,kde se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě.
Hibernující sysel
hnízdo
POTRAVA :
SPERMOPHILUS CITELLUS Živí se zemědělskými plodinami (obilí, kukuřice, pícniny, …),v době kdy zemědělské plodiny nejsou plne vyvinuty se živí trávou, semeny a kořínky. Není to výhradně býložravec.Výjimečně může konzumovat i malé bezobratlé živočichy.
SCIURUS VULGARIS Většinu dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých spižíren v dutinách stromů. Při konzumaci potravy přitom sedí „na bobku“ a potravu drží v předních končetinách. I na zemi si však pohybuje velmi obratně a sbírá semena.
ROZMNOŽOVÁNÍ A PÉČE O MLÁĎATA : SPERMOPHILUS CITELLUS
Samice v červnu 5 -8 mláďat, která jsou zpočátku holá a slepá. Po 28 dnech života opouští noru.Za další čtyři týdny se osamostatní. Do zimního spánku mláďata upadají o několik týdnů později než dospělci z důvodu doplnění tukových vrstev před zimou.
SCIURUS VULGARIS Páření probíhá během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší. Samice může mít i dva vrhy za rok, jeden vrh obsahuje obvykle 3 až 4 mláďata, která se rodí po 38 až 39 denní březosti. Mláďata se rodí slepá a téměř holá a po narození váží 10 - 15 g. Srst mají po 21 dnech života. Oči se jim otevřou po čtrnácti dnech života a chrup se jim plně vyvíjí až po 42 dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do jejich odstavení, tedy do 8 - 10 týdnů po narození. Veverka se dožívá v průmeru 3-7 let.
OHROŽENÍ A OCHRANA:
SPERMOPHILUS CITELLUS Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona 114/1992 a vyhlášky 395/1992).
SCIURUS VULGARIS Veverka obecná je chráněným druhem. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. patří veverka obecná mezi ohrožené. Tím pádem je zvlášť chráněná.
VÝSKYT :
SPERMOPHILUS CITELLU
SCIURUS VULGARIS
Žije především v jihovýchodní a střední Evropě a Malé Asii, ale místa jeho výskytu zasahují až do Polska a České republiky, kam se rozšířil s nástupem zemědělství. Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností.
Vyskytuje se v Evropě (včetně britských ostrovů) a Asii až po východní Sibiř, severovýchodní Čínu, Koreu a ostrovy Sachalin a Hokkaido. Veverky se u nás vyskytují téměř všude, od nížin až po podhorské oblasti.
Mapa ČR na základě výsledků mapování druhů z let 2001 – 2003. Mapa výskytu veverky obecné v ČR
ZÁVĚR : Sysel obecný (Spermophilus citellus) a Veverka obecná (Sciurus vulgaris), i když pocházejí ze stejné čeledi veverkovitých jsou velmi odlišní jak způsobem života, prostorovými nároky tak i vzhledem.Oba dva jsou velmi mrštní a rychlí a aktivní za dne.Zatím co veverka se sama prohání po stromech syslové mizí ve svých podzemních norách.
ZDROJE : http://www.naturfoto.cz http://www.priroda.cz http://cs.wikipedia.org http://www.biolib.cz http://www.syselos.cz http://www.hlasek.com http://www.sysel.mysteria.cz http://www.fotoaparat.cz http://www.csopvlasim.cz
